10 věcí, které vám neřekli o vodní tragédii ve Flintu. Já vám je řeknu

February 14, 2016, 3:49 am

≫ Next: Kód 291: Švédská policie ututlává tisíce zločinů spáchaných „uprchlíky“ - Znásilnění, přepadení, teroristické hrozby drženy v tajnosti

≪ Previous: Jan Campbell: Hvězda 12. února1988

Michael Moore
14. 2. 2016 E-republika

Republikánský guvernér Rick Snyder anuloval svobodné volby ve Flintu, odvolal starostu a městskou radu. Poté do vedení města jmenoval svého vlastního člověka. Proto, aby uspořili peníze, rozhodli se odpojit lidi ve Flintu z jejich vlastního zdroje vody, Huronského jezera, a místo toho přinutili veřejnost pít toxickou vodu z řeky Flint.

Zprávy o krizi způsobené otrávenou vodou ve Flintu už vyvolaly velký ohlas po celém světě. To základní je už známo: Republikánský guvernér Rick Snyder anuloval svobodné volby ve Flintu, odvolal starostu a městskou radu. Poté do vedení města jmenoval svého vlastního člověka. Proto, aby uspořili peníze, rozhodli se odpojit lidi ve Flintu z jejich vlastního zdroje vody, Huronského jezera, a místo toho přinutili veřejnost pít toxickou vodu z řeky Flint.

Když guvernérův úřad zjistil, jak moc je ta voda otrávená, rozhodli se to uchovat v tajnosti a zakrýt rozsah škod, které byly způsobeny občanům Flintu, jež nejvíce působí na děti, kterým způsobuje nevratné a trvalé poškození mozku. To vše odkryli občanští aktivisté a guvernér teď čelí stále rostoucímu tlaku na to, aby odstoupil a byl uvězněn.

Existuje deset věcí, které se pravděpodobně z médií nedozvíte, protože ta se k tomuto příběhu dostala příliš pozdě na to, aby toho mohla tolik zpracovat. Pokud však žijete ve Flintu nebo ve americkém státu Michigan jako já, víte stejně dobře, že to, co bylo řečeno většině veřejnost, pouze klouže po povrchu.

1. Zatímco děti ve Flintu byly nuceny pít otrávenou vodu, získal General Motors zvláštní přístup k čisté vodě
Několik měsíců poté, co guvernér Snyder odpojil Flint od čisté vody, kterou jsme tam pili po celá desetiletí, přišel k němu nějaký hlavoun z General Motors a stěžoval si mu, že voda z řeky Flint způsobuje korozi dílů, které se jí myjí na výrobní lince. Guvernér se upřímně vyděsil, když uslyšel, že vzniká škoda na majetku GM, takže proskočil několka obručemi a tiše utratil 440 tisíc USD, aby připojil GM zpět na vodu z Huronského jezera. Zbytek Flintu nechal pít vodu z řeky Flint.

Znamená to, že zatímco děti ve Flintu pily vodu plnou olova, existovalo jedno - a pouze jedno - místo ve Flintu, které dostávalo čistou vodu: továrna General Motors.

2. Této krizi mohlo být zabráněno za pouhých 100 dolarů denně

Federální zákony požadují, že vodovodní systémy, které obsahují olověné trubky, musí obsahovat aditivum, jež brání uvolňování olova do vody. Kdosi na začátku požádal guvernéra, aby přidali tuto protikorozní látku do vody pocházející z řeky Flint.

"Jak moc to bude stát?" zněla otázka. Odpověď byla: "100 dolarů denně po dobu tří měsíců."

Soudím, že to bylo příliš mnoho, takže kvůli úspoře 9 000 USD řekla vláda státu vys...m se na to - a výsledkem bylo, že stát teď bude platit 1,5 mld. USD na nápravu tohohle bordelu.

3. V řece Flint není jenom olovo

Nejenom, že děti ve Flintu byly každodenně tráveny olovem, vypadá to, že v dalších měsících uslyšíme o několika dalších nemocech. Počet případů legionářské nemoci ve Flintu se od přechodu na říční vodu zvýšil desetinásobně.

Onemocnělo jí sedmaosmdesát lidí, nejméně dest už na ni zemřelo. Přitom za posledních pět let před přechodem na říční vodu nezemřel ve Flintu na legionářskou nemoc ani jeden člověk. Lékaři teď v krvi občanů Flintu nalezli další půltucet jedů, což vyvolává obavy, že na obzoru je další zdravotní katastrofa.

4. Domy ve Flintu ztratily svoji hodnotu, protože si je nikdo nekoupí

Koupili byste si právě teď dům ve Flintu? Kdo z vás? Takže všichni vlastníci domů ve Flintu jsou přikováni k domu, který má nulovou hodnotu. Celková hodnota domů ve výši 2,4 mld. USD odtekla do "volnotržního" kanálu. Lidé ve Flintu, jednoho z nejchudších měst ve Spojených státech, mají opravdu hluboko do kapsy a pro mnohé z nich byl jediným majetkem jejich dům.

Takže teď k tomu, že byli otráveni, jsou na mizině. (A co se týče zaměstnání, kdopak asi přemístí pracovní místa, aby otevřel podnik ve Flintu za těchto podmínek? Nikdo.) Byla budoucnost Flintu právě spláchnuta do řeky?

5. Byli nejen vystaveni otravě, ale současně i bombardování

Existuje jeden příběh, o němž se mimo Flint píše jen málo nebo vůbec. Během těch dvou let, kdy zde byla kontaminovaná voda, museli se obyvatelé Flintu vypořádat z rozhodnutím Pentagonu, který využil Flint jako střelnici. Doslova. Opravdová neohlášená vojenská cvičení - s ostrou municí - byla loni uskutečněna uvnitř města Flint. Armáda se rozhodla ve Flintu nacvičovat boj ve městě, k čemuž využila tisíce opuštěných domů, které mohla bombardovat.

Ulice se zchátralými domy byly ostřelovány raketami. Flint pro neurčitý počet vojáků představoval Bagdád nebo Damašek. Vypadalo to, jako by na město útočila okupační armáda nebo teroristé. Lidé byli šokováni z toho, že se to děje v jejich sousedství.

Počkejte - řekl jsem "lidé"? Měl jsem na mysli lidi z Flintu. Podle guvernéra bylo naprosto v pořádku zneužít komunitu, která neměla žádnou politickou moc ani peníze, aby kladla odpor. Bum!

6. Manželka guvernérova personálního šéfa pracuje jako mluvčí Nestlé, největšího vlastníka soukromých vodních zdrojů.
"Sledujte toky peněz." Tohle "Deep Throat" (v aféře Watergate - pozn. edit.) řekl Woodwardovi a Bernsteinovi. Dennis Muchmore, Snyderův personální šéf po celou dobu, kdy byl Flint tráven, byl úzce zapojen do všech rozhodnutí týkajících se Flintu. Jeho ženou je Deb Muchmoreová, která se právě stala tiskovou mluvčí společnosti Nestle v Michiganu. Nestle je největší vlastník soukromých vodních zdrojů v Michiganu.

Nestle bylo v severním Michiganu opakovaně zažalováno kvůli 650 litrům čerstvé vody, které každou minutu čerpá ze země a balí do lahví jako pramenitou vodu pod značkou Ice Mountain. Manželé Muchmoreovi měli osobní zájem na tom, aby Nestle ukradlo co nejvíce vody - zvláště, když města jako Flint budou v budoucnu potřebovat Ice Mountain.

7. V Michiganu se od vody ve Flintu, přes kriminalitu a vraždy až po spínací skříňky u General Motor jedná o tu samou kulturu smrti.

Není to jen voda, která je bezohledně užívána k tomu, aby dávala lidské životy v sázku. Existuje mnoho věcí, které se dějí ve Flintu a jež vyvolávají pocit, že zde na lidském životě jen málo záleží. Míra kriminality a vražd ve Flintu patří k nejvyšším v zemi. Jen pro srovnání: Pokud by New York City mělo stejný výskyt vražd jako Flint, počet lidí zavražděných tam v minulém roce by byl téměř čtyři tisíce - místo skutečných 340, kteří tam byli v roce 2015 zavraždění. Není to však jen pouliční kriminalita, která nás nutí zabývat se tím, co se děje v Michiganu.

Loni bylo odhaleno, že už zase dal jeden z detroitských výrobců automobilů přednost zisku před lidskými životy. General Motors zjistil, že instaloval vadné spínací skříňky zapalování do mnoha svých aut. Místo toho, aby ten problém jednoduše odstranil, pracovníci na střední úrovní řízení ho utajili před veřejností.

Automobilové odvětví má dlouhou historii zvažování nákladů toho, zda je levnější utratit peníze na opravu závady u milionů aut nebo jednoduše zaplatit za spoustu právních sporů ze strany členů rodin obětí. Má cynická, arogantní kultura jako tato usnadnit bývalému korporátnímu hlavounovi, nyní guvernérovi, přivírat oči nad tímto způsobem vedení, které bylo odhaleno kolem městské pitné vody?

8. Neříkejte tomu "Kauza detroitské vody" - jedná se o největší zdroj čerstvé pitné vody na světě
Média stále píšou o tom, že Flint používal "detroitskou vodu". Ta je však pouze filtrována a upravována detroitskou vodárnou. Jedná se o ledovcové jezero, které vzniklo před deseti tisíci lety během poslední doby ledové a stále je napájeno čistou podzemní vodou. Flint je geograficky posledním místem na zemi, kde byste čekali, že se bude pít otrávená voda.

9. VŠECHNY děti byly vystaveny intoxikaci, stejně jako všichni dospělí včetně mě

To je skutečnost. Pokud jste byli ve Flintu kdykoli mezi dubnem 2014 a dneškem a pili jste tu vodu, jedli jídlo z ní připravené, myli v ní své šaty, dali si sprchu, čistili si zuby nebo jedli zeleninu z něčí zahrady, byli jste intoxikováni. Pokud média hovoří o "9000 dětech do šesti let, které byly vystaveny jedům," znamená to VŠECHNY děti, protože součet všech obyvatel mladších než šest let ve Flintu je... 9000!

Média by prostě měla napsat "všechny". Když říkají, že "bylo pozitivně testováno 47 dětí", jsou to jen ty, které pily vodu přibližně v posledním týdnu. Olovo se dostává do těla a poškozuje mozek okamžitě. Nezůstává v krevním oběhu déle než několik dní a po měsíci už jej nelze detekovat. Takže když slyšíte "47 dětí", jsou to jen ty, které byly zjištěny za posledních 48 hodin. Ve skutečnosti jsou to všechny.

10. Stalo se to, jako mnoho věcí v těchto dnech, proto, aby bohatí mohli dostat velkou daňovou úlevu.

Když guvernér Snyder v roce 2011 nastoupil do funkce, jednou z prvních věcí, které udělal, bylo prosazení republikánské legislativy, která poskytla mnohamiliardové daňové úlevy pro bohaté a pro korporace. Vedlo to k menším daňovým výnosům a znamenalo to, že musel začít osekávat výdaje.

Mnoho věcí - školství, penze, sociální dávky, bezpečná pitná voda - tak bylo osekáno. A potom vyzval vládní úředníky, aby převzali města (všechny z nich měly většinově černé obyvatelstvo) poté, co vyházejí starosty a městské rady, které si místní lidé zvolili, a místo nich jmenoval své kamarádíčky, aby se v těchto městech chovali jako "diktátoři".

A jaké bylo jejich poslání? Ořezat veřejné služby, aby ušetřili peníze proto, aby bohatí mohli mít ještě více daňových úlev. To stálo za myšlenkou připojení Flintu na říční vodu. Uspořilo to 15 milionů dolarů! Bylo to snadné. Zruš demokracii. Osekej daně bohatým. Přinuť chudé pít otrávenou říční vodu. A všichni jsou šťastní.

Tedy kromě těch, co se v průběhu toho procesu otrávili. Tedy asi 102 tisíc lidí. V nejbohatší zemi na světě.

Klikněte zde, pokud chcete podepsat petici za uvěznění guvernéra Snydera.

Staňte se Michaelovými příznivci na Twitteru

Zdroj: Huffington Post
Překlad: Stan

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 750 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články:

↧

Kód 291: Švédská policie ututlává tisíce zločinů spáchaných „uprchlíky“ - Znásilnění, přepadení, teroristické hrozby drženy v tajnosti

February 14, 2016, 4:00 am

≫ Next: Šokující rozhovor expremiéra Jana Stráského v Hospodářských novinách

≪ Previous: 10 věcí, které vám neřekli o vodní tragédii ve Flintu. Já vám je řeknu

Paul Joseph Watson
14. 2. 2016 Zvědavec

Švédská policie ututlala v posledních čtyřech měsících tisíce zločinů spáchaných přivandrovalci, z nichž všechny byly označeny tajným „uprchlickým kódem 291“.

Podle zprávy švédských novin Svenska Dagbladet bylo utajeno asi 5,000 incidentů, včetně 559 případů násilí, 194 přepadení, dvou teroristických hrozeb a čtyř znásilnění.

Článek vysvětluje, že incidenty byly ututlány kvůli směrnici Národního operačního oddělení (NOO), že jakékoliv informace týkající se chování „uprchlíků“ musí být cenzurovány.

Oficiální zdroje obvinily z násilí „traumatizované lidi“ držené v „přelidněných místech“, kdy velitel NOO Thomas Wallberg dodal, že je „smutné“, že informace nebyly dostupné veřejnosti.

Wallberg také „řekl novinám, že existuje ještě více incidentů, ke kterým nebyl švédským novinám poskytnut přístup“, uvádí Speisa.

Policie také nařídila, aby nebylo uveřejněno, kolik zdrojů použili k vypořádání se s přišedšími do Švédska, kdy jeden policista řekl Dagens Nyheter, že tajný kód je „naprosto absurdní“.

Minulý měsíc Svenska Dagbladet také informoval o směrnici, že policie nemá poskytovat popisy uprchlických zločinců zapletených do všeho, od malých dopravních nehod po závažné zločiny, jako loupež, zneužití a vražda“, aby nevypadala „rasisticky“.

Nicméně obvinění švédské policie, že tutlá zločiny spojené s přistěhovalci, sahají dále do minulosti, kdy byly podrobnosti o sexuálním obtěžování žen muslimskými přivandrovalci na koncertu ve Stockhomu drženy pod kobercem i vloni v létě, aby „nedošlo k proti-imigrantským protestům a náladám“.

Úřady byly načapány při zakrývání zločinů spáchaných přistěhovalci před veřejností i v několika dalších evropských zemích, včetně Německa, kde podrobnosti o silvestrovských sexuálních útocích na stovky žen v Kolíně byly z počátku pohřbeny.

Policie v Detmoldu také odmítla prozradit podrobnosti o znásilnění 13leté dívky v táboře přivandrovalců, protože nechtěla „poskytnout legitimitu kritice masové imigrace“.

Přední německý kanál ZDF také odmítá vysílat detektivky o muslimských podezřelých ze znásilnění, protože, slovy šéfredaktorky Iny-Marie Reize-Wildemann, „nechceme rozvášnit situaci a šířit špatnou náladu; (migranti) si to nezaslouží“.

Počátkem týdne bývalý šéf ZDF Bonn, dr. Wolfgang Herles, odhalil, že stanice přijímá od vlády příkazy ohledně toho, o čem informovat, a novinářům „není dovoleno říct o uprchlících nic negativního“.

Jak jsme upozornili již v říjnu, také policii ve Finsku bylo nařízeno správou státní policie neuveřejňovat identitu migrantů podezřelých ze zločinu, kvůli obavám, že by se tím povzbudila „rasistická“ negativní reakce na vlnu hledačů azylu vstupujících do Skandinávie.

Code 291: Swedish Police Cover-Up Thousands of Crimes Involving “Refugees” vyšel 5. února 2016 na infowars.com. Překlad v ceně 183 Kč Zvědavec.

↧

Šokující rozhovor expremiéra Jana Stráského v Hospodářských novinách

February 14, 2016, 4:21 am

≫ Next: Posedlictví politiků

≪ Previous: Kód 291: Švédská policie ututlává tisíce zločinů spáchaných „uprchlíky“ - Znásilnění, přepadení, teroristické hrozby drženy v tajnosti

14. únor 2016 Czech Free Press

Musela se uměle vytvořit vrstva bohatých, aby se rozjelo tržní hospodářství. Bez toho to prostě nešlo. To dnes již ví každé malé dítě. Bohužel, ne každý mohl být ten vyvolený. Nešlo přeci udělat, aby byli bohatí všichni. Kdyby se to rozdělilo mezi všechny, což by byl zase jen socialistický model, nevznikli by kapitalisté, protože by zase každý nebyl až tolik bohatý.
Musela se vytvořit třída bohatých, středního stavu a třída chudých. Tak jako v každé demokratické tržní společnosti. Takže to nešlo udělat jinak. Je tudíž nanejvýš logické, že vrstva bohatých se musela rekrutovat nějak. A tak se to vymyslelo tak, že to byli ti šikovní z okruhu známých a přátel tehdejší vlády ODS, ODA a OH. Kdo jiný?

Ano, dá se tomu říci krádež za bílého dne. Ale chtěl bych vidět někoho, kdo by vymyslel jakýkoliv rychlejší a spravedlivější systém, podle kterého by vznikla vrstva bohatých, kteří by v ČR vlastnili majetek. Je téměř jistý předpoklad, že kdyby majetek či peníze dostala nějaká tupá socka se základním vzděláním a nebo vyučená, tak jej spíše prochlastá a prohraje na hracích automatech, nežli investuje a bude dále rozšiřovat. Šokující rozhovor expremiéra Jana Stráského v Hospodářských novinách z osmého března ponechala téměř všechna média, a poněkud samozřejmě i celá politická scéna, bez povšimnutí.

Jeho význam je přitom historický. Jeden z nejbližších spolupracovníků Václava Klause po více než dvaceti letech konečně přiznal, že Klausova ideologicky navoněná "ekonomická reforma" byla ve skutečnosti cílevědomě prováděným rozkradením českého hospodářství. Kuponovou privatizaci Jan Stráský popisuje jako cestu k urychlení zbohatnutí některých, tak aby si mohli další rozprodávaný státní majetek koupit. "A pokud jde o to kradení: ano, jedna cesta, jak nechat lidi zbohatnout, je nechat je krást. A cesty, "jak lidi nechat zbohatnout, jsme hledali".

Jan Stráský tak v rozhovoru nevědomky přesně popisuje těžko pochopitelnou nevzdělanost, chtivost moci, totální nezodpovědnost a ideologickou slepotu, s jakou se k odstátnění vlastnictví v tomto "mozkovém trustu ODS" přistupovalo. Dovolím si na tomto místě připomenout výrok profesora Oty Šika z počátku roku 1990, který pronesl poté, kdy hovořil prakticky se všemi "otci ekonomické reformy" - "Dopadne to špatně. Ti chlapci nevědí o ekonomii nic. Myšlením to jsou zastydlí marxisté, sociální inženýři, kteří jsou přesvědčeni, že stačí jenom najít a mocensky prosadit jedinou správnou novou ideologii - a všechno pak půjde samo. Jenomže takhle to nefunguje. Nejde jim o to, aby hospodářství prosperovalo. Chtějí jenom moc".

Ota Šik měl pravdu, a dnes krach Klausových teorií přiznává i Jan Stráský. Sám dokáže rozlišit pouze čtyři způsoby privatizace. První téměř nezmiňuje - restituce komunisty zabaveného majetku, které ale Klaus dlouho odmítal. Druhý, kterým se zabývá nejvíce - prodej do českých rukou, ve kterých ale nebylo dost prostředků. Třetí - prodej "cizímu, západnímu kapitálu" (všimněte si, prosím, tohoto termínu), jenomže to také Klaus odmítal, a to velmi ostře. Čtvrtý - nechat hospodářství rozkrást s pomocí bankovního socialismu, kdy polostátní banky politicky spolehlivým soudruhům, přispívajícím té správné politické partě, rozdávaly veřejné prostředky s plným vědomím toho, že je nikdy nebudou muset vracet.

Jan Stráský to, při vší shovívavosti, poněkud opožděně, plně potvrzuje: "To tak bylo, a dokonce bych musel říct, že to tak bylo vědomě. My jsme si to spočítali, že není jiná cesta než do toho zatáhnout banky, aby našim lidem půjčily, i když to někdo zaplatí a jiný ne. A nezaplatilo se toho hodně, odepisovaly se stovky miliard". Byly to pro ty správné lidi dobré časy. Všimli jste si toho krásného termínu "našim lidem"? Kdopak je vybíral? Informované banky, vycházející v transparentním tržním prostředí výhradně z tvrdé analýzy možné ziskovosti projektu a poskytující návratné úvěry a půjčky podle přesných pravidel a pod dozorem neúplatného bankovního dohledu?

Anebo někdo polostátním a "politice" naslouchajícím bankám ze shora radil, a tak se mezi "naše lidi" dostali i Viktor Kožený, František Mrázek, Jan Gottwald, Antonín Charouz, pánové Stehlík, Šrejber, Pitr, Krejčíř, Junek, Šlouf, a celá ta generace dnešních stranických "kmotrů"? Kdo v té době vytvářel a udržoval vědomě neprávní prostředí, tak "aby nás právníci nemohli dohnat"? Minimální odhad přímých ztrát z nedobytných bankovních úvěrů z doby "bankovního socialismu" je přes pět set miliard. Je podivuhodnou slabostí české politiky a novinařiny, že se k těmto otevřeně kriminálním dobám tak málo vyjadřují.

Snad to nebude tím, že velká část dnešních novinářských es patřila v devadesátých letech módně mezi "klausovce". Nebo tím, že sociální demokracie móresy ODS rychle převzala a legitimizovala v opoziční smlouvě. Stovky miliard korun zmizely. Právo je už na zloděje z dob privatizace krátké. Paměť je nepohodlná. Václav Klaus odešel v trapnosti a po zbytek života bude pokračovat v tom, co dělal celou kariéru v politice - obhajovat svoje "reformy a myšlenky". Žádné neměl, nutno však přiznat, že jeho styl útočné ideologizace jakékoliv diskuze, odmítající fakta, měla šmrnc marketingové geniality. O to podivnější je publikum, které mu to tak dlouho hltalo.

Autor si neodpustí připomenout vlastní citát už z roku 1996: "Klaus se stal symbolem české přikrčenosti, která svobodu využila k otevření úst, namísto narovnání ramen".

A pravda je venku.

↧

Posedlictví politiků

February 14, 2016, 4:25 am

≫ Next: Solidarita je normální a přirozená

≪ Previous: Šokující rozhovor expremiéra Jana Stráského v Hospodářských novinách

Zdeněk Jemelík
14. 2. 2016 JemelíkZdeněk
Robert Pelikán řešil mimořádnou situaci, s kterou naše trestní právo nepočítá. Kritici postupu Roberta Pelikána vlastně naznačují, že by souhlasili s postupným vydáním pětice českých dobrodruhů do rukou Islámského státu a s jejich pravděpodobným mučením a popravou, stejně jako s popravou nebo zneužitím Hany Humpálové a Antonie Chrástecké jako sexuálních otrokyň. Taková je pravá tvář jejich starosti o bezpečnost občanů České republiky.

Běžný občan si myslí, že volby do krajských zastupitelstev a do Senátu jsou ještě někde v nedohlednu, a proto se jimi nezabývá. Čas ale běží úprkem, takže zde budou dříve než se nadějeme a dočkáme se i chvíle, kdy se z jejich stínu vynoří volby do Poslanecké sněmovny a další přímé volby prezidenta republiky. Na rozdíl od nás, „obyčejných“ lidí, si politici jejich blízkost uvědomují a začínají jevit nápadnou nervozitu. Ve snaze vetřít se do přízně možných budoucích voličů si navzájem pilně „okopávají kotníky“. Mnozí podléhají představě, že nejlépe předvedou svou skvělost, když veřejně pokálejí své budoucí protivníky.

K folkloru všedního dne patří kopání do prezidenta, který v tom ovšem není zcela nevině, protože provokuje výroky, jimiž vybočuje z ustálených myšlenkových schemat politiků parlamentních stran a dává najevo nejen nezávislost, ale i jistou nadřazenost hlavy státu, zvolené v přímých volbách. Tu a tam adresně někoho zkritizuje a rozpoutává vášně svými vcelku nevinnými bonmoty. Troufnu si tvrdit, že bouře, kterou vyvolal zmínkou o kalašnikovu a komentováním výkupného, údajně zaplaceného za vysvobození Hany Humpálové a Antonie Chrástecké ze zajetí únosců, byla naprosto nepřiměřená bezvýznamnosti jeho výroků.

Zvláštní příležitost k předvedení účelovosti ve hře na ochranu bezpečnosti občanů nadělil osud politikům a s nimi spolčeným presstitutům návratem pětice českých dobrodruhů z Libanonu a současným propustěním z vazby a odcestováním do jejich vlasti libanonských občanů Alího Fajáda a Chálida Marábiho. Mediální kaše v té souvislosti nabobtnala obnovením zájmu o okolností osvobození Hany Humpálové a Antonie Chrástecké ze zajetí únosců. Takové události všude ve světě probíhají zahaleny rouškou tajemství a dějí se častěji, než si dovedeme představit. Ne tak v české kotlině. Mediálně se na poloodhalených tajemstvích přiživila část politické reprezentace, která svým chováním připomínala hejno kdákajících slepic, bezhlavě pobíhajících po dvorku. Předháněli se v rozčileném komentování věcí, o nichž moc nevěděli a svou skvělost předváděli napadáním kolegů, doufajíce, že si budoucí voliči vzpomenou, že to byli právě oni, kdo ve spojitosti s předmětnými událostmi hájili jejich bezpečnost a právo. Pozoruhodné bylo, že kdákali každý jinak, rozmazávajíce pilně ostudu do všech stran, spekulujíce o věcech, jež se obvykle utajují. Výjimkou mezi zainteresovanými byli stroze profesionální Lubomír Zaorálek a Robert Pelikán. Právem se vyčítá Bohuslavu Sobotkovi, že nedokázal zařídit, aby členové jeho vlády mlžili všichni stejným směrem a nikoli na úkor jednoho proti druhému.

Poměrně dobře vyvázl ze šlamastyky předseda vlády Bohuslav Sobotka, který tvarohově alibistickým vystupováním své kolegy příliš neprovokuje. Hůře dopadl ministr obrany Martin Stropnický, jenž projevil pozoruhodnou politickou naivitu, když potvrzením výměnného obchodu s vydáním Aliho Fajada za pětici českých občanů odhalil „císařovu nahotu“, jinými pečlivě zastíranou. Vysloužil si volání po resignaci, které špičky vládní koalice nakonec odmítly. Leckde jinde by ministr, jenž „ujel“ pouze hloupým výrokem, možná tlak proti sobě ustál, ale resignací by bezpodmínečně přijal symbolickou politickou odpovědnost za kiks jemu podléhající zpravodajské služby.

Méně obvyklým terčem předvádění svalů některých politiků a s nimi spojených presstitutů se stal ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který až dosud byl zvyklý pouze na různé výhrady politizujících soudců a některých poslanců k jeho legislativní politice, přece jen podávaných víceméně civilizovaným způsobem. Nyní jej téměř kamenují za to, že nepovolením vydání obou Libanců do U.S.A. spustil děje, jež jsou předmětem mediálního běsnění.

Vyčítá se mu, že z našich občanů udělal „lovnou zvěř“ pro únosce, narušil vztahy s nejmocnějším spojencem v NATO a dokonce ani nezařídil trestní stíhání Libanonců, kteří se nezákonného jednání dopustili na našem území. Pozornosti jeho pronásledovatelů přitom ušla okolnost, že Libanonce dopravila na letiště eskortní služba Vězeňské služby ČR. Na takovou péči neměli nárok, pokud podmínky jejich nevydání do U.S.A. neměly jinou právní povahu než pouhého propuštění z vazby (např. nedošlo-li k jejich vyhoštění). Ale někteří političtí pidižvíci také na sebe prozradili, že nevědí, že ministr spravedlnosti není orgán činný v trestním řízení a nemá žádný nástroj, jímž by přinutil Městské státní zastupitelství v Praze k zahájení trestního stíhání kohokoli. A strach jim nedovolil jen pomyslet na skutečnost, že američtí agenti, kteří se vydávali za vyjednavače jihoamerické zločinné organizace a předstírali zájem o nákup zbraní, porušili naše právo, které zakazuje policejní provokaci jako nástroj usvědčování. Na místě je otázka, zda neměli také být trestně stíháni nebo vyhoštěni. Na přetřes nepřišla komicky trapná otázka, zda by vojenská rozvědka neměla Ali Fajádovi zaplatit za financování výletu jejího příslušníka do Libanonu.

Pozn. red. : porovnej se stanoviskem Johna Boka rovněž ze spolku Šalamoun zde.

To vše je nepodstatné na pozadí skutečnosti, že kritici postupu Roberta Pelikána vlastně naznačují, že by souhlasili s postupným vydáním pětice českých dobrodruhů do rukou Islámského státu a s jejich pravděpodobným mučením a popravou, stejně jako s popravou nebo zneužitím Hany Humpálové a Antonie Chrástecké jako sexuálních otrokyň. Taková je pravá tvář jejich starosti o bezpečnost občanů České republiky.

Robert Pelikán řešil mimořádnou situaci, s kterou naše trestní právo nepočítá. Není pochyby, že z formálně právního hlediska má celý příběh (pravděpodobné) výměny Alího Fajáda a Chálida Marábiho za pětici českých občanů několik nejasných a slabých míst možné povahy porušení trestního práva. Není to nic proti hrůznosti jiného možného postupu, jenž by při plném respektu k právu vedl ke ztrátě svobody a životů českých občanů.

V tomto bodě klade celá kauza veřejnosti a zejména politikům a právníkům otázku, jak daleko má jít péče státu o občany, kteří se v zahraničí dostanou do potíží. Ryze konzervativní řešení předpokládá, že každý svépravný občan má svůj rozum a vůli, a z toho plynoucí neomezenou odpovědnost za své jednání. Dostane-li se do pasti, je jeho věcí, jak se z ní opět dostane, a pokud se mu to nepodaří, má prostě smůlu, neb jeho spolubčany a stát jeho osud nezajímá. Výjimka v jeho prospěch není možná, protože by zvyšovala nebezpečí ohrožení dalších občanů v budoucnosti. Protějškem je názor, že český občan, který se byť vlastní vinou dostal v zahraničí do nesnází, má nárok na neomezenou pomoc státu. Nechám laskavého čtenáře hádat, ke kterému řešení by se přiklonili křiklouni, kamenující Robera Pelikána, kdyby se sami, nebo jejich blízcí, stali obětí únosu.

Shodou náhod si Robert Pelikán současně vysloužil nelibost ministra vnitra Milana Chovance kritikou postupu policie při demostracích v Praze v sobotu 6.února 2016. Ministr spravedlnosti zjevně hodnotil situaci na základě televizního záznamu ozbrojených zakuklenců a proti nim stojící hrstky policistů v lehké výstroji, nevhodné pro aktivní účast v poličních bitkách. Zakuklenci zcela nepochybně porušili zákon a potenciálně ohrožovali účastníky demonstrace, čili došlo k nezastřenému porušení veřejného pořádku. Obraz nepřinesl žádné svědectví o sebemenším pokusu policistů vyzvat zakuklence k odmaskování nebo -nedejbůh- k zjištění jejich totožnosti. Zdá se být pochopitelné, že nevybavení policisté se spokojili s oddělením dvou skupin demonstrantů a k zastavení postupu zakuklenců. Nezdravé je ale již to, že autorita policie není sama o sobě dost vysoká na to, aby fyzické napadení policisty bylo málo pravděpodobné. Sporné je i taktické rozhodnutí dát přednost osobní bezpečnosti policistů před povinností zasáhnout proti narušení veřejného pořádku. A zcela mimo debatu je skutečnost, že posílení policistů na možném místě fyzického konfliktu těžkooděnci by mělo být záležitostí několika minut, ale nedošlo k němu. Policie zvládla demonstrace jako celek perfetně. Ale měl-li ministr Pelikán na mysli právě výše zmíněný detail, ve vztahu k němu byl v právu. A vyjádření ministra Milana Chovance, že ministr spravedlnosti volá po politických procesech, pokud je skutečně vyslovil tak, jak je uvádějí média, by bylo hodné absolventa rychlokvašného studia na plzeňské právnické fakultě v době její neslavné éry.

↧

Solidarita je normální a přirozená

February 14, 2016, 4:46 am

≫ Next: PhDr. Hynek Kmoníček o Islámském státu

≪ Previous: Posedlictví politiků

14. 2. 2016 Tribun

Kdysi jsem si z Kojotova článku Člověk jako bytost mezi zvířetem a andělem vypsal následující slova, která asi nikdy nepřestanou být aktuální:
"Lidé v zásadě jsou, jak napsal holandský primatolog a etolog Frans de Waal, „dobráci od přírody“. Jsme druh společenských primátů, máme v sobě geneticky zabudovaný sklon ke kooperaci, ...

jsme přirozeně schopni altruistického odměňování za spolupráci a dodržování sociálních norem, i altruistického trestání (trestání podrazáků i v případě, že je to pro jedince nevýhodné, protože to napomáhá správnému fungování skupiny), umíme odpustit, obětujeme se pro své příbuzné a přátele atd.

To není nic specificky lidského, stejně to funguje i v šimpanzí tlupě. Na tom rozhodně není nic v zásadě špatného a mimo jiné je to dobrý argument proti ideologii neoliberalismu, která se snaží člověka pojímat jako sobeckého a bezohledného osamělého predátora. To rozhodně nejsme.Žít na něčí úkor, nahrabat si co nejvíc bez ohledu na ostatní, uspět za každou cenu, soutěžit do roztrhání těla atp. není součástí normální lidské přirozenosti a systém, který lidské bytosti k takovému chování tlačí, jejich přirozenost vysloveně mrzačí.

Na druhou stranu „dobrácká“ lidská přirozenost má i své limity – vlastní skupina je upřednostňována a cizí skupiny jsou vnímány jako ohrožení a konkurence. I šimpanzí tlupy mezi sebou vedou krvavé války. To zní jako argument pro ty, kteří se ohánějí lidskou přirozeností ve chvíli, kdy hájí stanoviska založená na nepřátelství ke „konkurenčním“ lidským skupinám, v naší době kupříkladu v diskusích o uprchlících.

Ostatně – veškeré pokročilé technologie existují právě díky lidské schopnosti pracovat s abstraktními entitami, a přistupovat k nim s mentalitou šimpanzí tlupy může být mimořádně nebezpečné, protože taková mentalita není k nakládání s takovými věcmi způsobilá.

Největší výzva, která před lidstvem nyní leží, je jak uvést v soulad naše evoluční determinace s technickým pokrokem a jak postoupit k poznání, že my lidé jsme jedna tlupa.

↧

PhDr. Hynek Kmoníček o Islámském státu

February 14, 2016, 8:13 am

≫ Next: Radost z Vladimíra Kučery? – Až v budoucnu

≪ Previous: Solidarita je normální a přirozená

14. 2. 2016 ("Mýty o Sýrii" 4. 2. 2016)

↧

Radost z Vladimíra Kučery? – Až v budoucnu

February 14, 2016, 8:21 am

≫ Next: Syrská armáda vyzývá skupiny v okolí Damašku, aby složily zbraně

≪ Previous: PhDr. Hynek Kmoníček o Islámském státu

Lubomír Man
14. 2. 2016
Na první pohled vypadá za svými vousy jako docela hodný a přívětivý děda, ale jakmile ve svém pořadu Historie.cs. na ČT otevře ústa, člověk žasne, co je v něm fanatické nenávisti. Nenávisti proti všem hloupým, omezeným a nechápajícím, že jediné zlo světa jsou Rusko a Putin, jedinou světovou pravdou je pravda neokonzervativní americká.

A jediná pravda česká - z této světové pravdy odvozená a na na české poměry poctivě nasazená - je pravda havlistická a pražsko-kavárenská. Pravda jediná a proto posvátná, kterou musíme jako zorničku oka střežit, a všechny řečičky nepoučených, které by ji chtěly třeba i jen slůvkem zlehčit či zpochybnit, je nutno hnát klackem nejtlustším za hranice naší země. A to nikoliv kamkoli, ale jen a jen na východ. Tam v sibiřských tundrách a močálech nechť tyto zlovolné hovory živoří, než docela a potichu pojdou.

To už ovšem nad světem zaplane zář amerického míru Pax Americana, a jediný světový duch, vycházející z budovy Kapitolu a Bílého domu, ovládne zeměkouli od severu k jihu a od západu k východu, ustanou mezinárodní půtky i války, které dřív tak drásaly svět, a všichni lidé, kteří tomuto cíli přinesli své nejlepší schopnosti – mezi nimi bezesporu i Vladimír Kučera – budou moci odejít na zasloužený odpočinek. Což bude pro nás všechny (pokud ovšem shora popsané přežijem), na celé té věci jediná a opravdová radost i útěcha.

↧

Syrská armáda vyzývá skupiny v okolí Damašku, aby složily zbraně

February 14, 2016, 8:41 am

≫ Next: V Rakousku byli zadrženi teroristé, kteří "zmeškali"teroristické útoky v Paříži

≪ Previous: Radost z Vladimíra Kučery? – Až v budoucnu

14. 2. 2016 zdroj
Velení věří, že se urychlí proces mírového urovnání v regionu. Vrchní velení Ozbrojených sil Sýrie se obrátilo ke všem účastníkům ozbrojeného konfliktu v okolí Damašku, v Aleppu a v Deraa s výzvou k urychlení procesu odzbrojení a mírového urovnání.

Velení syrské armády vyzývá každého, kdo má zbraň v oblastech Deraa, východní Gutě a také na východě Aleppa, aby urychlil proces odzbrojení pro urovnání situace a návrat k normálnímu životu, cituje prohlášení velení agentura RIA "Novosti".

Otázka mírového urovnání v Sýrii zazněla dnes také v telefonickém rozhovoru Vladimíra Putina a Baracka Obamy. Prezident Ruska opět zdůraznil nutnost vytvoření jednotné protiteroristické fronty a vyzval k zřeknutí se politiky dvojího metru. Také poznamenal, že je třeba navázat pevné pracovní kontakty mezi zástupci ministerstev obrany Ruska a USA, aby bylo možno vést systematický a úspěšný boj s DAEŠ* a dalšími teroristickými skupinami v regionu.

*Činnost organizace je zakázána na území RF z rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

↧

V Rakousku byli zadrženi teroristé, kteří "zmeškali"teroristické útoky v Paříži

February 14, 2016, 9:14 am

≫ Next: Evropští politici jsou nesvéprávní? Posuďte sami...

≪ Previous: Syrská armáda vyzývá skupiny v okolí Damašku, aby složily zbraně

14. 2. 2016 zdroj
V rakouském Salzburgu byli zadrženi dva islamisté, kteří do země přicestovali pod záminkou běženců. Podle přiznání zadržených se měli zúčastnit teroristických akcí v Paříži 13. listopadu, oznámila televizní a rozhlasová společnost Deutsche Welle.

Dva islamisté byli zadrženi v prosinci v ubytovně pro uprchlíky. Nedávno se přiznali, že se do Řecka dostali "pod záminkou běženců zároveň s ostatními pařížskými teroristy".

Plány dvou "běženců" odvrátili pracovníci Agentury pro bezpečnost vnějších hranic Evropské unie, kteří je nepropustili kvůli padělaným pasům. Pokračovat v cestě na západ Evropy se jim podařilo až za několik týdnů. To, že dva podezřelí žijí v Salzburgu pod záminkou běženců, sdělila rakouským úřadům zvláštní služba SRN.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

↧

Evropští politici jsou nesvéprávní? Posuďte sami...

February 14, 2016, 9:20 am

≫ Next: WSJ: Spojenci USA se v syrském konfliktu postavili za Rusko

≪ Previous: V Rakousku byli zadrženi teroristé, kteří "zmeškali"teroristické útoky v Paříži

Václav Husák

14.2.2016 Pravý prostor
Samozřejmě včetně těch našich, kteří jsou právě u vlády. Přední místo mezi nimi zaujímá náš Zaorálek, který před několika dny navštívil Turecko a v rozhovoru popsal, co při návštěvě tureckého pobřeží na vlastní oči viděl.
Když vystoupil z lodě pobřežní stráže, která těsně před tím údajně obrátila jednu z lodí s invazními muslimskými jednotkami zpátky na tureckou stranu, viděl nedaleko přípravu odjezdu dalšího člunu.Turecké pobřeží totiž nikdo nehlídá. Proč taky, když převaděčství je pro zkorumpované turecké úředníky a vojáky úžasný kšeft?

Kdyby turečtí politici chtěli, tak z jejich pobřeží neodjede směrem do Řecka ani noha. Všichni odjíždějící se snaží nasedat na lodě co nejblíže řeckých ostrovů, takže nikdo si nebezpečnou cestu na nafukovacím člunu dobrovolně o desítky až stovky kilometrů neprodlouží. Stačilo by tedy kontrolovat pouze maximálně desítky kilometrů břehů a všechny objevené čluny okamžitě ničit. Jenomže to by museli chtít. Ale oni nechtějí !!!

Jsou to totiž zrádné mrchy. Už léta vojensky podporují veškerou Asádovu opozici a tím v Sýrii spolu s USA vyvolali válku. I nyní v této podpoře pokračují, když otevřeně bojují na straně „Islámského státu“ proti sice odvážným, ovšem jim nepřátelským Kurdům.

Když k tomu připočteme podíl na financování „Islámského státu„ odkupováním ropy vytěžené na jím okupovaných územích, dá se říci, že Turci nejsou našimi spojenci, ale reálnými protivníky. A tak už jen uvažování o financování významného spolustrůjce války v Sýrii je zločinem. Pokud k tomu přece jen dojde, potvrdí se, že mnou navržený titulek této glosy je pravdivý.

↧

WSJ: Spojenci USA se v syrském konfliktu postavili za Rusko

February 14, 2016, 9:32 am

≫ Next: Mi-24, svist a exploze. Syrský „krokodýl“ útočí na teroristy

≪ Previous: Evropští politici jsou nesvéprávní? Posuďte sami...

14.2.2016 První zprávy
Země jako Egypt, Jordánsko, Spojené arabské emiráty a Izrael vystupují ve prospěch užší spolupráce s Ruskem na urovnání syrského konfliktu, píše The Wall Street Journal.
Účast ruských letadel v syrském konfliktu tlačí řadu amerických spojenců na Středním východě do spolupráce s Moskvou, píše The Wall Street Journal s odvoláním na arabské, izraelské a americké diplomaty.

„Posílení ruského vojenského zásahu v Sýrii rozděluje spojence Washingtonu na Středním Východě - některé země začínají vidět, že je třeba spolupracovat s Kremlem, podporující režim Bašara Asada," píše se v novinách.

Z hlediska deníku Wall Street Journal, tento druh změny komplikuje již tak obtížnou diplomatickou situaci: životně důsležití partneři USA zaujímají diametrálně odlišné postoje k sobě navzájem v klíčovém okamžiku.

Ve čtvrtek se zástupci USA, Ruska a dalších zemí setkali v Mnichově, aby diskutovali o příměří a trvalém řešení syrského konfliktu, který probíhá již téměř pět let.

Ty státy, které jsou nejvíce investovaly do povstání proti Bašáru Asadaovi - zejménaTurecko, Saúdská Arábie a Katar, vyzvaly syrskou opozici, aby nešla na ústupky v jednáních a pokračovala v boji.

Avšak země jako Egypt, Jordánsko a Spojené arabské emiráty, naopak vyjádřily ochotu přijmout roli Moskvy v Sýrii a že je třeba úžeji v tomto ohledu spolupracovat s Kremlem.

„V důsledku našich diskusí s ruskou stranou jsme si uvědomili, že její hlavní úkol je boj proti teroristickým organizacím. Podporujeme veškerá mezinárodní úsilí zaměřené na vymýcení terorismu v Sýrii,"řekl v pondělí egyptský ministr zahraničí Sameh Šoukry.

„Musíme jednat společně, a ponechat stranou všechny naše regionální rozdíly,"uvedl korunní princ SAE Abu Dhabi Mohammed Al Nahyan, s nímž se ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov setkal minulý týden. Jordánsko umístilo v hlavním městě Ammánu zvláštní centrum pro koordinaci činností s Ruskem v Sýrii. Kromě toho, nepřetržitou komunikaci s Moskvou ohledně podobných akcí podporuje Izrael.

Někteří analytici a diplomaté se domnívají, že další američtí spojenci mají tendenci se klonit k Rusku, protože jsou zklamáni s postavením Obamovy administrativy vůči syrskému konfliktu.

WP: Rusko v Sýrii nadále postupuje a Obama sedí s rukama v klíně

„Mnoho států ze Středního východu říká, že uběhly čtyři roky a Spojené státy zapříčinily chaos v Sýrii, nebo obecně neudělaly nic,"řekl Fajsal Itani, vedoucí pracovník v Atlantické rady (Atlantic Council). Právě tyto země se domnívají, že Rusko zaujímá pozici dospělého člověka v této situaci, dodal.

V loňském roce byly mnohé arabské země přesvědčeny o křehkosti pozice Bašára Asada, poté, co opozice zahájila útok v provincii Latakia. Bojovníci se připravovali na odříznutí Damašku od pobřeží, s tím, že by jim umožnilo „zaškrtit" syrskou vládu.

Nicméně v posledních několika měsících syrská armáda s pomocí ruského leteckého zbavila Latakii militantů a tlačí je k turecké hranici.

↧

Mi-24, svist a exploze. Syrský „krokodýl“ útočí na teroristy

February 14, 2016, 12:19 pm

≫ Next: Tři šíitské jednotky dříve podporované USA, přešly na stranu Asada

≪ Previous: WSJ: Spojenci USA se v syrském konfliktu postavili za Rusko

ea24
14. 2. 2016 Eurasia24

Ozbrojené síly Syrské arabské republiky pokračují v úderech na pozice teroristických skupin v okolí metropole Damašku. K útokům nasazují také bitevní vrtulníky Mi-24.

Následující video zachycuje útok syrského Mi-24 na teroristy na damašském předměstí Darayya. Syřané na rozdíl od Rusů používají starší verze těchto bitevních helikoptér a namísto neřízených raket a protitankových řízených střel útočí klasickými volně padajícími bombami – jako v tomto případě.

Syrské vzdušné síly před začátkem války disponovaly třicítkou Mi-24, dodaných ještě v dobách existence Sovětského svazu.

↧

Tři šíitské jednotky dříve podporované USA, přešly na stranu Asada

February 14, 2016, 12:30 pm

≫ Next: Svět ruskýma očima 339

≪ Previous: Mi-24, svist a exploze. Syrský „krokodýl“ útočí na teroristy

14. 2. 2016 AC24

Tři šíitské jednotky, které bojovaly v Iráku proti IS, nyní bojují na jihu a jihovýchodě provincie Aleppo na straně skupin podporujících armádu syrského prezidenta Bašára Asada, uvedl deník Daily Beast s odkazem na americkou armádu.

Několik iráckých šíitských jednotek, které byly dříve podporované USA, nyní bojuje v Sýrii na straně Bašára Asada proti syrským rebelům, nynějším americkým spojencům, uvedla publikace The Daily Beast s odkazem na dva zástupce amerického ministerstva obrany.

„Nejméně tři týmy, které úspěšně bojovaly proti IS v Iráku - skupiny Badr, Kata'ib Hizballáh a Asaib Ahl al-Haqq „zapojených do bojů, utrpěly ztráty na jihu a jihovýchodní provincie Aleppo," píše DB.

Přičemž americká armáda potvrdila, že skupina Badr bojuje na straně „dalších iráckých frakcí, které podporuje ruské letectvo, íránští specialisté a všichni ti, co jsou na straně armády prezidenta Bašára Asada".

Odborník Philip Smith z University of Maryland publikaci rovněž řekl, že Írán a ruské letectvo podporuje milice, a to zejména v Aleppu. Zejména je známo, že tým Asaib Ahl al-Haqq má podporu íránské armády.

↧

Svět ruskýma očima 339

February 14, 2016, 1:37 pm

≫ Next: Česká televize vysílá tři druhy informací - přišlo via Facebook

≪ Previous: Tři šíitské jednotky dříve podporované USA, přešly na stranu Asada

14. 2. 2016 Outsidermedia

NATO nepustí Turky do Sýrie

Gevorg Mirzajan
7. února 2016
Turky urážejí
Na území Sýrie přichází největší hrozba z Turecka, přitom pro Erdogana se situace v Sýrii vyvíjí katastrofálně. Jeho chráněnci jsou vytlačeni ze Severní Latákije a ustupují v Aleppu. Moskva a Damašek našly společnou řeč se syrskými Kurdy, které Turecko i USA od sebe ještě více odpudily kvůli kategorickému odmítnutí jejich účasti na ženevských jednáních.

Dnes je naprosto nereálné domlouvat se s Moskvou na pozastavení syrského útoku nebo o izolaci Kurdů, když jsou vztahy Ruska a Turecka na bodu mrazu a když Putin neodpovídá na umíněné telefonáty Erdogana. Turecko má dvě možnosti.

Klidně sedět a dívat se, jak na jeho hranici přichází nenáviděný stát zahrnující kurdskou autonomii. Stát, který bude volat Ankaru k odpovědnosti za všechno „blaho“, které mu Turci v době občanské války poskytli.
Učinit něco k odvrácení takového scénáře. Může to být třeba vpád Turecka do severní Sýrie, zničení kurdských oddílů a namísto nich rozmístění vlastních „k ochraně civilistů před ruskými a syrskými vojáky“.

Turecko může nejen oddálit řešení syrského problému, ale také vytvořit podél hranice se Sýrií nárazníkovou zónu. Záminkou k tomu mohou být turecké hlášky, že prý ruská vojenská letadla přelétávají turecké hranice. Davutoglu v souvislosti s tím vyhrožoval: „Ještě jednou varujeme Rusko. Škody, které Moskva způsobuje zástupcům syrské opozice a hrozby, které od ní trpí turecký vzdušný prostor nepřinesou Rusku nic dobrého.“ Dodal, že Turecko přijalo všechna nezbytná opatření kolem hranice se Sýrií.

S tímto opatřením Turci nijak nespěchají, nejsou si jisti ruskou reakcí. Kdyby Moskva tuto intervenci nespolkla, skončilo by to pro ně politickou, válečnou a hospodářskou katastrofou, jejímž důsledkem by mohl být nejen změna režimu, ale i dezintegrace země.

Avšak Moskva odpoví

Pokud turecká vojska vstoupí do Sýrie a zahájí boj proti ruským letadlům, má Moskva všechny možnosti změnit tureckou obrněnou techniku, která přešla syrskou hranici, na hromadu železného šrotu. Na NATO se Turecko spolehnout nemůže. Zde nebude platit aktivizace příslušných článků Washingtonské smlouvy, protože se nebude jednat o napadení na tureckém území. Jiná otázka je, jak NATO skutečně zareaguje.

Kdyby aliance chtěla do války spolu s Tureckem vstoupit, zřejmě by řada zemí do střetu nešla ani pod nátlakem USA. Nechtěly by jít do konfliktu s Ruskem kvůli turecké hlouposti. Ovšem zůstane-li NATO stranou, bude to politicky nekorektní a do aliance to vnese rozkol. Špatné jsou obě varianty. Válka Turecka s Ruskem by byla výhodná pro Američany, ale pouze pokud by nepřerostla do rozsáhlého konfliktu. Dá se předpokládat, že NATO donutí Turecko od intervence upustit.

Úvahy vycházejí z logiky, ale je třeba ještě vzít v úvahu osobnost tureckého prezidenta. On může chtít vojsko do Sýrie poslat. Pokud jej nezabrzdí vlastní generálové, bude vše záviset na Moskvě. Pokud ruská vojska zničí tureckou obrněnou techniku, potom Erdogana a jeho spojence vyvlečou ze Sýrie a možná i z Ankary. Jestliže Moskva ukáže slabost, bude turecký prezident hrdinou a Kreml by musel odejít ze Sýrie a nato i z postsovětského prostoru.

Válka ukrajinskýma rukama?

Oznámení Saúdské Arábie, že hodlá vyslat vojsko do Sýrie, vyvolalo zpočátku mohutný efekt. Vzápětí upřesnili, že pošlou vojáky jen jako součást mezinárodního kontingentu, s americkou nebo tureckou armádou. Saúdská Arábie bojuje a prohrává v Jemenu a zbytné prostředky na Sýrii nemá. Jordánsko a Egypt nepůjdou do války proti Rusku ani proti Íránu. Američané tak jako tak nepotřebují otevřenou válku mezi saúdskoarabským blokem a Íránem. Washington bude muset buď vyškrtnout pro Obamu důležité uspořádání vztahů s Teheránem, nebo porušit záruky zemím Zálivu.

Saúdská Arábie se může obrátit na Ukrajinu a tak připravit Moskvě válku. Podle ukrajinských sdělovadel chce Rijád vložit 10 miliard dolarů do ukrajinského zemědělství. Jenže i když je na Ukrajině černozem, žádní příčetní lidé by nevložili takové peníze do nestabilního státu s nestabilní vládou a občanskou válkou. Přitom má Saúdská Arábie stomiliardový deficit v rozpočtu a zavedla daně. Vypadá to tak, že pro ně bude účelnější dát peníze na obnovení války na Donbase a odpoutat tak Rusko od záležitostí Sýrie.

Převzato z Expert.ru

***

Virus Zika je vymyšlený, neexistuje

Ljubov Ljulko
6. února 2016

Virus Zika je nejnovější podvod, který odhalují zdravotníci i novináři země, ze které přišla „epidemie“ mikrocefalie, z Brazílie. Došli k závěru, že tento virus i mnohé jiné z poslední doby jsou vymyšlené nadnárodními korporacemi, které se tak snaží skrýt své zločiny a napakovat se na panice.

HIV, Západonilská horečka, SARS, Ebola … Ve skutečnosti jsou tyto nemoci vyvolané jinými příčinami, píše jeden z autorů na resumenlatinoamericano.org. Uvádí, že Zika je znám od konce čtyřicátých let minulého století. Tehdy vyvolával jen lehké onemocnění. Proč je nyní obviňován ze závažných genetických poruch?

Je to trik, lež vědců, kteří dnes pracují pro určité korporace, říká autor. K onemocnění plodu mikrocefalií vede řada faktorů. V Brazílii je to nekontrolované používání pesticidů, v němž je země na prvním místě na světě. Pesticidy obsahují atrazin a metachlor, které vyvolávají zastavení růstu plodu a děti se rodí s malým obvodem hlavy, jak je uvedeno v jednom z lékařských výzkumů, citovaných autorem.

Přinejmenším čtyři zahraniční výrobci prodávají do Brazílie pesticidy, které nemají licenci v jejich vlastních zemích. Prodejci pesticidů jsou BASF, duPont, Monsanto, Nufarm, Syngenta, Adama, FMC a Nortox. Pro ně je pohodlné svalit vinu na virus. Tak se vyhnou trestu za způsobené vrozené vady, na nichž mají vinu výrobky těchto společností. Věc došla tak daleko, že jednotlivá města a zdravotnická zařízení Brazílie podávají žaloby k soudu s požadavkem na náhradu škody způsobené porušením pravidel bezpečnosti.

Výskyt mikrocefalie se v Brazílii také shoduje se všeobecnou vakcinací těhotných žen proti chřipce a černému kašli. Farmaceutické firmy nemají doloženou bezpečnost a efektivitu těchto vakcín pro těhotné a pro plod, nejsou údaje o zánětlivých procesech, které tyto vakcíny mohou vyvolat. Testy v USA se nedělaly na lidech, což uvádějí mnohé články brazilských lékařů. Jeden z nich ze státu Pernambuco učinil závěr, že nikoliv Zika, ale vakcíny pro těhotné způsobují výskyt dětí s nevyvinutým mozkem. V tomto státě se také podaly soudní žaloby.

Za viníka šíření viru byli označeni komáři. Je to možné, ale dříve to nebylo pozorováno. Jiná věc je, zda se jedná o geneticky modifikované komáry, které firma Oxitec (pracuje na grantech Billa Gatese) vypustila v Brazílii pro boj s horečkou Dengue. Předpokládalo se, že komáři, kteří z důvodu modifikace nemají reprodukční schopnost, nebudou schopni oplodnit a potomstvo bude hynout ve stádiu larev. Množství hmyzu opravdu silně ubylo, ale to není důkazem, že experiment byl úspěšný. Co nyní tito komáři znamenají je velká neznámá. Jaké látky generují? Co přichází lidem do krve? Za firmou Oxitec stojí podle dokumentů uvedených v jiném žurnalistickém prošetřování firma Intrexon a za tou Vanguard Group, BlackRock, Morgan Stanley, State Street Corp. a Third Security Corp. Jsou to nadnárodní bankovní skupiny, které patří Rotschildům a Rockefellerům.

Jeden z dokumentů ukazuje, že Rockefellerův fond dnes prodává separovaný virus Zika za 599 EUR. Separovali jej z opičí krve v roce 1947. Prodává se prostřednictvím firmy ATCC, které „je přední firmou zpracovávající biologické materiály a zdroje, je globální organizací ke standardizaci a je směřována na získávání, autorizaci, výrobu, uchovávání, vývoj a distribuci standardních referenčních mikroorganismů, buněčných linií a jiných materiálů. Dělá produkty vysoké kvality, standardy a provádí servisní podporu vědeckých výzkumů a inovací, které zlepšují zdraví obyvatel v celém světě.“

Kruh se uzavírá – vyrábíme virus – propagujeme jako pandemii – připravujeme jeho protilátky – prodáváme – bohatneme.

Nyní je jasné, že nebyl žádný HIV, ale oslabená imunita od zhoršujícího se životního prostředí, atd., nebyly prasečí a jiné chřipky, byly jen modifikace obyčejného viru. Virus Ebola byl patentován vládou USA v roce 2009 za účasti Pentagonu a Sörösových fondů. Ty vydržují vojenské laboratoře v Sierra Leone a v Liberii. Nezbytnou složkou k výrobě Tamiflu je badyán. Je pozoruhodné, že veškerou jeho produkci v Číně zakoupil bývalý ministr obrany USA Donald Rumsfeld.

Strach z pandemie neslouží jen k obohacování nadnárodních korporací a bank, ale i pro vytvoření atmosféry strachu a slepého podřízení obyvatel, pro zotročení lékařů na všech úrovních. Tajné medicínské operace jsou nejnebezpečnější, neboť vypadají politicky nestranně. Ve skutečnosti je současná „medicína Rockefellerů“ založena na globálních partnerských vztazích. Věda přestala být čistá, pracuje pro korporace. Není na místě dělat si iluze, nákupem Tamiflu se podporují Rockefellerové a nikoliv vlastní zdraví.

Převzato z Pravda.ru

***

Turecko hledá možnost vstupu na trhy Euroasijské ekonomické unie

Viktorija Panfilova 8. února 2016

Kazašský prezident Nursultan Nazarbajev se v Astaně setkal s tureckým předsedou vlády Ahmedem Davutoglu. Turecko utrpělo ohromné ztráty v důsledku napětí ve vztazích s Ruskem a snaží se je kompenzovat vytvořením zóny volného obchodu (dále jen ZVO) s Euroasijskou ekonomickou unií a uvažuje o pomoci v této záležitosti Kazachstánem. Nazarbajev k tomu při setkání s Davutoglu řekl: „Dnes je nezbytné hledat cesty ze situace. Mnohé příčiny toho, co se stalo, stejně jako před tím, zůstanou nejasné. Konflikty v Sýrii a Iráku předvedly nejednotu mezi muslimy. Přiblížili jsme se k okamžiku, kdy může dojít ke dříve na Západě ohlašovaném konfliktu mezi sunnity a šíity. Pro nás je také velkým problémem krize mezi Tureckem a Ruskem. Obě země jsou našimi důležitými partnery.“

Při zmínce o příčině rusko-tureckého napětí upozornil Nazarbajev, že sestřelené ruské letadlo „nešlo na Turecko“, ale plnilo úkol v boji s teroristy. Vyzval Rusko a Turecko, aby vytvořily komisi k prošetření věci a podle výsledků uznaly chyby a pracovaly na obnově vztahů.

Myšlenka ZVO není nová. Nazarbajev ji s Erdoganem posuzoval už před rokem. Kazachstán počítal, že prostřednictvím Turecka získá vstup na trhy Evropy a Blízkého východu. Tureckému byznysu přitom navrhl trh Euroasijské hospodářské unie a další trhy na něj napojené. Tehdy uvedl: „EAEU otevírá cestu pro vstup tureckého byznysu na nové trhy.“ Avšak zahájená jednání o vytvoření ZVO mezi Tureckem a zeměmi Celní unie byla zastavena po incidentu s ruským letadlem.

Davutoglu naznačil, že se Ankara snahy o vstup do EAEU nevzdala. Bylo zřejmé, že Davutoglu očekával podporu Astany ohledně obnovení vztahů s Moskvou. Ovšem v Ankaře chápou složitost úkolu a pro řešení nepočítají jen s Kazachstánem.

Alexandr Sobjanin, pracující ve vedoucí funkci v Asociaci příhraniční spolupráce a v Centru strategické konjunktury k situaci řekl: „Cesta Ahmeda Davutoglu byla pro tureckého prezidenta Erdogana mimořádně důležitá, protože najít prostředek k přesvědčení prezidenta Putina k osobnímu setkání, ani snahy zapojit ázerbájdžánského prezidenta Alijeva neměly úspěch. To co se mezitím odehrává v Sýrii a v samotném Turecku Erdogana natolik znervózňuje, že se veřejně obrátil na USA s požadavkem vyjasnit, zda podporují jeho nebo Kurdy.“ Sobjanin předpokládá, že Erdogana straší možnost dohody, k níž mohlo dojít při návštěvě Kissingera v Moskvě u prezidenta Putina.

Nazarbajev sotva může přijmout roli prostředníka mezi Tureckem a Ruskem. Sobjanin k tomu řekl, že do konfliktu jsou zataženy mnohé síly, jako je EU, wahábitští monarchové Zálivu a zpravodajské služby desítek zainteresovaných zemí. Proto tam, kde je to skutečně vážné, vedou dialog ohledně nejbolestivějších a nejdůležitějších témat dvě vojensky nejmocnější země planety přímo.

Sobjanin je přesvědčen, že si Astana nepřeje být zprostředkovatelem. Mírová rétorika Nazarbajeva týkající se Turecka a Ukrajiny je mimořádně aktuální a užitečná. Kazachstán zachovává dobré vztahy s Ruskem, aktivně jedná v turkickém světě a zachovává dobré vztahy i s Ukrajinou. Pro snížení válečného napětí a pro snížení následků sankční války Západu s Ruskem a Ruska s Tureckem je to prospěšné.

Putin nejednou upozornil, že jeho výhrady jsou k Erdoganovi, k jeho osobní vině a nikoliv k tureckému lidu. Vinen není turecký národ. Sobjanin říká: „Pevné přání Nazarbajeva zachovat přátelství s Tureckem zcela odpovídá strategickému postoji všech euroasijských spojenců.“ Ankara zkusila přiblížení k Euroasijské hospodářské unii prostřednictvím Kyrgyzie. Investoři tam během půl roku spustí továrnu na výrobu látek.

Zatím se země Euroasijské ekonomické unie k sobě nechovají jako partneři, ale spíše jako konkurenti. Taková situace se dlouho udržet nemůže, neboť v dnešních podmínkách všeobecné krize jsou ztráty zisku smrtelně nebezpečné pro všechny ekonomiky. Zde nehraje roli síla, všechny státy Eurasie jsou navzájem propojeny natolik, že by bylo nesmyslné pouštět se do obchodní války. A byla by dlouhá.

Kazachstán se snaží vedle těžby surovin také rozvíjet výrobu. Astana stojí o investice. Zatím jsou však na obzoru jenom investice z Číny. Možná čínský scénář napodobí Turecko. Ve srovnání s Pekingem má však Ankara finanční možnosti omezené. Turecku je rovněž jasné, že kazašské vedení bude při realizaci jakéhokoliv projektu hledět především na maximum výhod pro svůj rozpočet. Vždy bude stavět na první místo svůj prospěch a teprve potom partnerský. V zahraničním obchodě Kazachstánu nestojí Turecko na předním místě, ale až za EU, Ruskem a Čínou.

Převzato z Vestikavkaza.ru

***

Na Ukrajině je uzákoněno otroctví. Nasmlouvaní příslušníci ozbrojených sil Ukrajiny nemají právo odejít

Ostap Samojed
12. února 2016

Na Ukrajině probíhá intenzívní nábor do služby v armádě. Všichni práceschopní muži ve vojenském věku se rozprchli (a nejen oni) v návalu vlastenectví a vystupňovaného pudu sebezáchovy. Proto milující stát agituje odpovědnou mládež do placeného prolévání krve za údajně vzájemně výhodných podmínek. Mnoho důstojníků v záloze hlásá z tribun o všech půvabech vojenské služby za dobrou virtuální odměnu. Hrdinové s mandáty slibují všem odvážným nadpozemské radosti života v kasárnách a po neodvratné smrti houfy hurisek a potoky vína.

Jak se ukázalo, tak ne nadarmo takto lákají politici i všiví propagandisté.

Ukrajinský nasmlouvaný příslušník nemá právo být uvolněn a vrátit se domů. Za současných politických podmínek to nemůže udělat nikdy. Podpisem smlouvy se voják dá dobrovolně do otroctví. Dokonce nikoliv státu, ale současnému zlodějskému strýci s množstvím zakoupených hvězdiček na ramenou i na prsou. O tomto fíglu informovala petice příslušníků padlých do otroctví.

Podle podmínek vojenské smlouvy nemá voják právo přejít po uplynutí 12 měsíců do zálohy. Možné je to jen při demobilizaci nebo ukončení speciálního období. Jinak řečeno se doba služby prodlužuje automaticky a donekonečna. Autoři petice žádají po prezidentovi změnu zotročujících podmínek.

Vláda před rokem rozprostřela na neprozřetelné a důvěřivé spoluobčany sítě. Nyní za pomoci rozsáhlé propagandy nahání všechny bez rozdílu. Evropa může závidět. Na Ukrajině je uzákoněno otroctví.

Převzato z Whoswhos.org

↧

Česká televize vysílá tři druhy informací - přišlo via Facebook

February 14, 2016, 2:18 pm

≫ Next: České ženy půjdou za mnou, jsme inteligentní, hrdé a podvolovat muslimům se nikdy nebudeme... !

≪ Previous: Svět ruskýma očima 339

↧

České ženy půjdou za mnou, jsme inteligentní, hrdé a podvolovat muslimům se nikdy nebudeme... !

February 14, 2016, 11:00 pm

≫ Next: Proč nemám rád NATO!

≪ Previous: Česká televize vysílá tři druhy informací - přišlo via Facebook

Nela Lisková
15. 2. 2016
Po mém veřejném vzkazu panu Bělobrádkovi, kdy jsem se jako česká žena ohradila k jeho nehorázným výrokům na naši adresu v souvislosti s imigrační krizí, kdy se vyjádřil, ve smyslu, abychom se my české ženy podvolily muslimským imigrantům v rámci navýšení populace, se mi ozývají denně stovky žen, které se cítí být rovněž chováním nejen pana Bělobrádka, ale celé naši vlády dotčeny.
A je to pochopitelné, protože právě ženy jsou hlavním terčem v této šílené válce rozpoutané, jak jinak, než americkou administrativou, proti kultivované a ekonomicky silné Evropě.
Nejsem feministka a vždy mě potěší, když se setkám s muži, kteří jsou opravdovými chlapy a umožní nám ženám, býti ženami. Ovšem právě my ženy jsme pilířem společnosti, nositelkami života a tudíž pro společnost nepostradatelné. Právě proto je nezbytné, abychom si zachovaly svou hrdost a nedovolily jsme psychicky nemocným, uplaceným kriminálním zločincům z naši vlády, aby nás ženy předhodili, jako oběti v první linii pro potěšení muslimským, infikovaným a nejen virem HIV nakaženým špinavcům z arabských zemí.

Těm primitivním špinavcům, bez jakýchkoli hygienických návyků, kteří přijeli na příkaz a dle plánů USA, Saudské Arábie, Německa a Turecka vyvraždit a ekonomicky zlikvidovat Evropu, aby ji následně totálně zničenou mohli US fašisti, pod maskou dobročinnosti zachraňovat, tak jako to dělají ve všech zemích, které jako agresoři vždy napadnou, vyvraždí a zničí, s jasným cílem ji ovládat a vydírat, případně se zbavovat jejich vládních představitelů, kteří se jim nechtějí podvolit.

Názorně toto vidíme v případě našeho pana prezidenta Miloše Zemana, který právě US administrativě zastoupené v naši zemi US velvyslancem Schapirem, svými vlasteneckými postoji leží hodně v žaludku. Proto se snaží, byť marně všemi možnými prostředky, především prostřednictvím prokletých neziskovek, které USA štědře v naši zemi sponzorují za účelem dělání veškeré špinavé práce, prezidenta veřejně dehonestovat.

Je uzavřen pakt mezi Německem a Tureckem, který podepsali největší vrazi a psychopati od doby konce druhé světové války. Všichni jsme se stali potenciálními obětmi a naše vláda nás sprostě zaprodala. Není to tak, že by v Evropě válka hrozila, válka v Evropě je stvrzena, podepsána a Evropa odepsána ! Toto je realita a pokud si to ještě někdo nechce stále připustit nebo v blahé naivitě očekává, že se to nějak samo vyřeší, tak musím jen s politováním konstatovat jediné, NE ! Toto bylo našim podnětem pro založení celorepublikové Národní domobrany, kde máme za cíl, stát se plnohodnotným partnerem bezpečnostních složek a v případě potřeby v počtu alespoň 2 milionů lidí organizovaně bránit sebe, své blízké a naši vlast.

https://www.facebook.com/narodnidomobrana/?fref=ts

Ženy se na mě obracejí s dotazy, jak se mohou k nám, tedy k Národní domobraně přidat a jak mohou být užitečné. Role ženy v Národní domobraně jsou různé a především velmi podstatné... Záleží na věku, schopnostech a fyzické kondici každé ženy. Například mohou být zdravotnicemi, hlídat děti mladším ženám, které budou v noci na hlídce, vařit pro ty, kteří budou aktivně bránit naši vlast, administrativně vypomáhat, organizovat a zajišťovat v součinnosti s koordinací nejrůznější věci. Takže smysluplné práce právě pro ženy je v Národní domobraně mnoho.

Musíme si uvědomit, že naši politici, zločiny, jako jsou brutální znásilňování žen a dívek podporují a dle vyjádření Stropnického a jeho "inteligentní"ženy o nic vlastně nejde a je to naprosto v pořádku, protože muslimové mají své pudy. Nehoráznost, která se nedá nijak omluvit ! A takových jako je Bělobrádek a Stropnický máme ve vládě 95 % !

Takže vážené dámy a pánové, tito nám ochranu života, zdraví a majetku nikdy nezajistí. Tito "makají" pro našeho úhlavního nepřítele a půjdou tvrdě proti nám, protože právě za to jsou mimo jiné i US vrahy placeni ! Brzy nastane opravdový masakr a my se musíme připravit a organizovaně mu čelit. Do Evropy bude během několika týdnů vpuštěno dalších 500 000 muslimských teroristů, toto veřejně potvrdil maďarský premiér a vlastenec Orbán !!!

Máte pořád ještě pocit, že máme čas ? Tak se zamyslete například nad tím, proč umísťují vždy běžence strategicky do menších obcí a v objektech, které jsou umístěny v blízkosti škol, školek, zdravotnických a sociálních zařízení... Odpověď je snadná, protože se pohybují kolem malých dětí, které jsou snadným cílem. A v případě, že ublíží dítěti, vzbouří se rodiče a začne to pravé peklo, na které naše vláda dle svých plánů čeká. Začne občanská válka, zabíjení, odebírání dětí od rodin a perzekuce nás rodičů, nikoli muslimských úchyláků a vrahů.

Ty naše vláda za plné spolupráce s Bruselem podporuje a proto je láká na vysoké sociální dávky a omlouvá a přehlíží jejich brutální zločiny !

A tomu všemu můžeme zabránit jen v případě, že si budeme v rámci celorepublikové Národní domobrany vzájemně pomáhat a vždy budeme tam, kde nás bude aktuálně potřeba ! Budeme v každém městě, v každé obci, v každé sebemenší vesničce v každém koutě naši vlasti. Budeme tady jeden pro druhého a vzájemně si budeme ve všem pomáhat, protože jen tímto způsobem se dá efektivně čelit tomu, do čeho nás zločinci z naši vlády vědomě uvrhli.

Velmi opomíjená je otázka nemocí, infekcí, virů a parazitů, které jsou spolu s muslimskými imigranty, zejména ze zemí třetího světa do Evropy záměrně zavlečeny. I tato cílená ignorace naši vlády vůči těmto závažným rizikům je součástí plánu na efektivnější vyvraždění evropské civilizace. Co nepůjde silou, půjde ruku v ruce se závažnými onemocněními... Jedním z úkolů Národní domobrany je efektivně informovat naše občany i o těchto nepopiratelných rizicích... Musíme se spojit s okolními státy V4 a naši spolupráci vzájemně koordinovat.
Nela Lisková
představitelka rady Národní domobrany

↧

Proč nemám rád NATO!

February 14, 2016, 11:30 pm

≫ Next: K (ne) vyšetřování útoku na "Kliniku"

≪ Previous: České ženy půjdou za mnou, jsme inteligentní, hrdé a podvolovat muslimům se nikdy nebudeme... !

Rajko Doleček

15. 2. 2016 Rukojmí
Naše kniha „INVENTURA V 89 LETECH“ (2014) měla jako podtitul „Ve stínu Balkánu“, protože značná část událostí z té knihy se odehrávala právě na teritoriu Balkánu, v oblastech obývaných srbským národem. Případné nové vydání knihy„INVENTURA V 90 LETECH“ by mohla mít jako podtitul „Proč nemám rád NATO“, vzhledem ke kriminální činnosti NATO v roce 1999 proti Svazové Republice Jugoslávii (SRJ), kdy letectvo NATO 78 dnů a nocí BEZ povolení Radou bezpečnosti OSN Srbsko + Černou Horu (SRJ) bombardovalo, tam ničilo a zabíjelo, dokonce k navršení zločinů použilo proti SRJ i ochuzený uran.
Srbský národ měl slavnou a pohnutou státotvornou minulost, protože žil a bojoval na strategicky krajně významné cestě, „kudy šlapaly dějiny“, kterou se veliký agresor, Turci, probíjeli do srdce Evropy. Srbové bojovali tady i za Evropu, proti uchvatitelům, téměř 500 roků. A nakonec se, za strašných ztrát, v opakovaných proti tureckých povstáních, jako první z balkánských národů, za pomoci Ruska, osvobodili. Poslední turecké posádky opustily Srbsko v 1867. Takže Berlínský kongres v 1878 uznal Srbsko a Černou Horu za samostatná knížectví, a Srbsko se v roce 1882 stalo i královstvím.

Srbský stát však ještě čekal boj s Rakousko-Uherskem a Německem (1914-18). Srbsko ubránilo svou samostatnost, ale zase za strašných ztrát, pustošení země, a sjednotilo (1918) jižní Slovany do království SHS (Srbů, Chorvatů a Slovinců), pozdější Jugoslávii. V roce 1941 hitlerovské Německo, také díky zradě části Chorvatů, zase přechodně Jugoslávii porazilo, ale nakonec válku prohrálo a vznikla znova na půl století poměrně silná „Titova Jugoslávie“. Za války (1941-45) došlo k masovému vyvražďování statisíců Srbů v Hitlerem sponzorovaném Nezávislém Státě Chorvatsko (NDH - Nezávisna Država Hrvatska) chorvatskou teroristickou organizací ustašovců, která v NDH vládla (ustaša = vzbouřenec) a částí bosensko-hercegovských muslimů..

Nicméně se Německu, za podpory Vatikánu, Evropského společenství (významnou roli při tom sehrál ministr zahraničí Německa Hans-Dietrich Genscher), NATO a na konec i USA, podařilo svým vměšováním znova Jugoslávii rozbít, v rámci občansko-etnicko-náboženských válek 1991-95. Jako „pohrobek“ Titovy Jugoslávie zůstala Svazová republika Jugoslávie (SRJ), tzv.“malá Jugoslávie“ tj.Srbsko (včetně Kosova a Metohije, tj.KosMetu) + Černá Hora.

I když po rozpadu Sovětského Svazu byla rozpuštěna i Varšavská vojenská smlouva, Západ svoji vojenskou organizaci NATO nerozpustil a začal ji zneužívat pro své cíle. Byl to zlý zvrat, když NATO opustilo svou mírovou roli a zahájilo agresi proti SRJ.. Zatím co článek I. Charty NATO ze dne 4.dubna 1949 je plný krásných slov o míru a proti využívání hrozeb a násilí, NATO tento článek a celou Chartu před světovou veřejností proti Svazové Republice Jugoslávii zločinecky zneužilo a „malou Jugoslávii“ na základě trapných lží a dezinformací o údajné a zcela neprokázané genocidě kosovských Albánců a o jejich vyhánění z KosMetu, 24.dubna 1999 bez povolení Radou bezpečnosti OSN přepadlo a 78 dnů a nocí zem bombardovalo a v ní ničilo a zabíjelo.

Kde vzali v té době pánové NATO (v té době byl vedoucím tajemníkem NATO Javier Solana) tu drzou odvahu, že údajně brání v rámci smyšlenek lidská práva kosovských Albánců, a při tom ničí a zabíjí v „malé Jugoslávii“, když článek I. zakládající Charty NATO je jednoznačně proti podobné zločinecké akci. Na vzniku krvavé agrese NATO proti SRJ sehrála před tím i během jednání v Rambouillet, plného hrozeb a lží, významnou roli Madeleine Albrightová, ministr zahraničí USA. Nějak v té době dostala zřejmě i přezdívku „balkánská řeznice“. SRJ jí byla nucena povolit NATO jednotkám praktickou okupaci země, s volným pohybem všude, diplomatickou imunitou členům aliance, majetek NATO a jeho členů osvobodit od daní. Toto prezident

Milošević odmítl a NATO začalo svou kriminální činnost bombardování, aby SRJ k tomu donutilo. Je známou skutečností, že i paní Hillary Clintonová velmi tlačila v té době na svého manžela, prezidenta Clintona, aby byla Jugoslávie bombardována. A ona by se chtěla stát prezidentem USA ve volbách v 2016 !!! Britský nositel Nobelovy ceny (2005) za literaturu Harold Pinter napsal o těch zločinech článek „Harold Pinter o banditech a vrazích“ (Der Standard, 20.května 1999). Původní úmysl NATO byl, že vyděsí SRJ po několika dnech náletů a že s NATO “okupací“ Srbsko bude souhlasit. Ale prezident Milošević to odmítl a proto i ta nenávist NATO a jeho přisluhovačů proti němu.

I podle závěrů soudu o válečných zločinech v Norimberku (1946) po Druhé světové válce, je vyprovokování války nejtěžší mezinárodní zločin.

Článek I Charty NATO z roku 1949: -„Strany se zavazují, jak bylo vyloženo v Chartě Spojených národů, že vyřeší jakýkoli mezinárodní spor, ve kterém by mohly být angažovány, mírovými prostředky takovým způsobem, aby nebyly ohroženy mezinárodní mír a bezpečnost a spravedlnost, a že se ve svých mezinárodních vztazích zdrží hrozby a nebo použití násilí jakýmkoli způsobem, který by neodpovídal záměrům Spojených národů…“

V době té ničím neospravedlnitelné agrese NATO v roce 1999 proti Svazové Republice Jugoslávii (SRJ) jsem byl předsedou Českého nadačního fondu přátel Srbů a Černohorců a měl jsem možnost opakovaně navštívit některá letectvem NATO rozbombardovaná srbská města a přesvědčit se o velikosti zločinů organizace NATO. Nevelké město Surdulica, bez strategického významu v jižním Srbsku, by zasloužilo díky opakovanému ničení mít název „Srbská Guernica“. Kromě „běžných zločinů“, ničení a zabíjení během 78 dnů a nocí bombardování, dopustili se Američané ještě dalšího skutečně velikého zločinu v SRJ, a to bylo na několika místech ničím neopodstatněné použití při bombardování i ochuzeného uranu (jeho poločas rozpadu je přes 5 miliard roků) v Srbsku i na KosMetu a před tím už v roce 1995 na několika místech v Republice Srbské v Bosně a Hercegovině. Následky se už významně hlásí ve formě většího než dříve výskytu různých zhoubných nádorů, leukémie, malformací plodů.

Bombardováním byly zničeny veliké továrny chemického průmyslu a rafinerie nafty (Novi Sad, Pančavo a jinde) s následnými nedozírnými ekologickými škodami zamořením přírody. Byly zničeny desítky významných mostů (např. tři veliké přes Dunaj jen bezprostředně v oblasti Nového Sadu), řady továren bez vojenského významu, škol, komunikací, četné podniky potravinářského průmyslu, farmaceutické závody, vodní zdroje, elektrárny, atd. NATO agresoři nešetřili zdravotnická zařízení a ani významné nemocnice (např.neurologická klinika v Bělehradě). Nebylo to sice jako plošné bombardování Německa spojenci za války v 1941-45, ale bombardování to bylo, s nedozírnými škodami pro život státu, pro jeho civilní občanstvo, zcela nemorální svými úmysly.

Podle tehdejších odhadů škod (za 78 dnů a nocí bombardování země), ty škody byly obrovské, přesahovaly až 100 miliard US dolarů. A za to ničení a zabíjení, za ty zločiny NATO, nedostala SRJ, tedy převážně Srbsko, ani dolar jako kompenzaci. Nynější Srbská vláda, ve své snaze dostat se do Evropské unie a pochopitelně i organizace, která ty zločiny nepáchala, tedy NATO a za to spoluodpovědné vlády s plnými ústy lidských práv a míru, USA a Evropské unie, které NATO agresi v roce 1999 provedly, se snaží vše zahrát do autu. Jen pro zajímavost, hlavní „motor“ Evropy, Německo, za posledních 90 let třikrát ničilo a hromadně zabíjelo během válek proti Srbsku (1914-18; 1941-45; 1999). Nutno nicméně uznat, že prezident Srbska Tomislav Nikolić v roce 2015, v den 16.výročí NATO agrese (24.března 1999), požadoval odškodnění (reparace) za válečné škody. Značnou další statečnost prezidentovi Nikolićovi nutno uznat, protože se v květnu 2015 účastnil v Moskvě spolu s oddílem srbské armády oslavy dne vítězství ve Druhé Světové válce a že Srbsko nevyhlásilo proti Rusku žádné sankce. Nicméně parlament Srbska ratifikoval (únor 2016) smlouvu o spolupráci s NATO, která povoluje volný pohyb členů NATO a jejich imunitu po Srbsku. Tedy povoluje to, co Srbsko v 1999 odmítlo a kvůli čemu nastala potom kriminální NATO agrese v 1999.

NATO agrese měla za následek smrt přes 1 000 vojáků a kolem 2 500 civilních obyvatel, v tom 78 dětí, včetně kojenců. Těžce zraněno bylo řádově 8 000 občanů, z toho přes 2/3 civilů. NATO letci ne vždy „přesně“ věděli, koho zabíjeli a ničili na Kosovu a Metohiji z bezpečné výšky pro ně 5 000 metrů, takže se jim „povedlo“ například 14.dubna 1999 na cestě mezi Dečani a Djakovicí zabít “omylem“ 75 kosovských Albánců, jednoznačně civilů včetně žen a dětí, jak ukazují fotografie, při útoku na jejich kolonu. Podobně 13.května 1999 mezi Prizrenem a Suvou Rekou zase „omylem“ při útoku na albánskou kolonu civilů zabíli zakázanými kazetovými bombami 80 lidí, včetně dětí. Jako smutná parodie zněl hlas presidenta Clintona 15.dubna 1999 v San Francisku pro vydavatele novin, den po masakru 14.dubna: „My jsme v Kosovu, protože se staráme o to, abychom uchránili lidské životy…“

Ministerstvo zahraničí SRJ vydalo po NATO agresi dvě rozsáhlé knihy i v angličtině„Zločiny NATO v Jugoslávii“ (NATO Crimes in Yugoslavia, 1999). Obě jsem dostal od Ministra zahraničí SRJ, pana Živadina Jovanoviće., včetně řady dalších zajímavých údajů. Mají 1 000 stran, plných údajů a děsivých barevných ilustrací o záplavě zločinů organizace NATO v SRJ, vykonaných na základě lží a dezinformací. Je smutné, že ani jedna členka NATO (např.Holandsko, Německo) to ničení a zabíjení trvající 78 dnů a nocí se nesnažila zastavit, že ho nevetovala - a mohla jako členka NATO a Evropského společenství (pozdější Unie) toto vetovat a dalšímu zbytečnému a neopodstatněnému zabíjení a ničení tak na základě zcela průhledných smyšlenek zabránit.

Přes ohlušující propagandu Západu o „genocidě kosovských Albánců“ , přes udávaná obrovská čísla údajně povražděných, např. putující velvyslanec (ambassador at large) US ministerstva zahraničí pro válečné zločiny David Scheffer uváděl v květnu 1999 100 000 až 225 000 albánských mužů a chlapců (14 až 59letých ) jako nezvěstných a asi mrtvých (feared dead), prezident Clinton mluvil o desetitisících povražděných Albánců na Kosovu (25.června 1999 na tiskové konferenci), ale pak M.Farleyová (Los Angeles Times, 11.listopadu 1999) napsala „Na Kosovu bylo dosud vykopáno 2 108 mrtvol“ (všech národností !), a A.Cockburn se sarkasticky ptá „Kde jsou doklady o genocidě kosovských Albánců?“ (Los Angeles Times 29.října 1999). Americká komentátorka Arianna Huffington se vysmívá prezidentu Clintonovi „Je málo toho, na co může být prezident Clinton hrdý“ (Los Angeles Times, 14.prosince 1999).

A bublina o genocidě Albánců praskla. Je smutné takto mluvit o mrtvých, ale hrozné je také tak neuvěřitelně lhát. Bohužel, byli mrtví, na všech stranách, ale kdo to zabíjení začal ? Byla to teroristická organizace UCK kosovských Albánců, „školených“ i na Západě (Německo, Švýcarsko), Západem i podporovaných prý i v terénu, dokonce cvičených i elitními britskými SAS. UCK měla i své banky a propagační centra tamtéž. Diplomatická podpora Západem pro UCK byla jednoznačná. Bývalý prezident Finska Martti Ahtisaari, nositel Nobelovy ceny za Mír (cena ne zcela bez otazníků) v 2008, „mírový vyjednávač“ pro Kosovo, zcela jednoznačně a rychle, téměř obratem ruky, uvedl jako řešení samostatnost Kosova, zcela v neprospěch Srbska (tj.odtržení od SRJ), za podezřelých okolností finančních transakcí pro něho od bohatých Albánců (multimilionář Bexhet Pacolli). Ahtisaari byl známý před tím i péčí o hroby členů SS divize Viking.

Když 10.června 1999 byla v Kumanovu uzavřena dohoda o stažení z Kosova a Metohije srbské armády a policie, po 78 dnech ničení a vraždění NATO letectvem, usnesení Rady bezpečnosti OSN 1244 uvedlo, že i po okupací KosMetu vojskem NATO, zůstává KosMet i nadále součástí Jugoslávie.

Usnesení RB zaručovalo i bezpečnost všech občanů a možnost jejich návratu Nicméně řádově 230 000 Srbů a Romů z KosMetu uprchlo (bylo vyhnáno, oloupeno), kolem 3 000 bylo povražděno. Vše to za přítomnosti vojsk NATO a mezinárodní policie. Jen zcela nepatrné procento uprchlíků se dosud vrátilo. Později propukla trapná aféra o tom, že UCK zavraždilo několik set srbských a romských zajatců, aby prodalo jejich orgány pro transplantace do zahraničí. Psala o tom i hlavní prokurátorka ICTY (Mezinárodního trestného Tribunálu pro válečné zločiny) Carla del Ponte, vyšetřoval to švýcarský senátor Dick Marty. Do zločinu byli zapleteni i významní kosovsko albánští politici, členové teroristické organizace UCK, např.nynější ministr zahraničí Hashem Thaci. Velmi proti srbsky na KosMetu vystupoval jako zástupce OSN francouzský politik a lékař Bernard Kouchner, který umožnil i formální znovu vyzbrojení UCK ve formě tzv.“Ochranného sboru“. Za jeho „vlády“ probíhalo, zdá se, zabíjení srbských a romských zajatců pro získávání jejich orgánů pro transplantace.

Po okupaci Kosmetu organizací NATO, došlo i k rozsáhlým útokům na srbské kulturní i církevní památky (např.starobylé kláštery, chrámy, hřbitovy), k zločinům proti Srbům, Romům, Gorancům (vraždění, loupení, vyhánění z domovů, ničení domů - aby se neměli kam vrátit). Výsledky jsou hrozné, následky nedozírné, politická i ekonomická situace, vnitřní bezpečnost pro všechny nealbánce, jsou ve „státě“ Kosovo krajně špatné. Proč prchá z Kosova stále tolik, hlavně mladých, albánských obyvatel, kteří tam přece teď neomezeně vládnou? Tato situace se dosud nezklidnila, trvá i nadále. Z těch více než 200 000 vyhnaných nealbánců se jen zcela nepatrná část vrátila na KosMet. Desetitisíce Srbů, Romů, Goranců žijí stále v ghettech, bez dostatečné zdravotní služby. Tristní je otázka i škol pro nealbánce. A za tou celou hrůzou stojí, jako začátek, okupace vojskem NATO a nedodržení slibů, co všechno se dá do pořádku..

A také tu je trapné nedodržení Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1244. Proto je jako podtitul k plánované „INVENTUŘE V 90 LETECH“ ještě i upřímná konstatace a vysvětlení „Proč nemám rád NATO“. A při tom mohlo NATO sehrát i skutečně konstruktivní mírovou roli.

↧

K (ne) vyšetřování útoku na "Kliniku"

February 15, 2016, 1:00 am

≫ Next: Martin Koller: Sýrie a islamizace

≪ Previous: Proč nemám rád NATO!

Radim Valenčík
15. 2. 2016
Všimněte si, jak rychle vyšuměl případ útoku na "Kliniku". Jak byl mediálně, ale i politickými stranami překryt údajnými "skandály" ministra obrany Stropnického a prezidenta Zemana. Typické pro současnou dobu. Odchod Stropnického požadovala ODS za to, že v náznaku pojmenoval souvislost mezi propuštěním pětice Čechů a případem Alího Fajáda, jehož vydání žádaly USA. Zemana zase propírali za to, že nepřímo potvrdil výši výkupného, které poskytl český stát za dívky unesené v Pakistánu.

Tak trochu se mně zdá, že se ODS mění ve stranu pro sklerotiky. Vyslovuje obavy o pověst tajných služeb, přitom poměrně nedávno za jejího premiérování byla právě vojenská rozvědka zneužita k rodinnému špiclování za účelem rozvrácení premiérovy rodiny.

Osobně nevidím nic špatného, když politici říkají pravdu. Zatím nad Hradem visí standarda s nápisem "Pravda vítězí" a ne trenýrky s nápisem "Zatloukat, zatloukat, zatloukat – a když se něco proflákne, tak zatloukat".

Vyšetřování událostí 6.2. zatím probíhá více než váhavě a v mediálním stínu, přesto, že se dějí zajímavé věci. Kusou informaci přinesly Novinky:

"Vítek tvrdil, že útok organizoval policista v civilu, který je vidět na záběrech z akce. Policie to odmítla. Tvrdí, že muž je policista v civilu, naopak ale snažil střetu obou skupin zabránit. Maskovaní útočníci pak podle policie byli fotbaloví hooligans.

"Celá kauza je provázena nestandardními postupy a pochybeními, která mě utvrzují v mém stálém a neměnném názoru na tuto věc," uvedl (předseda Unie bezpečnostních složek Vítek) v pátek. Dodal, že se chce aktivně podílet na objasnění celé kauzy a zjistit pravdu. "Abych svými postoji neohrožoval své kolegy a kolegyně případným blokováním důležitých jednání, která probíhají především s ministerstvem vnitra, rozhodl jsem se rezignovat na předsedu Unie bezpečnostních složek," dodal Vítek. Postup policie při demonstracích nyní prochází interní kontrolou, jejíž výsledky by měly být známy nejpozději po příštím týdnu. Interní kontrolu postupů si vyžádal ministr vnitra Milan Chovanec. Podle policejního prezidenta Tomáše Tuhého policie svou roli zvládla. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) ale policii kritizoval za to, že nezakročila proti maskovaným a ozbrojeným výtržníkům. Policie podle něho selhala."

Viz: http://www.novinky.cz/krimi/394673-sef-unie-bezpecnostnich-sboru-kvuli-objasnovani-sobotnich-akci-rezignoval.html

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3165-k-ne-vysetrovani-utoku-na-kliniku.html

↧

Martin Koller: Sýrie a islamizace

February 15, 2016, 2:00 am

≫ Next: Bohaté zdaňujeme málo

≪ Previous: K (ne) vyšetřování útoku na "Kliniku"

15. 2. 2016 "Mýty o Sýrii"

↧

Bohaté zdaňujeme málo

February 15, 2016, 2:19 am

≫ Next: Znovu: povinné kvóty pro viníky exodu a projekt Rekonstrukce Libye jako výzva k V4.

≪ Previous: Martin Koller: Sýrie a islamizace

Leo. K
15. 2. 2016 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Začínám-li svůj článek slovy: „Jsem rozhořčen…“ zarazím se, zda z článku nedělám operetu. Ale faktem je, že za migrační krizi, jako za z nebe seslanou manu, děkuje naše pseudoelita.

Neměl jsem použít termín nyní již oblíbeného Pjakina – podpindosníci? Asi zůstanu u latiny. Prezidentská volba, červenokaretníci, Blok proti islámu… Co když je to všechno jenom umně připravené divadlo, které má vytvořit dobře naplánované zdání? Strategie odvádění pozornosti od podstatných problémů a změn řízených politiky, funguje na principu zahlcování veřejnosti bezvýznamnými informacemi.

Výborným pomocníkem se jeví iracionální strach. Rozptylování pozornosti rovněž eliminuje zájem o skutečné sociální problémy. Stará moudrost praví, že lidé musí být neustále něčím zaneprázdněni, aby neměli čas na přemýšlení. Když tak maně sáhnu do událostí, kdo se staral o to, co říkala Alena Vitásková o změně poplatků za odběr el.proudu? Budoucí oběti? Ale kdepak! Situaci ale podrobně sledoval jihlavský státní zástupce Kamil Špelda a rozhodl se obžalovat Alenu Vitáskovou kvůli zneužití pravomoci a porušení povinnosti při správě cizího majetku dříve než se dopustí ještě něčeho horšího. Čeho, že se to Vitásková dopustila? Předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alena Vitásková odvolala místopředsedu úřadu pro oblast regulace Jana Nehodu, který vypsal na konci prosince v nepřítomnosti Vitáskové podporu obnovitelným zdrojům energie pro letošní rok. Za vším hledej peníze nebo ženu. Tady jde o maličkost. Maximálně o 42 tisíc milionů korun

Vitásková odmítala podporu vypsat celý loňský podzim. ERÚ v polovině listopadu rozhodl, že většině obnovitelných zdrojů v ČR pro rok 2016 vyplacena podpora nebude, protože by tím úřad překročil zákon. Rozhodnutí na sebe ale vzala vláda s tím, že to nějak zařídí a tak při nepřítomnosti předsedkyně, její zástupce - Jan Nehoda, tu podporu podepsal. A tu bez zjevné souvislosti a s předstihem, jihlavský státní zástupce shledal, že v roce 2014 zřídila Alena Vitásková pracovní místo místopředsedkyně, na které pak jmenovala právničku, někdejší nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou. A že Renata Vesecká nesplňuje požadavek energetického zákona na sedmiletou praxi v oboru.

Prakticky ihned se objevily úvahy nakolik je úřad opravdu nezávislý a jestli se na Alenu Vitáskovou bude vztahovat služební zákon atd. Hm. Zásada padni komu padni je určitě správná. Jenže na polostátním podnikání v energetice se podle mých informací zúčastňuje jenom marginální počet těch dole.

Vím jenom o akci spotřebitelské organizace dTest zde: https://www.chcivyhodnejsienergie.cz/?actioncode=047&utm_source=invitation03_CZND&utm_medium=email

Na kterou už Kosa upozornila a která právě končí.

Zato těch větších hráčů, kterým se ne bez příčiny říká solární baroni, je docela dost. Mě se to prozatím jeví jako vhodná ilustrace toho, co říká prof. Švejnar o odstavec níže. Totiž, že bohatí dostávají od politickoekonomického systému víc než ti ostatní. Zdá se, opravdu není rozhodující o co ve skutečnosti jde, ale je důležité, jak se to veřejnosti jeví. Obyvatelstvo se pak přiklání ne podle toho, jaká je realita, ale podle její momentální interpretace. Když se nad tím hlouběji zamyslím, připadá mě, že se zase tak zásadně od muslimů nelišíme. Podle internetových „diskusí“ soudím, že bychom přistoupili i na trest smrti a v rámci humanity je setnutí hlavy rychlé. Ostatně – viz heslo gilotina.

Odbočím. A k tomu odbočení mi poslouží jako oslovský můstek právě to slovo gilotina. Padlo v rozhovoru Daniely Drtinové s prof. Janem Švejnarem, když z něj dolovala odpověď na otázku: Není tedy vyšší zdanění těch bohatých vlastně trestem za pracovitost a za vydělané peníze? (Na něco takového se fakt může zmoci jen DD -pozn. vlk)

Švejnar v tomhle rozhovoru rozdával lekce korektnosti a po zmínce, že už se příjmové nůžky rozevřely příliš a už i miliardáři na Wall streetu odpovídají jednoslovně – gilotina. Bojí se sociálních bouří a konstatoval, že vysoce příjmoví lidé získávají z politickoekonomického systému ve svých příjmech mnohem víc než ti ostatní.

http://video.aktualne.cz/dvtv/svejnar-bohate-zdanujeme-malo-ze-systemu-ziskavaji-mnohem-vi/r~d382b2aca5b311e5b745002590604f2e/

Ten rozhovor je úžasně roztomilý. Odpověď na otázku: „Proč by se měli zdaňovat bohatí více?“ zněla – aby kombinace kapitalismus a demokracie byla vnímána jako férový systém. Koukal jsem jako puk.

Střední a vyšší třída táhne ekonomiku(?), hodně investuje do vzdělávání svých dětí z čehož pak těží samozřejmě celá společnost. Víc pracují(?), tak mají víc peněz. Ty otazníky jsem tam přidal já. Co jsem kdy sledoval finanční toky, tak domácí spotřeba tvořila téměř polovinu HDP. Vyšší třída, těch nejbohatších, se však na té spotřebě v přepočtu na jednotlivce podílela prakticky stejně, jako ti nejchudší a jediné čím se lišili, že omezovali peněžní zásobu. Peníze se netočily, jejich směnná funkce šla do háje… No a střední třída – já vlastně nevím, kdo to je!

Historicky byla kodifikovaná povoláním. Starosta, lékárník, učitel… ale to už dávno neplatí. Ve společnosti dluhu je střední třída kodifikovaná příjmem a tedy časem, kdy Damoklův meč přestane být hrozbou. Podle evidence je OSVČ téměř 600 tisíc. Vykazují však v přepočtu na jednotlivce méně než poloviční příjem klasických zaměstnanců. Že by táhli ekonomiku? Víc přece jenom věřím na velké hráče. Jestli víc pracují než ti chudí, je také možná tématem k diskusi. Kasírka v Penny marketu, která večer chodí uklízet do místní školy, aby uživila rodinu pracuje málo?

Švejnar ulamoval rozhovoru hroty a zastával stanovisko blízké tomu prezidentskému. Ve zkratce představil mýtus, tak zvaného „švédského sociálního systému.“ Podsouvá nám tak ideologii, která slouží prosazování vlastnických a mocenských zájmů vládnoucích monopolů tím, že sociálně demokratické strany fungují coby zprostředkující a převodový politický mechanismus od vládnoucích k ovládaným, od privilegovaných k neprivilegovaným. Kdy lidé náležející k dolním deseti milionům ve snu o sociální harmonii přijímají buržoazní ideologii horních deseti tisíc. Tvrdí, že progresivním zdaňováním zaměstnanců i zaměstnavatelů lze vytvořit finanční zdroje pro vznik fondů na veřejné účely. Fungování takových fondů pak umožní zmírňovat sociální dopady případného vykořisťování a zvyšovat masovou peněžní koupěschopnou poptávku obyvatelstva. Tento mýtus ovšem tvrdí těžko přijatelnou představu, že trvale nalezený humanismus kapitalistického sociálního státu stimuluje trvalý ekonomický růst. Trvalý růst je vnitřně rozporná představa. Pokud nechceme být zcela naivní, musíme spíše vycházet z toho, že pracovní trh se v budoucnu bude dále zužovat a bude schopen začleňovat stále méně a méně obyvatel do společnosti práce. Přednesený model tedy nemůže být řešením.

Tenhle článek ale není o JUDr. Daniele Drtinové Ph.D., ani o Ing. Aleně Vitáskové. To byly jenom – jak se říká v kultovním filmu Matrix – záblesky z venku.

Jedním z těch výraznějších záblesků je islamofobie. Tak mocná, že se zapomnělo dokonce i na Rómy. Ale možná, lidé pochopili, že extremisté, do sociálně vyloučených lokalit mimo virválu, nepřináší ani změnu ani řešení. Zato obavy umocňuje stále narůstající nekontrolovatelná migrace z Blízkého východu, Afriky a Asie, kterou ještě podnítilo nepochopitelné pozvání ze strany německé kancléřky. Evropa vypadá jako bezradná a tuto situaci využívají právě různé skupiny extremistů. Pro některé občany je hrozbou islamizace Evropy a pro všechny radikalizace Evropy. Obojí umožňuje strach říci a postavit se za svůj názor, strach zakořeněný z historie a jeho oživování v současnosti s cílem manipulovat a ovlivňovat. Destruované individuum je jen obrazem dávno destruovaného celku. Co je příčinou vytvoření onoho nihilistického prostředí? Proč se nejvyšší maximou stal osobní prospěch? Proč se přemýšlení stalo zátěží?

Protože v prostředí formálního liberalismu není nic, co by lidem mohlo zabránit v tomto jejich poklesu na natolik nízkou kulturní, humánní a intelektuální úroveň. Lidem byla dána veškerá práva ale nebyly jim uloženy žádné povinnosti. Znám to ze školy. V každé třídě je na nástěnce list – Vaše práva. Hurá! Myslet bolí a existence nějakých vyšších hodnot..? Daleko jednodušší je přece prohlásit sama sebe za nezpochybnitelného majitele exkluzivní pravdy, a toto své přesvědčení ventilovat v příslušných sociálních sítích, s příslušnou razancí a arogancí. Prázdnota a bezobsažnost veškerého západního liberalismu – který je tak hrdý na svou svobodomyslnost, ale nakonec se rozpadá v nic v konfrontaci se sice militantní a dogmatickou, nicméně stále ještě životnou a agilní ideou.

Příkladem je Martin Konvička. V žádném případě mu nechci dělat reklamu, když tady ocituji část jeho řeči. Bohužel to nejde jinak, protože lidé ztratili rozum a Konvičkovy výroky cenzurují. iDnes mu zrušilo blog a facebook mu zrušil účet. Svoboda slova ztratila smysl a z Konvičky je pronásledovaný člověk, bezmála martyr. Hloupost, která vedla ruku cenzorům není menší té, která je zde citovaná.

Citát:

„Máme poslední šanci jak islámskou expanzi zastavit demokraticky a nenásilně. Šíření a propagace islámu musí být postavena mimo zákon, stejně jako propagace nacismu. Je třeba prosadit novelu zákona o církvích, novelu trestního zákona, školského zákona, zákona o vězeňství a dalších, které mohou pomoci zastavit dalšímu šíření nenávistné muslimské ideologie. Všechny agresivní projevy islámu je třeba otevřeně kritizovat a měnit zcela chybný pohled na islám, jako na jedno z mnoha náboženství. Islám není náboženství, islám je institucionalizované zlo. Proto je třeba šířit nulovou toleranci k islámu. Aby těchto cílů Blok proti islámu dosáhl, měl by se stát masovou organizací přítomnou v každém městě, městečku a vesnici. Pokud se vláda nezačne chovat jako vláda občanů České republiky, ale jako vláda protektorátní, zahájíme kroky vedoucí k vystoupení z Evropské unie.“ Konec citátu

Politici, kteří neztratili smysl pro realitu, si velmi dobře uvědomují hrozící nástup extremismu a xenofobie v Evropě. Vždyť v Rakousku je dnes nejsilnější stranou FPÖ, ve Francii posiluje paní Le Penová. V Německu se dnes stále více ukazuje, že Angela Merkelová už nehovoří za Německo a AfD by volilo 13 % občanů. Ale v první řadě je příčinou atmosféra strachu. Atmosféra strachu vyvolává iracionální reakce a mimo jiné i hromadný souhlas s Konvičkovou zvrácenou „logikou.“ Jsou i výjimky. Na Konvičkovu politiku „deislamizace“ zajímavě zareagovala Tereza Spencerová v Literárkách, zde: http://www.literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/19099-pojme-deislamizovat-eskou-spolenost

Přesto strach – když ne přímo vyvolávají – tak alespoň podporují media. Zásadně se vyhýbají otázce proč vystupujeme proti náboženství místo abychom vystupovali proti ilegální migraci? Proč se ptáme kolik uprchlíků přijde? Měli bychom se ptát: „Kolik jich může přijít a kolik chceme, aby jich přišlo, případně kolik jich zvládne náš systém?“

Také nerozumím stížnostem na EU. Zvýšenou migraci agentura Frontex hlásila již před deseti(!) lety. A po násilné a zbytečné smrti beduinského vizionáře snícího o bohaté Africe - mluvím o Muammaru Kaddáfím, 20. října 2011, bylo nad slunce jasné, že jím zadržované masy imigrantů půjdou dále. Marné bylo volání agentury. Viz hodnotící zpráva https://www.euroskop.cz/9007/26288/clanek/zprava-o-frontexu-chyby-kam-se-podivas/

Členské země se k agentuře postavily jako k exekutivě i když měla převážně koordinační pravomoce. Viz úřední věstník http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32004R2007&from=CS

Už v roce 2006 se ve vídeňském Hofburgu sešli politici s tématem řešení migrace s dosti exotickými návrhy na vytvoření zvláštních přijímacích středisek ve východní Evropě a v Africe. Tato zařízení by pomohla regulovat příliv ilegálních přistěhovalců z těchto regionů do unie. Podle dosavadních návrhů by střediska měla být vytvořena na Ukrajině, v Bělorusku a v Moldavsku, na africkém kontinentu by pak první mělo vzniknout v Tanzanii. Tehdejší francouzský ministr vnitra, pozdější prezident- Nicolas Sarkozy, poukázal na nutnost vytvoření zvláštního střediska pro uprchlíky ze zemí Afrického rohu, kteří většinou tvrdí, že jsou Somálci.

Podle představ Evropské komise, které obsahuje ambiciózní pětiletá strategie pro regulaci migrace a pro boj proti terorismu a přeshraniční kriminalitě, by přijímací centra měla zajistit osobám, jež se chtějí dostat do EU, přístřeší, bezpečnost a lékařskou péči, nezaručovala by jim však vstup do unie. https://www.euroskop.cz/38/4118/clanek/problemy-s-uprchliky-podle-eu-vyresi-zvlastni-prijimaci-strediska/

Nastoupená cesta byla správná, ale chyběla tady politická vůle. EU jako hospodářské sdružení v krizi citelně postrádá politickou moc. A jako vždy, když vznikne politické vakuum, tak ho někdo rychle vyplní, což bývá ovšem leckdy katastrofou. Teď ho vyplnila německá kancléřka na úkor Evropské komise. Chování kancléřky je do jisté míry přirozené. Politické vedení Eurozóny teprve vzniká. Mnohé instituce a postupy se formalizují jen postupně. V rozhodování převládá mezivládní prvek, což oslabuje pozici Komise a europarlamentu.To dává větší prostor individuálním zemím – zejména těm, které disponují dostatečným mocenským potenciálem. A mezi ně Německo určitě patří, neboť v diskusích o řešení problémů eurozóny rozhoduje především hospodářská síla. Znovu se ukazuje institucionální nedostatečnost unie, která vyvrcholila podepsáním Lisabonské smlouvy slabého a špatného odvaru Smlouvy o Ústavě pro Evropu. Všichni protivníci EU totiž krátkozrace přehlíží globalizaci kapitálu.

Ideologií globálního kapitálu je neoliberalismus. Ve sporu jak legitimizovat demokracii, svobodu a dobrou společnost argumentuje, že jejich hlavními zárukami jsou soukromé vlastnictví, trh a minimální stát. Sice mluví o minimálním státu, ovšem jeho praktická politika tomu zdaleka neodpovídá. V zemích, kde se prosadil, nedochází například k tomu, že by státním rozpočtem protékalo nižší procento hrubého domácího produktu. Globální kapitál potřebuje především takový stát, který si dokáže osedlat a který pracuje v jeho zájmu. Potřebuje stát, který mu umožní vstup do veřejného sektoru, ať už ve zdravotnictví, školství, důchodovém systému, nebo dokonce v bezpečnostní oblasti. Potřebuje stát, který mu umožní „dobývat rentu“, jak působivě říká Švihlíková. Například penzijní systém je schopen poskytnout obrovské částky, se kterými kapitál může počítat poměrně dlouhou dobu. Ti, kteří disponují miliardami, mají pak možnosti, o kterých se běžnému občanovi ani nezdá. Dokonce si mohou zajistit beztrestnost za protiprávní jednání. Viz náš, původně tajný, dodatek smlouvy s Nomurou.

Neoliberalismus nám vnucuje omezený pohled na svět: vše je podle něj záležitostí ekonomiky. Politika se tak dostává do područí neoliberálních ekonomických expertů. Tím je však vyřazena ze hry veřejnost, resp. demokratická politika jako veřejná aréna, v níž se střetávají různorodé zájmy, které je třeba slaďovat.

Když opozice ve Sněmovně vznesla požadavek na vyslovení nedůvěry vládě Petra Nečase pro vážné podezření z korupčního jednání jednoho jejího ministra, byla kritizována za pokus ohrozit stabilitu státu, rozuměj jeho důvěryhodnost v očích ratingových agentur a zahraničních investorů!

Neoliberální ideologie se stala působivým náboženstvím našeho věku: Úspěch a peníze leží na ulici pro každého, kdo má odvahu na ně dosáhnout. Máme přece svobodu. Jenomže ta svoboda v sobě také nese svobodu rozhodovat o sobě samém ve výhradně vlastním zájmu. A ona rovnost, která tak hezky vypadá v deklaracích se dá interpretovat v onu tak často vynášenou rovnost šancí. A tak dnes nevidíme nic divného na tom, když se v ulici Na příkopech krčí k zemi skloněný žebrák s nastavenou čepicí. Měl přece také šanci. Promarnil si ji přece sám, že?

A co je divného na byznysu s hracími automaty, hazardem a půjčkami likvidujícími existenci celých rodin, když přece máme svobodu? A svobodou je přece především svoboda podnikání. SynotValenta šanci zvedl. Král hazardu! Kdo prohrál, má smůlu. Kdekdo chce věřit, že právě on je ten vyvolený. Děsivá je schopnost přesvědčit lidi, kteří jsou oběťmi systému, aby systém podporovali a považovali ho za dobrý. Připadá mi, že Ježíše unesli lidé, co si myslí, že byl seslán na zem, aby stvořil nebe na zemi pro boháče. Politika nestojí na pravdě a na lži, ale na prosazování zájmů určitých skupin lidí.A profesionální politici jsou asi často nuceni hájit zájmy úplně jiných občanů, než jsou ti, kteří je volí. Nejde už o to přesvědčit ostatní, že mé řešení je nejlepší, je třeba spojit se s kýmkoli proti komukoli a prosadit cokoli jakýmikoli prostředky.

Ve skutečnosti tak dochází jenom k bohatnutí úzké skupiny vyvolených na úkor velké většiny ostatních. Termín „individuální svoboda“ neoliberální ideologie zneužívá jako zástěrku rostoucího sobectví. V tomto duchu například republikánská administrativa ve Spojených státech v 80. letech prosazovala politiku, že je potřeba daňovými úlevami pomáhat nejvíce bohatým, protože bohatství od nich „proteče“ k nejnižším vrstvám. V průběhu 90. let v USA uspěla politika odstavení a vyřazení regulačních brzd finančního kapitálu. Výsledkem bylo největší prohloubení sociálních rozdílů od druhé světové války. Podrývání demokracie však mohou skrývat i činnosti navenek bohulibé. Takový nefunkční sociální systém, nebo nedodržování migračních zákonů EU podrývají demokracii mnohem víc, než si kdo vůbec umí představit. Takové skutky jdou přímo na ruku opravdu nedemokratickým silám.

Proti globalizovanému kapitálu (a abych opět citoval Pjakina – globálnímu prediktorovi) nemá národní stát sebemenší šanci. Globalizace totiž kapitálu umožnila uniknout z osidel demokratických nástrojů. Chceme-li je přesto použít, nezbývá než se globalizovat taktéž. Schopnost uhájit a rozvíjet demokratický stát spočívá ve schopnosti podřídit globální kapitál nadnárodní politické kontrole a demokratickým pravidlům. A jak se tomu vyhnout, to je opět skrytá vějička smluv jako jsou TPP, TTIP nebo TiSA. Tam nejde o volný obchod – naopak tam jde o to z volného obchodu někoho vyřadit. V případě již podepsané TPP jde o Rusko, Čínu a Indii. Kdyby šlo opravdu o volný obchod, tak už by se na tom dávno domluvili na WTO v Katarském Dohá, které právě pro neschopnost se dohodnout na jistých nedemokratických zásadách zůstalo stát od roku 2005 na mrtvém bodě.

Nechci už dostávat maily v souvislosti s migranty – jako např. tento:

Pro Vás nejsou překážkou misionáři, vodící nevěřící do ráje v řetězech, sebevražední atentátníci posílající nevěřící do pekla, … Vám by se asi takový výlet líbil. Osobně nebo se Vám líbí, jak lítají ti druzí?

Migrační krize je nechtěným(?) produktem globalizace. Není ničím novým; jenom soustředila pozornost, jenom více obnažila existující problémy liberální společností, pokud tuto společnost chápeme jako hru soupeřících jedinců o maximum osobního prospěchu. Její neudržitelnost je evidentní, přestává být fungující společností a stále více odpovídá Thatcherovskému pojetí množiny neorganizovatelných jednotlivců. A tu se objeví Konvičkovi islamofobové a volají po obnově společenské solidarity. To jejich volání je samozřejmě zcela nepřijatelné, protože je podmíněné zákazy, vyloučením ba i likvidací druhých. Ale symptomatické je, že obnova solidarity i za tuto cenu je přijímaná příznivě. Jsem ale toho názoru, že jediná cesta obnovy člověka, a tím spíše obnovy společnosti, je v respektovaní zákonitostí, které nás přesahují tak, jak jsem psal v minulém článku Ohrožený druh. A ty od nás žádají úctu k sobě a k jiným, respektování suverenity a svrchovanosti bytí, národa a všelidské porozumění. Pokud to dosud nebylo tak jednoznačné, dnes je už nad slunce jasné, že žádná idea nemůže zvítězit na úkor jiné násilným, nepřirozeným způsobem, aby přitom ne-riskovala záhubu jakéhokoliv života, tedy i svého. Zatím marně čekám, kdo ho bude (ten názor) se mnou sdílet.

↧