Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Trýznitele učitelky je třeba potrestat citelně

0
0

Lubomír Man
25. 2. 2016
Vedení Prahy odvolalo ředitele Střední průmyslové školy na Třebešíně. O třech studentech, kteří svoji učitelku angličtiny doslova psychicky umučili, ještě rozhodnuto není. Odvolaným ředitelem byli už před časem ze školy jen podmíněně vyloučeni a snížila se jim známka z chování, čili se jim nestalo nic, z čeho by je mohla bolet hlava. 



Jak oznámil pražský radní Dolínek v ČT, o tomto rozhodnutí se bude ještě jednat, protože alternativou k předchozímu trestu by mohlo být i vyloučení nepodmíněné. K takovémuto verdiktu se však on osobně nepřiklání, protože takto postižení žáci by se prý ocitli na ulici.

K tomu bych rád připodotknul toto: Moje spolužačka J.K. byla v dobách mé školní docházky nepodmíněně vyloučena z bohumínského gymnázia za to, že v sedmi kopiích naklepala na stroji báseň Rytíř Smil – a septimu i oktávu si pak musela odsloužit na gymnáziu v Orlové.

Od té doby se tresty za přestupky žáků na našich školách snižovaly a snižovaly, až jsme dospěli do stavu, kdy se svět obrátil vzhůru nohama. Konkrétně na školách tak, že už nemají strach žáci z učitelů, ale učitelé z žáků, kdy na chodbách neuhýbají žáci protijdoucím učitelům, ale naopak uskakují žákům z cesty učitelé, a konečně, abychom se dostali k našemu případu na Třebešíně, kdy už nesužují učitelé žáky, ale veselí žáci tryzní své učitele – a to s gustem a invencí, o jakých se někdejším učitelům ani nesnilo.

Chceme,aby to takto pokračovalo i nadále – a k ničemu jinému verdikt o pouhém podmíněném vyloučení nepovede – anebo chceme tento ničivý trend na našich školách konečně zastavit?

Dugin: Americká a ruská ideologie jsou naprosto neslučitelné

0
0
přeložil ea24
25. 2. 2016  Eurasia24
„Pokud americká ideologie nakonec převládne v planetárním měřítku, Rusko nebude. Naše organická ruská ideologie je prakticky ve všem protichůdná vůči americké. A není podstatné, jaký je u nás právě systém – zda carský, komunistický nebo ten současný.“


Skupina expertů z Ruského institutu strategických výzkumů a analytického centra Katechon představila dokument s názvem Americká ideologie.

Vědci identifikovali hlavní součásti americké ideologie: víru ve vlastní výjimečnost a univerzální pokrok, vrcholem kterého je kapitalistický systém a západní civilizace, v jejímž čele stojí USA. Dále naprostý individualismus, osvobození každého člověka od všech vazeb na společnost – od víry, národa, etnika a dokonce od rodu, následkem čehož je genderová politika a likvidace rodiny.

Odborný dokument komentoval ve svém pořadu ruský filozof a geopolitik, lídr Mezinárodního eurasijského hutí Alexandr Dugin: „Pokud americká ideologie nakonec převládne v planetárním měřítku, Rusko nebude. Naše organická ruská ideologie je prakticky ve všem protichůdná vůči americké. A není podstatné, jaký je u nás právě systém – zda carský, komunistický nebo ten současný. My a oni jsme jako dva póly magnetu,“ je přesvědčen Dugin.


Zdroj: evrazia.org


Dvacátý týden ruského zásahu v Sýrii: Příměří a další obrovské vítězství Ruska

0
0
The Saker
25.2.2016 Zvědavec

Poslední dohoda mezi USA a Ruskem skutečně nic neřeší, dokonce ani neukončuje válku, a obě strany vyjadřují značnou opatrnost ohledně její budoucí realizace. A přesto je to obrovské vítězství pro Rusko. Zatímco je příliš brzy říkat, že „Rusové v Sýrii zvítězili“, myslím, že je nyní spravedlivé říct, že ruský přístup k Sýrii zvítězil. Zde je proč:


Zaprvé: nikdo již netvrdí, že Assad bude sesazen nebo že Damašek bude obsazen. To pak znamená, že všichni nyní uznali, že Syrská arabská republika, podporovaná Ruskem, úspěšně odrazila agresi obrovské koalice anglo-sionistů, vytvořené pro svržení Assada.

Zadruhé:
Rusko donutilo RB OSN a USA připustit, že převážná většina těch, kteří dnes bojují proti Assadovi, jsou teroristé. Samozřejmě, že takto to vyhlášeno nebylo, ale když se podíváte na organizace, které RB OSN již prohlásila za „teroristické“, pak již máte absolutní většinu proti-assadovských sil. To znamená, že morální a právní legitimita proti-assadovských sil je v troskách.

Zatřetí: bez ohledu na to, o co se Erdogan pokusí jako další, existují nyní jasné známky toho, že ani NATO, ani EU, a dokonce ani vysoké velení turecké armády nechce válku s Ruskem. A to znamená, že Erdoganovy hrátky se nevyplatily a že celá jeho syrská politika je nyní zcela mrtvá. Nezapomínejte, že po zrádném útoku na ruské Su-24 si Kreml vytyčil za cíl své politiky „saakašvilizovat“ Erdogana. Tohoto cíle bylo již téměř dosaženo a Erdoganova budoucnost vypadá velmi, velmi bledě: všichni (vyjma snad Saudů) mají tohoto maniaka plné zuby. Nejlepší věcí, která by se nyní Turecku mohla přihodit, je, že by se armáda zbavila Erdogana a nahradila ho někým ochotným napravit škody, které napáchal.

Začtvrté: všechny hrozby ohledně zřízení bezletové zóny nebo okupace Sýrie byly nyní zneplatněny dohodou, která v podstatě prohlašuje, že kdokoliv, kdo nebude respektovat příměří, je legitimním cílem a bude zničen.

Zapáté: USA musely akceptovat ponížení, když musely souhlasit se všemi ruskými podmínkami pro stávající příměří. Ano, samozřejmě, USA mohou, a pravděpodobně se pokusí, porušit část, nebo celou tuto dohodu, ale precedent byl vytvořen a bude velmi těžké, ne-li nemožné, aby se USA otevřeně vrátily ke své politice před rokem 2016.

Zašesté
: pamatuje si ještě někdo rétoriku Hillary Clinton ohledně Sýrie a Ruska? Její postoj byl křišťálově jasný: Assad musí odejít a ti, kteří ho podporují, „potrestáni“. Dokonce i po zahájení ruské vojenské ofenzívy USA odmítaly říct Rusům, kde jsou „hodní teroristé“ a kde jsou „zlí teroristé“. Žádná výměna informací s Rusy nebyla přijatelná. Nyní museli Američané souhlasit se spoluprací s Rusy na mapě Sýrie, ukazující, kde se nachází účastníci příměří, a kde ti, kteří do příměří zahrnutí nebyli.*) Jinými slovy, USA se nyní budou muset dělit s Ruskem o všechny informace, o které se dříve dělit odmítaly, a spolupracovat s Rusy na každodenním základě.

Zasedmé: Rusko v podstatě kooptovalo „Svobodnou syrskou armádu“. Jak? Tím, že v podstatě donutilo každičkou frakci v Sýrii vybrat si mezi jedním ze dvou možných statutů: buď být „teroristy“ (a oprávněným cílem ke zničení), nebo být účastníky politického procesu, zcela určovaného Ruskem. Rusové nyní dokonce otvírají „středisko příměří“ na letecké základně Chmeimim poblíž Latakie, které nyní bude „poskytovat pomoc“ všem stranám příměří.

To je, prozatím, především diplomatickým vítězstvím, samozřejmě, ale ruským diplomatickým vítězstvím umožněným vítězstvím ruských ozbrojených sil. Malinký ruský vojenský kontingent v podstatě zcela neutralizoval plány celé celosvětové Říše. To samo o sobě je úžasným úspěchem.

Dalším velkým vítězem zde jsou, dle mého názoru, Kurdové, kteří, podle britských představitelů, koordinují své vojenské operace se syrskou armádou a ruskými kosmickými a vzdušnými silami a kteří by nyní mohli dokonce dosáhnout svého snu a spojit irácké a syrské oblasti Kurdistánu. Což bude naplněním té nejhorší noční můry Turků, což je důvodem přetrvávajícího rizika tureckých vojenských operací, jejichž cílem bude navenek vytvořit „nárazníkové pásmo“, ale ve skutečnosti zachránit si tvář. Tento typ zásahu zůstane možností do té doby, dokud budou Turci stále doufat, že se budou dopouštět agresí vůči svým sousedům pod ochranou NATO a USA. A to se hned tak nezmění.

A pak jsou zde Saudové. Ti jsou velmi, velmi naštvaní. Jsou naštvaní do té míry, že ne až tak zakrytě vyhrožují použitím jaderných zbraní, aby se vypořádali se svými nepřáteli. Podívejte se sami:

Vlastně protože bombu dostal Pákistán, nezavrhuji žádná saúdská tvrzení o tom, že mají řadu jaderných bomb. Ale co to znamená skutečně?

Naprosto nic.

Je celkem možné, že Saudové mají znalosti na výrobu jaderného zařízení. A je celkem možné, že se jim dokonce dostalo do rukou dostatek jaderného materiálu, postačujícího na pár bomb. Dokonce se jim i mohlo podařit koupit pár jaderných zařízení od Pákistánců nebo Izraelců. Ale dokonce i kdyby toto byla pravda, skutečností je, že Saudové nemají dokonce ani vojenské kapacity vypořádat se s nejchudší arabskou zemí na planetě (Jemenem) a že zcela určitě nemají vojenské kapacity umožňující nasadit jaderná zařízení způsobem, který by jim umožnil dosáhnout nějaké vojenské výhody. Nakonec o čem zde mluvíme? Použití jaderných zbraní proti syrské armádě? Proti Íránu? Proti Rusku? To je naprosto absurdní. Skutečností je, že ať Saudové mají nebo nemají nějaké jaderné kapacity, fakt, že přichází s jadernými výhrůžkami je pouze známkou slabosti a strachu, a nikoliv známkou síly. To je důvod, proč není tímto prohlášením nikdo ohromen, tím méně zamýšlené cíle takovýchto hrozeb.

Zatímco je celkem pravda, že poslední dohoda mezi USA a Ruskem neznamená konec války v Sýrii, je to bod zvratu, něco jako dohoda Minsk-2, kterou ve skutečnosti nechce dodržovat nikdo, ale která zpečeťuje porážku plánů anglo-sionistů v Sýrii, stejně jako Minsk-2 znamenala porážku ukronacistického snu.

Čas je nyní na straně Ruska/Sýrie. S každým dalším dnem se ruské síly v Sýrii budou stávat silnějšími, stejně jako syrské ozbrojené síly. To samo o sobě nebude k porážce Daesh postačovat a můžeme očekávat zuřivý odpor takfiristických šílenců, ale na zdi je nápis, který mohou vidět všichni: čím více se Rusové a Američané budou přímo a společně do věci zapojovat, tím méně budou Turecko a Saúdská Arábie schopny určovat výsledek války. Jinými slovy, zatímco toto není ani zdaleka konec Daesh, je to začátek konce Daesh v Sýrii.

Opět se ukázalo, že popírači a lidé nenávidějící Putina se mýlili. Abych byl upřímný, mýlil jsem se i já: nikdy jsem netušil, že Rusové by mohli dosáhnout tak mnoha s tak málem, a přesto tyto extrémně nebezpečné hrátky odrazili a zvítězili. Pouze extrémně dovedná kombinace vojenských, ekonomických, diplomatických a politických prostředků mohla přinést tak pozoruhodný výsledek, ale Putin, očividně, tento dokonalý koktejl našel. Cesta před námi zůstává extrémně nebezpečnou, zcela jistě, ale výsledek 20 týdnů trvajícího ruského vojenského zásahu v Sýrii je skutečně pozoruhodný.


Week twenty of the Russian military intervention in Syria: a ceasefire and yet another huge victory for Russia vyšel 24. února 2016 na thesaker.is. Překlad v ceně 482 Kč Zvědavec.




*)  do dnešních raních hodin podle ruských zdrojů americká strana nepředala žádné informace o tom, kde se oddíly"demokratické opozice"v Sýrii nacházejí - pozn.reda. NR)

Sýrie: pokračují tvrdé boje o „silnici života“ (video)

0
0

ea24
25. 2. 2016   Eurasia24
 

Syrská vojska a jejich spojenci se už třetí den pokoušejí uvolnit „silnici života“ Aleppo – Hanasser. Islámskému státu se nedávno podařilo obsadit úsek této významné komunikace. 

 
Syrský oddíl speciálních sil „Tygři“, vojáci řadových jednotek syrské armády a bojovníci domobrany pokračují v útocích na pozice Islámského státu u „cesty života“ na hranici provincií Aleppo a Hamá.

Vojenští reportéři syrské armády zveřejnili video útoku na ozbrojence a výsledky bojových střetů na okrajích cesty, kde teroristé obsadili a využívali k útokům řadu objektů (video nesdílíme s ohledem na množství drastických záběrů, k dispozici je na portálu Rusvesna.su).

Na dalších zveřejněných záběrech je zachycen útok s využitím tanků T-72, dvouhlavňových protiletadlových kanónů ZU-23-2 a malých íránských raketometů, montovaných na terénních vozidlech. Tanky na videu nejsou vybaveny přídavným pancéřováním, zato mají nainstalovaný systém vlastní ochrany Skvorěčnik, který je chrání před protitankovými řízenými střelami. O tomto prostředku před několika dny Eurasia24.cz informovala podrobněji.



Jak informoval ruský portál Rusvesna.su, v severovýchodní části provincie Hamá oddíl „Tygři“ společně s jednotkou „Skupina 3“ zvláštních sil „Gepardi“, s oddíly palestinské milice Al-Quds a bojovníky Národní obrany po bojích vstoupili do strategicky významného města Hanasser, o den dříve obsazeného Islámským státem. Boje zde však pokračují.

Kam až to dojde?

0
0
napsal Skogen
25. 2. 2016 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com


V poslední době, zejména s překotnou lavinou migrace a úporným snahám establishmentu bezbřeze ji integrovat do evropské společnosti, přichází ke slovu podivuhodný fenomén – jedná se o jakési iniciativy proti nenávisti, které jsou zřejmě formou grantů a příspěvků financovány právě oním Willkommen establishmentem. Tyto marketingové a v podstatě reklamní projekty, zaměřené na formování veřejného mínění, jsou z podstaty manipulační a tím v zásadě propagandistické. Základ tak diskutovaných evropských hodnot? Ještě větší problém nastává, když samy používají agresivitu a nenávist.

S podobnou iniciativou s názvem „Shromáždění proti xenofobii a nenávisti“ (https://www.facebook.com/events/1013826165342650/) jsem se setkal na FaceBooku. Sociální sítě jsou vesměs pod palbou kritiky, že jsou místem, kde se ventilují (i) nenávistné postoje. Souhlasím. Marné je však vysvětlovat členům iniciativy, že proti násilí a nenávisti nelze bojovat násilím a zase nenávistí. Samo záhlaví, logo, grafické motto, jak chcete, je výmluvné.



Zcela deperzonalizovaného člověka nahrazeného hákovým křížem honí s napřaženou baseballovou pálkou zakuklenec. Zcela prvoplánovitě a na základě primitivní logiky lze souhlasit. Fašismus a nacismus do demokratické a humánní společnosti nepatří. Ovšem za hákový kříž lze dosadit kohokoliv, kdo se vejde do vytvořené kategorie.

Když ji zjednoduším, fašoun a nácek je pro výkvěty z iniciativy každý, kdo nevítá a nesluníčkaří. Když se pak na symboly podívám, ten s hákovým křížem náleží konkrétní minulosti, kterou jsme bohužel dostatečně poznali a víme, co je zač i bez sluníčkového vysvětlování. Avšak ten s baseballovou pálkou a kuklou je bolestně současný a nepopsaný. Nevím, jak vám, ale mně okamžitě připomene Oděsu.

Iniciativy v trošku sofistikovanějších formách pronikají do školního prostředí, kde Willkommenskultur reprezentuje také Člověk v tísni projektem „Jeden svět na školách“ -viz
https://www.jsns.cz/cz/page/80/Vzdelavani_pedagogu.html?index=true )

a reklamně-marketingová „HateFree Culture“, spolufinancovaná českou vládou a Norskými fondy. Reklamní mem „hate free“ lze ale nesmírně snadno překlopit ve „free hate“…

Což je případ posledního projektu jiné vítačské iniciativy dvou německých režisérů, kteří si říkají „Alpha DT“. Ti si všímají právě sociálních sítí a nekorektních komentářů běžných uživatelů na adresu migrace a interpretují je jako projevy rasismu a nenávisti.

Je samozřejmě otázkou, nakolik mají pravdu. Určité procento lidí neschopných žít ve spořádané společnosti zákonitě existuje. Nakolik však komentáře ve většině píší skuteční rasisté a xenofobové, či nakolik se jedná o ironii a satiru, ke které se obecně člověk uchyluje tehdy, když se neodváží otevřené věcné kritiky, je třeba zvážit. My Češi toto dobře známe jako švejkovskou pasivní rezistenci. Doporučuji projít komentáře na už zmíněné stránce a udělat si názor třeba

https://www.facebook.com/events/1013826165342650/

Zmíněná německá dvojice režisérů nyní natočila video, které doprovází slovy: „Der erste Kurzfilm gegen Nazis – basierend auf echten Social Media Kommentaren“, v překladu: „První krátký film proti nacistům – založený na skutečných komentářích na sociálních médiích“.

Kdyby šlo pouze o internetovou tvorbu, nezasluhovalo by to snad ani komentáře, jako by toho nezasluhovala česká skupinka „proti xenofobii a nenávisti“. Jenže projektu si všímají a jako počin působící ve vztahu k migrantům interpretují i zavedená média. Například Berliner Zeitung

http://www.berliner-zeitung.de/politik/-social-media-bastards–so-nehmen-kuenstler-fremdenhass-und-rechtsextremismus-aufs-korn,10808018,32636056.html

nebo Frankfurter Rundschau

http://www.fr-online.de/digital/social-media-bastards-ein-kurzfilm-gegen-rechts,1472406,32635950.html

Podle některých spot vysílá i německá a rakouská veřejnoprávní televize, to ale, nejsa němčinář, nejsem schopen ověřit.

Spot naleznete zde:
https://www.youtube.com/channel/UCxj_AOnLzFNsFkv1UVoWSjw
Anebo přímo na stránce projektu i s odkazy na média ve spodní části: http://www.alphadt.rocks/

O co jde? Dva němečtí rybáři u vody nekorektně vtipkují na účet uprchlíků, načež jsou ve velmi naturalistickém zobrazení bestiálně zmasakrováni uprchlíky. Tedy slovní imaginární agrese je odměněna faktickou agresí fyzickou, přesně v duchu onoho loga facebookové iniciativy, kde zakuklenec s baseballovkou honí kohosi symbolizovaného hákovým křížem. Ti dva rybáři na rybách jsou totiž podle mediálních tvůrců rasisté a xenofobové. Naši facebookoví sluníčkáři by rovnou neměli problém nazvat je fašisty a nacisty, posadit jim na hlavu hákový kříž a mlátit do nich pálkou. Nic jiného si prý totiž nezaslouží. Nevítají migranty a cítí se doma u řeky bezpečně. Omyl. Vítat se musí, opak je po zásluze potrestán. Psychologizujících interpretací důsledků se mi honí hlavou desítky. Na rozdíl od mediálních opinion makerů ponechám na každém, ať si vytvoří své vlastní. Z těch svých zmíním jen dvě nejpodstatnější:

– Jak by asi dopadl našinec, kdyby takto veřejně prezentoval něco v opačném gardu.

– Jestliže migranti pochopili vyjádřený postoj Merkelové za jasnou pozvánku k pochodu do Evropy, jak asi mohou pochopit tohle.



Fico: Voda nemůže být obyčejný komerční produkt

0
0
voda skleniceStanislav Kliment
25.2.2016   Vaše věc

Evropská komise na konci loňského roku zahájila proti Slovensku první kroky, a to v souvislosti s ústavním zákazem vývozu vody z roku 2014. Stížnost na Bratislavu podala polská firma, která chce ze Slovenska potrubím vyvážet minerální vodu do Polska. Podle jejího názoru je tak porušován unijní princip volného pohybu zboží. 


Robert Fico k tomu nyní řekl, že jeho vláda ústavní zákaz bude hájit a chce, aby Evropská komise respektovala, že voda je strategická surovina, národní bohatství a dědictví a že každý stát má právo přijímat opatření na svoji ochranu a obranu. Půjdeme v právním sporu na hranu, uvedl slovenský premiér. Pokud by Slovensko tlaku Evropské komise podlehlo, mohlo by podle Fica dojít k nekontrolovanému vývozu pitné vody jako suroviny. Voda nemůže být brána jako obyčejný produkt nebo komerční zboží. „Bránit své vodní zdroje všemi dostupnými opatřeními je právem každého státu,“ prohlásil Fico. Podle jeho vyjádření by na změnu charakteristiky vody měly tlačit i další evropské státy.

Moc ve státě má přejít na neziskovky - to není žert

0
0

Vladimíra Vítová
25. 2. 2016
Jestli si, přátelé, myslíte, že se jedná o žert, tak jste na velkém omylu. Podstatou Agendy 21 – tedy dokumentu OSN - je, aby výkonná i legislativní moc ve státě přešla do rukou nevládních organizací. Státy mají povinnost toto předání své vlastní moci navíc ještě i financovat.


Vláda ČR přijala Agendu 21 již v roce 1997 na zasedání VS OSN. Jedná se o mezinárodní dokument, podle něhož má JAKÁKOLIV VLÁDA ČR povinnost, vyplývající z 27. Kapitoly POSILOVÁNÍ ÚLOHY NEVLÁDNÍCH ORGANIZACÍ, vytvářet a posilovat legislativní opatření, jež by nevládním organizacím zaručila JEJICH PRÁVO „chránit prostřednictvím právních kroků zájmy veřejnosti“.

Projděme si některé body Kapitoly 27 konkrétněji a vytáhněme z nich to významné: zdroj

27.1. Nevládní organizace hrají důležitou roli při formování a implementaci participační demokracie….

27.3. Nevládní organizace, včetně neziskových organizací, disponují odbornými předpoklady a potenciálem…… Komunita nevládních organizací nabízí celosvětovou síť, kterou je třeba využít, zmocnit a posílit pro podporu úsilí o dosažení společných cílů.

27.5. Společnost, vlády a mezinárodní orgány by měly vytvořit mechanizmy umožňující nevládním organizacím realizovat jejich úlohu partnerů.

27.10. Vlády by měly přijmout opatření pro vytvoření dialogu s nevládními organizacemi a jejich samostatně organizovanými sítěmi a umožnit tak efektivně řídit vstupy nevládních organizací do procesu tvorby vládní politiky. Vlády by měly přijmout opatření pro přezkoumání vládních vzdělávacích systémů a identifikovat možnosti pro začlenění a rozšíření úrovně zapojení nevládních organizací v oblasti formálního i neformálního vzdělávání…

27.11. Nevládní organizace budou potřebovat další finanční prostředky na podporu vytváření nebo zdokonalování svých systémů…. Tyto náklady budou významné….

Nenechme se mýlit tím, že Agenda 21 je prezentována na stránkách Ministerstva životního prostředí. Celý dokument je strukturován do čtyř základních částí: Sociální a ekonomické rozměry, Uchování a šetrné využívání zdrojů a hospodaření s nimi ve prospěch rozvoje, Posilování úlohy důležitých skupin (kterých je devět a mezi něž samozřejmě patří nevládní organizace) a Prostředky implementace (financování projektů a právní mechanismy).

To vše znamená, že nikým nevolené a ze zahraničí štědře financované nevládní organizace - zcela systematicky a podle pokynů OSN - přebírají krok za krokem vládní moc a my všichni to ještě platíme!

Měli bychom požadovat OKAMŽITÉ ODSTOUPENÍ od Agendy 21.

Tohle by znamenalo konec oligarchů a šmejdů okrádajících občany naší země!Posuďte sami...

0
0
Ladislav Kašuka
25.2.2016   blog idnes
 O co jde? O systém, který by konečně řídili občané voliči a ne političtí zlatokopové a byznysmeni!
Tento systém, by byl položený na čtyřech vyvážených pilířích moci:
1) Na lidem přímo voleném prezidentovi.
2) Na lidem přímo voleném premiérovi.
3) Na lidem voleném jednokomorovém parlamentu.
4) Na institutu závazného referenda, k jehož vyvolání by stačilo 100 000 podpisů sebraných od plnoletých občanů ČR.



Tyto čtyři pilíře moci by se v případě, že dojde k neshodě a selhání, které způsobí nestabilitu země, nebo takovou nesouhru názorů, že by země ztratila směr a točila se bez jasného cíle a ekonomického pokroku v kruhu mohli jednotlivě pokoušet jeden druhého odvolat pomocí referenda (nakonec by vždy rozhodoval lid).


Každý z těchto čtyř pilířů, by měl v průběhu jednoho volebního období právo vyjádřit nedůvěru jinému a iniciovat referendum o sesazení, rozpuštění a nových volbách. V praxi by to znamenalo, že prezident by mohl během doby, ve které je zvolen vyhlásit referendum o nedůvěře premiérovi, nebo referendum na rozpuštění parlamentu a v obojím případě, pokud by mu dal v referendu lid za pravdu, by muselo dojít k vypsání nových voleb. Pokud lid v referendu prezidentův návrh neschválí, zůstane premiér dále ve funkci, či parlament nerozpuštěn a žádné volby se vypisovat nebudou.

Podobnou pravomoc, tedy jednou vyvolat referendum o odvolání prezidenta, a pokud ho lid v referendu schválí, vyhlásit nové prezidentské volby, by měl v průběhu svého volebního období také premiér v případě, že ho podpoří nadpoloviční většina jednokomorového parlamentu.


Stejná iniciativa na referendum o odvolání prezidenta může vzejít také z parlamentu, pokud jí podpoří prostá většina poslanců a premiér, nebo pokud půjde o parlamentní iniciativu na vyvolání referenda o odvolání premiéra, když prostou nadpoloviční většinu podpoří prezident.

Samotný parlament pak může vyvolat i bez podpory prezidenta, nebo premiéra referendum o jejich odvolání, pokud takový návrh podpoří ¾ (tedy 75%) všech poslanců.

Samotní občané mohou během jednoho volebního období vyvolat všelidové závazné referendum o odvolání prezidenta, premiéra, nebo o rozpuštění parlamentu opakovaně, avšak pokud bude stačit na vyvolání prvního referenda o každé jednotlivé instituci 100 000 podpisů, na druhé bude třeba již 200 000 podpisů, na třetí 300 000 podpisů atd.


Jednotlivé státní instituce, tedy prezident, premiér a parlament na sebe nebudou úzce vázané a parlament jako takový bude volit jen svého předsedu a nikoli premiéra. Premiér pak bude moci vybírat z lidem zvoleného parlamentu jednotlivé ministry podle svého uvážení s tím, že jeho výběr musí nakonec ještě posvětit buď nadpoloviční parlamentní většina, nebo prezident.


V samotném závěru je však hlavní to, že prezidenta, premiéra i parlament zvolí nezávisle na sobě občané a o jejich odvolání, či setrvání ve funkci po návrhu některého z nich rozhodnou také občané prostřednictvím referenda a případných nových všelidových přímých voleb.

Tak nějak si já Ladislav Kašuka představuji opravdu demokratický systém kontrolovaný lidem prostřednictvím institutu referenda, ve kterém nediktuje podmínky oligarchie, nebo jedna jediná strana, ale všichni občané - voliči!


Ladislav Kašuka.

Co se na nás hrne, noční můra moderní Evropy

0
0
Andrej Fefelov
25. 2. 2016  OZBiosféra  a zde
Irina Bergset, která se stala obětí Norské mafie, ve svém interview v novinách „Zítra“ hovoří o „světlé budoucnosti“ Evropanů, kteří do tohoto procesu chtějí zapojit i Rusko: „V Norsku jsou praktikovány národní tradice, postavené na intimních hrách s dětmi: s chlapci i dívkami, páchané vlastními příbuznými, s jejich následným propůjčováním svým sousedům“.


„ZÍTRA“: Irino, řekněte nám, jak jste se dostala do Norska a jak na vás tato země zapůsobila? 
 
Irina BERGSET: V roce 2005 v Moskvě jsem se vdala za Nora. Mému synovi bylo tehdy 7 let. Odešli jsme žít do Norska, do komuny Aurskog-Hegland, obec Aurskog. Tehdy jsem ještě nevěděla, že před padesáti lety bylo Norsko zemí, kterou bylo možné srovnávat s civilizací v zemích ve střední Africe.

V roce 1905 se Norsko stalo nezávislým nejen od Dánska, ale i od Švédska. Tak jako tento stát byl státem nevolníků, tak jím i zůstal a navíc jeho velitele občané nikdy neviděli. Platili pouze příspěvky. Rozvoj kultury neexistoval. Obyvatelé hovořili někde Dánsky, jinde Švédsky, tedy jazyky vykořisťovatelů. Později se tyto jazyky smísily a vytvořily jeden umělý, jazyk nazývaný bokmál. Ale i dnes každá rodina v Norsku hovoří svým vlastním dialektem. Do dnešní doby neexistuje v Norsku žádný státní jazykový standard.

Bylo by možné říci, že se tento stát teprve teď formuje, kdyby nevznikl opačný proces. Norská společnost morálně rychle degraduje tím, že kopíruje americké zákony a pořádky.

Naftu tam našli už před 50 lety. Je jasné, že stát, který nevlastnil nauku o kultuře, nemohl mít ani technologie na dobývání nafty z moře – Norsko využilo zahraniční naučně-technologickou pomoc.
Tohle všechno jsem zjistila až potom. Když jsem opouštěla Rusko, věděla jsem jenom, že v Norsku je velmi vysoká životní úroveň na světě.

Nehledě na to, že jsem zakončila novinářskou fakultu MGU a jsem kandidátkou filologických nauk, Norsko neuznalo moje vzdělání.

Nabídli mi práci učitelky v sousední komunitě v novém typu venkovské školy – progresívní čínský model nazývaný „Riddersand“, co v převodu znamená „škola rytířů“. Norské školství vypadá ve srovnání s naším ruským systémem jako škola pro mentálně zaostalé. Od 1. do 7. třídy je základní škola. Úkolem státního programu je naučit abecedu do 13 let a naučit je číst – číst ceny v obchodech. Nahlas ve třídě číst nelze, protože je to považováno za „ostudu“. Odborný učitel vyvádí dítě na chodbu a pouze tam poslouchá, jak čte, aby nedošlo k jeho zostuzení. Učitel má právo probrat s dětmi dva matematické příklady za den, když děti nejsou schopny pochopit látku, během tří dnů se ještě pokouší jim probírané vysvětlit. Domácí úkol na týden je pět nebo osm anglických slov pro diskrétnost dítěte.

Norská škola je dostatečný příklad degradace vzdělávání. Literatura tam není, historie není, fyzika není, chemie není, zeměpis není. Je tam přírodověda, která se jmenuje „obzor“. Děti se tam učí okolní svět v obecných rysech. Vědí, co byla druhá světová válka. Ostatní podrobnosti se jeví jako psychické násilí proti dítěti.

Nejbohatší stát světa nedává dětem ve škole ani ve školce jíst. Přesněji je to tak, že dávají nějakou hmotu pod názvem „tomatová polévka“ ze sáčku a to jen jednou týdně. Je to tak, ve státních i soukromých školkách je jídlo pouze jednou za týden!

Můj starší syn se učil v Rusku v obyčejné škole. Proto se v Norsku stal génius. Do 7. třídy se neučil nic, nepotřeboval to. Ve školách visí oznámení typu: „Jestliže tě rodiče nutí dělat úkoly, zavolej nám. My ti pomůžeme zbavit se od takových rodičů.“

Jediným způsobem jak si trénovat paměť se pro syna stalo piano. Já jsem mu jen říkala: „Jen se někde zmiň o tom, jakou máš náročnou mámu…“

S medicínou je to v Norsku špatné! Potřebovali jsme vyříznout znaménko – Saša má nyní šrám dlouhý 5 cm, prostě ho tam rozřezali nožem. Chirurg z Osla s dvacetiletou praxí, ke kterému jsme čekali více než 7 měsíců, odvedl svoji práci jako vesnický veterinář. Je třeba podotknout, že doktoři v Norsku nejsou. Na to je potřeba se mnoho let učit na univerzitě. Proto hledají doktory po celé západní Evropě.

Měli jsme štěstí, že znaménko nevyřezávala naše místní vesnická doktorka v Borklangenu. To byla dáma z východního Německa. Řekla nám narovinu: „Víte, nikdy jsem to nedělala. Pracovala jsem v Německu v pojišťovně. Fungovalo to tam takto: když si někdo zlomil nohu, přijela jsem a říkala: ano, noha je zlomená“. Potom ještě dodala: „Ale nebojte se, já to zvládnu…“. Před naším zrakem otevřela lékařský deník a řekla: „Tak, zde stojí: namočte vatu v lihu a potřete postižené místo…“. Samozřejmě jsem vzala syna do náručí a odešla jsem…

„ZÍTRA“: Celá tato „místní paleta“ může vytvořit nějaké nepříjemné pocity, ale z určitého momentu se váš život v Norsku stal prostě nesnesitelný. Proč? 

I.B.: K neštěstí došlo po šesti letech mého života v Norsku. Nic jsem nevěděla o jejich systému „Barnevern“.

Žila jsem se svými starostmi: práce, dům, rodina… Žila jsem tam a jen málo jsem pronikala do státního mechanismu této země, do které jsem se přestěhovala. Slyšela jsem, že někomu sebrali děti, ale já jsem přece byla normální matka.

S mužem jsem se rozvedla za tři roky společného života. Vzala jsem si úvěr v bance a koupila byt, začala jsem žít normálním životem, nikdy jsem nebyla sociálním klientem: pracovala jsem, dětem jsem věnovala dostatečné množství času. Děti byly jen se mnou. Když otec urážel syna z prvního manželství, řekla jsem, že žádná setkání s ním více nebudou.

S dětmi měl povinnost se scházet. Já jsem si jen hlídala, jak jsem mohla, aby u otce nenocovaly – byla tam možnost, že je bude bít. Ale školka a jiné státní úřady na mně vyvíjely tlak, abych dítě otci dávala. Malý syn proto zůstával u otce zpočátku po dvě hodiny v sobotu nebo v neděli. Ale naposledy u něho strávil skoro týden, dítě však dostalo horečku poté, co ho unesl ve třicetistupňovém mrazu k příbuzným do Trondheimu.

1. března 2011 jsem šla na policii v obci Bjorlelangen, protože mi můj malý syn řekl, že mu tety a strejdové, příbuzní jeho táty, dělali bolest v ústech a v zadečku. Vyprávěl o věcech, kterým jsem nemohla ani uvěřit.
V Norsku je národní tradice, související s intimními hrami s dětmi: s hochy i dívkami, páchané vlastními příbuznými, jejich s následným propůjčováním svým sousedům. Uvěřit tomuto deliriu nebo peklu jsem prostě nemohla. Napsala jsem hlášení na policii. 8. března nás předvolali na službu péče o děti Barnevern. Vyslýchání trvalo šest hodin. Byla jsem tam pouze já a moje dvě děti.

Mají tam exemplární systém ochrany dětí, vytvořený na pohled, že se perou s incestem. Potom jsem pochopila, že centrály Barnevern, které jsou v každé vesnici, jsou potřebné pouze proto, aby odhalily dítě, které se prořekne na nepoddajnou mámu nebo otce a zkrátka je od sebe izolují, potrestají je. Z novin jsem se dozvěděla o případu, kdy sedmi nebo osmi letou dívku soud odsoudil k náhradě soudních výloh a vyplacení kompenzace násilníkovi na jeho pobyt ve vězení. V Norsku je všechno převráceno vzhůru nohama. Pedofilie se tam nepovažuje jako přestupek.

března 2011 mi poprvé odebrali dvě děti. K odebrání dochází tak: dítě se nevrátí ze školky nebo ze školy, prakticky je ukradené, zmizne. To proto, že je před vámi schované na tajné adrese.

Ten den mi bylo řečeno: „Pochopte, nastala taková situace, hovoříte o násilí k dítěti. Potřebujeme, aby vás prohlédl doktor a řekl nám, jestli jste v pořádku“. Neprotestovala jsem. Poliklinika se nacházela 10 minut cesty autem. Zaměstnankyně Barnevern mně posadila do auta se slovy: „Pomůžeme vám, pohrajeme si s vašimi dětmi“. Děti nezůstaly jen někde, ale na službě ochrany dětí. Nyní ale rozumím tomu, co nebylo správné. Když jsem dojela na polikliniku, starší syn Saša, kterému bylo tehdy 13 let, mi zavolal a řekl: „Mami, odvážejí nás k přijímací rodině“.

Byla jsem ve vzdálenosti 10 km od dětí, které byly odváženy na tajnou adresu. Podle zdejšího zákona tu děti odnímají bez toho, že by někdo dal vědět dopředu a bez nějakého papírování. Jediné, co jsem tehdy mohla, bylo vzpamatovat se. Plakat je v Norsku zakázáno, to se počítá jako nemoc a Barnevern tím může člověka přiřadit na nucenou psychiatrii.

Zdá se, že v Norsku existuje státní plán, kvóta na odebírání dětí rodičům. Pečovatelské orgány se dokonce předhánějí v jeho splnění. Grafy a diagramy se publikují každý kvartál – kolik dětí bylo v jaké oblasti odebráno.

Nedávno se ke mně dostal dokument, zpráva ze Švédska. Je to doklad o případech odebrání dětí z rodin ve Švédsku a sousedních skandinávských zemích. Řeč je o zvláštním fenoménu. Píše se v něm, že ve Švédsku bylo od rodičů odebráno 300 000 dětí. Tedy je řeč o celém ukradeném pokrevním pokolení rodičům. Vědci, kriminalisté, právníci, advokáti – lidé s tradičními hodnotami, kteří ještě pamatují, co ve Švédsku znamenala rodina – se tomu diví. Říkají, že se děje něco nekalého. Jde tu o státní pohromu rodin.
Odborníci hovoří o cifře 10 000 korun na den. Takovou sumu dostává nová rodina za jedno přijaté dítě, jedná se o jakékoliv dítě. Soukromý agent organizace Barnevern dostává za zničení takového rodinného hnízda obrovské prémie, vlastně je zaplacen za krádež potomka. Takhle to chodí ve všech skandinávských státech.

Kromě toho si rodič příjemce může vybírat děti jako na rynku. Například se vám zalíbila jedna ruská, modrooká dívka a vy jste se rozhodli, že chcete právě ji. Potřebujete proto jen zavolat do Barnevern a říci: „Jsem připravena, mám nevelký pokoj pro dítě…“ Potom nahlásíte jméno. Právě toto dítě vám přivezou. Takže na začátku se najdou „pěstouni“ a až potom se u pokrevních rodičů odebírá dítě „podle objednávky“.
Norští ochránci práv bojují s všemohoucím sankčním systémem Barnevern. Opravdu se domnívají, že je to korupční systém na obchodování s dětmi. 3. května 2015 organizovali v Norsku postižení Barneverem protest proti násilnému rozdělování rodičů a dětí státem v Norsku. V žebříčku krádeží dětí rodičům je Norsko první na celé planetě, rozdělování rodičů a dětí je tu totiž státní projekt. Nadpis v norských novinách: „Jedna pětina dětí v Norsku je už zachráněna od rodičů“. Jedna pětina, to je z jednoho milionu všech dětí v tomto státě dvě stě tisíc „zachráněných“ a nyní žijících ne doma, nýbrž v azylech.

Příspěvky na azyly dětí v Norsku činí průměrně dvanáct milionů rublů za rok. Pokud z dítěte uděláte invalidu, dostáváte ještě více prostředků a dotací. Čím více ublížení, tím výhodnější azyl, který není ničím jiným, než vězením rodinného typu.

Ze statistiky opublikované v novinách v Norsku jsou z každých deseti novorozených dětí pouze dvě děti od samotných Norů, osm z těch deseti rodí migranti. Migranti Norsku zajišťují zdravou populaci, protože nepraktikují manželství blízkých příbuzných. Nejvíce ze všech dětí se dostalo do Barnevern od ruských rodičů. To znamená, že ruské děti jsou odebírány v první řadě. Prakticky všechny děti narozené jednomu nebo dvěma ruským rodičům se dostávají do spisku Barnevern a jsou v riskantní skupině. Jsou adepty na odebrání „číslo jedna“.

„ZÍTRA“: Když je odebíráno dítě, co s tím mohou udělat rodiče? 

I.B.: Skoro každý měsíc v Norsku končí život sebevraždou jedna ruská žena. Protože když k vám přijdou a odeberou vám dítě, jste bezbranní, jeden na jednoho se systémem. Když vám říkají: „Nepřipravuješ omeletu podle Norského receptu. Nutíš dítě mýt si ruce. Kulháš, nemůžeš tedy sedět na pískovišti s dítětem. To znamená, že jsi špatná máma, proto vám dítě odebereme!“.
Systém ochrany dětí v Norsku je postaven na domněnce viny rodičů. Rodič je vinen vědomě. Na rodiče se vytahuje moře lží. Všechno se začíná z prostého obvinění: „Vy chcete odjet do Ruska“. A vy si tohle nemůžete obhájit, protože máte v Rusku příbuzné. Nebo: „Vy chcete zabít své děti“. To proto, že Rusové rádi říkají: „Já tě zabiju!“

Neustále vás staví do situace, kdy se musíte obhajovat. A přitom chápete, že obhájit se je nemožné. Jeden člověk nezastaví norský státní stroj postavený na báječných bonusech advokátům, vychovatelům, soudcům, psychologům, psychiatrům, pěstounům, odborníkům a dalším… Prémie se vyplácejí za každého modrookého prcka. Nemáte žádnou šanci zachránit svého syna nebo dceru od norského azylu. Prošla jsem všemi instancemi norských soudů. Zasáhnuto je všechno, všude je korupce. Děti jsou pro ně zboží. Nevracejí se.

Všechny materiály ruského tisku o mých dětech byly přeloženy advokátem Barnevern a použili se jako obvinění u soudu. „Ona je blázen, ona chrání své dítě v tisku!“ Na západě není svoboda tisku ve vztahu k dětem. Apelovat na společnost není možné. Tam existuje zákon o ochraně soukromí, který aktivně proráží nyní i v Rusku.

„ZÍTRA“: Vyrozuměla jste, že současný aktivní systém zničení rodiny v severní Evropě podporuje sexuální násilí na dětech. Jak funguje tento mechanizmus? 

I.B.: Ministerstvo mládeže v Norsku by se mohlo „doslovně“ nazývat ministerstvem mládeže a rovnoprávnosti všech forem sexuální rozmanitosti. Sexuální menšiny v Norsku, to už prostě nejsou menšiny. Vlastně to vypadá tak, že co je normální, to je v menšině… Svobodně dostupné jsou materiály sociologů, které dokládají: k r. 2050 bude Norsko na 90 % homosexuálním státem. Co se rozumí pod slovem „homo“, je nám těžké si představit. Říká se, že naše ruské představy o „geyích“ a „lesbičkách“, to už je minulost. Na západě je legalizováno jako minimum třicet druhů netradičního manželství. „Předním“ státem na této úrovni je Norsko, tam je „muž“ a „žena“ – dožívajícím pojmem. A ne jen tak náhodou není možno v Norsku bránit dítě, které je narozené v klasické rodině.

Zdálo by se, že se vás to netýká. Říkáte si: „Ať si dělají, co chtějí! Proč by se to mělo týkat mně a mých dětí?“ Dříve jsem také takto přemýšlela, neboť jsem byla v úplné nevědomosti ohledně toho, že v celé Evropě existují sexuální standardy, které vládnou výchově dětí podle určitého klíče. Toto nařízení je závazné pro všechny země, které podepsaly dohodu o změně, kterou se nyní lobuje o přijetí i v Rusku. Tam je přímo napsáno, že rodiče jsou povinni spolku s mediky a dětskými vychovateli učit maličké děti „různým druhům lásky“. Speciální rozdělení tohoto celoevropského sexuálního standardu oznamuje, proč mají učit evropské děti masturbovat rodiče a vychovatelé ve školkách přísně do čtyřech let a v žádném případě ne později (tyto povinnosti už na sebe Rusko přijalo – pozn. Redakce). Pro vás, skalní Rusy, je to velmi užitečná informace. Na str. 46 vzpomínaného dokumentu se píše, že novorozenec musí poznat svoji „pohlavní identitu“.

Přikázanou sexuální osvětou je nutné už v době porodu zjistit, kdo to vlastně je: gey, lesbička, bisexuál, transsexuál nebo transvestita. A protože jsou v rovnoprávnosti pohlaví vyňata slova „muž“ a „žena“, závěr si udělejte sami. Pokud si vaše dítě nevybere „pohlaví“, tak mu v tom pomůže všemohoucí norská Barnevern nebo finská Lastensuoelu, německá Jugendamt atd.

Norsko je snad první země na světě, která vytvořila výzkumný institut na univerzitě v Oslo, která sleduje sebevraždy dětí od 0 do 7 let. S celkovým pohledem na obyvatele je to velmi podivné. Jak může být novorozenec vůbec schopný ukončit život? Ale z pohledu místní Barnevern je to samozřejmé. Jestliže děti po sadistických orgiích skutečně umírají, tak je možné to oficiálně svést na „sebevraždu“.

„ZÍTRA“: Irino, zkusíme se vrátit k vaší osobní historii… 
 
I.B.: Sebrali mi děti podruhé 30. března 2011. U dveří zazvonili dva policisté a dva zaměstnanci Barnevern. Otevřela jsem dveře na řetízek, podívala jsem se. Policisté div neměli v rukách revolvery, přijel dokonce i sám náčelník Borklangenské policie a řekl: „My jsme přišli pro vaše děti“. Zavolala jsem advokátce, ale ta mi řekla: „Ano, podle zákona v Norsku jste povinna děti předat. V případě, že se budete protivit, děti stejně vezmou s sebou, ale vy je už nikdy více neuvidíte. Musíte jim děti dát a zítra vám vysvětlí, co se děje…“ Děti si vzali hned, ani mi je nenechali převléct a ani mi při tom neukázali žádný dokument, žádné rozhodnutí. Po tomto procese jsem zůstala v šoku: nyní jsem musela dokázat, že jsem – dobrá matka.

V norských novinách byl popsaný případ: jednoho chlapce, kterého sebrali matce v dětském věku a znásilňovali ho ve všech azylech. Když se dožil 18 let, koupil si zbraň, a když přišel „domů“ zastřelil své pěstouny.

Jiného norského chlapce sebrali, on plakal, chtěl k mámě. Lékaři řekli, že je to paranoia. Nakrmili ho léky a udělali z něho teplouše. Po křiku tisku ho předali zpět mámě na invalidním vozíku. Už nebyl schopen hovořit, zhubnul o 13 – 15 kg. Došlo u něho k degradaci na takové úrovni, že proces se stal již nevratným.

Po jediném setkání se mnou můj starší syn řekl, že napsal dopis na ruský konzulát: „Já tu umřu, ale já stejně jednou uteču z Norska. Já nebudu žít v koncentráku“. Dokonce si sám zorganizoval svůj útěk. Po internetu se spojil s Polákem Krištofem Rutkovským, kterému se už podařilo zachránit polskou dívku z norského azylu. Polák mi zavolal v úplně poslední chvíli, kdy už všechno bylo připraveno, a řekl: „Když vyvezu vašeho syna bez vás, bude to únos, krádež cizího dítěte, když s vámi, tak budu prostě jen pomáhat rodině“. Bylo to těžké, výběr byl strašný: zahynout všichni tři v Norsku nebo zachránit aspoň sebe a staršího syna… Nedej Bože nikomu takovou zkoušku, takový výběr!

V Polsku jsme zůstali tři měsíce. Matka má právo na vlastní děti pouze v Rusku, tam je subjektem rodinného práva. V Evropě nikde. Můj syn na začátku dostal norskou pěstounskou matku. Potom nás zastavili jakoby na žádost „druhé“ oficiální norské matky. V žádosti stálo: „Jistá teta, to jsem já, ukradla dítě z Norského teritoria“. Proto Polsko, ze zákonů Evropy, mému synovi dalo Polskou pěstounskou matku.
Abychom byli schopni odvézt dítě z Polska do Ruska, moje máma, tedy babička mého syna se stala ruskou pěstounskou matkou. Takovým způsobem probíhala výměna mezi polskou a ruskou pěstounskou matkou. Takže to byl norský rodič číslo jedna, polský rodič číslo dva a ruský rodič číslo tři. Pravá matka je v Evropě nepodstatná.

„ZÍTRA“: Po vašem návratu do Ruska k vám začala proudit informace o podobných případech. Řekněte něco o vaší společenské aktivitě. 
 
I.B.: Třeba situace: Irina C. 18 let prožila v Anglii. Měla tam přítele. Narodila se jim dcera. Jednou Irina náhodou zjistila, že její přítel je členem sadomasochistického klubu. Dívka se dívala na televizi, kde ukazovali místního závodníka: „Mami, tento strejda si ke mne přišel hrát na doktora. O! A ta teta si se mnou hrála ve vaně…“ Dovedete si představit, co prožíváte, když vám dítě říká takové věci?
Irina šla k anglickému dětskému psychologovi a ten jí řekl: „Drahá, vy jste zaostalá, přemýšlíte včerejším dnem. To není zvrácenost, to je kreativní sex pro elitu“. V tu chvíli se zasekla a pomaličku začala sbírat věci, připravovala se na odchod do Ruska. Moudrá žena…

Na začátku byla v Norsku legalizována jednopohlavní manželství. Potom byla legalizována výchova dětí v jednopohlavních manželstvích. Duchovní tam, jak ženy, tak i muži, otevřeně oznamují o své netradiční orientaci. A nyní se tam objevili i tací, kteří položili otázku o právu zasnoubení se s dětmi, vcházení s nimi dokonce do manželství.

Pokud my, jako tradiční rodiče, budeme jako nečinní sedět a čekat, tak prohrajeme tuto bitvu s jednopohlavními nebo i s jinými pohlavními rozvraceči za naše rodné děti. Dnes jsou experimentální zóny v severní Evropě, Německu plus USA a bývalé britské kolonie: Kanada, Austrálie, Nový Zéland – to jsou „horké body“, odkud já dostávám signály „SOS“ od ruských matek. To jsou první záblesky války za posvěcený obraz tradiční ruské rodiny.

Myšlenka o neodkladnosti odkrytého odporu mi dávala možnost, abych se v Norsku nezlomila, abych se nezbláznila. Každý z rodičů v Rusku by tohle měl pochopit. Za posledních 30 let struktury, které se dotýkají obchodování s dětmi, zajímající se o přerozdělení demokratických mas, uzákonili stav, že rodič a dítě – vůbec nejsou jedno celé, prostě nejsou celek. Nyní děti patří nějakému abstraktnímu společenství, případně státu. Nestačí, že po Haagské úmluvě o krádeži dítěte z r. 1980, kterou Rusko podepsalo v r. 2011, děti patří teritorii, na které prožívaly poslední tři měsíce.

Filozofii těchto nelidů zčásti otevírá projekt vládnoucí dělnické strany v Norsku, o kterém jsem si nedávno přečetla v norských SMI. Lisbakken, ministr dětských záležitostí, bez ostychu říká: „Já jsem homosexuál. Chci, aby všechny děti v tomto státě byly takové, jako já“. Dal iniciaci státnímu programu provést experiment: ve školkách byla odstraněna literatura typu „Popelka“, všechny pohádky bratří Grimů. Namísto nich byla napsána jiná literatura, sex – „shön literatury“ jako je „Král a král“ nebo „Děti-geyové“. Tam se například princ zamiluje do krále nebo prince, dívka, princezna se touží vdát za královnu. Ze zákona jsou vychovatelé povinni číst dětem takové pohádky už ve školce na nočníku a k tomu jim ukazovat i obrázky.
Stal se takový případ. Turisté z Ruska přijeli do Nového Zélandu s krátkodobým vízem, například sedmi denním, matka, otec, dítě. Buď rodiče nahlas okřikli dítě, nebo dítě hlasitě plakalo, z restaurace nebo hotelu někdo zavolal službu ochrany dětí. Přijel sbor „záchranářů“ a dítě odebrali, „zachránili“ ho od „rodičů sadistů“. Ruští diplomaté se více než rok bili za to, aby se dítě mohlo aspoň setkávat se svými biologickými rodiči.

Já sama se už dva roky snažím o to, abych měla právo na setkávání s mladším synem. Brejvik, který zastřelil 80 lidí, má právo volat každý den svým příbuzným. Odsouzení k smrti mají na celém světě právo na dopisy a volání, ale matka nemá možnost dokonce ani pohovořit se svým dítětem!

Mimochodem Brejvik „zachraňoval“ Norsko od té vládnoucí „Dělnické strany“ a dokonce oznámil, že nenávidí muslimy. Brejvik byl ve čtyřech letech znásilňován norskou matkou. „Barnevern“ ho odebrala a pustila ho „po vodě“. Každá rodina si ho zkusila „na chuť“. Potom mladík devět let připravoval svoji akci. Myslím, že ho nyní izolovali a řekli: „My jsme ti připravili prostředí, všechno co si chtěl, jen o tomhle tématu mlč!“ Tento aspekt však ze SMI postupně mizí. Švédští žurnalisté už tuto historii zlikvidovali.

Každých pět let Barnevernet sčítá migranty, jakých dětí v Barnevern je nejvíce. Top místo zaujímá Afganistán, následuje Eritrea, Irák. Z bílých dětí je na prvním místě Rusko a z celkového počtu států pak na čtvrtém místě. Biologičtí rodiče dostávají od státu povolení na návštěvu s ukradenými dětmi – na 2 hodiny jednou za půl roku. To je maximum. Nyní můj starší syn, který utekl do Ruska, má povinnost virtuálně se nacházet v jejich dětském domě, jako majetek norského obyvatelstva (populace) až do 23 let.

Nemělo by se mluvit o pedofilii jako takové. Tohle je ale jiný fenomén. Jen v Norsku je 19 000 nestátních společenství na přesměrovávání dětí ze „starobylých“ (muž, žena) na jiné netradiční pohlaví. Dítě je donuceno rozvíjet se v určité netradiční pohlavní kategorii. To, co mi vykládal můj syn, to už není jen primitivní pedofilie, to je určitý „organizovaný“ tréning, zaměřený na změnu orientace.

„ZÍTRA“: Celému tomu hororu je těžké uvěřit… 
 
I.B.: Mezi tím, co přemýšlíte, či věřit nebo nevěřit, objevilo se celé pokolení rodičů, kteří jsou donuceni s tímto hororem žít.

V moderní Evropě se to předkládá jako způsob tolerantnosti. Říká se, že děti mají jakoby právo na sexuální orientaci od nula let, že mají právo na sexuální různorodost. Proti nám všem, proti rodičům a dětem tu působí dobře organizovaná světová kriminální síť. Nyní se zdá, že přišel čas, abychom si to čestně a otevřeně přiznali a začali v každém oddělení ruské policie a po celém jejím působišti zavádět speciální pod rozdělení na obranu proti mezinárodním skupinám demografického banditizmu.

Pozvala jsem lidi z pochodu „Záchrana dětí“, aby se podívali na krásnou masku západní „justice Juvenile“, která se k nám chová jako „spasitelka dětí od rodičů alkoholiků“, přitom je to globální expert na změnu pohlaví našich dětí. Hrůzný experiment, který už běží po Evropě bezmála třicet let.

V Evropě, v Kanadě, v USA, v Austrálii, na Novém Zélandu, stále ještě za hranicemi Ruska – je rodičovství zničeno a rozděleno. Rodičovství, jako spojení rodičů s dítětem, se záměrně ničí. Čísla odebraných dětí, 200 tisíc v Norsku, 300 tisíc ve Švédsku, 250 tisíc ve Finsku, v Německu, v Izraeli – takové obrovské množství – to je ukradené pokolení!

„ZÍTRA“: Na tomto pozadí vypadá naše Rusko jako ostrůvek křesťanského životního stylu…
 
I.B.: O mně často říkají: „To je ona, prvně utekla na Západ a nyní se stala světlou patriotkou!“ Ano, asi jsem patriot. Proto, aby se dalo ocenit naše Rusko, je potřeba možná prvně všechno ztratit. Za svoji chybu jsem zaplatila příliš vysokou cenu – vlastním synem a hroznou zkušeností.

Více než 100 ruských rodin okolo Ruska je na kolenou a křičí: „My jsme hosté z vaší budoucnosti. Nám na Západě ukradli naše děti. Podívejte se na naše trápení a zapamatujte si to. Probuďte se, zastavte ten mor třetího tisíciletí. Vybudujte železnou oponu tolerantnosti ke zvrácenostem. Vytlačte tu špínu za hranice Ruska!“

Mezinárodní občanské sdružení „RUSKÉ MATKY“

Preložil: OZ Biosféra www.biosferaklub.info

Informace Roberta Fica a Roberta Kaliňáka o připravenosti Slovenska na migrační vlnu

V Sýrii bylo zřízeno koordinační středisko k příměří znepřátelených stran

0
0

25. 2. 2016
Koordinační středisko k příměří znepřátelených stran bylo zřízeno v Sýrii na základně Hmeimim, na níž je umístěna ruská letecká skupina. Informoval o tom, jak uvádí Ruská informační agentura Novosti, oficiální mluvčí Ministerstva obrany Ruska Igor Konašenkov.

Podle jeho slov středisko již zahájilo činnost. Struktura byla vytvořena v souladu s rusko-americkými ujednáními z 22. února. Cílem její činnosti je realizace mechanizmu kontroly nad dodržením režimu přerušení palby.

Konašenkov zdůraznil, že základními úkoly střediska jsou podpora procesu vyjednávání o příměří mezi zástupci syrských úřadů a opozice a také organizace dodávky humanitární pomoci.

Jak bylo na Ministerstvu obrany RF uvedeno, zástupci opozičních skupin, které se rozhodly přerušit bojovou činnost a začít mírová jednání, budou moci nepřetržitě oslovovat koordinační středisko, k čemuž je zřízeno telefonické číslo horké linky. Všem zájemcům bude poskytnuta maximální pomoc při organizaci kontaktů s orgány Syrské arabské republiky.

Správa tiskové služby a informace ruského vojenského resortu rovněž poznamenává, že Američanům byly předány kontaktní údaje ruské horké linky. Ministerstvo očekává analogickou informaci ze strany USA.

Podle dohody Ruska s USA, která vešla ve známost 22. února letošního roku, by měla být bojová činnost v Sýrii přerušena 27. února. Přitom do dopoledních hodin 26. února mají všechny strany, které v SAR bojují, potvrdit Rusku nebo americkým partnerům svůj souhlas se zastavením palby. Proti nim nebudou vedeny bojové operace syrských a ruských ozbrojených sila a mezinárodní koalice. Údery po DAEŠ, Džabchat an-Nusra (zakázány v Rusku) a dalším teroristickým organizacím, které jsou jako takové uznány Radou bezpečnosti OSN, budou dále pokračovat.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Výtah z rozhovoru s ekonomickým a finančním analytikem a spoluzakladatelem investiční firmy: ¨Commodity Discovery Fund¨, a autorem knihy: ¨The Big Reset: War on gold and Financial Endgame.

0
0
25. 2. 2016
Willem Middelkoop: Holandský investor, spisovatel a analytik
1: Willém zprvu odkrývá pozadí holandské bubliny s nemovitostmi 
• Momentálně jsme svědky globálního finančního experimentu, kdy centrální banky pumpují nárust kreditu v ekonomice exponenciálním tempem (pozn překladatele: …. jako součástí QE - kvantitativní uvolňování…)
• Např. v Holandsku je ročně napumpováno do ekonomiky skrze obchod s nemovitostmi 50 miliard EUR, kdy rozpočet je jen 150 miliard EUR. Mluvíme o 1/3 rozpočtu. Tyto peníze byly
implementovány do systému bez jakéhokoliv krytí ekonomiky. Nyní rok za rokem. 

• Následekem tohoto zásahu je růst cen NEMOVITOSTÍ. Tento růst je díky tomu neadekvátní k
růstu ekonomiky. Co se pak bude dík když bublina praskne?
• (Tzn. překladatele: Lidé si kupují uměle přeceněné nemovitosti. Když banky přestanou pumpovat
tyto peníze do nárustu nemovitostí pak bublina praskne a cena nemovitostí padne rapidně dolů.
Ale lidé budou muset platit přeceněné hypotéky bankám. Tzn: koupíte si dům za 10 mil, který ve
skutku má hodnotu 5 mil. Hodnota domu pak padne a vy budete splácet 10 mil hypotéku. Dům
prodat nemůžete protože cena padne na 8 mil. Kdo na tom vydělá? Lidé zaplatí bankám extra 2
mil plus úroky, v našem případě a za nic, jenom za podvod. )

2: Finanční RESET
Finanční reset je ¨změna základů, pravidel, architektury a chodu finančního systému¨ nebo-li,
¨změna finančního systému - par excellence¨
• V historii máme mnoho milníků kdy finanční reset byl proveden a aktivován. V dnešní finanční
architektuře, globální finanční systém je nazýván Breton-Woods systém, který byl vytvořen v
1944. Rusové se nechtěli podílet na Breton-Woods systému, protože preferoval dolar jako
rezervní měnu a bezpochyby, v jejich rozhodnutí hrály důležitou roli fakta kolem 2 sv. války a její
sponsorů. Bretton-Woods pohltil po rozpadu východního bloku Rusko a další členy RVHP a tím
¨Dolarová Hegonomie¨ dosáhla obrovských rozměrů. Dnešní dolarový systém byl
kompromitován do takové míry, že je ohrožen celý globální ekonomický systém. Zjednodušeně
řečeno, USA tisknou dolary, ostatní státy je od nich kupují aby je pak mohly použít v
mezinárodním obchodu. Tímto způsobem USA získávají obrovské zisky za nic a množství
dolarů v oběhu nemá adekvátní krytí.
Jakový scénář můžeme očekávat? Zlato jako nová kotva pro finanční systém.
• Nová kotva pro finanční architekturu je nezbytná, to že čínský Yuan se stal součásti MMF -SDR
(special drawing rights) je jenom začátkem implimentace plánu B, pro finanční architekturu
zatím co starý plán A (Bretton-Woods) je stále v chodu.
• Nový finanční systém musí být ve shodě s hlavními ekonomikami světa
• Čína usiluje o to aby ZLATO bylo součástí SDR. USA jsou silně proti tomuto kroku.#
• Čína a Rusko akumulují obrovské množství zlata prodejem či výměnou amerických dluhopisů ..
(Poznámka překladatele: Mimo nákup zlata Čínou je zde EU aféra. EU zneužila asi 30 000 tun
zlata v Londýně k vytvoření EURA. Toto zlato patřilo Číně. Od dubna 2014 měsíčně Londýn musí
vracet asi 1000 tun zlata pravoplaným vlastníkům tohoto zlata. USA se snažily získat 25 000 tun z
tohoto množství a bylo jim to odmítnuto. Dále Rusko a Čína dnes disponují neoficiálně kolem
25-30 000 tun zlata…., samosebou oficiální tabulky ukazují zcela jiná čísla, asi tak jako oficiální
dluh USA je mnohonásobně vyšší než uváděných 18 bilionů dolarů….) (Pozn 2: Rusko
vyměňovalo dluhopisy a provádělo nákup zlata skrze BNP Paribas a taky přes Kypr. Tragédie
Kypru a pokuta pro BNP byly krokem USA proti tomu aby Rusko mohlo nakupovat zlato tím
způsobem jakým nakupovalo… tak jako Ukrajina měla zavést Rusko do konfliktu a tím pádem by
Rusko ztratilo místo v nové architektuře finančního systému.)
• Podle Middelkoopa, Čína rozpoznala a chápe, že Ukrajina souvisí s finančním resetem a 100%
je na straně Ruska v této záležitosti
• Je možné že hlavní aktéři finančního spektra balancují svoje rezervy, podle slov Willéma
Middelkoopa
• Jakmile hlavní aktéři ekonomického světa vyrovnají svoje rezervy zlata pak dojde k implimentaci
plánu ¨B¨
• Plán B bude provázen revalvací zlata, které se stane kotvou pro finanční RESET
• Počátek pádu starého Breton-Woods systému Middelkoop vidí v odstoupení od zlatem krytého
systému v 1971. Historicky to přirovnává k pádu Říma po té co Řím opustil od stříbrem kryté
měny.
Willém Middelkoop, autor knihy: The Big reset: war on gold and financial endgame. (Velká fiskální
obnova: válka o zlato a konečná hra o finance.)
www.cdfund.com

Mluví paní z Calais

Přednáška JUDr.Ivana Davida "Nezávislá média a právo"

Sestřel MH 17 nad Ukrajinou? Vyberte si verzi jaká vám vyhovuje! Zn: "nezvratné důkazy dodáme"

0
0
Zdeněk Maštalíř
25.2.2016
Že za sestřelem MH17 stojí Putin západ věděl, ještě před tím, než letadlo dopadlo. Později přišly i důkazy. Nezvratně byly Západem potvrzeny tyto verze:
1) Letadlo sestřelili povstalci Bukem, který ukradli ukrajinské armádě
2) Letadlo sestřelili povstalcu Bukem, který dostali z Ruska
3) Letadlo sestřelili ruští vojáci, akci nařídil Putin osobně.
Zdá se Vám jako nesmysl, že je možné nezvratně dokázat tři různé, vzájemně se vylučující verze události? Asi špatně čtete noviny.


Verze 1) Povstalci + BUK ukrajinské armády.

http://www.rozhlas.cz/…/let-mh17-sestrelili-nad-ukrajinou-s…
Tuto verzi neprokázal nikdo menší než německá zpravodajská služba BND. Citace z článku:
Malajsijské letadlo MH17 sestřelili nad východní Ukrajinou proruští separatisté. Takový je výsledek analýzy německé tajné služby BND, o které píše aktuální vydání týdeníku Der Spiegel. Podle zpravodajců rebelové použili systém BUK ukořistěný ve skladech ukrajinské armády.

Verze 2) povstalci + BUK z Ruska

Za touto verzí nestojí nikdo menší než australský premiér Abbott
http://www.tyden.cz/…/abbott-putinovi-priznejte-se-k-sestre…
Při neoficiální konverzaci s Putinem údajně Abbott ruskému vůdci řekl, že Austrálie má spolehlivé důkazy, podle nichž Rusko vyzbrojilo povstalce, kteří stroj společnosti Malaysian Airlines sestřelili. Na základě tajných informací "let MH17 zlikvidovala střela odpálená z raketometu, který pocházel z Ruska a který se po incidentu zase vrátil na ruské území", konstatoval podle své mluvčí Abbott.

Verze 3) Ruští vojáci na příkaz Putina

Za touto verzí stojí Bellingcat, odkaz viz níže.
Ve středeční zprávě Bellingcat uvádí, že odpovědnost za sestřelení malajsijského letounu nese dvacet ruských vojáků, kteří protiletadlový systém obsluhovali. Kterýkoli z nich ví, kdo osudnou raketu vypálil. Odpovědnost za smrt civilistů nese podle investigativní skupiny Vladimir Putin a ministr obrany Sergej Šojgu, kteří údajně o přesunu zbraně na východní Ukrajinu rozhodli.
Asi se ptáte co je Bellingcat. Prý to má být investigativní skupinka novinářů. Ve skutečnosti je to skupina placených propagandistů. Jejich úkolem je kydat hnůj na Rusko. Po vydání nějakého "nezvratně dokázaného" zjištění následně článek vydají všechny média v Evropě s tím, že když to napsal Bellingcat, je to na tuty pravda.
Mnoho příkladů takovýchto zmanipulovaných zpráv najdete na webu Bellingcatu. Jeden příklad za všechny:
http://zpravy.idnes.cz/ruske-satelitni-zab…/zahranicni.aspx…
Zde Bellingcat tvrdí, že nezvratně prokázal falšování satelitních záběrů ze strany Ruska. Převzato ihned celým západním tiskem. Pouze německý Spiegel se obtěžoval ony "důkazy" prověřit a zjistil, že zjištění Bellincatu nejsou ničím podložená. Zprávu, že Bellincat lhal, už kupodivu kromě Spiegelu nikdo neotiskl, i když jsem na ni pana "novináře" z idnesu upozornil.
http://www.spiegel.de/…/bellingcat-bericht-zu-mh17-was-wir-…

http://zpravy.idnes.cz/podle-investigativn…/zahranicni.aspx…

Už jen čekám na verzi, že letadlo sestřelil Putin osobně a pomáhal mu u toho Zeman s Orbánem.


Ministerstvo obrany RF usadilo Pentagon po jeho skandálním výroku

0
0
25. 2. 2016     zdroj
Ruský obranný resort reagoval na ostrý výrok představitele Pentagonu Cooka, který nazval dohodu o příměří v Sýrii "zkouškou ruské vlády".

Podle slov oficiálního zástupce Ministerstva obrany RF Igora Konašenkova by měl americký vojenský resort "zmírnit svůj zápal" při hodnocení současné situace v Sýrii.

Konašenkov podotknul, že za poslední den bylo v koordinačním středisku k příměří, disponovaném na syrské letecké základně Hmeimim, přijato už víc než 10 kontaktů ze strany zájemců. Pracovníci střediska přitom nejenom odpovídají na telefonáty, ale také jednají na místech.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Japonci mění kurs na Rusko!V USA začíná panika...

0
0
Alena Bajowa
25.2. 2016   Eurasia24, překlad mbi
Po letech napjatých vzájemných vztahů Ruska s Japonskem se v poslední době konečně začínají objevovat náznaky oteplení. Hegemonistickým Američanům, zvyklým mít spojence po celém světě, se to samozřejmě příliš nezamlouvá. Má ale Washington důvody k panice?Letos v květnu by měl japonský ministerský předseda Šinzó Abe přijet do Ruska na neoficiální návštěvu. Tato myšlenka vznikla v listopadu loňského roku na summitu skupiny G20. Podle mne se jedná o dobrý nápad, jak zlepšit vztahy takříkajíc „zpovzdálí“. Ne vrhnout se do věci po hlavě a požadovat hned podepsání oficiální mírové smlouvy a uznání Kuril za součást Ruska.
Je jasné, že americký prezident se ihned pokusil odradit japonského premiéra od cesty do Ruska a zdůvodňoval to tím, že „teď na to prostě není doba“. Naštěstí se Japonci nenechali „přesvědčit“ a „důvody“ americké vlády prostě nepřijali. Pochybuji, že byl Obama po skončení neplodných jednání se Šinzó Abem spokojen.

Takže – mají USA nějaký důvod k znepokojení? Myslím, že se může v krátké době objevit, navíc v době, kdy to Spojené státy budou nejmíň čekat. I když Obama jistě od japonských kolegů nečekal ani to, co se děje právě teď.

USA tendenci vývoje směrem ke sbližování Ruska s Japonskem úzkostlivě sledují již delší čas. A ještě víc je pro ně alarmující, že iniciátorem oživení těchto vztahů je japonská strana.

Existují dobré vyhlídky na další pokrok v jednáních – a to okamžitě ochladí americko-japonské vztahy. Přitom pro USA je Japonsko důležitým spojencem v asijsko-tichomořské oblasti. Ukazuje se tak, že zatímco se Spojené státy snaží udržet si svůj vliv na Blízkém východě, Rusko je „přímo pod nosem“ připravuje o nejvýznamnější „páku“ vlivu na Čínu.

Stejně tak je zřejmé, že Washington by rád „honil všechny zajíce najednou“, ale že se mu při nejlepší vůli nepodaří ani „ukočírovat“ všechny lídry světové arény a zabránit jejich rozvoji. A pokud k tomu přidáme zřetelnou vůli Tokia sblížit se s Moskvou, bude pro USA těžké udržet si svůj vliv na efektivní úrovni.
Zdroj: Politikus.ru

Nová cesta ruského plynu na jih Evropy

0
0
Stanislav Kliment
25.2.2016   Vaše věc
Gazprom, italská společnost Edison a řecká DEPA podepsaly memorandum o dodávkách plynu z Ruska přes Černé moře a třetí země do Řecka a z Řecka do Itálie. S odvoláním na tiskovou zprávu ruské společnosti o tom informuje agentura Sputnik.

Dokument prý byl podepsán v zájmu realizace jižní trasy dodávek ruského zemního plynu do Evropy. Podotýká se rovněž, že k realizaci tohoto záměru hodlají strany maximálně využít výsledků prací, vykonaných společnostmi Edison a DEPA v rámci projektu ITGI Poseidon. „Obrození projektu ITGI Poseidon posiluje energetickou bezpečnost Evropy díky tomu, že se objeví nová trasa dodávek plynu. Současně zvyšuje úlohu Řecka jako významného koridoru pro dodávky plynu z různých zdrojů,"zhodnotil podpis generální tajemník řeckého ministerstva zahraničí pro mezinárodní ekonomické vztahy Theodoros Kitsakos. Hlavní výkonný ředitel společnosti Edison SpA Marc Benayoun dodal, že potenciální projekt nové trasy dodávek, při jehož realizaci bude v plné míře dodrženo zákonodárství Evropské unie, zvýší spolehlivost zásobování Itálie plynem a kromě toho upevní její úlohu jako významného plynového centra jižní Evropy.

Český prezident hovoří jasně o islámské kultuře a jejích dopadech na civilizaci (video)

0
0
25.2. 2016   LiveLeak
Prezident Miloš Zeman uvádí  fakta o islámu a islámské imigraci a jejich důsledcích....
videozde




Tři základní chyby při konstrukci Evropské unie, a jak dál

0
0
Květa Pohlhammer Lauterbachová
26. 2. 2016  E-republika

Díky činnosti alternativních médií jsme schopni analyzovat příčiny rozkladu společnosti a celé západní civilizace. Nyní jde o to, vypracovat program, jak se ubránit. Strkání hlavy do písku je však nejlepší cestou do otroctví.


Při referendu o vstupu České republiky do EU jsem byla z těch, kteří hlasovali proti našemu vstupu. Moji přátelé z Itálie a Rakouska mne nechápali a měli jsme kolem toho spoustu diskusí. Nehlasovala jsem pro ze zcela pragmatických důvodů. Byla jsem přesvědčena, že na vstup nejsme připraveni a staneme se vůči starým evropským zemím občany druhé kategorie.

Našim ekonomům, Václavu Klausovi a také později Miloši Zemanovi jsem nemohla odpustit jako bývalá ekonomka pracující řadu let v bance, jakým způsobem umožnili rozkrást zdroje v bankovním sektoru. Dále se mi zásadně zajídal způsob, jakým předali Českou republiku do rukou zahraničních bank. Za nejhorší zradu ovšem považuji ztrátu suverenity centrální banky a její politiku trojského koně, která nás připravila o základní ochranu pro případ krize. Z původně funkční instituce se stal parazit, který garantuje odsávání zdrojů vytvořených v České republice do zahraničí a přerozdělování majetku od českých občanů ve prospěch zahraničních subjektů. Viz článek Guvernér ČNB udržuje Česko v pozici kolonie.

Pro mne osobně byl termín vstupu ČR do EU také otázkou zásadních rozhodnutí. Byla jsem si vědoma, že moje malá firma nepřežije. Její obrat kopíroval vývoj ve stavebnictví od roku 1990. Jak klesal stavební boom, tak zákonitě klesal i obrat naší firmy, až se ustálil na nějakých pětadvaceti milionech korun. Samozřejmě jsem věděla, že taková firmička, která nás slušně živila, nebude schopna konkurovat nějakému velkoobchodu s elektromateriálem z Německa s jeho kapitálovým zázemím. Zejména ne proti našim možnostem a vzhledem k úrokové politice, kterou tehdy nabízela ČSOB. Úroková sazba se pohybovala kolem 8% ročně. Firmu jsem včas prodala, a moje podnikatelské "ocenění" eurozóny se mi vyplatilo. To jenom na okraj mé osobní historie, která byla ovlivněna všemi událostmi po roce 1989.


Skrytá finanční historie Československa

Podívejme se však zpátky trochu jiným pohledem na vznik Československé republiky 28. října 1918. Na jakých základech stát vzniká, často pak i zaniká. O tom, kdo pomohl Československu a za co, se z učebnic dějepisu dozvíme málo. Dostali jsme republiku s 3,5 miliony Němců jako odměnu od Angličanů a Američanů za pomoc 40 000 legionářů při organizování občanské války v Rusku a získání zlatého carského pokladu. Ten se dostal legionářům do rukou, když ovládli Jekatěrinburg a našli tam těla zavražděné carské rodiny. A bylo o co stát: Ještě když držel admirál Kolčak zlatou pokladničku, jednalo se o zlaté rezervy převyšující objem zlata centrální banky Bank of England o 52,7 %.

Pohnut skvělými úspěchy Čechů v Rusku, kteří byli dirigováni z Francie, měli Američané důvod, proč vstoupit na území Ruska. Proč? Aby pomohli Čechům. Prezident Wilson vydal 17. listopadu 1918 kontroverzní „Aide-mémoire“ na pomoc Čechům v Rusku. Jistěže nešlo o to, zahájit boj proti bolševikům, ale o čistou demokracii. Pak nás stejní spojenci hodili přes palubu. Obsazení Sudet, Mnichovská zrada, zapojení Československa do zájmové sféry komunistického Sovětského svazu a nakonec rozpad Československé republiky po „sametové revoluci“ a její podřízení zájmům německé lokomotivy - to vše se konalo v režii starých dobrých anglosaských elit. Přesně jakoby podle šablony ekonomické pomoci Německu ze strany Wall Streetu, vedoucího k znovuvyzbrojení Německa po I. světové válce. A na začátku 21. století se stalo Německo lokomotivou Evropy a objektem nenávisti řady národů.


Federalizace současné EU je utopie

Copak má ještě smysl hovořit po všech zkušenostech o eurofederalismu nebo o panevropském demokratickém hnutí Varoufakise? K Varoufakisovi jsem se vyjádřila již v několika předchozích článcích. Kolega Stanislav Bláha psal o jeho hnutí v tomto článku Nové panevropské hnutí evropských demokratů. Demokracie však nikdy nemůže fungovat tam, kde se lidé nemají možnost poznat a získat k sobě důvěru. Diskutéři pod zmíněným článkem vidí, myslím toto hnutí správným pohledem. A téma funkčnosti a nefunkčnosti demokracie by mohl rozebrat náš kolega Václav Umlauf. Doporučuji článek Aristotelés, Řecko a dnešní EU.

Jestli je náš prezident Zeman eurofederalista z důvodu zachování konkurenceschopnosti evropských exportérů na globálních trzích, není to důvod, abychom se vzdali možnosti o sobě rozhodovat. Konkurenceschopnost není hodnota, která by říkala něco o kvalitě našeho života. Navíc Miloš Zeman obhajoval donedávna vstup do eura. Nechápu ani jeho roli roztleskávače zahraničních investorů, zejména Číny, o které jsem přesvědčena, že si z nás udělá otroky pracující pro globálního predátora. Ten své zájmy přesunul z USA a západní Evropy směrem na Východ.

Všimněme si, jak se Hedvábná stezka vine mimo Rusko a jakou roli na ní hraje Írán a Turecko. Přes přežvykování pohádek o tom, jak špatně je na tom Čína, se stačí podívat na devizové rezervy Číny, které umožňují raketový nákup majetku a investic v Evropě a po celém světě. Zase nejde o nic jiného než o nekonečný růst, protože si to úrok, díky své konstrukci exponenciální funkce vyžaduje, než finanční systém imploduje, a v tomto systémovém bodu se právě nacházíme.


Co EU zničí

Nyní k hlavním akcelerátorům oslabení Evropy dané tím, že EU představuje akcelerovaný a nepromyšlený produkt neoliberální globalizace. Není pochyb, že nástroje, které měly posílit evropský kontinent pro boj v globální soutěži, přispěly naopak k jeho enormnímu oslabení. To bude korunováno organizovanou invazí a intrikami anglosaských elit, které mají vést k občanským válkám na starém kontinentu, a především k zamezení spolupráce s Ruskem. A to se podařilo v Rusku po uchopení moci bolševika v roce 1917, které podporoval Západ. Stejné mocenské struktury dnes podporují budování evropského kalifátu. Konstrukce EU je také, dle mého názoru, jedním z těchto neblahých projektů sociálního inženýrství. Jemu byly obětovány miliony lidských životů ve 20. století, a v 21. století jsou plány ještě dalekosáhlejší.

 

1. Krach eura


Napsali jsme k tomuto tématu množství článků, tak stručně. Euro nepřispělo k vyrovnání konkurenceschopnosti jednotlivých evropských zemí, naopak prohloubilo příkopy mezi jednotlivými zeměmi. Nemožnost devalvovat měnu přivedla země jako Řecko, Itálii, Španělsko, Francii ke ztrátě konkurenceschopnosti proti zemím, které dříve měly silnější měnu, jako například Německo nebo Rakousko. Konstrukce eura vede zákonitě k dalšímu nárůstu nezaměstnanosti v Evropě a nezvladatelnému zadlužení evropských zemí eurozóny, zejména však jižní.

Německo a Rakousko, exportní jedničky, však nevyhrají. Nešlo-li měnu devalvovat, musí dojít k devalvaci vnitřní, tj. snižování mezd. Stát má kvůli obsluze státních dluhů stále méně peněz na udržování sociálního státu a hledá každou skulinu, jak by své občany ještě víc obral. Tristní je návrh odstranění dětských přídavků u zaměstnanců zejména z východních zemí, kteří pracují většinou za minimální mzdy, jako například nyní u pendlerů jezdících kilometry za prací za hranice do Rakouska. Obsluha dluhu je přibrzděna nízkou úrokovou sazbu ECB. Jenže ta zase akceleruje přerozdělování majetku zezdola směrem nahoru, jako silný komín. Jednoduše řečeno: my peníze nemáme, ale banksteři je dostávají od ECB prakticky zadarmo a mohou si za ně u zadlužených zemí jako Řecko nakoupit za babku celý stát, jehož národní bohatství se vyvářelo po celá staletí.

Němci a Rakušani tlačili na snižování jednotkových mzdových nákladů, aby byli produkčními jedničkami. Teď na to doplatili. Nyní rozhodují v ECB Francouzi a Italové, kteří financují svůj krachující stát téměř neomezeně přes banky, a to za vydatné podpory "svého" guvernéra ECB Maria Draghiho. A prosadí-li společné pojištění vkladů všech bank v eurozóně, končí idyla německých penzistů, zvyklých na pohodu pláží ve Španělsku a Portugalsku. První na řadě budou úspory a penzijní fondy. Šéf německé Bundesbanky Jörg Weidmann se může vztekat jak chce, při společném ručení za vklady přijdou brzo na řadu dobře vypolstrované německé pojišťovací systémy. Velká Británie hraje přesně roli, kterou hrála před I. a II. světovou válkou. Euro? Nikdy! Cameron plní svůj úkol, daný londýnskou bankovní mafií v City, na sto procent. Kdo nakonec vydělá na spekulacích kolem Brexitu? Samozřejmě City.

Evropský bankovní systém je na huntě. Dostává lacinou drogu z Frankfurtu skrze kvantitativní uvolňování a výkup dluhů, ale pořád to nepomáhá. Stačí se podívat na ztráty největších bank. Podívejte se na graf ekonoma Jahnkeho, bývalého odborníka Světové banky. Graf ukazuje objem největších ztrát bank oproti předchozímu roku. Teď už nezbývá než společné ručení za vklady, aby bylo možné ukrást peníze tam, kde ještě nějaké jsou.


Jak v roce 1999 konstatoval americký Fed, pokud nenastartuje po snížení základních úrokových sazeb ekonomika, následuje QE – to je ono kvantitativní uvolňování, laicky tisk ničím nekrytých peněz. Pak přijde zavedení negativní úrokové sazby, a nakonec zákaz placení hotovostí, o čemž jsme také už psali, viz heslo "hotovostní peníze". A to vše je doprovázené nafukováním akciových bublin a deformací cen, a především obrovským nárůstem virtuálních státních dluhů. Se slibovaným zlepšením stavu ekonomik to nemá nic společného. Držme se reality. Proto místo starostí o turbulence na burze DAX má ECB největší zájem na společném ručení všech zemí eurozóny, a pak na prosazení odstranění hotovosti. Jenom blázen by ještě po takové exkurzi chtěl převzít euro.


2. Překotné a nepromyšlené rozšiřování EU na Východ 

Průmyslové svazy se dnes horlivě zastávají otevřené imigrantské politiky, zejména svazy německé. Po roce 1989 tlačily na rychlé rozšíření Unie na Východ. Šlo jim pochopitelně o nová odbytiště a pro Německo výhodu zadního levného dvorečku, tedy zásobárny levné pracovní síly. Současně doufaly, že příliv levné pracovní síly z Východu vytvoří tlak na snižování mezd doma a bude omezovat vyjednávání odborů.

Všimněme si, že nejvíc tlačila na rozšiřování EU na Východ Velká Británie a přitom je první zemí, která občanům z kontinentu, hlavně Polákům, Čechům a Slovákům chce dnes sebrat práva vyplývající ze sociálního zabezpečení, na které ve svých daních přispívají. A hned se toho chytají další, například Rakušané. Budou však platit tito občané, například pendleři od nás z pohraničí, také o 4,5% méně na sociální politiku? To tedy silně pochybuji. Hospodářský a sociální vývoj v zemích bývalého sovětského bloku za posledních 25 let ukazuje, jak nevýhodné bylo připojení k EU. A to přes veškerá cukrátka v podobě evropských fondů. Naši lidé solidaritu ve svých peněženkách rozhodně nepociťují. Naopak nevýhodným kurzem koruny opět přispívají bohatším. Nafouklé a heterogenní společenství 28 zemí nemůže být spravováno rozumně. A nemůže být drženo násilím pod heslem solidarity, poněvadž jde o prázdné heslo. Solidarita ano, pouze směrem k pohádkově placeným evropským komisařům a evropským politikům, především však s bankéři. Hlavně jižní eurozóny, kde ECB slouží okamžitě po zavolání.

3. Rozpadlý Schengen

Jistěže je příjemné cestovat bez kontrol a urychluje to pochopitelně i obchodní styk. Jenže slabosti Schengenu se ukazují v plném světle právě nyní. Před Schengenem jsme vozili zboží z EU a museli ho dokonce i určitou dobu clít, no a co? Zisky se po Schengenu výrobcům a obchodníkům dočasně mohly zvýšit, ale zase ubyla spousta pracovních míst. Ale hlavně se položila řada českých firem, které neměly náskok. Co z toho, že máme levné hadříky z Číny, ale neumíme si už nic ušít nebo vyrobit základní věci jako boty. A přišli jsme o cenný čas, kdy se to mladí mohli ještě naučit.

To, že byl Schengen rozšířen na Balkán a Řecko, které není schopno zajistit ochranu vnější hranice EU, se ukazuje jako Achillova pata celé konstrukce EU. To Řecko, které bankovní Trojka ožebračila a zničila, se nyní stalo nejslabším článkem celé EU. Nyní se valí davy nejenom utečenců před válkou v Sýrii, ale i Afričanů a řady dalších zemí Asie. S tím souvisí i katastrofální zahraniční politika zemí EU, která podporovala války a plány svého atlantického Velkého bratra. Podle ZDF barometru již 58 % Němců považuje znovuzavedení hranic za nutnost, náladu v Rakousku raději nekomentuji. Migrantská krize je nastavena tak, aby se státy byly nuceny dál zadlužovat. Tady jde o víc než šíření islámu do Evropy. Jde hlavně o prodloužení agónie stávajícího finančního systému a o privatizaci celé Evropy.  

Slůvko na závěr
Někteří diskutéři na Nové republice nepochopili v mém minulém článku, že nemám v úmyslu rozhodně podporovat islamizaci Evropy. Viz můj článek G. G. Preparata: Kdo dal moc Hitlerovi (recenze). Šlo mi jen o to, ukázat, že náboženství je zneužíváno pro politické a ekonomické účely. Za cílem islamizace Evropy stojí jiné, daleko nebezpečnější síly, než radikální imámové. Měla jsem v úmyslu poukázat na paralely v historickém vývoji. Před I. světovou válkou podporovaly anglo-americké elity vznik bolševismu. Před II. světovou válkou byl podporován nacismus stejnými silami, mohutnou propagandou a Wall-Streetem. A tento pojem je naprosto zneužíván. Nacistou a rasistou je nazýván dnes každý, kdo si dovolí mít jiný názor. Stejně tak se dnes zdá. jako by obětí holocaustu byli pouze Židé, ale o jiných etnických skupinách jako Romové už řeč není. Dnes stejné elity tlačí novou ideologii: multikulturalismus a islamizaci Evropy. A Německo má opět plnit jemu naplánovanou historickou úlohu rozeštvávače mezi národy Evropy.

Díky činnosti alternativních médií jsme schopni analyzovat příčiny rozkladu společnosti a celé západní civilizace. Nyní jde o to, vypracovat program, jak se ubránit. Strkání hlavy do písku je však nejlepší cestou do otroctví. Naše další úsilí by mělo směřovat k hledání společné cesty, jak naše ohrožení zvrátit a jak nastavit tržní, ale humánní model ekonomiky, postavený na jiných hodnotách než je maximalizace zisku pro jedno procento. Zadarmo to ovšem nebude.

- - - 




Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 550 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!



Související články:
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live