Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Hybridní války 4. - Větší pevnina

0
0
Andrew Korybko
17.4.2016   Zvědavec
(Předchozí části - první - druhá - třetí)

Redefinování Pevniny

„Větší Pevnina“ nabývá svého předního strategického a ekonomického významu kvůli tomu, že je to superkontinetální osa multipolární integrace. Jak bylo zmíněno v části 3, existuje přímé překrytí mezi ruskou Eurasijskou unií a čínskou Novou hedvábnou stezkou a zeměmi Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán, které v současnosti spadají pod oba propojovací deštníky. Pro ty, kteří jsou zvyklí na geopolitickou teorii, tyto tři státy pozoruhodně korelují se širším územím, které na počátku 20. století britský stratég Halford Mackinder označil jako „Pevnina“, kterou definoval jako geopolitickou osu Eurasie.

Modernější stratégové zúžili tento region na bývalé sovětské republiky střední Asie, ale já cítím, že je to v současnosti nedostačující kvůli měnící se dynamice vyvíjejícího se světové řádu, a tudíž navrhuji úpravu konceptu, aby do něj byl zahrnut rovněž Írán, Afghánistán a Pákistán. Tato redefinovaná verze původní Mackinderovy teze posunuje gravitační geopolitický střed více na jih (v kontrastu s tím Mackinderovy široké kontury zahrnovaly celé Srbsko a většinu ruského Dálného východu), aby odrážela relevantnější oblasti geopolitického soupeření mezi jednopolárním a multipolárním světem v kontextu nové studené války.

Propojení Eurasie:


Střední Asie


Větší Pevnině odpovídají čtyři obecné zóny propojenosti, a každá z nich má vlastní ekonomickou roli ve velkém rámci. Bývalé sovětské republiky střední Asie propojují Rusko a Čínu nejvíce přímo a rovněž tvoří geopolitický most mezi nimi. Společně tyto země tvoří nedocenitelné jádro rusko-čínského strategického partnerství a jejich stabilita je hlavním předmětem zájmu obou velmocenských partnerů. Aby rozšířila multipolární koncept ještě dále, Čína oznámila na konci listopadu ambiciózní plán výstavby železnice přes střední Asii, propojující ji s Íránem, čímž katapultovala význam regionu do bezprecedentních výšin.

Jakékoliv narušení v rámci tohoto prostoru sebou přináší potenciál rychlého rozšíření se po celém regionu, obzvláště pokud takové události mají původ v z hlediska identity křehkém údolí Fergana, tudíž si to vyžaduje multilaterální přístup k bezpečnosti oblasti. Do Ruskem vedené CSTO patří Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán, zatímco do SCO, které je tradičně společným kondominiem mezi Ruskem a Čínou, patří tyto tři plus Uzbekistán.

Slabým článkem, vynechaným z obou matic, je ústavně neutrální Turkmenistán, a zatímco geograficky je od chaosu za hranicemi, který by mohl skoncovat s celým Fergana, izolován, je velmi zranitelný konvenčním teroristickým útokem z Afghánistánu, který by jinak mohl být zmírněn jeho multilaterálním zapojením do jedné z těchto dvou sestav regionální bezpečnosti. Na tom by ani tak nezáleželo, pokud by nehrál Turkmenistán naprosto klíčovou osovou roli v multipolárních nadnárodních propojovacích energetických projektech, kdy je především nejstrategičtějším energetickým partnerem Číny a jejím největším dodavatelem plynu.


Írán

Islámská republika Írán má jedinečnou polohu, aby mohla fungovat jako geopolitický kanál pro rusko-indický obchod, přes koridor sever-jih mezi nimi. Patřící Číně je železnice přes střední Asii zmíněná výše potenciálním hru měnícím faktorem středovýchodní politiky Pekingu. V takovéto budoucí konfiguraci by to umožnilo Číně přímý přístup na trh Středního východu, a proto rozšířit dosah své Nové hedvábné stezky, a zároveň se vyhnout potenciálním námořním úzkým hrdlům, která by mohla být zablokována během nepřátelství s USA. Vzato společně je Írán integrálním geo-ekonomickým partnerem jak Ruska, tak Číny, ačkoliv tyto dva státy nemají tak prolínající se zájmy, jaké mají ve střední Asii. Nicméně jakýkoliv typ destabilizace hybridní válkou, která negativně ovlivní stabilitu Íránu (ať již k tomu dojde v zemi samotné, nebo ji to ovlivní nepřímo ze zahraničí), bude mít podobný dopad i na velké geo-ekonomické zájmy Ruska a Číny.

Transportní koridor sever-jih (Bombaj-Helsinki) umožňuje výrazně zkrátit vzdálenost pro nákladní dopravu

Afghánistán

Tato válkou zmítaná země je z geostrategického pohledu potenciálně nejdůležitější v celé Eurasii, neboť teoreticky umožňuje souběžnou projekci vlivu ve všech státech větší Pevniny, vyjma Kazachstánu a Kyrgyzstánu. Je-li pod kontrolou USA, znamená to, že teroristický chaos by mohl potenciální překročit její hranice a pomoct prosadit Brzezinského teorém „Balkánu Eurasie“, ale osvobozena v multipolárním prostředí by mohla naopak sloužit jako cenné území na půli cesty a propojit různé propojovací projekty. Například pokud by nebyla zatížena současnými bezpečnostními problémy, mohla by být tato země tou nejpřímější cestou při fyzickém propojení kulturních bratranců v Íránu a Tádžikistánu (možná prostřednictvím výstavby železnice Turkmenistán-Afghánistán-Tádžikistán), a zároveň by se tím bylo možné vyhnout možnosti, že Uzbekistán by se mohl opětovně pokusit bránit jejich bilaterálnímu obchodu. Dejme tomu, že by to znamenalo zmařenou příležitost přístupu na potenciálně lukrativní uzbecký trh, ale takováto strategická oběť by mohla být považována za nezbytnou, aby se zajistila íránsko-tádžická obchodní trasa a nestala se obětí politických tranzitních hrátek.

Afghánistán je předurčen hrát klíčovou roli v dalším, jistějším, projektu, a tím je plynovod TAPI, mající přivést turkmenský plyn na indický trh. Zvažován byl již před téměř dvaceti lety a první kroky k jeho realizaci byly konečně podniknuty na počátku listopadu, kdy Turkmenistán schválil výstavbu své části plynovodu. Bude-li tento projekt někdy dokončen, pak učiní z Ašchabadu klíčového partnera New Delhi a pomůže Turkmenistánu hrát stabilizační roli v ekonomickém vzestupu Indie. Za pochopení, že tento pozitivní scénář s potenciálně globálním dopadem je podmíněn bezpečností trasy TAPI přes Afghánistán, stává se zjevným, že Kábul by mohl mít celkem velký vliv na nadcházející běh událostí, pokud si dá do pořádku svoji bezpečnost a bude hrát se svými kartami správně, a získal by tím záviděníhodnou geo-ekonomickou pozici v budoucnu (a v důsledku toho by se stal ještě lákavějším cílem pro USA).


Pákistán


Tento jihoasijský stát se má stát místem, kde se křižují tři multipolární propojovací projekty, což mu také zajišťuje jeden z největších geo-ekonomických potenciálů na světě. Plynovod TAPI byl již zmíněn, ale je předjímán podobný projekt vedoucí z Íránu do Indie, a potenciálně procházející přes Pákistán (a pokud ano, půjde zřejmě odbočka i do Číny). Existuje možnost, že bude místo toho zvolena drahá podvodní trasa, aby se zmírnily strategické obavy Indie ohledně toho, že Pákistán se stane „jihoasijskou Ukrajinou“ a použije svoji energetickou pozici k politickému vydírání, avšak vzhledem k tomu, že TAPI bude procházet také Pákistánem, zdá se, že New Delhi již má dostatek důvěry v podnikatelskou rozumnost Islámábádu, že možná také umožní vést přes Pákistán i íránskou trasu. Pokud se tak stane, pak bude z Pákistánu nenahraditelný energetický partner Indie a vzájemný prospěch, který by prostřednictvím této pragmatické spolupráce získaly, by mohl být použit také jako odrazový můstek ke zintenzivnění jejich ekonomických vztahů prostřednictvím SAARC.

Třetím, a výhledově nejvýznamnějším z těchto tří infrastrukturních projektů naplánovaných přes Pákistán, je ekonomický koridor Čína-Pákistán. Tento mamutí podnik v ceně 46 miliard dolarů poskytne Číně životně důležitou pupeční šňůru spojující ji s Indickým oceánem prostřednictvím přístavu Gwadar a umožní ji zmírnit strategickou ztrátu, kterou očekává, že utrpí v Myanmaru (která bude popsána později v jednom z výzkumů). Vlastně je celkem schůdné, aby se ekonomický koridor Čína-Pákistán mohl stát základem celoeurasijského zipu, který pomůže spojit Eurasijskou unii, Čínu, Írán a SAARC. Zatímco je stále příliš brzy na to říct, jestli bude tento scénář někdy plně úspěšný, zdá se, že v současnosti vše mluví v jeho prospěch, a jeho úspěšná realizace by poskytla multipolárnímu světu nejsilnější páku na přetváření geo-ekonomických toků tohoto superkontinentu.


Hybrid Wars 4. In the Greater Heartland vyšel 25. března 2016 na Oriental Review. Překlad v ceně 534 Kč Zvědavec.

Přiznání z Kyjeva – válku na Ukrajině začali kriminálníci ozbrojení juntou (video v ruštině)

0
0
- vad -
17.4.2016  Russkaja Vesna a TV112

„Mluvící helma“, přední ukrajinský vojenský propagandista a poslanec Nejvyšší radu Ukrajiny Dmitrij Tymčuk prohlásil ve vysílání televizní stanice 112, že válku na Donbasu začaly skupiny kriminálníků, vyzbrojené kyjevskou juntou. Na začátku války byly dobrovolnické prapory, které se z 30% skládaly z lidí, kteří měli záznamy v rejstříku trestů.


„Když jsem slyšel statistiku, průměr těch trestaných v dobrovolnických batalionech, byl jsem šokován,“ řekl poslanec Tymčuk.

Podle něj byly tyto prapory vytvořeny, protože nikdo jiný by nebojoval.

Když v Kyjevě prošla legalizace dobrovolnických batalionů, existoval jen jeden úkol: všichni, kdo se chtějí chopit zbraně a jít na frontu, nechť jdu. Protože když armáda není aktivní, někdo musí střílet a zastavit agresora,“ snažil se ospravedlnit Tymčuk poskytnutí zbraní zločincům.


Druhá zpráva ruské rozvědky o aktuální pomoci Turecka Islámskému státu

0
0
17.4.2016  Wertyz Report

Hlavním dodavatelem zbraní a vojenského materiálu pro bojovníky ISIS je Turecko, které tak činí prostřednictvím nevládních organizací. Na práci v této oblasti dohlíží turecké zpravodajské služby. K přepravě se používají především ta vozidla, která jsou součástí konvojů s humanitární pomocí.


Nejaktivněji se na dosažení těchto cílů podílí Beşarova nadace (prezidentem je D. Sanli), která v roce 2015 vyslala kolem 50 konvojů do turkmenských oblastí Bayırbucak a Kiziltepe (260 km severně od Damašku). Dary od jednotlivců a subjektů jsou „oficiálně“ jejich hlavním zdrojem financování. Ve skutečnosti organizace dostává tyto finanční prostředky na svůj účet ze speciálního rozpočtu tureckých zpravodajských služeb (MIT). Nadace Beşar si otevřela nynější účty v tureckých a zahraničních bankách s podporou vlády.

İyilikderova nadace (prezidentem je I. Bahar) je také hlavním dodavatelem zbraní a vojenského materiálu na syrské území, které je pod kontrolou ISIS; v roce 2015 vyslala asi 25 různých zásobovacích konvojů. Vedení této nevládní organizace je financováno ze zdrojů z evropských a středovýchodních zemí. Finanční prostředky v tvrdé měně jsou převedeny na bankovní účty Kuveyt Türk a Vakıf.

Nadace pro lidská práva a svobody (IHH), jejímž prezidentem je B. Yıldırım, se aktivně podílí na dodávání munice teroristům v Sýrii. To je oficiálně podporováno vládou Turecka a řízeno tureckými zpravodajskými službami. Od roku 2011 nadace poslala 7 500 vozidel s různými dodávkami na území, které je pod kontrolou ISIS. Tato organizace je financována z tureckých zdrojů a také z jiných států. Turecké banky Ziraat a Vakıf jsou používány pro získávání finančních prostředků.

Kromě toho z důvodu zpochybnění dodávání zbraní a vojenského materiálu na území, které je pod kontrolou ISIS, úředníci z tureckých zpravodajských služeb zařídili kontrolu nad skladišti zbraní a střeliva, umístěných v příhraničních městech Bükülmez a Sansarin (530 km jihovýchodně od Ankary, v provincii Hatay). Tyto zbraně jsou dodávány bojovníkům přes kontrolní stanoviště Cilvegözü (530 km jihovýchodně od Ankary), a to za podpory tureckých zpravodajských důstojníků a četnických složek.

Například mezi 2. a 8. listopadem 2015 byla jedna várka zbraní převedena z kontrolního stanoviště v Cilvegözü do města Atma (310 km severně od Damašku). Bojovníkům v této oblasti byly dodány střely pro protitankové raketové systémy TOW a pro granátomety RPG-7, jakož i střelivo pro ruční palné zbraně.

V listopadu 2015 byl organizován přesun vojenského materiálu pro nezákonné ozbrojené skupiny, umístěné v provincii Latakia. Islamisté obdrželi vojenské bezzákluzové pušky M-60 a munici, minometné granáty ráže 82 mm, dále munici a střelivo ráže 23 mm a 12,7 mm, ruční granáty, komunikační prostředky a veškeré vybavení od tureckých zpravodajských služeb.

Mezi 11. a 21. lednem 2016 turečtí zpravodajští důstojníci dodávali teroristům z Jabhat al-Sham munici ráže 7.62 mm a 12,7 mm a střely pro granátomety RPG-7. Náklad byl převezen přes turecko-syrskou hranici v oblasti Kizilcat (540 km jihovýchodně od Ankary) do tábora bojovníků v provincii Latakia. Některé z těchto zbraní a střeliva následně prodávali zástupci polních velitelů představitelům ISIS (výměnou za ropné produkty, potraviny a hmotný materiál).

25. ledna 2016 turecká Nadace pro lidská práva a svobody financovala dodávku vybavení a potravin (cca 55 tun) teroristům ISIS. Za vytvoření tohoto konvoje bylo zodpovědné spojení bratrských společností a nadací v Turecku. „Humanitární náklad“ putoval přes hraniční přechod Yayladağı (530 km jihovýchodně od Ankary, v provincii Hatay) do okresu Bayırbucak. Dříve, už v červenci 2015, nadace pomáhala Asociaci pro lidská práva a solidaritu s utlačovanými při převodu více než 177 tun vojenského nákladu na sever Sýrie.

Propašování výbušnin a průmyslových chemikálií teroristickým skupinám, působícím v Sýrii, je také obvykle organizováno z tureckého území, a to přes hraniční přechody v blízkosti Reyhanli (Turecko), Azaz (Sýrie), Al-Qamishli (Sýrie) a Jarablus (Sýrie). Vodní cesty, zvláště řeka Eufrat, jsou často používány pro přepravu velkých dodávek výbušných složek, jako je např. nitroglycerin, dusičnan amonný, ​​střelný prach a trinitrotoluen (TNT).

Celkem bylo takto dodáno teroristům přes Turecko v roce 2015: 2 500 tun dusičnanu amonného (v hodnotě přibližně 788 700 USD), 456 tun dusičnanu draselného (468 700 USD), 75 tun prášku hliníku (496 500 USD$), dusičnan sodný (19 400 USD), glycerin (102 500 USD) a kyselina dusičná (34 000 USD).

Převážná část chemických složek je zakoupena v jihovýchodních provinciích Turecka (Mersin, Hatay, Gaziantep, Kilis a Şanlıurfa) za pomoci místních firem. Zejména jedna společnost působí jako prostředník, jde o Tevhid Bilişim Merkezi (ve městě Şanlıurfa, v okrese Alcak, Bagdádské obchodní centrum, kancelář 1). Majitelé firmy Ismail a Ahmet Bayaltunovi získávají výrobky, vyrobené v podnicích z „Mersinské svobodné ekonomické zóny“ (ve městě Mersin), a zajišťují, aby byl náklad poté odeslán bojovníkům. Kromě toho společnost Tsitrkimya (Istanbul, majitelem je Zaur Guliyev) dodává hliníkový prášek přímo ISIS.

Společnosti Trend Limited Şirketi (ve městě Şanlıurfa) a Maxam Anadolu (ve městě Malatya) se specializují na dodání zápalných šňůr a rozbušek teroristům (hlavní účinnou látkou je pentaerythritol-tetranitrát), a zároveň také uzávěrů, roznětek a elektrických rozbušek.

Aby mohly produkty nerušeně projít hraniční kontrolou, zároveň za efektivního napomáhání tureckých orgánů, jsou určeny společnostem, které jsou údajně registrovány v Jordánsku a Iráku. V podpůrných dokumentech je v sekci metody doručení nákladu příjemci uvedeno: „průjezd Syrskou arabskou republikou“. Registrace a zpracování nákladu je organizováno na celnicích ve městech Antalya, Gaziantep a Mersin (vše v Turecku). Jakmile jsou provedeny nezbytné procedury, zboží projde bez překážek přes hraniční přechody v Cilvegözü a Öncüpınaru (520 km jihovýchodně od Ankary, provincie Kilis).


Článek vyšel 9. dubna 2016 na webu VoltaireNet. Pro WertyzReport jej přeložila Jana Schönová.

Postelový skandál ruské antiputinovské opozice, v pozadí opět USA – aneb jak končí proamerické loutky. VIDEO!

0
0

- Pozorovatelka - 
17.4.2016  AENews


Michail Kasjanov  je ruský politik, který v letech 2000–2004, v době prezidentství V. Putina byl premiérem. Kasjanovova vláda zavedla řadu ekonomických reforem, reorganizovala národní energetickou či železniční infrastrukturu, podařilo se jí snížit inflaci a zvýšit HDP, v roce 2004 jej však prezident Putin s celým kabinetem odvolal.
Dovětek je zajímavější než vlastní článek

Hned nato Kasjanov Putina kritizoval za nedostatek demokracie v Rusku. Byl také souzen kvůli nařčení, že jako premiér zařídil levný prodej dvou luxusních sídel u Moskvy spřáteleným firmám. Soud firmám obě vily odebral a Kasjanov označil verdikt za politicky motivovaný. Později se Kasjanov stal jedním z lídrů koalice Jiné Rusko. Ve volbách v roce 2008 usiloval o zisk prezidentské funkce, ústřední volební komise jej však odmítla zaregistrovat jako kandidáta a zdůvodnila to tvrzením, že příliš vysoké procento z dvou milionů podpisů nutných k registraci bylo neplatných. Kasjanov poté ruské občany vybídl k bojkotu voleb a uvedl, že Rusko se definitivně vydalo na cestu „zlodějského totalitarismu s neodvolatelnými a nelegitimními vládci“.

Na podzim 2008 byl v Praze hostem konference Forum 2000 a byl blízkým přítelem opozičního lídra Borise Němcova, zastřeleného v únoru 2015 (zdroj).

-

V současnosti je Kasjanov členem ruské opoziční strany PARNAS, která je platformou širší volební koalice a která řeší kandidátku pro nastávající ruské volby. A kolem strany Parnas se nyní rozhořel skandál poté, co na veřejnost unikl video záznam intimních scén Kasjanova s jeho spolupracovnicí a asistentkou Natalií Pelevinovou (39 let).


Celý půlhodinový dokument, odvysílaný ruskou televizí :


Kasjanov je jako politik zdiskreditovaný, protože je ženatý a má dvě děti a aférou je z příštích voleb odstaven, což se velmi hodilo dalšímu z lídrů strany Parnas, Ilju Jašinovi. To však není celé, co video odhalilo.

V posteli se především řešilo, jak odstavit konkurenční opozici – v tomto případě nejen Ilju Jašina, ale především člověka, který je považován za největšího opozičního vůdce v Rusku, A. Navalného.

Podle materiálu, který NTV vybrala a uveřejnila, v dokumentu Kasjanov a Pelevinová zvažují zbavit se svého současného spojence, opozičního bloggera a právníka Alexeje Navalného. Právě proti němu Kasjanov chce podle záznamů vytvořit „frontu“ a Navalného vliv ve straně umenšit. Pelevinová přitom nazvala Navalného slovy „nacistický hajzl“ a Ilju Jašina opakovaně jako „hovno“. Kasjanov milence slibuje, že se bude snažit ji prosadit do horních míst kandidátky strany do Dumy tak, aby se mohla stát poslankyní Dumy a dostávat výplatu.

V rozhovorech se také mluví o dalších věcech. Kasjanov se s Pelevinovou radí o tom, jak získat peníze od „Chodora“ neboli od miliardáře Michaila Chodorkovského. Pelevinová rovněž Kasjanovi sděluje, že v případě neúspěchu v Rusku by mohla odejít do USA a najít si místo dokonce přímo jako poradce Hillary Clintonové. Na tato slova Michail Kasjanov reaguje: „To mimochodem není špatné… Tam dobře platí.“ Jako další plán zmiňuje naopak Kasjanov, že v budoucnu, pokud se jim nepodaří dostat se do Dumy, by se z ní mohla stát na Západě hlavní reprezentantka ruské opozice v zahraničí.

Hovory o penězích a politice nebyly v intimní diskusi mezi oběma žádnou výjimkou. Kasjanov, majitel celé řady nemovitostí a velkého rodinného sídla, vysvětlil Pelevinové, jak to chodilo v 90. letech, kdy působil ve vysoké politice. Na otázku, zda ruští oligarchové mají „čestně získané peníze“, Kasjanov říká: „Mají peníze, které získali jako výsledek transformace ruské ekonomiky. Myslím si, že to byly čestné peníze.“ Pelevinová se dále ptá: „Takže ukradeno nic nebylo, ano?“ A bývalý ruský ministr financí a premiér odpovídá: „Ukradeno? Ne, nic nebylo ukradeno! Co je to ukradeno? … Koupilo se za pět kopějek… A prodalo se za pět rublů. To není kradení. Jestli je, tak jsem sám zloděj.“ Prý byly tehdy v Rusku dvě kategorie lidí jako Chodorkovskyj, Friedman, kteří „všechno urvali“ a stali se masovými miliardáři. A potom lidé, kteří se stali milionáři tak, že prý poctivě rozprodali státní majetky ve stylu: koupíš za pět kopějek a prodáš za pět rublů. Mezi takové „poctivce“ zařadil Kasjanov sebe.


Kdo je Natalia Pelevinová – nitky vedou do USA

Jak televize NTV v pořadu tvrdí, je Pelevinová občankou Velké Británie, kam její rodina za SSSR emigrovala, a má mít kontakty v zahraničí. V USA měla spolupracovat s místními politiky zainteresovanými v protiruských sankcích a v takzvaném spisku Magnitského. Dokument také tvrdí, že Pelevinová a opoziční akce, které organizovala, jsou placeny ze západních zdrojů, mimochodem přes republikánského senátora Johna McCaina, známého svými negativními postoji k současnému Rusku, či Billa Browderema z Hermitage Capital Management fondu, který je v konfliktu s Putinovou vládou. Určité svoje kontakty na Washington ostatně Pelevinová v tajném záznamu potvrdila včetně nejasné zmínky o americké CIA.

Natalia Pelevinová, Putin´s shadows v Oslo, květen, 2012:
Uniklý video záznam tak odhaluje mnohem více, než je diskreditace a tím odstavení jednoho nepohodlného lídra před nastávajícími volbami. Jako nejpodstatnější se jeví právě postava Pelevinové a její (pokud je to pravda) pero. Z toho by totiž plynulo nejen to, že ten, který plánoval odstavit své aniputinovské kolegy (Jašina, Navalného), nakonec na odhalení doplatil nejvíce. A že to byla ta nejpodstatnější úloha Peleninové. Co z toho plyne, těžko říct, spekulativně by se ale dalo usuzovat, že antiputinovci dostali přes prsty a to ze směru, ze kterého by to nečekali – z amerického (přesněji z toho nadnárodního amerického – GP).

Jak jinak si totiž vysvětlit, že člověk, který se účastnil Havlova „Forum 2000“, který byl v přízni G.Bushe, který jako anituputinovec byl dokonce byl sponzorem Navalného, je najednou tím, který skandálem nejvíce utrpěl.

Michail Kasjanov a Vávlav Havel v roce 2001
Michail Kasjanav a G. Bush
Ruská opozice – Alexej Navalnyj a Michail Kasjanov (nyní „pornohvězda“)
Co však skandální video odhaluje zcela jistě je, že 1) odpůrci prezidenta Putina se ve svém zoufalství likvidují navzájem a 2) že odpůrci prezidenta Putina jsou loutkami Spojených států (ostatně, jako vlády ve většině zemí, v evropských obzvláště) a že jakmile neplní, co se od nich očekává, jsou házeny přes palubu (Ukrajina by mohla vyprávět!)
S použitím zdroje: zde
Další zdroje : zde, zde, zde


Dovětek

Narazila jsem včera na článek „Získali jsme tajnou analytickou zprávu o Andreji Babišovi z prostředí tajné služby“ a nemám na něj názor, protože jak je u článku uvedeno, „nemůže uvést zdroj“. Přesto jsem jej letecky pročetla a zaujala mě především jeho závěrečná část, jejíž obsah sedí na současné dění kolem Putina a ruských oligarchů, ale také kolem Ázerbájdžánu, jako poklička na hrnec. Část cituji bez ohledu na to, že primárně je o Andreji Babišovi a s vědomím, že text není patřičně odzdrojován, a proto jej vkládám pouze k úvaze. Zde je zmiňovaná část:
Z vývoje v Ruské federaci po odchodu Borise Jelcina a nástupu Vladimira Putina do prezidentské funkce, a zejména z vývoje v posledních měsících lze dovozovat, že došlo z iniciativy Putina k výměně (čistce) na vrcholných mocenských postech ruských speciálních služeb a v policejních strukturách a že bývalé řídící orgány Andreje Babiše v Rusku byly odstaveny od zpravodajských možností. Tomu odpovídá i kádrová výměna na zpravodajských postech, legalizovaných na ruských ambasádách v zahraničí. Dalším efektem tohoto vývoje je ohrožení mocenských pozic a finančních zdrojů rusko-izraelského organizovaného zločinu, jehož špičky již vystupují jako ctihodní podnikatelé (stejně Jako Babiš v posledních fázích své podnikatelské dráhy). Proti těmto skupinám zahájila ruská prokuratura trestní stíhání, někteří jejich představitelé jsou ve vazbě a jiní stíháni jako uprchlí do zahraničí. Klasickým případem je změněný pohled na Falkon Capital, za kterým stojí RAO JES Anatolije Čubajse. Firmu původně ruská vláda doporučila pro deblokaci ruského dluhu vůči ČR i SR (Jozef Čimbora z Falkonu je bývalým dlouholetým kolegou Babiše z PETRIMEXU). Poslední informace z října 2003 je taková, že ruská strana nebude s Falkonem nadále spolupracovat, což sdělila české vládě v souvislosti s deblokací zbytku ruského dluhu vůči ČR.

Jako hlavní důvod Putinova úsilí likvidovat „oligarchy“ se vedle boje o moc (v rozporu s původní dohodou o „dělbě moci“ po Putinově nástupu do prezidentské funkce začali „oligarchové“ podporovat opoziční politické strany a angažovat se osobně v blížící se volební kampani na funkci prezidenta RF) i snaha vrátit do Ruska astronomické finanční prostředky, které odplynuly jejich přičiněním během 90. let do zahraničí. Finanční prostředky potřebuje Putinova skupina na financování zbídačelé ruské infrastruktury a zejména na pozdvihnutí vojensko-průmyslového komplexu, s čímž stojí a padá Putinova pozice – pro úspěch svého počínání musí mít totiž bývalý důstojník KGB Putin na své straně i ruskou vojenskou rozvědku (GRU). Nelze odhlédnout ani od jisté popularity tvrdého postupu proti těm, kdož jsou obecně považováni za zloděje, v předvolebním období. Putin také podporoval současného amerického prezidenta G. W. Bushe při jeho prezidentské kampani proti Al Gorovi, který je společně s Clintonem stykovou osobou rusko-izraelského organizovaného zločinu (jak mj. vyplývá i z dostupných informací FBI) a je významným Bushovým spojencem v boji proti mezinárodnímu terorismu.

Ze zpravodajských informací vyplývá, že roztržka Putina s „oligarchy“ nabývá již takových dimenzí, že Putinovi protivníci usilují o jeho fyzickou likvidaci a k tomuto cíli již vyčlenili obrovské finanční prostředky a aktivizovali teroristické skupiny, mj. i v oblastech Čečenska‚ Gruzie a Severního Irska. Jedním z nástupních prostorů těchto teroristů je i ČR vzhledem k mizivé aktivitě KR služeb a policie. Podle analýz jednoho speciálního policejního útvaru využívají tito protivníci Putina čečenského separatismu k boji proti moskevské vládě a jejich snahou je dosáhnout mezinárodního uznání samostatné Čečenské republiky Ičkerie, odkud by mohli lépe operovat v celosvětovém měřítku (podobně jako z Podněsterské republiky, která je největším exportérem „no name“ zbraní do celého světa). K tomu jsou rozhodnuti páchat teroristické útoky na civilní obyvatelstvo i ve vlastní zemi. Podle vývoje v posledních měsících je však Putinova skupina na vzestupu, zatímco jeho protivníci jsou v defenzívě. K tomu je relevantní sledovat v českých médiích, komu a z jakého důvodu vadí snaha Putinovy administrativy o prosazení práva.

Dle posledních získaných poznatků a po vyhodnocení informací v rámci součinnosti s tzv. spřátelenými zpravodajskými službami bylo potvrzeno, že v měsíci březnu roku 2004 došlo v Bratislavě k jednání Andreje Babiše s emisarem bývalého prezidenta Ázerbajdžánu Heydara Aliyeva, osobou tatarské národnosti Šuchradem Satarovem. Tato osoba v pověření Aliyeva jednala s Babišem o privatizaci české společnosti UNIPETROL, a.s., především o možnosti získání jedné z jejích dominantních součástí, podniku PARAMO v Pardubicích.

Heydar Aliyev je majoritním vlastníkem společnosti TATNĚFT. Tato společnost produkuje tzv. lehkou ropu, pro jejíž rafinaci je plnohodnotně podnik PARAMO uzpůsoben jako jeden z mála v Evropě. Dle některých poznatků západních zpravodajských služeb je Heydar Aliyev úzce propojen na osoby ze Saúdské Arábie cestou jedné ze svých společností se sídlem v Rijádu. Mezi těmito osobami se vyskytují i ty, které jsou v podezření z financování teroristických seskupení, bojujících proti tzv. „západní civilizaci“.

Šuchrad Satarov nabídl v rámci jednání s Andrejem Babišem nejen investiční krytí privatizace společnosti UNIPETROL, ale navíc i provizi ve výši 1 mil. euro za možnost audience u předsedy vlády ČR Vladimíra Špidly. Babiš realizaci audience u českého premiéra Satarovovi přislíbil a následně během několika týdnů výše uvedenou finanční částku od Satarova převzal. Deklaroval to jako nutné výdaje pro korupci nejvyšších představitelů vlády ČR pro získání podniku PARAMO do majetku společnosti TATNĚFT.

S postupem času však k žádné sjednané schůzce představitelů společnosti TATNĚFT u premiéra ČR nedošlo a dle posledních poznatků z počátku měsíce května 2004 přicestovala pod krytím do České republiky skupina zpravodajských důstojníků bývalého prezidenta Ázerbajdžánu Heydara Aliyeva s úkolem vyhodnotit situaci a připravit řešení vzniklé situace. Jejich hlavním koordinátorem je Šuchrad Satarov. Tato skupina je vycvičena a vybavena pro realizaci tzv. „zvláštních aktivních opatření“ (původem odborný výraz ruské KGB), mezi něž se zařazuje i realizace fyzické likvidace určených osob.

Konec citace z článku.

Zoufalci z Kavčích hor svět nezmění !

0
0
Oskar Krejčí,rozhovor
17.4. 2016   První zprávy 
Stačí srovnat dobu, investigativní novináři a redaktoři věnovali tématu Panama Papers s časem, který Česká televize věnovala takzvaným tibetským vlajkám během návštěvy čínského prezidenta.

 Pokles dynamiky nových ekonomik, ale také dva pokusy o svržení prezidentů v zemích BRICS – neúspěšný v Jihoafrické republice a právě zahajovaný impeachment v Brazílii – naznačily, že oporou globálního vývoje se opět stává Západ. Nezdá se vám, že se Spojené státy znovu stávají nejdůležitějším hybatelem světové politiky?

Spojené státy přestávají být hegemonem, tedy státem, který určuje pravidla. Stále jsou ale nejmocnější zemí světa. Mají největší armádu – ale také největší a stále rostoucí dluhy. A přes všechny politické úspěchy USA, za nimiž jsou často poklesky a přehmaty jejich oponentů, politika Washingtonu je v celé řadě akcí kontraproduktivní.

Právě před týdnem americký prezident Barack Obama v rozhovoru pro Fox News označil intervenci v Libyi za „největší chybu“ svého prezidentství. Dnes už ví, že tento zásah „nefungoval“. Chyběl prý plán na první den po intervenci. Navíc Obama v březnu kritizoval v The Atlantic Magazine britského premiéra Davida Camerona a někdejšího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho za roli, kterou sehráli při bombardování Libye.

To je poněkud pozdní prozření.

Obama jde ve stopách svého předchůdce George Bushe mladšího, kterého tolik kritizoval. Bush také dodatečně zjistil, že intervence v Iráku byla jeho velká chyba. Jenže problém je širší. V době intervence v Libyi řada lidí kritizovala postup USA, Británie a Francie, ale i NATO jako celku – a jejich hlas nebyl vyslyšen. Dokonce bylo na kritiky či skeptiky pohlíženo jako na nepřátele, což také připomíná doby, kdy Obama kritizoval intervenci v Iráku. Západní liberální režim není uspořádán tak, aby byla kritika neanalytického přístupu k problémům využita při rozhodování. Lidé s jiným názorem na válku v Iráku či Libyi byli skandalizováni a embargováni. Což se zákonitě promítá i do následného opakování chyb. A do nedůslednosti v případné sebekritice: kdo byl ministrem zahraničí, když Spojené státy udělaly v Libyi onu „chybu“? Nebyla to náhodou prezidentská kandidátka Hilary Clintonová? Kolikrát se téma „libyjské chyby“ objevilo v kampani? To, co někteří komentátoři vidí jako Obamovu odvahu přiznat omyl, může také být snaha sejmout vinu z Hilary Clintonové. Obama se vymlouvá a svaluje odpovědnost za rozložení Libye na své britské a francouzské kolegy. A co takhle pohovořit si o „syrské chybě“? To asi bude téma až za pět let.

 Myslíte si, že časem ve Washingtonu pochopí, že podněcování války v Sýrii byla chyba?

Všechny velké války, které vedly Spojené státy po roce 1945 – korejská, vietnamská či irácká – začaly za velké podpory veřejnosti. Vojenský zásah USA v Afghánistánu v říjnu 2001 podporovalo 90 % americké veřejnosti, v případě Iráku s válkou v březnu 2003 souhlasilo 76 % dotázaných Američanů. Tato podpora se postupně vytrácela, až začala převažovat kritika.

Chcete tím říci, že ona Bushova a Obamova sebekritika je výsledkem tlaku veřejného mínění?

Ne. Změna názoru americké veřejnosti na zmíněné války se dostavila až poté, kdy došlo k rozštěpení názoru uvnitř politické elity. Až když se z války stalo volební téma a velké sdělovací prostředky se nárazově rozešly. Podpora americké vojenské intervence v Sýrii nikdy nedosáhla ani 50 %. Například poslední výzkum agentury Gallup z února letošního roku říká, že větší vojenskou zaangažovanost USA v syrské válce si přeje 34 % dotázaných, 29 % pokládá danou úroveň za dostatečnou a 30 % respondentů by chtělo menší vojenskou angažovanost USA. I proto je Obama tak opatrný.

Celé je to ale hra se zpožděním. V případě americké války v Iráku zlom nastal v letech 2005 a 2006, kdy nadpoloviční většina Američanů začala dávat najevo přesvědčení, že rozhodnutí jít do Iráku byla chyba. Jenže je to obecnější problém. Státník, který chce mít zpětnou vazbu, musí hledat ohniska kritického myšlení. Ta však nenajde v okruhu vlastní servilní družiny, ale ani v médiích obchodujících s informacemi.


 Otázka kvality západních politických elit je vaše oblíbené téma. Proč se ale k němu stále vracet?

Je to limitující problém, bariéra bránící pozitivním změnám. Uvedu příklad. Ve čtvrtek se německá vládní koalice dohodla na podobě integračního zákona. Německá kancléřka, která se po atentátech v Bruselu ztratila z televizních obrazovek, konečně objevila, že kromě abstraktních hodnot se politika týká i zákona a shromáždění dostatečného množství prostředků. Včetně akumulace potřebného odhodlání či vůle lidí. Přibližně se jedná o zpoždění rok a půl – a jeden nebo dva miliony migrantů. Nemluvě o tom, že kancléřka konečně našla vládní koalici a skončila se sólistickým jednáním. Ještě by mohla zjistit, že existuje Evropská unie, a přestat za ni přijímat rozhodnutí.

 Někdo by mohl říci, že hledáte vinu v Německu a nevidíte neochotu některých států podílet se na řešení problému. Nezdá se vám, že kritika států Visegrádské čtyřky je založena na věcných argumentech?

Výtky na adresu Visegrádské čtyřky pocházejí z velké části z dílny velmocenské arogance. Je samozřejmě správné, aby se všichni podíleli na nákladech spojených s migrační krizí. Jenže by se měli také podílet na vytváření politiky, která tuto krizi způsobila. Kdo z Česka byl pozván k rozhodnutí bombardovat Libyi či k rozhodnutí o vytvoření a podpoře ozbrojené opozice v Sýrii? A jsme zpátky u neschopnosti analyzovat situaci a slyšet jiný názor. S takovými politiky je obava z budoucnosti zcela oprávněná. Nejenže neřeší reálné problémy, oni vytvářejí nové.

Na druhé straně jsme ale svědky snahy některé problémy řešit. Když se podíváte například na aktuální kauzu s takzvanými Panama Papers…

Panama Papers jsou nádherným příkladem fungování globálního kapitalismu. Hned v prvních hodinách po zveřejnění zprávy jsme se především dozvěděli, kdo je nejtemnější silou současného světa. Celý den běžela v televizi BBC na pásku informace, že v kauze jsou namočeni lidé kolem Putina. Základem zpravodajství o Panama Papers se stala jedna stará černobílá fotografie ruského prezidenta s cellistou, který užíval služby firmy Mossack Fonseca. Toto zpravodajství přebrala koalice ochotných médií. Ta funguje obdobně jako koalice ochotných států při podpoře amerických intervencí. Stejné zprávy o Putinovi i doprovodné obrázky jste mohli slyšet a vidět například na Euronews, CNN i v českých médiích.

Následně se ale v BBC objevila i kritika daňových rájů.

Když se podíváte na internetové stránky Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů, které kauzu Panama Papers odstartovalo, najdete mezi jeho třemi oficiálními zpravodajskými partnery i BBC. To znamená, že v BBC byli informováni předem. BBC je veřejnoprávní médium, které je provozováno na základě dohody s britskou vládou a díky státnímu rozpočtu. To, že před několika dny novináři BBC objevili, že na Britských panenských ostrovech je daňový ráj, lze pokládat za vskutku fascinující úspěch svobodné investigativní žurnalistiky!

Mluvíte, jako byste nesouhlasil se zveřejněním Panama Papers.

Nikoliv, každý zásah proti globálním podvodům je žádoucí! Vadí mi účelová politizace, zneužívání dobrých úmyslů k nekalým hrám.

A je tu ještě několik problémů. Onen výstřel z Panamy míří na příliš mnoho magnátů najednou. Jejich solidární aktivita ukáže, že se výrazně podílejí na reklamě v médiích. Takové peníze jsou pro většinu médií i z koalice ochotných potřebnější než pravda. Už jsme se například z nejmenované české televize dozvěděli, že si jeden miliardář koupil v daňovém ráji loď, přičemž mu prodávající zároveň vnutil firmu. Pak vám nezbývá nic jiného, než ubohého magnáta politovat. Porovnejte dobu, kterou slavní investigativní novináři a redaktoři věnovali tématu Panama Papers s časem, který Česká televize věnovala takzvaným tibetským vlajkám v době návštěvy čínského prezidenta v Praze. Snadno tak zjistíte, komu média slouží.

Je tu ještě otázka logické důslednosti. Útěky před zdaněním mají trojí podobu. Především jsou to jednotlivci, kteří hledají ráj pro své peníze – ať již jde o individuální zisk například v obchodě nebo při sportu či v kultuře. Pak jsou to firmy, které se registrují ve výhodných lokalitách. Tím třetím únikem je politika nadnárodních korporací, které neplatí daně v místě tvorby zisku, ale v domovských zemích – ve státech, kde mají centrálu či zúčtovací centrum. A odvážejí dividendy. Můžete hádat, který z těchto tří úniků peněz nejvíce ochuzuje českou státní pokladnu. Který dělá z Česka periferii Evropské unie. Abych si vypůjčil název knihy docentky Ilony Švihlíkové – můžete hádat, Jak jsme se stali kolonií.

To jsme poněkud odbočili od původního tématu. Ztrácí podle vás Spojené státy kontrolu nad globálními procesy?

Dá se mluvit o vrstvách kontroly a vlivu USA na jednotlivé události. Panama Papers ukazují, že v oblasti médií si přinejmenším na Západě Washington udržuje kontrolu informačního prostoru. Ve vojenské oblasti Rusko obnovilo rovnováhu s USA v rovině strategických zbraní. V ekonomické oblasti ztrácejí Spojené státy své dominantní postavení každým dnem a jejich původní kontrola světových financí přerůstá v chaos. Tato rozporuplná situace se nutně promítá do politiky. Tedy i do médií. Starý svět odchází a nostalgici jsou z toho zoufalí. Proto tolik křečí na Kavčích horách. Co ale mohou redaktoři dokázat? Je možné v Česku vyvolat mediální atmosféru amerického středozápadu. Na vývoji ve světě to však vůbec nic nezmění.
Jiří Kouda,První zprávy

Svoboda projevu – satira na pranýři: Rushdie s fatvou a hrozbou smrti, Charlie Hebdo s tuctem popravených a básník Böhmermann se třemi roky vězeni…

0
0
Břetislav Olšer 
18. 4. 2016
Tak jsme se dočkali po mnoha letech submisivní vstřícnosti k islámu dalšího šťavnatého ovoce; po Salmanu Rushdiem, co za své "Satanské verše" obdržel fatvu a pro toho, kdo ho zavraždí, odměna milionů USD, pak přišla poprava dvanácti karikaturistů týdeníku Charlie Hebdo... A aby toho v současném boomu "lidských práv a svobody slova ï projevu" nebylo málo, vysloužil si německý satirik Jan Böhmermann žalobu od tureckého prezidenta Erdogana, za jehož urážku čeká básníka možná trest odnětí svobody na tři roky. 

Urážku tureckého majestátu žene Merkelová před soud; za vše může nejen inkriminovaný satirik, ale i německá veřejnoprávní televize ZDF, která koncem března 2016 jeho scénku odvysílala. Německá vláda poslechla navztekaného Recepa Tayyipa Erdogana a vydala Böhmermanna k trestnímu stíhání.

Za vše mohla satirikova reakce na videoklip "Erdowie, Erdowo, Erdogan - Erdojak, Erdokde, Erdogan", v němž bylo zhudebněno jednání Mutter Merkel s Erdoganem včetně demonstrací, během nichž turečtí policisté v plné zbroji bijí na ulici ženy. K tomu je zpíváno o tom, jak Turecko porušuje lidská práva, omezuje svobodu slova a utlačuje kurdské bojovníky, co jako jediní vedli efektivní boj s IS-DAEŠ. Erdogan se čílí, přičemž moc dobře ví, kolik vyvraždil Kurdů v jejich iráckých vesnicích, na které už provedl se svojí armádou na čtyři tisíce náletů. Přesto za onen vidoklip šel velvyslanec Německa v Ankaře na turecký vládní kobereček... http://mediahub.cz/media-35808/erdowie-erdowo-erdogan-chytlavy-song-nemecke-televize-rozlitil-tureckeho-prezidenta-video-1056350

To pravé ořechové ale začalo, když napřed Böhmermann v ZDF vysvětlil, že satira není urážka, aby vzápětí přečetl báseň o tom, jak Erdogan provozuje sex s ovcemi, bije dívky a sleduje dětské porno. Přirovnal ho k rakouskému Fritzlovi, co dvacet roků věznil svou dceru a zplodil s ní sedm dětí, resp. též k Priklopilovi, jenž věznil pro změnu dívku Kampschovovu...

A Německo se otřásá v základech svobody slova a projevu. Většina Němců však zastává názor, že trestní stíhání kvůli satiře "urážky majestátu" do moderní demokracie nepatří. Německo si asi chytne za nos, když chce do roku 2018 tento paragraf stíhání za urážky orgánů nebo představitelů cizího státu zrušit. Možná se soud s Böhmermannem prodlouží až na dva roky, kdy nakonec dojde k jeho promlčení... Za vším hledej odpor Němců vůči vyděračské smlouvě mezi Markelovou s Erdoganem o miliardách za běžence a připojení země obráceného půlměsíce k EU, byť je z 95 procent asijská a islámská. O nestydatém požadavku o rušení vízové povinnosti Turecka vůči zemím EU ani nemluvě...

Jan Böhmermann se narodil v r. 1981 v Brémách a je nejen známým německým satirikem a televizním i rozhlasovým moderátorem, ale také filmovým producentem, novinářem a spisovatelem. Rád provokuje, překračuje hranice a mystifikuje. Paragraf 103, na jehož základě podal turecký prezident na Jan Böhmermanna žalobu, je v německém právním žargonu také označován jako tzv. Šáhův paragraf, podle žaloby z r. 1967, kterou podal právě íránský šáh Reza Páhlaví na německého občana Mohammada-Rezu Aaláma za „urážku orgánů a zástupců cizí země“. Právě o tom paragraf 103 pojednává a jako pojistka na ochranu německých občanů je podmíněn schválení německou vládou. Zákon nebyl již 20 let aplikován a v naprosté většině případů na jeho základě ani nedochází k odsouzení, stejně jako ve zmíněném roce 1967, kdy bylo stíhání nakonec také zastaveno.

Böhmermann není však jediný, kdo doplatil svojí satirou na islámské manýry. Salman Rushdie byl nenápadný provokatér, jehož román „Satanské verše“ z roku 1988, rozčílil zejména umírajícího ajatolláha Chomejního. Vo co gou? Dva protagonisté Rushdieho díla, kteří zázračně přežijí pád explodujícího letadla, jsou posléze obdařeni atributy svatosti a satanství, trpí značnou duševní rozpolceností. Kontroverzní snové pasáže, ve kterých vystupuje postava archanděla Gabriela a Proroka Muhammada, se staly příčinou tragického nedorozumění.

Hlavní islámský prorok Muhammad je nazýván Mahound (hanlivá zkomolenina užívaná křižáky, anglicky „honící pes“ nebo „sprosťák“), jehož hojné manželky Salman Rushdie drze a rouhačsky umístil do nevěstince. Prorokova nejoblíbenější manželka-nezletilá A´iša- je popisována jako motýlí madona, jejíž nahotu kryjí pouze dlouhé vlasy a Prorok se jeví jako pedofil. A ještě je tu zlý imám, snící jen o moci a uskutečnění svých náboženských fundamentů silou a vražděním. Tato postava byla inspirována ajatolláhem Chomejním. Salman Rushdie byl proto v červnu 1989 obviněn islámskými fundamentalisty z rouhačství a odsouzen íránským duchovním vůdcem Chomejním k smrti, která však několik dnů poté dopadla samotného ajatolláha.

Nic však nekončí ani dnes; českého velvyslance v Rijádu Jiřího Slavíka si v říjnu minulého roku předvolalo saúdskoarabské ministerstvo zahraničí kvůli novému českému překladu románu Satanské verše indicko-britského autora Salmana Rushdieho. Co by na nynější reakci Saúdské Arábie na překlad Rushdieho veršů do češtiny říkal velký milovník a přítel Saúdů Václav Havel, který v roce 2001 navštívil Václav Havel Saúdskou Arábii a při této příležitosti si ohřál svoji polívčičku; byla podepsána dohoda o zřízení vyslanectví Saúdské Arábie v Praze. To bylo otevřeno v roce 2002. Česko s královstvím spolupracuje v oblasti politické, školské, vědecké, kulturní a obchodní. V Praze se mezi lety 1999–2000 uskutečnila výstava s názvem Saúdskoarabské kulturní dědictví a v roce 2011 byla Saúdská Arábie čestným hostem a hlavním tématem veletrhu Svět knihy.

Pak přišla vražda tuctu pařížských karikaturistů Charlie Hebdo za urážku Proroka Mohameda. Může se někdo na ty nevhodně se chovající kreslíře rozzlobit až tak, že je prostě bez mrknutí oka zlikviduje? Není tohle jedna z horší variant otázky jistých mezí svobody projevu? Dřív byly souboje cti; z očí do očí, gentlemansky, žádná zákeřnost, pokud se nejedná o vraždu muslimky, která pošpinila čest rodiny svým chováním. Otázkou však rovněž je, zdali si to mýtus islámu Prorok Muhammad náhodou nezasloužil chováním ve svém životě? Nečinil třeba někdy skutky jako zdivočelý pes, nezabíjel brutálně své spoluobčany proto, že ctili jiné náboženství než on? http://www.rukojmi.cz/clanky/584-tak-uz-mate-co-jste-chteli-jaka-karikatura-nyni-bude-v-charlie-hebdo-pane-prezidente-hollande



Světoví politici dělají, že je jich milion demonstrantů v Paříži, a ještě stačili čtvrt hodiny pózovat fotografům… Ale jít tam, kde hrozilo nebezpečí, tak si netroufli. Třeba jim půjde příkladem náš odvážný Monsignore 2. stupně Halík…

Opravdu byl Prorok byl mílius? Čtěme dál: „Islám se šířil rychle, ale na druhé straně mekkánští modloslužebníci i židovské kmeny v Arábii nepolevili ve sužování muslimů. Mekkánci pokračovali ve svých snahách zničit islám. Sužovali muslimy, kteří zůstali v Mekce a zabavili jejich majetek. Abú Džahl, vůdce mekkánců, dokonce poslal dopis Prorokovi (sawaws), ve kterém vyhrožoval, že muslimy napadne. Odpovědí na tuto agresi bylo povolení Všemocným Bohem bojovat proti nevěřícím v Mekce ( Qur’án, 22:39-40): „Povolení bojovat je dáno těm, kteří jsou zabíjeni, protože byli utlačováni…ti, kteří byli vyhnáni ze svých domovů bez důvodu…“

Opravdu se tedy nikdy nechoval nevhodně a nedělal problémy…? A co něco z jeho životopisu? …“Poté, co byl poražen kmen Mekkánců, byli všichni muži a jedna žena popraveni, zbývající ženy a děti byly vzaty do otroctví nebo jako výkupné. Mnoho kritiky na něj bylo mířeno pro zapojení v přepadávání karavan a v dobyvačných válkách. Faktem zůstává, že Muhammad se nezříkal násilí, což dnes ovlivňuje charakter islámu. Chadídža byla Muhammadova první manželka. S ostatními se oženil až po její smrti. Některé z těchto žen byly nedávné vdovy po bojovnících z bitev. Další byly dcery jeho blízkých spojenců a kmenových vůdců.

Měl celkem čtrnáct manželek a otrokyň. Včetně šestileté Áiši; zaslíbena mu byla ve věku svých 6 let, prý nikoli však kvůli sklonům k pedofilii, ale proto, že to “přikázal sám Alláh”. Prorok Muhammad to sám zdůvodnil docela lakonicky, když řekl, že mu Aiša byla ukázána dvakrát ve snu. Viděl anděla nesoucího kus oblečení, po odkrytí v něm byla Aiša. Prorok si tedy řekl, že pokud je to od Alláha, pak se to musí stát. Nizozemský poslanec Geert Wilders proto přirovnal muslimského proroka Muhammada k praseti a dal mu najevo znechucení nad tímto zvrhlým činem.

“Francouzská satirická tradice byla vždy velmi ostrá a velmi drsná. A stále taková je,” prohlásil Salman Rushdie. “Co opravdu nenávidím, je to, jak tito naši mrtví kolegové, kteří zemřeli kvůli používání stejného nástroje, jaký používám já – pera či tužky – byli téměř okamžitě očerněni a označeni za rasisty, a já nevím, co ještě.” Právo projevu by mělo být zkrátka svobodné – ale nemělo by nikoho rozčílit či zacházet příliš daleko. John F. Kennedy i Nelson Mandela použili stejnou větu o třech slovech: “Svoboda je nedělitelná”, nemůžete ji ořezat, jinak přestane být svobodou. Charlie Hebdo se vám nemusí líbit. Ale to, že se vám nelíbí, nemá nic společného s jejich svobodou slova.

Inu, co říct na tento způsob nadcházejícího léta, jenž se zdá býti hned ve svém počátku poněkud nešťastným? Jedině další fousatý, avšak výmluvný vtip: Člen Muslimského bratrstva nastoupil v Londýně do černého taxíku. Důrazně požádal taxikáře, aby vypnul rádio, protože to přikazuje učení jeho náboženství, že on nesmí poslouchat hudbu, protože v Prorokově věku nebyla žádná hudba, obzvlášť ne západní, která je hudbou špinavých bezvěrců. Taxikář zdvořile vypnul rádio a otevřel dveře. Arabský muslim se otázal: „Co se děje?“ Taxikář odpověděl: “ Za časů Proroka nebyly žádné taxíky. Vypadni a počkej si na velblouda !!! 

Kosmická soutěž - rozluštění

0
0

18. 4. 2016, Petr Ďoubalík - vyhodnocení "kosmické" soutěže, vylosovaný vítěz a cena útěchy pro ostatní účastníky (video: Gagarinův portrét pomocí GPS)


Toto úterý 12. 4. jsme vyhlásili soutěž NR, ve které bylo úkolem správně vyznačit na "satelitním" snímku polohu Kunětické hory. Soutěž trvala do nedělní půlnoci (17. 4.) a nyní tedy přinášíme rozluštění a oznamujeme vylosovaného výherce knížky Lenky Procházkové "Nejsou to bohové".


Na snímku jsou dobře vidět naše pohraniční horstva a svítící velká města: Praha, Brno, Vídeň, Bratislava, Budapešť... Kunětická hora se nachází mezi Pardubicemi a Hradcem Králové, tato podobně velká města, vzdálená od sebe asi 20 km, jsou také dobře viditelná jako dva svítící body. Udělat tečku mezi nimi znamenalo uspět v soutěži a dostat se do slosování.













Vylosována byla V. J. z Ostravy - Poruby. Knížku posíláme a gratulujeme!




Všem ostatním děkujeme za účast. Jim za odměnu přikládáme jedno zajímavé video, které ukazuje, jak nadšenci "namalovali" s pomocí satelitní navigace na zamrzlé vodní ploše obrázek Gagarina. Soutěž byla vyhlášena při příležitosti výročí Gagarinova startu do vesmíru, tak se to docela hodí.



A závěrem několik "Kuněk" (fotografií Kunětické hory, lidově Kuňky)
Kunětická hora od Býště (foto P. Ďoubalík, 2003)
Kunětická hora (foto P. Ďoubalík, 1999)
Kunětická hora (foto P. Ďoubalík, 1999)

Tak teď už toho „kozomrda“ Erdoganovi nikdy nikdo „neodpárá“

0
0
Martin Kunštek
18. 4. 2016
Německý televizní komik Jan Böhmermann uprchl před politicky motivovaným trestním stíháním do RUSKA. V SRN proti němu bylo zahájeno trestní řízení kvůli hanlivé básni o tureckém prezidentu Erdoganovi. „Vyděrač od Bosporu“ si dupl na spolkovou vládu a cestou diplomatické nóty oficiálně požádal o trestní stíhání komika. Kancléřka Merkelová se „předposrala“ a připustila jeho stíhání. S konkrétním návrhem přišel ministr spravedlnosti Heiko Maas. Na satirika nechal vytáhnout obstarožní § 103 Trestního zákoníku z roku 1947 o hanobení představitele cizího státu.
Tento trestní paragraf je v SRN dodnes účinný, i když nikdy nebyl proti nikomu použit. Je v platnosti i přesto, že zřejmě odporuje článku 5 Základního zákona (Ústavy), která garantuje svobodu projevu a svobodu umělecké tvorby. Nikdo jej ani po téměř sedmdesáti letech nezrušil. Možná proto, že nikdy nebyl předložen Spolkovému ústavnímu soudu v Karlsruhe, jelikož doposud podle něj nikdo nebyl stíhán.

Tak daleko to spolková kancléřka Merkelová dopracovala. V podstatě klesla na úroveň Waltera Ulbrichta -bývalého východoněmeckého generálního tajemníka SED a předsedy státní rady NDR – který chtěl vyměnit lid, jenž s ním nebyl spokojen. Skoro se mu to povedlo. Východoněmecký lid se pod jeho vládou během první pětiletky významně změnil. Téměř milion občanů NDR emigrovalo do SRN. Podobné výkony předvádí i Merkela. Sjednocený německý lid „obohatil“ více než milion ilegálních imigrantů, které do země pozvala. A lid s tím rovněž není spokojen. A je dost dobře možné, že causa Bömerman nakonec bude Merkelovou stát kancléřské křeslo.

Když jsem byl malý - to se ještě náš stát jmenoval Československá socialistická republika - tak se před politickým pronásledováním utíkalo z „Východu“ na „Západ“. Dnes je tomu naopak. Böhmermann není první, kdo vyhledal azyl v Rusku. Před ním již tímto směrem zamířil bývalý systémový analytik NSA Edward Snowden, který světu vyzradil rozsah šmírování, který tato americká zpravodajská agentura po světě provádí. „Práskl“ mimo jiné i letité odposlechy telefonu a e-mailu Angely Merkelové. Ještě před ním zamířil do Ruska i francouzský herec Gérard Depardieu.

Když jsem byl malý, tak jsme museli znát jména čelných státníků nejdůležitějších světových zemí. Všichni jsme museli vědět, kdo byl Brežněv, Reagan, Kohl, Jaruzelski nebo Mitterand. Zkoušeli nás z toho ve škole v předmětu, který se nazýval občanská nauka. Pravda, Turecko tehdy k těm nejdůležitějším zemím nepatřilo. Takže jsme nemuseli vědět, kdo je tam prezidentem. Stačilo, když jsme jej v zeměpise uměli ukázat na mapě.

Úroveň školství za posledních 25 let poněkud upadla. Většina dětí dnes na mapě Turecko najít neumí. Donedávna vůbec ani netušila, že je nějaký Erdogan. Natož kdo to je. Zkuste se však svých ratolestí zeptat dnes – co je zač ten Erdogan. Ale nefackujte je pak za sprosté výrazivo v odpovědi.

Nezaškodí si připomenout, jak vlastně celá causa začala. Na počátku bylo uzavírání opozičních novin a televizí v Turecku. V německé regionální televizi Extra 3 z Hamburku se do Erdogana pustili satirickým videoklipem, v němž byly obrázky z dnešního Turecka (bití demonstrantů, masakry Kurdů a vyděračské jednání Erdogan – Merekelová a Erdogan – Juncker) provázeny v rapu zpívaný textem:

„Žije si na vysoké noze, boss z Bosporu.
U tisku oceňuje správnost názoru.
Novinář něco napíše, když Erdogan nedává pozor, a ráno už sedí ve vězení.
Reakce na sebe nenechá dlouho čekat, přijde pláč ze slzného plynu a vodních děl.
Podívejte, drží to pevně v ruce. (Ve videoklipu si Erdogan podává ruku s Merkelovou)
Podívejte, co neudělá pro velkou Osmanskou říši. (V klipu turečtí policisté bijí demonstranty)
Žádná práva pro ženy, když si moc vyskakují, tak je ztlučeme.
Volební právo je jenom nějaké právo.
Soužití s Kurdy je na nic, tak je vybombardujeme,
hlavně, aby se nezkřivil ani vlas našim bratrům ve víře.
Dej mu peníze, postaví za ně uprchlíkům plátěné stany. (Záběr na Erdogana s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem).“.


Erdogan si v reakci na to pozval „na koberec“ německého velvyslance v Ankaře. Erdogan se nechal slyšet, že je nepřípustné, aby se v německé televizi takhle hanlivě řešilo potlačování občanských práv v Turecku. A tehdy se Merkelová (nikoli poprvé) pos..la. Následovaly instruktáže zástupcům mediálních rad. O tom, že není v zájmu Německa dráždit Turky a ohrozit tím dohodu o „výměně“ migrantů.

Jenže ony ty „tiché výhružky“ nezůstaly bez odezvy. Hozenou rukavici zvedl v celostátní televizi ZDF právě satirik Jan Böhmermann. V pořadu Neo Magazin Royale se v poslední březnový den do Erdogana pustil naplno. Předvedl rozdíl mezi demokratickou právní kulturou a autoritářským režimem. Aspoň si myslel, že je takový rozdíl mezi Německem a Tureckem, když pronášel tato slova:

Böhmermann:„Extra 3 tento týden skoro vyvolala třetí světovou válku – za to jim tleskám! Ano! Skvěle… Možná, mílí Turci, bychom vám měli něco krátce vysvětlit: Kolegové z Extra 3 popsali to, co tam u vás v politice děláte z humoristického hlediska. Pane Erdogane, my v Německu a vůbec v Evropě máme zaručenou svobodu umění, svobodu tisku a svobodu názorů.“

Moderátor Kabelka:Článek 5.“

Böhmermann: „Paragraf 5 naší skvělé ústavy říká: To se tady může! Vy nemůžete jen tak říct, že vláda má zakázat satiru nebo že to musí být vymazáno z internetu. V Německu je něco takového povoleno. A já si myslím, že je skvělý, jak se tento týden zvedla občanská společnost… Je suis Extra 3.“

Kabelka:„Výborně.“

Böhmermann:Pane Erdogane, jsou případy jednání, které ani v Německu, ani ve střední Evropě není povolené. Tedy: Existuje tu svoboda umění – satira, umění, zábava – to je povoleno. A pak ještě existuje, jak se tomu říká?“
Kabelka:„Difamace.“
Böhmermann:„Difamace, to je právnický výraz. Tedy: Co je difamace?“

Kabelka: „Difamace je, když argumentuješ podpásově. Když jen nadáváš lidem a vytahuješ na ně soukromé věci, čímž je ponižuješ.“
Böhmermann:Ponižování. A to není povoleno ani v Německu.”
Kabelka: „Ano, to je difamace.“
Böhmermann:„Rozuměl jste tomu, pane Erdogane?“

Kabelka:“A to je trestné.”

Böhmermann: “To je trestné? A v tom případě se dají věci i mazat. Ale až potom, ne předtím.”
Kabelka:“Až potom.”

Böhmermann: “Možná to nejlépe vysvětlíme pomocí praktického příkladu. Mám tu takovou básničku, jmenuje se „Difamace“. Tady ukážeme básničku, která se nesmí. Kdyby se to řeklo veřejně, tak by to bylo v Německu zakázáno.”

Poté recitoval tuto báseň:

Je hloupý jako pytel a zbabělý je, Erdogan prezident.
Jeho koule strašně smrdí kebabem,
i prasečí prd voní lépe.
Je to muž, který bije holky
a nosí u toho gumovou masku.
Nejradší mrdá kozy a potlačuje menšiny.
Kope Kurdy, řeže křestany
a čumí přitom na dětské porno.
I večer místo spaní radši provádí felaci se stovkami ovcí.
Ano, Erdogan je prezident s malým čurákem.
Je slyšet, jak každý Turek říká: ten kokot má scvrklé koule.
Od Ankary po Istanbul každý ví, že ten chlap je gay.
Perverzní, zavšivený a zoofilní – Recep Fritzl Priklopil.
Jeho hlava je prázdná jako jeho koule.
Je hvězda na každém gangbangu,
Až mu čurák při čurání brání,
tak to je Recep Erdogan, turecký prezident.


Následoval další „diplomatický kravál“. Zřejmě by zůstalo jen u něj. Kdyby se však Erdogan nerozhodl „ztrestat“ do té doby nepříliš známého komika tak, jak je zvyklý doma. Jak již bylo uvedeno – požádal oficiální diplomatickou nótou německou policii o jeho trestní stíhání. V tu chvíli se skandál začal šířit za hranice Německa. Kdyby Erdogan zažaloval Böhmermanna za urážku na cti u civilního soudu, tak by se zřejmě nestal celosvětovou hvězdou internetu a zejména sítě youtube.

Pomocí znaleckého posudku z oboru sexuologie by jistě neměl problém dokázat, že není ani zoofil ani gay. Předložením snímku z magnetické rezonance by jistě hravě dokázal, že nemá prázdnou ani hlavu ani koule. Za tyto jistě nepravdivá tvrzení by u civilního soudu snadno dosáhl odsouzení ZDF i Böhmermanna k omluvě. A možná i k odškodnění za urážku na cti. Horší by to už bylo s vyvrácením tvrzení, že potlačuje menšiny - zejména Kurdy.

Jenže Erdogan reagoval tak jak je zvyklý. A Merkelová také. Takže nejen Německo má kvůli cause Böhmermann z ostudy kabát. Tak svoji zemi Erdogan proslavil. Toho „kozomrda“ už z jeho pověsti nikdy nikdo „neodpárá“.

Hlasitě smát se může nejen Turecku, ale i Německu, zejména Vladimír Putin. Německo v zastoupení a v zájmu USA stálo v první linii protiruských sankcí. Opakovaně kritizovalo Rusko nejen za údajné vměšování a údajnou „intervenci“ na Ukrajině. Rusko bylo opakovaně na tapetě za nedodržování lidských práv a svobody projevu. Nyní je to Rusko, kam utekl před politicky motivovaným trestním stíháním satirik německý Böhmermann. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov jeho krok komentoval slovy, že v Rusku se trestního stíhání bát nemusí. „V Rusku není zakázáno skládat a pronášet i urážlivé básně nejen na cizí státníky, ale i na Vladimira Putina“, řekl Lavrov. V mládí bych se nikdy nenadál, že se něčeho takového dožiju.

Dienstbier by chtěl „pomoci“ dlužníkům delšími osobními bankroty. Odtržení od reality dosahuje u politiků nevídaných rozměrů!

0
0
- VK -
18.4.2016   AENews

Dienstbier by chtěl „pomoci“ dlužníkům delšími osobními bankroty. Odtržení od reality dosahuje u politiků nevídaných rozměrů!



Problematika vysokého počtu exekucí a především vícenásobných exekucí trápí nejen dlužníky a věřitele, ale i politiky. Když jsem si ale dnes přečetl nápad pana Dienstbiera [1], tak mi doslova zaskočilo v krku. Až tak? Podle bývalého neúspěšného kandidáta na prezidenta by měli na osobní bankrot dosáhnout i lidé, kteří nedokáží podle současného zákona o insolvencích fyzických osob zajistit splacení 30% svých dluhů do 5 let. Prý by se měla lhůta splácení prodloužit a lidé by museli ukázat, že se hodně snaží splatit tolik, kolik to jen půjde. Lhůta by se měla prodloužit možná na 6 nebo 7 let, možná i 8 roků a výsledkem změny by bylo oddlužení lidí, kteří mají mnoho exekucí a na osobní bankrot podle současného zákona nedosáhnou. Exekuce přijde jako nic. Stačí nemoc v rodině, krach podnikání, rozvod…

Tito lidé končí obvykle na černém trhu práce, protože oficiálně pracovat by znamenalo přijít o většinu peněz, protože exekutoři by hned výdělek obstavili a nechali by člověku životní minimum. Takže pan Dienstbier bouchl do stolu a přišel s nápadem, že když lidé budou splácet déle a méně, že dosáhnou na oddlužení. Bože, do čeho jsi to duši dal? Člověk, který spadne do exekucí (hovořím o množném čísle), tak má asi tak půl milionu jiných starostí, než se starat o to, jak splatit věřitelům 3 nebo 4% z dluhů, a to za cenu přežívání na životním minimu po dobu bůhví kolika let. Dlužník obvykle má rodinu, má děti, má byt v pronájmu, protože vlastní byt nebo dům už dávno nemá, protože to je první věc, na co Dr. Hyena (rozuměj exekutor) hodí své oko ve chvíli, kdy dlužník má první malou exekucičku za neplacení odvozu popelnic. Jistě, to je extrém, ale vícenásobný dlužník prostě již nemovitosti dávno nemá. Jediné, co může mít, je mzda nebo plat, na kterou exekutor číhá jako hladový vlk na povážlivě vychrtlého zajíce po extrémně dlouhé zimě na Yukonu.
 

Hra na schovávanou, štěkací pes a práce „na Černocha“

Pravda je taková, že lidé se naučili v dluzích chodit. Pokud člověk ví, že už nezvládne splácet, začnou se kupit upomínky, začnou vyzvánět cizí telefonní čísla a různé vymahačské firmičky typu -VK-Intrum Iustitia, tak už se člověk veze a každý chce zaplatit. Následuje obstavený účet v bance, první plombička na katastru nemovitostí, po ní druhá, třetí… osmá, hele, před barákem stojí auto a někdo zvoní, to bude kolektor, přišel si pro splátku od té zelené bestie Cetelemu. Koupíme si psa, vlčáka, to zabere. A opravdu. Následuje odpojení domovního zvonku, protože naštvaní věřitelé zkouší triky, jak dostat člověka z baráku nebo z bytu ven, přilepí na domovní zvonek isolepu, aby tlačítko bylo stále sepnuté a zvonilo. To jistě rozhodí nervy dlužníkovi. Merde! Odpojení zvonku vyřeší problém. Na chvíli. Pes venku sice štěkotem pravidelně oznámí, když přijde k brance věřitel nebo vymahač, ale štěkot brzy ustane, otravný potížista odejde. Mámo, postav na kafe, už odtáhnul!

Chlapce z vymahačské firmy branka nezastaví, ale ostrý pes za ní ano…
Pokud je v rodině jeden dlužník, obvykle trpí celá rodina. Jiná situace nastane, když dluží všichni v rodině, to je v Česku nový trend. Holt, slušnej oddíl. To je totiž potom o zábavu opravdu postaráno. V takové chvíli jde rodina na pracák a na sociálku, na každou osobu se zažádá o dávky a na ně exekutor sáhnout nesmí, je na to judikatura hned několika soudů. Dávky jsou totiž vypočítávány podle sociální potřebnosti, z titulu nouze či nezbytné potřeby a na tyto dávky exekutor sáhnout nesmí. Dlužná rodina potom žije na útraty státu a systému, s deseti i dvaceti exekucemi v celé rodině. A pan Dienstbier si myslí, že lidé budou 8 let za ty samé peníze, které berou od sociálky, zařezávat osmičky, resp. dvanáctky v montovnách a vstávat ráno v půl čtvrtý?
 


Jumbo dlužník, který zvládal platit, ale přišla nehoda

Vezmeme si model jiné rodiny. Ta se dostala také do dluhů. A také do více exekucí. Ale jinou cestou. Manžel vydělával velké peníze, soukromý podnikatel. Dostatečný příjem. Takže hned hypo na krku, náročná manželka, která nic lacinějšího, než od Prady na sobě nenosí, lízačky na auta, desítky spotřebáků, nejen od Cetelemů, ale prakticky od všech, protože je to tak snadné, i v tom Tescu vám skrze rozhlas z tlampačů ze stropu nabízí, abyste navštívili stánek Tesco finančních služeb. Jdete koupit mléko a odejdete s novou televizí a sekyrou 15 klacků na novém úvěru. Ale splácíte, není problém. Až do chvíle, kdy manžel spadne v práci z lešení z osmi metrů, skončí na vozíku. Invalida, klempírování po špitálech. Něco uhradí úrazová pojistka, ale manžel bohužel přežil, a proto se na pojistce tolik nedostane, jako když je tam smrťák.

Zelená bestie Cetelem od francouzského bankovního kolosu BNP Paribas, architekta zavlečení hypoteční krize z USA do Evropy v roce 2008.
Firma jde do kytek, zástupce je nemehlo. Firma končí. Jsou sice nějaké úspory, půl roku to jde. Úspory vyschnou. První upomínka na splátku. Druhá. Pak desátá. No, a potom už to následuje podobně, jako v předchozím odstavci o první rodince, nákup štěkacího psa, odpojení zvonků, hry na schovávanou se vzteklými věřiteli, změna čísel telefonů, přechod na anonymní předplacenky a poskytování čísel jen rodině a rodičům, aby se nikdo nová čísla nedozvěděl a neotravoval. Potom exekuce na barák, stěhování do nájemního bytu. Sociálka, pracák, dávky. Exekuce na barák nepokryje dluhy, protože v dražbě se barák za 4 mega prodal až ve 3. kole dražby za slabé mega. Exekuce pokračují, ale už nemáte majetek, kromě osobního. Ten moc nehodí, takže exekutoři na něj kašlou ve chvíli, kdy dluhy přesahují úroveň, kdy by stačilo provést exekuci jen movitých věci.

Exekutor přijde pro movité věci jen v případě, že dlužíte pouhých pár tisíc, jinak to nemá smysl a exekutor jde výhradně po nemovitém majetku.
 
Když někdo dluží a ví, že bude dlužit a poveze se na vlně exekucí, zavčas to začne ošetřovat. Pokud má auto psané na sebe, prodá ho leasingovce na zpětné financování. To je poslední trend. Tím ho ochráníte a získáte navíc prašule, auto patří najednou leasingovce, vy ho jen splácíte. Exekutor na něj sice v dopravním registru hodí plombu, ale exekutor auto zabavit nemůže. A vy po splacení leasingu si ho „zapomenete“ na sebe přepsat. Leasingovka to neřeší, protože jí to nic nestojí a není za nic zodpovědná, auto je psané na vás, ale leasingovka je uvedená v registru vozidel jako věřitel, resp. jako břemeno a exekutor nesmí na vůz sáhnout. Leasingovka vám pošle výzvu, abyste si vyzvedl na pobočce papíry k přepisu vozu po ukončení leasingu a odkupu vozu za zůstatkovou cenu. To sice uděláte, papíry převezmete, ale přepis na dopravním inspektorátu už neprovedete. Auto tak zůstává psané na finanční leasingovou instituci, resp. zůstane tam blokace leasingovky. A zůstane tam napsaná tak dlouho, dokud auto nepřepíšete na sebe se zmocňovacími papíry, které jste dostali od leasingovky po splacení vozu. Pokud máte auto na leasing od počátku, máte o starost méně a nemusíte řešit zpětné financování.
 

Dlužník se musí naučit chodit mezi exekucemi

Obstavený bankovní účet je nepříjemnost, ale řešení je v pohodě. Musíte sehnat příbuzného nebo dobrého kamaráda, který vám otevře účet a vás přidá na seznam disponentů k účtu. O takovém účtu se exekutor nedozví, protože není psaný na vás. Disponenti se neodhalují exekutorovi ze strany banky. Dalším řešením je Blesk peněženka. Bez registrace. Takových karet můžete mít desítky. Když přerostou dluhy přes hlavu, člověk se buď sesype, anebo se v tom naučí chodit. Vlastně mu nic jiného ani nezbývá. Systém oddlužení v ČR je vtip a neřeší hlavní problém, nízké výdělky obyvatel a vysoké ceny vzhledem ke mzdám. Zatímco ceny zboží a služeb jsou v ČR srovnatelné s Německem, nejbohatší zemí EU, mzdy dosahují v ČR jen 30% průměrné německé mzdy, u mediánové mzdy je to dokonce jen 21% a v některých oborech (zdravotnictví, farmacie, věda a výzkum) je to méně než 20 procent.

Jiří Dienstbier by rád prodloužil dlužníkům život na životním minimu, aby dosáhli na bankrot tvrdou prací v montovnách… za mzdu, kterou stejně berou na dávkách od státu bez práce… hahaha… pane Dienstbier, oni jsou hlava!

V takové situaci jsou lidé nuceni a doslova provokováni reklamami v televizi a tisku k půjčkám, protože bez půjček by si občané v ČR nemohli dovolit životní standard, který je třeba právě v Německu, tzn. pěkné domy, byty, nová a drahá auta, značkové oblečení, spotřební elektronika, zahraniční dovolené. A ne každý dokáže splácet stabilně 5, 10 nebo 25 let. Je potom logické, že dlužníci potom budou raději pracovat načerno a budou žít mimo systém. A to je ta lepší varianta. Ta horší je, že tento systém vychová armádu lidí, která si zvykne žít na sociálních dávkách kvůli permanentním exekucím a dluhům, které sice vytvořili sami, ale systém je k tomu vybízel a de facto okolnostmi donutil, aby se zadlužili.

Realita je jasná: Každodenní masáž v televizi, tisku a rozhlasu, která provokuje lidí k tomu, aby si brali půjčky a zoufale nízká cena práce v ČR jsou hlavními viníky exekucí v ČR. Pan Dienstbier by si měl uvědomit, že ke vzniku dluhu je potřeba vytvořit podmínky. Půjdete si půjčit peníze, když jdete nakoupit rohlíky a máslo? Asi ne. Jdete si půjčit peníze, když si jdete koupit telefon? Asi také ne, ale tady už to není tak jednoznačné. Dnes si lidé půjčují peníze i na koupi telefonu. A když se koupí televize? Nebo lednice? Pračka? Auto? Dříve bylo zvykem si nejprve peníze našetřit a teprve potom se věc šla koupit. Člověk musel čekat, neměl to hned, ale nebyly potom dluhy. Možná by bylo načase lidi opět naučit šetření a trpělivosti. Ubylo by exekucí. Osvěta lidí, výchova v rodině, naučit děti hodnotu peněz, učit k trpělivosti, že věc se může koupit tehdy, až si na ní člověk našetří. Ale realita NWO je neúprosná, protože mnoho lidí oprávněně namítne, není z čeho spořit! Ale to už není o exekucích, to je o politickém směřování ČR v rámci procesů NWO. Od vyspělé průmyslové země k rozvojovému státu s chudým a zadluženým obyvatelstvem v rámci globálního chudnutí. A toto nelze vyřešit sebelepším zákonem o osobních bankrotech, pane Dienstbiere.

-VK-
Šéfredaktor AE News

Svět na prahu nových časů – IV

0
0



Michail Chazin
16.4.2016  Ostrov Janiky

Kdo najde cestu z ideologické slepé uličky?

Z výše uvedeného vyplývá, že současná situace nám dává absolutně unikátní příležitosti. Proč právě nám? 
 
Věc se má tak, že západní společnost je tvrdě totalitární. Jakékoliv pokusy zabývat se něčím neschváleným oficiální ideologií jsou systematicky pronásledovány. Tresty jsou, pravda, mírnější než ty, které se používaly v SSSR. Lidem pouze uzavřou možnosti kariérního růstu. Dokonce i když školák ve svých úvahách a projevech odporuje základním dogmatům, můžeme směle říci – dobrého vzdělání se mu již nikdy nedostane. Spolu s tím však existují různé instituty a mechanizmy, jejichž účelem je kontrolovat a dohlížet na situaci tak, aby se nedostala do slepé uličky. V případě nouze se zákaz nezávislého myšlení ruší. Tento mechanismus v průběhu posledních několika století mnohokrát zafungoval.

Naposledy byl spuštěn docela nedávno, když Francis Fukuyama, známý tím, že před dvaceti lety napsal knížku „Konec historie“, publikoval v prvním čísle časopisu „Foreign Affairs“ z roku 2012 článek pod titulkem „Budoucnost historie“. Pokusím se svými slovy tento významný text stručně převyprávět.

Ideologicky se nacházíme ve slepé uličce, píše Fukuyama. Současný kapitalismus umírá před našima očima, a proto potřebujeme novou ideologii. Vytvořit ji na starých základech nedokážeme, protože nás omezuje příliš mnoho zákazů. Ale uvědomme si, že tyto zákazy byly důsledkem souboje se SSSR a s „Rudým“ projektem jako takovým. Ten projekt již neexistuje a tak můžeme všechny zákazy klidně odvolat a dát lidu možnost svobodně tvořit. Nechť nám lid stvoří novou kapitalistickou ideologii. Fukuyama dokonce kreslí takový veselý obrázek: „Zkuste si na chvilku představit neznámého autora, který se kdesi na půdě pokouší zformulovat ideologii budoucnosti, která by byla schopna ukázat realistickou cestu ke zdravé společnosti střední třídy a pevné demokracie“. Jenomže Fukuyama hned varuje: jsou čtyři body, kterých se za žádných okolností nelze vzdát. Jsou to: soukromé vlastnictví, svoboda, demokracie a „střední třída“.

Je celkem jasné, proč do toho výčtu byla vmáčknuta „střední“ třída, která k filosofickým pojmům nemá celkem žádný vztah. Právě ona, „střední“ třída, totiž požaduje existenci soukromého vlastnictví, svobody a demokracie. Chudým jsou tyto vymoženosti k ničemu – není jim z nich ani horko, ani zima. A bohatí svobodu a demokracii nepotřebují, svoje vlastnictví jsou schopni uhájit si sami. Tudíž „střední“ třída se stává velmi důležitým omezujícím prvkem.

Takže, Západ otevřeně prohlásil, že se vyhlašuje konkurs na novou ideologii. A tady narážíme na velice zajímavou věc. Celý světový názor, filosofie, pečlivě propracované a mnohokráte přepisované dějiny Západu byly vytvářeny v průběhu posledních sta let v boji s komunistickou ideologií. A jednou z klíčových tezí této ideologie je teze o konci kapitalismu. Takže v západním modelu, v liberální filosofii a podobných konstruktech je kapitalismus z principu nekonečným. Z toho důvodu se nová filosofie, kterou Fukuyama navrhuje vypracovat, v případě že bude vypracována, stane pouhou aktualizací kapitalismu.

Je takováto aktualizace možná?

Pojďme si ujasnit, odkud se v komunistické ideologii vzala teze o konci kapitalismu. Zvykli jsme si na to, že ji vymyslel Karel Marx a že přirozeně vyplývá z Marxovy teorie směny společenských formací. Pak ale vzniká další otázka: proč se Marx rozhodl zabývat se směnou společenských formací? Jde o to, že Marx jako vědec – ne jako ideolog a propagátor, ale právě jako vědec – je politickým ekonomem. Politická ekonomie se jako věda zrodila koncem XVIII. století, rozpracoval ji Adam Smith, potom pokračoval David Ricardo a Marx byl svým způsobem pokračovatelem jejich tradice. Takže teze o konci kapitalismu se objevila u Adama Smithe a není vyloučeno, že se Marx pustil do směny společenských formací právě proto, že chápal, že kapitalismus je konečný. Zajímalo ho, jak bude vypadat postkapitalistická společnost.

Podle Adama Smithe je úroveň dělby práce v daném společenství dána velikostí tohoto společenství, tedy velikostí trhu. Čím je trh větší, tím hlubší může být dělba práce. (Vysvětlím tuto tezi, takříkajíc polopaticky. Předpokládejme, že máme izolovanou vesnici, která má sto stavení. I kdybyste se rozkrájeli, lokomotivy tam vyrábět nebudete. Velikost neodpovídá.) Od dob Smithe byla tato teze mnohokráte potvrzena a má celkem jednoduchý důsledek – po dosažení určité úrovně dělby práce, její další prohlubování může probíhat pouze cestou rozšiřování trhu.

No a za našich časů se svět dostal do situace, kterou Adam Smith a dokonce Marx popisovali jako abstraktní, čistě hypotetickou. Dnes se ovšem stala realitou. Další rozšiřování trhu není možné. Tudíž není možné další prohlubování dělby práce v rámci stávajícího ekonomického modelu. Samozřejmě, lze se o to pokusit v jednotlivých odvětvích, ale v žádném případě ne v ekonomice jako celku. Nepůjde to. Z čehož plyne – současný kapitalismus skončil. Současná krize – to je krize konce kapitalismu. Již nemá další zdroje pro svůj rozvoj. Rozvíjet se dál v okovech kapitalistické ideologie svět již nemůže.

Z hlediska lidstva to zase není až takové neštěstí. Jenom v Evropě, a jenom za poslední dva tisíce let byly vystřídány minimálně dva základní modely ekonomického rozvoje, o tom jsem hovořil výše. Nic nebrání další změně.

Proto se domnívám, že klíčovým úkolem dneška je hledání nového mechanismu rozvoje a nového jazyka schopného další vývoj popsat. Ten, komu se to podaří, se stane civilizačním šampiónem na následujících dvě stě až tři sta let. Z toho všeho, co bylo výše uvedeno, je jasné, že udělat to lze pouze za hranicemi západního světa. A nedaří se mi najít na mapě zemi, kromě Ruska, kde by se mohla zrodit nová idea.

- - -

Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

Stále více Němců odmítá platit koncesionářské poplatky z důvodu šíření propagandy

0
0
18.4.2016  SvětKolemNás 

Německá veřejnoprávní televize ARD uvádí, že eviduje dlužnou částku na koncesionářských poplatcích u 4,5 milionu Němců.
Údaje o tom, proč tyto poplatky zaplacené nebyly, statisticky shromážděny nemá.


Od 1.1.2013 došlo v Německu ke změně a stejný paušální koncesionářský poplatek ve výši 17,50 eur měsíčně platí všechny německé domácnosti. Domácnosti platí poplatek bez ohledu na to, kolik lidí v domácnosti žije, kolik je v ní televizorů, rozhlasových přijímačů, nebo počítačů.

A přestože není přesně jasné, kolik domácností odmítá platit koncesionářské poplatky jako určitou formu protestu, právníci říkají, že je to stále více a více z nich.

Mnoho lidí prostě nepochopilo nový změněný systém - prostě jim nebylo dostatečně dobře vysvětleno, za co vlastně mají platit
, uvedl Sascha Giller z advokátní kanceláře PWB, která doufá, že dostane případ před ústavní soud. To znamená, že jsme měli masivní příliv klientů, kteří vzdorují povinným platbám.

PWB v současnosti zastupuje okolo tisíc klientů, kteří odmítají platit jejich koncesionářský poplatek, ale Giller zdůraznil, že jejich důvody jsou různé.

"Hodně z nich kritizuje obsah, včetně politické orientace - v duchu 'Je to hlasatel propagandy'a máme další, kteří říkají, že média na principu veřejnoprávního vysílání jako takové již nemají v moderním světě své místo, přinejmenším ne s povinnými poplatky,"řekl pro DW. "A máme klienty, kteří prostě nepoužívají média ... Také máme podnikatele, kteří nevidí důvod, proč by měli znovu platit za jejich druhý domov."

Další právník zastupující neplatiče koncesionářských poplatků Jakob Heinrich Tschuschke uvedl, že právní bitva ještě není u konce. "Pořád si myslím, že je to nezákonné, a to i v případě, že soudy mají jiný názor,"řekl pro DW. "Chci vidět, co na to řekne ústavní soud."

Zdroj: [1][2]

Kosa přiložená na hrdlo lhoucí aneb Analýza ČT o válce na Ukrajině

0
0
Petr Umlauf
18.4.2016  E-republika

KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra! šla tvrdě na věc a má výsledky. To se počítá a musí i pochválit. Těšíme se na projednávání stížnosti na Radě ČT. A hlavně na projednávání Výroční zprávy o činnosti České televize v roce 2015 ve Sněmovně. (Materiály Kosy vyšly na Nové republice zde, zde, zde, zde, zde a zde)



Česká televize je zákonem definována jako veřejnoprávní instituce, jež je povinna poskytovat úplné, vyvážené, objektivní a pluralitní informace. ČT má s dodržování těchto pravidel dlouhodobý problém. Na to jsme upozorňovali v článku Veřejnoprávní ČT: Aktivní a vědomý nástroj mocenské propagandy (11. 2. 2013]). V tematickém 8. čísle jsme se věnovali jedné náhodně vybrané hlavní zpravodajské relaci ČT (článek Lže nám Česká televize?). Na rozsáhlou analýzu celého vysílání po delší dobu jsme neměli dobrovolné spolupracovníky ani vlastní síly. To by měla dělat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, kterou jako občané platíme ze svých daní. Jestli svůj úkol plní správně, to posuzujete sami jako koncesionáři veřejnoprávní televize a rozhlasu každý sledovací den. Některým se způsob referování o světových událostech opravdu zajídá, a to dlouhodobě.


Kosa přiložená na mediální hrdlo lhoucí

Blog obyčejných lidí pro obyčejné lidi o politice, ekonomii, fotbálku a všem ostatním, čím žije současná Česká nebo Slovenská republika KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra! Prostě Kosa zostra! Tak tento blog se na rozsáhlou analýzu celého vysílání po delší dobu opravdu dal. Systematicky se věnoval občanské válce na Ukrajině od března 2014 do září 2014. A rámcově, přes hlavní události ještě od října 2014 do ledna 2016. Skupina nadšenců prošmejdila webový portál České televize. Archiv událostí s články o Ukrajině z tohoto období analyzovala systematicky a velmi důkladně.
Srovnávací aparát světových referencí o klíčových ukrajinských událostech najdete zde - Fakta o Ukrajině.

Autoři si dali velkou práci s detailním rozborem článků a reportáží po celé sledované období a své závěry sepsali do srovnávací analýzy Stížnost na zpravodajství České televize k ukrajinské krizi (1. únor 2014 - 31. leden 2016)
Celá práce má 495 stran, z toho zhruba 340 je jich věnovaných systematické práci s fakty. Analýzy jdou den za dnem, měsíc za měsícem a jejich seznam je děsivý. Usvědčující rozbor běžných a trvale používaných manipulativních technik ve zpravodajských reportážích i článcích na webu ČT:
  • Nepravdy, polopravdy a nedoložená tvrzení, seznam článků s citacemi a komentářem.
  • Opomíjení důležitých informací a nevyváženost obecně, seznam článků s citacemi a komentářem.
  • Nálepkování, hodnocené popisu událostí z hlediska mediálního spinningu, rámování a nastolování agendy.
Zkrátka, kde se dalo manipulovat, tam se manipulovalo. Na straně 439 začíná část Vedoucí pracovníci. Tato kapitolka je věnovaná veřejným vystoupením vedoucího zahraniční redakce Michala Kubala. Ten neprojevoval žádnou ochotu uvést směřování agendy o občanské válce na Ukrajině do reálných mezí. Rozbor dokládá pravý opak, totiž tvrdou mediální manipulaci. Své snažení dotáhli autoři analýzy až do Závěrečných doporučení, ze kterých citujeme následující.
1) ČT okamžitě přestane dezinformovat a používat dezinformační techniky.

2) ČT se omluví svým divákům a čtenářům za rozsáhlé a soustavné dezinformování a učiní tak na začátku Událostí a na svých internetových stránkách, přičemž oznámení o omluvě bude po dobu minimálně sedmi dnů uvedeno na úvodní stránce (a navždy zůstane uloženo v archivu).

3) ČT se dále jmenovitě omluví za nedoložená a křivá obvinění i za vytváření falešného dojmu:
* Bývalým příslušníkům Berkutu a jiných policejních jednotek, Viktoru Janukovyči, FSB, Stanislavu Křečkovi, Rostislavu Vasilkovi, Vladimiru Putinovi, Sergeji Lavrovovi a dalším ruským politikům za soustavné překrucování jejich výroků a za skutečnost, že jim do úst vkládala dokonce i pravý opak toho, co ve skutečnosti pronesli;

* Baracku Obamovi a Samantě Powerové za let MH17, Alexandru Zacharčenkovi a dalším představitelům Doněcku a Luhansku, Ukrajincům, kteří se stavěli negativně k Majdanu a kteří představovali zhruba polovinu země, občanům Ruska za soustavné dezinformování o jednání jejich země a za soustavné užívání dvojího metru vůči ní.
4) ČT se dále obecně omluví všem dalším osobám a jiným subjektům, o nichž šířila dezinformace a které případně i jinak nespravedlivě poškodila.

5) ČT uvede na pravou míru minimálně ty dezinformace, které jsou uvedeny ve shrnující kapitole.

6) ČT zřídí archiv dezinformací, který bude obsahovat veškeré významnější dezinformace, jichž se ČT ve svém zpravodajství dopustí a bude přístupný z úvodní internetové stránky a zde viditelně zobrazen.

7) Dezinformace budou dementovány.

8) ČT 20. února a 28. srpna každého roku v první třetině své hlavní zpravodajské relace připomene nejvýznamnějších dezinformace, jichž se česká média hlavního proudu (včetně ČT) dopustí během předchozí poloviny roku.

9) Vedení ČT provede veškeré personální změny, které budou potřebné k zajištění důvěryhodnosti zpravodajství.

10) ČT nebude nekriticky přijímat tvrzení žádného zdroje (jelikož se ukázalo, že ani tvrzení údajně renomovaných médií typu Reuters či BBC nelze apriorně považovat za věrohodná, jelikož i tyto zdroje jsou schopny a ochotny porušovat nejzákladnější a nejbanálnější pravidla seriózní žurnalistiky).

11) Vždy, kdy to bude možné, bude ČT vycházet z nejpůvodnějších informací (tedy např. ze samotného rozhovoru namísto shrnujících článků, nebo z citací namísto jejich výkladu).

12) ČT bude upřednostňovat reportáže před obviněními, spekulacemi a jinými tvrzeními.

13) ČT požádá o rozhovor Ivana Katchanovského (o jeho výzkumu, tj. střelbě na Majdanu, banderovcích a činnost médií) a Roberta Parryho (zřícení letu MH17 a činnost médií).

14) ČT přestane vydávat analýzy společnosti Media Tenor (či obdobné práce) za dostačující prostředek kontroly zpráv.

15) Vedoucí pracovníci zajistí, aby si všichni relevantní zaměstnanci byli bezpečně vědomi hlavních dezinformačních technik a aby se jich vyvarovali; vedle smyšlenek, domněnek a prostých lží.

Neznámí autoři srovnávací analýzy dali až v samém závěru na straně 495 svého textu i závěrečné doporučení směřované k Radě ČT.
… aby dle § 9 odst. 7 písm. a) zákona č. 483/1991 Sb. a jeho novelizací písemně upozornila generálního ředitele na skutečnost, že ČT ve svém zpravodajství o ukrajinské krizi rozsáhlé porušovala povinnosti, které na ni klade zákon o ČT a Kodex ČT. Pokud generální ředitel nebude schopen či ochoten podniknout doporučené a případně i jiné kroky, které jsou nezbytné k ukončení protizákonného jednání, měl by být dle stejného ustanovení Radou odvolán. Následně by Rada měla dle § 8 odst. 1 písm. a) jmenovat nového generálního ředitele, který by dle ní plnění povinností dokázal zajistit.
Plnění úkolů veřejné služby ČT je hodnoceno ze tří úhlů pohledu

V poslanecké sněmovně leží sněmovní tisk 769 Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2015. Tuto zprávu už projednala a schválila Rada České televize dne 30. 3. 2016 a proto ji předložila poslanecké sněmovně jako nejvyššímu kontrolnímu orgánu k vyjádření. Tato zpráva obsahuje hodnocení celého spektra vysílání. Srovnáváme nesrovnatelné, ale přesto si dovolím vložit pod monotematickou analýzu občanské války na Ukrajině PRINCIPY HODNOCENÍ ze jmenované výroční zprávy ze strany 85.

ČT k hodnocení využívá tří metodických přístupů se vzájemně odlišným typem zjišťovaných indikátorů pro plnění veřejné služby:
1. indikátory vycházející z měřitelného chování a postojů veřejnosti;
2. indikátory vycházející z expertního posouzení plnění zásad definovaných Kodexem ČT;
3. indikátory vycházející z tzv. tvrdých dat, např. z databáze odvysílaných pořadů.
I. míry naplňování šesti mezinárodně uznávaných obecných cílů stanovených pro média veřejné služby, modifikovaných pro podmínky ČT takto:
  • zvyšování informovanosti, udržování a rozvoj občanské společnosti a demokracie,
  • podpora vzdělanosti a vzdělávání,
  • stimulace kreativity a kvality v kultuře,
  • prezentace České republiky, regionů a komunit,
  • přibližování světa občanům České republiky,
  • zpřístupnění nových technologií veřejnosti.
Jak sami vidíte, ČT má ze zákona dělat dost věcí, za které ji také v miliardách platíme z koncesionářských poplatků.

II. vývoje základních ukazatelů charakterizujících úroveň vysílání veřejné služby, tj. podle Zásahu, Kvality a Dopadu vysílání (tzv. Metodiky RQI str. 113).

Indikátory vycházející z expertního posouzení plnění zásad definovaných Kodexem ČT jsou Expertní posouzení – odborné rozbory a posudky; Obsahová analýza – speciální případ expertního posouzení, zaměřený například na zpravodajské, publicistické a diskusní pořady.
  • Mediatenor – analýza zpravodajství a publicistických a diskusních pořadů;
  • Kolektiv J. Formánka – expertní posouzení zpravodajství ČT za rok 2015.
Jen pro pořádek připomínáme, že tito placení hoši na rozdíl od občanské iniciativy KOSA NOSTRA žádné manipulace nezjistili. Hodnocení zpravodajství najdete na str. 92 a dále s řadou grafů a vysvětlujících poznámek. Nenajdete tam ani slovo na téma: nepravdy, polopravdy a nedoložená tvrzení, o pomíjení důležitých informací ani nálepkování. Mediatenor ani Kolektiv J. Formánka se něčem takovým při svém expertním hodnocení zpravodajství nezabýval. Ale chci aktivisty přece jen něčím potěšit.

Na straně 113 Výroční zprávy o činnosti České televize v roce 2015 najdete Index důvěryhodnosti ČT. A ten vážení přátelé za minulý rok poklesl o 5 % bodů, a propadl se až na úroveň 68 %. Pokud vás pokles vyděsil, tak vnímaná důvěryhodnost zpravodajství ČT zůstává stabilní. Ukazatel se týkal celého spektra vysílání.

III. míry uspokojování potřeb různých diváckých skupin


Takto se podle doložených ukazatelů hodnotí naplňování veřejné služby na devadestáti stranách zprávy. Analýza aktivistů jasně ukázala, že nejsou ve svých potřebách uspokojeni. Jejich blog tuto svoji nespokojenost doložil svoji analytickou zprávou. Souhlasím s ní a také nejsem spokojen s tímto stavem. A nejspíš nejsem sám, když poslouchám nadávající lidi kolem.

Hlavní večerní zpravodajská relace ČT Události je ve srovnání s konkurenčními pořady dlouhodobě a s výrazným náskokem označována jako nejdůvěryhodnější. Hodnotí ji tak dvě třetiny dospělé populace ČR. Česká televize plnila v roce 2015 svoje úkoly veřejné služby z hlediska ukazatelů RQI.

Gratulujeme, vytrvejte, lhát se jistě bude dál

KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra! Prostě Kosa zostra! do toho šla věcně a s jasným výsledkem. To se počítá a to se musí pochválit. Těšíme se na projednávání stížnosti na Radě ČT. Výroční zpráva za rok 2016 může vypadat úplně jinak. ČT se může začít pod vytrvalým tlakem i měnit. Vážení autoři, vytrvejte ve svém snažení a přeji vám za naši redakci úspěch. Děkujeme, vytrvejte!

Závěrečné doporučení pro autory výroční zprávy o ČT za rok 2015 by mělo znít podle známého filmu: "Musíte se více snažit, pane správce, nebo vás vyměníme!" (Postřižiny, 1980).

- - - 


Zdroje:

Psali jsme
Revoluční návrh soudruhu Dvořákovi a jeho klice z ČT
Drtinová měla zjevení, v přímém přenosu
Už zase Zpívá celá mediální rodina
Česká TV otočila info o Sýrii po Nečasově návštěvě Moskvy
Lže nám Česká televize?

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články:

Začal rozhodující boj o Aleppo

0
0
Václav Umlauf
18.4.2016  E-republika

Z našich daní přes NATO pilně platíme tzv. "umírněnou opozici", která v bojích o Aleppo bojuje přímo s teroristy pod jejich velením podle jimi ovládaných zón. Tak se zeptejte našich politiků, jak je při ofenzívě rozeznají od teroristů. 



V situaci, když o Sýrii již píší celkem denně i ostatní nezávislé weby, naše hlavní tříletá činnost daná skrze "Fakta o Sýrii" a "Fakta o Blízkém východě" v podstatě skončila. Ale shrňme začínající ofenzívu v Aleppu alespoň v bodech. Klíčová mapa úkolů a bojů je zde.




SAA, íránské gardy, Kurdové a Hizballáh musí dvojnásobným obklíčením uvěznit povstalce uvnitř bojových zón a donutit je, aby se vzdali. První indikátor o záměrech povstalců podporovaných Západem, Tureckem a wahábistickými Saúdy byl plynový útok na kurdskou enklávu v centrální strategické části Aleppa. Plynový útok údajně vypadal takto. Byl proveden ostřelováním granáty 7. dubna mezi 11.30 a 12.00 hod.

Ihned zahynuli 4 civilisté, během dalších dvou dnů zemřelo na otravu dalších 24 osob, celkem 86 lidí bylo otráveno v různém stupni, alespoň podle Kurdského Červeného kříže. Útok šel ze společného stanoviště Západem podporované FSA a teroristů Džaíš al-Islam. Tato parta demokratů s nervovým plynem se účastní jako tzv. "umírněná opozice" i mírových Ženevských rozhovorů, neb je tam chce mít Saúdská Arábie, která je vyzbrojuje a platí. Tím povstalci a teroristé dali najevo, jak se bude bojovat a kdo to zaplatí životem. Na adresu Kurdů v Aleppu vykřikovali už dva týdny před útokem, že ty "krysy" zplynují.

ISIL divnou náhodou prorazil minulý týden blokádu Syrské svobodné armády (SFA) na hranicích s Tureckem, a do Aleppa začaly proudit stovky žoldnéřů a zbraní ze země, která je oficiálním členem NATO a v bazarovém obchodu s EU dostala miliardy na uprchlíky. Boje vyhnaly tisíce lidí z syrských vesnic při hranicích s Tureckem a jsou z nich další uprchlíci. Jen pro pořádek dodejme, že podle komisariátu OSN pro uprchlíky je celý "obchod" EU s Tureckem ohledně uprchlíků nezákonný.

Stejnou náhodou USA nyní valí zbraně do Aleppa pro zde bojující tzv. "umírněné uřezávače hlav". Podle amerických zpráv zveřejněných v USA vypadaly průběžné dodávky nakoupených zbraní ve východní Evropě (hlavně Bulharsko, Rumunsko, Balkán) takto. Jenže pád Aleppa si nepřeje žádná ze stran podporující zdejší teroristy, včetně Západu. To by byl konec "demokratizace" Sýrie a uprchlíci by se začali vracet domů. Plynový útok dokázal, že v Aleppu se bojovat bude. Takže úklidová četa českých a západních humanistů bude mít zase napilno. A teď vážně: je třeba poděkovat spojencům a Rusům za dobytí Palmýry, kde se lidé už opět vracejí domů a kde pokračuje odminování silnic a města.


Co bude dál

Shrňme v bodech obtíže klíčové ofenzívy, která bude jistě dlouhá a spojenci ji nemusí vyhrát. Může skončit patem a zákopovými boji v nejstarším trvale osídleném městě světa. Velitelem všech ofenzivních sil (mimo Kurdy) byl jmenován velitel tzv. "Tiger Forces" (SAA) Suheil Al-Hassan. Rusové ho také chtěli, je to takticky velmi dobrý generál a musí velet velmi rozdílným sborům. Takže naprázdno vyšel jak legendární velitel Íránských Revolučních gard (IRGC) Qassem Suleimani, tak i generál Aymen Jaber velící tzv. "Desert Hawks". V jeho jednotce Liwaa Suqour Al-Sahra slouží většina Palestinců, kteří byli početně nejsilnější menšinou v Aleppu. Chtějí se vrátit domů a doufejme, že se jim to povede. Takže ty problémy:
  • Asadova armáda nyní bojuje na mnoha frontách a zatím nemá od teroristů vyčištěný Damašek, což stojí hodně sil.
  • ISIL je schopen prorazit dlouhé a nedostatečně bráněné frontové linie, viz boje u Aykadah, Kafr Shush, Hawar Killis (mapa zde).
  • Při dobývání strategických vrchů u Aleppa udělala SAA strategické chyby, které zastavily postup a stály zbytečné životy vojáků.
  • Rusové budou mít problémy s nasazením letadel a vrtulníků při podpoře pozemních vojsk. USA a Saúdové s Tureckem dodaly do města stovky MANPadů, které mají nějaký ten vrtulník sestřelit. Jinak by se ve světě prodávaly takovým tempem, že by je Rusové nestačili vyrábět. To teď platí pro vítězné SU-34.
  • ISIL se dohodl s ostatními teroristickými skupinami. Bojovníci za wahábitskou svobodu si nově rozdělili fronty a zásadně posílili celou skupinu v Aleppu o asi 8 tis. žoldnéřů. Celkem 1.5 tis. teroristů nově přišlo z Turecka bojovat do Aleppa. To je ta země, která zavírá opoziční noviny, ruší weby, masakruje Kurdy ve vlastních městech, je v NATO a chce do EU.
  • Byrokraticky šílená EU fungující v modu instrumentálního rozumu toto roztomilé Ergoganovo Turecko vesele uplácí, aby provozovalo koncentrační tábory pro uprchlíky a nechalo děti uprchlíků pracovat ve vlastních fabrikách, které pak zásobují EU.
  • Turci přitom kradou syrskou ropu, průmyslové zařízení a prodávají nakradené starožitnosti ze státních syrských muzeí, která rabuje jimi podporovaný ISIL a další skupiny.

Z našich daní přes NATO pilně platíme tzv. "umírněnou opozici", která v bojích o Aleppo bojuje přímo s teroristy pod jejich velením podle jimi ovládaných zón. Útoky v Bruselu přitom prováděli islamisté přímo napojení na tyto skupiny. Viz náš článek Neúplný seznam belgických teroristů bojujících v Sýrii. Tak se zeptejte našich politiků, jak při ofenzívě rozeznají ty demokraty. Abychom nedejbože neplatili ty teroristy. To bychom jako občané stáli na nesprávně straně boje proti terorismu, což naše vláda a EU jistě nechce, když stojí na té správné straně.


- - -


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce E-republiky. Děkujeme! 


Související články:

A zase, po kolikáté už: když dva dělají totéž, není to totéž!

0
0

Jiří Baťa
18. 4. 2016
Nedávno proběhla tiskem informace, že Izrael (pokolikáté už) rozhodl a schválil výstavbu dalších 150 domů v nelegálních osadách okupovaného území Západního břehu Jordánu. Zpráva to není překvapující, protože Izrael si nejen dlouhodobě činí nároky na tato území, ale osídlením těchto území prý chtějí zabránit dalším teroristickým útokům ze strany Palestiny na Izrael. Není žádným tajemstvím, že tuto oblast Izrael anektoval, zbytek světa ji řadí k Izraelem okupovanému území z války z roku 1967.


Generální tajemník OSN Pan Ki-mun na půdě OSN prohlásil, že Palestinci s napětím sledují, jak Izrael provokativně pokračuje v neustálém osídlování území okupovaného Západního břehu Jordánu, včetně východního Jeruzaléma. Dodal, že se nebude obávat k tomuto tématu dál veřejně vyjadřovat a že se chce podílet na dosažení míru mezi Izraelci a Palestinci. Na tato slova reagoval izraelský premiér Netanjahu s tím, že takové výroky podporují terorismus. Podle něj Palestinští vrazi nestojí o stát. Veřejně říkají, že chtějí stát (Izrael) zničit. Zabíjejí Židy, protože jsou to Židé. Nezabíjejí, protože chtějí mír nebo lidská práva. OSN už dlouho není neutrální a ztratila svou morální sílu, prohlásil Netanjahu. Tolik k událostem, které se léta odehrávají mezi Izraelem a Palestinou.

Jak výše uvedeno, část území Palestiny anektoval stát Izrael a je tedy Izraelem okupovaná již od r. 1967, tedy téměř padesát let. Co na tom změnilo světové mínění, k jakým změnám došlo po stovkách rezolucí OSN a jiných mezinárodních orgánů, vzešlých z různých konferencí, zasedání, jednání apod.? Nezměnilo se vůbec nic, jen si Izrael činí další protiprávní nároky na území Palestiny Západního břehu Jordánu. Kromě toho si tyto nepřátelské vztahy vyžádaly stovky, ne-li tisíce životů na obou stranách.

Jestliže je v titulku článku zmíněno, že dělají-li dva totéž, není to totéž, pak je k tomu právě v tomto případě dostatečný důkaz. Jako argument pro srovnání tohoto přísloví je vhodné připomenout nedávnou anexi ukrajinského Krymu Ruskem, o které se také hovoří jako o imperiální invazi Ukrajiny , tedy Ruskem napadení cizího státu a zabráním jejího území. Tato skutečnost nepochybně vyvolala u západních politiků v USA a EU výraznou vlnu nevole a pobouření, Rusko bylo obviňováno z invazního vpádu na výsostné území cizího státu, obviňováno z imperiálních a uchvatitelských úmyslů , z velmocenských tendencí až po reálné ohrožení Evropy atd. To všechno na pozadí ukrajinských, resp. válečných událostí, odehrávajících se na východě Ukrajiny mezi povstalci (tzv. separatisty) a kyjevskou vládou nacionálně-fašistické Ukrajiny.

V běžném porovnání by bylo možné říct, že jde o jedno a totéž tedy, že ze strany Izraele byla napadena Palestina, jejíž území je do dnešních dnů okupuje, na druhé straně Rusko anektovalo a okupuje Krym. Lze o těchto dvou případech říct, že jde skutečně o stejný nepřátelský akt vůči cizímu státu? Domnívám se, že ne, protože zatímco stát Izrael neuznává Palestinu, usiluje o její fyzickou likvidaci a v neposlední řadě také nadále usiluje o její další území na Západní břehu Jordánu, ruská anexe Krymu se jednak uskutečnila bez vojenské invaze, bez krveprolití, na území anektovaného Krymu proběhlo (pozitivní) všelidové referendum o připojení Krymu k Ruské federaci a Rusko nadále Ukrajinu uznává jako suverénní stát (/s cizím vměšováním) a nečiní si žádné územní nároky, jakkoliv se někteří politici z takového úmyslu snaží Rusko vinit.

Z uvedených dvou případů, které jsou ve své podstatě shodné věcně, ale nikoliv obsahově jednoznačně vyplývá, jak se k těmto událostem rozdílně staví západní politici a představitelé EU ( včetně našich Schwarzenbergů, Zaorálků, Ženíšků, Gabalů, Němcových,

Langšádlových, Laudátů, Kortů, Bursíků, Kocábů a dalších). Zatímco na jiném místě ve světě se dlouhodobě odehrávají bojovné (krvavé) konflikty mezi okupovanou Palestinou a okupujícím Izraelem, v Evropě se vede neskutečně pokrytecká a nebezpečná politika, která se díky neserioznosti europolitiků, ale i jejich vazalské loajalitě a řiťolezectví USA snaží vyvolávat napětí mezi Ruskem a EU, potažmo USA s cílem obvinit Rusko z imperiálních tendencí, úmyslů vojensky napadnout evropské státy a tím vyvolávat stálé napětí mezi Ruskem, USA a NATO. Této situace pak zneužívají USA a NATO jako důvod pro rozšiřování základen jak US armády, tak vojsk NATO v blízkosti hranic z Ruskem.

Jinými slovy, na dvě události svým charakterem relativně stejné, přesto se zcela výraznými rozdíly v úmyslu, významu, obsahu a dopadu na lidi a společnost jsou nespravedlivě, mnohdy záměrně, rozdílné pohledy a jejich hodnocení. Na izraelskou anexi a okupaci území Palestiny, stejně jako na časté válečné konflikty se ztrátami na lidských životech si svět politiků, především ze strany „ochránců lidských práv“ a světového četníka v USA a západních státech za dobu téměř padesáti let naopak zvykl jako na zcela běžnou, standardní situaci a nijak je taková situace nevyvádí z míry.

Zato naprosto nenásilné, bez ztráty životů, se souhlasem občanů, ze strany Ruska strategicky opodstatněné připojení Krymu k Rusku, byť z mezinárodního právního hlediska poněkud nestandardní, vyvolalo nebývalou, až frenetickou reakci, vyhrůžky, politické protesty, vojenské opatření, hospodářské, ekonomické sankce a falešné, pokrytecké odsouzení vlády RF a prezidenta Vladimira Putina jak ze strany představitelů EU, členských států EU tak hlavně USA a samotného prezidenta Obamy. Ten, v zájmu udržení dobrých vzájemných vztahů mezi USA a Izraelem na situaci na Západní břehu Jordánu a aktivity Izraele blahosklonně přehlíží přesto, že se jedná o mnohem závažnější, dlouhodobou a z hlediska lidských práv a svobod rozhodně exponovanější a výbušnější záležitost, než anexe Krymu. Jenže záležitost anexe Krymu vzhledem k tomu, že za vším stojí nepřítel č. 1 Rusko, je pro současný americký establishment daleko zajímavější vzhledem k záměrům, které mají s celou Evropou. Z toho všeho jednoznačně vyplývá relevantnost přísloví, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž.

Před drahnými léty se něco takového nazývalo „sbiraniko“….

0
0
Miroslav Macek
18.4. 2016   Rukojmí
ČSSD advokátovi Zdeňku Altnerovi navzdory pravomocnému rozsudku nepošle 337 miliónů korun a vyčká dovolání u Nejvyššího soudu (NS). Uvedl to v neděli v pořadu Partie na TV Prima premiér a předseda soc. dem. Bohuslav Sobotka s tím, že vyplacení částky by stranu ekonomicky podlomilo.
Je tohle vůbec možné??? Jsem velmi zvědav, co se bude dít. V podstatě se tedy každý může vykašlat na pravomocný rozsudek s tím, že by ho to ekonomicky či jinak podlomilo? Také daně odmítneme platit, protože nás to ekonomicky podlamuje…
Zcela neuvěřitelné!


Skupina šestnácti iráckých křesťanů, kteří odešli z Brna a mířili do Německa, skončila v Ústí nad Labem. Několik kilometrů od hranic s Německem je zadrželi policisté a poučili, že s doklady, které mají, tam nesmějí. Pak je odvezli do jednoho z ústeckých hotelů.
Dodávám: Předpokládám, že odvoz byl „zadarmo“, tedy placen z našich daní. Nemělo by veškerou tu šaškárnu kolem těch křesťanských uprchlíků platit to občanské sdružení, které ji způsobilo?

"Med se u nás prodává cca 160 Kč za 1 kg s průměrným ziskem cca 50 Kč. Pokud by jedna registrační pokladna s připojením stála např. 6000 Kč, tak to vychází na 120 sklenic medů. Jedno včelstvo přinese 25 kg. Jedná se tedy o med z cca 5 včelstvech. V jednom včelstvu se vystřídá za léto asi 250 tis. včel. S nadsázkou by se dalo říci, že 1,25 miliónu včel bude dělat na jednu registrační pokladnu s příslušenstvím,"říká včelař Vladimír Saifr.
Dodávám:
Když si ty včely neumějí zažádat o dotace kupříkladu na školící středisko Včelí úl, tak holt musejí makat…

Merkelová: Německá vláda souhlasí se stíháním satirika Böhmermanna, který zesměšňoval v televizi ZDF tureckého prezidenta.
Ať se snažím jak se snažím, napadají mne jen komentáře zesměšňující německou vládu. Ale jeden jiný nakonec přece: Kdyby byl Böhmermann ženská, mohl by si teď strčit do vaginy zmrazené kuře a celá světová pokroková veřejnost by se za něj postavila jako v případě stíhaných Pussy Riot…


Za hnutí ANO bude v Praze 6 v podzimních volbách kandidovat do Senátu tanečník Vlastimil Harapes, Řekla to mluvčí strany Lucie Kubovičová. Strana ve čtvrtek rovněž potvrdila nominaci ředitele hvězdárny a planetária Jiřího Duška v Brně nebo žokeje Josefa Váni v Karlových Varech.
Dodávám:Před drahnými léty se něco takového nazývalo „sbiraniko“….

Logický Tomáš Haas:
V poslední době slyším od našich eurofilů, naposledy ministra Hermana, ministra Zaorálka a premiéra Sobotky, že nemůže být řeči o nějakém nátlaku, nebo snad povinné poslušnosti Evropské unii, protože Unie jsme přeci my, jsme jedním z jejích členů.

A tak jen čekám, až to někdo dovede k dokonalosti a napíše, že není možno mluvit o nějaké invazi vojsk Varšavské smlouvy a následné okupaci. Vždyť Varšavská smlouva jsme podle této logiky vlastně byli my. Byli jsme jedním z jejích členů.

Islandská spravedlnost a zločinní bankéři

0
0
William Engdahl
18.4.2016  Zvědavec

15. září 2008 bývalý předseda Goldman Sachs, americký ministr financí Henry Paulsen, záměrně spustil předvídatelný globální finanční propad, když rozhodl prolomit precedent a nechal Lehman Bros., čtvrtou největší investiční banku Wall Street, zbankrotovat. Důvody tohoto rozhodnutí jsou tématem na jindy. Následky této traumatické finanční krize zůstávají ve světovém finančním systému dodnes, více než sedm let poté. Jednou z málo povšimnutých obětí tohoto debaklu Lehman Bros. byla nejhorší bankovní krize v historii jedné z nejmenších zemí světa, Islandu. 



To, jak si tato země s 323,000 obyvateli zvolila vypořádat se s krizí, je vzorem pro zbytek světa. Místo aby blahořečili zločinným bankéřům zodpovědným za nejhorší světovou finanční krizi v historii, lidé na Islandu udělali něco zcela jiného.

Island, krásná severská země v severním Atlantiku mezi Grónskem a Norskem, s aktivními sopkami, potoky s nejchutnějšími neprůmyslovými a geneticky nemanipulovanými divokými lososy, energeticky soběstačná díky energii z termálních pramenů a hydroelektráren, byla vlákána do šíleného hrabivostí poháněného běsnění v americké hypotéční krizi a angažována velmi silně. V říjnu 2008, uprostřed globální finanční tsunami spuštěné Paulsenovým zákonem o Lehman Bros., islandská vláda znárodnila tři největší soukromé banky, Glitnir, Landsbanki a Kaupthing, po panických výběrech vkladatelů. Tyto tři banky, pár let po své privatizaci, dokázaly nahromadit dluhy ve výši desetinásobku islandského GDP.

Když skupina inteligentních amerických ekonomů navrhla Paulsenovi znárodnit největší banky Wall Street stojící za krizí – JP Morgan Chase, Citigroup, Bank of America, Goldman Sachs – aby se obnovil řád a udržel se příliv úvěrů do reálné ekonomiky, odpověděl, že by to byl „socialismus. To v Americe nepotřebujeme“. Místo toho Paulsenovo ministerstvo financí použilo stovky miliard dolarů amerických daňových poplatníků na nákup akcií bez hlasovacího práva bank Wall Street, což znamenalo, že vláda nepožadovala mít co mluvit do politiky těchto bank. To bylo možné nazvat bankéřským socialismem – privatizování zisků a socializace ztrát.

V listopadu 2008 britští a holandští investoři v nyní zkrachovalém investičním plánu Landsbanki, Icesave, zjistili, že jejich stovky miliard investovaných liber jsou skutečně zamrzlé na kost. Když britská vláda požadovala po islandské vládě vyplatit vklady v britských pobočkách dříve soukromé banky Landsbanki, vypukl mezinárodní spor, známý jako Icesave. Britská vláda se dovolávala proti Islandu protiteroristické legislativy, aby zmrazila aktiva největší islandské banky Kaupthing v Británii, což by banku zkrachovalo. Islandská vláda se obrátila na MMF o nouzové vyplacení ve výši 5 miliard dolarů, jako první evropská země po Itálii v r. 1976.
 

Občané se bouří

Guvernér islandské centrální banky, David Oddsson, šel proti vládě Geir Haarde, která byla spoluviníkem v tom, že napomáhala zločinným pyramidovým hrám soukromých bankéřů, a uvedl ve státní televizi: „Islanďané nebudou platit dluhy zvrhlých finančníků.“ V lednu 2009 byla Haardeho koalice nucena rezignovat, po masivních protestech, když nezaměstnanost vzrostla během několika měsíců z 1% před krizí na více než 9%. MMF, jako vždy, požadoval po vládě tvrdá úsporná opatření v řeckém stylu, jako podmínku nouzového vyplacení. V září 2010 se Haarde stal prvním islandským ministrem, který byl obviněn ze zneužití pravomocí, a jediným politikem na světě, který byl obviněn a byla mu dána zodpovědnost za finanční krizi. Stanul před zvláštním soudem pro zločiny státních úředníků, Landsdómur. Byl usvědčen v jednom bodě obžaloby.

Haardeho vláda dvakrát vyjednávala podmínky, za kterých měl Island zaplatit britské a holandské vládě, s úrokem, za náklady na nouzové vyplacení střadatelů Icesave. MMF to požadoval jako podmínku pro poskytnutí svých peněz. A parlament se podvolil. Ale spolehlivě nezávislí voliči Islandu dvakrát prosadili referendum o odmítnutí požadavků Británie, Holandska a MMF. Za úsporného programu MMF, než byl v r. 2011 ukončen, se Island propadl do ekonomické krize. Dosažitelný příjem klesl o čtvrtinu a 30,000 lidí – desetina obyvatel – mělo závažné problémy a nespláceli půjčky; tisíce domů byly vyvlastněny.

V dubnu 2013 byl 38letý premiér, Sigmundur David Gunnlaugsson, zvolen na základě slibu, že každému vlastníkovi domu budou poskytnuty hypotéční úlevy, namísto úlev ve prospěch akcionářů tří zkrachovalých islandských bank z řad zahraničních bank. Jeho vláda nechala mezinárodní akcionáře a vkladatele smažit se ve vlastní šťávě, protože jeho vláda a islandští nucení správci zmrazili asi 9 miliard liber zahraničních aktiv, která tyto tři banky vlastnily, než budou znárodněny.

Nový ministr financí uvalil 39% daň na Islanďany chtějící investovat peníze v zahraničí, a zavedl kapitálovou kontrolu, což byl krok, který stabilizoval měnu. Výmluvnějším však je, že vláda upřednostnila záchranu svých lidí a ekonomiky a stíhala a dokonce uvěznila soukromé bankéře a politiky zodpovědné za krizi, tedy pravý opak toho, co udělala vláda USA a EU, kdy tyto vlády použily peníze daňových poplatníků k nouzovému vyplacení zločinných bank zodpovědných za podvod, to především.
 

Do basy se zkorumpovanými bankéři!

15. listopadu 2015 islandské soudy usvědčily 26. bankéře zapleteného do skandálu, který vypukl v září 2008. Bankéři, kteří šli do vězení, byli obviněni od obchodování s vnitřními informacemi po podvod, praní peněz, klamání trhu, vyzrazení důvěrných informací, lhaní úřadům, manipulaci s trhem a zpronevěru. Dohromady si 26 uvězněných bankéřů odsedí za mřížemi asi 74 let. Rovněž byly 20 největším bankám uděleny pokuty ve výši 212 miliard dolarů. Na soud čekají další bankéři.

V kontrastu s tím u zkrachovalé britské bankovní skupiny HBOS, největší britské hypotéční banky, byli daňoví poplatníci nuceni zatáhnout nouzové vyplacení ve výši 29 miliard dolarů. Britská Správa finančních služeb stíhala jen šéfa korporátního úvěrování, který dostal pokutu 500,000 liber a zákaz činnosti v oboru finančních služeb, a zbavila (za zneuctění!) rytířského titulu jednoho ředitele HBOS. Ve zkrachovalé Royal Bank of Scotland, také nouzově vyplacené miliardami daňových poplatníků, Fred Goodwin, šéf Royal Bank of Scotland, také přišel o rytířský titul. Byl pasován rytířem v r. 2004 za odměnu za „služby bankovnictví“. V USA se o trestním stíhání generálních ředitelů či ředitelů JP Morgan Chase nebo Goldman Sachs, či Citigroup, ani nemuklo. Vládní pokuty udělené různým bankám byly odepsány a stejní zločinci, které Island vsadil za mříže, byli ponecháni na svobodě.
 

Islandská odlišnost

Dnes je Island úspěšným vzorem, přesným opakem řeckého modelu MMF – vyždímání krve i ze šutru pomocí brutálních úsporných opatření. Je to první, a doposud jediná evropská země, která překročila ekonomickou úroveň před r. 2007. GDP rostl prvních šest měsíců 2015 impozantními 5,6%. Inflace klesla z 18% na počátku krize v r. 2008 na 2% v r. 2015. Státní dluh spadl z 88% GDP v r. 2010 na 81%, silně pod úrovní většiny zemí EU. V březnu 2015 islandská vláda oficiálně stáhla svoji předešlou žádost o vstup do Evropské unie, jako jediná země, která doposud něco takového udělala.

Paradoxně byl premiér Sigmundur David Gunnlaugsson nachytán v rámci skandálu Panamských dokumentů a byl nucen rezignovat v důsledku faktu, že neuvedl všechna finanční aktiva, která vlastní. Byl jediným západním politikem, který byl přímo v těchto dokumentech zmíněn, což se jeví být podivné, přinejmenším. Nicméně Island se stále zdráhá sklonit.

Prezident Islandu, Ölafur Ragnar Grímsson, vysvětlil pocity svých spoluobčanů:
Byli jsme dostatečně moudří, abychom se nedrželi tradičních převažujících dogmat západního finančního světa posledních 30 let. Zavedli jsme měnové kontroly, necháváme banky krachnout, poskytli jsme podporu chudým a nezavedli jsme úsporná opatření, která vidíte v Evropě. Proč jsou banky považovány za posvátné krávy moderní ekonomiky? Proč nejsou soukromé banky jako letecké společnosti a telekomunikační společnosti a není jim umožňováno zbankrotovat, když byly řízeny nezodpovědným způsobem? Teorie, že musíte nouzově vyplatit banky, je teorie, která umožňuje bankéřům těšit se ze svých zisků, svého úspěchu, a pak nechat obyčejné lidi nést břímě jejich selhání prostřednictvím daní a úsporných opatření.


Icelandic Justice and Criminal Bankers vyšel 17. dubna 2016 na journal-neo.org. Překlad v ceně 523 Kč Zvědavec.

Ničivá sila Iskanderu: odpal, chirurgicky přesný zásah, kráter (video)

0
0


18.4. 2016 Eurásia24
napsal/přeložil Geo
Ministerstvo obrany Ruské federace zveřejnilo záběry odpalu taktické křídlaté rakety s plochou dráhou letu z operačně-taktického raketového komplexu Iskander.
Raketové komplexy Iskander existují jak ve verzi s balistickými raketami 9M723K1, tak ve verzi s křídlatými raketami 9M278. Ty jsou příbuzné střel Kalibr-NK, které ruské námořní síly opakovaně použily proti teroristickým cílům v Sýrii.
Právě variantu Iskanderu s křídlatými raketami zachycuje následující video, které bylo pořízeno při zkušebním odpalu 15. dubna z polygonu Kapustin Jar v Astrachaňské oblasti. Střela přesně zasáhla cíl ve vzdálenosti okolo 200 kilometrů od místa odpalu.




























































„Elity“ skupují nedobytné kryty

0
0


Paul Joseph Watson
18.4. 2016   Střípky ze světa
Z „obav před 99 procenty“
Kdo nechce přijít o gáži lháře – zvlášť toho „veřejnoprávního“ - musí se pošklebovat i nad kryty. Před jadernými nálety. V Americe si je kupovala „high society“. Teď jdou na dračku znovu. Gážistům lži zasazují ránu z milosti.Tentokrát totiž kryty nekupuje strach z atomových hřibů. „Luxusní bunkry“ – píše Paul Joseph Watson na portálu INFOWARS – „nakupují elity v panickém strachu z masových občanských nepokojů, rýsujících se na obzoru“.

Lídrem na trhu „komplexů, zažívajícího boom“, je korporaceVivos. Inzeruje je coby „útočiště pro osoby s velkým čistým jměním“. Pro „případ událostí apokalyptického typu, jejichž následkem budou milióny hynout“. Ne-li – „což je ještě horší“ – „bojovat coby oběti o holé přežití“. „Kam se vrtnete, až to peklo nastane?“ vábí web firmy Vivos zazobané duše, propadající panice.

Největším z bunkrů, nabízených hned, a ne až na pořadník, je Europa One. Leží v Německu. Coby „jeden z nejvíce opevněných a masivních podzemních úkrytů na Zemi“. „Hluboko pod vápencovou horou,“ a „spolehlivě tak chráněný před okolní veřejností“. Protože za neprodyšně „zabezpečenými stěnami, branami a dveřmi, odolnými i vůči trhavinám“.

Jiná ze žhavých nabídek je k mání v americké Indianě. Prošla si ji i novinářka Lynn Parramoreová. Jde o bunkr, „vybudovaný za studené války“ - napsala o něm - „tak, aby odolal i explozi o síle 20 megatun“. „Odolný podzemní komplex pro 80 lidí.“ Garantuje „plně autonomní přežití po minimálně jeden rok, aniž by se muselo vyjít zpátky na povrch“, inzeruje ho sama firma Vivos.

Tuto privátní pevnost prodává i „bezpečná vzdálenost od dálnice na New Madrid“. Tím dostupnější útočištěm bude, nastane-li „událost, šířící se jako tsunami“. „Vejdete do podzemí a cítíte se tu jako ve velice pěkném hotelu,“ popisuje to Parramoreová. A dodává: „Je to pro zámožné lidi, mající obavy z nejrůznějších pohrom.“ Tím, co „je spojuje, je však hlavně strach z občanských nepokojů“. „Obavy, že povstane 99 procent.“

Nejdostupnější „obydlí v některých podzemních krytech, včetně ročních zásob potravin a vody, se dá pořídit už kolem 35.000 dolarů, ta největší se však prodávají od 3 miliónů dolarů výš“.

„Žádná záruka, že naše rasa přežije, neexistuje,“ lanaří svou klientelu firma Vivos. „Vykonat vše pro to, abychom dokázali přežít, je tak věcí naší odpovědnosti.“

Masivní „úprk milionářů z Chicaga a jiných velkých měst“ už je v běhu. Žene je „strach z rasového napětí a rostoucí kriminality.“ „Kolem 3.000 lidí s čistým jměním 1 milión dolarů a víc se loni odstěhovalo jen ze Chicaga,“ hlásíChicago Tribune.

„Masivní exodus milionářů zažívají i Paříž a Řím.“ Tamní „zámožné elity, mající obavy z občanských nepokojů a raketově rostoucí zločinnosti“, investují i do „místností pro případ paniky (panic rooms) ve svých velkých městských apartmánech“.

„Globální 1 procento“ však skupuje také „pozemky a domy v odlehlých končinách typu Nového Zélandu“. Krásy panenské přírody jsou až kritériem číslo dvě. Klíčovým parametrem nabídky, v níž soupeří realitky, je vyjít vstříc „strachu z celosvětové finanční lability a domácích nepokojů“.

„Elity“ skupují nedobytné kryty. Z obav před „99 procenty“. Lež, šířená v jejich gáži, dostává za uši. A pravda, již mají překřičet, naopak parádní barometr. Nadmíru přesné poznávací hodnoty.

Kladivo na svobodu projevu

0
0

19. 4. 2016, Lenka Procházková




Překotná doba, ve které žijeme, se projevuje i překotnými zásahy do legislativy. Ve stádiu pokusu je zatím rozšíření trestního zákona č. 40/2009 Sb. o další trestné činy v kolonce, která se týká hanobení a podněcování k nenávisti. Na žádost Rady EU se stávající rejstřík hanobení (národa, rasy, etnické skupiny, víry a politického přesvědčení) má rozšířit o nově definovaný trestný čin - hanobení třídy.

Ve smyslu připravené novely jsou třídami míněny skupiny osob, které mají obdobný životní styl (prestiž, práva, autoritu, majetek, příjmy, vzdělání atd.).

Trestným činem se nově stane i hanobení a podněcování k nenávisti z důvodů sexuální orientace a identity, což je v důvodové zprávě specifikováno velmi, velmi podrobně. A tak některým poslancům, zaujatým popisem sexuálních možností člověka, snadno unikne, co je v novele skryto pod zákazem hanobení třídy. Snad kromě komunistů, kteří si asi neodpustí připomínku, že se náš demokratický stát po šestadvaceti letech pěstování rovných příležitostí a rovných práv dopracoval až k propastnému rozdílu mezi společenskými vrstvami, a proto musí své kritiky umlčovat zavedením nové skutkové podstaty - hanobení třídy.

Jsou politici speciální třída? Podle definice v důvodové zprávě ano. Zvláštní třídou jsou jistě i mediální zpravodajové, komentátoři a jejich hosté - odborníci na cokoliv. Oligarchové jsou dokonce extratřída, ale kdo si je po přijetí novely dovolí hanobit, bude potrestán odnětím svobody na dva roky. Jestliže tento čin spáchá nejméně se dvěma osobami, je sazba odnětí svobody tříletá. Tři roky natvrdo dostane i ten, kdo se třídního hanobení dopustí prostřednictvím tisku, filmu, rozhlasu, televize, na internetu nebo jiným obdobně účinným způsobem.

Zkuste si představit shromáždění občanů, kde několik řečníků bude hanobit katolickou církev za její hamižnost, dále zhanobí i legislativce, že odhlasovali zákon o tzv. církevních restitucích a souběžně se dopustí i hanobení soudců, že nemravný zákon posvětili. To máme tři různé třídy zhanobené během několika minut nejméně dvěma osobami, z nichž každá pak může tři roky v ústraní přemýšlet, jak drahá je v Čechách pravda.

Jediný, kdo je nad třídami, je prezident. Takže jeho hanobení ve veřejnoprávních médiích bude i nadále dovoleno a beztrestně podporováno. Ale až novela bude schválena, zkuste se hanebně otřít o
kreativní umělce, kteří vyvěsili nad Hradem červené trenýrky, anebo o celebrity, které je veřejně podpořily. Budou (jako zhanobené třídy) odškodněni tím, že vy půjdete do lochu.

Kdo bude mít po přijetí novely odvahu hanobit v internetové debatě třeba exekutory? Kdo si dovolí v hospodské diskuzi relaxovat za použití urážek vůči nějaké skupině osob, která má obdobný životní styl? Kdo v hněvu rozšíří hodnocení jednoho člena kasty (například domácího) na všechny obdobné (majitele restituovaných domů), může mít na krku hanobení třídy. Další příklady třídního hanobení si snadno dosadíte sami.

Pouze legislativci (poslanci a senátoři), kteří jsou při projevech v Parlamentu chráněni imunitou, budou smět i nadále beztrestně jeden druhému spílat do zlodějů, podvodníků, lhářů a vlastizrádců a nám (občanům) do příživníků, xenofobů, nacistů a nevzdělanců, aniž by to bylo hanobení. Při rozhovorech v médiích si už zřejmě dají politici i politologové a další politicky erudovaní hosté větší pozor na hanobící výroky. Tato elitní skupina, která k nám denně promlouvá z obrazovek, se možná zdrží toho, aby občany, kteří volili prezidenta Zemana, nadále třídně urážela. Jistě i zlatoústý kardinál Duka se napříště vyvaruje toho, aby demonstrující shromáždění nazval lůzou. Otázka ale je, zda ještě nějaké demonstrace proběhnou. Pokud novela zákona, kterou vláda chystá předložit k hlasování, bude přijata, popře samotný princip demokracie, k němuž patří i právo shromažďovací a ústavou zaručená svoboda slova a názorů. Obávám se, že tato trestní novela uzákoňující de facto cenzuru a podporující autocenzuru, zmrazí aktivitu lidí, kteří dosud věřili, že mají nejen právo, ale i povinnost veřejně protestovat proti špatné práci svých zvolených zástupců, státních úředníků a příslušníků dalších vrchnostenských kast (tříd).

Novela trestního zákona předkládaná Parlamentu ČR k odhlasování na příkaz Rady EU velice spěchá. Proto bude schvalována hned v prvním čtení, bez podrobnější rozpravy. Zákon o Jednacím řádu Sněmovny to umožňuje.

Umožníme to i my? Přehlédneme ve své laxnosti či zaneprázdněnosti skutečnost, že právě toto je onen bod zvratu od proklamované svobody slova k vymahatelnému démonu souhlasu? Pokud ano, budou brzy naše hospody vyčištěné nejen od těch, co po jídle rádi kouří, ale i od těch, co u
jídla rádi mluví. Na sociálních sítích se už taky nedohodneme o ničem podstatném. Ti, kteří to navzdory trestnímu zákonu o hanobení zkusí, se brzy budou domlouvat jen morseovkou, jak hrabě Monte Christo, ze své kobky. Mnoho nezávislých webových stránek, které dosud netušily, že synonymem pro kritiku politiků je hanobení třídy, zanikne. Nepoučitelní jedinci, kteří i pak budou šířit například negativní zprávy a prognózy o běžencích, budou stíhaní, neboť i oni naplní skutkovou podstatu trestného činu hanobení třídy.

Nepochybuji o tom, že jako vynalézavý národ s mnohaletou praxí jsme schopni vymyslet krycí názvy a sousloví a že mnozí z nás v tom najdou i zálibu. Jenže teď není čas k vymýšlení šifrovacích klíčů, které budeme sdílet, až se dostaneme pod zámek cenzury. Dnes musíme tu cenzuru, která se má stát zákonem, odvrátit.



Zmíněná novela trestního zákona nám chce zavřít pusu a vzít právo na šíření a sdílení informací. Neinformovaný člověk, ať patří k jakékoliv třídě či třídám, se nemůže správně rozhodovat ani o svém životě, natož o směřování společného státu. Nakonec se stane vytříděným odpadem a skočí jako recyklovaný výrobek, neškodný pro ty, kteří jej budou používat.
Novela, která z nás má udělat ukázněnou jednotřídku apolitických platičů složenek, hanobí a ponižuje každého, kdo svobodu slova pojímal jako základní občanské právo! Budiž poslancům jasně řečeno, že ti, kteří pro novelu zvednou ruku, ji zvednou pro cenzuru a pro kriminalizaci pravdy!
P.S. Jenže před Sněmovnou se demonstrovat nesmí. Zahajme tedy, dokud je čas, veřejnou debatu uživatelů internetu o tom, jakými jinými nenásilnými způsoby lze naše zvolené zástupce přimět k tomu, aby novelu tohoto trestního zákona, sepsanou v Bruselu, jménem českého národa a z jeho příkazu zamítli.

České politické sekty

0
0
Stan
19.4.2016 Outsidermedia

Tímhle textem inspirovaným bohatou diskusí pod tímto článkem o škodlivosti náboženství hodlám naštvat úplně všechny. Berte ho, prosím, s nadhledem, jako součást mé terapie. A vězte, že pod ním nehodlám diskutovat, ale pouze se bavit reakcemi potrefených hus. 



Liberální levice

Neschopná naslouchat jiným argumentům a vnímat realitu. Každý, kdo nesdílí jejich „multikulti“ přesvědčení, je autoritář a zrádce levicových myšlenek. Tímhle sektářským myšlením se nejvíce podobají náckům, se kterými strkají své levicové oponenty do stejného pytle. Přitom jim samotným se levicové smýšlení smrsklo na gender a internacionalismus zbavený slova proletářský. Přitom lidé, kteří sem přicházejí z rozvojových zemí a které oni tak vítají, jsou všechno jiné, jen ne liberálové. Potomci dnešních imigrantů budou jednou ti, kteří je přes všechny papírové integrační programy budou společně s nácky nejprve politicky a poté fyzicky likvidovat.

Liberální pravice

Ti, co spolu mluví. Mají peníze, vliv a konexe. Ovládají veřejnoprávní média. Všichni ostatní jsou lůza vedená opilcem Zemanem, placená Putinem a zaprodávající tuto zemi čínským komunistům. Proameričtí, pronatovští, probruselští. Jejich liberalismus je úzce ohraničen, jsou totiž tolerantní jen ke svým vlastním názorům. Svlékněte jim modrý oblek a najdete pod ním hnědé podvlíkačky. Kdyby však šílená Merkelová navrhla, že mají do Erdoganova harému poslat své partnerky či partnery, pošlou tam nádavkem i své dcery.

Konzervativní levice

To, že obdivují Stalina a snaží se ho rehabilitovat, by nemuselo nikoho překvapovat. To, že adorují neoliberála Putina, jehož nejbojovnější opozicí jsou ruští komunisté, je na pováženou. Protiameričtí, protibruselští a verbálně protikapitalističtí, ale bruselské dotace jim zpravidla nevadí a občas píchnout kapitalistům v nouzi taky ne. Nácky sice příliš nemilují, ale společné hlídky při ochraně našich hranic proti „proletářům všech zemí“ tyhle hrany jistě otupí.
 
Konzervativní pravice

Bůh, vlast, národ, šibenice pro zrádce. Nemají problém obdivovat Putina jako ochránce křesťanů i McCaina jako bojovníka proti komunismu. Obdivují muslimy, protože neztratili víru, a současně bubnují do války proti nim. Volají do boje za evropské „židokřesťanské“ a euroatlantické hodnoty a současně označují centrum euroatlantismu a „evropských hodnot“ Brusel za sídlo sionistů a Evropskou unii za neomarxistický projekt, který hrozí zardousit jejich svobodu… neplatit daně.

Tak co, už jste si našli svoji sektu?
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live