9. 3. 2016
Dobrý den, pane prezidente.
Krásný dobrý den.
Ve středu pražský soud rozhodl o tom, že se Kancelář prezidenta republiky má omluvit za výroky na adresu novináře Ferdinanda Peroutky. Pane prezidente, co jste říkal na výrok soudu?
Začal bych jedním citátem. Ve třicátých letech napsal velký český novinář Ferdinand Peroutka článek Hitler je gentleman. A z toho článku vyplývalo, že se s Hitlerem je možné dohodnout. Víte, pane redaktore, kdo je autorem tohoto výroku? Bývalý ministr kultury Pavel Dostál, rok 2002, odvysíláno ČT 1 v pořadu Naostro. Od té doby uplynulo čtrnáct let. Je zajímavé, že paní Kaslová tehdy Pavla Dostála nežalovala. Já bych ten problém rozdělil na dvě věci. Teze, že se v určitém období, konkrétně v období druhé republiky a protektorátu, Ferdinand Peroutka přiklonil bohužel k nacismu. A přitom i nadále tvrdím, že to byl velký novinář, jedno nevylučuje druhé. Bohužel paní soudkyně odmítla jakékoliv důkazní materiály této teze. Já mohu pouze nabídnout, abych dlouho nezdržoval, dva články. Češi, Němci a Židé z období druhé republiky, kde se píše, že Židé jsou otravou Německa. Anebo článek Dynamický život, 26. dubna 1939, tedy už v období protektorátu, oslava narozenin Adolfa Hitlera s citátem Hitler je největší z Němců. Tyto materiály existují a není třeba je hledat. Mohl bych pokračovat desítkami případů, ale řeknu už jenom jeden. Existuje velmi zajímavý a podrobný materiál profesora Rataje, který dokumentuje na mnoha příkladech tehdejší Peroutkův příklon k nacismu. To jsou fakta.
A teď k tomu Peroutkovu článku Hitler je gentleman. Já jsem se několikrát veřejně omluvil za to, že se ten článek dosud, zdůrazňuji dosud, nepodařilo najít. Pokud se ho nepodařilo najít, a soudkyně z toho vyvozuje, že ten článek neexistuje, je to něco podobného, jako kdybyste prohlásil, že bůh neexistuje, protože ho nikdo nenašel. Nicméně přemýšlel jsem o tom, proč se ten článek nepodařilo najít, a myslím si, že základní vysvětlení je toto. Časopis Přítomnost vycházel ve dvou vydáních. V tom druhém vydání byly některé Peroutkovy články cenzurovány, zdůrazňuji, prvorepublikánskou cenzurou, a to právě za jistou oslavu nacismu. Peroutka sám přiznal jednu cenzuru, on ten článek se pak našel, kde říká pro změnu, že Hitler má geniální politické schopnosti. Konec citátu. Já jsem v univerzitní knihovně před drahnou dobou četl jeden ze svazků Peroutkovy Přítomnosti. A ještě nejsem tak senilní, abych si nepamatoval, protože ten titulek mě šokoval, a nejsem tak senilní, abych si ten článek vymyslel, ostatně proč bych to dělal, když je pro dokázání té předchozí teze dostatek jiných materiálů. Takže článek budeme dále hledat, vypsal jsem odměnu z vlastních soukromých prostředků sto tisíc. Věřím, že se jednou najde, a jsem zvědav na reakci těch, kdo teď tvrdí, že neexistoval.
A jak si vysvětlujete, že ten článek vlastně ještě nebyl nalezen?
Na to jsem Vám teď právě odpověděl. Protože jestliže byl cenzurován, tak zřejmě existuje, protože jsem to četl na vlastní oči, já k cenzurovaným materiálům nemám přístup, a tehdy už vůbec ne, a existoval pouze v prvním vydání deníku Přítomnost. V druhém se už neobjevil, protože prošel cenzurou.
A myslíte, že zmizel i z té knihovny, kde jste ho četl?
Tak to nevím, protože to už jsou opravdu desítky let, pane redaktore.
Vaše výroky projednával včera také Senát. Senátoři přijali usnesení, ve kterém po Vás požadují, abyste byl zdrženlivý a nerozděloval národ. Přehodnotíte na základě tohoto usnesení nějak své výroky a postoje?
Rozhodně ne. Tak za prvé. Jak dobře víte, Senát má osmdesát jedna členů. Pro toto usnesení hlasovalo osmnáct senátorů, to znamená necelá čtvrtina Senátu, a prošlo o jeden jediný hlas. Já jsem byl zvolen přímou volbou občany, nikoli Senátem, a zodpovídám se tedy zásadně a pouze občanům, kterým pravidelně, například na krajských výjezdech i jindy, skládám své účty. A pane redaktore, zamyslete se nad jednou maličkostí. Já samozřejmě nedůvěřuji průzkumům veřejného mínění, to je o mně známo, ale Senát má důvěru zhruba třiceti procent veřejnosti, zatímco důvěra v prezidenta se podle jednotlivých agentur pohybuje mezi šedesáti a sedmdesáti procenty. Nepokládáte náhodou za drzost, když instituce, která má třicetiprocentní důvěru, radí tomu, kdo má sedmdesátiprocentní důvěru, jak zvýšit svoji důvěryhodnost?
Tak to je samozřejmě naprosto jasná odpověď.
Ano.
Zmiňoval jste, že diskutujete s občany na svých výjezdech do krajů. Teď Vás čeká výjezd do Karlovarského kraje. V Karlových Varech je velkým tématem rekonstrukce hotelu Thermal. Ten vlastní ministerstvo financí. Ministerstvo financí přislíbilo, že uvolní tři sta milionů korun na rekonstrukci, ale vleče se to. V září se mělo začít opravovat, vypadá to, že se nezačne. Hospodaří Ministerstvo financí se svým majetkem správně? A má vůbec třeba stát podnikat v hotelnictví?
Já si myslím, že v zásadě ne, pokud se samozřejmě sežene dobrý investor, ať už domácí nebo zahraniční, mimochodem k tomu hotelu Thermal patří také bazén.
Je jeho součástí.
A vedou se spory o privatizaci tohoto bazénu. Co je to velký hotel bez bazénu, to je jasné, že to patří dohromady. Nicméně základním problémem Karlovarského kraje je problém lázeňství. A protože prezident nemá do kraje přijet jenom proto, aby řekl, to jsem rád, že jsem tady, a mějte se krásně, ale má svým, byť třeba malým, dílem pomoci, tak vycházím z toho, že za několik týdnů sem přijede čínský prezident s delegací špičkových podnikatelů, že spolu budeme jednat o čínských investicích. A nejenom o investicích, ale i o turistech. Jak jistě víte, tak už jsou v provozu, nebo budou brzy v provozu, dokonce tři letecké linky z Pekingu, z Šanghaje a Čeng-tu, což je hlavní město západočínské provincie. A teď si představte, že by úbytek ruských turistů byl více než kompenzován přílivem čínských turistů a čínských pacientů, protože v těch lázních se samozřejmě budou léčit. A to by souviselo i s tím, že by čínské investice mohly jít do některých lázeňských objektů, jako příklad Vám uvedu lázně Kyselka, které jsou zcela zdevastovány, které jejich majitel zanedbává. Pozor, teď jsem si uvědomil, že na mě bude podáno další trestní oznámení, že jsem majitele lázní Kyselka označil za toho, kdo zanedbává lázně, ale bohužel disponuji fotografickou dokumentací, takže to mohu snadno prokázat. A protože na lázeňství je tak či onak napojeno minimálně čtyřicet tisíc osob a protože Karlovarský kraj je nejchudším, ne nejmenším, ale nejchudším krajem v republice, průměrná mzda je tam dvacet dva tisíc korun, což je o čtyři tisíce méně, než je celorepublikový průměr, a to ještě musíte počítat medián, který je o dva tisíce nižší, a protože Číňané dobře platí, říká se, že platí lépe než Rusové, tak toto všechno jsou důvody, proč jedu do Karlovarského kraje, abych s hejtmanem, zastupitelstvy, ale i s městy, kde budu, tyto záležitosti projednával.
Hovořil jste o obchodní činnosti nebo obchodní náplni cesty čínského prezidenta do České republiky, hovořil jste o investicích do lázeňství. Kam ještě by mohly směřovat další čínské investice?
Já zastávám názor, zastával jsem ho už minule, že o investicích konkrétně se má hovořit teprve tehdy, a pouze tehdy, je-li uzavřena příslušná smlouva. Zatím Vám pouze mohu prozradit, že jsem kdysi řekl, že první vlna investic bude deset miliard, a to se také skutečně stalo, mimochodem byly koupeny České aerolinie, pivovar Lobkowicz, fotbalový klub Slavia, televize Barrandov a tak dále a tak dále. A podle mých informací by druhá vlna mohla znamenat přibližně čtyřicet pět miliard s tím, že už teď je v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta připraveno k podpisu asi dvacet konkrétních obchodních dohod.
Budete konkrétnější?
Ne, to víte, že ne. O těchto věcech se mluví, až když je dohoda podepsána.
Zkusit jsem to musel. Další velké téma, o kterém se ve společnosti hodně mluví, je samozřejmě téma migrace. V posledních dnech se opět objevily nějaké snahy zastavit, nebo alespoň omezit, příliv migrantů do Evropy. Pro nás jako pro Českou republiku je bezesporu nejzásadnější ta informace, která přišla z Bavorska, že Bavorsko uvažuje o uzavření hranic s Rakouskem. Pane prezidente, odkloní uzavření rakousko-bavorských hranic ten proud migrantů přes Českou republiku?
No, to je právě můj základní spor s premiérem. Když jsme na poradě ústavních činitelů diskutovali o migrační krizi, tak premiér tvrdil, že má z německé strany záruky, že německé hranice nebudou nikdy uzavřeny. Jak vidíte, situace se změnila a bude se měnit i nadále. Za druhé je podle mého názoru naivní předpokládat, že migranti se pokorně vrátí na Balkán. Řekl jsem asi před měsícem, že v tomto roce nás patrně zasáhne stejná migrační vlna, jako před tím už zasáhla asi deset jiných zemí. Půjdou přes Jižní Moravu. A já jsem proti tomu, abychom je umisťovali do detenčních zařízení. Jsem pro to, aby policie spolu s armádou uzavřela hranice a nepouštěla je vůbec sem, protože kdybychom je pustili a oni prošli do Německa, tak nám tu část ekonomických migrantů, a to je většina, Německo vrátí, a pak už budou vevnitř. A teď Vám řeknu něco, co se stalo nedávno, k té deportaci. Jeden účastník nedávné lánské expertní schůzky, který si nepřeje býti jmenován, navrhl velmi originální řešení migrační krize, které spočívá v tom, že na řeckých ostrovech by byla vybudována záchytná střediska, kam by byli deportováni i migranti z Evropy, například švédský premiér chce deportovat osmdesát tisíc lidí, a Řecko by udržováním těchto záchytných středisek splácelo svůj jinak nevymahatelný zahraniční dluh vůči zahraničním věřitelům. Je to originální řešení, které by zabilo dvě mouchy jednou ranou, to znamená, zastavilo by příliv existujících ilegálních imigrantů a na druhé straně by poskytlo prostor pro návrat deportovaných do, řekněme, zařízení s elementární civilizační úrovní. Ale řeknu Vám na závěr ještě jednu věc. Teď se vynořila taková šílená teorie, a sice že místo toho, aby migranti šli přes jižní Moravu do Německa, tak, protože mají rádi cestování, půjdou přes Bulharsko, Ukrajinu, Rusko, Bělorusko a Polsko do Německa. A to se nazývá novou migrační trasou místo existující balkánské trasy. Já sice nemám nic proti dálkovým pochodům, ale skoro si myslím, že autor této myšlenky se zbláznil.
Říkal jste, že by měla Česká republika uzavřít své hranice v případě, že by se ta migrační vlna odklonila. Neměli by ale už policisté a vojáci obsadit hranice, a ve své podstatě uzavřít, v těchto chvílích, aby vyslali jasný signál organizátorům, jak Vy říkáte, té invaze. Ten signál by měl být, tudy ne přátele, tudy cesta stále nevede a nepovede?
To je rozumný návrh, ale já dostávám od ministra vnitra každý týden zprávy o migraci, o počtu lidí, kteří překročili hranice. Mohu Vás ujistit, že v této chvíli je to kolem deseti lidí týdně, což je směšné číslo. A jestliže to skokem vzroste, a ono to budou asi nejdříve stovky a teprve poté tisíce, tak podle mých informací armáda a policie je schopna základní uzavření hranic realizovat do šesti hodin a to úplné uzavření, včetně takzvané zelené hranice, do dvou dnů. To si myslím, že je dostatečně krátká doba, aby nehrozilo riziko, že sem migranti ve větším počtu proniknou.
Evropa stále řeší, co vůbec s tou migrační krizí. Angela Merkelová stále opakuje, že je nutná dohoda s Tureckem. Státy visegrádské čtyřky se shodly na pomoci, na tom plánu B, pomoci Makedonii a Bulharsku ochránit hranice s Řeckem. Dohoda s Tureckem nebo plán B?
Tak já jsem pro plán A, který znamená krýt celé hranice Evropské unie, ale pokud tento plán nevychází díky laxnosti vedení Evropské unie, pak jsem pro plán B, to znamená, pro krytí těch hranic s Řeckem. To, pro co rozhodně nejsem, je dávat Turecku tři miliardy eur za to, že na svém území zadrží dva a půl milionu migrantů. Za prvé, prezident Erdogan už nyní zvýšil požadavek na šest miliard, to znamená, ten původní podíl České republiky osm set milionů by se také zdvojnásobil. A já myslím, že jsou to vyhozené peníze z toho prostého důvodu, že Turecko není ani schopno, ani ochotno s těmi migranty cokoliv dělat, pokud by je samozřejmě nechtělo posadit do vězení, ale to se asi nestane.
Bývalý velvyslanec v Rakousku Jan Koukal odhaduje, že vznikne nějaké nové uskupení na základech visegrádské čtyřky, které by mohlo být silnou opozicí pro Evropskou unii. Zasloužila by si Evropská unie silnou opozici?
Tak polský prezident Duda při našem nedávném setkání, a předpokládám, že při jeho blížící se návštěvě se toto téma opět objeví, mluvil o jistém společenství na ose Sever - Jih. To znamená od baltských států přes existující Visegrád, až, řekněme, po Slovinsko, Chorvatsko a případně Srbsko. Když si to spočtete, tak to už by byla poměrně dostatečná protiváha takovým takzvaně starým zemím Evropské unie, která by měla minimálně blokační minoritu.
Vy jste říkal, že jeden z Vašich poradců navrhoval řešení, že by se v Řecku postavily nebo zřídily ty záchytné tábory. Vy už jste o Řecku hovořil v souvislosti s tou jeho ekonomickou krizí, že by mělo být vyloučeno z eurozóny. Když si teď vezmeme, že vlastně Řecko je hlavní branou do Evropy pro migranty, nebylo by Evropě lépe bez Řecka?
Tak Evropě jako Evropské unii ne. Proč? Ale eurozóně určitě ano. Mimochodem jistě víte, že do eurozóny se Řecko dostalo podvodem, statistickým podvodem. To se to falšují statistiky, že? A z toho vyplývá, že když se tam dostalo podvodem, tak už to samo o sobě je důvod vyloučení, ale ty další důvody jsou, že Řecko nesplácí své dluhy, teď se ty dluhy přesunuly z dluhů bank na dluhy státu, ale pořád zůstávají a dokonce rostou. Kdyby Řecko opět zavedlo drachmu, protože eurozóna je elitní klub, a ne každý patří do elitního klubu, tak by samozřejmě přestalo žít nad poměry, jak se říká, maminka Káji Maříka říkala, jak peřina stačí. No, tak bohužel Řecku ta peřina nestačí. A pak by se mohlo časem do eurozóny vrátit. Podařilo se překonat krizi v Irsku, částečně v Portugalsku, ale Řecko bohužel je zemí, která naopak svoji ekonomickou krizi dále prohlubuje.
Pojďme se z Evropy přenést do Spojených států. Spojené státy mají za sebou takzvané superúterý. Vypadá to, že na podzim se o Bílý dům utkají Hillary Clintonová a Donald Trump. Tak koho z těch dvou byste si vybral?
Víte, pane redaktore, za prvé, já se nechci vměšovat do amerických vnitřních záležitostí. Za druhé, o profilech obou kandidátů vím velice málo, téměř nic o Donaldu Trumpovi. A četl jsem životopis Hillary Clintonové, který byl docela zajímavý. Kdybych se měl přiklonit k některému z těchto kandidátů, tak pouze na základě jízlivosti, která mně vůbec není vlastní, protože někteří novináři mě označují za českého Donalda Trumpa. Já dosud nevím proč, protože se přiznávám, že jeho projevy neznám.
Změní se nějak zahraniční politika, nebo myslíte, že se změní nějak zahraniční politika Spojených států po prezidentských volbách? A teď tím myslím zapojení Spojených států například do boje proti Islámskému státu nebo nějaká pomoc z řešení migrační krize?
Tak zahraniční politika se mění s každým americkým prezidentem. Někdy k lepšímu, někdy k horšímu. K horšímu, když vpadnete do Iráku a hledáte tam zbraně hromadného ničení, které neexistují. K lepšímu, když Nixon přijede do Číny, to byla ta slavná návštěva, kterou si jistě pamatujete. A tak bych mohl pokračovat dál a dál, ale každý prezident se logicky snaží přinést určitou změnu.
Pojďme zpátky do České republiky. Vysoce postavený vyšetřovatel Stanislav Švábenský ve videozpovědi, kterou natočil krátce před tím, než spáchal sebevraždu, tvrdí, že dva vysocí důstojníci ÚOOZ kryli vrahy expolicisty Michala Tofla. Stanislav Švábenský také zmiňuje, že vedení ÚOOZ informoval o problému s metanolem v České republice poměrně dlouhou dobu před vypuknutím té aféry, která stála život padesát lidí. Zaznamenal jste tuto kauzu Stanislava Švábenského?
Vůbec ne, pane redaktore. Já se omlouvám, ale takových kauz je poměrně mnoho. Kdybych se měl zabývat každou z nich, tak bych nedělal nic jiného.
Přesto, zeptám se, například i kauza Nagyová, která spadá do tohoto resortu, také se zatím ještě nechýlí úplně k vyřešení. Jaká je podle Vás pozice šéfa ÚOOZ Roberta Šlachty, a nemáte pocit, že selhalo třeba ÚOOZ zrovna v této kauze?
Já bych předeslal, že kauza Nagyová je daleko vyšší liga, protože vedla k pádu vlády. Kauza, kterou zmiňujete Vy, k pádu vlády nevedla a patrně ani nepovede. A víte, kritizovat práci policistů, to je velice snadná věc, já jsem někdy obviňován z populismu, a jistě by mně to přineslo pár bodů do mé důvěryhodnosti, kdybych pana Šlachtu nebo kohokoli jiného teď obvinil, že řídí ÚOOZ špatně, ale já to neudělám, protože já neznám podmínky jeho práce, já nevím o informacích, které případně ještě má. Jenom bych mu trochu smutně vytknul, že z té kauzy Nagyové nakonec opravdu zbyly ty kabelky, a to je trochu málo.
Vás čeká významný oběd odpoledne, podepisování smlouvy, dohody mezi Pražským hradem a katolickou církví o majetkovém vyrovnání. Dohodu velmi kritizuje ministryně Šlechtová. Ne příliš vstřícně se k ní stavěl i premiér Sobotka. Bude tato dohoda definitivní?
Tak on ji z druhé strany kritizuje kardinál Vlk jako vydírání státu vůči katolické církvi, protože součástí dohody je závazek katolické církve věnovat nemalou částku peněz z vlastních zdrojů do opravy dvou chátrajících budov. Jinak já rozumím hlasům, které navrhují, aby celý Hrad byl majetkem státu. Ale ptám se, proč v takovém případě vláda, která je u moci už dva roky, nepředložila odpovídající návrh zákona, nedělala nic, budovy chátrají. A tak s panem kardinálem jsme se museli dohodnout samostatně. Součástí této dohody samozřejmě je, že se církev vzdává restitučních nároků na asi sedm objektů na Pražském hradě.
Je ta dohoda definitivní, už by se nemělo potom nějak nějakým dalším způsobem jednat o dalších budovách a o nějakých změnách?
Já pevně doufám, že ne, ale teď jsem si zrovna vzpomněl na výrok, nikdo nemá nic míti za definitivní, pouze smrt je definitivní.
Tak pojďme k dalšímu tématu. Minulý týden na návštěvě Libereckého kraje jste říkal, že jste se s ministrem zahraničních věcí dohodl na znění smlouvy s Norskem, jenže ministr Zaorálek vzápětí přišel s úplně protichůdnou informací. Jak to tedy je, dohodli jste se, nebo nedohodli?
Tak podívejte se, není slušné říkat, že ministr lže, proto decentně řeknu, že ministr nemluví pravdu. Byl u toho svědek, dokonce, myslím, náměstek ministra zahraničí, který řekl, že na rozdíl od předchozí verze je tato verze přijatelná. Takže tvrdím i nadále, že jsme se dohodli, nevím, jestli na pana ministra zahraničí byl vyvíjen nějaký tlak, aby tuto dohodu odvolal, já sám bych jenom chtěl upozornit, což ministr zahraničí možná ani neví, že již v roce 2014 Poslanecká sněmovna svým usnesením požádala prezidenta a vládu v tomto pořadí, aby připravili návrh mezinárodní smlouvy s Norskem přesně na to téma, o kterém teď mluvíme. No, a když vláda, bylo to v roce 2014, rok a půl nereagovala, tak jsem reagoval já.
Budete chtít nějak mluvit na toto téma s panem Zaorálkem, vysvětlit si vlastně, v jaké fázi ta smlouva je?
Ale tak samozřejmě, že i když prezident má podle ústavy právo sjednávat mezinárodní smlouvy, což se málo ví, ne jenom podepisovat, tak já jsem jako „favor“ Ministerstvu zahraničí poskytl návrh této smlouvy s tím, že uvítám, když Ministerstvo zahraničí bude s prezidentskou kanceláří spolupracovat.
Když se zaměříme na ty norské případy na odebrání dětí českým rodičům, nebo alespoň jednomu z českých rodičů, tak víme o dvou případech, ale hovoří se také o tom, že je ještě nějaký třetí případ, o kterém se zatím nemluví. Tak už se o něm může začít mluvit, máte informace?
Ne, nemám žádné informace o třetím případu. Vím, že ta devítiměsíční holčička, což byl druhý případ, byla na základě rozhodnutí norského soudu vrácena rodičům, a velice to vítám. Podívejte se, pane redaktore, ta smlouva je profylaktická, to znamená, že je určena nejenom pro případy, které již nastaly, jako jsou děti Michalákových, ale pro jakýkoliv obdobný případ, ať se vyskytne za pět let, za deset let, za patnáct let. Takže to je hlavní účel této smlouvy.
Pomůže v tomto případě, že se norská vláda rozhodla, že by letos chtěla přistoupit, nebo že přistoupí k haagské úmluvě o ochraně dětí?
Je to jistě možný pozitivní krok. Stejně tak pozitivní je, že česká vláda bude vedlejším účastníkem řízení u Evropského soudu v této kauze. Já jsem ještě navrhoval, že máme některé možnosti u OSN, Komise pro lidská práva, Rady Evropy ve Štrasburku a samozřejmě Evropského parlamentu a že bychom všech těchto možností měli využít.
Když Norsko přistoupí k té haagské úmluvě na ochranu dětí, nebude pak ta Vaše smlouva zbytečná?
Bohužel ta smlouva o ochraně dětí je užitečný první pozitivní krok, ale ještě příliš nenutí norskou vládu k vydání českých dětí, pouze ji znesnadňuje jejich držení.
A u dětí ještě chvíli zůstaneme. Hodně se diskutuje o inkluzi ve školství. Je nějaká podoba inkluze, kterou byste podpořil?
Podívejte se, pane redaktore, my jsme před chvilkou mluvili o migraci. A migrace je inkluze ve velkém. Představte si, že Vám do Evropy přijde zatím milion ilegálních migrantů, na tento rok se odhadují dva miliony, možná více, a ti se mají nějakým způsobem smísit s evropskou populací. A vznikají pochybnosti, zda to funguje. Já tyto pochybnosti na základě příkladů ze západoevropských zemí sdílím. A jsou naopak nadšení zastánci „Refugees Welcome“, kteří vítají uprchlíky s otevřenou náručí, upřímně řečeno, postupně je to přechází. No, a teď se vraťme k Vaší otázce. Podívejte se, já jsem před dvěma lety vystoupil v odpovědi na jednu otázku proti inkluzi a řekl jsem svůj názor jako občan České republiky, nikoli jen jako prezident. A tento názor byl tehdy velmi silně mediálně ostrakizován, prakticky všichni vystupovali proti. Najednou vidím, že i někteří novináři, kteří horlivě psali pro inkluzi, dnes píšou proti inkluzi, tedy v obráceném gardu, na internetu jsem našel krásný termín „restituti“, ale ten snad není vulgární, takže Vás nikdo nebude pokutovat za vulgarismy, a řekl jsem už tisíckrát patnáct argumentů proti inkluzi, nemluvíme teď o velmi lehkém mentálním postižení, pokud je tomu na přání rodičů a pokud to bude fungovat, mluvíme především o středním a těžkém mentálním postižení, ale ona je velká otázka, jak to definovat a kde jsou ty hranice. To je jádro problému. Tak já Vám řeknu, abych Vás dlouho nezdržoval, jenom poslední, velice smutný argument proti inkluzi, který jsem nedávno slyšel a tedy přejal. V každém případě, i když to mentálně postižené dítě bude mít asistenta, tak v takzvaně normální třídě bude téměř vždy poslední. Já jsem si teď velmi podrobně prostudoval materiál Ministerstva školství o zavedení inkluze, kde se předpokládá, že to dítě může třídu dvakrát opakovat a podobně, a bude poslední, a tím, že bude poslední nebo jedno z posledních, tak ztratí jednu z největších radostí, které v životě máme, radost z úspěchu. Snažte se nad tím zamyslet, v té normální třídě bude poslední, nebude úspěšné, v té speciální nebo praktické třídě může být klidně i první a bude mít radost z úspěchu, to znamená, nevím, jak ve Vašem osobním životě, pane redaktore, zaujímá v preferenčním žebříčku hodnot hodnota radosti z úspěchu, jestli je hodně vysoko nebo hodně nízko, ale myslím si, že každý normální člověk je rád, když má úspěch, a tomu inkludovanému dítěti tu radost z úspěchu vezmete.
Podaří se Vám podle Vás přemluvit nebo vysvětlit ministryni školství nevhodnost inkluze? A jaká je vlastně její budoucnost podle Vás?
Tak měli jsme na mém expertnímu týmu paní ministryni Valachovou v Lánech, musím říci, že paní ministryně poslouchala velice pozorně, jak všichni členové expertního týmu jsou jednomyslně proti inkluzi, a dá se uvažovat o tom, že by se alespoň uvolnily podmínky pro vůli rodičů, to znamená, když to dítě s pláčem přijde z normální třídy, že je poslední, tak rodič bude mít právo ho přeřadit zpátky. Tak nějak neurčitě, velmi neurčitě, se mluvilo o tom, že by se inkluze odložila o dva roky, a já zatím stále nevím, protože ty zprávy jsou protikladné, zda to platí, nebo ne, ale v každém případě opakuji svůj návrh. A ten návrh spočívá v tom, vyzkoušejme si tu formu inkluze, která se teď navrhuje a která je odlišná od inkluze, která již byla na několika vzorcích, na několika školách. Nezavádějme to plošně, protože kdyby se ukázalo, že to nefunguje, tak v každém případě ta ztráta by byla menší, než kdyby zavedení inkluze v této formě bylo plošné. Řeknu Vám ještě jednu anekdotu, já věřím, že paní ministryně Valachová toho poradce už vyhodila, ten totiž navrhoval, aby to mentálně postižené dítě mělo nejenom asistenta, což bych pochopil, ale paravan, to znamená, bylo by skryto v té třídě za paravanem. A protože já vážím argumenty pro a proti a uznávám, že třeba cílem inkluze bona fide je socializace těch mentálně postižených dětí, tak když to oddělíte paravanem, tak samozřejmě jednáte proti socializaci. Ten návrh se vyskytl. Já pevně doufám, že byl už dávno na Ministerstvu školství pohřben.
Inkluze, jednotné učební plány, jednotné přijímačky, jednotné maturity, není to podle Vás snaha Ministerstva zprůměrovat českého žáka?
Tak pokud dojdete k názoru, a já jsem učitelské dítě, pane redaktore, takže o tom něco vím…
Proto se Vás na to ptám.
...od své maminky. Pokud dojdete k názoru, že všichni žáci jsou průměrní, tak je tento záměr chvályhodný. Pokud máte pochybnosti a domníváte se, že v každé třídě, a teď nemluvím o mentálně postižených dětech, jsou žáci nadprůměrní, průměrní a podprůměrní, tak taková unifikace je často nežádoucí. Znáte přísloví, rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla? A Ivan Vyskočil jednou napsal krásnou povídku Kosti, kde říká, že postupně se univerzity budou měnit na lepší střední školy, střední školy se budou měnit na lepší základní školy a základní školy budou přecházet, dejme tomu, na úroveň mateřských škol. To je tak, když rychlost kolony je opravdu určena rychlostí nejpomalejšího vozidla a když učitelé se samozřejmě musí věnovat pouze určité skupině žáků, a to vše, pane redaktore, je potencováno tím, že existuje naprosto nesmyslný předpis, podle něhož dotace školám se vyplácejí podle počtu žáků, takže žádný ředitel si nedovolí vyhodit i naprosto debilního žáka, protože by ztratil část dotací. A pak je zde ještě jedna věc, jmenuje se Ken, ale není to partner panenky Barbie, je to koeficient ekonomické náročnosti. A jak jsem se dozvěděl od předsedy hospodářské rady Plzeňského kraje, tak například humanitní obory mají daleko vyšší koeficient ekonomické náročnosti, a tedy vyšší dotace, než obory technické, zatímco my potřebujeme pravý opak. Potřebujeme preferovat technické obory, protože po jejich absolventech je neuspokojená poptávka.
Hovořil jste o tom, že problém je v tom, jak je školství financováno a že ředitelé nebudou chtít vyhazovat slabší žáky. Jak to tedy změnit, jak byste navrhoval změnit financování českého školství?
Velmi jednoduše. Navrhoval bych, aby se financování odehrávalo na základě kritéria, které se jmenuje uplatnitelnost na trhu práce. Už dnes jsou asi desetileté časové řady této uplatnitelnosti prakticky u každé školy. Jsou školy, které mají uplatnitelnost devadesát devět procent, to je kupříkladu vysoká škola Škody Auto Mladá Boleslav. Jsou školy, které mají uplatnitelnost šedesát procent, takže čtyřicet procent jejich absolventů končí na úřadech práce. Ale kdybych Vám teď řekl jméno této školy, tak bych riskoval další trestní oznámení, a já si myslím, že už tak jich mám poměrně dost.
Když mluvíte o trestních oznámení, pojďme zůstat tedy u spravedlnosti. Začátkem roku, kdy jste udělil svou první prezidentskou milost, tak jste při té příležitosti oznámil, že jste byli s předchozí ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou domluvení na otevření případu Jiřího Kajínka u jiného než plzeňského soudu.
Ano.
Ministr Pelikán tomu ale moc nakloněný není. Tak jak budou postupovat ta jednání? Vyvinete nějakou aktivitu tímto směrem?
My máme plánovanou návštěvu ministra Pelikána v Lánech. Původně měla být v březnu, ale protože půjde na nějakou operaci, to snad neprozrazuji nic tajného, tak jsme to odsunuli na duben, a tam samozřejmě s panem ministrem budeme mluvit. Víte, pane redaktore, to je smutný osud prezidenta, kterého nemůžete během funkčního období prakticky vyměnit, když přihlíží, jak se ministři mění jako na běžícím pásu, a když to, co si dohodne s předchozím ministrem, už neplatí u nového ministra. Mimochodem za osm let máme asi deset ministrů dopravy. Z toho vyplývá, že žádný ministr nemůže fungovat, pokud má životnost osm nebo devět měsíců. Takže řešením by skutečně bylo buď, kdyby to ministerstvo řídil nějaký odborník, který by tam byl na dlouhou dobu, a ministr by byl jakási politická figura, anebo kdyby tady byli vybíráni tak kvalitní ministři, že by je nemusel jejich šéf, tedy stranický šéf, každého půl nebo tři čtvrtě roku měnit.
Říkal jste, že se s panem ministrem Pelikánem sejdete v Lánech. Jaké třeba budete mít nějaké další argumenty pro to, aby se ten případ Jiřího Kajínka...
Tak já si především myslím, a koneckonců Vy sám jste to říkal v jiné souvislosti, to byla ta výpověď toho, kdo se zasebevraždil, že policisté kryli vraždu. Tak jsou indicie, zdůrazňuji indicie, nikoliv důkazy, že něco takového mohlo být i v plzeňském případu pana Kajínka, sám Pavel Rychetský, když byl asi dva měsíce ministrem spravedlnosti, tak vyslovoval veřejné pochybnosti v tomto směru, a protože sama obhájkyně pana Kajínka říká, že daleko lepší než udělení milosti je přesunutí toho soudu jinam, kde by nemohl být obviněn z podjatosti, tedy obnova řízení na základě údajných nových důkazů, protože když dostanete milost, tak pořád zůstáváte sprostý podezřelý, jak by řekl Jára Cimrman, když Vás soud osvobodí, tak už tohle stigma na Vás neulpívá.
Pane prezidente, děkuji, že jste si na nás a naše diváky udělal čas. Moc děkuji, že jsme si tady na Pražském hradě mohli společně povídat. Děkuji Vám.
Bylo mi potěšením.
Na shledanou.
Na shledanou.
Břetislav Olšer
A přitom jsme měli jsme možnost tomu ještě zabránit; bylo to 3. října 2005, kdy se v Bruselu začaly vést rozhovory s Tureckem o jeho vstupu do EU, rádoby smysluplná politika evropských vůdců však byla zlomena systematickým "náborem" běženců od Afriky až po Blízký východ, kdy se Evropa ocitla v kleštích, z nichž není úniku. A to byl čas, na který čekal Erdogan, aby udeřil; pověřil svého ministra pro vztahy s EU Volkana Bozkira, svého Goebbelse, který včera řekl v Bruselu: "Nepotřebujeme peníze, potřebujeme se cítit s EU v jedné rodině..." Inu, tak prolhaným lišákem nebyl ani zmiňovaný Goebbels, který netvrdil takovou lež, jako po 85 letech turecká diplomacie, co řká, že je špatné, když si proevropští intelektuálové a aktivisté myslí, že "EU prodává lidská práva za pomoc Turecku s uprchlíky...¨ Jak to bylo, pohádko, se Smolíčkem pacholíčkem a třemi prstíky o kousek tepla žadonících Jeskyněk.,.?
