Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Vakcíny a Bill Gates, filantropie nebo terorismus?

0
0
24.5. 2016   Rukojmí
Jako bumerang se stále vrací šokující, jak jinak, zpráva na téma „Bill Gates vakcinací a lékařskou péčí snižuje populaci“ Zpráva „očkováním a lékařskou péčí můžeme snížit populaci“ je stará několik let, přesto však i přes zdánlivou neaktuálnost zařazuji na ni reagující příspěvek na svůj blog. Bude totiž v něčem výjimečný. Tentokrát nám nebude stačit prostudovat původní zdroj, nebude nám ani stačit kritickým okem revidovat vědeckou práci v pozadí. Budeme muset použít rozum. Bill Gates, to totiž opravdu řekl.
Zmíněná myšlenka zazněla tady:
Cituji z 4:35
„The world today has 6.8 billion people that’s headed up to about 9 billion. Now if we do a really great job on new vaccines, health care, reproductive health services, we could lower that by perhaps 10 or 15 percent.“

Oficiální překlad zní:

„Dnes jsou na světě 6.8 miliardy lidí, což se zvedne na zhruba 9 miliard. Když se nám bude dařit vyvíjet nové vakcíny, zlepšovat lékařskou nebo reprodukční péči, mohli bychom to číslo snížit tak o 10 až 15 procent.“

Bill Gates přednáší na konferenci Technology, Entertainment, Design (TED) v roce 2010. Je rozšířená a známá ve světě, ať už ve své původní podobě či formou lokálních TEDx. Promlouvali na ní laureáti nobelových cen, politici, odborníci, běžní lidé i vědci. Podle oficiálních stránek měly přednášky k listopadu roku 2012 více než miliardu shlédnutí. Jde tedy o divácky velmi populární platformu, z hlediska mluvčích pak navíc i prestižní a exkluzivní.

Bill Gates a jeho žena Melinda založili roku 1997 Bill and Melinda Gates Foundation starající se o vzdělání, zdraví nebo i životní prostředí. Plánují dát na charitu 95% svého majetku. K roku 2010 činila celková darovaná suma více než 551 miliard korun. To je 551 000 000 000 Kč. Jinak též téměř polovina rozpočtuČR na rok 2012.

Teď něco ke kontextu. Na přednášce je představena jednoduchá rovnice:



kde

P = lidé žijící na Zemi v počtu kolem 7 miliard s očekávaným nárustem k 10 miliardám v roce 2050,
S = služby, které využíváme, zahrnující jídlo, oblečení, elektroniku, apod.,
E = spotřebovaná energie pro každou službu,
C = množství vypuštěného do prostředí na jednu jednotku spotřebované energie.

Přednáška je o množství oxidu uhličitého vypouštěné člověkem do prostředí. Gates říká, že je ovlivněno čtyřmi faktory uvedenými výše v jednoduchém vztahu. Jeho řeč má název Inovace na nulu, kde je nulou myšlena levá strana rovnice. Řečeno delší větou:

Jak snížit množství produkovaného oxidu uhličitého na nulu?

Řešení je matematicky velmi prosté. Stačí vynulovat hodnotu jedné proměnné vpravo. V praxi je to ovšem na hranici reality, ale o tom už, pro zájemce, více v přednášce. Držme se našeho záměru vysvětlit tu prokletou věc, která zazní.

„Dnes jsou na světě 6.8 miliardy lidí, což se zvedne na zhruba 9 miliard. Když se nám bude dařit vyvíjet nové vakcíny, zlepšovat lékařskou nebo reprodukční péči, mohli bychom to číslo snížit tak o 10 až 15 procent.“



Přepněte vnímání na FM, prosím

Jsme na prestižní konferenci světového významu.
A na ní, ne poprvé, Bill Gates.
Který před publikem přednese svůj plán o depopulaci.
Nikdo ho nezatkne, nikdo z obecenstva šokovaně nevyjekne, pánové z kazajkou na scénu nedorazí.

Jak je to možné? Nezbláznili se všichni? Nebo je snad sál zaplněn až po okraj lidmi, co to už dávno vědí? Třeba takovými, co se sami zasluhují o nový světový řád?

Uveďme následující situaci, která nám poslouží coby modelová.

Představte si nějaký kontinent. Na něm bude potřeba, aby obyvatelé sami mysleli na stáří a zajistili, aby se o ně měl kdo postarat. Jak na to? Dobrý způsob je udělat si děti. Ty vyrostou, a až vy zestárnete, budou vám po boku. Jenže co když je na našem kontinentu velká kojenecká úmrtnost? Co když děti v dané oblasti ve velkém množství umírají? Řešení je prosté. Je třeba zplodit více dětí. Tím zvýšíte šanci, že jich přežije dostatek k vašemu zabezpečení.

Zní vám to absurdně?

Zarámujme naši úvahu realitou a nazvěme uvažovaný kontinent třeba Afrika. Podle výše řečeného by mělo platit, že když dokážeme snížit dětskou a novorozeneckou úmrtnost, odpadne nutnost nadměrného plození dětí. Co na to fakta?
Statistiky

Jako první nás budou zajímat hodnoty dětské úmrtnosti. Můžeme si je pro Afriku, řekněme pro období 1960-2005, najít sami v oficiálním přehledu, nebo využít zjednodušený webový pohled. Aby to bylo ještě jednodušší, vytáhnu hodnoty rovnou i zde.

Kontinent Roky Počet mrtvých dětí na 1000 živých
Afrika 2000-2005 134.7
Afrika 1995-2000 153.8
Afrika 1990-1995 168.1
Afrika 1985-1990 171.3
Afrika 1980-1985 182.4
Afrika 1975-1980 199.2
Afrika 1970-1975 219.7
Afrika 1965-1970 238.2
Afrika 1960-1965 258.0


Můžeme konstatovat, že úmrtnost dětí mladších pěti let v Africe v letech 1950-2005 klesala.

Teď se podívejme, zda ji opravdu následovala i porodnost. Jinými slovy, zda snížení dětské úmrtnosti následuje snížení fertility.

Oficiální přehled pro celý svět je zde, zjednodušený webový pohled tady.

Kontinent Roky Počet dětí na jednu ženu

Afrika 2000-2005 5.08
Afrika 1995-2000 5.35
Afrika 1990-1995 5.71
Afrika 1985-1990 6.16
Afrika 1980-1985 6.46
Afrika 1975-1980 6.61
Afrika 1970-1975 6.66
Afrika 1965-1970 6.66
Afrika 1960-1965 6.70


Vidíme, že průměrný počet dětí na jednu ženu klesal.

V této chvíli se nejedná o příliš silný důkaz, neboť odhadujeme jen tak od oka a navíc pouze pro Afriku. Protože nám ale nejde o potvrzení nebo falzifikaci hypotézy, nýbrž o vysvětlení toho, co se skrývá za výrokem Billa Gatese, zůstaňme bez výpočtů. Pro úplnost jen dodejme grafy těchto statistik pro celý svět.


Závěr

Z uvedených faktů vyplývá jasná korelace mezi snižováním dětské úmrtnosti a počtem plozených dětí. Bill Gates zcela jistě nepronesl na půdě TEDu plány na teroristický útok, ani tajná, pro konspirátory samozřejmě známá, fakta o farmacii a medicíně.

Bill Gates ani náhodou neřekl, že vakcíny nebo medicína cíleně snižují současnou populaci, jak někteří pochopili, případně jak záměrně lžou. Mluví o budoucnosti. Dále, ani náhodou neřekl, že snížení populace do budoucna spočívá v zabíjení lidí nebo sterilizaci. Nic takového.

Bill Gates řekl, že snížením dětské úmrtnosti snížíme počet lidí na planetě a tím snížíme množství produkovaného oxidu uhličitého.

Statistiky mu dávají za pravdu a způsobem, jak nižší úmrtnosti dosáhnout je …
„vyvíjet nové vakcíny a zlepšovat lékařskou nebo reprodukční péči“

Díky pane Teličko, Vaše vysvětlení nemohlo být lepší!

0
0
Jiří Baťa
25. 5. 2016    (zasláno autorem)
Potrefená husa se vždy ozve, říká jedno přísloví. Stejně tak se ozval dotčený, dnes už europoslanec, pan Telička, svého času člen správní rady NWR, potažmo OKD, který (kteří) se dostal (dostali) do mlýna kritiky díky enormně vysokým, nepřiměřeným odměnám které, jistě za těžkou, náročnou, velmi odpovědnou práci od společnosti pobíral. Pan Telička se ve svém článku „Nemorální odměny od NWR? Je to trochu jinak“ snaží ospravedlnit a očistit od tohoto „ne zrovna férového“nařčení. 

Podle něj je všechno úplně jinak a jeho odměny jsou, jak tvrdí zasloužené a oprávněné. Zde je několik „(i)relevantních“ názorů či důvodů, proč si myslí, že odměny dostával zaslouženě.

Jako správný politik se v první řadě ohání názorem, že tyto útoky považuje za politicky motivované, což prý podtrhuje i formulace použitá ministrem Mládkem, který hovoří o „moralizování s láskou“. Pan Telička by mohl blíže vysvětlit, v čem je tento výrok „politicky“ obsažný, protože jako důvod pro politicky motivovanou kritiku je jako takový hodně mimo mísu. Nicméně, je to jeho názor, což od člověka jeho typu nikterak nepřekvapuje. Pan Telička s hrdostí konstatuje, že za dobu sedmi let, kdy v NWR působil, byla tato společnost pět let zisková a ztrátu přes veškeré úsilí poprvé vykázala až v roce 2013. Svým způsobem by mu to mohlo být ke cti, jenže už nezmiňuje, že od r. 2007, kdy byl do funkce ustanoven, NWR šlo pomalu, ale jistě do ztráty, až do kritického roku 2013, kdy vykázala výsledky v červených číslech. Pokud by byl pan Telička tak skutečně výkonný a úspěšný, jak v úvodu konstatuje, jistě by mohl učinit víc, aby se NWR rok od roku ve výsledcích pomalu ale jistě propadala. Neučinil a to i přesto, že odměny pobíral.

Pan Telička velmi skromně a možná i nerad podotýká, že výše odměn členů správní rady může někomu připadat vysoká. To má naprostou pravdu, ovšem jeho zdůvodnění, že jde o naprosto standardní odměny pečlivě dozorované soukromé firmy, je anachronismus. Podle něj pro firmu odváděl vysoce kvalifikovanou práci související s jeho znalostmi a zkušenostmi především z oblasti evropských agend, je jen jeho subjektivní názor na hodnocení své práce, která však nemusí být (a také zpravidla nebývá) relevantní. Nejsem politik, v evropských agendách se nevyznám, činnost pana Teličky nesleduji a neznám, nicméně se domnívám, že takovéto zdůvodnění je ryze účelové, aby prokázal, že jeho působení v mnoha, upřímně řečeno často i zbytečných funkcích (viz funkce v EU), mělo nějaké opodstatnění. Obecně to však či lze chápat či posuzovat, že ve správnou dobu byl na správném místě, že chytil správný vítr do plachet, který jej již dlouhou dobu nesou na vlně osobní, soudím snadno nabyté, osobní prosperity.

Je celkem logické, že se panu Teličkovi nelíbí vyjádření jak ministra Mládka, tak jiných subjektů, protože zpravidla nikdy nikdo není natolik čestný, aby přiznal svůj podíl na, v tomto případě krachu NWR-OKD. Pan Telička není výjimkou, že se proti konstatování faktů snaží vymanit. Totéž lze zřejmě očekávat i od dalších aktérů z NWR, pak se ale nabízí otázka, kdo tedy tento stav zapříčinil? Samo od sebe se to jistě nestalo a kdyby už vůbec nic, pak jsou zde právě ty nehorázné odměny z dob, kdy prosperita NWR zcela evidentně klesala, což i pan Telička přiznává. Přesto však pánové s NWR nejen své odměny nekorigovali a už vůbec ne zrušili a to přesto, že těžba vzhledem k poklesu cen uhlí evidentně ztrácela na efektivitě a firma šla prokazatelně ke dnu. Tuto skutečnost pan Telička nerespektuje a naivně se snaží prokázat, že ON si svou práci odpovědně odvedl a proto byly odměny zasloužené a už vůbec nebyly nemorální.

Obhajovat svou angažovanost a pochybnou úspěšnost své práce, jak to činí pan Telička, je výsměch lidem, kteří opravdu pracují a mají za sebou jasné, hmatatelné výsledky. Lidé, kteří jsou zaměstnáni 8 hod. denně v plném nasazení, mnohdy ve velmi rizikových podmínkách (viz samotní horníci), lidé, kteří vytváří hodnotu, ale kteří z ní mají jako zisk směšný zlomek. Pan Telička zcela jistě „do práce“, kterou vykonával ad.1 nechodil denně, ad.2 zcela jistě usilovně v plném nepracoval 8 hod., ad.3 už vůbec ne v podmínkách, jako zmínění havíři firmy, která jej tak štědře, bůh ví za co, odměňovala. A o tom to je, že jednorázové statisícové odměny nemohou mít opodstatnění v takto zdůvedněné vykonané práci notabene v podmínkách, kdy firma NWR zcela prokazatelně šla rok od roku v těžbě, výkonech, tržbách a zisku od deseti k pěti. Jenže v podmínkách (nejen) NWR nejsou rozhodující výsledky, ale faktický stav na kontě firmy. Mezi těmito lidmi existuje nepsaná loajalita, že dokud je z čeho brát, dává se „po hrstech“, přičemž loajálně kryjí nedostatky a jiné negativní skutečnosti, které by jim za regulérních podmínek neumožnili takové finanční transakce realizace.

Upřímnost a otevřenost pana Teličky je opravdu neobyčejná. Jako důkaze své aktivity a zájem o výsledky NWR poukazuje na to, že spolupracoval s odboráři v OKD ve snaze napomoci jejich strategii dalšího postupu a byl s nimi údajně v kontaktu i poté, co z NWR odešel. Co jej vedlo k takové zainteresovanosti, když už za to nebyl placen? A dá se tomu vůbec věřit a proč by to, bez odměny, dělal? Opatrnosti není nikdy dost, říkal si zřejmě pan Telička, a tak po svém nástupu do Evropského parlamentu se „uvědoměle“ vyvaroval jakýchkoliv věcných jednání s představiteli společnosti i vlády, aby se, nedej bože, nedostal do střetu zájmů.

Nakonec pan Telička sděluje svá moudra když říká, že ministr Mládek je ve funkci už dva roky a že tedy na řešení této krizové situace měl dost času. Aby celé kauze nějak odlehčil konstatuje, že hledání obětních beránků a „viníků“, resp. vyřizování si politických účtů je možná před volbami u veřejnosti populární, avšak k nalezení takového řešení určitě nepovede. Nezbývá, než panu Teličkovi nabídnout, aby se v kauze NWR znovu osobně angažoval, maje značné zkušenosti „hlavně“ z oblasti evropských agend! Ministr Mládek by jistě přivítal, kdyby přispěl relevantní radou a svými zkušenostmi pomohl vytáhnout NWR ze situace, kdy (nejen) horníkům hrozí propuštění, nezaměstnanost a sociální nejistoty. Pokud má pan Telička takové kvalifikační a morální předpoklady, bylo by škoda je nevyužít. Nemám pravdu?

Němečkův džihád

0
0

Martin Kunštek
25. 5. 2016
Velká část občanů považuje poslance za idioty, kteří vymýšlí a schvalují blbosti. Skutečnost je však taková, že Parlament je místem, kde se veřejně zjevuje řada blbostí, které vznikly v přítmí ministerských kanceláří. Většina blbostí, které se dostaly do právního řádu ČR má původ ve vládních návrzích zákonů. Chybou poslanců je pak pouze to, že nesmysly a škodlivé věci nedokázali ze zákonů vypreparovat. Třeba proto, že neměli odvahu hlasovat proti koalici.


Typickým příkladem jevu popsaného v perexu je vládní návrh zákona o ochraně veřejného zdraví před škodlivými účinky návykových látek (sněmovní tis 508). Výstavní rozpor právního textu a reality v něm lze najít hned v § 2 definice. Podle Ministerstva zdravotnictví je uzavřeným vnitřním prostorem místo, které má střechu a DVĚ stěny. Zatím jsem se nenašel nikoho, kdo by pomocí dvou stěn a střechy dokázal jakýkoliv prostor uzavřít. Logika ani praktičnost však pro ministra zdravotnictví nejsou podstatné. To, čeho chce dosáhnout je, aby na všech místech, kde je střecha a dvě stěny, bylo zakázáno kouřit. Takže třeba i pod mostem.

Základní definice práva, kterou se studenti právnické fakulty učí v 1. ročníku, definuje právo jako zlistiněnou formu společenské dohody. Jako souhrn pravidel, které je naprostá většina občanů ochotna dodržovat. A jejichž nedodržování má být podle naprosté většiny obyvatelstva postihováno.


Pohled do historie

Jak právo vzniklo? V dávných dobách platilo právo silnějšího. Ten kdo měl větší svaly, delší meč, nebo více vojáků, měl pravdu. A právo dělat si to, co chtěl. Časem se lidé rozdělili na skupiny disponující zbraněmi a silou – ty, co měli práva – a ty neozbrojené nebo slabé - kteří měli povinnosti. Čas od času (a to dosti často) se stávalo, že na sebe narazili ti ozbrojení. Své názorové rozepře pak řešili se zbraní v ruce. Rozhodování sporů formou boje se nazývalo ordál – neboli Boží soud. Ten, kdo přežil měl pravdu. Později i ozbrojení zjistili, že tato forma nalézání práva může i pro ně být velmi nebezpečná. Rozhodli se tedy, že bude lepší stanovit si pravidla, která je každý povinen dodržovat. A toho, kdo je nedodržuje, potrestat nebo vydat k potrestání. Takto vzniklo v dávných dobách právo. Pravidla stanovil panovník V DOHODĚ s předními muži země. Shromáždění předních mužů země „milites primi ordinis“ (doslova „ozbrojenci prvního řádu“) tvořilo přímého předchůdce zemských sněmů a pozdějších Parlamentů. Tito „přední mužové“ na shromáždění mluvili jménem všech ozbrojenců, kterým veleli a všech neozbrojených, které chránili (a z jejichž práce žili). DOHODOU panovníka a sněmu vzniklo zemské právo. Jeho nejstarší známá podoba v českých zemích jsou Statuta Konráda Oty vyhlášená na sněmu v Sadské v roce 1189.

Původní podoba zemského práva nebyla psaná kniha, nebo soubor psaných zákonů, ale soubor pravidel vycházejících z dávné praxe (tzv. zvykové právo). Právo se v jednotlivých případech nalézalo. Spor byl v dobách knížecích a prvních českých králů předkládán k posouzení sněmu nebo cúdě (předchůdce soudů). Nálezy cúdy nebo i sněmu pak vždy začínaly slovy: „Již od dob Přemysla Oráče platilo, že…“.

Soubor nálezů cúd a sněmů byl později pro lepší přehlednost shromažďován v tzv. právních knihách. Právní kniha nebyl zákon v psané podobě, ale jakýsi soupis předchozích rozhodnutí cúd, nebo sněmů v různých sporech, které byly posuzovány. Za nejstarší je v Čechách považována Kniha Rožmberská. Na Moravě Právní kniha Ondřeje z Dubé.

O první kodifikaci zemského práva se v letech 1350 až 51 pokusil císař římský a český král Karel IV. - blahé paměti - vydáním zákoníku Majestas Karolina. Na základě analýzy předchozích nálezů cúd a sněmů se pokusil pozitivním způsobem definovat pravidla fungování státu ve 109 článcích psaného zákoníku. Text zákoníku sepsala skupina legistů sdružených kolem kancléře a arcibiskupa Jana ze Středy. Zástupci stavů k práci nebyli přizváni. Karel IV. se je pokusil postavit před hotovou věc, když zákoník vyhlásil bez souhlasu Zemského sněmu. Na nátlak šlechty však musel platnost psaného zákoníku odvolat. Prohlásil při tom, že jeho jediný exemplář shořel při požáru. Ve skutečnosti jej dnes může každá návštěvník Sněmovny obdivovat na výstavě základních právních textů, která se nachází v přízemí.

Kodifikace zemského práva se zdařila až v roce 1500, kdy bylo po dohodě Zemského sněmu království českého a krále Vladislava II. Jagelonského vydáno jako psaný zákoník Zemské zřízení království českého.

Vedle zemského práva, které platilo pro panovníka a šlechtu (resp. svobodné lidi), od 13. století vznikalo i tzv. městské právo. Jeho vznik je spojován s příchodem kolonizátorů ze zahraničí, především z německy hovořících zemí a z Francie. Ekonomice měst nevyhovovaly původní obyčeje, které vznikly ve společnosti orientované především na zemědělství. Zároveň se projevila snaha nových osadníků získat samosprávu a omezit moc královských úředníků a šlechty nad jejich osadami. Základem každého městského práva bylo privilegium (privilegia), které udělil panovník měšťanům. Tato privilegia nebyla dílem panovníka – naopak jejich autory byli zpravidla právě měšťané, kteří je navrhli a žádali o jejich udělení. Po jejich schválení panovníkem a opatřením pečetí se z privilegia stal psaný právní předpis. Tato privilegia měla za úkol vymezit městu a jeho obyvatelům „životní prostor“ – vymezovala tedy vztah města ke královským úředníkům, okolní šlechtě, ostatním městům a jejich obyvatelům, církevním statkům a také vůči skupinám obyvatelstva, pro které platila zvláštní privilegia a předpisy (především vůči Židům). Toto vymezení se týkalo především výkonu soudní pravomoci a rozsahu samosprávy a výkon hospodářských práv (právo mílové, právo trhové, a pod). V počátcích každé město mělo své právo, které bylo odlišné od ostatních měst. Tato první městská práva vycházela především z práva, které si s sebou přinesli kolonisté. Teprve od 15. století, kdy již města měla své zastoupení na zemských sněmech, docházelo k „harmonizaci“ městských předpisů do celozemského městského práva. Opět dohodou mezi panovníkem městy a šlechtou.

Vedle zemského a městského práva existovalo i tzv. právo církevní nazývané též kanonické. Šlo o soubor předpisů - „Kánonů“ stanovených papežem a odsouhlasených ekumenickými koncily. Ekumenický koncil bychom mohli přirovnat k církevnímu Parlamentu, který se však neschází pravidelně. Jde o shromáždění církevních představitelů vyslaných na koncil církevními provinciemi, což byly jednotky zhruba kopírující země.

Kanonické právo bylo závazné pro kleriky (kněží a členy církevních řádů). K tomu, aby některá jeho ustanovení v zemi nabyla všeobecné působnosti (např. úprava manželství), byl nutný souhlas panovníka a zemského sněmu.

Právní stát jako systém stojí a padá s principem souhlasu ovládaných s pravidly, která stanoví ti, kteří vládnou. Pokud tento princip přestane platit, jde o diktaturu a může nastoupit buď anarchie nebo rebelie (občanská válka).
Muslimům vstříc

Již od dob Přemysla Oráče platí, že součástí naší kultury je pivo a medovina. Právo na jejich výrobu, prodej a pití zakotvují všechny právní systémy, které kdy na našem území platily. Stejně tak je již od dob vládce Velkomoravské říše knížete Mojmíra součástí naší kultury i víno. Víno se u nás prodávalo na trzích již v době, kdy prvnímu známému státnímu útvaru na našem území vládl kupec Sámo (623 – 659 po Kr.), a prodává se až do dnešních dnů. Jenže tato doba má podle ministra zdravotnictví Němečka po patnácti stoletích skončit. Ještě před tím, než k nám dorazila první větší vlna nelegálních migrantů z islámských zemí, totiž naší pradávné kultuře vyhlásil džihád („svatou“ válku) ministr Svatopluk Němeček (ČSSD).

Podle vládního návrhu zákona o ochraně veřejného zdraví před škodlivými účinky návykových látek má být na trzích zakázán prodej nápojů s obsahem alkoholu větším než 4% objemu. To znamená zákaz prodeje vína, burčáku, medoviny a kořalek. Podle úpravy schválené sněmovním zdravotním výborem by bylo možné prodávat pouze některé druhy 10 stupňových piv. S objemem alkoholu do 4,3%. Tedy pouze svrchně kvašených. To jsou ty méně kvalitní piva. Označovaná jako v odborné hantýrce jako europivo. Dvanáctka, svařené víno, medovina a lihoviny by na tržištích – včetně vánočních – byly zakázány. Fakticky to znamená, že v případě schválení návrhu zákona, by se potravinářský a gastronomický veletrh SALIMA v Brně konal letos naposledy. Totéž platí pro specializované výstavy vín, jejichž součástí je ochutnávka, nebo pro veletrh PIVEX.

Perlou Němečkova návrhu je v tomto ohledu ustanovení, podle něhož by se ve vinných sklípcích nesmělo prodávat víno. Vládní návrh obsahuje taxativní výčet míst, kde je povolen prodej alkoholických nápojů. A místa výroby mezi nimi kupodivu nejsou. Stát by se tak dostal do paradoxní situace. Na jednu stranu miliardami z evropských dotací podporuje výrobu vína, dalšími stovkami milionů pak Jihomoravský kraj podporuje turistické stezky „od sklípku ke sklípku“. Na druhou stanu by však zákon ve vinných sklípcích zakázal prodej vína.

Jenže to není vše. Ministr Němeček se zřejmě shlédl v tureckém pašovi Muradovi IV. Tento sultán byl nástupce Sulejmána Nádherného, který v rámci džihádu vojensky dobyl celý Balkán, Maltu, Rhodos, polovinu Uherského království a obléhal Vídeň. Podobnost s dnešní invazí ilegálních imigrantů přicházejících do Evropy přes Turecko je čistě náhodnou hříčkou dějin. Murad IV. se do islámské historie zapsal rozpoutáním dalšího kola vnitromuslimské války mezi sunnity a šiíty v letech 1532 – 1555. A též pokusem zakázat kouření tabáku a pití kávy jako odporující islámu. Jeho nařízení z právního i teologického hlediska napadl muftí Káhirské university Mehmed Bahi Efendi. Ve své fatvě doložil, že Korán nezakazuje ani kouření ani pití kávy. Za právně nulitní sultánův zákaz označil se slovy, že „co zákon (myšleno Korán) nezakazuje je povoleno“. A hlavně, že „nařízení panovníka mají vycházet z toho, co nejvíce vyhovuje lidu“. Za tento podle sultána rouhačský právní pamflet byl Efendi sultánovou gardou zbaven akademické funkce. Jeho popravě zabránila vzpoura kuřáků a milovníků kávy v Káhiře. V roce 1534 byl poslán do vyhnanství.

Muradova příkladu dnes následuje i teroristická organizace Islámský stát, která na okupovaném území Sýrie a Iráku zakázala kouření pod trestem 65 ran holí. Zřejmě od nich nebo od afghánské teroristické organizace Talibán se ministr Němeček inspiroval v ustanovení, podle něhož by bylo zakázáno kouřit nejen v hospodách, ale i na všech veřejných akcích. Od venkovských tancovaček, přes rockové koncerty až po Velkou pardubickou.

Je zvláštní, že i když nemuslimská populace v ČR tvoří více než 99% většinu, tak vláda předkládá Parlamentu návrh zákona, který by jistě podpořil i vůdce Islámského státu Abu Bakr al Baghdádí, přezdívaný Emír. Ale asi je to součástí přípravy české populace na to, co příjde, až Sobotkova vláda umožní masové usídlování ilegálních imigrantů na základě evropských přerozdělovacích kvót. Nebo, co příjde po schválení smlouvy EU s Tureckem o bezvízovém styku. Až nás tu zaplaví miliony přistěhovalců z Turecka.

Selhání Parlamentu


Parlament je tu však od toho, aby vládě takového nápady zatrhl. Parlament má totiž podle Ústavy zákonodárnou moc. A poslanci by si ani metodou „závazného hlasování“ pro vládní návrhy neměli nechat vnutit takové věci, které odporují přání lidu. Už proto, že jim Ústava nařizuje hlasovat podle svého svědomí a nikoliv podle přání ministra. Parlament je tu od toho, aby legislativní výstřelky vlády (dříve panovníka, který představoval výkonnou moc) korigoval do podoby, která je pro lid přijatelná. To je princip společenské dohody.

Tvorba zákonů, které představují společenskou dohodu, však vyžaduje spolupráci navrhovatele zákona, zákonodárců a těch, kterým je zákon určen a kteří jej budou používat. V moderní právní hantýrce se to nazývá připomínkové řízení. V něm se k návrhům vlády mají vyjadřovat zástupci všech, kterých se má budoucí zákon týkat. Pokud by Ministerstvo zdravotnictví tento postup – zakotvený mimo jiné v Legislativních pravidlech vlády – dodržovalo, tak by se do návrhu zákona nikdy nemohla dostat ustanovení jako jsou v § 11 a v § 16. Podle § 11 má být vlastník nebo provozovatel prostoru, v němž je kouření zakázáno odpovědný za to, že se v těchto místech nekouří. Pod hrozbou pokuty v řádu desítek tisíc korun. V praxi by tak dopravní podnikl nebo České dráhy mohli dostat pokutu za to, že jim někdo kouří ve vlaku nebo v tramvaji. Pokutu by kupodivu neměl dostat kuřák.

Podobně je v § 16 vládního návrhu stanoveno, že hostinský, kterému kontrolní orgány najdou v hospodě podnapilého mladistvého, může být potrestán zákazem činnosti až na 2 roky. Ne za to, že mladistvému nalil alkohol. Což by bylo logické a už nyní to zákon zakazuje. A většina lidí s tím souhlasí. Nově by měl být postihován hospodský za to, že mu mladistvý třeba do hospody již opilý přišel. Jenže hostinský nemá možnost – na rozdíl od policistů - každého kdo mu vstupuje do hospody podrobit dechové zkoušce nebo krevnímu testu. Ani to však ministerským úředníků nebrání, takové vysloveně protiústavní ustanovení do zákona napsat. Připomínkové řízení se odehrávalo formální cestou. Všechny návrhy odborné veřejnosti byly odmítnuty slovy „neakceptováno“ nebo „odporuje koncepci zákona“. Že je při tolika připomínkách asi koncepce zákona špatná si na ministerstvu nikdo nepřipustil. Na lid a uživatele práva se na Ministerstvu zdravotnictví kašle.

Ještě horší však je, že při projednávání tohoto zákona vysloveně selhal garanční výbor, který je ve Sněmovně od toho, aby pro ostatní poslance připravil řešení každého zákona. V tomto případě je garančním výborem Výbor pro zdravotnictví.

Zákon ve výborech jako Ústavně právním, nebo Pro veřejnou správu a regionální rozvoj, a také na druhém čtení návrhu zákona, drtivě zkritizovali opoziční a často i koaliční poslanci. Řada z nich jako Petr Bendl (ODS), František Adámek (ČSSD), Jiří Koubek (TOP 09), Marek Benda (ODS), nebo Jiří Mihola (KDÚ-ČSL) připravila kvalitní pozměňovací návrhy, které měly největší nesmysly ze zákona vyškrtnout. Celkem se jich sešlo 257. Největší práci si dal poslanec Václav Snopek (KSČM), který za ministerstvo provedl kvalitní připomínkové řízení. Z podkladů organizací, které sdružují zástupce pohostinství, dopravy, výroby a dalších sektorů, a z připomínek Svazu města a obcí sestavil pozměňovací návrh, který by zákon dokázal v případě schválení „učesat“ do použitelní podoby.

Zásah proti uplatnění poslaneckého slibu a výroba paskvilu

V tu chvíli však zafungoval nešvar známý ze Sněmovny v posledních letech. Podle praxe, kterou navrhl ministr financí Andrej Babiš (ANO), jsou vládní poslanci nuceni hlasovat jen pro pozměňovací návrhy, které připravili na ministerstvu. Tedy od těch, kteří připravili původní špatný zákon.

I v tomto případě Ministerstvo zdravotnictví připravilo pozměňovací návrh a dalo jej k načtení zpravodaji poslanci Jaroslavu Krákorovi (ČSSD). Jenže se ukazuje – jako ve Sněmovně téměř pokaždé - že ten kdo to pokazil, to většinou neumí pořádně opravit. Ministerští úředníci připravili pozměňovací návrhy, které jsou často zcela nesmyslné a právně vadné. Jako v případě již zmíněného § 16. Hostinskému sice dají formální pravomoc opilého mladistvého „vykázat z hospody“. Aniž by dořešili, co se stane, když dobrovolně neodejde. Hostinský není policista a nemůže používat donucovací prostředky. Nejhorší však je, že problém neřešili v sankcích, kde hostinskému nadále hrozí zákaz činnosti, pokud mu v podniku opilého mladistvého najdou. A nepomůže mu, ani když ho vyzval, aby odešel. Podobné to je i v případě § 11.

Ministr zdravotnictví a s ním bohužel i garanční zdravotní výbor urputně odmítají tento problém řešit. Ostře proti se postavili proti pozměňovacímu návrhu poslance Snopka, který navrhuje tyto nesmyslné sankce vypustit, protože podle návrhu garančního výboru by v zákoně byly sankce za něco, co zákon nezakazuje. Ale koaliční disciplína je ve zdravotním výboru více než selský rozum i právní logika. To považuji za fatální selhání garančního výboru.

Nyní je na Sněmovně, jak si s tímto paskvilem poradí. Čeká jí 212 hlasování. Doufám, že poslanci z jiných výborů dostojí úkolu, k němuž je Parlament zřízen. A že na konci legislativního procesu nepůjde do Sbírky zákonů norma, na kterou by bylo hrdé afgánského teroristické hnutí Taliban.

Dopis čtenářky Nové republiky

0
0
25. 5. 2016      (kráceno)
"...Na zprávy ČT se příliš často nedívám, ale včera mě něco přivedlo k zapnutí televize v 19 hodin. A udělala jsem dobře. Dozvěděla jsem se, že Chovanec a Stropnický rozjíždí akci proti proruským webům. V komentáři a ve vystoupení Jourové zaznělo, že se v nich objevuje kritika Merkelové a EU a lidé tomu začínají věřit. Nevěřila jsem svým uším. Vše, co je kritické vůči politice Merkelové, EU,NATO, kteří dělají strašlivé chyby a jsou za ně množstvím lidí kritizováni, je proruská kremelská propaganda, a je třeba ji umlčet. K tomu bude časem, myslím, nasazena i policie a justice. Připadám si jako v 50.letech, jen s tím rozdílem, že se za názor nevěší. (Prozatím).

... Ale co zmůžeme, když výše uvedení pánové /a nejen oni/ jednají v zájmu cizí moci a jsou schopni postupovat proti vlastním občanům, jen aby si udrželi své posty. Nevážím si jich."

Poznámka redaktora I. D.:  
Ministr Chovanec, jak prozrazuje jeho exteriér, je zvyklý spolykat kde co. V tomto případě si chce vzít příliš velké sousto. Stropnický je irelevantní. Ne proto, že se změnil z herce na šaška, ale proto že k útoku na vlastní občany a jejich práva nemá ani nástroje. 

Je nás většina a bát se musejí ti druzí. A oni vyhrožují, protože se bojí. Bojí se, protože dramatickou rychlosti ztrácejí autoritu. Tak jako jejich souputníci v EU. Chtějí-li se podívat, jestli jsou sršni doma, mají příležitost. Sršni ji budou mít taky.


obrázek: Protiproud

Ukrajina mezi fašismem, ochlokracií a rozpadem

0
0
The Saker
25.5.2016 Zvědavec

V těchto dnech se jen málo mluví o okrojované Ukrajině (v původním textu použil Saker výraz rump Ukrajina, poznámka editora), obzvláště v západních korporátních médiích, a je pro to dobrý důvod: jepičí ukronacistický „Banderastan“ se rozpadá. To je sotva překvapující, neboť celý koncept nebyl vůbec životaschopný. Připomeňme si, jak to začalo.


Je klíčové si připomenout, že na Ukrajině nebyla žádná revoluce nebo odboj, euromajdan neměl nic společného s Evropou a vše s USA. Ach jistě, Ukrajincům bylo řečeno, že je to o „připojení k EU“, ale to nikdy nebylo možností, ani z daleka. Jediným účelem euromajdanu bylo zabránit opětovnému zrodu „nového Sovětského svazu“. Bez ohledu na to, jak absurdní názor na SSSR v. 2 může být, vždy byl pevně zakotven v mysli paranoidního, šalbou trpícího a ignorantského amerického „hlubokého státu“. Dva hlavní mluvčí tohoto amerického hlubokého státu to dali velmi jasně najevo:

Zaprvé, máme zde klíčové prohlášení Hillary Clinton z prosince 2012:

„Probíhá resovětizace regionu.“ (…) „Nebude se tomu tak říkat. Bude se tomu říkat celní unie, bude se tomu říkat Eurasijská unie a podobně.“ (…) „Ale nemylme se. Víme, co je cílem, a pokoušíme se najít účinné způsoby, jak to zpomalit nebo tomu zabránit.“
Nyní je zcela irelevantní přít se o to, jestli měla Hillary ve své interpretaci pravdu, nebo se mýlila. Podstatné je, že, spolu se svými politickými páníčky, opravdu věří, že Putin chce znovu vytvořit Sovětský svaz.

Pak si musíme připomenout další klíčový výrok, tentokrát Zbigniew Brzezinského, který napsal:
Bez Ukrajiny přestává být Rusko impériem, zatímco s Ukrajinou, nejdříve podplacenou, pak podmaněnou, se automaticky mění na impérium… Podle něj je nový světový řád, pod nadvládou Spojených států, vytvářen proti Rusku a na troskách Ruska. Ukrajina je předsunutou základnou Západu, aby se zabránilo opětovnému vytvoření Sovětského svazu.

Opět, nezáleží na tom, jestli má zloduch Zbig pravdu, nebo ne. Záleží na tom, že to bylo skutečnou příčinou euromajdanu: Američané chtěli vytvořit anti-Rusko přímo na hranicích Ruska. Toto anti-Rusko by bylo pro Rusko extrémně nebezpečným a destabilizujícím sousedem. A pokud by Rusko na Ukrajině zasáhlo, oživilo by to bublající studenou válku na novou úroveň, ospravedlnilo „ochranu“ Evropy USA na dalších 50 nebo 60 let, nejméně. Strýček Sam byl v situaci výhra-výhra. Byl to velký plán, až na to, že, samozřejmě, nikdy nefungoval.

Zaprvé, Rusové ohromili Američany dvakrát: zajedno tím, že použili vojenskou sílu tam, kde se to od nich nikdy neočekávalo (Krym), zadruhé tím, že nepoužili vojenskou sílu tam, kde se to od nich očekávalo (Donbas). To byly pro anglo-sionistickou Říši špatné zprávy: Krym, nesporná „perla“ „nezávislé Ukrajiny“, byl opětovně připojen k Rusku, bez jediné oběti, zatímco Donbas (zcela jistě nejbohatší a nejvyspělejší část „nezávislé Ukrajiny“) se odtrhl bez jakékoliv otevřené ruské vojenské intervence. V to američtí stratégové nedoufali.


V naprostém zmatku nařídili ukronacistické armádě a eskadrám smrti, aby se odtrženého regionu znovu zmocnily, a junta to téměř dokázala. Jediný zoufalý záchvěv odporu Novorusů následoval po otevření rozsáhlého programu Vojentorg („armádní obchod“, název známého obchodu s vojenskými přebytky, nyní to znamená tajné dodávky vojenského vybavení Novorusku) a situaci zachránil dobře zorganizovaný „severní vítr“ (vyslání vojenských specialistů dobrovolníků). Po tomto klíčovém okamžiku neměli ukronacisté žádný velký úspěch a jejich operační útoky u Saur Mogyly a v Děbalcevu skončily naprostou katastrofou.

Pak junta v Kyjevu zkusila všechno, od bombardování po namátkové dělostřelecké ostřelování, po použití fosforu, teroristické útoky, a dokonce použití balistických raket, a, samozřejmě, po operaci pod falešnou vlajkou – MH 17. Ale nic nefungovalo. Novorusové se zakopali a jejich taktické dovednosti a morálka silně převyšovaly totéž u sil junty. A co hůř, Novorusové uspěli, třebaže za velkého úsilí, a nakonec přeměnili svoje dobrovolné jednotky domobrany na konvenční armádu. Samozřejmě, že v porovnání s ruskou armádou jsou síly Doněcka a Luganska co se týká schopností stále sto let za opicemi, ale v porovnání s tak zvanou „ukrajinskou armádou“, nebo nacistickými eskadrami smrti, jsou mnohem schopnější a důmyslnější.
 


Zadruhé, míra špatného řízení, korupce a čisté hlouposti nové vládnoucí „elity“ měla vskutku africkou kvalitu. A hlavně tito nacionalističtí imbecilové spáchali ekonomické harakiri tím, že zhoršili téměř veškeré vztahy s Ruskem. Zatímco tyto vztahy byly pro Rusko důležité, pro Ukrajinu byly naprosto životně důležité. Navíc Porošenko a jeho klika pseudo nacionalistických oligarchů zpronevěřili všechno, co za to stálo, a prostě ukradli všechny peníze, které Západ poskytuje jako „pomoc“ na podporu nové Ukrajiny.


Zatřetí, navzdory faktu, že v západních korporátních médiích byla zorganizována obrovská strategická PSYOP, kde se ukronacisté prezentovali jako dobromyslní vlastenci chtějící se připojit k Evropě a žít svobodně, byli Ukrouši tak blbí a ve svých slovech, činech a symbolice otevření, že začalo být lidem na Západě čím dál jasnější, že místo se „svobodu milujícími demokraty“ hupsnul Západ do postele s bona fide nacisty. A nejen to, Západ za toto pelešení s nimi nyní ještě platí. Ne, že by evropští korporátní vůdci byli někdy tak hákliví a nebyli ochotní hupsnout do postele s psychopatickými vrahy, ale v případě Ukrajiny to znamenalo ztrátu mnohem důležitějšího trhu: Ruska.

Takže nyní, v květnu 2016, se stává čím dál zjevnějším, ne-li nepopiratelným, že celý „ukrajinský projekt“ je naprostý bordel, potenciálně mnohem horší a nebezpečnější, než bordel v Libyi či Iráku. Libye má aspoň málo obyvatel, zatímco Irák může být pravděpodobně navrácen do stavu aspoň připomínajícího normálnost, za předpokladu, že Západ přestane používat Daesh k destabilizaci celého regionu. Ale Ukrajina má zhruba 40 milionů obyvatel (oficiálně 45, ale bez Krymu, Donbasu a těch, kteří uprchli, je to nyní pravděpodobně dosti pod 40 miliony), uprostřed Evropy (aspoň pokud, na rozdíl ode mne, považujete „východní Evropu“ za součást Evropy). A rozpadá se. Rychle.


Puč na Ukrajině byl popsán jako puč „milionářů proti miliardářům“ a je to v mnohém pravdivé. Oligarchové jsou jasně jednou z klíčových sil na nové Ukrajině. Další hlavní silou jsou neonacisté, většinou ze západní Ukrajiny. Třetí, a často opomíjenou, silou jsou různí zločinečtí mafiáni (etničtí a regionální), kteří, zatímco jsou často úzce napojeni na oligarchy a nacisty, se od těchto dvou skupin stále odlišují, především jinými motivy a jiným smýšlením. Klíčovou věcí u všech je toto: všichni jsou nyní ozbrojeni po zuby. Je to tak – oligarchové mají vlastní „bezpečnostní služby“, nacisté mají své eskadry smrti, zatímco mafiáni mají své tlupy ozbrojených vrahounů. Co se týká ukroušských poldů, ti jdou z cesty, zatímco mnohem obávanější SBU (ukroušská KGB), která nikdy za celou svoji historii nechytila jediného západního špiona, má napilno s únosy, mučením a všeobecným terorizováním jakéhokoliv proti-nacistického Ukrajince, který v zemi ještě zbyl, že nemá čas, ani chuť, na právo a pořádek. A když už, tak SBU je v podstatě „k pronajmutí“ pro oligarchy, nacisty a dokonce i mafiány.

Co se týká ukrajinských ozbrojených sil, ty tvoří většinou muži z východní Ukrajiny, a ti nemají žádný ideologický motiv, jaký mají eskadry smrti, složené většinou ze západních Ukrajinců. Mají však větší palebnou sílu, než eskadry smrti, a to částečně vysvětluje, proč si v boji nevedli dobře ani pravidelná armáda, ani eskadry smrti. Jisté však je, že ani pravidelná armáda, ani eskadry smrti nemají prostředky, či vůli, obnovit řád a pořádek, nemluvě o tom, aby udělali něco s ekonomickou katastrofou.

Jinými slovy, žádná vláda práva tam není, a pokud se země zatím nevydala zcela „somálskou cestou“, tak jen díky setrvačnosti. Ale až se následky ekonomického kolapsu stanou zjevnými, násilí vybuchne.

Nyní, kdy západní pomoc víceméně vyschla a země byla vykradena do dna, má ústřední vláda pro regiony čím dál menší relevantnost, kdy každý region je nyní řízen místními oligarchy/válečnými mafiány. To je pravděpodobně prvním krokem v nevyhnutelném procesu rozpadu toho, co z Ukrajiny zbylo, kdy Lvov a Ivano-Frankovsk spojily síly, aby vytvořily mini Banderastan na západě země. Oděsa a jižní Ukrajina se bude chtít, dříve či později, zbavit vlády Kyjeva, a bude buď nezávislá, nebo se připojí tím či oním způsobem k Rusku, zatímco střední Ukrajině nezbude nic, jen řádící gangy zločinců á la Šílený Max.

Co se týká Donbasu (a, samozřejmě, Krymu), ty jsou pryč navždy – a Kyjev to ví. Nejlepším důkazem toho je nepopiratelný fakt, že junta nevyvinula naprosto žádnou snahu s cílem pokusit se nalákat či přitáhnout lidi v odtrženeckých regionech Ukrajiny zpět, aby se vrátili do stáda Kyjeva. Místo aby jim vyplatili penze (což byli ze zákona povinni), ukradli všechny peníze na penze lidem na Donbasu. Co se týká Krymu, Kyjev zahájil vodní blokádu, dopravní blokádu, potravinovou blokádu a elektrickou blokádu. A zatímco Rusko poskytlo lidem na Krymu vše potřebné, tento typ úzkoprsého a přímo odporného týrání nacistické junty v Kyjevě budou lidé na Krymu sotva tolerovat. Faktem je, že Kyjev se již dávno vzdal názoru, že „vatniky“, které vždy nenáviděl a považoval za podlidi, poloasijské bastardy, přesvědčí.
 

Nový předseda Verchovne rady, ukrajinského parlamentu, a muž číslo 2 v zemi, Andrej Parubij, otevřený nacista mající, podle zvěstí, duševní problémy, nyní vážně probírá zavedení vízového režimu s Ruskem – čímž připraví 4-5 milionů Ukrajinců v Rusku o jejich práci a tím posílání peněz domů. Zní to šíleně? Je to šílené. Ale jsou to stejní lidé, kteří uzavřeli ukrajinský vzdušný prostor pro ruské letecké společnosti, což, předvídatelně, vedlo k tomu, že Rusko uzavřelo svůj vzdušný prostor pro Ukrajince. Pohled na mapu vám řekne, kdo ztratil více.

Samozřejmě, jak ekonomika zadrhává, budou ideologické šarvátky brzy nahrazeny ještě primitivnějšími formami bojování o služby a zboží, a v jistých regionech dokonce i o potraviny a přístřeší. Až tento proces začne, prodělá rump Ukrajina transformaci z fašismu na ochlokracii, v kterýžto okamžik se rump Ukrajina pravděpodobně rozpadne a nová vlna uprchlíků zaplaví EU.











Nejúžasnější na tom všem je, že ukrajinští nacionalisté si to opravdu udělali sami. Pokud byla v letech 1991 až 2014 Ukrajina řízena zkorumpovaným a nekompetentním způsobem, tak po r. 2014 se noví vůdci v Kyjevě vydali kurzem, který lze pospat pouze jako sebevražedný. Při pohledu na chaos na dnešní Ukrajině je těžké věřit, že v r. 1991 byla Ukrajina vysoce rozvinutou zemí, s obrovským potenciálem, a vypadalo to, že bude obrovsky profitovat z toho, že je přirozeným mostem mezi Východem a Západem. Současná apokalypsa je zcela lidským dílem, poháněným nenávistí naplněným ideologickým sebeklamem, fantastickou mírou korupce a evidentně naprostou absencí zdravého rozumu.

Ukrajincům byla slíbena budoucnost, že země bude vypadat jako Německo, a místo toho dostali Somálsko. Ty, kteří byli zapleteni do tohoto gigantického podvodu, čeká pekelná odplata.


The Ukraine between Fascism, Ochlocracy and Breakup vyšel 14. května 2016 na thesaker.is. Překlad v ceně 724 Kč Zvědavec.

Josef Skála: Mein Kampf a advokát „tunelářů“

0
0


Josef Skála
25.5.2016 Střípky ze světa

Antikomunismus, křížený s rusofobií, lemoval už loňské jubileum osvobození. Letos navázal i novým vydáním Hitlerova Mein Kampf. Prolhaná nenávist vane už z předmluvy. Napsal ji Tomáš Sokol, advokát miliardových „tunelářů“. Tentokrát „aktualizuje“ slátaninu největšího zločince všech dob. Téma je to bezpochyby živé. Asociální hodokvas, spuštěný výsledky „studené války“, vrací na scénu pravici, brnkající na slepé vášně. Hemží se i neonacistickými týpky. Sokolovi nestojí ani za zmínku. Pro něj jsou Hitlerovou „paralelou“ – Lenin a Gottwald.

Lhaní, na němž to staví, je místy až groteskní. Lenin prý, píše například, ve spisu „Stát a revoluce neskrývá svoji adoraci vraždění jako legitimní metody politického boje“. Nic na ten způsob tam nenajde ani elektronický mikroskop. Stát a revoluce je z I. světové války. Z té její fáze, kdy už své mrtvé počítala na milióny. Lenin tu skicuje scénář revoluce, jež z toho masakru Rusko vyváže. Dekretem o míru to nabídla i okolnímu světu. Krátce nato zrušila i trest smrti. Obnovila ho až proti zahraniční agresi a bělogvardějské pomstě. Od bestií al-Kájdy byla k nerozeznání.

Mein Kampf neskrývá hlavně dva cíle. Utopit v krvi „bolševismus“ - a ukrást ruská přírodní bohatství. Kapitálu učarovaly i daleko za germánskými humny. Investoval do nich i miliardy dolarů a liber. Hitler však sponzory zaskočil stejně, jako každý bin Ládin. Genocida šla po krku i jim. Svět před ní zachránilo hlavně Rusko. To „bolševické“, jež Hitler slíbil srazit do kolen a změnit v surovinovou kolonii.

Na advokáta má právo lupič i vrah. Platí mu úměrně sumě, již si nakradl a nechce vracet. V politice je to jinak. Tady se na zatloukání státního terorismu – naposled proti Iráku, Afghánistánu, Libyi, Sýrii či Jemenu – presumpce neviny nevztahuje. Natož na sprosté urážky těch, kdo před masovými vrahy zachránili svět.

Rusko již Evropany osvobozovat nebude

0
0
Leonid Ivašov
25.5.2016 Pravda a Zvědavec (překlad)

Stav geopolitických záležitostí a vojenská rovnováha sil ve světě vyvolávají v posledních letech obavy. Přirovnání k situaci v r. 1939 lze slýchat stále častěji. Ve vzduchu je cítit zápach velké války.


V 90. letech mnoho představitelů vlivných ruských kruhů věřilo, že konfrontace se Západem konečně skončila. Mluvilo se o připojení Ruska k NATO, „konci příběhu“ atd. Nicméně jen do doby, než zámořská elita uvěřila, že destruktivní proces vytvořený kolapsem SSSR je pro Rusko nezvratný. Je třeba mít také na paměti, že politika zničení Ruska nadále pokračovala, ale byla zastřena sladkými slůvky o přátelství a spolupráci. Projev Vladimira Putina v Mnichově v r. 2007 byl pro Západ prvním signálem odhalujícím iluze o slabosti Ruska. Konflikt v Osetii o rok později byl skutečným šokem, po němž západní státy přešly do „vážné“ vojenské opozice.

Dnes jsme svědky, že mocenská parita v Evropě je narušována, díky nasazení systémů protiraketové obrany v Rumunsku a Polsku. Může přijít čas, že Rusko nebude schopno odpovědět jaderným úderem. Takže jaká by měla být asymetrická odpověď Ruska na nové hrozby a výzvy moderního světa?

Generálplukovník Leonid Ivašov, prezident Mezinárodního střediska geopolitických analýz, odpověděl na otázky Pravda.ru

„Člověk by měl chápat, že dnes je Evropa z vojenského hlediska kolonizována Američany. USA dosadily v západních zemích pro-americké režimy a zcela si podrobily východní Evropu. A nyní Německo, Francie, o něco méně Británie, jsou vytlačovány z předmostí východní Evropy.

Na druhou stranu Turci pracují proti Evropě z křídla. Zahájili tento proces přistěhovalci muslimského vyznání, kteří jsou spojenci Američanů. Tudíž dnešní Evropa je obětí americké politiky nadnárodních korporací, Rothschildů a Rockefellerů.

To se děje v dnešní Evropě. Evropa potřebuje hrozbu strašákem. A toho udělali z Ruska. Mimo to neskutečně nestoudně lžou a rovnováze moci nevěnují pozornost.

Jak může země, která má mnohonásobně menší vojenský potenciál, ohrožovat tento blok NATO? Obzvláště západním strategickým směrem. Máme mnohonásobně menší ozbrojené síly, jakož i vojenské vybavení. Takže se můžeme jen nějak bránit, ale nemáme téměř žádné útočné skupiny. A zbytek jsou jen informační lži a propaganda.

Naše pokusy vytvořit něco podobného Varšavské smlouvě nemají žádný základ. Nemáme takové země ve východní Evropě, které by byly ochotné k dlouhé vojenské technické spolupráci. Američané drží všechny pod krkem. Ale my prostě nepotřebujeme takové spojence, jako Polsko, pobaltské státy a Rumunsko. Ať jsou raději našimi nepřáteli.

Co bychom měli v tomto směru dělat? Zaprvé posílit naši vojenskou sílu, ta by měla být uvedena na potřebnou obrannou úroveň.

Zadruhé musíme mít těsnější přátelství s Běloruskem, a, samozřejmě, vytvořit s Bělorusy jednotnou obrannou zónu. Mimo to by měla běžet diplomacie. Evropanům by mělo být řečeno, co je čeká. Nebudeme je již osvobozovat od nějaké okupace, neuvidí žádnou vojenskou podporu od přistěhovalců, USA či Turků. A samozřejmě bychom měli aktivně spolupracovat se Srby, pokračovat ve spolupráci s Bulhary, ne vše je tam jednoznačné. Měli bychom aktivně pracovat s diplomatickými a ekonomickými prostředky na celém Balkánském poloostrově.

Zatřetí bychom měli pochopit, že jsou to Američané, kdo za tímto procesem, proti-ruskou hysterií a navyšováním sil NATO stojí. Tudíž bychom měli vytvořit vojenskou skupinu, která by byla schopná působit na území USA. USA aktivně vyvíjí své systémy protivzdušné obrany, aby neutralizovaly naše mezikontinentální rakety. Takže bychom měli vytvořit skupinu s přesně naváděnými prostředky. Střely s plochou dráhou letu by měly být nasazeny na dosah amerického území. Americkou protivzdušnou obranu lze neutralizovat i takto. Pro USA, které jsou organizátory všech těchto procesů, by měla existovat reálná hrozba. Když Američané pocítí hrozbu, jak tomu bylo v r. 1962, navrhnou nám sami, abychom usedli k vyjednávacímu stolu.“


Russia not to liberate Europeans any more vyšel 20. května 2016 ma Pravda report. Překlad v ceně 281 Kč Zvědavec.


K tomu editor Zvědavce poznamenává:

Nenavrhnou! To je největší omyl pana Ivašova a velmi nebezpečný. Amerika dneska je úplně jiná Amerika než ta v roce 1962. Američané tu válku chtějí a udělají cokoliv, aby byla. Jejich jediná šance je, že ve válečné apokalypse zaniknou její dluhy a oživí se průmysl. Navíc oni si furt myslí, že jaderná válka se dá přežít.

Turecká "etika" a odlišné vnímání společenských a morálních priorit Turky

0
0
Yekta Uzunoglu
25. 5. 2016
U Turků Erdoganovi téměř všechno projde, téměř všechno mu odpustí. Proč? Protože mají jinou "etiku" a Evropa v zajetí svého superega nemůže pochopit že existuji jiné etnické jednotky a mají jiná společenská pravidla, která jsou odlišná od našich pravidel, třeba ta pojmenujme jako jınou "etiku"! Zda to jejich pravidla splňují, to je něco jiného, to abychom je mohli pojmenovat jako jinou etiku, to nevím! Ten případ s prezidentským palácem, není nic oproti tomu, co se dostalo ven v podobě nahrávek rozhovoru mezi Erdoganem a jeho synem o "rychlém sklizení" desítek milionů USD apod.



Jenom pro přiblížení k rozsahu právního státu a vnímání korupce, dám jeden příklad: dne 22.03.2016 byl v USA zadržen jistý turecký "podnikatel" perského původu, který se jmenoval původně Reza Zarrab a narodil se 12. září 1983 v iránském městě Tebriz.
Mladý člověk. Za záhadných okolností se tento mladý člověk se dostal do Turecka, kde mu bylo hned uděleno turecké občanství a dohodili mu jednou z nejpopulárnějších žen, tureckou zpěvačku Ebru Gündeş, se kterou ho oženili a za krátkou dobu byl jedním z nejbohatších osob Turecka.

 Uděleni státního vyznamenaní Turecka Reza Zarrabovi ! (tehdy mu bylo pouze 30 let ! )Jak jeho zaměstnanci pašují v kufrech USD do Ruska a podobně, se dostalo do konce na facebook a to samotnými zaměstnanci jako primitivní chlubení se! Žádná policie žádného státu na to ani nereagovala.
 
Miliardář Reza Zarrab a turecká pop- hvězda Ebru Gündeş a jejich hacienda v BosporusKolem 17.10.2014 tento člověk a synové tří tureckých ministrů byli v Turecku zadrženi a měl být zadržen i syn Erdogana, ještě než stačil Erdogan do běžícího trestního řízení zasáhnout. Následně byli všichni tito zadržení propuštěni na svobodu a místo nich byli zadrženi policisté, státní zástupci a soudci (někteří stačili utéct do ciziny) a Erdogan se svou politickou stranou označil tento akt OCTR jako pokus o převrat proti němu! A společník toho zvláštního produktu v Iránu Babek Sencani (Senjani) byl po volbách v Iránu zadržen a mezi tím byl odsouzen k trestu smrti, že okradl stát nejméně o 2,5 miliardy USD! A o co v tomto případě šlo? Nešlo náhodou o obcházení sankcí uvalených OSN vůči Iránu, že se tito mládenci stali přes noc miliardáři? A o tak obrovských finančních transakcích, které lítaly i po facebooku, že by nevěděli bezpečnostní složky demokratických zemí? A proč nikdo neprošetří Turecko, zda není součástí porušování sankcí uvalených OSN vůči Iránu? Irán jinak Erdogan vnímá jako ideologického nepřítele kvůli tomu, že Irán je šíitskou zemí!
 
Americký statní zástupce Preet Bharara a zatykač na Reza Zarraba

Že by ideologie - obzvlášť islámská - nehrála roli pokud jde o "prachy"?

To je realita tohoto soukolí a o tom všichni, včetně občanů Turecka věděli a přesto Erdogan a jeho strana získali ještě vyšší počet hlasů ve volbách! Proč má Evropa problémy, protože jsou jednoduše řečeno JINÍ!!!

Proč se neptáte evropských politických činitelů a zástupců firem, které stále udržují srdečný vztah s Erdoganem a podnikatelů, kteří investují stále do Turecka (především českých, když už jsme v ČR)?

Českem projede devět kolon kavalerie USA - Tisková zpráva, Svět bez válek a násilí

0
0
Táňa Bednářová
25. 5. 2016 

Českem projede devět kolon kavalerie USA.
Řekli jsme: “Už nikdy více cizí armádu na našem území”



Ve dnech 27. až 30. května 2016 se uskuteční na území České republiky „přesun“ amerických vojáků v rámci cvičení Saber Strike v Pobaltí.

Průjezd příslušníků 2. jízdního pluku je očekáván dne 27. května 2016 ze základny v německém Vilsecku po D5 a pražském okruhu D0 do kasáren 17. listopadu v Praze-Ruzyni, kde je plánováno přenocování. Dne 28. května 2016 vojáci odjedou po D1 do Vyškova a Přáslavic, kde budou ubytováni po další dvě noci. Ve zdejších prostorech se také bude konat společný výcvik s českými vojáky zaměřený na střeleckou přípravu, vojenské lezení a řízení vozidel. V pondělí 30. května bude kolona pokračovat po D1 a na hraničním přechodu Bohumín opustí Českou republiku. Přesun se týká cca 500 vojáků a 225 ks vojenské techniky. Vzhledem k počtu osob a vozidel a pro zachování bezpečnosti i plynulosti provozu na pozemních komunikacích, bude kolona rozdělena do 9 částí.

V neděli 29. května 2016 se pro veřejnost od 14.00 do 17.00 hodin uskuteční v kasárnách ve Vyškově marketingová show vojenské síly USA - Den otevřených dveří se statickou ukázkou techniky.

V informacích o této události jsou neustále opakována dvě slova: NATO a přesun.

Tato vojenská cvičení v Pobaltí a přejezd České republiky takovýmto okázalým veřejným způsobem nejsou organizovány NATO, ale přímo americkou armádou – přesně United States Army Europe (USAREUR), tedy Velením armády Spojených států v Evropě a nikoliv NATO, jak deklaruje ministr Stropnický. Je evidentní, že se záměrně neříká pravda, aby se neplašila populace. Když se totiž sděluje, že jde o cvičení, které organizuje NATO, je cílem, aby si lidé mysleli, že jde o plnění našich povinností směrem ke spojencům vycházejících z naší smlouvy o členství v NATO. Ale to, co stojí na oficiálních stránkách US Army Europe, mluví samo za sebe: “Armáda Spojených států v Evropě hraje klíčovou roli při prosazování zájmů USA." ("U.S. Army Europe serves a critical role in advancing U.S. interests.”)

Naše zákony mluví velice jasně o tom, že přítomnost cizí armády na našem území podléhá schválení Parlamentu ČR. Tedy slova „přesun“ je používáno zcela záměrně za účelem „obcházení zákona“ a zabránění našemu Parlamentu rozhodovat o mimořádně závažných záležitostech. Je použito slovo „přesun“, ale uvádí se, že vojáci americké armády budou přespávat v různých městech minimálně 3 noci, pořádat akci pro veřejnost a navíc “… se bude konat společný výcvik s českými vojáky zaměřený na střeleckou přípravu…”.

Už minulý rok jsme varovali, že akce “americky konvoj” nebyla pouhým běžným přejezdem nebo přepravou vojenské techniky. Pohyb několika set amerických vojáků po území České republiky s vlajkami, kteří se zastavují, zdraví lidi a ukazují a půjčují dětem své zbraně, není možné nazvat „přesunem“. Šlo o mnohem víc. Nic podobného si dnes není možné ani představit v žádné zemi západní Evropy, protože podobné průvody se mohou odehrávat jen v diktaturách nebo ve válečných podmínkách - pouze pokud se okupuje nebo se osvobozuje jiná země. Ve svobodě a demokracii by to bylo chápáno jako urážka a ponížení těch národů!

Toto vše by mohlo být součástí mnohem širšího plánu, který mimo jiné směřuje k militarizaci společnosti: zdvojnásobení vojenských výdajů, přítomnost armády v ulicích, výchova k vojenské mentalitě už od základních škol, nové zákony o odvodech a vojenské službě, atd.

Z tohoto úhlu pohledu je jasné, že všechen strach rozdmýchávaný okolo tématu uprchlíků, je velká mediální kampaň s účelem odvést pozornost veřejnosti od toho důležitého, co se děje uvnitř naší společnosti.

Informovat se a informovat inteligentním způsobem, vyjadřovat nesouhlas, otevírat veřejnou diskusi na tato témata… to jsou první nezbytné kroky pro udržení živé demokracie a zabránění její degradaci na něco pouze formálního.


Táňa Bednářová
Svět bez válek a násilí

press@svetbezvalek.cz |
Praha, 23. května 2016
www.svetbezvalek.cz

Nakonec z nás udělají zločince? Nehoráznost! Jak říká klasik české literatury ve Švejkovi, "jsou jen dvě možnosti".

0
0
Vojtěch Filip
25.5. 2016   První zprávy
Buď ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) zřejmě nedostatečně, či dokonce vůbec nepromyslel svoji účast na sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu jako oficiální zástupce české vlády, podotýkám jako první člen české vlády v historii, nebo je vlastizrádce. Navíc nevím, jak je možné, že ministr české vlády jedná přímo s občanským sdružením cizího státu. To už opravdu tak hluboko klesl a nectí naši identitu a už vůbec ne suverenitu?!

Určitě se ale rozhodl přepsat historii 2. světové války a z Němců udělat oběti nás Čechů! Co na to miliony mrtvých, včetně více než 350 tisíc Čechů a Slováků, které mělo na svědomí nacistické Německo a jeho spojenci? Navíc přece musí znát obrovský podíl Němců v českém pohraničí, kteří skutečně rozbíjeli náš stát. Více než diplomaticky to mohu nazvat nekulturním zacházením s tak citlivou a stále velmi živou historií. Zeptal se někdy D. Herman vyhnaných Čechů z pohraničí v roce 1938, nebo ho alespoň napadlo, že řada jejich potomků se ani nemohla domáhat vrácení svých vlastnických práv? A vůbec, když jedná s občanským sdružením cizího státu, proč nejdříve nejedná s občanskými sdruženími a spolky doma?

V této souvislosti nemohu jinak, než si povzdechnout nad naivitou, nebo ještě něčím horším u premiéra Sobotky. Jakého to chce hledat spojence, snad ne v těch, kteří usilují o odebrání majetku českých občanů, a nejen českého státu. Němci sdružující se v tomto občanském spolku se přece netají tím, že nehodlají respektovat naše zákony a pravidelně žádali a dále žádají o zrušení Benešových dekretů, abych byl přesný, o zrušení zákonů a ústavních zákonů ČSR, které jsou součástí právního řádu ČR. Navíc požadují zahájení přímých vyjednávání s českou vládou, mimo jiné o odškodnění za majetek zabavený při odsunu Němců po druhé světové válce. Na oběti z řad Čechoslováků, kteří přišli o život během války, jakoby se ale zapomínalo, alespoň ze strany Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Škoda mluvit! To už je snad přílišná drzost, aby občanské sdružení cizího státu požadovalo přímé jednání s vládou jiného suverénního státu, od čeho mají svou vládu ve Spolkové republice?

A na závěr mi dovolte připomenutí několika citátů a faktů, aby bylo jasné, proč jsem tak rozčílený. Citát prvý, který řekl Bernd Posselt po hlasování o rozšíření EU o Českou republiku v Evropském parlamentu a kde odůvodňoval, že všech 10 poslanců CSU bylo proti žádosti ČR: „.....jsme proti nelidským rasistickým Benešovým dekretům, a proto jsme řekli NE, dokud tyto dekrety nebudou odstraněny.“

Dále není pravdivé tvrzení předsedy vlády Sobotky o tom, že snad landsmanšaft vypustil ze stanov majetkové požadavky. Již v červnu 2015 mnichovský správní soud to označil za neplatné usnesení a dále tedy platí ustanovení čl. 16 programu, který se jmenuje "Pohled do budoucna" a zní, cituji: „O osudu sudetských Němců a jejich území může být rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.“ Připomínám, že jde podle čl. 4 téhož dokumentu o 3 338 obcí a území, které nám byly odňaty tzv. Mnichovskou dohodou, která je podle českého zákonodárství nulitní od samého počátku. Tam se jednalo o nás bez nás. A to snad už zažít nechceme.

Nic dobrého z této nově vzniklé spolupráce mezi sudetskými Němci a českou vládou nevznikne, žel, ani nemůže. Jen se obávám, aby za pár let nebyli obětmi jen sudetští Němci a my Češi, přesněji Čechoslováci, byli považováni za tyrany a zločince.
 Jiří Kouda, První zprávy

Porošenkův speciál letí pro Savčenkovou

0
0

savcenkova25.5.2016 Vaše věc
Prezidentský speciál Petro Porošenka dopoledne odletěl do Rostova na Donu. Ruský internetový portál Vzglyad uvádí, že na palubě jsou ruští důstojníci Jevgenij Jerofejev a Alexandr Alexandrov. Na místě je prý již také Nadija Savčenková odsouzená v Rusku na 22 let za podíl na vraždě dvou ruských novinářů. Tato příslušnice ukrajinského letectva jako bojovnice fašistického oddílu Azov bojovala proti tzv. ruským teroristům na východě země.

Včera Porošenko řekl, že je připraven podepsat milost pro dva ruské důstoníky, pokud o ni požádají. Podle dnešních slov jejich advokáta taková žádost byla doručena a výměna je v běhu. Advokát Savčenkové údajně o výměně není informován, pouze uvedl, že taková akce je věcí státních orgánů. Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov minulý týden hovořil o pozitivním vývoji ohledně možné výměny, dnes na konkrétní dotazy ohledně probíhající odmítl hovořit.

Merkelová se chová jako majitelka Evropské unie

0
0

merkel kaiserin25.5.2016  Vaše věc
 
Jako o majitelce Evropské unie hovořil včera bývalý polský premiér Leszek Miller, který Polsko do unie přivedl, v pořadu „Politika v samé poledne“ v Polském rozhlase RDC.

 
Miller opětovně mluvil o dělení unie na „rovné a rovnější“ Na konci dubna ve vysíláni Polského rozhlasu „Jedynka“ řekl, že podle jeho názoru jsou všechny současné krize dány tím, že její současní lídři „poněkud zaostávají“ za svými předchůdci. Nyní v souvislosti s migrační krizí kritizoval německou kancléřku Merkelovou. Miller soudí, že její pozastavení azylových procedur, otevřená náruč pro uprchlíky, a to bez souhlasu kohokoli, se nemělo stát. „Paní Merkelová se chová jako majitelka Evropské unie,“ prohlásil L. Miller. Připomeňme, že na počátku ledna o Merkelové hovořil jako o největším škůdci Evropy.

Ruská ekonomika nevzkvétá, ale... Hluboká poklona Putinově strategii! Excelentní, brilatní a jinak se nazvat nedá!

0
0
25. 5. 2016   Pařát
Odkud začít? Před pár dny se Rusko hroutilo, najednou zase ne, pak zase jo a docela by mě zajímalo, kolik lidí se v tom alespoň přiměřeně vyzná. Tak jak na tom nyní skutečně Rusko je a kdo lže?
Dovolím si výjimečně tvrdit, že nikdo pouze si z toho vyjme každý to, co chce, nebo co se politicky hodí. Buďme politicky korektní a to slovo korektní nechť znamená původní smysl, nikoliv ten zneužitý.

Excelentní, brilatní a jinak se nazvat nedá!

Průmyslová výroba v Rusku v dubnu 2016 vzrostla o 0,5% ve srovnání se stejným měsícem v roce 2015. Na druhou stranu teprve nyní se trochu cena ropy vzpamatovává a projeví se to až za několik týdnů, protože sice cena ropy šla tyto dny nahoru, ale call a put opce s různými hodnotami strike price jsou se splatností do 2 měsíců, což znamená, že teprve nyní začnou nabíhat peníze za ¨zlepšující se cenu. Za druhé i cena plynu se snížila na jednu třetinu a nebýt obrovské, skutečně obrovské předvídavosti Putina, šetření v nejlepších časech a skvělých tahů Rossii, neboli ruské centrální banky v čele s Nabiullinovou, Rusko by se otřásalo v základech. Do třetice totiž i skutečný pokles výroby v Číně proti dřívějším létům, dokonce i měsícům je znatelný a opět se tím zmenšil prostor pro ruský export. A k tomu sankce, i když o nich si ještě napíšeme, také trochu snížily ekonomický vývoj v Rusku.

Připočteme li k tomu navíc, že opět Obama má tendenci roztočit zbrojení a tím nechat Rusko vykrvácet jako to udělal Reagan, rating, který zoufalého Obamy, kdy donutil ratingové společnosti snížit ho Rusku, aby tam nikdo nemohl investovat... Kolik lidí si uvědomuje ten strašný tlak na Rusko, aby se zhroutilo a přesto jsou náznaky, že excelentní, šachová velmistrovská partie je tři tahy před matem, tak klobouk dolů před hvězdnou sestavou v ruské vládnoucí elitě. A bez pejorativního významu!

Samozřejmě že takto popsáno by byl bez doplnění stejný podvod, jako na nás zkouší partička Schapirova a Evropské hodnoty. Proto musíme doložit další.

Několikaměsíční cena ropy, která se blížila dvaceti dolarům a zruinovala USA, kdy v USA bankrotují těžařské těžařské firmy ve velkém, a samozřejmě však i Rusové si musí také řádně utahovat opasky. Valorizace důchodů a platů ve státní správě nebude ve výši inflace (minimálně tento rok) a i investice vyloženě nezbytné se odkládají. Banky, které od nástupu Putina rostly jako houby po dešti dnes kolabují a byť to má opět do budoucna očistný efekt, v souběhu těchto měsíců je to další drastická rána pro vládu Ruska. Minimálně psychologickou za přispění propagandy třeba od vysílače "Svobodné americké Evropy". Troufám si říct, že toto by neustál žádný stát světa, i když je jasné, že se Rusko ještě stále otřásá a vyhráno úplně nemá.

Že jsme i my rukojmím USA lze snadno dokázat


I Poláci, kteří stále na Rusko ukazují pěstičky, zoufale lomí rukama nad sankcemi a podvodně svoje zboží a zemědělské produkty cpou pod cenou po celé Evropě. A pak jsou státy jako my, Maďarsko, Itálie, Rakousko, ale i Francie a dnes už i Velká Británie otevřeně kritizují sankce, které vyhlásily USA, ale následky neseme my a Rusko. A proto si klidně dovolím napsat, že největší šmejdi jsou politická administrativa USA!

Důkaz alespoň na jednom příkladu

Položme si otázku: komu měly pomoct sankce a koho měly potrestat? Například Spojené státy rozhodly o uvalení finálního dovozního cla na čínskou zastudena válcovanou plochou ocel ve výši 522 procent! A my máme udělat totéž. Prostě Obama napnul svaly. A...?

To, že USA uvalily clo není pro obyčejného čtenáře zajímavé. Ale co zajímavé je? Že dělají divadlo kolem cel a sankcí a přitom dovoz do USA je jak se říká nula nula nic. Zavedení cla oznámilo v noci na středu americké ministerstvo obchodu. USA loni dovezly plochou ocel válcovanou zastudena v celkové výši 272,3 milionu dolarů, tedy 6,5 miliardy korun! A třeba jenom Itálie tratila... Pouze v (oblasti) Veneto během posledních šesti měsíců dosáhly ztráty výše 1,5 miliardy euro. Koho bolí skutečně americké sankce? Přečtěte si čísla ještě jednou!


Ale popořádku: Rusku byl přepovídán dramatický propad, Ruská ekonomika prožívá největší změny za posledních 15 let. Vláda země ale provádí změny „bez fanfár a hluku“, kterými analogické změny doprovázejí v Saúdské Arábii (království nastartovalo program Vision 2030 ke konci dubna – red.). O tom píše ve středu 18. května Bloomberg.

Díky krachu ropného trhu byla znovuobnovena celá řada ruských odvětví.

„Už se ukázaly nové motory růstu. Je to zemědělství, chemický a potravinářský průmysl, vnitřní turistika,"řekl agentuře náměstek ministra financí Maxim Oreškin. Vedle toho ale zatím nedokázali pokrýt strukturní úpadek v jiných odvětvích. Recese, která je za posledních 20 let v Rusku nejdelší, může skončit ve třetím kvartálu roku 2016. Zemědělství se zvýšilo na 4,4 procenta, což je nejvyšší ukazatel od roku 2003,píše Bloomberg. Elvira Nabiullina guvernérka Rossii

Přechod na plovoucí kurz rublu pomohl mnohým ekonomickým odvětvím. Hlavní problémy mělo Rusko s pádem energetického trhu a mezinárodními sankcemi, říká agentura. „Některým sektorům devalvace pomohla. To je ale jednorázová výhra. Nastal zlom, ale pokrok vyvolaný přestavbou zatím nezapočal,"řekl ředitel Ekonomické expertní skupiny v Moskvě Jevgenij Gurvič.

Investiční klima zůstává nejproblémovějším bodem v ruské ekonomice. Jisté úspěchy ale existují i v této sféře. Bloomberg připomíná, že v ratingu Doing Business, který sestavuje Světová banka, země postoupila na 51. místo.


Přesto, abych nebyl nařčen z hrubého zkreslování, ukažme si namátkou některá zpravodajství, která zaručeně "proruská" nejsou. (I my nejsme, ale chválit se dobré v Rusku nesmí a my to děláme)

Přátelství Berlín - Moskva

0
0

25. 5. 2016, zdroj web pratelstvi detext 7bodu rutext 7bodu de


Němci, kteří vytvářejí web "Přátelství", napsali dopis Rusům k oslavám 9. května 2016.


7 bodů našeho mírového poselství:




1. Chtěli bychom se omluvit jménem německého národa za 26 milionů mrtvých, za tu nehojící se ránu, kterou naše země způsobila ruskému lidu během druhé světové války, pod diktaturou nacistů. Kvůli bezprecedentní, v historii Německa, agresi, byla polovina zahynulých, z celkového počtu obětí všech zemí, z Ruska.

2. Chtěli bychom se omluvit jménem německého národa za ty odporné lži politiků a masmédií, kteří opakovaně, úmyslně a zrádně ukazují ruský lid a jeho oficiální zástupce v negativním světle, aby nás rozdělili.

3. Chtěli bychom se omluvit jménem německého národa za zbabělou a nesmyslnou zahraniční politiku naší vlády, která má za cíl vyloučit Rusko ze světové politiky a sleduje agresivní strategii rozšiřování NATO na východ, porušujíc všechny sliby dané v časech politického procesu, který předcházel sjednocení Německa.

4. Děkujeme lidem Ruska jménem německého národa za nalezení mírové a prakticky bezpodmínečné možnosti sjednocení naší země před téměř 25 lety, po desetiletích bolestivého rozdělení.

5. Děkujeme ruskému lidu a jeho zástupcům jménem německého národa za to, že navzdory nespravedlivému zacházení s nimi v politice a v masmédiích, urážkám a provokacím v posledních letech, se jim podařilo zachovat trpělivost a obezřetnost a nedopustili eskalaci rozpoutávaných konfliktů.

6. Děkujeme ruskému lidu a jeho zástupcům jménem německého národa a všech náboženských menšin, kterých se to dotklo, za zásadní příspěvek k řešení syrského konfliktu, který byl prokazatelně doveden k eskalaci Západem a jeho spojenci Tureckem a Saúdskou Arábií. Přejeme si, aby v našem multipolárním světě hrálo Rusko  ještě důležitější roli při prevenci a řešení obdobných konfliktů.

7. Mír mezi Německem a Ruskem a přátelství mezi našimi národy pro nás nemá alternativu.

překlad z ruštiny pro Novou republiku: Ďouba



Savčenková

0
0
N. Savčenková
25. 5. 2016, zdroj sputnik1 a sputnik2, video
O Naděždě Savčenkové se hodně psalo, bude tedy dobré sledovat i završení tohoto smutného příběhu.
Kéž by to bylo opravdu "završení", ta nebožačka se už totiž stačila vyjádřit, že je připravena se opět zapojit do bojů o Ukrajinu (jinými slovy: opět zabíjet).
Přinášíme 2 články ze Sputniku:
Putin poděkoval blízkým zavražděných novinářů za prosbu udělit milost Savčenkové.
Ruský prezident Vladimir Putin poděkoval blízkým ruských novinářů, zavražděných na Donbasu, za jejich prosbu udělit milost Savčenkové.




„Vím, že před více než dvěma měsíci, přesněji 23. března, jste se setkaly s Viktorem Medvedčukem (vůdce veřejného hnutí Ukrajinská volba) a po skončení této schůzky jste mě požádaly, abych udělil Savčenkové, odsouzené ruským soudem, milost. Teď se nebudu vracet k té tragédii, v jejímž důsledku jste ztratily své blízké. Chtěl bych vám pouze poděkovat za tento postoj a vyslovit naději, že podobná rozhodnutí, diktovaná především humanismem, budou mít za následek snížení konfrontace v dobře známém pásmu konfliktu a pomohou vyhnout se podobným strašlivým ztrátám, které nechce nikdo z nás", řekl Putin během setkání s příbuznými zahynuvších novinářů: sestrou Antona Vološina a manželkou Igora Korněljuka.

„Moc vám děkuji", dodal prezident.

Putin podepsal výnos o udělení milosti Naděždě Savčenkové, která byla odsouzena v Rusku na 22 let nápravných zařízení za vraždu ruských novinářů na Donbasu.

Letadlo s ruskými občany Jerofejevem a Alexandrovem přistálo na moskevském letišti.

Letadlo společnosti Rossija s ruskými občany Jevgenijem Jerofejevem a Alexandrem Alexandrovem, kteří byli odsouzeni na Ukrajině, přistálo na letišti Vnukovo, sdělil novinářům tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov.

„Dnes, před krátkou chvílí, dopravilo letadlo letecké společnosti Rossija do Moskvy dva ruské občany — Jerofejeva a Alexandrova, kteří se, jak víte, nacházeli v Kyjevě. Současně prezident Putin podepsal výnos o udělení milosti Savčenkové, a ta už byla ukrajinským letadlem, které za ní přiletělo do Rostova, dopravena do Kyjeva", řekl Peskov.

Podle jeho slov předcházela podepsání výnosu ruského prezidenta prosba příbuzných zahynuvších novinářů televizní a rozhlasové společnosti VGTRK, aby byla Savčenkové udělena milost, a Putinovo setkání s nimi.

Příslušníci ukrajinských silových složek zadrželi Jerofejeva a Alexandrova na Donbasu, nedaleko obce Ščasťje 16. května roku 2015 po přestřelce, v jejímž důsledku zahynul jeden ukrajinský voják a další tři byli zraněni. V tomto boji byl zraněn do ruky i Jerofejev a Alexandrov utrpěl zranění nohy. Ukrajinská strana tvrdí, že se jedná o ruské vojáky, na ruském ministerstvu obrany ale oznámili, že v době, kdy byli zadrženi, nebyl žádný z nich vojákem regulární armády.
Ach jo...





Rusko nastoluje otázku o přístupu Íránu k ŠOS

0
0
25. 5. 2016     zdroj
Na zasedání rady ministrů zahraničí Šanghajské organizace spolupráce (ŠOS) nastoluje ministr zahraničí RF Sergej Lavrov otázku o přístupu Íránu k organizaci. Jak informuje korespondent Lenta.ru, uvedl to zvláštní zástupce ruského prezidenta pro záležitosti ŠOS Bachtier Chakimov.


"Přihlášku podal Teherán v roce 2008. Proto existuje všeobecný názor, že Írán je reálným kandidátem pro vstup do ŠOS v podobě oficiálního, plnohodnotného člena. Vzhledem k tomu, že sankce jsou staženy, nevidíme překážky", řekl.

Podle Chakimova se tato otázka posuzovala již ministry zahračních věcí při pracovní večeři, která se konala v pondělí 23. května.

23.-24. května se v Uzbekistánu konalo zasedání rady ministrů zahraničních věcí ŠOS. Summit organizace se bude konat v Taškentu ve dnech 23.-24. června.

V současné době jsou členskými zeměmi ŠOS Rusko, Čína, Kazachstán, Kirgizie, Tádžikistán a Uzbekistán. Status pozorovatele mají Bělorusko, Mongolsko, Indie, Írán, Pákistán a Afghánistán. V červenci 2015 byla zahájena procedura přijetí do organizace Indie a Pákistánu.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Savčenková, Porošenko, pocit

0
0

25. 5. 2016, Petr Ďoubalík - Návrat Naděždy Savčenkové do Ukrajiny, první rozhovor s novináři, brífink s P. Porošenkem, "radost" ze státního vyznamenání a celkový pocit z toho všeho. Videa.


Obraz ženské hrdinky, vzoru vlastenectví, statečnosti, virtuální idol vypěstovaný médii a politiky téměř celého světa, se vrátil do vlasti a převrátil do reality. Kdo viděl chování Savčenkové u soudu a je majitelem alespoň zbytku zdravého rozumu, ten správně tuší, že si Ukrajinci s Naděždou ještě užijí - idol neidol. 



Kdyby to bylo vtipné, napsal bych, že brzy nastane doba, kdy by ji ještě rádi vrátili tam, odkud teď přiletěla. Stačilo pozorovat její chování hned po příletu a vyslechnout její řeč (netřeba umět ukrajinsky). Trapnost situace zachránili patrioti nezbytným provoláváním banderovského "Sláva Ukrajině!" (čímž po 2 letech připomínají daleko víc cvičené opičky než vlastence).
Na brífinku machroval prezident Porošenko ještě víc než vždycky. Prohlásil, že s Naděždou (česky Nadějí) se na Ukrajinu vrátila naděžda, tedy naděje, že se pod správu Kyjeva vrátí Donbas i Krym a přiblížila se peremoha - tedy vítězství. Celý svět je prý na straně Ukrajiny... Že ho celý svět upozorňuje, aby si vzpomněl, že podepsal Minské dohody, které neplní, o tom se nezmínil. "Zlatým hřebem večera" je reakce Savčenkové (řeč těla), když Porošenko oznamuje, že jí předá státní vyznamenání (úplný závěr videa). Celkový pocit z té kašpariády mám hrozný. Jsem rád, že Naděždu vyměnili, bylo to nejlepší ze špatných řešení. Je dobře, že o její propuštění požádali i příbuzní zabitých novinářů - to je veliké gesto, i když vynucené okolnostmi. Mohlo to být využito jako gesto k usmíření z obou stran. Jako šance na klid. Ukrajinská strana už si vybrala - vyhovuje jí konfrontace.
podrobnější překlad z ukrajinštiny pro Novou republiku neudělal: Ďouba (omlouvám se, připadalo mi to jako ztráta času)

P.C. Roberts: Přinese listopadová prezidentská volba v USA konec světa?

0
0

25. 5. 2016     PaulCraigRoberts
„Během celého uplynulého měsíce jsme sledovali, jak mohutněly síly USA a NATO podél ruských hranic – na souši, na moři i ve vzduchu. Takovéto nahromadění nepřátelské bojové síly zde nebylo k vidění od německé invaze do Sovětského svazu v r. 1941.“
Takto uzavřel svůj článek k současné situaci vedoucí americký expert na Rusko Stephen Cohen. Klade si otázku, zda Washington spí a je třeba jej probudit, anebo zda míra jeho šílenství došla už tak daleko, že chce válku.


Pepe Escobar, přední brazilský publicista k problému uvádí, že Randova korporace, nejvýznamnější americká společnost pracující ve službách CIA, nedávno vyhlásila, že „Rusko by dokázalo převálcovat síly NATO do 60 hodin – ne-li dříve.“ Na úrovni nukleárních bomb a raketových systémů má Rusko před americkým vojensko-bezpečnostním systémem, jenž v zájmu zvýšení cen zbraní na ně montuje i zcela zbytečné věci, náskok čtyř generací. Americké zbraňové systémy jsou ve srovnání s ruskými prostě až druhořadé.

Nejvyšší ruské vojenské vedení nicméně vyjadřuje své obavy. Týkají se vlažného postoje ruské vlády k nebezpečí americké agrese. Generálové obviňují tzv „ atlantizující integralisty“ z toho, že svým lhostejným postojem Putinovu vládu infikují. Má se za to, že tato skupina, sdružující se kolem premiéra Medvěděva, věří, že v zájmu své přijatelnosti pro Západ by mu Rusko mělo učinit nějaké ústupky. Nekompetentní ruská centrální banka a neoliberální ruští ekonomové, jakožto části uvedené skupiny, cílí k tomu být údem Západu, a to bez ohledu na to, jak tvrdě by to poznamenalo ruskou nezávislost.

Stephen Cohen a Alastair Crooke, někdejší významný britský špión, si snad jako jediní lidé na Západě všimli, že dominantní část ruské vlády, zdůrazňující národní suverenitu, už po nějaký čas tlačí na prezidenta Putina, aby se oněch lidí ve vládě, kteří by byli ochotni prodat ruskou nezávislost za uznání Západem, zbavil.

Tento názor vyjadřuji i já. Pro jakoukoli vládu je totiž nemožné stát pevně proti zahraniční hrozbě, sedí-li v této vládě nespolehliví lidé.

Jestliže Putin bude nakonec přinucen odstranit z vlády agenty Washingtonu - což konec konců bude muset udělat, aby tato vláda americké úklady přežila - nesmí je nechat z Ruska odejít. Jestliže se totiž tak stane, využije Washington tyto exulanty k vytvoření ruské vlády v exilu. A pokud se Putin zdráhá poslat je za zradu k soudu, dala by se věc vyřešit čímsi jako domácím vězením.

Alastair Crooke píše, že Washington vůbec špatně kalkuluje. Tím totiž, že tak zatvrzele prosazuje svou jednopolární světovou hegemonii, tlačí Putina do tábora nacionalistů, pro které stojí nezávislost mnohem výš, než stát se přijatelným pro Washington.

Nehledě na to, jak pozitivně se Escobar vyjadřuje k ruské vojenské převaze nad Západem, ocitá se i tak ruská nezávislost v sevření dvou hrozeb, jakési Skylly a Charydby moderní doby. Skyllou jsou američtí neokonzervativci, rozhodnuti zmocnit se vlády nad Ruskem, a Charydbou jsou ti lidé, uvnitř ruské vlády, kteří jsou ve své orientaci víc západní, než ruští.

Jestliže se Trump stane prezidentem, je snad i možné, že neokonzervativci přestanou být dominantní silou v americké zahraniční i vojenské politice. Měl by být tenhle obrat důvodem ke zjemnění tlaku na Putina, aby vyhnal „atlantizující integralisty“ z vlády?

Jestliže se ovšem stane prezidentkou Hillary, neokonzervativní puzení proti Rusku bude eskalovat, „atlantizující integralisté“ budou z vlády vyhnáni a Rusko se připraví na válečný stav.

Vzpomeňme, jak se nepřipravené Rusko vypořádalo s německým wehrmachtem, který byl v té době nejmocnější obzbrojenou mocí, jaká se kdy dala dohromady. A představme si, jakou lekci by Rusko připravené udělilo pomatené Hillary a nekompetentním neokonzervativcům.

Jak už jsem dříve napsal, vnutit Rusku válku by znamenalo smrt pro USA a Evropu, a vzhledem k ničivé síle nukleárních zbraní, nejpravděpodobněji i smrt všeho živého na Zemi.

Hlavními příčinami takovéhoto chmurného obrazu je arogance a stupidita amerických konzervativců i vazalský statut Evropy, který ji zbavil své vlastní rozumné zahraniční politiky. A namísto ní jen podává washingtonské agresi pomocnou ruku.

Znamená to, že bez ohledu na váš názor na Trumpa, váš hlas pro Hillary je hlasem pro konec tohoto Světa.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Jak je to s novelizací stanov sudetů?

0
0
O. Tuleškov
25.5.2016  České národní listy

Novelu stanov, jíž schválilo "sudetoněmecké " Spolkové shromáždění v únoru 2015, mnichovský soud odmítl registrovat údajně z formálních důvodů. Protiposseltovská opozice slavila.

Premiér ČR, B. Sobotka, se několikrát blamoval, slušně řečeno. Již v září 2015 prezentoval české veřejnosti novelu stanov jako hotovou záležitost. Když jsme poukázali na to, že dosud platí staré stanovy, napsal nám, že vše proběhne do listopadu 2015. A samozřejmě neproběhlo.

Posseltovci novelu stanov o vzdání se nároků na vlast, restitucí či odškodnění, znovu přichystali pro nové "sudetoněmecké" Spolkové shromáždění (Ss). Ale tady došlo k zádrhelu. Senior z řad zvolených zástupců, který měl řídit ustavení Ss, když shledal, že nejsou dány předpoklady k jeho ustavení, popřál zástupcům šťastnou cestu domů a sám odjel.

Posselt však našel jiného seniora, který udělal vše, co na něm bylo žádáno. Ss bylo ustaveno, napodruhé, a mimo jiné opětně schválilo novelu stanov.

Opozice uvnitř SL namítá, že Ss nebylo ustaveno řádně a že všechny úkony, které učinilo, jsou neplatné. Dokonce prohlašují, že novela stanov nebyla přijata platně, že SL nemá ani vedení, ani předsedu. Opozičníci, tedy witikovci, na svých stránkách napsali, že do 15.5.2016 novela stanov nebyla soudem registrována a tudíž platí stanovy v původním, tedy starém znění.

Je-li tomu skutečně tak, pak Sobotka se blamoval již potřetí. A jak známo, všeho moc škodí. Podle principu, že každá příčina má své důsledky, by tyto konečně měly zasáhnout tohoto pána, který ve spletitosti současných dějů tápe jako v bludišti. A to je ještě ta nejlepší charakteristika ze všech možných.

Dr. O. Tuleškov

Projev prezidenta republiky na 200. Žofínském fóru 25. května 2016

0
0
25. 5. 2016
Vážený pane Vaníčku, dámy a pánové,
chtěl bych především poděkovat za pozvání ke dvoustému, tedy jubilejnímu Žofínskému fóru. A jak už připomněl pan Vaníček, jsem tady podesáté v různých rolích. Nejdříve jako vůdce sociálně demokratické opozice, potom jako předseda sněmovny, jako předseda vlády, jako důchodce z Vysočiny a nyní jako prezident, tuším podruhé.


Nejvíce jsem si vážil Vašeho pozvání, když jsem byl důchodcem z Vysočiny. Jinak musím říci, že jsem nikdy své názory neměnil podle toho, jakou funkci jsem zastával, včetně funkce penzisty, která je také funkcí svého druhu.

Pan Vaníček mi poslal dopis, kde říkal, že se mu zalíbila jedna z posledních vět mého vánočního poselství, „Tato země je naše.“ a vymyslel tedy název mého dnešního vystoupení, kterému se částečně přizpůsobím, protože chci mluvit o vztahu dvou zdánlivě disjunktních množin, a to je zahraniční politika a ekonomická diplomacie.

Začal bych jednou poněkud vzdálenou vzpomínkou. Počátkem devadesátých let jsme výrazně utlumili naši zbrojní výrobu a tedy i export zbraní. Bylo to hezké pacifistické gesto. Zbrojařské firmy na naši počest uspořádaly recepci a potom se vrhly na uvolněné trhy. Sice se namítalo, že na ty zbraně se neplatilo, ale ne vždy je to pravda. Ostatně tehdejší Československo bylo zbrojařskou velmocí už v dobách první republiky. A vedlo to tehdy k potížím, vzpomeňte si na Dubnici nad Váhom, Petr Weiss si na to jistě vzpomene, a na další zbrojařské podniky. Proč to říkám, protože jsem si tehdy poprvé, nikoli naposled, uvědomil, jak nebezpečné, je moralizování v zahraniční politice. A nyní se ocitáme v podobné situaci, kdy na jedné straně jsou ekonomické zájmy daného státu a na straně druhé zájmy, které jemně řečeno nemají ekonomický charakter. A je otázka, jaká má být preferenční tabulka těchto zájmů.

Chtěl bych to ilustrovat na několika velmi konkrétních příkladech. Navštívil jsem poměrně nedávno jak Moskvu, tak Peking. V obou případech tato návštěva ze strany některých spřátelených zemí nebyla zcela vítána, ale já jsem přesto považoval, právě na základě zkušenosti s prázdnými moralizujícími gesty, za užitečné, tyto návštěvy podniknout, a to ze dvou důvodů.

Ten první byl pietní, byla to úcta k památce padlých ve druhé světové válce, rozuměj padlých na straně Spojenců, u evropské války v Moskvě, u asijské války v Pekingu. Ale zcela upřímně přiznávám, že vedle toho to byl zájem udržovat přátelské vztahy s těmito, a nejenom s těmito, dvěma zeměmi i v době, kdy se rozvíjela kampaň, která mně ne vždy připadala zcela přiměřená. Dostali jsme ze strany Evropské unie tak zvaný non-paper, který obsahoval ujištění, že si Evropská unie velice váží obětí čínského lidu, bylo to mimochodem asi dvacet milionů osob ve druhé světové válce, ale že nedoporučuje hlavám evropských států, aby Peking navštívily na oslavu toho vítězství.

Řídím se ve svém životě zásadou Juana Ramóna Jiméneze, která zní: „Dají-li Vám linkovaný papír, pište napříč“, takže jsem tam jel a myslím si, že to bylo dobře, protože se ukázalo, že Česká republika nevyznává nějaké militantní stanovisko, a že se nepřipojuje k těm, kteří by byli rádi, kdybychom se těchto akcí neúčastnili, aby poté, jako Angela Merkelová, která byla v Číně už osmkrát, ty trhy, které by české firmy mohly získat a ty investice, které bychom zde mohli získat, byly věnovány některým jiným zahraničním firmám. Mimochodem, důsledkem tohoto postupu bylo i to, že čínský prezident nedávno navštívil Českou republiku a v průběhu této návštěvy tady na Žofíně bylo uzavřeno třicet dohod v celkovém objemu dvě stě dvacet pět miliard korun.

Občas se mluví o tom, že čínské investice jsou především akvizicemi. Já vítám i drobnější miliardové investice. Například nedávno jsem se dozvěděl, že v okrese Sokolov Čína investuje miliardu korun do rozšíření tamní strojírenské továrny a protože Sokolov je okres s největší nezaměstnaností v Karlovarském kraji, přivítal jsem i tuto drobnou, to jest pouze miliardovou investici.

Dovolte mi, abych při této příležitosti učinil, ale nelekejte se, bude to velmi krátké, i několik historických, nikoli hysterických poznámek. Nemám nic proti tomu, když občané na ulicích Prahy se zahalují do tibetských vlajek. Chtěl bych pouze upozornit, že Tibet byl otrokářskou feudální společností, nikdy nebyl samostatnou zemí a nikdy ho žádná země neuznala. Vláda lámů, na které museli pracovat nevolníci, měla zajímavý charakter. Za neposlušnost vám byly vypíchnuty oči, za to, že jste bez dovolení lámy přespal na jeho pozemku, vám byla uťata ruka anebo jste byl zakován do želez.

Po roce 1951 se dalajláma sešel s Mao Ce-tungem a vyžádal si, aby v Číně byla zachována tato struktura společnosti. Mao mu v tom vyhověl, vyhověl mu v tom až do roku 1958, kdy v Tibetu bylo zrušeno otroctví. Shodou okolností dalajláma v roce 1959 odešel do Indie. Pokud v tom hledáte nějakou souvislost, záleží to jenom na vás. Konec historické poznámky.

A teď bych přešel k dalšímu problému, kde se stýká ekonomická diplomacie se zahraniční politikou, a to jsou sankce. Zastávám názor, že sankce se nikdy neosvědčily. Jako premiér jsem říkal v Miami kubánským emigrantům, přátelé, vaše politika embarga a blokády a sankcí vůči Kubě je jistě neobyčejně úspěšná, jenom mě zaráží, že na Kubě je už čtyřicet let prezidentem Fidel Castro. Není tedy čas po čtyřiceti letech změnit tuto politiku? Nu, a jak víte, uplynulo dalších zhruba deset let a Barack Obama navštívil Kubu.

Něco podobného se děje se sankcemi vůči Íránu. A pokud jde o sankce vůči Rusku, rád bych vám uvedl jeden naprosto drobný, ale zajímavý příklad. Jak víte, tyto sankce vyvolaly sankce z ruské strany, tedy protisankce, které mimo jiné vedly k tak všednímu a nezajímavému jevu, jako je zákaz dovozu vepřového z Evropské unie. Česká republiky vepřové do Ruska nikdy nevyvážela, ale o to více tam vyvážely ostatní státy Evropské unie. Vytvořením této bariéry vznikl přetlak na trhu, včetně našeho, takže výkupní ceny vepřového klesly pod výrobní náklady. Drobná, všední, nudná ilustrace, která nemá nic společného se vznešenými deklaracemi o lidských právech. Mimochodem ti, kdo tvrdí, že Rusko tyto sankce ničí, se hluboce mýlí, protože ruskou ekonomiku ničí nízká cena ropy, což je hlavní exportní artikl.

Ale samozřejmě, že když zpochybňuji ono moralistní kazatelství, tak musím také navrhnout vlastní pozitivní alternativu a tou je podle mého názoru, people to people communications, čili co nejširší výměna turistů, studentů, podnikatelů a samozřejmě i politiků. Mimochodem minulý režim tomu říkal ideová nebo ideologická diverze a snažil se tuto výměnu maximálně omezit. Já se domnívám, že je třeba ji naopak maximálně rozšířit a sankce k tomu docela určitě nevedou. Naopak vytvářejí mýtus obklíčené pevnosti, takže paradoxně upevňují i ty režimy, které měly být sankcemi oslabeny. Tolik k sankcím.

A teď, protože se těším na naši diskuzi, mi už dovolte jednu závěrečnou poznámku, která se týká právě ekonomického růstu. Přátelé, všichni jsme jásali nad čtyřprocentním růstem v minulém roce. Nechci být Kassandrou, ale chtěl bych vás varovat. Není ani tak významné, že růst hrubého domácího produktu v prvním čtvrtletí klesl ze čtyř na tři procenta. To je pořád ještě slušný výsledek. Ale chtěl bych upozornit, že zažíváme hluboký propad stavebnictví, a o stavebnictví se vždy říkalo, že je indikátorem konjunktury, že zažíváme pokles exportu i importu. To, že je bilance zahraničního obchodu pozitivní, nás nemůže ukolébat. Zažíváme to, že se zpomalil základní motor ekonomického růstu a to není růst domácí spotřeby, to je růst investic. Dovolte mi, abych se vrátil ke svému oblíbenému přirovnání, je krásné konzumovat jablka, ale je daleko důležitější, sázet jabloně. Nu a stalo se, že minimálně investice financované ze státního rozpočtu začínají poměrně výrazně klesat, což je dáno mimo jiné i zpomalením, já bych řekl téměř zastavením inženýrských staveb. Mimo jiné i díky nesmyslné nové EAI, kterou nám vnucuje Evropská unie.

Takže, proč toto vše říkám? Protože všechny tyto signály zpomalení naší ekonomiky mohou a musí připomenout všem českým politikům jejich povinnost. Povinnost usilovat o rozšíření našich exportních trhů, povinnost usilovat o příliv zahraničních investic. Samozřejmě, že každý politik to dělá na své úrovni.

Já vycházím z toho, že jsou prezidentské režimy a jsou parlamentní režimy. Prezident by měl navštěvovat především země s prezidentskými režimy, protože tam má jeho jednání vyšší efektivitu. Když jsem byl nedávno ve Francii, dohodli jsme s francouzským prezidentem výstavbu TGV z Frankfurtu, kde teď končí, přes Mnichov do Prahy a dál. Ale co je to platné, když to dohodnete na prezidentské úrovni a pak to ještě prochází desítkami dalších vln a institucí, zatímco v prezidentských režimech, kde prezident zavelí, a to jsou i středoasijské země, tak tam samozřejmě je ta věc poměrně jednodušší. Pro to, i když mi je to někdy vyčítáno, jezdím především, ale ne jenom, do zemí, kde prezidentská návštěva má vyšší efekt.

Nicméně teď mě čeká Latinská Amerika, v tomto roce, protože se domnívám, že i latinskoamerické trhy jsou pro nás důležité. Investice už méně, ale export ano. Mimochodem generálnímu partnerovi ŠKODA Auto chci blahopřát k tomu, že Čína je největším odbytištěm českých aut a že teď uzavřeli dohodu, která má představovat v průběhu pěti let asi šedesát miliard investic ŠKODY Auto v Číně, budování pobočných závodů.

Takže, čím bych skončil, skončil bych tím, že jsme v jakémsi ekonomickém dole a u každého dolu musíte odčerpávat vodu, má-li tento důl fungovat a nemá-li být zatopen. Úkolem politiků není pronášet moralistní kázání. Stát nad dolem a říkat: „Vodo, vodo, neteč! Vodo, jsem tvůj přítel, neteč! Nezatop tento důl!“ Úkolem politiků je tu vodu čerpat. Na nejrůznějších úrovních od prezidenta přes premiéra, ministry a samozřejmě ve spolupráci s představiteli úspěšných, zdůrazňuji úspěšných domácích společností. Snažme se tedy o to, aby se nám podařilo zachovat pozitivní ekonomickou dynamiku i v budoucích letech. Snažme se, aby se z politiků stali obsluhovatelé čerpadel a nikoli kazatelé.

Děkuji Vám za Vaši pozornost.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live