Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Dá se technikou "psychologických operací PsyOps“ nabořit i předvolební kampaň? No, uvidíme....

0
0


Thierry Meyssan
11. 2. 2016  Střípky ze světa
 

Umělé početí šafáře planety
„PsyOps“. V hantýrce amerických „služeb“. Česky „psychologické operace“. „Válečné triky“, inscenující „barevné revoluce“. I mraky jiných darebáctví. Teď ovšem metoda „trójského koně“ vstupuje i do boje o Bílý dům.
Stopuje ji tam Thierry Meyssan, francouzský publicista a i autor vůbec prvé knihy, drtící prolhanou verzi 11. září 2001 (česky Velký podvod – žádné letadlo na Pentagon nespadlo, 2002).


Zvláštní jednotky „PsyOps“ – připomíná úvodem – budoval už generál Edward Landsdale. Pod jeho velením se začlenily do struktur armády i CIA. Už od agrese ve Vietnamu. A pak nonstop. Je to nepoměrně „komplexnější podnik, než propaganda, usilující pouze o deformované vnímaní reality“. Například „za války proti Sýrii od roku 2011 si spojenecká propaganda kladla za cíl přesvědčit populaci, že prezident Asad spěje k abdikaci, tak jako tuniský prezident Bin Ali. Kdežto psychologické operace od počátku roku 2012 měly v plánu podvrh programů na národních televizních kanálech, ukazujících pád Syrské arabské republiky, aby tak populace už nekladla odpor.“

I tady přitom kvete „outsourcing“, co „státní zakázky“ svěřuje privátním kumpánům. Tu samou roli, již plní na válečném poli žoldácké armády typu Blackwater-Academi, DynCorp či CACI, si v temnotách „psychologických operací“ pachtují britská firma SCL (Strategic Communications Laboratories) a její americká filiálka Cambridge Analytica. Od „roku 2005 se dokonce účastní veletrhů British Defense Systems & Equipments International (DSEI) a své služby tu prodávají ´nejvyšší nabídce´“.

„Know-how“, šířící povodně zkázy, není zadarmo. O to víc prahne po tržní expanzi. V dostizích o Bílý dům se točí pohádkové prachy. Kohosi v SCL proto napadlo, že radno vrazit nohu i do těchto dveří. A také tu aplikovat „behaviorální techniky“, nadané „vyprofilovat lídra“. Tak aby „korespondoval s cílovou populací“. A „vyprojektovat i poselství, které mu u ní zajistí podporu“. „Prefabrikovat kandidáta pro americké prezidentské volby.“ A „vyhrát mu adresu v Bílém domě“.

Prvním pokusným králíkem je Ted Cruz. Projekt se rozhodl zatáhnout Robert Mercer. Startoval „vynálezem softwaru hlasové identifikace“. Pak přešel do čela Renaissance, jedné z největších investičních korporací světa. Fond zvaný Medaillon, spadajícího do jejího portfolia, vykazoval průměrný roční zisk ve výši 35 procent už v letech 1989 – 2006. Za „PsyOp“, „profilující“ Teda Cruze a jeho voliče, zaplatil přes 15 miliónů USD. Sám totiž „nemusí“ ani Hillary Clintonovou, ani Donalda Trumpa.

SCL/Cambridge Analytica pokoutně skoupily osobní data miliónů voličů. Prodal jim je Amazon, „gigant v oboru prodeje online“ (před nímž se plazí po břiše i honorace nad Vltavou). Tak delikátní kousek si žádal i prostředníka. Kůži nastavila společnost MTurk. Analytikem z dat, která dodal, je Global Science Research (GSR), v níž kraluje dr. Aleksandr Kogan. Když ho v tom přítmí načapal britský deník Guardian, dušoval se, že jde o čistě vědecký výzkum. A vstupním datům prý garantuje anonymitu. Je to výlet do víc než 40 miliónů amerických voličů. Je samotné o souhlas nikdo nežádal.

Zmíněný „vzorek“ byl prohnán „metodou OCEAN“. Což je anglická zkratka pěti psychologických dispozic, kterým se šije na míru kandidátova prezentace i podpůrná argumentace. Ovšem až poté, co je profil každého voliče projde i sítem dalších 240 kritérií.

Zbývá vysvětlit, proč právě Ted Cruz. Coby syn evangelického pastora Raphaela Cruze, který do Ameriky emigroval z Kuby. A vášnivého hlasatele Posledního soudu, co podle něj nastane už brzy a s hříšníky naloží nemilosrdně.

„Tedova manželka Heidi byla ředitelkou odboru Jižní Ameriky v Radě národní bezpečnosti.“ Za „časů, kdy jí šéfovala Condoleeza Riceová“. To madam Heidi vyneslo až do postu viceprezidentky Goldman Sachs.

Cruz sám své krédo sepsal už roku 1988: „Ovládnout svět. Globální dominance, nadvláda nade vším, být bohatý a mocný.“ Náturou libertarián, je prý i brilantní právník. Několik kauz vyhrál i u Nejvyššího soudu. Mandantem nebyly právo a ctnost.

V roce 2008 rozhodl Mezinárodní soudní dvůr, že Spojené státy mají revidovat rozsudek nad Mexičanem, jemuž upřely právníka. Cruz to – coby generální prokurátor státu Texas – zablokoval filipikou, podle níž příslušnou smlouvu podepsal Washington a do texaského právního řádu se nepromítla. Mexičan byl popraven.

Právě Cruz posbíral i souhlas generálních prokurátorů 32 amerických států s tím, že „zákaz nosit osobní zbraň porušuje právo, garantované Druhým dodatkem k Ústavě“. Obhájil i instalaci „pomníku Desatera božích přikázání na texaském Kapitolu“. A právo „odříkávat Přísahu věrnosti vlajce Spojených států ve veřejných školách“ jakbysmet.

Tak obstarožní výbava mu zprvu nesla jen chatrnou oblibu. „Deficit empatie“ přetřásal i tisk. Masový fanklub mu zajistila až pomocná ruka SCL/Cambridge Analytica. Teprve díky ní vyhrál i první primárky v Iowě.

Dotáhne-li to až do Bílého domu, bude to výsostný důkaz, že „technikou psychologických operací se dá nabořit i předvolební kampaň“.

Turci kvůli Sýrii znovu vrtí Evropou i Aliancí

0
0

Tereza Spencerová
11. 2. 2016 Literární noviny

 
Není sice jasné, zda má Erdogan svůj postup schválený i od Washingtonu, ale zdá se, že ruské bombardování Aleppa už nemíří jen na Daeš, Al Kajdu a potažmo na jejich sponzory v Turecku a Saúdské Arábii, ale přeneseně už i na Angelu Merkelovou. 


Západ se ve svém většinovém diskursu stále tváří, jako by se nic nezměnilo, byť centra moci v současném světě už nelze hledat jen na západní polokouli. Svět má dnes více dimenzí a kromě Pekingu, Moskvy nebo Dillí v posledních letech vyvstala celá řada regionálních mocností – namátkou Írán, Turecko, Jihoafrická republika, Mexiko, Nigérie – které mají ve svých oblastech výrazně větší vliv než Washington či Londýn. Platí to i pro Blízký východ, který byl tradičně faktickou kolonií Západu, ale mocenské vakuum po americké porážce v Iráku a Afghánistánu vytvořilo zcela nové situace, v nichž se umějí výrazně prosazovat i nestátní hráči typu libanonského Hizballáhu, jemenských Húthiů (a samozřejmě i Daeše nebo Al Kajdy).

Západ už nediktuje vývoj v regionu, počínaje revolucemi „arabského jara“, které ho zaskočily, a konče současností. Třeba hlavním motorem egyptské revolty z 25. ledna 2011 byly lidové masy, které následně s podporou armády svrhly proamerický režim Husního Mubaraka, načež byl i s pomocí monarchií Perského zálivu, které se existenciálně bojí politického islámu, svržen i režim muslimskobratrského prezidenta Muhammada Mursího. Egypt se pak vydal směrem k Číně a Rusku a Západ při tom všem skončil jen v roli diváka. V Sýrii vývoj na jedné straně určují Rusko a Írán, na straně druhé Turecko a Saúdská Arábie, v Iráku totéž platí pro Írán, Daeš a Kurdy, v Jemenu místní rebelové stojí proti Saúdům, v rozvalené Libyi hrají prim různé ozbrojené kmenové či teroristické skupiny a zdá se, že větší vliv na ně mají Egypt se Spojenými arabskými emiráty, potažmo Turecko s Katarem, než USA, Británie nebo Francie… Jinými slovy, Západ z regionu mizí (nebo lépe, už na něj jaksi nezbývá místo), ale dál se tváří, jako pán světa.

Zhruba tak nějak (a velmi zjednodušeně) vypadá současný Blízký východ a někteří západní politici si stav věcí dokáží přiznat. Příkladem budiž americký ministr zahraničí John Kerry, který minulý týden – po čtyřech letech vedení „proxy války“ -- fakticky hodil přes palubu syrskou opozici. Někteří američtí politologové mají za to, že tím Bílý dům bez ohledu na pokračující vzletná protiruská a protiasadovská prohlášení de facto „hanebně“ převzal Putinovu syrskou politiku, a to především proto, že sám už vyčerpal všechny možnosti, ani po roce a půl se mu nepodařilo vytvořit funkční„koalici proti Islámskému státu“ a žádnou životaschopnou alternativu po ruce nemá. Ruská válka proti Daeši se proto už nezdá být až tak nepřijatelná.

Nicméně, Kerry samozřejmě neřídí Pentagon, stejně jako nemá pod palcem CIA s jejími tajnými operacemi, a tak jeho reakce neznamená, že by se USA – a potažmo Západ jako takový -- ze syrské války konečně „omluvily“. I Kerry sám nyní tlačí na „okamžité“ zastavení palby v Sýrii, aby alespoň po své (tedy diplomatické) linii zachránil co se dá v době, kdy syrská armáda se svými spojenci obklíčila strategické Aleppo, blíží se k džihádistické baště v Idlíbu a obecně postupuje hned na několika frontách. S pádem Aleppa a Idlíbu, které různí džihádisté částečně ovládali od roku 2012, totiž na bojišti zbude už jen Asadova armáda a její spojenci na straně jedné a Daeš a Al Kajda na straně druhé, z čehož plyne, že případné obnovení „mírových rozhovorů“ za účasti Západem, Saúdy a Tureckem podporované exilové opozice pozbudou smyslu.

Přesto lze z Kerryho slov z minulého týdne podle všeho za bernou minci vzít „ujištění“, že USA – přinejmenším samy za sebe -- do války s Ruskem nepůjdou a že „syrská opozice“ bude během několika málo měsíců „zdecimována“.

Turecké hrozby Evropě

Právě tato vyhlídka podle všeho vygenerovala saúdský úmysl vyslat do Sýrie svá speciální komanda, oficiálně k boji proti Islámskému státu, samozřejmě. Saúdští disidenti nicméně připomínají, že skutečným motivem je snaha zabránit finální porážce Daeše v Aleppu, přičemž váhu tomuto názoru dodává i skutečnost, že saúdské letectvo, které už více než tři čtvrtě roku bombarduje Jemen hlava nehlava, ponechává bez povšimnutí jemenské oblasti, které v chaosu saúdské agrese ovládly wahhábistické teroristické skupiny typu Al Kajdy a Daeše. I kdyby byl faktický vládce saúdského království, princ Muhammad bin Salmán, vnitřně sebeumírněnější (jako že není), musí „své“ teroristy bránit, protože značná část saúdského obyvatelstva vyznává ideologii srovnatelnou s Daešem, a k tomu navíc, pokud chce jednou usednout na trůn, musí po pokračující „nevítězné“ válce v Jemenu předložit nějaký úspěch, a to nejlépe v boji proti šíitům. Že mu takový trumf poskytne zrovna agrese do Sýrie, je krajně nepravděpodobné, ale princ proslul svou nerozvážností a impulsivností a jako takový je považován za „nejnebezpečnějšího muže na Blízkém východě“, takže vyloučit nelze nic. A to bez ohledu na odhady amerických expertů, že Saúdové ve skutečnosti žádnou vhodnou vojenskou sílu k invazi do Sýrie ani nemají.

Podobné obavy o své „teroristy“, jimiž ovládalo vývoj v Sýrii, má i Turecko, které ale podle všeho úvahy o přímé agresi do Sýrie pro nejbližší dobu odložilo, protože Recep Erdogan očividně našel mnohem „elegantnější“ způsob, jak reagovat. Rozhodl se zatáhnout do celé věci NATO, které se až dosud válce v Sýrii vyhýbalo, a jako ochotný nástroj mu k tomu posloužila německá kancléřka Angela Merkelová.

Přijela na neplánovanou (a už druhou ve dvou měsících) návštěvu a nejvýznamnějším závěrem jejích tamních rozhovorů je zařazení syrské války „do agendy NATO“. Smyslem je „navrhnout zapojení NATO ohledně všech aspektů (syrského) uprchlického problému“, ale německá kancléřka dala najevo, že je to jen začátek: „Využijeme jednání ministrů obrany NATO k rozhovorům o situaci v Sýrii, stejně jako k tomu, jak a do jaké míry může NATO pomoci při monitorování situace na moři a podpoře Frontexu a turecké pobřežní stráže.“

Merkelová přitom – v době, kdy její turecký hostitel masakruje své kurdské spoluobčany -- použila nezvykle ostrý slovník proti ruským náletům v Sýrii: prý je bombardováním „šokována“ a „zděšena“. (Kreml reagoval výzvou, aby „vážila slova“.)

Na to, že původně měla Merkelová v Turecku jednat „jen“ o zadržování uprchlíků (výměnou za tři miliardy eur), je to posun opravdu dramatický. A vysvětlit ho lze nejspíš díky řeckému finančnímu portálu Euro2day, který zveřejnil záznam z listopadových jednání, na nichž Turecko Bruselu hrozilo, že zaplaví Evropu uprchlíky: „Dveře můžeme otevřít kdykoli a můžeme uprchlíky naložit do autobusů,“ prohlásil prý Erdogan při jednání s lídry EU. „A co s nimi budete dělat, když se s námi nedohodnete? Budete je snad zabíjet?“ (Mimochodem, Belgie prý Řecku opravdu řekla, že jí nebude vadit, když se uprchlíci utopí…)

Že by tedy nyní Ankara svou hrozbu tváří v tvář kancléřce Merkelové jen zopakovala a navýšila přitom požadavky a hrozby? Vydírat rozloženou a neakceschopnou Evropskou unii, která teprve nyní, po mnoha letech „války proti terorismu“, přichází s „plány“ na zablokování finančních zdrojů teroristů, asi není nic těžkého… Zkrátka, není sice jasné, zda má Erdogan svůj postup schválený i od Washingtonu, ale zdá se, že ruské bombardování Aleppa už nemíří jen na Daeš, Al Kajdu a potažmo na jejich sponzory v Turecku a Saúdské Arábii, ale přeneseně už i na Angelu Merkelovou (která má doma svých problémů už beztak až nad hlavu).

Co na to NATO?

Jednání ministrů obrany NATO začíná dnes a napoví, do jaké míry  ....  

(dokončení na Literárních novinách ZDE)

Dlouho jsem se kousal do jazyka, ale teď už nemohu být zticha!

0
0
11. 2. 2016   Eurozprávy
Slovensko ostře bojovalo proti uprchlickým kvótám, dokonce kvůli nim podalo žalobu. Premiér Robert Fico se netají tím, že migranty, především ty muslimské, považuje za hrozbu. NA sociálních sítích se teď rozzuřil kvůli tomu, jak tamní média o uprchlících (ne)informují. 

Fica doslova rozzuřil případ znásilněného desetiletého chlapce, kterého zneužil migrant z Iráku v jednom z vídeňských bazénů. „Média vůbec nebo jen ve velmi malé míře přinesla aktuální závažné informace týkající se migrační krize. Dlouho jsem se kousal do jazyka, ale po případě znásilnění desetiletého chlapce ve Vídni už nemůžu být ticho," uvedl Fico před několika dny.
Psali jsme:

Migrant brutálně znásilnil chlapce (10) ve vídeňském bazénu
Syna (10) jí znásilnil migrant z Iráku. Matka přeje násilníkovi jen jedno

„Hrozba migrační vlny - prý je to umělé téma, účelově vnášené do kampaně. To si ale nemyslí šéf německé tajné policie, podle kterého IS převlékl bojovníky jako uprchlíky, aby je dostal se do Evropy. Nemyslí si to EK, která předpokládá, že tento rok přijde do EU 1,5 milionů migrantů," vysvětloval na Facebooku premiér.

„Nemyslí si to šéf šéf ER, podle kterého EU selže, jestliže nedokáže ochránit své vnější hranice. Nemyslí si to Rakousko stanovující horní limit pro počet přijatých uprchlíků; Švédsko chystající se vyhostit polovinu žadatelů o azyl; Dánsko odebírající migrantům osobní majetek," pokračuje ve výčtu Fico.

Neopomněl připomenout ani silvestrovské sexuální útoky. „Jistě si to nemyslí ani německé oběti sexuálního násilí, ani rodiče 10letého kluka znásilněného migrantem. A nemyslí si to ani tisíce lidí, které vyšly o víkendu do ulic v městech Evropy," uvedl Fico

„To, že téma zlehčují a závažné informace o zvýšeném bezpečnostním riziku v Evropě zamlčují slovenská média, je politicky průhledné. Vláda si takové hazardování s bezpečností, samozřejmě, nemůže dovolit," dodal ostře slovenský politik.

Syrské a Irácké válčiště

0
0

11.2.2016   New World Order Oppossition
Syrská arabská armáda (SAA) spolu s místními milicemi 8. února osvobodila město Bashoura v severní části provincie Latakia. SAA rovněž od teroristů vyčistila město al-Hour a vyslala své síly na předměstí al-Raqaqieh. Militantní skupiny údajně stáhly své jednotky z pozic u vesnic Dahret al-Baiday a al-Mohouq a Ard al-Kataf.


Mohutný konvoj teroristické skupiny Jeish al-Fatah naložený zbraněmi a municí zničily ruské Aero-kosmické obranné síly na silnici spojující východní část Idlibu se západní částí Aleppa. Při tomto náletu byla zabita a zraněna rovněž řada militantů chránících tento konvoj.

Syrské demokratické síly (SDF), převážně kurdské jednotky YPG, 9. února údajně zabraly vojenské letiště Mennagh v severním Aleppu. V důsledku toho byli militanti Harakat Ahrar Al-Sham, Syrská svobodná armáda (FSA) a Jabhat Al-Shamiyah nuceni se stáhnout ve směru na Azaz.

Připomínáme, že ruské válečné letouny na oblast tohoto letiště provedly 9. února nálety, zatímco US tuto oblast ignorovaly, aby se vyhnuly dalšímu zjitření vztahů s Erdoganovým režimem.

Irácké bezpečnostní síly (ISF) 9. února oznámily, že východní předměstí Ramadi vyčistily od ISIS a zabezpečily silnici mezi Bagdádem a Ramadi. Tato oblast však nadále zůstává zranitelná útoky a bude třeba ji vyčistit od IED.

Pešmerga a sunnitské kmeny provedly několik vojenských operací západně od Makhmur. US vycvičený 1. prapor 91. brigády z 16. divize Irácké armády se toho účastnil s nimi. ISF spolu s místními milicemi pokračovaly ve střetech s ISIS mezi Samarou a jezerem Thar Thar i přes předchozí tvrzení o převzetí kontroly nad oblastmi západně od Samary. ISIS zahájila operaci k vytlačení ISF a jejich spojenců v Khat al-Layn a z pouště Jazeera.

Zdroj: http://southfront.org/international-military-review-syria-iraq-feb-10-2016/

Díky Vám, Francouzi!

0
0

Vasilij Volha
11. 2. 2016 Faceboook Eurasia24

Příspěvek vděčného Ukrajince:

Už jste to viděli? Já právě teď. Chci z celého srdce obejmout tohoto Francouze – Paula Moreiru. Za pravdu. Za odvahu. Za pomoc naší zemi. Za informační průlom. V Evropě došlo k „explozi pravdy“ o státním převratu na Ukrajině! Speciální pikantnost filmu dodalo a zvláštní reklamu mu udělalo – tak jako vždy – naše (ukrajinské) ministerstvo zahraničí. „Sláva“ Čugunkinovi (přezdívka, viz níže – pozn. edit.)!

Ještě dnes ráno jsem hovořil s Němci. Jsou šokováni tím, jak hluboko oficiální kyjevská vláda padla do bažiny diktatury a jak se zimničně třese před každým i jenom náznakem svobody slova, i jenom náznakem pravdy.

Mnoho lidí ve Francii a Německu ještě žilo v iluzích. Když však Čugunkin požadoval, aby se v Evropě nepromítaly filmy, které na Ukrajině neprošly cenzurou, pohřbil definitivně poslední naděje Francouzů, že na Ukrajině proběhla revoluce a nikoli protistátní, protilidový a protiukrajinský puč.

Měl jsem Francouze vždycky rád, již od doby, kdy de Gaulle požadoval odstranit z území Evropy americké vojenské základny. A dnes bych moc rád předal Paulu Moreirovi nějaké vyznamenání a stejně rád bych křičel na celou Francii: „Francouzi, díky vám!“

Díky za pravdu, sdělenou celému světu!

Díky za pravdu o Majdanu, za pravdu o upálených, za pravdu o Oděse!

Za Ukrajinu rozervanou nejrůznějšími Porošenky, Jaceňuky, Avakovy a Saakašvilimi; za Ukrajinu, která se ještě brání – díky vám, Francouzi!

Vasilij Volha

Zdroj: https://www.facebook.com/Vasiliy.volga/posts/1558580087792751

Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Bílý dům přiznal, že je smlouva TTIP pod Obamou nepravděpodobná

0
0


11. 2. 2016  Wertyz Report
Spojené státy a Evropská unie pravděpodobně neuzavřou Transatlantickou investiční úmluvu (TTIP) do konce volebního období Baracka Obamy. Na tiskové konferenci to v pondělí přiznal mluvčí Bílého domu John Earnest.




Earnest novinářům řekl, že Obama "se rozhodně zajímá o posunutí vyjednávání kupředu a směrem, kdy si můžeme být jistí, že ekonomika Spojených států bude po dokončení dohody posílena, doufáme, že pod vedením nového amerického prezidenta,"řekl.

Další kolo vyjednávání bylo mělo začít ještě tento měsíc v Bruselu. Komisařka EU pro obchod Cecilia Malmströmová 2. února prohlásila, že "konečná" by měla být letos v létě, naznačila ale, že bude prosazovat jen úplnou dohodu i přes vyprchávající Obamův čas v Bílém domě.


Zdroj: Politico
Foto: Mehr Demokratie/Flickr

Rusové si nemohou dovolit nová auta. Opravdu?

0
0
Lada Granta
Rado Miko
11. 2. 2016 Outsider Media


Tento článek na iDnes se pozastavuje nad tím, že v době, kdy v Rusku klesají reálné mzdy, roste prodej luxusních značek. Pozoruhodný je závěr článku: 





Nové auto je pro mnoho Rusů nedostupné. Loňský nejprodávanější vůz Lada Granta stojí 368 900 rublů (116 tisíc korun). Průměrná měsíční mzda v zemi v prosinci činila 42 684 rublů, cena nového vozu tak odpovídá zhruba roční mzdě. V případě luxusních vozů cena modelu Rolls-Royce Ghost SWB nyní činí 19 milionů rublů, což je částka, za kterou je možné koupit více než padesát vozů Lada.

Tak jsem se podíval na statistiky, na reálná čísla. A takto to vyšlo.
Příjmy

ČR (člen EU)
a) Průměrná mzda 26.287 korun
b) Medián mezd činil 22.230 korun
c) Průměrný důchod 11.343 korun

(ČSÚ, 2. čtvrtletí roku 2015)

Rusko
d) Průměrná mzda 35.395 rublů (červen 2015)
e) Kamčatka, Sachalin, Magadan, … 47-50.000 rublů.
f) Medián mezd 23.548 rublů (srpen 2015)
g) Průměrný důchod 13.900 rublů
h) Důchod účastníka II.SV 30.257 rublů

Bulharsko (člen EU)
i) Průměrná mzda 885 leva
j) Medián mezd 623 leva
k) Průměrný důchod 332 leva


Za kolik platů si koupí nejprodávanější auto

Čech Fabii za cca 300.000 Kč:
a) 11,4
b) 13.4
c) 26.4

Rus Ladu Granta za 368.900 rublů
d) 10.4
e) 7.8
f) 15.6
g) 26.4
h) 12.1

Bulhar Dacii Logan za 13.790 leva
i) 15.5
j) 22.1
k) 41.6

Závěr o tom, pro koho je nové auto dostupnější, si naši milí čtenáři jistě udělají sami.

Americké bitevníky ve středu bombardovaly syrské Aleppo

0
0
11. 2. 2016   Sputnik

Americké bitevníky ve středu bombardovaly syrské město Aleppo, z náletů poté obvinili Rusko, prohlásil ve čtvrtek oficiální mluvčí ruského ministerstva obrany, generálmajor Igor Konašenkov.


„Jak jsme slíbili našim americkým partnerům, informace utajovat nebudeme. Včera ve 13:55 moskevského času vlétly z území Turecka nejkratším kursem přímo na Aleppo, tedy do syrského nebe, dva bitevníky amerického vojenského letectva A-10 a v plném rozsahu uskutečnily nálet na objekty ve městě. Plukovník Warren se z neznámých důvodů o tomto letu nezmínil", řekl Konašenkov novinářům.


Ve středu oficiální představitel Pentagonu plukovník Steven Warren, který se v současné chvíli nachází v Iráku, řekl, že ruská armáda údajně bombardovala dvě nemocnice v syrském městě Aleppo.

„Podle jeho slov bylo údajně asi 50 tisíc Syřanů připraveno o všechny životně důležité služby. Nic víc tento oficiální mluvčí říct nedokázal. Ani dobu, kdy k náletu došlo, ani souřadnice těchto nemocnic, ani zdroj dané informace. Prostě vůbec nic", zdůraznil mluvčí ruského ministerstva obrany.

„Když šíří podobné nehoráznosti londýnští aktivisté-obránci práv, je to jedna věc. Když to ale prohlašuje mluvčí Pentagonu, který se pokládá za vojenského profesionála, pak máme co do činění s naprosto jinou situací", dodal Konašenkov.



Související:
Pentagon obvinil Rusko z bombardování dvou nemocnic v Aleppu 


Interpol vyhlásil mezinárodní pátrání po Michailu Chodorkovském

0
0
11. 2. 2015     zdroj
Po exhlavě JUKOSu Michailu Chodorkovském bylo Interpolem vyhlášeno mezinárodní pátrání v případu vraždy primátora Něftějuganska Vladimíru Petuchovi, oznámila agentura "Interfax" s odkazem na zdroj.


"Národní úřadovna Interpolu v Rusku na základě materiálů, které byly dodány Generální prokuraturou Ruské federace a Vyšetřovacím výborem Ruska, vyhlásila po Chodorkovském mezinárodní pátrání. Dané rozhodnutí bylo zasláno centrále Interpolu v Lionu", sdělil zdroj.

Bylo poznamenáno, že ústřední kancelář Interpolu přijala toto rozhodnutí po projednání odpovídajícího oběžníku ruské úřadovny.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Prezident republiky Miloš Zeman v rozhovoru pro PL. Organizátor padesátičlenné demonstrace na Sobotkovu podporu,nějaký Peszynski:,,prezident je zasrané fašistické hovado, až chcípne, tak se ožeru"

0
0
11. 2. 2016  hrad 
Pane prezidente, v sobotu se konala také demonstrace na podporu premiéra Sobotky pod názvem „Kávou a sluníčkem proti kalašnikovu“, kam ovšem dorazilo jen pár desítek lidí. Lze z toho usuzovat, že má premiér ve sporu s Vámi tak nízkou podporu?

Nejdřív musíte říci, jaké bylo kontrární číslo jiné demonstrace, tam se mluví asi o pěti tisících lidech. Takže když Vy uvádíte číslo padesát, tak je to stonásobně menší podpora. Ale samozřejmě podle počtu demonstrantů nelze soudit, spíše podle organizátorů. No a demonstraci na podporu premiéra Sobotky organizoval člověk, jehož velmi laskavý a velmi humanistický výrok o mé osobě jste Vy v Parlamentních Listech několikrát citoval. Takže, řekni mi, kdo jakou demonstraci organizuje, a já ti řeknu, kdo to je.

Právě v následující otázce jsem chtěl zmínit, že zmíněnou akci pořádal Tomasz Peszynski, zakladatel „Pražského Majdanu“, proukrajinský radikál srovnávající Putina s Hitlerem, který o Vás nedávno pronesl výrok, který jste před chvilkou označil za laskavý a humanistický. Myslím, že už ho nemusím citovat, v posledních dnech se o něm psalo značně.

Možná pro Václava, ten ho třeba nezná, prezident je zasrané fašistické hovado, až chcípne, tak se ožeru. To řekl nějaký Peszynski, organizátor padesátičlenné demonstrace na Sobotkovu podporu. Koneckonců, to by tak odpovídalo osazenstvu Lidového domu.

Tuto akci i tohoto organizátora propagovala na svých oficiálních stránkách na Facebooku ČSSD a ponechala to tam i poté, co se začala ozývat kritika některých sociálních demokratů.

Jak Vy sám říkáte, přišlo tam padesát lidí. To je konkrétní odpověď na Vaši otázku. Ono nestačí něco vyvěsit na webu, potřebujete podporu mezi lidmi, a když ji nemáte, měl byste přemýšlet o tom, co jste udělal špatně.

A co říkáte na to, že oficiální komunikační kanál ČSSD propaguje demonstraci člověka, který pronáší tak vulgární výroky o prezidentu republiky. Přitom asi Úřad vlády nebo Lidový dům má větší kapacity, jak si o někom najít informace, než třeba já.


Za prvé, Vy se nepodceňujte, a za druhé, nepřeceňujte Úřad vlády.

Nevidíte tedy nic špatného na tom, že se Bohuslav Sobotka a další spojili s lidmi, kteří o hlavě státu hovoří tak, že to brutálněji už snad nejde?

Někdy se říká, že zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Já si myslím, že pokud je demonstrace na podporu premiéra Sobotky organizována tímto člověkem a Úřad vlády, respektive celá sociální demokracie, se od toho nejenom nedistancuje, ale ještě to podpoří, logicky z toho vyplývá, že se s tímto názorem sociální demokracie ztotožňuje včetně oné jemné, kultivované formy, kterou to pan Peszynski vyjádřil.

Premiér Bohuslav Sobotka v pondělním rozhovoru pro Týden řekl, že zvyšujete napětí ve společnosti a současné atmosféry využíváte pro své politické cíle. A Sobotka prohlásil, že takové politiky, jako jste Vy, nepotřebujeme.

Římané měli termín plural majestatis, my císařské veličenstvo, z boží milosti prohlašujeme, že… Nicméně žijeme v občanské, demokratické společnosti, občan Sobotka takového prezidenta zřejmě nepotřebuje, ale o příštím prezidentovi bude rozhodovat osm a půl milionu občanů, kteří mají volební oprávnění a občan Sobotka je tedy zhruba jedna osmimiliontina potenciálního elektorátu.

Překvapil Vás ten výrok?

Ne. Já si myslím, že my jsme spolu celkem docela slušně vycházeli první dva roky a naše názory se výrazně rozešly právě kvůli migrační krizi. To je ostatně obecně známo, stejně tak, jako jsou známa naše prohlášení na toto téma.

Nemyslíte, že to může zanechat následky na vzájemné spolupráci prezidenta a premiéra? Budete s ním o tom chtít mluvit, až ho potkáte?

Rozhodně s ním o tom mluvit nebudu. Budu s ním mluvit, a předpokládá se, že koncem února v Lánech proběhne diskuse mého expertního týmu s premiérem o plánech vlády na příští dva roky. Čili bude to věcná diskuse o připravovaných zákonech a dalších opatřeních. To, že spolu v některých věcech nesouhlasíme, považuji za normální. Já bych také mohl říkat, že takového premiéra nepotřebujeme. Ale daleko důležitější je bavit se o věcných problémech.

Myslíte si, že takového premiéra nepotřebujeme?


Řekl jsem už v jiném rozhovoru, že já politiky hodnotím podle jejich úspěchu, respektive neúspěchu ve volbách, a to je pro mě jedno ze základních, jistě ne jediné, objektivních kritérií. A Vy víte dobře, že Bohuslav Sobotka měl druhý nejhorší výsledek sociální demokracie od roku 1992, pokud mě paměť neklame.

Opoziční politici Vás začali kritizovat za to, že jste podle jejich výkladu a výkladu některých médií vyzradil tajné informace o výkupném za Češky unesené v Pákistánu. Na tiskové konferenci jste uvedl, že šlo pouze o reakci na zprávy v tisku, což nezabránilo tomu, aby první místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek prohlásil, že začal sbírat podpisy k podání ústavní žaloby pro velezradu.

Informace o těch podpisech se objevila už před mou tiskovou konferencí, ale pan Ženíšek má zřejmě trošku delší vedení. Na bezpečnostní radě státu jsem nebyl, a pokud to projednávala bezpečnostní rada státu, tak jsem u toho nebyl. Byl jsem ve stejné informační situaci jako tazatelka, to znamená, ona i já jsme vycházeli z publikovaných a nedementovaných zpráv o výkupném. Odpovídal jsem pouze na otázku, jestli si myslím, že je to správně, nebo nesprávně, a moje odpověď zněla, že je nesmírně obtížné se rozhodnout mezi zaplacením výkupného, které je samozřejmě nemorální, a případnou smrtí dvou dívek, která je zase nelidská. To byla moje odpověď, kterou si můžete poslechnout i ze záznamu.

Jinými slovy to znamená, že Vy konkrétní informace o výkupném nebo jeho výši nemáte?

Samozřejmě, že ne. Vycházel jsem z publikovaných informací. V pondělí to vyšlo, dneska máme středu, takže to je dva a půl dne. Přišel s tím Respekt a ostatní to převzali. Ať si u Respektu zjistí, odkud tu informaci získal. Znovu opakuji, ta informace nebyla dementována. Nikdo ji nepopřel, a není-li něco dementováno, lze to míti za pravdivé.

V těchto dnech hýbe naší zemí i jiná kauza, propuštění Alího Fajáda. Poté, co ministr Pelikán rozhodl o jeho nevydání do USA a soud ho propustil, americké velvyslanectví v prohlášení uvedlo, že je postupem ČR šokováno a pro jeho propuštění neexistuje žádné ospravedlnění. Šlo o správné rozhodnutí, když jsme tak naštvali Američany?


My se máme rozhodovat kvůli vlastním národním zájmům, a tedy i kvůli zájmům našich občanů, a ne kvůli americkým zájmům. Fajád není český občan, Fajád byl vydán regulérním libanonským úřadům, nikoli nějaké skupině teroristů, a nechť se libanonské úřady samy rozhodnou, zda Fajáda vydají, nebo nevydají do Spojených států.

Případ lze tedy interpretovat, že Česká republika i v takto citlivém případě nadřadila vlastní národní zájmy nad žádost USA a je to tak i v pořádku.

Každá země nadřazuje své národní zájmy, alespoň je-li to země suverénní. Já chci věřit, že Česká republika je dosud suverénní zemí, a jak jste si všiml, také jsem ocenil postup České republiky v této konkrétní kauze.

MF Dnes přišla s informací, že o propuštění Fajáda z vazby žádal ukrajinský velvyslanec v Praze. Máte o tom informace?


Ne. Já žádné takové informace nemám.

Evropská komise hodlá ve druhém čtvrtletí zrušit vízovou povinnost pro občany jednostranně vyhlášeného Kosova, proti čemuž u nás protestuje třeba europoslanec Tomáš Zdechovský, protože by to mohlo navýšit imigraci do Evropy. Už v současné době z Kosova lidé utíkají. Co o tom soudíte?


Pořád se říká, že lidé utíkají jenom z oblastí, kde se bojuje. A právě Kosovo je jedním z příkladů, že to není pravda. A samozřejmě, že zrušení vízové povinnosti může migraci urychlit. Kosovo má velmi temnou minulost. Mám na mysli UÇK, tedy Kosovskou osvobozeneckou armádu, která byla obviňována Carlou del Ponte, což byla generální prokurátorka Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu, že se dopouští nejenom klasických trestných činů, ale i obchodu s drogami a dokonce se zaživa odňatými lidskými orgány. Tato temná minulost zatím podle mého názoru nebyla překonána, takže je logické argumentovat, souhlasím s poslancem Zdechovským, že to jenom urychlí nebezpečnou migraci do členských zemí Evropské unie.

Jinými slovy jste proti zrušení víz.

Jinými slovy jsem, samozřejmě, proti tomu.

Ohledně Kosova se hovoří v Bruselu, že by se v budoucnu stalo členem EU. Současný ministr zahraničí a zřejmě budoucí prezident Kosova Hashim Thaci, který byl jedním z vůdců teroristické UÇK řekl, že země je orientovaná na euroatlantický prostor a žádá, abychom Kosovo brali jako normální zemi.


Žádat můžete, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat, jak říká Jára Cimrman. To znamená, nejdřív musí Kosovo dokázat, že je normální zemí. Upřímně řečeno, v žádné normální zemi by se Hashim Thaci nemohl stát prezidentem, dokonce ani ministrem zahraničí.

Novoroční bilance po dvaceti šesti letech špatné správy státu: díl třetí - zdravotnictví

0
0
Josef Mrázek
11. 2. 2016
Dvacet šest let je generační rozdíl, moc dlouhá doba k napínání naší trpělivosti a určitě dost dlouhá doba na to, abychom podle stavu státu na začátku a na konci tohoto období mohli spolehlivě posoudit, jak se dbalo zájmů obyvatelstva.
V prvním dílu bilance jsme si řekli, v jak špatném stavu stát je po nešťastném začátku, kdy se k moci dostali lidé, kteří nedbali zásady ponechat, co je dobré, a opravit, co je špatné.


Shrnuli jsme smutnou historii devastace národního hospodářství a ztráty národního majetku. Ve druhém díle je pohled na vývoj zanedbaného sociálního systému a návrh, co s tím udělat. Teď je před Vámi třetí díl, je o tom, co chybí veřejnému zdravotnictví a co se dá dělat lépe a teprve čtvrtý díl bude o tom, jak zařídit lepší péči o věci společné.


VEŘEJNÉ ZDRAVOTNICTVÍ jako služba občanům


Jistota dostupnosti dobré zdravotní péče patří mezi základní podmínky dobrého pocitu bezpečí. Tento všeobecný zájem vedl tvůrce mezinárodních norem o lidských právech k formulaci potřebných záruk. Z nich vyplývají zásady, kterými se má řídit systém solidárně hrazeného veřejného zdravotnictví ve smyslu služby občanům.Pokud uznáme jejich nepochybnou platnost, jsou tím základní rysy systému veřejného zdravotnictví pevně dány. Přesto je historie uplynulých dvaceti šesti let našeho zdravotnictví především historií sporů zastánců zákony předpokládané, hospodárně obstarávané a solidárně hrazené zdravotní péče, a těch, kteří ve zdravotnictví spatřují příležitost k velkým ziskům.


Do nových podmínek vstupovalo po listopadu 1989 československé veřejné zdravotnictví jako velmi dobře zorganizovaný systém, který byl provozován s malými náklady, protože neobsahoval soukromé složky, které by tvořily zisk odváděný mimo systém a mzdové náklady byly velmi nízké. Také výdaje za léky a přístroje byly nízké, což již souviselo s hlavními nevýhodami, kterými byla nedostupnost léků vyráběných v cizině a některých špičkových přístrojů. Lékařský a ošetřovatelský personál měl vysokou úroveň díky kvalitě lékařských fakult i středního školství.


K úspěšnému přechodu stačilo otevřít přístup k lékům a přístrojům, dát platy do přijatelných relací vůči průměrné mzdě a místo divoké privatizace ambulantní sféry zachovat zdravotní střediska osazená smluvními lékaři. Nebyl však nikdo, kdo by do chaotické transformace vnesl racionalitu a řád. Tak byla rozbita organizační struktura zdravotnictví, zanikla zdravotní  střediska i mnohé ordinace a divoká privatizace začala pohlcovat i lůžková zařízení. Vysoká úroveň zdravotní péče ale byla udržována i při nepřiměřeně nízkých platech lékařů a sester. Hlavně hlavně díky tomu, že evropský pracovní trh se otevíral jen postupně a málokdo mohl hned odejít.


Před rokem 1990 bylo veřejné zdravotnictví financováno přímo ze státního rozpočtu a jen výjmečně se platil malý manipulační poplatek za výdej léků a u stomatologických prací se musel v případě použití zlata dodat materiál. Rozhodnutí zřídit veřejné zdravotní pojištění a upravit v tom směru Ústavu ČR bylo krokem do neznáma a otevřelo to nové příležitosti pro spekulanty a lovce peněz. Zákonný rámec veřejného zdravotnictví byl pevně dán, ale dost se toho nedbalo.


Základním ustanovením, kterým se poskytování a solidární hrazení zdravotní péče ve veřejném zdravotnictví řídí,  je článek 31 Listiny základních práv a svobod, integrální součásti Ústavy:

„Každý  má  právo  na  ochranu  zdraví.  Občané  mají  na základě veřejného pojištění  právo  na  bezplatnou  zdravotní  péči  a  na  zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“

Článek vyjadřuje, že v okamžiku poskytnutí péče se nic neplatí, ale péče je hrazena z pojistného, které platí občané podle podmínek, které stanoví zákon. Jak musí být pojistné v závislosti na možnostech občana stanoveno, to vyplývá z další vyšší právní normy ratifikované v ČR. Jde o článek 3 Úmluvy o lidských právech a biomedicině, který požaduje:

„..aby smluvní strany v rámci své jurisdikce zajistily rovnou dostupnost zdravotní péče patřičné kvality“.

Vydělávající občané proto musí solidárně tvořit tak velké fondy veřejného zdravotního pojištění aby mohla být hrazena úplná zdravotní péče patřičné kvality o všechny občany. Musí to být úplná péče, kdybychom připustili možnost omezení rozsahu péče obyčejným zákonem, ztratila by garance vyšší právní normou zcela smysl.

Tento výklad potvrzuje také třetí vyšší právní norma Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech v článku 12, odstavec 1:

„Státy, smluvní strany paktu, uznávají právo každého na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví.“

Pojistné placené jednotlivými občany musí tedy být stanoveno s ohledem na celkové náklady na úplnou péči a musí odpovídat možnostem pojištěného, takže se neobejdeme bez solidarity bohatých s chudými a zdravých s nemocnými.Požadavek, aby platili všichni stejně, je nesmyslný a nerealizovatelný.

Vyřešilo se to rozhodnutím, že jako zdravotní pojistné bude vydělávající občan platit 4.5% z hrubého příjmu a jeho zaměstnavatel dalších 9% a za nevydělávající občany bude pojistné platit stát ve výši, která se bude upravovat každoročně tak, aby bilance veřejné zdravotní pojišťovny byla vyrovnaná. Tato druhá podmínka byla v zákoně také výslovně uvedena, ale brzo se jí přestalo dbát a stále se opakuje trapné dohadování o výši pojistného placeného státem.


Ukázalo se, že těch 13.5% podle zahraničního vzoru nevydá dost, protože výsledkem nezvládnuté transformace ekonomiky máme hladinu běžných mezd na úrovni 65% toho, co by odpovídalo dosahované produktivitě a z nedostatečných mezd odvozené pojistné je nutně také nedostatečné.


Pojistné placené státem bylo stanoveno tak, aby zdravotnictví dostávalo 7% až 7.2% HDP. To stačilo pouze ze začátku, kdy cena práce zdravotníků byla podhodnocená nejen jako u ostatních profesí, ale také relativně, nebyla přiměřeným násobkem průměrné mzdy. Tato druhá závada byla postupně do značné míry napravena, ale zůstalo ještě zaostávání za platy u západních sousedů, které ohrožuje dostupnost zdravotní péče pro naše pacienty od doby, kdy lékaři a sestry mohou odcházet na lépe placená místa v zahraničí. Nelze jim to vyčítat, zvláště když se stát chová tak nesystémově, že dovolil, aby se některé proti lékařům méně náročné profese, jako právníci, špatní manažeři a další, utrhli a tvoří početnou skupinu lidí s vysokými příjmy. Z lékařů tím směrem trochu vykročili jen stomatologové.


V druhém díle „Novoroční bilance“ je uvedeno, jak lze řešit podfinancování zdravotnictví, paradoxně, cestou zvyšování ceny skutečné práce. Dokud se tohoto úkolu neujme vláda a parlament za podpory odborů a dokud prezident neodvolá členy Rady ČNB, kteří porušují zákon o ČNB, tak se s tímto problémem nepohne.


Ovšem i těch 7.2% HDP věnovaných na veřejné zdravotnictví v ČR je hodně peněz, a to láká zloděje, kterým nevadí, že takový podíl nestačí ani na hospodárné obstarávání úplné zdravotní péče o všechny občany. Chtějí to zařídit tak, aby se občanům hradilo méně péče, omezila se solidarita a rozšiřovala se spoluúčast a hlavně aby oni byli u toho a mohli se „uspořených“ peněz zmocnit.


Proto je nutné, mimo jiné, zabránit jakémukoliv privatizování veřejného zdravotního pojištění. Ostatně Ústava ČR předpokládá jednu veřejnou zdravotní pojišťovnu neziskově hospodařící s veřejnými finančními prostředky, a ty musí být pod veřejnou kontrolou.


Další metodou, jak se vyhnout neziskovosti a zbavit se kontroly ve veřejném zdravotnictví, je privatizace zdravotnických zařízení a činností. Je to cesta zajišťující zisk zbytečných majitelů zdravotnictví, nikoliv jejich zaměstnanců. Privatizátoři mají podporu „pravicových“ stran a podařilo se jim opakovaně zmařit uplatnění zákona o neziskových zdravotnických zařízeních. Mnozí občané takové strany volí, i když jim škodí.

 

Solidarita je velmi důležitým principem obsaženým v zákonech o lidských právech, kam se dostala na základě dávného poznatku, že je prospěšná pro přežití každého živého společenství. Není však pro ni místo v rámci neoliberální ideologie. Po zániku komunistického monopolu moci bylo snadné prosadit se přihlašováním k pravici, aniž by se moc vědělo, co to obnáší. Ale ne každý pravičák je neoliberál a ani zloději nekradou kvůli tomu, aby byli pravicoví.  Mnozí občané prostě chtěli zbohatnout a nepřemýšleli o tom, že cestou jedněch nahoru bývají sešlápnuti ti ostatní dolů, a když, tak ideologie  samozřejmé bezohlednosti při sebeprosazování je uklidnila. Obecně však platí, že solidarita stojí rozhodnutým zbohatnout v cestě.


Ohrožení všem dostupného veřejného zdravotnictví vedlo k tomu, že v roce 1995 skupina angažovaných občanů založila Svaz pacientů ČR, občanské sdružení, jehož programem je usilovat, aby se systém veřeného zdravotnictví neodchyloval od zásad a záruk daných Ústavou ČR a mezinárodními zákony o lidských právech. Za tím účelem pracovníci Svazu mnohokrát jednali s ministry a lidmi z ministerstva zdravotnictví, lékaři, poslanci, senátory a jinými politiky a odbornými institucemi.


Veřejné zdravotnictví ohrožuje i samospráva. Typickým případem byl přímý prodej deseti nemocnic Středočeského kraje za působení hejtmana Bendla z ODS. Bylo při tom porušeno několik zákonů a škoda vysoko přesáhla miliardu Kč. Svaz pacientů ČR podal v té věci trestní oznámení v září 2008, ale státní zastupitelství fungovalo tehdy obvyklým způsobem a po letech reklamací věc definitivně odložilo bez jakéhokoliv vysvětlení, proč žádný z oznámených trestných činů údajně nenastal.


Daleko úspěšnější byla petiční akce v roce 2008, jejíž ideový obsah – obranu veřejného zdravotního pojištění proti privatizačním tlakům a proti omezování solidarity – Svaz pacientů koncipoval. Přišly petiční archy ze všech, i ze zcela okrajových částí státu, a tato akce, podporovaná místními organizacemi ČSSD a zdravotnickými odbory, asi významně přispěla k vítězství ČSSD ve volbách 2008 ve všech krajích.


Svaz pacientů se neustále snažil ovlivňovat svými připomínkami legislativní činnost ministerstva zdravotnictví a podal i paragrafová znění některých úprav sledujících zájmy pacientů. Jen málo z nich se podařilo prosadit, návrhy byly většinou ignorovány. Nechuť a neschopnost problémy zdravotnictví řešit, vyúsťovala v nepravdivé tvrzení, že chybí návrh, jak by se mělo veřejné zdravotnictví uspořádat. Na to Svaz pacientů odpověděl vydáním představy celkového řešení pod názvem „Veřejné zdravotnictví jako služba občanům“. Jednotlivé kapitoly se od prosince 2007 do konce roku 2008 probíraly na serii diskusních večerů nazvané „Hranatý stůl“.


Od té doby uplynulo více než sedm let a mnohé problémy zůstávají nedořešeny, nebo vůbec nejsou řešeny. Zde je jejich přehled:


Ministerstvo zdravotnictví odpovídá za celé zdravotnictví, ale zvláštní pozornost si zasluhuje „veřejné zdravotnictví“, které zahrnuje to z celého zdravotnictví, co slouží k uspokojení těch nároků na zdravotní péči, které každému občanovi garantuje článek 31 Listiny základních práv a svobod, a co je financováno z „veřejného pojištění“ ve smyslu „pojištění pro každého“.


Uvedená definice umožňuje vést hranici mezi veřejným a ostatním zdravotnictvím i vnitřkem zdravotnického subjektu a uzavřít smlouvu jen na služby, které potřebujeme, a ne paušálně na celý subjekt, nebo počet postelí. Musíme ale opustit starý pojem „síť zařízení veřejného zdravotnictví“ a začít používat pojem „síť smluv o službách pro veřejné zdravotnictví“.


Problematický seznam výkonů s bodovými hodnotami je vhodné nahradit závazným objektivizovaným úředním ceníkem, inovovaným každý rok a zajišťujícím, že úhrady za stejnou službu se nebudou dramaticky lišit, jako dosud a dosáhne se lepšího využití většiny specialistů a vyváženějšího odměňování všech druhů lékařů.


Ochrana fondů veřejného zdravotního pojištění a společného majetku sloužícího veřejnému zdravotnictví musí být zaručena zákonem v režimu veřejného práva pod demokratickou kontrolou. Vlastnictví majetku svěřeného samosprávě je svázáno s povinností ručit za dostupnost zdravotní péče, která je za jeho použití poskytována.


Je nutné zákonem stanovit podmínky pro získání a držení oprávnění k poskytování zdravotní péče a způsob průběžné kontroly jejich splňování a zároveň zřídit státní instituci, která bude tento zákon provádět.


Musíme zákonem stanovit závazný normativ pro dostupnost jednotlivých zdravotních služeb. Nově vybudována musí být síť lékařských pohotovostních služeb a stomatologické první pomoci, dostupných v každou dobu, bez náročné dopravy a bez poplatků.


Stomatologická péče hrazená z veřejného pojištění musí být obnovena včetně pevných a snímatelných náhrad.


Musíme zákonem stanovit a mezi státní správu a samosprávu rozdělit odpovědnost za existenci dostatečné kapacity pracovišť oprávněných poskytovat zdravotní péči a ochotných uzavřít smlouvu o službách pro veřejné zdravotnictví.


Základní odpovědnost za naplňování ústavních práv občanů má státní správa. Některé úkoly mohou být přeneseny na samosprávu, ale garance státní správy nekončí, pokud není skutečně nahrazena. Garantem nemůže být v žádném případě soukromý subjekt.


Musíme zákonem uložit územní samosprávě, aby každoročně sestavovala soupis  rozsahu potřebné zdravotní péče podle místa poskytování a druhu péče, jako podklad pro uzavírání smluv o službách pro veřejné zdravotnictví.


Zákon musí stanovit odpovědnost vlády za přípravu dostatečného počtu pracovníků oprávněných a ochotných poskytovat zdravotní péči v rámci smlouvy o službách pro veřejné zdravotnictví a za vytváření podmínek k udržení jejich zájmu o práci v ČR.


Musíme zákonem zřídit jedinou Veřejnou zdravotní pojišťovnu jako servisní orgán. Menší pojišťovny případně použít jako její regionální pobočky tam, kde mají významné postavení, a jejich fondy použít k doplnění centrálních fondů. Pojišťovnu pověřit úkolem uzavírat s oprávněnými poskytovateli smlouvy o službách pro veřejné zdravotnictví nejméně v rozsahu požadavků státní správy a samosprávy, spravovat fondy veřejného zdravotního pojištění jako společný majetek pojištěnců a platit z nich za účelně poskytnuté služby, léky a potřeby. Musí být pod kontrolou státní správy a pojištěnců, Veřejná zdravotní pojišťovna nesmí a ani nemůže být privatizována.


Zákon musí uložit Ministerstvu zdravotnictví, aby na základě objektivních podkladů a mezinárodního srovnávání obstarávalo úřední ceník výkonů zdravotní péče a agregovaných služeb včetně jeho každoroční inovace, který vymezí stropní ceny použitelné ve smlouvách o službách pro veřejné zdravotnictví. Mezi agregované služby musí zařadit i pohotovostní služby financované Veřejnou zdravotní pojišťovnou obdobně, jako normální ordinace.


Musíme zákonem zrušit užívání seznamu výkonů s bodovými hodnotami a zavést používání úředního ceníku. Zároveň přestat používat výběrová řízení ke garantování kvality a kvalitu hlídat průběžně pomocí přísných podmínek oprávnění k činnosti.


Musíme zákonem stanovit závazný obsah smluv o službách pro veřejné zdravotnictví mezi pojišťovnou a poskytovateli tak, aby se uzavíraly se všemi oprávněnými subjekty na uskutečněné účelné poskytnutí zdravotní péče při úhradách limitovaných úředním ceníkem, aniž by se smlouva zabývala horní mezí počtu lůžek. Rozsah plnění od pojišťovny musí záviset na objemu pacienty vyžádané a jim účelně poskytnuté péče.


Smlouvy mezi pojišťovnou a lékaři musí obsahovat závazek účasti na pohotovostních službách.


Musíme zákonem uložit vládě, aby zřídila orgány stanovující dvojstupňovým rozhodováním podle směrnice 105/89 EHS maximální ceny léků na úrovni ještě postačující k jejich udržení na trhu a účinně bránila reexportu.


Musíme zákonem uložit Ministerstvu zdravotnictví, aby v souladu se směrnicí 105/89 EHS ustanovilo orgán rozhodující v první instanci a orgán rozhodující v druhé instanci o výši úhrad z veřejného zdravotního pojištění za léky a potraviny pro zvláštní léčebné účely tak, aby terapie každého onemocnění mohla být řešena bez doplatku. K tomu účelu je třeba obnovit prácí Kategorizační komise pro léky, včetně zastoupení pacientů v ní.


Musíme zákonem spravedlivě stanovit pojistné placené zaměstnanci, podnikateli a za osoby bez výdělku a obnovit zásadu, že výše pojistného placeného ze státního rozpočtu musí zabraňovat vzniku deficitu Veřejné zdravotní pojišťovny, pokud by nastal i při správném hospodaření veřejného zdravotnictví.


Musíme zákonem zaručit právo pojištěnců kontrolovat zacházení s fondy veřejného zdravotního pojištěnína všech úrovních a umožnit, aby si pojištěnci za tím účelem volili své zástupce nezávisle na politické reprezentaci.


Musíme zákonem o právech pojištěnců a pacientů zaručit právo zástupců pacientské veřejnosti na účast při všech jednáních o změnách ve veřejném zdravotnictví a v roli oponentů při schvalování jednotlivých zákonů.


Zákony musí zajistit, aby byla hrazena jen hospodárně a účelně poskytnutá péče.


Musí být vyloučeno zpětné odsávání peněz do státního rozpočtu cestou zvýšení daně z přidané hodnoty. Nesmí být připuštěn strop výše pojistného u bohatých pojištěnců. Musí být kompenzováno řízené znehodnocování koruny Českou národní bankou.


Požadovat komerční připojištění součástí patřičné zdravotní péče je nepřípustné, protože je u něj vyloučena solidarita a vede ke zdražení téže péče. 


Hospodárnost musíme posuzovat z hlediska občanů. Těm slouží stát a jím zřízené instituce k tomu, aby potřeby všeobecného zájmu mohly být pořizovány a obstarávány lépe a hospodárněji, než při obstarávání individuálním. Z toho plyne důležitý závěr, že vyřadit část zdravotních služeb z úhrad s tím, že si je každý obstará sám, není žádná úspora, protože v úhrnné bilanci to občany, jako konečné plátce všeho, přijde dráž, a ještě bychom porušili princip solidarity. Hospodárné obstarávání neznamená, že by se poskytnutá péče neměla správně zaplatit. Ale smluvní spolupráce s pojišťovnou zbavuje poskytovatele velké části podnikatelského rizika a proto cena podle smlouvy může být nižší, než při individuálním kontraktu.


V základním vztahu pacient – lékař je nutné počítat s výraznou asymetrií informovanosti. U lékaře jsme oprávněni očekávat větší medicínské znalosti a pacient obvykle ví, co ho trápí. Pacient má být vyslechnut a nakonec poučen. To není žádný paternalismus, ale jednání podle zdravého rozumu. Příliš často ale slyšíme takové hlouposti, jako že má pacient sám rozhodnout zda a jak bude léčen a podobné zdraví a životu nebezpečné nesmysly. Jsou to pokusy svalit odpovědnost na pacienta. Podobný cíl mají řeči o zneužívání zdravotní péče, když pacient má pochybnosti, a přijde se poradit s lékařem. Mají zastrašit pacienta a dostat z něj peníze navíc.


Musíme trvat na tom, že je to lékař, kdo je kompetentní rozhodnout zda a jak léčit a zda a co předepsat. V jeho smlouvě s pojišťovnou musí být závazek, že bude dbát zásad hospodárnosti, ale tak, aby neohrozil výsledek léčení. Hospodárnost není šetření za každou cenu, ale volba méně nákladné cesty ke srovnatelnému výsledku, pokud taková existuje. Pojišťovna nesmí administrativně rozhodovat o léčení jednotlivých pacientů.

V Moskvě bylo otevřeno zastupitelství Kurdistánu

0
0
11. 2. 2016  LevaNet a RussianTv

V Moskvě dnes slavnostně otevřeli zastupitelství Západního (syrského) Kurdistánu. Zatím má dvě základní úlohy a to:
1) představit zájmy regionu Rožava (Syrský Kurdistán)
2) ochrana zájmů Kurdů v Rusku a v Sýrii


Co se mi zdá na zprávě nejzajímavější je, že se otevřeně začíná objevovat pojem Kurdistán. Další zajímavé – hovoří se o západní části Kurdistánu – Syrském Kurdistánu. Z toho mi vychází, že Kurdistán jako země začíná nabývat reálných obrysů. Co zbude z Turecka?

Učitel napadl žáka – a dostal výpověď

0
0
Lubomír Man
11. 2. 2016 
                             
Uvádějí to nejčerstvější Novinky CZ a stát se to mělo minulý týden na průmyslové škole na Kladně. Kxpřípadu se vyjádřil ředitel školy M. Dundr takto: „Došlo k fyzickému napadení studenta ze strany vyučujícího. Student to oznámil zástupci ředitele, který hocha poslal na lékařské ošetření a posléze jej doprovodil na policii, kde vše oznámili.


“Ředitel školy, který v den incidentu nebyl ve škole, hned následující den provinivšího se pedagoga ze služby propustil.

Četl jsem tuhle zprávičku, tak, jak ji teď čtete vy, a na jednu epizodu ze svého školního života jsem si vzpomněl. Bylo to za protektorátu a stalo se na tehdy tzv. měšťanské škole (dnes poslední třídě devítiletky) v Třebíči na Podklášteří. Po skončení poslední hodiny jsem se se svým dobrým kamarádem Jirkou Oulehlou ještě ve třídě popral. Chodbou kolem právě kráčel náš třídní učitel matematik Kremláček, zvuky rvačky zaslechl a vtrhl do místnosti asi tak, jak do údolí vtrhává vichr z hor. Věřte, že tu nakládačku, kterou nám následně naložil, mám před očima dodneška a vzpomínám na ni - a to je na věci zajímavé - nejen v dobrém, ale dokonce v tom nejlepším. A víte proč? Protože ty nejtvrdší údery, jaké si jen dovedete představit, bekendové i forhendové, které nám v těch okamžicích z vytrénovaných rukou třídního (šlo též o velkého sportovce). padaly na hlavu, nám až do konce naší školní docházky (a to nejen na téhle škole, ale i na školách navazujících), vzaly veškerou chuť řešit naše další případné spory rukama, nebo nehty, nebo nohama. Což se pochopitelně týkalo nejen nás dvou, ale všech spolužáků, kteří naší původní pranici i následnému výchovnému výprasku od našeho třídního přihlíželi. A vlastně nejen jich, ale i žáků všech dalších tříd, kteří se o našem výprasku později dověděli. Rvačky krátce a dobře se na podklášterecké měšťance staly od onoho dne tabu.

Po zhruba čtyřiceti dalších letech jsme na srazu bývalých spolužáků spolu s Jirkou Oulehlou panu učiteli Kremláčkovi za jeho dávnou výchovnou lekci, resp. za to, že jsme po ní už nikdy nepovažovali za nutné či výhodné se rvát, dodatečně poděkovali.

Byla to tehdy holt jiná doba. Přenádherná a kouzelná doba – chce se mi říct - kdy ještě vládl zdravý rozum.

Anebo že bych se mýlil?

Pozn., red. I.D.: O případu nevíme nic, protože slyšena a rozhlašována byla tvrzení jen jedné strany. Na to jsme z médií zvyklí. Máme prostě uvěřit, že učitel jen tak pro nic a za nic napadl studenta. 
Vzpomněl jsem si na jeden z výroků Jana Wericha: "Mně se na tom nejvíc líbí ten optimismus, že co čtenář, to blbec."

Policejní špičky napříč bezpečnostním aparátem před sobotní taškařicí: Pokud možno, žádnej, malér hoši!

0
0

11. 2. 2016    Ucho24

Proto mě tak trochu v souvislosti s údajnou sobotní policejní provokací v centru Prahy, kde se střetli odpůrci a zastánci imigrační vlny, zaráží prohlášení ministra vnitra Milana Chovance. Případné excesy, kdy si policisté prý sami zahráli na provokatéry, nechá ve spolupráci s Policejním prezidiem prověřit. Postavička údajného provokatéra ve službách policie je sice současným hitem lidové tvořivosti na sociálních sítích, ale jestli se prokáže, že vše bylo jinak, nechť je pak hvězdou internetu kdekterý poručík, který ochrání starého člověka před krobiánem. Jenomže to se nestane. Jen naivka se může domnívat, že by se nezdařené konspirační hrátky staly důvodem pro sebemrskačství policejního potentáta. 

Zrovna tak úsměvná je i představa, že by se policejní špičky napříč bezpečnostním aparátem před sobotní taškařicí společně neradily. Pokud možno, žádnej malér, hoši! Ten teď má policejní prezident generál Tomáš Tuhý. Jestli sobotní ochrana veřejného pořádku byla jeho sólo akce, asi dostane od ministra vnitra za uši. Tohle jsme si přece nedomluvili, pane brigádní generále. Tolik jedna z variant, kterou ale sama pražská policie důrazně popírá, že by jí ustanovení svého provokatéra vůbec přišlo na mysl. Druhá varianta je, že příslušné bezpečnostní špičky o tomto pokusu věděly, jen se trochu nepovedl. Takže honem dát veřejnosti najevo, že je to všechno jen mediální blamáž a rychle získejme čas na aspoň trochu důvěryhodné vysvětlení. Máme na to dva týdny, jak přikázal pan ministr. Až složíme účty, už to třeba tolik bolet nikoho nebude. Protože současné společenské dění se mění rychleji než příslovečné ponožky a lidi, jak doufáme, budou mít jiné starosti. Tolik dedukce, která určitě nekoresponduje s prohlášením Nezávislého odborového svazu Policie ČR. A to, že odmítá zkratkovité a znalostmi nepodložené hodnocení zásahu policistů. Jak může odborový svaz dostat na stůl vyhodnocení jakéhokoliv zásahu, je mi v žebříčku policejní hierarchie záhadou.

Nicméně ať už si do svědomí u policie sáhne kdokoliv, jedno je jisté – v případě pravdy o provokatérské akci někdo z jejích organizátorů fatálně selhal. A jen špičky budou vědět, kdo to je. Každá akce má totiž svého velitele, to je nevyvratitelná skutečnost. Jeho jméno se pochopitelně nikdy nedozvíme, a nejsem si jistý, zda by to vůbec k něčemu bylo. To nechť si policie mezi sebou hezky vyřídí sama. Jiná věc je její prestiž – ta v posledních desetiletích slušně stoupala. Pak stačí jeden nepovedený novodobý „Zifčák“, a paralela s touto smutnou revoluční listopadovou provokatérskou postavou je okamžitě na světě. Smutnější je o to víc, že pošramocená policejní prestiž potom může trvat zrovna tak dlouho.

Jiný pohled, tentokrát z ženské perspektivy

0
0
Květa Pohlhammer Lauterbachová 
12.2.2016 E-republika

Blok proti islámu mne irituje právě proto, že kdyby jeho aktéři byli víc inteligentní, neoháněli by se islámem. Je to pouze umělý zástupný manévr, jak vyvolat „Střet civilizací“.



Můj kolega Pavel Letko má ve svém článku Budeme obětí nenávisti? zajímavou pasáž nazvanou „Lůza tehdy a dnes“. Píše, že neexistuje nic horšího, než byl nacismus. Že pokus o rasově čisté Německo, oddělování lidí na základě náboženství, rasy a národní příslušnosti skončilo nejstrašnější apokalypsou, co lidstvo doposud poznalo. Podobně lze předpokládat, že současné národovecké třeštění proti islámu, muslimům a vůbec „přivandrovalcům“ všeho druhu skončí jak jinak, než utrpením pro všechny.

Přiznám se, že ač tolerantní člověk, nejsem ochotna akceptovat ideologie, které jsou pro mne pouze jiným druhem rasismu. Ale především za vším hledám „Cui bono“? Myslím si, že existují ještě horší síly než byl nacismus. I kdyby to říkali stokrát denně v rádiu a televizi, protože v Německu a Rakousku se to nesmí říct ani uvnitř rodiny. A že i kdybychom byli jako ovečky a nechali si bez protestů změnit strukturu celé společnosti dle plánů „osvícenců“, jejichž cílem je vyhladit část populace světa, stejně pro nás připravují jatka, protože chtějí mít zeměkouli pouze pro sebe.

Dnes jim ideologie globalizace ekonomiky a podvodný finanční systém umožnil, aby získali nadvládu nad celými zeměmi, ba i kontinenty. Proto jsem se rozhodla uveřejnit malou ukázku z knihy, která se u nás nedá koupit a která odhaluje souvislosti a pozadí historického vývoje od roku 1900, které nám byly záměrně utajovány. Vedle Anthony Suttona nabízí autor, Američan italského původu Guido Giacomo Preparata, navíc ekonom, další fundovaný obraz historie, kterou bychom měli znát, abychom pochopili události a chaos dnešní doby. A především věděli, kdo za ním stojí (G. G. Preparata: Kdo dal moc Hitlerovi).

Za sebe musím říci, že nesnáším slovo "lůza". Už jednou bylo vysloveno vysokým katolickým představitelem proti lidem, kteří se odvážili protestovat proti likvidaci svých práv a porušování důstojnosti člověka. A navíc toto slovo evokuje nadřazenost nad těmi, kteří nepatří do mého elitního klubu, nemají moje vzdělání a sociální status. Pro každého křesťana by takové slovo mělo být tabu. Bohužel jím může být označen naší krásné „post sametové demokracii“ každý, kdo nemá stejný názor jako já.

A navíc platí, že jsme strašní nevzdělanci. Zejména vyučování dějin a hospodářských dějin dostávalo na frak už v době socialismu. Ovšem za posledních dvacet pět let byli myšlenkám komunismu oddaní učitelé úplní profíci proti těm dnešním učitelům. Ti dnešní mají daleko větší možnost dostat se k informacím, proto i oni jsou vinni na ohlupování mladých a národa. Navíc znalost jazyků je mizerná nejenom v široké populaci a i u učitelů, jak jsem si během krátké pedagogické praxe ověřila, nýbrž především u politiků, kterým chybí neustálé vzdělávání a rozhled.

Blok proti islámu mne irituje právě proto, že kdyby jeho aktéři byli víc inteligentní, neoháněli by se islámem. Je to pouze umělý zástupný manévr, jak vyvolat „Střet civilizací“. Mohli by svoji oprávněnou frustraci z ohrožení vyjádřit proti těm, kdo zapalují ohně. Těm, kteří zneužívají bídy těch nejvíc postižených, kterým vzaly války jimi způsobenými na Blízkém východě domovy, a na jejichž zádech sem importují džihád a státní terorismus. To vše jenom z důvodu, aby mohly být okleštěny dál naše svobody a mohlo být provedeno závěrečné velké vyvlastňování (sledujte akciové trhy a kulminaci měnových válek) než dojde ke zrušení hotovostních peněz a k přechodu k totalitní kontrole přes čipy. A mohli by tak svou energii směřovat na vytvoření politického programu, který sjednotí všechny síly a vytvoří odpor proti všem, kteří stejně jako ve 20. století neplánují nic jiného než krize a války.

A nakonec: Tato civilizace je pozůstatkem patriarchální organizace společnosti, je pohanská a ve skutečnosti hluboce nekřesťanská. Ovšem ten, kdo se stal sám její první obětí, je bílý západní muž. Stal se obětí uctívané hodnoty této společnosti číslo jedna. Vzájemného konkurenčního boje, touhy stále víc a víc, až ke zničení podmínek k životu. Na prvním místě jsou bankéři, alespoň podle jedné nedávné americké analýzy, která zkoumala psychologii jednotlivých skupin 11 000 obyvatel. Celkem 84 % z nich je naprosto závislých na droze, tedy na penězích. To však neumožňuje žít a nechat žít druhé.

Přesto mi ale není jedno, zda v dalších volbách zvítězí obyvatelé, kteří upřednostňují jiný právní systém a budou ho sem chtít implementovat. Nechci být čtvrtou manželkou někoho, ani být nucena být zahalena od hlavy až k patě. Ano, přiznejme si: jsme konzumními barbary. A ženy se staly nástroji marketinku a reklamy, fetišem, pobízejícím stále k většímu konzumu. Vlastně ani nevíme, co to vlastně ty „evropské hodnoty“ vlastně jsou. V Rakousku se ptali náhodných okolo jdoucích, co si představují pod rakouskými hodnotami a světe div, se – někteří se vyjádřili, že Wiener Schnitzel, jiní kožené kalhoty a nošení dirndlu či dokonce dort Sachr. Smutný pohled na tu naši blahobytnou civilizaci…

- - -
 

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!


Související články:

Milí čeští důchodci, nezoufejte! Existuje světlo na konci tunelu….

0
0
12.2.2016  Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Když vláda rozhodla,že průměrné navýšení důchodů bude jen úsměvných 45 Kč měsíčně – nezoufejte! Řešení tu je!



Seberte své poslední úspory, cenné předměty a kupte si v cestovní kanceláři zájezd 55+, nejlépe do Turecka nebo Libye.

Tam pak zahoďte své cestovní doklady, zaplaťte si převaděčskou službu a vraťte se do Evropy s některou nikdy nekončící a neustále sílící migrační vlnou „tsunami“.

V Evropě, nejlépe pak v Německu se vydávejte za hluchoněmé Syřany. Dostanete veškerý servis, masitou stravu 3 – 5x denně, štědré kapesné několikanásobně převyšující váš dosavadní starobní důchod , dostanete zdarma sociální byt 1. kategorie, nájemné, včetně spotřeby energií zaplatí stát, včetně televizní zábavy, dostanete telefonní paušál bez omezení, špičkové zdravotnické zaopatření a další nezasloužené výdobytky.

K tomu vám samozřejmě v ČR poběží ještě váš český důchod, který si snadno v Německu, přes českou bankovní kartu vyberete na bankomatu, takže budete mít opravdu slušné kapesné! Jiná cesta k vašemu důstojnému životu ve stáří neexistuje.

Pat Condell: Za neutěšenou situaci kolem migrantů si může Evropa sama (VIDEO)

Trump triumfoval v New Hampshire: Politické elity i manipulátoři ve stále větším zmatku. Proč "starý socialista" Sanders láká mládež? Plán, který selhal. Washingtonská "kavárna" bije na poplach. Voličská revoluce na obou březích Atlantiku?

0
0
Ondřej Höppner
12. 2. 2016   ProtiProud

Ondřej Höppnertleská Trumpově přesvědčivému, byť zatím dílčímu vítězství a snaží se odhadnout, zda jde jen o drobnou "chybu v Matrixu", nebo signál opětovného zrození politiky


Všichni se diví, hrozí, nechápou a křičí. Všichni - to znamená většina washingtonských politických elit ixstranického vedení Demokratů a Republikánů. Axsxnimi pochopitelně téměř všechna hlavní média, jež jsou establishmentu (zdánlivě překvapivě) už zcela otevřeně "bok po boku". Jen normální Američané si - zatím - zjevně myslí něco úplně jiného.

Vzpoura manipulovaných?

Ti, kteří ovládají politickou scénu - a byznys na ni navěšený - zoufale potřebují udržet současný stav. Ten se jmenuje předstírání politiky, kterou se jim už potichu skoro podařilo zardousit. Politiku jako veřejnou činnost, která reprezentuje skutečné zájmy veřejnosti. Posledních patnáct let se to docela dobře dařilo. Skvěle k tomu posloužil Barack Obama. Spasitelský mýtus "prvního černošského prezidenta" na osm let dokonale zakryl potřebu skutečné změny.

To, co se nyní v Americe děje, ukazuje, že navzdory obrovské moci médií si to lidé uvědomili. Že začínají chápat, že jim nyní titíž manipulátoři chtějí uchystat tutéž léčku: Po prvním černochovi tentokrát "První žena americkou prezidentkou". Byl k tomu připraven "stínový souboj" dvou osvědčených rodinných prezidentských klanů: Clintonové versus Bushové.

Jenže pak se zjevil fenomén, který do toho divadla politické korektnosti hodil vidle. A lidé jako by si náhle uvědomili, že si "smějí" něco myslet. Že fraška na demokracii - kterou prezidentské volby v posledních dvou dekádách dokonale ilustrují - nemusí být věčná. Že mohou vzít věci do svých rukou. Jestli se jim to podaří, nebo se nakonec většina opět nechá "zmáknout", je samozřejmě ještě otázka. Ale už to, co se stalo doposud, naposledy v primárkách v New Hampshire, můžeme označit za "zrození politiky" - politikům a médiím navzdory.


Direkt

Miliardář Donald Trump zatnul v primárkách v New Hampshire tipec všem, kdo pochybovali o jeho tahu na branku. A jen tak mimochodem propíchl bublinu jménem Marco Rubio, na kterého sázeli všichni "politicky korektní" republikáni.

Trumpův pečlivě nagelovaný příčesek, sám o sobě symbol nekorektnosti, teď vlaje nad zděšeným táborem republikánských lídrů jako vlajka vítězství nad spáleništěm marných nadějí. Trump, který za republikány kandiduje, byť členem strany není, získal více hlasů, než druhý, třetí a takřka i čtvrtý kandidát dohromady. Volilo ho přes 35 procent voličů.


Tři rány z milosti

Trump jako by v New Hampshire vyhrál na třech frontách najednou:

Na první: V předvolebních průzkumech byl sice favoritem, ale takovou propast mezi ním a druhým kandidátem nikdo nečekal. John Kasich (druhý se 16 procenty) se přitom do New Hampshire prakticky přestěhoval, přičinlivě chodil od domu k domu, a za kampaň utratil miliony. Bylo až dojemné, když Kasich své druhé místo označil za "morální vítězství". Pro Trumpa byl stát New Hampshire (pouhých 1,3 milionu obyvatel) jen spíše něco jako ranní rozcvička.

Na druhé: Nechal za sebou zamotané klubko poražených, z nichž nikdo pro jeho oponenty z řad republikánů neskýtá žádnou naději, že by se mohl stát jeho protiváhou. Po volbách v Iowě byl takovým "mužem naděje" Marco Rubio. V New Hampsihre však dostal Rubio napráskáno a opět – bylo až dojemné, když po debaklu prohlásil, že "už se to nebude nikdy opakovat".

Na třetí: Pro Trumpa hlasoval významný podíl voličů, kteří se rozhodovali na poslední chvíli. Jejich hlas byl projevem protestu proti současnému establishmentu Spojených států v širokém slova smyslu. A vlastně i proti systému jako takovému. Trump je jiný, zábavný, svěží, nepatřičný – a to je pro mnoho nerozhodnutých rozhodující. Pro Trumpa znamená toto zjištění nadějný kapitál do budoucna. Je to prvek, který může rozhodnout celé volby.


Washingtonská "kavárna" je zděšena

Reakce na Trumpův triumf z řad "poražených" na sebe nedala dlouho čekat. Prestižní internetový deník The Huffington Post uvedl článek o výsledku voleb titulkem: "Rasistický, sexistický demagog právě vyhrál volby v New Hamshire".

A nešlo jen o nějaký vznět. Poslední dva týdny byly všechny články v Huffington Post o Trumpovi "ozdobeny" editorskou poznámkou: "Donald Trump je lhář, útočný xenofob, rasista, mysogin, tyran, který chce zakázat muslimům (kterých jsou na světě skoro dvě miliardy) vstup na území Spojených států." Což je přesně to, co si o Trumpovi myslí všichni, kteří ho nevolili.

Huffinton Post nebyl zdaleka jediné médium, které plivlo po vítězi jedovatou slinu. Deník The New York Daily News (tištěný náklad 500 tisíc denně) přišel s titulkem: "Rozbřesk po mrtvici: Trump se probudil k životu v New Hamshire jako bezduchá zombie."


Nesrovnatelný příběh

Tyto volby jsou (zatím) pro Spojené státy výjimečné. Nejen co do počtu voličů, lámajících rekordy, ale především co do intenzity. Stát New Hampshire poslal zbytku USA dvě zprávy: 1) Opětovné zrození politiky znamená, že voliči jsou (názorově a zájmově) rozděleni tak, jako už dlouho ne. 2) Veřejnost proto nadcházející volby autenticky prožívá – a vše nasvědčuje tomu, že tomu tak bude až do konce. Hlavní zásluhu na tom má samozřejmě fenomén Trump (což bude platit, i kdyby nevyhrál).

Podle některých komentátorů jsou intenzita a vyhraněnost nynějších voleb srovnatelné snad jen s volbami během války ve Vietnamu v roce 1968. Protiválečné hnutí - bez ohledu na to, jak se na něj díváme - vytvořilo úplně novou situaci a zvedlo Ameriku na nohy. Podobným momentem byl pak - opět republikánským mainstreamem nechtěný - Ronald Reagan. I ten dokázal vyhrát volby navzdory médiím, neboli takzvaně přes média. Přes to je však současný "příběh vzkříšení politiky" s oněmi dvěma nesrovnatelný.

Nenechme se však unést Trumpovým skvělým nástupem. Vzpomeňme, že volbách v roce 1992 miliardář Ross Perrot (nestraník) také zářil (nakonec skončil až třetí) - například ve státě Maine získal přes 30 % hlasů a v Utahu 27 %. Nakonec však doplatil na to, že ho volili takřka výhradně jen běloši (94 %). Přesto je jeho konečných 19 % nejlepší výsledek "nestraníka" za posledních více než 40 let. Trump (nestraník - kandidát za republikány) ho teď může překonat.


Mladí volí "starého socialistu"?
Primárky mezi demokraty jsou letos jen zdánlivě nudnější (než u republikánů). Ve skutečnosti se také zde odehrává drama, nesoucí rysy výjimečnosti. U demokratů to není jeden proti všem, ale čelo proti čelu.

V New Hampshire vyhrál suverénně a podle očekávání "důchodce" Bernie Sanders, který se prohlašuje za demokratického socialistu, což je kategorie v prezidentských volbách v USA dosud nevídaná. Celkově si vede lépe, než se čekalo - a s tímto poznáním přicházejí i sponzoři.

Dramaticky prohrála Hillary Clintonová. Žena s ambicí stát se první prezidentkou USA zažila první skutečný debakl. Hlavní problém však není, že jí Sanders v New Hampshire porazil a o kolik, jako spíše to, že těžiště voličské základny Clintonové nebylo mezi ženami obecně (jak se očekávalo), ale jen mezi ženami staršími 65 let. Čtyřiasedmdesátiletého Sanderse přitom paradoxně volili naopak spíše mladí voliči (včetně žen), tedy ti, kteří stále ještě doufají, že může přijít nějaká změna - a že by mohla mít podobu "socialisttické Evropy" je pro ně, zdá se, o to více vzrušující.


Na špatném místě ve špatnou dobu

Nyní se volební týmy přesouvají na jih do Nevady a Jižní Karolíny (volby tam začínají 20. února). V těchto státech by měl Trump podle odhadů potvrdit svou dominanci mezi republikány a zároveň by se měly rozšířit řady jeho odstoupivších soupeřů.

Očekává se, že jako jeden z prvních odpadne právě Jeb Bush (mladší bratr bývalého prezidenta), a tím se celý původní plán "tradičního souboje" rozpadne. Je fakt, že Bush se zatím jeví jako "nejtragičtější kandidát voleb 2016" - navzdory desítkám milionů, které vložil do kampaně - marně. Přitom právě na něj "neokonský" republikánský mainstream nejvíce spoléhal. Měl to být on, kdo zajistí pokračování politické linie, která - v nedílné spolupráci s "Demokraty" Clintonem a Obamou - uvedla Ameriku a vlastně celý svět do chaosu, v němž se nyní nachází. Slepota vedení republikánů, kteří věří, že lidé už napořád budou jen nevnímající a nemyslící ovce, je v tomto směru až ohromující.


Rovnice nevychází

Hillary Clintonová, druhá část původní manipulativní rovnice současných elit, by měla v Nevadě a Jižní Karolíně nicméně zvítězit, a to výrazně (podle průzkumů až o 30 %). K volbám sem přijde daleko vyšší podíl zástupců "většinových menšin" (černoši, Hispánci), mezi nimiž má Clintonová daleko větší podporu než Sanders. Jenže kdo ví, jak to dopadne. V Iowě měla "první ženská prezidentka" vyhrát také "o parník" - a nakonec to bylo "o fous".


Ve štábu Clintonové vládne hysterie. Svědčí o tom fakt, že manželé Clintonovi provedli ve volebním štábu personální změny (ještě před New Hampshire - už v očekávání debaklu), navzdory tomu, že jsou v něm všechna "volební esa", která předtím pracovala na Obamovi. Volební strategie byla dosud údajně postavena na "efektu sněhové koule" - konkrétně na prvních čtyřech státech. Šlo o to, aspoň ve třech z nich vyhrát hodně výrazně - a tím strhnout lavinu. Zatím je však z toho jedna umoulousaná plichta a jeden velký propadák. Teď půjde naopak o to "lavinu" zastavit.


Něco se děje


Pokud ji přesto nakonec celkově porazí Sanders, byla by to pro Trumpa dobrá zpráva. Stále zoufaleji působící Clintonová, navzdory své bezvýraznosti i mnoha kostlivcům ze své politické minulosti, by pro něj byla v celostátním finále - prostě proto, že je žena - mnohem vážnější soupeř.

Už nejbližší týdny naznačí, zda mohou být tyto volby skutečně přelomové. Klíčovým momentem bude tzv. super-úterý, které letos připadá na 1. března, kdy hlasuje 10 států najednou (Texas, Colorado, Virginie, Georgia atd), v nichž žije více než 50 milionů obyvatel. Kdo uspěje v super-úterý velmi pravděpodobně získá nominaci své strany.

V Americe se v každém případě "něco děje" - a to něco má a hlavně bude mít vliv i na dění na východním pobřeží Atlantiku. Zda dojde ke "vzkříšení politiky" prostřednictvím "voličské revoluce" už nyní, je samozřejmě otázka. V Evropě je jejím aktuálním palivem především šílená migrační krize, v Americe je pouze její součástí.

U nás bychom se mohli ptát, zda "fenomén Trump" odpovídá spíše Andreji Babišovi, nebo prezidentu Zemanovi - nebo je-li jeho kombinací u obou. Je to ale koneckonců lhostejné. Oba představují - paradoxně - naději na vzkříšení politiky, nikoli, jak říkají mainstreamoví komentátoři "antipolitiky". Proto bude i pro nás tak důležité sledovat, zda (a jak) Donald Trump respektive Bernie Sanders uspějí.

Jedno je ale jasné už nyní: Plán na nekonečné pokračování příběhu manipulace pod pláštíkem domnělé demokracie se na obou stranách Atlantiku hroutí. A to je dobrá zpráva.


6.2.: Vyšetřování případu, nebo zametání stop?/1

0
0
Radim Valenčík
12. 2. 2016    RadimValenčíkPíše
Uplynul téměř týden od demonstrací 6.2.2016 a útoku na "Kliniku". Zatím jsme nebyli informováni o tom, zda vyšetřování případu "Klinika" mělo nějaké výsledky. Ačkoli k rychlému vyšetření vyzval samotný premiér Sobotka. Uvedu argumenty, které mě vedou k názoru, že šlo o velmi nebezpečnou provokaci koordinovaně pořádanou určitými složkami naší policie či spíše zpravodajské služby (nemusela to být BIS), České televize a patrně koordinovanou i se zahraničními "poradci", kteří zde byli v souvislosti s tím, že demonstrace na Hradčanském náměstí proběhla (byť i jen zprostředkovaně přes přímý televizní přenos) za účasti německého hnutí Pegida.



Návazně uvedu, jaký předpokládám další vývoj šetření případu.
Nejvýznamnější argumenty, které mě k výše vyslovenému názoru vedou, vycházejí z toho, co říkají autoři článku "Policejní provokace nebo blamáž konspirátorů?" označeni jako "antifa" uveřejněného 8.2.2016 na webových stránkách "Antify". Celý článek je zde:

Doporučuji ho přečíst i prohlédnout. Je obsáhlý, psaný poctivě, přemýšlivě, doprovozen fotodokumentací. Vyznívá v neprospěch toho, co říkám. Tj. podle autorů jde o blamáž konspirátorů.
Ještě než začnete číst můj pohled na to, co autoři článku říkají, velmi dobře se podívejte na video, které zachycuje celou akci v Thunovské ulici nedaleko Poslanecké sněmovny a Senátu. Videozáznam k pochopení toho, o čem píšu dál, je nezbytné vidět. Najdete ho zde:

Jeho pravost nikdo nepopírá a ani nemůže popřít. Jedná se o záznam ČT, ze kterého byly pečlivě vystříhány určité záběry, který byly následně opakovaně využity v televizním zpravodajství tak, aby byla "podbarveno" a "překryto" zpravodajství o hlavní demonstraci, která se konala na Hradčanském náměstí. Informaci o demonstraci i s foto, tak jak proběhla, jsem dal zde:

A hned návazně jsem upozornil na to, jak zpravodajství na ČT manipulovalo s diváky, mj. i včetně toho, že ani jednou neukázalo záběr na Hradčanské náměstí, aby si divák nemohl udělat představu o tom, kolik lidí se tam sešlo a jaké bylo jejich složení, viz:

Přejděme nyní k tomu nejdůležitějšímu. Jak události v Thunovské ulici vidí "Antifa". Vezmu to odstavec po odstavci (některé nepodstatné části vynechám):
Článek je uveden takto: "Během demonstrací 6.2.2016 v Praze proti islámu a na podporu uprchlíků došlo k řadě incidentů. Žádný z nich ale tak nezasáhl české internetové prostředí, jako krátká srážka v Thunovské ulici."
A k tomu by bylo nutné dodat: Ano, ale o ničem jiném také ČT neinformovala tak podrobně, jako o této epizodě, o této "krátké srážce". Zajímavé a příznačné.
Uvedení článku pokračuje: "Facebooková stránka We are here at home zveřejnila video, ve kterém se snaží dokázat, že skupina neonacistů ve skutečnosti byla skupinou policejních provokatérů. My jsme mezi nimi však našli notoricky známé slávistické chuligány a neonacisty."
Odkaz na video jsem uveřejnil přes Parlamentní listy. Je to totéž video. Ale hlavně – nikdo rozumný nebude tvrdit, že šlo o "skupina neonacistů ve skutečnosti byla skupinou policejních provokatérů". Tvrdí se něco jiného. Šlo o skupinu "notoricky známých slávistických chuligánů a neonacistů", kteří byli voděni jako loutky profesionály z bezpečnostních služeb a infiltrovanými agenty v těchto strukturách. Jen se dobře podívejte na video! Celá akce je aranžovaná. Scénář, dramaturgie, režie akce, výkony najatých herců i komparzu (tj. neinformovaných aktivistů ultra z obou stran, ale i řadových policistů) byly slabé. Akce byla nepochybně připravena narychlo. Kdo ji připravil a kdo o ní rozhodl? Kdo ji koordinoval s televizním zpravodajstvím a scénářem kauzy "Klinika"? – K tomu se ještě vrátím.
Nyní následují argumenty "Antify" ve prospěch toho, že jde o blamáž konspirátorů. Dovolím se k nim postupně vyjádřit. Toto píše "Antifa".
"Hlavní argument je v podstatě jeden – nemaskovaný člověk v hnědé bundě, který během celého střetu s chuligány komunikuje. Podle We are at home here je to jasný důkaz toho, že jde o policejního velitele, který celou akci diriguje. Jako podpůrné argumenty se pak objevují ještě dvě tvrzení. Zaprvé, několik chuligánů chodí tam a zpátky do dveří domu v Thunovské ulici, který patří Ministerstvu vnitra (MVČR). Pokud by zakuklenci nebyli ve skutečnosti od policie, nemohli by do domu údajně jen tak vcházet. Je tedy prý zřejmé, že jde o provokaci. A konečně, posledním a nejčastěji zmiňovaným argumentem je, že na videu je vidět chuligán, který při zasažení dlažební kostkou do nohy ani nemrkne, což prý není možné. Údajně je tím pádem jasné, že kostka byla gumová a je to další důkaz toho, že jde o nahranou záležitost.
Je s podivem, čemu všemu jsou dnes lidé ochotni věřit, aniž by si sami položili několik nabízejících se otázek. Proč by policejní důstojník, řídící operaci "pod falešnou vlajkou", stál celou dobu přímo před kamerami? Nebyl by spíše někde ve skrytu, aby se neobjevilo podezření, že jde o fake? Proč by fingovaní neonacisté byli shromážděni kolem domu, který patří MVČR? Aby signalizovali spojitost mezi akcí a ministerstvem vnitra? A je letící předmět skutečně dlažební kostka? Není to spíše něco jiného (jak je vidět, vzduchem tam létalo více věcí – namátkou: gumová předložka, lahve, plastové tyče atd.)"
Odpověď na uvedené otázky je přece jasná a jednoduchá: Protože dramaturg, scénárista režisér i herci věděli, že záznamu bude pečlivě sestříhán a originál se ven nedostane! Jak prosté. Na policistech v lehkých uniformách je přece vidět velká zmatenost. Už se jich někdo ptal, jaký měli při akci pocit? Každý z nich měl být vyslechnut těmi, kdo mají zájem na vyšetření celé věci.
Nyní méně důležitou část vynechám, abych pokračoval hlavními argumenty
"My ale nechceme zpochybňovat logiku videa We are here at home. Podobná debata se dá vést donekonečna a neustále přinášet nové a nové konspirativní vysvětlení. Ve skutečnosti chceme udělat něco jiného. My, na rozdíl od všech konspirátorů, kteří před monitory smolí své teorie, můžeme identifikovat jednotlivé útočníky. Tím se totiž celá věc dá rozlousknout poměrně snadno."– A následně "Antifa" přesvědčivě velkou část účastníků střetu identifikuje. Ale to je přece normální. Extrémistické skupiny (jak jsou definovány BIS) jsou přece infiltrovány a není těžké (alespoň dílčím způsobem) ovlivňovat jejich chování. Zvlášť, pokud je např. takovým úkolem pověřen zkušený kriminalista.
"Antifa" dále píše: "Nejasná zůstala pouze role "muže v hnědé bundě". Týdeník Policie přinesl informaci, že v žádném případě nešlo o nikoho zaměstnaného u policie.  To je patrně jediná informace, které skutečně nevěříme. Podle našeho názoru jde o policistu, který dotyčné chuligány zná. To není nic zvláštního, většina z nich se při svém stylu života s policií seznamuje poměrně často. Z videa je patrné, že se celou dobu snaží situaci uklidňovat. V několika momentech zcela zřetelně brání chuligánům v házení, přičemž chuligáni se nechají."
Tím ovšem jen z vlastních zkušeností potvrzují, že menší skupinu "chuligánů"či "extrémistů" lze s pomocí infiltrovaných informátorů a "kamarádů" z řad policie (většinou to bývají kriminalisté, kteří vědí, jak příslušné osoby umravnit) snadno ovládat. A ten dle závěrů je na jedné straně instruuje tak, aby "dobře vypadli" před kamerami, na druhé straně, aby to nepřehnali a nedošlo k nějakému zranění. Sehraná komedie.
(Dokončení zítra, kde si dovolím trochu zafabulovat a předpovědět, jak dopadne vyšetřování)
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3154-6-2-vysetrovani-pripadu-nebo-zametani-stop-1.html

Asadova chirurgie. Syrský kotel začíná

0
0
Ivan Gog
12. 2. 2016 Eurasia24

„Hlavním poraženým v syrském konfliktu bude nakonec Turecko – bez sousedů, bez podpory, přeplněné imigranty a hrdlořezy, na hraně rozpadu svých současných politických hranic.“ 
Asadova armáda za podpory kurdské milice a libanonského Hizballáhu zahájila nečekaný útok ve směru na sever a na jih od Aleppa — druhého nejvýznamnějšího a nejlidnatějšího města Sýrie. V blízkosti se nachází předměstí Aazaz známé jako „turecký koridor“, přes který Turecko podporuje teroristy. Syrské armádě se již podařilo přerušit hlavní cesty dodávek teroristům. To znamená, že Turecko rychle ztrácí kontrolu nad syrským pohraničím a ozbrojenci budou bojovat vlastně holýma rukama. Jaký bude mít tato událost vliv na syrskou krizi v kontextu Ženevských jednání a co lze očekávat od podporovatelů teroristů?

Strategický význam Aleppa

Chaos a zmatek v Aleppu začal 10. února 2012, kdy v centru města vybuchla dvě auta naplněná náložemi o výbušné síle 300 kg TNT. Poté se syrské vládní síly střetly s ozbrojenci na okraji Aleppa. Od srpna 2012 je město rozděleno: západní část má v moci syrská armáda a východní část kontrolují islámští radikálové.

Americká „soukromá CIA“ — agentura Stratfor — došla k závěru, že za útoky stojí syrská opozice, protože Asadovi by útoky nepřinesly nic kromě rozčarování obyvatel z toho, že není schopen chránit své lidi. Je zajímavé, že nyní mezinárodní společenství a podporovatelé džihádu představovaní Tureckem, Katarem a Saúdskou Arábií trvají na tom, aby Asad vyjednával s touto opozicí v Ženevě. Rozuměj – s opozicí, která nechá vybuchnout 300 kg tritolu uprostřed města!

Aleppo je považováno za jedno z rozhodujících předmostí Asadova režimu a za velmi důležitý kámen v základech syrské vládní stability. Ztráta Aleppa znamená ztrátu kontroly nad celým severem země.

Mimo to, z Aleppa se otevírá přímá cesta k městu Idlíb, jehož dobytí by vytvořilo nárazníkovou zónu v severozápadní části země hraničící s Tureckem. A to je právě oblast, kterou potřebuje Erdogan pro naplňování svých osobních finančních a geopolitických zájmů.

Nárazníková zóna

Nárazníková zóna na severozápadě Sýrie dlouhá asi 100 km by Turecku poskytla možnost dovážet (ze Sýrie) ropu, vypořádat se se syrskými Kurdy a podporovat syrské Turky. Hlavním cílem Erdogana, který se mu zatím daří naplňovat, je nedopustit sjednocení jednotlivých kurdských enkláv při hranicích s Tureckem se středisky Afrin a Hasakah.

Kurdové naopak po boku syrské armády zahájili útok na město Aazaz, přes které Turci převážejí naftu, zajatce a zbraně a vojenskou výstroj jako podporu teroristům v Sýrii. Pro zachování svého vlivu v oblasti Erdogan ještě v prosinci do oblasti měst Džarabulus a Aazaz a horského hřbetu Džabal-Turkman poslal své motorizované jednotky. Blokáda města Aazaz (Syřany) umožní přerušit dodávky do Aleppa, což ve svém důsledku zajistí osvobození celého severu Sýrie od islámských hrdlořezů.

Amputace džihádu

Asadově armádě se podařilo přerušit trasy Maer-Andan a Aazaz-Aleppo, což znamená, že povstalci přišli o tureckou podporu a Erdogan o svůj vliv v oblasti.

Mimo to probíhají boje na hranicích s Tureckem, jejichž cílem je ukončit tříletou okupaci syrských měst a vesnic v tomto regionu. V tom je syrské armádě nápomocno ruské letectvo, které bombarduje cíle v okolí Idlíbu – trasy „tureckého koridoru“ vzdálené jen 300 m od turecké hranice. Síly povstalců jsou už tak vyčerpány, že hromadně utíkají do Turecka a turecké jednotky už mohou nejvýše tak ostřelovat příhraniční oblasti. Syrské armádě tak čelí skupiny bojovníků Džaríd al-Fatah a filiálky Al Káidy v Sýrii – Džabhat an-Nusra; ostatní utekli.

K tomu ještě 12. ledna syrská armáda zaznamenala velký úspěch, když osvobodila město Salma, které bylo pod kontrolou povstalců od roku 2012. Salma byla hlavním opěrným bodem teroristů na severu Sýrie.

„Ženeva 3“ v syrském kotli

S obtížemi zahájená ženevská jednání o syrské krizi jsou zatím na mrtvém bodě. Jednání měla být v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN zahájena 24. ledna, ale byla málem zmařena.

Hlavním problémem bylo stanovisko syrské opozice, která se odmítla zúčastnit jednání bez předběžných podmínek. To je v rozporu s rezolucí OSN o Sýrii. Podmínky povstalců jsou zřejmé a naivní – ukončit „okupaci“ území, kterých se předtím zmocnili. K tomu dala opozice Asadovi čas do 3. února, ovšem ofenzíva a úspěchy syrské armády za tím udělaly tečku.

Opozice je v pasti – hovořit s ní ani ji litovat se nikdo nechystá. Asad odřízl povstalce od tureckých dodávek a připravuje jim s podporou ruského letectva kotel, ve kterém „z povstalců zbudou jen růžky a nožky“.

Pokud zvážíme, že jednání o Sýrii budou trvat zhruba půl roku, pak za tuto dobu může Sýrie ubránit svoji suverenitu a porazit síly „opozice“. Čím rychleji a úspěšněji syrská armáda tyto úkoly vyřeší, tím zbytečnější bude „Ženeva 3“, i když potřebná stále je.


Důsledky

Důsledkem bojů o Aleppo se stala blokáda „tureckého koridoru“. To znamená, že Islámský stát nebude moci dodávat Erdoganovi ropu výměnou za peníze a zbraně. Ze stejného důvodu nemůže Erdogan pomáhat „turkomanům“ v syrském pohraničí.

Kromě toho, poražení ozbrojenci uprchnou domů – do Turecka, v důsledku čehož budou Turci čelit bezprecedentnímu nárůstu terorismu.

Stojí za zmínku, že syrští Kurdové budou moci ponechat nárazníkovou zónu na hranici s Tureckem, čehož zas mohou využít Kurdové turečtí. Vzájemná pomoc jim umožní „podkopat“ hranice Turecka a v dlouhodobější perspektivě převést turecký jihovýchod – Anatolii – pod kurdskou samosprávu.

A v případě, že syrská armáda bude i nadále osvobozovat svou zemi stejným tempem jako dosud (a ona bude), pak prostě v Ženevě brzy nebude s kým vyjednávat. Asad zůstane jedinou legitimní silou ve státě – a terorismus prchne do hlubokého podzemí v okolních státech.

To znamená, že hlavním poraženým v syrském konfliktu bude nakonec Turecko – bez sousedů, bez podpory, přeplněné imigranty a hrdlořezy, na hraně rozpadu svých současných politických hranic.


Zdroj: slovodel.com
Překlad: mbi, Eurasia24.cz
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live