Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Zabírání půdy Izraelem na Západním břehu je největší za poslední desetiletí

0
0

Charlotte Silver
8.4.2016  Wertyz Report

Palestinský pěstitel oliv kontroluje poškození stromů, pokácených 19. října 2013 izraelskými osadníky z osady Eli, poblíž obce Qaryout, nedaleko okupovaného města Nábulusu na Západním břehu. Izrael nedávno prohlásil, že pozemky této vesnice jsou součástí osídlování. (Nedal Eshtaya / APA images)



Tento měsíc (březen) Izrael oznámil získání dvou rozlehlých pozemků v severním a středním okupovaném území Charlotte Silver.na Západním břehu Jordánu, což donutilo skupinu Peace Now (která je proti osídlování), aby upozornila na to, že se izraelská vláda vrátila ke své hlavní pozemní konfiskační politice z dob před rokem 1993, kdy došlo k podepsání tzv. mírové dohody z Osla (dohoda byla podepsána 13. září 1993 ve Washingtonu, pozn. překl.).

21. března izraelské úřady začaly oznamovat palestinskému obyvatelstvu z vesnic v oblasti Nábulusu - al-Sawiya, al-Lubban al-Sharqiya a Qaryout - že jejich pozemky budou prohlášeny za „státní půdu“ a stanou se tak součástí izraelské osady Eli.

Od roku 2014 vesnice podávaly protest k izraelskému nejvyššímu soudu o začlenění svých pozemků do osady.

Celkový objem zkonfiskované půdy je nejasný, palestinské zdroje hlásí 1 200 dunamů (300 akrů) a Izraelská okupační správa COGAT udává 612 dunamů, které byly přičleněny k osadě Eli.

Týden před tím Izrael oznámil, že zkonfiskuje 2 342 dunamů (579 akrů) půdy poblíž Jericha a podél koridoru mezi Jeruzalémem a Mrtvým mořem, která je cennou dopravní tepnou pro cestovní ruch.
Charlotte Silver.
Podle skupiny Peace Now budou na této půdě vystavěny stovky nových bytových jednotek, a zároveň budou podél silnice turistické lokality a obchůdky se suvenýry.

V této oblasti je také 20 beduínských vesnic z kmene Džahalinů, které se Izrael také snaží násilně vytlačit.

Izrael má v úmyslu postavit tisíce bytových jednotek pro osadníky v prostoru mezi Jeruzalémem a Jerichem, na okupovaném Západním břehu Jordánu, který nazývá E1.

Nové izraelské kolonie by ještě více izolovaly východní Jeruzalém od zbytku okupovaného Západního břehu a rozdělily by Západní břeh od severu k jihu.

Ačkoliv premiér Benjamin Netanjahu odložil v roce 2013 masivní projekt E1 z důvodu mezinárodního tlaku, tak přesto v tichosti obnovil stavební plány.

Loni v prosinci skupina Peace Now oznámila, že získala dokumenty v rámci svobody informačního zákona, které ukázaly, že ministerstvo bytového hospodářství plánuje postavit tisíce domácností v E1.
Okrajová služba

Organizace spojených národů kritizovala zabírání pozemků poblíž Jericha v průběhu tohoto měsíce a nazvalaCharlotte Silver. tento krok „překážkou pro oboustranné řešení“.

OSN zopakovala dlouhotrvající názor, že „osady jsou podle mezinárodního práva nezákonné“, ale kromě občasného slovního napomenutí tato mezinárodní organizace a její členské státy nepřijaly dosud žádná opatření, aby Izrael dovedly k odpovědnosti.

Americké Ministerstvo zahraničí také kritizovalo Izrael za to, že „v zásadě podkopává vyhlídky na oboustranné řešení“.

„V jistém smyslu odřezávají tímto nejnovějším oznámením Západní břeh pomocí, protože pozemky jsou umístěny ve strategické oblasti,“ řekl Jamal Juma, koordinátor kampaně „Stop the Wall grassroots“ (Zastavte zeď), zpravodajskému internetovému portálu Middle East Eye.

„Leží vedle Green Line (Zelené linie) na jedné straně a rozšiřují se až do údolí Jordánu,“ dodal, přičemž použil termín [Zelená linie], který se běžně používal pro linii, vytyčenou v příměří z roku 1949, oddělující Izrael, tak jak byl založen v roce 1948 ze Západního břehu, který obsadil v roce 1967. „Pokud to bylo provedeno, tak to bude znamenat, že celá severní část Západního břehu bude odříznuta od středu Západního břehu.“

Před necelými dvěma lety Izrael oCharlotte Silver.známil zabavení 1 000 dunamů nedaleko Betléma, což vyvolalo podobné veřejné odmítnutí – a zároveň podobnou absenci konkrétních kroků - od amerických představitelů a představitelů OSN.

Skupina Peace Now tehdy řekla, že na Západním břehu nedošlo k tak velkému zabírání pozemků od roku 1980.
Nepřetržité konfiskace

Peace Now, organizace, která se zavázala jak k zachování Izraele, jako státu s židovskou většinou, tak k ukončení okupace Západního břehu, tvrdí již celá léta, že navzdory trojnásobnému zvýšení populace osadníků od mírové dohody z Osla (z roku 1993), je oboustranné řešení uskutečnitelné.

Peace Now založila svůj argument na skutečnosti, že k většině nárůstu došlo v rámci tzv. osídlovacích bloků, které by zůstaly pod izraelskou kontrolou podle hypotetických „výměn pozemků“, které by zpětně zlegalizovaly získání půdy.
Charlotte Silver.
Rozšířením definice o osídlování těchto bloků může Izrael skrývat, do jaké míry se jeho kontrola nad Západním břehem nadále prohlubuje, navzdory mírovému procesu.

Yiftah Curiel, mluvčí izraelské ambasády v Londýně, nedávno tvrdil, že „90 nebo 95 procent osad je umístěno v rámci toho, co se nazývá osídlovací bloky... Takže si myslím, že osady nejsou asi tou hlavní překážkou k zachování míru, jak by se na to ostatní rádi dívali.“

Ve skutečnosti byla většina půdy, na nichž teď stojí osady, prohlášena izraelskou armádou během 90. let jako „státní půda“ poté, co izraelský nejvyšší soud rozhodl, že osady nemůžou být postaveny na soukromé palestinské půdě, vyvlastněné prostřednictvím vojenských nařízení.

Takže po tomto rozhodnutí z roku 1979 začal Izrael s vyvlastňováním velkých segmentů palestinské půdy jednoduše tím, že je prohlásil za „státní půdu.“

Ve shodě s mírovou dohodou z Osla izraelská vláda přestala oficiálně zakládat nové osady a zpomalila vydávání prohlášeCharlotte Silver.ní o „státní půdě“.

To vedlo k rozšiřování „základen“, izraelských osad, které jsou podle izraelských zákonů ilegální, ale přesto byl umožněn jejich vznik prostřednictvím tajné státní podpory a následného zpětného schválení.

Izrael rovněž pokračoval v oficiálním rozšiřování již stávajících osad, často na pozemcích, které byly předtím vyvlastněné.

Všechny izraelské osady jsou podle mezinárodního práva nelegální.

Od roku 1999 Izrael neustále prohlašuje desetitisíce dunamů půdy na Západním břehu za „státní půdu“, a to v průběhu údajně přezkoumávaných prohlášení, učiněných v 90. letech, stejně jako pozemků s „nedefinovaným vlastnictvím“.

Prostřednictvím tohoto procesu Izrael zpětně legalizoval nejméně dva tucty základen.

Například loni v říjnu Izrael oznámil, že má v plánu schválit shluk pěti základen na Západním břehu, které budou obsahovat stovky budov, rozmístěných na šesti kilometrech čtverečních.

Úřední činitelé odhalili tento krok v reakci na petici, kterou podala skupina na ochranu lidských práv Yesh Din, vyzývající k okamžité evakuaci osadníků, protože žijí na palestinském území a byli zapojeni do násilných útoků na Palestince.

Nedávná konfiskace pozemků nedaleko Nábulusu je popisována izraelskými úřady jako korekce hranic, nikoli konfiskace, protože je založena na zjištěních tzv. skupiny Blue Line, který přezkoumává dřívější prohlášení o „státní půdě“.

Mezi lety 1999 až 2011 skupina Blue Line přezkoumala 195 000 dunamů půdy a klasifikovala „drtivou většinu“ jako státní půdu.

Tento článek vyšel 30. března 2016 na webu Electronic Infatada, jeho autorem je Charlotte Silver. Pro WertyzReport přeložila Jana Schönová.

Že prý v Německu rapidně klesl počet imigrantů žádajících o azyl!!!

0
0
Ladislav Kašuka
8.4. 2016   posláno redakci NR
Proč by takový imigrant měl žádat o azyl? V současnosti se po Německu pohybuje přiznávaných cca 500 000 NEREGISTROVANÝCH imigrantů! Nikdo nezná jejich jméno, ani zemi původu! Další co přicházejí, zjistili, že není třeba se registrovat, nebo žádat o azyl! Stačí, až jich bude dost a pak převezmou moc! Zatím se skrývají v muslimských čtvrtích a vyčkávají!

Všechny tyto zprávy o vracení uprchlíků, nebo o poklesu počtu žadatelů o azyl, jsou jen kouřovou clonou Bruselem a Washingtonem založeného požáru, který má postupně "spálit" celou Evropu! Až bude požár dostatečně velký a lidé v boji proti islámským radikálům zachvátí taková nenávist, že úplně zapomenou, jak k této situaci vlastně došlo, nastoupí do akce americká (a evropská armáda, po jejíž vytvoření naivně volá čím dál více lidí) a smete všechen odpor!

Nedělejte si však iluze, že při této akci vojsko zatočí pouze s islamisty! Na řadu přijdou spolu s nimi také všichni, kdo volají po silných národních státech, nebo po přátelství s Ruskou federací! Plán na domestikaci příliš svobodomyslné, příliš národní a příliš suverénní Evropy byl vymyšlen již dávno a nyní nadešel čas jeho realizace! Vládci světa vodící jako loutky na šňůrkách západní politiky totiž začali spěchat! Znervózňuje je nárůst popularity a síly Ruska a mají velký strach, že v osobě ruského prezidenta Putina narazí na druhého Stalina, který dokázal před 70 lety jejich plán na ovládnutí světa na velice dlouhou dobu překazit!



Tereza Spencerová hovoří s Petrem Pelikánem, arabistou, který přestoupil na islám. O islámu, migračních vlnách, paralelních společnostech nebo o Kuvajťanech v Teplicích

0
0
Petr Pelikán 
8.4. 2016   Literární noviny
Kuvajťané v Teplicích jako Češi v Hurgádě
Jedna česká dívka mi vyprávěla, jak tady u nás kdysi konvertovala k islámu, odjela do Egypta, našla si tam práci, manžela… a pak pobíhala po bytě s koránem v ruce a neustále manželovi, muslimovi, ukazovala příslušné pasáže, protože on ke své víře přistupoval „s nadhledem“. Lze z toho vyvodit, že přestup na jinou víru v prostředí, v němž daná víra není žita, vede k produkci „poturčenců“?
(Foto : archiv P. Pelikána)
Musím říci, že se Češek, které přestoupily na islám, spíš bojím. Súdánský „mediální džihádista“ Muhammad Abbás rád zdůrazňuje, že ženy jsou emocionálně nevyrovnané a proto mají být v některých právech omezeny. Když se podívám na české konvertitky, mívám pocit, že má kapku pravdy. Platí pro ně „poturčenec horší Turka“.

Naznačujete, že muži konvertité jsou víc nad věcí, tedy nad koránem?

Nad Koránem? Taková formulace zavání rouháním! Politicky korektněji bych spíš řekl, že některé Evropanky konvertují, protože v islámu hledají únik od něčeho, co ve skutečnosti nosí v sobě a co je součástí emoční stránky jejich osobností. Vkládají to pak i do svých interpretací islámu a dost agresivně to vnucují okolí. Všimněte si, že když od islámu odpadnou, což je opět v případě žen častějším jevem než u mužů, nezřídka proti němu aktivně veřejně útočí. Přitom o islámu ve skutečnosti mnoho nevědí. Mají subjektivní hořkou zkušenost s praxí určité komunity, ale mluví o islámu jako systému. Islamofobové, kteří od nich ve velkém berou informace, by se možná měli někdy zamyslet nad tím, proč islámské právo snížilo věrohodnost svědectví ženy u soudu. Pro jistotu dodávám, že kdyby se toto omezení mělo aplikovat tady a teď, bych byl zásadně proti. Evropanky jako druh už totiž neomdlévají, když se splaší kůň, ani jim nepuká srdce, když je opustí černý myslivec. Kdo ale udělal osobní zkušenost s orientální společností nebo se aspoň podívá na scénu s kamenováním z filmu Život Briana, ví, že islámské právo na tohle ustanovení nepřišlo z čirého machismu.

Konvertování jsem ale zmínila proto, že podobné chápání islámu „mimo realitu“ přitom nejspíš platí i pro české „bojovníky proti islámu“. Ti poctivějších z nich si korán přečetli, ti ostatní ani to ne, ale všichni „vědí“, že je islám takový a makový…

Dívá-li se na islám někdo z venku, jako nemuslim, dopouští se obvykle logického paradoxu. Tím, že nevěří v seslanost islámu, říká, že islám vytvořili a vytvářejí lidé, a proto islám může být jakýkoli. A zároveň říkají, že islám je zlý. A to je paradoxní, vždyť pokud ho vytvořili lidé, tak ho mohou i změnit. A ono se tak i děje.

Praxe islámské společnosti se samozřejmě nějakým způsobem vyvíjí, otázkou je spíš jak dynamicky. V tom podle mého spočívá jeden z největších problémů konfrontace západní společnosti a islámského světa. Bez ohledu na některé relikty je západní společnost sekulární, ateistická, a její hodnoty se vytvářejí společenskou smlouvou. Islámský svět se naproti tomu stále různými způsoby odvolává na „vůli boží“, která je ale půldruhého tisíciletí stará. Život v islámském světě se tedy sice vyvíjí, ale kromě koránu a sunny nemá další pramen a s tím se musejí vyrovnávat i ty nejmodernističtější proudy. Za onou západní „společenskou smlouvou“, která se může vyvíjet rychle, proto islám nutně musí zaostávat, takže se hodnotová propast mezi těmito světy neustále rozšiřuje. Podle mého přitom ale nelze mluvit o tom, že něco je dobré a něco špatné. Islámský konzervativismus může mít něco do sebe třeba tím, že se nepouští do překotných společenských přeměn, jindy je ale konzervativní moc.

V hodnocení islámu u nás převládají negativní náhledy, byť jediný islám v praxi neexistuje. Většina muslimů v Indonésii žije zcela jinak než ti v Saúdské Arábii nebo třeba v Sýrii. Islám může mít v praxi tisíce tváří a proto svým způsobem věty typu „Islám je zlý a násilný“ nemají smysl…

U nás směšujeme muslimskou společnost s islámem coby obecným učením. Když se zeptáte třeba v Libanonu nebo v Egyptě, zda tam mají islám, tak vám – snad s výjimkou těch největších magorů, čímž myslím wahhábisty – všichni řeknou, že nikoli, že čistý islám nepraktikují. Onen „čistý islám“ podle koránu je v současnosti v islámských společnostech nedosažitelným ideálem, a blíží se k nim jen ti, které -- nejen my na Západě, ale i mnozí muslimové -- máme za extremisty.

Přitom je to ale současně otázka slov – být extremistou podle mého nemusí být nic špatného. Někdo může být třeba extrémní lidumil, ne? A já nevím, jestli jsou špatní ti muslimové, kteří se snaží praktikovat islám, který už prakticky neexistuje, protože je to nepohodlné, špatně kompatibilní se současností, technickou úrovní…

A zároveň je i otázkou, jestli právě tito pravověrní náhodou nejsou od ideálu dál, než ti, co víru takříkajíc flákají. Základní otázkou totiž je, jestli se ono Muhammadovo zjevení má brát jako uzavřený celek, jako něco, za co už nedá jít. Právě takový je postoj sunnitského islámu – lidstvo Muhammadem dovršilo svůj vývoj a následuje už jen úpadek. Druzí ale nadhazují, že Muhammad jen narýsoval další směr, kterým je třeba se ubírat.

Muslimové se na tom neshodnou a nejhorší je, když do toho zasahují Evropani. Zářnými příklady budiž třeba Tony Blair nebo u nás Luboš Kropáček, kteří rádi používají obraty typu „Toto není správný islám.“ Ať jdou někam! Tak ať se stanou muslimy, ale ať nementorují, že islám je takový, jak mu rozumějí oni.

Pojem „extremismu“ se ale v islámu dnes pojí především se saúdským wahhábismem, který se často násilím šíří i do oblastí, kde na něj ani muslimové nejsou zvědaví. Mám na mysli třeba Egypt, Sýrii a okolí, ale třeba také Kavkaz. A s extremisty přichází do relativně moderních společností středověk.

Extremismus je obvykle to, co se neshoduje s naším způsobem života a naším myšlením. Je jasné, že naše společnosti žily jinak před sto lety a jinak žijí teď. Jak my ale víme, jestli dnešní způsob života je lepší než ten pár staletí před námi?

Na to se nedá odpovědět, a také proto tím nelze ospravedlnit snahu wahhábismu a saláfistů rušit moderní život.
Vezměme to podle sebe. Já vcelku nostalgicky vzpomínám na dobu, o níž se moje dcera učí jako o pekle na Zemi. Co mi v tom komunismu vlastně chybělo? Byl jsem mladší, líbil jsem se holkám, měl jsem prospěchové stipendium, které stačilo na mé potřeby, jinak mě živila maminka a všechno bylo skoro bezvadné. Také bych se do těch časů nechtěl vrátit, ale vzpomínám na to nostalgicky, protože vzato kolem a kolem jsem byl šťastnější než jsem dnes. Je otázkou, jestli materiální blahobyt a technologický pokrok jsou tím jediným, po čem lidé touží, nebo jestli chtějí ještě něco jiného. A v muslimských společnostech často dochází k určité rozpolcenosti – lidé se mají sice lépe, ale zároveň vědí, že se něčím provinili proti ideálům, které jsou v nich zakořeněny.

Vy takovou rozpolcenost vnímáte také?

Já právě ne. Jsem výchovou Čech, vyznáním muslim, a tak budu vždy víc Čech než muslim. Mohu o tom sice teoretizovat, ale zmíněný rozpor v sobě nikdy mít nebudu.
Současné diskuse o islámu jsou důsledkem migrační vlny a vy jste byl kdysi u jejího samého počátku, coby styčný důstojník českých jednotek při americké agresi v Iráku.

Nemyslím si, že tehdy migrace začala, protože je to jev spíše trvalý. Znám dobře případ Súdánu, odkud vždy spousty lidí odcházely za lepším, a to především do bohatých ropných států Perského zálivu. Odcházeli i do Iráku nebo Libye, ale oba tyto státy jsou už v háji. Jezdili i do Kuvajtu, ale odtud byli vyhnáni kvůli postoji súdánské vlády k americké politice. Kuvajt jim návrat dlouho nedovoloval a dnes už to ani nejde, protože v mezidobí už Súdánci nejsou schopní konkurovat levnější a výkonnější pracovní síle z Asie. Proto dnes ti lidé nevědí, kam jít, a přitom migrovat chtějí a potřebují. Zkrátka, migrační vlna není způsobena jen válkami.

Dnes se navíc k válkám přidává drastické sucho – na Blízkém východě nejhorší za 900 let – nebo opakující se hrozba hladomoru v subsaharské Africe…

V Sýrii se neválčí, protože by tam lidé měli hlad. A když byl v Súdánu v 80. letech minulého století v důsledku sucha velký hladomor, tak třetina lidí prostě umřela a nikdo se o to moc nestaral…

Co tedy podle vás migraci způsobuje?


Migrovalo se vždy, jen jsme si toho nevšímali. I podle statistik nejsou největší cílové země v Evropě. Pro Afghánce je to například Pákistán, pro jiné Írán. Jen do Súdánu přijelo v posledních letech na 150 tisíc Syřanů a Súdán s tím nemá sebemenší problém. Zatím. Za deset let ale bude půlka súdánské ekonomiky v syrských rukou, protože Syřani jsou naprosto bezohlední kšeftsmani. Súdánci budou hořce litovat, že je k sobě vpustili.

Budiž, migrovalo se vždy a my si tohoto fenoménu všímáme až ve chvíli, kdy zamířil k nám do Evropy. Proč tedy změnil směr?

Myslím, že jedním z důvodů je skutečnost, že je tento směr možný z bezpečnostního hlediska. Když kdysi převáděl lidi Král Šumavy, tak ho pohraničníci zastřelili a bylo po ptákách. Dnes už to takto dělat nejde. Jakmile se do Evropy dostane dostatečně velké množství lidí, tak už si je – z důvodů mediálních, lidskoprávních, politických a jiných – nikdo postřílet neodváží.

A podívejte se i na to, kam všichni ti lidé směřují. Podle nich my, Slovensko nebo třeba Rumunsko ani nejsme Evropa. Jdou raději tam, kde je podle jejich představ blahobyt. A především, migrují za svými komunitami, ať už bude řeč o krajanech, souvěrcích, rodinných příslušnících… Jakmile se totiž někde vytvoří jádro nějakého společenství, tak už se jen neustále nabaluje. A čím větší tyto komunity jsou, tím rychleji i rostou.

Jsou příslušníci těchto komunit připraveni se z Evropy jednou vrátit?


Myslím, že ne. Podle mého třeba pro Syřany není primárně důležité přečkat válku v bezpečí, ale získat dva pasy a mít pak výhody obou světů. To je ideál většiny migrantů – mít německý nebo francouzský pas a moci v Evropě žít, ale současně být třeba oním Syřanem a postavit si dům v Damašku. A právě to západní společnosti ničí, byť někdo samozřejmě může tvrdit, že je to obohacuje: Lidé, kteří nepatří ani sem, ani tam, nebo obráceně lidé, kteří patří do obojího. Takový Syřan si za manželku většinou nevezme Němku nebo Francouzsku, raději si vybere nevěstu ze své komunity, která už je na Západě nebo kterou si nechá přivézt z vlasti. Proti tomu navíc stojí fakt, že by si ho žádná Němka nebo Francouzka nevzala, a to jsou Syřané přitom ve srovnání s jinými opravdu „mísitelní“. Podívejte se na takové Afghánce!

Něco na tom bude. V Damašku jsou prý fronty těhotných před americkým konzulátem, protože hodně žen chce porodit v USA a zajistit tak svému potomkovi druhý pas…


To je další argument k diskusím o kompatibilitě. Mluvíme o tom, že v Sýrii pět let zuří nelítostná válka, a v ní jsou fronty těhotných Syřanek. Je pro Evropany normální pořizovat si děti za takové situace? Není. Ti lidé mají prostě jinou mentalitu.

Pragmaticky přemýšlejí o budoucnosti…


Jistě, je to otázka základních hodnot a nějakých tabu. Nepřivedu na svět dítě za války. Buď ta válka není tak strašlivá, jak je nám podsouváno, nebo je strašná a oni v ní přesto přivádějí na svět děti. Co z toho je lepší? Nevybereme si.

Zmínil jste, že si z různých důvodů nemůžeme dovolit „násilí v přímém přenosu“, což se ostatně týká i západních válek v Iráku, Afghánistánu nebo Libyi, z nichž už dávno do médií nepouštíme záběry našich obětí, abychom se mohli tvářit humanitárně. Nyní EU vyjednává outsourcing represí s Tureckem. Myslíte, že takový krok něčemu pomůže?

Podle mého je to zcela špatně. Najímáme si Turecko jako obrovský „Blackwater“, který bude dělat špinavou práci za nás, zatímco my se budeme tvářit, že se nikde nic neděje. Nemá ani cenu mluvit o tom, že je to naprosté zpronevěření se evropským hodnotám. Důležité je, že do Evropy přece cesta nevede jen přes Turecko, protože jakmile se „díra“ v Turecku ucpe, migrační vlna půjde třeba přes Libyi… Prostě utratíme velké peníze, vůči Turecku uděláme velké ústupky a to vše nám vydrží třeba pět let. A to jen kdoví jestli.

V rámci „ústupků“ Turecku se mluví o bezvízovém režimu, který by měl začít platit už letos v červnu. Ve finále tak bude EU v táborech v Turecku koncentrovat migranty z převážně muslimských zemí a místo nich na své území vpustí 80 milionů tureckých muslimů, z nichž zhruba polovina se zdá být nábožensky mnohem radikálnější než průměrní Syřané… A to je ve hře i možnost, že turecké občanství získá řada džihádistů ze Sýrie, které Ankara podporuje, a po létě se pak mohou vydat volně do Evropy. Máte nějaké vysvětlení pro takovou politiku EU?

Mám: naprostá neznalost problému a nekompetentnost. Myslím ale, že bojovníci Islámského státu do Evropy s tureckým pasem směřovat nemusejí, protože jim stačí použít své pasy francouzské a jiné a prostě se vrátit domů.

Na druhou stranu je ale samozřejmě problém, kam s těmi, co nejsou občany západních zemí. Nemáme tak velké „Guantánamo“. Jedna věc je porazit Islámský stát, ale nejde o pár set lidí, které bychom potichu strčili do Guantánama. Takže, co s nimi? Popravit je všechny nemůžeme, protože jsme na to příliš citliví. Nebo je snad všechny převychováme? Nebo je snad budeme někde dlouhodobě internovat? Čím déle se tento problém nebude pojmenovávat, tím hůře dopadne.

Moje osobní prognóza: Sýrie a Irák se rozparcelují, byť jen neformálně a bez nějakého vyznačování na mapách nebo zastoupení v OSN. Vzniknou kvazisamostatné útvary typu současného iráckého Kurdistánu pod patronátem regionálních mocností. Ve finále to dílem zmírní excesy, dílem excesy budeme přehlížet, stejně jako přehlížíme vše, co se děje třeba v Saúdské Arábii, a dílem pomůže i čas, protože revoluce prostě permanentní být nemůže.

Umím si představit Kurdistán nebo Asadovo nábožensky vlažné a etnicky pestré „multikulti“ území, ale radikální „Saláfistán“, který by pohltil současné extremisty, by vedle nich byl zdrojem neustálého válečného napětí.

Ano, ale od ostatních by ho dělila poušť; takhle ostatně kdysi vznikla i Saúdská Arábie. Problém je samozřejmě i s Kurdistánem, který nechce v regionu nikdo. Chtějí ho jen Kurdové, kteří ve chvíli, kdy by svůj stát získali, začnou válčit mezi sebou, a „sluníčkáři“, kteří tvrdí, že Kurdové jsou největší národ na světě, který nemá svůj stát. To je přitom hloupost, protože třeba v Indii nebo Africe jsou bez svého státu mnohem početnější národy.

Využiji zmínky o „sluníčkářích“: jak vnímáte česká média a třeba jejich informování o migrační krizi nebo islámu?


Česká média skoro nesleduji, protože mi to přijde zbytečné. Mám ale dojem, že pro česká média bylo požehnáním, že se migranti objevili tak blízko, třeba v Maďarsku, a bylo možné za nimi dojet za pár hodin autem. Teprve pak si začala migrační krize víc všímat.

V médiích, myšleno mezi žurnalisty, experti na islám skoro nejsou, a lidé, kteří o islámu něco vědí, pod tlakem islamofobů postupně přecházejí od vyváženého informování až do roviny obhajoby islámu, což také není dobře. A vedle toho jsou experti, kteří vědí, ale raději mlčí. A kdo nerozumí, mluví…

Čeká nás tedy islamizace Evropy?

Nevím. Čím déle ale bude pokračovat současné mocensko-politické směřování, ona povinná tolerance a politická korektnost, a čím déle nebudeme pojmenovávat skutečné problémy, tím násilnější pak bude protiakce. Myslím, že už jsme – v Evropě, nikoli u nás – překročili hranici, v níž lze problémy ještě řešit prostředky a regulacemi, na které jsme zvyklí.

Jaký problém je podle vás nejpalčivější?


Vznik paralelních společností, které dílem žijí vedle původní společnosti a dílem se s ní začínají v určitých bodech střetávat. A ani bych přitom neakcentoval islám, protože třeba arabští křesťané se v mnoha ohledech chovají jako muslimové. Proto bych obecně mluvil o přistěhovalectví jako takovém.

Lze za takovou paralelní společnost považovat třeba Kuvajťany v Teplicích?

Kuvajťané v Teplicích jsou vlastně Češi v Hurgádě. Čech si jede do Hurgády svléknout se do plavek, opálit si panděro a k tomu chce servis, jako kdyby byl doma, tedy pivo a jídlo, které mu chutná. Totéž, v mnohem menším měřítku, platí i pro Kuvajťana, který své těžce vydřené petrodolary chce utratit za to, že bude sedět v parku, kde je zeleno a kde je zima a kde může vychutnat i mlhu nebo déšť. Pro obě strany přitom platí, že většina těch lidí přijede a zase odjede.

Některým Kuvajťanům se tu ale zalíbilo natolik, že si v Teplicích koupili byt či dům, a na ně se začali nabalovat různí „poskytovatelé služeb“ z řad už dávno v Česku usazených Palestinců, Egypťanů či Syřanů – obstarávají vše, počínaje satelitními anténami přes halál (nebo aspoň údajně halál maso z Lidlu) až po prostitutky. A právě tito lidé už místním opravdu vadí, protože jim berou práci, nemluvě o tom, že Kuvajťané se svými finančními možnostmi zvyšují ceny nemovitostí v Teplicích nad možnosti většiny Čechů…
Foto ze Severočeského deníku

Financial Times: Vladimir Putin změnil světový řád

0
0
8.4. 2016  Sputník
Vladimir Putin změnil světový řád svými zahraničně politickými rozhodnutími, píše ve Financial Times ředitel ruského a evropského programu Fond Carnegie, bývalý spolupracovník Národní výboru rozvědky USA Eugene Rumer.Obraz Ruska jako slabé země, která nemá vliv na události ve světě, se ukázal být chybou, říká analytik. Události v Sýrii jsou toho důkazem.
Podle slov Rumera ukázal Vladimir Putin ve vztahu k situaci v Sýrii „nemilosrdnost, rozhodnost, zralost a zručnost". Účast ruského letectva ve vojenských operacích na území arabské republiky změnila chod konfliktu.

„Sýrie ukázala, že Rusko, které bylo během devadesátých let odepsáno jako obyčejná regionální mocnost, má k dispozici značný vojenský potenciál, k němuž je připravena se obrátit v případě potřeby," píše.



© AP PHOTO/ SUSAN WALSH
Vrchní velitel NATO v Evropě přiznal, že Putin vytvořil silnou armáduRumer zdůrazňuje, že právě ruská operace proklestila cestu k mírovým rozhovorům mezi válčícími stranami v Sýrii.



Asad byl zachráněn a všechny strany konfliktu byly přesvědčeny o tom, že vojenské řešení konfliktu není možné," vysvětluje Rumer.

Rusko upevnilo své pozice nejenom v Sýrii, ale na celém Blízkém východě. „Moskva nemůže řešit problémy regionu (ale kdo může?), ovšem nyní je nelze řešit bez její účasti," píše dále Rumer.

To, podle jeho slov, nicméně neznamená, že Rusko vstoupilo do „nové éry vojenských dobrodružství". „Putin došel k těsné hranici NATO, ale nepřekročil ji,"říká analytik.

Moskva má dnes dostatečné množství „ambicí, zdrojů a připravenosti" k tomu, aby mohla odporovat svým protivníkům, pokud pro ni představují výzvu, dodává.



© FOTO: MINISTRY OF DEFENCE OF THE RUSSIAN FEDERATION
Ruské letectvo bude dál útočit na objekty teroristů v Sýrii – MO RFRumer přitom dává negativní hodnocení ruské ekonomice — podle jeho slov, bez hlubokých reforem jsou perspektivy obnovy celkem pochmurné.



Ruská operace v Sýrii začala na konci září roku 2015 a trvala pět měsíců. Plnění bojových úkolů bylo zadáno ruským Vzdušným a kosmickým silám. Po dobu kampaně podniklo ruské letectvo více než devět tisíc bojových startů. Zničeny byly objekty infrastruktury organizace Islámský stát (v Rusku zakázána — red.), a také objekty těžby, zpracování a transportu ropy. 14. března večer Vladimir Putin vydal příkaz zahájit stahování ruské skupiny ze Sýrie, protože úkol, který mělo Ministerstvo obrany Ruska, byl splněn.

Havlovo Odcházení, irácké přicházení, o přemalovaném kravínu, aneb Zrob susedovi dobře os.re ti plot...

0
0
Břetislav Olšer
8.4. 2016   Rukojmí   
Jako u blbých; Havlovo absurdní drama Odcházení, které se však vzápětí mění ve stejně absurdní a nesrozumitelnou frašku iráckého přicházení, tedy spíš v tragikomedii se stovkami mrtvých po atentátech v Londýně, Paříži i Bruselu, končící výjimečným stavem ve Franci i v Belgii... Zatím jen v nich....
Zatím úspěšně bojujeme s migračními kvótami a přijímáme jen vybrané křesťanské uprchlíky, které přivezl do Česka začátkem roku v rámci plánovaného přesídlení 153 Iráčanů Nadační fond Generace 21. První skupina původně ubytováni v Okrouhlíku u Jihlavy napřed o azyl požádala, aby ho však zase odmítla a před týdnem se 25 z nich vydalo autobusem do německého Essenu, kde však byli pro nelegální překročení státní hranice zadrženi a v poutech odvedeni policií. Osm z nich se jich nyní vrací domů do Iráku; letecky do Ankary a pak do svého iráckého domova...
Válkou utýraní běženci z Iráku utíkají z Česka nelegálně do Německa
Napřed ale před televizními kamerami srdceryvně vzpomínali na hrůzy své domoviny, kde je mučili, nechali žít v zemljankách o hladu a žízni, kde mnoho jejich blízkých bylo zavražděno... Dostali všemožnou péči, o které se českým důchodcům či bezdomovcům může jen zdát. A jen se týden s týdnem sešel, běženci požádali o své pasy, mnozí z nich že se chtějí vrátit domů, kde mají své prarodiče a moc se jim po nich stýská. To se jim po nich nestýskalo, když je nechávají v těch válečných děsech, bídě a hladu? Pak přišlo rozuzlení: Iráčané se údajně vydali z Iráku do Evropy se svým pradědečkem, ten prý ale cestou "onemocněl", tak že musí zpět do Iráku, aby si nakonec vše rozmyslel a vydal se s rodinou do Německa za svým zlatým teletem....

Jak špatně se měli uprchlíci ve Vyšních Lhotách... Snímek Břetislav Olšer

Zpráva z 3. dubna 2016: Křesťanští uprchlíci z Iráku, zadržení u saského Breitenau, se do ČR vrátí v pondělí. Policie je umístí do detenčního zařízení, odkud je bude chtít co nejrychleji vrátit do země jejich původu. Ministr vnitra Milan Chovanec ale řekl, že by Iráčané po návratu z Německa mohli znovu požádat o azyl v Česku.

Zpráva ze 4. dubna 2016: Skupina dvaceti pěti křesťanů z Iráku, která o víkendu opustila Česko, zůstane v Německu. Uprchlíci v zemi požádali o azyl, podle německých úřadů tam mají rodinné vazby. Původně se počítalo s tím, že budou Iráčané vydáni zpátky do Česka.

Impulsem pro vznik nadačního fondu byl článek Dana Drápala z KDU-ČSL, absoloventa bohoslovecké fakulty, který vyšel na konci léta 2014 a pojednával o likvidaci židů a křesťanů v arabských zemích. Na základě článku vznikla iniciativa, která vytvořila Nadační fond Generace 21. Jeho mottem je: "Křesťanům i dalším komunitám v Sýrii a v Iráku hrozí vyhlazení. Nechceme se jen dívat…"

Včera Dan Drápal mj. pro MF Dnes řekl: „Ta první parta, která přišla z uprchlického tábora v Libanonu do Okrouhlíku, skutečně zřejmě nebyla tou nejpotřebnější, nicméně ti lidé splňovali kritéria. Ve své zemi přišli o velký majetek, povolání i budoucnost. Ředitel školy, který byl hodně slyšet, měl doma dvoupatrový dům s bazénem a myslím, že se všemi ztrátami se vnitřně nevyrovnal. Je však zřejmé, že se o cestě do Německa nerozhodovali sami..." Opět spekulace a nebyla první.http://drobnakubalik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=481127

Ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek má zase svoji verzi a vysvětlil, z jakého důvodu se pokusili Iráčané o emigraci z naší země do sousedního Německa. Podle něj byli tito uprchlíci špatně přijati za strany českého státu, jelikož státní integrační program byl pro ně uzavřen. Stát si podle Rozumka nepřál jejich integraci. Mimo jiné prohlásil: „Když slyší z Hradu xenofobní výkřiky prezidenta Zemana o tom, že uprchlíci tady nejsou vítáni a do toho vyloženě lži např. ze strany prezidenta Zemana o tom, jak celou migraci řídí Muslimské bratrstvo, tak v takové situaci, pokud už mají příbuzné v Německu, tak pochopitelně vyslyší někteří z nich přání, nebo volání těch příbuzných, aby přijeli do lepších podmínek.“

Před několika měsíci 13. ledna odvysílala TV Prima reportáž z místa jejich ubytování. Jeden z imigrantů se v ní vyjádřil podle překladu Primy takto: „Nejdůležitější pro mě je vhodné bydlení. A pokud budu bydlet v nějakém kravíně, který je znovu přemalován, tak takové věci nebudu v žádném případě akceptovat a vrátím se do Iráku.“


Takto vypadal "přemalovaný kravín" v Okrouhlíku... Foto: Reuters, ČTK

A na světě byly první podivné zmatky. Dva další překladatelé z arabštiny následně potvrdili správnost původního překladu o kravínu (či stáji, či obydlí pro zvířata). Překladatel Albahri v televizní reportáži ale převedl slova uprchlíka Georga Batta z arabštiny do češtiny doslova takto: „Nejdůležitější pro mě je vhodné bydlení. A pokud budu bydlet v nějakém kravíně, který je znovu přemalován, tak takové věci nebudu v žádném případě akceptovat a vrátím se do Iráku.“ Poté v hlavních zprávách televize Prima pak Albahri prohlásil: „Za svým překladem si stojím. Záznam přemalovaného kravína tam je.“

Pochopitelně se na základě této reportáže se mezi českou veřejností šíří xenofobní nálada, a aby nemohlo následně dojít k odsouzení všech uprchlíků, chtělo to prokázat, že vyřčená slova z úst Iránce Batto nepadla. Ten hned s tvrzením, že by rád kompletně odvolal své vyjádření ke kvalitě ubytování. Tedy sám přiznal “přemalovaný kravín" a své emociální vzplanutí zdůvodnil tím, že jeho žena je nemocná, cestou do České republiky měla zdravotní potíže, zranila se pádem na eskalátoru na letišti a velmi špatně chodí.

„Spouštěčem celé věci byl fakt, že nabízený byt se nacházel v patře, bez výtahu,“ vysvětlil. Iráčané prý byli šťastní a spokojeni do chvíle, než se v Okrouhlíku objevil automobil s německou poznávací značkou a třemi záhadnými pasažéry, mezi nimiž měl být i bratr kontroverzní hlavy iráckého rodinného klanu Georga Batta, jinak snad prý ředitele školy v Iráku. Všichni čeští úředníci měli dojem, že se chtějí iráčtí pasažéři naopak přistěhovat do Česka, jelikož žena jednoho z nich neměla v Německu azyl. Omyl však byl pravdou, vznikl dopis ministru vnitra, v němž okrouhlíkovští běženci z Iráku žádají o vrácení svých cestovních pasů. http://www.rukojmi.cz/clanky/558-jsme-rasiste-a-xenofobove-kdyz-neminime-zit-vedle-bezeneckych-dzungli-jako-francouzi-v-calais

Nadace Generace 21 však dál věří, že nezanikne a zdůrazňuje, že se jedná o její snahu pomoci v Iráku místním křesťanům. Proč jen křesťanům je nabíledni; jsou nám kulturně i nábožensky nejblíž. Nejde prý o snahu opomenout muslimy, ale na rozdíl od muslimů křesťané nebudou mít v následujících desetiletích na Blízkém východě žádnou budoucnost. Muslimové snáze najdou své souvěrce – šíité šíity, sunnité sunnity; no, pokud se mezi sebou do té doby bratrovražedně nezlikvidují. Proto chce Nadace pomoci především křesťanům, případně jezídům.


A takto si bez ponižujících "přemalovaných kravínů" přepychově žijí běženci v Calais... Foto: Reuters...
Ale pan Drápal rovněž tvrdí, že k tomu nepotřebují velké sumy peněz, zatím, nicméně nějaké prostředky uvítají, jelikož se může stát, že jejich zástupce bude muset náhle odletět na Blízkých východ vyjednávat o konkrétním postupu. Prostředky jsme se rozhodli shromažďovat na účtu Nadačního fondu Generace 21, který již existuje... Ovšem, vláda dala jasně včera na srozuměnou, že s Fondem už nechce mít nic společného, jehož neprofesionalita je údajně katastrofální; a nechce už mít nic ani s iráckými běženci. To jim v Iráku poděkuj ti, co se chtěli k nám vydat...

Troško mu to připomíná rádoby bohulibé konání ostravského romského aktivisty – indického občana Kumara Vishwanathana, jehož sdružení Vzájemného soužití spořádalo ještě předloni pakatel cca 25 milionů Kč, ročně vložených českými daňovými poplatníky do jeho malinkého podnikání. Podle výroční zprávy činil roční jeho příjem 25,5 milionů Kč, vydání téměř 26 milionů, z toho na mzdy pro cca 45 zaměstnanců přes 11 milionů Kč… A dům na okraji Ostravy a osobní řidič k tomu, povídá se, ale znáte to; jedna paní povídala a určitě to nebyla cikánka ...

„Podívejte, jak si to lidé sami uklízejí a opravují. To je pěkné, ne?“ říkal aktivista Kumar v ostravském ghettu na rozpadnutím, zcela vybydleném, přesto pár Romů dělalo, že dělají. „Věřím, že se to podaří. Kdyby měli lidé být vystěhováni, bude to domino efekt. Začnou se nabalovat další problémy…“ Dodal Kumar a zatajil, že ony „domino efekt a další problémy“ jsou tím, co ho báječně živí. Holt, kdo umí, ten umí…. Řeč je o ghettu Romů na ulici Přednádraží v Ostravě-Přívoze. „Domnívám se, že romská komunita je budoucností této země, protože je to rostoucí komunita,“ šokuje Kumar a dodává, že ji vidí jako skupinu lidí, jež může Česko obohatit.

Hodně je rovněž akcí nejen pro podporu křesťanských běženců z Iráku, ale i pro podporu romského života. Suma sumárum; ročně nám to vyjde na “pouhých” 112 923 340 Kč plus neveselý dvoumiliardový požadavek Ivana Veselého, co je šéf Nadace na obnovu a rozvoj tradičních romských hodnot (Dženo) a ještě místopředsedy romské politické strany – Romské občanské iniciativy. A ještě Dža dureder – Pokračuj II., což je podpora romských středoškoláků, aby se hlásili na vysoké školy. Organizuje ji sdružení Slovo 21. K tomu je i Katalog sociálních služeb, opět z peněz EU…

A tím jsem se vrátil k běžencům, o nichž stejně květnatě zase hovořil tiskový mluvčí Hnutí Duha Piňos: "Myslí si čeští v míru a pohodlí žijící občané, že je normální zahnat zpět lidi, za jejichž utrpení neseme zodpovědnost, zpět do nelidských podmínek, zatímco budeme dál zvyšovat konzum a globální sociální nerovnováhu…?“ Jako bych viděl pány Kumara a Piňose, jak vedou bohulibé řeči při pivínku o tom, jak Romové i běženci jsou nadějí pro Česko a že za ně ještě poděkujeme... Nadace Generace 21 jim nyní asi moc a moc děkuje; jak pravíme u nás na Valašsku: "Zrob susedovi dobře, osere ti plot..."

Inu, novodobý exodus a vidina biblického zlatého telete, pro kterého se muslimové mnohdy zříkají své víry v Alláha a nechávají se pokřtít: V Německu má uprchlík týdně nárok na 150 EUR, dítě od 50 EUR do 75 EUR a ani v Česku nepřijdou zkrátka, neplatí za nic. mají dávky, které zapadají do miliardových výdajů za miliony běženců v celé EU; a to nepočítám vyděračské Turecko, co obchoduje s lidským masem, chce za to vstup do Unie a zrušení vízové povinnosti, přičemž už od EU vyfasovalo přes šest miliard eur na milion běženců...

Putin připomněl, čím se liší patriotismus od nacionalismu

0
0

8. 4. 2016       zdroj
Prezident RF Vladimír Putin ukončil fórum médií Všeruské lidové fronty v Petrohradě citací akademika Dmitrije Lichačeva o patriotismu. Prezident rovněž zdůraznil, že patriotismus byl vždy součástí sebeuvědomění obyvatel Ruska, informoval korespondent IA REGNUM.


Ruský prezident souhlasil s hostem fóra, německým politikem Ville Vimmerem, který k součástem národní ideje Ruska přiřadil dodržení lidských práv, starost o mír a zájmy národa, rodiny a víry.

"Náš host správně vyjádřil to, co představuje všeobecné lidské hodnoty, což je aktuální i pro Rusko. A já k tomu přidám jen jedno: co se týká Ruska, je velmi důležitý pocit patriotismu, národní identity, což se v některých zemích vytrácí. Škoda pro ně. My to máme v sobě, u nás to je v srdci - láska k vlasti", prohlásil Putin.

Na konci svého vystoupení citoval slova Dmitrije Lichačeva o patriotismu.

"Patriotismus se zásadně odlišuje od nacionalismu. Nacionalismus je nenávist k jiným národům. A patriotismus je láska ke své vlasti“, připomněl Vladimír Putin za potlesku účastníků fóra médií.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Nyní kvóty, ale co dále Evropo?

0
0

občan Petr Vavruška
8. 4. 2016     (zasláno autorem)
Je paradoxní, že ČR a země východní Evropy jsou arogantně osočovány, za nesolidární a nelidský přístup východní Evropy k imigrantům, který je prý skandální a nerespektuje evropské hodnoty (současný fr. ministr zahr. věcí). Z Itálie a z Německa se ozývají návrhy na odebrání dotací EU pro nesolidární země, které odmítají převzít prý svůj díl odpovědnosti. Švédský premiér Löfven se zase rozčiluje v EP: "Nikdo se nemůže v EU jen vézt. Ti, kdo se nepodílejí na přijímání uprchlíků, nemohou zůstat v schengenském prostoru. Kdyby všichni jednali vstřícně jako Švédsko tak bychom dnes neměli žádný problém“, demagogicky tvrdí. 



Nekonvenční apel k politikům širokého politického spektra

Níže uvedeným textem (nyní již aktualizovaném), jsem během února a března oslovil přímými otázkami široké politické spektrum - tedy předsedy parlamentních klubů, poslance, senátory, europoslance, ministry i prezidenta republiky. O výsledku tohoto netradičního apelu, který nabývá na významu, vzhledem k výrokům premiéra, že vláda nebude respektovat poslední usnesení PS o migraci a zejména k poslednímu návrhu Komise na reformu azylového systému EU, dále informuji. Také proto se znovu ptám oslovených, považují-li za reálné otevřít emancipovanou diskusi vůči EU s návrhem konkrétních opatření. Když ne zatím v E-parlamentu, tak alespoň v Parlamentu českém či v Senátu a jsou-li ochotni se v ní angažovat.

==========================================

Kvóty jen pro viníky exodu a projekt „Rekonstrukce Libye“

Je paradoxní, že ČR a země východní Evropy jsou arogantně osočovány, za nesolidární a nelidský přístup východní Evropy k imigrantům, který je prý skandální a nerespektuje evropské hodnoty (současný fr. ministr zahr. věcí). Z Itálie a z Německa se ozývají návrhy na odebrání dotací EU pro nesolidární země, které odmítají převzít prý svůj díl odpovědnosti. Švédský premiér Löfven se zase rozčiluje v EP: "Nikdo se nemůže v EU jen vézt. Ti, kdo se nepodílejí na přijímání uprchlíků, nemohou zůstat v schengenském prostoru. Kdyby všichni jednali vstřícně jako Švédsko tak bychom dnes neměli žádný problém“, demagogicky tvrdí. A e-poslanci se 17.3. slovy jejich mluvčí už znovu shodli, že EU potřebuje „závazný a povinný legislativní přístup k přesídlování“, zakotvený v principu solidarity mezi zeměmi a v rovnoměrném rozdělení odpovědnosti.

A jaké že jsou ty evropské hodnoty v pojetí 11 agresorů, konkrétně: USA, Francie, Anglie, Kanady, Španělska, Itálie, Dánska, Belgie, Norska, Švédska, Holandska a dokonce i jejich spojence v boji - nejhanebnějšího režimu světa, Saudské Arábie, jejichž tehdejší vlády vybombardovaly sekulární Libyi do doby kamenné a zmasakrovaly 160000 Libyjců z nichž 3/4 byli (podle údajů MČK) civilisté, mnozí z nich i křesťané, přičemž na straně barbarských útočníků nezahynul jediný voják! Celá zem byla roztřískána bez jakéhokoliv plánu co poté. A podle US direktiv na destabilizaci Evropy a za masivní podpory současného německého vedení, byl tak odstartován biblický exodus mj. i do celé Evropy.

Vedle rozhodnosti s terorizmem bojovat, bychom se měli zamyslet, podle exgenerála špionáže Šandora, i nad tím, „zda svými činy tento terorizmus sami nevyvoláváme. Protože bezbřehý fanatizmus, s jakým se na nás ze strany Arabů útočí, se nedá vysvětlit jen jejich charakterem či založením, ale musí být nutně i výrazem jejich msty za to, čeho jsme se proti nim, my Evropané, dopustili“. Ptejme se - kde byli tehdy e-poslanci, kteří se dnes odvolávají na základní lidská práva a posvátnost hodnoty života? Je příznačné, že tyto pseudokritické hlasy zaznívají především ze zemí, které se na genocidě podílely. Vzpomeňme slova diktátora - vizionáře Kaddáfího, která pronesl jen pár hodin před svou sadistickou smrtí, označované na Západě jako velké vítězství demokracie: „Nebombardujete Libyi, ale zeď, která nepropouští Afričany a teroristy do Evropy!“ A už před lety vyčíslil koloniální škody jen Africe, na 8 bilionů USD! Varoval, že Afričané si pro ty peníze jednou přijdou do Evropy. Tušil tehdy, že se jeho prognóza začne vyplňovat tak rychle?

Hlavním problémem členských států EU je přesouvání své zodpovědnosti na sousedy konstatoval prezident Makedonie Ivanov a obvinil EU, že jeho země tvrdě platí za jejich chyby a v důsledku toho musela vyhlásit celonárodní krizi. A nikdo nemá odvahu říci, co nás ještě čeká a co je třeba proti tomu udělat. Jen mezi Súdánem a Egyptem je 20 milionů lidí, kteří se chtějí dostat do Evropy" varoval. Stihne tohoto „rebela“ také osud Kaddáfího? Barevná revoluce v Makedonii i dalších balkánských zemí je na spadnutí. Třeba podle scénáře aplikovaného v islamistické baště Kosovu. A podle „překvapujícího“ objevu fr. ministra obrany Driana z 24.3.2016 „Jen v Libyi už dnes čeká 800 tisíc běženců na to, aby se vydali do EU“. Touto cestou se dostalo loni do Evropy na 154 tis. běženců (přičemž tisíce se jich utopilo) a po uzavření balkánské trasy (což je prý zásadní opatření) se jejich tok opět přesměruje. Vrata z Libye k tomu zůstávají stále naplno otevřena a EU stále nic nečiní!!

Nicméně pro řešení důsledků exodu je třeba nalézt zástupného viníka. Dnes je jím nevinné a plánovitě likvidované Řecko se stovkami ostrovů, kvůli anexi části Kypru v podstatě ve válečném stavu s Tureckem, porušujícím více než 1000x ročně jeho území. Toto Řecko řízenému přívalu nemůže zabránit. A na řadě jsou další „nesolidární“ státy odmítající kvóty. A kde se asi ve Středo či Černomoří po Libyi otevře nová trhlina? Zadrátujeme tisíce km Evropy, nebo postavíme mnohametrové bariéry jako USA na hranicích s Mexikem? Pochopíte vůbec co že to Merkelová s Tureckem, vstupní bránou bojovníků IS a jedním z jeho hlavních sponzorů, navíc masakrujícím Kurdy doma i v Syrii, dnes už za 6 nebo snad dokonce za 20 mld. unijních eur, vůbec dojednala? A jak že zajistíme asimilaci imigrantů jejich a soužití s domácími obyvateli? Ale to už je jiná strana této tragedie, nekonečně a bezúspěšně rozebírané jinými.

Chování vedení EU připomíná jen předepisování analgetik nevyléčitelným pacientům. Neřeší co se stávajícími uprchlíky na území Evropy, natož s miliony těch kteří přijdou letos, za rok, za 5, za 10 let… Jak, kam a za co se budou do zničených a rozkradených zemí vracet? Z válek USA a převážně jejich evropských přisluhovačů, je zděšen nejen prezidentský kandidát Trump: „Podívejte se na Libyi co jsme tam vyvedli - to už není ani země, to je zkáza“. Impotentní vedení EU totiž vůbec neřeší to, před čímž už před rokem varoval min. zahraničí Německa „čím déle bude Libye ve stavu úpadku, tím silnější bude tok uprchlíků z oblasti“. To neplatí jen pro Libyi, ale zde je nutno začít.

Je třeba pomoci lidem, které vyhnala válka z domovů, ale co nejblíže místu konfliktu, aby se mohli po skončení války vrátit do svých domovů, ozývají se opatrné hlasy. Nejlépe prý zřízené na vybraných bezvodých řeckých ostrovech. Je třeba prý zajistit důstojné podmínky ve statisícových uprchlických táborech. Co to ale např. pro Libyjce zvyklé na životní úroveň o jaké se mnohým zemím v EU ani nezdálo, budovanou celá desetiletí, znamená? Větší stany pro zbytek jejich života? A co v jejich vlasti? Vždyť jen devastace jejich země dosahuje stovek miliard eur! Nikdo ani nenastíní jak a z čeho obnovit zničenou a rozkradenou infrastrukturu, jak zajistit přežití obyvatel, jak nahradit vyvražděnou inteligenci, zničené školství, zdravotnictví, zemědělství, vodní hospodářství pouštní země, energetiku, bezpečnostní systémy. Dovedete si vůbec představit takovou budoucnost bez jakýchkoliv prostředků pro ČR?

Na summitu Brexit český předseda vlády prezentoval jako úspěch podíl ČR na odsouhlasení vyjímek k integraci Británie v rámci EU. Nenastal čas se uvnitř EU sami emancipovat, nebát se označit viníky mezi něž rozhodně ČR a celá řada dalších zemí nepatří a Navrhnout povinné kvóty k přijímání imigrantů jen pro viníky exodu, způsobeného podle všech kritérií civilizovaného světa, válečnými zločiny uvedených zemí? Je namístě jasně deklarovat, že zodpovědnost za utečence nesou ti, kteří zabili jejich živitele, zničili jejich země tak, že se nemají kam vrátit, ti kteří vykradli jejich majetek a přírodní bohatství. A ´důrazně jim dát na vědomí ať nevnucují pomoc jiným zemím, které s jejich koloniálním i postkoloniálním rabovaním nikdy neměli nic společného!! Je třeba oponovat primitivním názorům Löfvenů a podobných a vyzvat je, aby za zločiny svých tehdejších vlád převzali plnou zodpovědnost, byť to povede k výraznému snížení jejich životní úrovně. Pro ilustraci - bývalý fr. prezident Chiran přiznal, že jen francouzská pokladna přijímá každoročně přibližně 500 miliard USD ze splátek prý „afrických koloniálních dluhů“! Znalci Afriky si jsou jisti, že tento bohatý kontinent je schopen se sám uživit a že uprchlíkům obecně, je třeba pomáhat v Africe. A nápomoc tomu se musí stát prioritou Evropy.!!

Je přímo ostudné, že zkorumpované a servilní vedení EU k zastavení úpadku Libye nic nepodniká, nic takového neplánuje a ani na to intelektuálně nemá!! Jako technik s 50tiletou praxí vím, že náročné rekonstrukce vyžadují kvalitní a řádně oponované projekty. A právě zde je po akci přímo volající prostor k pilotnímu projektu pro blízkovýchodní region s cílem: „Rekonstrukce Libye do stavu před jejím zničením“. Zadání projektu, který může ČR financovat /a nejen to/ je nastíněno v přílohách. Bez sebezpytování, analýzy škod, inventury možných zdrojů, vytýčení a naplnění takovýchto vizí směřuje nejen celá EU mílovými kroky do beznaděje. EU chce prý uzavřít dohodu s Libyí. Ale s jakou vládou o čem? Projekt Rekonstrukce Libye nepochybně uvítá jakákoliv budoucí vláda. Hodnota takovéto smysluplné solidarity je řádově vyšší než nesvéprávné přijímání přidělených imigrantů. A současně i razantní odpovědí Višegrádu nezatíženého agresí, na aroganci a „rozhořčení“ viníků exodu nad nesolidárním přístupem východoevropských zemí.

Masovou komedii typu „Císařovi nové šaty“ která je v rozporu se Všeobecnou deklarací lidských práv, Chartou základních práv EU a Ženevskou konvencí pro utečence, by snad nezinscenovali lépe v Severní Koreji. Budeme se i my všichni nadále tvářit, že euronaháče vidíme oblečené? Zdá se, že už nejméně pět let po barbarském vpádu do Libye, je v zahraniční politice EU akceptována logika s kterou dnes znovu přichází Erdogan, kdy „demokracie, svoboda a vláda zákona už v současnosti nemají nejmenší význam“.

Rozum zůstává stát nad souhlasem vrcholných politiků EU, kdy nároky na azyl imigrantů do EU bude „kádrovat“ a posléze v Evropě rozdělovat Turecko. Zdejší přijímací centra pro bojovníky IS jim nabízejí výběr - mobilizovat do Syrie, nebo do EU. Tak bude infiltrace teroristů do Unie přímo řízena tímto naším „spojencem“, jehož fanatický prezident-islamista označil atheismus za rovný terorismu! A tomu všemu výrazně napomůže i od června vynucený bezvízový styk pro 80milionové islámské Turecko, disponující půlmilionovou armádou a 280 tisíci policisty. Pokud na to EU nepřistoupí zaplaví prý Erdogan Evropu uprchlíky. Pak už morálka a ponížení EU nemají ani kam klesnout. To už přímo evokuje, i když si to ještě mnozí nepřejí, přípravu na rozpad Schengenu a celého EU /k čemuž se už např. Švýcarsko dokonce i vojensky připravuje/!

Domnívám se (možná naivně), že na výše uvedených principech české emancipace se dokáže většina českých politiků a jejich voličů vzácně shodnout.. Je ale otázkou, která strana a kdo k prezentaci ožehavých témat nalezne odvahu. To je důvod proč znovu oslovuji všechny parlamentní kluby a mj. postupně i všechny české poslance a europoslance. A nejen já se těším na emancipovanou parlamentní diskusi, či alespoň částečnou europarlamentní prezentaci, čelící arogantnímu osočování a vyhrožování sankcemi od výše uvedených vlád EU a vzkazující Bruselu /podobně jako Maďarsko a dnes už také Polsko - i když s nimi v mnohém nemusíme souhlasit/, že jsme suverénní země, která nedopustí aby nám někdo nařizoval s kým máme žít, s kým nesmíme mluvit, obchodovat, přijímat nucené kvóty a nenechat se vydírat ani zastrašovat..

K diskusi uvítám jakýkoliv odkaz. Celá problematika je podrobněji rozvedena na níže uvedené adrese. Obávám se, že mlčení a pasivita potvrzuje jen trpnou a nesvéprávnou solidaritu České republiky s důsledky zločinů, generujících milióny uprchlíků.

http://www.novarepublika.cz/2016/02/povinne-kvoty-jen-pro-viniky-exodu-do.html

Děkuji za jakoukoliv zprávu

občan Petr Vavruška

================================

K výsledku průzkumu napříč zvolenými politiky lze už dnes lze vyslovit určitý závěr. Z 64 odeslaných osobních e-mailů mailů vrcholovým politikům, českým poslancům /z toho 4 ministrům/ dále senátorům, europoslancům, ministrovi Zaorálkovi a prezidentu Zemanovi, 49 zůstalo bez odpovědi, přičemž 32 nepotvrdilo ani přečtení. Od předsedů klubů jsem i po urgencích nedostal jedinou odpověď a z indicií usuzuji, že členům nebyla výzva vůbec prezentována. Od 30 českých poslanců, většinou vrcholových stranických funkcionářů, jsem obdržel celkem 6 odpovědi, od 11 senátorů 2 a od 10 oslovených europoslanců odpovědi 4. Přísliby - zaslané myšlenky použít ve vystoupení k migraci na půdě sněmovny byly dva, podporu diskuse přislíbili další dva. Ale také prezident Zeman vyslovil svůj názor. Je poučné, že apel zcela ignorovali komunisté a kromě jednoho i poslanci ČSSD.

Reakce k první části návrhu „Povinných kvót pouze pro viníky exodu" byly vesměs velice opatrné. Ze 14 odpovědí je pro 11 z nich charakteristický, i když s určitými výhradami, souhlas s analýzou. Sám jsem byl překvapen rozsahem některých odpovědí z kterých vyplývá řada dilemat. Někteří nabízejí i osobní setkání. Podstatná vyjádření některých z nich, bez uvádění autorů, cituji. To proto, abych neovlivňoval případnou diskusi na půdě obou sněmoven v kterou doufám. Chápu také, že pro prezentaci uvnitř V4 a EU je zde nutné případné návrhy usnesení diplomaticky formulovat. Posuďte sami do jaké míry je možné emancipovaný postoj našich politiků vůči EU očekávat.

Ministři, kteří odpověděli mne odkázali na své webové stránky. Podobně reagovali i někteří poslanci napříč politickým spektrem. Názory jsou velmi podobné, lišící se především razancí. Odtud charakteristická ujištění: *Uděláme maximum, aby naše země zůstala bezpečná a suverénní. * Nestrkáme hlavu do písku, jasně formulujeme odpovědi na palčivé otázky. *V Evropském parlamentu rozhodně nepodpořím neúčinná opatření, která by mohla Českou republiku poškodit. * Děkuji vám za návrh, další poslance s ním jistě můžete seznámit sám a prosazení v Evropě nevidím pravděpodobné.

*Vyjádření poslankyně (dokonce dvojnásobné), která svoji statečnost v posledních dvaceti letech již mnohokráte prokázala: „Děkuji za Váš e-mail. Myšlenky určitě použiji ve svém vystoupení k migraci na půdě sněmovny“.

*Názor prezidenta republiky vyjádřený prostřednictvím jeho kanceláře: Děkuji Vám za důvěru, s níž jste se na pana prezidenta v této věci obrátil, i za inspiraci k jeho další politické činnosti. Vašeho rozhledu při posuzování současné situace, včetně připomenutí některých historických souvislostí, si vážím. Je zřejmé, že si dovedete vytvořit svůj vlastní pohled na složité mezinárodní události a umíte vyhodnotit informace, které nám zprostředkovávají naše i zahraniční média. O obsahu Vašeho návrhu se jistě dá dlouze a zajímavě diskutovat.

*Názor senátora: Je mi ctí komunikovat s člověkem, kterému není lhostejné veřejné dění, který nad ním uvažuje, je iniciativní a snaží se hledat řešení současných problémů. Vaše názory jsou do značné míry blízké mým postojům a vyjádřením k současné uprchlické krizi. Jednoznačně se domnívám, že dosavadní imigrační politika zejména starých členských zemí EU byla neprozřetelná a hloupá, že nebylo v zájmu Evropy otevírat přistěhovalcům náruč, aniž bychom od nich důsledně vyžadovali respekt k našim pravidlům a k naší kultuře…. Destabilizace zemí, jako je Libye, byla chybou. Máte pravdu v tom, že západní země na tom mají svůj podíl, nicméně nejsem si zcela jist, zda by se tak nestalo i bez jejich přičinění. Ať už byla příčina jakákoliv, výsledek ale je právě takový, jaký píšete. Demokratizační proces v těchto zemích se zkrátka nepovedl. Evropa se musí proto jednoznačně pokusit přispět k jejich stabilizaci, což se netýká dle mého názoru jen Lybie. Kadáfího režim již zřejmě reinkarnovat nelze, nicméně jednoznačně nelze zastavit příliv přistěhovalců bez toho, aby hráz proti imigrantům vznikla již za hranicí Evropy. Stejně jako Vy považuji dohodu s Tureckem za velmi chabé šidítko, které téměř nic neřeší. Je pro mě zklamáním, že představitelé EU se na více nezmůžou a když někdo přichází s opravdu realistickými návrhy, schytá kritiku a označení radikála, jako tomu bylo právě v případě zemí V4 nebo Maďarska. Domnívám se ale, že jedinou cestou, jak toto zvrátit, je nenechat se zastrašit, trvat na svém, říkat věci otevřeně. Jako jeden ze zákonodárců se tímto přístupem řídím. Budu tak činit i nadále a děkuji Vám za podněty, které v této své úloze rád využiji.

*Názor poslance: S většinou Vašich názorů i návrhů souhlasím. Uvědomuji si, že řečněním islamizaci nezastavíme. O Vašich návrzích jsem připravený diskutovat a hlavně hledat možnosti, jak je sdělit Sněmovně i veřejnosti. Oslovit veřejnost je ale dost obtížné. Mám velký problém dostat se do médií. Rozprava v PS na téma migrace dává většinou prostor jenom pro poslance s přednostními právy.

*Názor poslankyně: Děkuji za zaslaný text. S mnohými tvrzeními souhlasím, na některé mám i odlišný názor. Obdobně jako Vy považuji za chybu, že došlo k destabilizaci v některých zemích, svržení některých režimů. Nejsem ale zcela přesvědčena o tom, že by to bylo pouze vinou Západu. Faktorů, které tuto změny přinesly, bylo jistě víc (jen namátkou např. i rozvoj nových komunikačních technologií, které v převratech spadajících do vlny tzv. arabského jara sehrály významnou roli). Obdobně jako Vy jsem toho názoru, že právě tato destabilizace určitého prostoru dala do pohybu onu masu uprchlíků, kteří jsou nyní na cestě do Evropy.. Ať je to jakkoliv, je zřejmé, že nyní je nutné najít především řešení této situace…Uvádíte, že řešením má být směřování imigrantů pouze do zemí, které jsou tzv. "viníky exodu". Neumím si představit, kdo konkrétně by rozhodoval o tom, kdo spadá mezi tyto viníky, kdo by určoval, jaký díl viny má ta která země. Nevím, jak bychom určili, za jaké období bychom tyto viníky hledali. Historie je soubor kauzalit, které na sebe navazují a každá akce vyvolává reakci, tedy vinu by bylo možné hledat velmi hluboko do minulosti, protože kořeny arabského jara, resp. událostí, které popisujete, jsou v dekolonizaci, a když půjdeme ještě dál, tak naopak v kolonizaci atd. atd. Opravdu se domnívám, že namísto hledání viníka bychom se měli zaměřit především na vyřešení migrační krize a zastavení této vlny. Netvrdím že se tak děje, mám pocit, že dosud byly řešeny jen důsledky v krátkodobé perspektivě. Na dlouhodobé řešení se stále bohužel čeká….

*K tomu poznámka autora apelu: Návrh na povinné přerozdělování nestačí jen neustále odmítat, to vůbec nic neřeší. Je třeba aby parlament projednal a případně pověřil vládu podáním žaloby k Evropskému soudnímu dvoru na určení povinných kvót jen pro viníky exodu. A nejenom to - 160000 mrtvých, převážně civilistů je víc než nezvratným argumentem pro obvinění z válečných zločinů. K tomu existuje poměrně rozsáhlá dokumentace, nejen v AI. Nebyl-li problém ustanovení jednoúčelového Soudu pro zločiny v bývalé Jugoslávii, neměl by být problém ustanovit obdobný Soud pro zločiny v Libyi. Nezaujme-li EU ke zločinům tehdejších vlád některých svých členů jednoznačně odmítavé stanovisko, bude její postoj srovnatelný s postojem Turecka ke genocidě Arménů. Potom jsou všechny apely k respektování evropských hodnot falešné a celé EU, včetně ČR zůstane před světem nedůvěryhodná. Stále častěji se objevuje otázka – chceme být v takovéto EU? A právě prvním podkladem pro nápravu a sebezpytování evropského společenství může jako první sloužit projekt „Rekonstrukce Libye“. Náklady spojené s uprchlickou vlnou i reparace, lze mezi viníky rozpočítat např. z tonáže 9000 t bomb svržených na 6,5 mil. Libyjců..

Názor europoslance: Jak sám nazíráte, je to věc velmi komplikovaná, a svádějící ke zjednodušením, a la krácení strukturálních fondů „nesolidárním“ zemím, stejně tak jako ovšem u nás se celá migrační otázka zjednodušila na boj o kvóty. Myslím ale, že faktický vývoj ukazuje, že skutečně efektivní řešení musí být společné, což bude sice otázka nějakých kompromisů, ale jako celek se to určitě vyplatí, věřím, že z této krize nakonec vyjdeme posíleni. Atentát v Bruselu ovšem posílí opět na nějakou dobu hnědé proroky jednoduchých řešení.

Názor europoslance, v podstatě charakterizující názory jeho kolegů z Europarlamentu, kteří na apel reagovali: Děkuji za to, jakou práci jste si se sepsáním Vašich názorů dal. Z tohoto důvodu jsem se s Vaším mailem také zevrubně seznámil. Ostatně, s některými poznámkami a hodnoceními souhlasím a dlouhodobě v EP prosazuji. Jiné však sdílet nemohu, ať už proto, že zastávám jiný názor, nebo že v tuto chvíli nejsem zastáncem jakýchkoliv kvót, nebo proto, že jsem zastáncem větší soudružnosti členských států EU, k čemuž polarizace na základě "kvót pro viníky exodu" prostě nepřispěje.

Názor poslance vládní strany: Děkuji za Váš názor. Na mých www-stránkách si můžete ověřit, že ho máme dosti shodný. Z mnoha objektivních ale hlavně i subjektivních důvodů Vám však nemohu slíbit, že se v nejbližších dnech vládní politika změní. Přestože populistických prohlášení z různých směrů můžete slyšet mnoho. I mně je to líto. S pozdravem a omluvou…

Podle mediálního vyjádření europoslance Zahradila vypukla 6.4.2016 uvnitř EU válka všech proti všem. A střední Evropa má být pasována do role náhradního uprchlického lágru“. Z ČR by prý mělo zaznít hlasité jednotné NE. Neexistuje-li ale jiný návrh je jakékoliv razantní odmítání k ničemu. Je nutné navrhnout smysluplné řešení i pro budoucnost celé Evropy a to v koordinaci nejméně se zeměmi V4. Podklady pro tuto naléhavou diskusi jsou součástí této rozsáhlé aktivity. Pan europoslanec, podobně jako jeho kolegové z řad KSČM, ČSSD i Svobodných, kteří na apel nijak nereagovali, mají možnost tuto diskusi v Europarlamentu společně otevřít.

===================================

S lítostí musím ale konstatovat, že k nejzávažnější problematice „Rekonstrukce Libye“ která je klíčovou pro budoucnost EU, se neodvážil vyslovit vůbec nikdo.. Přitom nejen fr. expremiér Jean-Pierre Raffarin /2002-5/ vidí jako jednu z cest. ze současné situace např ve vytvoření trilaterálního partnerství mezi EU, Čínou a Afrikou za účelem podpoření rozvojových projektů přímo v Africe, protože čím více bude svět v rovnováze, tím méně bude uprchlíků a migrantů. EU je podle něj dostatečně silná na to, aby jednala nezávisle a nepodléhala tlaku ze strany USA. Za určitou „berličku“ svědomí lze považovat pochybnosti, že současná humanitární krize vznikla pouze vinou Západu. Neměl by to prokázat právě nezávislý soud? Páni politici - není právě teď čas inicializovat brainstorming k tomuto tématu u nás doma, oslovit politiky států V4 a pokusit se vnést nové myšlenky do rozhodování impotentního vedení EU?

A ještě ohlasy čtenářů z článku publikovaného již 4.2.2016: Je snadné provolávat hesla a fráze, jenže musíte vědět, jak je uskutečnit a v první řadě, zda vůbec je to možné. Možná v jiné době a v jiném čase. Protože takhle jsou to nic, než fantasmagorie. *Ale článek není vůbec fantasmagorický, jak je autorem položena řečnická otázka. Naopak je velmi realistický. Fantasmagorie je to pro toho, kdo jen čte a nevnímá co čte. Jako celek je to vlastně "shrnutí" stavu a částečná vize možného řešení. Opravdu je dobré ty věci řešit na úrovni států V4, nikoliv EU, protože ta je neřešitelná. *Podle dalšího diskutéra je užitečné jít i do akcí na první pohled naprosto beznadějných. A brát jako významný úspěch už jen vyostřování a udržování diskuze. Věci neřešitelné se obvykle stávají řešitelnější, pokud nesejdou z očí a myslí, pokud je dost času k šíření informovanosti veřejnosti. Právě to potřebuje myšlenka předkládaná autorem Události budou pokračovat, a katastrofou by bylo spadnout do nich jako nevědomí, proto bezmocní. Autorovi držím palce. Bohužel těch kteří to chápou není zatím mnoho. *A jeden ohlas i ze Slovenska: „Hezký a pravdivý článek, autor mi hovoril z duše. „Nema ale asi zmysel pisat, ze ak nie je vola, veci sa nepohnu vpred“.

Souhlas - nesmí zůstat jen u tohoto prvního nakročení. K tomu mohou napomoci sami čtenáři věcnou a přesně cílenou diskusí a zejména důrazným ale distinguovaným apelem na otevření předmětné diskuse, nejlépe na dosud „leklé“ parlamentní kluby. Jejich e-mailové adresy jsou běžně k dispozici. Závěrem děkuji všem politikům, kteří dosud na apel reagovali, ať už jakýmkoliv způsobem, na rozdíl od těch trpně mlčících, které by otevření diskuse donutilo zaujmout stanovisko. Chápu, že to může být pro mnohé velké morální dilema i ve vztahu k jejich stranické disciplíně. Je to ale i doklad toho, že parlamentní diskuse na tato témata je dnes už možná. Navíc to může otevřít široký prostor pro řadu politologů a „politologů“ a rozšířit angažovanost veřejnosti.

Malá žena ve stínu velké šéfky

0
0
Zdeněk Jemelík
8. 4. 2016        JemelikZdenek
Je tak útlá, že policisté museli vyvrtat dírku do řemene “medvědů”, aby ji v nich mohli vyvést z pracoviště. Ponižujícímu zacházení s ní pak přihlíželi spolupracovníci, účelově vyhnaní z kanceláří, jejichž špalírem musela projít. Je to slušná, dosud netrestaná žena, která by se určitě dostavila na předvolání na policejní služebnu k podání vysvětlení. Nikoho nezavraždila, nikoho neohrožovala, nekladla policistům odpor. Přesto s ní zacházeli jako s vražednici a požadovali, aby ji soud vzal do vazby. Měla přece jen trochu štěstí: rozumný soudce ji nechal propustit na svobodu.



To byla předehra k účasti Michaely Schneidrové na soudním řízení u Krajského soudu v Brně proti deseti obžalovaným, jehož hlavní líčení bylo zahájeno 2.června 2014, doklopýtalo 11. prosince 2015 k závěrečným řečem, 22. února 2016 k ústnímu vyhlášení rozsudku a pokračuje čekáním na písemné vyhotovení rozsudku, jež odsouzení kupodivu nedostali bezprostředně po ústním vyhlášení. V komentářích, jimiž jsem provázel celý jeho průběh jsem řízení označil za „monstrproces“. Soud vede případ pod označením „Vladimír Čimpera & spol.“, ale veřejnost jej spíše zná jako případ Aleny Vitáskové, ke které se stáčí pozornost novinářů i některých politiků. Michaela Schneidrová zůstává po celou dobu řízení pro veřejnost téměř neviditelná.

Je to vlastně dvojproces: osm obžalovaných se zodpovídá z vydání licencí chomutovským fotovoltaickým elektrárnám Saša Sun a Zdenek Sun o silvestrovské noci r.2010. Obě jsou majetkem rodinného klanu Zemků. Žalobce přihodil k osmici obžalovaných předsedkyni Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ) Alenu Vitáskovou a ředitelku licenčního odboru úřadu Michaelu Schneidrovou. Spojení dvou kauz do jednoho procesu je ďábelskou zlomyslností vůči zmíněným dámam. Události ze Silvestra r.2010 se jich netýkají, v té době ještě netušily, že budou někdy působit v ERÚ, ale jejich projednávání se musí zúčastnit aspoň vysláním advokátů. Jejich obvinění věnoval soud jen zlomek celkové spotřeby času, ale zatěžují je náklady účasti a zastupování za celou dobu, a to včetně průtahů řízení, které nevyvolaly. Návrhy obhajoby na vyloučení jejich věci do samostatného řízení soud zamítl. Zvlášť tvrdě spojení kauz do jedné dopadlo právě na Michaelu Schneidrovou, která podléhá zákonu o státní službě, takže byla postavena mimo službu a pobírá poloviční plat.

Režie „monstrprocesu“ svědčí o tom, že jsme stále zemí Franze Kafky. Události, jichž jsme svědky, si nezadají s absurditou zápletek jeho románů. Skutkový děj, kvůli němuž stojí před soudem osmičlenná skupina obžalovaných, je projevem nezvládnutí přívalu žádostí o licence v letech 2009-2010 bývalým vedením ERÚ. Alena Vitásková, která přišla do čela ERÚ v srpnu r.2011 mimo jiné s posláním napravit důsledky selhání úřadu v této věci, stojí před soudem, ale bývalí vedoucí pracovníci důstojně vystupují jako svědci obžaloby.

Soustředění pozornosti na Vladimíra Čimperu a Alenu Vitáskovou neodpovídá skutečnému významu postav v této „kafkárně“. Vladimír Čimpera je okrajová figurka, revizní technik, který provedl jakási měření na elektroinstalacích a o jejich výsledcích podal zaměstnavateli zprávu na standardním tiskopisu. Alena Vitásková je ve skutečnosti statistka, která zachovala nečinnost v situaci, v které podle názoru žalobce měla jednat, i když vlastně o existenci problému k řešení vůbec nevěděla a k jednání tedy neměla důvod. Její provinění má spočívat v tom, že neupozornila nadřízeného Michaely Schneidrové na její (ve skutečnosti neexistující) dobré vztahy se Zemky a nezabránila jí v ponechání silvestrovských licencí v platnosti. Že v dokazování před soudem byla legenda o vztazích se Zemky vyvrácena? Že jiné elektrárny v majetku Zemkova klanu za působení dvojice Vitásková- Schneidrová o licence přišly? Co na tom? Koho to zajímá? Žalobce i soud se tváří, že žádné dokazování před soudem neproběhlo a vše je tak, jak uvedl žalobce v obžalobě.

Klíčovou postavou tedy není Alena Vitásková, ale Michaela Schneidrová, která jako ředitelka licenčního odboru ERÚ zastavila správní řízení, jež mohlo vyústit v odebrání “silvestrovských” licencí. Samozřejmě, cílovou osobou strůjců “monstrporcesu” je Alena Vitásková, jež má spoustu nepřátel, kteří nevynechají žádný prostředek k jejímu vytlačení z funkce. Ale bez zmíněného rozhodnutí Michaely Schneidrové by se nenašel důvod k tomuto jejímu trestnímu stíhání.

Kriminalizace postupu Michaely Schneidrové je důkazem účelovosti tohoto procesu. O tom, že vydání licencí o silvestrovské noci byl nešťastný nápad, bývalé vedení ERÚ dobře vědělo, takže řízení k nápravě mohlo zahájit hned 2. ledna 2011. Přípravou rozhodnutí se skutečně úředníci ERÚ zabývali, a místopředseda ERÚ Antonín Panák dokonce podal trestní oznámení kvůli přiložení padělané revizní zprávy k žádosti o licenci. Z jakýchkoli důvodů se ale nikdo nepodepsal pod připravené správní rozhodnutí. Podepsat je měla až Michaela Schneidrová “než se rozkouká”. Tvůrci této taktiky zjevně netušili, že narazili na tvrdou profesionálku, která se vyzná ve svém řemesle a řídí se pouze radami svého dobře fungujícího mozku. Když pochopila, co by podpisem připraveného rozhodnutí způsobila, zhrozila se a vydala se jiným směrem.

Účelovost kriminalizace jednání Michaely Schneidrové je zřejmá i ze srovnání s jinými podobnými případy sporných licencí. Chomutovské elektrárny v době vydání licencí skutečně stály. Je to zřejmé z družicových fotografií, které nebyly u soudu jako důkaz uplatněny. Nedodělky v řádu několika desítek tisíc Kč, zčásti zaviněné útoky vandalů na nezabezpečené staveniště, byly zanedbatelné ve srovnání s hodnotou investice ve výši 1,3 miliardy Kč. “Přimhouření oka” nad nimi bylo poměrně malým hříchem ve srovnání s posuzováním návrhu na odnětí licencí elektrárně společnosti ČEZ- obnovitelné zdroje, které ERÚ udělil licenci ve stavu, v kterém bylo do dokončení výstavby velmi daleko. Předchůdce Michaely Schneidrové Jaroslav Vítek ale návrh na zahájení řízení k odnětí licence zamítl bez odůvodnění. Opakované pokusy ERÚ o jeho trestní stíhání ztroskotaly, m.j. také na rozhodnutí žalobce z “monstrprocesu” (rozhodoval podle zásady “padni komu padni”). Zřejmě se orgány činné v trestním řízení rozpomněly na přísloví, podle něhož “komu přeje pánbůh, tomu též všichni svatí”: mezi polostátním ČEZem a klanem “slováckého miliardáře” Zdenka Zemka jsou asi nějaké rozdíly, oku obyčejného občana nepostřehnutelné, které opravňují orgány činné v trestním řízení k rozdílnému postupu. Nebo mají jiná měřítka na počínání “vetřelců” v čele s Alenou Vitáskovou a skvadrou bývalého předsedy Josefa Fiřta.

Michaela Schneidrová se řídila správním řádem a vnitřními resortními předpisy. Podle tehdy platných pravidel bylo vydání licence ryze formálním rozhodnutím a podmínky pro vyhovění žádosti byly poměrně nenáročné a stanovené dosti vágně. Naproti tomu pravidla zrušení správního rozhodnutí jsou nastavena tak, aby jeho adresát, který je přijal v dobré víře o správnosti, byl co nejvíce chráněn před změnami právních názorů úředníků. V tomto konkrétním případě by odnětí licencí neznamenalo, že se vyrobená energie bude prodávat za nižší ceny dle cenového rozhodnutí pro r.2011, jak si kdekdo myslí, ale elektrárny by musely zastavit výrobu až do případného nového udělení licencí. Jedná se o investici v objemu 1,3 miliardy Kč, na jejíž pořízení si investor vzal úvěr ve výši 1 miliardy Kč. Odříznut od prodeje vyrobené elektřiny by neměl prostředky na splácení úvěru. Zkrachoval by se všemi důsledky z toho plynoucími včetně ztráty zaměstnání pro několik tisíc lidí.

Odnímání licencí je skutečně obtížné. Postižený investor se zpravidla brání a dochází k rozvleklým a nákladným sporům ve správním soudnictví, jejichž výsledky nelze vždy dobře předjímat. Dokladem toho je osud 22 správních žalob na odnětí licencí, které ve veřejném zájmu podal nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Jejich projednávání není zdaleka ukončeno, ale zatím se zdá, že žalobce uspěje jen u části z nich. Přinejmenším neuspěl v části prvostupňových rozhodnutí. Přitom vybíral z přibližně 120 sporných případů, postoupených k přezkoumání ERÚ, a čtyři přidal vlastním výběrem. Právem očekával stoprocentní hladký úspěch, který se ale nedostavil.

Za obdobných okolností rozhodovala Michaela Schneidrová. Zjistila, že vady rozhodnutí oprávněné úřednice Ilony Florianové nejsou tak jednoznačné, aby rozhodnutí o odebrání licencí muselo obstát v případném správním soudním sporu či arbitráži. Odnětím licencí by investorům vznikla obrovská škoda, možná by došlo k zničení jejich firmy. Ale v případě jejich úspěchu v soudním řízení by se stát nedoplatil. Výsledek soudního řízení správního či arbitráže nemohla předjímat. Šla tedy cestou minimalizace škod a návrh na zahájení řízení k odnětí licencí zamítla s vědomím, že rozhodnutí má povahu dočasnosti, protože v případě změny podmínek může být kdykoli v budoucnosti změněno. Věděla např., že již probíhá policejní vyšetřování. Pokud by soud v trestním řízení rozhodl, že vydáním licencí došlo k trestnému činu, byl by to důvod k jejich odnětí ve správním řízení, proti němuž by soudní obrana byla beznadějná. Přezkoumání jejího rozhodnutí nezávislou advokátní kanceláří vyznělo v její prospěch.

Můj laický závěr zní, že v případě potvrzení nepravomocného rozsudku odvolacím soudem bude Michaela Schneidrová potrestána za uvážlivé rozhodnutí trestem, přiměřeným těžkému ublížení na zdraví s následkem smrti. Soud byl poněkud smířlivější než žalobce, který kromě vyšší sazby odnětí svobody požadoval také peněžitý trest ve výši 1 milionu Kč. Zajímavé je i srovnání s přístupem soudu k vině oprávněné úřednice Ilony Floriánové, která licence vydala: soud vzal na vědomí, že za stejné jednání byla potrestána podmíněným trestem v jiné kauze a nepovažoval za nutné její trest zpřísnit. Projednání věci soudem mělo být pro její potrestání dostatečné ( nereptám!). Celkem správně soud usoudil, že za konkrétních podmínek onoho silvestrovkého večera se Ilona Floriánová provinila jen nepatrně. Zato Michaela Schneidrová, která znemožnila napravení jejího pochybení, se dopustila těžkého zločinu. A původci situace, ve které k vydání licencí došlo, se smějí potížím Aleny Vitáskové a Michaely Schneidrové z pozic svědků obžaloby.
Na pozadí absurdnosti odsouzení Michaely Schneidrové se mému laickému oku jeví rozsudek nad Alenou Vitáskovou jako obzvlášť nesmyslný. Soudce Aleš Novotný vzal výsledky dokazování na vědomí aspoň do té míry, že již neopakoval tvrzení o jejím srdečném vztahu k “slováckému miliardáři” Zdenkovi Zemkovi a dokonce připustil, že není přímý důkaz pro tvrzení, že dala souhlas Michaele Schneidrové k zastavení řízení, které mělo poškodit klan Zemků, či že by jí dala přímý příkaz. Pouze uvěřil, že “muselo dojít k nějakým rozhovorům mezi nimi”. Na trest, přiměřený těžkému ublížení na zdraví s následkem smrti, je jeho víra dostačující.

Zajímavé to je i ve vztahu k mediálnímu vyjádření žalobce Radka Mezlíka v rozhovoru pro MF Dnes z 24.2.2016, který připouští, že Josef Fiřt jako druhostupňový orgán nemohl zabránit řediteli licenčního odboru Luďkovi Pražákovi jako orgánu prvostupňovému v postupu k neoprávněnému vydání licencí, když se jeho nesouhlasu s vydáním licencí vzepřel. Současně ale navrhl potrestat Alenu Vitáskovou, která byla vůči Michaele Schneidrové ve stejném právním postavení jako druhdy Josef Fiřt vůči Luďkovi Pražákovi a na přípustnost odnětí licencí vůbec nemusela mít právní názor a ani jej nikdy neprojevila (popřípadě žádný její prokazatelný názor nebyl v řízení před soudem doložen). Co si nemohl dovolit Josef Fiřt, Alena Vitásková si dle názoru žalobce dovolit měla. Lidé si jsou přece před zákonem rovni, jen v myšlení žalobců a soudců bývá rovnítko nahrazeno křivkami paragrafu: kdo chce psa bít, hůl si najde. Alena Vitásková zřejmě musí být zničena, i kdyby se Spravedlnost měla utopit v potocích slz.

Porošenko, Jaceňuk... Chaplin! - tip kulturního referenta

0
0

8. 4. 2016, Petr Ďoubalík

Dnes se v internetu objevila fotografie, zobrazující současné tahouny Ukrajiny. Je u ní napsáno: Foto na památku - Ukrajina. Eurointegrace. Po holandském referendu...


Znalci jistě poznali, že fotomontáž využívá fotografii z Chaplinova filmu Kid z roku 1921, na které jsou Chaplin a Jackie Coogan.

A tak mě napadlo, že můžeme vzpomenout na velikána Charlieho (Charles Chaplin, 1889 Londýn - 1977 Švýcarsko). Co by řekl dnešnímu světu? O čem a o kom by byl dnes jeho film Diktátor?
Teď mi dochází, že jako dítě jsem znal pouze jeho grotesky. Měli jsme je rádi, byla to velká legrace, na svoji dobu opravdu špička.




film Kid (1921), Ch. Chaplin a J. Coogan
Ale pak jsem vyrostl a měl jsem vidět i Chaplinovy filmy - Zlaté opojení (1925), Světla velkoměsta (1931), Moderní dobu (1936), Diktátora (1940), Světla ramp (1952)... Ale neviděl, asi vlastní vinou. Žil jsem naplno sportem a tyto perličky stříbrného plátna musely počkat. A dobře tak! Tenkrát bych možná nedokoukal do konce víc jak dvouhodinový film, zesměšňující Hitlera. Nedocenil bych jeho poselství, dobu vzniku, závěrečnou řeč... Čekal bych jen chaplinovskou legraci. Diktátora jsem viděl až po životopisném filmu "Chaplin" (1992) a to bylo moc dobře. Jestli máte tyto filmy teprve před sebou, pak toto pořadí doporučuji.

Pojďte zkusit, jestli i po 80 letech chaplinovská legrace funguje. Vybral jsem úryvek z filmu Moderní doba. Charlieho vybrali pro test "krmícího stroje", který má rychle nafutrovat dělníky, aby se ušetřil čas a více se vyrobilo.








film Diktátor, 1940
Film Diktátor vrcholí scénou, kdy falešný vůdce - zoufalý holič (Chaplin) na útěku - snažící si zachránit život, musí pronést projev před zfanatizovaným davem (národem). Nad tímto obrazem musel Chaplin hodně přemýšlet. Zamysleme se i my. Dav jistě čekal úplně jinou, opačnou řeč, přesto v závěru nadšeně aplauduje...



Ještě nádherná sekvence z Diktátora, kde si "vůdce" pohrává se zeměkoulí:

Charles Chaplin na wikipedii zde...

...a pár zajímavostí o něm:
- Charlie Chaplin byl mimo jiné pacifista a silný odpůrce fašismu.
- Adolfa Hitlera prý jeho film Diktátor rozzuřil k nepříčetnosti, což Charlie považoval za jeden ze svých životních úspěchů.
- Charlie Chaplin se významně angažoval ve sbírce na znovuvybudování Lidic.
- Jednou se tajně zúčastnil soutěže napodobitelů Charlieho Chaplina. Skončil až na třetím místě.

Film Diktátor lze sehnat s českými titulky na DVD nebo např. zde

Pojede Sergej Lazarev na Eurovizi? - tip kulturního referenta

0
0
Sergej Lazarev

9. 4. 2016, Petr Ďoubalík, videa


Chtěl jsem představit zpěváka Sergeje Lazareva až později, ale nečekané události to urychlily. Sergej omdlel na koncertu.


Je to ten zpěvák, který se objevil v povedené silvestrovské scénce s Angelou, viz Nová republika 3. 1. 2016 nebo zde níže, video má české titulky, které na základě našeho překladu udělal neznámý dobrodinec z Kazachstánu (už jsem mu poděkoval).

Čerstvá zpráva říká, že Sergej Lazarev, který má brzy jet reprezentovat RF na Eurovizi, omdlel v průběhu koncertu v Petrohradu. Dozpíval jednu z písní a svalil se na zem. Koncert byl ukončen a měl by se uskutečnit v novém termínu (po Eurovizi). Hned se na sociálních sítích objevily i názory, že je to výborný "pí ár" (o PR - public relations více např. zde). Takovou otázku položila i moderátorka LifeNews producentu Josifu Prigožinovi. On pěkně odpověděl, asi tak:








Bezva scénka s Angelou z letošního Silvestra, Sergej v nejlepší náladě a kondici. Pro velký úspěch opakujeme (české titulky):

...snad se dá dohromady, určitě to může být z přepracování. Ono ta profese umělce, vypadá jako nádhera, ale je to práce doslova pekelná. Mnoho koncertů, přesunů, změny časových pásem... On má teď práce moc. Cítí odpovědnost. Ale vede zdravý způsob života, sportuje, nepije. On by vypustil duši, aby dokončil koncert. Lidé ztratili smysl pro chápání PR, stačí, abyste se kdekoli objevili, vždyť i já teď jsem teď u vás na obrazovce, a hned je to PR... myšlení je často zvrácené. Vy patříte k těm silným (médiím), vy dokážete libovolnou hvězdu z podzemí dostat (udělat slavnou), kohokoli. Tedy cítím, že před vámi se neschováme nikdo. A tak jen předpokládám, že už máte i informace o tom, ve které nemocnici je Serjoža, že se nepovaluje někde za kulisami, že je jistě nějaká diagnóza, a tak to určitě nezapomenete odvysílat, a fanoušci, kteří dnes pochybují, oni od vás dostanou přesnější informaci...
Prigožin také řekl, že už asi není čas, aby Lazareva na Eurovizi někdo nahradil. Buď pojede on nebo účast vynecháme.
přibližný překlad z mluveného slova: Ďouba

Zde je info z LifeNews o koncertu a pádu Lazareva i rozhovor s producentem:
A tady pro zajímavost připravená písnička Sergeje Lazareva pro Eurovizi:
A ještě jedna pro obveselení deštivé (u nás prší) soboty. Mohla by se jmenovat i "kdo v hadrech na krasavici čeká, ten se načeká - ale dočká":
!? - a propos: nevíte, kdo bude reprezentovat na Eurovizi nás?
Sergej Lazarev jako objekt vylepšování pomocí počítačového programu. Tohle bylo někde jako legrácka a ukázka, jak se to dělá, ale dělá se to v šoubyznysu běžně, proto může být setkání s některou hvězdou naživo a bez příkras, tak překvapivé. Koneckonců pojďme si pro příklad i do politiky: viděli jste Naděždu Savčenkovou na tričkách, plakátech a případně i na "plackách" našich pravdoláskařů - a ve skutečnosti?

Bleskovka! V Londýně protestující žádají demisi Camerona

0
0

9. 4. 2016, Ď, zdroj sputnik zive


Živé vysílání z místa viz zdroj.

Protestující v Londýně žádají demisi Camerona kvůli panamskému skandálu


Živé vysílání z místa viz zdroj.



Kam se poděl jásot Evropy nad odstraňováním plotů z ostnatých drátů mezi svobodou Západu a totalitou Východu...?

0
0
Břetislav Olšer
9.4. 2016   Rukojmí
A je to tady, přihořívá; pro obnovení kontrol na hranicích se podle Francouzského institutu pro veřejné mínění v minulých dnech vyslovilo 72 oslovených Francouzů, 66 procent Němců a 60 procent respondentů z Itálie. Za vším hledej teror v Bruselu a Paříži, výjimečný stav ve Francii a Belgii...

Vlastně je mi toho patologického podrazáka Ivana Langera líto, že se jeho hrdinství zpřed deseti let zhroutilo, jak domeček z karet. Hrad z písku je na padrť. Z ostudy má kabát a ty kanály, jimiž se dnes brodí, mu přeji; házel na jiné splašky, až v nich sám skončil. Rozplýval se nad projektem Schengen, jenž byl pod oficiálním názvem Úmluva o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích podepsán 14. června 1985 u Schengenu v Lucembursku zatím mezi pěti státy Evropy. Po nich následovaly další...

Kde jsou ty Ivanovy slastné časy, kdy 21. prosince 2007 hrdě hlásil jako ministr vnitra ve své nově zrekonstruované kanceláři, že jeho inspekce státní hranice dopadla skvěle, vstupu Česka do schengenské zóny nestojí žádná hranice v cestě. Jaký aspekt byl pro něho nejdůležitější? Nadýmal se scestným pocitem údajné rovnoprávnosti a spokojenosti, protože jsme dosáhli jedné ze svobod, která je spojena s principem evropské integrace. Nebude se už cítit v Evropě méněcenný podobně jako 10 milionů obyvatel Česka; kouzlo EU bylo totiž dle něj postaveno na základních svobodách, k nimž patří i volný pohyb…
Proč se kdysi odstraňovaly drátěné ploty, aby se dnes znovu stavěly v dvojnásobné množství...? Foto: Reuters...

A sebevědomě žvanil, že v Schengenu platí ono „dumasovské jeden za všechny, všichni za jednoho“. Budeme prý garantovat našim občanům, že se bezpečnostní situace nezmění. Z cizinecké a pohraniční policie sice odešlo 2300 lidí, kteří ale posílí jiné útvary policie, která prý dostala nesmírně mocný nástroj, zločin totiž nezná hranic. počítá se i s biometrickými prvky. Langer tvrdil, že “průlom do soukromí osob musí být co nejmenší“. Bla, bla, bla... http://www.securitymagazin.cz/zpravy/schengen-padl-stovky-madarskych-autobusu-prevezly-uprchliky-k-rakouskym-hranicim-1404047409.html

A skutek? Ten utekl… Za miliardy zrušená celní stanoviště se nyní za další miliardy musí obnovovat; bezpečnostní zátarasy a ostnaté ploty nově staví Bulhaři, Řekové, Rumuni i Maďaři a Mekedonci. (Re)vize světa za ostnatými dráty je tady znovu; říká se tomu „znovu navrácená železná opona“ a hlídání nejen celé přes tisíc pět set kilometrů dlouhé hranice s Německem, Rakouskem a Slovenskem. Pohotovost je i na české hranici; znovu tisíce strážců, z toho přes tři a půl tisíce policistů, tisíc vojáků a ještě celníci, hasiči a znovu i psovodi; nepřipomíná to doby Klémy Gottwalda…? Přirozenou součástí kapitalismu už nejsou jen krize, ale teď i vysoké zdi, ploty z ostnatých drátů a železné opony…

Teroristické útoky v Bruselu a Paříži „přiživily" pocit veřejnosti, že se něco hroutí; zkrátka pro obnovení kontrol na hranicích se podle Francouzského institutu pro veřejné mínění vyslovily na dvě třetiny Francouzů, Italů i Němců, kteří se ještě před několika měsíci ze dvou třetin ztotožňovali s otevřenou politikou kancléřky Angely Merkelové navíc změnili názor i na uprchlíky. Kolem 47 procent z nich si myslí, že už jejich země žádné další přijmout nemůže. Ve Francii a v Itálii tak uvažuje přes 60 procent lidí. Na negativním postoji k uprchlíkům se nepochybně podílí strach z terorismu. S tvrzením, že mezi migranty mohou být teroristé, se ztotožnilo 84 procent Italů, 80 procent Francouzů a 79 procent Němců...http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/399623-nemci-francouzi-i-italove-uz-toho-maji-dost-preji-si-konec-schengenu.html

Co to znamená? Budeme snad mít zpět jako na zavolanou pohraniční stráž se samopaly a zastřelenými uprchlíky, vzniknou hraniční zátarasy a s nimi se zjeví i legendární Král Šumavy, představitel domácí „železné opony“. A přitom to každý odsuzoval, když nejen na československé hranici nejprve sloužili spolu s finanční stráží příslušníci pohraničních útvarů SNB s asistencí armády a Lidových milic. K 1. lednu 1951 přibyla pohraniční stráž; na hranicích se Spolkovou republikou Německo bylo rozmístěno pět pohraničních brigád. Rok 1953 začal děsit naostro; ve zbrani sloužilo u ostrahy česko-bavorské hranice 8 448 pohraničníků – pěších, na lyžích, jezdeckých a motorizovaných jednotek Pohraniční stráže. A rovněž psovodi… Je tomu přes šedesát roků a máme tady identickou situaci..
Drátěné zátarasy před Schengenem...

Je to náhoda, že Češi se mohou chlubit prapředkem dnešních pašeráků - „králem Šumavy“? Legendou i pro Kachyňův stejnojmenný film byl pašerák Franz Nowotny z dnešní Nové Huti u Kvildy, jemuž se říkalo Kilián. Popularitu si nejprve vysloužil tím, že do Čech z Německa pašoval nedostatkový sacharin. Okolí své rodné vísky znal jako své boty a strážci hranic, kteří do kraje přišli po válce, se mu neměli šanci vyrovnat. měl na svém kontě zhruba dvě tisícovky přechodů. Jako Němec byl odsunut do Bavorska, městečka Rohrnbach, a začal obchodovat se dřevem.

Pak přišel Únor 1948 a občas začal převádět lidi, kteří prchali ze země. Jako na proslulého pašeráka se na něj totiž začali v Německu obracet další a další lidé a prosili ho, aby převedl jejich blízké na Západ. Kilián jejich přání několikrát splnil a podle odhadů převedl přes tehdy ještě zelenou hranici bažinami mezi Kvildou a Borovými Ladami zhruba dvě desítky lidí. Žádný český pohraničník ho však na rozdíl od zmíněného filmu nikdy nezastřelil…
Drátěné zátarasy po Schengenu... Foto: Reuters..

A dnes? Zase pašeráci lidí, tentokrát běženců. A situace se opakuje, jen v jiném hávu. Celé noci hlídají česko-rakouskou hranici v celé její délce stovky policistů z cizinecké, pořádkové a dopravní policie. Muži zákona působí nejen na hraničních přechodech, ale i na zelené hranici. Na silničních hraničních přechodech namátkově zastavují auta, která míří z Rakouska do České republiky. Kontroly vlaků odhalují jednoho běžence za druhým; na hranicích opět přibyly závory, ploty, bezpečnostní kamery a kontroly, všechna auta musela na hranicích zastavit.
Kdo by čekal nové stěhování národů? Vídeň se v současné době, kdy má co dočinění s desetitisíci migranty, může opřít o dvoustrannou dohodu s Itálií, podle níž nelegální imigrant smí být „navrácen na území státu, odkud se předpokládá, že nelegálně přišel“. Jinými slovy: jsou vaši, tak si je nechte. Všechny dohoda a populistické úmluvy se nyní jeví, jen jako popsaný papír. Dnes jsou uprchlíci zatýkáni na nádražích i s platnou jízdenkou. A k tomu mají u sebe manuál, jak lze oklamat policisty a vojáky. Do Rakouska přichází denně noví a noví uprchlíci, zadržovani jsou v táborech kousek od české hranice.

A potřebné manuály pro běžence, jak se vyhnout policii...

Kolikpak to máme roků od sametové revoluce a místo s velkou pompou zrušených státních hranic máme exodus, který brzy překoná uprchlickou anabázi po poslední světová válce; bylo by na čase začít konečně řešit nejen důsledky všeho toho tragického zmatku, ale též jeho příčiny. Co kdyby se o ně postaraly ty země, které jim způsobily tuto běženeckou katastrofu otrokářstvím a nejrůznějšími nepotřebnými revolucemi…? Pozdě bycha honit… Ivan Langer: rok 2007-Schengen: “Nebudu se cítit podobně jako 10 milionů obyvatel Česka v Evropě méněcenný”

Milý Ivánek se ve své nabubřelé politické nevědomosti ani ne sekundu nepřipustil otázku, kdože bude naše hlídat hranice v polovině roku 2016, kdy nám dnes hrozí nejen teroristé, ale i ekonomičtí či sociálně vyloučení běženci?


Znamená to krach projektu politických snílků o Schengenu, co si mysleli, že mají konečně ten správný pocit rovnoprávnosti a spokojenosti, protože dosáhli jedné ze svobod, jež bude spojena s principem evropské integrace…Dnes je vize děsivá: Minimální náklady rozpadu Schengenu spočetli experti z institutu Prognos na 470 miliard eur během následujících deseti let, když brali v úvahu, že dovozní ceny vzrostou o jedno procento. V tom případě by Německo zaplatilo 77 miliard eur navíc a Francie 80,5 miliardy eur do roku 2025.

Přesto se k hranicím s Rakouskem přesunuly další dvě stovky českých policistů, když jsme museli zareagoval na krok Německa, které kvůli masivní invazi uprchlíků do Evropy dočasně uzavřelo hranice s Rakouskem, kontroly zavedlo také na hranicích s Českem a Polskem, Francií... Dočasně? Nesmysl, když se na hranicích EU tísní miliony běženců, co chtějí za svým zlatým teletem hlavně do Německa, ale především do jeho velkých měst. Pozvala je přece Mutter Merkel, Dar Alláhův…
Epilog - duben 2013: Třicetiletý řidič olomouckého Dopravního podniku na protest proti politickým elitám pokreslil nejméně 30 reklam na autobusech, které si před volbami 2010 pronajaly strany ODS, ČSSD a KDU-ČSL. Připisoval na ně slogany, v nichž politiky označoval za lháře, zloděje, korupčníky a prostitutky. Nejvíc pokreslených polepů patřilo ODS, která se jako jediná rovněž u soudu domáhala v čele s Ivanem Langerem, aby jí řidič zaplatil škodu 15 tisíc korun. Pokutu vyrovnal, odmítl ale domácí vězení i odpracovat 100 hodin prospěšné práce.

Soudkyně Markéta Langerová, žena někdejšího poslance ODS a ministra vnitra Ivana Langera, mu proto trest změnila na sto dní vězení, do kterého byl po dlouhých tahanicích přiveden policisty, když se nechal zatknout v Praze na demonstraci odborů. Následně mu byl trest přerušen a na jeho pokračování se zase nedostavil.


Byly to tagikomické zmatky, naštěstí to má dnes Roman Smetana, už bývalý řidič z Olomouce, za sebou. A jen vzpomíná na povedenou dvojku manželů Langer-Langerová. Legrace veliká, horší to však bude s Langerovými hříchy, které byly větší, než by svými „tykadélky“ obsáhl i řidič Smetana, když také Langera nazval lhářem, zlodějem a korupčníkem. Třeba mu nakreslí parohy, co mu nasadili svojí nevěrou se Schengenem papaláši EU...

Inu, odpověď na otázku, kam se poděl jásot Evropy nad odstraňováním plotů z ostnatých drátů mezi svobodou Západu a totalitou Východu...? Místo jásání se starý kontinent obehnal žiletkovými dráty a jeho iluzorní svoboda se proměnila ve zlovolnou totalitu Západu i Východu…

Dnešní Londýn: jde jen o Camerona?

0
0
Petr Ďoubalík
9. 4. 2016,
Díval jsem se chvíli na živý přenos z Londýna. Nyní jde průvod ulicemi města, je pokojný a veselý. Počet účastníků oproti původnímu odhadu (2 000) o hodně narostl.
Je zajímavé sledovat průvod z pohledu věku - jsou to převážně mladší ročníky, odhaduji 18 - 40 let (u nás se podobných demonstrací účastní převážně lidé starší a důchodci).


Je ale zajímavé sledovat i cedulky a transparenty, které nesou. Jistě, na prvním místě je požadavek na odstoupení Camerona, ale když vidím i vlajky s nápisem Peace (Mír) nebo Revolution, pak by se mohlo zdát, že "panamský průšvih" jen odšpuntoval nahromaděnou nespokojenost s tím, co politici posledních let předvádějí. Možná by i Holanďané o asociaci Ukrajiny hlasovali jinak, kdyby měli větší důvěru ve vládu vlastní země a EU. Vždyť jim dostatečně napovídali, jak hlasovat.

Jakoby bylo slyšet tichý, ale srozumitelný vzkaz současné evropské politické elitě: JDĚTE UŽ VŠICHNI DO "BRUSELE"!


Londýn dnes
dnešní odpoledne v Londýně
Peace

Erdogan vyhrožuje ukončením smlouvy o uprchlících

0
0

Florian Rötzer
9. 4. 2016    zdroj
Všechny sliby se musí dodržet, dosud se ještě nestalo nic, říká turecký prezident, který dává najevo svou moc vůči EU. Moc, kterou turecký prezident Recep Tayyi Erdogan může vykonávat nad EU a především nad Německem kvůli uprchlickému paktu, byla zřejmá nejen ze zdrženlivosti a mlčení k postupu proti Kurdům nebo potlačování médií , ale také z toho, jak se nyní zachází s případem Böhmermann.


Ten v pořadu Neo Magazin Royal předvedl, jak by vypadala hanlivá báseň, kterou také přečetl, aby pak Erdogana vyzval k jejímu zákazu. Böhmermann tím reagoval na postup turecké vlády, která si nechala zavolat německého velvyslance kvůli parodii na Erdogana v magazínu Extra 3. Böhmermann zamýšlel svůj příspěvek jako provokaci, což se mu také podařilo.

Erdogan, který v Turecku vede téměř 2000 žalob proti urážkám, se svého času veřejně vyjádřil, že rozsudek tureckého ústavního soudu k postupu proti novinářům neuzná, nemusí teď udělat nic. ZDF odstranila video z mediatéky a distancovala se od něj. Spolková kancléřka se již v neděli v rozhovoru s Erdoganem pokusila uklidnit vzduté vlny. Svoboda tisku není bez hranic, ujistila, příspěvek Böhmermanna vylíčila jako „ vědomě poškozující text“, říká vládní mluvčí Seibert. Předtím se Merkelová zaštítila na ministerstvu zahraničí, které v interním posudku prohlásilo, že Böhmermann se zřejmě vystavil trestnímu stíhání tím, že hanlivou báseň přečetl jako příklad toho, co by bylo zakázáno i v Německu.

Státní zastupitelství v Mohuči obratem zahájilo trestněprávní řízení proti Böhmermannovi. Došlo 20 trestních oznámení, která byla sloučena . Podle paragrafu 103 trestního zákoníku může být urážka orgánů a představitelů zahraničních států potrestána „ odnětím svobody až na tři roky, nebo peněžitým trestem , v případě urážky újmy na cti odnětím svobody od tří měsíců až do pěti let.“ Turecká vláda si zde zajisté trestněprávní řízení přála a spolková vláda dala souhlas.

Turecká vláda to ještě veřejně neoznámila, německá vláda by se tomu možná raději vyhla. Mezitím se na studio ZDF v Istanbulu házela zkažená vajíčka, a došla i oznámení na zodpovědné osoby proti ZDF, jak informuje Tagesspiegel.

Sevim Dagdelen, mluvčí frakce Levice pro mezinárodní vztahy, kritizuje postoj spolkové vlády: „ Velká moc Ankary sahá zjevně velmi daleko. Kritická média a novináři vůči Erdoganovi nejsou nyní ohroženi jen v Turecku, jak ukazuje zahájení vyšetřování státním zastupitelstvím proti moderátorovi Neo v ZDF, Janu Böhmermannovi v Německu. Spolková vláda v žádném případě nesmí udělovat zmocnění k trestnímu stíhání na výslovné vyžádání trestu Ankarou.“

„ Neděláme to kvůli poděkování“

Na politické scéně je to však jen lapálie. Erdogan si je samozřejmě vědom své moci. Nedávno to ukázal, když USA kladl své podmínky podpory boje proti IS. USA chtějí pomocí SDF zabrat město Manbij jižně od turecko – syrské hranice, aby odřízly IS od důležitého zásobovacího koridoru mezi hranicí a pohraničním městem Jarabalus a od jiných teritorií, kontrolovaných IS. Zde vyvíjí Erdogan na USA nátlak, aby se vzdaly podpory syrských Kurdů, které Pentagon považuje za důležité, a zejména efektivní pozemní jednotky.

Dnes konečně Erdogan varoval EU, že Turecko smlouvu o redukci uprchlíků neuskuteční,pokud Brusel nedodrží vyjednané podmínky. K nim patří udělení bezvízového vstupu z Turecka do EU „ nejpozději v červnu 2016“, což uvnitř členských zemí EU a také v Německu naráží na odpor, a urychlení jednání o vstupu do EU – obzvlášť obtížné po tvrdém postupu proti svobodě tisku a názorů. Existují „ přesné podmínky“, řekl Erdogan: „ Když EU nepodnikne nutné kroky, pak Turecko dohodu neuskuteční.“

Turecko v paktu slíbilo, že vezme zpět uprchlíky z Řecka, když EU za každého odsunutého syrského uprchlíka vezme uprchlíka, registrovaného v Turecku. Zda se to vůbec uskuteční s širokou frontou zemí EU, ochotných přijmout uprchlíky, a nedojde k omezení jen na několik států, je stejně nejisté, zvláště když se v Řecku nachází ještě 50 000 uprchlíků a existuje vysoká pravděpodobnost, že na jaře připluje přes Středozemní moře opět větší množství uprchlíků z Libye.

Ještě nejjednodušší bude vyplatit Turecku 6 miliard EUR na zásobování syrských uprchlíků v Turecku do konce roku 2018. Erdogan stanovenou sumu 3 miliard nejprve rychle zvojnásobil, což bylo bez stížností přijato.Dnes Erdogan dal ještě jednou zřetelně najevo, že by snad mohly přijít další finanční požadavky. Turecko tři milióny uprchlíků dosud zásobovalo z vlastních peněz, prohlásil, podle tureckých údajů bylo na to od roku 2011vynaloženo 10 miliard EUR. „ Existovaly sliby, ale dosud nebylo nic dodrženo“, říká Erdogan. „ Dostalo se nám velkého poděkování za naše jednání vůči uprchlíkům a boj proti terorismu. Ale neděláme to kvůli díkům.“ Vše se má stát tak, jak bylo dohodnuto.

V současnosti i bez působení turecké vlády odsun opět vázne. 4. dubna bylo z nyní uzavřených táborů na Lesbu a Chiu odvezeno trajektem do Turecka jen 200 uprchlíků. Od té doby již žádní nepřijeli, protože uzavření uprchlíci masově podávali žádosti o azyl , a tím přetížili řecké úřady. Slíbená pomoc z ostatních zemí EU po zbrklém ukončení paktu vlastně ještě nedorazila.

Náměstek ministra zahraničí Nikos Xydakis řekl, že k registraci přijely „dvě desítky“ pomocníků, ale stovky pracovníků Frontexu. Je jednodušší, kritizoval, poslat policisty, než právní experty nebo překladatele. Kdyby bylo vše připraveno, mohlo by se azylové řízení odbavit během dvou týdnů. Bylo „ bláznivé“ si myslet, že odsuny mohou začít během několika dnů. V Bruselu to bylo řečeno opakovaně.

Od začátku smlouvy 20.března již přijelo do Řecka opět více než 7000 uprchlíků. Přesto se zdá, že počty dále klesají. Z úterý na středu připlulo na řecké ostrovy jen 68 uprchlíků, den předem jich bylo ještě 228. Podle tureckého premiéra Ahmeta Davutoglu je to následek smlouvy, která funguje. To řekl včera, dříve než teď vyhrožuje Erdogan.

Pozn.překl. Aféra se satirikem Janem Böhmermannem je v Německu velmi sledovaná, psal o ní i Spiegel online.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila Mgr. Zdeňka Holešová

Erdogan droht Beendigung des Flüchtlingabkommens an,Telepolis, Florian Rötzer , 7.4. 2016


Izraelští agenti zatčeni v Bukurešti

0
0

- stv -
9. 4. 2016   PodSmetákem

Rumunsko bylo již několikrát pochváleno z Bruselu za úspěšný boj proti korupci, kde docílilo nejvíce v regionu jihovýchodní Evropy. Ikonou úspěšného rumunského antikorupčního tažení se stala bývalá basketbalistka Laura Codruta Köveši, dnes ředitelka Národní antikorupční agentury. Od roku 2013 dokázala se svým týmem odhalit řadu korupčních skandálů, často vysoce postavených osob, včetně nejbohatších podnikatelů, vyšetřování se vede i proti bývalému premiérovi Viktoru Pontovi. 
V Rumunsku však propukl nečekaný skandál. Příslušníci soukromé izraelské bezpečnostní agentury Black Cube byli zadrženi kvůli pokusům vytvářet nátlak na lidi v nejbližším okolí Laury Köveši. Jde o bývalé agenty Mosadu Rona Weinera a Davida Geclowicze, kteří se měli pokusit o kybernetické útoky s cílem dostat Köveši pod tlak. 
V oficiální odpovědi agentury Black Cube se říká, že opak je pravdou a její agenti měli v Rumunsku vyšetřovat korupční činnost tamní vlády. Kdo má pravdu, se asi nedozvíme. Otázkou však zůstává, kdo si elitní agenturu Black Cube, založenou bývalým šéfem Mosadu Meirem Daganem, na Lauru Köveši najal. A proč. Prezident Rumunska Klaus Iohanis se však za elitní vyšetřovatelku postavil a prodloužil jí mandát v čele antikorupčního úřadu na další tři roky.

zdroj: http://www.timesofisrael.com/israelis-arrested-for-spying-on-romanian-anti-corruption-czar/

http://www.romania-insider.com/romanias-chief-anticorruption-prosecutor-gets-new-mandate-amid-espionage-scandal/168350/

Koledujeme si o pár facek?

0
0

Zdeněk Hrabica
9. 4. 2016
Rmoutí mne, že v některých ohledech nejsme a již se neprojevujeme téměř jako národ. Spíše se vyjevujeme před okolním světem jako nepochopitelná rozhádaná a nenávistná cháska, skoro chátra. Běsníme s vyceněnými, mstivými zuby malého vzteklého skřítka proti velkému slovanskému medvědovi. Hodně podobně, jako se u nás dělo v okamžiku, do značné míry vnucené poválečné „studené války“ vůči bloku, který ji podpálil a vyhlásil.


V minulých dnech se ve zcela zaplněném zasedacím sálu Parlamentu České republiky konal seminář „Mýty o Rusku“. Od zasvěcených jsem se na něm dozvěděl, že vlast, ke které patřím, dnes zaujímá v mediální protiruské propagandě první místo na světě. Tedy v šíření nejhrubší nenávisti proti Rusku. Bez sebemenšího uznání, že Sovětský svaz se rozpadl a Rusko se změnilo v nemilosrdnou kapitalistickou zemi. Přitom se to stalo bez ztráty hrdosti a odhodlání na velkou minulost. Podařilo se dohnat a předehnat ve štvaní proti Rusku, v zápase za další a další sankce proti Ruské federaci - Polsko, Německo, dokonce Ukrajinu.

Této donehostující urážlivé kampani jsme vystaveni už více než pětadvacet let, aniž by bylo adekvátně přípustno v prostředcích znatelného vlivu ji odmítat nebo se jí vzpírat.

Rmoutí mně, že hlavními aktéry tohoto nepřestávajícího štvaní jsou i strůjci někdejší patolízalské politiky vůči SSSR. Do jejich řeči matky své často, jak si pamatuji, ještě včera vstupovaly pojmy – jako „vot“, „ničego“, „moloděc“, zdobilo ji neopakovatelné přizdisráčství, jakého široko daleko ve světě nikde nebylo.

Je smutné a bolestné, že v opačném gardu se dneska totéž, samozřejmě s jiným pojmoslovím, objevuje ve vztahu k USA, v neustálém ujišťování naší euroatlantické identity. Bohužel, toto zapomnění se vetřelo i do mluvy předních českých politiků a jednoho z vysokých armádních činitelů. Počínaje, s výjimkou prezidenta republiky a s výjimkou předsedy Sněmovny, skoro všemi ústavními činiteli a konče exvelvyslancem v USA a v Rusku.

Nelze zapomenout, jak se mnozí z nich nectihodně chovali ve vztahu ke krvavé ukrajinské krizi v Kyjevě a na východě Ukrajiny.

Krymem se nechci zabývat, stačí se jenom zmínit, co by se stalo, kdyby se s Krymem nic nestalo. A vzpomenout a nezapomenout na „republiku Kosovo“ nebo na humanitární bombardování Bělehradu.

Nejsmutnějším faktem je pro mne i skutečnost, že agresivní nenávist u nás rozšiřují četní Rusové, trvale u nás usídlení, kteří vydatně ovlivňují české veřejné mínění. Svými jedovatými komentáři a jinými formami nám oznamují, že jsou dneska jako čeští novináři, politologové a političtí geografové a kdovíjak se ještě pojmenovávají předurčeni k tomu, aby zakryli svou prodejnou včerejší režimní minulost.

Jejich vlast jim to určitě nezapomene, k lítosti však ani hlasitě nepřipomíná.

Už i vrabci na střechách si nahlas štěbetají, z jakých zdrojů jim do jejich krve vtéká jejich odhodlání.

Platí: Dočkej času, jako husa klasu!

Je dobře, že český televizní divák má nyní na chvíli možnost znovu shlédnout filmovou epopej, největší válečný film všech dob Osvobození. Unikátní dokumentární materiály ze sovětských, amerických, britských, německých a francouzských archivů vytvářejí ve střetu se současnou protiruskou propagandou, unikátní divácký dojem. Horentní šetření a zařazování repríz v této veřejné službě, se obrací vůči těm, jichž jsem vzpomněl, tedy vůči předchozím.

Psáno pro Novou republiku, pro Nové slovo a LUK.

Erdogan pohrozil, že přeruší dohodu o běžencích s EU

0
0

9. 4. 2016    zdroj
Turecký prezident Redžep Tajip Erdogan prohlásil, že Turecko může odstoupit od dohody o běžencích s Evropskou unií, pokud Brusel nesplní své sliby. 7. dubna o tom informovala agentura Reuters.


Erdogan podotknul, že na účet tureckého rozpočtu jsou v současné době zabezpečovány tři miliony syrských běženců. "A z toho, co Evropa slíbila, dosud nic není. Pokud EU nesplní své sliby, Turecko se také nebude držet dohody", uvádí Erdoganova slova agentura RIA Novosti.

Prezident dodal, že země s rozvinutější ekonomikou neprojevily tak lidský postoj jako Turecko. Erdogan poznamenal, že Brusel musí v rámci dohody vyčlenit Ankaře šest miliard eur.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Expert: rozhodnutí o vytvoření Národní gardy přišlo v pravý čas

0
0


9. 4. 2016     zdroj
Šéfredaktor časopisu Národní obrana Igor Korotčenko sdělil, proč prezident rozhodl o vytvoření Národní gardy v Rusku. Podle něj přišlo toto rozhodnutí v pravý včas a je zaměřeno na ochranu občanů před hrozbou mezinárodního terorismu.


Ruský prezident Vladimír Putin učinil v předvečer rozhodnutí o vytvoření Národní gardy v rámci vnitřních vojsk MV. S čím je toto rozhodnutí spojeno a proč bylo schváleno právě nyní, sdělil ve vysílání programu "Události. 25. hodina"šéfredaktor časopisu Národní obrana Igor Korotčenko.

"Národní garda je odpovědí na zvýšení rizika, především teroristických hrozeb u našich hranic. A také nemůžeme vyloučit pravděpodobnost toho, že bude rozhoupána situace ve Střední Asii, je možná rozsáhlá infiltrace teroristů DAEŠ...a jiných teroristických formací přes postsovětský prostor už bezprostředně na území Ruska. Musíme tato rizika a ohrožení brát v úvahu. Proto rozhodnutí prezidenta o vytvoření Národní gardy je krokem k předstihu. Jsou to ta rozhodnutí, která mají zajistit bezpečnost naší zemi, našim občanům před riziky a hrozbami, které přináší s sebou mezinárodní terorismus. Je to, koneckonců, nová kvalita reakce na rostoucí ohrožení. V daném případě je toto rozhodnutí zaměřeno na ochranu života, zdraví, bezpečnosti občanů Ruské federace. Rozhodnutí bylo učiněno včas. Pro běžné občany to je štít. Opakuji ještě jednou, toto rozhodnutí bylo učiněno ve správný čas a operativně", řekl.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Výkvět severokorejského průmyslu v podání iDNES vs. zamlčená realita (video, foto)

0
0
9.4. 2016   Eurásia24
 napsal/přeložil ea24
Server iDNES v pátek 8. dubna zveřejnil ironicky laděný text nadepsaný titulkem „KLDR vystavila výkvět svého průmyslu, ale jen na obrázcích“. A v podstatě s tímto závěrem si reakce internetového magazínu vystačila. Zveřejnit informaci o hmatatelných výsledcích severokorejského průmyslu se ukazuje jako účelově nepřípustné.


Součástí článku bylo video z národní uměleckoprůmyslové výstavy konané při příležitosti 104. výročí narození prvního severokorejského vůdce Kim Ir-sena. Jak píše iDNES, „výstava má ukazovat nejmodernější výsledky tamního průmyslu. Jediným nedostatkem by se mohla jevit skutečnost, že většina vystavených exponátů je pouze na obrázcích.“

Skutečnost je taková, že výstava má zachycovat současné i perspektivní produkty severokorejského průmyslu (dlouhodobě zatíženého mezinárodními embargy uvalenými kvůli neochotě KLDR podřídit se „mezinárodnímu pořádku“).

Jak vidno, prostory výstavy neumožnily vystavit nové dopravní prostředky, které jsou také předmětem jízlivě pojatého komentáře k videu.

Aniž bychom měli v úmyslu obhajovat severokorejský politický a společenský model, který je čistě záležitostí KLDR, v zájmu odražení pokusů o manipulaci přinášíme video a fotografii toho, co podle iDNES mělo existovat pouze na obrázku – moderních dopravních prostředků ze severokorejské produkce.



Zde je video zachycující novou soupravu metra v Pchjongjangu:

Zde je fotografie moderního trolejbusu, který je už několik let běžným dopravním prostředkem v severokorejské metropoli (viz také např. zde):



Foto: © Victor Malychev via Russian International Affairs Council

Ti, co mají nos vražený hluboko v ři...

0
0

Jiří Baťa
9. 4. 2016
Dovolím si poukázat na několik hóóódně přitažených reakcí na události, které jsou jinde ve světě zcela běžné, zatímco u nás mají punc tragikomické hysterie. Mnoho naprosto zbytečného povyku způsobili odpůrci při nedávné návštěvě čínského prezidenta Si-Ťia-pchinga v Česku, když kromě jiného vehementně a s náturou jim vlastní kritizovali účast čínských „vítačů“ s čínskými vlajkami a také transparenty, což prý to bylo zorganizované čínskou ambasádou a zřejmě i jinými pročínskými organizacemi. 



Nevím, zda jsou tak nevzdělaní, nekulturní, intelektuálně omezení, nebo až tak ideologicko-nacionálně zvrácení, že nejsou sto akceptovat věci, které jsou jinde ve světě zcela běžné. V této souvislosti lze těmto nekulturním debilům připomenout pro ně jistě nezapomenutelnou událost, kdy jejich guru a oblíbenec Václav Havel navštívil USA, resp. Washington, kde jej mj. vítali i stovky (obecně možno říci davy) amerických Čechů, žijících v USA. No a co?

Nevzpomínám si však, že by se někdo byť jediným slovem kriticky zmínil o „nevhodnosti“ tohoto „vítacího“ ceremoniálu coby nežádoucí propagaci Česka u příležitosti návštěvy jejího prezidenta v USA. Naopak, přenosy, event. záznamy z uvítání V. Havla v USA (mj. na tak malou zemičku až s nepatřičnými poctami) dokumentovali pompézní přijetí a uvítání, včetně již zmíněných „vítačů“ z řad amerických Čechů. Chápu, tam přece šlo o úplně něco jiného, tam vítali člověka věrného, oddaného, poklonkujícího a do řití americké administrativě lezoucího prezidenta ČR Václava Havla. Nemyslím, že tento příklad je nějak mimořádný, neboť je normální a zcela běžné, že podobné vítací aktivity uskutečňují občané té které země, jejíž představitel navštíví cizí stát, ve kterém žijí nebo se zdržují.

Dovolím si ocitovat názor hudebníka a novináře Ondřeje Hejma který k těmto událostem říká, že „...dovolím si upozornit, že obzvláště v případě takto významných návštěv je zvykem na těch několik dní vyhovět všem bezpečnostním požadavkům země, jejíž vrcholný představitel je právě ve městě. V případě návštěv amerických prezidentů jsem to zažil mnohokrát“. Je třeba k tomu něco dodávat?

Je tu ovšem také jiný příklad, kdy jistým kruhům vadí pravda, coby „údajná“ a nežádoucí propaganda. V Nizozemsku nedávno proběhlo (pro vládu nezávazné, ale významně orientační) referendum, ve kterém občané měli vyjádřit svůj názor na případné připojení Ukrajiny do struktur EU (tzv. asociační dohoda) . Z výsledků je všeobecně známo, že občané Holandska se ve velké většině vyjádřili záporně tedy, že nesouhlasí s asociační dohodou o připojení Ukrajiny k EU. Tento výsledek značně pobouřil ukrajinské představitele a stoupence k připojení UA k EU a okamžitě se dostavila příslušná reakce.

Především, že na negativním výsledku se velkou měrou podílí ruská Putinovská propaganda, sami Nizozemci pak byli obviněni, že byli nebo se nechali ovlivnit ruskou propagandou, že v zemi aktivně působili ruští agenti atd. Opak je pravdou, z videozáznamů RTV je patrné, že ve velkých nizozemských městech se pohybovali mj. ukrajinští propagandisté, kteří se aktivně podíleli na ovlivňování výsledků referenda Nizozemců, v tramvajích a na ulicích byly občanům rozdávány propagační materiály, které měly ovlivnit jejich mínění v rozhodování při referendu.

Z výše uvedeného vyplývá, že některým lidem se realita a skutečnosti zajídají natolik, že jsou z hloubi duše přesvědčeni, že to co je evidentně pozitivní, co také akceptuje drtivá většina občanů společnost, že musí být nutně něčím potlačeno, pošpiněno, pomluveno, jinými slovy negováno, protože nemohou připustit, že by to mohlo být takové, jaké to je. Vždy a všude budou hledat něco, čím by realitu, pro ně nepřijatelnou, nějaký způsobem zdiskreditovali pomluvami, spřádali různé historky o nepřátelích a nebezpečí, které sice nemohou doložit, ale k negaci evidentních pozitivních skutečností jim to dobře poslouží.

 Téma Listiny základních lidských práv , resp. jejich porušování je pro některé lidi kyslík, který je udržuje při životě, je to zdroj nejen jejich častých slovních exhibic, ale hlavně zdroj sebe zviditelňování coby pud sebezáchovy. Není bez zajímavosti, že jde o zkrachovalé politické kreatury, které se dříve díky příznivým okolnostem dostaly na čas do popředí politiky a veřejného života , aby po krátkém časy zhasli jako petrolejové lampy, kterým došel kerasin. Také se jim říká zkrachovalé existence. Není třeba jmenovat, ale takový Kocáb, Bursík, jeho biomasa K. Jacques, Prokop, ale i Kalousek, Schwarzenberg, Žantovský, Havel a další havloidi, typičtí reprezentanti pražské kavárny, jsou lidé dříve či později odejítí z významných postů. Lidé, kteří se nemohou smířit s vývojem událostí, který se výrazně liší od jejich pojetí a představ, lidé, kteří žijí z polistopadové slávy jejich velkého vzoru, ideálu a předního zastánce lidských práv a humanitního bombardování Václava Flašky (frašky?) Havla! Jinými slovy, jsou to lidé, kteří jak z titulku článku vyplývá, mají svůj nos vražený hluboko v pravdoláskařské řiti, která jim z toho všeho voní víc jak obecná fakta a skutečnosti. A je jim úplně jedno, že chčijí proti větru, hlavně, že se o nich mluví, píše a jejich fotky plní stránky bulváru.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live