Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Expertka Jennifer Cafarellaová hovoří o ještě větší hrozbě... Nejvražednější z množství pastí nastražila teroristická síť Al-Káidy a její syrská odnož fronta An-Nusrá.

0
0
Autor MB
28.2.2016   EuroZprávy
Stěží proběhne den bez zprávy o postupu učiněném ve válce proti Islámskému státu (IS) v Iráku a Sýrii, začíná svůj komentář pro server CNN Jennifer Cafarellaová, expertka na syrský region působící v Institute for the Study of War. Podotýká, že v posledních měsících zajistily Spojenými státy podporované síly většinu syrsko-turecké hranice, znovuzískaly město Ramádí a omezily příliv bojovníků a dodávek do hlavních měst uvedené teroristické organizace, Rakky a Mosulu.

Stejný cíl, jiné prostředky

Zisk strategické iniciativy však podle expertky nelze zaměňovat za vítězství. Soudí, že Spojené státy jsou v Iráku a Sýrii chycené vmnožství pastí, přičemž nejvražednější z nich nastražila teroristická síť Al-Káida.

Cafarellaová deklaruje, že mnohem nebezpečnější než IS je syrská odnož Al-Káidy, fronta An-Nusrá. Vysvětluje, že ačkoliv obě skupiny sdílejí stejný cíl - vytvořit globální chalífát - k jeho dosažení používají odlišné prostředky.

"IS je možná lepší ve vytváření hlavních zpráv, ale titulky o jeho obsazování klíčových iráckých a syrských měst, nemluvě o jeho krutých útocích na západní cíle, z něj učinily cíl amerického vojenského úsilí v uvedených zemích," pokračuje Cafarellaová.
Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Proti tomu Al-Káida mezitím v tichosti hraje svou dlouhodobou hru, varuje expertka. Míní, že americké aktivity v jiných oblastech hrají přímo do karet této organizaci, jelikož jí poskytují nerušený čas mimo hlavní zprávy připravit se na návrat na globální scénu ve chvíli, kdy bude IS poražen. "Zatímco IS nemilosrdně vládne území, které kontroluje, fronta An-Nusrá pěstuje své lokální vazby a vytváří si kapacity, které plánuje v budoucnosti využít proti USA," soudí odbornice.

Cafarellaová podotýká, že fronta An-Nusrá je skutečně schopná a efektivní. Za důkaz označuje fakt, že poskytuje podporu opozici bojující proti vládě syrského prezidenta Bašára Asada způsobem, který dokáže vyvážit nesrovnatelnou převahu režimních sil na bojišti.

"Fronta An-Nusrá přetavuje svůj přínos na bojišti ve vytváření vztahů s občanskou společností, civilním obyvatelstvem a dalšími syrskými opozičními skupinami," píše expertka. Dodává, že skupina s těmito vztahy následně manipuluje, aby dosáhla dominance. Zároveň přímo cílí na Spojenými státy podporované skupiny, které - pokud může - likviduje, aby zajistila, že umírněné síly v nové Sýrii nezískají půdu pod nohama, konstatuje Cafarellaová.

USA získávají podporu pro džihádisty


Odbornice předvídá, že fronta An-Nusrá bude využívat legitimitu získanou v boji po boku opozice k přeměně syrské společnosti, dokud ta nepřijme Al-Káidu. Cafarellaová podotýká, že skupina již teď vytváří struktury vlády, jako jsou soudy či sociální služby, a používá je k transformaci náboženského pohledu syrských opozičních skupin a obyvatel.

"Skupina již vládne částem Sýrie pomocí formy náboženského práva podobného tomu, které využívá IS," připomíná Cafarellaová. Doplňuje, že jak v Rakce držené IS, tak v Idlibu kontrolovaném opozicí musí ženy nosit burku. Fronta An-Nusrá též provozujevojenské a náboženské tábory pro děti, čímž indoktrinuje novou generaci bojovníků pro vedení budoucí války proti Západu, varuje odbornice.

Podle experty je Fronta An-Nusrá též víc přizpůsobivá než IS - záměrně neobsazuje oblasti v terénu, což z jejích jednotek činí obtížný cíl, jelikož na ně nelze udeřit přímo bez likvidace dalších umírněnějších syrských opozičních skupin, s nimiž se sdružuje. Zároveň se pojistila proti kmenovým povstáním tím, že si primárně zajišťuje místní podporu, uvádí Cafarellaová.

"Nejenže Spojené státy zatím nerozpoznaly frontu An-Nusrá jako hrozbu; naše politika v Sýrii neúmyslně jí získává podporu a rekruty," kritizuje odbornice. Vysvětluje, že americká tolerance ruské vzdušné kampani v Sýrii umožňuje Rusku poškozovat vitální opoziční skupiny, které čelí stejnému talku od fronty An-Nusrá a IS. Washington zároveň podporuje diplomatický proces, který Rusko podle expertky jasně zmanipulovalo ve prospěch Asadova režimu. Rusko tak dle Cafarellaové zneužívá vyjednávání o klidu zbraní, aby přimělo USA přijmout označování hlavních syrských opozičních skupin za "teroristy", a Asadův režim na ně tak bude moci dále útočit.

Cafarellaová deklaruje, že USA stále disponují potenciálními spojenci proti frontě An-Nusrá i IS. Obává se však, že ruské nálety na opozici naženou tyto skupiny do náruče Al-Káidy, nikoliv z jejich přesvědčení, ale protože se na nikoho jiného nebudou moci obrátit se žádostí o pomoc.

"Američtí politici musí neprodleně jednat, aby zachovali opoziční skupiny, které budou klíčové pro zajištění bezpečnosti Sýrie, která nepočítá s islámským emirátem či Al-Káidou," burcuje expertka. Nabádá, že za tímto účelem je potřeba opustit americkou fixaci na IS a uznat právě frontu An-Nusrá za větší hrozbu.

Ruský dopravní letoun MC-21 technologicky předčí Boeing 787

0
0
28.2. 2016 Eurasia24napsal/přeložil mbi

Při výrobě dílů z uhlíkových kompozitů pro letoun MC-21 využívají ruští výrobci ty nejmodernější technologie a předstihují tak vývojáře amerického Boeingu, informují japonská média. K článku je video z konstrukce trupu letounu. Ruským vývojovým pracovníkům v závodě Aerokompozit v Uljanovsku se podařilo vyvinout takovou technologii využití karboxylových materiálů při výrobě kompozitových dílů (nového dopravního) letounu MC-21, která předčí technologický postup využívaný dosud při výrobě moderního letounu Boeing 787 Dreamliner, uvádí japonský list Japan Business Press.


Když technologové a další specialisté od firem Boeing a Airbus navštívili letecký závod Aerokompozit Uljanovsk a na vlastní oči viděli jeho výrobní linku, byli velmi překvapeni: „Netušili jsme, jakými technologiemi a výrobním zařízením závod disponuje, dokud jsme to sami neuviděli,“ citují noviny.

Důvodem pro tato slova je skutečnost, že se ruským leteckým výrobcům podařilo vyrobit křídla a ocasní část letounu, tedy jeho nejnamáhanější konstrukční prvky, z materiálu založeného na uhlíkových vláknech. Boeing 787 je dnes přitom zařazován mezi nejmodernější letouny proto, že má z uhlíkových vláken vyrobený trup.

Dalším důvodem jsou pak podle vyjádření Japan Business Press náklady na výrobu součástí letounu. „Hlavní výhody MC-21 spočívají v použití moderní, ale přitom levné výrobní technologie,“ zdůrazňuje článek.

Výroba uhlíkových kompozitů je zjednodušeně pospána asi takto: uhlíkový kompozit, to je vlastně plast vyztužený uhlíkovými vlákny. Vlákno se zpevňuje tím, že je napuštěno plastickou hmotou, která připomíná epoxidovou pryskyřici. Díky tomuto postupu se výsledný materiál stává natolik odolným, že je možné ho využít ke konstrukci letadel – hotová konstrukce je pak o 20 % lehčí.

„Snahou leteckých výrobců na celém světě je snížení výrobních nákladů. A právě z tohoto pohledu je technologie výroby MC-21 nejpokročilejší na světě,“ uvádí článek.

Rusům se totiž podařilo vyvinout levnější postup výroby kompozitu: na uhlíková vlákna se nanáší vrstva tekutého plastu a vlákna se poté zpevňují v peci, která plní pouze funkci ohřevu. Dále se pak pokračuje metodou tzv. vakuového formování, lisování (a vyztužování) plastů, zkratkou VARTM

(z anglického Vacuum assisted Resin Transfer Molding).

Za největší úspěch ruských leteckých výrobců pak autoři článku označují skutečnost, že se vývojovým pracovníkům na projektu MC-21 podařilo s tímto úkolem vypořádat a celou technologii zavést přímo do výroby. Naopak společnosti Boeing se výrobu křídel a ocasní části letounu pomocí technologie VARTM zavést nepodařilo z důvodu jejich rozměrů.

Ruské výrobní společnosti se jako první na světě podařilo vyrobit spolehlivá křídla metodou VARTM, uvádí JB Press.
„Rusku se podařilo vyvinout kompozitová křídla pro MC-21. Se vší pravděpodobností to není jediná věc, která dokazuje rozvoj jeho průmyslu a technologií,“ shrnuje článek.

Pozn. Eurasia24.cz: Nový ruský dopravní letoun Irkut MC-21 (Магистральный Самолёт 21 века, dříve používán anglický přepis MS-21, konečným názvem je však MC-21, tedy bez přepisu) je moderní dvoumotorový dopravní letoun konstruovaný s výrazným podílem kompozitních materiálů. Vyráběn bude ve třech variantách pro 150–212 cestujících pro lety na vzdálenost do 2 500 km cestovní rychlostí 870 km/h. Jde tedy o letoun obdobné třídy jako Airbus A320 nebo Boeing 737. Oproti těmto strojům je však lehčí, má nižší spotřebu a je také levnější. Vzlet prototypu je plánován na letošní rok, dodávky prvních sériových kusů na rok 2017. V závodě Irkut Corporation byla v závěru loňského roku dokončena konstrukce trupu letounu, zde jsou záběry z jeho montáže:



Zdroj: ria.ru
Foto: Vitalij Kuzmin

Exvůdce teroristů a obchodník s lidskými orgány Hashim Thaçi byl zvolen prezidentem Kosova

0
0

28. 2. 2016    zdroj
Hlasování v kosovském parlamentu proběhlo na pozadí protestů albánské radikální opozice. Hlasování předcházela mnohahodinová rozprava, která byla třikrát přerušena kvůli provokacím ze strany opozičních poslanců. Zástupci albánského radikálního hnutí "Sebeurčení" a strany "Aliance pro budoucnost Kosova" dvakrát rozptýlili v zasedacím sále slzný plyn. Třetí pokus o ukončení zasedání stejným způsobem překazila bezpečnostní služba.


V souladu s kosovským zákonodárstvím musí k vítězství na funkci prezidenta kandidát obdržet nejméně dvě třetiny hlasů poslanců ve svůj prospěch (80 ze 120) v prvním, nebo ve druhém kole. V případě nutnosti je vyhlášeno třetí kolo, v němž vítězí kandidát, jehož podpoří více než polovina poslanců. V případě, že vítěz nevzejde z výsledků tří kol, musí být uskutečněny nové parlamentní volby.

V prvním kole získal Hashim Thaçi 50 hlasů na svou podporu, druhý uchazeč, jeho kolega z Demokratické strany Kosova Rafet Rama pouze čtyři hlasy. Ve druhém kole Thaçi podpořilo 64 poslanců a Ramu dva. Ve třetím kole Thaçi nakonec zvítězil získáním dostatečných 70 hlasů poslanců.

Hlasování v parlamentu doprovázely nepořádky v ulicích a srážky stoupenců opozice s policií. Stoupenci hnutí "Sebeurčení", a také stran "Aliance pro budoucnost Kosova" Ramuše Haradinaje a "Iniciativa pro Kosovo" Fatmira Limaje, kteří protestovali proti zvolení Hashima Thaçi prezidentem, ještě uprostřed týdne rozbili stany před budovou parlamentu. Požadovali demisi vlády, rozpuštění parlamentu a na jaře vyhlášení mimořádných parlamentních voleb.

26. února od samého rána byla v Prištině zavedena zvýšená bezpečnostní opatření, území před parlamentem blokovaly posílené oddíly policie. K zahájení zasedání začali protestující házet na budovu parlamentu "koktejly Molotova". Policie odpověděla použitím slzného plynu a vodních děl.

Navržení Hashima Thaçi na post prezidenta bylo zakotveno v koaliční smlouvě, uzavřené po parlamentních volbách v létě v roce 2014 mezi Demokratickou stranou Kosova a Demokratickou ligou Kosova Isy Mustafy, který potom obsadil post předsedy vlády. Mandát úřadující prezidentky Kosova Atifete Jachjagi končí 6. dubna.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Pozn. red.: Hashim Thaçi je válečný zločinec, řekl Zeman srbskému listuzde

„Modleme se, aby to fungovalo“: V Sýrii začíná „zastavení palby“ poté, co Rusko nad zemí převzalo „úplnou kontrolu“

0
0
28.2. 2016   NWO
V pondělí vítaly Washington s Moskvou dohodu, která by měla přivodit dočasné přerušení nepřátelství v Sýrii. „Zastavení palby“ nabylo účinnosti v sobotu a prozatím dobře. „V sobotu ráno střety a nálety nad západní Sýrií převážně ustaly, jelikož začalo platit mezinárodně podporované příměří v některých částech země, kde rebelové bojují s režimem,“ hlásí dnes ráno WSJ. Ač SAA zjevně několik pozic rebelů východně od Damašku zasáhla, tak to stejně „bylo klidné ráno.“
Rusko řeklo, že po příštích 24 hodin zastaví všechny lety nad touto zemí, aby se vyhnulo „chybnému“ zaměření cíle. „Vzhledem k tomu, že účinnosti nabývá rezoluce Rady bezpečnosti OSN, která podporuje rusko-americkou dohodu o zastavení palby, takaby se ruské vojenské letouny včetně dalekonosného letectva vyhnuly možným chybám při vedení našich náletů, tak nebudou 27. února nad syrským územím provádět žádné přelety,“ uvedlo ministerstvo obrany.

Těmi „chybami“ Moskva myslí zasažení kohokoliv jiného než al-Nusra nebo ISIS, kteří jsou z dohody vyloučeni. Rebelové a ani nemluvě o analyticích namítali, že Rusko s Hezbollahem budou moci al-Nusra používat jako záminku k pokračování ofenzivy proti anti-Assadovským živlům. Zatímco se přítomnost ISIS koncentruje ve východní Sýrii, má al-Nusra pozice ve města Aleppo, Jabal Turkman v regionu Severovýchodní Latakie, Jabal Zawiya v regionu Jižní Idlib a v provincii Quneitra spolu s Golanskými výšinami. To jmenujeme jen některé. V podstatě to znamená, že Rusko může bombardovat podél městské páteře na západě kdekoliv a tvrdit, že útočí na ty skupiny, o nichž se vám připomíná, že jsou to výhonky al-Kaiídy.

Další důležitou věcí, které je třeba si na tomto zastavení palby všimnout, je to, že když byla tato dohoda uzavřena, tak to bylo v okamžiku, kdy by Rusko s Hezballahem asi tak do měsíce ohlásily vítězství. Íránci s Hassanem Nasrallahem obklíčili Aleppo a YPG se chystala přerušit koridor Azaz, tj. poslední zásobovací trasu z Turecka. Ofenziva Hezbollahu s podporou ruských náletů se už začínala rozvíjet, a bylo jen otázkou času, kdy bude město Aleppo znovu dobyto silami loajálními k Assadovi.

To znamená, že Rusko vyjednávalo z pozice síly. „Máme situaci na všech územích Sýrie úplně pod kontrolou,“ řekl dnes šéf hlavního operačního direktorátu generálního štábu Sergej Rudskoj.

U rebelů se tento sentiment ve dnech před zastavením palby odrážel. Rusko celý týden drtilo anti-Assadovské pozice ve zjevné snaze stvrdit zisky a zajistit, že ztráty rebelů budou tak ničivé, že přestávku v bojích nebudou moci využít k přeskupení.

„Myslím si, že spějeme k likvidaci,“ řekl Reuters bývalý činitel skupiny rebelů z Aleppa.

Jinými slovy Rusko s Íránem dohnalo rebely, aby se cítili jako manažeři výnosového fondu při zhroucení brakových dluhopisů, a opozice je už v podstatě vyřízená.

Někteří velitelé rebelů říkají, že Syrská armáda (nebo cokoliv z ní zbylo) není tímto příměřím vázána. „V raných zprávách o porušení syrská skupina rebelů na severozápadě uvedla, že tři z jejích bojovníků byli zabiti, když pár hodin po vstoupení tohoto plánu v platnost odráželi útok pozemních sil vlády,“ hlásí Reuters. „Existují sice oblasti, kde se bombardování zastavilo, ale jsou i oblasti, že kde to vláda porušuje jako v Kafr Zeita v Hama, kde útočí dělostřelectvem a podobně i v Morek na severním venkově Hama,“ řekl v sobotu šéf Fares Bayoush Fursan al-Haqq.

Důležité je si uvědomit, že není úplně jasné, čeho se tím má dosáhnout. „Modleme se, aby to fungovalo, protože upřímně, toto je nejlepší příležitost, jakou si dovedeme představit pro syrský lid, jakou měl za posledních pět let, aby byl výhled na něco lepšího a doufejme nějak spojeného s mírem,“ řekl o půlnoci na tiskové konferenci v Ženevě vyslanec OSN pro Sýrii Staffan de Mistura.

Ač je pro Sýrii dobrý každý den, kdy neumírají nevinní lidé (nebo přinejmenším umírají méně, protože v Hama bylo zabito šest lidí v sebevražedném útoku a tři děti zemřely v Deir al-Zor při „nespecifikovaném“ útoku), tak to stejně vypadá, že je to cesta nikam. Aleppo je obklíčeno. Neexistuje šance, že by to tu rebelové zvrátili. Buď se nakonec vzdají, nebo budou nakonec vyhladověni a přemoženi. Neexistuje vůbec žádná šance, že by Assad vrátil území zabrané v posledních dvou měsících.

Co vypadá pravděpodobně je následující: vypadá to, že by to mohla být předehra k tomu, co vlastně obnáší vyjednanou kapitulaci. Když se Rusku povede během asi tak příštího týdne s rebely dosáhnout nějaké dobré vůle, a když Assadova vláda předvede ochotu zaměřovat své útoky na „teroristy“ místo FSA, tak by snad mohla rebelie být svolná uznat porážku výměnou za nějaký druh křesel u stolu v nové vládě.

Nenechte se mýlit, je to všechno fraška. Potud, pokud budou Rusko, Írán a Hezbollah mohutně podporovat Assada a Saúdové s Turky nebudou ochotni poskytnout stejnou úroveň podpory rebelům, tak jsou tu možné jen dva výsledky: 1) zastavení palby zkolabuje, Rusko s Hezbollahem převálcují Aleppo, rebelie skončí jako dinosauři, nebo 2) se rebelové nějakým zázrakem (Allahu akkbar) rozhodnou složit zbraně výměnou za vstupenku jako reprezentanti k restrukturaci vlády. Ale jestli si myslíte, že taková restrukturace bude nějak jiná než jen symbolická, a jestli si myslíte, že Bashar al-Assad s alawity zřídí nějakou oázu demokracie na Středním východě poté, co se dívali, jak jejich zemi drásají militanti, tak jste na hrozném omylu.

Posledních pět let, když nic jiného, podtrhlo, že Assad by mohl provést přeci jen pragmatické hodnocení politického výhledu své země: „My netvrdíme, že jsme v Sýrii nedělali chyby. A netvrdíme, že jsme na Středním východě dosáhli stádia významné politické otevřenosti. Postupujeme ale tímto směrem, ač ne moc rychle a dost možná pomalu.“

Důsledek to má jednoduchý: tento region není připraven na demokracii, a když odstraníte středovýchodního autokrata, tak riskujete vytvoření anarchie.
Zdroj: http://www.zerohedge.com/news/2016-02-27/lets-pray-works-syria-ceasefire-begins-after-russia-takes-total-control-country

Rusko oznámilo, že za 24 hod bylo zaznamenáno 9 případů porušení příměří v Sýrii

0
0

28. 2. 2016   AC24

Během uplynulých čtyřiadvaceti hodin bylo zaznamenáno devět případů porušení režimu zastavení bojových akcí v Sýrii, oznámil v neděli náčelník ruského Střediska pro usmíření znepřátelených stran v Sýrii, generálporučík Sergej Kuralenko.

„Během uplynulých čtyřiadvaceti hodin bylo zaznamenáno devět případů porušení režimu zastavení bojových akcí, mimo jiné jsme dostali informaci o výsledcích ostřelování obce Kbana v provincii Lázikíja, a také o narušení syrské hranice ze strany Turecka asi tak stočlennou skupinou bojovníků, a o tom, že tato skupina obsadila spolu s dalšími banditskými útvary severní část města Et-Tell-El-Abyada (82 km severně od Rakky)", řekl Kuralenko.

Kromě toho zdůraznil, že akce bojůvek podporuje palbou dělostřelectvo z tureckého území. 28. února ráno se podařilo oddílům kurdské domobrany vytlačit bojovníky z města.

Levičáci? Nemyslím...

0
0

Jaromír Habr
28. 2. 2016
   
Motto: i člověk jinak vysoce inteligentní se může chovat jako hlupák, upřednostní-li osobní ideologické preference (či obecně chtění) tam, kde je žádoucí užít kritickou racionalitu.
Nevím, odkud své přesvědčení čerpají mnozí autoři (například dnes MUDr. David), kteří inkluzi, případně další podivnosti jako multikulturalismus či feminismus považují za dílo levičáků. 



Přijmu-li totiž definici levičáka jako člověka, prosazujícího systém hájící zájem většiny, jehož hlavní součástí je solidarita zohledňující individuální možnosti každého jedince, pak člověka, který prosazuje solidaritu bezbřehou, mohu považovat nanejvýš za levicového extrémistu neschopného nadhledu oproštěného od ideologické slepoty, ještě spíš ale za politického diletanta, neschopného hlubšího vhledu.

Protože jsem měl to štěstí některé jedince a skupiny, kteří dle mého mínění znaky obou výše uvedených kategorií vykazují, poznat bezprostředně a poměrně dlouhodobě, vzhledem k aktuálnímu dění považuji za žádoucí některé z těch zkušeností publikovat.

1. Anarchisté

Mnozí levičáci je považují za spolubojovníky, aniž by si uvědomili, že:
- anarchisté, stejně jako pravičáci, se nezajímají o názor většiny, ale vnucují většině vlastní vizi.
- anarchisté, stejně jako pravičáci, považují stát za nepřítele pouze, na rozdíl od některých pravičáků, kteří stát účelově přetvářejí v dojnou krávu a takto ohnutý jej samozřejmě akceptují, bez ohledu na jeho podobu).
- anarchisté sice mají někde v dálce cíl/maják, ale mají v úmyslu k němu doplout „teleportací“ a o nutném itineráři nejsou ochotni ani diskutovat.
- anarchisté (na rozdíl od např. marxistů) nejsou ochotni vyčkat, až se stát stane nadbytečným, ale chtějí jej zničit okamžitě, aniž by byli reálně schopni jej nahradit (čímž se stávají ještě radikálnějšími než trockisté, kteří považují zničení stávajícího systému za pouhý nutný předpoklad úspěšné výstavby nového).
- anarchisté mezi své ideové guru vedle Proudhona či Bakunina řadí například i Stirnera, v jehož stínu se, dle mého mínění, Klausova VševědoEgocentroJešitnost jeví jako vlídný empatický altruismus.
- anarchisté mezi nacismus a komunismus vkládají rovnítko.

2. ProAlt

Pro vysokou názorovou shodu, kvalitní prohlášení ke společenskému dění a relativní akceschopnost jsem byl zhruba rok jeho aktivním členem. Vše se změnilo v okamžiku, kdy, prostým během vnějších událostí, proti sobě stála na jedné straně předem jasně dohodnutá a delší dobu užívaná pravidla rozhodování a na straně druhé anarchistické dogma v podobě nepodmíněné bezbřehé solidarity (kolik bylo v ProAltu anarchistů, nevím, protože žádný nemá potřebu nosit svoji identifikaci viditelně, s výjimkou přímých akcí, kterých jsem se neúčastnil, nicméně podle toho, jak se k tomuto problému v ostravském ProAltu postavil ProAlt celorepublikový včetně jeho mluvčích a s jakou argumentací, tipuji nejméně 90%). Pozoruhodné je, jak se projekt, budovaný a směrovaný proti těm, kteří, považujíc etiku za pouhou kouli u nohy, vedou společnost špatným směrem, v mžiku ocitne na druhé straně, té jím dosud kritizované. Nemohu sice vyloučit i účelovost jak tohoto počínání, tak celého projektu od jeho počátku (a zaznamenal jsem i indicie v tomto duchu, důkazy však nikoli), i proto, že zneužít pro politické cíle lidi preferující chtění před logikou a etikou je relativně snadné (a že příprava půdy pro realizaci vlastních zájmů v cizích zemích skrze podobný kanál - NGO - se dnes provádí běžně), ale i samotnou ideologickou preferenci pokládám za vysoce pravděpodobné vysvětlení.

3. Feministky

Sice jsem (ze zřejmých důvodů) nikdy nebyl členem žádného feministického uskupení, ale setkal jsem se bezprostředně s pozoruhodnými, a myslím i dostatečně signifikantními, reakcemi a vyjádřeními z úst feministek. Nemám v úmyslu to blíže rozebírat, jen upozorňuji na shodu mechanismu, jenž vede feministky například k přesvědčení, že mezi ženami a muži nejsou mentální rozdíly, stejně nezvratnému, kterým anarchisté popírají rozdíly mezi Romy (samozřejmě nepaušalizuji - nemyslím tedy všechny Romy, nicméně trvám na tom, že většina z těch, které jsem měl možnost poznat) a všemi ostatními státními příslušníky ČR (dtto). Přičemž v obou případech to vede až k absurditě: feministky se pokoušejí soupeřit s muži nástroji mužů a neuspějí-li, viní z toho muže; anarchisté říkají, že Romové jsou stejní, ale jedním dechem pro ně žádají jiné podmínky...

Preventivně, abych nikoho nenechal na pochybách o mém osobním vztahu k oběma předmětným skupinám: dle mého přesvědčení žena i muž mají být pyšní na to, čím jsou a mají to užívat, nikoli to zpochybňovat (rozdíly pak, řekl bych výstižně, popsal například Fromm v Umění milovat ve stručné části věnované mateřské a otcovské lásce a jejich rozdílům); Romové vyžadují jiný přístup, ale ten musí být poskytován nikoli na základě dogmatu, nýbrž odborně, má-li být úspěšný dlouhodobě, nikoli pouze mírnit aktuální tenze.

Z předchozího je pak rovněž zřejmý můj postoj k inkluzi: je-li někdo mentálně hodně jiný, jediný efektivní způsob výchovy/výuky, ve vztahu k němu i k ostatním, je způsob speciální. Cokoli jiného považuji v podstatě za sabotáž již tak upadajícího školství.

Pozn. red. I.D.: slovo "levičák" má v češtině pojorativní význam, jak patrno již z koncovky "-ák", z kontextu je jasné, že ony levičáky nezaměňuji za "levici". Ztratilo smysl se dohadovat o "levici". Píši-li o "levičácích" mám na mysli ty, kteří se mnohdy k levici hlásí, avšak sám je za levici nepokládám, za extrémisty, to ano.

Darovali si poslanci kapli, nebo klub katolických lobbistů?

0
0

Petr Tomek 
28. 2. 2016 osacr.cz
Poslanci dostali kapli. Co vůbec tahle jednoduchá věta znamená? Postavili si snad kapličku ze svých peněz? My jako jejich poplatníci jsme jim ji nedali. Darovala jim nějaká církev budovu, kde se věřící poslanci mohou scházet? Ne nic takového se nestalo. Katoličtí poslanci si prostě vzali z veřejných prostředků trochu peněz na založení vlastní kaple v prostorách Poslanecké sněmovny (sekulárního orgánu, sekulárního státu). 


Proti obří katolické defraudaci v řádech miliard je taková kaplička jako nic, tak o co jde? Má snad pravdu Lucie Sulovská, když píše: Poslanci dostali kapli. Nikomu neuškodí? Ostatně i iDnes líčí tuto skutečnost jaksi odtažitě: Poslanci dostali kapli.

„Je to místnost na zklidnění a rozjímání, pokud někdo bude mít takovou potřebu,“ řekl iDNES.cz Marek Benda z ODS. „Už léta organizujeme ve Sněmovně křesťanská setkávání, přesuneme to tam. Pravidelně se setkává deset až pětadvacet lidí, dochází tam tak patnáct poslanců, občas některý senátor či člen vlády. Je to tradice, která se drží už od roku 1991,“ řekl Benda. Jen nikdo z komunistů se podle něj pravidelných setkání neúčastní. Zdroj: iDnes

No jasně, už kdysi jsme se přesvědčili, že naši katolibánci vůbec nevědí, že existují ještě nějací jiní ateisté, než komunisté, ale co to znamená? Opravdu jde jen o nějaké „usebrání“.

Co si to tedy vlastně věřící poslanci pořídili z našich defraudovaných daní. V první řadě to není žádná „svatyně smíření“ nebo „pantheon všech bohů Čechů“ jak se nám snaží média namluvit. Představa, že by se tam šel pomodlit český Žid či buddhista je dokonale zcestná. Co by tam dělal ateista, kterých je tu 2/3 obyvatelstva asi netuší vůbec nikdo.

Tato kaplička je katolická a kdokoli jiný než křesťan se tady bude cítit jako na minovém poli. Dovolím si dokonce tvrdit, že se tady nebude dobře cítit ani většina vyznavačů křesťanství přináležících k jiným větvím tohoto náboženství.

Její vysvěcení dostane na starost mezi katolíky oblíbený hradní černokněžník Dominik Duka, což má být asi dostatečná záruka, že do těchto prostor hned tak nějaký jinověrec, nebo chraň Bůh bezvěrec, ani nepáchne.

Jaký to zázračný prostor, jaká to kouzelná příležitost. Najednou tu bude pro katolíky z různých politických stran možnost se kdykoli sejít a poradit se, jak se k tomu či onomu postavit tak nějak křesťansky katolicky. Bez hrozby, že by tam mohli potkat nějakého občana, jako v mnoha okolních kostelích. Co pravidelně vnášejí katoličtí lobbisté do zákonů a co se tam vnášet snaží, se můžete přesvědčit u nás (Jan Werner: TOP 09 & KDU-ČSL a jejich snahy o podrývání sekulárního charakteru České republiky zde) i v sousedních zemích (Petr Tomek: Náboženství jako reálná hrozba sekularismu a humanismu – co říká zkušenost ze Slovenska). zde).

Největší vtip na tom je, že právě takto je „kaple“ koncipována. Když se podíváte na nárys, uvidíte kruhový poradní stůl, nikoli klekátko. Tohle není prostor, kde by měli katoličtí poslanci „rozmlouvat s Bohem“, tohle je prostor, kde budou velmi intenzivně rozmlouvat spolu o nás všech. Maximálně se na konci pokřižují – mafie Kristova.

Je to jednoznačně místo pro schůzi katolických lobbistů. Postavené a posvěcené z peněz převážně ateistické veřejnosti, aby bylo pravidelně zneužíváno vůči ní.

Katolická klika za poslední desetiletí už zaujala téměř všechny niky ideologů komunistické strany v dobách reálného socialismu. Ovládla média, rozdávání grantů, má vliv na kulturu a školství. Posledním krokem je zanést svou výjimečnost do ústavy. Přesně tak, jak to kdysi udělali komunisté. Nebojte se i na to už myslí.

„Je to křesťanská kaple s židovskými prvky,“řekla iDNES.cz místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová, iniciátorka nápadu. Odkaz na křesťanské, judaistické a antické kořeny zkusí prosadit i do Ústavy České republiky. Zdroj: iDnes

Nevím, jestli jste si toho všimli, ale naše ústava se opírá o osvícenství. Naopak jednou nejtemnějších etap našich dějin dvacátého století je obdob druhé republiky, kdy se v okleštěném Československu pokusili katolíci zavést náboženskou diktaturu.

Dobrá, nedělejme si iluze, že tohle všechno už naši mocní katolíci dávno nedělají. Samozřejmě že dělají, dokonce si myslí, že na to mají nějaké právo – právo na moc, právo na morálku, právo na peníze ostatních, právo na to „myslet“ a rozhodovat za ostatní.

Asi by si už konečně měli uvědomit, že dělají něco sprostého, něco, co se prostě nedělá. Měli bychom jim už konečně říci totéž co kdysi komunistům: Když už žerete z obecního, tak u toho alespoň tak hlasitě nechrochtejte!

Oskar Krejčí: Největšími odběrateli zbraní z USA byly Saúdská Arábie, Sjednocené arabské emiráty a Turecko. Největšími odběrateli zbraní z Ruska byly Indie, Čína a Vietnam. Co to znamená?...

0
0
28. 2. 2016      PrvníZprávy 
PZ: V platnost vstoupila dohoda o částečném příměří v Sýrii. Jaká je naděje, že se podaří tuto dohodu naplnit?
Přesně taková, jaké bude odhodlání mocností. Když na nastoupené cestě k míru vytrvají, bude dohoda realizovaná. Taková je povaha války v Sýrii.


PZ: Dobře, ale většina komentářů z Washingtonu i Moskvy je skeptická. Někdy až nepřátelská.

Samozřejmě, ve Spojených státech se teď před volbami politici předhánějí v tom, kdo uzavření dohody o míru nejvíce zpochybní. Začalo se mluvit o „plánu B“, který má být naplněn v případě, když Moskva dohody nedodrží.

PZ: Plánem B se myslí co?

Není to zcela jasné, neboť hlavní motivací zpochybnění dohody je na Západě snaha neztratit tvář v situaci, kdy iniciativu na bojišti i v diplomacii převzalo Rusko. Zatím se mluví o možnosti nasadit v rámci plánu B pozemní síly koalice vedené USA, což by znamenalo především saúdské či turecké síly. Dále se začalo koketovat s úvahami o nárazníkové zóně na severu Sýrie, a to by byl krok k faktickému rozdělení tohoto státu. Ve čtvrtek začala přistávat saúdskoarabská vojenská letadla na tureckého základně v Incirliku.

PZ: Z druhé strany – je tedy pravda, že dosažená dohoda o Sýrii je vítězstvím Moskvy?

Je to vítězství všech, kdo si přejí mír a obnovu Sýrie. Ať žijí v Moskvě, Washingtonu nebo v Bratislavě. Zároveň je ale pravda, jak ve svém komentáři pro První zprávy upozornil Jaroslav Bašta, že zmíněná dohoda nese rukopis Vladimíra Putina. Odpovídá modelu, který byl použit na Ukrajině: úmluvy Minsk I a Minsk II byly uzavřeny ve chvíli, kdy povstalci dosáhli na bojišti vítězství a převzali iniciativu. Totéž platí o Sýrii: vládní vojska podporována ruským letectvem přešla do ofenzivy, načež bylo dosaženo dohody o příměří.

Ukazuje se, že v současném kremelském pojetí není válka samoúčel, je to nouzový nástroj politiky. Jakmile se na bojišti podaří překonat určité bariéry bránící dohodě, využije Moskva svůj vliv k zastavení bojů. Řečeno jinak, diplomacie má naději dosáhnout kompromis tehdy, když si mír přeje ten, kdo je na bojišti nejsilnější. A porovnejte si to se současným washingtonským přístupem: George Bush mladší, na rozdíl od svého otce, chtěl iráckou armádu zničit. V domnění, že úspěchem na bojišti dosáhl totálního vítězství, ohlásil mír a přechod k demokracii – a od té doby se v Iráku prohlubuje chaos. Krvavý chaos. Skutečný mír musí být nadějí i pro poražené. Zvláště po válce, která byla dovezena ze zahraničí.

PZ: Chaos ale nelze vyloučit ani po dosažení dohody o Sýrii.

To máte pravdu. Ne každý z takzvané umírněné ozbrojené opozice souhlasí s rusko-americkým kompromisem. Odpor zaznívá i od vlivných sponzorů války – především Turecko dává jasně najevo nespokojenost, protože Ankara vsadila na totální vítězství ve válce proti Damašku. Navíc příměří se netýká bojovníků takzvaného islámského státu a Fronty an-Nusrá, což nikterak k přehlednosti situace nepřispívá.

Každá dohoda má smysl jen tehdy, když jsou její účastníci připraveni řešit problémy spojené s její realizací a když její účastníci vnímají chyby ostatních jako činy provedené v dobré víře. Chyby při naplňování dohody, při řešení problémů, které nebyly známy v době podpisu úmluvy – ne jako snahu dohodu obejít, ošidit partnery.

PZ: Nejsem si jist, že takto dosaženou dohodu mezi Barackem Obamou a Vladimírem Putinem chápou všichni účastníci. Stačí se podívat do našich sdělovacích prostředků…

Bylo kouzelné sledovat, jak se na veřejnoprávních obrazovkách celý týden snažili ukázat, že dohoda mezi americkým a ruským prezidentem je bezvýznamná. Že není hodna zaznamenání v oné zmatené směsi embarga, příběhů, zpráv a jednobarevných komentářů, která je vydávána za události. Přístup ČT k dohodě o příměří v Sýrii má poněkud tureckou příchuť: „Už aby to bylo za námi a mohlo se dál proti těm ošklivým Rusům válčit.“

Zpravodajství České televize – to jsou bakalové naší žurnalistiky. Zprivatizovali si část podmínek života jiných lidí a užívají ji v rozporu se zájmy těchto lidí. Našli si díru v zákoně a veřejnosti se smějí. Politici, až na malé výjimky, se jich bojí, protože kdo není na obrazovce, v oficiální politice neexistuje. Nebo se k nim lísají, protože doufají, že k nim z bakalovského stolu upadne pár drobků.

PZ: Česká televize je stále častějším tématem nejrůznějších analýz. Myslíte si, že má takový vliv?

Žijeme v době politického inženýrství, kdy manipulace prostřednictvím televize je velmi významný mocenský faktor. Na druhé straně na postoji České televize k válce v Sýrii naštěstí vůbec nezáleží. Neupírejme pánům redaktorům právo zesměšnit se.

PZ: Nejde ale jen o novináře. Varování před ruským nebezpečím zaznívá stále častěji i z vojenských kruhů. Jeví se to tak, že se Západ musí připravit na ruskou invazi?
Na první pohled ano. Britský Mezinárodní institut strategických studií (IISS) před několika dny vydal zprávu o stavu vojenské rovnováhy. Podle informace IISS rozmisťuje Rusko na západě svého území supermoderní protivzdušný systém S-400 a letadla MiG-30, v Kaliningradské oblasti rakety Iskander-M s doletem 500 kilometrů. Rozmisťuje ale i střely s plochou drahou letu Kh-101 pro letadla s doletem snad čtyři tisíce kilometrů, námořní střely s plochou drahou letu Kalibr s doletem dva tisíce kilometrů – a tak dále a tak podobě. Naopak nešťastné NATO prý od roku 1999 snížilo počet bojových batalionů Německa, Itálie, Francie, Velké Británie a evropského velitelství USA z 649 na 185. Loni pouze čtyři státy z 26 evropských členů NATO vydaly na vojenství ona vysněná dvě procenta hrubého domácího produktu. Zbývajících 22 členů takto utratilo v průměru 1,1 %. Mimochodem – relativně nejvíce z aliančních Evropanů vydalo loni na vojenství nešťastné Řecko: 2,5 % svého hrubého domácího produktu…

PZ: Copak lze srovnávat pokles počtu batalionů s novou ruskou technikou? Rusko také snížilo počet vojáků.

Máte bezesporu pravdu. Nemluvě o tom, že nemůžete vynechávat vojáky a techniku USA, když se vám to hodí, a započítávat je, kdy chcete. Lepší srovnání poskytují informace o vojenských výdajích. Čísla IISS se díky odlišné metodice zpravidla trochu liší od údajů, které představí v červnu Stockholmský institut pro výzkum míru (SIPRI), ale poměry mezi výdaji jednotlivých států jsou v zásadě stejné.

Tak tedy: v roce 2015 činily vojenské výdaje USA 597,5 miliard dolarů, zatímco ruské 65,6 miliard. Ty ruské byly až na čtvrtém místě, ještě za Čínou (145,8 miliard) a Saúdskou Arábií (81,9 miliard). Nebo jinak. Když sečteme vojenské výdaje evropských mocností NATO, tedy Veliké Británie, Francie a Německa, vyjde nám částka 139,7 miliard dolarů – což je 2,1krát více, než jsou ruské vojenské výdaje. Volání o potřebě zvýšit vojenské výdaje proto, že Aliance zaostává za Ruskem, jsou čirý nesmysl. Přesněji řečeno, není to nesmysl, ale propagace zájmů vojenské byrokracie a některých obchodníků se zbraněmi.

PZ: Váhám, jestli to nezní jako že za všechno mohou zlí kapitalisti.

Jasně, za všechno nemohou. Ale buďme konkrétní. Před několika dny SIPRI zveřejnil analýzu obchodu se zbraněmi. Podle jeho údajů tento obchod od roku 2002 roste. Jenom v období 2011 až 2015 byl o 14 % vyšší než v letech 2006 až 2010. Přitom pět států – USA, Rusko, Čína, Franci a Německo – odpovídalo za 74 % exportu zbraní. Podíl samotných Spojených států na vývozu zbraní byl v uplynulých pěti letech 33 %, což představuje růst oproti předcházející pětiletce vojenskoprůmyslového komplexu o čtyři procentní body. Ruský podíl byl 25 %, čínský 5,9 % a tak dále.

A teď porovnejme dovozce. Největšími odběrateli zbraní z USA byly Saúdská Arábie, Sjednocené arabské emiráty a Turecko. Největšími odběrateli zbraní z Ruska byly Indie, Čína a Vietnam. Která z uvedených dvou mocností má větší zájem na udržení napětí na Středním východě?

PZ: Když se na dohodu o Sýrii podíváme z tohoto zorného úhlu, pak opravdu nemá mnoho naděje. Nezdá se Vám, že jde o zbytečně vynaloženou námahu?

Není rozhodující, jakou naději má dosažená dohoda. A nejde jen o to, že není správné šířit skepsi či poplašné zprávy. Dosažená dohoda je dohodou o míru. O tom, že se nebudou zabíjet lidi, nebo se alespoň toto zabíjení omezí. Takové dohody je třeba bezvýhradně podporovat, protože mají morální základ. Bez ohledu na to, že se je možná nepodaří naplnit. Nemluvě o tom, že mír, který dohoda mezi Ruskem a USA nabízí, potřebuje nejen Sýrie, ale i Evropa.

Za První zprávy rozhovor vedl Jiří Kouda

Zbyněk Fiala: Sanders strašně bit

0
0

Zbyněk Fiala
28. 2. 2016   Vaše věc

Socialista Bern Sanders utrpěl v Jižní Karolině nevídaný nářez, protože nedokázal oslovit černošské voliče, které prakticky všude získala na svoji stranu Hillary Clintonová.



Vítězství o padesát bodů (74:26) v prvních primárkách v jižanském státě rozhodně zvedne sebevědomí první reálné ženské uchazečky o nejvyšší úřad ve Spojených státech. Hillary Clintonová měla v Jižní Karolině náskok dlouhodobě a před dvěma týdny to vypadalo, že o něj přijde. Ale důsledky porážky od Bernieho Sanderse v New Hampshire vyprchaly, a nakonec to pro ni dopadlo líp než závěrečné předpovědi.

Clintonové pomohlo, že se vydává za pokračovatelku domácích politik prvního nebělošského prezidenta Baracka Obamy. To je v této části elektorátu považováno za historický úspěch, který se nesmí stát pouze jednorázovou výchylkou. Bílí liberální voliči Demokratů v Jižní Karolině naopak Sanderse preferovali, ale těch je v tomto státě menšina.

Avšak pozor, aritmetika předvolebního boje je velice ošidná. Nepočítají se procenta, ale delegáti, a protože ani Sanders neodešel s prázdnýma rukama, skóre delegátů z tohoto jižanského státu je o trochu mírnější 39:14.

Když se podíváme na celkové součty od začátku kampaně, ve hře bylo zatím asi 150 delegátů volených v primárkách a necelých pět stovek superdelegátů podle výběru Washingtonu. Superdelegáti se zatím prakticky všichni hlásí do tábora Clintonové, ale mají volné ruce a jsou pojistkou, aby ten, kdo vyhraje, vyhrál přesvědčivě. V delegátech volených zdola je poměr z dosavadních primárek 93:65 v neprospěch Sanderse. Zatím tedy šlo hlavně o zkušební balónky v různých prostředích, které reprezentující proměnlivost Spojených států a umožňují především to, aby se zorientovali sponzoři.

Palba naostro začne až 1. března při superúterý, kdy mají Demokraté ve hře 1054 delegátů z 12 států, z toho i hrstku od zahraničních voličů. Největší ránu nabízí Texas (252), kam Sanders vyrazil ještě před vyhlášením výsledků v Jižní Karolině. Zkusí tam znovu rozbouřit publikum výzvami k rozbití nadvlády Wall Streetu či za bezplatné vysokoškolské vzdělání, které k němu přitahuje mladé voliče. Teď se však ukázal jeho handicap, upozorňuje zpravodaj New York Times, nezná černé voliče. Není divu, ve státě Vermont, za který senátoruje, na černého prakticky nenarazí, je jich tam pouhé jedno procento.

Přesto ani tento boj není prohraný předem. Podle průzkumu Gallupova ústavu z minulého měsíce, pozitivní názor na Sanderse má 53 procent černých Demokratů, Není to špatné, ale Clintonová je vnímána pozitivně dokonce 82 procenty takto vymezené skupiny. Prostor nabízí jiný údaj – 31 procent oslovených černochů řeklo, že Sanderse málo znají na to, aby ho mohli hodnotit. Totéž zaznělo v případě Clintonové jen v 6 procentech odpovědí.

Zdroj

Jan Campbell: Tři - !!!

0
0
Jan Campbell
28.2.2016 Vaše věc

Přemýšlej o minulosti a budeš znát budoucnost, praví staré čínské přísloví. Název příspěvku se mi nabídl při přemýšlení ve spojení s frekvencí zpravodajství na téma ČLR v české kotlině a také ve spojení s plánovanými lekcemi v ČLR. V neposlední řadě ale také ve spojení se vznikajícím skandálem v Praze týkající se dohody mezi hlavními městy ČLR a ČR a vztahem USA – RF a dohodou o příměří v Sýrii. 



Žádné přemýšlení se neobejde bez vzpomínky na EU a bez pocitu dát cynismu zelenou. Cynismus je totiž nepříjemným způsobem, jak povědět pravdu. Co je pravda popsal Karel Čapek ve svém apokryfu Pilátovo krédo. Na otázku Proč nejsem komunistou? Čapek odpověděl v časopise Přítomnost, 4. Prosince 1924: Protože mé srdce je na straně chudých. I proto dohnali Čapka k smrti.

Se smrtí, především politickou si hrají političtí představitelé v Praze. Nehledě na podpis nevylučuji dříve nebo později provokace ve spojení s dohodou Praha – Peking. To i proto, že dohoda a její formulace potvrzují, že čeští vyjednávači neobstáli ve zkoušce, že zahraniční politika ČR je opravdu vícerozměrná. Platí pro ni poslední věta z nedávného příspěvku pojmenovaného Čínská a ruská lekce v investování: Stává se, že jedna říše má tři pány. Proto k radosti z návštěvy prezidenta Si Ťin-pchina v ČR přidávám první vykřičník.

Co se týče dohody o příměří v Sýrii, jenom naivní může věřit, že se bude realizovat a přinese trvalý efekt pro následné uklidnění regionu. Proč? V krátce tři hlavní důvody:

1) V den zveřejnění dohody se týkalo veřejné prohlášení prezidenta Putina problému Sýrie a příměří. Veřejné prohlášení prezidenta Obamy se týkalo věznice Guantánama. EU, jak se dalo očekávat, zůstala zcela mimo hru a bavila sama sebe. V den psaní tohoto příspěvku zazněla urážlivá poznámka představitele MO USA na adresu Ruské federace po té, co americký generálmajor Bradlow se nechal slyšet o vítězství NATO nad RF v Evropě.

2) RF dokázala, že má nejlepší karty v ruce v současné Sýrii. Proto vede nad USA minimálně 3:0. Vede i proto, že dohoda pokrývající přibližně 5 až 8 % území Sýrie jasně potvrzuje, kdo ví o skutečném stavu země, o skutečném rozložení sil v zemi a v neposlední řadě ke komu se přihlásilo nejvíce zástupců příměří.

3) Prezident Putin nepřímo napověděl západní veřejnost, že scénář vyplývající z nedodržení dohody znamená pro Evropu podstatné zhoršení migrační a vojensko–teroristické situace a praktickou nemožnost EK pokračovat v jednáních s Tureckem. To proto, že v takovém případě je rozpad Turecka více méně zpečetěn a odsouhlasen ve Washingtonu. O případném rozdělení Sýrie se dnes nebudu rozepisovat. Otevření druhé fronty SRN proti RF v Sýrii jenom dokazuje, jak hluboko upadlo přátelství mezi SRN a RF. Utajované vojenské angažmá Francie a USA v Libyi mluví samo za sebe. V každém případě to znamená, že Blízký východ a Evropa nebude žít delší dobu v klidu. To je v plném souladu se zájmy USA, co se týče dalšího oslabení EU. Odpovídá to i strategii prezidenta Putina, co se týče nesmyslnosti případné pomoci EU. Za každý neúspěch EU může prezident Putin. Jan Keller to dnes výstižně popsal v komentáři Právo (27.2) A další jistota: na konci každého potrubí číhá Putin.

Já k tomu dodávám, že EU a Evropská komise dostane v představitelné době na jednací stůl další překvapující požadavky. Ty se budou týkat v Polsku vznikajících ghetto z Ukrajinců, kteří tam nemohou najít práci a nebudou akceptovat podmínky horší, než mají doma. Druhé překvapení se může týkat požadavků několika zemí na repatriaci. Toto potenciální téma je mnohem komplexnější než české církevní restituce. A do třetice všeho dobrého či zlého: představuji si změny ve vedení SRN a ČR. Osobně nevylučuji změny ani v dalších zemích, včetně UK, kde výsledek referenda mnohé napoví. Třeba i o vynucení druhého referenda. Nevylučuji proto, že po kalendářním létu v EU přijde ihned zima. Proto ten dvojitý vykřičník.

Ten třetí, trojitý vykřičník, se vztahuje na situaci, která je mnohem komplexnější, protože je vícerozměrná. Jeden rozměr se týká očividně chybného hodnocení tak zvaného hospodářského útlumu v ČLR. To co se často přímo nebo nepřímo popisuje v Evropě a kopíruje v ČR jako re - balancování hospodářství a na druhé straně se vztahuje k zadlužení a jeho vlivu, má jeden velký, zřejmě i fatální nedostatek. Ten je zakotven v neschopnosti mnoha západních pozorovatelů a analytiků posoudit hodnotu, zvanou kvalita. To platí i pro dluhy. Není čas ani prostor na popis toho klíčového kritéria všech analýz. V závěru příspěvku uvádím ratingovou tabulku parity koupěschopnosti, vypracovanou Světovou bankou.

Druhý rozměr se týká amerického pojetí svobody plavby podle svých pravidel. Stačí si připomenout slova mluvčího MZV ČLR Hua Chunying jako odpověď na volání představitele US Navy, viceadmirála Joseph Aucoina, po větší intenzitě námořního pohybu amerických lodí v regionu. Hua: I must point out that the freedom of navigation in the South China Sea entitled under international law does not mean U.S. naval vessels or airplanes' freedom to flex their muscle (Svoboda plavby v Jihočínském moři umožněná mezinárodním právem neznamená, že US lodě nebo letadla mohou volně demonstrovat svaly).

Třetí rozměr se týká toho, s čím mají oficiální západní média velké problémy: Svoboda slova a profesionalita. Dnes již není potřeba popisovat čtenářům závislost západních žurnalistů od vlastníků medií a s ní spojenou samo-cenzuru. Problém pro západní žurnalisty, potažmo politiky a politikaře je a bude i v představitelné budoucnosti nejenom v neschopnosti si uvědomit a jednat podle obsahu úvodního čínského přísloví - Přemýšlej o minulosti a budeš znát budoucnost, ale i ve schopnosti vysvětlit čtenářům varování čínského prezidenta Si Ťin-pchina a následná konání. Toto varování lze shrnout do několika slov: Chinese Media Must Serve the Party (Čínská média musí sloužit straně). Vysvětlení bude o to těžší, čím větší bude polarizace veřejnosti a politiky, především v nadcházejících volbách a při realizaci dohody Praha – Peking. Při současné úrovni podezírání a nedůvěře k lidem snažících se objektivizovat vztahy, nejenom s Ruskou federací, a ve spojení s úrovní vzdělanosti a znalostmi asijské historie, kultury a hodnot, ani jednotlivé politické strany, ani vláda a větší část bezpečnostních orgánů nebudou si moci být jistí, kdo z čínských žurnalistů pracuje jako legitimní žurnalista, kdo může pracovat jako propagandista nebo dokonce jako zpravodajec. Skutečností a výzvou je, že bez důvěry nelze rozvíjet a udržovat žádný vztah. Vztah je alfou a omegou fungování společnosti, její kvality a možností jejího rozvoje nebo úpadku. Dovedu si proto představit vedle rusofobie i novou čínofobii se všemi následky pro společenský a hospodářský život v ČR. Nejeví se mi, že by těla našich lídrů mohla být zdravější. Proto nebude ani jejich duch zdravý.

Protože prevence je lepší a levnější než diagnostika a léčení, dovoluji si na závěr příspěvku doporučit seznámit se s výzvou Si Ťin-pchina, její implementací a v neposlední řadě si oprášit i marxistické spisy týkající se teorie žurnalismu. V tomto spojení se zmiňuji také o Xinhua Liu Qibao, vedoucím oddělení (publicity department of the CPC Central Committee), který je znám tím, že bere slova Si Ťin-pchina vážně. Regulární studium zahraničního vydání (The Overseas Edition of the) People's Daily může napomoci mnohým podnikatelům a novým návštěvníkům ČLR na báze dohody Praha - Peking ke zmenšení rizika spojeného s neadekvátní reakcí na situace nebo otázky. Praha by proto mohla, možná jako první partner Pekingu, vydávat zkrácenou českou verzi hlavních témat zveřejňovaných v People's Daily. Jsem přesvědčen, že takový dárek v ČLR přijmou s radostí. Mimo jiné v ČLR vědí, že dárky se nemají odmítat. Naposledy se Číňané neřídili touto starou radou před několika stoletími a zaplatili draze. Jedná se o dobu návštěvy britského koloniálního správce a diplomata George Earl Macartney (1731 – 1806) u Císaře Qianlonga (1711 – 1799). Tenkrát odmítl císař Qianlong dárek George Earl Macartney, který obsahoval mimo jiné i německé planetárium. O následcích nebudu dnes psát. Připomínám jenom, že pátého října 1842 – v době, kdy Evropa se nacházela na zenitu slávy zkombinoval Josef Groll bavorský způsob spodního kvašení s místními, unikátními ingrediencemi označovanými obvykle jako „genius loci“, včetně žateckého chmele. Tak se objevil na světě světlý slad, první zlaté, jiskrně průzračné pivo na světě, Prazdroj. V téže době museli Číňané podepsat jednu z nejvíce ponižujících smluv v historii ve slavném vědeckém městě Nanking. Následky této smlouvy se podařilo Číňanům vyřešit s pomocí času a objektivního vývoje až ve 20. století.

Pro čtenáře se znalostí čínského jazyka přikládám jeden odkaz na téma medií.

人 民日报评论员:不断提高新闻舆论工作的能力和水平-人民网 三论学习贯彻习近平总书记新闻舆论工作座谈会重要讲话精神...人在哪里,舆论阵地就应该在哪里。抢占新闻舆论制高点,必须不失时机推动融合发展,主动借 助新媒体传播优势,打通并用好同群众信息交流的新渠道...提高新闻舆论工作能力水平,增强国际话语权是重要内容。信息流进流出的“逆差”、中国真实面貌 和西方主观印象的“反差”、软实力和硬实力的“落差”,在国际上有理说不出、说了也传不开的状况,警示着我们对外传播尚存短板。必须下大气力加强国际传播 能力建设,既要善于讲故事,又要善于讲道理,通过引人入胜的方式启人入“道”、让人悟“道”,努力提升中国话语的国际影响力,让全世界听到并听清中国好声 音。

Pro ostatní: Světová banka zveřejnila rating parity koupěschopnosti států v USD za rok 2014. Ať se rating SB líbí nebo nelíbí, data dokazují, že ČLR předstihla USA a vede tabulku. Ruská federace předstihla SRN a je na pátém místě. Pro úplnost uvádím prvních deset míst. ČLR (18.017,073), USA (17.419,000), Indie (7.384,099), Japonsko (4.630,941), Ruská federace (3.745,157), SRN (3.704,911), Brazílie (3.263,867), Indonésie (2.676,109), Francie, (2.571,970), Velká Británie (2.565,070). Souhlasu netřeba.

Křehké příměří v Sýrii: Všichni očekávají provokace. Smíří se Američané s kapitulací, nebo rozvinou "plán B"? Zastavila tureckou invazi ruská hrozba použití jaderných zbraní? Drama pokračuje

0
0

Václav Danda
28. 2. 2016 ProtiProud

Václav Danda se zamýšlí nad posledním vývojem na syrské frontě po vyhlášení sobotního příměří a napadají ho v této souvislosti některé znepokojivé otázky

Syrské drama přešlo tento týden do nové fáze. Sobotní příměří, které se až na pár výjimek o víkendu dařilo dodržovat, by za určitých podmínek mohlo těžce zkoušené zemi přinést tolik očekávaný mír. Cesta k němu bude ovšem ještě velmi dlouhá.


Dohoda mezi Spojenými státy a Ruskem o zastavení bojových operací, kterou představil světu minulý týden Vladimír Putin, se samozřejmě netýká Islámského státu ani islamistické Fronty An Nusrá, která je spojena nejen s al-Kajdou a se Saúdskou Arábií, ale také s Tureckem a Spojenými státy. Právě tento fakt umožňuje oběma stranám dohody určitý manévrovací prostor včetně možnosti pokračování bojových operací. Boje proti ISIL a dalším teroristickým skupinám totiž musí podle ruského prezidenta pokračovat. „------Jedná se o první šanci na reálné ukončení války v Sýrii, na kterou budou navazovat politická vyjednávání,-----“ doufá prezident Putin.




Dohoda je především velkorysým gestem ze strany Ruska, které spolu s asadovskými vojsky a Hizballáhem za dvacet týdnů trvání vzdušné kampaně zcela ovládlo situaci na syrském bojišti a donutilo Spojené státy k vyjednávání, které je pro ně ve skutečnosti "utajenou" kapitulací. Dohoda umožní Washingtonu a jeho islamistickým spojencům ukončit konflikt bez úplné ztráty tváře. Na první pohled je však jasné, že Spojené státy ve skutečnosti boj o Sýrii prohrály a nedosáhly ani jednoho z cílů, o které vyvoláním občanské války, (jež se stále více měnila v zahraniční islamistickou invazi) usilovaly.
******Hlavní cíl zkrachoval

Hlavním cílem byla snaha o svržení prezidenta Asada, což se nepodařilo. Naopak, díky ruské podpoře se Asad udrží až do prezidentských voleb, které by měly proběhnout v příštím roce, zatímco parlamentní volby vyhlásil prezident na letošní duben. Je velmi pravděpodobné, že bude většinou syrského lidu znovu zvolen i do čela státu.

S tím souvisí i snaha o likvidaci Sýrie jako státu v jeho dnešních hranicích a rozdělení území mezi islamisty, Izrael, Turecko a Saúdskou Arábii. Ani to se nepodařilo uskutečnit, i když bude v současné situaci jistě velice těžké celistvost země udržet. Údajné dohody mezi Spojenými státy a Moskvou o demarkačních liniích na Eufratu, jak o tom spekuloval izraelský tisk, se ukázaly prozatím jako nepodložené a nic nenasvědčuje tomu, že by se Rusko na faktickém dělení země podílelo.




Jinou věcí je údajný slib autonomie Kurdům, kteří obrátili své zbraně proti islamistům a přestali bojovat s oficiální syrskou armádou. Tento taktický manévr, který dostal do úzkých především úhlavního nepřítele Ruska, kterým je v současnosti Erdoganovo Turecko, byl mistrovským tahem ruské diplomacie. Je jasné, že Asad musel, i když asi nerad, souhlasit do budoucna s rozsáhlou kurdskou autonomií, která by ovšem byla v rámci jednotného syrského státu. Uzavřená dohoda o příměří je nejméně výhodná právě pro Turecko, které se bude muset vzdát ostřelování kurdských pozic v syrském pohraničí. Pro Ankaru je možnost propojení kurdských enkláv v rámci obou zemí ovšem zlým snem.
*****I další plány vzaly za své

Jedním z málo známých motivů, celé „syrské operace“ byl kromě vytlačení Rusů z tohoto teritoria (kde má Moskva dlouhodobě významnou - a vlastně jedinou - vojenskou základnu), také snaha otevřít syrské území pro katarský plynovod do EU. A to s cílem vytěsnit z evropského trhu Gazprom, a současně vytvořit v Sýrii islamistický režim napojený na Spojené státy podobný tomu, který známe ze Saudské Arábie. Tento stát ovládaný wahábistickým islámem by mohl být teroristy z ISIL použit kromě jiného i k vyvolání války s Íránem a k vycvičení co nejvíce teroristických skupiny, které by mohly mimo jiného ohrožovat jižní "podbřišek" Ruska. To vše za vydatné podpory Turecka a Spojených států.

Vojenskými úspěchy Asadových jednotek (s ruským letectvem v zádech), které donutily Washington k jednání, vzaly všechny tyto plány (sotva však definitivně) za své. "Jestřábi" na Blízkém východě i ve Washingtonu se s touto prohrou totiž nesmířili. Jak ukazují víkendové zprávy, stále častěji se v Americe mluví o tzv. plánu B, který by měl nastoupit ve chvíli, pokud selže příměří. Existují předpoklady, že z určitých kruhů ze Spojených států přijdou provokace snažící se příměří narušovat. Můžeme se tedy dočkat i opětovného rozpoutání bojů na všech frontách.

CIA a Pentagon údajně usilují o to, aby Barack Obama udělal více pro syrskou ozbrojenou opozici přímo na bojišti, pokud příměří selže. V této souvislosti se nejčastěji mluví o dodávkách protileteckých zbraní, které pro Der Spiegel potvrdil i saúdský ministr zahraničí Adíl Džubajr. Na otázku, zda je Rijád pro dodávky protiletadlových zbraní "syrským rebelům", odpověděl: "------Ano. Změnilo by to poměr sil na bojišti v Sýrii.------" Možné dodání střel země-vzduch, které by ohrozily ruská letadla a helikoptéry, je přirovnáváno k dodávkám těchto střel mudžahedínům do Afghánistánu, kde významně přispěly k vojenskému vyčerpání Sovětů v krvavém konfliktu v 80. letech 20. století.


Plán B?

Předpokladu, že se vlivné síly ve Spojených státech nikdy s "kapitulací" nesmíří, nasvědčuje i výrok "Uvidíme za měsíc či dva, nakolik se věci vážně změnily. Máme připravený plán B, pokud Damašek a Moskva závazkům o klidu zbraní nedostojí". To uvedl o víkendu americký ministr zahraničí John Kerry, aniž by obsah plánu konkretizoval. List Guardian již dříve oznámil, že USA posuzují náhradní plán, jehož součástí může být i rozdělení Sýrie v případě, že příměří zkrachuje.

Ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov naopak prohlásil, že žádné náhradní plány týkající se příměří v Sýrii nejsou. "Neexistuje a existovat nebude. U nikoho." - cituje šéfa ruské diplomacie list RIA Novosti. Tato zcela rozdílná stanoviska obou velmocí ukazují, na jak křehkých základech dohoda stojí a jak snadno se boje mohou rozhořet znovu. Většina analytiků se shoduje, že Vladimír Putin nyní nemá zájem na pokračování bojů a stačí mu, že stabilizoval Asadův režim - a Moskva s Damaškem tak mohou vyjednávat v lepší, silnější pozici.

Zatímco Rusko nemá zájem na dalším stupňování napětí v Sýrii a vyhovuje mu spíše mírové řešení, ve vztahu k Turecku je postoj Vladimíra Putina naopak neústupný. Na odvrácení turecké intervence do Sýrie, která byla na spadnutí a jejímž spouštěcím mechanismem se měl údajně stát „podivný atentát“ v Ankaře, podle některých publicistů pohrozil použitím taktických jaderných zbraní. Tvrdí to alespoň vždy dobře informovaný prestižní publicista, jenž pomohl odkrýt aféru Írán-Contras: Robert Parry. Odvolává se při tom na zdroje blízké Vladimiru Putinovi.


Jaderná hrozba?

Pokud Turecko (se stovkami tisíc vojáků soustředěných u syrské hranice) a Saúdská Arábie (se svým letectvem) dostojí hrozbám a budou vojensky intervenovat na záchranu svých spojenců, k nimž patří Fronta An Nusrá patřící k al-Kajdě, před mohutnou Rusy podporovanou ofenzívou syrské vlády, pak se Rusko bude muset rozhodnout, aby ochránilo svých asi 20 000 vojáků v Sýrii,“ napsal Parry.

Zdroj blízký ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi mi řekl, že Rusové tureckého presidenta Erdogana varovali, že Moskva, bude-li třeba, je připravena použít taktické jaderné zbraně k ochraně svých vojsk tváří v tvář turecko-saúdskému vraždění. Jelikož je Turecko členem NATO, tak by jakýkoliv takový konflikt mohl rychle eskalovat do plnocenné jaderné konfrontace.“ Údajná hrozba Moskvy přišla po výrocích Dmitrije Medveděva, v nichž varoval před novou světovou válkou, pokud do Sýrie Spojené státy a jejich spojenci vyšlou pozemní vojska.

Jiní analytici, jako William Engdahl jsou naopak přesvědčeni, že kvůli Sýrii k celosvětovému konfliktu nejspíše nedojde. „Odmítám věřit, že kvůli Sýrii a ropě bude jaderná válka. Konflikt v Sýrii je v podstatě konflikt mezi dvěma osobami – Erdoganem v Turecku a jeho sousedem Bašárem Asadem, prezidentem Sýrie. Není to třetí světová válka a odmítám věřit, že se třetí světovou válkou stane. Problémem je, že na Západě existuje frakce slintající z vyhlídky na zosnování jaderné války s Putinovým Ruskem a ochotná zmanipulovat Erdogana, saúdského prince Salmana a všechny ostatní, které mohou podvést, aby dosáhla svého. Pokusili se o to na Ukrajině a neuspěli.

Engdahl si také všímá připravenosti Saúdské Arábie a jejího letectva vložit se plně do syrského konfliktu. „Jsme nyní v absurdní situaci, s tisícovkami nervózních tureckých vojáků stojících vyzbrojených na hranicích Sýrie a zírajících na její území. Mimo tohoto hloupého divadla byla nedávno nasazena letadla saúdského letectva, která nyní sedí na letecké základně Incirlik – 106 mil od ruské letecké základny Chmeimim poblíž syrské Latakie. Se saúdskými letadly je tam 5.000 vojáků a různé vojenské letouny 39. perutě Spojených států a tureckého letectva, spolu s F-15E britského Královského letectva, které dorazily v listopadu 2015, aby se připojily k „útoku na ISIS“. Rovněž stojí za zmínku, že letecká základna Incirlik je dnes jednou ze šesti evropských základen NATO, na kterých jsou uloženy zásoby taktických jaderných zbraní.


Silná slova

Podle dalšího, vždy dobře informovaného analytika Sakera, dohoda o příměří mezi USA a Ruskem nic zásadního neřeší a ani neukončuje válku. „Obě strany vyjadřují značnou opatrnost ohledně její budoucí realizace. A přesto je to obrovské vítězství pro Rusko. Myslím, že je nyní spravedlivé říci, že ruský přístup k Sýrii zvítězil. Rusko donutilo Radu bezpečnosti OSN i USA připustit, že převážná většina těch, kteří dnes bojují proti Asadovi, jsou teroristé. Samozřejmě, že takto to vyhlášeno nebylo, ale když se podíváte na organizace, které RB OSN již prohlásila za „teroristické“, pak tu máte absolutní většinu protiasadovských sil. To znamená, že morální a právní legitimita protiasadovských sil je v troskách.

To, že současná dohoda Ruska se Západem je více než křehká, ukazuje i prohlášení velitele ozbrojených sil NATO v Evropě z tohoto týdne:

USA jsou připraveny bojovat a porazit Rusko v Evropě, bude-li to třeba,“ prohlásil generál Philip Breedlove. „Jsme připraveni, bude-li to potřeba, bojovat a zvítězit,"řekl na zasedání Výboru pro ozbrojené síly sněmovny reprezentantů USA, na kterém se posuzovala opatření na odpor proti „ruské agresi" v Evropě. Rovněž prohlásil, že Rusko „učinilo volbu ve prospěch toho, aby se stalo nepřítelem USA.

Všechno nasvědčuje tomu, že spíše než zásadního uvolňování napětí jsme v současnosti svědky krátkého oddechového času mezi dalšími koly nové studené války. Ta však v současné situaci může velmi rychle přejít do horké fáze.

A zdaleka tu nejde jen o Sýrii.

Vyškeřák zvaný Lidové noviny ;Rusko je v krizi,přesto vytvořilo svěťák v nákupu množství zlata ve výši 688 000 uncí zlata za jediný měsíc...

0
0

Břetislav Olšer

28.2.2016   Rukojmí
Vždycky si říkávám dávné valašské rčení: Tož, ogare, chceš byť volný jako pták, kupuj sobě Vyškeřák. Dnes už vím, že pokud se chci dosyta zasmát z spolu s hrdiny, musím koupit Lidové noviny. Sranda k popukání; Rusko je agresor...

Ruský stát vedený Putinem prý proto začal zvyšovat své zlaté rezervy v tichosti a promyšleně už zhruba před osmi měsíci. Nyní má o 20 tun zlata víc než koncem roku 2015. Celkově tak Rusko disponuje více než 1300 tunami „zlatého pokladu“ a tento výsledek ho vynesl na šesté místo ve světovém žebříčku. Ruská ústřední banka nakoupila v lednu 2016 na 700 tisíc uncí zlata, (unce je 21,1 gramů), tedy nejvíc na světě; žádná banka světa totiž nikdy nenakoupila za jeden měsíc tolik zlata...
Tento můj text je inspirován článkem v LN: "Zlatá ruská ofenziva proti euru a dolaru." Popisuje světové prvenství ruských bank v nakupování zlata, přičemž asi globální reality neznalá autorka dodává, že jde o agresivní zahraniční politiku Ruska... Když jsem přišel o Vyškeřák a chvíle smíchy se za břicho popadání, bylo mi to líto, pak jsem ale pochopil, že on de facto nezmizel, naopak dál vychází pod pseudonymem Lidové noviny. Legrace kopec; píší další humorné sci-fi, že jde o snahu oslabit americký dolar jako ruský projev nové studené války ve finančním sektoru... Tento trend prý svědčí o tom, že Moskva chce pokračovat ve své agresivní zahraniční politice...

Žasnu; kdože si něco začal s agresivní politikou? Nebyly to náhodou USA a EU, kteří se jako první začaly za demokratické referendum na Krymu se sankcemi proti Rusku? Slova Sobotků a Zaorálků dávají jasný signál české podlézavosti Západu: zkrátka Rusko je pro nás existenční hrozbou, protože morální korozi nám vnucuje jako standard příkladného chování. Rusko je větší hrozbou než Islámský stát a invaze běženců... Sobotkové prostě představují povětrné holky, co bez svého pasáka nesmí nic, jako Češi v područí USA, resp. Shapira v Praze. Proč nemůže být v USA státní převrat? Protože tam nemají velvyslanectví USA...
Kolikrát byly uvaleny na USA za posledních dvě stě let sankce pro jejích anexe, invaze, státní převraty a války, kolikrát byly USA bojkotovány a nesměly na Olympiády a mistrovství světa pro porušení rezolucí OSN? Jak to, že se dnes nestydí mít přes sto vojenských základen po celém světě a vydírat Rusko, co nemá v zahraničí základnu ani jednu, naopak stojí samo proti desítkám západních armád…? Doping? Ano, je to svinstvo, ale proč někteří mohou, jiní nesmí? Proč americké atlety nevyloučili z mezinárodní atletické asociace IAAF, když od 80. let až po současnost měli a mají dopingových afér nepočítaně?

Vše začalo, když šéf laboratoře Balco Victor Conte obvinil americkou sprinterku Marion Jonesovou z užívání steroidů i dalších dopingových látek před olympiádou v Sydney. V rozhovoru, který odvysílá televizní stanice ABC a jehož úryvky se objevily v zámořských médiích, Conte tvrdil, že Jonesovou učil píchat si injekce do nohou a že tak činila přímo před před jeho očima. A nikdo nezakázal atletům USA účast na Olympiádě, zatímco bývalý výkonný ředitel ruské antidopingové agentury (RUSADA) Nikita Kamajev zemřel dva měsíce poté, co kvůli neprůkaznému dopingovému skandálu v ruské atletice, na rozdíl od firmy Balco, a zákazu startu ruských atletů v Riu odstoupil z funkce. Podle informací médií podlehl infarktu... Zkrátka, férovka po americku…

A jedeme dál; nebylo to Rusko, nýbrž USA a EU, kdo chtějí brutálně oslabit rubl třeba též šokující cenou ropy, k čemuž využili stejného záměru Saúdské Arábie a spolku OPEC, jelikož Rusko je právě jedním z největších vývozců ropy a zemního plynu na světě? Cena ropy tak účelově sestoupila až pod hranici 28 dolarů za barel na zhruba třináctileté minimum. V létě 2008 se cena barelu (cca 160 litrů) blížila 150 USD, dnes kolísá na hranici plus mínus 30 USD za barel... Svět potkala exploze drzosti; Rusko si dovolilo vydat zákaz vstupu do země pro 89 evropských politiků…
To vše bere dech i ruské ekonomice. Naštěstí je zde BRICS, společenství států, ekonomický a politický protipól USA a EU, které tvoří pět států Brazílie, Rusko, Indie, Země skupiny BRICS jsou v současné době vážným hráčem ve světové ekonomice. Podíl jejich obyvatel tvoří 40% světové populace a pětinu světového HDP. Těchto pět zemí drží zahraniční měnové rezervy ve celkové výši 3,4 bilionu euro. Zde… Propaganda Kremlu, aneb Čárymáry fuk a je tady 16bilionový dluh…?
A zde je na místě historická reflexe na téma, kam zmizel dávný ruský zlatý poklad? Podle zprávy omského ministerstva financí z roku 1918 (v Omsku bylo jedno z center protibolševické fronty, později zde bylo sídlo vlády admirála Kolčaka, který se ujal vlády, s akceptací spojenců Dohody, jako „nejvyšší vládce Ruska“) z přepravy zlatého pokladu z Kazaně, činil zlatý poklad: 523.458.484, 42 rublů, dalších 38.065.322, 57 rublů bylo v cizích mincích, 90.012.027, 65 rublů ve zlatých prutech. Celkem tedy dle této zprávy v hodnotě 651.535.834, 64 rublů, většina ve zlatě, ať již zlatých prutech či mincích. Zlatý poklad admirál Kolčak vezl s sebou ve 28 vagonech. Pro srovnání lze uvést, že podle údajů Brušvita byl zlatý poklad v roce 1918 odvezen ze Samary na východ ve vlacích ještě s celkem 80 vagony…
Nyní úvaha, jež odpovídá na úvodní otázku, kam zmizel zlatý poklad? Vše začalo, když zástupci spojeneckých misí v Rusku – Spojených států amerických, Velké Británie, Francie, Japonska a Československa se 1. ledna 1920 na společné svolané poradě usnesli na několika bodech k záchraně zbylého v kritické situaci rozpadu protibolševické fronty. Jedním z těchto bodů byla i otázka zlatého pokladu. Bylo rozhodnuto, že jej pod svou ochranu vezmou spojenecké jednotky a dovezou ho do Vladivostoku, kde bude střežen do doby, než se spojenecké vlády nedohodnou s ruskou stranou o tom, jak se zlatým pokladem naložit.
Toto rozhodnutí daly spojenecké mise za úkol k provedení vrchnímu velitel spojeneckých vojsk na Sibiři, generálu Janinovi. Generál Janin, kterému se nepodařilo domluvit s Japonci, aby ochranu zlatého pokladu převzali oni (japonská strana odmítla postoupit do Nižněudinska k ochraně zlatého pokladu), dal rozkaz převzít pod ochranu Kolčakovy vlaky se zlatem generálu Syrovému, veliteli Čs. armádního sboru. A tak došlo k tomu, že 4. ledna 1920 se ruský zlatý poklad (lépe řečeno to, co z něj zbylo) znovu dostal do blízkosti Čechoslováků. Prodali čeští legionáři bolševikům admirála Kolčaka za carský zlatý poklad…?

Dnes je zlato v Rusko zase v kurzu. Více zlata mají podle pohádkářky Petry Procházkové jen Američané, Němci, Italové, Francouzi a Číňané. Právě s posledně jmenovanými se měla Moskva domluvit na společné ofenzivě proti dolaru. A tak je Čína v nákupu zlata na druhé světové příčce, hned za Ruskem. Sama ústřední banka Ruska vydala zprávu o svých zlatých a valutových rezervách, které dosáhly úrovně 368,3 miliardy dolarů – vzrostly tedy o 3,2 miliardy USD.
A zde pokračuje výše uvedená sranda z Vyškeřáku - LN; začalo Rusko a nikdo jiný novou studeno válku ve finančním sektoru? Putin se údajně snaží za každou cenu ukončit dominantní postavení USA a Evropy; skupováním zlata by mohl snížit význam západních valut. Putin chce zlato pouze v době západních hospodářských sankcí a ceny zlata za "babku" použít jako „finanční zbraň“ proti dolaru. Zlato by mělo být pojistkou pro Putina, protože tento drahý kov uznávají v celém světě, respektují ho všechny státy a nelze ho vyrábět... Není to vše ale v tom, že se Putin tímto konáním snaží napravit pokles ruské ekonomiky z příčin západních sankcí...?

Rusko se mezitím rozhodlo pro nový finanční systém, jenž by odolal dravcům z Wall Street. Nemělo jiné východisko, když bylo sankcemi „přinuceno“ k vytvoření na dolaru nezávislého systému: Nesmyslný trest USA vlastně jen urychlil záměr prodávat (a kupovat) své produkty a komodity, včetně ropy, za rubly, nikoliv jako dřív za dolary. Putin tento krok už připravoval už dávno; šlo o způsob plateb v rublech zcela nezávislý na dolaru a chráněný před ničivými spekulacemi velkých finančních institucí Západu. Sankce byly uvrženy na ruské finanční úřady, včetně banky Russia…
Russia se proto stala první ruskou bankou, používající výhradně ruský rubl. Před ústředím banky Russia v Pereveděnskem Pěreuloku v Moskvě byl vztyčen obrovitý symbol zlatého rublu, aby „symbolizoval jeho stabilitu a podloženost zlatými rezervami,“ citovala oficiální agentura Itar-Tass činitele banky, kteří jen de facto zužitkovali dávný nápad libyjského vůdce Kaddáfího se 144 tunami zlata ve svých bankách, co chtěl zavést „Zlatý Dinár“. Rusko by ve své současné fázi vývoje nemělo záviset na cizích měnách; jeho vnitřní zdroje tak míní učinit vlastní ekonomiku nezranitelnou. Lákavá představa, k jejíž realizaci však zbývá ještě dlouhá cesta…

Vladimír Putin také hned učinil symbolický krok, když prohlásil, že své výplaty bude převádět právě do banky Russia, která má tak krásný ruský a vlastenecký název, čímž ji ve snaze nahradit definitivně dolar podpoří i jako její klient. Rusko by mělo prodávat domácí produkty – od zbraní až k plynu a ropě – do zahraničí za rubly a nakupovat zahraniční zboží také za rubly. Jenom takovým obchodem lze plně využít výhod rublu jako zahraniční měny. Sám Putin za tento nový systém už 28. března 2014 lobboval na schůzkách s členy Horní komory Dumy a překonával její poslední pochybnosti a nerozhodnost...
Zlatem nešetřili ani v Petrodvorcích u Petrohradu... Snímek Břetislav Olšer

Resumé; Rusko si počíná velmi obezřetně a pragmaticky; zahájilo totiž přechod na měnu podloženou zlatem, což USA zrušili již v roce 1933, a prezident Putin nařídil okamžité zahájení projektu “Dvouhlavý orel”, který, až bude plně zaveden, způsobí, že veškeré dodávky energie se budou hradit ve zlatě, a tím zruší americký dolar jako globální reverzní měnu, což způsobí kolaps ekonomik USA i EU. Projekt “Dvouhlavý orel” požaduje od Centrální banky Ruské federace, aby zahájila produkci 5rublových zlatých mincí obsahujících 0,1244 trojské unce čistého zlata, o průměru 18mm, s ražbou dvouhlavého orla se štítem a korunou, která se stane světovou alternativou jak k americkému dolaru, tak k euru při obchodování se zásobami energie. FED – zlato…
Je totiž jasné, že Rusko má druhé největší zásoby zlata na světě – 12 500 tun (více než 400 milionů uncí). Projekt Natalka v Magadanské oblasti je pokládán za jedno z největších ložisek zlata na světě, má 32 milionů uncí prokázaných a pravděpodobné zásoby a celkové zdroje 60 milionů uncí, a zahájil výrobu minulý měsíc...

Prostý občan USA si nyní může jen postesknout, že nejbohatší americké firmy se z vývozců staly dovozci, výroba se z USA převedla do Číny, ovšem tam vyrobené zboží se vrací zpět jako Made in China do amerických obchodních řetězců. ČLR poskytla ruské ropné firmě Rosneft a ruskému ropovodu Transneft půjčku ve výši 25 miliard dolarů za příslib dodávek 15 milionů tun ropy ročně po dobu 20 let...

Inu, Vyškeřák žije, pouze má nový krycí název; Lidové noviny. Rusko je sice vlivem sankcí v hospodářské krizi a dle P. Procházkové na dně, přesto si sehnalo rubly, asi "půjčka od USA", co dluží kam se podívá, přes asi 18 bilionů dolarů, mj. Číně za prodej státních dluhopisů za několik bilionů, vytvořilo světový rekord, když jen za leden 2016 nakoupilo skoro 700 tisíc uncí zlata...

Privatizuji, montuješ, podnikáme

0
0
- sax -
29. 2. 2016  Ostrov Janiky

Nedávno jsem trochu uklízel knihovnu, abych vyházel ty knihy, které neprošly testem času a namátkou jsem při tom otevřel dva svazky na šťastném místě.


Ještě z raných školních let si pamatuji tezi, že kolonizace českého pohraničí ve 13. století byla vedená panovníkovou snahou zajistit si kontrolu nad řídce osídlenými kraji, které byly snadnou kořistí lapků, pronikajících zpoza hraničních hor. Ovšem jaké bylo mé překvapení, když jsem v práci Zikmunda Wintera narazil na tento citát :
«Aby se z takové půdy stalo město, k tomu bylo nejprve zapotřebí, aby sobě osadní koupili v dědičné vlastnictví půdu v osadě a kolem osady a slíbili dosavadnímu majiteli platiti činži neboli ourok. Za což osadníci obdrželi několik důležitých výsad a výhradních práv…A těchto znamenitých práv králové čeští z rodu Přemyslova nedávali lidu českému v podhradích…Králové, nedočkavě toužíce po rychlém, bezpečném, stálém a hromadném důchodě, dávali práva a výsady cizincům, německým příchozím kolonistům…Přibyl tedy německý podnikatel (civitas locator), přivedl s sebou společnost sourodáků, koupili domy a půdu, stali se dědičnými držiteli a tak přeměněna dosavadní slovanská osada v (německé) město…stali se čeští lidé v nových městech buď obyvateli podružnými, anebo nuceni vystěhovati se před brány.»

Zikmund Winter, Zlata doba měst českých, Jan Otto 1913

Jelikož byla kniha známá již za socialismu, je jasné, že komunisti tohle také věděli a přesto nám to zamlčeli, což považují za spiknutí. Že by už tehdy tušili, že neuplyne příliš času a sami se ocitnou v roli Přemyslovců? Tedy i komunisti nás udržovali v nevědomosti a tlačili nám do hlavy, že epocha středověké kolonizace pohraničí byla rafinovaným geopolitickým krokem, sloužícím výhradně české státnosti…a přitom…

Takže zřejmě nic nového pod sluncem, privatizace z 90. let není žádnou objevnou novinkou, kterou by bylo třeba prezentovat na zahraničních přednáškových turné, nýbrž procesem našemu národu již dobře známým.

Už slyším tehdejší Otakarovy argumenty : «Pokud předáme města do rukou české šlechty, vytěžíme z toho málo a navíc získáme pochybné správce, schopné jen vlastní šmeliny na úkor státní kasy. Radši to přiklepnem Němcům, ti mají prachy a více dbají na pořádek i v případě odvodu daní a poplatků.» A k lidu jistě vedl takovou řeč : «Národního stříbra se nikdy nevzdáme a českou královskou půdu cizákům nikdy nerozprodáme!»

Druhý citát je z knížky Josefa Polišenského a Josefa Kolmaše Valdštejn, ani císař, ani král (Academia 1995).Ukázka není tak historický jednoznačná, spíše jde o drobný psychologický postřeh : 
«…šlechta byla vydaná důsledkům cenové revoluce 16. Století…její slabší členové ztráceli půdu a naopak v Čechách vyrostly nové pozemkové majetky Rožmberků, Perstejnu…na Moravě Liechtenštejnů, Žerotínů atd. Kde byla šlechtická rodina POSTIŽENA velkým počtem dětí, docházelo nezbytně ke štěpení majetku a tudíž ke schudnutí.»
(To POSTIŽENA jsem zvýraznil já, embeso)

Dnes se dovídáme, že Evropa vymírá, protože v rodinách se nerodí děti. Není to náhodou také proto, že co příslušník střední vrstvy, to potenciální buržoa, vědoucí díky své inteligenci, že více děti je doslova postižení, vedoucí k dědickému rozmělnění majetku a tím ke schudnutí rodu ?

Jako by se dějiny opravdu opakovaly…a je jasné, že se z nich nejsme schopni poučit, neboť trpíme dojmem, že jsme svědky nějaké novinky, která vzhledem k naší existenční výlučnosti jednoduše nemůže mít historické obdoby, to by byla přeci téměř potupa. Jako každý pěšák schovává ve své tornystře maršálskou hůl, tak každý příslušník střední třídy má ve svém pracovním stole schované Rozhodnutí o přidělení IČO. Když na to přijde, bude ochoten zprivatizovat i české korunovační klenoty a nádavkem k tomu přidá Brněnský Špilberk a celé Slezsko. Utržený peníz pak investuje do svého jediného dítěte, které se čtvrt století vzdělává, pak 40 let nadává v práci druhým a to jen proto, aby s, v potu tváře vytěženou rodovou rentou, dožilo na Mallorce.

Konečná pro kalifát?

0
0
Patrick Cockburn 29.2.2016 Zvědavec

Válka v Sýrii a Iráku vytvořila v posledních letech dva de facto státy a umožnila třetímu kvazi-státu silně rozšířit své území a moc. Tyto dva státy, ačkoliv nejsou mezinárodně uznávány, jsou vojensky a politicky silnější, než většina členů OSN. 


 
Jedním z nich je Islámský stát, který zřídil kalifát ve východní Sýrii a západním Iráku v létě 2014, po obsazení Mosulu a porážce irácké armády. Druhým je Rojava, jak říkají syrští Kurdové oblasti, nad kterou získali kontrolu, když se syrská armáda v r. 2012 stáhla, a která se nyní, díky řadě vítězství nad ISIS, rozkládá v severní Sýrii mezi Tigridem a Eufratem.

V Iráku Regionální vláda Kurdistánu (KRG), již silně autonomní, využila zničení moci Bagdádu v severním Iráku ISIS a rozšířila své území o 40%, kdy převzala oblasti, o které se dlouho přela s Bagdádem, včetně ropných polí Kirkuku a některých smíšených kurdsko-arabských krajů.


Otázkou je, zda tyto radikální změny v politické geografii Středního východu přetrvají – nebo do jaké míry přetrvají – až válka skončí. Islámský stát bude pravděpodobně nakonec zničen, kvůli tlaku nejednotných, avšak početných nepřátel, ačkoliv jeho stoupenci zůstanou jistou silou v Iráku, Sýrii a zbytku islámského světa. Kurdové jsou v silnější pozici, mají podporu USA, ale tato podpora existuje pouze proto, že poskytují asi 120,000 pěšáků, kteří se ve spolupráci se silami USA vedené koalice ukázali být účinnou a politicky přijatelnou protiváhou ISIS. Kurdové se bojí, že tato podpora zmizí, až bude ISIS poražen, a že budou ponecháni napospas vzbouřeneckým ústředním vládám v Iráku a Sýrii, jako i Turecku a Saúdské Arábii. „Nechceme být použiti jako kanonfutr pro zmocnění se Raqqa,“ řekl mi vloni syrský kurdský vůdce v Rojava. Totéž jsem slyšel tento měsíc pět set mil východněji, na území KRG poblíž Halabja na íránské hranici, od Muhammada Haji Mahmuda, zkušeného vůdce pešmergů a generálního tajemníka Socialistické strany, který vedl tisíc bojovníků při obraně Kirkuku v r. 2014. Jeho syn Atta byl zabit v boji. Řekl, že se obává, že „jakmile bude Mosul osvobozen a ISIS poražen, nebudou mít Kurdové mezinárodně stejnou hodnotu“. Bez této podpory nebude KRG schopna držet sporná území.

Nástup kurdského státu není žádnou zemí v regionu vítán, ačkoliv někde – včetně vlád v Bagdádu a Damašku – zjistili, že vývoj je dočasně v jejich zájmu a že jsou stejně velmi slabí, aby mu vzdorovali. Ale Turecko bylo zděšeno, když zjistilo, že syrské povstání v r. 2011, u kterého se doufalo, že přinese éru tureckého vlivu na celý Střední východ, místo toho přineslo kurdský stát, který kontroluje polovinu syrské strany 550 mil dlouhé hranice s Tureckem. A co hůř, vládnoucí stranou v Rojava je Strana demokratické jednoty (PYD), která je až na název syrskou odnoží Kurdské strany pracujících (PKK), proti které Ankara vedla partyzánskou válku od r. 1984. PYD spojení popírá, ale každá tamní kancelář PYD má na zdi obrázek vůdce PKK, Abdulla Ocalana, který je od r. 1999 v tureckém vězení. Od roku, kdy byl ISIS konečně poražen při obléhání kurdského syrského města Kobani, rozšířil Rojava své území všemi směry, kdy jeho vůdci opakovaně ignorovali turecké hrozby vojenskou akcí proti nim. Vloni v červnu Jednotky lidové ochrany (YPG) syrských Kurdů obsadily Tal Abyad, důležitou křižovatku na turecké hranici severně od Raqqa, což YPG umožnilo propojit dvě ze svých tří hlavních enkláv, kolem měst Kobani a Qamishli; nyní se pokouší dosáhnout na třetí enklávu, dále na západě, v Afrin. Tento rychlý postup je možný jen díky tomu, že kurdské síly operují pod USA řízeným leteckým deštníkem, který značně násobí jejich palebnou sílu. Právě východně od Tal Abyad, krátce před konečným útokem YPG, hřměla nad hlavou neustále koaliční letadla. Jak v Sýrii, tak v Iráku Kurdové identifikují cíle, povolávají letadla na nálety a pak fungují jako čistící síly. ISIS má všude velké ztráty. Při obléhání Kobani, které trvalo čtyři a půl měsíce, bylo zabito 2200 bojovníků ISIS, většina z nich americkými nálety.

Ankara několikrát varovala, že pokud se Kurdové posunou na západ k Afrin, turecká armáda zasáhne. Konkrétně uvedla, že YPG nesmí překročit Eufrat: to byla pro Turecko „červená čára“. Ale když v prosinci vyslala YPG své arabské bojůvky, Syrské demokratické síly (SDF), přes Eufrat na přehradě Tishrin, Turci neudělali nic – částečně proto, že postup byl podporován na různých místech jak americkými, tak ruskými nálety na cíle ISIS. Od počátku roku začaly být turecké námitky zuřivější, protože YPG a syrská armáda, ačkoliv jejich aktivní spolupráce prokázána není, vzaly nejdůležitější zásobovací trasy ISIS a opozice do kleští, kdy tato trasa probíhala úzkým koridorem mezi tureckou hranicí a Aleppem, kdysi největším syrským městem. 2. února syrská armáda, podporovaná ruskými nálety, odřízla hlavní silniční spojení do Aleppa a o týden později se SDF zmocnily letecké základny Menagh, ze které vyhnaly na Al-Kajdu napojenou frontu Al Nusra, z jejíž podpory bylo v minulosti obviněno Turecko. 14. února turecké dělostřelectvo začalo ostřelovat síly, které se zmocnily základny, a požadovaly jejich stažení. Komplexní kombinace bojůvek, armád a etnických skupin bojujících o ovládnutí této malé, avšak klíčové oblasti severně od Aleppa, činí tamní boje matoucími dokonce i podle syrských měřítek. Ale pokud bude opozice odříznuta od Turecka dlouho, bude vážně a možná i fatálně oslabena. Sunitské státy – zejména Turecko, Saúdská Arábie a Katar – ve své dlouhodobé kampani s cílem svrhnout Bashara al-Assada neuspějí. Turecko bude čelit vyhlídkám na nepřátelský PKK řízený státeček podél svého jižního křídla, čímž pro něj bude mnohem těžší potlačit dlouho trvající odboj PKK v rámci jeho vlastní kurdské menšiny čítající 17 milionů lidí.

Říká se, že Erdogan chtěl, aby Turecko zasáhlo v Sýrii vojensky již od loňského května, ale doposud ho v tom zrazovali jeho armádní velitelé. Tvrdili, že Turecko by vstoupilo do silně komplikované války, ve které by mohlo stát proti USA, Rusku, Íránu, syrské armádě, PYD a ISIS, zatímco jeho jedinými spojenci by byly Saúdská Arábie a některé monarchie Zálivu. Vstup do syrské války by zcela určitě představoval pro Turecko obrovské riziko, neboť se navzdory tomu, že hlasitě odsuzuje PYD a YPG jako „teroristy“, omezilo jen na malé akce, někdy jen na čistou pomstu. Ersin Umut Güler, turecký kurdský herec a režisér v Istanbulu, nedostal povolení přivést domů k pohřbení tělo svého bratra Azize, který byl zabit v bojích s ISIS v Sýrii. Než stoupl na minu, byl Aziz u YPG, ale byl to turecký občan a patřil k radikální socialistické Turecké straně – nikoliv k PKK. „Je to jako něco z Antigony“, řekl Ersin. Jeho otec odcestoval do Sýrie a odmítl se vrátit bez těla, ale úřady byly neoblomné.

Turecká reakce na vzestup Rojava má válkychtivý tón, ale v praxi je ambivalentní. Jednoho dne ministr vyhrožuje totální pozemní invazí a druhý den další představitel ji vylučuje, nebo ji podmiňuje účastí USA, což je nepravděpodobné. Turecko obvinilo z pumového útoku v Ankaře, při kterém zahynulo 17. února 28 lidí, YPG, což muselo zvýšit pravděpodobnost intervence, ale v nedávné minulosti byly turecké akce rozkouskované a kontraproduktivní. Když 24. listopadu turecká F-16 sestřelila ruský letoun v rámci toho, co se zdá být pečlivě naplánovaným útokem, předvídatelným výsledkem bylo, že Rusko pošle moderní letadla a protivzdušné raketové systémy, aby si zajistilo nadvládu ve vzduchu nad severem Sýrie. To znamená, že pokud by Turecko zahájilo pozemní invazi, muselo by to učinit bez vzdušné podpory a jeho jednotky by byly vystaveny bombardování ze strany ruských a syrských letadel. Mnoho kurdských politických vůdců tvrdí, že invaze turecké armády je nepravděpodobná: Fuad Hussein, šéf štábu prezidenta KRG, mi minulý měsíc v Erbil řekl, že „pokud se Turecko chystalo zasáhnout, tak před sestřelením ruského letadla“ – ačkoliv to předpokládá, samozřejmě, že Turecko ví, jak jednat ve svém nejlepším zájmu. Tvrdil, že konflikt by byl rozhodnut dvěma faktory: tím, kdo vyhraje na bojišti, a spoluprací mezi USA a Ruskem. „Pokud má být krize vyřešena,“ řekl, „bude vyřešena dohodou mezi velmocemi“ – a minimálně na Středním východě Rusko opětovně získalo statut velmoci. Nová volná aliance mezi USA a Ruskem, i když přerušovaná projevy konkurování si v duchu studené války, přinesla 12. února dohodu v Mnichově o dodávkách pomoci obléhaným syrským městům a o „zastavení nepřátelských akcí“, po kterých má následovat formálnější příměří. Deeskalaci krize bude obtížné zorganizovat, ale fakt, že USA a Rusko společně vedou dohlížecí tým, ukazuje na rozsah, v jakém vytěsňují místní a regionální mocnosti coby tvůrce rozhodnutí v Sýrii.

Pro Kurdy v Rojava a na území KRG je to okamžik zkoušky: pokud válka skončí, jejich nově získaná moc by rychle zmizela. Nakonec jsou to jen malé státy – KRG má asi 6 milionů obyvatel a Rojava 2,2 milionu – obklopené mnohem většími. A jejich ekonomiky jsou jen těsně nad vodou. Rojava je dobře organizován, ale blokován na všech stranách a neschopen prodat většinu své ropy. 70% budov v Kobani bylo přeměněno na prach americkým bombardováním. Lidé utekli z měst jako Hasaka, která jsou blízko frontové linie. Ekonomické problémy KRG jsou vážné a pravděpodobně neřešitelné, pokud nedojde k neočekávanému nárůstu ceny ropy. Před třemi lety se propagoval jako „nová Dubaj“, obchodní uzel a ropný stát s dostatečnými příjmy, aby se mohl stát nezávislým na Bagdádu. Když ropná horečka v r. 2013 vyvrcholila, nově vybudované luxusní hotely v Erbil byly plné zahraničních obchodních delegací a podnikatelů. Dnes jsou hotely a obchodní domy prázdné a irácký Kurdistán je plný napůl rozestavěných hotelů a obytných budov. Konec konjunktury KRG znamenal ničivý šok pro obyvatelstvo, z nichž mnozí se pokouší přestěhovat do západní Evropy. V mešitách probíhají časté vzpomínkové mše za ty, kteří se utopili v Egejském moři při plavbě z Turecka na řecké ostrovy. Státní příjmy z ropy činí nyní asi 400 milionů dolarů měsíčně; výdaje činí 1,1 miliardy dolarů, takže jen pár ze 740,000 vládních zaměstnanců dostává plat. V zoufalství vláda zabavila peníze v bankách. „Má matka šla do své banky, kde si myslela, že má 20,000 dolarů,“ řekl mi Nazdar Ibrahim, ekonom univerzity Salahaddin v Erbil. „Řekli: „Nemáme vaše peníze, protože si je vzala vláda.“ Nikdo nedává peníze do bank a to ničí bankovní systém.“

KRG se propagoval jako „jiný Irák“, kterým, v některých ohledech, je: je mnohem bezpečnější žít tam, než v Bagdádu nebo Basře. Ačkoliv Mosul není příliš daleko, bylo v iráckém Kurdistánu v porovnání se zbytkem země jen pár bombových útoků nebo únosů. Ale KRG je ropným státem, který zcela závisí na příjmech z ropy. V regionu se nevyrábí téměř nic jiného: dokonce i zelenina na trzích je dovážena z Turecka a Íránu a ceny jsou vysoké. Nazdar Ibrahim řekl, že oblečení, které si mohl koupit v turecku za 10 dolarů, stálo doma třikrát více; v iráckém Kurdistánu, tvrdí, je stejně draho, jako v Norsku nebo Švýcarsku. Prezident KRG, Massoud Barzani, prohlásil, že uspořádá referendum o kurdské nezávislosti, ale v době všeobecného ekonomického krachu to není přitažlivá možnost. Asis Hardi, vydavatel novin Sulaymaniyah, říká, že protesty se šíří a v každém případě „dokonce i na vrcholu konjunktury byl v oblibě vztek na klientelismus a korupci“. Irácký kurdský stát – mající k nezávislosti daleko – je nucen se poohlížet po externích mocnostech, včetně Bagdádu, aby se zachránil před dalším ekonomickýcnm kolapsem.

Podobné věci se dějí i jinde v regionu: lidé, kteří byli propašováni z Mosulu, říkají, že kalifát se hroutí pod vojenským a ekonomickým tlakem. Jeho nepřátelé se zmocnili Sinjar, Ramadi a Tikritu v Iráku a YPG a syrská armáda ho odráží v Sýrii a blíží se k Raqqa. Pozemní síly útočící na ISIS – YPG, syrská armáda, irácké ozbrojené síly a Pešmergové – mají nedostaek lidí (v boji o Ramadi měla irácká armáda při útoku pouhých 500 mužů), ale mohou si povolat ničivé nálety na jakoukoliv pozici ISIS. Od okamžiku, kdy byl poražen v Kobani, se ISIS vyhýbal připraveným bitvám a nebojoval do posledního muže při obraně svých měst, ačkoliv s tím počítal v Raqqa a Mosulu. Pentagon, irácká vláda a Kurdové přehání rozsah svých vítězství nad ISIS, ale dochází k velkým ztrátám a ISIS je izolován od vnějšího světa kvůli ztrátě svého posledního spojení s Tureckem. Správa a ekonomická infrastruktura kalifátu se začínají bortit pod tlakem bombardování a blokády. Takový dojem mají lidé, kteří opustili Mosul na počátku února a uchýlili se do Rojava.

Jejich cesta nebyla snadná, protože ISIS zakazuje kalifát opustit – nechce masový exodus. Ti, kteří se ven dostali, nás informovali, že ISIS se stává násilnějším při vynucování fatev a náboženských přikázání. Ahmad, 35letý obchodník z al-Zuhour v Mosulu, kde vlastní malý obchod, sdělil, že „pokud je někdo přichycen, že si oholil vousy, dostane třicet ran bičem, zatímco vloni by ho jen zatkli na pár hodin“. Ahmad také řekl, že životní podmínky se prudce zhoršily a akce představitelů ISIS se staly mnohem svévolnějšími: „Berou jídlo bez placení a zkonfiskovali většinu mých zásob, pod záminkou, že podporují bojovníky Islámského státu. Vše je drahé a obchody jsou poloprázdné. Před rokem byla tržiště plná, ale posledních deset měsíců ne, protože utekla spousta lidí a ti, co zůstali, jsou nezaměstnaní.“ Sedm měsíců nefungovala elektřina a všichni závisí na soukromých generátorech, které běží na podomácku rafinované palivo. To je dostupné všude, ale je drahé a špatné kvality, takže funguje jen v generátorech, a ne v autech – a generátory se často porouchávají. Je nedostatek pitné vody. „Každých deset dní nám teče voda po dvě hodiny,“ řekl Ahmad. „Voda, kterou dostáváme z kohoutku, není čistá, ale musíme ji pít.“ Neexistuje žádná síť mobilních telefonů a internet je dostupný jen v internetových kavárnách, které jsou přísně sledovány úřady kvůli případnému podněcování ke vzpouře. Vyskytují se známky zvýšené kriminality a korupce, ačkoliv to může být důkazem především toho, že ISIS zoufale potřebuje peníze. Když se Ahmad rozhodl utéct, kontaktoval jednoho z mnoha pašeráků působících v oblasti mezi Mosulem a syrskou hranicí. Řekl, že cena za jednoho člověka propašovaného do Rojava činí 400 až 500 dolarů. „Mnoho pašeráků jsou muži ISIS,“ řekl, ale nevěděl, jestli vůdci organizace věděli, co se děje. Zcela určitě vědí, že rostou stížnosti na životní podmínky, protože citovali hadit, výrok Mohameda, proti takovým stížnostem. Ti, kteří porušují hadit, jsou zatčeni a posíláni na převýchovu. Ahmadův závěr: „Diktátoři se stávají velmi násilnými, když cítí, že se jejich konec blíží.“

Jak přesná je Ahmadova předpověď, že kalifát vstupuje do posledních dnů? Zcela určitě slábne, ale tomu je z velké části proto, že válka byla od r. 2014 internacionalizována vojenským zásahem USA a Ruska. Místní a regionální mocnosti nejsou tak důležité, jako dříve. Irácká a syrská armáda, YPG a Pešmergové mohou vyhrát nad ISIS díky přímé a masivní letecké podpoře. Mohou ho porazit v boji a mohou se pravděpodobně zmocnit měst, kterým zatím vládne ISIS, ale nikdo z nich není schopen plně dosáhnout svých válečných cílů bez pokračující podpory velmoci. Jakmile však bude kalifát pryč, ústřední vlády v Bagdádu a Damašku mohou opět posílit. Kurdy zajímá, jestli pak nepřijdou o všechny své zisky, kterých dosáhli ve válce proti Islámskému státu.


End Times for the Caliphate? vyšel 26. února 2016 na ICH. Překlad v ceně 1042 Kč Zvědavec.

Kyjev připravuje vojska k obsazení Krymu. Natalja Poklonskaja odpověděla Arsenu Avakovi na prohlášení o "návratu Krymu"

0
0

29. 2. 2016   zdroj a zdroj
Ministr vnitra Ukrajiny Arsen Avakov ve vysílání televizního kanálu "1+1" veřejně prohlásil, že začíná příprava oddílů národní gardy, policie a armádních jednotek k navrácení Krymu. V jakém smyslu? No přece v tom přímém.


Prokurátorka Krymu Natalja Poklonskaja varovala hlavu ministerstva vnitra Ukrajiny Arsena Avakova před úmyslem vytvořit zvláštní útvary pro navrácení Krymu. Poklonskaja mu také doporučila, aby si prostudoval trestní zákoník Ruska a jím předpokládané tresty za organizaci protizákonné ozbrojené formace.

"Když už se chystají vytvářet ozbrojené prapory a podobně, ať se obeznámí s článkem 208 trestního zákoníku Ruska a podívají se na postih. Nemají co vytvářet nezákonné ozbrojené formace pro uchvácení cizího území. To je zločin", cituje Poklonskuju RIA Novosti.

Krymská prokurátorka také poradila ukrajinským elitám, aby, místo zasahování do politiky jiných států, soustředily pozornost na vnitřní problémy.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

České televizi se už může člověk jenom smát. Podívejte se na její poslední "majstrštyk" ostatně sami

0
0

Eva Hrindová
29. 2. 2016   Teplický kurýr

Na mediální scéně se děje mnoho zajímavých věcí. A je to nadějné. Větší tlak na cenzuru a drsnější propaganda totiž paradoxně prospívá naší věci. Propaganda je už tak očividná, že je opravdu nepřehlédnutelná a vlastně směšná.


Kamila Zlatušková naštvala neziskovky

Začnu tím nejzábavnějším. Česká televize se rozhodla neprodloužit smlouvu prominentní producentce - Kamile Zlatuškové. Nedávno mi můj kamarád říkal, že mám sluníčkářům na mých FB stránkách dávat ochutnávat jejich medicíny, někdy jsou opravdu otravní. Ale to mě fakt nenapadlo, že s tím začnou sami. Přesně tak na mě totiž působí celá aféra s ukončením jedné smlouvy. Kamila Zlatušková je nepochybně sluníčková, ale asi je málo poddajná a přehnaně kreativní a jedním pořadem naštvala několik vlivných neziskovek, což bezpochyby nebyl její záměr. A teď okouší to, co my zkušení "xenofobové" zažíváme v mnohem větších kapkách. Nechci ani vidět, co by se dělo, kdyby těch neziskovek naštvala více! To by byl teprve hukot, nejspíše by došlo k výpovědi okamžité a možná by následovalo i nějaké to trestní oznámení. To bychom se na to podívali, aby se v České televizi produkovaly pořady, které se nelíbí spřízněným institucím - od Kliniky po Hate free...

Jeden takový pořad v České televizi vadí už delší dobu. Michaela Jílková a její Máte slovo musí pít krev mnoha lidem. Ne kvůli tématům, ne kvůli tomu, jak je pořad veden, protože ten je vzácně vyvážený. Vadí ten fakt, že tam na kameru můžou promluvit i ti nejobyčejnější občané. A je to přímý přenos, nedá se to vystřihnout. Už ten fakt, že se na půdu České televize dostane někdo, kdo se živí rukama a mluví jak mu huba narostla, musí být pro kastu našich mediálních elit něčím hrůzným. Považte - naposledy tam mluvil třeba nějaký "tirák", který vůbec o těžce zkoušených uprchlících v Calais nemluvil pěkně...! Tento poslední pořad České televize, kde může zaznít něco fakt ze života a tím pádem něco realistického, je trnem v oku celé pražské kavárně. A tak se hledají sofisitikované důvody, proč ho zrušit... Sama jsem zvědavá, co si naši kavárníci vymyslí.

Média si lžou do kapsy

A mezitím se přitvrzuje - patnáctitisícová demonstrace je odbyta hodně upraveným komentářem a náležitě zpracována v propagandistických pořadech 168 hodin či Reportéři, kde třeba Nora Friedrichová ukazuje, že je pilnou sledovačkou starých komunistických archivních pořadů. A třicetihlavý pochod vítačů je uměle nadhodnocován a je mu věnován takový prostor, že zůstává rozum stát. A nejen mně. Čím dál více lidí - a to i lidí bez xenofobních znaků a postojů - prostě vidí víc a lépe, že média si lžou do kapsy. Popírají svou vlastní funkci - pak se hoši diví, proč jim klesá sledovanost a klesají náklady. Už se to nedá zakrýt žádnou vymazlenou analýzou, která svaluje vinu za klesající čtenost a náklady na všechny, jen ne na samotná média.

Vážení novináři - prostě už neděláte pořádnou novinařinu, podceňujete vlastní čtenáře (a diváky) a komu by se líbilo, když z něho někdo dělá blbce. Radši půjde jinam...

Tak si čteme a píšeme vlastní noviny - na facebooku je plno svědectví lidi, kteří žijí v zahraničí, kteří cestují a mají oči otevřené. Dovedou svět popisovat lépe, než nafrněný a snobský novinář povalující se v pražské kavárně. Díky bohu za to! Nejsme na vás závislí, nepotřebujeme vás. A jestli s tím rychle něco neuděláte, totálně zlikvidujete veřejnou mediální službu a definitivně odradíte lidi od toho, aby si za informace platili. Nuž, dobře vám tak!

Učitelka Štěpánová je inkluze

0
0

Ivan David
29. 2. 2016
Inkluzí nazýváme buď objekt někam vniklý, případně proces tohoto vnikání. Několik občanů, kteří mi posílají různé zajímavosti, za což jsem jim vděčen, mi poslalo petici žádající přezkoumání paní učitelky Štěpánové z Brna. Pořad „Máte slovo“ jsem neviděl, ale o vystoupení paní učitelky jsem si přečetl zde. Jiní občané se na mě občas obracejí s různými problémy z oblasti psychiatrie. V tomto případě uvádím expertní stanovisko, že hloupost léčit nelze.


Paní učitelku Štěpánovou hodnotím jako inkluzi, tedy nepatřičný objekt vniklý do učitelského sboru. Teze, které paní učitelka v pořadu uvedla („Spojené státy osvobodily Evropu od agresora Hitlera. Naučte se dějepis!“) a tvrzení, že ji desetileté děti žádaly, aby v televizi zmínila vzkaz: „Ať už u nás skončí komunismus!“, svědčí o jejím oslabeném kontaktu s realitou. Je možné, že se toto oslabení v jejím případě omezuje jen na oblast dějepisu, spíše bych však předpokládal, že má paní učitelka problémy i v jiných oblastech a její život je těžký pro ni samotnou i pro její okolí. Léčit to nelze, ale lze paní učitelku politovat. To nic nestojí, tak proč si to nedopřát.

Pozvání paní učitelky Štěpánové do pořadu „Máte slovo“ bylo dobrým tahem, neboť pořadu dodalo nejen další emoční náboj, ale přispělo i k jeho zábavnosti.

V románu Zvonokosy (Gabriel Chevallier) se vyskytuje postava učitele, jemuž velmi páchlo z úst, což věděl v širokém okolí každý mimo učitele samého. Všichni tak litovali místní školáky. Domnívám se, že i v případě učitelky Štěpánové široké okolí o jejím problému ví, jí asi napořád zůstane utajen.

Zhoubný vliv učitelky Štěpánové na citlivé duše dětí bych nepřeceňoval. V místě mého bydliště se před dvaceti lety vyskytovala učitelka, která z vlastní iniciativy založila „křesťanský kroužek“. Rodiče tam posílaly děti, aby tam nasály nové větry vanoucí z nového společenského uspořádání. Děti však přicházely domu s poznatky, např. že hubení Židů za druhé světové války byla spravedlivá odplata za to, že nám Židé ukřižovali Ježíška. Rozhodl jsem se jednat a tak jsem navštívil pana ředitele a žádal znemožnění fungování „křesťanského kroužku“. To mi pan ředitel vymluvil s tím, že to není povinná aktivita a nemá kompetenci, přeřazení mojí dcery do jiné třídy mi rozmluvil s tím, že je to necitlivé vůči prvňáčkovi a paní učitelka stejně půjde za rok do důchodu. Navštívil jsem tedy učitelku, abych jí vytkl nepřijatelnou indoktrinaci malých dětí. Ta mě však laskavě poučila, že Písmo praví „Nechte maličkých přijíti ke mně!“ Od dalších kroků jsem upustil.

Proč to uvádím? Nyní po dvaceti letech nic nenasvědčuje tomu, že moje dcera zastává kdysi podsunutý názor na holocaust. Patrně by ho nezastávala, ani kdyby neslyšela poučení od spolužáků, ale přímo od učitelky, pokud by totiž navštěvovala „křesťanský kroužek“. Z toho usuzuji, že nehoráznosti plynoucí z úst učitelů obecné školy jsou nutně korigovány dalšími zdroji informací. Dnes opravdu nehrozí, že by bizarní výroky učitelky v obecné škole navždy změnily představy lidí o světě.

Jaromír Štětina, učitelku Štětinovou pochválil: „Statečná ženská. Zvláštní: pětadvacet let po Listopadu musí mít člověk odvahu, aby řekl, že komunismus byl špatný. Je potřeba bránit demokracii a postavit komunisty mimo zákon.“ Pan Štětina je podobný případ. Vnímám ho jako kuriozitu a jeho vliv na veřejné mínění bych rovněž nepřeceňoval. Z jeho výroků se jen dozvídáme cosi o panu Štětinovi samotném, co už dávno víme a nijak zvlášť nás nezajímá. Jeho kontakt s realitou je aspoň na takové úrovni, že postřehl, že názory jeho a paní učitelky jsou stále vnímány jako, řekněme, excentrické. Zřejmě už ztratil naději, že po něm bude pojmenována nějaká přiměřeně krátká ulice.

Pokud jde o petici samotnou, nejen z výše uvedených důvodů ji nepodepíši. Nerozčiluje mě, že paní učitelka chce něco zakazovat, protože její zákaz lze bez námahy ignorovat. Nedomnívám se ani, že bychom kdy žili „v komunismu“, ani se nedomnívám, že by bylo možno bez vážných výhrad konstatovat, že „26 žijeme v demokracii“.

Příměří v Sýrii: americký světový řád a ruský místní pořádek

0
0
Václav Umlauf 
28. 2. 2016   E-republika

Ruský boj proti terorismu je tak jednoduchý, že o něm naši presstituti raději neřeknou ani slovo. Rusové jasně řekli, že buď s nimi všechny umírněné frakce půjdou do boje proti terorismu, nebo budou mrtvé.


Rozveselen posledním kolem debaty o tom, kdo je a kdo není Goebbels a koho platí Moskva, se pustím do dalšího rozboru situace v Sýrii. V této debatě se vyznamenal zejména redaktor hlavních zpráv na ČT jménem Marek Wollner, jeho výkřiky viz zde. Tento genius malignus TV-lhaní je bohužel placen z mých peněz, možná také i z jiných, antiputinovských a proatlantických. Tento zdroj přilepšení našich angažovaných novinářů je mi celkem ukradený, podobě jako u těch, kteří berou prachy z druhé strany. Jedno lhaní v něčím zájmu je jako druhé, a pravda nikde.

Ovšem pokud proameričtí nebo proruští pochopové berou prachy od svých mocipánů, a přitom pracují ve veřejno-právní televizi či v rozhlase, pak je jejich jednání trestné vzhledem k výkonu jejich veřejno-právní funkce. A to mi vadí zásadně, protože jejich lži platím i já, formou koncesionářského poplatku. Proto doufám, že jednou budou soudit nejprve minulé a současné členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Tito pachatelé mediálního zla úmyslným neplněním svých zákonných povinností způsobili zásadní škody a veřejně ohrozili společnou věc zvanou res publica.

Protistátní činnost a podvracení republiky není sranda, aspoň za komunistů to sranda nebyla. Nám, již trestaným politickým vězňům, estébáci hrozili tímto paragrafem při výsleších, a na to byla sazba do 10 let. Dnes podvracení republiky asi sranda je. Seznam těchto prozatím nesouzených funkcionářů RRTV najdete zde.


Šíření terorismu v rámci boje s terorismem

Západní boj s terorismem pod vedením USA a NATO má naprosto skvělé výsledky, tedy z hlediska šíření terorismu. To exaktně ukazuje studie za rok 2015: Global Terrorism Index 2015 - Institute for Economics and Peace. Podívejte se na hlavní tabulku úspěchů Západu. První tabulka ukazuje 5 zemí, které odpovídají za 80 % přírůstek terorismu v roce 2015 v celém světě.



Všechno jsou to země, kde se úspěšně tzv. "demokratizuje" už celá léta za naše daně a skrze NATO zbraně. V těchto zemích se zabíjí tisíce civilistů v rámci boje s terorismem. Výsledkem je globální růst terorismu a mezinárodní zločiny západních států, které snad jednou bude soudit mezinárodní tribunál. Celkový globální výsledek tohoto boje vypadá následovně, viz data ročenky pro rok 2015.



Americký, EU a NATO styl boje s terorismem způsobil zatím největší růst teroristických činů v historii. Tak tomu se říká pořádek na západní způsob. Rozvrátil celé státy nelegální válkou vedenou bez usnesení RB OSN. Vxzápadních zemích způsobil největší poválečnou vlnu teroru a uprchlíků, v rámci takto "úspěšného" boje s terorismem.

A stejní pachatelé nyní postupně nacházejí ve vlastních řadách ty "Goebbelse" kteří o tom mluví, viz blahodárnou práci Wollnera a dalších mediálních pochopů. A pokud se podíváme na našeho bystrého ministra vnitra Chovance z ČSSD, pak je jasné, že tyto samozvance a ztroskotance nenecháme ničit náš krásný kapitalistický ráj pod moudrým vedením USA. A naše společnost, soudruzi, je ohrožena zvláště nyní, kdy nám neoliberálně řízené hospodářství v EU vzkvétá zcela nebývale a neslýchaným tempem blahobytu. Kde jsem to jen slyšel... Nedá mi to, abych na toto téma nedal jeden dobrý vtip aspirující na Zlatou mříž roku.



Posilněni úspěchy nového světového řádu prosazovaného od 1990 se podívejme na nový pořádek vzniklý Rusy iniciovaným příměřím v Sýrii. To se postupně implementuje od konce února 2016 a má za sebou první týden existence.


Ruský pořádek v Sýrii, aneb boj proti terorismu

Ruský nápad, jak dosáhnout příměří, byl podivuhodně jednoduchý a nechal západní bojovníky s terorismem zcela v šoku. Rusové nejprve přiletěli do Sýrie s vlastními letadly, radary, raketami a loděmi ochránit své a Asadovy zájmy v Sýrii. Druhá strana proti legálně zvolené vládě zcela barbarsky podporovala výše uvedenou podporou teroristické skupiny páchající děsivá zvěrstva. Rusové vytvořili bez ptaní tzv. "spojenců" vlastní bezletovou zónu. Do země je pozvala legální vláda, která naopak nedala souhlas žádným jiným mocnostem k narušení suverenity Sýrie a vzdušného prostoru. Je tak mimochodem, toto narušení je za normálních okolností zločin proti mezinárodnímu právu a může vést k vyhlášení války.

Pak Rusové začali boj proti terorismu na ruský způsob. Třicítka relativně starých letadel jede už měsíce jako hodinky, bombarduje z 5 km přesně jako hodinky. Kvůli lepšímu prodeji zbraní Rusové pro jistotu vypálili pár střel s plochou dráhou letu na 1000 km, z malých lodí v Kaspiku a z ponorky ve Středozemním moři. Tyto střely jsou už určeny na prodej a potřebovaly reklamu. To jest proražení americké radarové obrany v Iráku, která byla tak impotentní, že přelety asi ani nezaznamenala.

Asadova demoralizovaná armáda dostala nové zbraně, přišli ruští instruktoři. Na stylu boje je to už vidět, a nejvíce na nově zformovaných jednotkách bojujících v Latákii. Rusové okamžitě zařídili opravny rozbité vojenské techniky, nasadili v SAA raketomety TOS-1 Buratino a tanky T-90, plus kompletní špionážní techniku s cca 70 drony, které nyní mimo družice a špionážní letadlo IL-20 monitorují příměří.


Uřezávači hlav a příměří

Vážně vedený boj proti terorismu (a nikoliv s terorismem) způsobil mezi umírněnými i radikálními uřezávači hlav v Sýrii docela velký poplach. Rusové jasně řekli, že buď s nimi všechny umírněné frakce půjdou do boje proti terorismu, nebo budou mrtvé. To je tak jednoduchá logika, že jí celkem každý rozumí. Po dvou měsících vítězné ofenzívy Asada bylo jasné, že je to myšleno vážně. Takže teroristé na seznamu RB OSN budou zabíjeni dále a plném souladu s mezinárodním právem. Zbytek "opozice" buď podepíše příměří a půjde do voleb proti Asadovi, nebo bude považován za teroristy. Jak jednoduché, milý Watsone. Výsledná mapa ruského genštábu pro příměří vypadá takto.




Béžová Kurdové, černá ISIL, zelená Al-Núsra a Al-Kájda (dnes spojenci USA a EU, ale nikoliv Rusů), fialová Asad a jeho spojenci. Žlutá jsou území, odkud nyní bojové skupiny faxují, volají nebo mailují žádosti o příměří na ruskou základnu v Hmeimim. Tam je mezinárodní štáb, který prověřuje dodané žádosti a kontroluje koordináty. Zbytek teroristů bude vybitý a poražený. A to jak podle mezinárodních dohod RB OSN schválených i USA, tak podle původního ruského plánu. Tento boj s terorismem je tak jednoduchý, že o něm naši presstituti raději neřeknou ani slovo.


Kdo bojuje s terorismem a kdo má držet hubu

Šéf americké diplomacie Kerry je už na porážky od Rusů zvyklý. Problémem pro něj jistě bylo skousnout první světový US-debakl s Íránem. Ale po prolomení první hranice si už člověk na kocovinu z chytrého Lavrova a jeho vítězné party tak nějak zvykne. Zvlášť, když to má v úřadu už za pár. Co má také Kerry dělat, když jeho politika boje s terorismem skončila tak nějak nevítězně. Americké BGM-71 TOW prodávají jejich spojenci na e-Bay. Mimochodem, chci vidět, jak proti této demokratické US-zbrani ochráníme Temelín a Dukovany, a kolik nás to bude stát. Průbojnost pancéřování je cca 1000 mm, to je prosím tloušťka normálního železa o síle jednoho metru. Teď začali tzv. "spojenci" rozdávat teroristům v Sýrii i rakety FIM-92 Stinger sestřelující letadla do výšky 8 km. Musím se honem podívat na e-Bay, co to stojí. Ale já letadly moc nelétám, raději chodím pěšky.

Americké zbraně zabíjejí jejich spojence Kurdy skrze turecké NATO. Turecko používá v boji proti kurdským "teroristům" stejné zbraně, které USA dodává "demokratickým" Kurdům. Ti zatím bojují proti teroristům v Sýrii, nyní již jen vlažně podporovanými USA. Pak se pustí do Turků, kteří naopak pilně podporují teroristy v Sýrii z titulu člena NATO. Děti syrských uprchlíků, které svým bojem s terorismem Turci vyrobili, podle některých zpráv zaměstnávají jako malé otroky v tureckých fabrikách vyrábějících spotřební zboží pro Západ. Pokrok nezastavíš. Zvláště v krizové době, kdy Rusové považují Turecko za stát podporující mezinárodní terorismus a po sestřelení SU-24 na něj uvalili hospodářské a politické embargo. Navíc se Kurdové spojili s Asadem, k němuž přeběhly i skupiny vojenské opozice předtím vojensky a finančně podporované USA. Západem podporovaný spolek umírněných uřezávačů hlav se mezitím začal vraždit mezi sebou. A kdo to přežije, toho zavraždí Al-Núsra a ISIL, pokud s nimi neuzavře vazalskou vojenskou smlouvu. Takže nevítězný Kerry neměl moc na vybranou, a pochopil neodvratné. Viz náš poslední článek na syrské téma v polovině února ohledně Mnichovské dohody (Mnichovská kapitulace Západu ohledně Sýrie).

Proto USA podepsaly dohodu s vítěznými Rusy s tím, že ji okamžitě poruší, jakmile to bude jen trochu možné. A pak postaví svůj "plán B" boje s terorem, který ve světě a v Sýrii funguje s výše uvedeným výsledkem. Zatím se "plánu B" boje s teroristy příliš nedaří, aspoň v Sýrii nikoliv. Příměří začíná fungovat, a bude se bojovat proti terorismu. Kdo se k příměří nepřipojí, ten bude opravdový terorista. A to při současném stavu front, a při ruské umanutosti boje proti terorismu, není extra dobrá vyhlídka.

Mluvčí US-zamini hulvátsky poradil Rusům "put up or shut up". Čili aby buď implementovali příměří, nebo aby drželi hubu a nechali vesele a globálně povykovat západní mediální mašinérii lhaní. Z výše uvedených důvodů se lhaní korporátek o Sýrii nachází ve skutečně kritickém bodě. Dokonce i lidé jako Marek Wollner z ČT musí vylézt z královsky placené Kavčí ulity a musí obecnému lidu vysvětlit, jak to s námi doopravdy jest. Vtipná Zacharovová z ruského zamini poradila svému velkohubému US-kolegovi, ať sám drží hubu. Když mu sklapne, tak bude moci poslouchat, co říkají a co dělají Rusové. Za sebe bych pitomému mluvčímu totéž poradil i já. Hlavně proto, že jeho šéf se podle výše uvedeného amerického hesla už dávno zařídil. Ale mediální štáb Bílého domu, to je fakt zdivočelá parta. Volební období Obamy je u konce. Otáčecí dveře (revolving doors) se už rozběhly a je třeba získat cenné fleky ve vojensko-průmyslovém komplexu. Viz článek Všichni Obamovi koupení muži. Neoliberální boj o chleba není žádná sranda, soudruzi, ani v době studené války ne.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články:

Novoroční bilance po dvaceti šesti letech Díl čtvrtý – na cestě k lepšímu způsobu politiky

0
0


Josef Mrázek
29. 2. 2016
Dvacet šest let je generační rozdíl, moc dlouhá doba k napínání naší trpělivosti a určitě dost dlouhá doba na to, abychom podle stavu státu na začátku a na konci tohoto období mohli spolehlivě posoudit, jak se dbalo zájmů obyvatelstva. 
(Pozn. red. I.D.: Článek nevyjadřuje stanovisko politické iniciativy NR)

V prvním dílu bilance jsme si řekli, v jak špatném stavu stát je po nešťastném začátku, kdy se k moci dostali lidé, kteří nedbali zásady ponechat, co je dobré, a opravit, co je špatné, a když to pokračovalo devastací národního hospodářství a ztrátou národního majetku. Ve druhém díle je pohled na vývoj zanedbaného sociálního systému a návrh, co s tím udělat. Třetí díl byl o veřejnému zdravotnictví. Teď je před Vámi čtvrtý díl, naznačuje cestu k lepšímu způsobu politiky.

Neúspěchy pokusů opravit systém založený na soutěžení politických stran tak, aby byl prospěšný pro celou společnost, naznačují, že chyba je hlouběji, než ji hledáme.

Ve starém Řecku označovalo slovo „politika“ správu věcí veřejných, a k tomu bychom mohli dodat dnes - při respektování spravedlivých požadavků všech zúčastněných.

Dokud rozhodoval panovník a oponovala mu církev, byla politika spíše způsobem, jak upevnit moc bez nákladného válčení. Ale ani v současnosti mnozí nevidí v politice poslání být spravedlivý ke všem, ale spíše cestu k většímu zisku. Bohatství se však soustřeďuje do rukou stále užší skupiny lidí a tak by skoro všichni občané měli dávat přednost původnímu pojetí politiky. Mají sice většinu, ale zatím ji neuplatnili. Hledejme chybu ve způsobu rozhodování.

O jednoduché otázce se dá jednoduše hlasovat, ale málo problémů je tak jednoduchých, aby stačily odpovědi ano nebo ne a aby všichni věděli, o čem se hlasuje. Je také nutné uzákoňovat pravidla, jak v typických případech postupovat, aniž by se to případ od případu složitě projednávalo. A tady někde vznikla ta chyba.

Při tvorbě zákonů a jejich používání by měli rozhodovat občané, kterých se výsledek těchto aktů týká, ale zákony dovedou dobře formulovat spíše jen jednotlivci a konečnou podobu schvaluje omezený počet zastupitelů. Rozhodnout o všem referendem nedokážou ani Švýcaři a ve státě naší velikosti se určitě neobejdeme bez zastupitelského principu. Jde o to, vyhnout se chybám při jeho praktikování. Jiný zájem, než většina občanů, má nepočetná, ale hospodářsky i mocensky silná skupina, provázaná se zahraničím. A takovýmto skupinám se podařilo prosadit u nás i jinde ve světě jim vyhovující pravidla „politického“ zastupování, která jen falešně předstírají demokratičnost, a ve skutečnosti ponechávají rozhodování přílišnou měrou v rukou držitelů velkých peněz.

Dosáhnout toho, aby sbory zastupitelů na všech úrovních sledovaly zájmy občanů, které zastupují, chceme správným výběrem zastupitelů a jejich stálou kontrolou.
Volby zastupitelů je potřeba upravit tak, aby aspoň někteří navržení byli dobří a abychom je mohli vybírat. S dobrými kandidáty musíme voliče seznámit. To se může podařit v malých volebních obvodech, nejvýše pro několik málo tisíc voličů. U větších volebních obvodů je běžnou praxí, že volební strany předkládají kandidátky, na jejichž obsah voliči prakticky nemají vliv, a aby si nemohli vybrat nejpřijatelnější kandidáty z různých kandidátek, je dovoleno volit jen jednu volební stranu. Při platném volebním zákonu stačí, aby finančním kapitálem ovládaná strana dala na kandidátku penězi řízené kandidáty a zaplatila mediím za zmanipulování věřejného mínění. Aby nemohl být volební zákon, který to umožňuje, jen tak snadno změněn, je to jištěno podmínkou, že souhlasit se změnou by musela Sněmovna i Senát PČR. Odvolat zastupitele, který zklamal, nelze.

Změnit volební zákony, a to nejen pro parlamentní volby, ale pro všechny volby, je nutnou podmínkou pro obnovení aspoň trochu demokratických poměrů, a teprve potom možná bude politika sloužit k tomu, k čemu sloužit má. A dále je nutné mnohem radikálněji změnit zákon o financování politických stran a hnutí.

Nové zákony o volbách musí řešit, mimo jiné, tyto tři úkoly:

1. usnadnit naplňování kandidátek kandidáty, které si vyberou občané v primárkách
2. zavést volbu jednotlivců z libovolných kandidátek místo volby stran
3. umožnit odvolávání zvolených zastupitelů formou nové obvodní volby.

1. Každá volební strana se může rozhodnout naplňovat kandidátku na základě výsledků primární volby kandidátů z těch občanů, kteří se projevili svou veřejnou činností a voliči obvodu je znají. Od takové volební strany se nesmí požadovat žádný poplatek a musí se jí poskytnout součinnost při pořádání předvolebních shromáždění a primární volbě. Podmínkou účasti na její kandidátce je přihlášení se k Ústavě ČR včetně jí garantovaných vyšších zákonů a ke všeobecným principům mravnosti.

2. Volby se konají v přibližně stejně velkých rovnoprávných obvodech. Volen je všude stejný počet zastupitelů. Nejsou žádné limity, hlasy se nikam nepřevádějí. Zásadní změnou je, že hlasy nedostávají strany, ale jednotlivci, bez ohledu na to, na které kandidátce a v jakém pořadí jsou uvedeni.

3. Mandát zastupitele, který voliče zklamal, může být zpochybněn a může být vyvolána nová volba v postiženém obvodu peticí podepsanou aspoň polovičním počtem podpisů, než byl počet hlasů potřebných ke zvolení jednoho zastupitele.

Podrobnější popis požadavků na zákon o volbách je uveden v článku „Směrem k volbám“ na www.spojeni.org/jm/150913.html. Obsahuje příklad uspořádání voleb do Sněmovny PČR ve dvaceti sedmi sedmimandátových obvodech a uvádí výhody tohoto řešení.

Nový zákon o politických stranách a hnutích musí radikálně změnit pravidla o jejich financování.

1. Strany a hnutí nesmí příjmat žádné dary od firem a korporací
2. Strany a hnutí smějí přijmout od téže fyzické osoby během jednoho roku nejvýše dar ve výši 1% průměrné mzdy v předchozím roce.
3. Strany a hnutí musí dostávat za každý hlas získaný ve volbách stejný příspěvek na činnost bez ohledu na dosažený výsledek.
4. Velikost dosud vypláceného příspěvku za získaný hlas může být snížena.

Problémy, které je nutno překonat

Všichni, pro které je politika výhodný obchod, se postaví proti změnám volebních zákonů a samozřejmě proti změně financování politických stran a hnutí. Tím ale přiznají, že nemají v politice ve smyslu služby veřejnosti co dělat. Podobně se odhalí i ti občané, kteří je přesto podpoří v mylné naději, že za to budou odměněni. Musíme ale počítat s tím, že stávající politická garnitura žádné změny nepřijme a proto příští volby proběhnou po staru. A ukáže se, kolik lidí pochopí, že odpůrci změny nesmí být voleni. Ale musíme těm, co pochopili, dát možnost někoho volit. K tomu účelu mohou sloužit kandidátky, na kterých budou občané, kteří se ve volebním obvodu představili prací pro občany a do voleb je přihlásí hnutí občanů, jako volební strana.

Je škoda, že se ještě bude volit podle starých pravidel, ale aspoň obsah kandidátky k uvedenému účelu zřízeného hnutí bude nový. A vhodné kandidáty tam najde každý. Už nepůjde o to, zda je kandidát pravý či levý, ale o to, zda jeho stanoviska jsou rozumná a spravedlivá. Pro začátek musíme zbavit voliče pochybností tím, že naznačíme na několika příkladech, co si pod tou rozumnosti a spravedlivostí máme představovat. Zmíněné hnutí proto vydá jakýsi základ programu, například desatero voliče. Hlavním kriteriem při rozhodování ale musí být rozumnost a spravedlnost rozhodnutí v současnosti, i s ohledem na budoucnost.

Potřebnou změnu mohou uskutečnit občané dobré vůle, ktrerých je dost, a stačí, aby opustili strereotypní představu, že bez stran to nejde, a také se přestali drobit na bezmocné skupiny. To bude nejtěžší, a návod, jak na to, se do tohoto článku již nevejde.

Máme jít na Rusa, nevíme proč …

0
0
Jan Urbach
29. 2. 2016   Vaše věc
 

Tváří v tvář migrační vlně – a většinově utečenci přicházejí trasou via Turecko – se mnohým Ankara zdá jako ideální partner řešení krize. Navíc rusofóbní pravice jásá, když se dnešní režim prezidenta Recepa Erdoğana dostal do konfliktu s Ruskem. Podpora Turecka se tedy vyplatí. Opravdu?

Důležitá otázka ovšem je, zda skok do takovéhoto proudu je účelný nejen pro naši republiku, ale pro i pro celou Evropskou unii. Jaké vlastně máme společné zájmy s Tureckem, do jejichž naplňování, ale i vyvolaných důsledků můžeme potom velmi snadno být zataženi? Nakolik se vrací do Ankary myšlenka obnovení Osmanské říše, ať by už měla tu či onu podobu? Vůbec není vyloučeno vytváření nějakého vojenského paktu závislých, ale ani snaha dosáhnout takové reality územními zisky. Třeba dnes ještě ne, ale co zítra? Co všechno je tomu Erdoğanův režim ochotný dát, o tom svědčí jeho spolupráce s islamistickým a teroristickým Islámským státem.

Po sestřelení ruského vojenského letadla se pro některé Ankara stala úžasným hrdinou, který se postavil ruskému medvědovi. Všechny okolnosti ukazují, že šlo spíše o tureckou provokaci. Využito pro ni bylo okolnosti, že Rusko začalo v Sýrii reálně bojovat proti islamistickému terorismu a fakticky na obranu naší evropské civilizace.

Takový americký senátor John McCain jistě musel jásat. Přesně v jeho kruzích totiž musely znít sladce požadavky: Zrušme Radu NATO – Rusko, přesuňme co nejblíže hranici s Ruskou federací co nejvíce zbraní pro každou příležitost a mírotvorně tam také vybudujme co nejvíce dalších základen. Pohled na mapu stávajících základen NATO okolo ruských hranic je sice výmluvný, ale i tak je to pro některé málo. Jak daleko je však od takové válečnické politiky k možnému reálnému konfliktu v Evropě? K jakým provokacím může dojít na hranici Ukrajina – Rusko, v Pobaltí, na hranici Kaliningradské oblasti? Jaké záminky mohou být využity?

"Červený šátečku, kolem se toč, máme jít na Rusa, nevíme proč." To si zpívali vojáci, když před sto lety jeli ve Velké válce na východní frontu. A co dneska? Jistě slavnostně vyprovodíme na východní pozice stovku vojáků Stropnického kontingentu. Proč a za koho? Za Miroslava Kalouska, abychom zůstali v Česku? Nebo za Washington? Za Osmanskou říši? Kvůli evropským hodnotám to rozhodně není.

Viewing all 19126 articles
Browse latest View live