Eduard Limonov
23. 4. 2016     zdroj
Bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová: "Rusko je Bangladéš s jaderným potenciálem." V podstatě to je hulvácký pokus urazit zemi. Na urážku je potřeba odpovědět jen urážkou, není důvod uvádět ty či ony rozumné argumenty. Albright je ošklivá stařena se zahnutým nosem, kterou je možné bez castingu angažovat pro roli ježibaby. A natáčet bez maskování, tak je ošklivá. Jedním slovem - příšera.

Bangladéš je krásná teplá země, obývaná dobrosrdečnými, pokojnými lidmi tmavé pleti, na jejímž území se slévají do jedné velké řeky Ganga a Brahmaputra a tvoří unikátní ústí řeky Gangy. Jejich civilizace trvá mnohá tisíciletí, zatímco historie USA je krátká a vulgární.

Rusko je starobylá chladná země s tajuplným původem, která ... k roku 1945 nečekaně dosáhla na vrchol světové moci, v roce 1991 ruský stát SSSR spáchal sebevraždu, ale strom ruského života nezahynul a natolik se pozvedl, že znepokojuje USA i starou Evropu. Třesou se strachy, po pravdě řečeno. Rusové jsou skromní, neuvěřitelně stateční a odhodlaní, trochu naivní, jak ostatně byly všechny velké národy.

Pohřbíme vás, a popláčem si na vašem pohřbu, protože jsme i sentimentální.


Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

23. 4. 2016     zdroj
"Poté co "Medžlis" zahájil blokádu Krymu, vystoupil s teroristickými výzvami, je jasné, že nemá ani těch šest procent." USA vyzývají Rusko, aby zrušilo rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti Ruské federace ze dne 18. dubna o pozastavení činnosti organizace "Medžlis krymsko-tatarského národa," prohlásil mluvčí amerického ministerstva zahraničí John Kirby.


Šéfredaktor IA Regnum Modest Kolerov komentoval výzvu ze strany USA ohledně zrušení nedávného rozhodnutí ministerstva spravedlnosti o uznání "Medžlisu krymských Tatarů" za "extremistickou" organizaci:

"Výmluvné je to, že nikdy nezaregistrovaná organizace malého počtu krymských Tatarů, která nese název "Medžlis", upoutala pozornost metropole současné Ukrajiny a USA teprve nyní, a ne tehdy, když tato organizace vznikla ještě na Ukrajině. To znamená, že USA od Ukrajiny nepožadovaly poskytnutí oficiálního statusu tomuto "Medžlisu", protože Ukrajina i tak následovala pokyny USA, a "Medžlis" bez registrace ... působil na Ukrajině jako samozvaný, nikým nezvolený "parlament" krymsko-tatarského národa. Přičemž podle expertních odhadů místopředsedy "Medžlisu" Refata Čubarova mohl "Medžlis"na vrcholu svého vlivu ještě za ukrajinské vlády počítat s hlasy pouze šesti procent krymských Tatarů v republice.

"Poté co "Medžlis" zahájil blokádu Krymu, vystoupil s teroristickými výzvami, je jasné, že nemá ani těch šest procent"

Svým prohlášením nám USA navrhují zorganizovat ve Washingtonu skupinu tří lidí, nazvat ji "Kongresem USA" a požadovat od Baracka Obamy uznat tento "Kongres USA" za oficiální. Ale nejdůležitější je, že USA svým prohlášením přebírají oficiální odpovědnost za blokádu Krymu a teroristické výzvy Medžlisu".

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Martin Fučík
23. 4. 2016
24. duben se stal symbolem pro jednu z největších tragédií v historii Arménů, hrdého a sebevědomého národa, jehož identita trvá bezmála 3 tisíce let. Zmíněnou tragédii lze přirovnat snad jen k osudu Židů v době holokaustu a dodnes tvoří temnou skvrnu v dějinách celého lidstva. V osudový den, 24. dubna roku 1915, došlo ze strany tureckého státního aparátu k bezprecedentnímu násilí vůči skupině vlastních obyvatel – Arménům, kteří v Turecku, z větší části od 11. století n. l., tvořili, byť nedobrovolně, jednu z jeho národnostních menšin.

V Konstantinopoli (dnešním Istanbulu) bylo v uvedený den pozatýkáno na 300 představitelů arménské inteligence a posléze fyzicky likvidováno. Jednalo se o myslitele, spisovatele a specialisty z nejrůznějších oborů. V ten samý den došlo v konstantinopolských ulicích k masakrování dalších 5000 Arménů. Podobné pogromy se uskutečnily i v několika dalších místech po celém Turecku. Byl tak předznamenán hrozný osud 1,5 milionu arménských obyvatel Turecka, kteří byli vybiti v údobí let 1915 – 1923, v rámci kampaně tureckého státu, která měla jednou provždy vyřešit „problém Arménců“ v Turecku.

Kampaň víceméně navazovala na dlouhodobou tureckou oficiální linii, která se snažila bez jakýchkoliv skrupulí potlačit snahu Arménů o vznik nezávislé Arménie. Ta se odvíjela od dlouhé tradice arménské státnosti trvající s několika přerušeními od 14. století př. Kr. do 14. století po Kr., která v sobě zahrnuje významné datum – rok 301 po Kr., kdy se Arménie stala prvním státem, který přijal křesťanství jako státní náboženství. Jeho nositelkou se stala Arménská apoštolská církev. Připomeňme si, že Římská říše uznala křesťanství jako jedno ze státních náboženství (od té doby preferovaného) až v r. 313 po Kr.

Arméni s jejich křesťanskou vírou měli být v námi zachyceném období v Turecku bezezbytku vykořeněni a v konečné fázi eliminováni. I když se arménský stát již od počátku své existence potýkal s mnoha nepřáteli (například s Asyřany, Skyty, Peršany či Mongoly) se střídavými úspěchy a neúspěchy, arménskému obyvatelstvu se vždy povedlo svoji fyzickou existenci a vlastní identitu ubránit. To nemuselo platit v jejich střetu s islámem, reprezentovaný osmanskými Turky, později vedením Turecké republiky za účasti Mladoturecké strany.

Postavení Arménů v Turecku, po celou dobu jejich formální příslušnosti k tomuto státnímu útvaru, nebylo nikdy rovnoprávné. Bylo určeno jak odlišností jejich etnického původu, tak zejména jejich náboženskou orientací. Muslimští Turci křesťanské Armény rozhodně nepodporovali a jejich vztah k nim, mírně řečeno, nebyl v žádném případě tolerantní. Arméni se stali neplnoprávnou menšinou a museli se vyrovnat s řadou ústrků a ponížení, ke kterým mimo jiného patřily například zákazy jízdy na koni, vlastnictví zbraní či svědectví u soudu, ale i příkaz, který Arménům stanovil dávání přednosti muslimům při chůzi na ulici. Citelnou sankcí bylo i jejich vyšší zdanění vůči muslimskému obyvatelstvu. Ke cti Arménů je nutné konstatovat, že i v této situaci se dokázali prosadit a spolu s židovským a řeckým živlem se stali vedoucím prvkem v obchodní a finanční sféře tureckého státu. To však nezabránilo stupňovanému tlaku turecké majority a její snaze o vypořádání se s „arménským problémem“ jednou pro vždy, ne však ku prospěchu arménského etnika.

Koncem devatenáctého století došlo v Arménii, respektive v její části, v té době začleněné do turecké říše, k několika demonstracím za arménskou nezávislost a proti kurdskému útisku (proti arménským obyvatelům aktivně vystupovalo nejen muslimské obyvatelstvo turecké národnosti, ale i Kurdové, Lazové a Čerkesové). Tyto události, v souvislosti s porážkou Osmanské říše pravoslavným Ruskem v letech 1877 – 78, sympatií Arménů k Rusku a působení jejich partyzánských jednotek, pak vedly k masakru 100 000 Arménů, který byl spáchán v letech 1894 – 1896 zejména v oblasti Sasún, ve městě Trabzon a v provincii Van na příkaz tureckého sultána Abdullhamida II (sultánem 1876 – 1909) jeho speciálními pluky. Následovala násilná likvidace kulturního a národního povědomí arménské identity ve formě uzavírání knihoven a kulturních center, díky které odešlo asi 80 tisíc Arménů do zahraničí. Ti, kteří zůstali, se dočkali dalšího „menšího“ masakru v Killikii v r. 1909, kdy bylo povražděno dalších 30 000 Arménů. Důvodem byl předpoklad, že připravují protiturecké povstání.

I přes sultánův pád v roce 1909 a převzetí vlády republikánskými zástupci Mladoturků (představovaných hlavně mladými zapálenými důstojníky, kteří chtěli zastavit úpadek tehdejšího Turecka), se vztah tureckého státu k Arménům nezměnil. V souvislosti se záměrem Mladoturků uskutečnit spojení všech turkických národů s jedním jazykem a náboženství rozšířením Turecka (zejména na východ přes Kavkaz až do střední Asie) a vytvoření velké a věčné země Turanu, se stali Arméni, i v důsledku zeměpisného umístění jejich sídel, velkou překážkou v uskutečnění uvedené idey.

Situace vyvrcholila v roce 1915, kdy turecká armáda byla opět, tentokrát v rámci 1. sv. války, poražena ruskou armádou. Porážku turecký establishment přisoudil „zradě“ arménských vojáků, kteří sloužili v turecké armádě, a zřejmě rozhodl o kolektivním potrestání všech Arménů. Vojáci arménského původu byli demobilizováni a posléze z většiny povražděni.

Po v úvodu zmíněných událostech dne 24. dubna 1915 byla další část arménské populace, včetně žen, dětí a starých lidí, pod záminkou odsunutí z válečných oblastí, přesidlována do likvidačních center poblíž Allepa a dále přes syrskou poušť do místa zvaném Deir az-Zor. Ti, kteří přežili, pak byli jednoduše vyhnáni do pouště. Zmíněné deportace proběhly na pozadí masakrů, kdy Arméni byli podřezáváni, znásilňováni, ubíjeni pálkami, stříleni, utápěni a před smrtí mnohdy sadisticky mučeni, mnoho jich zemřelo hladem, žízní, vyčerpáním a nedostatkem lékařské péče. Jak takové (tureckými orgány nařízené) deportace probíhaly, velmi reálně vylíčil česko-německý autor Franz Werfel ve svém románu Die vierzig tage des Musa Dagh, který vyšel v Německu v roce 1933 (doporučuji jeho českou verzi „Čtyřicet dnů“, vydanou v edici Vyšehrad v roce 1988 - ústředním tématem je pravdivý, byť beletristicky upravený osud několika vesnic, které deportování odmítly a víceméně úspěšně, avšak za cenu nesmírných obětí, kárným výpravám organizovanými Turky odolaly).

V uvedeném románu je velmi realisticky vylíčena situace, do které byli Arméni uvrženi. Pro všechny deportované se zhroutil jejich dosavadní svět. Byli vytrženi ze svého přirozeného domovského prostředí a stali se lovnou zvěří, bez jakékoliv možnosti dovolat se práva, pomoci či ochrany svého vlastního života. Běsnění trvalo až do roku 1923 a zahynulo při něm zřejmě 1,5 milionů Arménů, tedy téměř 60 procent arménské populace … .

Zde se sám nabízí pojem genocida. V současné době násilí spáchané v inkriminované období na arménském národě formálně uznávají jako genocidu Argentina, Arménie, Rakousko, Belgie, Kanada, Kypr, Francie, částečně Německo, Řecko, Itálie, Libanon, Litva, Nizozemí, Polsko, Rusko, Slovensko, Švédsko, Švýcarsko, Uruguay, Vatikán a Venezuela, v USA uznalo zmiňované násilné akty za genocidu 39 států, ve Velké Británii Wales a v Austrálii Nový jižní Wales. Izrael k tomuto problému zaujímá nezúčastněný postoj.

V září 2006 byl přijat požadavek rozhodné většiny členů Evropského parlamentu (429 hlasů pro), který vyzýval Turecko „uznat arménskou genocidu jako podmínku pro vstup do EU“. Později byl Evropskou komisí přeformulován na výzvu Turecku k urovnání jeho vztahů s Arménií.

Samotné dnešní oficiální Turecko až doposud pojem genocida rozhodně odmítá, odvolává se na názor profesora Istanbulské university Justina Mc Carthyho (1945), který pojem genocida v tomto případě neuznává, někteří turečtí představitelé však připouštěli či připouštějí, že deportacemi a masovým vražděním Arménů došlo ze strany Turecka ke zločinu, zde uveďme například výpověď tehdejšího velitele osmanské armády Ahmeda Paši (1872 -1922) či tehdejšího ministerského předsedy Osmanské říše Saida Halima Paši (1865 – 1921).

V Arménii se výzkumem arménské genocidy zabývá profesor Vahakn Dadrian (1926) působící na Jerevanské universitě a téma genocidy spáchané na Arménech je pro veškerou arménskou komunitu velice citlivé, každoročně je s pietou připomínáno obrovským počtem lidí v památníku arménské genocidy Tsitsernakaberd v Jerevanu. V České republice proběhla konference v Senátu ČR v roce 2006 pod záštitou prezidenta Václava Havla, samotné uznání arménské genocidy Českou republikou neproběhlo.

Ať pohlížíme na výše popsaný problém z kterékoliv strany, je nutné si uvědomit, že v letech 1915 – 1923 došlo v muslimském Turecku ze strany vládního establishmentu, ale i tureckých vojáků a nejrůznějších sadistických individuí k nesmírně surovému a bestiálnímu bezpráví uskutečněnému na arménské populaci. Je nutné, aby Turecko (spojenec nespojenec) uznalo své pochybení a následně s celým světovým společenstvím zabránilo tomu, aby se podobné hrůzy opakovaly. Je to důležité nejenom pro navázání bezkonfliktních vztahů Turecko – Arménie, ale i z pohledu Evropanů. Velmi lehce si lze totiž představit, že na základě dnešní migrační politiky Evropské unie, se v brzké době stanou i původní Evropané ve svých zemích menšinou … .

Pro závažnost zpracovaného tématu nabízím níže uvedené prameny:

Dadrian, Vahakn N. The history of the Armenian genocide: ethnic conflict from the Balkans to Anatolia to the Caucasus. New York: Berghan Books, 2003. ISBN 1-57181-666-6

Gilbert, Martin. Dějiny dvacátého století: Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-401-7

Hansa, Karel. Hrůzy východu: Praha, s. n. 2006. ISBN 80-239-8157

23. 4. 2016   Telepolis
Poté, co turecká vláda pod svým prezidentem, který by chtěl ještě větší moc, dala s úspěchem varovný příklad německé vlády , kterou škrtí uprchlická politika, se zdá, že má sklon přímo intervenovat v zahraničí, popohnat věci dopředu. Přitom jde i o propagandistickou ofenzívu, která chce vztah tureckého státu k médiím a novinářům přenést do zahraničí, aby nedocházelo ke kritice nejen ve vnitrozemí, ale i v zahraničí. 



 Právě nyní byl korespondentovi ARD Volkeru Schwenckovi odepřen vstup do Turecka. Důvodem je, že má vztahy s teroristy, protože novinář mezi jiným podával zprávy o syrských Kurdech. Vláda AKP označuje za teroristy a jejich pomocníky všechny politiky, novináře, akademiky a intelektuály, kteří kritizují postup tureckých bezpečnostních sil proti kurdskému obyvatelstvu ve vlastní zemi.Kancléřka Merkelová se dala strhnout jen k poznámce: „Sledujeme to s jistými obavami.“

 Podle zpráv z médií si turecké ministerstvo zahraničí začátkem tohoto týdne zavolalo i nizozemského velvyslance, protože nesouhlasilo s karikaturami, které nepřiměřeně představují lehce urazitelného a s osobním nasazením svou mužskou čest bránícího / islámskou?/ prezidenta Erdogana. Jak v Německu, tak i v Nizozemí existuje paragraf, podle kterého může být urážka majestátu potrestána až dvěma roky.

Po případu Böhmermann podali poslanci návrh zákona na odstranění paragrafu, který se v parlamentu setkal s velkým ohlasem. Nizozemská vláda si nyní chce pospíšit, aby odstranila zákaz, dostává se ale do dilematu. Urážka majestátu nebyla ani v Německu, ani v Nizozemí zřejmě potrestána. Kvůli urážky Adolfa Hitlera byli ve 30. letech potrestáni tři muži. V roce 1966 byl dvěma týdny vězení potrestán student za urážku amerického prezidenta Johnsona.

Nizozemský velvyslanec, který šel v pátek na turecké ministerstvo zahraničí, však ze své strany vyjádřil podiv nad mailem, který turecký konzulát v Rotterdammu zaslal tureckým organizacím v Nizozemí. Příjemci byli vyzváni, aby sdělili, kdo v jakých komentářích na facebooku, twitteru a jiných sociálních sítích urazil prezidenta, Turecko nebo turecký lid. Až do čtvrtka do ukončení služby se odpovědi měly zasílat na stejnou adresu info.cgrotterdam@mfa. gov.tr

Den předem na to poukázal nizozemský předseda vlády Rutte na tiskové konferenci s Angelou Merkelovou. Je překvapen, co turecká vláda touto akcí sledovala, a dotáže se velvyslance kvůli vysvětlení. Poslanci kritizovali velkou moc Erdogana a požadovali diskuzi v parlamentu. Turecký konzulát prohlásil, že u mailu jde o nedorozumění. Jeden pracovník udělal chybu ve formulaci. Výzva hlásit urážky nebyla úmyslná, chtěli jen monitorovat probíhající nenávistnou kampaň po případu Böhmermann. Mluvčí tureckého velvyslanectví v Haagu prohlásila, že Turecko o žádné žaloby v Nizozemí kvůli urážce neusiluje, ačkoliv po případu Böhmermann došlo k „přílivu nenávistných mailů.“

Pro Novou republiku vybrala a přeložila Mgr. Zdeňka Holešová
Türkisches Konsulat in Rotterdamm forderte zur Meldung von Erdogan – Beleidigungen auf Telepolis, Florian Rötzer, 23.4. 2015 

- vlk -
25.4.2016  Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Ta stížnost ještě úplně připravena není, ale v řádu několika málo dnů v tomto žádoucím stavu rozhodně bude. Se všemi náležitostmi. Jak předepisuje zákon. O tom nechť nikdo nepochybuje. Radě bude doručena tak říkajíc - v mašličkách. Jaký bude její další osud už bude záležet na televizních radních. Že bych ovšem byl optimista ve smyslu – rada se nad stížností hluboce zamyslí, přezkoumá ji a alespoň minimálně promítne do jasných požadavků na Redakci zpravodajství ČT, aby konečně přestala vyrábět propagandu a začala dělat, co dělat má – tedy poskytovat věrohodné informace? Ne, to opravdu neočekávám, ačkoli právě tohle je jediným motivem té naprosto olbřímí práce a úsilí, které vynaložil PP na její sestavení. Tohle a nic jiného. Nicméně po tom, jak Rada naložila před časem s jiným, daleko subtilnějším a naprosto průkazným podáním jiného autora Kosy – tentokrát Lexe, který je navíc mimořádně erudovaným a velmi zkušeným právníkem – viz

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a brána pekel? Zanechte vší naděje!

může očekávat rozumný výsledek jen nenapravitelný optimista – eufemisticky řečeno. Po autentických výrocích radních ČT, na minulé stížnosti veřejnosti ve stejném smyslu. Vzpomínáte ještě na výrok radního Janouškovce? Dovolím si vám ho připomenout:

„Kdyby vysílání České televize nedodržovalo zákony a Kodex, tak by jí komise Evropské unie mohla odebrat právo veřejného financování. Tohle jsem možná minule řekl příliš krátce a neobratně. Po sérii sms a telefonátů, z nichž některé byly výhrůžné, některé z ultrahnědého a jiné z ultrarudého spektra, zvažuji, jestli podniknu nějaké právní kroky. V žádném případě se ale tímhle nemíním nechat ovlivňovat ve smyslu svého rozhodování,“

Kouzelný byl i výrok dalšího z radních – Jiřího Kratochvíla – i toho si vám dovolím opět připomenout:

… jde o lidi, kteří budou revoltovat vždy. Jednou proti základnám, podruhé proti zpravodajství, potřetí budou revoltovat kvůli chlebu. Podle mého to jsou profesionální revolucionáři, takoví Che Guevarové, revolucionáři za každou cenu. Kdyby nebylo zpravodajství o Ukrajině, našli by si k protestům něco jiného. Zpravodajství České televize má svoje chyby, ale bylo by to divné zpravodajství, kdyby žádné chyby nemělo. Zpravodajství je velice složitá záležitost, velmi citlivá, půda v něm je vždy horká. Ale tahle skupinka by si vždy něco našla,“

A ještě přidám moudro Luboše Beniaka: „Myslím si, že jsou to hlasy okrajové. Rozhodně to není většina,“

Zdroj: z jednání Rady ČT

Jestliže takhle bylo v únoru minulého roku zameteno s tehdy protestující veřejností a následně Rada stejně drsně naložila s podáním právníka Lexových kvalit a zkušeností, co asi tak může nespokojený občan očekávat od téže samé radní sestavy dnes, ačkoli je sesbírán obsáhlý materiál a práce byla provedena velmi a velmi pečlivě? Od radních, kteří mají za to, že ČT musí být poslušna mantinelů, které jí stanovila Evropská unie a tudíž, že informace poskytované ČT musí lahodit Evropské unii a nikoli mít objektivní a nezpochybnitelnou informační kvalitu pro ty, kteří si veřejnoprávní televizi platí, či si veřejně a nahlas myslí, že ten, kdo si stěžuje, je profesionální potížista a kverulant, který jen a jen čeká na příležitost, aby mohl provozovat, z nějakého, nejspíš hodně temného a pochybného důvodu, své nekalé rejdy a že vlastně jde o banalitu, protože se jedná o okrajovou, nepočetnou skupinku.

Dovolím si v této souvislosti přetisknout grafiku, která popisovala tehdejší situaci, jak se vyvíjela důvěryhodnost jednotlivých hlavních medií před oněmi zasedáními televizní rady, kde si nespokojená veřejnost tehdy stěžovala. A protože jde o průzkum konaný v září 2014 a jeho výsledky jsou porovnávány s těmi, které byly získány o 7 měsíců dříve – v samém začátku ukrajinské krize a v daném časovém úseku žádná jiná událost než dění na Ukrajině ani stínem nedominovala dlouhodobě informačnímu prostoru, je zřejmé, co si celá veřejnost myslela o zpravodajských „výkonech“ veřejnoprávní TV!



Ovšem pro Radu to nebyl tehdy naprosto žádný důvod k zamyšlení – jde přece jenom o kverulanty!

Pokládal jsem za nutné učinit tento historický exkurz, abych zasadil ono připravované podání, které učiní jeho výhradní autor – kolega PP v nejbližších dnech, do rámce tehdejších reálií.

Za sebe říkám, že pokud bych já byl nějakým podivným řízením osudu tehdy členem Rady ČT, pak by mne průzkum, který by mi sdělil, že internetové zpravodajské servery se těší u veřejnosti řádově o 40% větší důvěryhodnosti než stejné informační výstupy z Kavčích hor, vyděsily k smrti. A rozhodně bych s tím chtěl něco udělat. Protože bych to musel brát jako známku, kterou ČT „získala“ u svých koncesionářů zejména za to, co předváděla „zpravodajsky“ kolem Ukrajiny!!! Nic jiného to být totiž nemohlo!

Ovšem pánové Kratochvíl, Janouškovec a Beniak a nejspíš i další členové tohoto orgánu do odbyli mávnutím rukou a urážlivou, těžce nabobskou hláškou o profesionálních potížistech. Speciálně Luboši Beniakovi bych chtěl sdělit, že rozhodně TO BYLA většina! A u něj mne to mrzí dvojnásob, protože si ho jako čtenář ještě pamatuji z předlistopadového Mlaďáku.

Nicméně – kdo nechce chápat – nepochopí. Je to velmi triviální a ještě více tristní. Nicméně ještě ne kritické. Kritickým se to stane časem. Když lidé vidí, že v nápravu něčeho, co si platí a co je evidentně a doložitelně pochybné kvality, nedosáhnou.

Pak nastupuje frustrace. Na straně těch objektivně nespokojených a jejich naprostá nedůvěra k jakýmkoli informacím z ČT. A na té druhé hledají svého hříšného kozla! Na koho by navalili všechno, co je špatně. Tedy všechno s jedinou výjimkou – totiž zkusit zlepšit to, co zlepšení a nápravu nutně potřebuje. A ohledně zpravodajství o Ukrajině byl onen hříšný kozel snadno a rychle nalezen – ruská propaganda!!! Jak jinak! Kdo si myslí a dokonce říká – nejčastěji na internetu něco jiného než ČT a zejména Pepa Pazderka, Míra Karas a zvaní experti typu Votápek, Janda, Štětina, Petra Procházková, Svoboda, Šír, Kolář a další a další podobní, musí přece být v žoldu Kremlu a nejspíš se zaprodal za mrzký peníz Putinovi!

Tento modus vivendi oficiálně posvětila i EU, když vytvořila speciální propagandistickou task force pro boj s kremelskou informační příšerou. Už jsem na Kose její pozoruhodné výkony několikrát komentoval a je to opravdu komické čtení. A univerzální hříšný kozel ruské propagandy je od té doby používán vždycky, když má Západ nějaký informační problém. Bylo to tak na Ukrajině, následně při řecké krizi, u Islámského státu, u teroristických útoků, v syrské válce, ohledně migrační vlny, nesouhlasu s migrační politikou EU, odporu proti přerozdělovacím kvótám, německých zemských voleb a jejich výsledků, holandského referenda a samozřejmě je to tak nyní i v případě stížnosti PP na českou televizi! Prostě když je občan kdekoli v EU nespokojený a má problém s chováním svých, stále více od reálu odtržených elit – může za to Kreml a jeho propaganda! Nikoli většinově naprosto zoufalé a nekompetentní chování těch, co drží od všeho klíče…

Ale zpět ke stížnosti PP na „zpravodajství“ ČT o Ukrajině! Je zajímavé, kam všude pronikla informace z článků Kosy o ní:

včera se o ní zmínilo dokonce i takové Echo 24, které svému článku o ní přidělilo následující informační štítky:

Česká televize, média, ruská propaganda

A středobodem tohoto artiklu je Štěpán Kotrba, kterého většině z vás nemusím nijak představovat. A je citován jeho výrok, kterým se 11. dubna zapojil do diskuse na Kose. Ačkoli jinak s Kosou ani s inkriminovanou stížností tenhle pán neměl nikdy nic společného. A pokud budu řídit Kosu, tak ani nikdy mít nebude - vím proč. To sděluji Echu24.cz speciálně. Protože zkrátka potřebovali nějaké jméno, které je známé a jehož by se mohli chytit, aby vypadali informovaně, kvalifikovaně a zajímavě. Takže sorry Kristýno Novotná, jste snaživá, to jo, ale tím to končí. Škoda, že jste si neodpustila ten informační štítek ruská propaganda…. No nic.

Pozitivně kvituji jiné věci

- že jste si, na rozdíl o jiných, o kterých bude řeč v dalších dílech odpustila v těle článku jakékoli bláboly u ruské propagandě,

- že jste si projela Kosu, kde má Kosa svůj prapůvod. Na rozdíl od jiných,

- že jste nakonec připojila toto:

Do rukou radních ČT se dokument ještě oficiálně nedostal. „Do této chvíle Rada ČT neobdržela zmiňovanou stížnost. Při vyřizování stížností postupuje Rada ČT dle Pravidel pro vyřizování podnětů a stížností,“ uvedla deníku ECHO24.cz tajemnice Rady ČT Hana Zavadilová.

Z pravidel kontrolního orgánu vyplývá, že podněty, které „nebudou obsahovat celé jméno, příjmení a úplnou poštovní adresu stěžovatelů, bude považovat Rada ČT za anonymní“ a nebude se jimi „zabývat“.

Nevím sice zda vás to uklidní nebo spíše rozruší / a přiznávám, že je mi to úplně jedno/, ale zopakuji to, co už jsem napsal v úvodu – můžete si zcela bezpečně vsadit na to, že

1- stížnost BUDE podána. A to v řádu dnů

2 - že ono podání BUDE SPLŇOVAT všechny náležitosti, které splnit má

Tím jsem pro dnešek vypořádán s článkem ECHA24.cz ohledně tzv. televizní stížnosti.

Nicméně budou následovat ještě další díly. Protože Kose a její stížnosti se věnovali i další. Konkrétně

- Hlídacípes.org, kde jsem vedl, pro mne velmi poučnou, korespondenci s jejich šéfredaktorem, o kterou vás rozhodně nehodlám připravit,

- web Svobodné forum, který, když nevěděl kudy kam, si začal vysloveně cucat z prstu a k smrti rád by kádroval nebo možná dokonce fízloval vlka a další autory Kosy,

- Jakub Janda z tzv. think-tanku Evropské hodnoty, který rovnou Kosu a stížnost označil za hnízdo a akci kremelské propagandy a slíbil, že něco, co jmenuje Kremlin Watch se tomu bude pečlivě věnovat.

Zejména těm dvěma posledním sděluji, že si dám na článcích jim věnovaných velmi záležet!

Tolik pro dnešek.

24.4. 2016   Youtube

24.4. 20169   AC24
Kyjev vyjádřil protest v souvislosti s cestou německých politiků na Krym. O tom, žeUkrajina zaslala MZV SRN protestní nótu, informoval na svém Twitteru velvyslanec Ukrajiny v Berlíně Andrej Melnik. Návštěvu německých politiků na Krymu nazval Melnik „nelegální".
Ve své zprávě Melnik také použil foto publikace německého časopisu Der Spiegel, v které se mluví o cestě německých politiků na Krym.
Vydání uvádí, že v dubnu poslanec Evropského parlamentu a člen strany Alternativa pro Německo Markus Pretzel navštívil Krym kvůli účasti v Jaltském mezinárodním ekonomickém fóru.
Krym - cesta domů. Přinášíme dokumentární film, který vzbudil rozruch s českými titulky
Časopis také cituje prohlášení velvyslance Ukrajiny Andreje Melnika, v kterém se uvádí, že „nelegální vjezd na Krym" není triviální událost, ale „vážný trestný čin".

24.4. 2016   Eurásia24
Obyvatelé obce Limanskoje v ukrajinské Oděské oblasti se postavili na rozhodný odpor členům nacionalistického „praporu“ Azov, kteří přijeli odstranit Leninův památník.Podporovatelem Azova je český europoslanec za TOP09 a STAN, velký „komunistobijec“ (v 60. letech člen KSČ) Jaromír Štětina.
Ochrana Leninových památníků před nacisty a „dekomunizátory“ na Ukrajině má symbolický význam coby vyjádření odporu proti rusofobii a fašizaci ukrajinské společnosti.

Členům Azova, kteří přijeli zničit památník do Limanského, se s pomocí autobusu a lana podařilo odstranit vrchní část památníku. Dílo ale dokonat nestihli: na místě se sešli místní obyvatelé, kteří se s ničiteli poprali a s pokřikem „fašisti!“ je zahnali, přinutili nasednout do autobusu a místo opustit.

Václav Kytička
24.4.2016  AENews

Vážení čtenáři, situace je opravdu nanejvýš vážná a vzpoura na všech úrovních včetně námi zvolených politiků je naprosto nezbytná. 

 

 

Bruselem všemožnými kličkami, velmi aktivně prosazovaný útok skrze, morálními hodnotami zaobalené, vnucování imigrantů, již vnímá v principu každý původní obyvatel Evropy. Většinově již méně Evropané vnímají zcela falešné naprosto nepodložené démonizování Ruské federace a s tím související postupné navyšování vojsk USA na našem kontinentě (prakticky jde o regulérní a systematickou přípravu na velký válečný konflikt). Útok třetí, který se děje skrytě, však chápou již jen nemnozí. Respektive skutečnost, že v případě jeho úspěchu, budou jeho důsledky, během několika let, zcela nezvratné a pro naši budoucnost naprosto fatální. Prakticky půjde o konec naší civilizace, tak jak jsme ji doposud znali. Návrat do doby temna. Abych vše srozumitelně vyložil, zejména zmíněné třetí skryté, zato nejhorší nebezpečí, je nutno začít postupně, předkládaná tvrzení rámcově doložit a vše vsadit do vzájemných souvislostí a paralel.

 

V Evropě již rok čelíme útoku hord nevzdělaných, ale jednolitě zfanatizovaní Islamistů, kteří zde vytvářejí předpolí pro skutečnou islámskou invazi, ale média nám přinášejí informace z centra moci našich zámořských přátel „na věčné časy a nikdy jinak“ že se na nás chystá zaútočit zlý Putin. Představitelé „obranného paktu“ NATO, respektive jeho americké velení, Evropě vzkazuje, že zde nejsou od toho, aby účinně zastavili příliv utečenců, ale místo toho hodlají na náš kontinent masivně dovážet těžkou techniku a další americké vojáky. Vše pro to aby posílili přítomnost amerických ozbrojených sil u Ruských hranic, viz např. zde nebo zde.

V našich metropolích nerušeně a působí imámové o nichž je známo, že své ovečky aktivně a trvale vedou k nenávisti ke všemu zde původnímu, ale pan Konvička jde k soudu za dva facebookové příspěvky, kde v rámci diskuse s nadsázkou zareagoval prohlášením o maso kostní moučce a prognóze o budoucích koncentrácích (Každý rozumný člověk pochopí, že v prvním případě šlo o „hlášku“ typu „Jestli ještě jednou uděláš do toho sešitu kaňku, tak Tě zabiju“. V druhém případě by bylo vhodné, poohlédnout se na v USA již vybudovanou soustavu záhadných táborů FEMA. Co jsou nakonec utečenecké tábory-centra, které od vyjádření se pana Konvičky v Evropě vznikly, nežli tábory koncentrace přivandrovalců z velké části neznámé identity, nevalného vzdělání ale výtečné ideologické výchovy. Ne až tak to pochopila prokurátorka Nováková, viz: zde. Brněnští Imámové si naopak vysloužili osobní gratulaci vrchního protektora Schapira.

Neustále slyším od lidí jako je Štětina prohlašovat, jak je Rus historicky rozpínavý a kolik už ve své historii (včetně té carské) napadl a zotročil států, tedy že je jen otázkou času kdy napadnou Evropu. Nikdy však tito Štětinové konkrétně neřekli, kdy a koho zlé Rusko ve své historii samo z vlastní iniciativy, pro nic za nic napadlo. Dá se předpokládat, že určitě asi ano, když to tyto osoby tvrdí. Nicméně ta fakta mi zatím nějak unikají. Zde se ptám co na to jablonecká státní zástupkyně Nováková? V případě Štětiny svou zákonnou povinnost, podat žalobu za trvalé vyvolávání nenávisti k národu a opakované válečné štvaní, jako v případě Konvičky, nenaplní? Případně prokurátor Richtr, který tuto žalobu přijal? Pan Konvička možná ne zcela vhodně poukázal na reálné nebezpečí, které již vycítilo 90% obyvatel Evropy. Poukázal na nebezpečí, ke kterému reálně existuje velmi mnoho důkazů a jde k soudu. Europoslanec Štětina trvale očerňuje celý národ bez jakéhokoliv reálného důkazu, a nejen že stále běhá na svobodě, ale místo soudního stíhání je mu trvale umožněno, své bludy hlásat ve veřejnoprávních médiích.

Na otázku geneticky zakódované agresivity ruského národa se pokusila odpovědět debata na téma „Mýty a fakta o Rusku“, zorganizovaná 5.4.2016 na půdě poslanecké sněmovny. 

Na internetu se již před několika dny objevila velice kvalitní přednáška poslance Tomio Okamury, například zde. Zajímal jsem se o další přednášky a podařilo se mi vypátrat výborné vystoupení našeho současného, dle mého názoru, nejkvalitnějšího a nejzkušenějšího novináře, pana Jana Petránka. Opravdu stojí za velmi pozorné vyslechnutí.

Protože ani jedna z již zveřejněných, mě známých, přednášek neobsahuje informace hlouběji do minulosti Ruska, rád bych vážené čtenáře stručně seznámil i se staršími případy „vrozené ruské útočnosti“. Prakticky vždy šlo o stejný scénář. Někdo Rusko dobyvačně napadl, to útok odrazilo a následně, když pronásledovalo útočníka, tak mu při té příležitosti ukouslo kus území (případně útočníkovu spojenci). Nadto se pokusím podrobněji přiblížit co předcházelo bezprostřednímu pádu SSSR a co následovalo až do doby, kdy do úřadu prezidenta FR prvně nastoupil Putin. Je potom na každém čtenáři, aby se zamyslel na tím, do jaké míry se shodovalo vše co se dělo v 90 létech v Rusku s tím, co se dělo u nás v tzv. východním bloku, respektive co se zde děje do dnes.

Mě nejznámější případy „Ruské rozpínavosti“ jsou tyto:

1380 – Pro neposlušnost Zlatá horda napadá Moskevskou Rus, která do té doby byla jejím vazalem (jakož i původní centrum Kyjevská Rus). Rusové vítězí v bitvě na Kulikovském poli (280 km jižně od Moskvy). Postupem doby se chanát rozpadá a Rusko následně obsazuje jeho území na východě.

 

1612 – Bitva pod Moskvou – za podpory svatého stolce v 1000 let trvajícím boji proti pravoslaví, táhne, počínaje rokem 1605, na Rusko polská armáda s cílem dosadit na Ruský trůn katolizovaného Dimitrie. Údajného potomka Ivana Hrozného, jako pravého dědičného cara, což se podaří. V bitvě pod Moskvou vítězí ruští vzbouřenci, kteří cizáky dosazeného, katolického „Lžidimitrie“ a polské okupanty vyhánějí – výsledek ukousnutí kusu původně Polsko-Litevského království, tj. části území, kde se nachází současná východní Ukrajina.

 

Vyhnání Poláků z Kremlu – E. Lissne

1812 – Napoleon po předchozím připojení Polska a Litvy do svého mocenského bloku vstupuje z tohoto předpolí do Moskvy – územní zisky Ruska jako odveta tohoto tažení byly současné Bělorusko a další území současné Ukrajiny (Území historicky tak jako tak ruské, které bylo dočasně okupováno Litevci a Poláky – zkuste si nakonec vyhledat historický velkofilm „Ohněm a mečem“, kdo proti komu tam bojoval).

Moskevský požár 1812 – Viktor Mazurovsky

1919 – Hned po první světové válce, z vůle jejích vítězů znovu vzniklé samostatné Polsko, odčleněné od poraženého Německého císařství, napadá území současné Ukrajiny a Běloruska. V té době nejsou tato území původního carského Ruska ještě plně převzata ze strany nově vzniklé Sovětské vlády. Následná protiofenzíva má za následek, že Rudá armáda stála r. 1920 19 km od Varšavy. Zde se Poláci ubránili. Následkem toho jak Bělorusko, tak i Ukrajina zůstávají Sovětskému svazu. (V následujícím období je nutno politiku běžně se chovajícího národního státu oddělit. Rusko se v tomto období, až do pádu komunistického režimu, řídilo nikoli politikou národní, ale politikou internacionální ideologie, kterou mělo tendenci vyvážet do svého okolí.)

Němečtí příslušníci Wehrmachtu razící si cestu ruinami Stalingradu.

1941 – Německo, napadá SSSR. To odráželo SSSR až u Stalingradu, kde po boku Němců bojovalo Maďarsko, Itálie a Rumunsko. Výsledek, posun hranic SSSR hluboko do Evropy. Posun Polska jako takového o cca 250 km na západ na úkor historického území německého Pruska (toto bylo před tím ale územím obývaným Slovany, tedy původním Polskem) a kdysi českého Slezska. Vznik komunistického východního bloku s hranicí uprostřed Evropy.

Ono toho bylo víc, ale nakonec posuďte sami jak se měnila politická mapa Evropy za posledních 1000 let. 

Je pravda, že je v mapě zobrazeno i několik nevyprovokovaných Ruských expanzí. Ne vždy však šlo o vojenské výpady. Například Osetie a o něco později i Gruzie o přidružení k Carskému Rusku samy požádaly, jako záruku své bezpečnosti proti Osmanské říši. Obdobně bylo připojeno i Finsko.

Výše jsem ani nezmínil první světovou válku, která začala naším napadením Srbska (tehdy jsme patřili do Rakousko-Uherska, tedy „naším“ je zcela na místě), kdy spojenec Rusko mu přišlo, v souladu s vzájemnou bilaterální smlouvou, na pomoc. O tom, kdo tehdy ve skutečnosti tahal za nitky k vyprovokování tohoto konfliktu, jsou mezi odborníky dohady do dnes. (Spory jsou o tom, že za „Černou rukou“, co zastřelila následníka trůnu našeho císařství, nebyla srbská vláda, ale britské tajné služby. V zájmu Británie, ovládané již od Waterloo bankovními oligarchy, bylo vyprovokovat konflikt mezi Rotschildům nepoddajným ruským carem a nepříjemným konkurentem, průmyslově se vzmáhajícím, sjednoceným císařským Německem).
Mnou uvedená historická data nemusí být zcela přesná, jde jen o takový můj osobní hrubý náčrt.

Článek na podobné téma v minulosti již napsala Pozorovatelka, kde naleznete další mnou neuvedená historické mezníky agresí vůči Rusku, zde. Jak to s tou Ruskou rozpínavostí za posledních 1000 let tedy bylo? To by měl ale vysvětlit přece Štětina, když o ní hlásá stále dokola jako flašinet, kdykoli k tomu má příležitost. Jeden příklad za všechny. Dne 7.10.2015 odvysílala ČT reportáž s následnou diskusí nad tématem několikanásobného rozbombardování nemocnice v Afghánistánu ze strany USA. Na názor šlo-li o omyl nebo válečný zločin byl dotázán i Štětina. Tento na základě dotazu mimo jiné rozvinul teorii, že to byl pro Afgánce jen takový malý detail, kterého si ani vlastně nevšimli, protože když tam byli Rusové, tak to teprve zažívali peklo. Následně Štětina zcela odbočil od tématu a všem divákům za přitakávání moderátora Takáče vysvětlil, co jsou Rusové za „svoloč“, jak se jich musíme bát a že se již prakticky chystají pálit na Prahu z Kaliningradu rakety s plochou dráhou letu.

ČT – Události komentáře. Téma vybombardované nemocnice začíná ve 13. minutě záznamu. Štětina své teorie o zlém Rusku začíná rozvíjet v 20. minutě záznamu. Tyto zopakuje v pořadu několikrát včetně odkazu na 250 let agresí, které Rusko dle něj soustavně v minulosti provádělo. Záznam k tématu „Američany rozbombardovaná nemocnice v Afghánistánu“, kde se z 50% probíralo agresivní Rusko, končí v 28. minutě.

Zde bych si dovolil trochu podrobněji probrat nedávnou minulost.

1945 – 1989 – Nástupem Wall streetem protlačeného víceprezidenta Trumana do úřadu hlavy státu, zahajují USA proti SSSR studenou válku. Nic co bylo domluveno s předchozím prezidentem Rooseveltem (zemřel 12.4.1945) neplatí. Tato ze strany USA kulminuje nejprve podporou Talibanu v prosovětském Afghánistánu (prakticky tyto náboženské militanty USA přímo vytváří). Následuje vyzbrojováním a organizováním čečenských islamistů přímo v SSSR. Nástupem Gorbačova se SSSR postupně vzdává komunistické ideologie a naivně se otevírá světu. Nejprve se odtrhují evropské satelity. Socialistický blok se rozpadá a většina jeho občanů věří v přátelskou pomoc západu a budoucnost naplněnou spoluprací a prosperitou. Mocní v USA to však pojímají tak, že první fázi této hybridní války právě vyhráli. Následující plán je, poraženého nepřítele zcela vyplenit. Primárně bylo sice cíleno na SSSR, ale útok byl veden na všechny evropské satelity východního bloku. O tom, že to tak skutečně bylo, svědčí například tento rozhovor s Willi Wimmerem, který byl mezi lety 1988 až 1992 státním sekretářem na německém ministerstvu obrany a do roku 2009 poslancem Bundestagu. Wimmer se osobně podílel na jednáních o znovu sjednocení Německa. Více zde.

1991 – Ještě za Gorbačova začínají na území SSSR působit ve jménu „perestrojky“ zahraniční ekonomičtí poradci. Tito současně ve jménu „glasnosti“ navazují první kontakty (mapují) angažované redaktory, představitele kultury, studenty, pedagogickými kádry a přirozeně kádry všech mocenských struktur. Krátce po rozpadu východního bloku se koncem roku 1991 rozpadá i SSSR na 12 nezávislých států. Gorbačov je odstraněn, v Rusku se ujímá vlády Jelcin.

Agenti USA „poradci“ svou činnost rozšiřují na všechny nově vzniklé státy. Jde o profesionály s jasným zadáním „poradit těm na nejvyšší úrovni, jak se ten kapitalismus a demokratické svobody vlastně dělají“. Primární cíle poradců je převzít bankovní systém, klíčový průmysl a otevření domácího trhu zahraničnímu zboží. Současně na dobytém území začínají masově získávat ke spolupráci místní občany s jejichž pomocí zakládají nepřehledné množství nevládních organizací. Ty zprvu bohatě sponzorují ze zahraničí, posléze k jejich spolufinancování přinucují i místní exekutivu. Tyto páté kolony postupně poskytují „upřímné rady“ na všech úrovních řízení obsazovaných států. Primární cíle neziskovek jsou média, školství a kultura.

Americká hybridní válka přechází do fáze bezprecedentního plenění. Zvláštní pozornost je věnována Rusku.

Jako první bylo třeba zcela změnit legislativu tak, aby umožnila na dobytém území následující změny.

(Dále, pro porovnání, budu vždy uvádět i poznámku k aktuálnímu stavu plnění následujících bodů v naší republice. V Rusku, ačkoli na něj byla, na rozdíl od nás, uplatněna šoková terapie s katastrofálními následky, se tomuto procesu již 15 let účinně brání. U nás v ČR, respektive střední Evropě, se začínáme masověji bránit teprve nyní, po 25 letech a to jen díky imigrantské provokaci, kterou nevidí opravdu již jen slepci. Již ale pouze část národa je v povědomí o tom, že jsme nad to v zájmu USA proti Rusku programově poštváváni demagogiemi, že jde stále o komunisty z roku 1968 a jinými. Jen velmi málo jedinců vidí největší nebezpečí a to je ztrátu budoucnosti skrze naprostý rozklad toho nejdůležitějšího co každá civilizace má. Ve většinové společnosti pevně zakořeněnou vzdělanost, elementární poctivost, zdravého sebevědomí, vše spojené se sounáležitostí, solidaritou a vzájemnou spoluprací v hierarchii: rodina – širší rodina – sousedé – obec – stát – sousední státy – Evropa – okolní svět. Pokud se toto podaří rozložit, národ jako hodnotová kultura, původní civilizace, natrvalo zaniká. Toto je třetí směr útoku, o kterém jsem hovořil v úvodu článku.)

Konečná fáze hybridní války, závěrečné drancování, vyžadovalo vnucení následujících legislativních změn, jejichž cíl byl pro okupanta zajistit:

• Nekontrolovatelný vstup západního, zejména spotřebního zboží (Pozn: v ČR splněno do puntíku, jej jen ke cti několika málo jedinců z řad našich občanů, že se svými výrobky dokázali proti této přesile ubránit a konkurovat.)
• Ztrátu kontroly nad finančním systémem jeho smluvním přivázáním do nadřazených nadnárodních finančních struktur. (Pozn: v ČR splněno do puntíku, vedení ČNB si s námi dělá co chce a nikdo to nemá šanci jakkoli legitimně korigovat). 

• Ztrátu kontroly nad distribucí informací s cílem odstranění veškerého občany ideově sjednocujícího vlivu s podporou bezbřehého individualismu a bezbřehých práv a svobod jakýmkoli minoritám, včetně společensky patologickým. (Pozn.: Zdhttp://aeronet.cz/news/brusel-na-nas-utoci-ze-tri-smeru-pokud-se-vsichni-nevzbourime-prave-ted-a-nyni-ceka-nas-v-kratke-dobe-katastrofa/e do tohoto plánu negativně vstoupil nový fenomén – internet, stejně jako kdysi v Evropě knihtisk rozbil informační monopol založený na soustavě kostelů ovládaných z jediného církevního centra. Zde je naše šance.)
• Úplné zahraniční kontroly nad distribucí spotřebního zboží, včetně léků pro zdravotnictví. (Pozn.: v ČR splněno až na několik málo obchodním centr, které jsou v místních rukou a které programově umožňují distribuci místní produkci.)
• Likvidaci domácí spotřební produkce, případně její zahraniční převzetí. (Pozn: v ČR splněno do puntíku, jinak stejné jako je uvedeno shora u první odrážky)
• Rozklad obranných složek státu, zejména akceschopné armády. (Pozn: v ČR splněno do puntíku)
• Získání úplné zahraniční kontroly nad klíčovými oblastmi průmyslu, zejména zdroji a jejich distribucí. (Pozn: v ČR splněno z 90%. Kromě státního podniku ČEZ – výroba elektřiny a v některých krajích i její distribuce. Katastrofou je distribuce vody z 90% v cizích rukou a plynu, který je plně pod kontrolou RWE.)
• Získání úplné kontroly nad výchovně-vzdělávacím systémem, který během jedné až dvou generacích neumožní, většině původních obyvatel jakkoli v budoucnu zahraničnímu okupantovi významněji konkurovat. (Pozn.: Tomuto se Rusko k dnešhttp://aeronet.cz/news/brusel-na-nas-utoci-ze-tri-smeru-pokud-se-vsichni-nevzbourime-prave-ted-a-nyni-ceka-nas-v-kratke-dobe-katastrofa/ku, počínaje rokem 2000 ubránilo. Tragedií evropských národů východního bloku je, že současný rozklad jejich školství již pokročil do druhé fáze, kdy na školách a ve vysokých řídících funkcích školského systému začala působit druhá generace, za 25 let okupace již vychovaných, havloidních svazáčků. Viz u nás, vzděláním právnička, Valachová bez rozmyslu plnící rozkazy Bruselu, která o pedagogické vědě nemá ani ponětí. Vše nasvědčuje tomu, že naprosto netuší ani to nejzákladnější – jaký rozdíl je mezi výchovou a vzděláváním a že se má jednat o výchovně-vzdělávací proces. Rovněž jí evidentně unikají pojmy jako „vývojové fáze člověka“ a že v každém věku, má-li být školství efektivní, je nutný zcela jiný poměr výchovné složky ku složce vzdělávací! Komenský se musí obracet v hrobě! Zde obzvláště biji na poplach. Pokud tento rozklad nezastaví naše generace, další, dík vymytým mozkům, nebude mít šanci. Pak se stane 99% jedinců našich východoevropských národů pouze bezbrannou masou bez povědomí o své minulosti s vyhlídkou přízemní budoucnosti neschopných a negramotných, prakticky cizinců ve vlasti svých předků.)

K prosazení výše uvedeného je všude zaváděn, na západě již plně osvědčený a propracovaný, typ té jedině správné „demokracie“. Základní „háček“ spočívá v tom, že její elementární stavební kámen, „svobodné“ volby, jsou založeny na systémově zakotvené korupci. O úspěchu jednotlivých politických subjektů nerozhoduje primárně síla idejí, ale výše finančních prostředků poskytnutých zájmovými skupinami do volebního boje. Sem patří i finanční vliv těchto skupin na veškeré informační kanály, ve kterých jsou tyto schopny, prezentaci konkurenčních názorů zcela potlačit nebo naopak, jimi preferované názorové proudy více než nadstandardně podpořit.

Pozn.:
Dokud nebude pro všechny legitimní politické strany (ne jen parlamentní) ústavně zaveden rovný, respektive proporcionálně smysluplný (například dle volebních preferencí) systém bezplatného přístupu zejména do veřejnoprávních médií, a to ne jen v předvolebním období, nikdy nepůjde o demokracii, ale vždy o „oligokracii“.

Ze všech bývalých republik SSSR tento útok USA ustálo jedině Bělorusko díky nekompromisnímu Lukašenkovi. V ostatních post-sovětských republikách bylo dosaženo z různé úrovně jeho úspěšnosti. U pobaltských států dosáhl stejné úrovně, jako prakticky u všech evropských post-sovětský satelitů včetně ČR.

O tom co se v té době v Rusku dělo, nejlépe vypovídá druhá polovina (Začátek je v 30. minutě, 35. vteřině) filmu „Sestřih pořadu – Vojenské tajemství s Igorem Prokopenko 18.10.2014“. Tento film je nanejvýš poučný, kdy vnímavému divákovi nemůže ujít skutečnost, že vše co se dělo do roku 2000 v Rusku, se dělo a nadále děje u nás! Tento film (včetně jeho první části) by měl být základním studijním materiálem pro všechny naše současné postupně prozřivší politiky. Tento film by měli vnést na akademickou půdu všichni jen trochu pochybující vysokoškolští pehttp://aeronet.cz/news/brusel-na-nas-utoci-ze-tri-smeru-pokud-se-vsichni-nevzbourime-prave-ted-a-nyni-ceka-nas-v-kratke-dobe-katastrofa/dagogové, jako podklad k diskusím se studenty, jako podklad k hledání pravdy o tom co se s námi děje a jak tento proces zastavit!

Současnost je z tohoto pohledu pro občanskou společnost, zejména zemí bývalého východního bloku, historicky zlomová. Vliv hlavních médií, které přímo nebo zprostředkovaně, skrze domácí bílé koně (u nás například Bakala), ovládá soukromý kapitál zahraničních dobyvatelů, včetně jimi mocensky obsazených rad pro vysílání, je postupně eliminován stále významnějším internetem. Obrovské nebezpečí však spočívá v tom, že současná generace „husákových dětí“ postupně odchází. Tato generace na vlastní kůži zažila vše prohnilé, prolhané a nesmyslné z normalizačního režimu skomírajícího socialismu brežněvovského typu. Tuto zkušenost má jak z dětství tak i z období své ranné dospělosti. Tato generace velmi dobře vnímá, že to co sedělo koncem devadesátých let, je naprosto shodné s tím, co se děje nyní, pouze v podstatně propracovanější podobě. Této generaci však bylo, mimo to, poskytnuto i velmi kvalitní základní vzdělání, které bylo svého času mezinárodně hodnoceno jako jedno z nejlepších na světě. Kromě vzdělání ale poskytoval předchozí školský systém i výchovu a to ne jen k budování zářných zítřků v duchu „kodexu budovatele komunismu“ (desatero v principu shodné s desaterem křesťanů). Součástí minulého školství byla i výchova k elementární poctivosti, soutěživosti, tvořivosti ale i vzájemnosti.

Našemu novodobému, hned po revoluci havloidy obsazenému školství, se podařilo vychovat již celou armádu jejich následovníků. Otázkou je, kdo již za pár let bude do zatím plně svobodného internetu názorově přispívat. Z novodobých svazáčků co přes sebe přehodí Tibetskou vlajku jde hrůza. Pohleďme na pořad paní Jílkové na téma návštěvy čínského prezidenta v Praze.

Fanatismus kombinovaný s nevzdělaností a přirozeně mladickou nezkušeností. Obdobím zmoudření si musí projít každý. Bez kvalitního základu, který má poskytovat školský systém, zejména ten základní, bude ale pro nastupující generaci toto zmoudření jaksi problematické.

Kdo ovládá svazačku Valachovou se pokusili rozplést redaktoři bulváru. Přirozeně v oboru nevzdělané ministryni radí neziskovky. Bylo by nanejvýš potřebné zjistit, kdo tyto rozkladné organizace financuje. To že jsou to zahraniční nadace, lze ještě pochopit. Pokud dobyvatel dobývá, tak také financuje. Problém však je, že jsou financovány i ze státní kasy. Jak je toto možné??? Kdo za tím stojí??? Nějak mi uniká ten mechanismus! To si prostě podá šéf neziskovky XYZ žádost na jím vytipované ministerstvo „Rádi bychom dotaci 10 až 20 milionů na rok na naši činnost.“ a ministerstvo je uvolní?!? Pan Babiš by i na to měl velmi intenzivně zaměřit svou pozornost. Konkrétně ke svazačce Valachové, hrobařce našeho školství, bývalé spolupracovnici občana USA George Dienstbiera něco málo k dočtení zde.

Protože byl článek primárně koncipován na téma dějinně agresivní Rusko, dále si dovoluji dokončit kauzu dobývání Ruska, respektive bývalých svazových republik SSSR až do doby nástupu Putina do úřadu prezidenta.

Postupně dochází k celospolečenskému rozvratu na všech úrovních. Státní správy nově vzniklých republik se rozpadají. Místní mafiáni za obrovské, nikým neřešené, korupce rozkrádají veškeré národní hospodářství. Zejména v Rusku se daří prosadit takzvanou šokovou terapii. Obyvatelstvo začíná strádat. Vše zlé je zdůvodňováno jako výhradní důsledek předchozího režimu. Jakýmkoli společenským, doposud minoritním, různorodostem (zejména těm patologickým) je vytvářen nebývalý prostor.

Zde bych si dovolil pro porovnání vložit „projev, který český parlament nezažil“ od Andreje Babiše, který se vyjadřoval ke kauze Čapí hnízdo (Babišův projev začíná v 22. minutě záznamu). Mimo hlavní téma se mu totiž podařilo vysoce analytickým způsobem, s jmenováním konkrétních osob, vyhodnotit rozkládání a rozkrádání ČR, za působení předchozích našich vlád. Zde jsem nucen opět položit dotaz prokurátorům Novákové a Richtovi co s těmi obviněními hodlají dělat???

Skoro ve všech satelitech bývalého SSSR následují barevné revoluce. Původní post-sovětské vedení, které ještě jakž takž obhajovalo národní zájmy, je postupně nahrazeno loutkami řízenými přímo z centrály CIA. (U nás se tak stalo dosazením Havla a kliky za dolary pěstovaných elit z Charty 77 prakticky ihned v roce 1989. Nakonec naše „sametová revoluce“ byla takovou vzorovou premiérou těch pozdějších „barevných“)

Při těchto je vždy zprvu zneužito nespokojené obyvatelstvo trpící v důsledku již několikaletého mafiánského rozkrádání a ničení všeho co do pádu komunismu jakž takž fungovalo. Velkou úlohu při tom hraje mladá generace s již úspěšně vymytými mozky. Nevládních organizace již začaly účinně působit ne jen v médiích, ale i ve vzdělávacím systému jako generátoru nového pedagogického kádru, pro převýchovu školáků.

1997 – Vedoucí oligarchie USA si je již tak jistá vítězstvím, že dovoluje jejich hlavnímu stratégovi Brzezinskému v uvedeném roce vydat knihu Velká šachovnice. Zde je zcela veřejně popsáno, jak přesně to USA s tím SSSR ukoulelo a co se zbývajícím kusem centrálního Ruska do 2 – 3 let ještě hodlají učinit (cílem je řízený rozpad na několik pidistátů a úplná kontrola nad zejména sibiřskými nerostnými zdroji).

2000 – Zlomený a alkoholu již zcela propadlý Jelcin pod tíhou reality, kterou způsobil, prakticky přestává Ruský stát řídit. Jako poslední záchranu, za svého zástupce jmenuje pro svět zcela neznámého vzděláním, praxí a morálními vlastnostmi na tuto funkci plně vybaveného bývalého špiona KGB Putina. (neznámý byl zejména všem na úrovni státní správy již působícím agentům CIA. Jinak by toto nikdy nemohlo Jelcinovi projít). Krátce na to koncem roku 1999 odstupuje. Na jeho místo administrativně postupuje jeho jím dosazený zástupce. Tímto Jelcin prakticky zabraňuje barevné revoluci ve své zemi, kdy za jeho nástupce byl v USA již vybrán oligarcha Chodorkovskij. Ihned na to se Putin obklopuje jím osobně prověřenými bývalými kolegy ze zpravodajských služeb, absolventy špičkových sovětských zpravodajských škol a dalšími prověřenými řídícími kádry. Rusko se útoku ze strany oligarchů z USA začíná účinně bránit.

O tom jaké všechny katastrofy musela nová ruská vláda řešit, nejlépe vypovídá byť pro Putinovsky oslavný dokument „Prezident“. 

VIDEO ZDE

Tento film by měl sloužit rovněž jako velká inspirace našim politikům, jakož i akademické obci, jak se vymanit z područí okupanta. Okupanta, který v současnosti zprostředkovaně sedí v Bruselu. Okupanta, který ničí nejen střední a východní Evropu, ale v současnosti ničí již i Evropu západní! Pokud se má ČR Bruselu vzbouřit, šanci má v jednotném postupu se zeměmi V4 (Maďarsko, Polsko, Slovensko a ČR). Jako další potenciální spojenec by se mohlo jevit neutrální Rakousko, alternativně zatím ještě ne zcela západem obsazené Srbsko. Tyto všechny země mají svůj historický základ ve Velké Moravě a v průběhu dějin spolu v řadě období tvořili dobrovolně různě společné státní útvary. Za tu dobu sice došlo z různých důvodů k jazykové různosti (Maďarizovaná Panonie a Germanizované Štýrsko, Korutany, Dolní a Horní Rakousy, jakož i Burgenland.), potažmo i vzájemnému nepřátelství. Podstatná je však naše společná historie a kultura. Stále jsem přesvědčen, že společná Evropa je úžasná myšlenka.

Tato však nemůže fungovat skrze Bruselský diktát, který realizuje zejména americká bankovní oligarchie skrze jí dosazenou Evropskou komisi. Společná Evropa nemůže fungovat za podmínek, kdy je Euro parlament vůči této komisi zcela bezzubý a kdy státy EU jsou řízeny na základě z podstaty zkorumpovaným systémem. Náš systém správy státu je „oligokracie“, uměle nám naordinovaná, která se jako demokracie pouze halasně prezentuje. V současné době jediná naděje na záchranu Evropy je ve spolupráci výše uvedených států, které si zatím jakž takž zachovali svéprávně uvažující většinové obyvatelstvo. Velké nebezpečí přitom v této skupině tvoří polští spoluobčané, které zámořskými oligarchy ovládané informační kanály dosti úspěšně masírují v nenávisti proti Rusku. Zde by měli všichni blogeři zapracovat a Polákům od tohoto jha jitření starých ran pomoci. Jako odstrašující příklad, kam až působení pátých kolon může zajít, je příklad z novodobé Ukrajiny, kde krátce po Majdanu pubertální školáci ze Lwova pod taktovkou svých pedagogů nadšeně skákali„Sláva Ukrajině“ a „Zabít Rusa“ (doslovně „Moskaljaku na hilljaku“ což znamená „Moskvany na větev“ ve smyslu „S Rusama na šibenici“.

Podobné případy však již máme i z našich končin. Vzpomeňme na pomatené středoškoláky, kteří pod vedením svého učitele Martina Rosocha v Budějovicích halasně a opakovaně demonstrovali proti v krajských volbách právě zvolené komunistické zastupitelce odboru školství, např. zde nebo zde. Nakonec akce: „Volím Karla!“ a proč milý mládežníku? „Protože je cool!“ málem rovněž přinesla své ovoce.

V současnosti nás životně ohrožují tři proti nám velice sofistikovaně vedené útoky:

1. multi-kulti vítání invaze imigrantů (tu již většina prokoukla včetně řady politiků a díky značnému odporu jsou minimálně u nás v tomto případě havloidní živly v defenzivě, dokonce občas i v dosud jimi kontrolovaných médiích)
2. masáž nenávisti proti svobodnému Rusku s evidentním cílem vyvolat v zájmu oligarchů USA ozbrojený konflikt s tímto státem přímo na území Evropy (této bohužel významná část našich občanů i politiků stále podléhá – v Polsku většina populace)
3. úplné degenerace následujících generací (téma se sice již daří rozkrývat, ale většině obyvatel toto nebezpečí zatím nedochází, kdy školství drží havloidi zatím pevně ve svých zaprodaných, případně pomatených rukou)

Vzbouřit se proti všem uvedeným útokům právě teď a nyní, je pro zachování naší budoucí existence bezpodmínečně nutné. Ti co toto zlo organizují mají s touto činností letité zkušenosti a velice dobře vědí, že pokud ještě několik let počkají, odejdou dosud svéprávní občané na odpočinek a mladá, zblblá generace v populaci převáží. V Rusku tuto destrukci zastavili před 15 lety a za tu doby navrátily svému lidu naději, hrdost i vzdělání. Čína na této reformě začala pracovat krátce po roce 1990, kdy její vedení vidělo co se svazovými republikami SSSR, jakož i jejími evropskými satelity během několika málo let stalo. Položme si otázku, jak je možné, že zejména ve Francii již občané, pod tíhou opakovaného vraždění, dávno nepovstali. Odpověď je jednoduchá. Protože multi-kulti-homosxuální vymývání mozků a vzdělanostní hloupnutí většiny populace je tam jejich loutkovodiči aplikováno minimálně již dvě celé generace!

Pokud se nám ze střední Evropy (východní Evropa je v těchto dnech plně pod zahraniční kontrolou, velmi, velmi zchudlá, tudíž i za minimální úplatky velmi tvárná) nepodaří během velmi krátké doby razantně Bruselu postavit, a tak i snad celou Evropu zachránit, tak Allahu akbar s námi v krvavé občanské válce a atomovému peklu s Ruskou federací, které povedou v první linii naši synové a dcery mentálně erudovaní na úrovni středověkého tmáře.

Pro odlehčení, ale rovněž k vážnému zamyšlení, jsem na závěr vybral krátký satirický snímek „Moderní vzdělávání“. Bohužel přesně tam někam naše školství pod taktovkou svazačky Valachové směřuje: 

Pokud by měl někdo zájem dát rovnítko mezi agresivní Rusko a mírumilovné USA (s kým jsme se to, díky Havlovi, vlastně spolčili), doporučuji prostudovat (zejména rusobijci Štětinovi a jemu podobným) následující výčet amerických válečných zločinů za posledních 400 let.

Václav Kytička

24. 4. 2016    zdroj
Barack Obama byl podroben kritice za tlak vyvíjený na Velkou Británii, informoval Interfax. Nespokojenost vyvolalo prohlášení amerického prezidenta, že Velká Británie se údajně přesune "na konec ve frontě" těch, kteří chtějí obchodovat s USA, pokud opustí Evropskou unii.

Na tiskové konferenci, kde Obama hovořil společně s britským premiérem Davidem Cameronem, vůdce USA řekl, že Spojené státy chtějí posílit vliv Velké Británie včetně dalších zemí Evropy.

Podle prezidenta USA je členství v EU výhodou Velké Británie. Právě díky této skutečnosti země projevuje své nejlepší vlastnosti. EU pouze umocňuje vedení Británie, ne naopak.

Toto tvrzení bylo vnímáno vedením organizace, která je zastáncem vystoupení Velké Británie z EU, jako pokus USA poučovat Británii.

Zejména vůdce Strany nezávislosti Spojeného království Nigel Farage je přesvědčen, že Obama chce přimět euroskeptiky, aby zmlkli. Při analýze vystoupení amerického vůdce Farage věnoval pozornost prezidentovým formulacím. Když Obama mluvil o "místě na konci fronty", použil britskou frázi "back of the queue" namísto pro Američany obvyklejší "back of the line". Podle vůdce Strany nezávislosti Spojeného království americký prezident jenom zopakoval slova Camerona.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

24.4. 2016   Rukojmí

Radim Valenčík
24.4. 2016
Když jsem psal dvojici článků o "sluníčkářství", měl jsem na mysli tento fenomén v našich malých českých poměrech. Zejména když jsem napsal:"Významným kritériem stavu společnosti je to, jak úspěšná je snaha VYVOLENÝCH v komplexu her TITANIC zdiskreditovat významné osobnosti, které jsou imunní vůči memplexu "sluníčkářství". Pokud obliba takových osobností roste, ukazuje to na krizi "sluníčkářství". Reakcí ze strany "sluníčkářů" je pak stupňující se nenávist nejen vůči příslušným osobnostem, ale i vůči celé zemi a všem normálním obyvatelům v ní. To jsou hořké konce "sluníčkářství"".
Měl jsem tím na mysli růst Zemanových preferencí v podmínkách masívní a zuřivé kampaně vůči němu, na čele které stojí veřejná média placená z našich peněz. Ono to ale asi platí nejen v našich poměrech, ale i ve velkém. Připomenu několik událostí z tohoto týdne:

24. 4. 2016    zdroj
Dokomplektování vrtulníkových lodí, které byla prodány Egyptu, může přinést ruskému vojenskému průmyslu asi 1,5 miliardy dolarů. Na podzim roku 2015 se Francie s definitivní platností zřekla mimořádné objednávky na ruské vrtulníkové lodi "Mistral": politická situace tomu překážela. Ve výsledku překoupil lodě z Francie Egypt. Ale zdá se, že Rusko stále pokračuje v získávání bonusů z této obchodní transakce.

Lodě, který získal Egypt, se ne náhodou nazývají vrtulníkové: byly projektovány pro ruské "Alligatory" Ka-52K a měly být vybaveny ruskou elektronikou a ruskými zbrojními systémy. To znamená, že dokomplektování "Mistralů" je druhá část rusko-egyptské dohody. Zpočátku nebyla zvěřejněna, ale byla samozřejmostí. Alternativou by byla výměna zařízení vrtulníkových lodí pro konstrukční zvláštnosti jiných výrobců. Což by mohlo vyjít ještě dráž, než vyjde ruská "doobjednávka". Která se, mimochodem, odhaduje na přibližně 1,5 miliardy dolarů.

Skutečnost, že egyptská armáda se chystá vybavit "Mistraly" ruským zařízením včetně prostředků radioelektronického boje, oznámila 20.dubna agentura TASS s odvoláním se na vlastní vojensko-diplomatický zdroj.

Konkrétní požadavek na nezbytné vybavení Egypt předloží v průběhu jednání s "Rosoboronexportem", naplánovaným na konec dubna - květen roku 2016. Předání "Mistralů" egyptskému námořnictvu je naplánováno na červenec-srpen.

Zda budou kromě navigačního vybavení a radioelektronických bojových systémů získány i vrtulníky (úderné vrtulníky Ka-52K, jejichž palubní úprava je uzpůsobena speciálně pro "Mistraly"), není jasné. Svého času to vedoucí prezidentské administrativy Sergej Ivanov nevylučoval a odhadoval nákup "Alligatorů" ještě asi na miliardu dolarů. V tomto případě budou muset egyptští letci absolvovat přípravný kurz pro úspěšné používání vrtulníků se souosými rotory. Námořníci, dvě posádky pro 180 osobách, již absolvují školení, které je nutné pro výkon služby na "Mistralech".

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Yekta Uzunoglu
24. 4. 2016
Na nedávném summitu Organizace islámské spolupráce vyzval turecký prezident Recep Erdogan k vytvoření společného orgánu pro boj s terorismem a k prošetření kořenů současné migrační krize. Přitom Erdogan již před konferencí při své návštěvě v Saúdské Arábii deklaroval, že vytvoří společně s Saúdskou Arábií společnou armádu a na té konferenci řekl, aby ta armáda nebyla jen armádou Turecka a Saúdské Arábie, ale všech islámských zemí. 


 Jen navenek, aby neiritoval občany Evropy a USA a dalších křesťanských zemí, kteří díky zrůdnostem ISIS jsou už senzibilnější vůči všemu, co se týká islámu, to odůvodňují tím, že islámskou armádu vytvářejí pro boj proti ISIS. A stáda "odborníků", kteří jsou financována z našich daní v evropských institucích ale i amerických institucích, vědí, že to byla právě Saúdská Arábie a následně Turecko, kdo podporují tyto zločinecké organizace!




A všichni dobře vědí, že je v Turecku dodnes dvacetimiliónovému národu Kurdů upíráno právo vzdělávání ve své mateřštině! Je všeobecně známé, že se Turecko nachází na 151. místě v žebříčku sledujícím svobodu tisku ve cca 180 zemích! Stovky novinářů byli jen v posledních dvou letech na přání vládnoucí garnitury Erdogana vyhozeni z práce, uvězněni či vyhnáni do exilu a řada redakcí novin byla zavřena, knihy jednoho z nejpopulárnějších novinářů-spisovatelů jsou zakázané! Takže ta islámská armáda, policie či zpravodajské služby nebudou orientované na boj proti terorismu, ale dle všeho na prosazování hospodářských zájmů Turecka, Saúdské Arábie, Kataru, Kuvajtu a dalších bohatých islámských zemí a to bezohledně - tak, jak to dobře umí!

Během summitu Organizace islámské spolupráce byl Erdogan zvolen prezidentem této organizace na dobu dvou let. Jestli se mu podaří vytvořit islámskou armádou, islámskou policii a pravděpodobně islámskou zpravodajskou službu, tak jsem si jistý, že pak nebude pro něj problém dorazit naši civilizaci, která i tak už umírá.

Evropský kapitál a s ním i politici, co jsou pochopitelně s kapitálem propojeni pupeční šňůrou stejně jako masmédia, skrývají před námi občany nebezpečí, které nám a našim dětem v budoucnu hrozí. Jen pro uvědomění této síly: přestavte si, že Turecko má druhou největší armádu v NATO a obrovský vojenský průmysl a Saúdská Arábie s Katarem, Emiráty a Kuvajtem má nepředstavitelné množství finančních prostředků! A mnoho "chudých"členů má milióny potencionálních vojáků! Že tato organizace je největší světovou organizací po OSN a má 56 členských zemí s cca 1,5 miliardou lidí! Pákistán má již dlouho jaderné zbraně a vše co k nim patří!

To už dávno není hra, ale předpokládám, že ani toto nepovede k činnosti EU a k přijetí potřebných opatření, která by měli učinit dnes už dobře zajištění evropští činitelé. Naopak jsem si jist, že některé podniky z EU a z USA v případě "objednávky" jim ještě dodají techniku, know-how a přitom si budou ještě mezi sebou nemilosrdně konkurovat, kdo jim co dodá, co dosud ještě nemají - jen kvůli "prachům"!

A Erdogan si té síly a slabosti EU a USA je plně vědom a ví, co by mohl se sjednocením té síly "dokázat" na úkor míru ve světe!

Toto už není hra, Evropo!

Psáno pro Novou republiku

Karel Sýs
24.4.2016

Po víceméně bulvární publikaci Gilese Miltona Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku vydává brněnské nakladatelství JOTA knihu Susan Butlerové STALIN & ROOSEVELT.
Kniha je to jako špalek – 672 stran a 28 stran fotografií – ale rozhodně nenudí a člověk cítí nutkavou chuť číst dál, dál postupovat minulostí až do dneška, kdy se ještě projevují vlivy, jež začaly působit v době, o níž kniha pojednává.

Už podtitul Portrét partnerství naznačuje, že nepůjde o oblíbené vynášení jednoho a proklínání druhého, jak je zlozvykem u hrubozrnných paralelních životopisů historických osobností a v případě knih typu Hitler versus Stalin o proklínání obou.

(Ani jinak velmi objektivní autorka se bohužel zcela nevyhnula dvojímu metru. Když cestou do Teheránu Stalin v Baku přestupoval na letadlo a ze tří strojů si vybral nikoli ten určený pro něj, nýbrž letoun Berijův, byla to paranoia. Když Roosevelt odjížděl na sovětské vyslanectví k jednání a v jeho voze seděl tajný agent, zatímco prezident jel v nenápadném autě oklikou, byla to opatrnost.)

S porozuměním pro nikoli černobílý běh událostí shrnuje autorka materiál nám vesměs nedostupný. Z toho důvodu je zřetelně bohatší dokumentace o jednání amerického prezidenta, zatímco u Stalina je nucena opírat se o občas nedoložené prameny, případně o svědectví jediné krajně nedůvěryhodné osoby, například Chruščova a dalších tragikomiků, kteří se snažili zakrýt osobní odpovědnost za přehmaty či zločiny, svádějíce vše na režiséra, zatímco sami napsali scénář.

Po bezmála třiceti letech neuvěřitelných lží ze strany tzv. historiků typu televizního žvanila Kučery má český čtenář konečně možnost zkorigovat svůj vnucený názor díky autentickým svědectvím a dokumentům. Ty mají tu přednost, že mohou sice být nazírány z různých úhlů, ale samy o sobě nelžou.

Appeasement, Mnichov, sovětsko-německá smlouva, válka… Ve světě se nestane nic, o čem by v konečném důsledku nerozhodoval tandem amerického prezidenta a sovětského generalissima.

Zlom přišel po Rooseveltově smrti. Do Bílého domu vstoupil válečný zločinec Truman, který nechal zavraždit statisíce nevinných civilistů, samozřejmě bezkontaktně – z bezpečné výšky.

Láme se i autorčin styl, jako by na ni přeskočilo něco z protisovětské hysterie. Avšak i teď zachovává dekorum a neuchyluje se k ranám pod pás. Nicméně se zdá, že se zejména v referování o atomové zbrani příliš spoléhá jen na americké prameny. Například tvrdí, že Sovětský svaz o superbombě nic nevěděl až do Trumanovy poněkud nejasné zmínky na postupimské konferenci. Na rozdíl od Roosevelta, který chtěl se Stalinem o bombě hovořit ve smyslu zachování světového míru, Truman v Postupimi podle vyjádření autorky „místo aby postupoval diplomaticky, jako skutečný státník, se v podstatě jen chvástal; ani slovem se nezmínil o nějaké spolupráci, o snaze udělat ze světa klidnější a bezpečnější místo, o nabídce vzájemného sdílení informací výměnou za urovnání problémů v Polsku, Rumunsku, Jugoslávii a Mandžusku“. Stalin zprávu vyslechl a údajně „nehnul ani brvou“. Churchill, na jehož pochybnou počest byla bomba pojmenována Fat Man (Tlouštík), si později zaspekuloval: „Byl jsem přesvědčen, že nemá nejmenší tušení, co mu právě řekli.“

Stalin byl však lepší hráč pokeru než Truman či Churchill. Rusové již dávno pracovali na tomtéž poli a teď jen pod Berijovým vedením práce urychlili. Berija zkrátka nebyl sexuální monstrum, které loví ženy z auta na moskevských ulicích, ale něco jako sovětský Oppenheimer a generál Groves dohromady.

Susan Butlerová se vidí nucena konstatovat: „Rusové ztratili ke Spojeným státům důvěru – přestali věřit jediné zemi, kterou do té doby považovali za svého spolehlivého a věrného přítele.“

Došlo to až tak daleko, že v březnu 1946 americké ministerstvo zahraničí oznámilo, že původní sovětská žádost o půjčku se v průběhu srpna ztratila. Ministr zahraničí James Byrnes později přiznal, že osobně dohlédl, aby příslušná složka zmizela: „Nechal jsem ji umístit do další zasunuté složky a byl jsem si stoprocentně jistý, že ji nový ministr financí Fred Vinson nebude hledat.“ Jak vidno, dějiny jsou často ovlivněny jednáním na úrovní předškolních dětí.

Kdo si láme hlavu úlohou osobností v dějinách, nechť si poslouží závěrečným citátem knihy, Stalinovým výrokem proneseným řadu let po Rooseveltově smrti: „Roosevelt byl velký státník, chytrý,vzdělaný, prozíravý a svobodomyslný vůdce, který prodloužil život kapitalismu.“

Já bych dodal, že budoucnost často dopadne jinak, než odhadují sebevlivnější protagonisté, ale také že nikdy nekončí, což se začíná zřetelně projevovat právě za našich dnů.

24.4. 2016   Rukojmí
Takže, pane Bendo, prostřednictvím paní předsedající, vy tady sedíte 24let, tak já se ptám, co jste tady řešili z těch tunelů polistopadové historie naší země (...)
... Vy jste tady řešili kupónovou privatizaci, Harvardské fondy Koženého? Ty nás stály 100 miliard. (…) Státní banky, které jste nechali rozkrást a které jste následně vyvedli do ČKA*/, kde jste to rozkradli po druhé
... A co lehké topné oleje. A konkurs Chemapolu. A Agrobanka za 50 miliard. A Bohemia za 20. A co kauza IZIP, peníze, které skončily někde na účtech ve Švýcarsku. Proč jste nevysvětlili tento tunel vašim členům ODS!
... ČKA nás stála 230 (236?) miliard. IPB měla 270 miliard špatných úvěrů.
... A co naše předsednictví Evropské unii spojené s kauzou ProMoPro. Pan Kalousek mluvil v Bruselu o ostudě ohledně Čapího hnízda.
Ne, vy jste udělali největší ostudu. Vy jste řešili kauzu ProMoPro za 180 milionů Kč, které odešly na účty nastrčených firem a které vybírali bílí koně v hotovosti.

... A co třeba mimořádná schůze kvůli solárním spekulantům?

... Celkem Češi - daňoví poplatníci zaplatí kvůli špatnému zákonu zhruba 600 miliard korun navíc za podporu solárních baronů, což je kvalifikovaný odhad Energetického regulačního úřadu. A navíc pět z dvaceti největších solárních elektráren mělo anonymní akcie. Kdopak asi byl jejich vlastníkem? Martin Roman? Nebo Háva od Kalouska? Kmotři? Nebo dokonce někteří poslanci?

... Když náklady na solární elektrárny začaly prudce klesat, ale podpora ceny garantované státem ne, očekávalo se, že vláda Mirka Topolánka nějak zareaguje. K ničemu nedošlo. Důsledky - jedno z největších tunelů na veřejné prostředky se tak potýkáme dodnes. Za rok 2016 vydá český státní rozpočet na podporu obnovitelných zdrojů téměř 44 miliard, z toho je dotace ze státního rozpočtu 22 miliard a zbytek zaplatí občané.

... Dotační podvody. Já se ptám, prostřednictvím paní předsedající, paní Němcové, ta tu sedí 18 let. Svolali jste mimořádnou schůzi třeba kvůli největšímu dotačnímu podvodu ROP Severozápad, kde byl tehdejší šéf Petr Kušnierz už odsouzen na pět let za to, že si říkal o úplatky? Právě dnes ho soud poslal do vězení na sedm let za ovlivňování dotačních projektů v hodnotě 1,4 miliardy korun. Zajímalo by vás, kdo ho do funkce dosadil? No přece ODS. Konkrétně tehdejší předseda regionální rady Jiří Šulc. A pan Kušnierz začal u soudu mluvit - o tom, jak ho ovládala chobotnice vedená lidmi napojenými na ODS. A vysvětloval to tady někdo?

... A proč jste ve Sněmovně neřešili privatizaci karlovarské Becherovky?
Nebo asi tady všichni trpíte ztrátou paměti. Tak já vám to připomenu. O privatizaci karlovarské Becherovky pravděpodobně rozhodlo to, že vítězná firma měla ve vlastnické struktuře Karla Schwarzenberga přítele finančníka Zdeňka Bakaly, který o několik let později brutálně ovlivnil privatizace OKD a z firmy vytuneloval 110 miliard korun.
... Vše kolem privatizace Becherovky se odehrálo ve středu 3. září 1997. O přestávce jednání Poslanecké sněmovny. Tehdy se pro strach z parlamentu narychlo sešla Klausova vláda a většinou hlasů upřednostnila nabídku pana Bakaly a Schwarzenberga. (...)

Pro tento projekt zvedli ruce všichni ministři za Občanskou demokratickou alianci. Je zvláštní, že členem ODA byl tentokrát taky pan Schwarzenberg. Byť většina Klausovy partaje podle pamětníků upřednostňovala firmu Stock. Nicméně vyhrál tedy pan Schwarzenberg a s panem Bakalou, a to přesto, že jejich podnikatelský záměr byl meziresortní komisí vlády označen za nejhorší. Proč jste tedy ve Sněmovně nikdy neřešili podivné okolnosti této privatizace, kterou prokazatelně ovlivnila vysoká politika, nikoliv ekonomické zájmy českého státu?

... Privatizace OKD. (…) Proč policie nezasáhla, když bývalý šéf Fondu národního majetku Češka podal trestní oznámení a pokusil se tento proces zastavit? Případ OKD je případ bezprecedentního bezcitného vytunelování firmy, kde jeho finančník Bakala a jeho kumpáni díky privatizaci získali a vytáhli z firmy OKD přibližně 110 mld. korun. Ano, vážení horníci, 110 mld. korun.

... A co je dneska výsledkem? OKD hrozí kolaps. Hrozí uzavírání dolů a propouštění horníků. Ptám se. Proč nehovoříme o této kauze a jejich důsledcích, která se významnou měrou dotýká státu? Je tu snad mimořádná schůze kvůli tomu? Jasné, že není. Pan Bakala byl přece sponzorem politických stran. Přece ODS a TOP 09. Jen v roce 2010 dal 15 mil. ODS a TOP 09 7,5 mil. A Věcem veřejným 6 mil. Já vás tedy žádám, abyste ty peníze vrátili firmě OKD. Vraťte to horníkům, abychom platili méně pro jejich předčasné důchody, které jsme jim slíbili… atd."

Česká konsolidační agentura

- vlk -
25.4.2016   Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Takže budeme pokračovat v krasojízdě, která byla započata včera a jež se točí kolem povyku jistých sdělovadel kolem připravované stížnosti na „zpravodajství“ kterého se nám dostalo od veřejnoprávní televize ohledně Ukrajiny. Tentokrát se hodlám zabývat čímsi, co se zove Hlídací pes a lze najít na internetu na adrese hlidacipes.org

Ten připravované televizní stížnosti věnoval tento materiál.

Včera jsem sliboval, že v dnešním dílu pojednám zejména mou korespondenci se šéfredaktorem tohoto webu - Robertem Břešťanem, kterou jsem s ním vedl po té, co jsem jejich článek o stížnosti objevil. Ačkoli byla pro mne velmi překvapující, výživná a řekl bych – charakteristická, bude všechno jinak. Protože než jsem začal klepat tyto řádky, samozřejmě, že jsem na Hlídacího psa najel a pidíl se, co kolem toho článku nového. A musel konstatovat, že skutečně je a že jde o podstatně silnější kávu, než o jaké jsem původně zamýšlel psát. Například i proto, že si do ní přihodilo cukříček pár lidí, kteří nejsou, zejména prapůvodním kosířům, zas až tak neznámí a také mi došlo, že jsem přehlédl jednu dost zásadní drobnost, která se mne dotýká osobně. Takže bude dnešní článek vypadat úplně jinak, než jsem původně zamýšlel. Inu už klasik byl, jak známo, názoru, že situace na frontě se mění každým okamžikem.

Nehodlám zcela opustit téma té mailové výměny mezi mnou a šéfredaktorem hlídacího .. čeho vlastně? Psa? Hm. Já si tohle označení pro novináře představuji zatraceně jinak, má li opravdu sedět, než výkon, který předvedl Robert Břešťan!

Ta korespondence s ním, byla vlastně brnkačka. Dovolil jsem si zaprotestovat proti tomu, že Robert Břeštan v podstatě informačně, ohledně stížnosti na ČT vykostil Kosu, protože to byla ona, kdo originálně o stížnosti přinesla primární informaci a nikdo jiný, a navíc jsem mu na sérii jiných původních článků v mého blogu doložil, jak historicky stížnost vznikala - s pomocí Kosy a jejích čtenářů. Odpovědí mi byla jen nadutá arogance páně Břešťanova – ve stylu: co ty nýmande vlastně chceš a proč votravuješ nás, velké novináře? Tak jsem mu to popsal, že jako by bylo stačilo, kdyby byl elementárně dodržel, pravidla, která jsou na Kose stanovena pro přebírání jejího obsahu.

Převzetí kteréhokoli materiálu nebo části z něj je zde mimořádně triviální a je řešeno tím to odstavcem na stránce Pravidla prostoru:

Všechny zde otištěné materiály jsou komukoli volně k disposici k dalšímu přetisku. Pod podmínkou, že bude uveden zdroj. Tedy vlkovobloguje.wordpress.com doplněný o index konkrétní stránky. Splněním této oznamovací povinnosti o původu článku, který je někým jiným převzat s Kosy NENI oblíbené označení zdroj s rozbalovacím linkem uvnitř někde, kde si toho normální čtenář ani nevšimne.

Vše by se bylo vyřešilo jednoduchou větu typu – promiňte, nevšiml jsem si či omlouvám se, nějak to napravím nebo snad díky za upozornění, jde o naše nedopatření. Atd. atd. atd.

Ne, šéfredaktor Břešťan jen konstatuje, že stránky Kosy navštívil a že koná určitě správně a já jsem jen, v jednoduché češtině – kverulující Pepek Vopruz. A on že dělá všechno správně. Fajn, už jsem mu to sice vzkázal mailem, ale zopakuji to tímto veřejně – já doposud měl za to, že máme v České republice jen tři neomylné, kteří necítí potřebu se nikdy a za nic omlouvat a to ani tehdy, jsou li flagrantně chyceni se staženými kalhotami

- Českou televizi a její radu

- Klause

- Zemana

Vidím, že jsem se hluboce mýlil. Tenhle výčet, po zkušenosti s šéfredaktorem Hlídacího.. co vlastně? .org musím rozšířit minimálně o jméno Robert Břešťan.

Nehodlám jej o členství v téhle exkluzivní společnosti ošidit a připojím k tomu hned osobní omluvu - promiňte pane Břešťane, že jsem neodhadl rozměr a potenciál vaší osobnosti a obtěžoval vás svými maily. Kdybych si byl uvědomil vaši velikost, rozhodně bych tak neučinil, neb i mně by bylo jasné, že někdo jako vy nutně musí mít obtíž při komunikaci s obyčejným plebsem, natož aby projevil nějakou ochotu o nápravu malicherných věcí. Jakkoli z mého hlediska malicherné nejsou. Protože Hlídací.. co vlastně? .org se veřejně prezentuje jako ten, kdo vlastně svou prací objevil a našel informace o přípravě stížnosti. A od něj to přebrali jako původní zdroj další - třeba Echo24.cz či Svobodné forum /na to se dostane zítra/ nebo sám Jakub Janda /přijde na řadu jako poslední/. Prostě vadí mi, když se někdo chlubí cizím peřím a ještě více tehdy, když jde jen a pouze o práci Kosy a jejích autorů. A tím spíše tehdy, když to dělají ti, co si říkají novináři a dokonce nezávislí. Kteří zjevně mají za to, že s amatéry typu vlk a další, co píší na Kosu, se nemusí bavit. Kdo dělal v BBC a ve Svobodce je asi nejspíš něco jako řiditel zeměkoule…. Člověk se holt učí celý život a já se novým poznatkům nijak nebráním ani ve svém velmi pokročilém věku.Tak o tomhle a v detailu měl původně být tento článek.

Měl, ale nebude. Protože i já jsem podlehl okamžiku a jednal zkratkovitě. Inu ješitnost je špatný rádce. Těžiště se v mezičase přesunulo jinam, měl jsem si například lépe prohlédnout rámec, do kterého onen hlídací instrument svůj článek o přípravě stížnosti zasadil. To je totiž daleko důležitější než zmínka o nějaké Kose. Dodávám s dvoudenním odstupem. Dám sem screenshot z titulky Hlídacího:


Takže článek o stížnosti na ČT je zařazen v sekci Ruské zájmy v Česku. Sic!!! Hned vedle zpráv o tom, že na Václavák se chystají jacísi Putinovi motorkáři, že Rusko fabuluje cosi o Dubčekovi a „bratrské pomoci“ a že rusofilům cosi nabízí sít VK.

Tohohle jsem si měl všimnout jako první věci!!! Neztrácet čas s panem šéfredaktorem kvůli podružnosti. Jo, měli by svůj webový název zkrátit z Hlídacího psa na Hlídací.org. To by sedělo přesně! Hlídací pes hlídá před všemi. Hlídací.org si může dovolit hlídat jen před některými a silně výběrově. Přesně tak jak to předvádí. A každý nepohodlný názor automaticky zařadit do škatulky Proruský agent. Jak zjevně učinil i u televizní stížnosti.

Protože kdo jiný může mít zájem na tom, aby ČT korektně informovala o konfliktu na Ukrajině než …. no ano , každý nespokojený musí být přece kremelský agent! Jinak by byl spokojený! Doufám, že si Břeštan a ostatní přečtou tenhle článek. Rozhodně na něj toho pána upozorním mailem. Ale netuším, jestli věnoval či věnuje pozornost předchozímu dílu, kde ve stejné věci pojednávám Echo24.cz. Takže cítím potřebu ještě jednou přetisknout jistou grafiku ze včerejška, včetně doprovodného komentáře, abych o něj pana šéfredaktora neochudil, v naději, že se třeba nad zjevenou skutečností trochu zamyslí:

Dovolím si v této souvislosti přetisknout grafiku, která popisovala tehdejší situaci, jak se vyvíjela důvěryhodnost jednotlivých hlavních medií před oněmi zasedáními televizní rady, kde si nespokojená veřejnost tehdy stěžovala. A protože jde o průzkum konaný v září 2014 a jeho výsledky jsou porovnávány s těmi, které byly získány o 7 měsíců dříve – v samém začátku ukrajinské krize a v daném časovém úseku žádná jiná událost než dění na Ukrajině ani stínem nedominovala dlouhodobě informačnímu prostoru, je zřejmé, co si celá veřejnost myslela o zpravodajských „výkonech“ veřejnoprávní TV!


Ovšem pro Radu to nebyl tehdy naprosto žádný důvod k zamyšlení – jde přece jenom o kverulanty!

Pokládal jsem za nutné učinit tento historický exkurz, abych zasadil ono připravované podání, které učiní jeho výhradní autor – kolega PP v nejbližších dnech, do rámce tehdejších reálií.

Za sebe říkám, že pokud bych já byl nějakým podivným řízením osudu tehdy členem Rady ČT, pak by mne průzkum , který by mi sdělil, že internetové zpravodajské servery se těší u veřejnosti řádově o 40% větší důvěryhodnosti než stejné informační výstupy z Kavčích hor, vyděsily k smrti. A rozhodně bych s tím chtěl něco udělat. Protože bych to musel brát jako známku, kterou ČT „získala“ u svých koncesionářů zejména za to, co předváděla „zpravodajsky“ kolem Ukrajiny!!! Nic jiného to být totiž nemohlo!

Nevím, zda jsem to napsal dostatečně triviálně, aby mi i pan Břeštan a jeho čtenáři a sympatizanti porozuměli. Budu doufat, že ano. Rád bych věřil i tomu, že se nad tím průzkumem zamyslí. Ale velké naděje si, popravdě, nedělám. Jestliže už informaci o přípravě stížnosti otaxovali na ruské zájmy v ČR, pak je mimořádně pravděpodobné, že už tehdejší průzkum označí za bud Kremlem zmanipulovaný nebo, při nejmenším, za výsledek kremelské propagandistické války!

To se nosí v Čechách. Kde všechno, co je nepohodlné, je prostě způsobeno Kremlem a jeho /placenými/ propagandistickými trolly. Nikdo jiný by totiž nemohl opravdu skvělé, poctivé a vyvážené zpravodajství ČT, vytvářené pány Šámalem, Pazderkou, Karasem a řadou dalších snaživců – ohledně ukrajinského konfliktu - napadat! To je možné jen v bolševismem postiženém a zaprděném čecháčkovsku, jak kdysi dávno, pokud si to dobře pamatuji /pokud ne, předem se omlouvám/, napsal na Aktuálně.cz Jan Urban. Ten se činil i u tohoto článku Hlídacího.org.  Ještě se Janu Urbanovi v tomto sloupku budu věnovat speciálně.

Ale zpět k tomu, jak to chodí jinde. Ohledně názoru konzumentů veřejnoprávních televizí na to, co jim tyto předkládaly ony o dění na Ukrajině.

Vzhledem ke svým jazykovým možnostem pracuji s německy mluvícími zdroji. Takže v dalším si dovolím šéfredaktora Břešťana a jeho spřízněné duše seznámit s tím, co se dělo v Německu a konkrétně ohledně ukrajinských zpravodajských relací veřejnoprávní ARD, která je pro mne cosi jako svatý grál veřejnoprávnosti a objektivity! Tedy ve srovnání s tím, co produkují Kavčí hory. Přesto, že v Německu jim přišily titul prolhaných medií!

Dovolím si Břešťana spol upozornit na tento link:

http://www.heise.de/tp/artikel/42/42784/1.html

Jde o informaci, že dozorující orgán německého veřejnoprávního vysílatele ARD, jež má identické postavení jako Rada České televize, byl atakován stížnostmi na neobjektivitu podávaných informačních výstupů. A popisuje jak postupoval a co zjistil při přezkumu jejich oprávněnosti - dám sem maličký výsek z toho linku v originále a aby to měl Břešťan and Co. snažší, dovolím si připojit český překlad.

Ukraine-Konflikt: ARD-Programmbeirat bestätigt Publikumskritik

„Fragmentarisch“, „tendenziös“, „mangelhaft“ und „einseitig“: Der Programmbeirat teilt über weite Strecken die Publikumskritik an der Berichterstattung

Der Programmbeirat der ARD kritisierte auf seiner Sitzung im Juni 2014 die Berichterstattung der größten öffentlichen Medienanstalt über den Ukraine-Konflikt. Die ausgestrahlten Inhalte hätten teilweise den „Eindruck der Voreingenommenheit erweckt“ und seien „tendenziell gegen Russland und die russischen Positionen“ gerichtet, heißt es im Resümee aus dem Protokoll (PDF) des neunköpfigen Gremiums, das Telepolis vorliegt. Wichtige und wesentliche Aspekte des Konflikts seien von den ARD-Redaktionen „nicht oder nur unzureichend beleuchtet“ worden, insgesamt zeigte sich die Berichterstattung „nicht ausreichend differenziert“, urteilen die Medienkontrolleure.

Konflikt na Ukrajině: Programová rada ARD potvrdila kritiku diváků

„Fragmentární“, „tendenční“, „nedostatečné“ a „jednostranné“: Programová rada sdílí z převážné části kritiku diváků na zpravodajství

Programová rada ARD kritizuje na svém zasedání v červnu 2014 zpravodajství největšího veřejnoprávního mediálního domu o ukrajinském konfliktu.

Vysílané pořady částečně “budily dojem předpojatosti“ a byly zaměřeny „tendenčně proti Rusku a ruské pozici“, jak stojí v celkovém Resumé z Protokolu devítičlenné rady /viz pdf. soubor na tomto linku: http://www.heise.de/tp/artikel/42/42784/42784_1.pdf /

Důležité a podstatné aspekty nebyly redaktory ARD “bud osvětleny vůbec nebo jen nedostatečně“. Celkově se zpravodajství jeví jako „nedostatečně diferencované“ usoudili mediální kontroloři z Rady.

Takhle pracovala rada německé veřejnoprávní televize! I ona mohla stížnosti hodit do koše a vydat k tomu stejně velkohubé jako univerzálně ospravedlňující prohlášení, že jde o kremelskou propagandu a činnost jejích souputníků v Německu. Mohla. Ale na rozdíl od té české, co ve stejném čase protestující veřejnost označila za potížisty a kverulanty z povolání /viz minulý díl tohoto seriálu/ navíc naprosto nevýznamně menšinové, ta německá všechna podání vzala vážně a jala se je pečlivě zkoumat. Se vší vážností a hlavně poctivě. A nikoho ani nenapadlo, aby ty, co si v Německu stěžují, nějak okřikoval nebo dokonce denuncioval jako prokremelské podvraťáky. To se v Německu nenosí.

A když německá televizní rada zjistila, co stojí ve zlomkové informaci výše, začala jednat i redakce zpravodajství ARD, která se předtím hájila podobně jako Šámalové, Pazderkové a Karasové. Byť daleko decentněji a slušněji. Viz další odstavec z onoho linku:

„Teilweise besteht die Tendenz, die Kritik intern als eine ‚Kampagne von Ostdeutschen und Linken‘ darzustellen“, vermutet Maren Müller, Vorsitzende der Initiative Ständige Publikumskonferenz. Die NGO erhält inzwischen fast täglich Hinweise aus dem Publikum der öffentlich-rechtlichen Sender. Zur Zeit betreffen sie mehrheitlich Berichte über die Ukraine. „Vorwiegend stammen unsere Mitglieder übrigens aus den alten Bundesländern, ohne besonders politischen Hintergrund“, erläutert die Medienaktivistin auf Anfrage von Telepolis.

Částečně /v ARD/ existuje tendence kritiku interně interpretovat jako „kampaň východních Němců a strany Die Linke“, vyslovuje podezření předsedkyně iniciativy Stálá konference publika. Její organizace dostává v mezičase téměř denně upozornění diváků na veřejnoprávní vysílač. V poslední době v převážné většina na pořady o Ukrajině.“ Převážně stěžovatelé - naši členové, pocházejí z tzv. starých spolkových zemí a to bez politického pozadí“, konstatuje mediální aktivistka na dotaz Telepolisu /server, z kterého to přejímám/.

A co že bylo výsledkem a jak na zjištění programové Rady reagovalo vedení zpravodajství ARD? Tohle:

vyjádření šéfredaktora zpravodajství veřejnoprávní německé televize ARD Kai Gniffkena k tomu ,jak ARD referovala ohledně konfliktu na Ukrajině:

originál

http://blog.tagesschau.de/2014/09/29/zwischenbilanz-der-ukraine-konflikt-in-der-tagesschau/

české kompendium je k nalezení na Parlamentních listech, takže si ušetřím práci s překladem.

Ale neodolám, abych z toho článku PL maličký kousek z vyjádření Kaie Gniffkena neocitoval:

Šéfredaktor ujišťuje, že redaktoři se vždy snažili informovat co nejobjektivněji a rozhodně neměli zájem, ať už z jakéhokoliv důvodu, informovat tendenčně.

Na druhou stranu se prý v diskuzi objevilo množství sebekritiky. Zxdnešního pohledu by prý určitě redaktoři některé věci zdůrazňovali jinak a volili jiné formulace. S odstupem jsou ale vždy věci jasnější. „Možná jsme ale skutečně až příliš následovali hlavní názorový proud. Možná jsme skutečně měli dříve ukazovat podstatu pravicových skupin na Ukrajině,“ připouští zkušený novinář, který v čele německého veřejnoprávního zpravodajství stojí již od roku 2006. „Možná jsme německému divákovi málo vysvětlovali, jaké zájmy má v oblasti Rusko. Možná jsme též mohli být kritičtější ke stanoviskům NATO,“ přibližuje závěry redakční porady.

Německo musí být, včetně svých veřejnoprávních vysílatelů a jejich kontrolních orgánů nepochybně samým futrálem prokremelské trollovštiny! Alespoň soudě podle reakcí v diskusi pod článkem Hlídacícho.org o připravované televizní stížnosti. Ta je tedy chutná! A vyskytují se v ní jména dobře známá kosířům. Ty ostatní, ačkoli většina z nich má totálně pěnu u úst když požaduje psí smrt pro prokremeslské podvraťáky /jo vážení, já pamatuji dobu, kdy takoví jako vy podepisovali petice s názvem Psům psí smrt!/, hodlám pominout. Stejně jako to dělám s jejich komplementárním doplňkem na stránkách Kosy - míním tím fanatické zemanisty /zemanista podle vzoru Jehovista/. Budu se věnovat jen jménům na Kose známým. Pro osobitý půvab jejich sdělení. Kdo má zájem o celou diskusi najde ji na konci Břešťanova článkuúplně dole.

Začnu nickem SuP

Prapůvodní kosíří, kteří se rekrutují ještě z vlkových sympatizantů v době našich společných polemik s příznivci české TopolánkovskoKalouskovskoNečasovské lumpenpravice na Aktuálně.cz vědí, o koho jde. Netřeba ho nijak představovat. A mohu jen potvrdit, že moje babička měla pravdu, když o jistém typu lidí prohlašovala, že z dubového šifonéru baletku neuděláš. Takže si dovolím SuPa ocitovat:

SuP napsal – dne 22.4.2016

Když jste v 1969 vydali “Neprošli”, stačilo vám na to 35 stránek. Akorát ty fotky nebyly barevný. Jinak tytéž kecy. Rusům a těmto jejich “materiálům” dnes už věří pouze takoví zoufalci jako jste Vy.

Ano SuPe máš pravdu – ty a podobní jste přesvědčivě DOKÁZALI, ŽE DOKÁŽETE a dokazujete to každý den! Dokonce VÍC NEŽ TUŠÍTE! V celé zemi a samozřejmě i v České televizi.

Ale SuP je jen taková snadná rozcvička. Dáme si něco maloučko onačejšího. Na řadu přichází paní Sylva Šaurová. Osobně k mé velké lítosti. protože paní Sylva kdysi patřila do autorského kmene Kosy. Tak ta napsala v diskusi Hlídacího.org toto:

Sylva Šauerová napsal – dne 20.4.2016

Hahaha. Nejlepší ovšem je, že ČT se má jmenovitě omluvit
– příslušníkům Berkutu,
– Viktoru Janukovyčovi,
– FSB,
– Vladimiru Putinovi, Sergeji Lavrovovi a dalším ruským politikům,
– Alexandru Zacharčenkovi a dalším představitelům Doněcku a Luhansku,
– ruským médiím za šíření nepravdivých tvrzení o jejich činnosti,
– občanům Ruska za soustavné dezinformování o jednání jejich země.

Tohle zplodil nějakej skutečnej šílenec. (smajlík) Problém nastane, až se bude muset podepsat. Na to dosud nenašel dost statečnosti. “P.P.” asi stačit nebude.(smajlík)

No paní Sylvo, protože máte osobní a dost dlouhou zkušenost s Kosou i vlkem, tak byste měla vědět, že na Kose jisté skupiny zásadně publikovat nemohou. Mohla byste si snadno vzpomenout na první odstavec Pravidel prostoru Kosy, který zní takto:

Nikomu nezakazujeme vstupovat ani vyslovit v diskusi svobodně názor. Výjimkou jsou pouze usvědčení lháři, fanatici a psychopati. Tito nechť si najdou jiný prostor, kde budou otravovat jeho majitele a čtenáře. Tady je to vlkovo a podle toho bude se lháři, fanatiky a psychopaty zacházeno.

V tom druhém pak stojí toto:

Jsem rozhodnut nekompromisně chránit svoje autory. Dobrý autor si čtenáře vždycky najde. Opačně to neplatí.

Obojí jste si kdysi vyzkoušela na vlastní kůži. Než jste se rozhodla sama, ze své vůle se s Kosou rozejít.

Třeba byste svůj výlev nebyla napsala. Kdyby vám Břešťan nezamlčel, ve svém nabobství a bohorovnosti, že informaci o stížnosti na ČT vykutal a ověřoval na Kose. Třeba. Nevím.

Co ale vím naprosto určitě je, že byste nepochybovala o tom, že stížnost, když to publikovala Kosa, určitě podána bude a se všemi náležitostmi. Máte pravdu - PP by opravdu nestačilo. Ale věděla byste, že to podání nesestavoval určitě žádný šílenec. A že to není o odvaze. A že by bylo naivní si myslet, že identitu vlka a ostatních autorů Kosy nikdo, z k tomu příslušných, bystrozrakých a bystrouchých orgánů, nezná. Ostatně sama jste mi kdysi… Pokud si ještě pamatujete. Abych si dával pozor, že….. Vězte, že pokud bych to byl tenkrát nebral vážně, tak určitě nejpozději v okamžiku, kdy se ukázalo, že jistá spřátelená organizace odposlouchávala, mimo jiné – německou kancléřku a francouzského prezidenta. Když oni, tak že by nějaký vlk a jeho blog měli pardon?

Nakonec mi zbývá Jan Urban. Ostatně, slíbil jsem výše, že se mu ještě v tomto textu budu věnovat speciálně:

Jan Urban napsal – dne 20.4.2016

Ta stížnost je anonymní? Copak, copak?  Jen při běžném prolétnutí lze velmi snadno najít právně napadnutelná tvrzení. Co by asi soudruzi říkali na soudní a férovou při a posouzení?  A jak by asi představili konkrétní autory konkrétních žalovatelných tvrzení? Axjakým způsobem by to dokládali? Žalovat, prosím! 

Jan Urban

Tohle je jiný tabák než nějaký Sup nebo paní Sylva….

Jan Urban zběžně prohlédl a našel žalovatelná tvrzení…. A chce férovou a soudní při! Asi má na mysli cosi jako Nagygate nebo řidiče Smetanu a jeho tykadla. Řekl bych. Nebo aspoň cosi jako Tunel plný krve a soudní podání jistého pana Šťávy….

Musím doznat, že Jana Urbana jsem si dlouho velmi vážil. Ale přesně do chvíle, než jsem s ním začal kdysi dávno velmi tvrdou polemiku ohledně kauzy Josef Šťáva versus český stát na Aktuálně.cz

Podivoval jsem se tehdy mimořádně jednostrannému pohledu právě Jana Urbana na tuto velmi nestandardní při. Od člověka jeho minulosti a formátu jsem tehdy očekával naprosto nepředpojatý přístup, založený na objektivní interpretaci faktů. Místo toho to bylo jednostranné zaujetí Šťávovy pozice. Divit jsem se přestal ve chvíli, kdy se ukázalo, že Jan Urban je vlastně členem Šťávova týmu…..

Po téhle zkušenosti jsem ztratil o Janu Urbanovi jakékoli iluze. Takže mne nijak nepřekvapuje jeho Žalovat, prosím!

Jo, Jene Urbane, obětujte prosím ještě trochu svého vzácného času, když zrovna nepracujete pro Josefa Šťávu a prosím poohlídněte se v džungli českých zákonů, jestli tam neexistuje nějaký funkční ekvivalent §103 německého trestního zákoníku, kterým nyní bude souzen německý komik Jan Böhmermann! Zkuste jej najít, když už vyzýváte k tomu souzení nepohodlných…..

No já se už trošku podíval za vás… A kouzlo nechtěného funguje opravdu dokonale. Merkelová našla svůj § 103. U nás by to mohlo být ze stejných číslic. Co takhle číslo 310?

Tedy § 310


Rozvracení republiky

(1) Kdo v úmyslu rozvrátit ústavní zřízení, územní celistvost nebo obranyschopnost České republiky anebo zničit její samostatnost se účastní násilných akcí proti České republice nebo jejím orgánům, bude potrestán odnětím svobody na osm až dvanáct let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku.

(2) Odnětím svobody na dvanáct až dvacet let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku, nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt,

c) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu,

d) způsobí-li takovým činem závažné ohrožení mezinárodního postavení České republiky, nebo

e) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

(3) Příprava je trestná.

Myslíte, že by se to na to dalo navléci? No já se mezi tím zkusím poradit s Lexem. Jestli už jsme tak daleko, že by PP, potažmo já, jsme mohli být popotahováni za přípravu stížnosti na obsah zpravodajství ČT a její následné podání v rámci § 310. Pokud mi Lex nebo některý jiný právně fundovaný a verzírovaný kosíř sdělí že ano, veřejně sděluji, že se ještě pokusím PP jeho úmysl zcela vážně rozmluvit. On má totiž, na rozdíl ode mne, svůj život ještě zcela před sebou.

Nicméně konstatuji, že hájíte velmi pozoruhodný typ demokracie. Kdy nevhodný názor a dokonce regulérní stížnost mají být, podle vás, tvrdě sankcionovány!!! Tohle jste jako disident chtěl a požadoval? Pokud ano, pak je škoda, že jste se nezmínil daleko a daleko dříve!

A když už budu v těch konzultacích s Lexem, protože jsou, jak se zdá, při styku s jistými lidmi podmínkou přežití, požádám ho také o názor, jak by asi vypadala a dopadla případná soudní pře kvůli podání například PP nebo mne na hlidacipes.org v tom smyslu, aby tento web před soudem prokázal, že stížnost na zpravodajství ČT kvůli Ukrajině z nějakého důvodu naplňuje dostatečně důvody jeho zařazení do rubriky Ruské zájmy v Česku.

Já osobně to beru za urážku a předpokládám, že PP také. A docela by mne zajímalo, jak by tohle šéfredaktor Břešťan dokazoval. Problém je ovšem v tom, že jako důchodce si sotva mohu dovolit financovat soudní spor. To říkám na rovinu. Ale pokud bych k tomu byl donucen….

Když už jsem vzpomenul jméno Jan Böhmermann, to nejspíš bude něco jako ruský propagandistický James Bond, ne? Z mého, balíkovského, hlediska se dopustil opravdu dost nechutné urážky tureckého prezidenta. Jenže v Německu pořád ještě panují úplně jiné poměry než ty, které konvenují šéfredaktorovi Břešťanovi a Janu Urbanovi.

Intendant ZDF /obdoba generálního ředitele ČT/ Thomas Bellut na jejímž kanále onu urážlivou básničku v rámci svého skeče Böhmermann odprezentoval, mu veřejně slíbil veškerou právní podporu své veřejnoprávní stanice a to až do úplného skončení sporu!

Čeští demokraté urbanovského střihu tím nejspíš budou totálně šokování.

Ale kdybych jim chtěl způsobit snad až smrtelnou újmu o tom, kam až všude se vetřeli prokremelští záškodníci rozvracející západní demokracie, pokusil bych se je donutit podívat se na tento díl satirického pořadu Die Anstall – opět z produkce už zmíněné německé veřejnoprávní stanice ZDF. Je ze září 2014 a je věnován tomu, jak německý mainstream, včetně obou veřejnoprávních stanic – ARD a ZDF referují o Ukrajině…..

Pevně doufám, že Jan Urban a Robert Břešťan vládnou alespoň základy němčiny a že si udělají čas na shlédnutí toho videa.

Pánům Břešťanovi, Urbanovi, SuPovi a paní Sylvě Šaurové sděluji ohledně stížnosti na Českou televizi následující:

• stížnost, její tvorba, podání a smysl nemají a neměli NIKDY žádnou vazbu na Rusko a je přísně soukromou iniciativou, bez jakékoli cizí ingerence,
• smyslem té stížnosti NENÍ šikana zpravodajské redakce ČT, ale naprosto zásadní, hrubá a fakticky doložená nespokojenost s tím, co ČT svým koncesionářům jako zpravodajství nabízí,
• cílem je náprava poměrů a to přibližně někam k úrovni nastavené německými veřejnoprávními vysilateli ARD a ZDF a to jak co do obsahu, tak přístupu k veřejnosti a jejím připomínkám a to včetně Rady. Protože jako český televizní koncesionář naprosto nechápu, proč bych za své peníze měl dostávat nesrovnatelně méně než koncesionář německý.

Pánům Urbanovi a Břešťanovi adresuji svoje přesvědčení, že demokracie, alespoň tak, jak jí rozumím já, není výběrová, tedy jen pro někoho. Je buď pro všechny nebo pro nikoho. A to dokonce i pro ty, co mají naprosto odlišný názor. A že už vůbec není jejich klackem na ty, co si dovolí mít jiný názor než oni dva a jejich čtenářstvo.

P.S.

když jsem článek dopsal, v souladu s jeho textem jsem odeslal Robertu Břešťanovi následující mail:
Odesláno:‎23. ‎4. ‎2016 14:43
Komu:Robert Břešťan
Předmět:Re: Protest

Dovoluji si vás upozornit na zítřejší vydání Kosy. Je tam velký materiál, který pojednává váš přístup k té připravované stížnosti na zpravodajství ČT. Jistě si počtete. A nezapomeňte upozornit i Jana Urbana. Jistě si počte také.

vlk

A přišla mi následující odpověď:

Robert Brestan (brestan.robert@gmail.com)
RE: Protest
Dnes 23. 4. 2016, 14:47:31
Komu: vlkp@post.cz

Myslím, že ani pan Urban ani já si na podobných webech moc nepočteme.

Robert Břešťan

Nejsem překvapen. V článku jsem s tím kalkuloval předem. Viz v úvodu:

Odpovědí mi byla jen nadutá arogance páně Břešťanova – ve stylu: co ty nýmande vlastně chceš a proč votravuješ nás, velké novináře? 

Pane šéfredaktore Břešťane, slibuji, že už vás osobně maily otravovat nebudu.

- vlk -
25.4.2016 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Další z těch, co věnovali stížnosti na zpravodajství ČT, zpracovávané PP pozornost a řekl bych, ve stupni až hraničícím tentokrát s hysterií je server s histrionským názvem Svobodné forum. Ten se věnoval té stížnosti z gruntu! To je tedy matroš jak má být!

Slovo matroš jsem použil v tomto případě zcela záměrně. Protože jsem si nemyslel, že je možné něco takového, co dalo dohromady tzv. Svobodné forum prostřednictvím klábosnice svého pana editora Jana Scheinosta dohromady, napsat, aniž by člověk nebyl v rauši. Ale je dost pravděpodobné, že se mýlím, což bude nejspíš tím, že jsem s žádným matrošem, ani s nějakou jeho lehčí formou, nikdy nepřišel do styku. Takže jsem si myslel.. no on nám to na hodinách deskriptivy dobře říkával náš pan profesor Beneš – studente, myslet, znamená pranic vědět, píši pět… 

Ale přeci jen napsat takový článek jako Scheinost? Tak to bych za střízliva za plného vědomí nesvedl. To přiznávám na férovku. A už vůbec bych nesvedl, pro mne absolutní korunu tohoto dílka, kterou prý přičinil jeden z členů televizní rady Zdeněk Šarapatka, který podle Scheinosta vyjevil toto:
 

"Je-li ‚stížnost‘ autentická, pak je to rarita. Tenhle proruský elaborát jako vystřižený z dílny KGB je totiž k mání na internetové stránce, jejíž spolutvůrce je Ivan David. Ano, Zemanův exministr zdravotnictví! A Zemanovu lásku k Moskvě ani netřeba komentovat. I tady zněl úkol jasně. Už ne zastavit muže s koženou brašnou, ale skrz pohůnky Kremlu zavřít ústa České televizi. Možná poslední baště svobodných zpráv v naší zemi. I kdyby přišlo na Radu ČT deset tisíc proruských nebo pročínských lží týdně, nevadí. Za svobodu slova tenhle boj určitě stojí!,"

Obvykle si hlavní jouke (čti džouk -pozn.NR :-D)) v těchto případech nechám na samý závěr jako finále. Tentokráte, ale se budu svému normálnímu postoji protivit a začnu tím úplně nejlibovějším kouskem…

Fascinuje mne, že podání se stížností ještě na Radu ani nedorazilo a radní Šarapatka má naprosto a neotřesitelně – jasno!

- jde o proruskou nebo pročínskou lež!!!!!

- přesněji – je to proruský elaborát jako vystřižený z dílny KGB!!!

- je k mání na stránce portálu, jejímž spolutvůrcem je Ivan David

- a musí to být proruské, protože David má velmi blízko k Zemanovi

- a všechno to byl předem daný úkol – muž s koženou brašnou nesmí za žádnou cenu projet!!!

– a je to dílo proruských pohůnků! Aby zavřeli ústa České televizi!

Takhle prosím veřejně a nahlas uvažuje ten, kdo má dohlížet na férovost konání České televize a kontrolovat, zda naplňuje svůj veřejnoprávní statut!!! A ani trochu se nežinýruje!!!

Velmi a velmi doporučuji radnímu Šarapatkovi, aby si přečetl, vedle dnešního dílu tohoto miniseriálu i ty dva předchozí. Z předvčerejška a včerejška. Ale zejména ten včerejší. V tom včerejším Jan Urban radil – ŽALOVAT, prosím!!!

Kdybych ho chtěl poslechnout a když už je vzpomínán Dr. David, řešil bych situaci, kdybych se rozhodoval mezi tím, zdali se mám, v případě radního Šarapatky nejdříve obrátit na doktora práv či na doktora psychiatra.

Nechápu totiž, jak si radní ČT může vůbec dovolit použít slovo pohůnek o někom, kdo si dovolí připravovat stížnost. Podle zákona! Tohle je totiž sprostá a podlá urážka. Pokud to Šarapatka skutečně pronesl a Scheinost si to nevymyslel. A popravdě, musím pečlivě zvážit, co s tím. Jestliže tohle je radní s takovýmhle uvažováním a vyjadřováním, tak jak může vůbec nějaká rada fungovat? Už v prvním dílu této minisérie jsem vyslovil přesvědčení, že čekat na stížnost nějakou efektivní reakci, po všech minulých zkušenostech s ní, může, eufemisticky řečeno, očekávat jen nezřízený optimista. Tehdy jsem ovšem neznal Šarapatkův výlev v plném detailu. Nyní tvrdím, že s lidmi, jako je on nic sebeméně pozitivního očekávat nelze. Je jasné, že on pro pohůnky, jak nazývá ty, kteří si dovolí tu neslýchanou drzost, že zdokumentují přešlapy redakce zpravodajství, navíc pohůnky pro ruské, metodami KGB, nikdy nevyslyší!

Musím opravdu popřemýšlet, co s tím dál. Zda ve svém věku snad dokonce podat žalobu pro urážku na cti a krátit si zbytek svých dní chození po soudech a platit k tomu právníky nebo snad poslat na Šarapatku stížnost předsedovi Rady nebo začít zkoumat, zdali existuje v parlamentu, který Radu a její členy volí, nějaký dozorující orgán a stěžovat si tam. Nebo nad tím jen mávnout rukou a konstatovat, že by to všechno bylo jen marné hledání příslovečné lampárny.

V každém případě v mezičase doporučuji Scheinostovi a hlavně tvoru jménem Šarapatka, aby si dobře a detailně prostudovali to, co jsem včera psal v komentáři věnovaném Hlídacimu psu.org

Zejména tu pasáž o jednání a konání programové rady německé veřejnoprávní ARD, když si stěžovali němečtí koncesionáři. Zkouším si představit, že by některý člen německého dozorujícího orgánu nazval stěžující si prokremelskými pohůnky, pracující metodami KGB….

Jak říkám, musím si to pořádně nechat projít hlavou. Protože ačkoli nejsem autorem stížnosti, ten člověk se sprostě otřel o Kosu a tím i o mne osobně, neb to byla Kosa, která stála u samých začátků formulování stížnosti. Než budu pokračovat v téhle lince, myslím, že by Šarapatka neudělal špatně, kdyby navštívil lékaře. Neb trpí evidentně stihomamem.

Server Nová republika, kde Dr. David určitě hraje dominantní roli skutečně převzal z Kosy následující sérii článků o připravované stížnosti
 

Stížnost na ČT je hotova – co dál? Díl I. | KOSA NOSTRA …

Stížnost na ČT je hotova – co dál? Díl II. | KOSA NOSTRA …
Stížnost na ČT je hotova – co dál? Díl III. | KOSA NOSTRA
Stížnost na ČT je hotova – co dál? Díl IV. | KOSA NOSTRA ..
Stížnost na ČT je hotova – co dál? Díl V. dokončení | KOSA …
Stížnost na ČT – veřejný archiv | KOSA NOSTRA zostra

tak jako přebral a přebírá z Kosy a z jiných zdrojů v podstatě všechny texty, které publikuje. Ale speciálně z Kosy Nostry tak nečiní rozhodně Ivan David, nýbrž jeho editor Václav Dvořák. Ivan David s Kosou nikdy neměl, nemá a nebude mít vůbec nic společného. To mohu zaručit. A dokonce jsem přesvědčen, že se nejspíš Kosy i štítí. A to nejpozději od té doby, co zjistil, v jaké pozici je Kosa k Miloši Zemanovi.

Viz například
 
Hulvátský nabob nebo prostě lhář? | KOSA NOSTRA zostra …

nebo v poslední době ohledně návštěvy čínského prezidenta
 
Ta čína, co nám servírovali minulý týden byla docela hnusná …
Osobně se divím, že Nová republika vůbec ještě něco z Kosy bere. I když je toho, už delší čas jen zlomek toho, co dříve. Takže tím to je myslím dostatečně otaxován Šarapatkův stihomamský výlev, že za vším stojí právě Ivan David nebo dokonce sám Miloš Zeman. Kdyby si Šarapatka dal sebemenší rešeršní práci, asi tak na úrovni žáka třetí třídy praktické /nikoli základní/ školy, snadno by se k tomu byl dobral. Ovšem on nic takového nepotřebuje, protože on má hned jasno – jde o akci prokremelských pohůnků a s rukopisem KGB…

Naproti tomu se nedivím, že tenhle totální blábol spolkl i s navijákem Šarapatkovi editor Scheinost. Web, za kterým nestojí nikdo menší než Pavel Šafr prostě senzace potřebuje. Tenhle pán je opravdu zajímavá figura. Taková věčná putovní cena české žurnalistiky. Který řídil z pozice šéfredaktora opravdu snad v téhle zemi všechno – počínaje dětským Abíčkem a konče Bleskem… Já osobně, jako dlouholetý čtenář Lidovek, ještě dneska, doslova s hrůzou, vzpomínám na šafrovské období Lidových novin…..

Takže nejsem nijak překvapen tím, že jeho editor Scheinost po tom Šarapatkově blábolu vyjel jak kapr po moučném červu. Přesně podle hesla – nejdřív střílím a až pak se táži, vlastně – nejdřív buším do klávesnice a pak teprve ověřuji a přemýšlím, tam napálil Ivana Davida.

Osobně zvažuji, jestli jsem to s tím slovem přemýšlím, ve spojení s panem Scheinostem nějak nepřehnal…. Když totiž v jeho článku čtu například tohle:

Na textu stížnosti zaujme vedle rozsahu i systematičnost práce, formální kvalita zpracování i to, kolik času musel autor či autoři zpracování stížnosti věnovat. Analyzují v ní nejen obsah a vyznění jednotlivých pořadů, ale i článků a veřejné debaty, v nichž vystupovali redaktoři České televize, včetně odkazů na cizojazyčné studie či reportáže zahraničních televizí, serverů a agentur.

Ano editore Scheinoste, představte si, že jsou i privátní blogy, které si potrpí na to, aby autoři na nich publikující odváděli systematickou rešeršní práci, dokonce i velkého rozsahu, pokud to jejich text, který má být zveřejněn, vyžaduje, že je vyžadována určitá formální kvalita zpracování a že umí používat a používají editory s automatickou kontrolou pravopisu. A že na své texty nebo redakci Kosy nelitují spousty a spousty času. A to všechno představte si – zdarma!!!!

Kdybyste trochu sledoval Kosu, zjistíte, že minimálně jednou týdně je na Kose konstatováno, že nechce a nepotřebuje žádné příspěvky, protože nemá žádný náklad. A i ten nejprostší návštěvník jistě postřehl, že Kosa nezveřejňuje žádnou reklamu. Z jednoduchého důvodu – Kose nemá vydání. A obejde se tedy bez peněz. Pokud její autoři a já, jako majitel blogu, budeme ochotni celou záležitost pojímat jako svou zábavu a povyražení. A dokud vydržíme zdravotně.

Ano, správně jste zjistil, že hlavní osobou v tomhle prostoru je jakýsi vlk. Ale hlavní personou stížnosti na ČT je jistý PP. Nikoli vlk.

Ale vás trápí cosi jiného - tohle:

Kdo stojí za tímto webem, nelze jednoznačně a prokazatelně zjistit, protože se vyznačuje velkou mírou konspirace. Na stránkách s podtitulem „Blog obyčejných lidí pro obyčejné lidi o politice, ekonomii, fotbálku a všem ostatním, čím žije současná Česká nebo Slovenská republika“ vystupují všichni autoři (blogeři) důsledně pod přezdívkami – Vlk, Veverka, Všudybylka, Mireček, Jezevec, Lex, Germanicus, Český maloměšťák, Forrest, Gerd, Edita, Leo K., Pacho a dále pod různými zkratkami a fiktivními jmény.

Špatně editore Scheinoste, špatně! Web se nevyznačuje žádnou mírou konspirace. Nejde o web. Jde o soukromý blog. A konspirace není žádná. Jen elementární ochrana soukromí před blázny, trolly a věčnými slídiči. Tak jak přikazuje první pravidlo pohybu na internetu!

Naprosto mylným a hrubě zavádějícím je vaše konstatování, že VŠICHNI autoři /blogeři/ vystupují důsledně pod přezdívkami. Není to pravda. Několik se rozhodlo, že bude psát pod svým plným občanským jménem. A já jim vyhověl. Stejně tak jako těm, kteří chtějí používat nick. Těch druhých je přirozeně většina. Protože vědí, jak to na /českém/ internetu chodí.

Já se nijak netajím, že sám pod nickem píši. Kdysi dávno, když jsem začal chodit na politické diskuse internetu byl důvod jednoznačný – osobní bezpečnost. A to rozhodnutí se ukázalo být prozíravých a správným. Dnes, kdy jsem dávno v důchodu už to elementární krytí nijak zvlášť nepotřebuji. A mohl bych se ho vzdát. Nicméně – příští rok to bude přesně 20 let, co jsem prvně vstoupil do politických diskusí na internetu. Pod svým nickem. Který, jen tak mimochodem, nosím už skoro 40 let jako druhé jméno. Říkají mi tak doma i řada přátel a známých. Stejně jako mému synovi – zajíci. Ano, podle toho ruského večerníčku /ha to je jasná stopa, co?/, který se vysílal, když byl kluk maličký. A zajíc byl jeho hrdina. Tak já přece musel být ten druhý – vlk. To dá rozum!

Dnes, po oněch skoro dvou dekádách internetové existence mám, sebestředně, za to, že nick vlk je zavedenou značkou. Na rozdíl od mé občanské identity. Takže se její internetové hodnoty nehodlám vzdát. A když možnost nicku dopřávám sobě, bylo velmi podivné, kdybych stejnou výsadu nedopřál ostatním. Pokud o to stojí.

Ostatně – novinách a časopisech se běžně používají značky, Ondřej Neff se podepisuje na NP soustavně jako Ashton. Také vám jedno či druhé vadí? Nebo vám, jak se ostatně domnívám, jde o cosi jiného? Abyste mohl, řekněme – zjišťovat a řekněme – hlásit?!

No tak to pak ovšem máte smůlu! Velkou smůlu.

Ono vám to ostatně nevychází ani s tím rešeršováním. Oceňuji sice, že na rozdíl od Echa24.cz a hlidacipes.org jste se dobral alespoň toho, že prapůvodním zdrojem informací o televizní stížnosti není Hlídací pes, nýbrž Kosa s tím šestidílným seriálem ze začátku tohoto měsíce, ale kdybyste chtěl psát pro Kosu, musel byste se pane správče, pardon – pane editore, sakra víc snažit! Alespoň tak, že byste se propracoval až k prapůvodním kořenům celé záležitosti. Jsou také na Kose a naleznete je zde:  

Necháme ČT, aby nás oblbovala jen tak? Ne – vytvoříme speciální web!

a zejména zde:  

Jak to bude se stížností na Stížnostech?

Takže tak editore Scheinoste… Nemáte to lehké. A nepřipadáte si, tak trochu.. jak to říci a neurazit, což rozhodně nechci.. takže, řekněme jako někdo, kdo by možná měl vyhledat odbornou pomoc doktora Ivana Davida? Šaraptkovi jste zbaštil jeho stihomamství, kádrovat nemůžete neb nemáte kde a jediné, co vám zbylo je nakonec tenhle blábol – jinak nemohu totiž tenhle váš duševní výplod charatkerizovat:

Kromě „nápravy“ se tedy */ve stížnosti – pozn. vlk/ žádá i veřejná sebekritika – stejně jako v dobách stalinismu, kdy se provinilec proti režimu musel před popravou veřejně ke všemu doznat a posypat si hlavu popelem.

Opět špatně editore Scheinoste! Tragicky špatně! Zoufale špatně. To, co se opravdu žádá jsem napsal už ve včerejším dílu. Zopakuji vám to:

• cílem je náprava poměrů a to přibližně někam k úrovni nastavené německými veřejnoprávními vysilateli ARD a ZDF a to jak co do obsahu, tak přístupu k veřejnosti a jejím připomínkám a to včetně Rady. Protože jako český televizní koncesionář naprosto nechápu, proč bych za své peníze měl dostávat nesrovnatelně méně než koncesionář německý.

Jo a ještě k té vaší utkvělé snaze kádrovat lidi v blogu Kosa Nostra. Nebylo by na čase abyste si začal zametat před vaším prahem, když už jste tak akurátní? Co kdybyste začal s vlastním šéfíkem? Ujišťuji vás, že nikdo o kom já bych věděl, že je podmínečně odsouzený, pro Kosu nepíše. Ale třeba to jen nevím. A může být, že i vy o deliktu svého šéfredaktora taky nemáte ani tušení. Takže pro ten případ si dovoluji vám nalinkovat tohle:

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Byl-pry-tak-opily-ze-nemohl-chodit-Pavel-Safr-nafasoval-trest-za-rizeni-v-opilosti-Alkohol-deprese-leky-396022

- ea24 -
24. 4. 2016  Eurasia24

Obyvatelé obce Limanskoje v ukrajinské Oděské oblasti se postavili na rozhodný odpor členům nacionalistického „praporu“ Azov, kteří přijeli odstranit Leninův památník. Podporovatelem Azova je český europoslanec za TOP09 a STAN, velký „komunistobijec“ (v 60. letech člen KSČ) Jaromír Štětina. 

Obyvatelé obce Limanskoje v ukrajinské Oděské oblasti se postavili na rozhodný odpor členům nacionalistického „praporu“ Azov, kteří přijeli odstranit Leninův památník. Podporovatelem Azova je český europoslanec za TOP09 a STAN, velký „komunistobijec“ (v 60. letech člen KSČ) Jaromír Štětina.

Ochrana Leninových památníků před nacisty a „dekomunizátory“ na Ukrajině má symbolický význam coby vyjádření odporu proti rusofobii a fašizaci ukrajinské společnosti.

Členům Azova, kteří přijeli zničit památník do Limanského, se s pomocí autobusu a lana podařilo odstranit vrchní část památníku. Dílo ale dokonat nestihli: na místě se sešli místní obyvatelé, kteří se s ničiteli poprali a s pokřikem „fašisti!“ je zahnali, přinutili nasednout do autobusu a místo opustit.