20. 3. 2016    zdroj a zdroj
Od nynějška může Moskva na základě příkladu Sýrie s jistotou zaručit podporu dvěma státům Magribu, které se střetly s hrozbou islamismu, Tunisku a Maroku, píše Boulevard Voltaire. Vytvořením ochranné zóny ve středomořském regionu Rusko zjednoduší čelení turecké hegemonii a džihádistickým hnutím, jež destabilizují jak Blízký východ, tak i jeho vlastní periferní regiony.

Oznámení o stažení ruských vojsk ze Sýrie zapadá do kontextu častějších zahraničněpolitických iniciativ Kremlu, píše Boulevard Voltaire. Podle názoru politologa Françoise-Bernarda Huygha ruská raketová ponorka, kterou francouzští vojáci zaznamenali u svých břehů, je "demonstrací síly" ve Středomoří.

14. března ministr zahraničí RF Sergej Lavrov také ujistil svého tuniského kolegu v podpoře Ruska, oznamuje list. Je to právě ve chvíli, kdy je v Tunisku na vzestupu islamistická "Strana obrození" a zemi hrozí chaos, který zachvátil Libyi, a také džihádistická hnutí, řádící v sousedních státech, jako je Republika Pobřeží slonoviny. Vladimír Putin poskytuje rovněž podporu Maroku ohledně Západní Sahary, čímž dává této monarchii naději na potenciální stabilitu.

Zkrátka, nová středomořská politika Ruska získala reálné obrysy, poznamenává Boulevard Voltaire. Od nynějška se Kreml může opírat o příklad Sýrie při přesvědčování svých severoafrických a blízkovýchodních partnerů o vážnosti daného slova. Přitom je ruská strategie "podřízena logice trojnásobného zadržování", je uvedeno v článku. Na jedné straně Moskva usiluje o zadržení realizace neoosmanského projektu Ankary, jehož podstata spočívá v obnovení sféry vlivu Turecka od Sarajeva po Káhiru a od Maroka po Indonésii. Na druhé straně chce zadržet arabské ropné monarchie a aktivně se rozšiřujících místní islámská hnutí.

A proto může ruský vůdce vytvořit ve středomořském regionu jakousi ochrannou zónu, rekapituluje autor článku. Protože je částečně muslimskou velmocí (15% obyvatelstva jsou muslimové), Rusko přirozeným způsobem čelí vnějšímu tureckému vlivu a brání se destabilizaci ze strany džihádistických hnutích ve svých okrajových oblastech. Z tohoto důvodů je ve značné míře zainteresováno na rozvoji alternativní politiky vůči muslimskému světu. Ale politika tak zvané vícepolarity může být v dlouhodobém výhledu křehčí, než se předpokládá, konstatuje list.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Eduard Chmelár
20. 3. 2016       zdroj
vraj sa dožadujete úcty. Cítite sa osobitne dotknutí, že vás nazývajú fašistami a že prezident odmietol prijať vášho vodcu. Keďže vás je viac ako dvestotisíc, je to dostatočná masa na to, aby ste získali moju pozornosť, ale ak chcete komunikovať, dohodneme sa najprv na jasných pravidlách: úcty sa môže dožadovať len ten, kto sa správa slušne. Kto nenadáva, neuráža (človeka, ani skupinu osôb), kto nepropaguje násilie a ideológiu vedúcu k potláčaniu ľudských práv. 


Ak sa dokážete zmestiť do tohto základného rámca slušnosti, môžeme hovoriť o dialógu. Fajn. Ak ste to zvládli po túto úroveň, môžeme ísť ďalej.

Úcta sa preukazuje úctyhodným činom alebo úctyhodným osobám. Vaša voľba si nevyžaduje (a u mňa ani nikdy nezíska) úctu, ale len rešpekt. Je to vaše právo a za svoje rozhodnutie preberáte plnú zodpovednosť - nič viac a nič menej. Kritizovali ste Andreja Kisku za to, že sa nestretol s vaším vodcom. Ja kritizujem Andreja Kisku za to, že sa stretol s krvavým tureckým prezidentom Erdoganom a nazval ho svojím priateľom, lebo to nepovažujem ani za správne, ani za vhodné. Naopak, vôbec mi neprekáža, že sa nestretol s Mariánom Kotlebom. Ja by som to tiež pravdepodobne neurobil a hneď vám aj poviem, prečo.

Mohol by som to vysvetliť jediným stručným principiálnym stanoviskom: s fašistami sa nevyjednáva. Ale to vám pravdepodobne nebude stačiť, pretože vy máte zmätok v chápaní toho, čo to ten fašizmus je. Nechcem od vás zložité definície. Na to, aby ste pochopili, že fašizmus je v civilizovanej spoločnosti neprijateľný, z vás nemusia byť profesori dejín a habilitovaní historici, ako som ja. Na to potrebujete obyčajnú slušnú výchovu, akú som ja dostal doma a vzdelanie na úrovni žiaka strednej školy (no, o tom druhom už musím pochybovať, lebo som čítal anketu medzi dvadsaťročnými mladými ľuďmi v Pravde, ktorí si myslia, že holokaust je výrub stromov v lese a pri otázke o Tisovi hádali, že to bol asi futbalista, herec alebo parti zán). Ak ste toto všetko v útlom veku získali, potom predsa nemôžete mať problém s rozlíšením, čo je správne a čo nie, lebo vás akiste učili, že ľuďom sa vulgárne nenadáva, že sa do nich nekope a že Hitler nebol postmoderný mysliteľ, ale masový vrah. Toto všetko ste vedeli a napriek tomu ste takých ľudí zvolili.

Zvolili ste človeka, ktorý popiera nacistické zverstvá, ako verejný činiteľ sa odmieta pokloniť ich obetiam a vašich dedov, ktorí bojovali za slobodu tohto národa, nazýva banditmi. Zvolili ste človeka, ktorý stojí pred súdom, lebo dokopal slušného chlapca v bare iba preto, lebo mu vadila jeho farba pokožky a nazval ho špinavým negrom. A keď ho verejný tlak prinútil vzdať sa mandátu, na jeho miesto nas túpil ďalší násilník, ktorý hádzal kamene do moslimskej rodiny s kočíkom a na svojej facebookovej stránke velebil Adolfa Hitlera. Takže sebareflexia u vás vyzerá tak, že agresívneho rasistu vymeníte za otvoreného neonacistu. No, tomu sa teda hovorí výber... Ak toto všetko viete a tvárite sa, že to nie je fašistická strana, buď o fašizme neviete vôbec nič alebo ste pokrytci a v skutočnosti vám to nevadí. A prepáčte, je zvrátené a choré, ak sa úcty dožadujú ľudia, ktorí bezdôvodne urážajú a fyzicky napádajú iných.

Viem, mnohí z vás hovoria, že za toto ste ich nevolili, dokonca niektorí z vás hovoria i to, že s nimi v týchto veciach nesúhlasíte, že ste im dali hlas iba preto, lebo s týmto skorumpovaným prehnitým systémom už konečne treba niečo robiť... A teraz otázka za tisíc bodov: to si naozaj myslíte, že týmto systémom pohnú tí holohlaví bitkári? Oni porazia oligarchiu, zmodernizujú školstvo, zlepšia zdravotníctvo a zreformujú sociálny systém, áno? Napríklad ten 22-ročný holohlavý predavač z e-shopu, ktorý hodil kameň do bábätka a o Hitlerovi píše s takým obdivom, akoby ho navrhoval na kanonizáciu. Toto majú byť tí lepší poslanci ako doposiaľ, áno? Pri kladnej odpovedi ste u m ňa stratili posledné zvyšky serióznej pozornosti. Lebo takýmto zmýšľaním si koledujete o analýzu, ale ubezpečujem vás, že nie politickú.

Rozumiem vašej frustrácii zo smerovania tejto civilizácie, ale nemôžem sa stotožniť s riešeniami, ktoré ste si zvolili, lebo práve tie (a nie kritika systému) sú fašistické. Nielen preto, lebo ešte nikdy sa nestalo, aby svine vyčistili chliev. Ale najmä preto, že vás upodozrievam z alibizmu. Z alibizmu, ktorý by sa demaskoval okamžite, keby Kotleba odhodil rasistický slovník a stal by sa obyčajnou protisystémovou stranou - a vám by to začalo chýbať. Lebo tak ako váš vodca veľmi dobre vie, prečo sa začal vyhýbať novinárskym otázkam týkajúcim sa jeho názoru na holokaust (lebo vie, že dnes by ho už za to poslali do väzenia), tak aj vy podvedome viete, čo vám na tejto politike imponuje - hulvátstvo, ktoré si mýlite s pravdou. Neschopnosť po chopiť, že Rómovia, židia a utečenci nemôžu za vaše pokašľané životy z vás robí agresívnych slabochov vybíjajúcich si zlosť na tých najslabších.

Samozrejme, viem, kde to všetko vzniklo. Už pred 13 rokmi som v knihe Svet nie je na predaj upozorňoval na to, že globálny neoliberalizmus sa formuje na systém, ktorého následky môžu byť horšie ako následky fašistickej diktatúry. Varoval som pred tým, k čomu vedú drastické ekonomické reformy: "Je to súťaž, ktorá sa má skončiť oddelením dobrých od zlých, silných od slabých, schopných od neschopných. Je to extrémna podoba sociálneho darwinizmu dovedená do šialenej dokonalosti. Je to hlásanie o nadradenosti úspešných, je to evanjelium bezohľadnosti a neľútostnosti, je to popretie všetkých humanistických tradícií ľudstva. Zároveň je to program nekompromisného vylučovania zo spoločnosti, pr ičom dôvody takéhoto zaobchádzania môžu byť akékoľvek - choroba, staroba, tehotenstvo, náhle zlyhanie alebo jednoducho iba ekonomické zámery vlastníka. Neoliberáli vlastne vytvorili plán na zbavenie sa zodpovednosti za porazených, ktorým spoločnosť nič nedlhuje."

Nemusíte mi vysvetľovať, aký je tento režim. Viem veľmi dobre, aký je a užil som si s ním viac než dosť. Pamätám si časy, keď všetky médiá (VŠETKY) kopali za Dzurindovu vládu a novinárom absencia plurality nechýbala, keď v Dzurindovej vláde sedel obdivovateľ Pinochetovej ekonomickej politiky, keď šialené Kaníkove experimenty donútili hladných ľudí na východe k rabovaniu, až musela zasahovať armáda. Pamätám si, keď ma Hríbov týždenník (vtedy ešte Domino fórum) zaradil spolu s profesorom Václavom Bělohradským, Erazimom Kohákom a Janom Kellerom medzi "intelektuálnych extrémistov" a nechápal, že pre mňa to nie je nadávka, ale česť, keď ma týždenník Plus sedem dní za zorganizovanie štandardnej mierovej demonštrácie proti vojne v Iraku, na ktorej sa zúčastnilo vyše 3000 ľudí, označil za "distingvovaného anarchistu". Pamätám si, keď dal Martin Šimečka v denníku Sme na celej novinovej strane podrobne kádrovať a škandalizovať všetkých signatárov iniciatívy za referendum o vstupe do NATO.

Áno, aj takéto časy sme žili, keď bolo treba na vyslovenie názoru proti obludnej mediálnej mašinérii skutočnú odvahu a podaktorí, ktorí sa dnes cítia byť div nie disidentmi, na to zabudli. Ale nikdy, nikdy mi pri tom ani na um nezišlo spochybňovať demokratické výdobytky a oberať ľudí o slobodu. Ani Hitler nevyhral voľby s prísľubom koncentrákov a popráv, ale s lákavou ponukou, že dokáže urobiť v krajine poriadok. Ned ajte sa oklamať a zlákať na skratky, ktoré už toľkokrát v dejinách viedli do pekla. Táto spoločnosť potrebuje radikálnu obnovu a zásadný obrat k lepšiemu. Ale neobetujte pre to vlastnú slobodu. Lebo pre fašistov bola demokracia vždy len nástrojom, ako získať absolútnu moc a zlomiť tú vašu.

Všetkých dobrých ľudí zo stredného Slovenska pozývam na prednášku o historických koreňoch fašizmu, jeho druhoch, prejavoch, príčinách a dôsledkoch spojenú s diskusiou o povolebnej situácii, ktorá sa uskutoční v pondelok, 14. marca 2016 o 19.00 hod. v Centre nezávislej kultúry Záhrada na Námestí SNP v Banskej Bystrici.

Vystoupení Eduarda Chmelára na Vratimovském semináři:

Radim Valenčík
20. 3. 2016    RadimValenčíkPíše
Jednomu z dalších, dosud neúspěšně hledaných" kandidátů na protikandidáta Zemana v příštích prezidentských volbách, ministrovi obrany Stropnickému se "povedl" výrok, kterým vytvořil dosavadní rekord v kategorii hlupství. Vychutnejme si jeho výkon: "Od maďarského ministra obrany mám informaci, kterou nemohu stoprocentně potvrdit, ale nemám důvod jí nevěřit, že na území Balkánu byly v nemalém množství přistaveny autobusy. Nikdo neví, odkud se tam vzaly, ale dost pravděpodobně byly financovány Ruskem... 


Posun lidí k té vytoužené schnengenské hranici se odehrával i tímto způsobem,"řekl Stropnický MF DNES. Podle něj tak není vyloučeno, že Rusko financuje příliv uprchlíků do Evropské unie. "Nemůžu to nijak dokázat, ale můžeme si klást otázky, komu současná masivní kampaň vůči Evropské unii asi slouží. A můžu říct, že jednotná a pevná Unie rozhodně přáním Ruské federace není," dodal český ministr."Zdroj

Nebudu tento intelektuální výkon, "logiku" uvažování, s níž Stropnický uvažuje, komentovat. Tím bych čtenáře připravil o zážitek z pokusu o porozumění tomu, co kandidát na protikandidáta říká. Místo toho pro srovnání uvedu, co v souvislosti s nelegální migrací uvedl nedávno ruský prezident Putin:

"Velkou pozornost si zaslouží situace s nezákonnou migrací. To je komplexní úkol", řekl Putin během vystoupení na zasedání MV. "Vidíme, co se děje na hranicích Evropské unie. Takový horký problém, díky Bohu, nemáme, také zásluhou vašeho úsilí. Ale nelze dopustit, aby se něco podobného stalo u nás, ačkoliv chápeme, že máme velký problém: u nás jsou miliony migrantů, především samozřejmě z republik bývalého Sovětského svazu... je třeba jednat tak, aby lidé žili v normálních podmínkách, pracovali tam, kde je přijímají do práce, aby dodržovali zákony Ruské federace, tradice národů, mezi nimiž žijí... Tak, aby to nevytvářelo problémy na trhu práce u nás uvnitř Ruska, aby to nevyvolávalo podráždění občanů Ruské federace. To je velmi jemná, specifická, ale mimořádně důležitá práce, která je důležitá i v ekonomické sféře, i ve sféře sociální stability", řekl Putin. "Prosím, aby byla zajištěna úzká spolupráce všech zainteresovaných struktur a operativní řešení otázek, spojených s odhalováním a mařením přestupků v této sféře". Zdroj 

Co by za to dal občan Česka, Rakouska, Maďarska, Německa, vlastně každé země "jednotné a pevné EU", kdyby to, co říká Putin na adresu institucí Ruské federace, řekl některý z europolitiků. Místo toho jsme přesvědčování (a to i s využitím lživých a prefabrikovaných zpravodajských materiálů), že:

1. Shengenskou hranici nelze chránit.
2. Musíme pouštět uprchlíky pod tlakem a bez jakéhokoli prověření.
3. Uprchlíci neporušují zákony a nevyvolávají tím podráždění obyvatel EU.
4. Budeme muset své zákony, své tradice, své vyznání přizpůsobit jim.
A tak dále a tak dále.

Tak se ptám: Je celáeuroreprezentace Putinovskou expoziturou?
V logice Stropnického nepochybně ano.

O čem tento případ svědčí? O tom, že tak vrcholný představitel státu, jakým je ministr obrany (obrany, tj. ten, kdo má zajistit bezpečnost v jakékoli válce, i té, která je vedenna migračními zbraněmi):

1. Vůbec nechápe, co se odehrává.
2. Nejeneže nechápe, co se odehrává, kdo za tím stojí, kdo je tím nepřítelem, ale on to ani chápat nechce.
3. Místo, aby se pokusil střízlivě uvažovat, posluhuje tomu zlu, ze kterého hrozba pochází, a vymýšlí konspirační teorie toho nejprimitivnějšího rázu, aby přidal svůj hlas ke známému "zloděj volá, chyťe zloděje".

Co z toho vyplývá? To, že si nemůžeme o současné euroreprezentaci a bohužel i o většině naší české politické reprezentace dělat iluze. Ona nám patrně příliš nepomůže. Budeme se muset uchránit a zachránit bez její pomoci (a možná i proti ní, v což, doufám, vývoj situace nepřeroste).

Co je z tohoto hlediska hlavní? Musíme přesně vědět, o co jde. Odkud zlo pochází, jak funguje, kdo je jeho nositelem, jak nad ním zvítězit. A tady nás čeká trpělivé rozpoznávání mechanismů moci (které nemá nis společného s vyvolávání anymozit či nenávisti k někomu nějak ocejchovanému). Tady jsem se to pokusil pojmenovat (při příležitosti loňského výročí naší republiky): Zde

Teď je naší hlavní zbraní chtění a schopnost chápat a poznávat. Dosáhnout několikanásobné převahy proti hlupství, kterým jsme ovládáni. Hlupství, které vyrostlo ze současné moci a které – jak je vidět i na příkladu, který jsem rozebral – rychle degeneruje.

V úvodu monografie, kterou náš tým jako inovovanou vydává každoročně náš tým, jsem napsal:

"Podle našeho názoru, který prolíná následujícím textem, se rozhodující střet odehraje mezi HLUPSTVÍM a ROZUMEM. Mezi těmi, kteří slouží zlu moci vyrůstajícímu ze současných poměrů a kteří v důsledku toho podléhají stále větší omezenosti v chápání reality (tj. stávají se nositeli hlupství), a normálními lidmi, kteří si začínají uvědomovat a budou si stále více uvědomovat, o co jde, jaké hry se hrají, kteří jsou schopni používat a s využitím zkušeností kultivovat svůj rozum. Mnohým z těch prvních už není pomoci. Mnohem důležitější však je, jak důrazní a aktivní budou ti normální, ti, jejichž jedinou, ale naprosto dostačující zbraní, je rozum, pokud ho budou používat. A dokážou si třeba přiznat i to, že "zase naletěli". I to je dobrý začátek použití rozumu."

Zde je odkaz na předloňskou a loňskou monografii: Zde
(druhý odkaz v archívu označený "mono").

Práce na letošní jsme již zahájili. Lze je sledovat na mém blogu (články začínající R2016) nebo ve skupině "Reformy? – Reformy!" na Facebooku: Zde a zde

Darja Aslamova
20. 3. 2016   AC24

Original by Darya Aslamova published by Komsomolskaya Pravda; translation by J.Hawk...

Proč nejsem voják? Proč neumím zabíjet? Vždy mě učili, že pero je silnější než meč. Jaká je to ale intelektuálská naivita!

Zrovna teď v Turecku ve městě Diyarbakir šílený Erdogan zabíjí mé přátele Kurdy, a i když bych měla, tak je nezachráním.

A toto jsou další fotky udělané obyvateli tohoto města

Mohu si číst jen jejich SMSky (elektřina byla ve městě odříznuta a telefony si nabíjí přes generátory). Poslali mi smutné a hrůzostrašné fotky, které vskrytu pořizovali z oken, když v ulicích byly tanky a mrtvoly. Od pondělka 14. března je ve městě trvalý zákaz vycházení. Není tam žádné jídlo ani voda. Lidé riskují život, aby vyšli ven a sehnali něco k jídlu, a to se jim často nepovede. Jejich mrtvoly jsou roztroušené po chodnících.

Oběti bojů v ulicích Diyarbakir

Podle očitých svědků dochází k desítkám úmrtí

Před třemi měsíci jsem se svými kurdskými přáteli a s překladatelem jménem Erol seděla v srdci Diyarbakir v pradávném Suru, což je památka světového kulturního dědictví UNESCO. Ale UNESCO jí pomoci nemohlo. Zákaz vycházení ve městě právě skončil. Všude byly barikády, starobylé bulváry byly převrácené vzhůru nohami, historické mešity rozstřílené na kousky a po celém městě byly roztroušeny střepy z oken. Nebyla tam žádná elektřina. Seděli jsme v temné kavárně při svíčkách a cucali studené víno. Tehdy jsme už věděli o 14 zabitých civilistech (převážně ženách a dětech), ale pořád jsme povídali jak světáčtí Evropané. „On není ve skutečnosti cvok, řekl Erol o Erdoganovi. Turecko je součástí Evropy. To není někde v Sýrii. Turecko usiluje o vstup do Evropy, což znamená, Evropa a USA tu přeci nedovolí genocidu Kurdů.“

Byli jsme jak naivní mláďátka. Nedovedli jsme i ani představit, že by ta ó tak morální Evropa vyděšená k smrti záplavou uprchlíků tak najednou zradila všechna představitelná lidská práva. Že Erdogan jednající jako otomanský sultán bude diktovat podmínky: 6 miliard euro na dřevo, bezvízový režim pro Turky počínaje od června a úplné ticho ohledně všech zločinů v evropských médiích. A to za jeho ujištění, že ty imigranty ZKUSÍ zastavit.

Kurdové sledují turecká obrněná vozidla na kontrolním stanovišti v Diyarbakir

Jakmile k té špinavé úmluvě došlo, už jsem 15. března dostala zoufalou zprávu od Erola: „VŠEM! Naléhavé oznámení! Já se svou rodinou spolu s desetitisíci civilistů jsme uvázli doma kvůli trvání zákazu vycházení a jsme tu uvězněni. Tuto noc bylo mnoho nevinných lidí zabito a zraněno, když začali střety mezi Tureckou armádou a Kurdy. Není tu žádná voda ani elektřina. Kolem nás probíhají těžké boje.“

Kdysi rušná křižovatka je posetá opuštěnými auty. Turecké pancéřové auto v pravém horním rohu

 

Před boji v tomto městě prchají celé rodiny

Když jsem celý den od svého přítele nedostala žádnou zprávu, tak už jsem si byla jista, že ho zabili. 17. března napsal, že jeho dům v okrsku Baglar (nejhustěji obývaná část Diyarbakir) zasáhl granát. Dvě jeho vdané sestry ztratily domovy. Jemu se podařilo uprchnout se svou matkou a oblíbenou kočkou. O vše ostatní přišli. Strávili několik hodin v dešti a pod dělostřelbou, než je přátelé vzali někam dovnitř. Poslední vzkaz od Erola byl: všude kolem nás se pořád bojuje. Erol se se svou matkou, kočkou a kamarády pokusí dostat se na letiště. Tito světáčtí, dobře vzdělaní lidé a ateisté a skeptici nám teď v každé zprávě píší: „Modli se za nás!“

Kamarádovi Darji Aslamové se podařilo dostat se z města se svou matkou a kočkou. O vše přišli

Pozorovatelka
20.3.2016  AENews



„Krym – dva roky poté“, to bylo velké téma mainstreamu těchto dnů a snahy, jak ukázat „nespokojenost“ obyvatel Krymu po jeho tzv. anexi, byly tak marné, že i Česká televize musela uznat, že obyvatelé Krymu připojení k Rusku oslavují, jak je vidět ve videu zde. Nic to ale nemění na tom, že reportáž je plna jízlivosti, že pro ní byl nalezen „dav“ asi tří kritiků anexe a že obsahovala tvrzení, že za celým připojením Krymu k Rusku nakonec stáli „zelení mužíčci“ . Nemluvě o pochybnostech, že Rusko snad nebude schopno postavit most, který jej propojí s Krymem (most přes Kerčenský průliv):
K mostu na Krym stojí za připomenutí nejen vojenská technika, kterou Rusko nedávno světu předvedlo v Sýrii, ale také nová zpráva, že právě provádí zkoušky rakety, která m.j. má šestkrát překročit rychlost zvuku, viz Rusko testuje nové rakety Zirkon, něco o tom i zde a něco v tomto videu:

Jestli jsem Krymem, Kerčenským mostem i raketou Zirkon odbočila od úvodního videa, má to souvislost. První odkaz je potvrzením, jak se antiruská propaganda snaží svět přesvědčit, že Putin Krym k Rusku připojil násilím a potvrdit tak, že Rusko prostě je „rozpínavý agresor“. A následující dvě videa jsou ukázkou, jak je ten ruský národ „zaostalý“… (Kerčenský most ještě i zde).

Ale zpět k úvodnímu videu, které je o tom, že Rusko vždy vadilo a vše nasvědčuje tomu, že vždy vadit bude – dokud se nepodřídí tomu, že má být pouze další surovinovou základnou pro západní drancování.

A za tím účelem bude vždy démonizováno a každý, kdo se postaví na jeho stranu, bude považován za propagátora „agresivního Kremlu“… Naštěstí těch,
kteří vidí pravdu, přibývá!

Kosmická loď odstartovala z kosmodromu Bajkonur v kazašské stepi v pátečních 22:26 SEČ a let jí trval zhruba šest hodin. "Manévr se uskutečnil podle plánu v předpokládaném čase," prohlásil mluvčí ruské kosmické agentury Roskosmos.

Nová trojice na orbitě stráví půl roku. Osmapadesátiletý Williams poté bude mít za sebou dohromady 534 dnů ve vesmíru - včetně dřívějších dvou misí, čímž stanoví nový americký rekord. Ve světovém žebříčku to ale stačí jen na 14. místo: prim totiž stále hrají ruští, respektive sovětští kosmonauti. Světovým rekordmanem je od loňska Rus Gennadij Padalka (878 dní).

Noví členové posádky ISS se připojí k těm dosavadním, jimiž jsou Američan Tim Kopra, Rus Jurij Malenčenko a Brit Tim Peake. Zároveň nahradí dvojici Scott Kelly a Michail Kornijenko, která se 2. března vrátila na Zem po ročním pobytu na oběžné dráze, a dalšího ruského kosmonauta Sergeje Volkova.

Hlavním výsledkem návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v ČR má být společné prohlášení k ustavení strategického partnerství mezi Českem a Čínou. Připravuje se také podpis několika memorand o spolupráci v oblasti investic, financí, letectví nebo zdravotnictví. Vyplývá to z informací ČTK.
Čínský prezident Česko navštíví 28. až 30. března, půjde o první návštěvu nejvyššího čínského prezidenta v Česku i v bývalém Československu. "Touto návštěvou se završuje proces posílení politického dialogu, který byl zahájen pracovní návštěvou ministra zahraničních věcí ČR v Čínské lidové republice (ČLR) v dubnu 2014," uvádí se v podkladech pro jednání vlády. Ta by měla návštěvu čínského prezidenta schvalovat a měla by také odsouhlasit náklady na její zajištění. Česko by měla stát 3,6 milionu korun. V částce ale nejsou zahrnuty náklady na ochranu ústavních činitelů, které zaplatí ministerstvo vnitra.

Podle dokumentu bude hlavním výsledkem státní návštěvy Si Ťin-pchinga vydání společného prohlášení o strategickém partnerství. Strategický dialog by měl být veden v rámci mezivládní konzultační platformy, kterou povede české ministerstvo zahraničních věcí. "Obě země vyjadřují vůli v rámci tohoto strategického partnerství posílit spolupráci v řadě oblastí, jako například průmyslová výroba, věda a výzkum, letectví, zdravotnictví, zemědělství, energetika, kultura, vzdělání, sport a cestovní ruch," uvádí se v dokumentu.

Společné prohlášení bude také obsahovat jednu ze "současných priorit", kterou je posílení vzájemné spolupráce v oblasti finančnictví, včetně zájmu Česka o pozici centra pro čínské finanční instituce v regionu. "Další prioritou je etablování České republiky jako dopravního a logistického uzlu pro například letecké spojení mezi ČLR a regionem střední, východní a jihovýchodní Evropy," píše se v dokumentu.

Text společného prohlášení nemá jít nad rámec dřívějšího vyjádření ministrů zahraničních věcí z dubna 2014. V něm Česko potvrdilo svou pokračující politiku jedné Číny, ale zmínilo i otázku podpory a ochrany lidských práv.

Během bilaterálních jednáních s čínským prezidentem by čeští zástupci měli projednat třeba také zájem o umístění sídla investičního fondu platformy 16+1 v Praze. Kromě společného prohlášení k ustavení strategického partnerství mezi oběma zeměmi, se připravují memoranda o porozumění a spolupráci v oblastech investic, financí, letectví, zdravotnictví, informačních a telekomunikačních technologií, průmyslu, jaderné energetiky, zemědělství nebo ohledně vypracování bilaterálního akčního plánu spolupráce v rámci iniciativy Hedvábná stezka.

Návštěvu čínského prezidenta budou nepochybně provázet zvýšená bezpečnostní opatření. Konat se budou demonstrace proti čínskému komunistickému režimu i na jeho podporu. Příznivci i odpůrci čínského prezidenta si už zamluvili po Praze desítky míst, na kterých by mohli uspořádat své demonstrace, včetně například Hradčanského náměstí, prostoru před úřadem vlády nebo u Strahovského kláštera, který pravděpodobně čínský prezident také navštíví.

Setkat by se měl například s prezidentem Milošem Zemanem i premiérem Bohuslavem Sobotkou (ČSSD). Zeman už dříve uvedl, že očekává čínské investice v hodnotě 45 miliard korun a že k podpisu je připraveno asi 20 konkrétních dohod. Týkat by se mohly třeba lázeňství.

20.3.2016 redakce NR

Pozdrav pro Vás

Zdeněk Hrabica
20. 3. 2016
Listoval jsem stránkami dávného literárního odkazu Julia Zeyera; překvapila mne jeho odhodlaná náklonost k carskému Rusku. Nebyl jediným. Svým hlubokým pohledem si mohl kdykoliv - i s Karlem Havlíčkem Borovským zároveň vůči „velkému slovanskému dubisku“ být rovněž hodně kritický. O Masarykovi ani nemluvě. Co se odehrává nyní, je odjinud. Většinou vyčerpáno z hodně kalné a nejspodnější české žumpy.

Zrovna včera mne poučil člověk nesmírně šikovných rukou, s čirou hlavou na svém krku, že už nevěří ani politikům ani historikům, odhazuje je od sebe a jejich negramotnost posílá v širou dál a kamsi za kopečky. Nedivím se mu, každý den u nás některý z politiků – politologů, politických demografů, tiskových mluvčích a asistentů a čert ví jak si ještě sami o sobě říkají - nepřestajně perlí.

Od druhého nejvyššího českého ústavního činitele, předsedy senátu Milana Štěcha se z ČT dozvídáme holý nesmysl, jaký nemůže mít srovnání ani s obdobím protektorátního goebelsovského lhaní. Pronesl k miliónům diváků Událostí ČT24 nehoráznost, že západní spojenci za druhé světové války „vzali do hry Stalina“. Díky poučeným - mediálnímu teoretikovi Petru Žantovskému a mediálně stejně vzdělanému Štěpánu Kotrbovi - se tentokrát dostalo popletenému politikovi pořádného výprasku.

A co říci k orodování za Savčenkovou od Bohuslava Sobotky a Lubomíra Zaorálka na sumitu v Bruselu, když se nyní vedle dřívější podpory protiruským sankcím zastali i posud souzené ukrajinské Naděždy Savčenkové? Navzdory hlasitému nesouhlasu i jiných, větších než jsme my, z EU. Co se bude dít po vynesení rozsudku, který se v nejbližších příštích dnech očekává? Nechme se překvapit, neházejme předem za hlavu názor poslance Jaroslava Foldyny nebo publicisty Václava Dandy, kteří nabídli jiný pohled na Savčenkovou než Sobotka , Zaorálek a Bělobrádek (ten dokonce již napsal i Vladimíru Putinovi) a položili si otázku:“ Za koho to orodují čeští politiici?“.

Dočkejme času, jako husa klasu.

Dokonce se ozval i starosta Užhorodu Sergej Ratušňák na Zakarpatsku (dříve Podkarpatské Rusi), že tam neřeknou Savčenkové jinak, než „krvavá Naděžda“. Jeden z očitých svědků zveřejnil v době konání procesu na Ukrajině svědectví: „Ona své oběti prostě nebila, ona je mrzačila a ubíjela. Svázané na rukou i na nohou je mlátila trubkou, rozbíjela genitálie, zhášela cigarety v jejich otevřených očích: Neustále přitom řvala: ´Prodám tě na orgány jako tamty, neboť tě rozstřílím.´“

Stejné se i u nás dělo tehdy, když Stalina „vzali do hry“ západní spojenci, a než se definitivně hlavně jeho zásluhou a zásluhou jeho armády spolu se spojenci – a těmi jsme byli i my - rozhodlo o porážce nad Hitlerem.

Psáno pro Nové slovo, Novou republiku a LUK.Obrázek Jiří Koštýř

21. 3. 2016   zdroj
Na setkání vystoupil poslanec Nejvyšší rady Mustafa Džemilev, po němž bylo Ruskem vyhlášeno mezinárodní pátrání. Čtyřmi členy Rady bezpečnosti (RB) OSN - Ruskem, Angolou, Venezuelou a Čínou - bylo v pátek ignorováno neformální setkání k situaci s lidskými právy na Krymu, organizované ukrajinským stálým zastoupením. Novinářům to oznámil stálý zástupce Ukrajiny při OSN Vladimír Elčenko.

Na setkání vystoupil poslanec Nejvyšší rady Mustafa Džemilev, po němž bylo Ruskem vyhlášeno mezinárodní pátrání, a který podle ukrajinského stálého zástupce uskutečnil pro diplomaty "velmi zajímavý briefing", a také zástupci organizací obránců lidských práv Ukrajiny. Diskusi zahájil nejvyšší komisař OSN pro lidská práva Zajd Raad al-Husajn.

Podle slov Elčenka se "hlavní devizou" konané debaty stalo to, že Kyjev se "i nadále těší velké podpoře mezinárodního společenství" ohledně krymské otázky.

Stálý zástupce Ukrajiny tvrdil, že na poloostrově dochází "k myriádám porušování lidských práv". Konkrétně obvinil Moskvu v "násilném vnucování ruského státního občanství" obyvatelům Krymu, také nazval "do nebe volajícím krokem" pokusy vyhlásit organizaci "Medžlis krymských Tatarů" za extremistickou organizaci.

Protiruská setkání v OSN

Setkání ke Krymu bylo uskutečněno podle tak zvaného "formátu Arria", který umožňuje členům RB výměnu názorů s ochránci lidských práv a s jinými zástupci občanské společnosti. Den před tím proběhlo z podnětu Kyjeva zasedání, spojené s druhým výročím přijetí rezoluce Valného shromáždění, v níž bylo všenárodní referendum na Krymu prohlášeno za nezákonné.

Ruská delegace v OSN ve čtvrtek prohlásila, že se obou akcí nezúčastní. "Tyto akce (dnes a zítra), organizované ukrajinským stálým zastoupením, mají zjevně protiruský charakter. Ignorujeme je. Nakolik je nám známo, některé další delegace také", sdělil tiskový tajemník stálého zastoupení RF Alexej Zajcev.

Ladislav Kašuka

Petr Umlauf 
21.3.2016   E-republika

Naděžda Savčenková se dobrovolně připojila k neonacistickému praporu Ajdar. Rusko začalo trestat vojenské činitele a neonacisty Ukrajiny za zločiny proti lidskosti. Západ je z tohoto kroku vyděšen.


Vyšetřování zločinů spáchaných proti civilistům na území Ukrajiny bude fungovat tak dlouho, dokud všichni pachatelé zločinů proti civilnímu obyvatelstvu nebudou stíháni. V tomto budou Rusové důslední a Evropu z toho bude bolet hlava ještě hodně dlouho. Proto to zděšení, které má svůj původ i v aktivním napomáhání Západu při zločinech na Blízkém východě, nejen na Ukrajině. Z čeho je Naděžda Savčenková obviněna? Dejme slovo obžalobě.

V době od 11 do 13 hodin, přesný čas není zjištěn, dne 17.06.2014, Savčenko N.V., jednající s předchozím souhlasem s Melničenka (Мельничук) a neurčenými osobami z řad bojovníků a velitelů praporu Ajdar pozorují na okraji silnice ruské novináře Korneljuka a Vološina a další civilisty. Spáchali trestnou činnost poskytováním informací s cílem zabití dvou a více osob v souvislosti s předáváním dat nadřízeným osobám, ověřeným způsobem, z důvodu politické nenávisti. Savčenková telefonicky informovala Melničenka a nezjištěnou osobu z řad bojovníků a velitelů praporu Ajdar o přesném místě pobytu novinářů a civilistů.

Po obdržení souřadnic umístění ruských novinářů a civilistů od Savčenkové, Melničenko a nezjištěné osoby z řad bojovníků a velitelů praporu Ajdar dne 17.06.2014 asi 13 hodin 00 minut podle moskevského času provedli rozsáhlé cílené minometné ostřelování blok-postu, který se nachází na kraji obce Metalist (Металлист) ve Slavjansko-Luganské oblasti ze strany dálnice Lugansk-Severodoněck. Jednali po předchozí domluvě se Savčenkovou a v rozporu s ustanoveními Ženevské Konvence z 12.08.1949 "O ochraně civilního obyvatelstva v době války" a Dalšími protokoly I a II Úmluvy o zákazu nebo omezení použití určitých typů konvenčních zbraní (New York, 10.10.1980). Skupina provedla vraždu neurčeného počtu civilistů, v důsledku které byli zabity i jiné osoby, které byly na místě a nijak nebyly zapojeny do ozbrojeného konfliktu. Byl to občan Ruské Federace, novinář RTR Anton Vološin Dmitrijevič. Další novinář RTR Korneljuk Igor Vladimirovič byl těžce zraněn a po převezu do nemocnice do obce Luhansk, na obdržená zranění zemřel.

Podle tohoto obvinění může být udělen až doživotní trest. Doživotní vězení pro ženy není v Rusku přípustné, takže Savčenkové hrozí maximální trest 25 let vězení. Obžaloba bude požadovat trest nejméně 13 let, ale může to být i víc.


Jak došlo k zatčení

Podle verze Naděždy Savčenkové narazila na hlídku LNR ozbrojenců, kteří ji vzali do zajetí. Savčenkovou svázali, zavázali oči a odvezli do Luganska na základnu praporu LNR "Úsvit" v budově bývalého krajského vojenského velitelství. SBU (Služba bezpečnosti Ukrajiny) tvrdí, že šlo o únos a zavlečení přes hranice. Podle verze ruských vyšetřovatelů Naděždu Savčenkovou zachytila dopravní hlídka při běžné kontrole auta ve Voroněžské oblasti. Za volantem seděl jiný obyvatel Voroněžské oblasti. Při kontrole dokladů u Savčenkové se ukázalo, že nemá pas, jen vojenský lístek. Pak dopravní policista přivolal vyšetřovatele, ten přišel a požádal o to stejné, jako dopravní policista. Zadrželi ji při dopravní kontrole, bez dokumentů oblečenou v maskovací uniformě.

Podle výpovědi byla Savčenková v zóně ATO na dovolené, působila v oblasti soukromě a neplnila svoje pracovní povinnosti v Ozbrojených silách Ukrajiny. V jejím případě je postup pro zacházení s válečnými zajatci nepoužitelný. Ukrajina a RF nejsou ve válce, a nemají proto žádné válečné zajatce.


Co dělala Savčenková v zóně ATO

Pilotkou Savčenková není. Z Univerzity vojensko-leteckých sil v Charkově ji dvakrát vyhodili. Spolužáci ji charakterizují jako neřiditelnou adrenalinovou narkomanku. Školu dokončila jako navigátor. Jako vojenský pilot nikdy v Ukrajinské armádě oficiálně nelétala. Kněz Vladimír Mareško podal osobní svědectví o setkání s touto bojovnicí. Byl zadržen v Charkově a vyslýchán. Savčenková mu vyhrožovala při výslechu zabitím a rozebráním na orgány.


Savčenková nebyla na Donbasu náhodou, protože šla bojovat proti tzv. "separatistům". Dobrovolně se připojila k neonacistickému praporu Ajdar, který se dopouštěl zvěrstev vůči civilistům i proti ozbrojeným skupinám domobrany. Nakonec ani Amnesty International už nemohla zavírat oči a obvinila Ajdar z mučení a represí vůči civilnímu obyvatelstvu. Její problematickou zprávu jsme komentovali (Zpráva Amnesty International o mučení na Ukrajině). Existuje mnoho svědků, že Savčenková měla osobní část na mučení anti-fašistické milice DLR.

Od dubna do června 2014 se režim v Kyjevě se snažil potlačit povstání ruského obyvatelstva Novorusije. Uspěli v rozdrcení protestů pomocí násilí v Charkově, Oděse, Dněpropetrovsku, Záporoží a Nikolajevské oblasti. Viz naše porovnání s rokem 1968 (Praha 1968 - Mariupol 2014). Vyšetřovací výbor Ruské federace otevřel už v červnu 2014 zvláštní šetření pro vyšetřování mezinárodních zločinů proti civilistům spáchaných na území Ukrajiny. Kyjev přiznal, že povstání musela být potlačena násilím.


Proč Savčenková zabíjela ruské novináře

Ruští novináři byli hrozbou, protože zástupci západních korporátních médií region opustili a tím umožnili beztrestné vraždění civilistů. Zůstali jen ruští novináři, kteří točili, fotili a psali pravdu o Donbasu. To je důvod, proč se Kyjev se rozhodl zastrašit novináře únosy, mučením, a nakonec i zabíjením.

Všechny osoby, které milice LNR zatkla spolu s ní, byly vráceny formou výměny zajatců s Ukrajinou bez problémů. Naděžda Savčenková byla označena jako pozorovatel, který pomáhal organizovat útoky proti civilistům. Žaloba tvrdí, že byla zapojena do útoků na ruské novináře.

Výzva k osvobození Naděždy Savčenkové znamená souhlas s masivní represí proti novinářům, civilistům a politickým odpůrcům. Ruská společnost je v této otázce jednotná a nechápe západní show kolem ní, včetně demonstrací izolovaných skupinek v Rusku na její podporu. Politické svobody zaručené Ústavou RF dávají prostor i k takovému postoji. Rusové pro to ale většinově nemají pochopení. Vnímají podobné demonstrace jako existenci páté kolony v Rusku, která podporuje právo neonacistů na zabíjení novinářů a civilistů.

Potrestáním ukrajinského důstojnice Naděždy Savčenkové Rusko jasně řekne, že nebude tolerovat žádné zločiny proti lidskosti. A dodejme, že za tohoto stavu věcí je prakticky vyloučeno, že ukrajinské soudy potrestají vrahy masakru na Majdanu a za upálení lidí v Oděse (Po masakru v Oděse již není cesty zpět). Zločiny tohoto režimu podporovaného EU bude vyšetřovat až nová vláda v Kyjevě, pokud bude aspoň trochu slušná.



Zdroje:

• Вопросы и ответы по делу Надежды СавченкоŽaloba

Psali jsme:

• Příslušnice ozbrojených sil Ukrajiny npor. Naděžda Savčenková u soudu v ruském Rostově
• Neonacismus na Ukrajině aktivní vůle nevidět na Západě
• Konec pučistů v Kyjevě III aneb Vláda teroru

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články:

• Praha 1968 - Mariupol 2014
• Embargo českých médií na masakr v Oděse
• K čemu došli reportéři New York Times na Ukrajině
• Česká média a ukrajinská krize
• Oděský vrah "setník Mikola" zemřel na zápal plic
• Odborná studie o vraždění na Majdanu potvrdila nevyhnutelné
• Korporátky, na rozdíl od opolčenců, zatím neoblíčily Děbalcevo
• Z médií našich sousedů 9/2013
• Ukrajina lže o Ukrajině
• Kolik nás bude stát Drang nach Osten prováděný korporátním EU?

- vlk -
21.3.2016 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Takže máme za sebou druhý díl turecké parní lázně, kterou si dobrovolně přichystala evropská osmadvacítka… Ono je totálně bizarní, když se s Tureckem sejde prakticky celá zbylá Evropa – tedy bez Ruska a účelem je, aby Ankara ve své režii a na svůj náklad převzala ochran hranic pro onu prakticky celou Evropu, protože ta toho není schopna, či přesněji – ochotna. 


A mezi těmi dvacetiosmi neschopnými ochránit sami sebe jsou ČTYŘI členské státy takzvané G8 – tedy gremia osmi nejdůležitějších států světa – Německo, Británie, Francie a Itálie!!! Z nichž dva patří do superexkluzivního klubu jaderných velmocí!!!! Tohle je opravdu mocenská hardcorová perverze, křížená s totálně absurdním horrorem! Nebo jinak – naprosto dokonalá ilustrace úpadku našeho systému, výprodeje našich hodnot, na nichž evropská civilizace stála a měla stát do budoucna a systémové zhroucení!!! Protože ten, kdo si není schopen zajistit sám sobě ochranu jednoduše nemá budoucnost.

Nikdo, v celých dějinách lidstva, nepřežil, neprokázal-li dostatečnou sílu a odhodlanost ochránit své zájmy. A Evropa prakticky už půldruhého roku ukazuje, že zkrátka nemá schopnost a ochotu prosadit nutnými prostředky svůj fatální existenční zájem. Z jednoduchého důvodu – vládnoucí elity se vysloveně bojí pošpinit si v době mediokracie ruce výkonem nutných, ale mediálně nesmírně nepopulárních a nevděčných opatření. To si radši najmou na špinavou práci Turka. Takže ten, naprosto logicky a pochopitelně, připravil těm malým bázlivým polithokynářským duším hodně horkou parní lázeň. Konec konců – proč by ne?! Opakovaně konstatuji, že být obyvatelem státu na Bosporu, byl bych velmi spokojen s tím, jak tuto partii rozehráli prezident Erdogan a premier Davuutoglu!

Podívejme se ještě jednou a zblízka na to, co se odehrálo v Bruselu ve čtvrtek a pátek. Jakkoli dostupné informace jsou stále pořád nesmírně vágní a nejdou dostatečně do hloubky. Schází mi především signály o tom, co bylo pro koho na překvapivém tureckém návrhu obtížně přijatelné, kdo musel ze svých pozic ustoupit a proč tak učinil a co za to výměnou získal.

Jediné, co bylo známo předem, byla pozice Kypru. Ten, ačkoli je členem EU a dokonce její měnové unie, nemluvě o členství v OSN, není uznám jako stát Tureckem. Navíc – od roku 1974, kdy se na ostrově vylodila turecká armáda, je tento stát rozdělen na řeckou a tureckou část. Přesněji na Kyperskou a tzv. Severokyperskou republiku. Ta druhá je národním útvarem kyperských Turků Ačkoli před okupací žilo na Kypru obyvatelstvo v poměru 4:1 ve prospěch řeckých Kypřanů zabrala tehdy turecká armáda 41% celkové rozlohy.

A nejen to, naprosto nekompromisně z území pod svou kontrolou vyhnala veškerý řecký živel - podle údajů OSN 165 tis. osob a provedla dokonalou etnickou čistku. Navíc beze stopy zmizelo 1500 kyperských Řeků Aby všechno bylo korunováno ad absurdum – od té doby Ankara neuznává Kyperskou republiku jako takovou a kyperské lodě a letadla nesmějí do tureckých přístavů a na turecká letiště.

Nemluvě o tom, že by vyhnaní Kypřané řeckého původu snad byli nějak odškodněni, ačkoli k tomu Turecko bylo odsouzeno rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva už v roce 2011. Kyperská republika, kvůli výše uvedeným skutečnostem blokuje otevření řady přístupových kapitol, které musí EU s Tureckem projednat, mají li někdy Turci do Unie vstoupit. A bez jejího souhlasu /zatím/ to ani nepůjde.

Byl jsem proto mimořádně zvědav na to, jak se Brusel a Merkelová vypořádají s kyperskou pozicí, která byla jednoznačná. Jestli, ve světle potřeby dohodnout se s Ankarou, Nikosii ohnou nebo snad dokonce zlomí nebo jakou vymyslí obezličku, aby příslovečná koza zůstala netknutá a vlk odcházel s pocitem plného břicha. Tohle byl, aspoň dle mého soudu- klíčový problém. Jinak nebylo nejmenších pochyb, že se všichni politikáři před požadavky Ankary skloní. Nezbývalo jim totiž nic jiného.

Unikalo mi proto, proč vlastně čtvrteční vnitrounijní jednání trvala tak dlouho a všichni se tvářili, jako by právě lámali dějiny. Nic na tom nemohly změnit občasné výkřiky politikářů, že Ankara nepřijatelně vydírá /Belgie, Španělsko/ nebo že celá právní pozice eventuální dohody je těžce na vodě /Litva/.

Nemám ani náznak potřebných informací, ale zdá se, že ta mnohahodinová večerní a noční jednání, která měla vydefinovat konečnou společnou vyjednávací pozici osmadvacítky byla věnována zejména slovní ekvilibristice v souvislosti s Kyprem a jeho vetem, protože Davutoglu ve svém předchozím překvapivém návrhu, vedle dalšího, jasně definoval, že Turecko chce za svoji ochotu brát zpět migranty, oficiálně především tři věci

- peníze

- bezvizový styk

- otevření dalších přístupových kapitol

Neoficiálně a mimo protokol pak bylo jasným požadavkem, aby si Evropa odpustila jakékoli lekce slušného chování Ankaře kvůli zacházení s tureckou opozicí, nezávislými novináři a zejména Kurdy a také, že musí být jeho zájmy bezpodmínečně zohledněny při konečném řešení syrského problému.

Což ještě před jednáním nekompromisně a elegancí sobě vlastní jasně vyjevil turecký prezident, když Evropě bez obalu sdělil, že by se Evropa měla nejprve podívat na to, jak sama zvládá uprchlickou krizi, než začne Turecku říkat, co má dělat.

Turecko si podle něj vyslechne kritiku lidských práv v zemi jen v případě, že bude na místě.

Podle agentury Reuters také evropské země nařkl, že „tančí na minovém poli“. Tím, že přímo či nepřímo podporují teroristické skupiny v zemi.

A Evropa téhle silácké a nekompromisní řeči zatraceně dobře rozuměla! Nicméně v pátečním ránu byl politický internet plný nadšených zpráv, jak se Evropa dokázala sjednotit na vyjednávacím postoji. Ačkoli proskakovaly i sem tam informace, že ona jednotná evropská pozice vlastně stojí na mimořádně vágní, nekonkrétní a mlhavé formulaci zejména co do otevření dalších přístupových kapitol. Tady že víc, kvůli tvrdému kyperskému odporu nebylo možno definovat více a přesněji. A čekalo se na Turka a co tomu řekne.

Premier Davutoglu přijel a .. no vlastně, co Davutoglu řekl a jak reagoval – o tom toho také moc nevíme. Vyjednávala s ním zajímavá trojka – Tusk, Juncker a holandský premier Rutte – tedy bez Merkelové, ačkoli ona už před prvním evropsko-tureckým summitem vedla vyjednávání s Ankarou… O kterých evidentně, tak nějak, zapomněla informovat partnery.

Jednání, i když k určitému zádrhelu v jejich průběhu došlo, se dobrala, alespoň pro mne, překvapivě rychlého konce. Co bylo schváleno už víte a nemá smysl to nijak opakovat. Tohle je vlastně jediný známý výstup, s tím, že přesné označení je – daleko spíše známý než aby sedělo i slovo jediný. Ty další se budeme dovídat později. Protože kdyby opravdu mělo platit jen to, co nám bylo oznámeno, pak bych si dovolil konstatovat, že vlastně tak nějak prohráli všichni, s výjimkou Merkelové. A tím se dostáváme k mému tradičnímu výčtu vítězů a poražených.

Začnu vítězi.

Tím největším je Merkelová

dodávám, že dočasně. Momentálně sice jde v německém mainstream názor typu - kancléřka zase měla recht, zase to šlo podle jejích not a ona zastavila migrační vlnu, její sázka na Turecko vyšla a také téze o celoevropském řešení.

Ano, takhle je to podávané, ačkoli je to jinak. Pokud se začneme ptát, za jakou cenu a jestli náhodou k tureckému souhlasu nepřispělo podstatněji něco úplně jiného, co s Merkelovou nemá vůbec nic společného. Cenu, alespoň z části, známe. Oficiální i neoficiální část tureckých požadavků jsem už popsal. Přesto ani tady si nejsem zcela jistý, že víme úplně všechno a bojím se, že se ještě leccos dozvíme v průběhu času čím si Ankara vlastně nechala zaplatit a nebude se nám to vůbec líbit. Mně se už nyní vůbec nelíbí vyhlášení Merkelové na tiskovce, které po ní do omrzení opakuje kde jaký mainstreamový intervjůk a politikář, včetně Sobotky, že jako bylo nyní zmařeno podlé dílo převaděčů. Jako kdyby převaděči byli ti, co tu migrační vlnu vyvolali. Ne, tihle se na ní jen přiživili. Rádi a ochotně. A všichni to věděli. Oni jen vykryli onu klasickou díru na trhu. Převaděči jsou produktem migrační krize nikoli jejím iniciátorem nebo důvodem. A šlo je (eliminovat), pokud by se opravdu chtělo, dávno a snadno.

Ohledně Merkelové plánu a že ona se postarala o dohodu, si dovolím vyslovit názor, že kdyby nebylo uzavření řecko makedonské hranice a zablokování dalšího pohybu běženců do Evropy, byla by konečná úmluva s Tureckem pro Evropu vypadala asi daleko hůře a postavení Turecka by bylo silnější. A s tímhle německá kancléřka neměla naprosto nic společného. To byla akce Makedonců,  kterou si potom najednou začala ursurpovat Vídeň. A Turci pochopili, že musí ze situace rychle vytěžit co se dá, protože pokud většina migrantů pochopí, že přes Řecko cesta Evropy končí v Idomeni, tak jejich vyjednávací potenciál se rychle vytratí.

Ale v tomto okamžiku a v Německu je zase SuperAngelou. Uvidíme jak dlouho. Spolu s ní si určitě jako vítězové připadají i bruselští papaláši. I pro ně platí: jak dlouho? Protože pro ně, na rozdíl od Merkelové, nic neskončilo, ani prozatímně, ale teprve začíná.

Dalším vítězem jsou Turci.

Všimli jste si, že je řadím v pořadí šampionů až na druhé místo? Ačkoli o jejich vítězství nebylo po prvním kole v závěru únoru pochyb. Přesto když přepočítávám výsledky, mám tak nějak dojem, že nyní dostali méně než požadovali. Protože prostě už byl, pro Evropu naštěstí, ten makedonský plot!!! Takže museli, alespoň částečně slézt z hrušky dolů.

Chtěli další 3 miliardy eur. Dostali je. Ale trochu jinak. Nejdříve se projekty, které bude sledovat EU, musí vyčerpat první stejně velká tranše a teprve potom naskočí nová částka. A to nikoli hned, ale čerpání proběhne do konce roku 2018. Tohle určitě Erdogan a Davutoglu chtěli původně jinak.

Bezvizové cestování do Evropy? Má prý být zahájeno do konce června t.r. Jenže jen v případě, že Turecko splní všech 72 podmínek, které mu před drahným časem EU pro otevření bezvizového styku stanovila. Ona totiž s Tureckem už dohoda řešící tenhle problém existuje docela dlouho! A první termín pro cestování bez víz, pokud by Ankara podmínky naplnila, byl podzim tohoto roku! Snad září. Turecko jich, za několik let, prý momentálně dokázalo zvládnout asi 30. Snažil jsem se dobrat detailů, zejména ve smyslu, kde to Turkům konkrétně drhne, ale nějak nemohu nic konkrétního najít. Což mi docela vadí. Protože když do současnosti Ankara nezvládla za docela dlouhý čas ani polovinu, pak z toho lze logicky dovodit, že během devadesáti dnů by neměla být schopná splnit ten ten zbytek. Nicméně v daném případě nepochybuji, že ten bezvizový styk přeci jenom bude. Kdyby ne, tak Erdogan aby neztratil tvář, dohodu z pátku briskně roztrhá na kousky a celá migrantská hyperstory začne nanovo. Nemá na výběr. Takže tvář bude muset strčit do klozetové mísy někdo jiný. Hádejte kdo! Ti kdo dnes slaví velké vítězství. Ti si budou muset zacpat uši a nos a pevně zavřít oči, aby mohli slavnostně konstatovat, že Turecko je v těch 72 podmínkách, které roky a roky nebylo schopno dát, dnes absolutně ready.

A co posun v přístupových jednáních?

Stejně jako v otázce navýšení peněz ani tady Davutoglu nepochodil nakonec, jak si představoval. Cílem pravděpodobně bylo zrušit kyperské veto. To se rozhodně /zatím/ nepodařilo. Kyperský Mnichov se /ještě/ nekonal. Otevřena byla jedna, leč podle mých informací dokonce dvě kapitoly -17 a 33, které ovšem Kypr neblokuje. Takže tohle je jen propagandistická munice pro Erdoganovy voliče. Že jejich prezident dal věci do pohybu. Proti vůli Evropy!

Nedal. Je to jen fata morgana.

Kde Turci naopak dostali úplně všechno, co si nadiktovali, jsou, dle mého odhadu, ty neoficiální požadavky. Zde mne pobavila Merkelová na tiskové konferenci, když sdělila do mikrofonů, že Turci byli upozorněni na dodržování lidských práv, svobodu tisku, atd. atd. Aby vzápětí jeden méně ostražitý premiér – myslím že snad z Belgie, natvrdo prohlásil, že ano, Turecko muselo ustoupit, protože migrační vlna a její řešení je důležitější.

Prostě je to jako s Čínou a britským královským zlatým kočárem – Čínu prý školíme z lidských práv, ale když čínský prezident přijede do Londýna, tak ho královna osobně – lidská práva sem, lidská práva tam - proveze ve své zlatém kočáře celým Londýnem. Aby svět viděl! Erdogan a Davotoglu to mají stejně. Jen bez toho jedinečného královského vozejku.

Ale můj celkový dojem je, že Turci získali výrazně méně, než původně plánovali. I Evropa pochopila význam makedonského hraničního plotu. Aby z něj její papaláši ve stejný čas těžili i ten plot kritizovali. To je naše pojetí humanismu, demokracie a nedotknutelných hodnot. Přesto Turci získali dost.

Tím máme přehled vítězů uzavřený. Žádného dalšího nevidím. Dál už je to jen soupiska prohrávajících.

Začnu tím hlavním - Evropou

Ta jako celek prostě prohrála. Klíče od svých bran dobrovolně vydala Ankaře. Francie, Německo, Rakousko a další státy, které léta vytrvale blokovaly jakékoli turecké snahy o posun v přístupových jednáních a bezvízovém styku pro občany země půlměsíce, musely opustit podstatnou část svých pozic.

Opakuji -bezvízový styk prostě bude. Má to být v režimu, že během šesti měsíců bude moci držitel tureckého pasu /až budou mít Turci tzv. nezfalšovatelné pasy ha ha ha - což je zásadní podmínka/ vycestovat do zemí EU na 90 dnů. Pak bude muset zpět. Tedy podle představ evropských zemí. Ale při velmi četné turecké diaspoře v zemích Unie to bude fungovat o dost jinak. Nepochybně se někteří ztratí z dohledu úřadů a nebude jich málo. Další využijí turistických víz, aby během oněch 3 měsíců využili různých mezer v zákoně. Například k fingovaným sňatku. Nebo i k těm opravdovým. Když se jim to podaří, bude následovat příchod rodinných příslušníků v rámci zákonů o zcelování rodin….

V tomto místě odbočím. Viděl jsem na toto téma dva příspěvky. Jeden na ČT a jeden na některé z německých televizí. Ten český tvrdil následující – Evropa se nemá celkem čeho obávat, protože v Turecku je vydání pasu docela drahý špás, stojí asi 6 000 Kč a vlastní ho asi jen 8 milionů Turků. Na německé televizi vystupovala jakási mezinárodní bezpečnostní expertka a ta stejnou skutečnost komentovala následovně – zatím má v Turecku pas JEN 8 milionů Turků, protože většina neviděla dost pádný důvod si jej opatřit. Nyní ho má. Vzpomenul jsem si v té souvislosti na Tomáše Baťu a známou historku, jak poslal někam do Afriky kdysi dva obchodní zástupce. Jeden po svém zhodnocení tehdejší odbytové situace okamžitě ztratil zaměstnání a druhý naopak měl udělat obrovskou kariéru. Proč? Protože ten vyhozený z Afriky poslal do Zlína depeši ve smyslu – tady není šance na odbyt, všichni chodí bosí, zatímco ten druhý napsal – skvělé teritorium s obrovským potenciálem - nikdo nemá boty. V Turecku skoro nikdo nemá pas. Dokonce ani většina pašeráků. Nyní to bude úplně jinak. To bude zlatý důl. Doslova do písmene. Turecké dokumenty budou tutovou vstupenkou do Evropy! A to nemluvím o tureckých Kurdech. Kteří budou mít tisíc a jeden důvod z Turecka odejít. Protože jim tam jde o život. Takže Evropa si koleduje o to, aby se stala sama místem k vyřizování jejich účtů s ankarskou vládou! Bezva vyhlídka.

Evropa prohrála i z jiného důvodu. Všichni se sice dokázali ve čtvrtek sjednotit na stanovisku vůči Turecku, což ale vůbec neznamená, že je jednotná v názoru na migranty a co s nimi dál. Zejména ne těmi, co už v Evropě jsou. Řada států, především nových členských zemí, jasně vzkázala, že na kvóty o přerozdělování, nad rámec toho, co už bylo prosazeno, nereflektuje Maďarsko dokonce zavírá a ruší tábory pro migranty. Na další tvrdé rozmíšky je zaděláno.

Vůbec se nezačalo řešit, co s těmi kteří jsou v Řecku nebo Itálii. Tyhle dvě země se rozhodně nechtějí změnit v rozsáhlé uprchlické tábory. Ale kdo si vezme těch 50 000 z Řecka, které nelze Turecku vrátit, protože přišli před platností páteční úmluvy? Nikoho nevidím.

Vedle toho si myslím, že k.o. kritériem fungování dohod s Tureckem je trvalé přerušení balkánské cesty na makedonských hranicích. Aby migranti opravdu měli jasno v tom, že cesta z Turecka přes moře je riskem s vlastním životem, ztrátou peněz a jakýchkoli nadějí na úspěch. Že daleko spíše se dostanou, alespoň Syřané, když zůstanou v tureckých záchytných kempech. Kde by měli mít přednostní právo být mezi vybranými pro umístění v EU v rámci limitu kus za kus až do výše 72 000. Pokud tento limit bude naplněn, muselo by se s Tureckem jednat znovu. Evropa si od limitu slibuje, že pokud budou všichni, včerejškem počínaje, důsledně vraceni, k jeho naplnění nedojde, protože nikdo nebude riskovat ztrátu peněz i života. Uvidíme. Včera to nefungovalo – čluny připlouvaly dál…

Proč tohle všechno Evropa akceptovala?

To všichni ti všemi mastmi mazaní politikáři a jejich štáby nevidí to, co nějaký důchodce z Plzně? Samozřejmě, že vidí, ale oni šli pouze prvoplánově za jediným cílem – zastavit tu ohromnou a divokou migrační vlnu. Teď hned, protože jinak nemusí politicky přežít. Jejich voliči už toho začínají mít dost.

Prostě, je to situace jako po těžké havárii, kdy přijede záchranka a snaží se udržet jen ty životně nejdůležitější funkce – srdeční činnost, zastavit krvácení a jinak nic. Nikdo neřeší, jestli pacient ochrne nebo ztratí zrak – momentálně jde jen o zachování holého života. Nic víc. A přesně tohle si vyjednala pro tento okamžik EU – aby nevykrvácela a neexla. To je, bez jakéhokoli despektu – momentálně, pro dnešek to nejdůležitější. Ale zítra už to stačit nebude.

Navíc Evropa logicky tlačila na to, aby dohoda začala platit co nejdříve, ale naprosto se nepostarala o svůj díl organizační stránky dohody. V Řecku nejsou úředníci ani další kapacity, které jsou nutné pro registraci, selekci a deportaci stále přicházejících migrantů. Jsem zvědav, jak dlouho. A EU nebyl ani schopna poslat Aténám balík peněz k tomu to účelu. Ačkoli když šlo o záchranu německých a francouzských bank, v počátku řecké fiskální krize, šlo vše jako na drátkách… Takže – máme dohodu, která by měla zastavit akutní krvácení, ale nemáme potřebné obvazy, natož škrtidla!!! Brusel a Merkelová opět, jako už mnohokrát – excelují!

Tím jsme se dostali k dalšímu, tentokrát očekávanému lůzrovi - Řecku

To prohrává na plné čáře. Je zase jednou ponecháno samo sobě, se všemi, kteří vstoupili nelegálně na jeho území na krku. Všichni mu vyslovují ústní podporu, ta nic nestojí, ale prachy chybí. Řecko navíc dělá co může, aby mělo co nejméně přátel. Takže českým styčným důstojníkům vůbec nepovolilo vstup do uprchlických táborů, aby si mohli vybrat běžence k přesídlení, v rámci závazných kvót. Jako pomstu za postoj Česka a jeho spoluúčast na zablokování makedonských hranic. Předpokládám, že naše vláda to vzala na vědomí, včetně úvahy, že nic podobného by si Atény nedovolily třeba k Portugalsku nebo Dánsku. O Německu nemluvě. Mám celkem pro Řeky pochopení, ale pro tohle jejich machrování nikoli.

Dalšími, ZATÍM, velkými poraženými, jsou sluníčkáři, nevládky a další podobní.

Chce se mi říci – konečně. Leč velmi mne straší to slůvko ZATÍM. Jejich pojetí typu, že Evropa musí a může přijmout jakýkoli počet běženců z celého světa, je zatím mimo hru. Ačkoli všichni si jsou vědomi faktu, že právní pozice dohody s Turky je silně na hraně ve vztahu k Ženevským konvencím o uprchlících. Ty jsou nastaveny tak, že nezáleží jak se emigrant do některé země dostane, ale jestli tam požádá o azyl! A když ano, má hostitelská povinnost ho přijmout. Bez výhrad. Po dobu vyřizování jeho žádosti a pokud vyhoví kritériím pro udělení azylu. Nějaké vnitřní problémy hostitelské země, například hroutící se sociální systém, nehrají žádnou roli. Navíc každý případ musí být projednáván individuálně. Už se ozvalo OSN, AI a další a další dobrodějové za každou cenu. Takže co nevidět začnu padat žaloby a půjde se před soud. Své o tom ví rakouská vláda, kdy kancléř Faymann dostal na jednání do Bruselu na cestu informaci, že v posudku rakouských vrcholných expertů na ústavní právo, které si nechal zpracovat při rozhodnutí o zastropování počtu uprchlíků, kterým je Rakousko ochotno letos poskytnout azyl na hranici necelých 38 000, je PROTIÚSTAVNÍ!!!

Takže vůbec nepochybuji o tom, že dobrodějové přejdou do tvrdého protiútoku. Ono konec konců stačilo vyslechnout spolupředsedu německých zelených Hofreitera nebo parlamentní představitele od Die Linke!!! Věřte, že to bylo z jejich úst bylo hodně drsné. Tedy ohledně toho, co si o ni myslí o té dohodě s Ankarou. Oni prostě migranty chtějí a chtějí a chtějí!

Těmhle lidem absolutně uniká pointa – Evropa NEMUŽE být útočištěm všech chudých na zeměkouli. I kdyby chtěla. Což zjevně není ten případ.

Poraženými nejspíš nakonec budou i státy, odmítající další uprchlíky a povinné kvóty. Tlak na ně rozhodně neustane. Naopak, bude se stupňovat. Nikdo totiž neví, kdy se ona slavná dohoda s Tureckem, z toho či onoho důvodu – zhroutí. A já jí osobně dlouhý život nevěštím. Jednak Ankara nemusí být spokojena s tím, co získala vedle toho mám vážné pochybnosti o vůli EU splnit všechno co zatím slíbila. Stačí se podívat, kolik času uplynulo od okamžiku kdy byly Ankaře slíbeny první tři miliardy /29.11.2015/, které ovšem ještě nedostala! Když mají evropští pantátové a paňmámy platit jiným než svým bankám, tak to pozor!!! To je zásadně na dlouhé lokte! Tlak na zavedení povinných kvót proti vůli vzpurných východoevropanů rozhodně nepomine.

Poraženými jsou určitě Kurdové, ačkoli se jich tahle jednání vůbec netýkala. Jednak Evropa ponechá Ankaře vůči nim volnou ruku, ale ono bylo v Bruselu dohodnuto něco, co u nás zatím nebylo vůbec publikováno!!! Nicméně Merkelová to na své tiskové konferenci, kterou jsem shodou okolností osobně viděl na německých televizích, otevřeně řekla. Že se s  Turky dohodlo, že budou na SYRSKÉM ÚZEMÍ vytvořeny utečenecké tábory, kde budou soustřeďováni uprchlíci ze Sýrie a že kolem táborů bude pro ně, na syrském území vytvořena tzv. bezpečná zóna!

Ne že bych principiálně měl něco proti bezpečným záchytným místům pro prchající. Jenže jsou tu dva těžké problémy:

1- EU a Turecko si vyhrazuje zásadní právo rozhodovat o území jiného suverénního stát. Vytvořit tam nějaké tábory a vyhlašovat bezpečné zóny. Jakým právem?

2 - tyto tábory by měly vzniknout na syrském teritoriu, které kontrolují Kurdové. Ti to nepochybně uvidí jako jasnou snahu Ankary je dál a trvale omezit a ohrozit.

Je nepochybné, že na jejich zájmy nikdo nebude brát sebemenší zřetel.

Za další poražené bych si dovolil označit Spojené státy.

Věděli jste že Vitoria Nuland byla těsně před zahájením bruselským jednání v Řecku a konkrétně v uprchlickém táboře Idomeni? Prý aby ukázal americko – řeckou vzájemnost a na žádost Atén, jak se dozvíte v prvním videu zde.

A proč že mám USA mezi poraženými? Je bez debaty, že kořeny z nichž migrační tsunami vyrostla jsou Američany vedené a nezvládnuté války v Afghanistanu, Iráku a podporované v Sýrii a Libyi. Troufnu si odhadnout, že Evropa nyní bude daleko opatrnější podporovat v budoucnu jakékoli další americké vojenské akce. Udělala už svou zkušenost.

Absolutně poraženými jsou pak ti, co uvízli v pekle na zemi jménem Idomeni. Je mi těch lidí upřímně líto. Na druhé straně – a cestu se vydali ze své vůle a svého rozhodnutí. A vždycky někdo je tím prvním, který uvízne. Je mi jich opravdu líto. Ale nevidím pro ně rozumné východisko. Kromě návratu zpět. Evropa, jestli nechce sama zničit, co právě dohodla, je zkrátka nemůže propustit dál, protože co nevidět by ve stejném Idomeni bylo dalších 50 000 zoufalců.

Jenže tohle všechno není zdaleka všechno o čem se jednalo na tomhle vrcholném summitu. Osobně vím minimálně o třech dalších bodech programu a nad některými vám polezou oči z důlků!

Určitě byla předmětem zájmu politikářů také libyjská migrační rasa. Jenže netuším, co tam bylo řešeno a na čem se Evropská rada v tomto ohledu dohodla. Protože Merkelové tiskovku německé televize přerušily právě v okamžiku, kdy oznámila, že se jednalo také o Libyii…. Takže lituji.

Dalším bodem, s kterým evidentně přišla česká vláda(!!!), aby se „nahoře“ zapsala, byl soud s pilotkou Savčenkovou. Že prý jako EU má hodně zatlačit na Rusko, aby jí propustilo, protože proces je zmanipulovaný. Zaorálek už před summitem vyhrožoval zostřením sankcí!!!! Velcí kluci ale pražským snaživým Hujerům tentokráte jaksi odmítli naslouchat. Měli totiž jiné a vážnější starosti. Odpustím si slova – naštěstí. Mám k tomu pádný důvod – dalším úspěšně vyřešeným bodem čtvrtečního summitu totiž bylo schválení tzv. Tamponové daně, resp. jejího odpuštění ve Velké Británii. Co že to je za speciální daň? Inu Cameron nutně a nezbytně, aby překazil hrozící Brexit potřeboval povzbudit voličky k vlídnosti vůči EU a dosáhl toho, že na dámské hygienické potřeby dostal Londýn výjimku a nemusí je zatížit DPH!!!! Prý to ocení zejména britské feministky a mohlo by je to odvrátit od paktování se s příznivci Brexitu! Ne vážně nevymýšlím si – oni v tom Bruselu nechali ty migranty na potřebný čas stranou, aby řešili dámskou hygienu!!! Lze se potom divit, že od včerejška sice platí dohoda s Tureckem, ale na řeckých ostrovech není nikdo, kdo by to vracení technicky zadministroval?

Kdybyste si náhodou mysleli, že jsem si tu poslední informaci vycucal z prstu, tak nechť laskavě přezkoumá stránky ARD, kde se o té Tamponové dani píše.

Tampony…

(med)
21.3.2016  Vaše věc 

Předseda vlády Bohuslav Sobotka neuspěl v Bruselu se svým kavárenským nápadem, aby se v závěrech Evropské rady objevila výzva k propuštění ukrajinsky Nadiji Savčenkové, která v Moskvě*/ po soudním procesu, ve kterém byla mimo jiné obžalována z vraždy, očekává vynesení rozsudku. Zejména Francií a Německem byl ale Sobotka vykázán do patřičných mezí.


Se svou do mlýna odněkud přišel i všeznalý ministr zahraničních věcí a Sobotkův spojenec Lubomír Zaorálek. Jménem České republiky podpořil unijní sankce na ty občany Ruska, kteří se na – podle Zaorálka – podílejí na perzekuci souzené Ukrajinky. Případ Savčenkové označil za odporný a prefabrikovaný.

V pomalu odeznívající protiruské hysterii se jakoby dva vysocí vládní představitelé snaží přiložit palivo pod ohníček. Trapnost vystupování Sobotky a Zaorálka navíc vystupuje do výšin, když si přečteme, kdo vlastně je jejich chráněnkyně. Savčenková například měla mučit zajatce, pálila je cigaretou, mlátila trubkou a tak podobně. Mělo se jí říkat „krvavá Naděžda“. V projevech násilí si měla libovat.

Jak ale outsideři mezinárodní politiky Sobotka a Zaorálek ke svým nápadům přišli? Jsou to jen prostá rezidua politiky Karla zu Schwarzenberga na ministerstvu zahraničí? Mnozí konečně o Zaorálkovi mluví jako o oranžovém Schwarzenbergovi. Vyslovil snad takové přání Andrew Schapiro? Každá pomoc ve chvíli, kdy jsou Spojené státy ve vztazích s Ruskem v defenzívě je dobrá.

Třeba se oba činitelé sociální demokracie chtěli proamericky vymezit před prezidentem Zemanem zorganizovanou návštěvou Si Ťin-pchinga. Jde snad B. Sobotka ve šlépějích svého předchůdce a dnes šéfa premiérových poradců Vladimíra Špidly? Ten vsadil na proamerickou politiku a osobně si za to vysloužil několik minut navíc v Oválné pracovně Bílého domu s G. W. Bushem. Co očekávají Sobotka a Zaorálek?


*/ soud se Savčenkovou probíhá u Městského doněckého soudu Rostovské oblasti.

napsal Leo K.
21.3.2016 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Leonardo da Vinci je údajně autorem výroku: „Nenalhávej si minulost podle své potřeby.“

Jenže minulá realita byla soustavnou ideologickou prací zničena tak, že se stala pro mladší generace doslova nepředstavitelnou. Takže podle dávné průpovídky si ji budou muset zažít znovu.



Náš vzdělávací systém v tom hrál a hraje klíčovou roli. Ještě před nedávnem bylo vzdělání ceněno hlavně kvůli své sociální hodnotě. Účelem bylo dodávat vysoce vzdělané občany schopné kritického myšlení, kteří díky svému osobnímu rozvoji mohli přispět ke zlepšení společnosti.

Heslo Margaret Thatcherové „Nic jako společnost neexistuje“ se během posledních třiceti let stalo překvapivě přesvědčivou skutečností. Je důležité si uvědomit, že nejdůležitější výsledek neoliberalismu je naše realita. Co se stalo s naší kritičností? Odpověď je nasnadě. Tento způsob myšlení, tato ideologie se stala součástí naší identity. Bezděčně uvažujeme neoliberálně a také to předáváme dál svým dětem.

Jsme-li pak zaraženi zdánlivě nevysvětlitelným chováním studentů na jihu Čech, kdy se k jejich protestní hladovce připojila i taková „celebrita“, kterou je Zdena Mašínová; nebo národní zprávou ICCS , která naznačuje, že naši studenti vykazují velmi špatné demokratické a společenské postoje? Dáváme přednost tomu nepřiznat si, že přesně takové jsou následky našeho na kompetence orientovaného vzdělávání.

Jedno z poučení 20. století zní, že každá diktatura se chytá příležitosti použít vzdělání jako nástroj k indoktrinaci dětí myšlenkami, které znemožní jejich rozvoj v kritické, nezávisle uvažující lidi. Jakýkoli druh indoktrinace je ztrátou svobody a zvlášť vzdělávání by tomu nemělo být podřízeno.

Model kompetencí našel úrodnou půdu v pedagogickém vakuu. Původní záměry byly ušlechtilé: potřebujeme učit dovednosti, které budou důležité v pracovním životě. Jenže brzy došlo k důležitému obratu od praktických dovedností k osobnostním charakteristikám, zdůrazňuje se flexibilita a postoj k osobnosti „člověk jako manažer vlastního života“. Ideologie prosakuje z běžných frází jako „vědění je lidský kapitál“, „dovednosti vytvářejí kapitál, který musí být udržován a rozvíjen“, „studium je dlouhodobá investice“ a podobně.

Mladí lidé mají v souladu s Babišem sami sebe chápat jako firmu, v níž vědění a dovednosti zvyšují tržní hodnotu. Neměla by nás tedy překvapovat jejich první otázka: „A co z toho budu mít?“ Plakat pak nad sobectvím mladých je pokrytecké, když všechno a každý je přece redukován na komoditu.

Trochu zpozdile se drží mýtus selfmademana – zda uspějete nebo ne, závisí čistě na vás a nejdůležitějším kritériem úspěchu jsou peníze a zisk. Heslo dne zní: „Chovej se tak, dokud je to výnosné“. Odtud pramení myšlenka: „Takoví prostě lidé jsou,“ říká paradigma neoliberalismu, „od přírody sobečtí a zkažení“.

Vždy se budou starat o svůj vlastní prospěch a uspokojení, vždy budou setrvávat s ostatními v neustávajícím boji – jde přece o přežití nejživotaschopnějších a sobeckých genů, že? Kdokoli si myslí opak, je označen za naivního a hloupého. „Vrať se na zem“, zní ironická rada. Stejnou ironii můžeme najít v takzvané reálpolitice, která vytváří skutečnost, a přitom předstírá, že z této skutečnosti pramení.

V nedávné diskusi na Kose nick líška podšitá napsal: „Chybou demokracie je, že hlas hlupáka má rovnakú váhu, ako hlas rozumného človeka.“ Vtip je v tom, že to není chybou demokracie, ale její předností. Pomineme-li pýchu autora výroku, se kterou sebevědomě rozděluje společnost na černou a bílou, na hlupáky a ty ostatní a budeme-li s ním pro zjednodušení souhlasit, pak neexistuje spravedlivější zrcadlo. Ukáže nám okamžitě a bezchybně jaký je podíl hlupáků ve společnosti. A co si taková společnost zaslouží.

Nedokážu-li se vyjádřit výstižněji a stručněji než někdo jiný přede mnou, dopustím se citace. V tomhle případu profesora Paula Verhaeghena z publikace Austerity – in support of neoliberalism or to fight against it. Omlouvám se za délku:

Neoliberalismus je neetický, z ekonomického hlediska je selháním, na sociální úrovni je katastrofou a na psychologické úrovni je naprosto nebezpečný. Je selháním na ekonomické úrovni, ačkoli to je přesně ta oblast, kde fungovat měl. Nejsem ekonom. Ale sjednocený a volný trh nás měl zásobit lepšími výrobky a službami, které měly být i levnější a ve skutečnosti se stal přesný opak. Mnohé výzkumy ukazují, že rovnostářštější ekonomika je nejen produktivnější, ale také výkonnější. Neoliberalismus je nesmírně nebezpečný i z hlediska psychologie. Vyvolává v lidech to nejhorší a zároveň potlačuje to nejlepší. Nejprve se tento vliv omezoval na pracoviště, ale nyní prostoupil vzdělávací systém, kde určuje budoucí identitu. Finanční boje mezi evropskými zeměmi ilustrují, jaký dopad má neoliberální meritokracie na lidi. Solidarita se stává drahocenným luxusem a musí ustupovat dočasným koalicím, v nichž je hlavním cílem „dostat z toho co nejvíc“ na úkor ostatních. Hluboké sociální vazby s kolegy jsou prakticky vyloučeny, protože chybí téměř jakékoli emocionální zapojení do vlastní práce, natož sepětí s firmou nebo organizací. Šikana bývala problémem, který se objevoval pouze na školách, ale nyní je plně přítomna na pracovištích. Je typickým symptomem impotence, při níž jsou frustrace přenášeny na slabší členy. Hluboko uvnitř najdeme strach, od úzkosti ze selhání až po sociální strach z příliš děsivých druhých. Dospělí podléhají dětinským záchvatům vzteku, žárlí kvůli nicotnostem, říkají milosrdné lži, nevyhýbají se podvádění a hýčkají si směšné pocity nadutosti a mstivosti. Je to nevyhnutelný výsledek systému, který nedovoluje nezávislé uvažování a práci. Když s někým zacházíte jako s dítětem, existuje dost velká šance, že se tato osoba začne jako dítě chovat.

Ještě důležitější je vnitřní podkopávání sebeúcty. Jak zaznívá od Hegela po Lacana, úroveň sebeúcty se odvíjí od uznání, kterého se nám dostává.

Sennett v práci The Corrosion of Character (Koroze charakteru, 1998) vyslovuje stejné přesvědčení, když nechává moderního zaměstnance klást si otázku: „Kdo mě potřebuje?“ Pro zvyšující se počet lidí odpověď zní: „Nikdo.“ Jsou součástí rostoucí skupiny lidského odpadu. Pokud motto společnosti zní „Každý může být úspěšný, když se do toho pustí“, znamená to, že čím dál tím víc lidí zakouší pocity ponížení, viny a studu.

V tomto kontextu zní otázka, co dělá život dobrým, vysloveně trapně. Dobrý život? Novou normou je výkonnost, cílem je materiální zisk a ctností je s ním spojená chamtivost. V této linii argumentace není etický rozdíl mezi bankéři, kteří lidi vědomě přemlouvají ke koupení „toxických“ aktiv, britskými poslanci, kteří podávají zfalšované zprávy o výdajích, a mladými lidmi, kteří rabují londýnské obchody s heslem „Když na to nemáš, vezmi si to“. Ecce homo, takový je člověk, takhle byl stvořen.

Nevyhnutelným rubem je narůstající skupina lidí pociťujících, že selhali, a to dokonce už ve věku deseti let. Lúzr! To je dnes nejobvyklejší nadávka na základní škole. Někteří z těchto lúzrů se bouří, ale z většiny se stávají sociálně úzkostné, autistické a depresí trpící osoby, které obvykle hledají útěchu v hyperspotřebě. Už se dokonce volá po „časné detekci“ – už jen to slovo – a hlavní argument zní, že intervence u batolat je ekonomicky výhodnější. V novinách čteme titulky typu, že sebevraždy stojí Nizozemce průměrně šest set milionů eur ročně a že by to mohlo pro ekonomiku představovat zásadní hrozbu. Jak nemocná musí být společnost, která vyjadřuje sebevraždu v hospodářských číslech? Jaký stupeň slepoty je po nás vyžadován, abychom si neuvědomovali, že věci jsou přesně obráceně: míra, do níž je čistě ekonomikou poháněná společnost ještě snesitelná, může být vyjádřena počtem ztroskotanců páchajících sebevraždu.

Nikdy jsme se vzdor proklamaci o svobodě necítili tak bezmocní. Jsme svobodní ve smyslu, že můžeme kašlat na náboženství, sexuálně se od nás čeká, že zkusíme skoro všechno, co bylo dříve zakázáno, a můžeme se stát stoupencem politického hnutí, jakého jen chceme. Proč? Protože na ničem z toho už nezáleží. Kromě ekonomiky, hlupáčci!

Proti komu máme bojovat nebo na co reagovat, je velmi nejasné. Každý si stěžuje na „systém“, ale nikdo neví, co to znamená, a odtud pramení naše bezmocnost a následné „nesmyslné“ násilí. Stávky v minulém století mohly mít nějaký dopad, protože měly jasného nepřítele: majitele. Ti byli nahrazeni ratingovými agenturami, burzami a schůzemi akcionářů. Z psychoanalytického hlediska není dnes stávka ničím jiným než sebepoškozováním. Stejně se chová i nezaměstnaná mládež na francouzských předměstích, když ničí své vlastní čtvrti.

(Silně kráceno. Přeložila Marta Martinová A2)

Rozhodnutí, co dál, musí být provedeno na politické úrovni, a pokud možno v celoevropském měřítku. Není k ničemu debata o prohnilém politickém systému, který je neschopný činit rozhodnutí a hledá spásu jinde. Žádné „jinde“ neexistuje. Tohle je to, s čím musíme pracovat. Současné šedé myši potřebují naléhavě vyměnit. Akciový trh nemá co dělat v politice a ekonomika musí být a podřízena společnosti, nikoli naopak. Úsporná opatření jsou nezbytná, ale z úsporných opatření musí mít prospěch společenství, nikoli ekonomika.

Je nutné snížit příjmové nerovnosti a donutit korporace fungovat transparentně. Učiňme ze vzdělávání znovu „Bildung“, zaměřme jej cíleně znovu na etiku, předávejme jej prostřednictvím učitelů, kteří mají autoritu, a zapomeňme na démona konkurence tak rychle, jak je to jen možné. Učiňme zdravotnictví nezávislým na světě zisku. Obnovme veřejný prostor a investujme všechno do podpory skutečných sociálních sítí.

Co znamená „dobrý život“? A jak mohu tento „dobrý život“ vytvořit ve vztahu k druhým? Na tyto otázky existuje spousta různých odpovědí, nicméně každý etický systém bude obsahovat jeden ústřední prvek: dobrý život a jeho utváření ve vztahu k druhým musí být založeny na sebeovládání.

To je ovšem v naprostém protikladu k současnému oslavování neomezené spotřeby a závazku růstu. Péče o sebe nevyhnutelně vede k umírněnosti a odvaze osvobodit se z otročení vlastnímu tělu nebo otročení druhému a také od soudobého požadavku „užij si“! Taková péče o sebe vede k informovanému občanství a je provázaná s péčí o ostatní. Vraťme liberalismu jeho původní hodnoty. Jeden z principů liberalismu byl tento: čím více je společnost společenstvím rovných, čím více se prosazuje rovnost jako nejvyšší princip organizace společnosti, tím více se lidé musí učit navzájem sdružovat v asociacích schopných organizovat kolektivní akce, spojovat se k realizaci svých různých cílů.

To zase zajišťuje pocit smysluplnosti, který může být sdílen s ostatními, což může směřovat k nějakému druhu pozapomenutého kolektivního odporu. Kolektivní hnutí občanské neposlušnosti zaměřené proti neetickým pravidlům se může ukázat být účinnější než generální stávka.

Sociální stát, respektive jeho parodie je v rukou vládnoucí oligarchie. Tady je nutný nějaký krok k emancipaci. Stát může zaručit pravidla solidarity, může být i garantem, ale ne vykonavatelem solidarity. Solidarita přece nejsou nějaké dávky a hádky o ně. Pořád vidím myšlenku nepodmíněného základního přijmu jako nejschůdnější řešení. Na to, aby se lidé mohli vzepřít oligarchům, potřebují uvolnit technologickou invenci ze sevření trhu, soukromého vlastnictví a konkurence a začít využívat a rozvíjet technologie za novými, sociálními účely. Technologie samy o sobě nikdy žádnou sociální změnu nepřinesou.

Demokracie se nepřežila. Naopak, začíná tuze překážet, těm, kteří chtějí řídit náš život. Demokracie je tedy málo. Je zcela legitimní snahou demokratizovat ekonomické rozhodování, prolomit zeď, která odděluje akcionáře od zainteresovaných, tedy lidí oprávněné rozhodovat, od těch, kteří ponesou důsledky jejich rozhodování. Jejich životní projekty jsou v sázce, v důsledku ekonomického rozhodování, do něhož ale nemají právo zasahovat. Pokud tuto zeď co nejrychleji nezbouráme, demokracie nepřežije.

Ještě několik slov k horkému bramboru dneška. Podstatným rysem demokracie je odpovědnost. Patří k evropským hodnotám plným právem toho určení, protože transatlantické cítění si odpovědnost tolik nepřipouští. Je ale také dělícím kritériem od islámu, kde člověk jednající podle náboženských příkazů jedná správně a otázku odpovědnosti si vůbec neřeší. Zná pouze svobodu. Ale bez odpovědnosti. Je to zvláštní. Obyvatelé regionů, ze kterých migranti pochází, právem soudí, že Evropa není výhradním viníkem jejich utrpení a bídy. Vždyť elita každé země má přece povinnost starat se o její prospěch. A to, že elity v mnoha zemích třetího světa tuto povinnost plní zcela nedostatečně, neznamená, že důsledky jejich selhání mají nést jiné státy. Ale Blízký východ a Afrika nemohou na jedné straně odmítat převzetí evropských hodnot a zároveň Evropanům vnucovat negativní důsledky selhání vlastních hodnot. Svědectvím této skutečnosti není jenom obecný deficit pocitu občanství ale také vzhled jakékoliv země těchto regionů. Divoké skládky po celé zemi, nestydaté chování řidičů a vůbec obecné ignorování zákonů. Není divu, že si tento nedostatek migranti přinášejí do Evropy spolu se svou vírou. Proto tvrdím, že kdyby měly evropské hodnoty pod náporem migrantů prohrát, pak tyto hodnoty za nic nestojí a jejich prohra je zasloužená. Jednu podmínku ale toto tvrzení má. Že evropští politici budou na své evropanství hrdí a nebudou na ponížení Evropy spolupracovat.

The Saker
21.3.2016  Zvědavec

Jsou to vskutku úžasné časy. Před pouhými dvěma týdny jsem vylíčil pravděpodobnost dramatické eskalace války v Sýrii, a tento týden Vladimir Putin oznámil stažení toho, co bych nazval „taktická letecká“ složka ruských jednotek v Sýrii. Jak je to možné? Jak mohli Rusové varovat, že se turecké jednotky chystají vpadnout do Sýrie, a pak náhle stáhnout značnou část své palebné síly v Sýrii?

Nejhloupější vysvětlení ze všech bylo nabídnuto téměř ihned po Putinovo oznámení: „Rusové se bojí a utíkají a opouští Sýrii.“ Tohoto vysvětlení se okamžitě chopila pestrá škála velmi odlišných lidí: Američané, jejichž sebeklam o americké vojenské moci byl otřesen ponižujícím porovnáním výkonu amerických a ruských ozbrojených sil, ruští „hurá vlastenci“, kteří budou vždy obviňovat Putina ze zrazení něčeho nebo někoho, kavalcoví stratégové, kteří vždy nadšeně vybízí k dalším vojenským akcím, bez ohledu na cokoliv, atd.

Jak jsem zmínil v předešlém článku, faktem je, že Rusové prostě splnili všechny své cíle, a ti, kteří nyní obviňují Rusko z „útěku“, buď záměrně ignorují křišťálově jasnou řadu cílů, které ruská mise měla vytyčeny („stabilizovat legitimní moc a vytvořit podmínky pro politický kompromis“), nebo se nikdy neobtěžovali je ani zjistit. Logická nemožnost „útěku“ poté, co byly splněny všechny cíle, těmto lidem zdá se uniká.

Těm, kteří se o tuto problematiku zajímají, bych rád doporučil naprosto skvělou analýzu Alexandera Mercourise v jeho článku „Stažení Ruska ze Sýrie – Proč k němu došlo a proč zůstává změna režimu mimo agendu“ (Russia’s Syrian Withdrawal – Why It Happened and Why Regime Change Remains Off the Agenda), kterou považuji za nejlepší a nejpodrobnější rozbor této problematiky.

Avšak nic z toho neodpovídá na otázku – proč Rusové stáhli jednotky právě ve chvíli, když Turci a Saudové hrozili vpádem?

Stejně jako u většiny logických slepých uliček i tato otázka stojí na dvou velmi špatných předpokladech:

1. Že jediným/nejlepším způsobem, jak udržet Turky vně, je zastrašit je vojenskou silou.

1. Že pokud by se Turci rozhodli k invazi, je jediným/nejlepším způsobem upřít jim jejich cíl tím, že se použijí ruské vojenské kapacity umístěné v Sýrii.

Vezměme ho jeden po druhém. Ale než tak učiním, budu muset, opět, zopakovat svoji 22 týdnů přetrvávající mantru: ruské vojenské síly v Sýrii jsou malé. Nikdy nebylo jejich účelem odrazit tureckou invazi (nemluvě o ochraně Sýrie před USA nebo NATO), tím méně vést regionální válku proti Turecku, Saúdské Arábii a bůh ví kolika malým státům. To nikdy nebylo ruským cílem a proto síly vyslané do Sýrie nikdy takovouto schopnost neměly. Ani před 22 týdny, ani dnes. Zadruhé, pokud Erdogan a dům Saudů mají šílenou invazí do Sýrie relativně málo co ztratit, Rusko toho může ztratit hodně a tou poslední věcí, kterou Putin, či Rusko, chce je jakýkoliv typ vojenské konfrontace s Tureckem (dokonce i když NATO zůstane mimo), nebo KSA. Vezmeme-li to v úvahu, pak se stává zjevným a jasným, že použití malé a zranitelné vojenské síly k odstrašení Turecka+KSA je tou nejhorší možnou strategií, obzvláště pokud by to mohlo vyeskalovat do regionální války.

To, co Rusové udělali, je tak, opět, typický judistický tah Putinova stylu ve vztahu k Turkům. Místo eskalace předstírali, že odchází (ano, předstírali, více později). Pro Turky by bylo extrémně těžké náhle napadnout Sýrii, když dokonce i USA a Evropa se připojily, i když zdráhavě, k ruské mírové iniciativě. Ne, že bych čekal od Erdogana nějaký smysl pro načasování, nebo pro slušnost. Ale myslím, že jeho poradci jsou dostatečně chytří, aby pochopili, že pokud Turecko vtrhne do země okamžitě po odchodu Rusů, budou Turci vypadat strašně špatně (opět). A co je důležitější, ti, kteří by reagovali na tureckou invazi, by vypadali jako „agresi odrážející“ strana.

Nyní se podívejme na druhý postulát: pokud Turci vtrhnu do země, dávalo by z vojenského hlediska smysl použít ruské letectvo v Chmeimim k obraně proti turecké invazi? Zaprvé, mějte na paměti, že letouny čistě pro boj vzduch-vzduch (Su-30M a Su-35) staženy nebyly. Vlastně očekávám, že jejich kontingent bude pomalu a v tichosti navyšován. Zadruhé Su-34 jsou útočná letadla dlouhého dosahu a mohou napadat cíle v Sýrii z letišť na jihu Ruska (nebo v Íránu). Co se týká Su-24M a Su-25M, ta by mohla při střetu s Turky velmi pomoct, ale byla by také zranitelná, obzvláště při přímém útoku na Chmeimim. A nakonec Tu-22M3 a Tu-160 základnu v Sýrii nikdy neměly. Co se týká ruských střel s plochou dráhou letu, ty mají dolet 1,500 km (Kalibr) a 4,500 km (X-101) a mohou být odpáleny z Kaspiku, Středozemního moře nebo ze vzduchu. Takže ano, zatímco současné stažení sil sníží úderné kapacity ruských sil v Sýrii, v žádném případě to nesníží celkovou ruskou údernou sílu proti cílům v Sýrii. Co se týká Chmeimim, tato základna zůstane plně osazena, zachová si svoji impozantní protivzdušnou obranu (S-400 a Pancir-F) a neznámý počet moderních ruských letounů.

Sám Putin dnes jasně řekl, že Rusko bude nadále kontrolovat syrský vzdušný prostor:

Všechny komponenty rozmístěného systému protivzdušné obrany, včetně Pancir-F blízkého dosahu a S-400 Triumf dalekého dosahu, budou v řádném provozu. Rád bych poznamenal, že jsme také výrazně obnovili potenciál syrských sil protivzdušné obrany. Všechny dotčené strany o tom byly informovány. Vycházíme ze základních mezinárodních norem – nikdo nemá právo porušovat vzdušný prostor suverénní země, v tomto případě Sýrie. Vytvořili jsme spolu s americkou stranou účinný mechanismus pro zabránění incidentů ve vzduchu, ale všichni naši partneři byli varováni, že naše systémy protivzdušné obrany budou použity proti jakémukoliv cíli, o kterém si budeme myslet, že ohrožuje ruský vojenský personál. A chci zdůraznit – jakémukoliv cíli.

Dost jasné, ne?

Během téhož proslovu rovněž vyslal velmi jasný vzkaz všem potenciálním útočníkům:

Bude-li to, samozřejmě, nebytné, bude Rusko schopno posílit svoji skupinu v regionu během pár hodin na velikost potřebnou pro specifickou situaci a použít všechny dostupné možnosti.

Opět, řekl bych, že tento vzkaz je křišťálově jasný: to, co Putin tento týden oznámil, je nová strategie, a nikoliv stažení se, tím méně ústup.

Konečná výsledková listina první fáze je dosti impozantní, obzvláště v porovnání s chabými výsledky USA vedené koalice, jejíž operace se časově shodovaly s masivním navýšením počtu Daesh řízených teroristů. Podívejte se sami:

Celkově vykonaly ruské kosmické a letecké síly během 5,5 měsíců více než 9000 letů, zasaženo bylo 26,000 cílů infrastruktury teroristů. Mezi nimi: 2,584 komunikačních a velitelských uzlů, 401 výcvikových táborů, 181 muničních výroben, 2,043 muničních a palivových skladů, 9,318 opevnění všech typů, 287 objektů ropné infrastruktury, 2,912 ropných automobilových cisteren. 400 měst a více než 10,000 kilometrů čtverečních bylo osvobozeno SAA. Provincie Latakia zcela osvobozena, komunikace s Aleppem obnovena. Palmyra je obklíčena, kontrola nad jejími ropnými a plynovými poli obnovena. Většina provincií Hama a Homs vyčištěna, letecká základna Kweire odblokována. Celkový počet obětí mezi ruským personálem během operace: 3 (zdroj). 

Ale tyto (skvělé) vojenské výsledky byly přesto jen prostředkem dosažení velmi specifického konečného cíle, „stabilizovat legitimní moc a vytvořit podmínky pro politický kompromis“. Nyní však bude úkolem ruských diplomatů zužitkovat práci svých vojenských kolegů. Nicméně od tohoto okamžiku budou tito diplomaté pracovat ve „stínu“ ruských ozbrojených sil a každý člověk, se kterým budou mluvit, bude, bude-li potřeba, upozorněn na fakt, že Rusové mohou být zpět během pár hodin a že mohou udeřit kdekoliv v Sýrii, nebo mimo, během několika minut. Tato nová realita může být mnohem komplexnější formou zastrašování, než udržování malého kontingentu kosmických a vzdušných sil v Chmeimim, nebo ne?

Když nyní zvětšíme měřítko u záležitosti možné turecko-saudské invaze, můžeme začít vidět kontury toho, jakou by ruská strategie mohla opravdu být: místo porážky Daesh jako první a pak pokusu zreformovat Sýrii pomocí politického dialogu by se Rusové mohli pokusit tuto posloupnost obrátit a nejdříve zreformovat Sýrii pomocí politického dialogu a teprve pak pomoct „zreformované“ a sjednocené Sýrii skutečně porazit Daesh. Je-li toto skutečně ruským plánem, pak je to plán ambiciózní a odvážný, a bude si vyžadovat enormní úsilí ruských diplomatů, kteří si budou muset pečlivě „získat“ syrskou opozici jednu frakci po druhé, zatímco zároveň budou muset čelit snahám všech stran, které chtějí tento mírový proces sabotovat a upřít jak Rusům, tak Syřanům tolik zasloužené vítězství.

Pokud toxická USA vedená aliance Osmanů, wahhabistů a sionistů uspěje při vykolejení této mírové iniciativy, Rusové budou možná muset použít svoji vojenskou sílu opět. S S-400S na místě a podporovaní (neznámým počtem) bojových letadel vládnoucích vzduchu by syrská obloha mohla zůstat pod ruskou kontrolou po dohlednou budoucnost. Podmínky pro vyřešení konfliktu zde jsou, ale jestli to bude stačit k zajištění trvalého míru je nemožné předpovědět.


Week Twenty-two of the Russian Military Intervention in Syria: Putin announces new strategy vyšel 19. března 2016 na thesaker.is. Překlad v ceně 581 Kč Zvědavec.

21. 3. 2016   zdroj
Kandidát na funkci prezidenta USA podrobil kritice, že Raúl Castro osobně nepřivítal hlavu země. Miliardář Donald Trump pokládá za projev neúcty k prezidentovi USA Baraku Obamovi, že ho kubánský vůdce Raúl Castro nepřivítal na letišti.

V mikrologu se u Trumpa objevil komentář o návštěvě hlavy státu Kuby.

Prezident Obama právě přistál. Je to velká událost, ale Raúl Castro tam ani nebyl, aby ho přivítal. Vítal římského papeže a jiné osobnosti. Žádná úcta, podotknul miliardář.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

21.3.2016  Russkaja Vesna

Ukrajinské velení zahájilo přípravy na ofenzívu na postavení DLR, soustředilo vybavení i vojáky v Jasinovatoj, Dokučajevsk a Staromichajlovka (vše u Doněcka).

„Prakticky podél celé linie stanovené Minskými ujednáními, jsme zaznamenali příjezd čerstvých ukrajinských jednotek. Největší koncentrace ukrajinských vojsk je v oblasti města Jasinovataja, města Dokučajevsk a vesnice Staromichajlovka,“ oznámil tikové agenturře DAN zástupce ministerstva národní obrany DLR Eduard Basurin.

„Chceme upozornit ukrajinské vojenské a politické vedení, že jakýkoliv pokus o vojenskou agresi proti DLR povede k další drtivé porážce ukrajinské armády,“ řekl zástupce ministerstva obrany. 

Jasinovataja a Dokučajevska se nacházejí na okraji hlavního města DLR a obec městského typu Staromichajlovka na jeho západním okraji. Již dříve bylo oznámeno, že ukrajinské ministerstvo obrany objednalo výrobu 5 tisíc reaktivních motorů pro tryskové pěchotní plamenomety (RPO). Z toho je patrné, že se radikálové chystají na boj ve městském prostředí.

Dodáváme, píší dopisovatelé agentury Russkaja Vesna, že poslední dva týdny jsou na Donbasu nejvíce 'horká' místa vesnice Zajcevo na severním okraji Gorlovky, a rozcestí u Jasinovaté severně od Doněcka. Ukrajinská armáda se vytrvale snaží zachytit na tomto území. Pod palbou ukrajinských ozbrojenců stále umírají lidí.

Překlad vd