Paul Craig Roberts
22.5.2016 Zvědavec 19. září 2000, tedy téměř před 16 lety, Ambrose Evans-Prichard z londýnského Telegraph napsal: „Odtajněné dokumenty americké vlády ukazují, že americké tajné služby vedly v padesátých a šedesátých letech kampaň s cílem vytvořit podmínky pro sjednocenou Evropu. Financovaly a řídily evropské federalistické hnutí. Tyto dokumenty potvrzují podezření vyjádřená v té době, že Amerika pracovala agresivně za oponou na vtlačení Británie do evropského státu. Jedno memorandum, datované 26. červencem 1950, dává pokyny pro kampaň na prosazení plnohodnotného evropského parlamentu. Je podepsáno generálem Williamem J. Donovanem, šéfem amerického válečného Úřadu strategických služeb (OSS), předchůdce CIA.“
Dokumenty ukazují, že Evropská unie je výtvorem CIA.Jak jsem napsal dříve, Washington věří, že je snazší ovládat jednu vládu, EU, než ovládat mnoho jednotlivých evropských vlád. Protože Washington má dlouhodobé investice v organizování Evropské unie, je zcela proti tomu, aby z této dohody vystoupila jakákoliv země. To je důvod, proč prezident Obama nedávno odjel do Londýna, aby tam řekl svému pudlíkovi, britskému premiérovi, že žádný odchod Británie se konat nemůže.
Stejně jako ostatním evropským národům, ani Britům nebylo nikdy dovoleno hlasovat o tom, jestli jsou pro, aby jejich země přestala existovat a stali se z nich Evropané. Britská historie by se stala historií lidí minulosti, jako v případě Římanů a Babyloňanů.
Utlačovatelská povaha nezodpovědných zákonů a regulací EU a požadavek EU na přijetí obrovského počtu přistěhovalců z třetího světa vytvořily lidový požadavek, aby Britové hlasovali o tom, jestli zůstanou suverénní zemí, nebo se rozpustí a podrobí se Bruselu a jeho diktátorským nařízením. Hlasovat se má 23. června.
Postojem Washingtonu je, že Britům nesmí být dovoleno rozhodnout proti EU, protože takovéto rozhodnutí není v zájmu Washingtonu.
Úkolem premiéra je vyděsit Brity údajnými závažnými následky „osamostatnění“. Tvrdí se, že „malá Anglie“ nemůže zůstat sama. Britům je říkáno, že izolace bude znamenat jejich konec a že se jejich země stane stojatými vodami, které pokrok obejde obloukem. Vše skvělé se bude dít jinde a oni budou opomenuti.
Pokud děsící kampaň neuspěje a Britové si odhlasují vystoupení z EU, je otevřenou otázkou, jestli Washington britské vládě dovolí demokratický výsledek akceptovat.
Alternativně britská vláda Brity podvede, jak to činí běžně, a prohlásí, že Británie vyjednala na Bruselu ústupky, které odstranily problémy, které Brity trápily.
Postoj Washingtonu ukazuje, že pevně věří, že důležité jsou pouze zájmy Washingtonu. Pokud si národní suverenitu chtějí uchovat jiní lidé, jsou prostě sobečtí. Navíc nejsou poddajní Washingtonu, což znamená, že mohou být prohlášeni za „hrozbu pro americkou národní bezpečnost“. Britům nesmí být dovoleno rozhodovat, že se nepřizpůsobí zájmům Washingtonu. Předpovídám, že Britové budou buď podvedeni, nebo ignorováni.
Je to sebestřednost a mimořádná arogance Washingtonu, co vysvětluje z palce vycucanou „ruskou hrozbu“. Rusko se vůči Západu jako vojenská hrozba neprezentovalo. Přesto
Washington ohrožuje Rusko navyšováním námořních sil USA/NATO v Černém moři a
navyšováním námořních sil, pozemních jednotek a tanků v Pobaltí a v Polsku, raketovými základnami na hranicích Ruska a plány na začlenění bývalých ruských provincií Gruzie a Ukrajiny do amerického vojenského paktu proti Rusku.
Když Washington, jeho generálové a evropští vazalové prohlásí, že Rusko je hrozba, míní tím, že Rusko má nezávislou zahraniční politiku a jedná ve vlastním zájmu, místo v zájmu Washingtonu. Rusko je hrozba, protože demonstrovalo schopnost blokovat Washingtonem zamýšlenou invazi do Sýrie a bombardování Íránu. Rusko utlumilo jeden z účelů puče Washingtonu na Ukrajině tím, že mírově a demokraticky opětovně přičlenilo Krym, domov ruské Černomořské flotily a provincii, která byla ruskou po několik staletí.
Možná jste se pozastavili nad tím, jak bylo možné, aby tak malé země, jako Irák, Libye, Sýrie, Jemen a Venezuela, byly hrozbami pro super velmoc USA. Na první pohled je toto tvrzení Washingtonu absurdní. Opravdu považují američtí prezidenti, představitelé Pentagonu, poradci pro národní bezpečnost a náčelníci generálního štábu země s tak malou vojenskou schopností za hrozby pro Spojené státy a země NATO?
Ne, nepovažují. Tyto země byly prohlášeny za hrozbu proto, že mají, či před svým zničením měly, nezávislou zahraniční a ekonomickou politiku. Jejich politická nezávislost znamená, že neakceptovaly nebo neakceptují americkou nadvládu. Jsou napadány proto, aby byly přivedeny pod nadvládu USA.
Z pohledu Washingtonu je jakákoliv země s nezávislou politikou mimo deštník Washingtonu, a proto je hrozbou.
Venezuela se stala, slovy amerického prezidenta Obamy, „neobvyklou a mimořádnou hrozbou pro národní bezpečnost a zahraniční politiku Spojených států“, což si vyžaduje „národní stav nouze“, aby se zastavila „venezuelská hrozba“, když venezuelská vláda staví zájmy Venezuelanů nad zájmy amerických korporací.
Rusko se stalo hrozbou, když ruská vláda demonstrovala schopnost blokovat Washingtonem zamýšlené útoky na Sýrii a Írán, a když puč Washingtonu na Ukrajině nedokázal dodat Washingtonu ruskou námořní základnu v Černém moři.
Venezuela evidentně nemůže ani zdaleka představovat pro USA vojenskou hrozbu, takže evidentně nemůže Venezuela být „neobvyklou a mimořádnou hrozbou pro národní bezpečnost USA“. Venezuela je hrozbou proto, že venezuelská vláda se nepodvoluje příkazům Washingtonu.
Je naprosto jisté, že Rusko naprosto nijak nevyhrožovalo Pobaltí, Polsku, Rumunsku, Evropě nebo Spojeným státům. Je naprosto jisté, že Rusko nenapadlo Ukrajinu. Jak to víme? Pokud by Rusko napadlo Ukrajinu, Ukrajina by již neexistovala. Byla by to opět ruská provincie, jakou ještě před 20 lety byla, a předtím po staletí, déle než existují USA. Skutečně, Ukrajina patří Rusku více, než Havaj a vykořeněné a dobyté jižní státy USA.
Přesto jsou tyto fantastické lži nejvyšších představitelů americké vlády, NATO, britských poskoků Washingtonu, koupených a uplacených západních médií a uplacené EU opakovány do nekonečna, jako by to byla bohem vyjevená pravda.
Sýrie stále existuje, protože je pod ochranou Ruska. To je jediný důvod, proč Sýrie stále existuje, a je to také další z důvodů, proč Washington chce dostat Rusko z cesty.
Chápou Rusko a Čína, že jsou v extrémním nebezpečí? Nemyslím, že dokonce i Írán chápe, že je v nebezpečí, ačkoliv je mu nejblíže.
Pokud by Rusko a Čína chápaly, že jsou v nebezpečí, dovolila by ruská vláda, aby jedna pětina médií byla vlastněna zahraničními majiteli? Chápe Rusko, že „cizáky vlastněné“ znamená vlastněné CIA? Pokud ne, tak proč ne? Proč tedy ruská vláda dovoluje vlastní destabilizaci z rukou tajných služeb Washingtonu, působících prostřednictvím cizáky vlastněných médií?
Čína je ještě více bezstarostná.
V Číně působí 7,000 USA financovaných nevládních organizací. Až minulý měsíc čínská vláda konečně přistoupila, velmi opožděně, k jistým omezením u těchto zahraničních agentů, kteří pracují na destabilizaci Číny. Členové těchto vlastizrádných organizací nebyli zatčeni. Možná byli dáni pod policejní dohled, což je téměř zbytečné opatření, protože Washington může poskytnout nekonečně mnoho peněz na uplacení čínské policie.
Proč si Rusko a Čína myslí, že jejich policie je méně náchylná k uplácení, než mexická a americká policie? Navzdory desítky let trvající „válce proti drogám“ proudí drogy z Mexika do USA nerušeně. Skutečně, policie obou zemí má obrovský zájem na „válce proti drogám“, protože tato válka jim přináší bohatství ve formě úplatků. Vskutku, jak před mnoha lety dokázal později ukřižovaný reportér novin San José Mercury, sama CIA drogový byznys řídí.
Ve Spojených státech jsou lidé říkající pravdu pronásledováni a uvězňováni, nebo jsou pomíjeni jako „konspirační teoretici“, „antisemité“ a „domácí extremisté“. Celý západní svět je tvořen dystopií, mnohem horší, než jakou popsal George Orwell ve své slavné knize „1984“.
To, že Rusko a Čína umožňují Washingtonu působit v jejich médiích, na svých univerzitách, ve finančním systému a v „dobrodějných“ NGO, které infiltrují každý aspekt jejich společnosti, demonstruje,, že obě vlády nemají zájem na svém přežití coby nezávislých států. Jsou také příliš vyděšené, že budou západními médii prodejných děvek za to, že si chrání vlastní nezávislost, označeny za „autoritářské“.
Předpovídám, že Rusko a Čína budou brzy stát před nevítaným rozhodnutím: přijmout americkou nadvládu nebo jít do války.
Poznámka: Sakerův pohled na otevřenost ruských médií k západní proti-ruské propagandě najdete zde:
Kontra propaganda, v ruském stylu.
Somnolent Europe, Russia, and China vyšel 5. května 2016 na www.paulcraigroberts.org. Překlad v ceně 601 Kč Zvědavec.
