Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Svět ruskýma očima 343

0
0
13. 3. 2016  Outsidermedia

Outsidermedia přinesl další přehled zajímavých článků z ruských periodik. Vedle blížící se volby ruského prezidenta se zabývají převážně geopolitikou, formulují ruské postoje k dění ve světě a přinášejí i jiný úhel pohledu, který je českému čtenáři a divákovi mnohdy upírán. Věříme, že i my s Novu republikou se brzy za to dostaneme na seznam 'strašných ruských špiónů' a 'Putinovy páté kolony' v Česku. Přejeme hezké nikým nerušené čtení:

Volby 2018: Rusko před a po

23. února 2016

Za dva roky budou v Rusku volby prezidenta. Je velká otázka, koho Rusové zvolí. Předpovědi jsou různé. Někdo si myslí, že nějakého vlivného člověka Kremlu, jiní uvažují o následníkovi z blízkého okolí Putina. Objevují se i konkrétní jména – Ivanov, Patrušev, Šojgu ….

Dohadů a předpokladů je mnoho, ovšem většinou neberou v úvahu to hlavní – Rusové si nehledají nového prezidenta. Nejsou devadesátá léta, kdy se země sunula kdoví kam, lidé cítili, že jsou změny nezbytné jako nikdy. Nyní žije Rusko ve zcela jiné době – v epoše stabilního a silného Ruska, vybudovaného Putinem.

Proto jsou i výsledky průzkumů jednohlasné – obyvatelstvo nevidí k Putinovi alternativu, dokonce ani v řadách těch, kteří pracují v Putinově týmu a celé Rusko je zná. Lavrov, Šojgu, Medveděv – všichni jsou profesionály svého oboru, ale představit si některého z nich ve funkci prezidenta, o tom lze pochybovat.

Zkrátka, Rusové nehledají nového prezidenta, nebo člověka schopného plnit „roli Putina“. Silného, přesvědčivého a opravdového vůdce, schopného sjednotit a vést za sebou lid. Takové dosud vidět není. Na sto procent lze říci: pokud se Putin účastní předvolební kampaně, bude zvolen znovu. Ne proto, že Rusko je „putinské Rusko“, ale proto, že Putin je ruský.

Převzato z News.mail.ru

***

Otřesy politického zemětřesení na Slovensku může pocítit celá Evropa

Petr Iskenderov
10. března 2016


Podle médií znamenaly slovenské parlamentní volby šok a zemětřesení. Hlavní lekce spočívá v tom, že slovenští voliči, i přes veškeré nátlaky na ně vedené prostřednictvím sdělovadel, hlasovali podle svého rozumu a většinou proti „systému“.

V novém parlamentu budou zastoupeny minimálně tři politické strany označované propagandisty z Bruselu za nacionalistické, populistické a dokonce fašistické. Je to Slovenská národní strana, kdysi podporující Mečiara, vystupujícího za aktivní vztahy s Ruskem (8,6 % hlasů), dále strana Sme rodina s 6,6 % hlasů a ještě pravicová radikální Národní strana „Naše Slovensko“ s 8 % hlasů. Ta žádá osvobození Slovenska od diktátu NATO a EU.

Bruselu není v této chvíli co závidět, když i pravostředová strana (na druhém místě s 12,1 % hlasů) vedená ekonomem Richardem Sulíkem stojí na straně euroskeptiků. Mimo jiné vystupuje také proti Lisabonské smlouvě. V této situaci je pro vedení EU lepší volbou vládnoucí sociálnědemokratická strana Směr Roberta Fica, i přes její vlastní názor na migrační krizi a vztahy s Ruskem. Dostala 28 % hlasů, avšak ztratila 14 mandátů ve stopadesátičlenném parlamentu. (V minulých volbách měla 44,4 % hlasů.)

Nikoliv náhodně posuzuje slovenský politolog Miroslav Kusý v bratislavské Pravdě možnou kompromisní dohodu mezi Ficem a Kotlebou, což se ještě před volbami zdálo být nesmyslné. Hlavní slovenské sociologické subjekty odmítaly do posledního dne možnost, že by Národní strana „Naše Slovensko“ překročila pětiprocentní hranici. Dávaly jí šanci na 1,5 až 2,5 % hlasů.

Slovensko předvedlo, že přes veškeré masírování občanů pro spojenou Evropu jsou občané členských zemí EU schopni jednat ne podle propagandy, ale podle svého národního instinktu. Vláda musí s jejich hlasy počítat právě tak, jako oni musí počítat s jinými objektivními faktory, které jdou proti scénářům Bruselu. Jedním z nich jsou běženci a nelegální migranti. Bruselská byrokracie dosud kapituluje před Tureckem, hlavním regulátorem migračního přílivu. Slovenská Pravda klade důraz na to, aby Slovinsko uzavřelo migrantům přístup do Schengenského prostoru a aby tak uzavřelo „balkánskou trasu“.

Procesy, které vyvolaly politické zemětřesení na Slovensku, jsou charakteristické pro mnohé státy EU. Přes veškerá úsilí Bruselu neklesá veřejné podpora maďarského premiéra Orbána. Změna vlády v Polsku měla za následek dramatické zhoršení polsko-německých vztahů a dokonce hrozbu EU, že proti němu zavede sankce. Euroskeptické nálady jsou silné i v ČR a v Rakousku, o středomořských zemích nemluvě. V EU dozrávají nové síly nejen v skrytu, ale již se projevují navenek a jsou schopné zásadně změnit evropský prostor.

Převzato z Fondsk.ru


*** 

Anochin: „Strašáka“ třetí světové války potřebuje Západ kvůli vojenským rozpočtům

Vladimir Anochin
9. března 2016


Podle názoru viceprezidenta Ruské akademie geopolitických problémů Vladimira Anochina jsou neopodstatněné prognózy mnoha západních analytiků, včetně zakladatele Stratforu Georga Friedmana o rozsáhlých válečných konfliktech. Poukázal na to, že nestabilita, která je nyní na Blízkém východě, se musí podle nich rozhodně přenést do dalších regionů. Řekl k tomu: „Obraťte pozornost na Jihočínské moře, Japonsko, či sporná území na Dálném východě. Tyto problémy nepřekračují kategorii „horkých míst“. Konflikty doutnají a budou doutnat ještě desítky let. Lidé, kteří vědí, co se odehrávalo ve druhé světové válce, například japonští politici, si ještě třiatřicetkrát rozmyslí, než prohloubí konflikt s Čínou…

Pro Spojené státy je válka nepřijatelná. Jedna věc je připravovat na tomto podkladě rozpočet a druhá je ve skutečnosti bojovat. Skutečný válečný potenciál Polska a dalších zemí, které si přejí se válečného konfliktu zúčastnit, je na tom stejně. Patrně když na sebe lidé chtějí obrátit pozornost, tak takto hovoří.

Zostřování bude stále, vždy bylo, na tom je založen svět. Ale k velké světové válce nedojde. Kdo je dnes ve staré Evropě schopen zvednout meč proti Rusku? Nikdo. Mnohdy se právě proto myšlenky těchto „analytiků“ točí kolem válečného rozpočtu. Proto masově vyrábějí „strašáky“.

Převzato z Pravda.ru

***

„Černí pasažéři“ překazili Obamovo vítězství nad Putinem

Ljubov Ljulko
10. března 2016 

 
Časopis The Atlantic publikoval analýzu zahraniční politiky Obamy pod názvem Obamova doktrína. Podle časopisu považuje Obama za největší nepřátele „džihádistický teror, ruský avanturismus a čínské jízlivosti“. Toto především znemožňuje zvítězit „mezinárodnímu liberálnímu pořádku“. Avšak umírat za to Amerika nehodlá.

Obamova doktrína

Novinář Joffrey Goldberg, odborník na prezidenta Obamu, má ve věcech zahraniční politiky neomezený přístup k americkému prezidentovi. V The Atlantic uveřejnil esej, v níž jsou uvedeny známé, ale i nepublikované Obamovy výroky. Ty objasní, k čemu jej dovedlo jeho zaměření na „výlučnost“ Ameriky ve světě.

Podle Obamy naložil Vladimir Putin krutě s Ukrajinou, která byla „země-klient, jež měla snahu vyklouznout z ruských spárů. Absolutně to samé udělal (Putin) v Sýrii za cenu vážných ztrát na životní úrovni své země. Myslet si, že Rusko zaujímá v Sýrii a na Ukrajině lepší pozici než před vpádem vojska na Ukrajinu, nebo vyslání vojska do Sýrie, mluví o nepochopení povahy síly v mezinárodních záležitostech a ve světě jako celku. Skutečná moc znamená, že můžeš dosáhnout všechno, co chceš, aniž bys sáhl k násilí. Rusko bylo znatelně silnější, když se Ukrajina třeba jen zdála nezávislou zemí, ale byla kleptokracií, ze jejíž nitky mohl Putin tahat.

Jistě je lépe dosáhnout cíle bez násilí, avšak nikoliv Rusko svrhlo legitimního ukrajinského prezidenta a také Rusko nezačalo podporovat tzv. arabské jaro, které se zvrhlo v řádění terorismu. Takový je na Ukrajině a v Sýrii výsledek Obamou použité síly.

Co se týká nitek na tahání, to je mylná představa imperialisty o zahraniční politice, v níž podle něho všem partnerům, nebo vazalům i spojencům je možno vnutit svoji vůli. V Americe se to nazývá „zvláštní vztahy“. V tom tkví Obamova nelibost k „černým pasažérům“, k nimž řadí „zvláštního“ Camerona a Francouze Sarkozyho a Hollanda. Připomenul jim nechuť dát do jejich vojenských rozpočtů požadované 2 % HDP, odmítnutí vojenské podpory syrské kampaně i to, že ponechali Libyi po svržení Kaddáfího „ve sra…ách“ (shit show).

Podtext výtek Obamy je takový: USA za vás bojují, udržují NATO, ale vy sami, je-li potřeba nastavit hruď, utíkáte. Nebudeme za vás umírat v regionech, které jsou důležité pro Evropu a ne pro Ameriku.

Goldberg cituje Obamu dále: „Pokud nyní kdokoliv uvažuje, že půjdeme bojovat proti Rusku za Krym a Východní Ukrajinu, musí se jasně a srozumitelně vyjádřit. Myšlenka, že tvrdá jednání či míchání se do jednotlivých válečných akcí budou nějak ovlivňovat rozhodnutí Ruska nebo Číny, je v protikladu ke všem důkazům, které jsme pozorovali v posledních padesáti letech.

Tak kdo je avanturista a kdo je jízlivý? Vzpomeňme odporný výraz obličeje Clintonové, když se dívala na video, kde zabíjeli Kaddáfího. Řekla: „Přišli jsme, viděli jsme, on zemřel.“ Potom Libyi ovládl chaos, poté i Sýrii a nakonec i Evropu s přívaly Libyjců a Syřanů, prchajících před válkou. A k tomu se zhroutil Irák. Všechno se událo proto, aby byli zničeni diktátoři ve jménu vítězství mýtu demokracie. Vina přece není Amerika, vina je neschopnost rozvrácených zemí pochopit, že svět je uspořádán dialekticky a americký model není zaručený pro všechny. Vy, pane Obamo, se svou výlučností bráníte rovnovážnému uspořádání světa mezi vaším neoliberalismem a africkou kmenovostí. Tato rovnováha se možná nachází někde kolem čínského či ruského modelu demokracie.

Za Obamova prezidentování se Rusko i Čína staly rovnoprávnými světovými hráči, ale „farmáři, tesaři, inženýři“ – účastníci arabského jara – džihádisty.

 

Sázka na sankce a hybridní války

Obama vsadil na sankce, hybridní války, které mu umožnily tahat za nitky, ale ty se někdy utrhnou, protože vztahy ve světě nelze zakládat na zradě. Není možno slibovat pomoc Izraeli a odvracet se od něj ve prospěch dohody s Íránem – nepřítelem Izraele. Nelze nazývat Saúdy spojenci a vyhlašovat, že nebudeme „používat naši vojenskou sílu, aby si (Saúdové a Íránci) mezi sebou vyřizovali své účty“. Není možno podporovat kyjevský nelegální fašistický režim a ponechávat mu zvůli. Není možno budovat Transatlantickou unii a ponechat Evropu napospas migrantské krizi.

Obama řekl Goldbergovi: „Jsem přesvědčený internacionalista.“ Je ale nejasné, koho sjednotil v době svého vládnutí. „Jsem také idealista, neboť vím, že musíme prosazovat takové hodnoty, jako je demokracie, lidská práva, neboť neslouží jen našim zájmům, ale také zájmům lidí na celém světě, protože přijímají-li lidé nadřazenost zákona a práva majetku, atd., dělá to svět lepším.

Takže lze říci nebezpečný idealista. Tyto nedůvěryhodné normy a hodnoty se prosazují prostřednictvím chaosu a smrti v zemích s jinými mentálními a hodnotovými orientacemi.

Za výsledek své zahraniční politiky Obama uvedl: „Lidstvo se stalo méně surovým, trpělivějším, zdravějším, lépe se stravujícím, ohleduplnějším a schopnějším k ovládání.

Jestlipak to čtenář u sebe také pociťuje?

Převzato z Pravda.ru

Hrdinka Majdanu

0
0
Naděžda Savčenková u soudu

13. 3. 2016, zdroj


Bývalý starosta Užgorodu řekl, že Savčenková zhášela cigaretu v oku vězně a bila do slabin


Členka trestného oddílu „Ajdar“ Naděžda Savčenková, obviněná z vraždy (ruských) novinářů, se provinila i nelidským mučením vězňů. To napsal na své stránce v sociální síti exstarosta Užgorodu Sergej Ratušnjak.

Osobně jsem mluvil s učitelem a knězem, kteří jako zázrakem přežili bestiální mučení a týrání nové "majdanovské" hrdinky Savčenkové. Zde jsou jejich slova: "Ona (Savčenková) nejen bila, ale prostě mrzačila a zabíjela. Bila trubkou zajatce, svázané za ruce a nohy, tloukla je do genitálií, hasila cigaretu v jejich oku. Neustále křičela: "Prodáme tě na orgány jako ostatní nebo ti rozstřílíme prdel“ – napsal Ratušnjak na své stránce v sociální síti.

Překlad: Ďouba

Byli jsme před Evropskou unií, budeme i po ní (možná)

0
0

Ivan David
13. 3. 2016
Proevropský? Protievropský? Kam nás zavádějí prostoduchá schémata? Za „proevropského“ je pokládán jedinec nadšený, že jsme svázáni pravidly, která tvoří v Bruselu podle návodů vymýšlených kdoví kde. Nic proti tomu, kdyby ona pravidla byla skvělá a prospívala lidu této země. Je dost důvodů mít o tom vážné pochybnosti. „Protievropský“ je jedinec, který má právě takové pochybnosti. Ovšem člověk, který nemá pochybnosti, zřejmě nemyslí.


Pamatuji na ono úspěšné, neboť masově ohlupující heslo z roku 1990: „S námi do Evropy!“ Vladimír Neff připomněl ve své pentalogii nadšení Čechů ze vzniku Československa, do něhož si všichni promítali své naděje. Panovalo obecné přesvědčení, že se tím Češi vyrovnali ostatním evropským národům a že ostatní evropské státy hoří nedočkavostí, aby mohli nové Československé republice prospět. Šířila se fáma, že evropské mocnosti přidělí Československu zámořskou kolonii. Fáma vykrystalizovala v přesvědčení, že onou kolonií bude Togo. V jednom pražském šantánu zpíval komik kuplet „Tógo, to není mnógo“.

Se stejnou naivitou o 70 let později očekávali Českoslovenští občané, že celý svět hoří touhou Čechům a Slovákům prospět. Představa byla taková, že jsme dosud byli Západem kvůli příslušnosti k „Východnímu bloku“ diskriminováni, zatímco nyní, kdy se hlásíme ke vstupu do EU a NATO, budeme vnímáni jako rovní mezi rovnými. Úvaha, pokud lze o úvaze hovořit, je prostá. Jestliže mě dost nemiloval bývalý partner, bude mě (určitě!) milovat ten nový! Říká se tomu optimismus. Tedy neodůvodněné očekávání, že se věci budou vyvíjet příznivě. Hrdina Kunderova Žertu vyslovil přesvědčení, že optimismus páchne blbostí. Toto stanovisko sdílím.

Egoista je podle polského básníka a aforisty Julina Tuwima člověk, který se stará daleko více o sebe než o mne. Egoisticky se chovají i komunity, národní i nadnárodní a to zejména takové, které důsledně uplatňovaný egoismus dovedl úspěšnému nahromadění majetku. Ukázalo se během let pro mnohé zřejmě překvapivě, že bohatnutí českých občanů jim neleží na srdcí o nic více než bohatnutí občanů jakýchkoli jiných. Pamatuji si na ony vášnivé debaty, za jak dlouho doženeme životní úrovní Rakousko či Německo. Ukazuje se, že životní úrovně těchto zemí dosáhneme jedině za předpokladu, že v nich bude životní úroveň rychle klesat. Zaměstnavatelé kupodivu netouží platit více, než musejí.

Prováděl jsem nedávno naší nemocnicí skupinu německých studentů zdravotní školy. Dotazovali se českých sester na jejich platy. Nechtěli věřit. Dozvěděli se, že plat české sestry na konci pracovní kariéry nedosahuje výše stipendia nepodmíněného prospěchem německého studenta ošetřovatelství.

Na konci osmdesátých let nebyly volné byty, ale ani bezdomovci. Dnes je na trhu mnoho volných bytů a vedle toho mnoho bezdomovců mimo trh. A také mnoho přeplněných ubytoven pro chudé.

Ne nejsme na tom „v průměru“ špatně. Někteří si velmi polepšili, mnozí si velmi pohoršili a mnozí už vědí, že si v životě nepolepší. Jsou země i v EU, které jsou na tom mnohem hůř, například Lotyšsko, Bulharsko, Rumunsko. Ještě hůř než ty země jsou na tom jejich občané. Ti jsou na tom ještě hůř než před vstupem do EU. Tyto země jsou proto dále decimovány obrovskou emigrací. I v těchto zemích si mnozí hodně polepšili. Také ti, kteří o svých spoluobčanech rozhodují.

Jaké že to jsou principy EU? Volný pohyb kapitálu, osob, zboží a služeb. Ano, kapitál z ČR volně pohybuje- asi 380 miliard ročně zatímco do ČR se volně pohybuje o 40 miliard více, než jsou členské příspěvky placené do EU. Volně se z ČR pohybují osoby, které jinde dosáhnou na mnohem větší plat, například ony zdravotní sestry. Volně přichází zboží často horší kvality než to domácí, které se proti cizí „tržní síle“ těžko uplatňuje. Jaké to všechno má a bude asi mít důsledky? O dohánění Rakouska a Německa už v médiích nemluví. Zato vypočítávají, o kolik více rohlíků si lze dnes můžeme za průměrný plat koupit oproti stavu před Velkou listopadovou. Kupodivu není řeč o nákladech bydlení, atd.

Hlasoval jsem pro vstup do EU. Po dlouhém váhání. EU se chová příšerněji, než jsem si tehdy dovedl představit. Je načase uvažovat společně s Palackým nikoli o Rakousku ale o EU, že jsme byli před ní a budeme i po ní. Pokud to přežijeme.

Bývalý zvláštní vyslanec OSN: Kdyby Západ poslechl Rusko, v Sýrii už mohl být dávno mír

0
0
13. 3. 2016     zdroj a zdroj
V rozhovoru pro televizní kanál Al Jazeera potvrdil někdejší zvláštní vyslanec OSN a LAS pro Sýrii Lakhdar Brahimi informaci o tom, že Rusko navrhovalo odstoupení Bašára Asada již v roce 2012. Rusko mělo mnohem realističtější a citlivější pohled na situaci v Sýrii, a kdyby ho světové společenství vzalo v úvahu, mohl být tento konflikt už dávno vyřešen.


Znamená to, že si myslíte, že…Cituji: "Muslimský svět v podstatě Sýrii podvedl, zradil ji"?
Lakhdar Brahimi, někdejší zvláštní vyslanec OSN a LAS pro Sýrii: Ano, veřejně jsem o tom hovořil. Avšak nikoli pouze muslimský svět, ale celý svět. Chci říci: Co udělali Američané? Co udělali Francouzi? Co udělali Britové? Nikdo Syřanům nepomohl. Lidé opakovali pouze tytéž slogany. Na jedné straně: "Bašár musí odejít". Na druhé straně: "Všichni jsou teroristé". Takže vinu mají všichni.

A co řeknete o této nedávné informaci? Objevila se zpráva o bývalém finském prezidentovi, který se obrátil na Rusy a prohlásil, že v roce 2012 chtěli Rusové uzavřít dohodu, aby Asad opustil svůj post. Slyšel jste o tom? Co o tom víte?
Lakhdar Brahimi: Myslím, že stojí za to poznamenat, že Rusové měli mnohem realističtější pohled na situaci v Sýrii než všichni ostatní. Možná že všichni měli … Hovořili jsme s nimi a poslouchali je. Ale myslím, že všichni měli Rusům více naslouchat. Věděli, jaká tam ve skutečnosti byla situace.

Opravdu jsme propásli možnost skoncovat s válkou v roce 2012?

Lakhdar Brahimi: Tehdy byla taková možnost. Kdyby všichni měli citlivější představu a lépe rozuměli událostem, odehrávajícím se v Sýrii, bylo možné konflikt vyřešit v roce 2012.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Máte nás snad za úplné blbečky?!Myslíte si, že Evropané nechápou, že dohoda EU s Tureckem není ničím jiným, než obrovskou boudou a velezradou na lidu celé Evropy?!

0
0
Ladislav Kašuka
13.3. 2016  posláno redakci NR
Pane Sobotko, paní Merkelová, pane Tusku, pane Obamo, pane Erdogane, opravdu máte Evropany za tupé nevzdělané stádo, které si od vás nechá kálet na hlavu?!Myslíte si, že Evropané nechápou, že dohoda EU s Tureckem není ničím jiným, než obrovskou boudou a velezradou na lidu celé Evropy?! Myslíte, že evropské národy neví, že jediné, čeho tím docílíte, je že z nelegálních imigrantů, kteří se ještě dají vrátit (pokud k tomu bude politická vůle), uděláte legální uprchlíky s automatickým nárokem na azyl, které nebude možné odsunout zpět, tam odkud přišli?!

Vážně doufáte, že vám lidé dovolí na ně ušít takovou boudu a navíc ještě přijmout fašistické Turecko vyvražďující Kurdy a diskriminující křesťanské obyvatelstvo do EU?! Myslíte, že Němci, Francouzi, Švédi, Britové, nebo země V4 stojí o to, aby se po Evropě mohlo volně pohybovat nově a zcela najednou další 80 000 000 muslimů (navíc převážně radikálních sunnitů a wahábistů?!

Opravdu doufáte, že lidé to všechno prostě přejdou a budou se nečinně dívat, jak se Evropa pomalu, ale jistě mění v islámský Kalifát, ateisté jsou vražděni a křesťané se stávají otroky muslimů?!

Věřte tomu, že Evropané moc dobře chápou, co na ně chystáte a většině z nich dochází trpělivost!
Brzy přijde čas, kdy prohrajete ve volbách a tam, kde ani to nebude stačit, aby se situace změnila, kde již škody, které jste napáchali, budou příliš velké a počet nepřizpůsobivých, kteří si chtějí podrobit Evropu bude kritický, nastanou vaší vinou lidové bouře a boje, jejichž krev půjde na vaši hlavu a trest za všechno toto násilí a zlo bude přísný a nekompromisní!

Myslíte si, že Evropané jsou již příliš pohodlní, změkčilí a zbabělí, aby o svou zemi a budoucnost svých dětí svedli vítězný boj s barbary přicházejícími z Asie a Afriky, kteří mnohdy neumí ani číst a psát, nebo je jedinou knihou, kterou přečetli korán, ale to se sakra mýlíte!

Je nás dost připravených bránit svou zemi, své rodiny, svou kulturu a přátele!

Každým dnem vaší věrolomnost prokoukne spousta lidí a pořád nás přibývá!




V Německu dramaticky houstne atmosféra! Iluze o svobodě a demokracii u našich mocných západních sousedů...

0
0
Petr Hájek
13.3.2016   Protiproud
Komentář přibližuje dramaticky houstnoucí atmosféru nejen v Německu a přináší "zprávu" Václava Klause z jeho cesty po předvolebním Německu, jež vyvrací poslední iluze o svobodě a demokracii u našich mocných západních sousedů.

Václav Klaus jako jediný z našich politiků našel odvahu a v několika posledních dnech vyjel do Německa. Nikoli jako výletník či lyžař. Aktivně tam podpořil předvolební kampaň strany Alternativa pro Německo (AfD) ve třech spolkových zemích, kde právě v neděli proběhly volby do místních parlamentů.

Po návratu (před několika hodinami) popsal český exprezident své zážitky v mimořádně zajímavé „reportáži“. Ve chvílích, kdy uveřejňujeme tento text, se v Německu právě zavírají volební místnosti. Jak vše dopadlo proto ještě nevíme (přineseme k tomu zítra samostatný komentář). Kdo si ale pozorně přečte Klausův text, uvědomí si, že bez ohledu na volební výsledky, je situace v Německu téměř nepředstavitelná. Jen o ní - v mediální mlze - mnoho nevíme.
Do temna totality

Náš západní soused, který je nám (ostatně celé EU) dáván za vzor jako příklad dokonalé západní demokracie, prožívá její příznačný soumrak. Zběsilé útoky médií a ultralevicových guerill na každého, kdo má jen trochu jiný než oficiální (merkelovský) pohled na migrantskou apokalypsu, jsou hrozivé. Začínají připomínat cosi z ještě ne zcela zapomenuté historie v minulém století – před nástupem jednoho nechvalně známého kancléře, jenž pak rozvrátil nejen Evropu, ale celý svět.

Je proto dokonale absurdní a farizejské, že všechna hlavní média u nás, v Evropě i za mořem opakují donekonečna mantru o AfD jako straně extrémistické či dokonce neofašistické. Povšimněme si, že něco podobného se děje také v Americe, kde Donald Trump čelí na předvolebních shromážděních už zcela nezakrytým fyzickým útokům těchto „obránců demokracie“. O nedávném průběhu voleb na Slovensku ani nemluvě.

Prostě všichni, kdo se na obou stranách Atlantiku odmítajíí nechat zmasírovat establishmentem a jeho sociálně-inženýrskými experimenty vedoucími do temna totality, jaká tu ještě nebyla, jsou ve stále větším nebezpečí. Už nejen politickém, ale přímo existenčním a osobním.

O to větší dík Václavu Klausovi, že se do Německa vydal a mluvil tam. Jeho „poznámky z cesty přinášíme v plném znění.


Václav Klaus: Neplánované zápisky z cesty do předvolebního Německa

Zápisky z cest píši již mnoho let, ale spíše z exotických zemí. Tentokráte musím udělat výjimku. I když Německo exotickou zemí být pomalu začíná.

Německo se opět stalo bojištěm Evropy. Za posledních sto let nikoli poprvé. Je to smutné, nečekali jsme to, ale je to tak. Právě to mě ale motivuje tam v současnosti jezdit. Totální sterilita starých politických stran dostala naštěstí alternativu, kterou je mladá politická strana AfD, Alternative für Deutschland, alternativa pro Německo. Stále ještě má všechny chyby politických začátků, ale nadějí je.

Proto jsem vystoupil na několika předvolebních mítincích této strany. Se svými zážitky se chci podělit s těmi, kteří je chtějí slyšet. Mam pocit, že ve srovnání s Německem žijeme v docela normální politické situaci. Stále ještě v něčem, co se dá nazývat demokracií, byť už bruselským diktátem poškozenou.
Slušní lidé v politickém undergroundu

Prvním problémem se ukázalo být to, že po domluvení termínů několika akcí nebylo dlouhou dobu jasné, kde se budou konat. Tomu jsme z počátku vůbec nerozuměli. Vysvětlení se ukázalo být prosté, jakmile se v rozbouřeném Německu oznámilo místo předvolební akce AfD, byl opakovaně vytvořen tlak, aby majitel objektu – sálu, haly, hotelu – akci zrušil. Majitelé těchto objektů často svůj předchozí příslib odřekli. Měli skutečný strach.

Dlouho proto nebylo známo, kde se akce koná, k mému naprostému šoku dokonce ani ve kterém městě. Znal jsem dopředu pouze adresu hotelu, kde budu bydlet. Při posledních dvou akcích to bylo známo až tři dny předem. Pořadatelé pak svolávají účastníky přes internet – plakáty jsou politickou konkurencí a zejména levicovými anarchisty okamžitě zničeny.

Akce, kterých jsem se zúčastnil (můj poslední projev je v němčině na www.klaus.cz), navštívily stovky lidí – lidí klidných, zdvořilých, naprosto decentně se chovajících. Lidí, kteří jsou – stejně jako já – nespokojeni s existující situací v Německu, zejména s dnešní obří migrační vlnou. Neklid byl před budovami, kde agresivně vystupovala extrémní levice. V Bádensku Würtenbersku byla den před vystoupením zničena všechna okna v sále, kde měla vystoupit Frauke Petry předsedkyně AfD v celém Německu. Když jsem tam byl – druhy den a o několik ulic dále – při velmi pozorném dohledu policie, byl všude klid. Mluvím o městech Willingen-Schwenningen a o Donauschingen.


Manipulace jako za komunismu

V tom posledně zmíněném mě zaujal uprchlický tábor se třemi tisíci migrantů, umístěných v bývalých francouzských kasárnách, kde byly několik desetiletí ubytováni vojáci jedné z vítězných mocností druhé světové války. Při hodině a půl trvající besedě s redakční radou regionálních Neckarquelle jsem pochopil, že má – v projevech opakovaná – věta, že jsou lidé v Evropě a Německu tak „manipulováni, indoktrinováni, regulováni“ jako jsme byli my v pozdní éře komunismu, je plně oprávněná. Dodával jsem, že nemluvím o padesátých letech.

Publikum vždy silně aplaudovalo, ale místní novináři tomu nechtěli rozumět. Přece taky musím vidět ty děti ve člunech v Egejském moři. Snažil jsem se jim vysvětlit, že to neříká nic o tom, proč a odkud utíkají.

V Porýní-Falcku (druhá ze tří německých spolkových zemí, kde se teď konají zemské parlamentní volby) to bylo velmi podobné. Rozdíl byl v tom, že pár minut po mém vystoupení, ve chvíli kdy mluvila Frauke Petry, začaly houkat požární sirény a všichni lidé museli urychleně vyklidit sál i hotel. Byl to samozřejmě planý poplach (což jsem zažil několikrát při volebních kampaních u nás doma na počátku devadesátých let), ale akce, na kterou přijeli lidé z daleka, byla zničena. Mělo se přitom jednat o hlavní předvolební akci a o vyvrcholení celé kampaně AfD před nedělními volbami.
Země migrantů?

Rozeslal jsem o tom několik SMS – reakce byly např. „to je válka“, ale i „Welcome Germany 2016“. Hezky mi ještě v noci napsal Milan Knížák: „To je mi líto, ale je to dobrodružství. Jsme s Tebou, vojáku protievropanských sil. Salutuje M. K.“

Mimochodem při této zničené akci vedle mě seděl předseda AfD Porýní-Falcko, Uwe Junge, 58 letý plukovník Bundeswehru. Čili není to tak jednoduché, kdo v AfD je. Akci uváděl předseda místní pobočky v Neuwied (65.000 obyvatel), učitel němčiny a dějepisu na místním gymnáziu.

Odpolední procházka tímto městem, velmi nevýrazným – samé pěší zóny, ale bez ve válce zničeného historického centra, velmi prázdná poválečná architektura – byla v mnohem poučná. Je to město emigrantů, ale už těch minulých. Jsou tam samé libanonské, arabské, asijské restaurace a kavárny, samý kebab, naprosto nesourodé prostředí. Pocit beznaděje – pro každého, kdo není fanatickým stoupencem multikulturalismu – je naprostý. (Němci asi bydlí na předměstích, žádného jsem tam neviděl.)

Výsledky voleb budou v každém případě poučné. Budou výpovědí o Německu. Po přerušené předvolební akci jsem v hotelu v televizi viděl pořad o připravených volbách v Turecku. Jakýsi vysoký představitel OSN tam říkal, ze OSN musí volby v Turecku kontrolovat. Možná by se OSN měla podívat i do Německa.

Slovenské volby reagovaly na rozpad EU. Jako všude jinde

0
0

Pavel Letko, Stanislav Blaha
14. 3. 2016   E-republika

Pokud posuzujeme slovenské volby v evropském kontextu, nejedná se o nic neobvyklého. A Fico uspěl, jenže má problém složit funkční vládu.

Slovenské volby nejsou v éře rozpadu EU nic neobvyklého. Vzestup radikálních, nesystémových či přímo absurdních politických subjektů a naopak ústup "tradičních" politických stran ze scény jsme mohli v posledních měsících sledovat např. v Řecku, Španělsku, Portugalsku a Polsku. Rozpad EU s sebou nese nástup národoveckých až nacionalistických stran. A rozpad neoliberalismu způsobil, že voliči masově odmítají velké partaje, které se daly koupit a které rozkradly stát pro jedno procento.



Smutní vítězové

Stranu současného slovenského ministerského předsedy Róberta Fica v roce 2012 získala v poměrném systému bez bonifikace 44 % hlasů. Byl to zázračný výsledek daný naprostou nemohoucností a roztříštěností pravice a po 4 letech samostatného vládnutí se nedal zopakovat. To, že ji slovenská, česká i evropská média označila za hlavního poraženého, je jasná mediální manipulace. Na to, že Fico vládl, dostal hodně hlasů. Skutečné poražené je třeba hledat jinde a pojednáme o nich v kapitole "Poražení a další vývoj na Slovensku".

Problémem vítězného Smeru-SD, který získal více než 28 % hlasů a 49 mandátů ve stopadesátičlenné Slovenské národní radě, je fakt, že bude těžko hledat koaliční partnery. Všichni ostatní se proti němu totiž v předvolební kampani více či méně ostře vymezovali. Totéž však platí i pro Sulíkovu Svobodu a solidaritu, která bude při deklarované podpoře pro homosexuální sňatky a legalizaci marihuany těžko hledat společnou řeč s konzervativními pravicovými stranami. Tato strana je kvůli svým protiimigračním postojům považována elitami za nesystémovou. To je důvod, proč se nemůže spoléhat na přízeň Bruselu či masmédií, což ji jistě povolební vyjednávání také neulehčuje.


Evoluce nebo revoluce

O úspěchu slovenského fašisty Mariána Kotleby ve volbách jsme psali v článku „Fašismus je tu, lidé spěte“. Tenkrát, v roce 2013, šlo o krajské volby, které z Kotleby udělaly župana Banskobystrického kraje. Dnes o něm můžeme psát v souvislosti s volebním úspěchem ve volbách parlamentních. Jeho strana ĽSNS (Kotleba - Ľudová strana Naše Slovensko) získala více než 8 % hlasů. Prý překvapení. Nu, jak pro koho. Z Česka těžko dohlédnout na všechny aspekty slovenské politiky, a přesto úspěch nacionalistů ze Slovenské národné strany (SNS) a fašistů z ĽSNS byl celkem předvídatelný, stejně jako jejich další růst. Nacionalismus a fašismus má na Slovensku svou tradici a lidé jej volí jako alternativu v situaci, kdy ostatní partaje selhaly. Národovci všeho druhu budou postupně získávat stále více podpory i od katolického kléru, který je v této otázce také velmi tradiční.

Poslechněte si rozhovor jednoho z novopečených poslanců fašistické strany Ondreje Bindera, jak si pěkně rozumí s katolickým knězem Pavlem Pakošem. A není divu. Vždyť Binder je bývalým funkcionářem KDH (Kresťanskodemokratické hnutie) a ohání se křesťanstvím, kde může. V čase 1:12:13 vyslovuje naději, že společně s Kotlebou vyřeší romskou otázku, neboť "cigáni nemají žádný respekt ani před soudem, ani před policií, ani před Ficem, ale zato velkou bázeň před Mariánom Kotlebom". Binder si jako velký křesťan vymínil, že nebude zdravit své zbrusu nové soukmenovce “Na stráž!“, nýbrž „Pochválen buď Ježíš Kristus“. Samozřejmě prozatím, protože kněz Pakoš jej ujistil, že v pozdravu „Na stráž!“ se neskrývá nic špatného. Zdravili se tak prý nejen příslušníci Hlinkovej gardy, ale i slovenští vyznavači katolického skautingu. Policie ovšem takové pozdravy viděla nerada a občas i zakročila.

To se ovšem někomu jeví jako nespravedlivé, protože šlo o pozdrav gardistů, ozbrojené složky Ĺudové strany. Přitom na ozbrojené pěsti Ĺudové strany Andreje Hlinky, Hlinkových gardách, není nic špatného. Vždyť podle katolického kněze Pakoše, Andrej Hlinka zakládal Ĺudovú stranu na příkaz samotného papeže Lva XIII. Proto prý měla Hlinkova Ĺudová strana papežské požehnání, jak praví katolický kněz Pavel Pakoš v čase 1:25:45.

Tento příkaz ovšem vydal zmíněný papež zřejmě ze záhrobí, protože zemřel v roce 1903, zatímco Hlinka zakládal stranu až o 15 let později. Taková podivnost by leckoho rozhodila, roduverného Slováka však nechá ledově klidným. Co však některé tradičně věřící Slováky klidným nenechá, když si z nich dělá někdo legraci zoči-voči, byť by byl katolickým knězem.

Taková tragikomická situace se nachází na videu ZDE. Oč jde? Paní na videu, zřejmě věřící katolička, požadovala přímluvu „za pana arcibiskupa Bezáka“. Těžko říci, zda paní věděla, že kněz sloužící mši Bezáka nesnáší. Každopádně katolický kněz Ján Košiar modlitbu při mši tak trochu obrátil a přimlouval se za Bezákovo obrácení a uznání omylu. To věřící rozlítilo natolik, že se milému knězi bezprostředně po skončení mše chystali rozbít ústa. No, uznejte, paní zaplatí 5 euro a Košiar celý úmysl převrátí v pravý opak! Jde o podobný rozdíl jako mezi modlitbou „za židy“ a modlitbou za „obrácení proradných židů“. Někteří lidé prostě pro podobný druh humoru nemají pochopení. Není potom divu, že se tento kněz bojí chodit po Trnavě, jak si stěžuje v tomto článku ZDE a hledá vytrvale oporu, až ji konečně najde v Mariánovi Kotlebovi „z nějž majú i cigáni bázeň“. Více ZDE. Zkrátka, ve slovenské katolické církvi je veselo, s Kotlebou i bez něj.


Poražení a další vývoj na Slovensku

Hlavními poraženými ve slovenských volbách jsou systémové pravicové strany Sieť, KDH a SDKÚ-DS, které zastávaly proevropské a proimigrační postoje. První s odřenými zády do parlamentu prolezla, druhé dvě zůstaly pod pětiprocentní hranicí. Z osmi stran, které jsou v parlamentu, jsou 3 až 4 protisystémové, nebo se tak alespoň tváří. To je smutný výsledek oligarchizace a fašizace evropské politiky. Tento vývoj totiž není ojedinělý, začal už v Řecku, Španělsku, Portugalsku a Polsku a dá se očekávat, že se tato vlna převalí do dalších evropských zemí. Neschopnost evropských elit, prolhanost korporátních médií a vzestup alternativních zdrojů informací (nezapomeňme, že na Slovensku platí možnost daňových asignací i pro alternativní média) způsobily, že "výroba souhlasu" přestává fungovat.

Slovensko čeká období nestability, sestavit funkční vládu se zdá při tomto "rozdání karet" ze strany voličů téměř nemožné. A možná právě to je šance pro proamerického prezidenta Kisku, aby sestavil úřednickou vládu a proti vůli voličů trochu přibrzdil vývoj, který s velkým znepokojením sledují bruselské a washingtonské elity. Současná politika nedokáže držet krok s dynamikou společenského vývoje daného především ekonomickým tlakem. Tekutý hněv se i na Slovensku zformoval do tekuté demokracie. Problém je v tom, že současné mechanismy dělby a kontroly moci nejsou na tuto situaci připraveny.


A co my, Češi?

My prý máme ještě čas něco udělat, aby fašisté do našeho parlamentu nepronikli. Pokud platí teze, kterou pravil jeden z našich minulých ministrů zahraničních věcí, že „jako malý stát si nemůžeme dovolit nezávislou zahraniční politiku“, pak jezme, pijme, užívejme si a o nic více se nezajímejme. Jsme-li povinováni lhát ve prospěch těch silnějších, nezasloužíme si být ničím více než otroky a sluhy nějakého pána, který si nás koupí. Slováci vykročili špatně, ale alespoň po svém. Volí stranu, jejíž lídr vyvěšuje k výročí SNP černé prapory a nazývá NATO zločineckou organizací. Navíc chystá petice za vystoupení z EU. Nu, tak to je směšné. V minulém článku věnovaném i Mariánu Kotlebovi stálo:
Matkou všech totalit je bída a otcem zločin. Zločin mocných a bída bezmocných.

Chce-li někdo bojovat proti fašismu, může tak činit jedině pravdou. Nikoliv lží, manipulací a násilím. Slovensko navazuje na tradice Slovenského štátu a připravuje se na spojenectví s novým führerem. My Češi čekáme na svůj nový Mnichov a nového protektora. Na víc jsme si již několik set let netroufli.

Skutečný boj proti fašismu nemůže být veden represí a násilím, neboť právě násilí je živnou půdou fašismu. Boj proti fašismu může být veden jedině proti násilí. Proto není možné schvalovat ani tolerovat zločiny vojenského paktu, jehož jsme členy. Copak si „pražská kavárna“ vážně myslí, že může adorovat Václava Havla a Spojené státy a naproti tomu plivat na Rusko s Putinem? Lež má totiž krátké nohy a každá tma jednou bude osvícena. Vždyť jakou důvěryhodnost mohou mít lidé, kteří nás zavlekli do válek proti Iráku, Afghánistánu, Libyi či Sýrii? Copak si někdo myslí, že můžeme beztrestně vraždit statisíce lidí po zeměkouli, kde nás nebo naše přátele, které ovšem neváháme podpořit, právě napadne? Copak si někdo vážně myslí, že můžeme beztrestně podporovat rasisticko-fašistický režim státu Izrael?

To jsme tak krátkozrací, že se domníváme, že stačí odsoudit německý fašismus, posvítit na jeho hrůzy a plivnout na jeho vyznavače? Nevidíme souvislost mezi vlastním selháním, mezi naší zbabělostí a servilností, a vrůstající xenofobií, nenávistí a frustrací? Sluníčkáři, Antifa ani sociální demokraté přes dobrou vůli nemají žádnou šanci, bude-li tento stát veden podvodníky a zbabělci všeho druhu. My nepotřebujeme zbraně, protože žádné zbraně nikdy žádnou říši ani žádný národ neuchránily. Potřebujeme odvahu a svobodného ducha. Potřebujeme sebevědomého ducha, který se nebojí a nedá zotročit. Musíme mít odvahu dát moc lidu nejširším pojetím přímé demokracie, musíme mít odvahu zeptat se občanů této země, zda chtějí být v paktu NATO, zda chtějí setrvání v EU a další otázky. Musíme si takové otázky položit sami, sami na ně odpovědět, a společně nést následky. To je výchova k občanské a národní dospělosti. Neuděláme-li to, položí za nás takové otázky nějaký český Kotleba, nebo mnohem spíše na ně rovnou odpoví nějaký nový „zastupující říšský protektor“.



Zdroje:
 

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!


Související články:

Dva balvany na cestě ke skutečné demokracii.

0
0

Jiří Baťa
14. 3. 2016
Je (nebo by aspoň měla být) jistě mimořádnou a lze říct slavnostní událostí, když Parlament ČR navštíví a v něm také promluví hlava státu, prezident České republiky. Tak to nejspíše chápe většina občanů, kteří ještě neztratili k úřadu prezidenta ČR pozitivní postoj a úctu. Je proto smutné zjištění, že občany zvolení představitelé politických stran, kterým byla svěřena důvěra jejich voličů, si tak svévolně zahrávají s výsostným postavením představitele ČR jen proto, že tou osobou je v současné době Miloš Zeman. 



Je až nepředstavitelné, kolik zloby, nenávisti, odporu a nesouhlasu s prezidentem Zemanem umí dát veřejně najevo TOP 09 v čele se svým předsedou M. Kalouskem, alias „Kokotem“, který se s posměšným pokřikem „Pozdravujte Miloša!“ vyjádřil, že opustili sál proto, aby neviděli „ne prezidenta, ale prostě Zemana“. Samozřejmě k tomu také patří nevyřčený dovětek, aby jej „nemuseli poslouchat“. O nějaké slušnosti či společenském bontonu zde nemůže být ani řeč.

Pan Miroslav Kalousek blahé paměti kdysi o sobě prohlásil (se vší vážností), že je „kokot“. Důvody nebo souvislosti k tomuto přiznání mi nejsou známy. Dost možná ne každému toto slovo řekne ten pravý význam, proto není od věci připomenout, že to ve slovenské hantýrce znamená pánské přirození, po česky „ču..k“. Že to sám Kalousek nepovažuje za pohoršující dokazuje tím, že se nikdy proti tomu nazvání (pojmenování) neohradil. Dáme-li do souvislosti jeho mnohá vystoupení, výroky, projevy, včetně toho výše zmíněného, nelze než dát za pravdu jeho (dřívější) sebekritického ohodnocení, že skutečně oním pánským přirozením je. To, že k jeho netaktnímu, neslušnému, odsouzení hodnému kroku spolu s jeho soukmenovci došlo jen dokazuje, jak (ne)morálně, (ne)eticky a (ne)kultivovaně (ne)kvalitní, ale také loajálně omezené má své členy. To je první balvan, pojďme dále, k druhému.

S neskutečně pozoruhodnými názory k projevu prezidenta Zemana se nechal slyšet předseda ODS, pan Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. Pozoruhodnými už proto, že partaj, které předsedá, se ve svém názvu honosí jako „demokratická“. Uf, tak to je tedy síla, protože pan předseda ODS se mj. nechal slyšet, že nesouhlasí a nepodporuje myšlenku zákona o obecném referendu. Podle něj je možné vyvolávat speciální referenda, pokud je situace tak závažná, že je potřeba se obrátit na všechny občany. Máme parlamentní a zastupitelskou demokracii, která (prý) funguje, a on nevidí důvod, proč do toho zavádět další prvek. Korunu všemu nasadil, když prohlásil, že „Obecné referendum považuji za nepatřící do našeho ústavního systému, zbytečně drahé a je to věc, která nijak nezkvalitní naši politiku a naši demokracii,“ shrnul Fiala.

Panu Fialovi nejen uniká, ale zcela vědomě nerespektuje skutečnost, že je řeč o jednom ze základních prvků demokracie, že obecné (neb všeobecné) referendum dává možnosti občanům spolurozhodovat o osudu své země a jejich občanů jako jedno ze základních práv každého občana v demokratrické společnosti. To je ovšem něco, s čím zřejmě pan Fiala a jeho spolustraníci nesouhlasí. Vždyť od toho tam jsou oni, aby rozhodovali, jak oni uznají (pro sebe) za vhodné, výhodné nebo potřebné a proto nemají zájem, aby do těchto věcí zasahovali občané, resp. plebs, lůza. Že jsou tím plebsem a lůzou voleni, jim také nic neříká.

Nebyla by to ani paní Němcová, rovněž z ODS, aby si nepřihodila svůj mimořádně vyspělý a seriozní názor, že : „Myslím si, že hlava státu operovat s takovými materiály nemá... to nebyl promyšlený projev, který by byl směřován k tomu zákonu, ale byl to jeho volební projev. Myslím, že je mu úplně lhostejné, co skutečně přijato bude nebo nebude. On tady používá rétoriku, která se zavděčuje jeho voličům a proto tak vystupuje“! A jsme u toho druhé balvanu, který představuje jak pan předseda ODS Fiala, tak ukvokaná paní Němcová. Zatímco pan Fiala je názoru, že všechno tady klape podle jejich not a že všechno navíc je jen zbytečné a pro ně nežádoucí, Mirka Němcová zase považuje prezidentův projev za nepromyšlený, ale přesto tvrdí, že to byl vlastně projev volební. Nejen já, ale i mnozí další si nemyslím, že by kdy pan prezident Zeman mluvil nepromyšleně tím více, měl-li by to být projev předvolební.

Myšlení paní Němcové je skutečně na úrovni „slepice“, která svým myšlenkovým pochodem a úpornou snahou číst cizí myšlenky, přichází k nezvratnému poznání, že prezidentu Zemanovi je zcela lhostejno, co skutečně bude nebo nebude přijato. A neméně objevný názor od ní je, že Miloš Zeman prý používá rétoriku, kterou se zavděčuje voličům! To je bomba, že? Komu by se asi měl zavděčit, než těm, kteří jej s vírou v lepší život volili za prezidenta? Podle Němcové by zřejmě měl prezident mluvit tak (což se samozřejmě nikdy nestane), aby se hlavně zavděčil jí, ale také pánům Fialovi, Stanjurovi, Blažkovi, Bendovi a dalším, ale i lidem třeba z TOP 09. Zřejmě jí nedošlo, že tohoto přání jí nebylo dopřáno ani v době, kdy na Hradě po deset let seděl Václav Klaus.

Je samozřejmé, že nikdo nemůže jinému vnucovat svůj názor nebo povinnost loajality s každým, i když je to třeba prezident, ale „Můžu si myslet, co chci, ale jednou je to hlava státu, která navštíví jednání Poslanecké sněmovny ČR a celá návštěva musí mít určitou váhu a důstojnost. Když se mi něco nelíbí, můžu to vyjádřit jiným způsobem,“ poznamenal poslanec za Úsvit Martin Lank. S tím nelze než souhlasit (zřejmě s výjimkou těch, kterým je tento odsudek určen).

Německé zemské volby – „Wir schaffen das!“ dostalo obrovskou facku!

0
0
- vlk -
14. 3. 2016 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Přiznávám, že už hodně dávno jsem si nesedal k počítači a psaní nějakého komentáře pro Kosu s takovým gustem jako včera v pozdním večeru. Ačkoli původní záměr byl sledovat další díl Modrých stínů na ČT1. Ty si pustím dnes z disku a bude. Ale komentář o německé supervolební neděli nepočká!

Ještě musím hned na začátku přiznat, že jsem váhal i nad titulkem půjčeným od Zemana – Jak jsem se mýlil v politice…. Zatímco on tenhle titulek pro svou knihu použil tak, aby ukázal svou genialitu a duševní nedostatečnost jeho sociálně demokratických nástupců a tudíž jak je ta partaj bez něj zoufalá, já žádné podobné hrátky provozovat nebudu. A klidně přiznám, že mnou mnohokrát před těmito volbami opakované heslo, že Merkelová je odsouzena k výhře, byla chybná úvaha. Konstatuji to poctivě, sám, bez nejmenší výmluvy a s velkou radostí! Ačkoli… no počkejte si na samotný konec článku! Protože ono se docela snadno ještě může stát, že nakonec uslyšíme o triumfu Mutti Merkel. Ačkoli je naprosto zřejmé, že Politika Wir schaffen das!*/ dostala opravdu tvrdý výprask. Jenže politik je člověk, jehož největším kvalifikačním předpokladem pro výkon tohoto, dnes tak dehonestovaného povolání, je schopnost přesvědčit vás, že slon umí skvěle létat a velmi často tak činí, ale jen když se lidé zrovna nedívají.

Ale vrátíme se k tématu – tedy k trojím německým zemským volbám – Porýní-Falci - Bádensku-Wüertembersku a Sasku-Anhaltsku.

Všechno nejlépe poví grafy:

Porýní Falc



Bádensko Wuertembersko




Sasko Anhlatsko



Společným jmenovatelem výsledků těchto tří voleb je několik zásadních markantů:

1 - jasným vítězem ve všech třech spolkových zemí je antipřistěhovalecká Alternativa pro Německo -AfD

2 - Drtivě poraženými, jsou všechny tzv. demokratické strany, zastoupené v Bundestagu!

3 - od totálního debaklu je zachránila pouze jedna jediná věc – že v každé spolkové zemi, kde se volilo, dostal velký osobní bonus vládnoucí zemský premiér, který jednak své straně zachránil celkový výsledek a zabránil totální blamáži strany na celoněmecké úrovni

4 - vyjednávání o vládních koalicích bude mimořádně obtížné a v takovém Sasku-Anhaltsku je vlastně jen jediná možná a to ještě s minimální většinou.

5 - že vůbec nějaké koalice jdou sestavit a dokonce v Porýní Falci nebo Bádensku je možný výběr z více než jedné, umožnil návrat FDP do zemských parlamentů. Bez jejího výsledku to bylo jen o jedné jediné možnosti s těsnou většinou. Přesně jako v Sasku-Anhaltsku, kde žlutí do Landtagu nepronikli... FDP jsou také vítězem těchto voleb.


Všechny ty body si rozebereme nyní v detailu. Protože to za to opravdu z mého pohledu - stojí!

Začnu od Svobodných – tedy FDP, kteří jsou po AfD druhým vítězem ze včerejška. FDP byla vždycky označována za elitářskou partaj velkého kapitálu a mimořádně dobře situovaných. Čemu vděčí za svoje v podstatě zrtvýchvstání, protože v posledních německých parlamentních volbách těžce neuspěla, nepřekonala 5% klausuli a zůstala mimo parlament? Osobně soudím, že právě tahle porážka jí včera zachránila život. CDU/CSU potřeboval opravdu jen pár dalších poslaneckých mandátů, aby mohla sestavit vládu bez sociální demokracie, jak bylo jejím vytouženým cílem. A vyhlédnutý partner byla právě FDP, která měla těch potřebných 10-15 mandátů dodat. Nedodala. Kdyby ano, tak dnes už by nejspíš tahle strana vůbec neexistovala. Protože ve vládě s Merkelovou by, chtě nechtě, musela následovat její Wilkommenskultur. FDP by nezbylo nic jiného, než opakovat po Mutti – Wir schaffen das! A to by jí bylo včera spolehlivě zahubilo, protože by nikde nepřelezla 5% a nejspíš s dramatickými dopady na celé Německo. Ta porážka Svobodných v celoněmeckých volbách se stala vlastně pro etablovanou politickou scénu darem z nebes. A zejména pro Merkelovou! Jak si ukážeme na úplný závěr článku.

FDP byla svou parlamentní porážkou ušetřena papouškování po Merkelové, takže její předseda Christian Lindner se mohl na předvolebních shromážděních i v mediích opakovaně veřejně vůči kancléřce vymezit a do omrzení opakoval – ano musíme být zemí solidární, ale nikoli neomezeně a nikoli pro úplně každého. I naše solidarita musí mít nějaké rozumné hranice. Není to doslovný výrok, jen parafráze.

Kupodivu – na rozdíl od AfD šéfa žlutých za tyto výroky media nelynčovala. Nebyl označen za xenofoba, ale přineslo mu to ve dvou ze tří volebních zemích návrat do parlamentu a s pravděpodobností, hraničící s jistotou dokonce i do zemských vlád. A dokonce v Bádensku to budou právě Svobodní, kteří určí, kdo bude v téhle spolkové zemi vládnout, ačkoli tam Zelení dosáhli naprosto fenomenálního vítězství. Speciálně k sestavování vlády v B-W se ještě na konci vrátím. Protože, no protože se může ještě ještě ukázat, že jsem se nemýlil a Merkelová je nakonec odsouzena k vítězství….

Když se podíváte na ty tři grafiky, tak vidíte zcela jasně, že sestavování zemských vlád bude opravdu mimořádně obtížné. Na úrovni spolkových zemí bylo dosud zavedenou praxí, že vládla často jen jedna jediná strana /viz Bavorsko/ nebo koalice max. dvou partají. Dneska je jasné, že to s největší pravděpodobností, všude bude o modelu trojkoalic. Ačkoli jak v P-F , tak v B-W by šlo sestavit vládní většinu z obou nejsilnějších stran.

Nicméně nevěřím tomu, že něco takové ani v Porýní ani v Bádensku by mohlo nastat. Protože dalším společným markantem těchto voleb je, že ten kdo byl v minulé zemské vládě na pozici slabšího partnera, za tohle „vládní přicmrdávání“ těžce zaplatil. Viz obrovské a historické ztráty SPD v B-W, kde se stala naprosto marginální a nevýznamnou a skončila 4. Ztratila téměř polovinu hlasů z minulých voleb a výsledek zelených v P-F, kteří přišli dokonce o 2/3 voličů proti minulému výsledku a doslova počítají každý hlas, jestli se v zemském parlamentu udrží… Takže si neumím představit, ve světle právě uvedeného, v Porýní koalu SPD-CDU, zejména když se lídryně Unie Kloecknerová osobně vymezovala vůči tamní premiérce a včerejší vítězce Dreyerové z SPD. A podobně to je mezi Zelenými a CDU v B-W. Zde navíc má CDU, ačkoli historicky vysoko prohrála, protože zde má vůbec nejhorší zemský výsledek všech dob a poprvé není v B-W nejsilnější politickou stranou. Ale jak už napsáno – hrátkám o sestavení vlády právě zde budu věnovat speciální pozornost nakonec, protože volební matematika dovoluje opravdové čáry – máry a, takže nakonec opravdu i ten slon může umět létat… Ale ještě si počkejte!

Ale předchozí úvahou jsme se vlastně dostali už ke společnému markantu, který je popsán pod bodem 3 - výsledek svým stranám zachránili úřadující zemští premiéři, díky osobnímu bonusu od voličů a vlastně své strany zachránili od totální blamáže na celoněmecké úrovni.

Přesně tohle byl ten fakt, který jsem dostatečně ve svých prognózách nezohlednil, když jsem rigorózně tvrdil, že Merkelová včera měla být odsouzena k vítězství! Ačkoli jsem v pátek na Slobodném vysielači dokázal konstatovat, že pozice šéfa zemské vlády v B-W za Zelené – Winfrieda Kretschmanna je natolik silná a ojedinělá, že z celoněmeckého hlediska je to momentálně jediný politik, který by byl schopen ji porazit. Kdyby ovšem nebyl zelený. Je to pán v letech. Je jen o rok a něco starší než já, ale je to formát a má obrovské charisma.

Takže nejen že se stal minule prvním zeleným, který přivedl zelené do zemské vlády hlavním vchodem, tentokrát ještě to zvýraznil faktem, že poprvé ve své historii někde zelení zemské volby i vyhráli. Jeho skoro 33% nebetyčně kontrastuje se sotva 5% , které němečtí brčálové získali v dalších dvou zemích… To rozhodně není o zelené politice, jak do televize hřímali oba spolupředsedové téhle partaje a dostávali z jeho výsledku doslova orgasmus, tohle je jen a jen o borci jménem Winfried Kretschmann! Nebýt jeho, tak to i v B-W dopadlo jako jinde a zelení se stali totálně marginálními. Když už jsme u zelených, velmi bych si přál, aby se nakonec nedostali do parlamentu v Erfurtu!!! Ne proto, že jsou zelení. Ale proto, že jen jejich pár hlasů umožňuje vytvořit v S-A koalici CDU+SPD+Z. S minimální potřebnou většinou. Kdyby vypadli, pak mandáty CDU a SPD by asi už vládu nesložily. A aby mohl vůbec někdo vládnout, musel by si říci o hlasy u postkomunistů z Die Linke nebo u AfD…… Což jsou partaje, se kterými „hoši, co spolu mluví“, zásadně – nemluví!!! A moc by mne zajímalo, kdo by pro ně byl menším zlem. U koho by pokorně zašoupali nohama…

Přesně totéž co o Kretsmannovi se dá říci o ministerské předsedkyni Malu Dreyerové z P-F! Ta doslova a do písmene TENTOKRAT zachránila soc dem! Stačí se podívat na neuvěřitelné porážky socialistů ve zbylých dvou zemích!! Oni už tam nejsou tzv. Volkspartai – tedy politickou stranou s velkou voličskou základnou, ale jen nevýznamnou straničkou, která musí být ráda, když ji někdo pozve vůbec do nějaké koalice. Jinak totiž partaj s ziskem kolem 10% nebo těsně nad 10 nazvat nelze!!!

Věřte, že mne tohle konstatování osobně mimořádně bolí. Politicky vyznávám tradiční soc dem hodnoty. A němečtí socialisté pro mne vždycky byli tím vzorem, kde bych byl rád viděl etablovanou i sociální demokracii českou. Jenže s odchodem Gerharda Schroedera je v téhle partaji všechno úplně jinak. Dnes je ovládána lidmi jako vicekancléř Siegmar Gabriel nebo předseda Europarlamentu Martin Schulz. Což je tragedie! O naprostých politických zoufalcích za nimi /snad mimo ministra zahraničí Steinmeiera/ ani nemluvě. Ti snad mají natrvalo zdravý rozum úplně zakázaný!!!!

Protože ohledně migrační tsunami jim nebyla ani rozpažená náruč a Mutti Merkel a její „Wir schaffen das“ dost!!! On jí ještě kritizovali, že je málo vstřícná!!! Co kritizovali – kritizují stále!!! Takže viděno z celoněmeckého hlediska jim to voliči fakt drsně spočítali!!! SPD má, až na Porýní MENĚ hlasů než AfD!!!! A to měl v televizní diskusi nad výsledky jeden její diskutující bafuňář tu drzost, že označil AfD za nelegitimní!!!!! Nebýt Malu Dreyerové, byli by dostali nejspíš nějakých 10-12% dostali i zde a celé vedení strany mohlo spáchat kolektivní harakiri. Pokud by mělo nějakou čest. Vlastně – kdyby mělo nějakou čest, učiní tak stejně! Protože to na seppuku je! Jenže oni vykřikují jaký senzační výsledek udělala Dreyerová a jak skvělé je to vítězství. Zbylé dva výsledky jako by pro ně vůbec neexistovaly. Ačkoli lídryně kandidátky v S-A byla evidentně na pokraji nervového zhroucení…. Na rozdíl, od předsedy strany, generální sekretářky a houfu přikyvujících spolkových ministryň a ministrů…. Ti měli evidentně pohodu.

A stejnou roli zachránce sehrál pro Merkelovou a její partaj i současný a budoucí šéf zemské vlády v Sasku-Anhaltsku – Reiner Haseloff. Nejen, že jako jediný celkově zvítězil, ale dokonce ztratil minimálně! Ačkoli pro něj musí být mimořádně trpké, že má o bídných 5% více než nějaká AfD…… Prostě on, stejně jako zbylí dva premiérští kolegové získal tzv. premiérský bonus v podobě hlasů voličů, kteří volili nějakou minimální jistotu podle hesla – táto, dáme mu to, protože u toho aspoň víme, na čem jsme….

Přesto je zřejmé, že Merkelová a její CDU ostudně prohrála. A vítězem je zkrátka a jednoduše AfD - viz bod jedna společných markantů těchto voleb!

Ale než pojednám AfD musím se zmínit ještě o posledním těžce poraženém - postkomunistické Die Linke, která je také v parlamentu. Ta dostala také mimořádně těžkou nakládačku! V obou západních spolkových zemích chtěla konečně proniknout do zemských parlamentů, v S-A si dělala naděje, že bude dokonce v koalici s SPD stranou vládní….. A neuspěla nikde. Naopak zaznamenala zejména na východě těžké ztráty. Nedivím se tomu. Die Linke byla stranou protestních voličů. Nikoho jiného. A jestliže jsem o SPD a Zelených psal, že jim byla náruč Mutti Merkel pro uprchlíky nedostatečně otevřená, tak pro Die Linke to platilo a platí dvojnásob!!! Ti se v migrantech přímo viděli. Výsledek se dostavil.

Bylo opravdu mimořádně zajímavé vykrucování se zástupců všech poražených stran před televizními kamerami! To bylo nad většinu filmových komedií a televizních show. Totálně poražení soc-dem a zelení exhibovali na výsledku v zemi, kde si zachránili kůži a nic jiného jako by neexistovalo. CDU ta svůj debakl odrážela poukazem na to, že ani v Porýní ani v Badensku nebude možno sestavit znovu vládní koalice SPD-Zelení a to prý bylo cílem unionistického snažení! Ale holt drobná chybička celkových výsledků se vloudila… ale jen drobná a bagatelní, ale hlavně že jsme překazili ty vlády socanů a brčálů…. Zkrátka CDU je v pozici člověka, kterému hoří barák, ale on je spokojen s tím, že u sousedů hoří také….

Nestačil jsem zírat… Zcela mne ale konsternovaly dotazy televizních moderátorů povolebních diskusí právě na CDU a její představitele ve smyslu -- nejdou prohry vaší strany a neúspěch vašich volebních lídrů v P-F a B-W (na vrub toho), že se distancovali od migrační politiky kancléřky Merkelové – viz postoje Julie Kloecknerové a bádenského Wolfa, protože uspěli Kretschmann a Dreyerová, kteří Merkelovou svými postoji tiše podporovali, ačkoli byli z jiných stran!!!

Hloupost téhle kvalifikace výsledků je pro mne sotva uvěřitelná!!! Protože je nesmyslná. Od politických komentátorů pak sotva uvěřitelná.

Protože vůči Merkelové se vymezoval také saský Haseloff a přesto zůstane dál šéfem v Erfurtu!!!

A úspěšná socialistická premierka Dreyrová ostatně konstatovala v debatě, že ještě před třemi týdny výrazně zaostávala za Kloecknerovou v průzkumech velmi zřetelně. A že se jí povedl endspurt – tedy spurt na cílové pásce. Jenže proč se povedl? Protože Kloecknerová se do té doby výrazně vymezovala proti migrační politice kancléřky. Navrhla svůj vlastní plán opatření, který nesměl být nazván plánem B, ale byl opatrně pár dní podáván jako plán A2, protože kancléřka přece dělá úplně všechno správně a nejsprávněji a tudíž její plán A nikdy nemůže selhat, aby byl potřeba nějaký béčkový scénář, ale malé drobné doplnění na A2? Tak to možná.. no vlastně – Merkelová to smetla se stolu a Kloecknerová, stejně jako Wolf ve Stuttgartu, srazili nakonec kufry a museli ji přijmout na předvolebních mítincích. A výsledkem byly – velmi bolavé porážky! Kdyby byla Kloecknerová zůstala u svého původního kurzu, dovolím si tvrdit , že by byla nakonec vyhrála. A mám pro to i důkaz - v konci článku najdete grafiku, která popisuje, odkud přišli voliči AfD… A ta hovoří více než výmluvně.

Ale televizní moderátoři mají jasno – kdyby Kloecknerová a Wolf drželi linii své Mutti tak ... No a věrně to po nich odpapouškoval ve zprávách ČT před půlnocí, německý zpravodaj České televize Václav Černý…

Mainstrem se opravdu nikdy nepoučí! Ani po lekci od voličů!!! Mutti měla recht a ti, kteří zapochybovali, tak…. tak jsou revizionisti a zrádci! Tohle já znám.

Jenže na rozdíl od nich jsem v debatě v televizním studiu nepřeslechl jednoho ze zemských šéfů CDU, bohužel nemám jeho jméno, který na podobný výpad reagoval jasně a logicky, když hloupě se dotazujícímu se intervjůkovi odpověděl na tuhle otáku :
Nemáte pravdu. V Bavorsku Horst Seehofer jde na daleko větší distanc od kancléřky a její migrační politiky a přesto tam, podle průzkumů má nad 50% a AfD tam je daleko pod 10%!!! 
Jasná, stručná a přesná odpověď! Ano tady je jádro pudla! Horst Seehofer se snažil něco proti migrační záplavě efektivně dělat. A volič to honoruje. Takže AfD nemá - zatím - šanci a on sedí pevně v sedle. I přesto že je v Berlíně za páriu a otloukánka, kterého si podávají zbylé dvě vládní strany. Jenže v Bavorsku, jestli se nestane něco hodně nečekaného, podobné volební výsledky, jaké jsme zažili ve včerejších volbách, nejsou možné. Tady si AfD žádný skalp nepřipíše. Protože zde na Wir schaffen das! Bavoráci moc neslyší.

Á propos – AfD. Popsal jsem všechno možné, ale o vlastním vítězi ani slovo…. A to musím napravit! U Borise Koroniho, v naší společné relaci jsem konstatoval, že dostane více hlasů než udávají průzkumy, protože v dnešním Německu není snadné veřejně sdělit – dám hlas AfD! Že pro její skutečné výsledky bude platit totéž, co pro KSČM v ČR. Stalo se! Dokonale. Viz poslední předvolební průzkum z minulého čtvrtka pro všechny tři spolkové země:

Porýní-Falc



Bádensko -Wuertembersko



Sasko Anhlatsko



není možné, aby se průzkumy, bez nějakého širokého skandálu, tak drasticky změnily ve prospěch jedné jediné strany! Žádný se nekonal. Voliči se prostě ze značného procenta báli přiznat, koho budou volit! Jediný možný závěr.

Ty televizní debaty, o kterých jsem psal, měly ještě jednu silnou tóninu – lkaní nad tím, že Německo ztratilo volbou xenofobní AfD podstatnou část svých demokratických vrstev a že se s tím jako něco a hodně rychle musí udělat! Nejsem příznivcem AfD a nejspíš bych je ani včera nebyl volil. Nicméně říkat něco o ztrátě demokratických vrstev v situaci, kdy v zemských volbách ve všech třech zemích zaznamenali rekordní účast voličů???
Porýní 70,4%

Bádensko 70,%

S-A 64%
Co je demokratičtejšího než svobodné volby a mimořádně vysokou účastí?!

Pro volby tzv. druhého řádu v ČR jsou to naprosto nedosažitelná čísla. Ostatně i v parlamentních si o nich můžeme nechat jen zdát. A není to obvyklé ani u našich západních sousedů. Ve všech spolkových zemích hlasovalo o 10% více lidí ve srovnání s minule! Jinými slovy – volič tentokráte CHTĚL hlasovat a HLASOVAL! Měl k tomu mimořádný a zásadní důvod. Tím byla jednoznačně migrantská problematika!!!!! A to proto, že prostě nebyl spokojen s tím, jak ji „řeší“ zavedené strany a oznámil jim to. Skrze volební lístek!

A příjemci tohoto sdělení z toho vyvodí to, že se k jejich zděšení zmenšila demokratická vrstva voličů!!! Tím, že tato vrstva šla hlasovat!!! To by fakt jeden nevěřil!

AfD je prostě protestní stranou. Není v Německu první protestním seskupením. Na stejném základě vyrostli původně zelení. Totéž platí o Ossiespartai Die Linke. Zelení jsou dnes už tzv salonfaehig. Prostě jsou mezi „kluky, co spolu mluví“, i když leckdy jen málo a obtížně. Die Linke jsou páriové s kterými se mluví, jen když je to naprosto nezbytně nutné. V SPD čeká AfD absolutní ostarkizace. Ovšem pokud budou ti zavedení konat jako dosud a nevezmou si z výsledků poučení? Tak dostanou další a horší výprask. Protože počínání těch zavedených štve masově voliče napříč politickým spektrem. Jak ukáže následující grafika odkud AfD v Sasku-Anhaltsku přišli voliči:



Takže 38 000 k AfD odešlo z CDU (jak jsem už upozornil výše), 29 000 od Die Linke, 21 000 od socialistů, 52 000 od ostatních politických stran – většinově těch, které nebyly zastoupeny v Landestatagu. Ale zdaleka nejpočetnější skupinu tvoří voliči, kteří dříve NEVOLILI!!!! Tentokráte jim to ale stálo za to jít hlasovat!!!

A jinde to nevypadalo jinak

Bádensko-Wuertenmbersko



Porýní-Falc



To vótum je jasné! A vrcholní politici zavedených partají voličům vzkázali, že jsou xenofobní hlupáci a odpůrci demokracie!!!!

Místo toho, aby začali zpytovat, co asi tak udělali špatně!!! Protože nebýt osobního přínosů paní Dreyerové, Haseloffa a hlavně Kretschmanna, bylo ještě daleko a daleko hůř! Ne, vinni nejsou ti, co si nevidí na špičku nosu a krmí národ bludy o Willkommenskultur a že Wir schaffen das! Alébrž volič! Protože volil špatně!

Ještě jedna miniaturní pikanterie – při shánění grafik pro tenhle článek, zkoumal jsem prvotně portály ARD, než jsem našel ty centralizované v jednom obrázku na FAZ.de

Stránky veřejnoprávní TV MDR byly mým původním zdrojem výsledku v Sasku-Anhaltsku, takže mezi prvotně staženou sérií z téhle spolkové země mám i tenhle screenshot:



Vidíte tu vyžlucenou část?

Ještě se někdo může divit tomu, že s výjimkou CDU porazila AfD právě tady na hlavu všechny ostatní?

Mainstream všeho druhu – politický i zpravodajský si už hodně dlouho představuje demokracii jako jeden velký rautový stůl. Z kterého si vybírá jen to, co mu zrovna pasuje a chutná. Všechno ostatní je nedemokratické. A tohle nemůže vést k ničemu dobrému. Jestli v Německu rychle neprovedou zásadní sebereflexi politické elity i tvůrci veřejného mínění v médiích, tak se opravdu můžeme dočkat obrození hnědého nacionalismu. Zatím to na tu sebereflexi moc nevypadá. Jakkoli si jsem jistý, že to, co píši já, v tamních stranických centrálách vědí také. Jedna věc je vědět a druhá něco změnit. Znamenalo by to totálně otočit přístup k migraci ze dne na den. Vzít AfD agendu. Ale to by současně znamenalo přiznat vlastní hloupost a neodpovědnost. A to sotva Merkelová a spol. učiní! Obávám se.

Protože se ještě velmi snadno, může ukázat, že Mutti Merkel přeci jen byla odsouzena k vítězství a já měl tedy pravdu se svým chybným odhadem. Konečně vám tu dvakrát naznačenou záhadu rozluštím a dokáži, že slon skutečně létá. Jen chtít.

Vrátím se ke grafice volebních výsledků v Bádensku:

Tam sice vyhrál senzačním způsobem zelený Winfried Kretschmann



a jako nesporný vítěz by měl sestavovat vládu. Jenže propadl jeho koaliční partner SPD a součet hlasů obou stran na vytvoření vlády nestačí. Zelení i tak mohou vytvořit dvě jiné koalice. Tu první s druhým v pořadí, aniž by potřebovali třetího – s CDU a ještě trojkoalu se socialisty a FDP. Jenže …

Jenže ta s CDU se nejspíš konat nebude. Protože existuje i možnost vytvořit vládní většinu CDU +SPD+ FDP, kde by CDU získala pozici zemského premiéra. A to je pro ni určitě lákavější varianta než být menším partnerem u zelených. Kretschmannovi nejspíš nevyjde ani pokus tzv. koaliční semafor – tedy spojenectví s SPD a FDP. Protože udělal před volbami velkou chybu. Ostře a nesmiřitelně se vymezil právě vůči žlutým, že s nimi nikdy! A ti mu to nejspíš nyní s gustem vrátí, protože to bude právě FDP, která vlastně vybere příštího bádenského ministerského předsedu tím, že si zvolí hlavního partnera koalice, do které bude ochotna vstoupit! A ve studiu to více než zřetelně naznačil šéf zemské organizace Svobodných. Jestliže se tak stane a já tomu celkem věřím, pak Merkelová, ačkoli fakticky těžce prohrála, světu rychle oznámí, že vlastně zvítězila na celé čáře. Protože nejen že její strana udržela své vládnutí v Sasku- Anhaltsku, ale dokonce převzala vládu v další spolkové zemi, kde byla doposud v opozici! A že tedy voliči její politiku, včetně té migrantské OCENILI!!!

Ano Merkelová je odsouzena k vítězství….

Ale budu opravdu děsně rád, když se s touhle předpovědí pletu! To mi věřte! Ale tohle je politika pur! Je hodně po půlnoci na pondělí. Nejvyšší čas skončit. Klepu už pět hodin…

*/  My to zvládneme! nebo My to dokážeme! (pozn. red. NR)

Josef Mrázek: Otevřený dopis prezidentu republiky Miloši Zemanovi

0
0


Praha 13. 3. 2016
Vážený pane prezidente,
smutná zpráva (pořad OVM v ČT), že Česká národní banka vydala jen během ledna a února 2016 na znehodnocování české koruny dalších 114 miliard Kč, nás nutí připomenout, že se potvrzuje, co kritického již bylo o akci ČNB napsáno, a že jste jediný, kdo může na porušování zákona o České národní bance reagovat hned. Zároveň se jeví jako naléhavé podat na odpovědné funkcionáře ČNB trestní oznámení kvůli podezření, že prosazují jiné zájmy, než které podle zákona o ČNB prosazovat mají.


Trochu více světla přinesly Otázky VM v ČT 16.3.2016, kde kromě guvernéra ČNB Singra vystupoval slovenský analytik Juraj Karpiš. Ten uvedl, že i Slovenská národní banka měla tendenci uplatňovat nezávislost trochu podobně, jako ČNB, to jest v rozporu s logikou. Není přece přijatelné, aby se škody způsobené v podstatě celému národu jakoby nepočítaly a nedaly reklamovat prostě proto, že banka je nezávislá. Nemůže být nezávislá na zákonech. Důležitá je odpověď na klasickou otázku, komu je kritizované jednání prospěšné. ČNB svými intervencemi způsobuje škodu na straně české koruny, kterou by měl hájit zákon o ČNB, a zvýhodňuje zahraniční měny.

Juraj Karpiš také mluvil o tom, co je nám ovšem známo, že závazek pevného kurzu vůči euru znamená vlastně zapojení do eurozóny, ale ve velmi nevýhodném kurzu, se všemi nevýhodami (navázání na úmyslně znehodnocované euro), ale bez výhod.

Nepřirozené znehodnocení koruny je příležitostí pro spekulanty, láká k nákupu levné koruny (podhodnocení již překročilo 15%). Proto je udržování škodlivého kurzovního závazku stále nákladnější. Sto čtrnáct miliard Kč vydaných za první dva letošní měsíce, by mělo být posledním varováním (srovnejte s tím, jak ministr Babiš zápasí o každou miliardu schodku 70 miliard Kč).

Ještě tvrdá čísla. Do zahraničí směřuje náš export v hodnotě asi 3600 miliard Kč za rok. Při paritě kupní síly by za to mělo být 3600 : 17 = 212 miliard euro. V kurzu dosažitelném bez negativní intervence by to bylo 3600 : 23 = 156.5 miliard euro. Ve vnuceném kurzu 27 Kč/euro to je 133 miliard euro. To stačí v zahraničí k nakoupení zboží v hodnotě jen 63% hodnoty vývozu oproti 74% bez intervence. Dovezena bude o 15% menší hodnota, než při kurzu bez intervence. Je třeba dodat, že objem exportu by byl při méně dumpingových cenách o asi 5% menší, ale za tento menší objem bychom dostali a dovezli o 10% více, než za celý vývoz po intervenci.

To znamená, že intervence ČNB přerušila zotavování kurzu koruny a vrátila její kurz hluboko zpět a guvernér Singer neuvedl, neboť nemohl uvést, nic, co by mohlo ospravedlňovat postup, který způsobí jen v zahraničním obchodě ztrátu navíc ve výši 3600 x 0.15 = 540 miliard Kč za rok. To je částka, která by stačila k zaplacení celého veřejného zdravotnictví a ke zvýšení všech důchodů o 50% k tomu. Jde tedy o věc zcela zásadní, která vyžaduje přiměřeně energickou reakci od Vás, pane prezidente, a rovněž od orgánů příslušných k posouzení, jak se to srovnává se zákonem o ČNB, například se zásadou otevřeného tržního hospodářství.

Za spřátelené skupiny aktivistů Vás zdraví

a za pochopení našeho rozhořčení Vám děkuje

Josef Mrázek

Od kolonialismu k EU

0
0
A. Frey 
14. 3. 2016
Podíváte-li se do historie, lehce zjistíte, že za otce EU lze považovat dva muže. Prvním byl francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman, který navrhl integraci uhelného a ocelářského průmyslu v západní Evropě.V důsledku toho vzniklo v roce 1951 Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), tento skvělý nápad dostal po seznámení se s myšlenkou jiného Francouze, pána jménem Jean Monnet. 


Nutno podotknout, že oba pánové byli pragmatičtí obchodnící, a to v době doznívání koloniální nadvlády a rozpínavosti Francie. Mimo jiné byla tudíž myšlenka společné Evropy dobře promyšlenou snahou o omezení koloniálního vlivu jiných evropských států, hlavně pak Velké Británie. Tyto muže jistě nefascinovala ani tak jimi proklamovaná vize trvalého míru v Evropě, jako spíše regionální hospodářská prosperita, stabilita a rozšíření odbytiště francouzkého zboží, vlivu a surovin v rámci Evropy.

Jako další krok pak od 1. ledna 1958 zahájila svou činnost Evropská investiční banka s ústředím v Lucembursku a taktéž vznikl Hospodářský a sociální výbor s centrálou v Bruselu. Zakládající členové EHS a EURATOM byly stejné země jako v případě ESUO: Francie, Německo, Itálie a státy Beneluxu. Francie se stala neformálním leaderem všech těchto seskupení a upevnila svou vedoucí pozici v západní Evropě.
A to bylo přesně to, o co Franzouzům původně šlo.

V tomto kontextu si nelze nevšimnout, že velká Británie, odvěký hospodářský a kolonální rival Francie, Do Evropské unie vstoupila až v roce 1973 a to hlavně z důvodů zmírnění důsledků tehdejšího hospodářského poklesu. Navíc si vyjednala takzvaný „opt-out" při přijímání eura. To znamená, že není zavázána přijmout jednotnou evropskou měnu tak jako ostatní členské státy. A co je podstatné - Británie rovněž dodnes nepřistoupila k Schengenským úmluvám. Británie totiž dodnes nepřijala svou roli druhých houslí v rámci EU a hledá cestu k obnovení své původní koloniální moci.

Jinými sklovy, Eu není produktem vzniknuvším na základě myšlenek humanizmu či sociální rovnosti zůčastněných států .EU byla stvořena jako nástroj generování zisků a liberalizace trhu. Přeloženo do srozumitelného jazyka, jedni prodávají - druzí makají a platí. Nebo také jinak, jedni diktují pavidla, tak jak byli po staletí v rámci svých koloniálních tradic zvyklí, a druzí, ti se svou spotřebou postarají o cekový růst HDP v rámci EU. Tato idea je ekonomicky zvrácená a jde o trvale neudržitelný stav.

Tak jako se jednou vyčerpají zásoby nerostných surovin, stejně tak se vyčerpají lidské zdroje, nástroje ekonomické konjunktury, prostě už každý bude vlastnit vše, co si vzhledem ke svému příjmu může dovolit. Toto si už v padesátých letech minulého století uvědomili nejen Rotschieldové, ale takřka celý imperiálně-buržoazní svět, striktně fungující na principu nabídka versus poptávka.

Tuto závislost náš bývalý prezident Václav Klaus nazýval neviditelnou rukou trhu, což je pojem zavedený ekonomem Adamem Smithem v díle nazvaném Bohatství národů. Vše, čeho jsme od té doby v rámci evropské politiky svědkem, je jen snahou o ovládnutí dalších lidských zdrojů. V 80.letech se staly těmito zdroji Země východní Evropy v čele s tehdejším SSSR a staly se pro původní signatáře evropských seskupení živou vodou jejich ekonomického zraví.

Nyní ale životodárná tekutina opět dochází, a proto je třeba pustit žilou dalším zemím, vysát jejich nerostné i demografické bohatství. Mají to být země středovýchodu jako Libye, Irák, Sýrie ale také Ukrajina i jiné. Momentálně v tomto parazitickém snažení exceluje Německo se svou vstřícnou uprchlickou šaškárnou, které přinejmenším zpočátku samozřejmě zbytek "demokratické" Evropy nadšeně tleskal.

 Lidé jako Gorbačov a Havel, možná i nevědomky, ale také na základě neutěšené politickohospodářské situace v jejich zemích, dobrovolně vsunuli hlavu svého národa do oprátky nadnárodního ekonomického diktátu. Většina z nás sice jistě cítí ,že se nám dnes ekonomicky daří lépe než v 80. letech. V obchodech najdeme přehršel zboží, v autosalonech bezspočet značek, do zahraničí lze vyjet bez problémů. (donedávna).

Ale jistě jsme tyto benefity nezískali zadarmo. Zdravotní péče již není bezplatná, jistota práce či starobní důchod již také není samozřejmostí a naše nacionální cítění trpí pod diktátem zákonodárných struktur EU. Nelze prostě slepě sledovat egoisticky jen cestu k rádoby vlastní prosperitě a nevidět, že náš zisk je vykoupen utrpením a bídou druhých, možná těch méně schopných. Toto nesmíme připustit. Toto není pravým smyslem demokracie.

Svět je nutno vidět na základě souvislostí a nepřipustit, aby nás někdo pod jakoukoli záminkou svedl na cestu zla a bezpráví. Nenechme si namluvit, že například na bombardování může být něco "humanitarního". Závěrem chci říci jen jedno. Je lhostejné, v jakých evropských strukturách zaujme naše země své místo, přijme-li euro či ne. To vše se ale musí dít na základě většinové vůle našeho národa. V tom je podstata věci.

Je potřeba si uvědomit, že jednotlivým zemím EU nelze upírat jejich právo na vnitřní politiku. Ponechme také Rusku jeho sféru vlivu, protože má-li se zachovat přirozená rovnováha sil na planetě, pak musí svět zůstat polarizovaný. Nepokoušejme se za každou cenu vyrabovat jak lidské, tak i materiální zdroje na východ od našich hranic. Uvědomme si, že existují i jiné než evropské národy, národy, které na základě svého kulturního dědictví a geopolitického uspořádání uznávají jiné hodnoty než my.

Pokud totiž tyto národy budeme nadále nutit přijmout naši "pomocnou ruku" přes jejich svobodnou vůli, ocitneme se opět ve světové válce, která s největší pravděpodobností bude již tou poslední.

"Úkol je splněn": Od 15. března zahajuje Rusko odsun vojsk ze Sýrie

0
0

14. 3. 2016     zdroj a zdroj
Prezident Ruska Vladimír Putin nařídil hlavě Ministerstva obrany RF Sergeji Šojgu, aby bylo 15. března zahájeno stahování základních ruských sil, které jsou rozmístěny v Sýrii, informovala agentura Interfax.


"Úkol, vytýčený před ministerstvem obrany a Ozbrojenými silami RF silami, byl zcela splněn, proto nařizuji ministrovi obrany začít od zítřejšího dne odsun hlavní části naší vojenské skupiny ze Syrské arabské republiky", citují agentury prohlášení prezidenta Putina.

Putin prohlásil, že Rusko bylo s to během krátké doby vytvořit v Sýrii nevelké co do počtu, ale efektivní vojenské seskupení různorodých sil. To vytvořilo podmínky pro začátek mírového procesu, podotknul ruský prezident.

Tiskový tajemník hlavy státu Dmitrij Peskov upřesnil, že rozhodnutí bylo projednáno se syrským prezidentem Bašárem Asadem.

Ministr obrany Sergej Šojgu konstatoval, že ruské letectvo stačilo v Sýrii zničit asi dva tisíce teroristů, z nichž mnozí pocházeli z Ruska.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Petr Robejšek rozebírá co ovlivnilo prohru CSU ve volbách v Německu.... Proč Angela Merkelová nechce změnit migrační politiku...

0
0
14.3. 2016    ČR Radiožurnál    zvukový záznam
Dvacet minut Radiožurnálu (14.03.2016 17:05) Helena Šulcová
Rozhovor s česko-německým politologem a zakladatelem Institutu 20-80 Petrem Robejškem o tom, co ovlivni debakl CSU ve volbách v Německu. Je to důsledek migrační politiky Angely Merkelové?

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3588295

Je to válka, blbe…

0
0

Jiří Jírovec
14. 3. 2016
Tak lze pro české poměry parafrázovat heslo "It's the economy, stupid", známé z Clintonovy presidentské kampaně. 8. března 2016 promluvil ve Sněmovně politik, který se v posledních volbách prolhal k chabému vítězství slibem, že napraví církevní restituce. Politická pozice mu vehnala tuk do tváře a zjevně vytěsnila z jeho srdce pohádku o milování bližního svého.


Mluvil o problému uprchlíků, přesněji řečeno o tom, že se podařilo zašpérovat hranice i o kšeftu, který EU upekla s Tureckem. To, za příslib zdvojnásobení původní finanční injekce, slíbilo, že proud uprchlíků směrem k EU tak nějak omezí.

V historii se občas stalo, že masy prchaly před nesnesitelnou situací. Před druhou světovou válkou se například někteří lidé snažili odejít do země, podle pověstí jim zaslíbené. Jiní prchali, kam se dalo. Byli i tací, kteří zůstali doma. Buď neměli kam jít, nebo se domnívali, že šílenství žlutých hvězd bude jen dočasné. Zmýlili se: jejich životy byly dočasnější.

Tehdejší politici se neoháněli křesťansko-židovskými kořeny. Ty druhé jim byly u prdele. Britové námořně zablokovali Palestinu, aby jim tam nikdo nežádoucí nelezl a nenarušil klid mezi Palestinci, které měli zmáknuté.

USA také nebraly, protože to zrovna nebylo v zájmu Rooseveltovy presidentské kampaně. Navíc tam chtěli proniknout bez pořádných víz, žiďáci vychytralí! A tak je poslali ke všem čertům. Tedy zpátky, směrem k budoucím koncentrákům a krematoriím.

Zase máme (zaokrouhleně) šest miliónů ohrožených a kamsi utíkajících lidí. Prchají nejen před bídou, ale i z dalších situací, které všechny nesou výraznou nálepku "Made in Západ".

Zase je nikdo nechce. Sociálních dávek se jim zachtělo, žvandají jedni. Berme jen matky s dětmi, teoretizují "humanisté", kteří nemají ponětí o tom, jak se žije matkám samoživitelkám.

Měli zůstat a bojovat doma, žvaní pitomci, kterým poradci nevysvětlili, že jednoduchá hesla neřeší složitý problém. Vždyť ani sám vyspělý Západ není schopen rozhodnout koho a proti komu vyzbrojovat a cvičit. Co pak chcete od kozomrdů, jak jim v Česku říkáme.

Náš katolík se změnil v chladného technokrata a řeční: Sem plot, tam loď, trochu peněz Turecku, česká solidarita, o tom, že na naše slova došlo - a je po ptákách.

Vypadá to geniálně, ale těch 6 miliónů uprchlíků tím nezmizí. Rychlost s jakou se topí v moři, není pro konečné řešení dostačující.

Možná bude nutné hledat naději v hlavách, v nichž stačí rozfoukat pýchu na arijskou rasu. Němci kdysi uměli postavit vyhlazovací tábory.

EU taková zařízení nemusí umístit na vlastní půdě. Lépe je odradit potenciální uprchlíky na jejich domácí půdě. Dáme jim v nich najevo, že v EU nemají naději. Budou-li nakonec zapotřebí krematoria, bude jejich vina, že to nepochopili. Nemůžeme přece tu verbež islámskou živit…

Uprchlíci se nemají kam vracet, protože Sýrie je rozvrácená do výše asi 100 miliard eur. Tuto cifru nadhodil, možná omylem, český ministr zahraničí. Z tohoto hlediska se jeví cena požadovaná Tureckem, jako vynikající.

Turecko, země se 70 milióny obyvatel, prý nese největší tíhu. Malé země, jako Libanon a Jordánsko, které mají 4 a 6 milónů obyvatel a každá po miliónu uprchlíků, jsou pod rozlišovací schopností EU.

V půlhodinovém žvanění nezbyl malému českému předsedovi čas ani místo pro slova člověk a lidé. Nepoužívají je ani ti velcí v EU, tak proč by zrovna on měl vybočit z řady. Třeba by se na něj někdo zlobil.

Přednesený projev připomínal Cimrmanovo: "Když se sám nepochválím, nikdo to za mě neudělá". Naznačená řešení pak Baldrika (ze seriálu Blackadder) a jeho: "Mám vychytralý plán, pane".

Je možné, že zmíněný projev byl míněn opravdu, ale opravdu vážně. Odkaz na komedie by pak nebyl zcela patřičný. Šlo by totiž o čistou tragikomedii. A to není žádná sranda.

Na základě výsledků setkání v Hmeimim byla vytvořena další skupina syrské opozice

0
0

14. 3. 2016     zdroj
Nová skupina syrské opozice byla zformována podle výsledků setkání na základně Hmeimim, kde jsou dislokovány letouny ruských VKS. Oznámil to stálý zástupce Ruska u příslušného odboru OSN a dalších mezinárodních organizací v Ženevě, Alexej Borodavkin, informoval TASS.


"S uspokojením konstatujeme, že zvláštní vyslanec generálního tajemníka OSN pro Sýrii Staffan de Mistura přivítal vytvoření další skupiny umírněné opozice", uvádí agentura slova diplomata.

Podle Borodavkina je v současné době projednávána možnost pozvání jejích zástupců na jednání do Ženevy. Diplomat vysvětlil, že jde o skupinu opozičníků, kteří žijí a pracují v Sýrii, ale nevstoupili do "politické struktury, nacházející se u moci".

"Tato nová skupina by mohla být pozitivním a konstruktivním přínosem pro dosažení dohod o realizaci rezoluce Rady bezpečnosti OSN 2254 ohledně politického urovnání syrské krize", uzavřel stálý zástupce.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Jen Protentokrát?

0
0
Pavel Letko
15. 3. 2016  E-republika

"Československý president prohlásil, že ve prospěch této věci a pro dosažení konečného usmíření klade osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou vůdce německé říše."


V těchto dnech si připomínáme jedno z nejsmutnějších výročí našich dějin, německou okupaci Čech a Moravy. Bezprostředně jí předcházela cesta československého prezidenta Emila Háchy a ministra zahraničních věcí Chvalkovského do Německa k jednání s Vůdcem a říšským kancléřem Adolfem Hitlerem a ministrem zahraničí von Ribbentropem. Výsledek jednání je shrnut v „Prohlášení Německé a Československé vlády“ v němž mimo jiné stálo: „Obě strany souhlasně vyjádřily přesvědčení, že cílem všeho jejich úsilí musí být zajištění klidu, pořádku a míru v této části střední Evropy: Československý president prohlásil, že ve prospěch této věci a pro dosažení konečného usmíření klade osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou vůdce německé říše.“
Samotný prezident Hácha, jehož titul byl změněn na „Státní prezident“ tuto schůzku v Berlíně komentoval 23. března takto: „O mé cestě mohou být vyslovována různá mínění. Pro mne je nepochybný jeden klad: to jest, že jsme se dozvěděli o zcela již hotovém a nezvratném rozhodnutí vůdce německého národa o několik hodin dříve, nežli bychom se byli o něm dozvěděli jinak. Byla nám tím dána možnost zabrániti činům, které by měly za následek strašlivé krveprolití a žalostnou záhubu našich měst.

Historik Jan Tesař o takovém postoji v seriálu Vlastenci a bojovníci v časopisu Listy v roce 1969 ironicky píše, kterak máme my to ale, Češi, štěstí, že nám nepřítel dal dopředu vědět, že se nás chystá napadnout – a my tak mohli včas kapitulovat. Proto je také třeba naší armádu držet v nejvyšší pohotovosti, aby nepropásla tu jedinečnou šanci se vzdát – než dojde ke krveprolití. Taková armáda bez pohotovosti a bez disciplíny by mohla začít střílet či jinak se stavět na odpor, nebýt dopředu informovaných politiků, kteří vědí, co je třeba, aby zachránili národ.

Takže se zbrojí a zbrojí, dohaduje se o rozpočtu, o výši výdajů na obranu, o nutnosti postavit opevnění, vyrobit tanky, děla a letadla, odtrhnout si něco od úst, vždyť obrana něco stojí a je bezpodmínečně nutná.Bez armády se prostě neobejdeme, řekl by každý politik a téměř každý občan 20. a 30. let minulého století. A nač nám ta armáda byla i se svým opevněním? Jedno slovo by sem moc dobře hodilo, ale zbytečně by zavedlo celou úvahu jinam. Ve skutečnosti drahé vybavení naší armády dobře posloužilo armádě německé, armádě Třetí říše Adolfa Hitlera. Naše opevnění zase prošlo křtem při obraně Protektorátu proti Rudé armádě. Naše zbraně pořízené ze státního rozpočtu Československé republiky se tak rozhodně neztratily. Není to komické?

Někteří blouznivci přitom dál sní o obraně republiky po Mnichovu, když jsme nebyli schopni ani likvidace vlastních zbraní, aby nepadly do rukou nepříteli. A proč? Přece pro záchranu národa! Národ snese všechno. Na něj se odvolá každý. Je to zadarmo. Jak řekl Samuel Johnson:
Vlastenectví je posledním útočištěm darebáků.

Bylo snad v zájmu našeho národa, aby Hácha položil „osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou vůdce německé říše“? Jeho podpis pod takovým hanebným dokumentem byl v "zájmu národa"? To, že Emiul Hácha přijal funkci prezidenta bylo "v zájmu národa?" V zájmu našeho národa jsme dobrovolně předaly fašistům zbraně? Bylo-li toto vše "v zájmu národa", pak je otázkou, jaký smysl má vlastně existence takového národa?

Přitom je dobré si připomenout, že v té době byl na rozvahu relativně čas a prostor, a přesto jsme asi nejednali, jak by bylo třeba. Jaké sankce hrozily našim představitelům za zničení našich zbraní mezi Mnichovem 1938 a 15.březnem 1939? Opravdu jsme je museli vydat nepříteli? Pak se naskýtá otázka, zdali bychom z toho lépe nevyšli, kdybychom neměli žádnou armádu a žádné zbraně. Oč hanebněji by vypadal Hitler, kdyby napadl takový neozbrojený, leč hrdý národ? Naše základní opora nemohla a nikdy také nemůže vězet v ozbrojení děly a kanony.

Jak řekl náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk, chceme-li něco znamenat ve světě, musíme ze světových otázek udělat i naší otázku, a pak se i česká otázka stane otázkou světovou. Proto bychom měli i dnes z této perspektivy promýšlet naše kroky, naše myšlení a jednání, aby se mohlo stát vzorem pro všechny státy a národy světa. Pro každého člověka. Dávejme si tedy dobrý pozor na naše dnešní myšlení a jednání, vrátí se nám jednou zcela jistě jako bumerang. Taková je prostě zkušenost lidská i historická.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články:

Pozvánka na pietní shromáždění 24.3.2016 před velvyslanectvím Republiky Srbsko

0
0
Václav Dvořák
15. 3. 2016    Kosovo on line

Každý rok se scházíme před budovou Velvyslanectví srbské republiky v Praze v Mostecké ulici, abychom si společně připomněli oběti bombardovací agrese armád NATO proti "malé" Jugoslávii - proti Černé Hoře a Srbsku. Od března do června 1999 letouny NATO bez mandátu OSN napadaly nejen vojenské, ale i civilní cíle, zabíjely nevinné civilisty - starce, ženy a děti.


Ničily infrastrukturu země, továrny, televizní stanice a vysílače, silnice, železnice, mosty, sídliště. Zemi zamořily vystřílenou municí s ochuzeným uranem. Při bombardování byly použity i zakázané zbraně - např. kazetové bomby. Letectvo NATO se tak připojilo k gangsterské UČK, na stranu genocidních vrahů, etnických čističů, narkomafie a obchodníků s lidskými orgány.

Celá agrese byla dokonána okupací jihosrbské provincie Kosovo a Metochije. Bylo vyhnáno téměř všechno nealbánské obyvatelstvo - Srbové, Aškaliové, Romové, Egypčané, Chorvaté, Turci, Čerkezové a další. Jejich domy byly vypleněny, vyrabovány a spáleny. Nemovitý majetek je dodnes albánskými uchvatiteli uzurpován, vyhnaní lidé se na své majetky nemohou vrátit a práva se na dnešním Kosovu nedoberete.


Správa mise OSN UNMIK ani správa mise Evropské unie EULEX nepřinesla na Kosov a Metochiji žádný pokrok. Právní stát je na Kosovu jimi jen neúspěšně simulován. Okupační armády NATO a jejich satelitů působící na Kosovu nezabránily organizovaným vraždám Srbů, kteří na Kosovu zůstali či se pokusili na něj vrátit. Vesnice navrátilců jsou pod denodenním kriminálním tlakem albánských sousedů a gangů. Místní policie a soudy ani policie a soudy mise EULEX prakticky nereagují.

Vrcholem agresivního chování zemí NATO na Balkánu bylo vyhlášení tzv. samostatnosti a zřízení kvazistátu - "Republiky Kosovo" v roce 2008. V každém státě existují mafie, ale jen na Balkánu díky 'péči' USA a dalších zemí NATO byl pro mafii vytvořen celý stát.

My, Přátelé Srbů na Kosovu toto vše odsuzujeme a stavíme se proti. Přijďte i vy 24.3.2016 do Mostecké ulice, před budovu č.15, v které sídlí Velvyslanectví Republiky Srbsko. Tady před vchodem do velvyslanectví vyjádříme svůj postoj. Vzpomeneme na oběti agrese, na zabité civilisty, na mrtvé děti. Vezmeme si s sebou svíčky, které na místě zapálíme jako vzpomínku a symbol vzdoru. Začínáme ve 20:00 hod., kdy před sedmnácti lety na Srbsko začaly dopadat první bomby.

Je na čase otevřít vážnou diskusi o našem dalším setrvávání v agresivní alianci zvané NATO! Copak chceme být součástí nebezpečného paktu, který všude po světě rozsévá smrt, chaos, napětí a terorismus?!




Mgr. Václav Dvořák
 
předseda občanského sdružení 
Přátelé Srbů na Kosovu



Otevřený dopis ministrovi zahraničních věci ČR L. Zaorálkovi

0
0

Jiří Baťa
15. 3. 2016
Dobrý den, pane ministře Lubomíre Zaorálku,
dříve, než budete na politickém kolbišti a před českou veřejností věrolomně a tvrdě obhajovat ukrajinskou „majdanovskou“ hrdinku (suku) Naděždu Savčenko, leteckou navigátorku fašistického batalionu „AJDAR“, podle vašeho názoru nevině a nespravedlivě zadrženou a obviněnou z účasti a nabádání k vraždě ruských novinářů VGRK na Donbasse, dnes zadrženou, vězněnou a souzenou v Rusku, dovolte mi připomenout obligátní konstatování, že každá mince má dvě strany.

 
Ta jedna, Vaše strana této mince, je jen trapné, pokrytecké a falešné tvrzení, podlézání Vašim eurounijním, ale hlavně americkým lídrům protiruské propagandy, začaté sestřelením letadla nad Ukrajinou a konče současnou obhajobou majdanské vražedkyně. Ta druhá strana mince, pane ministře, jsou fakta a důkazy, které však zřejmě mají pro Vás cenu pokáleného toaletního papíru. Jak Vám ale také komunistický poslanec Zdeněk Ondráček připomenul,  Vaše shánění či zjišťování „seriozních“ informací prostřednictvím ČT je stejné, jako je získat někde na tržišti, nebo způsobem JPP (jedna paní povídala).
     Nepochybuji, že toho mnoho pravdivého o  činnosti N. Savčenko nevíte a  nejste dostatečně seznámen s „hrdinskou“, přesněji fašisticko-nacistickou činností této ženy, zvráceného člověka a vyvrhele lidské společnosti, pro Vás ovšem „oběti“ ruských protidemokratických,  proti lidských a proti právních postupů a jednání. Ale i kdyby tomu tak bylo nevěřím, že vzhledem k Vaší závislosti na západním diktátu (USA) byste byl  jste schopen tyto skutečnosti čestně akceptovat a chápat jako  činnost, která je v příkrém rozporu s mezinárodními úmluvami o zacházení s vojenskými zajatci, Listinou lidských práv, v rozporu se samotnou lidskostí a životní existencí a že N. Savčenko zasluhuje exemplární potrestání. Na druhé straně však nelze nepřipomenout, že činnost Naděždy Savčenko byla prováděna s chorobnou nenávistí k Rusku a ruskému člověku, když přistupovala k jejich zajetí jako k lidem necivilizovaným, méněcenným, podřadným, snad vůbec nezasluhující žít. Předpokládám, že až takto jste osobnost Naděždy Savčenko nepojímal, vlastně se o ni ani  nezajímal. A v tom je tragedie Vašeho jednání.
     Pane ministře zahraničních věcí, pro Váš nezájem se blíže zabývat osobou a její činností, která se stala předmětem  soudního jednání v Moskvě, které sleduje veřejnost celého světa, činností, kterou jste ochoten loajálně hájit ze samotného principu, že jde o dvě znesvářené strany, tedy  ukrajinskou majdanovskou „hrdinku“ a ukrajinskou vládu a ukrajinské politiky, kteří  Ruskou federaci považují za „super“ nepřítele Ukrajiny č. 1, dovolím si Vám připomenout  některé důvody, pro které je N. Savčenko v Moskvě také souzena.
     Kauza „Savčenko“ se vyvolává řadu nejen ohlasů, ale také jiných informací, svědectví faktů a důkazů, které vnášejí mnohem více světla do „hrdinského“ jednání N. Savčenko, než kterými jste ohlupován Vy. Například bývalý starosta Užgorodu Sergej Ratušňak na svých FB stránkách napsal či popsal, jak N. Savčenko, navzdory tomu, že byla profesně v ukrajinské armádě zařazena jako letecká navigátorka, „vyslýchala“ ruské zajatce. S. Ratušňak nemluví o klasických výsleších, ale o trýznění, nelidském mučení zajatců. K tomu říká: „ Osobně jsem mluvil s učitelem a farářem, kteří zcela náhodou přežili fyzické mučení a zvěrstva, které vedla nová „hrdinka Majdanu“ Naděžda Savčenko.Říkali, že N. Savčenko normálně zajatce svázané na rukou i na nohou mučila, týrala, bila železnou tyčí po genitáliích, zhasínala nedopalky cigaret o živé oči zajatců a pod. Stále křičela a vybízela další, aby je bili, tělesné orgány že prodají jako těch před nimi, nebo ať je roztřílejí na „sračku“!
    O stejných zkušenostech již dříve mluvil představitel Svato-Nikolského chrámu Vladimir Mareckij, osvobozený z ukrajinského zajetí. Říká: „Mluvit o tom, že nás bili, to je naprosto nicotné. Oni nás totiž mučili a ubíjeli k smrti, lámali nám kosti, mlátili nás nejen rakama a kopali do nás nohama, ale mučili nás všemožnými způsoby,“ vzpomíná V. Mareckij. Říká také, že zvláště se vyjímala osobní krutost Naděždy Savčenko, kterou tak aktivně obhajují a chrání kyjevský vláda a také Vy, pane ministře Zaorálku.  Omámená svou slávou osobně mučila zajatce, při čemž pronášela různé hrubé a urážlivé slova na účet nacionální příslušnosti zajatců. Kromě této „bohulibé“ činnosti se také zabývala prodejem tělesných orgánů zabitých zajatců, s čímž ne vždy také souhlasili další příslušníci batalionu AJDAR. Ta potom doporučovala je rozstřílet, aby zbytečně nevyhazovali peníze na jejich transport do SBU (Bezpečnostní Služba Ukrajiny). Podobné zkušenosti má i opolčenský bojovník Satnislav Stankevič, který díky náhodě přežil, ale udatnými „ajdarovci“  byl navždy poznamenán vypálením jejich svastiky na jeho těle.
     Pane ministře, to není zdaleka vše, co se týká zvěrstv, kterých se aktivně zúčastňovala „ubohá“ poslankyně Verchovnoj rady (ukrajinského parlamentu) Naděžda Savčenko v době své služby v ukrajinské armádě. Ptám se pane ministře, je na místě nazývat tuto ženu Hrdinkou Ukrajiny,ženou, která se neštítila vyslýchat, mučit a zabíjet vojenské zajatce? Chcete snad tvrdit, že soud, který s ní v Moskvě probíhá je nespravedlivý,že je obviňována z činnosti, kterou nespáchala, že je to vlastně mučednice, která je Ruskem neprávem držena a souzena? Pokud ano, tak z ní mučednici a Hrdinku Ukrajiny dělají lidé jako Vy a Vám podobní pane ministře, aniž byste respektovali skutečnosti, které tato žena spáchala na ruských občanech. N. Savčenko je stejná „hrdinka“ za lidská práva jako hrdinné Pussy Riot, pane ministře.
   Jinak Vás chápu a rozumím Vám, pane ministře, že nemůžete jinak, protože v opačném případě byste zřejmě už dávno na postu ministra skončil i s některými dalšími Vašimi spolustraníky, třeba panem Sobotkou. Víte,  jedno ruské přísloví říká, že : „Pravdě rot nezakrojiš“, neboli „Pravdě ústa nezavřeš“. S těmito a podobnými hesly se oháněli i odpůrci komunistického režimu, takže  tato slova by Vám měla být varováním a poučením. O tom, že s Vámi nesouhlasí většina občanů ČR, Vám snad ani nemusím připomínat. Ale zajímá Vás to vůbec? Zřejmě ne, jinak byste bral na zřetel názory těch, kteří Vás do politiky zvolili. Což je ovšem již jiná kapitola, která s N. Savčenko souvisí jen okrajově.
S pozdravem 
Jiří  B a ť a , důchodce
Dne 15. března 2016 
(PS:  nelze popřít, že tento památný den má s činností N. Savčenko hodně společného).

15. březen - Historické souvislosti

0
0
Dominik Svetík
15. 3. 2016   Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com
... Pro mne tohle datum, píše vlk na Kose, v celých českých dějinách, má jen dva ekvivalenty


28. srpna 1278 – bitva na Moravském poli
8. listopadu 1620 – bitva na Bílé Hoře


Jen tyhle dějinné katastrofické porážky měly podle mne stejně devastující rozměr pro český národ. Buď ho zastavily nevratně v absolutním rozletu mezi evropské supermocnosti a staly se opravdovým českým Armagedonem (případ č. 1) nebo byly rovnou cestou ke ztrátě národního povědomí a důsledkem mělo být úplné vymizení národa, včetně fyzického (případy č. 2 a 3).

Vždycky proto na 15.3. chystám nějaký speciál. A dávám si na něm hodně záležet. Ale tentokrát přebírám článek cizí. A rád. Protože je zpracovaný naprosto perfektně a já tuhle dokonalou a obsáhlou faktografii chci mít prostě v archivu Kosy!!! Faktografii o tom, co vedlo od vytvoření republiky nejdříve k Mnichovu a následně k 15. březnu 1939


Historické súvislosti.

Nemecko po porážke v 1. svetovej vojne stratilo rozhodnutím víťazných mocností, ktoré bolo formulované 28.6.1919 vo Versailleskej zmluve , nielen časť území a všetky kolónie v Afrike, ale Nemecká armáda bola obmedzená na 100 tisíc mužov, nesmela mať žiadne tanky, delostrelectvo, letectvo a ponorky. Nesmela mať GŠ, brannú povinnosť, loďstvo bolo obmedzené na 15 000 mužov, 6 bojových lodí, 6 krížnikov a 6 torpédoborcov. Vojnové reparácie boli stanovené na 132 miliárd mariek.

Z Nemeckého cisárstva sa, po abdikácii Wilhelma II., 4. novembra 1918, stala spolková, tzv. Weimarská republika.

Saintgermainskou zmluvou (väčšou), bolo zrušené Rakúsko – Uhorsko a vytvorené Rakúsko. Rakúsko nesmelo mať viac, ako 30 tisícovú armádu a nesmelo sa spojiť s Nemeckom. Víťaznými mocnosťami sa v tejto zmluve ustanovuje a uznáva aj Československo. Text TU.

Trianonská mierová zmluva upravovala hranice Maďarska. Maďarsko nesmelo mať armádu väčšiu, ako 35 tisíc mužov.

Menšia Saintgermainská zmluva je zmluva medzi víťaznými mocnosťami Dohody a Československom a upravuje rovnoprávne súžitie všetkých národov v Československu, ako aj podmienky obchodné, colné, prievozné a ďalšie, ako aj prístup k množstvu medzinárodných zmlúv z rôznych oblastí, ku ktorým pristupuje v rámci Spoločnosti národov. Jej plné znenie TU.

Protokoly uvádzajú zlikvidované nemecké zbrane a materiál, medzi iným: 6 mil. pušiek a karabín, 15 714 stíhacích a bombardovacích lietadiel, 27 757 leteckých motorov, 26 veľkých bojových lodí, 106 krížnikov a torpédových člnov, 315 ponoriek.

Dalším dokumentom je Zákon o zriadení brannej moci zo 16.3.1935.

Nemecko zasiahla politická a hospodárska kríza a hyperinflácia. Na konci roku 1933 dosiahol počet nezamestnaných vyše 6 miliónov. Veľká časť nemeckých spoločností bola v zahraničných rukách. Po parlamentných voľbách, v ktorých získala NSDAP 37,4 %, prezident Hindenburg vymenoval 30.1.1933, Adolfa Hitlera nemeckým kancelárom.

Od tohto momentu Hitler premenil Nemecko na totalitu a oživenie ekonomiky zabezpečil investíciami do infraštruktúry, železníc, diaľnic a zbrojárskej výroby. Nerešpektoval Versaillské zmluvy a začala masívna remilitarizácia Nemecka. V r. 1936 usporiadalo Nemecko Olympijské hry.

V roku 1936 mal Wehrmacht asi 38 divízií a 600 tisíc mužov. 5 rokov od nástupu k moci, vedomý si beztrestnosti?!, 12.marca 1938 anektoval Hitler Rakúsko, napriek zákazu spojenia Nemecka a Rakúska vo Versailleských zmluvách.

Západné mocnosti nijako nezakročili, hoci to bola ich povinnosť vyplývajúca z Versailleských zmlúv.

V r. 1939 už mala nemecká armáda 120 divízií a 2,1 milióna mužov.

V r. 1941, v čase útoku na ZSSR, mala nemecká armáda vyše 200 divízií a minimálne 4,2 milióna mužov, 5 675 tankov, 56 600 diel a mínometov a až 4 568 lietadiel. K tomu početné stavy vojenských lodí a ponoriek.

Podľa nemeckej správy vrchného veliteľstva armády, boli totiž straty na životoch v pozemnom vojsku cez vojnu, medzi 1.9.1939 – 1.5.1945, 4 617 000 mužov, pričom 2 000 000 boli početné stavy živých k tomuto dátumu.V Ruskom zajatí uviazlo vyše 760 tisíc a zranených, ktorí sa už nevrátili do boja, bolo vyše 2 miliónov.

1. Mohla sa nemecká armáda do tohto stavu rozrásť od r. 1933 do r. 1941, teda za 8 rokov, tajne, bez vedomia ,,dozorujúcich” mocností?

2. Mohla nemecká ekonomika, zdecimovaná reparáciami, nezamestnanosťou a hyperinfláciou, ufinancovať takúto obrovskú záťaž bez pomoci zvonka?

3. Kde vzalo Nemecko obrovské sumy peňazí, ktoré investovalo do zbrojenia, nákupu surovín, ocele a výcviku a zásobovania tak obrovskej armády?


Takto teda vyzerala situácia, ktorá vrcholila tým, že mocnosti, ktoré v r. 1918 Československo stvorili, o dvadsať rokov neskôr doporučili jeho vláde, na nátlak Adolfa Hitlera, aby odovzdala časť svojho územia Nemecku a ktorá viedla k rozpadu ČSR, vzniku Slovenského štátu a anektovaniu Čiech.

30.mája 1938 vydáva Hitler túto: Smernicu na rozbitie Československa.

9. septembra 1938 prejednáva Hitler s vojenskými veliteľmi: Plán útoku na Československo.

 
Mníchovská dohoda, 30. september 1938

ČS vláda dostala požiadavku Nemecka, na pripojenie pohraničia, Sudet, v ktorom žilo vyše 3 mil. obyvateľov nemeckej národnosti, k Nemecku. Vláda ČSR odmietla. 19. septembra 1938 vlády V. Británie a Francúzska dali vláde ČSR ultimátum: Ak ČSR nevydá Sudety Nemecku, nemôže rátať pri útoku Nemecka, s ich pomocou. Vláda M. Hodžu ultimátum prijíma, neskôr, po protestoch, 22.9.1938 podáva demisiu.

Nová vláda gen. J. Syrového nariadila 23. septembra 1938 mobilizáciu a ČS armáda bola pripravená v bojovej pohotovosti na obranu hraníc.

Mníchovská konferencia sa uskutočnila v dňoch 29. – 30. 9.1938, za účasti V. Británie, Nemecka, Francúzska a Talianska.

Výsledok: 

A: Konferencia rozhodla o odstúpení ČS územia, tzv. Sudet – Nemecku.
ČSR stratila 38% územia Čiech a Moravy a cca 4,8 mil. obyvateľov.

B: Vo veci územných požiadaviek Maďarska konferencia rozhodla, že ČSR má v lehote 3 mesiacov uzavrieť s Maďarskom dohodu o odstúpení územia na Slovensku.

C: Voči ČSR vznieslo územné nároky aj Poľsko (21.9.1938), ktoré 1.októbra 1938 anektovalo Těšínsko. Vláda ČSR prijíma Poľské ultimátum. Záznam TU.

Vláda ČSR prijíma 30.9. 1938 Mníchovskú dohodu. Záznam z rokovania TU.

4.10.1938 vláda J. Syrového podáva demisiu.


1. Viedenská arbitráž, odstúpenie časti Slovenského územia Maďarsku a Poľsku
Keďže rokovania o územných nárokoch Maďarska voči ČSR neviedli k dohode, požiadalo Maďarsko o zvolanie konferencie v duchu záverov z Mníchova.

1. Viedenská arbitráž sa konala vo Viedni, dňa 2. novembra 1938, za účasti Nemecka (Ribbentrop, Goring), Talianska (Ciano), Maďarska (Kanya, Teleki). Za ČSR sa zúčastnili Chvalkovský, Krno, Ďurčanský, Vološin (preds. vl. Karpatská Ukrajina – do 8.10.1938 Podkarpadská Rus).

Výsledok:

A: Konferencia nariadila ČSR odstúpiť v prospech Maďarska územia na línii: Senec – Galanta – Vráble – Levice – Lučenec – R. Sobota – Jelšava – Rožňava – Košice – Michaľany – V. Kapušany – Užhorod – Mukačevo (vrátane vymenovaných miest), až po hranice s Rumunskom. Spolu 11 882 km2. Asi 20% územia SR, na takmer sedem rokov, až do skončenia 2. sv. vojny pripadlo Maďarsku, aj s takmer 300 tis. občanmi slovenskej národnosti.

B: 226 km2 územia, prevažne Oravy a Spiša bola ČSR nútená odstúpiť v prospech Poľska.


1. október 1938. Odstúpenie Sudet Nemecku

1. októbra 1938 vstupujú jednotky Wehrmachtu na územie ČSR, začína sa vysťahovávanie ČS obyvateľstva, územie Sudet v tento deň pripadlo Nemecku.


5. októbra 1938, päť dní po Mníchovskej konferencii, odstupuje Dr. Eduard Beneš z postu prezidenta ČSR.

6.októbra 1938 podpisujú predstavitelia HSĽS a väčšiny ostatných slovenských politických strán (okrem SD a KSS), Deklaráciu autonómie Slovenska, známu ako Žilinská dohoda. Túto deklaráciu 22. novembra 1938 Národné zhromaždenie ČSR, ústavným zákonom 299/1938 prijalo ako Zákon o autonómii Slovenskej krajiny.

6. októbra 1938 Vláda ČSR vymenováva J. Tisa za ministra pre správu Slovenska,

Po tomto akte, rozhodnutím Slovenského snemu, bola rozpustená KS a prešla do ilegality. V novembri 1938 bola zastavená aj činnosť SD, neskôr aj SNS. 18. decembra 1938 sa konali voľby do Snemu. Bola povolená iba jednotná kandidátka. Lehota na podanie kandidátnych listín bola iba 24 hodín.

HSĽS vylúčila z politického života SR ostatné strany a týmto sa posunula do pozície totalitnej štruktúry, po vzore nemeckej NSDAP.


Hitler v rozkaze z 21. októbra 1938 nariaďuje likvidáciu zvyšku Československa.

“Jednotky, ktoré sú posádkou v susedstve Čiech a Moravy a niekoľko motorizovaných divízií sú určené pre útok. Ich počet závisí na sile vojenských jednotiek v Československu. Musí byť zaistený rýchly a rozhodný úspech. Musí byť vypracované sústredenie a prípravy na útok. Jednotky, ktoré sa nezúčastnia, budú v pohotovosti tak, že môžu byť buďto nasadené na ochranu hraníc, alebo presunuté za útočiacou armádou.”


Dôvody tlaku Nemecka na vytvorenie samostatného Slovenska:

Hitler sa Mníchovskou dohodou zaviazal rešpektovať ČSR v hraniciach, ktoré dohoda stanovila. Vpádom do ČSR by porušil svoj záväzok.
Ak by sa však Slovensko odtrhlo, skončila by ČSR a zostala by ČR a SR. A to už boli iné subjekty, čo by podstatne zmenilo situáciu.

 
Druhá Československá republika

30. novembra 1938 bol zvolený za prezidenta Emil Hácha a zmrzačený štát sa začína nazývať Česko – Slovensko. Federácia sa skladala z troch častí: Čechy a Morava, Slovensko a Karpatská Ukrajina, ktorá podobne ako Slovensko, 8.10.1938 vytvorila autonómnu vládu. Predsedom vlády ČSR sa stáva Jan Beran.

 
Plány Nemecka na rozbitie ČSR

Hossbachov protokol z 5. novembra 1937 je zápisom z rokovania Hitlera s najbližšími spolupracovníkmi a pojednáva o vojnových plánoch Nemecka v Európe. Je tu plán anektovať Rakúsko a eventuality útoku proti ČSR, s ktorým uvažoval už na rok 1938 a rátal aj s vojenskou spoluprácou Maďarska. Ribbentrop (min. zahraničia), vo svojom liste poľnému maršalovi Keitlovi v marci 1938 píše, že maďarský vyslanec v Berlíne navrhol spoločne prerokovať vojnové akcie proti ČSR. Jodl vo svojom denníku píše, že M.Horthy s Hitlerom sa v sprievode svojich ministrov zhovárali o útoku proti ČSR a Hitler poznamenal: ,,Kto chce zasadnúť k jedlu, musí sa zúčastniť aj varenia. A Maďari sa majú k tomu, aby pomáhali založiť európsky požiar”.


 
Hitlerov tlak na ,,samostatný” rozpad ČSR, rok 1939

ČSR mala Mníchovskou dohodou ,,uzákonené” hranice, a tak Hitler tlačil hlavne na slovenských politikov, aby vyhlásili samostatnosť. A tento tlak bol nemalý…

Radikáli, ako Mach, Ďurčanský, ktorí boli informovaní o plánoch Nemecka hlavne cestou ríšskeho viedenského miestodržiteľa Seyss – Inquarta, sa dožadovali vyhlásenia samostatného Slovenska (Machov prejav 5. februára 1939 v Rišnovciach).

6. marca 1939 sa Slovenská vláda uzniesla, že nevyhlási samostatný štát. Časopis Slovák z 8. marca 1939 uverejnil toto uznesenie takto: ,,Stojíme na stanovisku Žilinského manifestu a dúfame, že sa podarí preklenúť všetky prekážky”.

Z dohôd Horthy – Hitler vyplýva sľub Hitlera ponechať Slovensko Maďarsku, ak si neuplatní svoj nárok Nemecko. Viedenskí Nemci, zoskupení okolo Seyss – Inquarta, presvedčili Hitlera že je v záujme Ríše, ak sa Maďarsko neposilní pripojením Slovenska.

7. marca 1939 sa Seyss – Inquart stretol s Tisom a Sidorom. Prišiel presvedčiť slovenskú stranu, aby vyhlásením samostatnosti predišla násilnému obsadeniu. Tiso aj Sidor odmietli, ako argumenty použili aj hospodársku nepripravenosť Slovenska, jeho deficit a ,,nemožnosť robiť menu bez zlata (Tiso)”.

10.marca 1939 vyhlasuje vláda ČSR mimoriadny stav na Slovensku.

V noci z 9. na 10. marca 1939, vyhlásila Vláda ČSR v autonómnej Slovenskej krajine mimoriadny stav.
Sprevádzal ho vojenský zásah, pri ktorom bolo uväznených cca 250 osôb, väčšinou zo štruktúr HSĽS a Hlinkovej gardy. Inicioval ho gen. Alois Eliáš a príkaz naň dal priamo prezident ČSR, Emil Hácha.
 
J. Tiso je odvolaný z funkcie predsedu vlády a spolu s ním celá vláda. Je vyhlásené stanné právo so zákazom zdržovať sa vonku po 19:00 hod. Vyhláška Slovenskej verejnosti podpísaná gen. Homolom TU.

Tiso odchádza na faru v Bánovciach.

11. marca prezident E. Hácha menuje predsedom Slovenskej vlády K. Sidora.

11. marca 1939 Hitler posiela št. tajomníka Kepplera za Sidorom,
opäť s požiadavkou na vyhlásenie samostatnosti Slovenska.

12. marca 1939 posiela poslov spoza Dunaja za Sidorom aj Ďurčanský. Nemci hrozili obsadením Bratislavy a komunikovali túto vec s Ďurčanským. Ďurčanský, uvedomujúc si, čo by priama intervencia znamenala, jednak žiadal Sidora o vyhlásenie samostatnosti, jednak Nemcov o trpezlivosť. (viz Sidorove, Dafčíkove a Kovárove poznámky, čítané pred Národným súdom).
 
12.marca 1939, predseda Slovenskej vlády Karol Sidor, odmieta vyhlásiť samostatnosť Slovenska. Nemecko hrozí priamou intervenciou na územie Slovenska.

Hitler sa rozhodol pre priamy zákrok a 12. marca 1938 večer, pozýva J. Tisu.
13. marca 1938 ráno, Dafčík prichádza do Bánoviec a tlmočí Tisovi, že Hitlerovo pozvanie ja vážne a hrozí vojenská intervencia. Tiso odchádza do Bratislavy, ale odmieta ísť do Berlína. Informuje Sidora a žiada ho o zvolanie Vlády aj predsedníctva strany. Nakoniec Tiso odchádza do Berlína. ( viz Sidorove poznámky, čítané pred Národným súdom).

13. marca 1939 sa Tiso stretáva s Hitlerom v Berlíne a vypočuje si jeho ultimátum… Zápisnica z rokovania J. Tisa a A. Hitlera.

Československá republika, oklieštená o územia stratené Mníchovskou dohodou a 1. Viedenskou arbitrážou, bola vystavená obrovskému tlaku Nemecka, Maďarska a Poľska.


Hitler sa neuspokojil s územím Sudet. Maďarsko malo plány na zisk zvyšku Slovenska, nestačili mu územia odstúpené po 1. Viedenskej arbitráži. Územné nároky si robilo aj Poľsko, ktoré zaberalo slovenské dediny násilím. Hitler potreboval, aby sa ČSR rozdelila a vyvíjal v priebehu r. 1938 a od začiatku r. 1939 tlak na slovenských predstaviteľov, aby vyhlásili samostatnosť. J. Tiso niekoľkokrát odmietol. Hitler žiada vyhlásenie samostatnosti, inak nemecká armáda vpochoduje do Bratislavy. Sidor odmieta. Hitler sa teda obracia na bývalého predsedu vlády J. Tisa a pozýva ho do Berlína. 13.marca 1939 Tiso v Bratislave Sidora žiada o zvolanie predsedníctva strany a vlády a o schválenie cesty do Berlína. Ústavní činitelia rozhodli, že Tiso má pozvanie prijať, vypočuť si Hitlera, ale akékoľvek rozhodnutie má nechať na Slovenský snem.

Hitler žiadal ,,samostatné” rozdelenie ČSR, pretože vojenským zabratím zvyšku ČSR by porušil Mníchovskú dohodu.


13. marca 1939 Berlín.

J. Tiso Ribbentropovi: ,,My iniciatívne nedáme v snemovni impulz k tomu, aby republika bola likvidovaná. Ak však budeme vidieť, že beh udalostí sa vyvíja tak, že to bude prospešnejšie, budeme si pokladať za povinnosť sa odtrhnúť”.

Ribbentrop Tisovi: ,,Tu je táto príležitosť pre Vás. Nebudeme Vás nútiť, ale stratíme záujem o ďalší vývoj na Slovensku. Čechy budú zlikvidované”.


13. marca 1939 o 18:00 Berlín. Prijatie u Hitlera.

Hitlerov monológ:


„Sklamal som sa nielen v Čechoch, ale aj v Slovákoch. Priznávam, nepoznal som tento problém v bývalej republike. Druhým sklamaním pre nás je postoj Slovenska. V minulom roku som stál pred ťažkým rozhodnutím, a to či mám dopustiť obsadenie Slovenska Maďarskom, alebo nie. Mal som mylné predstavy, veril som totiž, že Slovensko sa chce pripojiť k Maďarsku. Tento omyl vyplýval zo vzdialenosti medzi Slovenskom a Nemeckom a z prevahy väčších problémov, ktoré vtedy tento problém zatieňovali. Až počas krízy som po prvýkrát počul a pozoroval, že Slovensko chce žiť vlastným životom. V Mníchove boli moje rozhodnutia vedené nie mocensko-politickými ale národno-politickými záujmami. Urobil som niečo, čo mi odcudzilo nášho priateľa Maďarsko, lebo tento princíp som presadil aj proti vôli Maďarska.

Znepriatelil som si Maďarov, ktorým som povedal, že: ,,Vy nemôžete mať žiadneho nároku na Slovákov, na územie nimi obývané, iba že by plebiscitom osvedčili, že chcú patriť vám. Ak sa ale hlásia k svojskému životu, za ten sa osvedčujú, nemôžete si robiť na nich nárok. – Nahnevali sa na toto maďarskí páni. Idem za princípom ďalej a teraz vidím, že i v Bratislave vládne starý duch. Nastolená vláda je toho dôkazom.

My nechceme Slovákov, ale nebudeme sa ich zastávať, ak oni dostatočne neprejavia, že chcú žiť svojím samostatným životom, do všetkých konzekvencií. A pri žiadnej príležitosti nepoviem Maďarom, že nepatria k nim, k Maďarom, že nemám záujem, že je to vec Slovákov.

Vycítil som, že tu je ten koreň, tu s tými Maďarmi, a že tu je to nebezpečenstvo.”*

V ďalšom Hitler číta Ribbentropovu správu o pohybe Maďarských vojsk k Slovenským hraniciam a vysvetľuje, že Maďari chcú obsadiť zvyšok Slovenska.


Hitler: 
„A proti tomuto sa treba osvedčiť. ‚Aber blitzschnell’ (ale bleskovo) treba sa vyjadriť.

Toto osvedčenie treba dať patričným činiteľom na vedomie, že Slovenský národ má svoj štát, má svoje územie, a preto treba zabrániť tomu, aby ktokoľvek si mohol nárokovať prístup na slovenské územie a na slovenské obyvateľstvo.

Niet času na vyčkávanie, nie dni, ale hodiny rozhodujú a preto – blitzschnell’ (bleskovo) riešime a rozriešime otázku tak, ako nemecký záujem v Európe vyžaduje.

Nebudem si viac voči nikomu a kvôli nikomu znepriateľovať druhých, budem si brániť len svojich, podľa princípu ‘Volkstum’. Ale kto podľa svojho národného charakteru chce žiť, ten padá do ochrany tohto princípu. O tom sa máte rozhodnúť, ako som povedal ‚blitzschnell’.”(Tisova reprodukcia pred Slovenským snemom, 14.marca 1939).

O tom, že Maďarsko je pripravené vojensky zabrať Slovensko, svedčí aj Horthyho list Hitlerovi z toho istého dňa, teda 13. marca 1939.

Píše Hitlerovi, že je šťastný, pretože táto ,,krajina prameňov”, má pre Maďarsko životnú dôležitosť.


Z Horthyho listu Hitlerovi.

 
Horthy:
,,Dispozície boli vydané, vo štvrtok 16.marca 1939 dôjde k pohraničnému incidentu a na to bude o dva dni, v sobotu 18. marca nasledovať silný úder”.

Hitler znovu vyzýva Tisa k vyhláseniu samostatnosti Slovenska. Tiso odmieta.

Tiso bol vyzvaný, aby samostatnosť Slovenska vyhlásil z Berlína, dostal pripravený text vyhlásenia v slovenčine a možnosť vyhlásiť samostatnosť v Ríšskom rozhlase.

Tiso na túto priamu Hitlerovu výzvu odpovedal, že ľutuje, ale nie je zmocnený k akémukoľvek rozhodnutiu v tejto veci, lebo tú právomoc má iba Slovenský snem. Z Berlína sa spojil s K. Sidorom a prezidentom ČS Federácie, E. Háchom. Hácha poukázal na nutnosť zvolania Slovenského snemu. Slovenský snem zvolal E. Hácha na druhý deň, na 14. marca 1939.


14.marec 1939, vznik Slovenskej republiky

Autonómny Slovenský snem otvoril 14. marca 1939 svoje mimoriadne zasadanie, na ktorom sa zúčastnilo 57 poslancov z celkového počtu 63, predseda vlády Karol Sidor. Po ňom sa prihlásil k slovu Tiso. Zreferoval snemu o svojich rozhovoroch v Berlíne. Neurobil nijaký osobný návrh, len zakončil slovami:

„Skladám tu pred snem sucho zhrnutý materiál mojej berlínskej návštevy, ktorý ste tu vypočuli a prosím vás, uvažujte, rozhodujte.”

Nato predseda snemu Dr. Martin Sokol schôdzu na 15 minút prerušil a po prestávke vyzval poslancov, aby hlasovali vstaním zo stoličky, či sú za samostatný Slovenský štát, alebo nie. Všetci prítomní poslanci povstaním zo svojich miest, za potlesku odhlasovali utvorenie samostatnej Slovenskej republiky.


Bolo to 14. marca 1939 o 12:07.


Prvú vládu SR tvorili: Dr. Jozef Tiso (predseda vlády), Dr. Vojtech Tuka (podpredseda vlády), Karol Sidor (minister vnútra), Ferdinand Čatloš (minister národnej obrany), Jozef Sivák (minister školstva), Gejza Medrický (minister hospodárstva), Dr. Ferdinand Ďurčanský (minister zahranicia), Dr. Gejza Fritz (minister pravosúdia), Dr. Mikuláš Pružinský (minister financií), Július Stano (minister dopravy a verejných prác) .


Z udalostí, tak, ako bežali je zrejmé, že v tie pohnuté dni sa dejiny dávali do pohybu hlavne tlakom zvonka. Hitler, aj maďarská hrozba boli tými urýchľovačmi, ktoré viedli k vzniku štátu tak, ako bol vyhlásený. Samozrejme, bola tu nespokojnosť s politikou Prahy, ktorá nespĺňala očakávania Slovákov, zakotvené v Pittsburgskej dohode. Slováci sa sťažovali na ,,koloniálnu politiku”, ktorú bolo vidieť napríklad v počte ,,českých žandárov” pôsobiacich na Slovensku, alebo vo velení a správe vojenských posádok lokalizovaných na Slovensku. To pomáhalo ,,radikalizovať” slovenskú politickú scénu. Napriek všetkému Tiso a jeho umiernené krídlo HSĽS dokázali tlmiť snahy radikálov, ako Mach – Tuka – Ďurčanský. Dokázali, aj keď z vynútenia, vyhlásiť samostatnosť až vo chvíli, kedy naozaj sa rozhodovalo o už nie štátnosti, ale podrobení. 






 
15. marec 1939. Koniec Českej republiky.

Že tie dni neboli jednoduché, svedčí fakt, že už o niekoľko hodín po vyhlásení SR, o 16:00, išiel do Berlína prezident ČSR, E. Hácha. A dopadol podstatne horšie, ako pred ním J. Tiso.


A Česká republika tiež…

14.3. 1939, o 17:30 na Ostravsku, prekročili prvé jednotky Wermachtu hranice ČSR a stretli sa s ozbrojeným odporom. 13. rota III. práporu pluku ,,Slezský”, viedla s Nemcami niekoľkohodinový boj, ktorý skončil zastavením paľby zo strany Nemcov. Česi mali 6 zranených, Nemci niekoľko mŕtvych.

E. Hácha bol prijatý Hitlerom v Berlíne po jednej hodine v noci. Hitler mu oznámil, že o 6:00, začne Wermacht obsadzovať Čechy.

E. Hácha 15.3.1939 okolo štvrtej hodiny ráno, podpísal vyhlásenie, v ktorom: Čs. prezident prohlásil, že „… klade osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou vůdce Německé říše.

Háchov opis jednania u Hitlera TU.


15. marec 1939, čierny deň v českých dejinách.

15. marca 1939 Wermacht vojensky obsadil ČR, nemecká armáda vpochodovala aj na Slovensko a zastavila sa na na línii Váhu. Nemecká armáda rozširovala: Prevolanie k obyvateľstvu.

Česká republika prestala existovať, na druhý deň vydáva Hitler z Pražského hradu výnos:,,Zriadenie protektorátu Čechy a Morava.”

Pozrite si film z tých dní: "Tak začal protektorát", keď sa Nemci ako kobylky hrnuli do Čiech.

Na nemeckých a amerických záberoch, Nemecká armáda vchádza do Prahy, ulice lemuje údajne nemecká menšina a ľudia Nemcov vítajú a – hajlujú…

Príznačné aj pre dnešok sú slová predsedu tzv. Národního souručenství:
 ,,Nemáme sice vlastního státu, ale jsme ve veliké, mocné říši ve které se múžeme dále vyvíjet”…
 


,,Roskas” veliteľa inváznej armády Blaskowitza, z 15.marca 1939…


V úzkom kruhu sa Hitler takto: vyjadroval o Čechoch.
Churchilov rozhlasový prejav k 2. výročiu Mníchovskej dohody.
Výňatky výpovede maršala von Leeba, pred Norimberským tribunálom k rozbitiu ČSR.

Takže tak…
 

(Převzato z blogu autora na Pravda.sk)


 Zdroje:

Požadavek osvobození Savčenko: klinická tupost nebo licoměrnost a zrada zájmů ČR?

0
0
- Hox -
15. 3. 2016 

Zaorálek chce rozšířit protiruské sankce kvůli Savčenko:
Rozšíříme sankce proti Rusku kvůli Savčenkové, navrhl Zaorálek

Naděžda Savčenko, členka i na Ukrajině nelegálního trestného oddílu "Ajdar", kterou z nějakého důvodu presstitutky a establishment nazývá urputně "pilotkou" (píár musí být), čeká na rozsudek v ruské vazební věznici za podíl na vraždě dvou novinářů z RF, na níž se podílela nikoliv jako pilot, ale jako navaděč dělostřeleckého ostřelování v batalionu "Ajdar", který používá neonacistickou symboliku.


"Osvobozovačům" Savčenko je na místě připomenout některá fakta:

Neonacistický "batalion Ajdar" je na Ukrajině ilegální uskupení, jeho zakladatel je v současnosti za založení "Ajdaru"stíhán ukrajinskou generální prokuraturou a několik členů "Ajdaru" sedí v ukrajinských věznicích nebo vazebních věznicích, kde čelí obvinění z terorizování obyvatel, mučení zajatců a dalších zločinů, nebo si za ně už odpykávají trest;
Objevily se informace, že Savčenková se podílela na mučení vězňů [http://www.novarepublika.cz/2016/03/hrdinka-majdanu.html,
http://www.nwoo.org/2016/03/14/zverstva-savcenkove/]

Shrňme si tedy situaci: Zaorálek navrhuje rozšířit sankce proti Rusku kvůli tomu, že se Rusko chystá soudit Naděždu Savčenko za účast na vraždě, které se měla dopustit [presumpce neviny] v rámci aktivit neonacistického, na Ukrajině ilegálního ozbrojeného uskupení "Ajdar"; za situace, kdy na samotné Ukrajině jsou trestně stíháni zakladatelé a členové téhož uskupení "Ajdar" za těžké zločiny.

Zbývá jen otázka: Zaorálek navrhl "rozšířit sankce proti Rusku" z vlastní iniciativní blbosti ve snaze si šplhnout u "výše postavených bratří", nebo jedná v rámci "korporátní disciplíny" v rámci nějaké neveřejné antičeské politiky v duchu principu "účel světí prostředky"?

Více zde: http://leva-net.webnode.cz/news/pozadavek-osvobozeni-savcenko-klinicka-tupost-nebo-licomernost/
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live