Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Že by ČT již přešla na inkluzi?...

0
0
Michal Kotyk
23.3. 2016   Rukojmí
Když jsem se včera díval na Události ČT, abych ukojil mou touhu po informacích, tak jsem značně znervózněl. Pomalu jsem měl pocit, že mne někdo zkouší zda nejsem mentálně postižený.

Velice dobře vím, že teroristické útoky v Bruselu byly velkou zátěží pro novináře, ty televizní zvláště. Něco o tom vím, více jak třicet let jsem se tím živil. A takový den jako včera dá jednomu zabrat. Mám tedy něco jako soucit s „kolegy“. Včera mne ale zklamali. Tedy ti v Událostech od 19:00, prostě hlavní zprávy. Nějak jsem měl pocit, že nechápou, že chápu.

Vsadím se, že jsem si během půl hodiny v podstatě musel vše vyslechnout nejméně třikrát. Ke konci jsem už dokonce předříkával. Měl jsem skutečnou radost sám ze sebe. A ty obrázky jsem už také znal nazpaměť. Dokázal jsem je již samostatně komentovat. Pochopitelně, že jsem byl hrdý na to, že asi nejsem mentálně postižený.

Ale pak jsem se naštval. Jsou Události opravdu zkouškou mé inteligence? Nebo je to nová forma příspěvku pro to inkluzivní vzdělávání? Tedy mám se jako solidárně zapojit i já? Tedy s ohledem na pomalu chápající diváky? Dobrá, jsem člověk tolerantní, ale je to skutečně nutné?

A nebylo by možné produkovat jiné „Události“ pro ty normálně chápající? Já se klidně podřídím. Podívám se později, či na jiném kanálu. Docela bych to přivítal. Rád se dovím co je ve světě nového. Zatím si vypomáhám německou televizí. Není to špatné. Stručné a jasné. No prostě Němci. BBC moc nemusím a CNN nemám rád, protože tam na mne strašně řvou.

Rád bych tedy, pokud se tady mám cítit jako doma, kdybych mohl být informován česky. Nemám moc velké nároky. Může to být klidně tak dlouhé jako teď, ale srozumitelné. A taky bych byl právě rád, kdyby bylo možno brát ohled na to, že chápu celkem normálně. Tedy stačí, když to důležité bude vysloveno jenom jednou a pokud možno s patřičnými obrázky. Ty prosím také uveřejňovat v nějaké souvislosti s textem.

Nevím, kdysi se tomu říkalo profesionální novinářská práce. Možná, že se to dnes jmenuje jinak, možná, že se změnila i podstata samotného pojmu. Ach, teď mi napadá, zde nejsem přeci jenom mentálně postižený. Vždyť já tady žebroním o něco, za co vlastně platím. To jsou přeci ty televizní poplatky. Jsem to ale hlupák. Vlastně tady píšu asi nesmysly.

Měl bych to zahodit. Na druhé straně se ptám, zda se nemohu chovat jako ti „kolegové“ z ČT. Když už jsem se tolik snažil s tím ťukáním do klávesnice, tak to přeci nezahodím. Vždyť mohu také vysílat. Konec konců to dělám zadarmo. Nikomu netahám peníze z kapsy.

Takže co? Nic. Prostě to pustím do světa. A nikdo si nemůže stěžovat. Nikdo mne také neplatí za to, abych lidi informoval, nebo dokonce vzdělával. Nejsem přeci žádný veřejnoprávní zdroj informací.

Mimořádné prohlášení k situaci v Sýrii(video)

0
0




23.3. 2016   Eurasia24
napsal/přeložil ea24
Mimořádné prohlášení Generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace z 21. března k situaci v Sýrii, dodržování příměří a stanovení dalšího postupu v případě, že selžou snahy o mírová řešení. Video je opatřeno českými titulky.
Překlad a titulky: V. Kostik



Při osvobozování Československa padlo okolo 150 000 vojáků Rudé armády, kdežto Američanů cca 200! Hitler měl však v plánu vyhladit cca 300 000 000 Slovanů a jejich země zalidnit germánskými národy!

0
0
Ladislav Kašuka
23.3.2016 posláno redakci NR
Hlavní obětí řádění nacistů za druhé světové války jsou slovanské národy a v první řadě Rusové!
Slovanských obětí bylo za války pětkrát více, než těch židovských!
Netuším, proč se pořád mluví pouze o židovském holocaustu, když němečtí nacisté a jejich spojenci povraždili v Československu, v Polsku, v Sovětském svazu a v Chorvatsku mnohonásobně více Slovanů, než Židů!

Tímto konstatováním faktu nechci nikterak snižovat špatnost židovského holocaustu, chci jen upozornit, že západní svět záměrně opomíjí, že hlavní obětí řádění nacistů za druhé světové války jsou slovanské národy a v první řadě Rusové!

Počet slovanských obětí Hitlerovců a jejich nohsledů se pohybuje okolo 28 000 000 proti cca 6 000 000 židovských obětí nelidského řádění nacistických hord v evropských zemích. Hitler měl však v plánu vyhladit cca 300 000 000 Slovanů a jejich země zalidnit germánskými národy!

Tyto informace jsou však v současnosti něčím, o čem je téměř zakázáno hovořit! Většina mladých lidí o těchto faktech neví a nikde se je nedozví (pokud po nich sami nepátrají)! Ve většině škol je špatná role Německa za války čím dál více bagatelizována, stejně jako je záměrně umenšována vůdčí role a zásluha Sovětského svazu na porážce Německa a jeho spojenců a na osvobození Československa a zbytku Evropy od nacistů!

Vždyť jen při osvobozování Československa padlo okolo 150 000 vojáků Rudé armády, kdežto Američanů cca 200! Nacisté totiž s Američany téměř nebojovali, nýbrž se jim vzdávali v naději, že s nimi budou brzy opět bojovat bok po boku proti Slovanům a druhá světová válka bude pokračovat střetem USA se Sovětským svazem!

Vraťme se však k samotnému slovanskému holocaustu! Je smutné, že někteří mladí vlastenci neznající historii, kteří jsou zklamáni současnou multikulti politikou naší vlády a Evropské unie netuší, že vyznáváním nacistické ideologie a především vyzdvihováním Hitlera a symbolu hákového kříže, vlastně vzdávají hold člověku a národu, který chtěl jejich prarodiče vyhubit, a který je považoval za lidi nižší hodnoty, stejně jako dnes muslimové, kteří ohrožují Evropu nyní, považují za nelidi všechny, kdo nevěří v Alláha!

Je správné být vlastencem! Je správné milovat svou vlast! Je správné bránit svou zemi před nájezdy dobyvatelů zvenčí! Je správné ctít rodinné hodnoty a odsuzovat nemravnost a úchylnosti! Je správné zachovat naší zemi našim dětem!

Je však zbytečné a hloupé, kvůli tomu uctívat nějaké mrtvé představitele cizího národa, když notabene chtěli vyvraždit naše předky a navíc od nás SLOVANŮ dostali nakonec pořádně na prdel!
Máme vlastní hrdiny, máme vlastní vzory a můžeme mít i dnes své vlastní vůdce! Sami dokážeme ubránit své země v době, kdy se západ stává špinavou stokou. Společně s dalšími slovanskými a ostatními zeměmi, které odmítají uznávat zkaženou západní multikulturu můžeme vytvořit vlastní společenství národů, které bude ctít hodnoty našich předků a učit generaci našich potomků pravdivou historii, aby se vyvarovala chyb, které nyní činí západní Evropa!

Je načase vyměnit vládu kolaborantů a zrádců za vládu vlastenců a ochránců naší kultury a národa!




Hilary Clintonová, smrt v Sýrii,smrt v Bruselu...

0
0
Tereza Spencerová
23.3. 2016   Literární noviny
Je svým způsobem neuvěřitelné, kolik premis Hillary Clintonové – tedy fakticky pilířů, na nichž USA reálně staví svou politiku -- se v Sýrii ukázalo být zcela nesmyslnými.
Zatímco v Bruselu po měsících napětí a nejistot sčítají mrtvé po teroristických útocích a politici znovu pronášejí patetické proslovy o „solidaritě“ a nutné „obraně evropských hodnot“, v zásadě platí stále totéž, jako v případě listopadových teroristických útoků v Paříži: Tedy že pro vlastní přežití Evropy – Amerika coby prvotní hybatel je daleko za mořem a Daeše se na svém území nebojí – je akutně třeba radikálně změnit politické paradigma.


Portál Counterpunch po masakru v Paříži podotkl, že žijeme v éře zoufalství. „Zoufalství z podlosti, kterou ukázali vrazi nevinných lidí v Paříži; ale v ještě hlubším zoufalství z podlosti nehorázných vrahů, kteří nás dovedli na toto příšerné místo lidských dějin: těch vzájemně spojených postav, které po dekády chodí po chodbách moci v těch nejvyšších patrech Západu, zabíjejí nevinné po stovkách tisíců, likvidují sekulární opozici ve prospěch svých oblíbených diktátorů – a znovu a znovu a znovu – podporují, financují a vyzbrojují ty nejhorší sektáře na světě. A je tu ještě jeden důvod k zoufalství: ačkoli máme poučení dějin přímo před očima, dnes i do budoucna je budeme ignorovat, což platí jak pro mocenské hráče, tak i pro veřejnost. Veřejnost bude podporovat ty mocné, protože mocní opakují a papouškují pořád tu samou starou politiku intervencí, ty samé staré agendy dominance a chamtivosti, pořád a znovu dokola – a přitom vytvářejí neustále novější pekla, v nichž máme my všichni žít, a otravují životy našich dětí a těch, kdo přijdou po nás.“

Nový vhled do tohoto světa nyní nabízí portál WikiLeaks tím, že zveřejnil e-maily Hillary Clintonové, která má za sebou osm let v pozici první dámy, dalších osm let ve funkci senátorky za New York, čtyři roky k tomu v křesle šéfky americké diplomacie a nyní má nakročeno rovnou do Bílého domu. Nové dokumenty z let 2010 až 2014 odhalují, že Hillary Clintonová poté, co osobně vedla likvidaci libyjského státu, měla stejné schéma připravené i pro Sýrii – a znovu jako by si ani nepřipouštěla obrovské problémy, které americké války na Blízkém východě neodvratně vyvolávají.

Nutnost „změny režimu“ v Sýrii Hillary Clintonová z pozice ministryně zahraničí USA obhajovala snahou posílit Izrael a ochromit regionální vliv Íránu, přesně podle přání izraelského vedení. Její logika byla prostá: USA svrhnou režim v Damašku tím, že příslušným silám dodají zbraně, své vojáky do Sýrie v rámci úspor nevyšlou a Rusko se Americe neodváží vzepřít, protože v případě Kosova přece také nic neudělalo. Následně bude v Damašku instalována proamerická vláda, která přeruší styky s Íránem, postaví se proti libanonskému Hizballáhu, případně by mohla ještě s Izraelem podepsat i mírovou smlouvu a zbytek arabského světa bude Americe aplaudovat za to, že „bojuje za arabský lid“. K tomuto účelu instrukce a vizuály od amerického ministerstva zahraničí mimochodem dostala například katarská televize Al Džazíra, přičemž speciálním výběrem informací se na „změně režimu“ v Sýrii měl podílet i koncern Google.

Je svým způsobem neuvěřitelné, kolik premis Hillary Clintonové – tedy fakticky pilířů, na nichž USA reálně staví svou politiku -- se ukázalo být zcela nesmyslnými, počínaje třebas jejím tvrzením, že rozhovory s Íránem nemají žádný smysl, přes přesvědčení, že Rusko nebude bránit Asadův režim, a konče například axiomem, že dodávky zbraní protivládním silám urychlí dezerci z řad syrské vládní armády. Ale nejzajímavější je to, co v e-mailech někdejší ministryně zahraničí USA zcela chybí: jakákoli úvaha o tom, že by do jejích plánů na „změnu režimu“ v Sýrii mohli vstoupit radikální islamisté, s nimiž Washington ale začal ve svých plánech „počítat“ v roce 2012. Právě ti jsou přitom dnes neporovnatelně významnější, než skoro už zapomenutí ztracení rebelové vycvičení a vyzbrojení s pomocí CIA. (Zbytečně vyhozená půlmiliarda dolarů na tento „rebelský“ projekt nicméně Pentagonu nebrání, aby celou akci nechtěl zopakovat.)

S Hillary Clintonovou lze souhlasit snad jen v tom, že Izrael opravdu chce uchovat svůj jaderný monopol na Blízkém východě. I tak lze ale její e-maily vnímat jako „školní“ ukázku agresivního uvažování, v němž se oficiální politikou stávají „nízkonákladové“ války, a tvůrci těchto politik ani v nejmenším nepřemýšlejí o dopadech svých kroků.

Ve Spojených státech se kolem e-mailů vede žhavá diskuse, neboť jimi Hillary Clintonová podle všeho porušila zákony o ochraně státní bezpečnosti. Demokratická strana a Bílý dům ji ale mají za svou jedinou možnou kandidátku na příštího prezidenta, a tak FBI při vyšetřování „naráží do zdí“.

Britský The Independent nicméně před pár dny, tedy ještě před dnešními útoky v Bruselu, nabídl obecnější pohled: „Je zvláštním aspektem konfliktů (na Blízkém východě), že západní lídři ještě nikdy nemuseli zaplatit politickou cenu za svou roli v jejich rozněcování nebo prosazování politiky, která účinně navyšovala násilí. Daeš posiluje v Libyi, což by se nikdy nestalo, kdyby David Cameron a Nicolas Sarkozy nepomohli zničit libyjský stát tím, že v roce 2011 svrhli Kaddáfího. Al Kajda se šíří Jemenem, kde západní lídři ponechali volnou ruku Saúdům k zahájení bombardování, které zničilo celou zemi.

Po pařížském masakru z konce loňského roku přišla vlna emotivní podpory Francii a jen trocha kritiky francouzské politiky v Sýrii a Libyi, ačkoli právě tato politika po roce 2011 pomáhá Daeši a dalším saláfistickým a džihádistickým hnutím. Tím, že převzaly kauzy syrské a libyjské opozice a zničily státy v Sýrii a Libyi, Francie a Británie otevřely dveře terorismu do Evropy a měly by nést vinu za to, že je terorismus v Evropě na vzestupu. Odmítáním přiznat chyby nebo se z minulosti poučit tak západoevropští lídři prakticky nijak nepřispěli k současnému, překvapivě úspěšnému „ukončení nepřátelských akcí“ v Sýrii, které je takřka celé výdobytkem USA a Ruska. (…) A média svým totálním informováním umožňují západním vládám uniknout odpovědnosti za mnohem horší bezpečnostní selhání, jímž jsou jejich vlastní katastrofální politiky.“

Po pařížských útocích média a většina veřejnosti umožnily západním lídrům zahalit se do smutku, zatímco by správně měly zkoumat jejich roli při nápomoci s rozpoutáním těchto hrůz – a to nejen v Paříži nebo Bruselu. Vše nasvědčuje tomu, že se tato šaráda bude opakovat.


PS. V záplavě nacvičených mediálních i politických výstupů je vcelku „osvěžujícím“, že Kyjev v teroristických útocích v Bruselu nevidí Daeš, ale součást ruské hybridní války, a Izrael zase odraz nemístné evropské pozornosti vůči okupaci Palestiny.

Proč Evropa s miliony vojáků prohrává válku s hrstkou teroristů? Značka: Nepředvídatelná brutální smrt...

0
0
Břetislav Olšer
23.3. 2016   Rukojmí
Zběsilost současného světa hrotí fráze politiků o "našich hodnotách", přitom stačí pár teroristů a jsme nahraní. Jmenuje se to nepředvídatelná smrt; nejzákeřnější z vůle sebevražedných gaunerů mezi nic netušícími nevinnými lidmi.

Proč Evropa s miliony vojáků prohrává válku s hrstkou teroristů? Značka: Nepředvídatelná brutální smrt. Je z toho na zvracení, když po každém sebevražedném atentátů opakují politici pořád to samé klišé; před deseti roky, stejně jako dnes rozhořčeně vykřikují, že uhájí těžce vydobyté evropské, americké či jiní hodnoty. Bush po 11. září, Obama po vraždách amerických vojáků islamisty kdekoli, Cameron po vraždách v Londýně, Hollande po atentátech v Paříži, dnes belgický král po bruselském masakru...

A nic se neděje, bezpečnostní služby nestačí nebo neumí prověřit včas přistěhovalce či jejich potomky ze Sýrie, Maroka či Alžírska, naopak Merkelová jim to neusnadní, když chce změnit Evropu ve spolupráci s Erdoganem v islámský stát. A noví nepředvídatelní a nečitelní běženci se dál do Evropy na pozvání "humanistů" jen hrnou. Zvláště když německá kancléřka je proti PEGIDĚ a dalším proti imigrantským aktivitám. Lze vůbec vyhrát válku s terorismem, jak už od 11. září tvrdí jeden americký prezident za druhým?

Kdysi byly v novinách titulky, že začala válka s Hitlerem, dnes je to zase válka s terorismem. Je mezi nimi rozdíl? Je a značný. Zatímco proti milionům nacistů a fašistů stály miliony po zuby ozbrojených armád Spojenců, nyní proti té samé spojenecké síle Západu stojí promile islamistů. Proč si s nimi nemůžeme už desítky let poradit? Protože mají heslo: "Jste naši úhlavní nepřátelé. Sčítáme vás. Vás nakonec sežehnou plameny války na pahorcích smrti. Náš největší spojenec je Alláh a všechna sláva patří jemu..."

Konvenční válka a válka islamistů; kdysi odstartovaly bombardéry s místa A, v cíleném místě B zahoukaly sirény, lidé se běželi schovat do protileteckých krytů a měli šanci se zachránit; sice relativní, ale reálnou. Na bojových frontách vyjely tanky proti sobě, každý věděl, kdo je nepřítel a co od něho může očekávat, stejně tak vojáci jedné strany proti druhé v zákopech. Pravda regulérní válka měla mnohem víc obětí, ale lidé potenciální měli šanci reagovat na nebezpečí. Jediné nepředvídatelnosti se v té době dopustily Spojené státy, když vyslaly své bombardéry na Hirošimu a Nagasaki, v nichž obyvatelé reagovali jako tisíckrát předtím, když už jim Američané totálně zničily desítky japonských měst, skryly se v krytech.

To ale netušili, stejně jako pasažéři na bruselském letišti, co nastane; místo zvyklých bomb však stačily jen dvě, které však byly atomové a v jediné sekundě zabily sto tisíc lidí. Podobně si pasažéři, stojící se svým pasy a letenkami v odbavovací hale bruselského letiště, neměli ani ponětí, že vedle nich stojí tři zločinci, kteří na sobě odpálí nálož se stovkami hřebíků, které zabijí před deset osob a další stovku těžce zraní...

A v tom je absurdní fáze Obamů, Hollandů, Cameronů, Merkelových a dalších politických prominentů, co jsou na svých hlídaných pozicích mimo dosah teroristů, naopak jejich ochránci dokáží přesně vědět cokoli z oblasti bezpečnosti svých svěřenců, na rozdíl od bezpečnostních služeb třeba Belgie, kteří mají teroristy, žijící v domě týdny sto metrů od nich, aniž by ho odhalili...

Fatální riziko a ohrožení života občanů po celém světě lze charakterizovat jiným klišé: Neznáme dne ani hodinu... Ať jsme na letišti, v metru, ve vlaku, v autobusech či na fotbalových utkáních... A to jsme ještě nedávno hrozili v čele s OSN Izraeli a měli ho za nesvobodný stát, když po jeho ulicích chodili ozbrojení vojáci a každého kontrolovali při vstupu do obchodních domů, restaurací či jiných institucí, a my, kteří dnes stavíme stovky kilometrů zdí a plotů z žiletkových drátů, jsme pohoršeně poukazovali na izraelskou bezpečnostní zeď, která oddělovala potencionální teroristy od běžného chodu židovského státu..

A zatím latentní kariérní diplomacie IS-DAEŠ by možná nemusela mít svá svébytná pravidla, která lze shrnou do bezpečnostního Desatera. Je třeba zvládat řadu dovedností, mezi které patří deset těch nejdůležitějších:

1) Státnice z detonátorství a znalosti starých čínských min, z nichž se vybírá výbušnina pro smrtící nálož…

2) Sebevražedné atentátnické minimum; jak počkat na co nejvíc obětí před vstupem na diskotéku, vběhnout mezi ně a s výkřikem: Alláh je jediný bůh, zmáčknout detonátor…

3) Předzkoušení ze znalostí čtvrtého muslimského ráje, včetně hurisek na březích řek, plných vína, mléka a medu…

4) Společenská konverzace s dvaasedmdesáti černookými pannami, zejména o otázce procesu bleskové deflorace a znovuzískání panenství – virgo intacta…

5) Dokonalá znalost súr o zasnoubení mučedníka s černookou pannou, hlavně o tom, co nemůže, byť může…

6) Teoretická zkouška z problematiky sebevražedných náloží a jejich opásání kolem pasu po patřičné dietě…

7) Certifikát, podepsaný prezidentem, zaručující psychickou úchylku sebevraha, jehož odhodlání musí být bezprecedentní a nezvratitelné…

8) Bakalářské zkoušky z destrukce vybranými trhavinami, vyrobenými v Explosii Pardubice, semtex obzvláště…

9) Sedm kopií s číslem účtu, na které lze poslat 10 tisíc dolarů po zveřejnění faktu, potvrzeného z několika na sobě nezávislých zdrojů, že se atentát zdařil a satan byl zabit…

10) Čestné prohlášení o tom, že mučedník nebude požadovat žádné plnění po islámské pojišťovně, nýbrž pouze po Kongresu USA



Inu, resumé je jednoznačné; kdyby svět poslechl expremiéra Španělska Aznara, že Izrael je jedinou demokracií na Blízkému východu a branou před islámem do Evropy, nemuseli bychom se dnes rvát o kvóty běženců z Afriky a Blízkého východu také do Česka…

Turecko rozpoutalo genocidu kurdského obyvatelstva na jihu země ve městě Džizra

0
0
23. 3. 2016   AENews
To nejsou záběry ze zničeného syrského Aleppa, to je město v Turecku! Záběry pořídila televize RT.

Ruská střední třída v mezinárodním průzkumu 2014

0
0
Petr Umlauf 
23.3.2016  E-republika

Je to už třetí výzkum na toto téma v Rusku, historie jde do let 1999-2003. Nová studie ruské střední třídy byla provedena výzkumnou skupinou IS RAN v únoru 2014.



Je to už třetí výzkum na toto téma v Rusku, historie mezinárodního sociologického výzkumu sahá do let 1999-2003. Nová studie ruské střední třídy byla provedena výzkumnou skupinou IS RAN v únoru 2014. Hlavním cílem bylo zhodnotit rozsah, složení, vlastnosti, role ve společnosti a perspektivy rozvoje ruské střední třídy, které existují za více než 20 let reforem.

Charakter ruské střední třídy

Krize z let 2014–2015 se neprojevila na snížení počtu členů střední třídy (ST). Je to přirozené, protože počet obsazených odborných pozic není dán přímým vlivem krize. Nebyla prokázána významná změna. Sebevědomí představitelů ST ani její postavení se ve společnosti kvalitativně nezměnila. Kritérium prosperity není určeno absolutně, ale vztahem k mediánu pro populaci obecně. Při kombinaci výsledků analýzy v jednotlivých stupnicích se podíl Rusů rychle zvýšil a dosáhl 56 % obyvatel vcelku a 53 % na podíl pracujících Rusů. Připomeňme, že ve stejné době se procentově podíl ST v USA snížil, viz tyto údaje z Pew Research Center.

Zařazení do ST znamená splnění minimálně 3 ze 4 kritérií.
  1. vzdělání (dostupnost minimálně střední speciálního vzdělávání);
  2. profesionální status znamenat duševní charakter práce (není to manuální práce);
  3. úroveň blahobytu (ukazatele průměrných měsíčních příjmů nejsou pod jejich mediánem hodnot pro daný typ osídlení nebo kvalita dostupného zboží dlouhodobé spotřeby není nižší než mediánová hodnota v populaci obecně);
  4. sebeidentifikace (integrální sebevědomí jednotlivce, uvědomění si svého postavení ve společnosti, z 10-stupnice není nižší než 4 bodů včetně).

Do průzkumu byl zařazen reprezentativní celek: 1600 respondentů ve věku 18 let a starší. Další skupina 300 osob, které jsou vybrány s ohledem na kritéria, příslušná zástupcům střední třídy. Vědecká skupina IS RAN již ukončila analýzu výsledků studie z roku 2014 a porovnala je s údaji z předchozích projektů. Výzkumníci reagovali na dramatické změny zahraniční ekonomické a politické podmínky, v souvislosti se sloučením Krymu s Ruskem a poklesem cen ropy, které způsobily už na konci roku 2014 krizové sociálně-ekonomické procesy v zemi. Po pády cen ropy proto provedli další statistické šetření v říjnu 2015. Jeho hlavním cílem bylo zjistit, jak se změnila skupina ruské střední třídy v období před krizí, a to, co se stalo v současných podmínkách.

Kdo patří do ruské střední třídy

Předpokladem je speciální vzdělání, jsou to lidé s atypickou kombinací profesionální pozice a dosaženou úrovní vzdělání. Např. manažeři se speciálním středoškolským vzděláním, řadoví zaměstnanci s vyšším vzděláním, nebo kvalifikací. Vysokoškolsky vzdělání manažeři, podnikatelé a odborníci, kteří mají znalosti práce na počítači. Jsou zde ještě dvě skupiny: potenciální ST a zbytek populace, v podstatě bez šance dostat se do jeho složení. K potenciální ST byly přiřazeni ti Rusové, kteří se identifikovali s jedním ze čtyř použitých kritérií,kromě sociálně-profesní postavení, jsou to ti, kdo prošli podle úrovně vzdělání, nebo podle úrovně blahobytu. Nejvíce stabilní skupina ST – jeho jádro – tvořila v říjnu 2015 celkem 18 % v rámci populace.


Dynamika počtu různých skupin obyvatel Ruska 2003 – 2015 



Dopad krize

Pokud jde o dopad krize na sebevědomí zástupci ST pak došlo k negativním změnám. Naopak v sebehodnocení svého postavení ve společnosti napříč jádrem i periferií bylo hodnocení stabilnější. V krizové situaci zástupci ST cítili mnohem jistější svým postavením a udržitelným statusem, než ostatní. Ruská ST je dnes komplexní, heterogenní fenomén, v němž se kříží různé sféry hospodářského systému, s různými požadavky na pracovní sílu s různými kvalifikačními standarty. Další vlastnost, která jasně odlišuje zástupce ST v Rusku od naprosté většiny vyspělých zemí světa, je koncentrace ve veřejném sektoru a podniků se státní formou vlastnictví. První pokles přišel s rozpočtovými škrty, a utrpěli právě zaměstnanci veřejného sektoru. Od začátku roce 2014 na podzim 2015 ve složení jádra vzrostl podíl zaměstnaných v soukromých podnicích. Zdá se, že revitalizace podniků vojensko-průmyslového komplexu, pomohlo této části ruské ST se cítit poměrně jistě i v podmínkách krize.

Ekonomická situace a ekonomické chování

V krizové situaci má ST v Rusku nejlepší životní příležitosti, tj. mnohem větší možnosti něčeho dosáhnout, něco změnit k lepšímu ve svém životě, než ostatní Rusové. Celkový závěr z předložených dat je následující: zmenšuje se počet potenciálních adeptů na vstup do ST. Rusko a žilo, a nadále bude žít s hlediska jeho životních šancí a úrovně příjmů dost špatně. Co se týče absolutních ukazatelů příjmů ST v dolarovém vyjádření, tak měsíční příjem v ruské rodině ST před krizí asi $16 za den (bez zohlednění parity kupní síly), bylo to tehdy mnohem více, než $10, které by odpovídaly hranici ST v rozvojových zemích.

Vyšší příjmy než tato hranice mělo na začátku roce 2014 více než 95 % ST. Krize výrazně změnila tento obrázek na úkor růstu kurzu dolaru. Na podzim 2015, nebyla prolomena hranice $10 s ohledem na PPP, příjmy byly v průměru kolem $12 za den a to i po změně kurzu dolar/rubl. Asi každý desátý zástupce ST byl nucen v krizi, se dokonce vrátit ke strategii částečné soběstačnosti potravin, musel pracovat "na záhumenku". Toto je charakterizující rys ekonomického chování ruské ST v krizové situaci. Nepředvídatelnost ruského života a nedostatek účinných finančních nástrojů, jejichž použití by umožnilo zabránit poklesu, vede ke snížení úvěrového zatížení a ke zvýšení všech forem pracovní činnosti, včetně zemědělství. Při tom se ST snaží v krizi zvyšovat úspory, raději částečně omezují každodenní náklady na účet odloženého konzumu. 

Podíl úspěchů dosažených během tří let v různých skupinách populace




Podařilo se:

  • zlepšit finanční situaci
  • získat podporu v práci nebo najít lepší práci
  • udělat nákladné akvizice
  • zlepšit životní podmínky
  • zvýšit úroveň kvalifikace,vzdělání
  • navštívit jinou zemi na světě





Normativní hodnoty a identita

Svoboda volby a nezávislost zůstává i v krizi pro většinu Rusů důležitou hodnotou, větší než materiální blahobyt. Proto snahy Západu "zatlačit" na Rusko nejsou příliš úspěšné, protože proces integrace společnosti probíhá i přes pokles životní úrovně obyvatel. Před deseti lety jádro ST se odlišovalo od zbytku populace podporou západní cesty. V posledních deseti letech se tento podíl postupně zmenšil, a za poslední rok se podpora západní cesty dále snížila. Nyní panuje v ruské společnosti celkový konsenzus, v němž dominuje představa o "samostatné cestě", kterou země musí jít. Politika Západu vůči Rusku přispěla k tomu, že se ztratila celková sympatie k západnímu způsobu vývoje, a to i mezi mnohými zástupci ST.
 

Co Rusy doopravdy trápí

Je to nerovnost v příjmech a v bytových podmínkách. Nerovnosti v přístupu k medicínské péči, nerovnosti v přístupu k dobrým pracovním místům a vzdělání. Statistika svědčí o tom, že i přes relativní stabilitu svého postavení, jsou si zástupci ST vědomi složitosti situace dané s rozvrstvením ruské společnosti.


Osobní identita

ST je citlivá na sociální identitu. Pouze čtvrtina oslovených na podzim 2015, vůbec necítila žádnou svou příslušnost k dané pospolitosti. Mnozí ST se navíc cítili být dělnickou třídou. Zdá se, že teze o "sovětském lidu" a "pracujících", které jsou jednotnou a monolitickou skupinou, stále určuje pohled na svět mnoha zástupců ruské ST. Proces formování třídního vědomí této třídy se nachází v samém začátku.


Zábava a migrační pohyb

Rusko postupně přejímá hodnoty a životní praxi, vzniká západní styl "civilizace volného času". Volný čas stírá hranice mezi jednotlivci, skupinami, třídami. Schopnost najít kompromis mezi prací a zábavou se stává důležitou kvalifikaci, potřebnou pro dosažení úspěchu na společenském žebříčku. Od roku 2000 v Rusku existuje stabilní trend ke zlepšení volnočasových aktivit, ale krize přerušila tento pozitivní vývoj. Nakonec v žebříčku problémů,s nimiž se musela ST potýkat za poslední rok, deficit volného času přišel až na druhé místo a tento problém je vnímán jako jeden ze tří nejhorších.

Jak se změnily cestovatelské nálady ST v nových sociálně-ekonomických podmínkách? 


Touha žít v zahraničí zcela chybí u 59 % Rusů, ale přiznává se, že taková možnost u 41 %. Protože během průzkumu v únoru roce 2014 toto přání nebylo u 52 %, to znamená, že za poslední rok se počet těch, kteří uvažují o emigraci, se snížil o 7 %. Podíl těch, kteří v 2015 přemýšlí o dočasné emigraci, třikrát překročil počet těch, kteří se chystali na trvalý pobyt v zahraničí.

Analýza emigračních nálad u různých skupin obyvatelstva v roce 2015 ukazuje společně pro všechny skupiny tyto trendy. Výrazné snížení ve srovnání s rokem 2014 počtu lidí, kteří chtějí cestovat na trvalý pobyt. A současně rostoucí orientace na dočasný výjezd do zahraničí, především kvůli stážím a učení. Zvyšování kvalifikace v zahraničí se stalo výrazně populární.

Ani v jedné věkové skupině ST nebyla určující ochota odjet do zahraničí na trvalý pobyt v 2015. Na rozdíl od předkrizových roce 2014, kdy se o trvalý pobyt aktivně snažili mladí a staří Rusové. Éra většinové ekonomické emigrace z Ruska skončila. Zástupci ST ve věku 18–30 let jsou orientováni v případě možnosti jít do zahraničí na vzdělávací a pracovní dráhu (většinou s výraznou převahou na straně vzdělávacích). Rusové starší 31 let jednoznačně dávají přednost krátkodobému výjezdu do zahraničí za výdělkem.

V krizi 2014–15 přestala jednoznačně dominovat emigrace a to ve všech věkových skupinách.  Proto diskuse o "nové vlně migrace" a vzestup zmínek o migraci v médiích odrážejí spíše zbožná přání, než názory samotných Rusů, včetně většiny ruské ST.


Střední třída a ruský stát

ST dříve příliš nespoléhala na činnost státu při řešení svých sociálních problémů, ale nyní je silný požadavek na zvýšení účasti státu v životě společnosti. V období před krizí tato situace byla způsobena vysokým stupněm neprůhlednosti "pravidel hry". Hospodářská krize ukázala, že ST došla do zlomového bodu, a její zdroje již neumožňují řešit vlastní sociální problémy samostatně. Na podzim 2015 se zástupci ST setkali s omezením přístupu k jimi požadované bezplatné sociální infrastruktuře, jako je např. bezplatná lékařská péče. V těchto podmínkách pro ST eskalovaly náklady u těchto významných položek. Jako primární se proto stalo snížení nákladů na vyšší kvalifikace, cestování, služby a zábavu.

Co se týče dalších priorit rozvoje země, pak v ST očekává od státu podporu moderních rozvoj high-tech odvětví ekonomiky, které poskytují stabilní zaměstnání. V ST zesílilo pochopení toho, že zvýšení mezinárodního vlivu země má konkrétní "cenu" a že je doprovázeno odporem jiných zahraničně-politických hráčů. ST pociťuje důsledky uložených sankcí proti Rusku a protisankcí uvalených recipročně Ruskem. Rusové jsou dnes méně optimističtí, než v na začátku let 2000, pokud jde o liberálně-ekonomické změny, které nastaly v ekonomice a v sociální oblasti. To platí jak pro společnosti jako celku, tak i pro ST.

Pozitivní pohled na vývoj ekonomiky v roce 2003 byl pevný 34 % všech Rusů, a mezi jádrem ST se jejich počet rozrostl dokonce až na 50 %, o zhoršování ekonomické situace země se zmínili jen 7–8% zástupců ST. Stagnace životní úrovně za éry neoliberalismu a odtržení od hospodářského rozvoje bylo vnímáno jako "dočasné omezení". Mnozí vzdělaní zástupci ST se setkali se situací, kdy peníze nebylo vždy možné vydat za kvalitní služby. Zástupci ST ukazují vysokou úroveň reálného zapojení v síti sociální interakce a politické participace ve srovnání se zbytkem populace.

Nejvýznamnější negativní dopady krize vidí ST v poklesu sociální péče a v růstu cen. Došlo ke snížení používání placených sociálních služeb, a nakonec byla i nucená aktivita všech forem další pracovních možností. Došlo i na zahrádky a na samozásobitelskou aktivitu. Obecně negativní dopad krize na SK byl menší, než se čekalo. Situace se v posledním roce krize zhoršila, dominuje stále řešení vlastními silami a používá se racionální strategie adaptace.

Na závěr je třeba poznamenat, že události a procesy z let 2014–15, byly spojené převážně s zahraničně-politickým pozadím života země. Hospodářská krize nevede ST k tomu, že by chtěli Rusko více přiblížit k západnímu sektoru. V tomto ohledu dochází je sbližování pozic ST a zbytku Rusů.

Zdroje:
Informační a analytické shrnutí na základě výsledků dlouhodobého sledování
RUSKÁ STŘEDNÍ TŘÍDA V PODMÍNKÁCH STABILITY A KRIZÍ


Ústav sociologie Ruské akademie věd
E-mail: isras@isras.ru
www.isras.ru


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!

 

Související články:

Tváří v tvář Turecku volí Evropa sebevraždu

0
0
Thierry Meyssan
23.3.2016 Zvědavec

Podpisem dohody s Tureckem o zpomalení přílivu uprchlíků – což je podle mezinárodního práva ilegální – učinili vůdci Evropy další krok k paktu s ďáblem. Velká část z 3 miliard euro ročně poskytovaných Ankaře bude sloužit jako finanční podpora džihádistům a v důsledku toho se zvýší počet přistěhovalců, kteří utíkají před válkou. Zrušením vízové povinnosti s Tureckem v příštích několika měsících Evropané především povolili volný pohyb lidí mezi tábory Al-Kajdy v Turecku a Bruselem. Vytlačením Iráčanů a Syřanů ze svých zemí tlakem džihádistů, které Evropané takto nepřímo financují, a ponecháním Turků napospas diktatuře prezidenta Erdogana připravují základy pro rozsáhlou konfrontaci, které se sami stanou obětí.






Během tiskové konference 18. března 2016 prezident Evropské unie Donald Tusk (polský občan bránící zájmy Německa) se zřejmě pokoušel zmírnit vztek prezidenta Komise Jeana-Claude Junckera (Lucemburčana bránícího zájmy Spojených států) – to vše k potěše šklebícího se tureckého premiéra Ahmeta Davutoglu.

„Demokracie je tramvaj – nastoupíte do ní, abyste se dostali kam chcete, pak vystoupíte.“ Recep Tayyip Erdogan (1996)
Rada Evropy 17. a 18. března 2016 přijala plán, jehož cílem je vyřešit problémy způsobované obrovským přílivem migrantů z Turecka (1). 28 hlav států a vlád se podvolilo požadavkům Ankary.

Již jsme analyzovali způsob, jakým Spojené státy chtěly použít události na Blízkém východě k oslabení Evropské unie (2). Na počátku současné „uprchlické krize“ jsme byli prvními, kdo zpozoroval, že tato událost byla záměrně vyvolána, stejně jako i neřešitelné problémy, které měla způsobit (3). Bohužel všechny naše analýzy se potvrdily a většina našich názorů byla nyní široce přijata našimi někdejšími pomlouvači.

Dále bychom rádi prostudovali způsob, jakým Turecko hru ovládlo, a slepotu Evropské unie, která vytrvale zůstává o krok pozadu.


Hra Recepa Tayyipa Erdogana

Prezident Erdogan se liší od ostatních politiků a zdá se, že Evropané, jak lidé, tak jejich vůdci, to nepochopili.

Zaprvé, přišel z Milli Görüs, pan-tureckého islámského hnutí s napojením na Muslimské bratrstvo v Egyptě, a je pro obnovu Kalifátu (4). Podle něj – a také podle jeho spojenců v Milliyetci Hareket Partisi (MHP) – jsou Turci potomky Atillových Hunů, kteří sami byli dětmi stepních vlků střední Asie, se kterými sdílí vytrvalost a chladnokrevnost. Tvoří nadřazenou rasu, jejímž osudem je vládnout světu (Dönmeh někdo? – p.p.) Jejich duší je islám.

Prezident Erdogan je jedinou hlavou státu na světě, která hlásá ideologii rasové nadřazenosti, dokonale srovnatelnou s nacistickým arianismem. Je rovněž jedinou hlavou státu na světě, která popírá zločiny historie, především masakry ne-muslimů sultánem Abdülhamidem II (hamitské masakry 1894-95 – zavražděno bylo nejméně 80,000 křesťanů a 100,000 křesťanek bylo násilně začleněno do harémů), pak masakry Mladých Turků (genocida Arménů, Asyřanů, Chaldejců, Syřanů, černomořských Řeků a Jezidů v letech 1915 až 1923 – nejméně 1,200,000 mrtvých) – kdy tato genocida byla provedena za pomoci německých důstojníků, včetně Rudolfa Hösse, budoucího ředitele tábora Osvětim (5).

Při oslavách 70. výročí osvobození od noční můry nacismu prezident Vladimir Putin zdůraznil, že „myšlenky rasové nadřazenosti a výlučnosti vyvolaly nejkrvavější válku historie“ (6). Pak, během pochodu – a bez jmenování Turecka – vyzval Rusy, aby byli připraveni, bude-li to nezbytné, přinést stejnou oběť, jako jejich prarodiče, aby zachránili samotný princip rovnosti všech lidí.

Zadruhé
, prezident Erdogan, který je podporován pouze třetinou obyvatel, vládne své zemi sám a silou. Je nemožné se přesně dozvědět, co si Turci myslí, protože uveřejnění jakýchkoliv informací zpochybňujících legitimitu prezidenta Erdogana je nyní považováno za útok na národní bezpečnost a vede okamžitě k uvěznění. Nicméně když se odvoláme na poslední průzkumy uveřejněné v říjnu 2015, tak ho podporuje méně než třetina voličů. To je důvod, proč byl prezident Erdogan schopen vyhrát volby jen pomocí odporných podvodů. Mimo jiných -
Opoziční média byla umlčena – hlavní deníky, Hürriyet a Sabah, jakož i televize ATV byly napadeny zločinci z vládnoucí strany a byla zahájena vyšetřování novinářů a tiskových orgánů a vznesena obvinění z podpory „terorismu“ nebo z uveřejnění pomlouvačné kritiky prezidenta Erdogana. Internetové stránky byly zablokovány, poskytovatelé internetových služeb zrušili své nabídky opozičním televizním kanálům a tři z pěti celostátních televizních stanic, včetně veřejné televize, vysílaly programy, které jasně oslavovaly vládnoucí stranu. Ostatní celostátní televize, Bügün TV a Kanaltürk, byly uzavřeny policií.

Cizí stát, Saúdská Arábie, „darovala“ Turecku 7 miliard liber (asi 2 mld euro), aby pomohla „přesvědčit“ voliče a ti podpořili prezidenta Erdogana.
128 kanceláří levicové strany HDP bylo napadeno kriminálníky ze strany prezidenta Erdogana. Mnoho kandidátů a jejich týmů bylo zmláceno. Více než 300 kurdských firem bylo zničeno. Několik desítek kandidátů HDP bylo zatčeno a dočasně zadrženo na dobu kampaně.
Více než 2,000 lidí z opozice bylo během volební kampaně zavražděno, buď v rámci přímého útoku, nebo v rámci vládních represí vůči PKK. Několik vesnic na jihovýchodě země bylo částečně zničeno tanky armády.

Po „zvolení“ Erdogana padla na zemi železná opona. Stalo se nemožným najít informace týkající se podmínek v Turecku ve státním tisku. Hlavní opoziční deník Zaman byl dán pod dohled a nyní se omezuje jen na velebení velikosti „sultána“ Erdogana. Občanská válka, která již zuří na východě země, se šíří, pomocí teroristických útoků, do Ankary a i Istanbulu, za naprosté lhostejnosti Evropanů (7).

Pan Erdogan vládne téměř sám, doprovázen malou skupinou, do které patří premiér Ahmet Davutoglu. Během volební kampaně veřejně prohlásil, že se již nedrží ústavy a že veškerá moc je nyní v jeho rukou.

14. března 2016 prezident Erdogan prohlásil, že co se týká boje s Kurdy „…nemají již demokracie, svoboda a vláda zákona žádnou hodnotu“. Oznámil svůj záměr rozšířit právní definici „teroristů“, aby do ní spadali i ti, kteří jsou „nepřáteli Turků“ – jinými slovy, ti Turci a ne-Turci, kteří se staví proti jeho nadvládě.

V rámci projektu v hodnotě půl miliardy euro Recep Tayyip Erdogan nařídil výstavbu největšího prezidentského paláce, který kdy v historii obývala hlava nějakého státu – „Bílého paláce“, což je narážka na barvu jeho strany, Strany spravedlnosti a rozvoje, či AKP. Má zabrat přes 200,000 metrů čtverečních a nabízet bezpočet služeb, včetně ultra moderních bezpečných bunkrů, propojených přes satelity.

Zatřetí, prezident Erdogan používá pravomoci, které si sám udělil – protiústavně – aby přeměnil turecký stát na patrona mezinárodního džihádismu. V prosinci 2015 byla turecká policie a právní systém schopny zřídit osobní spojení mezi panem Erdoganem a jeho synem Bilalem a Yasinem al-Qadi, bankéřem Al-Kajdy. Vyhodili policisty a úředníky, kteří se opovážili „poškodit zájmy Turecka“ (sic), zatímco Yasin al-Qadi a stát zažalovali noviny BirGün za to, že uveřejnily můj článek „Al-Kajda, nadčasový nástroj NATO“ (Al-Qaeda, NATO’s Timeless Tool).

V únoru předložila Ruská federace zprávu zpravodajskému oddělení Rady bezpečnosti OSN, která prokázala podporu Turecka mezinárodnímu džihádismu, za porušení řady rezolucí OSN (8). Uveřejnil jsem pečlivou studii těchto obvinění, která byla v Turecku okamžitě cenzurována (9).

Reakce Evropské unie

Evropská unie poslala delegaci, aby dohlížela na všeobecné volby v listopadu 2015. Zadržovala uveřejnění její zprávy dlouhou dobu, pak rozhodla uveřejnit jen krátkou vykuchanou verzi.

V panice z reakce svých občanů na masivní příliv přistěhovalců – kdy pro Němce to vyústilo ke zrušení minimální mzdy – 28 hlav států a vlád unie pracovalo na proceduře, která by přenechala řešení jejich problémů Turecku. Vysoký komisař OSN pro uprchlíky Filippo Grandi okamžitě poukázal na to, že zvolené řešení je porušením mezinárodního práva, ale i za předpokladu, že by se to mohlo zlepšit, není to hlavním problémem.

Unie odsouhlasila
  • platit Turecku ročně 3 miliardy euro jako pomoc, aby mohlo dostát svým závazkům, ale bez struktury ověřování, co bude z těchto peněz financováno
  • ukončit vízovou povinnost pro turecké občany vstupující do unie (10) – což je otázka pouhých měsíců, či dokonce týdnů
  • urychlit vyjednávání o přistoupení Turecka k unii – to bude trvat mnohem déle a půjde o nepravidelný proces.

Jinými slovy, oslepeni nedávnou volební porážkou Angely Merkel (11) se evropští vůdci uchýlili k aplikaci dočasného řešení, aby se zpomalil příliv přistěhovalců, ale bez snahy vyřešit příčinu problému a bez vzetí do úvahy infiltrace džihádistů mezi uprchlíky.
 
Co jsme to udělali?

Mnichovský precedent

Ve 30. letech m.s. se elita Evropy a Spojených států usnesla, že SSSR, svým modelem, ohrožuje její třídní zájmy. Proto kolektivně podpořili nacistický projekt kolonizace západní Evropy a zničení Slovanů. Navzdory opakovaným žádostem Moskvy o vytvoření široké aliance proti nacismu evropští vůdci akceptovali všechny požadavky kancléře Hitlera, včetně anexe Sudet. Byly to Mnichovské dohody (1938), co donutilo SSSR, aby si zachránil vlastní kůži, uzavřít německo-sovětský pakt (1939). Až když bylo příliš pozdě někteří vůdci Evropy, a pak Spojené státy, pochopili svůj omyl a rozhodli se spojit s Moskvou proti nacistům.

Nyní, před našima očima, jsou opakovány stejné omyly. Evropská elita považuje Syrskou republiku za nepřítele – buď brání koloniální názor Izraele, nebo sami doufají v novou kolonizaci Levanty a jejích obrovských a zatím stále ne zcela prozkoumaných zásob plynu. Proto podpořili tajnou operaci Spojených států na „změnu režimu“ a předstírali, že věří v báchorku „arabského jara“. Po téměř pěti letech války v zastoupení, kdy zjistili, že prezident Bashar al-Assad je stále tam, navzdory faktu, že jeho rezignace byla oznámena již tisíckrát, se Evropané rozhodli financovat – 3 miliardami euro – tureckou podporu džihádistů, umožnit jim vítězství a ukončit přistěhovalectví. Nepotrvá dlouho a zjistí (12), příliš pozdě, že zrušením vízové povinnosti pro turecké občany schválili volný pohyb lidí do Bruselu z táborů Al-Kajdy v Turecku (13).

Srovnání s koncem 30. let je o to přiléhavější, neboť během jednání v Mnichově nacistická Říše již anektovala Rakousko, aniž by to vyvolalo nějakou zvláštní reakci evropských států. Dnes Turecko již okupuje severovýchod členského státu Evropské unie, Kypru, a několik kilometrů široký pás v Sýrii, který spravuje prostřednictvím zvláště jmenovaného wali (prefekta). Nejen, že to Evropská unie nechala projít, ale svým přístupem povzbuzuje Ankaru k provádění anexí bez ohledu na mezinárodní právo. Společná logika kancléře Hitlera a prezidenta Erdogana je založena na sjednocení „rasy“ a etnickém vyčištění. Hitler chtěl sjednotit příslušníky „německé rasy“ a očistit ji od „cizích prvků“ (židů a cikánů), zatímco Erdogan chce sjednotit příslušníky turecké rasy“ a očistit ji od „cizích prvků“ (Kurdů a křesťanů).

V r. 1938 evropská elita věřila v přátelství kancléře Hitlera, dnes věří v přátelství prezidenta Erdogana.


Poznámky:
  1. Next operational steps in EU-Turkey cooperation in the field of migration”, Voltaire Network, 16th March 2016.
  2. The European Union is blind to the military strategy of the United States”, by Thierry Meyssan, Translation Pete Kimberley, Voltaire Network, 14th May 2015.
  3. The phoney « refugee crisis »”, by Thierry Meyssan, Translation Pete Kimberley, Voltaire Network, 7th September 2015.
  4. Nearing the end of the Erdoğan system”, by Thierry Meyssan, Translation Pete Kimberley, Voltaire Network, 15th June 2015.
  5. Today’s Turkey continues the Armenian genocide”, by Thierry Meyssan, Translation Pete Kimberley, Voltaire Network, 14th May 2015.
  6. Vladimir Putin Speech to mark the 70th anniversary of Victory in the Great Patriotic War”, by Vladimir Putin, Voltaire Network, 9th May 2015.
  7. The European Union has abandoned those who are defending freedom in Turkey”, by Can Dündar, Translation Pete Kimberley, Le Monde (France) , Voltaire Network, 19th March 2016.
  8. Russian intelligence report on Turkey’s current assistance to Daesh”, Voltaire Network, 18th February 2016.
  9. How Turkey supports the jihadists”, by Thierry Meyssan, Translation Pete Kimberley, Voltaire Network, 22nd February 2016.
  10. Roadmap towards a visa-free regime with Turkey”, Voltaire Network, 16th March 2016.
  11. Alternative Germany Speaks Up”, by Ian Blohm, Strategic Culture Foundation (Russia) , Voltaire Network, 12th March 2016.
  12. « Lettre ouverte aux Européens coincés derrière le rideau de fer israélo-US», par Hassan Hamadé, Réseau Voltaire, 21st mai 2014.
  13. Israeli general says al Qaeda’s Syria fighters set up in Turkey”, Dan Williams, Reuters, 29th January 2014.

http://www.voltairenet.org/article190869.html

Neexistuje nic falešnějšího, než je boj EU proti terorismu. Reakce italské veřejnosti na teroristické útoky v Bruselu

0
0

23. 3. 2016     zdroj   (kráceno)
"Nyní přišlo 11. září i do Bruselu", "Na Evropu znovu zaútočili", "Brusel v plamenech", to jsou některé z titulků italských novin v úterý 22. března. Corriere della Sera: "Hypotéza o tom, že útok v Bruselu byl možná odpovědí na zatčení Salaha Abdeslama, svědčí o konkrétní hrozbě dalších teroristických akcí. 



V souvislosti s tím bylo bez meškání rozšířeno oznámení na všechny policejní okrsky a prefektury za účelem ochrany zranitelných objektů a zpracování dodatečných opatření na ochranu všech míst, která jsou považována za zvláště ohrožená, zejména ve světle velikonoční svátků".

Matteo Salvini, předseda strany "Liga Severu", byl na bruselském letišti a měl odletět do Itálie, jako jeden z prvních napsal v sociálních sítích o tom, že Evropa je sama na vině za vzniklou situaci: "Včera jsem byl blízko arabské čtvrti Molenbek. To není Belgie ani Evropa. Odevzdali jsme celé kusy měst jiným, těm, kteří pěstují svou nenávist kvůli naší hlouposti. To mě nutí se zlobit, protože jsme jim dovolili sem přijít. Na několik kroků od kancelářských budov EU. Do centra Evropy".

Jeden z nejostřejších článků zveřejnil list Sole 24 Ore, který podrobil tvrdé kritice celý evropský systém bezpečnosti.

"Roj" teroristických činů v Bruselu je demonstrací fiaska nejenom belgické rozvědky, ale i evropské, které byla zasazena rána do samého srdce, města, které je sídlem EU a NATO. Bylo docela předvídatelné, že evropští džihádisté se mohou pokusit oplatit porážku, a že další teroristické buňky byly připraveny k novým teroristickým činům. Po tolika setkáních na nejvyšší úrovni, kde byly projednávány otázky spolupráce mezi evropskými službami rozvědky, tragická skutečnost ukazuje, že dokonce ani Belgie a Francie nemohou spolupracovat. Svědčí o tom případ s nepolapitelným teroristou Salahem Abdeslamem, který byl zatčen několik kroků od cesty, kde již před několika měsíci byla provedena zatýkání a prohlídky: vždy se vracel do své čtvrti Molenbeek, která jej vždy chránila jako neprůchodná pevnost".

"Zde, v Evropě, je válka proti DAEŠ vedena živelně, pouze aby se oznámilo, že bezpilotním dronem nebo při leteckém náletu byl zabit vůdce teroristů v Sýrii nebo Libyi, aby vznikl dojem, že západní technologie jakoby disponují "nemilosrdnou"přesností. Neexistuje nic falešnějšího. To, co se ve skutečnosti pohybuje mezi Rakkou a Mosulem, uvnitř Blízkého východu a do Evropy, je stále obestřeno tajemstvím a bezpečnostní aparát Evropy je zastižen nepřipravený.

Nyní se začne říkat, že Evropa je ve válce. Ale evropské mocnosti jsou ve válce již mnoho let, stačí připomenout Afghánistán, Irák, Libyi: nyní je potřebná seriozní analýza těchto konfliktů, je třeba si položit otázku, zda se v důsledku proslulé "války s terorismem", zahájené Američany po útocích Al-Káidy 11. září 2001, cítíme bezpečněji nebo méně bezpečně. Odpověď na tuto otázku je zjevně záporná. Ale boj s terorismem, jako nás to učili v Itálii, začíná před tragickým koncem, před odpálením sebevražedných teroristů, začíná prevencí, obezřetným, ale přesným vyšetřováním, trvalou pozorností a znalostí míst soustředění, s řádnými informátory. Bylo všechno toto provedeno? Zdá se, že ne".

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Šok pro Ukrajince – průzkum v největších holandských novinách ohledně dohody mezi Ukrajinou a EU

0
0

24. 3. 2016, zdroj


Vladimír Kornilov


Dobré zprávy. V průzkumu největších holandských novin De Telegraaf ohledně dohody Ukrajiny a EU odpovídalo téměř 12,5 tisíc lidí. 





Výsledky:

Asociace s Ukrajinou – je to dobře pro Holanďany?

Ano – 8%, Ne – 88%


Obáváte se, že v důsledku asociace s Ukrajinou obyvatelé této země získají bezvízový režim s Holandskem?

Ano – 83%, Ne – 12%


Myslím, že pro mnohé Ukrajince, věřící v eurointegraci, budou tyto výsledky šokem… A proto doporučuji všem, aby to poslali dál. Do referenda zůstaly přesně 2 týdny!

Pro Novou republiku přeložil: Ďouba

Obchází Evropou strašidlo komunismu?

0
0

Zdeněk Hrabica
23. 3. 2016
Stačilo téměř pouhých 27 let od chvíle, která uplynula od 17.listopadu 1989 – dneska už si stále více myslím a pod nohama se mi objevují i průkazné indicie, že tenkrát šlo o dokonale dlouhodobě připravený estebácký převrat - s mnohostrannou cizí, tedy zahraniční - pomocí. I zvolení Václava Havla převážně komunistickým parlamentem za prezidenta, na doporučení Michaila Gorbačova, bylo činem vpravdě dějinným.


 Později byl tento převrat přejmenovaný na sametovou revoluci.

Celé období předtím bylo rovněž velmi rychle přemalováno, - aby jim mastná huba neupadla - na pouhou krutovládu bolševika.

Změnili jsme se od kořenů.

Plaché učitelky ruštiny byly na všech stupních vcelku fungujícího školství donuceny okolnostmi změnit svou aprobaci na angličtinu a němčinu. Jinak by vypadly z kola ven.

Malíři, sochaři, grafici nenašli v sobě tolik odvahy, aby si ponechali tituly zasloužilých a národních umělců (až na Karla Gotta, dělnického původu) a hodili je u pražské výstavní síně SČVU u Mánesa do Vltavy.

Odhodili do kontejnérů nebo do kanálů „po létech živoření a paběrkování“ legitimace KSČ nebo i občanské průkazy s razítky zaměstnavatelů. Jinak by neprodali svá díla. Minulý režim jim příliš nepřál. Vždyť kulturu z „baráku na nábřeží“ řídili bývalí důstojníci. 

 Mohl bych je i vyjmenovat, byli to i zdatní plukovníci.

Problémy se svou vírou přestali mít od palácového majetkového převratu i věřící a aktivní křesťané. Odhodlaně si zavěsili na svá hrdla často památeční křížky a do aut zavěsili vysvěcené růžence, nejodvážnější podstoupili opožděně křest a začali vyznávat písmo. Mladá kolegyně v redakci Mladé fronty už jenom nostalgicky po létech vzpomínala, jak si mne zavolal na kobereček můj nadřízený a přikázal mi, abych Ivance potichu vytkl, že nosit na hrdle přívěsek s portrétem J. F. Kennedyho je nedůstojné a přímo zavrženíhodné. K vykonání podivného příkazu jsem si musel dodat spolu s ní odvahy v kouzelné vinárně U Piaristů, dneska tam je butyk.

Kdeže loňské sněhy jsou?

Odhodlaný a kovaný nadějný perspektivní kádr mne potkal v pražské Pařížské ulici záhy po letenském miliónovém modlení, a vyzval mne, abych se vzdal politiky a žurnalistické profese a dal se na ekonomiku, šance prý skončily.

Sám začal vyvážet přes kopečky plnodřevo.

Semknuté řady statisíců komunistů se rozletěly do dálav, do vrabců jako když střelí. Už počátkem sedmdesátých let se u zaplivaných hostinských stolů i u stolních společností deklamoval vtip, který se mi moc líbil.

Příjde věřící ke svaté zpovědi před nedělním přijímáním, plný obav, ke zpovědníkovi a odvázaně se ho ptá: „ Otče, mám velký problém, mohl bych v Motorpalu Jihlava (sám jsem firemní odchovanec) vstoupit do KSČ, abych se stal vedoucím dílny?“

Otec Šimon mu hbitě přes mřížku zpovědnice odpověděl: „ Můžeš synu, můžeš zcela klidně, stejně v té straně skoro žádní komunisté už nejsou. Pár tisíc si jich sami vyloučili a tomu zbytku zalepili ústa, aby neodporovali, aby drželi hubu i krok-. Synu, tři Otčenáše! “ Kajícník políbil knězi štolu.

Cibulkovy seznamy se staly v lustračních vánicích bestselerem; bratr v nich hledal sestru, sestra bratra, zda někdo z nich nebyl agentem tajné spolupráce. Otevřela se informační centra pravdy a lásky, lustrovali se samotní lustrátoři. V pražské Pařížské ulici, v obrozeném a nově vzniklém Syndikátu novinářů v přítomnosti Rumlova náměstka ministra vnitra se lustrovaly samotné seznamy, má mně rád nemá mně rád. Přece si je nenecháme všechny vybít? V Československé televizi vznikly tzv. garáže, které pranýřovaly provinilé, hříšníci si měnili své životopisy, měnili si identitu. Postižení kázali, že byli, že za bolševika občany druhého řádu. Lhali, jako když tiskne.

Asi osm set českých a slovenských herců ze Sequensova seriálu „Třícet případů majora Zemana“ unisono (až na výjimky) plivlo jedovatou slinu na chlebodárce. Kromě Radka Brzobohatého nikdo pak nebyl ochoten pronést smuteční projev nad rakví zesnulého národního umělce. Prý byli v děsivé totalitě donuceni k účinkování a nějak se živit přece museli, byli stejnými jako ti z doby „Protektorat Böhmen und Mähren!“ Heil Hitler!

Z účinkujících diplomatů se stali podnikatelé, slizcí, diplomaticky flexibilní. Když ne sami, předali svá žezla svým potomkům, z odborových a svazáckých bosů se stali přes noc manažeři. Dokonce dražili umělecká díla tzv. socrealismu a objekty dávali namísto majetku KSČ a SSM a ROH do rukou všeho lidu, hlavně do svých ušpiněných pracek. Za babku stříleli národní bohatství a přednostně je rozprodávali hlavně novým spojencům.

Z divokého odsunu dočasně umístěných sovětských vojsk v ČSSR a ČSFR dokázali pod vedením muzikanta z Pražského výběru vytřískat nemožné.

Nakonec aktérům zbylo jenom strašení, Mesiáš pobíhal před řadami v tričku „Fuck of KSCM!“

Bolševik a komunismus se staly nadávkou. Působí dodneška. Když je třeba zahladit jakýkoliv podvod a zlodějnu – vezmou si na pomoc bolševika.

Prim nyní hraje zmatená nenávist k Rusku a oslava Majdanu a Ukrajiny. Ani účinkování dobře obranně vybaveného Ruska v Sýrii nás do této chvíle neprobudilo. Už i předseda českého senátu mlží dějinami a hlásá, že západní spojenci vzali v tažení proti Hitlerovi do hry Stalina. Předseda vlády horuje pro demokratické síly Západu, jako by nebyly demokratické síly a neúčinkovaly stejné síly i na Východě.

Orodovat za „krvavou Natašu“ v Bruselu je však zřejmý prohřešek.

Lež na stříbrném tácu.

Fandění neřízené imigraci, fandění činům „mutti Merkel“ je nezralost hlavy i rukou.

A pak prý Evropou obchází strašidlo komunismu?

Lodivodi, neztratili jste rozum?

Kdo dá ruku do ohně, až toho bude nanejvýš zapotřebí?

NATO ne NATO, život na Zemi se neřídí Jídelním lístkem.

Psáno pro Nové slovo, Novou republiku a LUK.Obrázek Jiří Koštýř

Zacharčenko: Ukrajina půjde do útoku, ale bude to pro ni útok poslední

0
0
ea24
23. 3. 2016   Rusvesna.su

Hlava Doněcké lidové republiky (DLR) Alexandr Zacharčenko nevylučuje ofenzívu ukrajinských sil s příchodem suššího počasí.
Řekl to ve středu 23. března při setkání se zraněnými a zmrzačenými veterány.


Jak Zacharčenko uvedl, ostřelování DLR nekončí, protivník usilovně stahuje k bojové linii pohonné hmoty, munici a bojovou techniku včetně té zakázané dohodami z Minsku.

Jakmile to umožní klimatické podmínky, ukrajinská strana podle něj pravděpodobně zahájí ofenzívu.

„Dnes jsou naštěstí pole neprůchodná pro ukrajinskou bojovou techniku. Jen jak nastane sušší počasí, myslím, že se bojová technika dá do pohybu, ale to už bude pro Ukrajince poslední trhnutí. My zvítězíme,“ shrnul Zacharčenko.

Pět nejdražších vojenských operací po druhé světové válce

0
0
24.3.2016 Zvědavec
Minulý týden ruský prezident Vladimir Putin zveřejnil cenu ruské protiteroristické vzdušné operace v Sýrii – 33 miliard rublů (asi 464 milionů dolarů). Abychom získali představu, zda je to málo nebo hodně, připravila ruská zpravodajská agentura RIA Novosti přehled některých z nejdražších vojenských operací po druhé světové válce.


Ve čtvrtek Putin překvapil západní experty, kteří odhadovali, že vzdušná operace Ruska stojí Kreml 4-8 milionů dolarů denně, tím, že uveřejnil, že tato kampaň, trvající od září 2015 do března 2016, stála Rusko ve skutečnosti asi 464 milionů dolarů (méně než 3 miliony denně).

„Vojenská operace v Sýrii si, samozřejmě, vyžádala jisté náklady, ale hlavní část šla ze zdrojů ministerstva obrany – asi 33 miliard rublů. (Tato částka) byla zahrnuta do rozpočtu ministerstva na rok 2015 v kategorii výdajů na vojenská cvičení a výcvik. Jen jsme tyto zdroje přesměrovali na podporu skupiny v Sýrii,“ řekl Putin v proslovu na slavnostním obřadu, když hodnotil výsledky pětiměsíční ruské protiteroristické kampaně.

Ruská zpravodajská agentura RIA Novosti se rozhodla porovnat tyto náklady s některými nejdražšími vojenskými operacemi po druhé světové válce.
 

Č. 5: Bombardovací kampaň NATO v Jugoslávii: 43 miliard dolarů

„Válka v Kosovu,“ připomíná RIA Novosti, „skončila 78 dní trvající operací NATO, s kódovým označením operace Spojenecká síla, ve které útočila letadla aliance na vojenské cíle a civilní infrastrukturu ve Federální republice Jugoslávie (FRJ). Podle odhadů novinářů z BBC a vojenských expertů z britského vojenského vydavatelství Janes stála kampaň NATO 43 miliard dolarů.“

„Během operace shodila letadla aliance více než 23,000 bomb, zničila asi polovinu ekonomické výrobní kapacity FRJ,“ poukazuje článek. Srbsko odhaduje, že utrpělo škody asi za 29,6 miliard dolarů. Podle jugoslávských úřadů vedla vzdušná kampaň NATO k úmrtí více než 1,700 civilistů a k asi 10,000 těžkým zraněním.

Momentka ze srbské televize ze 4. dubna 1999, na které je most přes Dunaj v Novém Sadu na severu Srbska, asi 70 km severně od Bělehradu, který byl zničen den předtím letouny NATO.

Celkově odlétalo NATO asi 35,000 bojových letů a odpálilo asi 550 střel s plochou dráhou letu; z 23,000 shozených bomb bylo přibližně 35% přesně naváděných. Zároveň experti odhadují, že asi 31,000 střel (o váze asi 15,000 tun) s municí z ochuzeného uranu bylo odpáleno na cíle v Srbsku a Kosovu, především letouny vzdušné podpory A-10; věří se, že použití těchto zbraní vedlo k dramatickému nárůstu výskytu rakoviny v celém regionu.

Kampaň nakonec vedla k odtržení Kosova od Srbska a vyhlášení jeho nezávislosti v r. 2008; mnoho zemí, včetně Srbska, Ruska, Číny, Indie a Brazílie, odmítá uznat legitimitu tohoto kroku.
 

Č. 4: Válka v zálivu: Operace Pouštní bouře: 102 miliard dolarů

Operace Pouštní bouře: Vyhnání Iráku z Kuvajtu před 25 lety

„Válku v zálivu let 1990-1991,“ poznamenává RIA Novosti, „lze považovat za jeden z nejkratších vojenských konfliktů v americké historii. Bojové operace nadnárodní koalice vedené Spojenými státy pod kódovým označením Pouštní bouře trvaly 42 dní a skončily osvobozením Kuvajtu a stažením iráckých jednotek.“

Pouštní bouře „se stala prvním předvedením metod nové generace high-tech válčení“, kdy byly ve vzdušné kampani hojně použity „chytré“ přesně naváděné zbraně, jakož i elektronického válčení, doplněných o nepřetržité zpravodajství agentur jako CNN. „Podle Kongresové výzkumné služby stála tato operace Spojené státy 102 miliard dolarů a životy 298 vojáků.

Letouny F-15E Eagle 4. taktické letky, letecká základna Seymour Johnson, N.C., zaparkovaný na polním letišti během operace Pouštní štít (srpen 1990-únor 1991).

Co se týká Iráku, stála jej válka v zálivu život 20,000-35,000 vojáků a více než 75,000 jich bylo zraněno. Zároveň se odhaduje, že střely z ochuzeného uranu používané během této kampaně dramaticky zvýšily míru výskytu rakoviny u iráckého vojenského personálu a civilistů, kdyvládní statistiky ukazují, že míra výskytu rakoviny stoupla ze 40 na 100,000 lidí před válkou v zálivu v r. 1991 na 800 na 100,000 lidí v r. 1995, a na více než 1,600 na 100,000 lidí v r. 2005.


Č. 3: Korejská válka: 341 miliard dolarů

Korejská krize: Proč žádná ze stran nebyla schopna dosáhnout vítězství, když věci zhoustly

„25. června 1950 severokorejské jednotky překročily 38. rovnoběžku a zahájily útok na Jižní Koreu; tentýž den Rada bezpečnosti OSN bleskově rozhodla „korejskou otázku“, kdy využila bojkotu sovětské delegace (ve spojitosti s odmítnutím této organizace přijmout komunistickou Čínu za stálého člena Rady bezpečnosti), a přijala rezoluci navrženou Spojenými státy umožňující vojenskou pomoc Jižní Koreji.“

„Síly OSN, tvořené americkými jednotkami, a pod velením generála Douglase MacArthura, byly vyslány na poloostrov. Zásah Číny do války umožnil Severní Koreji opětovně získat ztracené pozice a válka se táhla tři roky. Fakticky skončila podpisem příměří v r. 1953, ale mírová dohoda mezi Severní a Jižní Koreou doposud podepsána nebyla.“

Vojáci americké 2. pěší divize v akci poblíž řeky Čongčon, 20. listopad 1950.

„Jedou z největších bitev války,“ uvádí RIA Novosti, „byla bitva u Taegu, během které spojenecké letectvo provedlo nejambicióznější operaci od vylodění v Normandii. Stovky bombardérů B-29 svrhly přes 3,000 pětisetlibrových a tisícilibrových bomb.“

Během války zničilo kobercové bombardování spojenců přes tři čtvrtiny obytných center Severní Koreji; celkově shodily USA na poloostrov 635,000 tun bomb, včetně 23,000 tun napalmu, což je více, než kolik jich shodily celkem během války v Pacifiku za druhé světové války.

„Korejská válka stála Spojené státy 341 miliard dolarů (v cenách r. 2011) a téměř 34,000 mrtvých na bojišti (plus 2,830 nebojových úmrtí).“ Tato válka, která si vyžádala miliony korejských životů jak vojáků, tak civilistů, skončila patem v r. 1953.
 

Č. 2: Válka ve Vietnamu: 738 miliard dolarů

„V r. 1965 severovietnamští partyzáni zaútočili na americkou vojenskou základnu v Pleiku ve středním Vietnamu a Spojené státy zahájily operace Burácející hrom, která se stala nejdelší bombardovací kampaní amerického letectva po druhé světové válce. Nálety na Severní Vietnam stály Washington asi 900 milionů dolarů“, zatímco „vietnamská válka, která trvala osm let, stála USA 738 miliard dolarů (v cenách r. 2011) a více než 58,000 mrtvých vojáků.“

Vrtulníky americké armády ostřelují kulomety řadu stromů, aby kryly postup jihovietnamských pozemních jednotek při útoku na tábor Vietkongu 18 mil severně od Tay Ninh, severozápadně od Saigonu, březen 1965.

Vietnam,“ poznamenává RIA Novosti, „je pravděpodobně nejvíce popisovanou válkou v americké literatuře; bylo natočeno přes 500 filmů a seriálů věnovaných této válce obnovujících mytologii kampaně, která zanechala nesmazatelnou stopu v mysli americké společnosti. Jedním z důsledků účasti Washingtonu na válce byl 'vietnamský syndrom', projevující se odmítáním mnoha Američanů podporovat riskantní a dlouho trvající vojenské kampaně.

USA používají zastaralá letadla z éry vietnamské války proti Daeš

V letech 1965 až 1975 shodilo americké letectvo podle odhadů 7,6 milionů tun bomb ve Vietnamu, Laosu a Kambodže, téměř trojnásobek celkové tonáže shozené během druhé světové války. Navíc byly jedovaté defolianty rozstřikovány nad více než 20% celkové rozlohy Jižního Vietnamu, kde zničily miliony hektarů zemědělské půdy. Vietnamská vláda říká, že až 3 miliony lidí nadále trpí nemocemi souvisejícími s Agent Orange, kdy Vietnamský červený kříž odhaduje, že je zmrzačeno nebo trpí závažnými nemocemi v důsledku defoliantu více než 1 milionů lidí.

Vietnamská válka skončila stažením amerických sil v r. 1973 a sjednocením Vietnamu v r. 1975, po invazí Severovietnamců a obsazení Saigonu.
 

Č. 1: Americká „válka proti terorismu“ (Irák, Afghánistán): 1-6 bilionů dolarů

„Po teroristických útocích 11. září 2001 americký prezident George W. Bush zahájil operaci Trvalá svoboda“, sérii kampaní zdánlivě majících cíl boj s globálním terorismem v zemích po celém světě, od Afghánistánu a Iráku po Filipíny, Somálsko, Pákistán, Jemen a Indonésie.

Kongresová výzkumná služba odhadla, že celkové náklady na válku v letech 2001 až 2010 dosáhly 1,147 bilionů dolarů (očištěno o inflaci). Nicméně podle odhadu profesorky Lindy Bilmes z Vládní školy Johna F. Kennedyho z r. 2013, když se vezmou do úvahy i náklady na dlouhodobou zdravotní péči a invalidní dávky, doplňování armády a sociální a ekonomické náklady, dosáhnou celkové náklady války 4 až 6 bilionů dolarů.

Co je neskutečně špatně na zahraničně-politické doktríně Washingtonu

Bilmes poukazuje na lékařskou péči poskytnutou 886,161 veteránům z Iráku a Afghánistánu a na fakt, že 783,623 z nich, od r. 2013, podalo u Správy záležitostí vysloužilců žádost o invalidní důchod. „Největší část tohoto účtu teprve bude muset být zaplacena,“ řekla.

To,“ poznamenává RIA Novosti, „činí válku proti terorismu nejdražším konfliktem v americké historii. Ve druhé světové válce, dříve považované za nejdražší kampaň v americké historii, utratila Amerika podle odhadů 3 biliony dolarů (po zohlednění inflace).

Mimo těchto finančních nákladů stála válka proti terorismu USA vedenou koalici život tisíců vojáků, a další desítky tisíc jich byly raněny. Ani o válce v Iráku, ani válce NATO v Afghánistánu nelze říct, že by je bylo možno považovat za úspěch. Po více než deseti letech sektářského násilí jsou nyní velké části Iráku okupovány islamistickými ozbrojenci Daeš. V Afghánistánu mezitím došlo k opětovnému ovládnutí velkých oblastí země Talibanem, jak je mise NATO ukončována.


The Five Most Expensive Military Operations Since WWII vyšel 21. března 2016 na Sputnik News. Překlad v ceně 658 Kč Zvědavec.

Palmýra před osvobozením, sil je dostatek (video)

0
0

24.3. 2016   Eurasia24
napsal/přeložil Geo
Syrská armáda a její spojenci pokračují za podpory ruského letectva v osvobozování historického města Palmýra.Syrské armádě a provládním silám se v minulých hodinách podařilo dostat pod kontrolu takzvaný Palmýrský triangl a usnadnit si tak vstup do města z jihu. Dostaly se tak nejblíže k samotné Palmýře od ústupu z města 21. května loňského roku.

Podle informace portálu Rusvesna.su byly z rozhodnutí syrského vojenského velení do okolí Palmýry k stávajícímjednotkám přesunuty rovněž úderné oddíly Golanského pluku a brigády Pouštní sokoli. Celkový početní stav syrských a spojeneckých sil u Palmýry tak činí více než 6 tisíc mužů.

Proti teroristům z Islámského státu stojí nejen početná pěchota, ale i mohutná síla bojové techniky – jak ukazuje následující video z posledních bojů o Palmýru. Na záběrech jsou patrné na syrském bojišti dosud nevídané tanky T-72B s reaktivním pancéřováním Kontakt-5 (pravděpodobně obr. 1989 g) a jen vzácně zabírané francouzské lehké útočné vrtulníky Aérospatiale Gazelle s protitankovými střelami HOT...

Turecko bude mít opět co vysvětlovat. Odhalené dokumenty teroristů dokazují svědectví o dodávkách ropy do Turecka

0
0

24. 3. 2016   Sputnik

Na webových stránkách televizního kanálu RT byly uveřejněny dokumenty IS (v Rusku zakázán) a výpovědi jeho zajatých teroristů o ropném odvětví islamistů a o exportu ropy do sousedního Turecka.

Natáčecí skupina RT, která pracovala na dokumentárním vyšetřování, se nacházela na služební cestě v syrském Kurdistánu od 27. února do 15. března ve městech Šaddádí, Rumilan, Kámišlí a Tell Abiad a natáčela film o tom, jak Islámský stát obchoduje s ropou a o jeho možných vztazích s Tureckem.

Natáčení se odehrávalo také v domech, které byly dříve okupované veliteli IS, kde byly nalezeny opuštěné dokumenty o těžbě a prodeji ropy, poznámky o trestech, věrouce a agitační literatura.


Z Turecka do Sýrie — teroristé

Dokumenty se dostaly do rukou Lidových obranných jednotek (YPG) při dobytí města Šaddadí na severu Sýrie, a pak byly předány zpravodajům RT, kteří navštívili tuto oblast. Kurdští domobranci zajali rovněž teroristy z Turecka, Saúdské Arábie a jiných zemí, kteří vyprávěli o stycích IS a Turecka.

Zajatý terorista tureckého původu například vyprávěl, že většina islamistů přijíždí do IS přes území Turecka. Ani turecké úřady, ani pohraničníci jim nečiní v tom žádné překážky.

„Kdy jsem přecházel přes hranici, bylo asi 10 hodin ráno. Nikdo nám v tom nebránil. Překročili jsme hranici bez překážek", řekl zajatý Turek. Podle jeho slov se na hranici nachází velké množství tureckých vojáků a důstojníků, ti ale nebrání proudu lidí, kteří se chtějí připojit k teroristům.

„Tento region je důležitý z hlediska vojenského. Při překročení hranice nám ale nikdo nepřekážel", říká zajatec.

Podle jeho názoru, dochází k tomu proto, že Turecko využívá IS ve vlastních zájmech. „Turecko a IS mají společného nepřítele — YPG (kurdské lidové obranné jednotky). Turecko se nechce do toho plést, chce se zbavit nepřítele cizíma rukama", soudí zajatý islamista.

Na potvrzení skutečnosti, že teroristé bez překážek procházejí tureckým územím, ukazují kurdští bojovníci novinářům svazky pasů lidí, a to jak mužů, tak i žen. Ve všech těchto pasech jsou záznamy o vstupu do Turecka.

Tyto doklady včetně občanských průkazů a cestovních pasů se dostaly do rukou domobranců YPG také po dobytí Šaddadí. Podle předpokladu kurdských bojovníků, majitelé těchto dokumentů, které museli po příjezdu do ISIL odevzdat, jsou nejspíše už mrtví.

Místo svého pasu dostává rekrut po příchodu do IS agitační literaturu. Novináři RT našli například v „kanceláři" teroristů knihu „Jak svádět ideální boj proti zločineckému Asadovu režimu". Je příznačné, že kniha byla vydána v tureckém Istanbulu (je tam dokonce tiráž), a nakladatelství má účet ve Facebooku.


Ze Sýrie do Turecka — ropa

Zajatý Turek-islamista řekl, že vytěženou ropu IS prodává do Turecka — přičemž v takových objemech, že to nemůže nevědět turecká vláda.

„Probíhá obchod s ropou, tím jsem si jistý… Kromě toho oni (Turci — red.) pomáhají IS s potravinami a dalšími nezbytnými výrobky. Na IS se vztahuje embargo, nemají jak dostat potraviny. Dále jim pomáhají s penězi, zbraněmi, náboji. Takovouto pomocí. A to vše se dělá otevřeně," ujišťuje turecký ozbrojenec.

O tom, že ropa je na území Islámského státu těžena v průmyslovém měřítku a profesionálně, svědčí trofejní dokumenty. Mezi nimi jsou listiny na formulářích „Oddělení ropy a plynu ministerstva přírodních zdrojů Islámského státu" o ropě odvezené v lednu 2016 řidiči cisteren.

Pokud máme věřit těmto dokumentům, řidiči kupovali ropu u IS za cenu od 12 do 26 dolarů za barel. Odvoz probíhal z ropných polí Kabiba, Režura, Makchul a Al-Chejr. Například jen 23. ledna bylo z ropného pole Kabiba odvezeno 383 barelů za cenu $13/barel — celkem 4979 dolarů.

Dalším je dokument o přijetí do práce do jednotky „Oddělení ropy a plynu IS", která se nachází v oblasti Al-Baraku, dvou nových inženýrů. Dokument dostatečně podrobně a kompetentně rozepisuje povinnosti nováčků — oprava těžebního vybavení, včetně toho, které je poškozené od leteckých úderů, pokládání nových ropovodů. Celkem bylo v tomto oblastním oddělení 17 zaměstnanců, včetně 5 vedoucích a několika pracovníků.

Na televizním kanálu RT informovali, že z výsledků vyšetřování jejich žurnalistů dávají dohromady dokumentární film. Bude hotový za měsíc.

Dokument s dodacími listy o prodeji neočištěné ropy v barelech z vrtu 215, pole Kabiba. Cena 13 dolarů za barel, vytěženo 383 barelů, celkem 4979.00 dolarů. 23. ledna 2016.

Knížka pod titulkem „Jak svádět ideální boj proti zločineckému Asadovu režimu“ a páska sebevražedného teroristy.

Knížka byla otištěna v Istanbulu a nalezena v nemocnici v Šaddadí, kterou bojovníci IS udržovali dokonce i poté, co bylo osvobozeno celé město.

Dokument s dodacími listy na prodej neočištěné ropy v tunách z vrtu Rižura. Cena $70/tuna, celkově 19,18 tuny, celkem $1342.60. 23. leden 2016.

Dokumenty s dodacími listy na prodej neočištěné ropy nalezené na podlaze bytu jednoho z velitelů IS.



Obama se zřejmě inspiroval u prezidenta Zemana .....

0
0
Lubomír Kvapil
24.3. 2016   Rukojmí
Americký prezident v minulých dnech navštívil Kubu a po jeho závěrečném prohlášení, si zřejmě spousta lidí u nás vzpomenula na Miloše Zemana.
A co přesně Barack Obama prohlásil ? Nic víc, než to, že USA by se mohly v oblasti základních lidských práv od Kuby něčeho nového přiučit. Zní to povědomě ? Jistě, podobnou větu pronesl náš pan prezident při návštěvě Číny.

Zřejmě tedy americký president podlehnul kouzlu našeho prezidenta, nebo je také tajným propagátorem podivné propagandy, která nehájí lidská práva tak, jak by si někdo představoval.

Jenže v tom není sám. Nedávno ve Velké Británii vítali občané čínského prezidenta v ulicích s vlaječkami a nadšeně mávali, když projížděl ve zlatém kočáře spolu s královnou Alžbětou II. Pak ještě napočest vzácného hosta zazněla slavná dělostřelecká salva.

V tomto ohledu se zase inspiruje náš Hrad u Britů, jelikož podobné přivítání chystá také.

Z takových věcí musí mít nejeden bojovník za lidská práva v hlavě guláš. Od koho se tedy má kdo inspirovat a kdo má koho poučovat ? Kdo to dělá špatně a kdo ještě hůře ?

Abych vám pravdu řekl, jsem rád, že napatřím, mezi ty zatvrzelé humanisty, kteří při každé příležitosti pořádají demonstrace a sepisují petice s mediální podporou v zádech.

V tuto chvíli bych totiž nerad do televize vysvětloval, koho si má naše česká poslečnost vzít za příklad a ještě to odůvodňovat ve světle již uvedených faktů.

Čert aby se v těch lidských právech vyznal.

Teroristická skupina IS připravila 400 bojovníků pro útoky v Evropě,informuje AP

0
0
24.3. 2016   AC24
Teroristická skupina Islámský stát (IS, v Rusku zakázaná) vycvičila a vyslala do Evropy přinejmenším 400 bojovníků za účelem páchání teroristických činů, informuje agentura Associated Press s odvoláním na nejmenované zástupce výzvědných služeb evropských zemí a Iráku.
Bojovníky trénují k útokům v západních zemích ve speciálních táborech v Iráku, Sýrii a možná i v zemích postsovětského bloku, informovaly zdroje agentury. Podle jejich údajů dostali bojovníci rozkaz, aby našli vhodný čas, místo a způsob ke splnění své mise.

Teroristé jsou rozděleni do menších skupin, podobných těm, které spáchaly teroristické činy v listopadu loňského roku v Paříži a v úterý v Bruselu, upřesnily zdroje agentury.

Jak daleko je sedmá generace stíhaček

0
0


Jan Campbell
24.3. 2016   Vaše věc
Sedmička je podle numerologie i moje číslo, proto se občas o něj starám. Dnes, kdy ještě ani pořádně nevíme so jsou a co vše budou umět letadla páté generace, mnozí vojenští a nevojenští povolaní, jak na východě, tak i na západě, mluví a píšou o sedmé generaci, jako kdyby stroje mohly rodit. Protože snad jedinou spásou pro člověka před následky jím vymyšleným a postaveným strojem bude jeho fantazie, rozhodl jsem nabídnout jeden úzký pohled do budoucnosti. V ní, podle mého hodnocení, se bude ještě větší množství lidí snažit vyžít a přežít, na druhé straně bude stále menší množství lidí ochotno se chtít dělit, protože bude přesvědčeno, že je schopné lidi ve velkém množství zabíjet. I s pomocí stíhaček Protože nejsem Julius Verne ani nikdo jemu na píď podobný vypůjčuji si pro tento příspěvek polského multitalenta, který umřel před deseti roky, 27. března 2006.

Stanisław Lem (1921 – 2006) byl polský spisovatel, filozof, lékař, futurolog a satirik, světoznámý autor sci-fi, jehož knihy, kterých se prodalo přes 27 milionů, byly přeloženy do 40 jazyků. Jedna z knih nazvaná Nepřemožitelný - polsky Niezwyciężony (1964) nabízí představu, jak by mohla vypadat letadla a bojové technologie sedmé generace, a jaké otázky mohou vzniknout. Hvězdolet Nepřemožitelný je vyslán na planetu Regis III, aby zde pátral po ztracené sesterské lodi Kondor. Nalezne ji po několika dnech pátrání. Systémy lodě jsou nepoškozené, avšak posádka je mrtvá.Zahynula za podivných okolností. Posádku i místní život na souši zničil podivný kovový hmyz, který se vyvinul neorganickou evolucí z robotů zaniklé mimozemské civilizace a jeho prioritou je zničení všeho organického života na planetě. Uvádím tento příběh jako pokračování příspěvku Cesta do pekla, Jak se létá na ukradeném a dalších, které jsem napsal v posledních týdnech.

Současně připomínám, že první generace letadel začala německým Messerschmitt-262, druhá sovětským MIG-15 a F-86, třetí MIG-21 a F-4 a čtvrtá MIG-29, SU-27, F-15, F-16. V současné době lze počítat to páté generace americký F-22 a F-35, ruský T-50 a čínský J-20. Z ekonomických důvodů létá pouze F-22, sériová výroba TU-50 se podle různých informačních pramenů očekává kolem 2020 a sériová výroba čínského J-20 ještě později.

Uvedené konstatování neznamená, že by se již nepracovalo na šesté a sedmé generaci. O některých aspektech letadel a technologií šesté generace, ke které se řadí mimo jiné bezpilotní letadlo a laserové zbraně, jsem se krátce zmínil v posledním příspěvku. To i proto, že vývoj těchto zbraní probíhal již v SSSR. Tím naznačuji časovou komponentu, systematičnost a finanční náročnost vývoje. Vývoj první generace na druhou potřeboval pouhých 5 let, vývoj ze 4 generace letadel na 5 potřeboval 30 – 35 let. Kolik to stálo peněz, nechci ani vědět. Nabízejí se proto otázky ohledně kde a kdy, by měla být nasazena 6 a 7 generace letadel a zbraní, s použitím jaké metody nebo jakých metod, a samozřejmě s jakým cílem. Protože to nevím, nabízím jako odpověď spojení myšlenky knihy Stanislawa Lema a nesmyslný projekt protiraketové obrany USA. PRO štěpí Evropu, ohrožuje mír a indikuje, že tradiční a netradiční zbrojení bude pokračovat a v jejich následku prosazování lidských hodnot a práva v Evropě i ve spojení s tzv. migrační dohodou mezi EU a Tureckem se stane opravdovým luxusem. Tento luxus dovoluje v USA FED a v EU ECB vzít na sebe roli průvodce euroatlantické společnosti do středověku. Tím se pohled EU konečně přiblíží Islámskému pohledu, který vidí svojí budoucnost v hodnotách minulosti, a ne jako doposud my, v pokroku a budoucnosti. Na této cestě nás bude s velkou mírou pravděpodobnosti doprovázet Nepřemožitelná Nano-stíhačka a Nano-bombardér, při pochodu NATO. Z letoucího aparátu páté nebo šesté generace v určité době vyletí nepředstavitelné hejno Nano-stíhaček a bombardérů, proti kterým bude americká PRO vypadat jako kladivo a srp, jimiž by se měl opravit můj současný komputer. Současně se bude obyčejný lid sám zabíjet, především kvůli mýtům, které se budou sypat z nebe jako v poválečné době západní letáčky a čokolády hlásající brzké osvobození. Jak se dostat z této slepé uličky?

Není čas, ani prostor filozofovat a hledat odpovědi, které by byly stejně spekulativními. Menší spekulaci nabízí poslední lekce ze Sýrie, kterou napsal Guy Bechor a izraelském listu Jedi´ot ochronot: Američané byli s rebely proti Asadovi, pak s Asadem proti rebelům, s rebely proti Kurdům, s Kurdy proti rebelům. Jsou právě teď s Kurdy a rebely, nebo proti Kurdům a rebelům? Jsou s Rusy, či proti nim? O co se opírá jejich politika? O přeludy. K tomuto zcela přesvědčivému emocionálnímu popisu dodávám skromně zkušenost z univerzity: Studenti podvádějí nejvíce, když se blíží ke konci určité činnosti, v daném případě zkoušky. Na posledních metrech zrychlují, starají se, aby toho později nelitovali. Kéž by to byla pravda. Opak je však pravdou. S blížícím se závěrem jsme ve velké většině, nejenom studenti, náchylnější k podvodu.

Zkušeností, že s blížícím se závěrem jsme ve velké většině náchylnější k podvodu a sebeklamu si částečně vysvětluji bezkonečnou řadu podvodů a lhaní v oblasti bezpečnostní politiky, lidských práv a také bezradnost EU s její patologickou snahou o rozšiřování (jeden z pěti bodů zahraniční politiky EU je věnován angažmá ve Střední Asii) a v neposlední řadě přísnou regulaci maličkostí spojenou sabsencí regulace ve věcech zásadních. K nim patří mimo jiné podepsaná migrační dohoda mezi EU a Tureckem, která vstupuje dnes platnost. Vezmu-li na zřetel skutečnost, že globalizace plodí nenávist pokořených (Jan Eichler, Právo z 15.10.2015), že globální ekonomika stojí na hliněných nohou (Jan Keller, Právo, 26.8.2015), že v právu neexistuje pojem ekonomický uprchlík, ale pouze ekonomický migrant nebo uprchlík (Věra Honusková, Právo, 9. 3.2016) a poohlédnu-li se mezi občany potvrzuji si starou pravdu, že emotion a motion, tj. emoce a pohyb jsou spojené nádoby, přičemž emoce nás řídí více než si uvědomujeme. Jakým směrem se pohybujeme?

Tak jako Mauna kea (Bílá hora) na Hawai je nejvyšší horou na světě, protože je částečně pod vodou, a ne Mount Everest, hora, kterou vnímáme z povrchu země, stejně jako destilovaná nebo čistá voda není vodičem elektrického proudu, protože vodiči jsou minerály ve vodě, které nevidíme a neumíme si představit, je skutečnost, že si nemohu předpovědět ani den, kdy dostanu rýmu, indikativní odpovědí na otázku titulku příspěvku - Jak daleko je sedmá generace stíhaček: Dříve než se dočkáme hejna Nano-stíhaček sedmého pokolení, které by nás mohli vymýtit, vymýtíme se buď sami svojí hloupostí a ignorancí, nebo se dočkáme neočekávaně očekávané změny systému. Souhlasu netřeba.

Šokujúce video: Turecko, “ostrov stability”, vyvraždilo vlastných obyvateľov

0
0
24.3. 2016 Hlavné správy
Štáb televízie Russia Today natočil znepokojivé dôkazy zločinu, ktorý údajne spáchala na kurdskej populácii turecká armáda. K masakre došlo v tureckom meste Cizra, ktoré sa nachádza na juhovýchode krajiny. Obyvatelia mesta boli po dobu niekoľkých mesiacov podrobený zákazu vychádzania a blokáde. Miestni Kurdovia zároveň pre televíziu uviedli, že turecká armáda zaživa upálila viac ako sto ľudí, ktorí boli počas operácie Turecka proti Strane kurdských pracujúcich uväznení v suterénoch.
Reportér RT William Whiteman navštívil mesto Cizra a natočil následky útoku, ku ktorému došlo ešte v septembri minulého roka. Počas osemdňovej blokády boli odpojené dodávky potravín a vody. Trýzneným obyvateľom bola odopretá lekárska starostlivosť.

Podľa slov moderátora minulý mesiac na povrch vyšla správa, že tureckí vojaci obkľúčili horiacu bytovku a vo vnútri uväznili jej nájomníkov. Pri požiari údajne zomrelo 100 až 150 ľudí.

Podľa výpovede miestnej ženy vláda tvrdí, že bojuje s teroristami. „Ale kde sú tu teroristi?“ pýta sa. A zároveň dodáva: „Všetci, čo zomreli, boli civilisti.“

Žena zaviedla Whitemana do pivnice jedného z domov, ktoré bolo pravdepodobne miestom spálenia ľudí. Miestni tvrdia, že tam bolo spálených 45 až 50 ľudí bez hláv. Celkový počet obetí masakry však zatiaľ nie je známy.

Turecko však trvá na tom, že pri tvrdom zásahu všetci, čo boli zabití, boli teroristami. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan vyhlásil: „Boj proti teroristickej separatiskej organizácií bude pokračovať bez zaváhania až do konca.“

Niektorí z analytikov nazývajú zásah Ankary proti Kurdom genocídou či vojenským zločinom. Kani Xulan uviedol, že Ankara zaútočila na obyvateľov, ktorí sa nezúčastňovali bojov. „V krajine, ktorá ašpiruje na to, aby sa pripojila k Európskej únii a krajina, ktorá si hovorí člen NATO,“ dodáva.

Gregor Copley považuje útok Erdoganovej vlády na Kurdov za genocídu.






Utok na akademikov

Proti útokom Turecka voči Kurdom sa postavili aj akademici. Od začiatku roka podpísalo viac ako 1.000 vedúcich akademikov z celého sveta petíciu, ktorá požaduje, aby Turecko zastavilo vojenskú operáciu proti Kurdom. Avšak Ankara voči viac ako polovici z nich spustila vyšetrovanie z dôvodu podnecovania ľudí k nenávisti a násiliu.

Po zatknutí niekoľkých akademikov, ktorí petíciu podpísali, medzinárodne uznávaný autor Noam Chomský, obvinil prezidenta Erdogana z krízy v krajine. Podľa profesora Davida Graebera, ktorý je signatárom petície, dochádza v Turecku k masovým čistkám umiernených akademikov.

Postoj Slovenska


Slovenskí predstavitelia vyslali jasný signál týkajúci sa postoja voči Turecku. Podľa slov ministra zahraničných vecí a európskych záležitostí Miroslava Lajčáka Slovensko vníma Turecko v otázkach zahraničnej politiky ako dôležitého partnera a vplyvného hráča v regióne.

Rovnaký názor má aj hlava štátu Andrej Kiska. Počas marcovej návštevy tureckého prezidenta Erdogana Kiska uviedol: „Práve v tomto nepokojnom svete je Turecko ostrovom stability a štítom voči hrozbám pre našu bezpečnosť.“ Vzhľadom na vyššie uvedené skutočnosti týkajúce útoku tureckých vojakov na vlastné kurské obyvateľstvo vyznievajú slová o ostrove stability, ako frázy v duchu poslušnosti voči Bruselu.

Pani Merkelová! „Ďakujeme“ za Paríž, za Kolín a za Brusel. V budúcnosti aj za Berlín alebo Bratislavu, Prahu alebo Varšavu?

0
0
24.3. 2016   Hlavné správy
Merkelovú prezývaju v Nemecku ako „matku islamistov“. Teraz sa jej „deti“ opäť zavďačili jej a Európe za samovražednú politiku otvorených dverí a bezhraničného pozvania islamského sveta do Nemecka a za jej nátlak na ich prerozdelenie po celom kontinente.
Bolo by zaujímavé vedieť, ako sa Merkelová cíti, keď vidí zábery stoviek obetí teroristov, ktorým ona umožnila a naďalej umožňuje voľný a nekontrolovaný vstup do našej únie a voľný pohyb po jej členských štátoch.
Merkelovej pridanie sa do obvyklej kakofónie prejavov otrasenia, solidarity s obeťami a podobnými frázami, s ktorými politici stereotypne vystupujú po každej tragickej udalosti, jej iste nepridajú na dôveryhodnosti osoby a jej ničivej politiky. Jej nečinnosť a dokonca až blokáda zodpovedných obranných prostriedkov v európskom kontexte voči nebezpečenstvu islamského terorizmu je minimálne nezodpovedná.

Namiesto uzatvorenia hraníc, ktoré sa ukázalo na Balkáne ako jediné účinné opatrenie a za ktoré patrí balkánskym štátom a Rakúsku naša vďaka, nám nemecká kancelárka indoktrinovala bezvízový styk s Tureckom a tým ďalší prílev státisícov imigrantov. Nie uzatvorenie hraníc, ale pravý opak, ich opätovné zrušenie v rámci Schengenu je Merkelovej liek, ktorým chce liečiť imigračnú krízu a s tým spojený terorizmus. No táto liečba má aj ako iné, aj nežiaduce účinky, ktoré sme videli včera v Bruseli a nechceme ich vidieť u nás.

Je dokázané, že medzi doterajšími ilegálnymi imigrantmi sa nachádzajú aj bojovníci IS a iní teroristi, ktorí sa teraz v rámci EÚ volne pohybujú a ich aktivity koordinujú. Tento bezpečnostný problém jasne existuje a týka sa každej jednotlivej krajiny únie. Napr. nemecké bezpečnostné zložky klasifikujú nebezpečenstvo teroristických akcii na území ich štátu podľa WELT.de ako „veľmi, veľmi vysoké.“ Je nepochopiteľné, prečo nemecká kancelárka nepočúva svojich vlastných bezpečnostných expertov a neriadi sa ich odporúčaniami, ale radšej uprednostňuje nárast rizika pre Nemecko a celú Európu.

Okrem tohto extrémneho rizika terorizmu nás ohrozuje aj nárast kriminality ilegálnych imigrantov, ktorý už napr. v Nemecku dosiahol obludné rozmery, no zo strany politiky sú zamlčiavané a informácie o nich zakázané. V tejto súvislosti povedal jeden vysoký policajný dôstojník denníku BILD: „Pri trestných činoch páchateľov, ktorí majú cudziu štátnu príslušnosť a sú prihlásení v utečeneckom tábore, odložíme spis okamžite zo stola na kraj. Existuje prísne nariadenie vedenia úradu neinformovať o deliktoch spáchaných utečencami.“

Pri takejto informačnej politike niet divu, že na verejnosť sa trestné činy utečencov dostanú len náhodou a rešeršami len tých médií, ktoré stoja mimo mainstreamu, ktorý sa pridáva, až keď sú už veci na verejnosti. Tak ako napríklad v prípade, keď mladé sfanatizované dievča v Hannoveri vrazila policajtovi do hrdla nôž, alebo v meste Celle azylant z Afganistanu železnou tyčou dotĺkol nemeckého učiteľa, ktorý vypomáhal v utečeneckom tábore ako tlmočník.

Takéto a ďalšie „výdobytky“ islamskej invázie ako sociálne nepokoje, strata identity a kultúry očakávajú aj nás, keď nezamietneme Merkelovej zhubnú cestu a nebudeme sa prioritne inšpirovať krajinami Balkánu, Maďarskom a Rakúskom, ktoré svoje hranice uzatvárajú, nakoľko pochopili, že okupácia bude pri nezmenenej politike pokračovať naďalej. Okupanti sa ich cieľu nevzdajú a budú ho realizovať inými trasami, z ktorých jedna môže viesť aj cez našu krajinu.

Pripravme sa tiež na uzatvorenie hraníc a zastavenie prílivu nežiaducich imigrantov. S tým súvisí aj odmietnutie bezvízového styku s Tureckom a jeho členstvo v EÚ, nakoľko tieto rozhodnutia predstavujú len dvere otvorené dokorán ďalšiemu, tentokrát legálnemu prílivu státisícov islamských imigrantov.

Verme, že aj naša nová vláda sa bude uberať zodpovednou cestou a jej konaním a rozhodovaním bude chrániť záujmy nášho národa a odmietne deštrukciu našej vlasti. Aby sme podobné zábery ako z Bruselu, Paríža a Kolína nemuseli vidieť aj z Bratislavy, Košíc alebo Nitry.
Vilibald Kičin
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live