Anton Mardasov
18. 5. 2016
Aby bylo možné hlouběji zatáhnout Moskvu do konfliktu, Washington formuje nové koalice. Pod tlakem vnějších sil je v syrské provincii Aleppo formována další velká opoziční koalice. Jejím cílem je podle oficiálního prohlášení zničení DAEŠ*. Jak informují arabská média, bude nazvána Severní armáda nebo Severní fronta, podle vzoru stávající Jižní fronty, která bojuje v provincii Deraa a je podporována podle expertů Blízkovýchodního centra Carnegie v Bejrútu Spojenými státy, Evropou, Saúdskou Arábií a Jordánskem.

Podle informací arabskojazyčného tisku s odvoláním se na americké diplomatické zdroje se dříve USA a Turecko dohodly na rozšíření koordinace činností s cílem rozsáhlé ofenzívy proti DAEŠ v severní části Aleppa, zejména na město Manbidž, nacházející se v blízkosti turecké hranice a kontrolované DAEŠ. Koordinací je chápána také letecká podpora USA a podpora tureckým dělostřelectvem.

Média věnují rovněž pozornost tomu, že v poslední době se konalo setkání zástupců opozice z provincií Idlib, Latakie a Aleppo s důstojníky rozvědky USA, Turecka, Kataru a Saúdské Arábie. Údajně mezi nimi byla uzavřena dohoda, jejíž smysl je následující. Velké skupiny jako Ahrar al-Sham, Jaish al-Islam, Failak al-Sham a další se bezpodmínečně musí podílet na operacích Severní fronty. V opačném případě budou zařazeny do seznamu teroristických organizací OSN.

Je také uváděno, že turecké úřady v dubnu pozastavily práci všech takzvaných "dobročinných organizací a nadací" v pohraniční oblasti, aby byl tak vyvíjen tlak na ty skupiny, které mají jakékoliv pochybnosti o nutnosti vstupu do nové koalice.

Jak poznamenává expert Rady pro mezinárodní záležitosti RF a Institutu pro Blízký východ Sergej Balmasov, nová aliance se svým složením shoduje se salafitskou koalicí Jaish al-Fath (Armáda vítězství), zformovanou v březnu 2015 za podpory Ankary a Rijádu, vedenou Dzhebhat al-Nusrou** a stále úspěšně působící v Idlibu.

Kromě syrské větve Al-Káidy ***, skupiny al-Nusra, tam jsou Ahrar al Sham, Jund al-Aksá ... a další. V Sýrii jsou stále vytvářeny nějaké koalice a příznačné je, že v nich většinou dominují Saúdové. To znamená, že v případě tzv. Severní fronty jde opět o "přelévání" těch samých skupin z koalice do koalice.

Význam těchto kombinací, skořápkářských akcí, je jasný - co nejvíce pustit žilou režimu Bašára Asada, ale také vtáhnout co možná nejhlouběji do syrského konfliktu Rusko a Írán. USA tak v době příměří vytvářejí situaci, při níž právě ony, ne Rusko, ovlivňují konflikt. Je však třeba podotknout, že to neznamená, že USA budou přímo všechno vést. Jak jsem již řekl, v syrském konfliktu i nadále posilují své pozice příchozí ze Saúdské Arábie. Například aktivizace syna Usámy bin Ládina Hamzy, který opět vyzývá mudžáhidy, aby se sjednotili a bojovali, je tak říkajíc, článek právě tohoto řetězu.

SP: Oficiálním cílem Severní fronty je jako by boj proti DAEŠ.

Je možné, že tomu tak skutečně je. V současné době se DAEŠ stal docela vážným nepřítelem monarchií Perského zálivu. A v případě, že DAEŠ nebude odstraněn, není známo, na koho udeří silněji - na Asada nebo na Saúdskou Arábii s SAE. Vysvětlím to. Saúdové považují al-Nusru, Ahrar al-Sham a další za protiváhu DAEŠ. Například ve skupině Ahrar al-Sham v mnohém převládá vojenské křídlo Muslimského bratrstva****, které v syrské čtvrti Yarmouk na jihu Damašku vážně utrpělo působením teroristů DAEŠ.

Popularita DAEŠ na Blízkém východě roste. Například, velká část spiknutí, která jsou neustále odhalována ve Spojených arabských emirátech nebo KSA, to není fikce místních bezpečnostních služeb. Situace je opravdu vážná: probíhá aktivní kampaň mezi původním obyvatelstvem a gastarbajtry proti stávajícím režimům, prý je nutné odbourávat přežitky historických epoch, aby všechno bohatství patřilo všem muslimům, ne hrstce bezohledných šejchů.

Právě to je důvod, proč dnes saúdské bezpečnostní služby aktivně spolupracují s al-Nusrou, Ahrar al-Sham a USA, a navzdory příměří i nadále dodávají opozici zbraně - střelné, RPG, ATGM.

SP: Ale podpora DAEŠ zvenčí stále pokračuje ...

Obvinění proti Kataru a Saúdské Arábie, spočívající v tom, že pokračují v podpoře DAEŠ, jsou spravedlivá částečně. Je jasné, že nikdo to nebude dělat přímo, podpora je poskytována prostřednictvím různých soukromých nadací, darů, ale také prostřednictvím poboček DAEŠ v jiných zemích. Avšak Turecko doposud jednoznačně pokračuje v podpoře "chalífátu". Jak napsal známý vojenský historik Bernard Fall, jakákoli povstalecká hnutí, která jsou v přechodné fázi, se dlouhou dobu musí opírat o týlovou podporu, jinak budou jednoduše zničena. A jak jsme viděli, teprve od okamžiku aktivního zapojení se do syrského konfliktu Ruska a Íránu utrpěl DAEŠ taktické ztráty.

Zástupce ředitele Ústavu politické a vojenské analýzy Alexander Chramčichin zdůrazňuje, že hlavním cílem jakékoliv vytvářené opoziční koalice v Sýrii ve skutečnosti bylo a zůstává svržení Bašára Asada.

DAEŠ a al-Nusra také plní tuto funkci. Samozřejmě že není známo, nakolik "chalífát" vyšel zpod kontroly svých kurátorů, ale stal se nepřijatelným z několika důvodů. I když ve skutečnosti rozdíly mezi DAEŠ, al-Nusrou, Ahrar al-Sham nejsou, nicméně sjednotit se a bojovat v jednotné frontě nemohou hlavně proto, že jejich pohlaváři bojují o vliv.

Proto Západ rukama jako by "umírněnějších" skupin, které nejsou zahrnuty do seznamu teroristických, i když jimi jsou, bude imitovat boj proti těm radikálnějším. Kam toto všechno povede, je těžké říci. Uvádí se, že práce Severní fronty bude založena na principu fungování opoziční koalice Jaish al-Fatah, v jejímž čele je Dzhebhat al-Nusra. Ale také se uvádí, že Severní fronta bude použita k tomu, aby vytlačila Dzhebhat al-Nusru z provincie Idlib a města Azaza. Rozpor je zřejmý.

Všimněme si skutečnosti, že jestliže útok skupin Severní fronty, jak je uváděno, bude proveden na Azazu a Jarabulus, pohraniční města s Tureckem, přes něž dostávají teroristé posily, pak bychom měli očekávat jejich střety s kurdskými oddíly, kterým nyní také aktivně pomáhají Spojené státy. Kurdové, jak je známo, by chtěli obsadit tato místa, aby byla konečně uzavřena syrsko-turecká hranice a spojeny kantony Afrin a Kobani ...

Celkově je možné tuto spleť, kde všichni bojují proti všem, velmi obtížné rozuzlit. Titíž Američané ne vždy vědí, koho si aktuálně vybrat, a často provádějí situační rozhodnutí, aniž by předem věděli, jak se dostanou z této situace ... A upřímně řečeno, nevěřím nejen v to, že koalice Severní fronta dosáhne nějakých úspěchů v boji proti DAEŠ, ale ani tomu, že bude vůbec realizována jako akceschopná sila.

*, **, ***, **** - organizace byly uznány teroristickými, jejich činnost je na území Ruska zakázána

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Břetislav Olšer
18.5. 2016   Rukojmí
Za dobrotu na žebrotu, aneb Zrob susedovi dobře, os.re ti plot, není prostě na planetě citovanější národ než ten židovský, který má přitom ve světě jen kolem 20 milionů lidí a jeho Izrael s osmi miliony je jen zlomkem rozlohy arabského území, s jehož obyvateli už století vede krvavý boj…
Židé zkrátka objevili pro lidstvo Boha, napsali Starý zákon, dali nám etický kodex Desatero i nejproslulejšího člověka planety - Žida jménem Ježíš Kristus; odvděčili jsme se jim antisemitismem a holocaustem s šesti miliony povražděných židovských bytostí...

Občas mě knihovny či instituce, jež za to mají čárku, pozvou na přednášku či besedu, jelikož jsem asi jediný, co za to nic nechce; tu povídám i s fotografiemi o Vietnamu, Kanadě a Africe, jindy zase o Izraeli, Židech a bůhví, o čem ještě. Nedávno přišla řeč nejen na pařížské a bruselské vraždění za svobodu projevu, ale i na značně agresivní vzpoury muslimů za to, že zveřejnili karikatury proroka Muhammada. Mluvilo se též o protestech proti papeži Benediktu XVI. za to, že veřejně přečetl bratru pár set roků starý citát císaře Manuela II. Paleologa o tom, jaký že to byl prorok Muhammad kruťas a násilník, což je prokazatelný fakt... A byl jsem palič, co způsobil oheň na střeše přítomné minority pedagogů...

A to jsem ještě dodal, co by se Židé museli uprotestovat, když jsou všude k mání texty takových antisemitů, jakými byli Voltaire, Goethe, Dostojevský. Němcová, Sládek, Neruda či Bezruč, kteří svoji zášť vůči Židům nikdy neskrývali. A bylo zle. Pedagogové se do mě pustili, jak si dovoluji špinit génie české i světové kultury a umění. Jako by zapomněli, čím vším Židé i židé prošli, jak krutý k nim byl i středověk, kdy řádila inkvizice, cenzura a paličství toho nejhrubějšího zrna.


Řekl jsem rovněž, že třeba v roce 1215 lateránský koncil dal na papír, že Židé za ukřižování Krista nemohou žít v křesťanské společnosti, pak římský císař Karel IV. nařídil pogromy na Židy v Norimberku, o pár let později inicioval papež Řehoř IX. (Gregorius IX) pálení hebrejských knih a přesvědčil francouzského krále Ludvíka IX., aby v Paříži spálil 10.000 výtisků Talmudu, což by vydalo za čtyřiadvacet plných formanských vozů. A dne 19. srpna 1263 nařídil Jakub I. Dobyvatel, král aragonský, církevní cenzuru hebrejských textů a v roce 1592 papež Klement VIII. odsoudil Talmud a další hebrejská písma jako „obscénní“, „rouhačská“ a „hanebná“ a nařídil, aby všechna byla zabavena a opět, kam s nimi? Na hranici, kde byla spálena…

V roce 1349 lidé upalují Židy. Myslí si totiž, že zavinili morovou epidemii, která se přehnala Evropou....

A co všechno jsem ještě řekl, že se pedagogové tolik rozohnili? Třeba že Židé nikdy nevyšli do ulic podle muslimského mustru, když někdo z těchto textů veřejně citoval, ani nepálili francouzskou vlajku za Voltairova slova: „Naleznete v Židech jen nevzdělaný a barbarský národ, soustřeďující v sobě odedávna jen nejšpinavější lakotu a nejodpornější pověru, jakož i nepřekonatelnou nenávist vůči národům, které je mezi sebou trpí a obohacují…. Židé vždy se učili u jiných národů a sami jiné národy ničemu nenaučili. Peníze byly řidítkem jejich činů pro všechny doby…” A to byla prosím řeč o tom samém Voltairovi, jenž prohlásil: "S vašim názorem nesouhlasím, ale dám přesto život za to, abyste ho mohl svobodně říkat..."

Dne 22. listopadu 1793, 18. Kislev 5554, francouzský distrikt Strasbourg v Alsasku-Lotrinsku přijal protižidovský zákon, zakazující obřízku a nošení vousů. Nařizoval také spálení všech knih psaných hebrejsky. Ani všechny řečí francouzské "osvícenecké" revoluce o rovnosti opět nebránily Voltairovi zdůraznit, že Židé jsou neodpornější lidé na světě. Tato urážka byla uvedena do praxe ve 40. letech 20. století, kdy režim vichistické Francie shromáždil a nacistům předal 61 tisíc Židů, aby byli zlikvidování v plynových komorách.

Dělali snad Židé někdy pogromy proti Rusům? Nebylo tomu spíš naopak, přestože se mohli bránit nařčením Dostojevského? Ani dnes, pokud se texty tohoto spisovatele někde objeví, nedrancují za to Židé ruské velvyslanectví. A že si Dostojevský nebral servítky: „Žid, kdekoli se usadil, tam ještě více snižoval a kazil lid, tam ještě více upadala lidskost, ještě více klesal stupeň vzdělanosti, ještě hnusněji se rozšiřovala beznadějná nelidská chudoba a s ní zoufalost!”

Nepokrytými antisemity jsou i otec českého symbolismu Otokar Březina (1868–1929) nebo proslulý literární kritik František Xaver Šalda (1867–1937). Ten se dokonce ve svém ústředním díle Boje o zítřek neštítí toho, aby psal o Židech jako o kreaturách, které „vysávají krev vesničanů, pustoší kraj jak mor a jejich domy stojí na lidských mrtvolách“. Všechny dosud zmíněné osobnosti jsou však slabým odvarem proti postavě katolického kněze a básníka Jakuba Demla (1878–1961), který za německé okupace tak mohutně podporuje protižidovskou vlnu, až je po válce obviněn z kolaborace. Nakonec, i díky přímluvě básníka Vítězslava Nezvala (1900–1958), dostává jen krátkou podmínku.

Snímek Břetislav Olšer

A Neruda? Ten dokonce sepsal studii Pro strach židovský, kterou až v roce 1935 vydal Jaroslav Slavata, spolupracovník týdeníku Fronta. Neruda se dosti zatvrzele staví proti asimilování židů do české společnosti a mimo jiné píše: „Židé starali se přehorlivě, aby o nich nebylo mluveno jako o Židech a „velkopokrokový evropanský” český tisk je v tom všemožně podporoval… Kdo o židech něco špatného napsal, byl židozednáři umlčován a prohlášen za nekulturního barbara a zrádce… ”

O tom, že Židé dali základ našemu průmyslu, už ale Neruda nenapsal. A že Moser vybudoval tradici karlovarského skla, židovský vynálezce Kolben stál za vznikem ČKD, bratři Gutmennové vybudovali Ostravské doly a Rotschild že postavil Severní dráhu a Vítkovické železárny. Rod Weimannů že zase založil teplické sklárny na válcované a tabulové sklo, další Židé založili Fezko Strakonice, Koh-i-nor, Solo Sušice, oděvní závody Prostějov a ještě u nás postavili první cukrovary a prádelny, dokonce Žid Jellinek vybudoval první likérku a lihovar…

Za to vše jsme se jim odvděčili holocaustem a Bezručovým běsem, který svolával na hlavy židovských uhlobaronů za to, že nad Ostravicí strměly jejich paláce, z jeho krve a jeho potu... (Co by dnes psal Bezruč o lidumilovi Bakalovi, co ožebračil statisíce horníků a jejich rodin?) Přesto po nás Židé nikdy nepožadovali veřejnou omluvu. Tu by spíš měli chtít Židé od Britů za to, že si Shakespeare v Kupci benátském vylil zlost na Židech, když jeho Shylock chtěl libru masa ze svého dlužníka. Dluh však nedostal, navíc přišel o majetek a ještě se musel nechat pokřtít…

Jen jednou se Židé postavili proti věhlasnému umělci. To když zakázali, aby se v Izraeli hrály skladby Richarda Wagnera, jehož nenávist vůči Židům asi začala ve chvíli, kdy se dozvěděl zlovolnou zvěst, že údajně není synem svého otce, ale matčina milence. A tím měl být prý židovský herec Ludwik Geyer. Wagnera měl tento fakt natolik pobouřil, že se nakonec stal duchovním otcem německého nacionalismu. V tom si notoval se svým zetěm H. S. Chamberlainem, který ve svých Základech devatenáctého století ((Die Grundlagen des neunzehnten Jahrhunderts) psal o „skvělé nordické rase” a neschopných lidských „křížencích” zvaných Židé.

Wagner pak sám vydal elaborát Das Judentum in der Musik - Židovství v hudbě. Zostudil v něm mezi jinými Mendelssohna či Offenbacha a nechal je vyškrtnout ze seznamu německých komponistů. Zostudil tak v obecné rovině všechny minulé, současné i budoucí židovské hudební skladatele v čele s Mahlerem a dalšími, i kdyby se narodili třeba sto roků po Wagnerovi. Asi zapomněl, že nejvíce zhudebňovanými básnickými texty v dějinách evropské církevní hudby byly hebrejské žalmy z 2. století p. n. letopočtem.

Napětí však v tomto ohledu povoluje, o čemž svědčí vyjádření Daniela Barenboima, což je židovský pianista a dirigent: „Hitler a Wagner by se museli obracet v hrobě.“ řekl a komentoval tak skutečnost, že izraelský židovsko-arabský orchestr pod jeho vedením odehraje skladby Richarda Wagnera v berlínském amfiteátru Waldbühne, kde během Olympijských her v roce 1936 vzdávali němečtí atleti hold Adolfu Hitlerovi. Přestože byl Wagner brilantní skladatelem, byl donedávna Izraelci zcela bojkotován pro své rasistické a antisemitské postoje; Adolf Hitler Wagnerovu hudbu miloval a má se za to, že jej inspiroval i jeho antisemitismus...

MVDr. Rachel Bocková z Kirot Hashikma mně k tomu řekla: …“V pátek 27. října 2000 se v Tel Avivu první koncert Wagnerovy hudby přesto odehrál, ne však bez potíží. Hned na počátku vstal v auditoriu osmdesátiletý muž, který přežil holocaust a roztočil nad hlavou plastikovou řehtačku. Celý incident ukončil jeden z uvaděčů, který muži rušivý nástroj vzal. Ten pak na otázku, proč s sebou přinesl řehtačku, odpověděl: “Protože jsem nesehnal bombu…”

Snímek Břetislav Olšer

Když jeden z nejprestižnějších festivalů vážné hudby - Wagnerovské hudební slavnosti - slavil sté výročí, na úvod jubilejního ročníku zazněla Wagnerova opera Tannhäuser. Vůbec poprvé v historii pak vystoupil v Bayreuthu Izraelský komorní orchestr, jenž zahrál Sigfriedovu idylu, ale i díla židovských umělců. Jedna z houslistek odmítla odjet na festival se slovy: „Byla jsem se podívat v Majdanku a nedokáži si představit, že bych mohla hrát v Hitlerově oblíbeném Bayreuthu…“

První veřejný a předem ohlášený koncert Wagnerovy hudby v Izraeli měl justiční předehru. V úterý 24. října 2000 odmítl telavivský obvodní soud koncert v Rišon Lecijon zakázat, jak to požadovali přeživší holocaust. Alibistický argument židovského soudce zněl: „svoboda výrazu vyžaduje vyslechnutí a prodebatování širokého spektra názorů a že přeživší holocaustu nebudou koncertem přímo dotčeni“…

„Neformální bojkot děl Richarda Wagnera trvá hned od založení státu Izrael v roce 1948. Nicméně rozhlas a televize tento bojkot uvolnily již koncem 80. let a příležitostně Wagnera vysílají. Pokus o první živou produkci se datuje rokem 1981, kdy Izraelský filharmonický orchestr zahrál Wagnera jako přídavek. Jedna houslistka, přeživší holocaust, přitom na protest odešla z pódia, zatímco jeden uvaděč, rovněž přeživší, naopak vylezl na pódium, odhalil hruď a ukazoval jizvy způsobené nacisty…“ vzpomínala MVDr. Ráchel Bock, když jsme spolu byli na koncertu z děl mj. Antonína Dvořáka v Tel Avivu.

Adolf Hitler s Wagnerovou snachou Winfruidou Wagnerovou, rozenou Williamsovou, jež byla dlouholetou Hitlerovou osobní přítelkyní, na festivalu v Bayreuthu...

Dov Šilanski, bývalý mluvčí izraelského parlamentu tvrdí, že zákaz Wagnerovy hudby v Izraeli by měl trvat tak dlouho, dokud její hraní bude rušit spánek jediné stařenky, která přežila holocaust. Izraelci však zákaz uvádění Wagnerovy hudby, jež se stala hymnem hitlerovských vojsk, před několika roky zrušili. Přesto se pořád uskutečňují Hitlerem v duchu německého nacismu znovu iniciované Wagnerovské festivaly v bavorském Bayreuthu, v divadle, které postavil sám Richard Wagner, duchovní otec německého nacionalismu.

Kvalitu hudby skladatelského génia však nelze opomenout. Navzdory mindrákům a submisivnosti lidské zrůdy zvané Hitler. Ani když H. S. Chamberlain, jenž se v roce 1908 oženil s Wagnerovou dcerou Evou, šířil antisemitismus svého tchána. Ten propagoval myšlenku, že „židovství samo o sobě je neschopné, jak svým zevnějškem, svou řečí, ale především svým zpěvem, který se odvažuje nazývat uměním“…

Tolik část mé přednášky, která vzbudila spoustu nevole. A nic nezmohlo ani mé tvrzení, že z tehdejším dvanácti miliónů Židů, kteří podle Voltaira lidstvu nic nedali a jen brali, jich už sto sedmdesát sedm získalo Nobelovu cenu, zatímco z miliardy a čtvrt muslimů se jich může tímto oceněním pochlubit jen sedm… Antisemitismus ale žije dál; nejvyšší islámský duchovní Íránu Ali Chameneí nedávno vyzval muslimy k bojkotu všeho, co pochází z Izraele. Na výzvu reagoval izraelský lékárník Meyer M. Treinkman ironickým „doporučením“ všem muslimům:

„Muslimové s nemocným srdcem, neužívejte Digitalis, neboť ho objevil Žid Ludwig Traube. Bolí vás zuby? Neužívejte Novocaine, objevený Židem Alfredem Eihornem. Vzýváte Alláha a máte cukrovku? Pak neužívejte inzulín, protože ho objevil Žid Oskar Minkovski. Kdo z vás, muslimové, onemocněl syfilisem, přestaňte užívat Salvarsan, objevený Židem Dr. Paulem Ehrlichem. Ani se nepokoušejte testovat, zda sifilis máte, protože takový test připravil Žid Wasserman. Trpíte, ctitelé Koránu, křečovým onemocněním? Pak přestaňte užívat chloralhydrát, připravený Židem Oskarem Leibreichem.

Muslimské ženy, co milujete své krásné potomky. Dostalo vaše dítě záškrt? Zdržte se užívání Schickova preparátu, poněvadž Bella Schick byl Žid. A nechraňte své dítě před dětskou obrnou, protože vakcínu proti obrně objevil Žid Jonas Salk. Neměli byste se léčit na TBC, poněvadž streptomycin proti této smrtelné chorobě objevil Žid Zalman Waxman. Muslimští lékaři, měli byste při své praxi vyřadit všechny objevy a zlepšovací postupy židovského dermatologa Judase Sehna Benedikta, židovského plícního odborníka Frankela a mnoho dalších světově proslulých židovských odborníků v lékařství.

Není přesto všechno nenáviděnější národ než ten židovský. Důvod? Ukřižovali přece svého Žida Krista, čímž dali prostor konkurenci, aby si napsala Nový zákon a Kristovi připravila zmrtvýchvstání, čímž na svět přišlo křesťanství, jež dalo zatratit židovské plémě oficiálním dokumentem ze 4. lateránského koncilu. Židé od roku 1215 museli nosit odlišující znamení na oděvu (žluté kolečko a bílý skládaný krejzlík, v Osvětimi žlutou Davidovi hvězdu), aby nemohli vstupovat do manželství s křesťany. Nesměli se věnovat řemeslům, ani vlastnit a obdělávat půdu, nesměli se stravovat ve veřejných hostincích. Zbaveni téměř všech práv zůstávali židé majetkem panovníka… Údajně se věnovali lichvě...

Francouzský historik Jacques Le Goff k tomu napsal: "Postavení středověkého lichváře je opravdu zvláštní. Z dlouhodobé perspektivy ho současný historik chápe jako předchůdce kapitalismu - ekonomického systému, který se navzdory svým nedostatkům a nespravedlnosti i přesto, že byl v určité době vystaven zevrubné kritice a potupě, na Západě stává nositelem pokroku." Pojem lichva měl již od starověku odlišný význam – jako lichva byl označován „jakýkoli příjem úroku za půjčené peníze“. Palestina a Izrael…

Nebyli to však Židé, kdo vymysleli tzv. lichvu. V roce 1462 guvernér Perugie Hermolaus Barbarus založil první Monti di pieta, oficiální veřejnou půjčovnu, která na nízký úrok půjčovala prostým lidem. Systém půjčoven se rozšířil i do řady dalších zemí a těšil se nakonec i podpoře církve, ostatně první půjčovny spravovaly církevní řády. V některých zemích pak církev iniciativu půjčování prostým lidem převzala a nakonec nepůjčovala nejen prostým a nejen na nízký úrok. Ve středověku dále rostl význam Židů jako věřitelů, kteří byli stále častěji ztotožňováni s lichvou a lichvářstvím, k čemuž je však přinutily diskriminační podmnínky jejich života, sužovaného výše uvedenými příklady nelítostného antisemitismu... http://finmag.penize.cz/penize/262541-anatomie-lichvy

Povídá Kohn Roubíčkovi: „Tuhle jsem četl, že prej jsme tu naši zemičku zaprodali Americe a Západu.“

„A tady zase píšou, že jsme se zaprodali Rusku a Číně,“ Roubíček Kohnovi.

„No, řeknou, Roubíček! Není to krásný, prodat takovej aušus hned dvakrát?" Inu, po přednášce mi sebevědomě řekla jedna paní, jakoby z oka vypadla učitelce Štěpánové z Brna, pro kterou USA osvobodily Evropu od Hitlera: "Kdybych byla Židovka jako vy jste Žid, také bych asi byla neobjektivní..." Zneklidněla až po mém sdělení, že jsem křtěný valašský katolík. Pohrdlivě a nedůvěřivě se ušklíblla, aby po mé nabídce, jestli jí mohu ukázat, že nemám obřízku, zrudla a bez pozdravu opustila sál...

- vlk -
18.5.2016 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Když jsem na pondělek psal článek k té neuvěřitelnosti, kterou předvedl, bohužel ministr vlády České republiky a navíc pro kulturu - !!!sic!!! - Daniel Herman, vyslovil jsem očekávání, že Česká televize zareaguje stejně jako v případě hejtmana Haška, pozve ho do vysílání, kde ho Lukáš Dolanský podrobí stejně tvrdému a nekompromisnímu výslechu, jaký převedl s Haškem. Na rovinu říkám, že s tímhle novinářským stylem nemám problém. Zejména ne tehdy, když jde opravdu o vysvětlení mimořádně závažných kroků vrcholných představitelů země, kterým tedy, na rozdíl od brněnského Haškova focení s Nočními vlky, naprosto neuvěřitelné norimberské extempore rozhodně bylo.

Haškovy fotky totiž neznamenají žádný závazek do budoucnosti nebo jasné oslabení historické pozice republiky a ohrožení klíčových zájmů jejich občanů, jak je tomu v případě Hermanovy akce.

Vlk míní, Česká televize koná. Reagovala sice bleskurychle – Herman opravdu hned v pondělí na ČT 24 byl. Jenže nikoli na ostrém interview v Událostech, kde by jej haškovsky griloval Lukáš Dolanský, aby předvedl, že všem měří stejným metrem a není jen novinářský mopslík, který ňafá na politickou objednávku mocných, jak osobně věřím, ale televize Hermanovi vyřadila pořad 90’ ČT24 pod názvem Nová kapitola česko-německého smiřování. Vysíláno v prime time od 20,00 hod.

Ten, kdo ho neviděl, může okamžitě kontrovat otázkou – a s čím máš vlku problém? Nikoli nějaký 10-15 minutový interview, ale rovnou půldruhá hodinka, navíc interaktivního pořadu, kam mohou svými otázkami vstupovat diváci, co bys chtěl víc?

Těm, kteří to, tak jako já viděli na živo, na vlastní oči, nemusím nic vysvětlovat. Už jsem na ČT viděl opravdu leccos, ale marně vzpomínám, kdy jsem naposled z Kavek dostal takovouhle ránu do hlavy, jako v pondělí večer s Hermanem!

Těm, kteří to „potěšení“ ještě neměli a mají sklony k masochismu, dobrovolnému sebepoškozování nebo rádi horory na živo, doporučuji vyhradit si příslušnou porci času, najet v archivu ČT na následující link

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11412378947-90-ct24/216411058130516

a ujišťuji je, že rozhodně budou ve svých, poněkud bizarních, potřebách naprosto uspokojeni. Ostatní upozorňuji, že je čeká naprosto mimořádný úder do mozkovny. Ale i ten má smysl občas absolvovat. zejména tehdy, když jde opravdu zásadní věci spojené s budoucími osudy našeho státu.

Těm, kteří měli problém s moderátorským výkonem Lukáše Dolanského, vřele doporučuji, aby svůj postoj přehodnotili a v duchu se mu okamžitě omluvili, stejně jako jsem to já udělal s Marcelou Augustovou ohledně mého komentu jejího počínání s Hermanem v nedělních Událostech….. Borec, co „moderoval“ pondělních Hermanových 90´, který se snad jmenuje Jiří Václavek, to tedy je jiná ráce! A ten kdo celý pořad připravil a řídil jeho průběh ještě více!!!

Že by Herman v té relaci čelil jednou jedinkrát nějakému dotazu opravdu na tělo nebo k věci? Ani nápad!!! A dotazy diváků? Pravda těch chodily přes facebook i maily evidentně stovky a stovky. Bylo to vidět na velkoplošných monitorech na studiových stěnách. Ale připuštěny byly jen ty zcela neškodné nebo vysloveně tendenční, podporující Hermanův pohled na svět. Dám sem pár screen shotů – úsudek si udělejte sami.

Bezzubé o ničem:



Hermanovsky vlezlé:





Ani jeden trochu ostrý, mířící k podstatě věci!!!!

Nejen to. Režie pořadu byla dokonalá a dokonale promyšlená! Hermann z celkového času pro pořad nemluvil snad více než 1/3… Protože zbytek prostoru vyplnil moderátor rádoby připomenutím reálií a také pozvanými hosty.

Prvním z nich byl komentátor Bakalových Hospodářek - Petr Honzejk. Od kterého se divák, kromě mlžení a opatrného přitakávání Hermanovi, dozvěděl pouze to, že ti, kteří mají opačný názor než Herman a spol. jsou buď komunisté nebo možná sociálně demokratické orientace, co jim konvenuje autoritativní přístup k politice a volí Miloše Zemana. Nikdo jiný to, podle něj, být nemůže. Sděluji Petru Honzejkovi, že nejsem ani volič KSČM ani Zemana. A sotva kdy budu.

Ale to byla brnkačka proti dalšímu pozvanému mudřecovi – jakémusi brněnskému jupíkovi jménem Ostrčilík, který v Brně organizuje prý dnes už pravidelný pochod, který si připomíná hrůzy divokého odsunu brněnských Němců… To prý byly ty opravdové hrůzy! Nějaká světová válka? Nezájem. Hrůzy začaly až při odsunu. A za ty válečné nepřístojnosti mohli konkrétní nacisté a ti už dávno byli v Argentině, zatímco Češi se masově vybíjeli na brněnských Němcích, co za nic nemohli. A když dostal od moderátora jedinou kloudnou otázku za celý večer, že ti brněnští Němci masově vítali Hitlera, tak to odbyl floskulí, že se nechali svést populistou a nic nevěděli a kdo že se nenechal svést?! V tomto místě musím odbočit – snažím se držet dietu. Ovšem v tomto momentu jsem to už nevydržel a šel vybílit ledničku. Protože alternativou k tomu bylo, že vezmu televizi a vyhodím ji zavřenými balkonovými dveřmi…

Prostě takhle si ČT představuje politický diskusní pořad k zásadní dějinné věci historie státu!!!

Nikdo, kdo by zastával jiné stanovisko! Přísně selektivně pouštěné dotazy publika, stranicky podlézavý moderátor a neuvěřitelný výběr hostů do pořadu.

Jenže i tak se vloudila drobná chybička. Třetím hostem byl univerzitní germanista a historik Petr Šafařík. Který po velmi opatrném úvodu nečekaně na moderátora vypálil, že Hermanovo gesto jde daleko za to, co přišlo ze sudetoněmecké strany a že pro řadu Sudetských Němců historie zásadně začíná až 9. 5. 1945!!! Což byl problém! Který následně rychle Herman pochopitelně popřel!!! Kdepak Landsmaschaft už se nám dávno omluvil za všechno a neustále omlouvá….

Tak takhle to v kostce pojala ČT!!! Která přece nelže, nemanipuluje a ve zpravodajství a zpravodajských pořadech se zásadně drží faktů a je odborně i znalostně na výši! Na kterou když někdo podá stížnost, tak je zcela jistě v ruském žoldu.

Drobností, nikoli podstatnou, leč naprosto signifikantní je, že v pořadu Hermana podpořil Kalousek. Jak jinak!!! Mimochodem – zítra dávám upoutávku na Dualog na Slobodném vysielači. A zvažuji tam hudební doprovod a dávám ukázky z You Tube, které bych k pořadu vybral, kdyby hudbu neměl v gesci Petr Žantovský. A našel jsem kouzelnou úpravu jedné známé válečné písně. S Kalouskem. Do které by náramně pasoval, po neděli i Herman. Škoda, že moje technické schopnosti, při úpravě videí nestačí na to, abych jej tam připomontoval …. Ale to jsou blbiny. Pojďme na podstatnější věci.

Když jsem psal onen článek o Hermanovi pro pondělní Kosu, bylo mým přesvědčím, že Hermanův výjezd do Norimberka byla nějaká jeho partyzánština, o které vláda nejspíš ani nevěděla. Jenže už pondělní mailová záplava mi ukázala, že to není pravda, že vláda o tomhle jeho výletu určitě minimálně věděla. Minimálně. Po tom pondělním večerním vymývání mozků na ČT 24 už mám bohužel jistotu. Ze všech diváckých dotazů byl připuštěn jediný, který měl opravdu přidanou informační hodnotu - dotaz na to jestli Herman jel na sněm Landsmaschaftu ze své iniciativy nebo s vědomím vlády. A odpověď je jednoznačná - vláda, včetně premiera o tom věděli, a ministři buď přímo souhlasili nebo se, minimálně nevyjádřili. Jmenovitě souhlasili po jménech: předseda vlády, oba místopředsedové a ministryně Marxová – Tominová. Snad jsem na nikoho nezapomenul.

Říkám, že pro mne je to šok. Nijak se netajím svou podporou sobotkovskému křídlu sociální demokracie a opakovaně píši, že v migrační otázce odvedla jeho vláda opravdu dobrou práci a patří ji absolutorium. A stál a stojím na straně premiera i v jeho sporech se Zemanem. Paní Marxovou Tominovou mám za celkem kompetentní a slušnou ministryni a oproti jejím předchůdcům z Kalousek partaje typu asociál Drábek, doslova za hvězdu. Pro mne důvod znovu volit v dalších volbách soc dem. Po jednoznačném prohlášení Daniela Hermana říkám, že pokud se Sobotka od tohohle úletu nedistancuje a také sociální demokracie, musím zvažovat a to velmi intenzivně, komu dát příště hlas! A soc dem to rozhodně nebude. Hermanovo extempore považuji za fatální ohrožení základů české státnosti a nehodlám ho tolerovat. (zvýrazněno NR)

Naproti tomu mne vůbec nepřekvapuje, že Herman našel podporu u Babiše a hlavně Bělohrádka. Lidovci jsou už léta v Mnichově, v Sudetoněmeckém domě pečení – vaření. Doufám, že si toho povšimnou zejména jejich skalní voliči v jejich kmenových regionech na jižní Moravě, Vysočině a ve východních Čechách a to zejména na územích, která patřila do Sudet. Kde tradičně mají vysoce nadproporční podporu.

A dovolím si doufat, že i voliči ANO šéfe! zaregistrovali vyjádření Hermana ohledně Babiše a zejména vystoupení brněnského exrektora Zlatušky!!! Babiš, ten si to s Němci nerozhází! Má tam příliš mnoho peněz!A co jsou pro jednoho z 1000 nejbohatších lidí na zeměkouli nějaké národní zájmy?

Naprosto naopak nepochybuji, že tenhle průšvih dobře vykomunikuje jak Miloš Zeman, tak Tomio Okamura, Vojtěch Filip a pokud má něco v hlavě, tak i Petr Fiala! Sobotka zřejmě potřebuje, po kauze Altner ještě nějaký podobný politický malér, aby pochopil o co vlastně kráčí…..S Altnerem má pravdu, ale obětovat svůj politický kapitál a stranické preference na Hermana a Lansmaschaft? Je mi líto, ale tohle nelze nazvat jinak než politická demence! A Hašek mu to náležitě předvede!

Znovu se musím vrátit ke svému pondělnímu komentáři ohledně Hermana… Jsem rád, že vyšel už o pondělní půlnoci a že jsem ho, ohledně faktů vyzdrojoval tak, jak bylo provedeno. Tedy, že byla uvedena přesná tabulka hlasování sudetských Němců v posledních svobodných volbách v předmnichovské ČSR, což byly volby obecní koncem května začátkem června 1938. A také že jsem uvedl okolnosti, které je předznamenaly – Anšlus Rakouska a vyhlášení Karlovarských požadavků, což se PROKAZATELNĚ stalo PŘED těmi volbami. Nikdo z těch, co volili kandidáty SdP se nemohl vymlouvat, že nevěděl co volí a koho volí. Že byl sveden. Jak se nám snažil v onom televizním blábolení v pondělí večer snažil namluvit Herman a ten divný živočich jménem Ostrčilík!

Obě pánům si dovolím připomenout dvě základní hesla SdP té doby:

Heim ins Reich!  (Zpátky do Říše)

Ein Volk, ein Reich, ein Führer!  (Jeden Národ, jedna Říše, jeden Vůdce)

Věřím, že o nich vědí. Kdyby náhodou pochybovali o tom, jestli zněly už před oněmi volbami v roce 1938 dovolím si dát následující citát:

Planá 1938
Vztah ke společnému československému státu mj. vyjádřili plánští Němci na velice bouřlivých oslavách 1. máje v roce 1938. Plánským náměstím opakovaně procházel průvod až sedmi tisíc osob z města a celého okresu. Představiteli tohoto nacionalistického pojetí oslav se stali profesoři místního státního reálného gymnázia Dr. Franz MILLER, Fridrich TITZ a Wilhelm OSWALD. Zfanatizovaný dav pochodoval v sevřených šicích se vztyčenými pravicemi za skandování hesla: »EIN-VOLK, EIN-REICH, EIN-FÜHRER«.  Zdroj

V Plané také SdP získala oněch 90% sudetských hlasů!!!

Mimochodem, stejné heslo bylo na reverzu medaile za rozbití Československa odtržení Sudet, kterou nařídil udělit sudetským soukmenovců samotný Adolf Hitler:
Přiznávám, že až do redakce článku Jaromíra Bradávky, který vyšel na Kose včera, jsem o ní neměl ani tušení. Proto mne nesmírně zajímaly detaily, které se hodlám podělit s vámi ale zejména s Hermanem, Ostrčilíkem a dalšími stejnými:

Budu citovat dále z téhož zdroje:

2) Medaile v upomínku na 1. říjen 1938 se sponou Pražský hrad (Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938 mit Spange „Prager Burg“)

O vzniku této dekorace vypovídá výnos Vůdce a Říšského kancléře z 18. října 1938 a 1. května 1939:

„Dnešním dnem bude zřízena medaile v upomínku na 1. říjen 1938, tj. odstoupení čs. pohraničí Německu na základě Mnichovské dohody. Bude vyhotovena v bronzu. Přední strana bude identická jako medaile k 13. březnu 1938. Rubní strana nese datum 1. října 1938. Stuha bude mít sudetoněmecké barvy, tj. černá-červená-černá s bílým okrajem. Medaile bude udělována těm osobám, které se v Sudetech nebo na říšském území zasazovali a připravovali návrat území do Říše. Zvláště přicházejí do úvahy členové NSDAP a SdP v Čechách, kteří v boji za připojení k Říši obětovali svůj majetek či krev, byli zavřeni či vyhnáni. Dále to jsou vdovy a sirotci po padlých bojovnících za sjednocení, příslušníci Wehrmachtu, policie, SS, NSKK a NSFK, kteří se na vstupu podíleli. Stejně tak i vyšší straničtí funkcionáři, členové, úředníci, zaměstnanci a dělníci ve veřejných službách, kteří ve dnech připojení byli služebně činní ve vnitrozemí Sudet“.

Tohle jste si mohli přečíst, více méně už včera. Ale mám něco navíc:

Výnosem z 1. května 1939 nařídil Vůdce, že medaile za 1. říjen 1938 bude udělována též za zásluhy o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Zejména těm osobám, které již medaili 1. říjen 1938 obdržely a nyní se zasloužily o vytvoření Protektorátu Čechy a Morava, byla udělena spona, připevněná na stuze medaile, nesoucí reliéfní pohled na Pražský hrad.

Vhledem k tomu, že máme i tuto informaci

Za dobu udělování bylo vydáno 1.162.617 ks medailí a 134.563 spon.  Udělování bylo ukončeno 31. prosince 1940.

…medaile se sponou /myšleno ta za Protektorát – pozn. vlk/ byla mimo říšskoněmeckým příslušníkům udělována za zásluhy též občanům německé národnosti, žijícím v Čechách a na Moravě. V Praze to byli profesoři a studenti německých vysokých škol, dále někteří poslanci a úředníci na vyšších místech v Protektorátu, jakož i správci zabraného majetku (tzv. Treuhändleři).
Vyžaduje tvrzení, o nepřípustnosti uplatnění kolektivní viny a o jejich nevědomosti a podlehnutím populistovi, při udělení téměř 1,3 milionu medailí a spon za rozbití Československa zřízení Protektorátu Němcům z původního Československa mimořádně kachní žaludek!!!! Nebo na výsost krajní a obskurní drzost! Protože ji získala téměř polovina z počtu odsunutých osob!!!!

Ještě k té nevědomosti ubohých svedených, kteří za nic nemohli a u ničeho nebyli, narazil jsem na pěknou a neznámou fotografii z 1.máje 1938 v Liberci, vlastně Reichenbergu… Věnuji ji stejným dílům oběma pánům, Sobotkovi, Babišovi, Bělobrádkovi, Kalouskovi, Zlatuškovi a vedení České televize

Ne jakékoli demonstrace – ale demonstrace SdP na 1. máje. Datum je důležité!  Zdroj

Tedy šlo o akci PŘED komunálními volbami v roce 1938! Nechám na Hermanovi s Ostrčilíkem, aby si případně zjistili, kolik hlasů získala SdP v Liberci. A v jejím předvečeru – 24. dubna 1938 Konrad Henlein na karlovarském sjezdu SdP požadoval možnost svobodného přihlášení se k „německému světovému názoru“. Jak přímo uvedl: „v nacionálním socialismu nachází každý Němec realizaci koncepce svého života a morálky. Sudetoněmecká komunita nemůže zůstat a nezůstane stranou filozofie, kterou dnes všichni Němci na světě s takovou radostí vyznávají.“  Zdroj

Podívejme se, jak rostl počet členů Henleinovy Sudetendeustche Partei

Aby to měl Daniel Herman i Ostrčilík snazší, dovolím si jim sdělit, že od března 38 do června 38 se počet soukmenovců skoro zdvojnásobil. Tedy po vyhlášení Karlovarských požadavků a po sjezdu SdP, z kterého jsem citoval….

Proč že si dávám takovouhle práci se zkoumáním vývoje členstva SdP a přesným řazením souvstažností na časové ose? Kvůli zodpovězení otázky zda Sudetští Němci věděli, co Henlein a SdP chtějí před květnovými volbami. Protože jeden z kosířů poslal Hermanovi do studia dotaz, který byl opřen o mou argumentaci z pondělního článku a Herman mu na ni mailem odpověděl, aniž by to zaznamenaly kamery:

Jediné, co sudetští Němci nevěděli, byla informace, že Hitler prohraje válku a oni za to zaplatí. Že rozbíjejí Československo věděli zcel a nepochybně, stejně jako to, že se chtějí stát občany nacistického Německa, kde, kromě jiného, platily rasové zákony... Taky jste z té samolibosti a nestoudnosti per plex? Daniel Herman buď opravdu je totálně neinformovaný, ačkoli tvrdí opak nebo prostě konstatuji, že zcela vědomě nemluví pravdu a bez mrknutí oka porušuje 8. přikázání Desatera podle Katechismu Římskokatolické církve! Obojí je tragedie, když jde o člena vlády a totální debakl, když jde o vystudovaného a kdysi vysvěceného kněze. Žádná třetí možnost není. V době obecních voleb v roce 1938 už i ten poslední Němec na sudetských územích měl naprosto jasno! Domnívám se, že to je výše zdokumentáno dostatečně!!!! Nemluvě o tom, že obecním volbám v roce 38 předcházelo mimořádné zasedání vlády, která na základě urgentních sdělení vojáků a zpravodajců vzhledem ke stahování divizí Wehrmachtu k hranicím, vyhlásila 20. května 1938 částečnou mobilizaci! Nikdo nemůže říci, že nevěděl a neznal! Všechna fakta byla na stole. Přesto sudetští Němci hned vzápětí hlasovali fakticky pro rozbití demokratického státu!

Musím Hermanovi s Ostrčilíkem připomínat i to, že SdP následně splynula s NASDAP? Která byla v Norimberským tribunálem prohlášena za zločineckou organizaci? Obecně i konkrétně. Takže i v obnoveném Československu? A že tedy polovina odsunutých byla tedy automaticky shledána členy zločinecké organizace? Podle nejautotarivnějšího poválečného právního auditoria? Ještě nějaké řeči o nespravedlivém uplatnění kolektivní viny?

Pořád ještě? Tak fajn. Předpokládám, že ani Herman ani Ostrčilík ani další si nedovolí zpochybnit autoritu a právní nálezy Norimberského válečného tribunálu. Či lépe -STÁLE JEŠTĚ nedovolí. tudíž si dovolím předložit další , téměř neznámou informaci, které se týká jednoho předmětného nálezu norimberských soudců:

Československo právně zastoupené generálem Ečerem u Norimberského soudu podalo kolektivní žalobu na sudetské Němce. A tento soud ji přijal. Navíc tento  soud konstatoval kolektivní vinu i individuální viny sudetských a čs. Němců na zničení demokratického československého státu,"                    Zdroj

Pro vymývače mozků a bezmozky si to dovolím shrnout:

Norimberský tribunál konstatoval konstatoval KOLEKTIVNÍ vinu sudetských i čs. Němců na rozbití demokratického Československa. Takže stejně kolektivně , jak se proti svému původnímu státu provinili, z něj byli i vyhoštěni. Podle hesla, které sami proklamovali - Heim ins Reich…

Podle mne jde jak o elementární a esenciální spravedlnost, tak logiku ve smyslu - příčina - důsledek!

Ale ještě nehodlám téma tzv. kolektivní viny opustit. Neustále jsme vystavováni blábolu, že jediné a univerzální provinění bylo, že šlo o Němce a že Benešovy dekrety, zejména ten pod číslem č 5/1945 Sb. ze dne 19. května 1945 byl zločinný, protože se kolektivně vymezoval proti Němcům a Maďarům…. jenže to není ani zdaleka celá pravda. Nebyl JEN o Němcích a Maďarech!!! v § 4 přesně vymezuje skupiny osob, které mu podléhají:




Je tedy zřejmé, že Němci a Maďaři nebyli vystaveni účinkům tohoto dekretu o nic více nebo méně než ostatní českoslovenští občanů, u kterých bylo podezření, že se v době okupace nebo existence Slovenského štátu provinili proti Československé republice a její státnosti!!!

Vzhledem k počtu členů SdP a následně NSDAP z celkového počtu dospělých a jejich dalšího členství ve Wehrmacht, SS, gestapu Sicherheinstdienstu Hitlerjugend, Todtovy organizace, Bundu deustche Frauen a dalších organizacích napomáhajících válečnému úsilí Třetí říše je celkové zahrnutí naprosto logické a pochopitelné!

Ale každý měl možnost a to jak Čech nebo Slovák, tak i Němec nebo Maďar dokázat, že do té množiny, spadající pod tento dekret nepatří. To upravoval jasně a to úplně stejně pro Němce jako pro Čechy §24.

 Zdroj

Nejsem právník, ale neshledávám v té textaci nic, co by dle mého laického názoru odporovalo selskému rozumu a spravedlnosti. Presumpce viny a nutnost dokázat nevinu, mi, v daných podmínkách, hned po válce a potřebě řešit mimořádné množství případů, naprosto normální. Ostatně – okupační orgány v Německu volily naprosto stejný postup.

Nepochybně tohle všechno Herman ví a věděl. Přesto si dovolí tu do nebe volající nehoráznost! A Česká televize mu u toho dělá stafáž a servis. Místo aby věci uváděla na pravou míru nebo se o to alespoň pokusila!

Jsem sice na 2700 slovech, ale ještě k jednomu Hermanově výroku, který v pořadu zazněl, se musím nutně vrátit. Od jednoho z diváků dostal totiž dotaz, co by dělal na místě Edvarda Beneše, když je odsun pro něj špatné řešení.

A Herman odpovídá cosi ve stylu, že Beneš se neměl v Postupimi opírat o Sověty, ale o západní Spojence. To prý bylo řešení. Že na Západě s Němci bylo zacházeno nikoli podle presumpce kolektivní, nýbrž individuální viny a jmenuje Francii, Belgii a dodává, že další státy, zatímco na východě v ruské sféře vlivu to bylo všude jako u nás….

Nechápu, že nezasáhl ten povedený, nanejvýš servilní klučina, co si hrál na moderátora. Snad i on alespoň tuší, že žádná německá menšina v nějaké západní zemi – například ve Francii, Belgii, Holandsku, Dánsku se masově neangažovala v rozbití příslušného státu, nepokusila se (/ani neúspěšně/ odtrhnout část svého původního státu a připojit ho k Třetí říši, nevytvořila nic podobného SdP, nemluvě o řádovém rozdílu v počtu takových francouzských a československých Němců!!! Ale co bych Hermanovi určitě doporučil je základní penzum vědomostí o tom, jak se francouzská vláda asi dvě desítky let po válce chovala k obyvatelstvu Alsaska…). Nebo už jsou do ČT přijímáni moderátoři s tak obrovským znalostním deficitem? Dokonce takovým, že nejsou schopni namítnout, že v Postupimi se Beneš sotva mohl obracet na západní spojence, když 4. až 11. února 1945 v paláci Livadija u Jalty se konala jistá konference, která nakreslila a ZÁVAZNĚ stanovila hranice vlivu jednotlivých vítězných mocností v poválečné Evropě! Takže karty byly rozdány dávno před Postupimí! Jsem si jist, že i tohle Herman ví. Televizní klučík Václavík by to mohl aspoň tušit, třeba díky nedávnému připojení Krymu k Rusku.. Ale přiznávám, že nemusí. Jestliže jedna z jeho kolegyň s vážnou tváří prohlásila , že II. WW začala útokem Sovětského svazu na Polsko, lze očekávat i to, že on nikdy neslyšel o Jaltské konferenci! Mimochodem – přesně v duchu dohod z Jalty se Západ zachoval v Únoru 1948 a srpnu 1968…. Snad alespoň tohle Daniel Herman ví!

Ale když už jsem u chování Spojenců…. K civilnímu obyvatelstvu. Velmi bych doporučoval Hermanovi, aby si prostudoval v dobrém naučném slovníku heslo Búrská válka. Je to příběh velmi podobný s tím, co se před válkou dělo v Sudetech.

Búrové prostě nechtěli být britskými poddanými. A chtěli se od svého nominálního státu odtrhnout. Když to nešlo jinak, tak ozbrojenou cestou. Rozdíl byl jen v tom, že nebyla žádná mocná sousedící Búrská říše. Britové neváhali a zasáhli se vší silou a neváhám říci brutalitou. Když se jim nedařilo búrské bojovníky zlomit, začali uplatňovat princip kolektivní viny a totální války proti nebojujícímu civilnímu obyvatelstvu! Ne, koncentrační tábory nejsou Hitlerův vynález. Jsou britským patentem!! Ty zřídila až vláda Jeho Veličenstva za Búrské války!

A násilně do nich zavřela staré lidi, ženy děti. Všechny, na které dosáhla. Aby se Búrové vzdali. Nějaký čas to trvalo. Celkový počet mrtvých v britských koncentrácích byl 25%, a v některých případech prý dosahovaly ztráty na koncentrovaných civilech až 40%. Údaje čerpám z knihy Búrská válka od Filipa Nerada, vydané v roce 2004 nakladatelstvím Aleš Skřivan ml. Praha.

Pokud by čirou náhodou Daniel Herman namítal, že to je ve vztahu k odsunu Sudetských Němců časově nepatřičné, sděluji mu, že se jedná o odstup pouhých 40 let oproti 70, které máme dnes k odsunu my…

Ale kdyby trval na svém, pak mu doporučím, aby si vyhledal v Googlu spojení Vietnamská válka + strategické vesnice…

Umím si ovšem představit, že někdo jako Herman tohle odbude vrchnostenským mávnutím ruky – a floskulí – to bylo v Asii a byla to válka proti komunistům. Což je pro něj univerzální odpustek úplně na všechno. Takže mám pro něj další doporučení na hledání Googlem – aby zkusil zadat heslo operace Attila…. a vyjede mu, kromě jiného tohle:

Více než jedna čtvrtina obyvatel Kypru byla vyhnána z okupované severní části ostrova, kde do té doby tvořili 80 % obyvatelstva kyperští Řekové.

Kdo, odkud a proč si doufám dokáže zjistit sám. Pro první nástřel mu dodám, že jde o dění v Evropě z roku 1974, a ten exodus řeckého obyvatelstva jde postupem jistého dalšího stát, takto dlouholetého a oficiálního člena NATO! Kterého západní spojenci mohli naprosto neomezeně korigovat bez ohledu na Jaltu. Kdyby opravdu o to stály….

Ještě chce Herman blábolit o tom, co jako měl Dr. Beneš dělat místo odsunu a na koho se měl obrátit?

Ale jsem si více než jistý, že drtivou většinu informací z tohoto článku Herman zná. nemám ho za naprostého hlupáka. Jen s poraněnou duší konstatuji, že mi uniklo, že současnou vládu nesestavovaly tři politické subjekty, ale zcela evidentně 4. Sociální demokracie, hnutí ANOšéfe!.. KDÚ ČSL a Sudetoněmecký Landsmaschaft! Protože Daniel Herman je pro mne ministrem za za Landsmanschaft! Po všem, co jsem od něj v posledních dnech viděl a slyšel.Netušil jsem , že by střešní organizace Sudetských Němců byla v ČR připuštěna do volebního klání…Moje chyba.


DOPLNĚK!!!

Otevřel jsem právě monitor tisku a nevěřícně zírám na titulek v článku Parlamentních listech….

Daniel Herman překvapil: Návštěvu u Sudeťáků mi posvětili Zeman, Babiš, ODS, všichni…

Budu z něj přímo citovat:

Drtinová ale namítla, že proti návštěvě Hermana na sněmu sudetských Němců se ohradila KSČM i prezident Zeman. „Čeští ministři by se neměli účastnit sudetoněmeckého sjezdu, jde v podstatě o krajanský spolek a bylo by proto vhodné, aby pozvali Klub českého pohraničí,“ tlumočil Zemanova slova v Právu jeho mluvčí Jiří Ovčáček.

„Na tom nic pravdy není. Protože pan prezident se vyjádřil v přímém rozhovoru, který jsme vedli v sobotu, úplně jinak. Já jsem panu prezidentovi říkal, že se zúčastním toho setkání v Norimberku a že ho informuji o tom. A pan prezident mi před svědky říkal ano, oni ty stanovy upravili, nejsou tam žádné problémy, takže naprosto v klidu. Takže to, co pan mluvčí Ovčáček říká, je spíš jeho úhel pohledu než úhel pohledu pana prezidenta. Přímo do očí, přímo před svědky, mi pan prezident řekl něco úplně jiného, než co prezentuje pan Ovčáček,“ řekl Herman.

Překlad: mbi
Čína zvyšuje počty svých balistických a křídlatých raket středního doletu a vytváří tak hrozbu pro ostrov Guam v Tichém oceánu, který má pro Pentagon strategickou důležitost. Uvádí se to v nedávno zveřejněné zprávě Kongresu USA.


Šest různých typů raket schopných zasáhnout z Číny ostrov Guam je buď již rozvinuto ve střeleckých pozicích, nebo je jejich vývoj těsně před dokončením, hovoří se v dokumentu zvláštní komise Kongresu pro vztahy s Čínou. Úryvky ze zprávy zveřejnil americký konzervativní web The Washington Free Beacon.

Konkrétně jsou již ve službě rakety středního doletu DF-26, které Peking představil během nedávné vojenské přehlídky (viz video níže). V tisku už raketa dostala jméno „zabiják Guamu“. Nést může tato raketa jak konvenční, tak i jaderné hlavice.

DF-26 je první čínskou balistickou raketou středního doletu s konvenční hlavicí a první raketou schopnou zasáhnout Guam, uvádí zpráva.

Přesto je však riziko útoku Číny na Guam ve zprávě označeno jako nízké.

Zpráva byla zveřejněna na pozadí rostoucího napětí ve vztazích mezi USA a Čínou v souvislosti se situací v Jihočínském moři. V minulých dnech se americká raketová minonoska William P. Lawrence přiblížila k jednomu ze sporných ostrovů kontrolovaných Čínou až na vzdálenost 12 mil.

Guam je ostrov v západní části Tichého oceánu a má statut tzv. „nezačleněného území“ USA (tj. není přímou součástí USA, které ho však spravují). Spojené státy zde mají svou největší strategickou vojenskou základnu v celé oblasti Tichého oceánu.








video zde
Zdroj: k-politika.ru

18.5. 2016   První zprávy
Ruské letecké a výsadkové síly mohou vytvořit šest tankových rot vybavených modernizovanými bojovými tanky T-72B3, a zvýšit svoji palebnou sílu, napsal The National Interest.
Ruský BMD-4M
18.květen 2016 - 13:04
V příštích dvou letech se plánuje, že se těchto šest rot rozroste do velikosti praporu, dodává publikace.
Ruští výsadkáři jsou, na rozdíl od amerických, plně mechanizovaní a disponují pro přistání vhodnými bojovými vozidly a samohybným dělostřelectvem. Mezi hlavní zařízení patří výsadková bojová vozidla (BMD) a obrněné transportéry (APC). Poslední stroj v této sérii vážící 13,5 tuny BMD-4M má neuvěřitelnou palebnou sílu - 100 milimetrové dělo při nízkém tlaku prachového plynu, 30 milimetrový granátomet AGS-30, kulomety a protitankový raketový systém Konkurs.

Publicista Dave Majumdar poznamenává, že BMD je jedinečný stroj svého druhu, je schopen se okamžitě střetnout s nepřítelem po přistání, protože její posádka je již uvnitř. Ve Spojených státech, neexistuje žádný analogický protějšek.

The Diplomat: Západ podcenil ruskou vojenskou reformu!

S příchodem tanků obdrží mobilní mechanizované síly další útočné možnosti, ale tanky T-72 nemohou být vysazeny ze vzduchu, což má vliv na strategickou mobilitu sil, podotýká analytik. V tomto ohledu je obtížné říci, jaké místo T-72B3M zaujmou v bojových formacích výsadkářů.

„Je možné, že toto rozhodnutí bylo přijato proto, že výsadkáři jsou mnohem lépe profesionálně připraveni, než jiné druhy vojsk," míní expert.

Historie zná mnoho příkladů, kdy parašutisté využili obrněná vozidla, dodal Majumdar. Během druhé světové války, Luftwaffe nacistického Německa vytvořilo elitní tankové jednotky „Hermann Göring" se stejnou organizační a personální strukturou, jako u pozemní armády.

18.5. 2016   CzechFreePress
Státní zástupkyně Nana Frombach potvrdila, že dala podnět k jejich stíhání. Zdroj: zde a zde.
Kancléřka Merkelové svým diktátem Evropě vystavila Němce, Švédy, Finy, Nory a další obyvatele Evropy peklu. Slunííčkářská media, ve snaze přesvědčit nás o mírumilovnosti a utrpení migrantů, kteří navíc trpí násilím od vojáků a policistů na hranicích, takto manipulují s fotografiemi - zveřejní jen výřez a ne celou fotografii. Tak, na každé je agresivní nekdo jiný, že?
S ohledem na (nepochopitelnou) politiku nezveřejňování takových informací o migrantech se u nás nedozvíte nic, v německých mediích minimum. Přesto je známo, že v Německu bylo znásilněno více dětí. V Bahrenfeldu již před dvěma lety. Obviněni byli místní potomci dřívějších migrantů. Minulý týden byla odvlečena a znásilněna sedmiletá dívka v Kielu - pachatelem byl 30 letý občan, o jehož zdravotním stavu existují prý „pochybnosti“. V Detmoldu byla v červnu 2015 znásilněna 13-letá dívka, Asiatka, která uprchla ze své domoviny před sexuálním násilím. Pachatelem byl žadatel ze stejné země. Policie případ zveřejnila až v srpnu na nátlak veřejnosti. ZDROJ

V bavorském městě Mering, kde byla znásilněna dne 12. září v 16-letá dívka, policie varovala rodiče, aby své děti bez doprovodu od domu a ať jejich dcery nenosí odhalující oblečení, aby se zabránilo případnému "nedorozumění". Stále více a více žen a mladých dívek, které jsou umístěny v německých přijímacích střediscích pro uprchlíky, je znásilňováno mužskými žadateli o azyl nebo jinak sexuálně zneužívána a jsou nuceny k prostituci. Více než 80 % migrantů v Mnichově jsou muži. ... Cena za sex s žadatelkami o azyl je 10 eur. Je to ale spíš „úplatek“ za mlčení o znásilnění. Německé ženy jsou znásilňovány žadateli o azyl z Afriky, Asie a Středního východu ve městech a obcích po celé zemi. Často jsou tyto zločiny trivializovány orgány i národními médii, zřejmě protože, že by pravdivé informace mohly podněcovat odpor proti imigraci a ještě více snižovat preference kancléřky.

Dohledal jsem několik dalších případů z roku 2015 a pod jejich výčtem je odzdrojoval:

28. srpna byl 22-letý žadatel o azyl odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok a osm měsíců za pokus o znásilnění 30-leté kurdské ženu v uprchlickém táboře v Bavorsku Höchstädt. Trest byl na tuto úroveň snížen, protože obhájce přesvědčil soudce, že situace jeho klienta byla bezútěšná. 26. srpna se 34-letý žadatel o azyl pokusil znásilnit 34-letou ženu v prádelně jednoho zařízení pro uprchlíky v Stralsundu. Tři (!!!) dny, od 12. do 14. června byla v uprchlickém táboře v Habenhausenu v Brémách opakovaně znásilňována15-letá dívka dvěma dalšími žadateli o azyl. 12. září byla 16-letá dívka znásilněna neznámým mužem "tmavé“ pleti, mluvícím lámanou němčinou v blízké ubytovně pro uprchlíky v Meringu v Bavorsku. K útoku došlo, když dívka byla na cestě domů ze záchytného centra.

13. srpna zatkla policie dva irácké žadatele o azyl ve věku 23 a 19 let. Za školním hřištěm v Severním Porýní-Vestfálsku v Hammu znásilnili 18-tou Němku. 26. července v Heilbronnu na záchodě regionálního vlaku došlo k sexuálnímu útoku na 14-letého chlapce. Policie hledá muže s "tmavou pletí" mezi 30 a 40 lety s "arabským vzhledem". Ve stejný den znásilnil v okrese Karlsruhe v lese mimo osídlení tuniský žadatel o azyl 20-letou ženu. Policie tajila trestný čin až do 14. srpna, kdy místní noviny případ zveřejnily. 9. června byli odsouzeni k sedmi a půl letům vězení dva somálští žadatelé o azyl ve věku 20 a 18 let. Znásilnili 21-letého Němce v Bad Kreuznachu 13. prosince 2014.

Thierry Meyssan 18.5.2016   Zvědavec

Pokaždé, když Syrská arabská armáda porazí džihádisty, dorazí do Sýrie tisíce nových ozbrojenců. Proto jsme nuceni připustit, že tato válka je pěstěna zvenčí a že bude trvat tak dlouho, dokud budou vojáci posíláni na smrt. Takže musíme pochopit vnější důvody, které ji udržují při životě. Pak, a teprve tehdy, můžeme vypracovat strategii, která zachrání životy. 

Starodávná „Hedvábná stezka“ spojovala Írán se Sýrií na pobřeží přes Irák a vedla kolem Palmyry. Je geograficky nemožné otevřít přes poušť jiné hlavní komunikační cesty. V důsledku toho se toto město stalo hlavním z cílů války v Sýrii. Poté, co bylo po více než rok okupováno Daesh, bylo osvobozeno Syrskou arabskou armádou a nedávno tam byly uspořádány dva koncerty, vysílané v Sýrii a Rusku televizí, na oslavu vítězství nad terorismem.

Válka v Sýrii běží již více než pět let. Ti, kteří podporovali konflikt, ho nejdříve vysvětlovali jako pokračování „arabského jara“. Ale nikdo dnes toto vysvětlení nepoužívá. Jednoduše proto, že vlády, které vzešly z těchto „jar“, již byly svrženy. Tyto události, které mají k boji za demokracii daleko, nejsou nic než taktikou s cílem změnit sekulární režimy ve prospěch Muslimského bratrstva.

Nyní se tvrdí, že syrské „jaro“ bylo ukradeno jinými silami a že „revoluce“ – která nikdy neexistovala – byla pohlcena džihádisty, kteří jsou až příliš skuteční.

Jak poukázal prezident Vladimir Putin, primárně, chování mocností Západu a Zálivu je nesoudržné. Je nemožné na bojišti válčit jak s džihádisty, tak s Republikou zároveň, a předstírat zaujímání třetího postoje. Ale nikdo se veřejně na žádnou stranu nepostavil a tak válka pokračuje.

Pravdou je, že tato válka žádnou vnitřní příčinu nemá. Je plodem prostředí, které není regionální, ale globální. Když byla v r. 2003 válka vyhlášena americkým kongresem při hlasování o zákonu o syrské zodpovědnosti, cílem Dicka Cheneyho bylo ukrást obrovské zásoby syrského plynu. Dnes víme, že strašák „ropného vrcholu“ nesignalizoval konec zásob ropy a že Washington bude brzy využívat nové formy uhlovodíků v Mexickém zálivu. Strategické cíle Spojených států se tudíž změnily. Od této chvíle je jejich cílem zadržet ekonomický a politický rozvoj Číny a Ruska tím, že je donutí obchodovat výlučně po námořních trasách, které jsou pod dozorem jejich letadlových lodí.

Jakmile se dostal v r. 2012 k moci, prezident Xi Jinping oznámil záměr své země osvobodit se od těchto omezení a vybudovat nové kontinentální obchodní trasy do Evropské unie. První trasa byla vybudována na stopách starodávné Hedvábné stezky, druhá bude procházet Ruskem do Německa. Okamžitě se objevily dva konflikty – především válka v Sýrii, která již není směrována na změnu režimu, ale na vytvoření chaosu, zatímco stejný chaos propukl, ze stejného důvodu, na Ukrajině. Pak Bělorusko kontaktovalo Turecko a Spojené státy a rozšířilo západní barikádu rozdělující Evropu vedví. Takže obě trasy blokují nekonečné konflikty.

Dobrou zprávou je, že nikdo nemůže vyjednat vítězství na Ukrajině proti porážce v Sýrii, protože obě války mají stejný cíl. Špatnou zprávou je, že chaos bude pokračovat na obou frontách, pokud nebudou Rusko a Čína schopny vybudovat další trasu.

Proto nelze nic získat jednáním s lidmi, kteří jsou placeni, aby konflikt udržovali. Bylo by lepší uvažovat pragmaticky a akceptovat, že jde prostě o prostředky Washingtonu, jak odstřihnout Hedvábné stezky. Teprve pak bude možné rozmotat řadu konkurujících si zájmů a stabilizovat všechny obydlené oblasti.


Syria – the war can be limited vyšel 11. května 2016 na Voltairenet.org. Překlad v ceně 242 Kč Zvědavec.

Jiří Baťa
18. 5. 2016   
Že se vám to zdá nelogické? No samozřejmě, že je to hloupost na entou, ale realita nasvědčuje tomu, že i takové věci se v našem demokratickém, státoprávním Česku dějí. Ale konkrétně, oč jde. V ČR existují desítky, ne-li stovky organizací tzv. „neziskovek“. V podstatě jsou to organizace, které „údajně“ vytváří dobročinnou, společnosti, případně jistým skupinám nebo do společnosti těžce se přizpůsobujícím se občanům a jiným „nešťastníků“ humanitární a jinou činnost, kde jejich zaměstnanci dřou do úmoru, až se z nich kouří.

19.5.2016   Jihlavský seminář Nové republiky


Odpovědi na otázky položené z publika - 1. část - odpovídá MUDr. Ivan David na otázky: Kdy se stane občanské sdružení Nová republika politickou stranou a kdy půjde do voleb? Jak dostat 200.000 lidí na Václavské náměstí? Proč mladí lidé nemají zájem o politiku? To nemají zájem o svou budoucnost?

Anton Mardasov
19. 5. 2016 Eurasia24
Jak oznámil ruský blog BMPD, do kterého přispívají odborníci z Centra pro analýzu strategií a technologií (dále jen Centrum), byly na palubě plavidla Černomořské flotily KIL-158, které ráno 8. května projíždělo Bosporem směrem na Sýrii, umístěny dva bojové čluny zakryté maskovacími sítěmi. Podle charakteristických obrysů byly tímto způsobem do Sýrie dopraveny dva ruské rychlé čluny sil zvláštního určení postavené podle projektu 03160 Raptor.


Čluny projektu 03160 Raptor patří do kategorie rychlých hlídkových člunů určených pro službu v pobřežních partiích moří, v zálivech a ústích řek. Koncem prosince 2015 jejich projektant a výrobce, závod Pella předal ministerstvu obrany již devátý takový člun. Sedm těchto člunů je do sestavy Černomořské flotily zařazeno jako protidiverzní čluny (s výjimkou velitelského a průzkumného člunu, které trvale kotví na Frunzeho nábřeží řeky Moskva poblíž Národního centra řízení obrany RF). Jak uvádějí odborníci, v praxi jsou tyto čluny používány jako průzkumné prostředky námořních sil zvláštního určení.

Jaké úkoly budou Raptory plnit v Sýrii?

Připomínáme únorovou zprávu, že bojovníci Islámského státu se zmocnili muničního skladu s hlubinnými minami. Dobře obeznámený vojensko-diplomatický zdroj tehdy pro sdělovací prostředky uvedl, že v souvislosti s tím začne plavidlo Černomořské flotily Kovrovec provádět preventivní tralování („lovení“ námořních min pomocí vlečných sítí) kolem břehů Sýrie, a to průběžně.

A i když je nepravděpodobné, že by IS, který nedisponuje nosiči min, zaminoval přístupy k námořním základnám, přesto bude tralování kolem syrských břehů začleněno do bojových plánů s cílem zajistit bezpečnost lodí a jejich posádek, uvedl stejný zdroj.

Spolupracovník Centra, šéfredaktor časopisu Export zbraní Andrej Frolov předpokládá, že Raptory budou v Sýrii využity k ochraně pobřežních vod a vlastního pobřeží:

„Čluny jsou potřeba jako ochrana proti diverzním akcím, a to ani ne tak lodí naší flotily, jako spíš civilních plavidel, která připlouvají do Sýrie.“

Kapitán prvního stupně v záloze Konstantin Sivkov si myslí, že přesun dvou člunů Raptor do Sýrie je spojen s plánovaným postupem vládních syrských jednotek k řece Eufrat a s potřebou organizovat tam bojovou činnost:

„Uvedené čluny jsou určeny k plnění úkolů v pobřežních vodách a na řekách. Protože od počátku zainteresovanosti Ruska v syrském konfliktu uplynulo už víc než půl roku, je přesun Raptorů právě nyní určitě diktován novými okolnostmi.“

Vojenský expert Vladimir Jevsejev uvádí, že teoreticky je možné předpokládat, že čluny by mohly být využity pro přepravu skupin „specnazu“ uvnitř země; pokud se ovšem podíváme na linii fronty a rozložení sil, bude nám jasné, že ruské síly zvláštního určení nemohou působit na Eufratu, protože právě kolem něj jsou soustředěny hlavní síly IS. Jedinou spojeneckou silou, která kontroluje jednotlivé úseky řeky na severu země, jsou Kurdové.

„Co se týká dalších vodních ploch, těch je v Sýrii poměrně málo. Na východ od řeky Al-azi neboli Oront, která protéká rovinami provincií Homs a Hamá, nyní probíhají boje, ale je nepravděpodobné, že by tam byly zapotřebí čluny – tím spíš, že proti Eufratu je Oront nevelká říčka. Není také jasné, jak by se tam dostaly. Známá je praxe Američanů, kteří čluny a jejich posádky dopravují při různých akcích pomocí vrtulníků a stejným způsobem postupují i při dopravě těžkých nafukovacích člunů kategorie RHIB. Naše transportní vrtulníky Mi-8 jsou schopny přepravit zátěž do 4 tun a Raptory neunesou,“ uvedl dále.

„Nejpravděpodobnější je proto možnost, že čluny budou využity k ochraně základny Tartus. Skutečnost, že zde nebyly nasazeny dříve, může nasvědčovat, že naše vojenské velení má informace o přípravě nějakých diverzních akcí IS. Tomu lze věřit tím spíš, že v jeho řadách působí zahraniční instruktoři.“

Člen odborné rady kolegia Vojensko-průmyslové komise RF, šéfredaktor časopisu Arzenál vlasti Viktor Murachovskij uvádí, že čluny Raptor patří k hlavním prostředkům ochrany před diverzními akcemi:

„Čluny byly konstruovány především jako prostředky ochrany míst soustředění, základen, přístavů, kotvišť vojenských lodí a podobně. Je to pochopitelné; honit potápěče – diverzanty nebo teroristy na loďkách opatřených motorem a naplněných výbušninami nebo s pomocí velkých lodí není efektivní. Všichni si přitom pamatujeme na rok 2000 a americký torpédoborec Cole, který byl těžce poškozen nárazem člunu naplněného výbušninami. Výbuch způsobil v lodním trupu otvor o rozměrech 9 krát 12 metrů, na jeho následky zahynulo 17 námořníků a 39 dalších bylo zraněno.“

Proč nebyly Raptory nasazeny v Sýrii k ochraně základny Tartus dřív? Za prvé: bylo nutno vyčkat na dokončení posledního člunu z celé skupiny, a ten dostalo vojenské námořnictvo teprve nedávno – na konci prosince 2015. Za druhé: není vyloučeno, že ruské velení skutečně dostalo informaci o možných útocích. Vždyť ozbrojenci nepoužívají jen vyzbrojené pickupy, ale i čluny.

„Použití Raptorů na Eufratu je podle mne fantazie. Pokud zvážíme všechny okolnosti, byla by tam k provedení bojových operací zapotřebí plavidla typu obrněných člunů používaných v říčních flotilách za druhé světové války. V porovnání s nimi má Raptor příliš slabé pancéřování, které může být proraženo i dávkou z obyčejného kulometu,“ dodal Murachovskij.

Předseda Výboru pro obranu Státní dumy RF, kapitán 1. stupně v záloze Boris Vjaclovskij dospěl k závěru, že přesun člunů Raptor se uskutečnil v souladu s plánem na posílení ruského PMTO (пункта материально-технического обеспечения, tj. střediska materiálně technického zabezpečení) základny Tartus:

„V Sýrii budou čluny použity jednak jako čluny rejdařské. To znamená, že budou zajišťovat dodržování plavebního řádu při příjezdu a odjezdu lodí, na kotvištích i při přesunech velkých lodí i dalších plavidel po plavebních drahách a v přístavu. Jak asi víte, naše válečné lodě tam kotví na vnější rejdě přístavu z důvodu zajištění bezpečnosti a ochrany. Takže se dá říci, že čluny jsou určeny k posílení prostředků PMTO jak z pohledu posílení bezpečnosti, tak i zajištění ‚služeb' pro válečné lodě (přeprava členů jejich posádek, doprava zboží a materiálu apod.).“

„Za druhé budou Raptory sloužit jako hlídkové čluny v určeném prostoru. Není žádným tajemstvím, že náš raketový křižník (buď vlajková loď Černomořské flotily Moskva, nebo střídající křižník Varjag z Tichooceánské flotily), ale i ostatní plavidla, jsou střeženy námořní pěchotou a vojenskými potápěči, kteří průběžně kontrolují dno i trupy lodí pod čarou ponoru, aby (ze strany teroristů) nedošlo k položení min nebo k jiným útokům.“

Informace o člunu

Projekt 03160 Raptor byl realizován v Konstrukční kanceláři v.a.s. Leningradské loděnice Pella na základě objednávky Vojenského námořnictva RF. Podle nepotvrzených informací se na projektu podíleli odborníci švédské společnosti Dockstavarvet, která vyvinula a staví vojenské čluny Strb 90H/CB9. Jinými slovy – Raptor je vlastně licenční variantou švédského vojenského člunu. Ten je určen k plnění následujících úkolů: hlídková služba, obrana základen vojenského námořnictva, zajištění bezpečnosti plavidel na nechráněných kotvištích, zjišťování, napadání a zadržení malých nepřátelských cílů, rychlá přeprava ozbrojených skupin a jejich výstroje, podpora činnosti jednotek zvláštního určení a provádění pátracích a záchranných akcí.

Člun je 17 m dlouhý, kolem 4 m široký a prázdný má hmotnost 8 t. Motor o výkonu 2000 HP umožňuje člunu dosahovat rychlosti až 50 uzlů (přes 90 km/hod). Kromě dvoučlenné posádky je schopen pojmout až 22 dalších lidí – výsadek, zdravotníky apod., v závislosti na bojovém úkolu.

Výzbroj člunu tvoří dálkově ovládaná střelecká věž Uprava-Kord se zabudovaným kulometem Kord ráže 14,5 mm. Systém je schopen detekovat pohybující se cíl, určit dráhu jeho dalšího pohybu a provádět korekci střelby podle vnějších podmínek. Na bocích trupu jsou upevněny další dva kulomety Pečeněg ráže 7,62 mm.



Překlad: mbi, Eurasia24.cz
Zdroj: svpressa.ru

19. 5. 2016, zdroj zde

Rada regionu Veneto (Benátsko) v Itálii hlasovala o usnesení, které označuje politiku EU vůči Krymu jako "diskriminační a nespravedlivou" a vyzývá uznat výsledky referenda na Krymu, na jehož základě byl poloostrov sjednocen s Ruskem. To píše italské vydání Il Fatto Quotidiano.

"Pro" dokument hlasovalo 27 z 51 členů rady. Devět bylo proti, jeden se zdržel hlasování.
Tím se stal region Veneto prvním v Evropě, který uznal republiku Krym jako součást Ruska.


Podle textu přijatého dokumentu jsou předseda Regionální rady Veneto Roberto Chambetti a šéf regionu Luca Dzaya oprávněni aktivně spolupracovat s vládou a parlamentem Itálie, s orgány Evropské unie, s cílem přezkoumání vztahů mezi EU a Ruskem, jakož i podpořit zřízení výboru pro sběr podpisů pro zrušení protiruských sankcí.

Kromě toho Regionální rada Veneto vybízí vládu Itálie "odsoudit zahraniční politiku EU ve vztahu ke Krymu, která se ukazuje jako diskriminační a nespravedlivá z hlediska zásad mezinárodního práva, kdy by mělo být uznáno rozhodnutí krymského parlamentu a vůle lidu v referendu."

Také bude rada "požadovat okamžité odstranění zbytečných sankcí proti Rusku, které mají vážné důsledky pro ekonomiku Veneto".

Připomeňme, že iniciátory zavedení dokumentu do italského regionálního parlamentu bylo 25 poslanců, z nichž 3 jsou v čele největších frakcí Rady Veneto - Nicolas Finko "Ligy severu", Silvia Rizotto "Seznam Dzajja" a Massimiliano Barizon "Vpřed Itálie!" (v radě Veneto je celkem 51 osob).

Překlad pro Novou republiku: Ďouba

Veneto = Benátsko, oblast na severovýchodě Itálie, hlavní město Benátky, 4 921 134 obyvatel (rok 2015)
Benátsko na Wikipedii zde
Benátsko - informace o regionu např. zde pruvodce italie

http://www.italie-pruvodce.cz/web/regiony/veneto

John Hilary
18.5.2016 Zvědavec

Před sto lety byla v tomto týdnu uzavřena mezi Británií a Francií tajná dohoda, která zatáhla Střední východ do století krveprolévání. Dva koloniální vyjednavači, Mark Sykes a Francois Georges-Picot, se dohodli na rozdělení Středního východu mezi své země, aby zajistili kontrolu Evropy nad upadající Osmanskou říší na konci první světové války. Sliby na sebeurčení, které dali Arabům Britové, aby si zajistili jejich pomoc při porážce tureckých okupačních sil, byly rychle smeteny ze stolu. Místo národního osvobození došlo jen k výměně imperiálních strážců.

Zrada byla brutálně prostá. Francie a Británie si mezi sebou rozdělili Střední východ „čarou v písku“ nakreslenou do mapy od pobřeží Středozemního moře ke Kirkuku v severním Iráku. Vše severně od této čáry patřilo Francouzům a vše jižně Britům. Francie dostala Sýrii a Libanon, zatímco Británie Irák a Zajordánsko. „Dokonce i podle norem té doby,“ píše přední historik anglo-francouzského soupeření v meziválečných letech, „to byl nestoudně sobecký pakt.“

Otázka, kdo povládne Palestině, zůstala v dohodě Sykes-Picot nedořešena, takže britská vláda se uchýlila k další lsti, aby zajistila, že si tento mandát po skončení první světové války zajistí Británie, a ne Francie. Prostřednictvím řady záruk předním představitelům vzkvétajícího sionistického hnutí byla britská vláda schopna zajistit si mezinárodní podporu pro své ovládnutí Palestiny pod záminkou něčeho více, než jen vlastních imperiálních zájmů. Tato strategie vyvrcholila Balfourovou deklarací z r. 1917, která oznámila britskou podporu „zřízení národního domova židů v Palestině“ a předznamenala století vyvlastňování Palestinců ve vlnách přicházejícími evropskými osadníky. Jak připustil sám Balfour: „Slabinou naší pozice je samozřejmě to, že v případě Palestiny jsme záměrně a oprávněně odmítli akceptovat princip sebeurčení.“

Britská dvojakost byla dále posílena anglo-francouzskou deklarací z listopadu 1918, ve které Arabům slíbili „naprosté a konečné osvobození lidu tak dlouho utlačovaného Turky a zřízení národních vlád a správ, které budou odvozovat svoji autoritu od svobodné iniciativy a volby domorodých obyvatel“. Když byl tento jednoznačný závazek zajistit národní sebeurčení zveřejněn v Jeruzalému, byla palestinská reakce směsicí euforie a úlevy. Teprve později bylo odhaleno, že britská vláda měla vždy v úmyslu vyloučit Palestinu z deklarace a že příkaz na její uveřejnění v Jeruzalému byl vydán omylem.

Pro britské koloniální správce měla Palestina původně hodnotu nárazníkové zóny chránící nanejvýš důležitý Suezský kanál. Avšak v r. 1927 britský vysoký komisař v Iráku nadšeně oznámil objev „obrovského množství“ ropy v této zemi a Palestina byla perfektním místem pro ropovod spojující irácká ropná pole se Středozemním mořem. Dohoda Sykes-Picot nechala Francouzům severní cestu do přístavů Libanonu, což jim prakticky zaručilo kontrolu nad veškerým vývozem ropy z Iráku. Palestinský přístav Haifa nabízel Britům alternativní cestu mimo kontrolu Francouzů a palestinský mandát tak získal nový strategický význam při zajištění národních energetických potřeb Británie.

Dohoda Sykes-Picot vrhá stín nejen na Palestinu, jak ukázala krvavá historie Iráku, Sýrie a Libanonu až po současnost. Francouzská vláda v Sýrii a Libanonu konečně skončila v r. 1946, ale ani pan-arabský nacionalismus, ani ba’athismus nebyly schopny překonat dědictví Sykes-Picot. Tragicky to byl Abu Bakr al-Baghdadi, bývalý šéf Al-Kajdy v Iráku, kdo byl konečně schopen uvítat „konec Sykes-Picot“ v široce rozšířeném videu, kde v r. 2014 vyhlásil založení Islámského státu na území rozkládajícím se po obou stranách syrsko-irácké hranice. Skutečně, když nástupce Osamy bin Ladina, Ayman al-Zawahiri, nařídil stažení se ze Sýrie a soustředění sil pouze v Iráku, al-Baghdadi opovržlivě odpověděl, že neuznává umělou hranici vytvořenou dohodou „nevěřících“ v r. 1916.

Vzestup Islámského státu je pouze poslední a nejživější připomínkou katastrofických následků britského imperialismu na Středním východě. V r. 2005, kdy se americká okupace Iráku vymkla kontrole, CIA varovala, že rozhodnutí rozdmýchat sektářský konflikt mezi sunity a šíity povede ke „zpětnému rázu“, mnohem více smrtícímu, než Západ zažil po svých dřívějších intervencích v Afghánistánu. Lidé Iráku, Sýrie a širšího regionu musí nyní zcela určitě čelit nepředstavitelnému násilí doma, nebo riskovat své životy a stát se uprchlíky, stále zoufaleji hledajícími útočiště v zahraničí. Džihádistické útoky v Londýně, Paříži, Madridu a Bruselu jsou připomínkou probíhajících hrůz zažívaných lidmi žijícími v důsledcích našich imperialistických válek na Středním východě Evropě.

Podle slavného výroku George Santayany: „Ti, kteří si nepamatují minulost, jsou odsouzeni si ji zopakovat.“ Popravdě ti, kteří si vyžírali důsledky imperialistické minulosti Británie, nepotřebují svoji historii připomínat, protože jsou odsouzeni prožívat její následky každičký den. Jsou to Britové, kteří potřebují připomenout lidské ztráty našich intervencí na Středním východě a v celém světě, stejně jako jsme potřebovali připomenout naši naprostou zodpovědnost za poskytnutí útočiště všem těm lidem, kteří utíkají před válkami, které jsme zahájili. Sté výročí uzavření dohody Sykes-Picot je dobrou příležitostí, kde začít.

The Sykes Picot Legacy, 100 Years On. Secret Deal between France and Britain which Plunged the Middle East into a Century of Bloodshed vyšel 16. května 2016 na Global Research. Překlad v ceně 383 Kč Zvědavec.

19. 5. 2016      (8 minut, české titulky)

Břetislav Olšer
19.5. 2016   Rukojmí
V neděli 15. května odletěl český letecký speciál do USA na palubě znovu i s Pavlem Bělobrátkem, jenž je místopředseda vlády ČR pro vědu, výzkum a inovace, a dalšímí vyžírkami daňových poplatníků; jde o jeho již čtvrtou oficiální cestu za velkou louži, čímž si vytvořil rekord mezi čs. politiky v cestách do USA. (premiér Sobotka byl ve Spojených státech služebně jen třikrát...) Jak asi přijmou daňoví poplatníci cestovní účet: služební diety - 3 300 Kč/den, náklady na letecký speciál: 3 miliony Kč/týden...

Místopředseda vlády ČR Bělobrádek prostě ví, jak na to, cestu do Washingtonu zná se zavřenýma očima, oficiálně tam byl už za vlády Sobotky čtyřikrát. Do Ameriky před několika roky sice zamířil jako stážista na pozvání tamního ministerstva zahraničí, avšak neletěl tam jako reprezentant státu; sešel se v USA s exkongresmanem Jimem Marshallem, lidé současného kongresmana Gregoryho W. Meekse ho zase provedli po Kapitolu... Setkal se rovněž s řadou různých vládních úředníků a se zástupci neziskových organizací, muzeí a kulturních institucí...

Nyní by měl Bělobrádek jednat též o možnostech česko-americké spolupráce ve vědě a výzkumu na několika amerických univerzitách, poté zavítá na George Washington University a Georgetown University, v Kalifornii zamíří do startupového inkubátoru na Stanford University nebo do University of Berkeley. A následně ho čeká cesta do Chicaga… Ještě, že se toho jeho starosta Tony Čermák nedožil, když padl po výstřelech při atentátu na šéfa Bílého domu - prezidenta Roosevelta, jehož po Chicagu provázel ...

Takže v tom Pavel Bělobrádek zase lítá; bylo by rovněž jistě velmi zajímavé pozorovat, jak se baví představitelé vlády, parlamentu napříč politickým spektrem či hospodářské a jiných komor během mnohahodinové cesty nad oceánem do Ameriky. Zdali si dělají při popíjení šampáňa a flirtování s letuškami naschvály opět obstrukcemi a navzájem se osočují z nepravd a lží, nebo jestli tráví čas letu rozvernými hovory, když animozitu si schovávají jen pro televizní kamery sněmovny, aby bylo odlišeno, kdo je vládní koalice a kdo nesmiřitelná opozice; a komu má česká ovce volební dát své volební zamečení. Jen až v reálu je třeba pokrytecky ukázat, že své "krvavým potem vydřené" platy poslanců a členů vlády si právem zaslouží, aniž by dávali najevo, že mají ještě jednou tolik z příjmů ze svých utajených firem; střet nestřet zájmů...

Je praktikující katolík? Prý ano, ale až od svých 27 let. Do té doby žil trochu divokým životem - sex, drogy a rokenrol; to byl jeho životní styl. Teprve pak se prý dal na pravou víru., americkou... Foto: Osobní archiv P. Bělobrádka...

Bělobrádek během své stáže stihl probrat řadu témat; od jaderné energetiky, až po integraci muslimů. A jak potvrzují odborníci, popisovaná cesta do USA se neztratí ani v kariérním životopise. Pokud uchazeč prokáže, že absolvoval podobné aktivity, může mu to jenom pomoci. A to má pan Bělobrádek rád, moc rád... Zvlášť pokud jde o program zaštítěný významnou institucí. Když už výcvikový tábor až v Americe, tak ať se kočky pudrujou; je totiž rozdíl mezi farmou a extratřídou...

Setkání Bělobrádka s poradcem prezidenta Obamy ve VaV a reditelem kancelare Bileho domu pro vedu a technologie Johnem Holdrenem pic.twitter.com/YCHyPJR0q9

Část stážistické cesty údajně tenkrát zaplatila Pavlu Bělobrádkovi americká ambasáda, jež ho pozvala v rámci programu International Visitor Leadership, který obvykle hradí všechny náklady. Předseda KDU-ČSL však cestoval v rámci podprogramu VOLVIS, kde je financování omezené. Účastníci programu VOLVIS si hradí cestovné do a z USA, zatímco americké ministerstvo zahraničí hradí program během jejich pobytu ve Spojených státech. Většinou jde o “důležité kontaktní osoby”. “Vybírají si oppinion makery"- budoucí lídry. Asi to Bělobrádkovi zalichotilo. možná má nyní šanci na víc, než jen na páté kolo u vozu nejisté české vlády…

Dvanáct dnů pro trvání stáže? Trochu málo, aby měla smysl? Copak ho naučil náš drahý Big Brother za Atlantikem? Co bylo tak neodkladné, aby musel zrovna v době hlasování o rozpočtu Česka, ale především v době, kdy se licituje o nové koalici? Přitom lidovci chtěli vědět, zda je partneři hodlají brát jako rovnocenného partnera. Drzost, nebo jen promyšlený tah kardinální nezodpovědnosti, když šlo před třemi roky o zásadní jednání vedení ČSSD, ANO a KDU-ČSL o vládě...? Prý dlouho o své cestě přemýšlel a vůbec nemá deprese z toho, že tady nebude. Alespoň tím dokáže, že lidovci nejsou stranou jednoho muže. Nahradí ho Standa Juránek, zkušený vyjednavač. Ty dva týdny jsou prý je kapkou v Atlantiku... http://www.kdu.cz/aktualne/archiv/2013/tajemstvi-zmizeni-belobradka-do-usa-miri-pro-konta

V listopadu 2014 byl v USA už oficiálně v partě s premiérem Sobotkou na odhalení v podzemí Kongresu USA busty Václava Havla. Trošku jim cvakaly svěrače; náměstek ministra zahraničí Drulák totiž těsně před tím pronesl památné věty, že jde o lidskou důstojnost a je na čase se zbavit Havlismu. Drzost, jež neznala mezí, proto se premiér snažil přetrhnout a skákat tak, jak USA pískají. Petr Drulák označil havlovské pojetí zahraniční politiky za chybné a škodlivé; naštěstí pod tlakem ihned popřel svá slova, že "Havel byl dekadentní politik" a čeští "hrdinové" i jejich washingtonští hostitelé mohli mít dušičky v peří...


Následoval rok 2015, Bělobrádkův další vládní výlet, pro změnu do New Yorku na summit OSN o udržitelném rozvoji, letos v březnu se letěl služebně ohřát na Floridu, kde se mj. setkal s českými vědci v USA, taktéž měl přednášku v Institutu Václava Havla... A pak čas oponou trhnul a měli jsme v Praze Andrewa Schapira, co vystoupil v Černínském paláci, po němž též prezident americké Národní nadace pro demokracii (NED) Carl Gershman (71), aby nasměrovali českou diplomacii na Západ. Vyprávěli, jak byl roztrpčen Zemanovými výroky v Číně.

A tak stejně, jako nás před desítkami let poučovali Sověti, co je to plíživá kontrarevoluce, a jak co můžeme či nemůžeme, cepoval dnes Gershman naše Zaorálky. Doslova řekl, že “Zemanovy výroky jsou strašná věc” a že si to při návštěvě USA pěkně odskáče za své názory na lidská práva v Číně a Tibetu, k Rusku, Ukrajině a k protiruským sankcím. Svoboda slova, názorů a projevu po americku… Resumé; proč nelze učinit státní převrat ve Spojených státech? Jelikož tam nemají velvyslanectví USA…

Připomeňme si též pro doplnění politického Ovčákova jménem Czechia zamyšlení politologa Larse Johana Ekströma, proč jsou Češi dobrovolnými vazaly nejen EU, ale hlavně USA: ”Češi byli vybráni z důvodu nízké schopnosti fyzického odporu a snadné manipulovatelnosti, což bylo pro americké investory, kteří si tento pokus objednali, rozhodující. Bylo nutné vybrat národ, který nebude příliš agresivní v poslední fázi experimentu při očekávaných sociálních nepokojích. Češi byli vybráni také proto, že jejich vlastnost zaprodat se za vlastní loajalitu k systému a drobné výhody svého bližního, je nebývale silná. Najde se u každé národnosti, ale Češi jsou individualisté s nízkou soudržností. Navíc po nadvládě silně autoritativního socialistického státu měli američtí investoři do tohoto experimentu jistotu, že se národ ani po 10 letech neoklepe a nezačne svorně novou “revoluci”…”
Není možné zapomenout ani na již nedávno zveřejněný fakt, že jasným důkazem o nové podobě Česka jako novodobé kolonie Made in USA je odezva na nedávný materiál ministra průmyslu a obchodu ing. Jana Mládka: ”Ekonomická dimenze rusko-ukrajinské krize – hledání východisek”. Ještě ani na dokumentu nezaschl inkoust a už se USA šprajcují, co si to jejich kolonie dovoluje. Mládkovo rozhodnutí podpořit ČR na cestě za obchodem s Ruskem ve chvíli, kdy Západ zvažuje zavedení nových protiruských sankcí, nechal vykypět žluč Američanům. Není to poprvé; nainvestovali se přece do Havlova Ovčákova dost a dost, než aby svoje úporné úsilí nechali jen tak sisyfovsky vyšumět do ztracena… Prezident Zeman nelže

Jde hlavně o slova politického rady ambasády USA Jamese P .Merze, který na schůzce se suitou státního tajemníka pro EU zaútočil na téma Mládkovy proruské strategie. Podle zápisu ze schůzky James Merz řekl, že je americká strana materiálem „velmi překvapena; nerozumí ani jeho obsahu, ani načasování“. A přestože své výhrady velvyslanectví Spojených států v Praze dalo jasně najevo, pokrytecky strká hlavu do písku, že oni nic, oni muzikanti, když dělali, že se odmítají k zápisu oficiálně vyjádřit: „Nekomentujeme obsah soukromých diplomatických setkání…” Najednou… Zde…

Nerad bych bývalému sexuálně-drogovému marnotratnému synkovi Bělobrádkovi křivdil, ale USA nejsou až tak jeho super prioritou; byl totiž pro změnu vojenským speciálem i ve Velké Británii, když se tam v Oxfordu odhalovala lavička Václava Havla. Byl tam s nemalým doprovodem v čele s bývalým soudruhem mecenášem KDU-ČSL a miliardářem Luďkem Sekyrou... http://www.rukojmi.cz/clanky/1125-prelat-halik-zahajil-predvolebni-kampan-aneb-trilogie-spiknuti-kokotu-dle-knihy-exurologa-crementa



Ovšem, USA se jako výcvikový tábor pro české politiky i preláty ideální. Taková cesta za poznáním čekala i Tomáše Halíka, ještě nedávno potencionálního kandidáta na prezidenta Česka, než se rozhodl pro svého potencionálního nástupce na Hradě a inteligenta pražské kavárny i tvůrce podvodného sázení v Chuchli, později sázkové kanceláře Fortuna, jež mu přinesla miliardové štěstí - Michala Horáčka.

Proč by měli mít své tréninkové tábory pouze hokejisté NHL? Prof. Tomáš Halík, nositel Templetonovy ceny, tak od září do prosince 2015 působil na Institute for Advanced Study na University Notre Dame ve státě Indiana. V říjnu přednášel ve Washingtonu na Georgetown University, na Woodrow Wilson International Center for Scholars (v rámci Annual Freedom Lectures) a na Velvyslanectví ČR v USA...
Inu, jak je vidno zříti, nejen Pavel Bělobrádek je ve Spojených státech v dobrých rukách, přičemž má jistotu, že jeho výchova mužů v Čechách, potažmo v USA, se nemine svým efektem, ten dominový nevyjímaje..

Karel Sýs
19. 5. 2016
V právě vydané knize pamětí vzpomíná Mirek Topolánek, premiér s gulama, jak mu Kalousek děkoval, že ho vzal na vrcholný summit G20 v Londýně.
Náhoda totiž Kalouskovi dopřála, aby se ocitl na záchodě s Obamou!
To je pro Kalouska a pro českého politika vůbec zajisté vrchol kariéry.
Je otázka, zda zašli na malou nebo na velkou stranu. Soudě podle názvu knihy – Hlavně se neposrat (kdyby to tak napsal Miloš Zeman!) – mohli být oba politici na velké.
Já se však přikláním k malé. Neboť na to, aby kadil vedle nejmocnějšího muže planety, nedosáhne ani lidovec!

19. 5. 2016    zdroj
Portál WikiLeaks zveřejnil dokumenty, které dokládají, že dočasný prezident Brazílie Michel Temer v minulosti spolupracoval s rozvědkou a armádou USA a jednal se zástupci Washingtonu o politické situaci v zemi. Ačkoli není důvod předpokládat, že Temerův příchod k moci je s tím nějak spojen, publikace nutí zmínit se o dalších příkladech, kdy politici buď byli usvědčeni ze spolupráce se CIA, nebo přišli k moci s přímou či nepřímou podporou zpravodajské služby. 


Írán

Poté, co 15. března 1951 íránský parlament schválil zákon o znárodnění veškerého ropného průmyslu v zemi a pokusy o řešení problému prostřednictvím jednání selhaly, ministr zahraničí USA John Dulles a exšéf CIA Walter Smith vytvořili plán na svržení premiéra země Mohammeda Mossadegha a přivedení k moci bývalého ministra vnitra Fazlollah Zahedi. Operace byla nazvána "Ajax." Avšak Mossadeghovi se o ní dověděl a rozhodl se působit v předstihu. Měl v úmyslu zbavit šacha Pahlaví moci. Podařilo se mu to, ale vypukly masové nepokoje, jejichž organizace se podle některých zdrojů účastnili agenti CIA. Na straně demonstrantů byli i vojáci, kteří zachovali loajalitu šachovi. Ve výsledku byla rezidence Mossadegha ostřelována tanky, což přimělo premiéra, aby se vzdal. O několik dní později se šach Pahlaví vrátil do Íránu. Podařilo se mu udržet se u moci ještě téměř 25 let. V roce 1979 byl vladař svržen islámskou revolucí.
 
Guatemala

V roce 1944 se v Guatemale v důsledku revoluce dostala k moci vláda, která usilovala o na Washingtonu méně závislou politiku. Mimo jiné byla povolena činnost Guatemalské dělnické strany, což v USA vyvolalo obavy z posílení komunistických nálad v Latinské Americe. Byla tam také znárodněna zemědělská půda, přičemž jedním z největších vlastníků tehdy byla americká United Fruit Company. To také vyvolalo nespokojenost Washingtonu. Po pokusech vyvinout tlak na novou vládu připravila CIA v roce 1952 plán na vojenský převrat v zemi; zodpovídal za to zástupce ředitele vedení Frank Wisner. V souladu s plánem byla v Hondurasu zformována "antikomunistická vládní junta", v níž mimo jiné byl A. Salazar a budoucí prezident Castillo Armas. Na území sousedního Hondurasu byly vytvořeny ozbrojené oddíly, jejichž přípravou se zabývala jak CIA, tak příslušníci armády USA. Silová fáze operace začala v roce 1954. Podporu povstalcům poskytly americké námořní lodě, jež blokovaly pobřeží Guatemaly. Neoznačená letadla shazovala propagandistické letáky. 18. června ozbrojené skupiny překročily guatemalsko-honduraské hranice. Povstalci rozvinuli úspěšný útok. V důsledku bojů přišel začátkem srpna k moci v Guatemale Armas, který v zemi zahájil represe proti socialistům a komunistům.
 
Kongo

V roce 1960 v důsledku první voleb po vyhlášení nezávislosti se premiérem Konga stal Patrice Lumumba, který začal rozvíjet vztahy se socialistickým blokem. To vyvolalo ve Washingtonu nespokojenost. Podle některých údajů začala plány na odstranění Lumumby připravovat CIA. V září zorganizoval plukovník Mobutu státní převrat, při němž byl Lumumba sesazen a později zabit. Okolnosti jeho smrti zůstávají neznámé a rovněž to, zda se CIA podařilo realizovat svůj plán. V roce 2013 opublikoval britský Telegraph informace, podle nichž Lumumbovu vraždu organizovala pracovnice britské rozvědky Daphne Park.
 
Panama

Mimochodem, ne vždy se jednalo jenom o podporu ozbrojených převratů. Někteří vůdci jednoduše dodávali CIA potřebné informace. Například de facto vůdce Panamy od roku 1983 do roku 1989, Manuel Noriega, od konce roku 1950 aktivně spolupracoval s americkou rozvědkou. Tak aktivně, že ve druhé polovině 60-tých let dokonce začal dostávat plat od zpravodajské služby. Mimochodem, ve Washingtonu bylo v roce 1988 zjištěno, že Noriega je spojen s obchodováním s drogami. Ve výsledku byl svržen v důsledku operace Just Cause, kterou ironií osudu uskutečnil Washington.
 
Libérie
Spoluprací s americkou rozvědkou se může pochlubit i exhlava Libérie Charlese Taylor. V roce 2012 list Boston Globe publikoval článek, založený na rozhovoru s experty a bývalými špiony s tím, že od začátku roku 1980 rozvědka Pentagonu a agenti CIA spolupracovali s Taylorem. Podle nich je v uzavřených archivech uchováváno nejméně 48 dokumentů, jež jsou tak či onak spojeny s liberijským prezidentem. Lze předpokládat, že Taylor poskytoval Washingtonu také informace o Muammaru Kaddáfím.
 
Brazílie

A nyní se objevily informace, že ze spojení s americkou rozvědkou může být usvědčen i nový prezident Brazílie v zastoupení Michel Temer. První e-mail, který byl zveřejněn na WikiLeaks, byl Temerem odeslán z brazilského města Sao Paulo do Miami do štábu velení Ozbrojených sil USA v oblasti Střední a Jižní Ameriky. V tomto dopisu Temer popisuje politickou situaci v Brazílii k roku 2006, v době prezidentování Lula da Silva. Dopis zmiňuje setkání Temera se zástupci amerického velvyslanectví, během něhož se s nimi podělil o svou vizi politické situace v zemi v té době. Druhý dopis je z 21.června 2006. Je v něm o dalším setkání Temera s americkými diplomaty, které se konalo na americkém velvyslanectví v brazilském hlavním městě. Při setkání byla znovu posuzována politická situace v zemi.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

19. 5. 2016, Petr Ďoubalík - oficiální mluvčí ministerstva zahraničí Ruské federace tančí Kalinku, video

Maria Zacharovová je moje srdeční záležitost. Namlouvám si, že by tomu tak bylo, i kdyby byla mluvčí ministerstva zahraničí kteréhokoli jiného státu. 

Její každodenní brífink pro novináře je radost poslouchat. Pokud se objeví v některém z diskusních pořadů, bývá jeho ozdobou. A teď ani nemám na mysli ozdobu, pro kterou jí někteří západní politici přezdívají "sexuální bestie", což lze v jejím případě vysvětlovat jako originálně složenou poklonu, ale to, že její mluvený projev mívá hlavu a patu, vtip, obsahuje informaci a je pronášen čistou a špičkově artikulovanou ruštinou. Prostě Člověk na svém místě. Nevím, jak k tomu došlo, prostě novinářům zatancovala. Kalinku. A i vám - pro radost (trollům asi k vzteku, ale to už je jejich problém).



Stalo se tak dnes v Soči na summitu Rossia - ASEAN, Maria dodržela slib, který dala novinářům (tak je to alespoň napsáno na YouTube pod videem).

20.5.2016  Jihlavský seminář Nové republiky 2016

Na Jihlavském semináři Nové republiky 2016 vystoupil bývalý ministr a a bývalý velvyslanec v Rusku a později na Ukrajině Jaroslav Bašta. Na konci semináře odpovídal na otázky z pléna: Co je to Putinovská řízená demokracie? Je u nás osobnost Putinova typu, která by dokázala vést lidi? Co je pro nás větší nebezpečí – ukrajinská krize nebo islámští migranti? Jaká jsou úskalí spolupráce zemí V4? Kdy skončí sankce proti Rusku? Čeká Kubu Majdan?

- Leo K. -
20.5.2016 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Do Kosy psát, že 7. května pořádala občanská společnost Nová republika seminář v Jihlavě mě přišlo jako svého druhu drzost. Ale protože přednášejícími byli bývalí i současní členové parlamentních stran s bývalými i současnými disidenty, domnívám se, že mi přece jenom bude odpuštěno. Tón přednášek udal nechtěný dirigent v podobě Petra Schnura, http://www.novarepublika.cz/2016/05/zadouci-budoucnost-jak-se-lze-k-ni.html který se zúčastnil semináře korespondenčně mimo jiné těmito slovy:

EU je totalitní instituce, demontující národní státy a jejich politické, sociální, tedy ústavní ochranné mechanizmy. Navíc není protiváhou, ale praktickým nástrojem USA k totálnímu podřízení Evropy vlastním strategickým plánům. NATO je válečná, zločinecká organizace, která je navíc i smluvně stále silněji propletená s EU. Tyto instituce jsou nereformovatelné, vystoupení z nich by znamenal krok k obnově demokratického a právního státu. Tzv. evropská integrace na základě demokracie, práva a občanské participace může fungovat pouze jako dobrovolná spolupráce suverénních národů podle principu naprosté rovnoprávnosti. Abdikace levice na národní otázku a její bezpodmínečná podpora bruselsko-berlínské „evropské“ integraci, byť by tato pohřbila všechno levicové, je její opětovné historické selhání, ze kterého se již nemusí vzpamatovat. Národní otázka ve smyslu obrany národní suverenity a občanské participace existuje, její ignorování bude znamenat, že se jí uchopí vysloveně šovinistické síly značky „Blut und Boden“. Ty mohou, jako již v minulosti, dočasně posloužit v roli politického pittbulla panujícího „Systému“ v případě, že by jeho sofistikovaná varianta selhala.

Záchrana národního státu v jeho skutečně demokratické, právní a sociální formě představuje v současnosti nejefektivnější formu boje proti nástupu„neoliberálního fašismu“. Jde o zápas, ve kterém je nejen potřebný, ale i nutný konsens mezi autenticky socialistickými, liberálními a konzervativními silami. Na jeho půdě je možné obnovit opravdovou politickou a ekonomickou pluralitu, vrátit Ústavě její autoritu a vést demokratickou soutěž o další cestu naší společnosti.

Poslední zbytky demokratického a právního státu, pokud kdy vůbec v realitě existoval, padají za oběť ekonomicko-politického konglomerátu globálně operujících elit a puritánského mýtu o absolutní výjimečnosti amerického národa. Evropská unie, tato jejich nadmíru efektivní kontinentální filiálka, zbavuje v koordinaci s NATO krok za krokem, jednou pod vlajkou „evropské integrace“, podruhé „boje proti terorizmu“, nejnověji „uprchlické krize,“ evropské národy svéprávnosti, tuneluje ústavní instituce a zavádí nadnárodní totalitní struktury.

Tolik tedy Petr Schnur ve velmi radikálním úvodu, ale já se soustředím na přednášku prof. Oskara Krejčího, na kterého bych chtěl reagovat.

S Petrem Schnurem souzněl v existenci obecného požadavku po změně. Co si neumíme kvůli hrozícímu předělu představit? Víme příliš málo a tudíž neumíme dost dobře předvídat například klimatické změny a jejich sociální dopady, ale úplně stejně neumíme ani předvídat chování finančních trhů. Známe sice některé přírodní cykly, ale s nejmenší nejistotou ±500 let. To představuje 15 generací, což účinnost předpovědi posouvá k nule. Stav finančních trhů je známý, ale pokračující ekonomika dluhu vede k číslům, která se dříve považovala za astronomická. Cítíme, že se blížíme ke zlomu, ale jeho hloubku nedovedeme odhadnout!

I velké státy hledají alternativní systémy, pramenící z (ne)fungování světového finančního systému. Ochrana majetku bankéřů, mantra, že banka nesmí zkrachovat, vede k virtuální ekonomice, ve které banky fungují jakoby dál, samozřejmě za cenu dále se prohlubujícího dluhu. Synchronizace klimatického a finančního zlomu generuje geopolitický zlom. Rozklad veřejných služeb jako jsou zdravotnictví, školství atp. se stává samozřejmým. Nástup čtvrté průmyslové revoluce povede sice k vyšší efektivitě, ale tím pádem i ke ztrátě pracovních míst.

Tady bych vložil vyjádření odborů, kdy předseda ČMKOS Josef Středula vyslovil obavu, že by se automatizace průmyslu mohla dotknout až 40 % pracovní míst. Prof. Krejčí se ptá: „Co potom budeme s těmi lidmi dělat?“

Tolik tedy ve stručnosti prof. Oskar Krejčí. Více najdete na Youtube (ZDE)

Čtvrtá průmyslová revoluce je označení pro současný trend digitalizace, s ní související automatizace výroby a změn na trhu práce, které s sebou přinese. Podle této myšlenky vzniknou „chytré továrny“, které budou využívat kyberneticko-fyzikální systémy. Ty převezmou opakující se a jednoduché činnosti, které do té doby vykonávali lidé. To bude provázet změna pracovního trhu, kdy by mohla být ohrožena zaměstnanost osob s nízkou kvalifikací. Předstupněm k této etapě byl poznatek firmy McDonald’s Corporation že i ve službách lze použít zásad fordizace a rozdělit každou činnost na více jednoduchých jednoúčelových činností. Ty může pak provádět i zaměstnanec bez jakéhokoliv vzdělaní a po krátkém zaučení. Výsledkem je totéž jako u Forda, de facto pásová výroba. Lepší efektivita, ušetřené mzdové prostředky a snadná nahraditelnost každého pracovníka. Nástroji 4. průmyslové revoluce jsou internet věcí, internet služeb a digitální ekonomika. Produkty i stroje dostanou čipy, pomocí nichž je bude možné kontrolovat a obsluhovat přes internet. Dále se budou využívat cloudová úložiště, 3D tisk, datová centra, automatické hlášení problémů či „chytré sklady“, které samy informují o docházejících zásobách.

Pomocí metod a nástrojů průmyslu 4.0 by mělo dojít k úsporám času a peněz a zvýšení flexibility firem. Internet věcí je systém, ve kterém mohou být různé objekty řízeny na dálku a také spolu navzájem interagovat. Děje se tak přes internet díky vloženým čipům, senzorům a softwaru. Důležitá je pouze vzájemná konektivita.

Internet služeb jsou systémy založené na online práci a sdílení dat v cloudových úložištích. Cloudy jsou nástrojem pro kooperativní vytváření obsahů. Jejich další výhodou je vysoká konektivita – k jejich užívání vám stačí v podstatě jakýkoli webový prohlížeč. Digitální ekonomika je koncept, který nám umožní některé aktivity z běžného života přesunout na internet při snížení nákladů a zvýšení pohodlí. Za tím pojmem si můžeme představit například automatické účetnictví. Až se nový způsob výroby stane běžným standardem, bude pro firmy fungující v dotčených odvětvích, které se nestihly adaptovat, obtížné přežít.

Rozhodně dojde ke ztrátě nízko kvalifikovaných míst. To jsou pozice s nízkou přidanou hodnotou. Produktivita práce by po čtvrté průmyslové revoluci měla vzrůst o třetinu. Průměrný růst produkce na obyvatele v Evropě byl v osmnáctém století 0,2 %, v devatenáctém 1,1 % a ve dvacátém 1,9 %. Protože by naše produktivita, a tím pádem i produkce na obyvatele měla vzrůst ještě více, jedním z logických kroků by bylo další zkrácení pracovní doby tak, jako je to ve Švédsku. Průmysl 4.0 přinese výrobu s (téměř) nulovými mezními náklady, jak se domnívá americký ekonom a sociolog Jeremy Rifkin. To v praxi znamená, že nejvyšší náklady spojené s výrobou, budou ty potřebné na postavení výrobního zařízení. Pokud by se nám podařilo implementovat zásady cirkulární ekonomiky a úspěšně přeorientovat energetiku na obnovitelné zdroje, náklady na další vyrobenou jednotku by v plně automatizovaných továrnách mohly být skutečně téměř nulové. V září 2015 vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu Národní iniciativu Průmysl 4.0. V ní vysvětluje specifika českého hospodářství ve vztahu k nástupu průmyslu 4.0. Zdůrazňuje, že Česká republika, jakožto země závislá na exportu, má potenciál ve spolupráci se zahraničními partnery, vlastníky mnoha místních průmyslových podniků.

Za slabé stránky považuje dokument obecné nepochopení pojmů a nepřipouštění si rozsahu, kterého by se změny měly týkat, neexistující představu o nákladech a výnosech spojených se zaváděním změn a nedostatečnou specializace českého školství pro nové potřeby pracovního trhu. Vzhledem k tomu, že si strategie adaptace na čtvrtou průmyslovou revoluci bere za vzor Německo, měla by Česká republika opustit svou dlouhodobou mantru udržování nízké ceny práce jako prostředku k lákání zahraničních investic a přeorientovat se na vytváření pracovních míst s vyšší přidanou hodnou. Premiér Sobotka se domnívá, že v přechodu na takový průmysl zatím brání nevyhovující zdroje financování. Kvalitní strategie v digitální oblasti má vytvořit potenciál pro podnikání v sektorech s vysokou přidanou hodnotou, nikoli jen se střední, jak tomu bylo doposud. Důležitým krokem je také pokusit se vyrovnat českou obchodní bilanci. To je nutné proto, že zahraniční investoři nemají v České republice tendenci investovat do špičkových pracovišť a vznikají zde tak spíše montovny. Co budeme dělat s těmi lidmi? opakuji dotaz prof. Krejčího.

Tak jedno řešení nabídl už v roce 1932 Aldous Huxley v antiutopii Konec civilizace nebo v originálu Brave New World. Členové každé ze společenských kast jsou predestinováni zvukovými nahrávkami, které jim jsou pouštěny během spánku. Obsah těchto nahrávek je má přesvědčit o tom, že právě jejich osud je ten nejlepší možný, ale také je přesvědčují o důležitosti konzumního života. Jakékoliv pocity členové komunity řeší antidepresivy a halucinogenní drogou zvanou „soma.“ Lidé se radostně stávají otroky v rádoby dokonalé společnosti. Povoluje se jim nevázaný sex, promiskuita, jsou jim poskytovány virtuální zážitky v pocitových kinech. Funkce rodiny neexistuje a zmínky o ní jsou společensky nepřípustné. Svoboda je zdrojem neštěstí, protože předpokládá starosti s volbou. Sami se prý nemůžete kvalitně rozhodovat o společnosti a proto nad sebou dobrovolně přijímáte všeobecnou a totální kontrolu. Pokud mají nepříjemné pocity vezmou si pár gramů somy, drogy bez negativních vedlejších účinků. Funguje to stejně, jako se dnes profiluje vaše účast na Facebooku. Pár pitomcům se nelíbí váš názor, dislajkují vás a systém Facebooku vás automaticky začne stíhat a omezovat vaši svobodu projevu podle neustále upravovaného algoritmu. Podpora animálnosti všeho druhu je vítána, opačné názory jsou všemi prostředky potlačeny a to dokonce i samotnými občany. Například se lidem vnucuje názor, že mají rádi nové oblečení a staré je lepší zahodit než opravit. Malým dětem se vštěpuje odpor ke knihám a vzdělávání i kultuře, protože přímo neprodukuje zisk a směřuje se jejich zájem k zábavě, sportu a shopingu. Heslo takového státu zní: „Komunita – identita – stabilita“. Na to, že v roce 1932 nebyly známy počítače a kouření konopí – a tím méně počítačové hry, je nutno panu Huxleyovi přiznat neobyčejnou představivost.

Neil Postman v knize Ubavit se k smrti porovnává Orwellovo 1984 s Huxleyovým Koncem civilizace.

Orwell se obával těch, kteří by zakázali knihy. Huxley se obával, že by nebyl důvod knihy zakazovat, protože by nebyl nikdo, kdo by chtěl nějakou číst. Orwell se obával těch, kteří by nám odpírali informace. Huxley se obával těch kteří by nám jich dali tolik, že by nás uvrhli do pasivity a egoismu. Orwell se obával toho, že by byla pravda před námi skryta. Huxley se obával toho, že by pravda utonula v moři bezvýznamnosti. Orwell se obával, že se staneme nesvobodnou kulturou. Huxley se obával, že se staneme kulturou zcela zaujatou obdobou smyslových filmů, heče peče a her s odstředivým míčem. Jak Huxley poznamenal v Brave New World Revisited, zastánci občanských svobod a racionalisté, kteří vždy varují před tyranií zapomněli na téměř nekonečnou lidskou touhu po rozptýlení. Huxley dodává, že v 1984 jsou lidé ovládáni způsobovanou bolestí. V Konci civilizace jsou ovládáni způsobovanou rozkoší. Ve zkratce, Orwell se obával, že nás zničí to co nenávidíme. Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme.

Ještě jednou Neil Postmann. Řešení, které navrhuje, je vlastně totéž, jaké navrhoval už Aldous Huxley, a stěží ho může překonat. Společně s H. G. Wellsem byl Huxley přesvědčen, že máme na vybranou mezi vzdělaností a katastrofou, a vytrvale psal o tom, jak je nutné, abychom porozuměli politickému a epistemologickému významu médií. Snažil se nám totiž sdělit, že tragédie obyvatel „překrásného nového světa“ Konce civilizace nespočívala v tom, že se místo myšlení smáli, nýbrž v tom, že nevěděli, čemu se smějí a proč vlastně myslet přestali.

Zkusme tedy myslet. Proč nás trápí výhled na ztrátu pracovních míst? V převážné většině proto, že ztratíte příjem. Že ztratíte možnost uživit sebe a svoji rodinu. Je tristní, že ani po tři čtvrtě století nedošlo k naplnění F. D. Rooseveltem deklarovaných 4 svobod.

V tradiční zprávě Kongresu o stavu Unie, dne 6. ledna 1941 president Spojených států amerických Franklin Delano Roosevelt prohlásil za h

Svobodu slova a přesvědčení;

svobodu vyznání;

svobodu od nedostatku

a svobodu od strachu,

odné dosažení, aby bylo dosaženo bezpečnosti celého světa, tyto čtyři svobody:

Svobodu slova a přesvědčení;

svobodu vyznání;

svobodu od nedostatku

a svobodu od strachu,

které se měly vztahovat na všechny obyvatele světa bez rozdílu. Tímto poselstvím vytyčil jasný program proti ideám tzv. „Novému světovému pořádku“, který prosazovaly mocnosti Osy (Německo, Japonsko a Itálie).

Zavedením základního příjmu by odpadly ponižující procedury spojené se současným sociálním systémem, který není ani férový, ani srozumitelný a který spíše něco vyplatí profesionálním vyžírkům než lidem skutečně ohroženým bídou. Sociální úřady by klidně mohly být zrušeny. Úřady práce by plnily svoji původní funkci zprostředkovatelny práce, nikoli nástroje šikany a represe.

Práce by se tak poprvé v historii stala tvořivou náplní a životní potřebou. Argument, že se zajištěnými materiálními potřebami poklesne motivace k práci, vypovídá ze všeho nejvíce o svých autorech. Hlavní slovo v českém veřejném prostoru má stále generace někdejších veksláků a taxikářů, kteří vytvořili v dobách velkého zhasnutí neprůstřelnou elitu. Jejich světonázor je stále ovlivněn filmem Kamarád do deště: svět je plný podvodníků, okraď, abys nebyl okraden. Ačkoli se neustále zaklínají prací, přenechávají toto privilegium druhým a sami se jakékoli užitečné aktivitě zdaleka vyhýbají. Většina lidí však opravdu chce pracovat, chce být užitečná – a je tristním vysvědčením pro současnou odrůdu kapitalismu, že stavovská hrdost na práci se stala prakticky neznámým pojmem. Představa o finanční náročnosti nepodmíněného základního příjmu je také značně zkreslená.

Současné přebujelé papírování spojené s dokazováním sociální potřebnosti také není zadarmo. Sociální smír se dlouhodobě vyplatí, například menšími náklady na represivní složky. Ostatně stát, kterému dosud nevadilo vyplácet spekulantským mafiím nehorázné částky za takzvané sociální bydlení, se jen těžko může naráz odvolávat na hospodárnost, aniž by byl směšný.

A pak to, co píši tu s menším, jindy s větším důrazem: Pro stát musí být prioritou zastavit rozklad veřejných služeb. Naopak musí vytvořit takové podmínky, aby vznikaly další a kvalitní a všeobecně dostupné veřejné služby! Protože jenom ty vytvářejí dobré prostředí pro založení rodiny a výchovu dětí. A to platí pro všechny bez rozdílu ať jde o vytváření podmínek dostupnosti vzdělání, podporu jeslí a školek, nebo školní či mimoškolní volnočasové aktivity. Všeobecná a rovná dostupnost veřejných služeb vyrovnává společnost. Slouží rodinám a vzdělání, brání propadu sociálně slabých do vyloučení ze společnosti a přenosu vyloučení na další generace. Dostupnost veřejných služeb ale podpoří i zakládání rodin lidmi, kteří nejsou ohroženy sociálním vyloučením. Podpora zakládání rodin rovněž povede k posílení demografické struktury celé společnosti.

Princip rovnoprávnosti, který teprve vlastně umožňuje požadovanou odpovědnost, se musí stát nezpochybnitelnou idejí stran, které se chtějí účastnit restaurace demokracie ve státě a nechtějí slyšet svůj umíráček.

The Saker
20.5. 2016   Zvědavec
Nedávný ruský koncert v Palmyře byl událostí plnou symboliky. Zatímco to byli Syřané, kdo osvobodil toto starodávné město, a zatímco Rusové poskytli pouze podporu, tato podpora byla klíčová a, mimoto, nebyla to pouze Palmyra, co Rusové zachránili, ale i syrský národ. Dokonce bych tvrdil, že Rusové v Palmyře zachránili nejen Sýrii, ale celou civilizaci.
Představte si, že mimozemšťané sledují naši planetu z vesmíru. Nejen, že by viděli nevýslovná zvěrstva páchaná játrožrouty Daesh, ale viděli by, že Říše, která řídí většinu planety, a tak zvaná „západní civilizace“, která zformovala náš moderní svět více, než jakákoliv jiná civilizace, poskytla Daesh svoji naprostou podporu.

Viděli by americké rakety TOW použité proti jediné armádě schopné se Daesh postavit, viděli by, jak všechny země tvořící tak zvanou „dohodu“ (asi 1/3 zemí, možná) vyzývají ke svržení legálního a legitimního prezidenta Sýrie, dokonce i když to znamená, že černé vlajky Daesh zavlají nad Damaškem.

Viděli by genocidu křesťanů, zatímco údajně křesťanský svět se dívá jinam, a genocidu (všech netakfiristických) muslimů, zatímco údajně muslimský svět se dívá jinam. Viděli by, jak samozvaný „vůdce svobodného světa“ odsuzuje ruskou (velmi omezenou) vojenskou intervenci v Sýrii, a viděli by, jak člen nejmocnější vojenské aliance na planetě (Turecko) vydělává miliony na obchodu s Daesh ukradenou ropou.

Seznam by mohl pokračovat, ale myslím, že se shodneme, že ať by to pozoroval jakýkoliv mimozemšťan, byl by zcela znechucen lidskou rasou.

Ale pak by viděli jednu zemi – Rusko – která nejen pomáhá osvobodit starodávnou Palmyru od démonických hovad, která se pokusila ji zničit, ale pak ji také plně zbavuje min a nevybuchlé munice, aby byla rekonstrukce bezpečná. A nakonec by viděli, jak Rusko přiváží své nejlepší hudebníky, aby srdceryvně uctili ty, kteří byli mučeni a zavražděni nejen Daesh, ale primárně těmi, kteří Daesh vytvořili a vypustili – anglo-sionistickou Říší.
Amfiteátr Palmyry pod kontrolou Daesh, před osvobozením syrskými vládními jednotkami.

Nejvýznačnějším shledávám, že tento koncert nezačal dílem ruského skladatele. Místo toho si Rusové zvolili začít bolestivou skladbou Johanna Sebastiana Bacha: slavnou „Chaconne“, Part pro sólové housle č. 2 v D moll, BWV 1004. Yehudi Menuhin označil Chaconne „za nejskvělejší existující skladbu pro sólové housle“ a houslista Joshua Bell řekl, že Chaconne je „nejen jednou z nejskvělejších hudebních skladeb všech dob, ale i jedním z největších úspěchů jakéhokoliv člověka v historii. Je to spirituálně silný kus, emocionálně silný, strukturálně dokonalý“ (zdroj).

Není to náhoda. Rusové zvolili největšího skladatele lidstva a jednu z jeho nejlepších skladeb, aby, jak věřím, ukázali, že lidstvo není jen o zlu, hrůzách, lžích a vraždění, ale že západní civilizace také zplodila některá velmi vybraná, spirituální a krásná umělecká díla. Pouze transcendentní hudba Bachova mohla představovat důstojný „hlas“ přinášející krásu do stejných míst, kde Daesh organizoval hromadné popravy. Poselstvím bylo: „vy chcete zničit civilizaci a dokonce i krásu – a my vám přivážíme Bacha!“.

Bach jako „zbraň civilizace“ není v tomto kontextu o nic méně důležitý, než letadlo Su-34 a střely s plochou dráhou letu v „kinetické válce“ proti terorismu.

Je ironické, že to bylo právě Rusko, které nikdy nebylo skutečnou součástí „západního světa“, kdo přivezl do Palmyry Bacha. Pokud by se koncert rozhodli zorganizovat Američané, nikdy by se neobtěžovali nějakou Palmyrou nebo Syřany – na americkou vojenskou základnu by přijel americké námořní pěchotě zazpívat Toby Keith „American Soldier“ (nebo něco jako tohle). Rusové místo toho zahráli v Palmyře Bacha.
Dnes Rusové zastupují celou civilizaci. Dokonce i tu západní.