Greg Dunkel
21. 8. 2015  Týdeník Občanské Právo

Tento článek připomíná 100. výročí okupace Haiti Spojenými státy. Osud Haiti, „ostrova, kde černoši vzali francouzskou revoluci vážně“, druhého území západní polokoule, které získalo nezávislost na koloniálních pánech, je varováním, co se může stát Kubě, pokud se jí vývoj uvolňování vztahů s USA vymkne z ruky. 

 
Některé zákony, na jejichž základě si USA usurpují právo zasahovat na Kubě stejně jako na Haiti, nebyly nikdy zrušeny. Na rozdíl od USA, kde povstalo místní BÍLÉ obyvatelstvo proti Angličanům jen proto, aby nemuselo platit králi daně, vzbouření černoši na Haiti vyhlásili samostatnost, spravedlnost a nejpokrokovější ústavu své doby. Francie, s hesly ROVNOST, VOLNOST, BRATRSTVÍ, místo aby potvrdila revolučnost a nabídla jim spojenectví, vyslala na Haiti sbor pod vedením generála Leclerca, aby povstání proti otrokářům potlačil. Mimochodem bez valného úspěchu. Viz např. M. V. Kratochvíl, Napoleon z černého ostrova.
Spojené státy zahájily vojenskou okupaci Haiti před sto lety vyloděním ozbrojených sil 28. července 1915 jižně od Port-au-Prince. O něco dříve námořní pěchota USA ukradla haitské zlaté rezervy v hodnotě kolem 500 000 $ a předala je bance First National City Bank v New Yorku - dnešní Citibank. (Přesně té Citibank, jejíž česká centrála sídlí v Bucharově ulici v Praze. Pozn. překl.) Na Haiti a v její diaspoře aktivisté pořádali demonstrace a konference k připomenutí tohoto stého výročí. V New Yorku byla uspořádána konference a kulturní akce v haitské komunitě a na vysoké škole John Jay College. Vzhledem k významnosti současného masového vyhánění Haiťanů a haitských Dominikánců z Dominikánské republiky byly některé projevy ve španělštině, jiné v kreolštině, francouzštině a angličtině.

Historické pozadí okupace 
 
Haiti bylo druhou zemí západní polokoule, která získala nezávislost. Po tvrdých bitvách dvanáctiletý boj proti Francii v roce 1804 skončil, otroctví bylo zrušeno a otrokáři vyhnáni ze země. USA poslaly otrokářům na Haiti svou první vojenskou pomoc - potraviny a zbraně v hodnotě 750 000 $ - k potlačení revolty. V té době to byly velké peníze. Ústava USA zachovávala otroctví a předáci USA vynášeli Řecko a Řím, jejichž ekonomika a společnost závisela na otroctví, jako vzory pro stát, jenž budovali.

Spojené státy neuznávaly Haiti coby nezávislou zemi po 60 let; aktivně pracovaly na tom, aby Haiti udržely diplomaticky i ekonomicky izolovanou. Otrokáři z USA se obrovsky báli, že by příklad Haiti mohl být nakažlivý, zvlášť poté, co 10 000 bílých uprchlo z Haiti do USA. Haitským „původním hříchem“ bylo, podle názoru mnoha haitských historiků a aktivistů, že se stala jedinou zemí, kde byla úspěšná revoluce otroků.

Opozice na Haiti i v USA 

Ospravedlnění americké okupace, jež trvala až do roku 1934, byla plná lží a naprostých klamů. Prezident Woodrow Wilson otevřeně prohlašoval, že jejím účelem je „nastolit mír a dobrý řád“ a že „nemá nic společného s jakýmikoli diplomatickými vyjednáváními“. Ale jeho rozkazy admirálovi, řídícímu operaci, obsahovaly změnu haitského zákona na ochranu amerických a dalších zahraničních zájmů. USA se odvolávaly na Monroeovu doktrínu k ospravedlnění toho, že porušily haitskou svrchovanost a donutily haitský parlament, aby souhlasil s desetiletou smlouvou, jež z Haiti učinila politický a finanční protektorát.

Okupační námořní síly přišly z jihu USA, kde byly silné protihaitské nálady a rasismus. Námořní pěchota dohnala haitské rolníky, drtivou většinu obyvatelstva té doby, do pracovních oddílů na stavbu silnic, mostů a hrází. Bylo s nimi tak odporně zacházeno, že to vyvolalo povstání cacos, ozbrojených rolnických partyzánských skupin, pod vedením Charlemagnea Péraltea a Benoîta Battravillea. Toto povstání trvalo, dokonce i po popravě Péraltea a Battravillea, až do roku 1921. Dokonce i po skončení ozbrojeného odporu sílil všelidový vzdor, zažehnutý nacionalistickými studenty a založením Haitské komunistické strany pod vedením Jacquese Roumaina, dokud USA nakonec v roce 1934 své jednotky nestáhly.

První odpor ve Spojených státech přišel z černošské komunity a byl součástí mezinárodní práce NAACP (Národní sdružení na podporu barevných z USA, založeného v r. 1909). Podle knihy Mary Rendaové „Zábor Haiti“ sehrála významnou úlohu při organizování tohoto odporu Komunistická strana USA, převážně přes spřízněné skupiny. Okupace Haiti a Dominikánské republiky byly také problémy použité v prezidentských kampaních 20. let minulého století.
Stažení námořní pěchoty USA ve skutečnosti kontrolu USA nad Haiti neukončilo. Národní garda, z níž se stala haitská armáda, byla založena a vycvičena Pentagonem. Podporovala panování Duvalierů, otce a syna, v létech 1957 - 1986. Potom platila, řídila a podporovala různé vojenské režimy až do voleb, které v roce 1991 vnesly do prezidentství Jean-Bertranda Aristidea. Potom podporovala a pomáhala proti němu organizovat dva puče.

Od roku 2004 okupuje Haiti vojenské seskupení OSN, zvané Minustah. Funguje coby zástěrka pro jednotky USA, jež tam mohou být rychle vyslány, pokud to Washington shledá za nutné. Například 25 000 vojáků USA dorazilo pár dní poté, co zemětřesení v roce 2010 zničilo velitelství OSN. Kromě vojenského a politického ovládání Haiti je vládci z USA chtějí ponižovat, předstíraje, že nemůže vyřizovat své vlastní záležitosti bez pomoci zvenčí, a zlehčují a zavrhují její kulturu.

Haitské pokrokové hnutí zorganizovalo protesty 100 000 nebo i víc lidí v Port-au-Prince i celonárodně, i přesto, že většina Haiťanů žije bez spolehlivé dodávky elektřiny nebo bez telefonní služby. Dokáží se s jistotou organizovat. Jejich kultura je živá a zářivá, jak na vystoupeních v New Yorku předváděli ve směsce kreolštiny, francouzštiny a angličtiny básníci a hudebníci. Ať žije svobodné a nezávislé Haiti!

(překlad =npa=)  
Zdroj:
http://www.workers.org/articles/2015/08/03/haitians-remember-u-s-invasion-of-1915/

Eric Best
22. 8. 2015  Friday Edition

Nejžhavější mezinárodní zprávou z mediálního světa je toto léto prodej Financial Times společností Pearson japonské skupině Nikkei. Oznámení přišlo jen pár dní poté, co Toshiba odhalila účetní skandál, který si vyžádá úpravu účetních knih o 1,2 miliardy dolarů.
 
I když mezi těmito dvěma událostmi neexistuje přímá spojitost, lze si představit, že kdyby v Japonsku nebyl vztah mezi ekonomickým zpravodajstvím a korporátním světem tak úzký, Toshiba by nemohla podvádět tak dlouho. Tímto způsobem alespoň vysvětloval svůj vlastní případ Michael Woodford, bývalý generální ředitel Olympusu. Když v roce 2011 propukl v Olympusu účetní skandál, Financial Times o něm okamžitě informovaly, a podle Woodforda se dlouhou dobu po jeho odvolání z funkce „Nikkei chovala jako PR oddělení Olympusu.“ Nad představou, že by Nikkei jmenovala nového šéfredaktora Financial Times, vyjádřil zděšení.

Pearson rovněž prodává padesátiprocentní podíl v týdeníku The Economist, ale pochybnosti o jeho budoucí nezávislosti jsou méně hlasité. Padesátiprocentní podíl Pearsonu totiž nezahrnuje hlasovací práva a šéfredaktora dosazují zástupci ostatních vlastníků. Těmi jsou rodiny Rothschildů, Cadburyů, Schroderů a Agnelliů. Podle Financial Times zajišťuje toto uspořádání Economistu takovou míru ekonomické a redakční nezávislosti, s jakou se může měřit jen hrstka jiných médií.

Není ale nezávislost jako nezávislost. The Economist podporuje téměř všechny aspekty současného úpadku západní společnosti včetně válek, zadlužování, finančních machinací a neřízené imigrace. Podporuje tyto neduhy společnosti a následně se – občas v tom samém vydání – děsí problémů, které způsobují. Nevyhnutelně pak navrhuje řešení, která situaci ještě zhoršují.

The Economist je vlastně Nikkei hodně podobný. Hlavním rozdílem je, že působí na globálnější scéně, než je útulné prostředí japonského byznysu.


Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.

napsal Vidlák 
22. 8. 2015  Kosa zostračili https://vlkovobloguje.wordpress.com/


Tak kurňa, jsme lidi ne? Začal jsem vozit v autě pytel rýže. To kdybych někde narazil na nějaké ty imigranty, abych jim dal nějaký gáblík, než je chytnou policajti. Možná, než ty policajty sám zavolám… zdravím BRENe. 
Zatím jsou jako yetti – furt se o nich mluví, ale ještě jsem ani jednoho neviděl.



Někteří sousedi už ale dokonce provedli upgrade svých psů a k vometákům přidali ještě něco velkého a krvežíznivého. Kamarád, co dělá na střelnici, zažívá konjunkturu, každý vesnický vůl si dělá zbroják. Prý až se také rozhodnu chránit před běženci rodinu a majetek, mám si udělat papíry na samonabíjecí brokovnici. Puška je prý nesmysl. Zatím ještě odolávám.

Také máme nového pana faráře, který nějak musí prokázat, že nové koště dobře mete. Tak se pouští do lecjakých zákoutí jihomoravských evangelických duší a mezi jinými se i jeho dotýkají xenofobní nálady zdejšího obyvatelstva a pustil se s nimi do boje. Už jsem se dozvěděl, že imigranti nejsou zlo, ale absolutní dobro, máme jim pomáhat ze všech sil a být jim bratry v jejich nelehkém putování.

Navrhl jsem, pod dojmem z uvedeného kázání, že bychom nemuseli dělat rekonstrukci farního bytu, bo ten starý ještě chvíli vydrží a peníze na to připravené bychom mohli využít právě na záchranu nějakých těch běženců. Nadšení nad pácháním dobra tak velmi rychle vyhaslo. Opatrně mi vysvětlili, že to bylo myšleno tak, že se STÁT musí postarat. Ne my osobně, to někdo jiný má nést náklady. Kromě toho jde jen o tisíc lidí a kousek.

Opatrně jsem ze zeptal, jestli to je konečné číslo. Protože kupříkladu v Německu mají letos migrantů dvakrát tolik než předpokládali. Viděl jsem pár videí, kde různí deutsche Aktivisten spílali obyvatelstvu, že jsou rasisti, protože těch imigrantů bude nejvíc dvě sta tisíc. A dnes, po pár měsících se mluví o třech čtvrtinách milionu. A řekl bych, že se zase seknou. Jak dlouho tam vydrží nebýt xenofobní?

Kolik imigrantů bude dost? Jasně, bavit se o tisícovce lidí je spíš trapné, ale zatím to nevypadá, že by už v Eritrei nikdo další nechtěl odcházet. V Sýrii se válčí furt a čím dál víc. Jen v Damašku jsou čtyři miliony lidí, kteří tam před válkou nebyli. Zřejmě brzy zvednou kotvy. Kolik lidí jsme schopni do této zemičky přijmout, abychom to ještě zvládli? Deset tisíc? Sto tisíc? Nebo milion, jak říká aktivista Kohout? Od jakého čísla už budeme mít právo na imigraci poukazovat jako problém? Kolik imigrantů tu bude muset umřít, nebo kolik incidentů se musí stát, abychom mohli říct, že už je to vážné?

Mám obavu, že se pak dozvíme, že zase STÁT něco nezvládl. Nejdřív jsme mu nedali na výběr a musel přijmout migranty, aby nebyl rasistický a zlý a až se pak ukáže, že je zle, tak se zase bude muset postarat někdo jiný?

Prosím vás lidi o odpověď. Jsou mezi námi pro i proti. Prosím řekněte mi, kolik si vy sami myslíte, že je maximální množství imigrantů, které ještě můžeme zvládnout a jak dlouho potrvá, než je tu budeme mít. Nebavme se o všech možných hororech a temné budoucnosti. Zkusme si naprosto jasně říct, kolik lidí odjinud se sem vejde a za jakých podmínek.



 
(Redakčně upraveno)

M.S. - zločinec gubernátorem

Stanislav Kliment
21.8.2015  Vaše věc

Bývalý gruzínský tyranský prezident a dnes občan Ukrajiny a oděský gubernátor Michail Saakašvili se na svém facebookovém profilu tento týden obul do ruského prezidenta Vladimira Putina, který podle něj s nostalgií vzpomíná Josefa Stalina. Není to však právě Saakašvili, kdo má ke Stalinovi blízko, a to nejen tím, že stejně jako Džugašvili je gruzínské národnosti?

Svědectví Saakašviliho spolužáků, jak je zaznamenal tisk, totiž hovoří o jeho mimořádně vřelém vztahu ke „slavnému“ rodákovi. Dokonce prý 21. prosince slavil nejen své narozeniny, ale také narozeniny Stalina. Ten je sice zapsán v matrice města Gori s datem narození 18. prosince, ale podle vlastního tvrzení to bylo právě o tři dny později, 21. prosince. Jakýsi distanc zaujal až po prohrané válce o Jižní Osetii v roce 2008, kdy z náměstí v Gori nechal odstranit Stalinovu sochu. Mnozí soudí, že to bylo jen gesto vůči západním státům, protože jako prezident to mohl učinit dávno.

Jistě zajímavé jsou také vyjádření bývalého Saakašviliho blízkého spojence a po jistou dobu gruzínského ministra vnitra Irakli Okruašviliho, který „spojence“ obvinil nejen z korupce, která měla být stejná, jako před tzv. revolucí růží.. Zazněla dokonce také slova o organizovaných vraždách nejen protivníků, ale i spojenců, kteří by mohli Saakašviliho ohrozit, jako byl případ populárního premiéra Zuraba Žvanii. Na závažnosti obvinění nemění nic ani fakt, že Okruašvili obvinění později ve vězení odvolal. Mám podezření, že to bylo vynuceno pod nátlakem, řekla k tomu jeho advokátka.

Na rozdíl od Stalina, ale podobně jako jiný rodák, Lavrentij Berija, však Michail Saakašvili žil jako velký požitkář. Víkendové výlety do Paříže, zastávky v tureckých lázních v doprovodu mladých dívek, mocnářský požadavek přítomnosti pohledné gruzínské zpěvačky na společné večeři nebo vyslání vládního letadla pro masérku světových celebrit, to je zřejmě jen vrcholek toho, jak si užíval na účet gruzínského státu.

Domy v osetinském Cchinvali rozbombardované Saakašviliho armádou

Zločiny spáchané Saakašvilim dnes vyšetřují státní orgány demokratické Gruzie. Vedle čistě kriminálních případů zneužívání státních prostředků jde také o tyranské vládnutí a pronásledování opozice. Vždyť v minulosti i generální tajemník NATO v souvislosti s brutálním rozehnáním opozičních protestů na začátku zimy 2007 řekl, že takovýto postup je v rozporu se sdílenými hodnotami svobody a demokracie. Tbilisi požádalo Ukrajinu o Saakašviliho vydání, místo toho mu Petro Porošenko udělil ukrajinské občanství a svěřil post gubernátora v Oděse. Jaké hodnoty tedy Ukrajina sdílí?

Evropské instituce by se měly přinejmenším pozastavit nad neochotou Kyjeva vydat Saakašviliho gruzínské spravedlnosti. Od věci by nebylo také šetření, jak bylo naloženo s několika stovkami milionů euro, které Brusel vyčlenil na odstranění následků Saakašvilim zahájené genocidní války proti Jižní Osetii. „Své“ dolary prý Američané šetří. Velmi nevkusné by hlavně bylo, naslouchat dnešním žvástům oděského gubernátora.

Zbyněk Fiala
22.8.2015  Vaše věc
Britské jaro připomíná volební kvas v Labour party, která hledá po etapě drtivých porážek nového předsedu – a favoritem je Jeremy Corbyn. Má spoustu mladých příznivců, ale podporují ho také veteráni dávných levicových bojů, kteří byli vytlačeni centristickým Tonym Blairem.

Hornické stávky, mírové pochody žen proti raketovým základnám, odborářské bouře proti Margaretě Thatcherové, to byla Labour Party 70. a 80. let, nakonec zdecimovaná po volbách roku 1983, kam ji dovedl levičácký předseda Michael Foot. Když pak partaj zdědil Tony Blair, o Footovi se vyjadřoval dosti neuctivě, jako o někom, kdo nepochopil proměny doby. Teď jsme o třicet let dál a Labour party hledá nového vůdce, který by ji vyvedl ze dna. Jeremy Corbyn, který se k myšlenkám Foota často hlásí, si zatím stojí nejlíp. Dnešní varování Blaira před obratem doleva proto doléhají k sluchu tohoto stranického křídla jen jako ozvěny z krabice s veteší.

Corbynovo publikum je radikální, aspoň na naše poměry. Vystihuje to způsob, jakým je oslovuje regionální odborářský vůdce Steve Belcher: „Jmenuji se Steve a jsem socialista. A je to už hodně dávno, kdy mohl u labouristů někdo něco takového říct, a sklidil za to aplaus.“

Corbyn k veteránům patří, je jedním z mála labouristů, který uspěl ve volbách onoho roku 1983 a začal působit ve sněmovně s drtivou převahou radikalizovaných konzervativců. Teď by chtěl někdejší prohry zvrátit. Jeho návrhy se často vracejí k myšlenkám z Footova volebního programu. Především je to ona renacionalizace, která by měla zasáhnout větší část britského průmyslu. Přinejmenším by měla být znárodněna železnice a šest velkých společností v energetice. A největší banky, pochopitelně. Ale něco z Footůva volebního manifestu ponechává stranou. Ten tenkrát požadoval zestátnění British Telecomu a leteckého dopravce a vedle toho vkládat státní investice do elektroniky, farmaceutického průmyslu, zdravotnické techniky a stavebních materiálů.

Pokud jde o Evropskou unii, Británie by neměla odcházet (jak žádal Footův manifest). Palbě však vystavuje Evropskou centrální banku kvůli „brutálnímu“ zacházení s Řeckem.

Škrcení veřejných výdajů musí skončit. To má jak aktuální obsah, kdy opozice odmítá návrhy konzervativního ministra financí George Osborna, tak perspektivní. Rozpočet má být vyrovnaný s výjimkou investic, na ty si lze půjčit. Vyšší běžné potřeby budou kryty větším výnosem daní.

Corbyn je rovněž zastáncem jednostranného britského jaderného odzbrojení.

V narvaných sálech, kde zaznívají tyto myšlenky, se tísní i mladé publikum, a kdo se nevejde, tísní se v uličkách a natahuje krk, aby aspoň krátce zahlédl dění na pódiu. Připomíná to atmosféru, která u nás bývá na přednáškách profesora Jana Kellera. Mladé posluchače Corbyna nezajímají odkazy na Foota, který je jim vzdálený, ale spíše příklad řeckého Alexise Tsiprase, který dokázal překvapivě vyhrát volby slibem, že vystoupí proti nesnesitelným škrtícím programům EU (ale teď musí k volbám znovu).

„Mnoho mladých voličů nepoznalo nic jiného, pořád jen Thatcherová, Blair, New Labour a David Cameron,“ vysvětluje Corbyn reportérům FT. „Byla to docela apolitická doba, ale teď najednou tito lidé projevili zájem, když zjistili, že je možné debatovat o alternativě.“

Věcný výčet programových bodů Corbyn ukončuje výzvou k jednotě: „Dokud do toho jdeme společně, jsme silní. Dokud do toho jdeme společně, můžeme snít o věcech, které byly dokonce i ze sna vyloučené.“

Mezi sny a realitou bývá kus cesty, ale nečekaný Corbynův ohlas už partajní hlavní proud dostatečně vyděsil, aby mu přestal dávat tak volný průchod. Objevují se zprávy o čistkách voličů předsedy. Ze seznamů jsou škrtáni údajní přeběhlíci, kam se ale počítá jakýkoliv kontakt mimo stranu. Třeba i výměna tweetů. Nebo cokoliv, stranu si rozvracet nedáme.

Ale mobilizuje se i na druhé straně. Řada odborových svazů, která byla zhnusena Blairovou New Labour, nyní uvažuje o tom, že by se vrátila k podpoře Labour party, pokud by ji vedl Corbyn. Další, které dříve stály mimo politiku, jako svaz veřejných a obchodních služeb PCSU, uvažují o změně. Podle generálního tajemníka Marka Serwotky, „kdyby vyhrál Jeremy Corbyn, mění to všechno.“ Svaz RMT, sdružující pracovníky metra, který byl před deseti lety labouristy vyloučen, nyní dal Corbynovi finanční příspěvek na kampaň. Volba předsedy Labour party proběhne 12. září. Corbyn zatím získal 10 tisíc dobrovolníků pro práci v kampani – třikrát tolik, než kdokoliv další. Vypadá to jako britské jaro.

Marek Řezanka
22. 8. 2015 Literární noviny
Sledujeme-li debaty kolem bytí či nebytí Klokánků, které tvoří jeden z pilířů péče o děti, jež se dostaly do nezáviděníhodné situace, často do existenčních problémů, vidíme, že místo racionální diskuse se šíří různé hoaxy a nejrůznější mýty.
Bývalá předsedkyně Fondu ohrožených dětí, M. Vodičková, je přímo démonizována – že unáší děti, obchoduje s nimi. Možná je po večerech i pojídá – to vše samozřejmě bez jediného důkazu, což lze vnímat jako pomluvu a poškození dobrého jména. To, že špatně hospodařila, se bere jako něco samozřejmého – asi jako že prezident Zeman byl mezi klenoty namol.


Fámy versus realita

Podívejme se nyní bez emocí a zkreslených představ na fakta. Hospodaření Klokánků bylo dlouhodobě sledováno. Co se dozvídáme?:

- kontrola MPSV z 15. 12. 2005 a 6. 1. 2006, č. j. 2006/4254: „Na základě zjištěných skutečností kontrolní komise MPSV konstatuje, že kontrolovaná organizace poskytuje služby v souladu s předloženými projekty a v odpovídajícím rozsahu i kvalitě. Účetní záznamy a účetní výkazy předložené ke kontrole v dostatečné míře poskytují informace o přijatých částkách dotace a o způsobu jejich čerpání.“

- kontrola NKÚ provedená v době od 1. 4. do 26. 5. 2008č. 08/34: NKÚ kontroloval také využití mimořádné dotace z r. 2006 ve výši 15 milionů korun, přičemž jediná výhrada byla, že MPSV sice nepožadovalo po FOD vyúčtování této dotace, avšak přesto mělo být provedeno z vlastní iniciativy. K dodatečnému vyúčtování dotace neměl NKÚ žádné připomínky.

- kontrola MPSV z 22. 10. a 31. 10. 2012, č. j. MIM/6/2012/799: Poskytnuté finanční prostředky byly využity v souladu s účelem a cílem, na který byly poskytnuty. V průběhu kontroly nebyly identifikovány případy nehospodárného a neefektivního využití finančních prostředků dotace. (Více).


Svou vládu nezrušíme…

Nyní ale od toho, jak vedení Klokánků hospodařilo, odhlédněme. Zaměřme se na další podstatnou věc. Rušili jsme banky, nemocnice či další potřebné instituce jen proto, že měly miliardové dluhy? Zrušili jsme kvůli astronomickým dluhům naši vládu? Mělo by jít spíše o to, jak zajistit co nejefektivnější chod dané instituce – tak, aby plnila svůj cíl – ale v žádném případě o její likvidaci.

Horší však je, že je zde podezření, že paní ministryně nemá Klokánky ráda – a jakékoli argumenty na jejich obranu byly zbytečné. Přitom sama ovšem měří poněkud dvojím metrem.

Někdy špatné hospodaření vadí – a je důvodem k zániku celé instituce, v jiném případě je omluvitelné. Je vskutku dojemné, když ministryně střet zájmů, pro nějž by mohla být požadována její demise, hájí slovy: „Ty prostředky neskončily na žádných podivných účtech, ale byly vyplaceny zaměstnancům."
Současnému vedení FODu nejde o nic jiného, než zaplatit nezbytné odvody a mzdy zaměstnancům, kteří jsou již více než dva měsíce „na suchu.“


Drábkův duch kráčí dál…

Stejně tak se již příliš nemluví o novele zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, která představovala od ledna 2013 riziko, že Klokánky zahubí. Ministr Drábek tehdy reagoval na všechny námitky podobně, jako dnes paní ministryně. Člověk by pomalu nepostřehl, že místo ministra z TOP09 sedí ve vládě ministryně za ČSSD. Skutečně smutné zjištění. Na asociálního ministra Drábka a jeho pravou ruku Šišku, který se pro vydírání dostal „do tepláků“, jistě hned tak nezapomeneme.

Výše uvedená novela Klokánkům doslova podtrhla nohy (zmínit můžeme například omezení v počtu dětí na jeden Klokánek, časové omezení, omezení plateb pouze na obsazené lůžko, což například dětské domovy nemají).

Místo hájení zájmu dětí se vede dehonestační kampaň proti Klokánkům.


Z korespondence

Toto vše mě vedlo k napsání mailu paní ministryní – přímo do zprávy na jejím facebookovém profilu. Mimo jiné jsem psal:

„…Sociální demokracie podle mě má dbát mimo jiné o dvě věci. Za prvé - snažit se o vytvoření takových podmínek, aby do Klokánků muselo co nejméně dětí. Za druhé nastavit taková pravidla, aby zde byla ochranná síť - právě například pro děti s velmi mizerným rodinným zázemím. Klokánek není nepřítel sociální demokracie. Mohl by být jejím trumfem. Vím, jaké to je, když zaměstnanci Klokánku nedostávají měsíc či dva měsíce plat. Přesto tu práci dělají. K vůli dětem. Je to práce náročná, často nevděčná - a velmi nízko honorovaná. Netrestejme tyto lidi - dejme jim šanci. Nejhorší je ta nejistota, která může vést k odchodu lidí, kteří jsou pro Klokánky důležití. Účastnil jsem se jednání, kde se převolilo vedení Klokánku. Zájem zachovat tuto instituci převážil nad osobními ambicemi jednotlivých lidí. Volilo se tak, aby Klokánky nezanikly - a s vizí Vašeho příslibu, že v případě, že se provedou potřebné změny, Klokánky přežijí. Vstřícný krok ze strany Klokánků proběhl. Pevně věřím, že vládní krok bude následovat - a že sociální demokracie bude hájit právo dětí na šanci. Povede se přitom jenom u zlomku případů, že dítě získá skutečný domov naplněný láskou. Ale sem tam se to - díky Klokánkům - povede. To podle mě za boj za jejich záchranu stačí. Děkuji, pokud jste dočetla až sem. Jak píši - uvědomuji si, že řešení problému není jednoduché. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že zachování této instituce je nezbytné. Pro společnost. Mějte se hezky a pěkný víkend. Marek Řezanka.“

Dostalo se mi následující odpovědi, kterou ponechávám vzhledem k výše zmíněným skutečnostem bez dalšího komentáře:

„Dobrý den, vzhledem k velkému časovému vytížení se paní ministryně dostane sem na facebook jen velmi výjimečně, dovolte mi předat Vám zprostředkovanou odpověď paní Mgr. Hany Jamrichové, vedoucí oddělení ochrany práv dětí a náhradní rodinné péče na MPSV. S pozdravem Jan Vaněk, poradce ministryně: Vážený pane Řezanko, děkuji Vám za Váš podnět ve věci aktuální situace Fondu ohrožených dětí a zařízení Klokánek. Mohu Vás ubezpečit, že paní ministryně si velmi váží úsilí a práce všech tet a dalších pracovníků v zařízeních Klokánek, kteří pomáhají ohroženým nebo opuštěným dětem. O jejich nasazení a upřímné snaze pomáhat těmto dětem nejlépe svědčí skutečnost, že ve své práci vytrvávají i přes dlouhodobé finanční problémy Fondu ohrožených dětí, a navzdory tomu, že řada pracovníků Klokánků opakovaně neobdržela od svého zaměstnavatele mzdu i po dobu několika měsíců. Stejně tak mohu prohlásit, že paní ministryně nikdy nezpochybňovala důležitost a potřebnost existence tohoto typu zařízení pro systém sociálně-právní ochrany dětí, což platí i pro postoj Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) jako ústředního orgány státní správy, do jehož kompetence spadá široká oblast péče o rodinu a děti. Od roku 2000 do roku 2006 představovaly Klokánky základní pilíř sítě zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP). MPSV nemá jakýkoliv zájem na ukončení činnosti zařízení Klokánek již také z toho důvodu, že se podstatně podílí na financování jejich provozu, neboť prostřednictvím státního příspěvku pro zřizovatele ZDVOP je hrazena převážná část provozních nákladů Klokánků. Jen pro Vaši představu mohu uvést, že od roku 2006 do roku 2014 byl z rozpočtové kapitoly MPSV vyplacen Fondu ohrožených dětí na provoz zařízení Klokánek státní příspěvek v celkové výši cca 790 000 000 Kč, a vedle toho bylo na zařízení Klokánek vyplaceno několik desítek miliónů korun v rámci dotací pro poskytovatele sociálních služeb. I přes rostoucí objem peněžních prostředků poskytovaných Fondu ohrožených dětí ze státního rozpočtu (v roce 2006 bylo na státním příspěvku vyplaceno 32,8 mil. Kč, v roce 2013 již 128 mil. Kč) byla finanční podpora ze strany státu hodnocena Fondem ohrožených dětí stále jako nedostatečná. Skutečnost však byla taková, že Fond ohrožených dětí s poskytnutými státními prostředky nehospodařil s péčí řádného hospodáře a v některých případech je využíval i v rozporu s jejich zákonným určením. Nebylo výjimkou, že ačkoliv byl státní příspěvek poskytnut na provoz konkrétního zařízení Klokánek, prostředky státního příspěvku se do určeného Klokánku z ústředí Fondu ohrožených dětí nedostaly vůbec anebo se značným zpožděním, což ohrožovalo jak zabezpečení péče o svěřené děti, tak i mzdové nároky a existenční jistotu zaměstnanců Klokánku. Jindy byly zase prostředky státního příspěvku namísto úhrady provozních nákladů existujících Klokánků použity na investice do vybudování nových zařízení. Tento neodpovědný přístup vyústil ve stávající neutěšenou hospodářskou situaci Fondu ohrožených dětí a v nakumulování dluhů této organizace. MPSV a jemu podřízené organizace učinily řadu vstřícných kroků, aby Fond ohrožených dětí mohl svou nepříznivou finanční situaci řešit bez narušení činnosti zařízení Klokánek, jako bylo např. opakované povolení splátkového kalendáře na úhradu dlužného pojistného na sociální zabezpečení za zaměstnance Fondu ohrožených dětí. I nyní paní ministryně před jednáním vlády i na samotném jednání vlády ve věci poskytnutí mimořádné dotace Fondu ohrožených dětí deklarovala, že je připravena tuto mimořádnou pomoc podpořit, avšak za podmínky, že vedení Fondu ohrožených dětí předloží seriózní a realistický krizový plán toho, jak bude do budoucna zajištěno udržitelné hospodaření Fondu ohrožených dětí, včetně postupného vypořádání jeho závazků Vláda požaduje záruky, aby případná mimořádná dotace byla skutečně použita výlučně na zabezpečení provozu zařízení Klokánek, nikoliv na úhradu jiných nákladů a zejména nikoliv na úhradu dluhů Fondu ohrožených dětí. Vláda se k projednávání návrhu na poskytnutí mimořádné dotace Fondu ohrožených dětí vrátí na své příští schůzi 20. srpna 2015 a závisí teď zejména na novém vedení Fondu ohrožených dětí, zda bude schopno předložit vládě takové podklady a záruky, které vyvrátí obavy z toho, aby se poskytnutá dotace neminula svým účelem a aby nesloužila pouze k dočasnému řešení akutních finančních problémů. S pozdravem Mgr. Hana Jamrichová.“

Jablka a hrušky

Paní Marksová s oblibou tvrdí, že je nefér vůči jiným zařízením preferovat jednu konkrétní instituci. Je to podobné srovnání, jako bychom spojovali pomoc uprchlíků a Klokánkům. Vezmeme-li si k ruce novelu o sociálně-právní ochraně dětí, zjistíme, že je diskriminační – a dopadá právě na tu jednu instituci, která je údajně zvýhodněna.

Čekal bych od paní ministryně více pokory. Již vzhledem k faktu, s jakou institucí a jakou dlužnou částkou je spojeno její jméno. A dále k podezření, že ministr vnitra (vlivná osoba za ČSSD) je zapojen do korupční kauzy. Počkejme si, zda se něco vyšetří – ale již samo toto podezření připomíná nechvalné kauzy exministrů Drobila či Vondry. Přesto asi nevyústí ve zrušení vlády České republiky.


Vše jen optikou zisku?

Základní otázka, kterou by si každý měl položit, zní: Lze vše poměřovat toliko finančním ziskem? Může být péče o děti zisková? Jak si vlastně ministryně Marksová představuje „dobrého hospodáře“, ukázala názorně loni v bavorském Amazonu:

Sociální práva v tu chvíli raději nechala v klidu přede dveřmi – aby nerušila její euforii z vynikajícího hospodaření.

Vyčíslujeme-li již, kdo na koho za co doplácí, měli bychom se zaměřit například na kauzu ProMoPro. Zajistit dětem šanci na domov by ale ziskovostí poměřováno být nemělo. Prostředků vydaných na tuto činnost bychom litovat neměli. Zato miliardy vyhozené oknem a spojené se šedou a černou ekonomikou by nás trápit měly.


Ostudný postoj paní ministryně

Závěrem musím říci, že jsem postojem paní ministryně nesmírně zklamán. Vůbec totiž neřeší, kam by děti z Klokánků přešly. Děti, které byly například týrány či jejichž rodiče se z důvodů závislosti na návykových látkách o ně nemohou starat. Neřeší regionální povahu problému. Alternativní instituce totiž nejsou vzhledem ke své kapacitě dostupné v každém kraji. Budeme tedy děti odsouvat někam na konec republiky, abychom jim poslední vazby na nějakého toho příbuzného úplně zpřetrhali?

Spoustu sociálních pracovníků, „tet“ a dalších lidí napínalo všechny své síly, aby instituce přežila. I za cenu, že nepobírají delší dobu plat. Nikde nestávkují, vše podřizují dětem. Nakonec došlo ke změně vedení, čímž FOD přišel o zkušeného právníka ve vedení. Výsledek? Vše marno – neboť veškeré sliby se ukazují jako plané – podobně jako snahy za záchranu Klokánků. Když zaměstnanci neobdrží v nejbližší době mzdy, těžko mohou pokračovat. Nejsou to multimilionáři. Naopak – žijí mnohdy z platu velmi blízkého takzvané minimální mzdě.


Na rozdíl od vlády

Pokud se tito lidé nemohou spolehnout na ministra, který by z titulu své funkce měl za jejich zájmy „kopat“ – je to skandální. Dovedu si ovšem představit, že občané se za instituci, která pomáhá dětem najít lásku a jakous takous šanci na důstojný život, postaví. Nakonec, když jsme si dokázali postavit své česky hrající divadlo (pravda, je to již nějaký pátek), mohli bychom dokázat, že nám děti ukradené být nemohou. Na rozdíl od vlády, která již dávno naše sociální práva nehájí.

Karel Čada
22. 8. 2015 A2larm

Z příběhu nadané školačky romského původu Nicole Barr se můžeme mnohé dozvědět i o diskriminaci a šikaně v našem školském systému.
V minulých týdnech médii proběhla zpráva o dvanáctileté chudé romské dívce Nicole Barr, jejíž výsledky v inteligenčních testech překonaly výkony Alberta Einsteina či Stephena Hawkinga. Lze ale tento příběh vnímat jinak než jako jednu z kuriozit, která plní stránky bulvárních titulů? Co nám říká o současném školství a jak ho lze vztáhnout k výzvám, kterým čelí současná společnost?

Je otázkou, do jaké míry mediální popularita talentované romské školačky může vyvolat širší diskuzi o nespravedlnostech ve vzdělávání, anebo zda naopak zůstane jen součástí mediálního kaleidoskopu kuriozit a bizarních příhod. Internetové stránky britského deníku The Mirror, které její příběh vkládají mezi články o pavoucích a sexuálně pobuřujících hračkách z dárkových balíčků McDonald’s, svědčí spíše o druhé možnosti. Stejně tak česká internetová fóra, kde diskutující primárně řeší, zda je dívka dostatečně tmavá na to, aby ji mohli považovat za Romku.

Výjimka potvrzující pravidlo
Vzorná žákyně, která si podle bulvárního tisku sama říká o domácí úkoly, tráví odpoledne ve školních kroužcích a nikdy nevynechala jediný školní den, je prezentována jako jakási výjimka z pravidla. Její příběh potvrzuje představu, že ti, kterým se ve škole nedaří, si za to vlastně mohou sami a místo svalování viny na druhé by měli více zabrat. Tuto verzi shrnují slova jejího otce: „Její příběh ukazuje, že nezáleží na tom, z jakého prostředí pocházíte. Každý může ve škole zazářit.“ Bližší pohled na zkušenost romské žačky se školským systémem však naznačuje, že její cesta nebyla tak přímočará, jak se to jeví z článků v bulvárním tisku. Sociologické výzkumy pak dokládají, že na prostředí, z jakého kdo pochází, záleží víc než dost.

Internetový server Quartz připomíná, že otec Nicole Barr, šestatřicetiletý čistič okapů a údržbář pozemních komunikací, rovněž skóroval velmi vysoko v inteligenčních testech. Nicméně vypadl ze školy v jedenácti letech a poté si vydělával prací na stavbách. Ve stejném článku matka Nicole popisuje, jak její dcera byla na prvním stupni kvůli své etnicitě obětí šikany a sociální izolace ze strany svých spolužáků a i přes nespornou inteligenci se ji učitelé snažili přesunout do speciální školy s omezeným množstvím učiva. Situace se podle matky talentované školačky zlepšila až poté, kdy Nicole začala chodit do školy, která se vedle akademických výsledků chlubí i nulovou tolerancí k šikaně a diskriminačnímu chování.

Podle britských studií patří Romové k jedné z nejvíce diskriminovaných skupin ve Spojeném království. Podle posledního britského sčítání se k Romům a Travelerům hlásilo celkem 64 tisíc lidí, nicméně některé odhady hovoří až o 300 tisících osobách. Dětská úmrtnost v těchto komunitách třikrát převyšuje britský průměr a britští Romové se dožívají o dvanáct let méně než jejich spoluobčané. Podle dostupných studií pouze čtvrtina romských absolventů základních škol si osvojí látku předepisovanou pro tento typ vzdělávání. Pro srovnání: podíl u všech britských žáků činí 74 procent. Mezi britskými Romy rovněž nalezneme nejvyšší podíl osob bez kvalifikace.

Převládající nerovnosti se dají vysvětlovat sadou faktorů: finanční deprivací, nízkou úrovní gramotnosti rodičů, nízkými vzdělanostními aspiracemi, častým stěhováním, vysokou absencí, diskriminací a šikanou. Odhady hovoří o tom, že nějakou formu etnické diskriminace zažilo 90 procent z romských komunit v Británii. Podle nevládních organizací problém prohlubuje i skutečnost, že školy velmi často nedokážou efektivně řešit projevy rasismu a obraz Romů zhoršují i televizní reality show jako Moje tlustá cikánská svatba (My Fat Gypsy Wedding). Odborné studie i příklad Nicole Barr ovšem ukazují, že v boji proti rasově motivované šikaně leží nejvyšší podíl odpovědnosti právě na školách.

Každodennost šikany

Jak nás v dubnu ujistil tehdejší ministr školství Marcel Chládek, v Česku si můžeme oddychnout. U nás prý žádný rasismus neexistuje a české školství nikoho nediskriminuje. Ministr reagoval na zprávu Amnesty International, podle které jsou v Česku romští žáci nadměrně zastoupeni v základních školách či třídách určených pro žáky s lehkým mentálním postižením, nadměrně vzděláváni v takzvaných romských školách, kde Romové tvoří majoritu, a ve smíšených běžných třídách jsou často terčem nevhodného či diskriminačního chování.

Ministr zřejmě přehlédl zprávu České školní inspekce, podle které Romové tvoří asi třetinu z žáků, kteří chodí do škol mimo hlavní vzdělávací proud. Toto číslo je v nepoměru s očekávaným rozšířením lehkého mentálního postižení v populaci. Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělání navíc upozornila, že se podíl žáků vzdělávajících se mimo běžné školy a třídy značně liší mezi jednotlivými kraji, přestože výskyt mentálního postižení by v jednotlivých regionech měl být teoreticky stejný. Nepřekvapivě, velká část této variance je vysvětlitelná podílem sociálně vyloučených Romů.

Co se týče etnicky homogenních škol, v květnu zveřejněná Analýza sociálně vyloučených lokalit v ČR konstatovala oproti roku 2006 jejich mírný úbytek. Stále se ale 22 procent všech dětí vyrůstající v sociálně vyloučeném prostředí vzdělává v silně etnicky homogenních školách (s podílem nad 80 procent Romů). V absolutních počtech, jak odhadují autoři studie, to může znamenat celkem 3500 až 5000 žáků v celé České republice. Tito žáci se tak nesetkávají ve škole ze spolužáky pocházejícími z jiného prostředí, navíc v řadě případů mají tyto školy horší pověst a někdy i omezený rozsah učiva.

Rasovou šikanu jako problém zmiňovaly romské děti ve všech čtyřech městech, které Amnesty International při tvorbě své zprávy navštívila. Když si stěžovaly učitelům nebo ředitelům, připadalo jim, že jejich obavy neberou vážně, popisují dále autoři studie. Obdobné reakce nejsou zřejmě nijak neobvyklé. Setkávají se nimi i rodiče jiných dětí, které se nějak vymykají obvyklým schématům. Před časem mi známá popisovala, že na škole ve vsi, kde žije, se děti vysmívají svým spolužákům, kteří chodí pravidelně do kostela. I přes opakovanou kritiku to škola odmítala jakkoli řešit.

Učitelé se v třídách setkávají se stále větší diverzitou žáků, a to jak etnickou, tak kulturní či ekonomickou. Jak se zdá, tato diverzita se postupně bude stále prohlubovat. Škola by se tak měla stávat prostředím, kde se žáci budou učit dialogu, empatii a vzájemné toleranci. Nebude to lehké a půjde o hodně. Nejen o to, zda se nám podaří zlepšovat životní vyhlídky těch nejchudších, ale i o to, zda naše společnost bude schopna vzdorovat extrémním politickým programům vyzývajícím k netoleranci a přehlížení druhých. Bez ředitelů a ředitelek, kteří na svých školách vyhlásí nulovou toleranci k šikaně a diskriminačnímu chování, a učitelů a učitelek, kteří takové projevy budou s žáky řešit a diskutovat, tento boj nevyhrajeme. Pokud nezačneme systematicky podporovat pedagogy, kteří se o to snaží, a sledovat klima na školách, budou nám na jedné straně mezi prsty protékat talenty jako Nicole Barr a na straně druhé dorůstat generace těch, jimž nebude dělat problém mávat šibenicemi a natahovat ostnaté dráty.

Autor je sociolog.

22. 8. 2015  Sputnik

Prezident Ukrajiny Petro Porošenko v sobotu prohlásil, že minské dohody poskytly Ukrajině čas na upevnění obranyschopnosti.

„Minské dohody, ať už jsou jakkoli kritizovány, nám daly fóra, poskytly nám čas na upevnění ukrajinské obranyschopnosti. Pomohly nám alespoň částečně překonat zřejmé vojensko-technické zaostávání za Ruskem", řekl Porošenko v průběhu své pracovní cesty do Čugujeva v Charkovské oblasti, kde se setkal s příslušníky Ozbrojených sil Ukrajiny.

Podotkl rovněž, že Ukrajina hodlá zvýšit podíl profesionálních vojáků v armádě.

„Jde především o jednotky, které budou sloužit v pásmech vysokého rizika, nedaleko hranice s Ruskem, tam, kde jsou potřebné odborné znalosti", podotkl prezident Ukrajiny a dodal, že v nejbližší perspektivě budou branná povinnost a mobilizace zachovány.

Porošenko rovněž podotkl, že do konce tohoto roku dodá vláda OS Ukrajiny přes 300 jednotek obrněné techniky, 400 automobilů, 30 tisíc kusů raket a munice, a také střeleckých zbraní.



© Sputnik/ Mikhail Palinchak

22. 8. 2015  Sputnik

Švédští účastníci bojů na Donbasu sdělili na fóru flashback.org fakta, která v mnohém odporují oficiální západní verzi událostí na Ukrajině. Z toho důvodu byla značná část zpráv na fóru cenzurována. Část vymazaného kontentu se zachovala v mezipaměti Google, část neprošla indexací a byla ztracena.
Nicméně, je možno podle toho zhodnotit míru zapojení západních zemí do občanské války na Ukrajině.

To nejdůležitější v diskusi na fóru je faktické uznání přítomnosti vojenských příslušníků evropských států a pracovníků bezpečnostních služeb v ukrajinských dobrovolnických jednotkách.

Jeden z iniciátorů diskuse, veterán praporu Azov přezdívaný Sinkomies, je členem švédské Národní domobrany (Hemvarnet) — organizace vojenských záložníků podřízené ministerstvu obrany Švédska.


Citát:

„Vzali tě zpět do Národní obrany, kdy ses vrátil? Stal se z tebe šikovnější voják, kdys tam byl, budeš moci něčemu naučit jiné lidi tady doma?"

Odpověď:

„Podle všeho už nejsem v domobraně vítán, protože podle jejich oficiálních výroků jsem vystoupil proti hodnotám této organizace, kdy jsem se stal „žoldákem" a šel do cizí války".

Je důležitá také informace o zaměstnancích Služby státní bezpečnosti Švédska (Säkerhetspolisen) posílaných na jihovýchod Ukrajiny.


Citát:

„Je zajímavé, co si myslíte o pravidlech ochrany evropských a amerických vojáků, kteří slouží na Ukrajině. Jak se zaručuje jejich bezpečnost, do jaké míry je pro ně reálné vrátit se domů živi a zdrávi, kdo za ně odpovídá, anebo na koho je možno se obrátit, abych tuto informaci dostal?"

Mám strach o muže mé sestry, důstojníka bezpečnostní služby Švédska, který je na východě Ukrajiny už přes čtyři měsíce, a nemůžeme se s ním spojit. O tom, kde se ve skutečnosti nachází, jsme se dověděli od jeho přítele, který se vrátil domů zraněný. Řekl, že měl kliku, že dokázal zraněný přijít samostatně na pozice ukrajinské armády, kde mu poskytli pomoc. Obyčejně (jak říká) internacionální jednotky, které se nemohou samy dostat z obklíčení, se likvidují, v souvislosti s kontrolou bezpečnosti, aby nebyli „nepohodlní" zajatci. Zní to strašlivě.

Díky podobným zprávám interview amerického vojáka, který bojoval na straně Ukrajiny, nezní vůbec kladně. Říká například o tom, že jsou tam „oficiální vojáci", a „ti, o nichž je třeba mlčet". Znamená to, že když nelze o nich mluvit, dokud jsou živí, nebude možno také po jejich smrti?"

Odpověď:

„Politici to nikdy neřeknou. Jsou tam ale polští vojáci a vojáci z baltských zemí. Vždyť to je naše společná válka".

Kromě toho se oznamuje, že na straně Kyjeva se účastní bojových akcí také vojáci z povolání z Polska a Pobaltí.



„Znám přece tři vojáky z Polska, kteří slouží u praporu Donbas. Major Jan Dąbrowski, poručík Lukas Wojciechowski, podporučík Tomasz Nowak z JWK, ti se zúčastnili bojů u Uhlehorska, Loginova, Debalceva, Širokina, a také jiných významných bojů.

Pokud jde o informaci o cizích dobrovolnících a vojácích, můžete ji získat v Centrálním departamentu Bezpečnostní služby Ukrajiny, zavolejte na oddělení informace (044) 226-25-64. Všechny kontakty Centrálního departamentu BSU na odkazu…

I když činnost cizích účastníků protiteroristické operace kontroluje oddělení Centrálního departamentu BSU pro kontrarozvědku, sotva od nich dostanete nějakou informaci kvůli politice neprozrazování".

V tomto světle je pochopitelná informace italského účastníka protiteroristické operace o tom, že mezi Evropany a Američany, kteří bojují na východě Ukrajiny, jsou „ti, o nichž nelze mluvit".


„Jsem Ital, který bojoval jako „cizí voják" na straně Ukrajiny".

Kdo vás v tom podporoval? Byli také jiní cizinci, kteří bojovali?

„V našem praporu bylo 85 cizích vojáků, mnoho Švédů a Rusů, ale byli také Francouzi, různí ti Slované a my, sedm Italů. Jsme tu oficiálně, jsou ale také ti, o nichž nelze mluvit".

Jsou to snad právě profesionálové, pro něž je válka zaměstnáním.


Citát:

„Kdo byli ti dobrovolníci, kdo ještě tam jeli? Byli to vojáci z povolání a vykonávali svou služební povinnost, anebo byli to prostě dobrodruhové?

Byli tam všelijací lidé, většina z nich ale sloužili alespoň jeden rok u armády. Mnozí sloužili dříve v Cizinecké legii, což není divu. Mnozí měli také zkušenosti z práce v nějakých soukromých vojenských společnostech.

Zkrátka, řekl bych, že jde hlavně o ty, kdo berou válku jako práci, někdy však jsou ochotni „splnit svou misi" i bezplatně".


© Efrem Lukatsky






Související:

• Pravý sektor prohlásil, že je v něm asi 40 cizinců
• DLR hovoří o stovkách žoldáků bojujících na straně Kyjeva
• Ukrajina hodlá uzákonit účast zahraničních žoldáků ve svých ozbrojených silách
• Zadržení Španělé: Žoldáci ze Španělska bojují v batalionu Azov

22. 8. 2015  ParlamentníListy
 
Domácí sdělovací prostředky v uplynulém týdnu ovládlo informování o výzvě akademiků proti strachu a lhostejnosti. Přestože její signatáři volají po diskusi, ve skutečnosti do ní nechtějí stranu s opačnými názory vůbec připustit. Analytik Petr Žantovský ve svém pravidelném ohlédnutí podrobuje média kritice nejen za přístup k této výzvě, ale i za to, že z karnevalu Prague Pride udělala téma pro titulní stránky a z jeho podporovatelky Adriany Krnáčové dokonce hrdinku.
Výzvou Vědci proti strachu a lhostejnosti, která v mediálním prostoru vyvolala hodně rozmanitých reakcí a emocí, začíná Petr Žantovský své pravidelné ohlédnutí za tím nejzajímavějším, co se v uplynulém týdnu objevilo ve sdělovacích prostředcích. „Přečetl jsem si pozorně jak ty reakce, tak velmi pečlivě výzvu signatářů a podporovatelů, což jsou dva různé významy. Můžete tam být ve dvou různých funkcích, první se týká pouze akademických pracovníků, druhá část zbytku veřejnosti. To jen tak pro informaci, protože jsou informace, které běžně v médiích nezískáte, tak aby se v tom veřejnost vyznala. Vůbec na té petici je zajímavá spousta věcí, které se v médiích příliš neobjevují,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

V textu výzvy ho zaujala formulace, že „migrace musí být předmětem diskuse a ta musí být vedena s chladnou hlavou a na základě faktů“. „To se mi moc líbí, a to bych určitě velice rád podepsal, kdyby ovšem bylo možné tu diskusi vést. Přitom se ale všechny reakce a diskuse v mainstreamových médiích odehrávají v naprostém protikladu tomu, co bychom si pod pojmem diskuse představovali. Jde o jednostranný projev často dehonestující nositele opačného názoru a rozhodně nevypadá jako výzva k diskusi. Je to vyjádření názoru jedné skupiny, která jistě není nevýznamná, ale je to stále jen jedna skupina,“ upozorňuje mediální analytik.

Státní tajemník problém odbyl slovy o několika xenofobech

Z mediálních reakcí si jako první vybral debatu, která se odehrávala v úterních Událostech, komentářích České televize, kde moderátor Lukáš Dolanský zpovídal mluvčího prezidenta Jiřího Ovčáčka a imunologa, signatáře uvedené výzvy Václava Hořejšího. „Pan profesor Hořejší, který je podepsán i pod autorskou částí té výzvy, řekl několik zajímavých věcí. Například prohlásil, že je vyloučeno, aby dostávali mediální prostor lidé, kteří mají opačný názor než signatáři výzvy. Ten opačný názor charakterizují v záhlaví výzvy, kde se píše, že ‚v naší zemi je rozdmýchávána etnická nesnášenlivost dopřáváním sluchu extremistickým hnutím‘. A k tomu dochází tím, že se medializují vyjádření nějakých extremistických hnutí,“ poznamenává Petr Žantovský.

Sám má ale pocit, že v souvislosti s touto výzvou byli kromě prezidentova mluvčího slyšeni k této diskusi v České televizi téměř výhradně signatáři či příznivci názoru, který přináší zmíněná výzva. „Ale co mi vskutku vadí, je, když státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza v tom samém pořadu řekne, že jde o několik hysteriků a xenofobů. Přitom i pan profesor Hořejší chvíli před ním přiznal, že tahle ‚hrstka xenofobů‘ představuje podle průzkumu sedmdesát procent populace, které vyjadřují své obavy z masové migrace, nikoli rasově podložené, ale podložené sociálními, zdravotními a jinými důvody,“ poukazuje mediální odborník.

Z výzvy čouhají arogance a povýšenost, ale i pokus o manipulaci

Pokud je podle státního tajemníka Prouzy sedmdesát procent veřejnosti hrstka několika set hysteriků a xenofobů, tak to velmi silně připomíná výrok Miroslava Štěpána, který v ČKD v listopadu 1989 prohlásil, že komunistická strana nebude naslouchat hlasu nějakých dětí. „Z výzvy čouhají nejen arogance a povýšenost, ale i pokus o zmanipulování a vytvoření atmosféry toho, čemu se říká spirála mlčení, tedy pokud to nepodepíšeš, tak se vyčleňuješ z naší dobré společnosti. To známe velmi dobře, to byly různé anticharty a různé další záležitosti. Nevím, jestli lze úplně jednoduše říci, že vědec, který na svém pracovišti nepodepíše tuhle výzvu, se vystaví přímo existenčnímu tlaku, ale určitě tlaku profesnímu a psychologickému a vyčlení se z toho zástupu,“ domnívá se Petr Žantovský.

V té souvislosti ho zaujalo, že drtivá většina signatářů pochází z veřejných vysokých škol, nikoli ze soukromých. „To také o něčem vypovídá, protože na veřejných vysokých školách můžete vystavit lidi mnohem silněji existenčnímu strachu či obavě o jeho profesní vědeckou, akademickou kariéru. A to není fér. Tím neříkám, že ta výzva nemá v mnoha věcech pravdu. Má ji kupříkladu v tom, když říká, že je třeba věci vidět rozumně, strukturovaně, racionálně, vážit pro a proti, získávat informace, získávat kritický pohled na věc. To všechno je absolutní pravda, ihned bych to podepsal, kdyby mi ovšem titíž lidé druhou větou neříkali, že do médií mohou mluvit jenom oni, a ne ti, kteří si myslí něco jiného, tedy špatného. Tak to mě celé této záležitosti vzdaluje,“ přiznává mediální analytik.

Pod výzvou jsou podepsáni lidé přímo napojení na státní organizace

Z informování o této výzvě v podání České televize má dojem, že to ani tak není o migrantech nebo o výzvě, ale že je třeba se zase otřít o hlavu státu. „Prezident Zeman se vyjádřil v tom smyslu, že je třeba přivítat migranty, kteří jsou ochotni přistoupit na naše civilizační a kulturní hodnoty a nějaké životní rámce, ale nikoli všechny plošně jen proto, že si to média přejí. To je výrok, který rezonuje u velké části, možná těch sedmdesáti i více procent veřejnosti, ale nerezonuje u lidí, jako je pan Dolanský, jenž prezidentova mluvčího vystavoval docela přímé dehonestaci, chybně ho citoval, ironizoval ho a jednal s ním nikoli novinářským způsobem, ale způsobem člověka, který mu chce oponovat názorově či postojově. A to do práce novináře veřejnoprávní televize vskutku nepatří,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Dal si práci také s tím, že si přečetl jména všech akademických petentů i těch z veřejnosti. „Musím přiznat, že mi vadí, když tam nacházím jména lidí, kteří jsou přímo napojeni na státní organizace. Například předsedkyně Akreditační komise Vladimíra Dvořáková, která je de facto zaměstnankyně Úřadu vlády tím, že její funkce se obsazuje jmenováním premiérem. Takže je státní zaměstnanec, který apeluje na politiky a říká nám, že veřejnost není úplně schopná toho či onoho a staví se do pozice morálního mentora. Nevím, jestli má mít státní zaměstnanec svobodu toto říkat. Stejně tak bych tu otázku kladl například u zaměstnance Úřadu vlády České republiky Václava Zemana, u náměstka pro řízení sekce Legislativní rady vlády Jana Kněžínka a u řady dalších lidí, kteří jsou napojeni na státní sektor,“ podotýká mediální odborník.

Lékaře a ekonomy mezi petenty nenajdete, zato herců je tam fůra

O správnosti vyjádření tak jednoznačného politického angažmá pochybuje i u lidí, kteří jsou jednoznačně napojeni na Českou televizi. „Jmenuji například Jana Součka, ředitele brněnského televizního studia České televize, člena Rady České televize Jiřího Závozdu, producenta České televize Jana Šterna, šéfa organizace, která je napojena na Českou televizi, tedy Člověka v tísni, Šimona Pánka a další. Je správné, aby se lidé, kteří jsou sty procenty své existence napojeni na státní sektor, vyjadřovali tímto způsobem? Nevím, nevím. Kladu tuto otázku, protože ji novináři nekladou. Kromě toho, že tam najdeme jména, která známe ze všech peticí, jako Jan Ruml, Martin Fendrych a podobně, je zajímavé se podívat na to, v jakých oborech pracují podporovatelé té výzvy,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Našel mezi nimi spoustu herců, hudebníků, divadelních kritiků, knihovníků, zaměstnanců neziskového sektoru, zejména tedy ze sociální oblasti, také různé kreativce v oboru IT, ale téměř žádné lékaře a žádné ekonomy. „Tedy lidi, kteří by se asi nejlépe odborně vyjádřili právě k migračním otázkám, které se netýkají takové té první vnějškové emocionální vlny, tedy muslim rovná se terorista, rovná se společenské nebezpečí. Myslím, že ani velká část veřejnosti to nevidí takhle jednoduše a primitivně jako těch pár hysterických křiklounů někde se šibenicí. Ale že to opravdu vidí strukturovaně a že se obávají o elementárnější věci, jak už jsem zmínil zdravotní a ekonomická rizika. Je velmi zajímavé, že mezi petenty takových odborníků najdete pramálo,“ míní mediální analytik.

Organizátorům nevadí Ferda Mravenec ani Kokot Kokotovič, parazit.

V internetových diskusích zaznamenal také jednu reakci, která mu mluvila z duše a jejíž autor se pozastavil nad tím, že někteří mají právo mluvit a jiní nemají právo mluvit na veřejnosti. „Byla to úvaha o tom, že docentu Konvičkovi, což je biolog, konkrétně entomolog, je upíráno právo mluvit o islámu, a teď nehodnotím, jak o něm mluví, to je vedlejší, ale je mu to upíráno, protože není odborníkem na náboženské systémy, ale je to odborník na motýly. Přitom ale imunolog Hořejší o islámu může mluvit. Proč tedy, tážu se já veřejně spolu s tím hlasem, který jsem vyčetl na webu v jedné reakci. Myslím, že to je přesně o tom, jak se říkávalo, že někteří jsou si rovnější, tak teď někteří mají právo mluvit, někteří ne a kdo nejde s námi, jde proti nám. To jsou všechno věci, které známe z minulosti,“ konstatuje Petr Žantovský.

A na adresu organizátorů výzvy poznamenává, že to z jejich strany byla hodně odbytá práce. „Na první pohled je vidět, že to je spíchnuto horkou jehlou a pod politickým požadavkem dne, když ani nejsou schopni si redigovat seznamy vlastních petentů. Protože kdyby byli schopni a trošku si toho všímali a trošku to odpracovali, tak by zjistili, že mají mezi svými petenty například – to je nejméně bizarní, ale moc se mi to líbí – Daniela Štěpánka, intelektuála na volné noze. To je asi existující postava, která se takto charakterizuje, ale je to velmi legrační. Pak tam jsou dvě postavy, jež se podepsaly jinak. Jeden jako Ferda Mravenec – Mraveniště a druhý se podepsal Kokot Kokotovič – parazit. Myslím si, že tak důstojná akademická sféra, která předstupuje před veřejnost s tak zásadním prohlášením, by si na takové věci měla dávat pozor,“ tvrdí mediální odborník.

Z karnevalu sexuální jinakosti se stala témata pro titulní strany
Druhé dnešní téma věnuje Prague Pride a tomu, jak konformně k této akci přistoupila mainstreamová média. „Je to trošku příbuzné téma s migranty, protože se stále bojíme falešné politické korektnosti a bojíme se říci, že někteří lidé jsou prostě jiní. Někdo se narodí s příchylností k opačnému pohlaví, to je většina, a menšina se narodí s příchylností k témuž pohlaví. Na tom by nic nebylo a prohlašuji to s plným vědomím člověka, který zaměstnával ve firmě, kterou osm let vedl, sedm lidí a z toho pět bylo gayů. A jeden z těch gayů byl ještě romské národnosti. Byli to výborní spolupracovníci a já jsem opravdu poslední, kdo by rozděloval lidi podle pohlavní orientace. Ale velmi se ohrazuji proti tomu, aby z karnevalu sexuální jinakosti byla po několik dnů témata na prime timy a titulní strany celostátních deníků,“ přiznává Petr Žantovský.

Tohle totiž vyvolává pokřivený obraz reality. „Přece to, že v Praze vystoupí nějaký rakouský člověk, nechci teď říct muž či žena, zpěvák, zpěvačka, má fousy, zpívá ženským hlasem, má muskulaturu jako Arnold Schwarzenegger a je to naskrz pouťová postava, která by za jiných časů jezdila po poutích a maškarních bálech, co si na své bizarnosti postavila velkou část své kariéry, nemůže znamenat, že obsadí titulní stránky našich deníků po velkou část toho homosexuálního dění. Mám pocit, že to přeceňujeme. Pro novináře je to jednodušší, než psát o vážných a důležitých věcech. Tohle je zcela nedůležitá věc, ale někteří z ní tu důležitou věc vytvářejí. Jednak novináři, kteří nedokážou psát o důležitých věcech, jednak ti, kteří by zase rádi získali větší společenský důraz než ostatní, a to jsou někteří z těch aktivních gayů,“ míní mediální analytik.

Dělat z Krnáčové a Langerové hrdinky je úplná relativizace hodnot
V reakcích zaznamenal spoustu rozumných názorů typu nic proti tomu, aby se někdo sexuálně orientoval, jak mu tělo žádá, ale proč kolem toho dělat takový candrbál. „To je zhruba názor, který držím i já. Ale zcela něco jiného byl text v rubrice Šťouch Josefa Kopeckého v MF Dnes pod titulkem ‚Dvě ženy se srdcem i odvahou a muž s předsudky‘. Ty dvě ženy jsou Aneta Langerová a Adriana Krnáčová a muž s předsudky je pan kardinál Duka. To je velmi drsný článek o tom, že Langerová s Krnáčovou vyjádřily ‚hrdinství‘ tím, že podpořily Prague Pride, zatímco pan kardinál, který považoval vystoupení extrémní řeholnice Gramickové v církevním prostředí za nežádoucí, a tím ji odkázal do jiných prostor, kde si své názory řekla,“ poukazuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Na rozdíl od autora si myslí, že výrazy jako hrdinství a odvaha jsme byli zvyklí připisovat lidem za něco jiného. „Když zachránili druhému život, když skočili pro tonoucího pod jez, když skočili pod německý tank v pětačtyřicátém nebo pod ruský tank v osmašedesátém, to byli hrdinové. Hrdinové byli lidé, kteří létali s RAF, kteří šli v osmatřicátém na mobilizaci na hranice proti nacismu. Hrdinové jsou lidé, kteří měli pět set odběrů krve, a zachránili tím hromadu životů. Hrdina je člověk, který dá kostní dřeň na záchranu dítěte s leukémií. Ale to, že paní Krnáčová prohlásí, že Prague Pride je bezva, a paní Langerová tam zazpívá, za nic hrdinského nepovažuji. Myslím, že se obě dámy pouze staraly o své vlastní píárko. Mrzí mě, že celostátní deník, jako je MF Dnes, přispívá k posunu a relativizaci hodnot, jež jsme někteří považovali za svaté,“ poznamenává mediální odborník.

Česká televize se sedmimiliardovým rozpočtem není od toho, aby kšeftovala

Na závěr se zamýšlí nad rolí České televize ve spotřebitelské soutěži, která probíhala od poloviny května do poloviny srpna. „Šlo o soutěž ‚Získej plyšáka‘ firmy, která prodává Dobrou vodu v plastových láhvích. Je na nich emblém Boba a Bobka, kterak jeden láhev drží a druhý z ní pije. Určitě se to líbilo spoustě dětí a některé donutily rodiče, aby kvůli těm postavičkám tu vodu koupili a nekoupili vodu jiné značky. To je běžná komerční událost, o níž by vůbec nestálo za to ztratit půl slova. Kdyby tam nebylo copyright podlicenci poskytla Česká televize, tedy na postavičky Boba a Bobka z kresleného seriálu Vladimíra Jiránka. Má tam i své logo a logo Radka Pilaře s hlavou Večerníčka a v číslici padesát, protože tolik let je letos od zahájení vysílání Večerníčka,“ vysvětluje Petr Žantovský.

Ve spotřebitelské soutěži, na níž se veřejnoprávní televize takto podílela, se hrálo o plyšového Boba a Bobka. „Já se ptám jenom na jednu věc. Máme Českou televizi se sedmimiliardovým rozpočtem tady od toho, aby kšeftovala tímto způsobem – a teď promiňte to slovo – se svatými symboly své produkce, mezi které určitě patří kreslené Večerníčky od pana Jiránka? Domnívám se, že ne. Domnívám se, že tohle má dělat komerční firma, komerční televize, která se účastní běžného komerčního podnikatelského ruchu, což je úplně v pořádku. Ale Česká televize se nemá co chovat jako tržní subjekt. Česká televize je placena z peněz koncesionářů a nemá co podnikat. To je zásadní rozpor v mém vidění světa a ve vidění světa lidmi v České televizi,“ zdůrazňuje mediální analytik.

Diskuse se nestrhla, ani když si ČT dělala legraci z obětí nacistické okupace.

Ani v zákonu o České televizi z roku 1991 nenachází jediné slovo o tom, že má Česká televize podnikat se svými kulturními symboly a artefakty. „O podnikání České televize tam není zhola nic. Je tam uvedeno, že Česká televize nabyla svůj majetek od státu, dědictvím po Československé televizi, a že stát neručí za to, co Česká televize činí. Ale o podnikání s jednotlivými prvky a symboly tam není nic. Čili se domnívám, že tu dochází k naprosto nepřijatelnému chování vedení České televize a mělo by to být předmětem velké diskuse. Ale protože v české zemi dnes předmětem diskuse už není skoro nic, dokonce ani když si Česká televize dělá legraci z obětí nacistické okupace skrze nějaké pitomé reality show, tak neočekávám, že by bylo předmětem diskuse toto,“ obává se Petr Žantovský.




Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

22. 8. 2015  První zprávy

Dobře informovaný zdroj z Washingtonu prozradil novinářům z Bloombergu, že Bílý dům nedoporučil Kyjevu začínat vojenskou operaci proti Krymua to i z obavy, aby se neopakoval gruzínský scénář z roku 2008.

S odkazem na zdroje z Washingtonu informovali autoři zprávy o jednání mezi Ukrajinou a Bílým domem o událostech na Krymu, který vyústil ve spojení poloostrova s Ruskem.

Za prvé, Spojené státy se obávají, že invaze Ukrajinců na Krym proti odporu místních obyvatel by vedla Moskvu ke stejnému jednání tak jako v roce 2008 při útoku gruzínských vojsk na separatistickou Jižní Osetii, kdy na její ochranu zasáhly úspěšně ruské jednotky.

Za druhé, američtí experti cítí, že milice loajální ke Kyjevu nejsou připraveny na boj s ruskými vojáky.

"Nemyslím si, že ukrajinská armáda je dostatečně dobře připravena vyrovnat se s dobře připravenou ruskou armádou," uvedl Andrew Weiss, expert Carnegieho nadace.

"Drastická opatření, kdy by Ukrajina ohrožovala životy občanů Ruska, by bylo pro Moskvu záminkou poslat na Krym své záchranné jednotky,"řekl Damon Wilson.

Jak se v článku píše bylo novinářům zdůrazněno, že šlo pouze o doporučení Bílého domu ohledně Krymu a ne rozkaz. Zdroje z ukrajinského vedení potvrdily, že podobné doporučení dostaly i od vlád Evropské unie.

Jak Bílý dům uvádí reakce Kyjeva od "krymského jara" je obtížné pochopit. Americká vláda odmítla poskytnout jakékoli vysvětlení k této záležitosti oficiálně, omezila se na prohlášení o připravenosti vyvinout tlak na Moskvu, aby plnila Minské dohody a k obnovení územní celistvosti Ukrajiny.

Poté, co odmítl podpořit ukrajinskou invazi na Krym, Obama odmítl také dát Kyjevu smrtící zbraně. Mnoho členů Kongresu, zejména senátora John McCaina musel doslova Obama přesvědčit o svém názoru. Obama trvá na tom, že dodávka smrtících zbraní, povede k přímé vojenské konfrontaci s Ruskem, na kterou nikdo v není připraven.
(rp,prvnizpravy.cz,ridus,bloomberg,foto:arch.)

22. 8. 2015     zdroj
Zdá se, že neustálé snahy ve vládních úřadech o reformy s cílem ušetřit rozpočtové prostředky dosáhly svého vrcholu. Když se podařilo přesvědčit ministr vnitra V. Kolokolceva snížit o více než 100 tisíc pracovníků řady policie, je v plánu učinit pokus u posvátného ministerstva pro mimořádné situace.

V kabinetu ministrů vznikla myšlenka, aby se ministerstvo pro mimořádné situace včlenilo do ministerstva obrany v podobě nového druhu vojsk - vojsk civilní obrany. Motivace je jednoduchá, vysvětlil "Argumentům týdne"úředník, který je se situací obeznámen: "Jedná se o výrazné snížení finančních prostředků vzhledem k jednotnému materiálnímu a technickému vybavení, nákupům zařízení, uniforem, výzbroje a speciálního vybavení."

"Zadruhé - byl by to návrat vojsk do pro ně obvyklé struktury, protože svého času bylo na základě civilní obrany vytvořeno ministerstvo pro mimořádné situace. Bylo by to přirozené i proto, že v poslední době je armáda stále více zapojována do protipožárních akcí. Zejména do boje proti lesním požárům, nad nimiž ministerstvo pro mimořádné situace fakticky ztratilo kontrolu. A je lépe koordinovat opatření v rámci jednoho rezortu," poznamenal úředník. Podle jeho odhadů mohou úspory podobných ekvilibristických akcí dosáhnout desítek miliard rublů.

V rámci ministerstva, které je domovinou současného ministra obrany Sergeje Šojgu, nyní slouží více než 200 tisíc vojenských a civilních specialistů. Zhruba to odpovídá početnosti pozemních vojsk. Je pochopitelné, že taková fúze přidá na administrativním a finančním významu ministra obrany.

Ale protože všichni ministři silových struktur spadají do kompetence prezidenta, musí být toto rozhodnutí nejprve schváleno v jeho administrativě. V této situaci má také velký význam názor samotného Sergeje Šojgu, který musí rozhodnout, zda by souhlasil, aby se opět stal hlavním záchranářem v zemi.

Břetislav Olšer
22.8.2015   Rukojmí
Ve čtvrtek napsal spolupracovník Luděk Navara v MF Dnes: „Zase srpen ´68. A přitom jinak.“ To "jinak" je patrné z textu záhy; autor totiž 21. srpen 1968 přirovnává ke Krymu: „Obsazení Krymu proběhlo podobně zdánlivě hladce, dnes však vidíme, že ten nešťastný poloostrov s ruskou menšinou se potácí v problémech.“ Ovšem, všimněme si dvou skutečných faktů – Celková rozloha Krymu činí 26 860 km2, o něco více než má Morava. Na Krymském poloostrově žije přibližně 2 300 000 obyvatel, z nich je okolo 60 % ruské národnosti, převážně užívaným jazykem je ruština. Na Krymu dnes žijí hlavně Rusové, nejpočetnější menšinu tvoří Ukrajinci... To jsou fakta z encyklopedie. Pan Luděk Navara zřejmě čerpá z údajů Porošenkovy zkorumpované vlády, která jíž zatkla řadu podvodníků, mezi jinými s diamanty.

22. 8. 2015  
Naší silou musí být především síla mravní, učil nás náš první prezident T.G. Masaryk, a abychom si to dobře pamatovali, byl na jeho přání vetknut do prezidentské vlajky ČSR nápis Pravda vítězí. Stalo se však – a vina těch, kteří to způsobili, by měla být dobře zdokumentována a odměněna – že jsme do dnešního dne ztratili jak pravdu, tak i mravnost za výhodnost, čili kalkul. Měli jsme po pádu socializmu na vybranou: buď půjdeme do party silných a loupeživých, nebo do party slabých a loupežníky ohrožených.

Řekli jsme si, že bezpečněji nám bude mezi silnými – a že jsou i loupeživí a že lžou, až se jim od huby práší, že nás už tak moc vzrušovat nemusí. Vždyť loupeživý i lživý je dnes už skoro celý svět, tak proč bychom se zrovna my měli stavět na zadní a ještě za to i trpět? Ne, na Masaryka a jeho sílu mravní i jeho heslo "Pravda vítězí" tedy raději zapomeneme, a mezi silnými loupežníky nám bude dobře i teploučko.

A tak jsme v roce 1999 vstoupili do NATO a ještě v témže roce vyslovila tehdejší česká vláda svůj souhlas s přeletem amerických bombarďáků přes náš vzdušný prostor k tzv. humanitárnímu bombardování tvrdolebých Srbů, odmítajících pochopit, že Jugoslávie musí být rozkotána, aby na jejím území – vKosovu - mohl vzniknout největší americký vojenský tábor v Evropě. Dnem tohoto souhlasu i následným tichým dennodenním šuměním bombardérů NATO, letících převysoko nad našimi věrolomnými hlavami a přetížených pumami, určených na hlavy těch, kteří jediní na světě protestovali v roce 1938 a 1968 proti bezpráví, které se na nás světové zlo dopouštělo, začal náš morální sešup, který se do dnešního dne nezastavil. 

22. 8. 2015    zdroj a zdroj a zdroj
Světově proslulý americký boxer Roy Jones Jr. se po návštěvě poloostrova Krym a zažádání o ruské občanství dostal na "černou listinu" Ukrajiny. Poradce ministra vnitra Ukrajiny Anton Geraščenko prohlásil, že slavný americký boxer Roy Jones Jr. byl zařazen na "černou listinu" Ukrajiny. Politik to napsal na své stránce v sociální síti Facebook.

"Do databáze "Mírotvůrce" byl jako narušitel státní hranice zařazen americký boxer Roy Levesta Jones," napsal Geraščenko.

Politik dodal, že již dříve byla do databáze internetové stránky zařazena jména francouzských poslanců, kteří byli pozváni na Krym.

…boxer Roy Jones Jr. navštívil Krym, kde požádal ruského prezidenta Vladimíra Putina, aby mu udělil ruské občanství. "Doufám, že moje žádost pomůže vytvořit most mezi Ruskem a Amerikou,"řekl boxer před podepsáním žádosti.

…Roy Jones řekl, že když se podíval ruskému prezidentovi Vladimíru Putinovi do očí, viděl v nich úctu k sobě. Informovala o tom agentura TMZ.

"Každý, kdo se zabývá bojovými uměními, ví, co tím myslím, řekl Roy Jones a připomněl, že Putin se zabýval judem. My (bojovníci) vždy respektujeme jeden druhého, vážíme si vzájemně daného slova".

Luděk Prokop
22. 8. 2015
Původně jsem nechtěl cokoli psát k neblahému výročí 21. srpna 1968. Psát o traumatické události toho dne, kterou jsme nesli těžce pro zmařené, nicméně falešné naděje, na socialismus s lidskou tváří. Konec konců, pro stejnou naději se lidé nechali spunktovat v listopadu 1989. 

Nedávno se objevila v médiích výzva „Vědci proti strachu a lhostejnosti“. Je zajímavé, že vědci a spol. proti tomuto fenoménu dnešní doby statečně vyrazili až v případě, že jej lze účelově spojit se zájmy islamizace a multikulturního džihádu Evropy i naší republiky.

Dříve naprosté většině z nich strach, chudoba, lhostejnost a další problémy ve společnosti naprosto nevadily. Asi proto, že se jednalo o naše občany, tedy Čechy, Moravany, Slezany a další zanedbatelnou veřejnost včetně cizinců akceptujících evropskou civilizaci. Vědci se jedním dechem pokrytecky obávají zbytečného (?) strachu našich občanů před multikulturním džihádem valícím se z Afriky a zároveň nás straší nálepkování většiny české společnosti jako xenofobů a extrémistů. Pokrytecky píšou o potřebě diskuze, ale kde, jestliže téměř všude v médiích je jen jednostranná ideologická propaganda a snaha umlčet a zastrašit každého s jiným než bruselsko-islamistickým názorem.

Vzhledem k obsahu výzvy mne dost překvapilo, že jako první mezi vědci a sympatizanty nefiguruje americký (ko)mediální propagandista islamizace naší země a zaměstnanec českého vysokého školství pan Kohout, z něhož naše „objektivitou“ překypující veřejnoprávní televize udělala profesora rychleji, než prezident Zeman z jeho kolegy, vysokoškolského pedagoga pana Putny. Petice by tím získala odpovídající vědecký lesk, ba přímo punc, který by lépe umožnil hloupým občanům, tedy neprivilegované veřejnosti známé jako mlčící (u nás ještě v hospodě brblající) většina se orientovat podle potřeby takzvaných či samozvaných elit. Výzvu bych označil jako pokrytecký projev urážlivé elitářské nadutosti namířené vůči vlastnímu lidu, a navíc v cizím zájmu. Za druhé světové války, někdy i po ní bojovali čestní a vlastenečtí vědci a pedagogové za vlast a národ, a mnozí při tom položili život. Někteří jejich současní nástupci je beze studu prodávají islamistům. Demokratický pokrok je opravdu evidentní.
Nelze přehlédnout fakt, že uvedeným vědcům, vědkyním, pracovníkům akademických a výzkumných institucí trochu ujel vlak, protože převážná většina našeho národa, včetně mnohých civilizovaných cizinců, a dokonce i část politiků (samozřejmě vlastenecká část) se již jednoznačně vymezila proti ilegální islámské invazi. Na straně islamizace české kotliny tedy s vědci zůstávají pouze některá média v čele s ČT, Echo 24, případně „britskými“ listy, nemnozí pobloudilí idealisté, placení agenti zahraničních islamistů, hlasatelé amerického multikulturalismu a především takzvaní aktivisté a zájmové skupiny z různých politických neziskovek, případně nepříliš úspěšní (a bruselští) politici, kteří všichni očekávají od islamizace nějaký kšeft zaplacený z Bruselu, Washingtonu, Rijádu či kapes českých daňových poplatníků.

Ostatně z nadpisu začínajícího slovem „vědci“ není třeba padat v němé úctě na zadek. Takzvaný obyčejný občan, mnohými politiky a médii většinou arogantně přehlížený coby nesvéprávný hlupák (zvláště když jde o jeho právo na podíl v přímém řízení státu referendem), v případě více občanů veřejnost, obecněji národ, může zůstat v klidu. Ono mezi těmi jmény ověšenými tituly zase tolik vědců není. Většinu z nich téměř nikdo nezná. Vědec je totiž jedinec systémově usilující o poznání skutečnosti, profesionální badatel na poli vědy využívající vědecké metody (a přinášející hmatatelné pozitivní výsledky). Tedy takový Einstein, Mendělejev, Newton, Watt, Nobel, Mendel, Heyrovský, Wichterle, Diviš, Ressel a jiní, kteří ovlivnili chod světových dějin. Někteří z nich neměli ani ty tituly. Kdo z uvedeného seznamu signatářů výzvy se hodí do uvedené definice vědce nebo mezi uvedené velikány? Možná malá menšina, možná? A to nechci připomínat, jak se u nás tituly získávají s odvoláním na plzeňská práva, ale i jiné školy, které se místy stávají úložištěm neúspěšných politiků a přátelských protislužeb. Osoby uvedené pod peticí naštěstí představují pouze menšinu českých vědců, vysokoškolských a dalších odborných pracovníků, takže vůči akademickému stavu jako celku nemusíme ztrácet úctu.

Ono s tou vědou a hromadnými vyjádřeními všemožných celebrit bývá dost problémů. Podlézání a politická prostituce byly, jsou a budou, nejvíce jsme jich viděli v uměleckém světě. Stačí připomenout nadšenou podporu vyslovovanou hajlujícími reprezentanty českého národa v Lucerně v radosti nad poskytnutou ochranou velkoněmecké říše, uvědomělé petice za přísné potrestání Milady Horákové nebo různých spikleneckých a sionistických center v padesátých letech, hromadné podpisy anticharty či petice proti americké agresi ve Vietnamu. I tam se to jen hemžilo tituly, elitami a osobnostmi. Na pracovištích pobíhali aktivisté se seznamy a málokdo si dovolil nepodepsat. Abychom se ještě jednou nedozvěděli, že někteří vědci podepisovali „výzvu“ pod nátlakem. Kdo z reprezentantů a elit v Lucerně i jinde se dnes ke svému podpisu otevřeně hlásí a svůj podpis obhajuje? Přitom se nemohu zbavit dojmu, že mezi uvedenými vědci, akademiky a výzkumníky, a především sympatizanty výzvy (o jejich rodinách a příbuzných ani nemluvě) by se našlo nemálo takových, kteří už podepisovali vícekrát.

Projevy úcty k podepsaným vědcům a další podepsané multikulturalistické elitě českého národa bych ukončil připomínkou jejich nejslavnějších kolegů. Míním například sovětského, přesněji ukrajinského „genetika“ Trofima Lysenka, který popřel genetiku. Ve své době byl zahrnut poctami, řády a vědeckými hodnostmi, jeho nesmysly se vážně vykládaly na vysokých školách v řadě zemí světa a stal se ředitelem Ústavu genetiky Akademie věd SSSR. A nejednalo se o nic jiného než ubohé politikaření. Českovědecká petice svým ideologickým nábojem, obsahem i výsledky připomíná „slavnou“ lysenkovskou jarovizaci, Chruščovovu kukuřici, současnou „ekologickou“ řepku či bohatě dotované solární elektrárny a bioplynárny. Podobné to bylo s Olgou Lepešinskou, původně úspěšnou revolucionářkou, která popřela buněčnou teorii za mohutné politické a mediální reklamy. Právě ona, ale i mnozí jiní politici, vědci, kulturní a mediální pracovníci řady zemí označili za nejgeniálnějšího vědce soudruha Stalina, známého sociálního inženýra stěhujícího „bratrské“ národy. Dnes je podobným vědcem vševědoucí severokorejský Kim. Naši vědátoři a jejich přátelé v islámu by si tedy mohli podiskutovat o spojení vědy a totality nad Stalinovými sebranými spisy či se vyrazit poučit za kolegou do severní Koreje. Bohužel totalita není jen stalinská nebo fašistická či nacistická; dnes ji úspěšně dostihuje ta islamistická, bruselská a americká. Jen k její propagaci chybí ten správný Goebels schopný přesvědčit národ o potřebě lásky k islámu a radostnému vlastnímu zotročení, takže musí jako svazácká ideologická úderka nastupovat i čeští vědci. Už chybí jen multikulturní budovatelské písně sboru vybraných vědců a vysokoškolských pedagogů pod taktovkou nějakého činovníka z Bruselu před mešitou a pod zeleným (a ekologickým) praporem islámu v centru Prahy.

V následující části článku bych si dovolil za obyčejné – etnicky, nábožensky, vědecky či majetkově neprivilegované – české občany (kdo nechce, nemusí se mezi ně počítat, či se mnou souhlasit, a může se svobodně vyjádřit sám) komentovat v závorkách obsah české vědecké výzvy větu po větě.

--- Jsme vědci, vědkyně, akademici a akademičky, výzkumní pracovníci, studenti a studentky vědeckých oborů, lidé, jejichž základní schopností a hodnotou by mělo být kritické myšlení, schopnost nazírat problémy nezaujatě, pracovat s i informacemi, rozeznat fakta od hypotéz a nedopouštět se manipulací ---

(Vědci se nám pěkně pochválili, ale celá výzva není nic jiného, než pokus o jednostrannou ideologickou manipulaci, což čtenáři zjistí v následujícím textu i bez vědeckých předností a akademických titulů).

--- Jsme znepokojeni prudkým nárůstem xenofobních nálad ve společnosti a aktivitou extrémistických skupin (Konkrétně kterých? Máme snad nějaké nové, nebo je kdosi účelově označován za extrémistu za účelem zastrašování?), které nemají dostatečnou protiváhu.---
(To je snad vtip při pohledu na zuřivou a jednostrannou ideologicko-propagandistickou kampaň ve prospěch Bruselem nakomandovaného multikulturalismu a islamizace naší země, především v ČT, demonstrace kdejakých aktivistů či ziskuchtivých neziskovkářů a řečnění všemožných politiků i nepolitiků, a teď i některých vědců, vysokoškolských pedagogů a jejich sympatizantů, pravděpodobně početnějších než všichni reální i imaginární extrémisté v naší zemi.)

--- Radikalizace společnosti skrze strach je podle nás jedno z největších nebezpečí ---

(podobně bylo Hitlerem označováno odhodlání většiny občanů bránit republiku v roce 1938 před nacistickou invazí, jen se nepoužíval výraz xenofobové a radikálové, ale čeští šovinisté),

--- které nám v souvislosti s imigrační krizí hrozí. ---

(Ejhle, vědci přiznávají imigrační krizi, ale občané se nemají nějaké krize obávat, natož se radikalizovat; přitom by stačilo odstranit příčinu krize, tedy islámskou invazi do Evropy a přibývající ilegální imigranty u nás – a bylo by po radikalizaci.)  

--- Toto téma musí být předmětem diskuze ---
(jenže v ČT a dalších médiích se nevede diskuze dvou názorů, ale jednostranná ideologická propaganda totalitního ražení ve prospěch multikulturního džihádu ilegálních islámských imigrantů),

--- avšak musí být vedena s chladnou hlavou na základě faktů ---
(nikoli jako propagandistická kulturní úderka pomocí zamlčování faktů, překrucování informací a lhaní).

--- Cílem této výzvy není zlehčovat skutečná rizika plynoucí z imigrace. ---
(Kupodivu se pokrytecky přiznávají rizika. Ale jak máme chápat označování projevů názorů občanské většiny, která je jednoznačně proti islámské imigraci? Jako xenofobní nálady či aktivitu extrémistických skupin? Jiná imigrace nechává občany v poklidu s výjimkou stabilně sociálně parazitujících necivilizovaných skupin.)

--- Cílem této výzvy není agitovat za konkrétní kroky ve vztahu k uprchlíkům. ---
(Většinou nikoli uprchlíkům, ale ilegálním imigrantům porušujícím zákony, zato výzva vydatně agituje proti všem, kteří s touto islamistickou invazí nesouhlasí, a urážlivě je nálepkuje – vzorová ukázka politického pokrytectví.)

--- Cílem této výzvy je důrazně se vymezit proti tomu, jakým způsobem je v naší zemi ---
(jak si mohou dovolit mluvit o naší zemi jako o svojí, když se nepřátelsky vymezují proti názoru převážné většiny občanů a podporují změnu etnické identity země a sociální inženýrství nejhrubšího zrna)

--- rozdmýchávána a všeobecně tolerována etnická a náboženská nesnášenlivost ---
(ta je zde již čtvrt století rozdmýchávána proti etnickým Evropanům, u nás především Čechům, Moravanům a Slezanům, jsou permanentně urážlivě nálepkováni, označováni za flákače, rasisty, xenofoby, je účelově předělávána historie a ničeno vlastenectví) – 


--- dopřávání sluchu extrémistickým hnutím ---
(to budou asi ty české a moravské rodiny s dětmi demonstrující proti islamizaci),

--- šíření překroucených i zcela lživých zpráv ---
(těch je plná ČT i další média, a na internetu je šíří pouze osoby duchem chudé nebo placení provokatéři),  

--- které posilují paniku ---
(jakou paniku, někdo snad prchá ze země, kope bunkry nebo hromadí zásoby, nepanikařte především vy, vědci v zápalu multikulturního džihádu),  

----jež ve výsledku vede k dehumanizaci lidí v nouzi ---
(početní čeští lidé v nouzi a dehumanizace společnosti ve vztahu k nim vědce nevzrušovala čtvrt století, ale pro muslimské ilegální imigranty se okamžitě mohou přetrhnout, a prý v naší zemi),

---diskriminaci i k násilí a nenávisti. ---
(Když je v naší zemi čtvrt století diskriminována etnická většina pracujících civilizovaných bílých Evropanů sociálním parazitismem, loupeživými a rasistickými útoky, vědci odvážně mlčí a považují se za jakousi morální elitu. Když se Evropané ozvou, označují je za rasisty a xenofoby.)  

--- Vadí nám, že politici a média místo aby prokázali charakter a zodpovědnost ---
(stále větší počet politiků, byť někteří s váháním prokázal charakter a začal se zastávat svých voličů, avšak někteří a většina médií v souladu s direktivami Bruselu bezhlavě agresivně prosazují islamistický multikulturalismus vyplývající z lisabonské smlouvy a programu EU MED a bezcharakterně a nezodpovědně zvyšují napětí ve společnosti),

--- dávají šíření strachu a nenávisti prostor ---

(protože odmítají odstranit příčinu problému, ilegální imigraci z Afriky a islamistický multikulturní džihád a naopak je všemožně podporují) a mnohdy se ho dokonce aktivně účastní v hobě za sledovaností a popularitou. (V honbě za sledovaností a popularitou dává většina médií absolutní prioritu propagátorům islamizace a jiným názorům nedávají, pokud možno, žádný prostor.)

Vědci proti strachu a lhostejnosti (není jasné, proč se opakují)

První odstavec

--- My zde podepsaní vědci a vědkyně, pracovníci ---
(a co pracovnice – fuj, kde jsou genitální kvóty ČSSD a Bruselu?) jsme znepokojeni prudkým nárůstem xenofobie ve společnosti. (Zase nálepkují! Kdo není s nimi a islamistickým džihádem, je xenofob).

--- Mnozí politici ---

(mnozí až v poslední době ve strachu před ztrátou voličů, názorově pevný byl od prvopočátku pouze Tomio Okamura, řada jiných dodnes trapně lavíruje a vymlouvá se na EU)

--- a média ---

(která, jestliže většina médií, s výjimkou několika internetových webů, nadšeně a bezhlavě papouškuje americkou a bruselskou propagandu islamizace?)

--- užívají rétoriku a strach z cizinců ---
(nikoli cizinců; páni vědci nám podsouvají svoje propagandistické výmysly; většina cizinců u nás žije bez problémů, ale pouze z agresivních, podlých a prolhaných islamistů a muslimů snažících se islamizovat Evropu pomocí ilegální protizákonné imigrace, narkomafie, ilegálních finančních dotací, případně sociálních parazitů)

--- a lhostejnosti k jejich utrpení ---
(mnohdy dobře naaranžovaná komedie zneužívající zastaralé sociální zákony s cílem získání nezasloužených sociálních příspěvků a dalších výhod, a to s pomocí vedoucích pracovníků různých neziskovek, kteří si královsky žijí z peněz daňových poplatníků na úkor skutečně potřebných občanů),  

--- dříve považovanému za extrémní a nepřijatelnou. ---
(Za extrémní a nepřijatelné lze považovat neustálé nenávistné výpady většiny médií proti vlasteneckým občanům hájícím národ, vlast a rodinu jako základ společnosti a evropské civilizační hodnoty, jejich označování různými komentátory za hnědé nacisty a xenofoby, a rovněž až rasistické útoky řady českých médií a politiků proti Rusům, místy už i Číňanům jako národům, stejně jako dlouhodobé přehlížení utrpení sunnitů v Iráku a teror vůči tamním křesťanům ze strany šíitů po vítězství americké demokracie, což ovšem vědcům celá léta nevadilo a nevadí. Pokud ano, tak zbaběle mlčeli.)

--- O imigrantech, lidských bytostech ---
(islamističtí vrazi z IS, palestinští teroristé střílející rakety na izraelské civilisty, Heinrich Himmler i jeho ukrajinští strážní v Osvětimi byly rovněž lidské bytosti, takže bychom je asi měli přímo chovat v úctě)

--- se píše jako by šlo o škodnou zvěř či parazity valící se do naší vlasti ---
(valí se evidentně po statisících do Evropy, stále více i do naší vlasti, a to ilegálně v rozporu se zákony, ale vědci to nevidí, nebo spíše nechtějí vidět raněni ideologickou slepotou),

--- aby vysávali sociální systém ---
(převážná většina jich v západní Evropě žije již druhou i třetí generaci v paralelní uzavřené, nepřátelské komunitě, nepracuje, páchá trestnou činnost a vegetuje ze štědré sociální podpory, na niž nikdy nepřispěli; takže parazitují na těch, kteří celý život platili daně, snižují životní úroveň domácích mladých sociálně slabých rodin, šance jejich dětí, důchodců, občanů, kteří bez vlastní viny ztratili práci a z dlouhodobého hlediska všech, kteří pracují pro budoucnost svojí vlasti, národa a dětí),

--- nebo rovnou vraždili a znásilňovali. ---
(A oni snad nevraždí a neznásilňují? Zamlčováním se na faktech o parazitování a násilnictví nic nemění, chce to jen pohlížet na ně vědecky, nikoli ideologicky a propagandisticky utajovat pravdu, milí vědci).

--- Cizinci ---
(nikoli cizinci obecně, pouze agresivní a parazitující část muslimů, jejich teroristé a ilegální imigranti, chce to vědecky rozlišovat, nikoli zkreslovat realitu a propagandisticky ohlupovat veřejnost a podsouvat jí nepravdivé myšlenky a výroky, milí vědci)

--- žijící v Evropě jsou vykreslováni jako pátá kolona ---
(že část ilegálních imigrantů jsou stoupenci IS a aktivní islamizátoři lze sotva popřít),  

--- podvodníci---
(za ty lze považovat všechny – čest nepočetným výjimkám – místní muslimy, kteří se snaží s podporou většiny médií tvrdit, že islám, reprezentovaný v současnosti především IS a vahábisty a jejich přívrženci, není aktuálním ohrožením evropské civilizace s ideologickým a rasistickým zaměřením proti etnickým Evropanům)

--- a zločinci ---
(opět se nejedná o cizince obecně, vědci zase hloupě klamou, ale o narkomafiány, mezi nimiž kralují kosovští a bosenští islamisti a narkomafiáni navázaní na al-Káidu a teroristy jako nejvyšší formu organizovaného zločinu – kdo jiný provádí vražedné teroristické útoky v západní Evropě než muslimové?).

--- Muslimové jsou házeni do jednoho pytle s teroristy ---

(a kdo jiný se, kromě fašistů na Ukrajině, zabývá v Evropě etnickými čistkami – Bosna, Kosovo – a terorismem než muslimové?)*/

--- a bez ohledu na jejich skutečné názory ---
(až na opravdu čestné nepočetné výjimky prosazují u nás žijící muslimové, podporovaní státními dotacemi z našich daní a neprůhlednými neziskovkami, všemi způsoby islamizaci a příliv ilegálních imigrantů, tedy podporují porušování zákona a zločinné multikulturní sociální inženýrství)  

--- či nepřebernou rozmanitost náboženských směrů, které vyznávají ---

(v současnosti jsou to v naprosté většině pouze dva směry, buď sunnité – Saúdská Arábie, Turecko (a Kosovo - pozn.red.NR) – či šíité – Írán – nebo jejich sympatizanti; a z hlediska zničení Izraele nebo islamizace Evropy se dokážou bez problémů domluvit na společném postupu, nějaké zanedbatelné menšiny typu syrských alávitů prezidenta Asada nemají na hlavní islamizační tah IS a vahábistů žádný vliv, naopak jsou likvidováni s pomocí USA, Turecka a EU).

--- Dennodenně se z našeho údajně holubičího národa ---
(holubice vymřely na znechucení koloniální otrokářskou politikou USA a EU ve východní Evropě, chronickou chudobou, nespravedlností, korupcí, multikulturalismem, oficiální podporou parazitování a přehlížením zločinů a narkomafie)  

--- ozývající hlasy přející té či oné skupině cizinců smrt. ---
(Takových hlasů je zanedbatelné množství. Méně než vědců podepisujících petice. Nepředstavují obecný názor národa a místy se pravděpodobně jedná o placené provokatéry. Ostatně nikdy v historii nikde neexistoval stav, kdy každý každého miloval; pouze některé totalitní režimy nařizovaly lásku mezi národy; aktuálně americký a bruselský zvrácený takzvaný multikulturalismus s ubohými, spíše kontraproduktivními výsledky smrt zaslouží, stejně jako vždy v historii, především zrádci vlasti a národa, vrazi, teroristi a jejich pomocníci.)

 --- Nic z toho neodpovídá realitě a neodráží ani tak skutečnou migrační krizi, jako nemoc naší vlastní společnosti, která ztrácí lidskost a zdravý rozum. ---
(Zdravý rozum ztrácejí ti, kteří nestydatě mluví o lidskosti a snaží se přitom změnit etnickou identitu národa cestou politicky vnucené africké islamizace s pravděpodobným pokračováním formou ekonomického parazitování a násilného teroru, tedy o rasistické sociální inženýrství, za jaké by se nemusel stydět ani Hitler.)

Důstojné zacházení pro hrdlořezy Boko Haram

Druhý odstavec začíná slovy:


--- Proto žádáme politiky, aby nezneužívali neštěstí ---
(vyvolané válkami USA za podpory EU mezi muslimy, kteří se k sobě chovají navzájem hůře než primitivní zvířata)

--- k hromadění levných politických bodů ---
(politické body se spíše snaží vybojovat vědci pro islamisty a jejich přátele z Washingtonu a Bruselu, doufejme, že všichni z nejlepšího přesvědčení, bez nátlaku a zadarmo).

--- Jednejte jako odvážní státníci, nikoli jako malicherní obchodníci s mocí --- (kašlete na svoji základní povinnost ochrany státu, svobody, života a majetku jeho občanů, kašlete na svoje voliče, členskou základnu, vlast a národ a staňte se odvážně zkorumpovanými sluhy cizích zájmů a zrádci vlastního národa).  

--- Vyzýváme vás, abyste ve věci přijímání uprchlíků ---
(reálně ilegálních imigrantů porušujících od první chvíle a dosud zcela beztrestně s podporou různých takzvaných aktivistů zákony EU i ČR)  

--- zohledňovali skutečné potřeby a možnosti ---
(v tom lze jen souhlasit, protože naše republika skutečně žádné další muslimy nepotřebuje, převážná většina občanů je zde nechce a ekonomické možnosti podpory dalších parazitů jsou minimální ve srovnání s USA a některými zeměmi EU, které vyvolaly války v Asii a Africe)


--- ne vrtkavé nálady ---
(kupodivu naprostá většina národa má z hlediska islámských imigrantů stabilně jasno, takže vrtkaví jsou spíše politici v obavách o koryta a signatáři výzvy)

--- veřejného mínění ---
(ano, to zajímá politiky jen před volbami, jinak na mínění veřejnosti, tedy občanů tvořících údajně základ demokratické společnosti moc nedbají – nějaká hloupá poddanská pakáž si dovoluje mít vlastní mínění, jiné než panská elita, hrůza, že, páni vědci, demokratická elito národa)

--- Všem kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení ---
(samozřejmě především bojovníkům IS, teroristům, narkomafiánům, palestinským raketovým expertům na zabíjení civilistů, íránským a saúdským špiónům, aktivistům Boko Haram přinášejícím ženskou obřízku radostně očekávanou především feministkami, nositelům exotických chorob, vrahům, sociálním parazitům, zlodějům a násilníkům, a to vše na účet etnických Evropanů, nejlépe Čechů topících se dlouhodobě v blahobytu).

--- Ti skutečně potřební ---
(to jsou podle vlastního názoru všichni) musí (vědci nám to nařizují(!)

--- být přijímáni a integrováni ---
(neexistuje důvod k integraci kohokoli, političtí uprchlíci se po ukončení nesmyslných konfliktů vyvolaných USA mohou přece vrátit a budovat či rekonstruovat vlastní zemi, nikoli parazitovat v Evropě a otravovat jejím obyvatelům multikulturně život islámem jako v Belgii, Francii nebo severských zemích, ekonomičtí paraziti by měli být vráceni okamžitě, i s použitím násilí, aby se doma chutě chopili práce a vybudovali si ekonomicky vyspělou civilizovanou společnost jako Evropané)

--- na základě individuálního ---
(individuálního sotva. Co spojování početných muslimských rodin s využitím evropských zákonů humanitárně podporujících skupinové parazitování imigrantů?)  

--- a spravedlivého výběrového procesu ---
(proč bychom měli někoho vybírat, když nikoho dalšího do sociální sítě placené z našich daní nepotřebujeme a máme více než půl milionu lidí hledajících práci? Máme miliony na hranici chudoby, převážná většina důchodců je pod ní, přičemž statisíce příživníků a jejich sice neúspěšných, ale dobře placených ochránců, integrovatelů a začleňovatelů úspěšně parazitují na věčné časy na sociálním systému v našem jinak asociálním státě. A mimochodem, kdo a jak provede ten spravedlivý výběrový proces s půl milionem ilegálních imigrantů v Německu, než je odmítnou, a proto potáhnou k nám?)

--- aniž by byla předem diskvalifikována jejich etnická a náboženská identita ---

(konec jednostranné humanity; oni přicházejí k nám, nikoli my k nim, takže musíme zajistit, aby nebyla diskvalifikována naše etnická či náboženská identita, jak to činí v Japonsku a Austrálii, což automaticky vylučuje, až na nepočetné, spíše zanedbatelné, výjimky všechny muslimy, protože jsou v současnosti rizikovou komunitou zaměřenou na potlačování a islamizaci ostatních náboženství i nevěřících. Navíc, jak je možné, že utíkají lidé z Kosova, Iráku, Afghánistánu nebo Sýrie po vítězství americké bombardovací demokracie a jejích islamistických spojenců? Evidentně něco není v pořádku.)


"Citlivá a zodpovědná" kampaň jak z protektorátu

Třetí odstavec:

--- Apelujeme na média, aby si uvědomila svou nesmírnou moc nad názory společnosti ---
(občané by měli apelovat na média, aby nezveřejňovala takové výzvy k sociálně-etnickému inženýrství jako je islamizace).

--- Informujte pravdivě a s chladnou hlavou, nešiřte vykonstruované senzace a paniku. ---
(To by si měl pan generální v ČT číst každé ráno a předčítat každodenně svým podřízeným, především ze zahraničního vysílání a zpravodajství, protože takovou prolhanou ideologicko-propagandistickou islamizační kampaň, jakou vede naše veřejnoprávní televize v rámci evropského programu k zlomení (!) odporu našeho národa k multikulturalismu a islamizaci jsme nezažili ani před rokem 1989.)


--- Svoboda slova patří k tomu nejcennějšímu, co máme. ---
(Proto jsou v ČT i jinde seznamy zakázaných hostů a údajně objektivní „informace“ jsou totalitně jednostranné.)

--- Užívejte ji zodpovědně a citlivě. ---
(Ano, takové kampaně se dělaly v protektorátu Čechy a Morava na podporu němectví a blížilo se jim vymývání mozků při startu sovětizace roku 1948 a normalizace roku 1969 pod prapory proletářského internacionalismu a bratrství národů.)  

--- Historie učí, že strach plodí nesvobodu. ---

(Nesvobodu a strach plodí hlavně jednostranná americká mocenská a politická hegemonie, nemožnost dovolat se práva, systémová nespravedlnost vydávaná za právo, přehlížený teror necivilizovaných menšin vůči civilizovaným majoritám, netrestaný organizovaný i jiný zločin a otrokářství v zaměstnání s následkem permanentní chudoby. Historici pravděpodobně při psaní výzvy chyběli.)

--- Svoboda slova zneužitá ke lži a očerňování nevinných zabíjí sama sebe. ---

(U nás nezabíjí, údajně si v ní přímo bahníme, bohužel, holými zadky. Za vydatné cenzury, ale v rámci takzvané svobody posloucháme každodenně jednostrannou, primitivní propagandu a lži na téma multikulturalismu, potřeby islámu a obohacující přínosnosti afrických ilegálních imigrantů pro naši zemi; samozřejmě především v ČT, ale také v islamistických kampaních na Echo 24 nebo „britských“ listech, a další lži o situaci v občanské válce na Ukrajině a kolem sestřeleného malajsijského dopravního letadla; vlastenci jsou nálepkováni komentátory na Novinkách.cz jako hnědí a nacisti, takže zamlčování pravdy, permanentní lži a podpora islamizace jsou ve značné části českých médií bujícím preferovaným standardem.)


Kdo se tu uzavírá?

Čtvrtý odstavec tetu začíná:

--- Především ale prosíme veřejnost, každého jednoho z vás, tedy nás ---
(Že bychom byli všichni vědci a podporovali islamizaci? Najednou jsme si s panskou elitou rovni – krásná komedie pro prázdné hlavy!)

--- o opatrnost v soudech ---
(Ano, většina národa je naštěstí opatrná a nedává se obelhat některými médii, ani vědci prosazujícími ve službách Washingtonu, Bruselu, Rijádu a IS islamizaci; takže zbytečná péče, milí vědci.)

--- a kritický pohled na svět. ---

(Ten naštěstí máme, především na ten islámský z jeho zaostalou omezeností, brutalitou a ideologickou totalitou, za což jsme nálepkováni jako omezení rasisti a xenofobové.)  

--- Své názory musíme stále konfrontovat s fakty ---
(proboha, proč to tedy nedělají vědci-signatáři výzvy, kteří to mají přímo v popisu práce? Ucpávají si oči a uši před fakty, a místo toho nám dělají ideologické školení jak banda politruků z Černých baronů budovatelskou výzvu – chápu, že u starších z nich se zaběhané totalitní myšlení těžko opouští, možná nelze vyloučit, že nikoli zadarmo.)

--- s vlastním svědomím ---
 (To naštěstí většina národa rovněž neztratila, stejně jako odpovědnost k vlasti, národu, rodině a osvědčeným evropským civilizačním hodnotám.)

--- i obyčejným selským rozumem. ---
(Je úžasné sledovat, jak elitáři v podlézavé snaze získat politické body pro islamizaci, řeční o selském rozumu občanů, jejichž inteligencí a schopností vlastního myšlení a správného rozhodování jindy pohrdají, počínaje volbou prezidenta a právem na referendum o důležitých otázkách, včetně přijímání ilegálních imigrantů z Afriky a okolí.)

--- Jen tak nepodlehneme primitivním pudům ---
(Jimiž se řídí islamističtí teroristi z IS a islamističtí vahábističtí fanatici valící se do Evropy, včetně primitivní hrabivosti, jež ovládá nejen je, ale i mnohé české politiky, mediální pracovníky a vědce v naší zemi.)

--- a zůstaneme důstojnými bytostmi obdařenými svobodnou vůlí. ---
(Kterou je třeba zničit v boji za multikulturalismus a islamizaci a označit její nositele za xenofoby a hnědé fašisty.)

--- Nenechme se manipulovat podvodníky ---
(a vědeckými peticemi, které jsou evidentně jednostranně zmanipulované),  

--- kteří v nás zasévají falešné důvody ke strachu ---
(například zrůdnou ideologií multikulturalismu, která nikde nefunguje, nebo potřebou islamizace Evropy pomocí údajně přínosných ilegálních imigrantů, kteří nás obohatí, aniž někdo někdy zjistil čím)

--- a sklízejí jeho plody jen k vlastnímu užitku ---
(samozřejmě, všichni politici, multikulturalisti, aktivisté z nezávislých politických neziskovek, televizní ideologové-odborníci v oboru zamlčování pravdy a prezentace lži a další islamizátoři se snaží prodat naši zemi muslimům zcela nezištně, nejlépe za peníze daňových poplatníků),

--- ať jsou jimi hlasy ve volbách nebo sledovanost médií ---
(ta díky primitivnosti a ideologicko-propagandistické prolhanosti většiny z nich zaznamenává zasloužený propad).

--- Nevěřme každé senzaci. ---
(Například tomu, že vědci si doopravdy myslí, že islamizace je přínosná. Ale jinak vědci proti senzacím v médiích neprotestují, přestože jich máme všude plno – o tom, komu co silikonového vykouklo ze spodního prádla, kdo s kým co, zvířátka sexující v zoo, jen aby se odvedla pozornost občana od důležitých problémů.)

--- Pamatujme si, že čím více je zpráva šokující či děsivá, tím dále bývá od pravdy. ---
(Oni vlastně ti islamisti nikoho nepodřezávají, jen zajatcům přátelsky holí zavšivené vousy, že, milí vědci. Zde bych připomněl, že američtí a britští politici kdysi odmítli věřit šokujícím informacím o Osvětimi a dalších vyhlazovacích koncentračních táborech. Takže bez ohledu na žádosti vězňů je odmítli bombardovat, proto statisíce, možná miliony lidí zaplatily životem za nedůvěru k šokujícím informacím; a tak to bude i v Evropě 21. století, pamatujte si to, vědci.)

--- Ověřujme si informace, které utvářejí naše názory, mnohdy stačí jen kliknout na internetu, abychom odhalili lži, tvářící se jako spolehlivé zpravodajství. ---

(To nám nemusí nikdo radit, protože většina národa zjistila, že ČT a mnohá další média jsou nedůvěryhodná a pravda se najde pouze na některých internetových zdrojích.)

--- Neodvracejme se od cizího neštěstí. ---

(Ano, máme plno chudých, nezaměstnaných, invalidů a dalších obětí čtvrtstoletí rostoucího blahobytu a rozhodně se od nich nechceme odvracet. Takže nemůžeme rozhazovat svoje skromné zdroje na cizí parazity a ilegální imigranty.)

--- Je naivní a nebezpečné si myslet, že se můžeme uzavřít před světem. ---
 (Před světem se u nás nikdo neuzavírá. Možná vědci ve svých studovnách a laboratořích; většina ostatních se chce chránit pouze před nebezpečnou invazí ilegálních afrických islámských imigrantů, kteří rozhodně nepředstavují svět, snad jen ve vlastních hlavách omezených islámskou džihádistickou ideologií.)  

--- a ignorovat jeho problémy. ---
(Zato ignorováním vlastních zájmů a mícháním se do cizích problémů, především amerických válek v Bosně, Kosovu, Iráku, Afghánistánu, Libyi, Sýrii, na Ukrajině a jinde jsme si opravdu pomohli.)

--- Naopak čím aktivněji pomůžeme s jejich řešením, tím méně na nás v budoucnu dopadnou. ---
(Aktivně vyřešit cizí problém vlastní etnickou a ekonomickou sebevraždou asi nebude nejlepší cesta; dopadneme jako Srbové v Bosně a Kosovu po vítězství americké multikulturní demokracie.)  

--- Zajímejme se o dění ve světě ---
(s využitím nemnoha pravdivých zdrojů informací),

--- snažme se porozumět skutečným příčinám zla ---

(nenechme se ohlupovat zkorumpovanými médii a přemýšlejme vlastní hlavou, kdo má z čeho prospěch)

--- a hledejme jak mu společně čelit. ---
(Společně s kým? Snad s bojovníky IS, ilegálními imigranty a ekonomickými parazity, narkomafiány z Kosova, džihádisty, zkorumpovanými politiky, aktivisty a mediálními pracovníky schopnými prodat vlast i národ? Nebo s vědci, jimž po chlubném řečnění o nezaujatosti a kritické práci s fakty a informacemi není hanba se proměnit v ostudné ideologické propagandisty islamistické invaze a totalitářského sociálně-ekonomického inženýrství?)


*/  největší etnickou čistku v Evropě po 2. světové válce vykonala přesně před 20 lety chorvatská armáda hlásící se k tradicím genocidního ustašovského hnutí - tedy k odkazu extremistických fašistických katolíků. Vyhnala přes 250.000 chorvatských Srbů, přes 2.000 jich vyvraždila. Dodnes se vyhnaní lidé na své nemovitosti nemohou vrátit, mezinárodní osudy propustily bez potrestání chorvatské organizátory této etnické čistky a Chorvatsko je jako 'vzorná země' na cestě do Evropské unie! Samozřejmě s podporou českých vlád. Nikde se nepíše o tom, že američtí generálové a plukovníci, kteří celou operaci proti chorvatským Srbům naplánovali a řídili, se po dokončení operace vrátili z 'dovolené', trávené v dobře placených žoldnéřských agenturách zpět na svá místa v US-army, která jim je celou dobu držela.

23. 8. 2015   Parlamentní Listy

Do místopředsedy Jakuba Jandy z think-tanku Evropské hodnoty se na svém facebookovém profilu pustil analytik Tomáš Haas. Nelíbil se mu rozhovor v sobotních Lidových novinách, ve kterém podle Haase Janda odvážně podává některé informace jako fakta, a to i ty, které běžně novináři ukrývají za slůvky „údajně“, „kontroverzní“ a „podle našich zdrojů“.
„Tedy Jakube, tady jste šlápl do ... přinejmenším vosího hnízda,“ konstatuje k rozhovoru Haas. Píše, že se dozvěděl, že přes zmatená čísla týkající se počtu ruských vojáků nasazených do války s Ukrajinou, ohlašovaných kyjevskou vládou a prezidentem Porošenkem, je vše jinak. A to i přes tvrzení tajemníka ukrajinské bezpečnostní rady Oleksandra Turčynova, že pokud budou na východě Ukrajiny nasazeni ruští vojáci, vyhlásí Ukrajina mobilizaci.

Aktivního nasazení si sice podle Haase nevšimla ani ukrajinská Rada národní bezpečnosti, ale Janda ano. „Respektovaný britský bezpečnostní institut RUSI (Royal United Services Institute) sídlící v Londýně ve své zprávě z března 2015, postavené na detailní analýze doložitelných faktů, uvádí, že od poloviny loňského roku se bojů na Ukrajině zúčastnilo 42 tisíc ruských vojáků ze 117 bojových útvarů Ruské federace, nasazených v rámci rotací přes ukrajinsko-ruskou hranici a zpět, případně v rámci ostřelování ukrajinského území z Ruska a podobně,“ odvolává se podle Haase Janda na britský institut.

Haas píše, že si zprávu chtěl ověřit, neboť pro něj byla těžko uvěřitelná. „Tu ‚zprávu‘ jsem si vyhledal. Chvíli to trvalo, nenajdete ji totiž mezi zprávami RUSI,“ poznamenává a uvádí, že v jedné z tabulek dokumentu jsou přesná jména a čísla ruských útvarů, které se zapojily do války s Ukrajinou na straně východoukrajinských rebelů. „Bohužel, stejně jako jeho další tvrzení nejsou ničím doložená, chybí zdroj těch čísel a jejich potvrzení,“ píše Haas. A dodává, že autorem daného dokumentu je Igor Sutyagin, ruský specialista na nukleární zbraně. „Není divu, že má tak přesné informace. Má je zřejmě přímo od zdroje – od CIA a jsou tak přesné, že je CIA ani americká vláda samy nikdy nepoužily,“ poznamenává Haas s tím, že používat jeho informace v diskusi o Ukrajině a o ruských jednotkách na Ukrajině je asi tak věrohodné, jako opírat se v diskusi o čemkoliv na Západě o neověřitelné informace ze zdroje, ze kterého se vyklube agent KGB.

„Pane Jando, příště lépe. A dejte si tu práci a ověřte si, čím a o koho opíráte své ‚prokázané informace‘,“ poučuje Jandu Haas. „Ta ‚zpráva‘, na kterou poukazujete, neuvádí pro svá tvrzení ani jediný ověřitelný zdroj a její autor je celosvětově známý profláknutý agent CIA. Proč ten ‚briefing paper‘ zveřejnil v magazinu RUSI a kdo mu pro něj dodal ta čísla, nevím a nevím ani, zda to byl nápad jeho nebo jeho zaměstnavatelů,“ uzavírá s tím, že by o Jandovi mohl někdo ještě říci, že pracuje pro CIA. A to proto, že nebyl podle Haase opatrný.


Celý příspěvek analytika Tomáše Haase:

Tedy Jakube, tady jste šlápl do… přinejmenším vosího hnízda

Četl jsem si včera rozhovor Jakuba Jandy, místopředsedy think-tanku Evropské hodnoty, pro Českou pozici, přílohu Lidových novin. Je dlouhý a obsahuje spoustu tvrdých a nekompromisních sdělení. Většinou jsou mimo rámec toho, co jsem četl v našem, ruském, ukrajinském i západním tisku.

To, co novináři alibisticky ukrývají za kouzelná slůvka „údajně“, „kontroverzní“ a „podle našich zdrojů“, Jakub Janda odvážně podává jako fakta a dokonce je i doprovází přesnými a „doložitelnými“ čísly.

A tak jsem se dozvěděl, že přes zmatená a týden po týdnu a někdy i den ze dne se měnící čísla týkající se počtu ruských vojáků nasazených do války s Ukrajinou, ohlašovaných Kyjevskou vládou a prezidentem Porošenkem a navzdory poslední informaci tajemníka ukrajinské bezpečnostní rady Oleksandra Turčynova, že pokud budou na východě Ukrajiny nasazeni ruští vojáci, vyhlásí Ukrajina mobilizaci, je to všechno „prokazatelně“ jinak...

Doslova pan tajemník a bývalý předseda pomajdanové Nejvyšší rady a prozatímní prezident Turčynov řekl:

„Chci říci, že pokud Rusko přistoupí na ztroskotání minských dohod – a pro to bohužel dnes dělá vše – nepochybně budeme adekvátně reagovat na výzvy, kterým bude země čelit. Dojde-li k aktivnímu nasazení ruských vojsk, nepochybně budeme nuceni vyhlásit válečný stav a uskutečnit nejrozsáhlejší mobilizaci veškerého potenciálu v zemi.“

Rusko se zcela jistě tetelí strachem před ukrajinskou mobilizací, která se pro velký zájem branců opakovala v minulém roce šestkrát, aby nakonec vláda uvolnila čísla, ze kterých podle ukrajinské televize Ukraine Today vyplývá, jak mladí Ukrajinci hoří touhou za ni položit své životy ve svaté válce – mobilizační komisaři jich pochytali po lesích a u východů z kin a restaurací celou polovinu plánovaného počtu. Ale to je teď vedlejší, důležité je jeho sdělení, že k nejrozsáhlejší, v počtu už sedmé za jeden rok, mobilizaci, dojde, dojde-li k „aktivnímu nasazení ruských vojsk“.

Buď tedy k aktivnímu nasazení dosud nedošlo, nebo k němu došo tak utajeně, že si toho nevšimla ani ukrajinská Rada národní bezpečnosti.

Všiml si jich ovšem Jakub Janda a jeho tank. Dokonce znají přesná čísla. A odvolávají se na „prokazatelná fakta“, která vzali z respektovaného britského institute RUSI.

„Respektovaný britský bezpečnostní institut RUSI (Royal United Services Institute) sídlící v Londýně ve své zprávě z března 2015, postavené na detailní analýze doložitelných faktů, uvádí, že od poloviny loňského roku se bojů na Ukrajině zúčastnilo 42 tisíc ruských vojáků ze 117 bojových útvarů Ruské federace, nasazených v rámci rotací přes ukrajinsko-ruskou hranici a zpět, případně v rámci ostřelování ukrajinského území z Ruska a podobně.

Tato zpráva také konstatuje, že ruští vojáci podle rozkazu svých velitelů původně míří na vojenské cvičení k ukrajinské hranici, označení jejich techniky je preventivně zamazáno. „Před odjezdem jsou oficiálně vyřazeni z vojenské služby, ale dále v ní pokračují pod velením svých nadřízených. Ti, kteří se rozkazu vzepřou, dostávají disciplinární i jiné tresty. Konkrétní případy zdokumentovala nedávná zpráva agentury Reuters,“ tvrdí Janda.”

Nedalo mi to, že bych si já, stejně jako ukrajinská vláda, nevšiml, že k té invazi, která je přece se železnou prvidelností prezidentem Porošenkem, premiérem Jaceňukem anebo jinými vysokými ukrajinskými činiteli, kdykoliv se jednalo o další pomoc Západu, ohlašovaná na „příští týden“, přece jen už došlo?

Podle Jakuba Jandy již došlo. A má to doložené a prokázané respektovaným britským bezpečnostním institutem.

To musím vidět, řekl jsem si, a přestože pan Janda neuvedl přesný odkaz, tu „zprávu“ jsem si vyhledal.

Chvíli to trvalo, nenajdete ji totiž mezi zprávami RUSI. Nenajdete ji ani mezi analýzami RUSI. Není to totiž ani zpráva, ani analýza a najdete ji v sekci „Other Publications“, „Jiné publikace“, označenou jako „Briefing paper“, tedy materiál, v tomto případě předložený pro diskusi. Ale přesto jsem byl ohromen. Ten článek má včetně celostránkového obrázku a dvou stejně rozměrných tabulek devět stránek A4.

Jedna ta tabulka je obzvláště výživná – autor udává přesná jména a čísla ruských útvarů, které se zapojily do války s Ukrajinou na straně východoukrajinských rebelů. Dokonce je má rozdělené na výzvědné jednotky a bojové jednotky, ví přesně, kolik jich bylo a které to byly, kolik se zapojilo úplně a kolik jen svými součástmi. Kolik divizí, kolik brigád a kolik regimentů pravidelné armády.

Není divu, že to Jakuba Jandu při čtení tohoto dokumentu ohromilo (pokud jej totiž skutečně četl). Bohužel, stejně jako jeho další tvrzení nejsou ničím doložená, chybí zdroj těch čísel a jejich potvrzení.

Vím, že je to dlouhé, ale o tak přesnou informaci bych nechtěl čtenáře Jandova rozhovoru připravit. Je částí toho citovaného dokumentu, na který jsem přiložil odkaz.

Ta přesnost a hloubka informace na mně udělala silný dojem.

Takovou informaci jsem nezaznamenal ani v citacích ukrajinského, ruského, českého nebo západního tisku.
Ten autor, pomyslel jsem si, toho ví víc než všechny zpravodajské služby, vlády, tisk a nezávislí analytici dohromady. Teď to díky panu Jandovi vím i já a mohu informovat (a ohromit) své čtenáře.

A tak jsem se podíval na jméno autora.

Igor Sutyagin.

A protože si, přes pokročilý věk, pořád ještě něco pamatuji, věděl jsem (a ještě pro jistotu ověřil), o koho jde.

Možná si čtenáři vzpomenou na dosud největší „výměnu špionů“ v tomto století. Deset ruských agentů bylo v létě 2010 vyměněno na tarmaku Vídeňského letiště za čtyři americké. Američané oznámili, že v případě ruských špionů v USA se jednalo o „spící, neaktivované agenty“ poslané do USA ještě před rozpadem SSSR. FBI o nich věděla, ale spokojila se s jejich sledováním a nebyli nikdy v USA souzeni. Ti američtí byli v Rusku odsouzeni za špionáž.

Zajímavý je pro nás jeden z těch čtyř. Jeho jméno je Igor Sutyagin.

Sutyagin byl ruským specialistou na nukleární zbraně. Vystudoval jadernou fyziku a byl hlavou sekce Vojensko-technické politiky v moskevském Institutu amerických a kanadských studií ruské Akademie věd. Z titulu své funkce měl přístup k přísně tajným technickým materiálům o ruských zbraních a vyjednávacích postupech při odzbrojovacích jednáních od dob Sovětského svazu až do devadesátých let. V roce 1999 byl zatčen a odsouzen za špionáž (do výměny agentů s USA si odseděl 11 roků). U soudu přiznal, že předával na tajných konspirativních schůzkách s americkou CIA v Londýně, Birminghamu a několika evropských hlavních městech dokumenty a materiály o ruském jaderném arzenálu, ale hájil se tím, že se jednalo jen o materiály z veřejných zdrojů.

Přesto byl pro CIA tak důležitý, že si jej při jednání o výměně agentů od Rusů specificky vyžádali.

Není divu, že má tak přesné informace. Má je zřejmě přímo od zdroje – od CIA, a jsou tak přesné, že je CIA ani americká vláda samy nikdy nepoužily. A tak madame Psakisová a paní Nulandová vypadají vedle něho jako dvě amatérky.

Ale používat jeho informaci v diskusi o Ukrajině a o ruských jednotkách na Ukrajině je asi tak věrohodné, jako opírat se v diskusi o čemkoliv na Západě o neověřitelné informace ze zdroje, ze kterého se vyklube agent KGB.

Pane Jando, příště lépe. A dejte si tu práci a ověřte si, čím a o koho opíráte své „prokázané informace“.

Víte, je to stará disinformační technika, kterou popsal již uprchlý expert na disinformace, přeběhlý agent rozvědky STB Ladislav Bittman. To se napřed nenápadně zasadí dezinformace do nějakého západního, pokud možno co nejvíce respektovaného zdroje, tisku, novin či odborného magazínu. Třeba jen jako „dokument k diskusi“. Pak se nechá nějakou dobu „uzrát“, aby nevzbudila okamžitou pozornost, a po dobře zvoleném čase se na ní někdy přímo, befelem nebo více taktně, upozorní „spřátelení“ novináři nebo vlivoví agenti. A hle, zpráva získá na věrohodnosti, pochází z respektovaného zdroje a splní svůj účel.

Někdy, pokud do řetězu není zapojen nějaký amatér.

Ta „zpráva“, na kterou poukazujete, neuvádí pro svá tvrzení ani jediný ověřitelný zdroj a její autor je celosvětově známý profláknutý agent CIA. Proč ten „briefing paper“ zveřejnil v magazínu RUSI a kdo mu pro něj dodal ta čísla, nevím a nevím ani, zda to byl nápad jeho nebo jeho zaměstnavatelů.

A tím, že jste na pana Sutyagina upozornil, jste možná šlápl do toho vosího hnízda.

Buďte příště opatrnější, pane Jando.

Ještě by o Vás někdo mohl říci, že pracujete pro CIA.

---
Russian forces in Ukraine - Briefing paper
RUSI , March 2015
https://www.rusi.org/…/201503_BP_Russian_Forces_in_Ukraine_…
a něco o panu Sutyaginovi z britského The Guardian (dost informací o něm má i Wikipedie)
„Spy swap Russian: I want to go home“
http://www.theguardian.com/…/13/spy-swap-russian-igor-sutya…
a rovněž „Spy swap: Viennese waltz“
http://www.theguardian.com/…/10/spy-swap-russia-us-editorial



Související:

• Analytik Haas: Hrůza. Šetříme na potřebných, ale jsme štědří k parazitům. Řežeme si pod sebou větev. Toto je největší podvod, na kterém zbohatla řada lidí...
• Islám neprošel nikdy žádnou reformou, je to cesta přímo do sedmého století, píše Tomáš Haas
• Každý Ukrajinec musí po smrti nechat tělo na orgány. Toto prý vážně a tvrdě prosazuje premiér Jaceňuk
• Jsme krok od horké války a dnešní politici jsou schopní ten krok udělat. Publicista Haas pochmurně vypočítává, kde všude vyhlíží katastrofa. Je to dlouhý seznam
• Prezident Porošenko má prý strach, že jej vyženou jako jeho předchůdce. Máme dokument, kterým se snaží zachránit
• Země v kómatu, kde vládnou bandité s kalašnikovy. Otřesné svědectí, jak to poslední rok vypadá na Donbasu
• Prezident Porošenko: Nejsme žádní fašisté. Banderovci prý bojovali proti Hitlerovi jako jedni z prvních
• Psům psí smrt? ČT se prý při prvním výročí pekla v Oděse opět vyznamenala
• Toto se v novinách o Ukrajině nedočtete. Státem tolerované vraždy, bitvy oligarchů, neonacisté u moci. Analytik Haas shrnuje, co se stalo jen v posledních týdnech
• Strach a teror. Ukrajinská vláda prý začala zavírat za "separatismus", udávají dokonce i děti rodiče
• Seznam lidí k zabití. Analytik sepsal děsivé informace z Ukrajiny a přidal tvrdé varování
• Pozoruhodné okolnosti vraždy novináře na Ukrajině. Poslanec potěšeně psal o jeho "likvidaci"
• Analytik Haas prohrábl internet a našel zprávy z Ukrajiny, které u nás v tisku nebyly. Stojí za to
• Exporadce Klause Haas: Ruská invaze je reálná jako invaze z Marsu. V ODS mě označili za zrádce a škůdce. Srazit Rusko na kolena? Patříte do blázince
• Pravý sektor chystá v Kyjevě velké zúčtování. Ukrajinská vláda prý zradila revoluci a bude ji to hodně mrzet

Jeremy Corbyn
23.8. 2015   Střípky ze světa
„Staré hodnoty“ už restituuje i Labour Party
„Gorbymánie“ už tu byla. Naivkům zůstaly oči pro pláč. Z vykuků nadělala „oligarchy“. „Corbymánie“ právě startuje. Míří přesně opačně. O Jeremym Corbynovi, aspirujícím na šéfaLabour Party, nabízíme zasvěcené stati hned dvě.
Prvou otiskl Guardian. „To, co se teď děje v Labour Party“ – píše tu Seumas Milne – „je demokratickou explozí, nemající v britských politických dějinách obdoby. Minulý týden se k volbám labouristického vedení registrovalo přes 168.000 lidí – za jediný den. Od května se za členy či sympatizanty Labour Party přihlásilo kolem 400.000 lidí.“ „Řady strany to ztrojnásobilo na víc než 600.000. Převážnou měrou je to ozvěna jednoho z adeptů na šéfa labouristů: Jeremyho Corbyna, veterána kampaní ze zadních řad.“

„Když se stal roku 1994 lídrem Labour Tony Blair, slíbil získat 1 milión členů, víc než 400.000 jich však jaktěživ nedal dohromady. Corbyn mu dal na frak už za pár týdnů.“ Coby mluvčí „levého křídla“. V poslední anketě labouristického elektorátu nasbíral 53 % preferencí – o celých 32 víc, než další pretendent v pořadí. V průzkumu napříč politickým spektrem by si ho za lídra Labour Party přálo 32 % - o 7 víc, než kteréhokoli z jiných kandidátů.

Po letech sílící politické apatie by se dalo čekat, že zmrtvýchvstání zájmu o veřejné dění „britskou politickou třídu potěší. Ani v nejmenším. Politický a mediální establishment se ruku v ruce staví na zadní. Řeč je nakonec o jedné ze stran vlády Jejího Veličenstva. Varianta, že by se ocitla v rukou někoho za hranicemi politické přijatelnosti, se jeví jako nemyslitelná.“

Na pomoc proto „jeden za druhým kvapí i grandi New Labour – od Tonyho Blaira až po Davida Milibanda“. Aby si ze svých „lukrativních kariér poté, co už ministry nejsou, našli i trochu času na bubáky, jak Corbyn stranu připraví o voliče“.

Zvažují se i těžší kalibry. Například celé labouristické primárky kontumovat – a to i s veřejným souhlasem všech tří dalších kandidátů, jimž se Corbyn svými preferencemi nenávratně vzdaluje. „Oč víc ovšem kolegium kardinálů New Labour Corbyna nálepkuje,“ „tím víc to oficiální politiku demaskuje jako uzavřený systém, jehož pravidla kredibility a volitelnosti si určuje moc sama, a nikoli voliči či členové strany“.

„Fenomén Corbyn je hnutím, jež nikdo nepředvídal ani netahal zpoza scény.“ Rezonuje v zásadě shodný trend, jako „kampaň za skotské referendem a evropská levicově populistická hnutí“. I Corbynova popularita je ze „zpětných rázů, vyvolaných groteskním zúžením variant, z nichž dává politika na vybranou“ – a „trestajících úsporných opatření, uvalených s cílem zatáhnout náklady bankrotu z roku 2008“.

„Chce to zajit na jeden z masových mítinků.“ Pak člověk pozná z první ruky, jak „směšná jsou tvrzení“, že Corbynův raketový vzestup je „dílem politické či odborářské manipulace“. Stejně jako fakt, že jeho „stoupenci chtějí nejen úplně jiného labouristického lídra, ale i změnu politického systému“.

Jeho odpůrci to zkoušejí hlavně hesly, že zosobňuje „návrat k ´starým řešením´. Corbyn se totiž ani netají, že chce obnovit „veřejné vlastnictví železnice a energetického hospodářství“. A právě za to se těší „podpoře velké většiny veřejnosti“. „Obráží totiž i rostoucí trend směrem k novým formám společenského vlastnictví napříč Evropou, zvláště pak v Německu“.

Všechny dosavadní „denunciace“, snášející se na Corbynovu hlavu, jeho popularitu dál posilují. Tím víc, oč zřetelněji „reprezentuje rozchod s arbitrárně prosazovanými úsporami, za nimiž stojí londýnská City“ – a „rozhodný závazek veřejných investic“. A „přidá-li se k tomu i jeho odpor k obnově systémů Trident a britským válkám, nemajícím konce, rukavice, již hází konsensu establishmentu, je jako na dlani“.

Britská Labour Party už prohrála několik voleb po sobě. Naposled zvlášť nedůstojně – dvojnásob za dnešní sociálně-ekonomické mizérie. Ať „v jejím čele stane kdokoli, čeká ho šplhání na horu, o tom není pochyb“. Předem vyhráno nemá ani Corbyn. Nevzdá-li to „po dobrém“, v záloze jsou i „chvaty z rugby“, netají se sám Tony Blair.

„Momentálně však“– ví se už i v Guardianu – „nabízí Corbynovo nabízí šanci, jak dát vale ničivému režimu úspor – a otevřít se reálné demokracii“.

Masivní atak, neštítící se ani krajních špinavostí, předvídá i Finian Cunningam, častý host našich stránek. Bude to ovšem jen další „ilustrace, jak je Británie nedemokratická“. Zatím však – všímá si podobně jako Guardian – všechny pokusy Corbyna démonizovat popularitu jen dál zvyšují. „Zvlášť mezi mladými voliči.“ Navzdory tomu, že mu je už 66 - a šediny si nebarví – dokáže „zaplnit napříč Británií, Skotsko nevyjímaje, městské haly svou přímočarou a otevřenou socialistickou politikou“. Corbyn sám – i jeho zanícení stoupenci – v nich umí vykřesat vysokou voltáž. Británie jí říká „Corbymánie“.

V severním Londýně, kde byl do Dolní sněmovny zvolen prvně už roku 1983, má renomé „tvrdého oponenta neoliberální kapitalistické ekonomiky, úspor na úkor veřejnosti i válečnické zahraniční politiky“ – „jak Konzervativní, tak i Labour Party, když její vedení vykolejil blairismus“. Program, jejž razí, požaduje nejen skoncovat s harpagonskými škrty, ale i „masivní investice do zdravotnictví a školství“, „převod klíčových odvětví průmyslu do veřejného vlastnictví“ a „stop jadernému zbrojnímu programu Trident“. Je „proti členství v NATO a britské účasti ve válkách pod kuratelou Spojených států“. Staví se „za Palestinu a s Ruskem chce přátelské vztahy“.

V očích „britského establishmentu jsou to vše polibky smrti“. Zato pro „řadové Brity je Corbyn politikem, co jejich pohled na sociální spravedlnost, demokratickou formu vlády a protiválečnou politiku přinejmenším tlumočí“.

Craig Murray, bývalý britský velvyslanec v Uzbekistánu, se netají, že „britský státní aparát si Corbyna vezme ´na mušku´ a cestu do čela strany mu zarazí“. Ostrakizační kampaň, již proti němu vedou britská média, vnímá jako jasný signál, že Corbyna čekají minimálně stejné intriky, jakými se nakonec podařilo zvrátit výsledek nedávného referenda o nezávislosti Skotska. Což bude – říká i Jeho Excelence ve výslužbě – jen „další příklad nedemokratičnosti Británie“. Toho, „jak demokracie ve Spojeném království nefunguje, protože je rukojmím systému stran, nenabízejících žádnou volbu“. „Corbyn teď lidem na vybranou dává reálně. A britský establishment je na mrtvici,“ dodává bývalý ambasador, neváhající novou naději britské demokracie plně podpořit.

Sympatie neskrývá ani Michael Meacher, bývalý labouristický ministr. Corbyn podle něj reprezentuje „největší nerevoluční zvrat v sociálním řádu moderní britské politiky“. „Blairovský puč v polovině 90. let“ – říká Meacher – „změnil stranu v rukojmí toryovské ideologie, podle níž se má všechno nechat na trzích a stát se má naopak poroučet“. Jenže „po 20 letech chvástavého kapitalismu už toho lidé v Británii mají plné zuby“. A „Labour se konečně vrací ke svým skutečným principům a hodnotám“.

Corbyna podporuje i Ken Livingstone, bývalý primátor Londýna („Rudý Ken“). Do hry se vrací „stará Labour Party“ z dob Michaela Foota a Tonyho Benna. Všichni tři Corbynovi konkurenti – Andy Burnham, Yvette Cooperová aLiz Kendallová – jsou z líhně „blairismu“. „Politiky, co upsala duši kapitalistickému trhu a vojenskému atlantismu v čele se Spojenými státy.“

Náskok o celé koňské délky, jejž před nimi Corbyn má, demonstruje, „jak moc se tradičnímu zázemí Labour Party znechutila vybledlá imitace toryovské politiky, praktikovaná za New Labour“. Takže i „establishment Labour Party se jim jevil jako součást westminsterské vládnoucí kliky, sestávající s pravicových toryů Davida Camerona a mediálního mainstreamu“.

Šedovlasý restituent levicových hodnot je vystaven i spršce ataků „ad hominem“. Jdou po něm jak pravicová, tak „levicová“ média, prahnoucí po „salonfähig“ reputaci. Přisazuje si Gordon Brown, pod jehož vedením Labour Party zkolabovala. Máme-li stavět na spojenectví s Hamásem, Hizballáhem, Chávezovou Venezuelou a Putinovým Ruskem – pustila si ta politická nula na špacír – „pak ovšem světová aliance proti chudobě a nerovnosti, změně klimatu a finanční nestabilitě nemá šanci“ (?!?).

Jeremy Corbyn – sumarizuje Finian Cunningham - „galvanizuje veřejnou podporu“. Právě tím, že „jeho názory vnímá jako vrchovatě racionální a demokratické stále větší okruh běžných občanů“. Kaskáda invektiv, které tím proti sobě obrací, je neklamnou ilustrací, „jak autokratická a nedemokratická je Británie ve skutečnosti“.

„Corbyn to u lidí vyhrává ´starou ´ politikou, která ve skutečnosti z módy nikdy nevyšla, britský establishment ji však desítky let škrtil. V dnešním světě kapitalistického bankrotu získává Corbyn živou veřejnou podporu právě tím, že razí demokratický socialismus.“ „Britská vládnoucí třída z toho má ohýnek u šimpánu.“

„Tím, co se diskreditovalo, není Corbyn, ale vládnoucí ortodoxie.“ A právě proto má z „magnetismu, jímž Corbyn přitahuje síly demokracie, smrtelnou hrůzu“.

Nezní to povědomě? I v české kotlině?