vybral a přeložil JF
30.6.2016 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Kolem posledního leteckého neštěstí egyptského dopravního letounu panuje mlčení, spousta dohadů a téměř žádné informace. Zaujal mne proto článek z produkce Stratforu a Veterans Today, které si dovoluji vám předložit.

https://www.stratfor.com/analysis/meaning-jihadist-silence-egyptair-crash

Stratfor, 21.5.2016 Jak pokračuje vyšetřování katastrofy letounu EgyptAir letu MS804 a pátrači začínají nacházet první důkazy, svět džihádistů zůstává podivně potichu. Služba řízení letového provozu ztratila s letounem kontakt ráno 19.května a dnes již dávno uplynula doba, během které se džihádistické skupiny obvykle přihlašují k zopovědnosti za útok. Jedním z možných vysvětlení pádu letadla, jiného než výbuch bomby, by mohla být katastrofická mechanická nebo elektrická závada. Ale vzhledem k tomu, že mnoho jiných příznaků naopak ukazuje na útok, stojí za to zkoumat skutečnost, že se k zodpovědnosti dosud nikdo nehlásí, a co to znamená pro určení příčiny katastrofy.

Přední džihádističtí hráči, kteří by měli schopnosti a chuť sestřelit let 804, tedy Islámský stát a al-Káida, mají dostatečné komunikační kanály, které by mohli použít k přihlášení se k útoku. Při posledním takovém neštěstí, kterým byl ruský MetroJet Let 9268, zničený nad Sinajským poloostrovem v roce 2015, se Islámský stát přihlásil k zodpovědnosti ještě tentýž den. Islámský stát se ve stejný den přihlásil také k útokům v Bruselu, Jakartě a Paříži. Podobně se al-Káida připojila k zodpovědnosti za serii útoků proti západoafrickým hotelům také hned ve stejný nebo další den. Útočníci v San Bernardinu spojili své útoky s Islámským státem už před činem, ale tři dny trvalo, než se mediální orgán jejich skupiny začal tímto útokem vychloubat, především proto, že šlo o čin izolovaných řadových členů, jednajících jménem skupiny.

Soudě podle minulých případů, pokud za útokem byly Islámský Stát, al-Káida nebo jejich místní pobočky, dnes už bychom měli předpokládat, že se objeví jejich prohlášení. To, že se nic takového dosud neobjevilo, nijak nevylučuje, že šlo přesto o teroristický útok. Islámský stát a al-Káida jsou nejsilnější, pokud jde o jejich ideologii a jejich propaganda je užitečnější, když inspiruje k jednotlivým útokům své řadové členy, než když poskytuje návod jak útok provést. Pokud to byl útok řadových členů, provedený nezávisle nějakou buňkou ve Francii, v Tunisku nebo v Eritreji (tam se letoun vyskytoval během posledních 24 hodin před katastrofou), pak vůdci džihádistů a jejich media by se jistě vynasnažili nás ostatní informovat, co se stalo. V případě útoku v San Bernardinu trvalo několik dní, než džihádistická propaganda zformulovala svou odezvu.
Hrozivější ale méně pravděpodobnou možností by bylo, že si teroristická skupina osvojila nějaký nový způsob útoku na letadla a zatajuje svůj zásah s úmyslem jej zopakovat znovu někde jinde. Takový způsob krytí aktivity jsme viděli v případě spiknutí Bojinka v roce 1995. K bombovému útoku na Let 434 společnosti Philippines Airlines v prosinci 1994 se nikdo nepřihlásil, protože atentátníci doufali, že se jim podaří použít vylepšenou verzi stejného zařízení při útoku na deset jiných transpacifických linkových letadel. Kdyby se pachatelé rychle nepřihlásili k útoku bombou v botě v roce 2001 a bombami pod šaty v roce 2009, a kdyby tato zařízení fungovala a zničila by letadlo (zejména nad mořem), mohlo by trvat celé měsíce nebo i roky, než by vyšetřovatelé odhalili příčinu katastrofy. To by pachatelům poskytlo spoustu času k opakování takových útoků. V případe toho úplně nejhoršího scénáře pak může jít o schopného útočníka, jednajícího na svou pěst, se znalostí, jak dostat bombu do letadla – a jeho nadřízení přitom nemají ani tušení o tom, kdo je to a jakou metodu vlastně použil.

Skutečnost, že se EgyptAir Let 804 zřítil nad mořem, má za následek, že vyšetřování bude mnohem obtížnější, než u minulých vyšetřování na pevnině – a řešení některých případů přitom trvalo roky, jako v případě letu PanAm 103. Také od okamžiku, kdy zmizel Let 370 společnosti Malaysia Airlines, již uplynuly dva roky a teprve nyní vyšetřovatelé nacházejí trosky letadla a zatím nevědí vůbec nic o příčinách katastrofy. Také letoun Air France Let 447 zmizel nad Atlantikem v roce 2009 a tři roky trvalo, než byly určeny technické problémy, které způsobily katastrofu. To je pro teroristy spousta času k opakování taktiky, která se osvědčila. Místo pádu letu 804 je mnohem blíže k pobřeží a nejsou zde tak silné proudy jako v případě MH370. Přesto je zde moře víc než 1500 metrů hluboké a vylovení trosek nebo černých skříněk může být velmi komplikované.

Soudě podle jiných případů, ke kterým také došlo nad mořem, je možné, že výsledky vyšetřování budou k disposici až za několika měsíců, možná roků – jestli vůbec – a možná, že některé důležité otázky zůstanou nezodpovězeny. Pravděpodobně se objeví dříve výsledky šetření, prováděných na zemi – o pozemní obsluze, o posádce, o cestujících a o záznamech z pozorovacích družic. Nemusí však zdaleka poskytnout úplnou představu o tom, co se stalo. Tuto herkulovskou práci navíc komplikuje nutnost spolupráce mezi Egyptem, Řeckem, Francií a dalšími zeměmi, které jsou nějak zapojeny do vyšetřování. Mezinárodní tahanice mohou oddálit určení kompetencí a důkladné a včasné zpracování důkazů. To, že se dosud k útoku nikdo nepřihlásil, může sice zmírnit strach z teroristického útoku, ale v případě nejhoršího scénáře to také může být znamení, že brzy dojde k dalším útokům.

EgyptAir MS 804

http://www.veteranstoday.com/2016/05/23/egyptair-ms-804/
Michael Shrimpton, Veterans Today, 23.5.2016

Ve čtvrtek 19.května se Airbus A320-232, c/n 2088 společnosti EgyptAir, let MS 804, zřítil z nebe do moře 180 mil severně od Alexandrie v Egyptě.

A zdá se, že už začaly zastírací operace, protože se odpovědné orgány pečlivě omezily pouze na konstatování, že satelitní snímky neukázaly žádný příznak výbuchu na palubě – tedy přítomnost bomby. Vsadil bych se, že to není pravda.

Letoun

Airbus SU-GCC byl dodán společnosti EgyptAir v roce 2003, a poprvé letěl 25.července toho roku. I když má nalétáno 40.000 hodin, stěží jde o přestárlý letoun. Typ A320 má pověst letadla s obstojnou bezpečností, když uvážíme, jaký počet letadel tohoto typu po celém světě létá.

V minulosti se vyskytly určité problémy s programy pro řízení fly-by-wire a s motory CFM56, použitými u velkého počtu A320, ale francouzský letoun je přesto velmi bezpečný.

Kapitán letounu

Kapitán Shoukair byl zkušený a schopný dopravní pilot, který byl na své zaměstnání patřičně hrdý. Neměl nic společného s islamistickými radikály a byl to vyrovnaný a sympatický člověk. Jeho poslední komunikace s orgánem Řízení letového provozu (ŘLP) bylo přátelská, klidná a zdvořilá. Zcela jistě lze vyloučit sebevraždu (což mimochodem nebylo možno udělat v případě Airbusu German Wings vzhledem k obsahu záznamníku zvuků v kabině). Vůbec zde nebyl žádný náznak chyby pilota. Letoun byl náhle zničen katastrofou, těsně po vstupu do egyptského vzdušného prostoru.

Dopravní společnost

Jak je možno vyčíst z letových záznamů, společnost EgyptAir zahájila provoz již v roce 1932, tehdy pod jménem Misrair. Iniciativa k vytvoření letecké společnosti v Egyptě vyšla od společnosti Airwork. Ačkoli mnohokrát změnila svou podobu i jméno, existuje společnost už dlouhou dobu.

Během té doby v ní sloužilo několik zajímavých typů letadel, včetně starého dobrého Vicker Viscount a neprávem pomlouvaného De Havilland DH-86, který se stal objektem sabotáží Abwehru ve 30.letech.

Pověst EgyptAiru není zcela bez poskvrny ale množství ztrát, které za ty roky společnost utrpěla pod různými jmény, lze pravděpodobně přičíst násilnické politice v oblasti. V poslední době byla její bezpečnostní pověst dobrá a společnost byla i dobře řízena.

Mám za to, že pro určení příčiny neštěstí se můžeme klidně poohlédnout někde jinde než v Egyptě.

Co se stalo?

Krátce před opuštěním vzdušného prostoru Řecka jeho služba ŘLP ztratila s letounem MS 804 veškerý kontakt. Řečtí řídící provozu nebyli schopni vyvolat 804, aby jej mohli rutinním způsobem předat ŘLP v Káhiře. Na radaru pak bylo vidět, jak letoun provádí prudké obraty, které vypadaly jako úhybné, včetně zatáčky o 90 stupňů doprava, rychlého ale řízeného klesání a poté úplné 360-stupňové zatáčky. Pokud zrovna nejste ve frontě na přistání na Heathrow, normálně neděláte 360-stupňovou zatáčku s cestujícími na palubě! Egypťané nyní odmítají původní zprávu Řeků ale jejich odmítnutí přišlo, upřímně řečeno, příliš pozdě na to, aby působilo věrohodně.

Není žádný důvod ignorovat původní tvrzení řeckého ŘLP, které, jestli tomu dobře rozumím, bylo potvrzeno i řeckým vojenským radarem.

Někde na hladině FL170 (asi 5600m) odvážný pokus kapitána Shoukaira zachránit své letadlo a cestující zřejmě selhal a letoun zahájil svůj konečný neřízený pád.

Mám pocit, že je nutno se zmínit o třech klíčových věcech:

1. K události došlo krátce poté, co Let 804 přeletěl hranici vzdušného prostoru Řecka a Egypta

2. Vypadalo to, jako by radiostanice letadla byla rušena – rychlé klesání předcházelo několik kritických minut výpadku radiospojení, během kterých orgány ŘLP nebyly schopny letoun vyvolat

3. I když klesání a manévry byly prudké, vypadalo to, že jsou stále řízené

Údaje systému ACARS

Více než 48 hodin po ztrátě Letu 804 se na jisté letecké internetové stránce objevilo ze zdrojů, podle všeho oficiálních, něco, co bylo označeno za údaje ze sytému ACARS letadla (Aircraft Communications Addressing and Reporting System). Tyto údaje naznačovaly, že došlo k rozbití okna kabiny a k požáru na jedné z toalet. Ale neexistuje žádné vysvětlení toho, proč tato důležitá data nebyla k disposici krátce po katastrofě, ani toho, proč nebyla zpřístupněna normálními kanály.

Všichni chtěli vědět, co se přihodilo – tak proč vůbec zadržovat data? Jedno z možných vysvětlení je samozřejmě to, že ta data ještě neexistovala, v každém případě ne v tom tvaru, v jakém nakonec prosákla na veřejnost.

Vypadá to spíš, že někdo, možná Francouzi, tato data „uvařil“. Francouzi nevaří jen žabí stehýnka nebo česnek. Význačné je, že prosáklé údaje ACARS nejsou příliš v souladu s údaji, které máme o radiospojení. Proč by měl požár na jedné z toalet zneschopnit veškeré radiospojení?

Nejlépe zloduchům manipulace s daty funguje, když pozměňují skutečná data, ne když vyrábí nově celý soubor. Údaje ACARS mohou být pravé, ale mohou pocházet z pozdější doby. Pokud byl trup letounu dehermetizován například šrapnelem, takže pak mohl být například kouř v kabině nebo na toaletě, což by mohlo spustit hlásič kouře a způsobit problémy s proraženým oknem kabiny.

Systémy ACARS na letounech letů MH370 a MH17 byly vypnuty, možná jako odpověď na požadavek na piloty po případu AF447, aby použili ACARS k odvyslání zprávy Mayday, pokud by jejich radia byla rušena. Systém ACARS sice není určen pro vysílání nouzových signálů – ale je to přece jen taky komunikační systém.

Zásah raketou?

Je příliš brzy vyslovovat pevné závěry – jak čtenáři vědí, nikdy jsem se závěry nespěchal! Když jsem kdysi správně usoudil, že šlo o zásah raketou, už v případech TWA 800, AF 447, Yemenia Airbus, MH370 a MH17 (v tomto případě později v kombinaci se střelbou 30mm kanonu z vylehčeného a upraveného bitevníku Su-25), pochopitelně i tentokrát hledám další raketu.

Raketa SAM (Surface-Air Missile), možná vypuštěná z ponorky, z pravé strany dráhy letu 804, by vysvětlila řadu věcí:

1. Rušení radiospojení (rušení se vyskytlo i v případě letů AF 447, MH 370 a MH 17)

2. Náhlou zatáčku doprava, následovanou prudkými úhybnými manévry

3. Časovou prodlevu mezi ztrátou spojení s ŘLP a zahájením úhybných manévrů

4. Ztráta letounu po jeho rozpadnutí ve výšce (jako u PanAm 103)

5. Skutečnost, že se k sestřelu nikdo nepřihlásil – pokud by to udělala nějaká teroristická skupina, zaručeně by se k tomu přihlásila

6. Za předpokladu, že bylo zfalšováno jen časování údajů ACARS, nikoli údaje samotné, bylo by poškozeno okno kabiny na pravé straně a příď, kde je avionika včetně radaru – raketa používající poloaktivní navádění by explodovala poblíž kabiny posádky, pokud by cíl klesal, a přilétající raketa by prudce nemanévrovala.

Raketa, která byla použita při všech případech sestřelů nad vodou (TWA 800, AF 447, Yemenia, MH370), byla iránská Fakour 2, kopie rakety Hughes Aircraft AIM-54 Phoenix, i když letoun TWA 747 byl možná sestřelen raketou Fakour 1. Můžete klidně zapomenout na MANPADS (přenosnou ruční střelu) – let MS 804 probíhal v hladině FL370, když k tomu neštěstí došlo. Obecně řečeno, lze vyloučit ruční raketu na cokoli nad FL150 a FL120 je mimochodem spodní hranice letových hladin. Rakety MANPADS jsou velmi malé a jejích navádění je navíc dost primitivní. Phoenix a Fakour jsou vybaveny čidlem blízkosti cíle. Bojová hlavice normálně exploduje blízko cíle na rozdíl od raket s kontaktní roznětkou. Při útoku na civilní letadlo pak můžeme pozorovat nejprve pomalou dehermetizaci v důsledku zásahu šrapnelem a mnohočetné selhávání systémů, pokud ovšem šrapnel nezasáhne palivovou nádrž jako v případě TWA 800.

Protože cíl obvykle neexploduje, piloti obvykle mají dost času vyslat signál Mayday. Ten, kdo podnikne útok raketou, musí se pak snažit tento útok zamaskovat a rušení radiospojení a nyní i dat ACARS je další typický příznak útoku raketou.

Co by mohlo být motivem?

Jako u AF 447 nebo MH270 by to mohla být osoba nebo nějaký zájem na palubě. Avšak u TWA 800 a MH 17 se zdá, že motivy byly šířeji geopolitické, například vyvinutí nějakého nátlaku.

V tomto okamžiku je případný motiv nejasný ale nepochybuji o tom, že zpravodajské služby pročešou seznam cestujících jemným hřebínkem. Jedinou osobou, na kterou se zcela jistě nemířilo, je ubohá Joumana Betiche, čtyřměsíční mimino. Šéfové tajných služeb, kteří si myslí, že by i ono mohlo být cílem, by se měli podívat na jeho fotku a začít brečet.

Možné vypouštěcí zařízení

Na rozdíl od TWA 800, AF 447, Yemenia a MH 370 neexistuje pevný důkaz o přítomnosti dieselelektrické ponorky (SSK) pod nebo poblíž trasy letu v kritické době. Ale pokud to byla raketa, pak SSK je zřejmý zdroj jejího. vypuštění. Orgány MSM (Maritime Safety Management) tam ovšem určitě nebyly, ty se zajímají jen o lodě. Pokud tam poblíž nebyla loď, tak MSM vylučuje útok raketou, protože by musel být opravdu hloupý ten, kdo by střílel na civilní letadlo v mezinárodním vzdušném prostoru pod jejím právním dohledem. Zastavit a prohledat loď je snadné, u ponorky už je to těžší.

Můžete taky klidně vynechat Izraelce – incident byl určitě zachycen velkou družicí NRO (National Reconaissance Orbiter). Pokud by to byla izraelská SSK ponorka třídy Dolphin, Obamova Izrael nenávidící administrativa by byla v tu ránu v Jeruzalémě a hned tak by to neskončilo. Byl by to další Hotel King David krát deset. Nejbližší základna čínských ponorek je odtud dost daleko, takže myslím, že to mohl být Irán nebo Německo. Iránská SSK by se sem dostala přes Gibraltarský průliv s dotankováním na jejich tajné základně na Komorských ostrovech. Typ Kilo je docela vytrvalá ponorka. Udělá 6000 mil při 7 uzlech s dieselem a snorchelem, je-ĺi ponořená.

Proplout Suezským kanálem by samozřejmě bylo jednodušší ale nedalo by se počítat s tím, že by Egypťané byli tak laskaví a pustili by vás tudy zase nazpět domů. Ale iránská ponorka by mohla dotankovat i na tajné německé základně Valentin u Bremershavenu.

Trasa Bandar Abbas – Valentin přes Suez by tedy byla v silách iránské ponorky třídy Kilo. Německo přitom s Iránci vyvíjelo Fakour 1 i Fakour 2. Bylo by taky pro iránskou Námořní sekci docela snadné poskytnout ponorku Typu 212 SSK vybavenou vypouštěcím zařízením pro střelbu SAM z hladiny.

Protože Námořní sekce ztratila alespoň jednu ze svých přestavěných ponorek Typu XXI po aféře Madeleine McCann (díky ruskému námořnictvu) a další po neúspěšném útoku na londýnskou olympiádu (Díky US Navy), je možné, že byly obě již nahrazeny nebo Iránci mají ještě pár dalších, o kterých jsme zatím nevěděli.

Ani přestavět Typ XXI pro hladinové vypouštění SAM není příliš složité, i když si myslím, že to s modernějším typem je jednodušší.

Pokud to tedy byla raketa SAM, pak přirozenými podezřelými jsou Německo a Irán. Po tragické vraždě Madeleine McCann se nemusíme příliš zdržovat otázkou, zda by někdo byl schopen vést válku proti malým dětem.

Černé skříňky

Podle posledních zpráv byl pro jejich nalezení nasazena robotizovaná miniponorka. Vyzvednutí malých záznamníků z hloubky 9000 stop není nijak snadné. Jejich jasně červená barva vám v příšeří v hloubce 1500 sáhů moc nepomůže. Moje předpověď zní, že budou vyrobeny nové černé skříňky, obsahující vhodně časově posunuté záznamy ACARS, které pak tenhle podmořský minirobot zázračně a s velkou slávou „vyzvedne“ – stejně jako u AF 447. Vyšetřovatelé katastrof, MSM a Discovery Channel – ti všichni vzývají černé skříňky stejně, jako kdysi Aztékové vzývali slunce. Dejte jim černou skříňku a budou vrtět ocáskem jako pejsek, když chytí stopu. Nikdy nikdo neověřoval, jestli nalezená černá skříňka je opravdu ta, se kterou letoun vzlétl – stejně na tom ani nezáleží. Pokud máte páky na výrobce, stačí požádat o černou skříňku se stejným výrobním číslem, které již jednou bylo použito.

Zblbnout letecky a zpravodajsky negramotné politiky a manstreamové novináře je pro zloduchy taky hračkou.

Pozorujte vesmír. Jak říkám – je příliš brzo říkat něco úplně jistě – ale případ MS 804 pro mne prostě vypadá jako další útok raketou.

Oldřich Průša
31. 5. 2016
Vážení přítomní, sešlí přátelé,
dodnes poměrně známý americký politik Martin Luther King (nositel Nobelovy ceny za mír) přednesl v roce 1963 zásadní projev rasismu, který je znám podle jeho první věty: I have a Dream – Sním svůj sen (čas přítomný). Projev byl zásadní, stál jej život.
Jiný projev přednesl i v Praze laureát Nobelovy ceny míru Barack Obama.

- VK -
1.6.2016  AE News

Jak jsme byli před několika okamžiky do naší redakce informování z kruhů bezpečnostních složek, kauza vynesených informací z porady vedení televize FTV Prima [1], kterou uveřejnil zde server fiat-alternativy Hlídací Pes novináře Roberta Břešťana, je produktem operace „Čistý stůl“ a začíná nabírat na obrátkách. 
Ve zkratce jde o to, že vedení FTV Prima doporučilo redaktorům, aby o muslimské krizi natáčeli reportáže pravdivě a bez pozitivního multikulti vykreslování. Nasazený informátor, který je zaměstnancem FTV Prima, záznam porady vynesl ven. Jak je vidět, metodika útoku na televizi Prima je totiž úplně stejná, jako byl útok Ondřeje Kundry z časopisu Respekt na náš server na počátku měsíce. Psali jsme o tom zde. Čmuchání okolo médií, alternativních i mainstreamových, které mají jakýkoliv kritický názor proti migrantům, muslimům a inkluzi, má společné znaky ve všech případech.

TV Prima se v poslední době profilovala jako médium, které se nebojí vysílat pravdu o migrantech.

Čistý stůl má první oběť i na mainstreamu

Cílem je totiž diskreditace a dehonestace těchto médií. Podle naších informací získaly bezpečnostní složky ČR uvnitř FTV Prima spolupracovníka, jehož úkolem je vynášení informací z vnitřního kruhu vedení televize, které jsou následně anonymně poskytovány vybraným serverům fiat-alternativy. Cílem je podle našeho zdroje vyvolání strachu mezi majiteli televize z možné ztráty vysílací licence a korekce vysílání zpravodajství FTV Prima do společensky konformní podoby v souladu s politickou objednávkou evropské unijní politiky, kterou se řídí ostatní mainstreamová média v ČR.

Nasazení tzv. „krtků“ do jednotlivých zpravodajských médií je součástí bezpečnostní akce „Čistý stůl“, o které náš server informoval jako první již před časem zde. Cílem akce je nasbírání informací o jednotlivých subjektech alternativy, jak mediální, tak i politické, které povedou k obvinění ze závadové činnosti subjektu a k ukončení nebo korekci jeho činnosti, buď dobrovolně (subjekt se lekne, dostane strach) anebo nedobrovolně (soudy ve spolupráci s vybranými státními zástupci postaví závadové subjekty mimo zákon). Nyní se ukazuje, že nezávislé zpravodajství FTV Prima, které v poslední době se velmi kriticky vymezuje proti migraci a muslimům, je trnem v oku novosystémovým kruhům NWO v ČR natolik, že se rozhodly zaútočit i na mainstreamovou televizi, která si dovolila přinášet objektivní informace o muslimech a migrantech v ČR.

Krtci z neziskovek a bepečnostních složek nasazení v redakcích médií

Podle našeho zdroje z bezpečnostních kruhů, který spolupracuje s naší redakcí už od počátku provozu našeho portálu, jsou tito informátoři a de facto „krtci“ umístěni ve všech redakcích „významných“ novin, rozhlasů a televizí již od minulého roku. Seznam se nám zatím nepodařilo získat, ale dá se očekávat, že to bude většina mainstreamu. Regionální tiskoviny zřejmě ne. Zaúkolování podle informací není vedeno na úrovni spolupráce s vnitrem nebo BIS, ale probíhá hybridně ve spolupráci bezpečnostních složek ČR (rozvědka, vnitro, obrana, policie), neziskového sektoru (think-tanky, neziskovky) a vybraných médií mainstreamu a spolupracující alternativy (pozn. spolupracující alternativa je pouze jiný výraz pro tzv. fiat-alternativu).

Neziskovka Open Society Fund úkoluje i v Česku tzv. novináře fiat-alternativy úkoly k prosazování konceptů a prvků NWO do společnosti. Za práci je pak odměňuje Novinářskou cenou.

Skutečnost, že se jedná o součást operace „Čistý stůl“, potvrzuje i článek na serveru iDnes.cz, kde autor pod zkratkou -jw- napsal text, který se zamýšlí nad tím, jestli televize Prima může vysílat jen tak, co chce, a jestli by nemohla i přijít o vysílací licenci. Tento článek je podle našich informací určen nikoliv čtenářům iDnesu, ale majitelům FTV Prima jako důrazné varování. V článku se píše, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání neshledala neobjektivitu u České televize a TV Nova (tak to opravdu nepřekvapuje), ale že FTV Prima taková poslušná není. RRTV o Primě konstatovala toto:

„Vysílání ve svém celku příliš nedbalo na perspektivu samotných uprchlíků a vykreslovalo je spíše jako zdroj problémů pro Evropany. Takto výrazně eurocentrický pohled může implicitně posilovat odmítavé (protiuprchlické) postoje české veřejnosti.“

Takže to je zajímavé. Televize Prima prý nedbala na „perspektivu“ uprchlíků. Jakou perspektivu, proboha? Perspektivu možného znásilnění? Perspektivu rozmlácené lebky lešenářskou trubkou při cestě do práce? Perspektivu uprchlických ghett? Perspektivu utiskování českých dětí ve smíšených inkluzivních školách ze strany muslimských dětí? Jak je vidět, FTV Prima si zadělala na velký problém už ve chvíli, kdy negativně informovala o uprchlické rodině z Iráku, která si v Jihlavě stěžovala, že ve chlévě/stáji bydlet nebude. Jenom připomenu, že tou stájí byl myšlen byt 1. kategorie.
Když už ani velká televize nechce vysílat lži o „perspektivě“ migrantů

Majitelé FTV Prima zkrátka nechtějí podporovat migraci a falešně a lživě ji vykreslovat jako „perspektivní“ a sluníčkově přínosnou. To zaslouží velké uznání. Na straně druhé se ukazuje, že novosystémové složky mají své krtky nasazené ve většině významných médií a tím dostáváme odpověď i na to, proč většina mainstreamových médií píše, publikuje a vysílá jako přes kopírák a uniformně, jedním hlasem unisono. Jakmile někdo vybočí z řady a řekne svůj názor, je ihned obviněn z extrémismu a hnán před různé komise k vysvětlení, jako např. Klára Samková, která má teď problémy s advokátní komorou kvůli svému výroku o muslimech, psali jsme o tom zde. Televize Prima odvysílá pravdu o muslimech, natočí pár kritických reportáží a hned nasazený informátor vynese obsah interní porady ven a poskytne záznam provařenému novináři, nositeli Sórošovy novinářské ceny.
 

Rozhovor Primy s „perspektivním“ migrantem z Iráku v Jihlavě. Přidělený byt pro rodinu označil za stáj, resp. chlév. Tato reportáž zřejmě odpálila hon na TV Prima ze strany neziskovek.

Dobře si všimněte, že procesní prvky NWO v ČR už se nezdráhají používat i prostředky špehování a nasazování krtků do zpravodajských médií s cílem monitorovat a předávat bezpečnostním složkám a novinářům informace o činnosti média, o chystaných reportážích, o vnitřních poradách vedení toho kterého konkrétního subjektu. Pokud máte médium jako FTV Prima, to může kvůli své snaze o pravdivé zpravodajství o migrantech dokonce až přijít o vysílací licenci. Nikdo se ani na okamžik nepozastaví nad tím, pokud by mělo nezávislé zpravodajství pokračovat v nastoleném trendu, aby činnost média byla ukončena. Klidně televizi „po demokraticku“ licenci odeberou, protože ji klidně obviní, že šíří xenofobii proti migrantům anebo dokonce proruskou propagandu, protože přece proti migrantům vystupují v ČR hlavně proruská média, ne?

Za útokem na FTV Prima je Sörosova neziskovka a její novinář

Robert Břešťan, šéfredaktor serveru Hlídací pes

Ve chvíli, kdy FTV Prima dostane nálepku xenofobního média, začne ztrácet inzerenty, kteří začnou mít strach, že by se dostali do problémů, že zadávají reklamu médiu, které má antimuslimskou nálepku a všechny neziskovky by inzerentovi udělaly ze života peklo. Servery alternativy nejsou tímto přímo ohroženy, protože nefungují z reklamy, ale z příspěvků a darů čtenářů, ovšem velké mediální projekty a televize jsou na prodeji reklamy zcela závislé. Nasazení informátorů do jednotlivých médií ze strany bezpečnostních složek představuje návrat do období před rokem 1989, kdy situace v redakcích zpravodajství sledovali spolupracovníci StB a donášeli informace o náladách a názorech při poradách a konferencích.

Kdo nevysílá multikulti, skončí?

Je tu však jeden podstatný rozdíl. A z toho trochu děsí. Před rokem 1989 alespoň tajné služby rozkrývaly protistátní činnost, dnes naopak pomáhají tuto činnost podporovat ve spolupráci s neziskovkami a novináři fiat-alternativy. Jak jinak lze nazvat situaci, kdy RRTV označí FTV Primu za neobjektivní, když odmítne uprchlíky vykreslovat ve zpravodajství perspektivně? Cizí fondy a neziskovky placené ze zahraničí rozvrací republiku, ve spolupráci s ČT prosazují muslimskou inkluzi a když někdo vysloví kritiku, je onálepkován jako xenofob? A když někdo nechce ustoupit a chce přinášet pravdu, nasadí mu do redakce „krtka“, anebo alespoň vyšlou novináře, který zvoní u dveří lidem a vytahují z nich informace, jak by mohli alternativu obvinit, že je řízena z Moskvy.

FTV Prima zasluhuje podporu a uznání. Doufejme, že se nenechá zastrašit a bude dál přinášet kritické a objektivní reportáže o migrantech a muslimech v ČR. Česká televize, ani TV Nova, to za Primu neudělá.

1. 6. 2016  AC24

Dnes Evropská komise oznámila partnerství s Facebookem, Twitterem, YouTube a Microsoftem na rozdrcení toho, co řadí k „ilegální nenávistné mluvě“ spolu s „kriminalizací“ pachatelů a s „prosazováním nezávislé kontra-legendy“, kterou Evropská unie upřednostňuje.

Tiskové prohlášení Komise z dnešního rána tvrdí, že tato nová iniciativa byla zřízena, aby „reagovala na výzvu, jak zajistit, aby on-line platformy neposkytovaly příležitosti k nakažlivému šíření ilegální on-line nenávistné mluvy“.

Tento krok už byl různými poslanci Evropského parlamentu a skupinami za digitální svobodu označen jako „orwellovský“, když už spustili další diskuse s Komisí a tuto novou politiku označují za „žalostnou“.

Tato nevolená výkonná složka Evropské unie (EU) dnes už vydala „Kázeňský řád“, do něhož „patří i série závazků k boji s on-line šířením ilegální nenávistné mluvy v Evropě“ vypracovaný spolu s Facebookem, Twitterem, YouTube a Microsoftem (‚IT společnostmi‘), které to „podepsaly“.

K závazkům patří „vzdělávání a zvyšování uvědomělosti u jejich uživatelů“ a budování „sítě informujících důvěrníků“, co budou označovat nežádoucí obsah. Facebook a Twitter budou poskytovat „svému personálu pravidelný výcvik o současném vývoji ve společnosti“ a budou úžeji spolupracovat s národními vládami a „jejich agenturami k vynucování zákona“ na odstraňování obsahu, který EU neupřednostňuje.

Nejvíce alarmující je však to, že tato platforma rovněž slíbila zapojení do aktivní propagace názorů a organizací, které EU upřednostňuje, a převýchovu údajně nenávistných uživatelů.

Facebook a další musí „uznat hodnotu nezávislé proti-argumentace proti nenávistné rétorice a proti předsudkům se zaměřením na pokračování v jejich práci s identifikováním a prosazováním nezávislých proti-legend, nových idejí a iniciativ a na podporu vzdělávacích programů, které povzbuzují ke kritickému myšlení.“

Europoslankyně Janice Atkinson řekla Breitbart London: „To je orwellovské. Kdokoliv, kdo četl 1984, vidí jeho zavádění do života.“

„Komise nejenže podléhá pokušení skoncovat se svobodou projevu v Parlamentu, ale teď už útočí i na sociální média. Už jsme na Facebooku spatřili ‚kuratelu‘ nad tzv. pravicovými příspěvky.“

„Když poslanci jako ti z centro-pravicových maďarských stran, z dánské Lidové strany, od Finů, Švédských demokratů, rakouské FPÖ řeknou ne na migrační kvóty, protože si nejsou schopni poradit s kulturními a náboženskými požadavky muslimů z celého Středního východu, kteří usilují o postavení uprchlíka, je to snad zločin? A jaký je za to trest? To je děsivá cesta k totalitě.“

Mluvčí UKIP k otázkám rezortu spravedlnosti a vnitra europoslankyně Diane James Breitbart London řekla: „Ta legislativa je tak vágní, že tu už na vlásku visí sekera, co dopadne nejen na nenávistnou mluvu, ale na svobodu slova jako takovou.“

„Různí lidé a kultury po celé Evropě mají různé způsoby komunikace. Např. v liberální tradici Británie je to daleko otevřenější a dost odlišné od diktátorských bývalých komunistických zemí na Východě.“

„EU byla lidem podsouvána jako Společný trh, ale stala se už politickou unií a teď už touží rozhodovat o našich občanských svobodách jako lidí a o jejich oklešťování. To je nepřijatelné pro svobodné lidi, kteří mají právo vědět, kam všechna ta legislativa vede.“

„Podle mého názoru, jestli mi EU ještě názor povoluje, tak si myslím, že takové věci by měly rozhodovat národní spíše parlamenty než nějací nevolení Eurokomisaři.“

Ten Kázeňský řád ale napadají i ty skupiny, které až dosud s Komisí úzce spolupracovaly. V projevu rozhodného odporu jedna organizace, která prosazuje soukromí, ochranu dat a neutralitu netu už teď vyhlašuje, že s ní přerušuje styky.

Europeana Digital Rights (EDRi) už dnes oznámila své rozhodnutí stáhnout se z budoucích diskusí s Komisí s konstatováním, že nemá žádnou důvěru v ten „zvrhle vymyšlený kázeňský řád.“

„Tváří v tvář tak žalostnému výsledku a bez jakékoliv možnosti k tomuto procesu jakkoliv smysluplně přispět nám Komise neponechala žádnou jinou volbu než se stáhnout z diskusí,“ řekla Estelle Massé, analytička politiky EU u Access Now.

„Je ironií, že Komise hrozí, že požene členské státy k soudu za pochybení při realizaci zákona EU o rasismu a xenofobii, přičemž tlačí na společnosti jako Google a Facebook, aby zametaly přečiny pod koberec,“ dodal Joe McNamee, výkonný ředitel European Digital Righsts.

Monika Bicker, šéfová globální politické správy u Facebooku řekla: „My dnešní oznámení vítáme, jakož i šanci s Komisí nadále spolupracovat a rozšířit boj technického průmyslu proti nenávistné mluvě.“

„Kriminalizace nenávistné mluvy závisí na robustním systému vynucování sankcí trestního práva proti jednotlivým pachatelům nenávistné mluvy,“ vyhlašuje Komise.

Trvá na tom, že „je kriticky důležité zajistit, aby se k boji s rasismem a xenofobií v členských státech využívalo plné vynucení odpovídajících národních zákonů.“ Dále to, že „ilegální nenávistná mluva on-line“ musí být „hbitě revidována on-line zprostředkovateli a platformami sociálních médií“ v „krátkém časovém rámci.“

Loni v září se dala německá kancléřka Angela Merkel slyšet při útoku na zakladatele Facebooku Marka Zuckerbega ohledně „nenávistné mluvy“ s tím, že pan Zuckerberg odpověděl: „Je třeba, abychom na tom nějakou práci udělali.“

Teď už EU popsala jak: „IT Společnosti podporují Evropskou komisi a Členské státy EU… Ty se spolu s dalšími platformami a společnostmi sociálních médií podílí na kolektivní odpovědnosti a jsou hrdé, že pomáhají a zařizují svobodu projevu po celém on-line světě.“

Komise argumentuje, že ta rozšiřující se cenzura nějak chrání a rozšiřuje svobodu slova, protože „nenávistná mluva má negativní dopady na ty, kdo promlouvají za svobodu, toleranci a ne-diskriminaci v našich otevřených společnostech a má zastrašující účinek na demokratický diskurz na on-line platformách.“

Eurokomisařka pro spravedlnost, spotřebitele a generovou rovnost Věra Jourová řekla, že tato nová opatření budou bránit islamistickému terorismu:

„Nedávné teroristické útoky nám připomněly naléhavou potřebu řešení ilegální nenávistné mluvy on-line. Sociální média jsou bohužel jedním z nástrojů, kterých teroristické skupiny využívají, aby radikalizovaly mladé lidi, a rasisté jich zneužívají k šíření násilí a nenávisti.“

Šéfová veřejné politiky pro Evropu Twitteru Keren White řekla: „Na Twitteru nemá nenávistné chování co dělat… Těšíme se na další konstruktivní dialog mezi Evropskou komisí, členskými státy, našimi partnery v občanské společnosti a našimi druhy v technologickém sektoru o tomto problému.“


Zdroj: breitbart.comhttp://www.breitbart.com/london/2016/05/31/facebook-and-twitter-sign-up-to-eu-hate-speech-policy-promise-to-promote-counter-narratives/

Břetislav Olšer
1.6. 2016   Rukojmí
Ukrajina, kdysi země „na okraji“ Ruské říše, prostě „u jejího okraje“.Později jsem poznal politické dryáčnice Pussy Riot, jež se zhlédly ve Václavu Havlovi a chtějí z vězení hned za hlavu státu a také milují sex... Napřed to bylo na Lvovském náměstí v tamním kulturáku Divadlo erotiky a sexu Afrodia, kde se komsomolky-herečky rády svlékaly do naha a předváděly i se svými hereckými partnery věci do té doby nevídané. Lepší snad byly jen jejich ruské souložící členky punkové skupiny Pussy Riot, co v moskevském Biologickém muzeu vystřihly super grupáč, kdy měl sex každý s každým, každá s každou i vzájemně. Nevěřil jsem, že bych v Kyjevě mohl zažít odvážnější ženy. Říká se tomu performace, radikální “umělecké” skupiny “Vojna”, “Palácový převrat”, “Mrdáme na následníka medvídka” a další. http://urod.ru/news/6207/(obrázky na Rukojmí)

Ovšem, nikdy neříkej nikdy. Sotva čas trhnul oponou krvavého Majdanu, vyrojila se taková spousta drsňaček, až přecházel zrak i sluch. Kdo by zapomněl na srdceryvná slova první z ukrajinských hrdinek, známé zlodějky plynu, co si napřed jako první miliardářka Ukrajiny vysloužila titul politické Lidušky, z čehož vznikl její post první Ukrajinky hledané Interpolem, načež obsadila i čelní místo v roli první vězeňkyně, jelikož si ulila pár milionů za kradený ruský zemní plyn. Zároveň byla podezřelá z vraždy... V Bílém domě zrušili Pussy Riot víza a šupem je vypoklonkovali z USA; co na to Tvarůžková…?

Julča Tymošenková; viz. kauza miliardáře Ščerbaňa, jenž byl jako poslanec a šéf vlivné ukrajinské finanční skupiny spolu se svou manželkou zastřelen na letišti v Doněcku v roce 1996. Z vraždy bylo o šest let později obviněno osm lidí, z nichž tři byli odsouzeni na doživotí. Iniciátora zločinu ale policisté nevypátrali. Tymošenková a Lazarenko podle Pšonky za vraždu Ščerbaně zaplatili 2,8 milionu dolarů. Žaloba má být spojena do jedné trestní kauzy s případem firmy Jednotné energetické systémy Ukrajiny, v jejímž čele měla Tymošenková v polovině 90. let nezákonně převést na stát dluh půl miliardy dolarů. Z ukrajinských justičních kruhů už delší dobu pronikaly zprávy, že Tymošenková je ve Ščerbaňově kauze hlavní podezřelou. Syn zavražděného podnikatele Ruslan před časem oznámil, že vyšetřovatelům předal dokumenty potvrzující její podíl na přípravě vraždy... Story o tom, že kdo nebyl za mřížemi, nebyl nikdy šéfem Naftogazu

Následně Tymošenková po návratu z vězení, kdy čestní ukrajinští poslanci změnili pár paragrafů, aby šla na svobodu, se rozjela naplno: “Jsem připravena chopit se zbraně a střelit toho šmejda (prezidenta Putina) do hlavy. Je třeba se chopit zbraní a jít vystřílet ty zatracený Rusáky. Kéž bych tam mohla být, dostali by místo Krymu h..vno. Doufám, že jakmile budu moci, tak zapojím všechny své styky a vyburcuji celý svět, aby z Ruska nezbylo než spáleniště.“ Na otázku Šufryče, co dělat s osmi milióny Rusů na Ukrajině, když jsou to všechno vyvrhelové, Tymošenková odpověděla: „Měli bychom po nich ksakru pálit atomovými zbraněmi…“http://video.idnes.cz/?idVideo=V140325_092028_tv-zpravy_krr

Jak se na Ukrajině demokraticky hlasuje o zákonech...

Problémů „nové Ukrajiny“ byl bezpočet, agresivita ukrajinských politiků, odkojených Majdanem, měla grády; poslankyně strany Svoboda Irina Farion na svém nedávném vystoupení řekla: “Máme jen jednu cestu: zničit Moskvu. Kvůli tomu žijeme, kvůli tomu jsme přišli na svět, abychom zničili Moskvu. Abychom zničili nejen Moskaly v naší zemi, ale černou díru evropské bezpečnosti, kterou je nutné smazat z mapy světa.” Rétorika jako by z oka vypadla zuřící Tymošenkové…

A nebyli však jen tři mušketýři, nýbrž i tři ukrajinské ženy, jež se zapsaly nesmazatelně do dějin bezkonkurenčně jedinečných mužatek. Nyní jim vévodí po vzoru též uvězněné Tymošenkové důstojnice ukrajinské armády Nadija Savčenková. Obě následujíc filosofii Václava Havla, obě věděly, že se jim pobyt za mřížemi vyplatila a taktéž chtějí být prezidentkami své země. A hned si to z pozice potencionální hlavy státu, kterou se ihned sebevědomě chce stát, na dálku vyřídila s Putinem, a hned tykačka: "Dej ruce pryč od Ukrajiny! Ruce pryč dej od každé země, do které ses zakousl," doporučila Vladimiru Putinovi. "Nech si svou říši, ale nezabíjej vlastní lidi a nevysmívej se jim. Dva životy stejně neprožiješ, zdechneš stejně jako my všichni," vzkázala mu do Kremlu.

Příběh zajetí a procesu se Savčenkovou se začal psát 17. června 2014, kdy nedaleko Luhanska, na území, kde probíhaly boje mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty, došlo k zabití dvou novinářů ruské státní televize. Podle verze ruské strany Savčenková v té době působila jako takzvaný dělostřelecký návodčí, tedy pozorovatel, určující vlastním vojákům souřadnice míst, která mají být vystavena ostřelování. Podle obžaloby úmyslně navedla minometnou palbu do míst, kde se nacházeli redaktor a kameraman Všeruské státní televizní a rozhlasové společnosti Igor Korněljuk a Anton Vološin. Učinila tak „z důvodu nenávisti a nepřátelství k ruskojazyčným lidem“. Dle paragrafu 105 trestního řádu Ruské federace dostala 22 let natvrdo...

Dnes už je hrdinka rozličných hladovek se vztyčeným prostředníčkem zpátky v Kyjevě, kam byla vyměněna za bývalé příslušníky ruské armádní rozvědky Jevgenije Jerofejeva a Alexandra Alexandrova. Předtím se ale rozpoutala ničím podložená nenávistná mediální kampaň také v Česku. Prý chce Moskva vyměnit vězněnou Ukrajinku za skupinu Rusů odsouzených v zahraničí, mezi nimiž mají být i Viktor But a Konstantin Jarošenko, obchodníci se smrtí, kteří v USA vyfasovali až 25 let... Bulvární kachna...

Opěvovaná hrdinka a mučednice Ukrajiny přiletěla vládním speciálem prezidenta Porošenka. Navzdory oficiálnímu utajování a matení informacemi, že přiletí na vojenské letiště, ji na letišti v kyjevském Borispolu vítaly davy lidí. Jako první přispěchala šéfka strany Batkovština a bývalá premiérka Julia Timošenková. Vrhla se na populární pilotku a chystala se ji mateřsky obejmout, ale běda! Savčenková ji chladně odstrčila, odtáhla se a nahlas – tak aby to všichni slyšeli – prohlásila: „Tak blízké si nejsme, abychom se objímaly!“ Timošenková byla v šoku, nějak se jí její "comebacky" nedaří...

Porošenko je v sedmém nebi, že má konečně někoho, kdo mu dělá promotion, po ukrajinsku „promoušn“. Dokonce se Savčenkovou společně připravují projev v Radě Evropy. Tak se mu najednou urodila spousta hvězd jako třeba podvodná vítězka Eurovize Ruslana, co navzdory pravidlům zpívala politickou píseň o krymských Tatarech… Cukrovinkový oligarcha Porošenko tak přemítá, jak nazve svoji novou čokoládu,už ji možná nepřejmenuje z Roshen, na Ruslan, ale na Nadija...

Lze u tak eufemisticky řečeno svérázné bytosti Savčenkové vůbec vytvořit psychologický profil? Za pokus to stojí: Nadija Savčenková, které novináři přezdívali G. I. Jane, jelikož se viděla v Demi Moore v roli vojenské důstojnice, kterou vybrali na výcvik do speciálních oddílů americké armády. Nejdřív ale musela překonat nástrahy vojenského výcviku, mužské povýšenosti a dokonce sabotáže, aby dokázala své schopnosti, přičemž si je celou dobu vědoma, že budoucnost žen v armádě závisí na úspěchu její mise...Bla bla bla...

Rádoby vojačka pak sice v Kyjevě vystudovala módní návrhářství a hlásila se také na žurnalistiku. Už od dětství ale snila o létání v bitevním letounu - proto nastoupila do armády. Nejprve působila jako radistka. Pak se přihlásila do mise v Iráku, kde strávila rok s ukrajinským praporem v mírové operaci OSN. Na vysokou leteckou školu v Charkově se dostala až na čtvrtý pokus. Kvůli tvrdohlavosti a vzpurné povaze měla spory s pedagogy i veliteli. Prosadila si ale svou - nakonec usedla do kokpitu vrtulníku Mi-24.

Savčenková je dle mých kyjevských kamarádů psychicky nevyrovnané osoba, chovající se jako neřízené torpédo. Po vyhlášení tzv. protiteroristické operace, ukrajinské označení pro zásah proti separatistům na východě Ukrajiny, požádala o převelení k pěchotě. S letectvem by se totiž do oblasti bojových střetů nedostala. Její velitelé to ale odmítli. Požádala tedy o dovolenou a odjela tam bez jejich souhlasu. Přidala se k dobrovolnickému oddílu fašistů Ajdar. Podle armádních velitelů fakticky porušila vojenské stanovy a mohla by být považována za dezertérku. Pod přezdívkou "Kulka" přesto vedla vojáky do boje, podílela se též na jedné z nejdůležitějších operací při osvobození města Ščasťa. Právě tam padla do zajetí proruských vzbouřenců, kteří ji obvinili, že v Luhansku naváděla střelbu na novináře, kteří byli poté zastřeleni...

Věznění Savčenkové mělo své plusy i pro českého mírotvůrce Tomasze Peszynského, když se národu pochlubil jejím psaním: "Lidi, mám pro vás jednu docela slušnou pecku... Napsala mi Naďa Savčenko! Ano ta Naďa... Z Ruska, z vězení... Naďa zdraví celý český národ. Je to vaše přátelé.. .Moji ukrajinští přátelé už mě to překládají.. takže podrobnosti a překlad budou zítra.. Tak tady to máte", řekl bezhlavě zamilovaný Peszynski a okamžitě se podělil se světem se svým štěstím, když citoval toto milostné psaní:
Copak je to asi za písmo...? Nějak moc se podobá azbuce...


Co by se dalo ještě pražsko-kavárnicky udělat, aby lež a nenávist ještě víc vítězila nad pravdou a láskou...? Že by nějaké další humanitární bombardování...? Foto: ČTK Inu, kdo by to řekl do paní a dívek na území, co nejen v minulosti,. ale i dnes znamená jen Ukrajin, část světa na okraji něčeho, což by nebylo to nejhorší, zrůdný je fakt, že "křehké pohlaví" v této části světa má zvláštní degenerované geny babochlapů; kdoví, čím to je, že by radiace z Černobylu, ale spíš zlá dědičná krev nejzrůdnější bandy, co planeta kdy nosila - ta svoloč se jmenuje Banderovci se statisíci umučenými lidmi, starci, ženami i dětmi... Heslo měli jasné: „Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo – jsou tvoji nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství…”

Radim Valenčík
1.6. 2016  
Jednou z nejpikantnějších absurdit, v nichž se projevuje zoufalá snaha současné rozpadající se globální moci, je snaha dotlačit Rusko do války s NATO (pochopitelně nejraději jen na evropské půdě). Mobilizují se všichni vydíratelní "jestřábi" v Rusku, kteří mají z dob Jelcina máslo na hlavě, protože se snažili rozkrádat vše stejným stylem jako jejich kolegové z výrobní sféry. A "naše" (myslím tím koupená eurounijní) propaganda dělá vše proto, aby jestřáby s máslem na hlavě vyprovokovala i kryla jim záda současně.
Konvoje, které nejsou určeny pro nás, oživování estonských duchů, dokonce si kdosi vzpomněl na nějaký ostrov u Švédska. Vše čitelné a průhledné. Tak čitelné, že to může neprohlédnout jen náš zapouzdřenec nebo ruský zabejčenec (který začíná vzpomínat na Stalina, což našeho zapoudřence nepochybně potěší).

K tomu jen pár momentek posbíraných za jeden jediný den z jednoho jediného "nezávislého" zdroje (Novinek, resp. Práva):

Zástupce generálního tajemníka NATO Alexander Vershbow: "Podle mínění spojenců jsou opatření přijatá na summitu ve Walesu (2014) důležitá, byla z velké části naplněna a už významně posílila naše odstrašení. To bude určitě základ. Panuje ale shoda, že musíme jít ještě dál – musíme tam (na východě – pozn. redakce) být. - Není to návrat ke studené válce se sta tisíci vojáky rozmístěnými podél vnitroněmecké hranice. Řeč je o jednotkách velikosti praporu, jež budou vojensky schopné, mnohonárodní a dostačující ke skutečnému odporu vůči jakékoli formě agrese. Jako takové změní kalkulaci Ruska nebo kterékoli jiné země, jež by chtěla zaútočit. Za nimi bude stát celá Aliance, a dají jí víc času a prostoru k přísunu posil."

Viz: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/404998-na-vychode-musime-byt-rekl-zastupce-generalniho-tajemnika-nato.html

"Parlamentní shromáždění NATO vyzvalo v pondělí v albánské Tiraně členské státy aliance, aby se postavily proti vojenské průbojnosti Ruska a více posílily kolektivní obranu. V závěrečné rezoluci shromáždění podle agentury AP zdůraznilo, že je třeba opětovně uklidnit spojence na jižním a východním křídle, kteří se cítí ohroženi."

Viz: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/404986-postavte-se-rozpinavosti-ruska-vyzyva-nato-rezoluce.html

"Konvoj amerických vojáků, kteří míří na pobaltské cvičení Saber Strike, opustil v pondělí krátce před 17.00 území České republiky, sdělila Jolana Fedorková z tiskového oddělení generálního štábu české armády. Konvoj čítá asi 420 vojáků a 225 kusů vojenské techniky. Do Polska se přesouval rozdělený na deset částí."

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/404994-konvoj-americkych-vojaku-mirici-do-pobalti-opustil-cesko.html

"Švédsko by v případě invaze na Gotland nebylo schopno tento strategický ostrov v Baltském moři bránit. V rozhovoru pro švédský rozhlas Sveriges Radio to v pondělí prohlásil armádní expert Karlis Neretnieks."

Viz: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/404951-svedsko-v-pripade-invaze-neubrani-strategicky-ostrov-gotland.html

To už je tak přesolená propagandistická polévka, že to snad dojde každému.

Sledujte, jak se tato válečná propaganda dělá, a pobaví vás to. Rozpad moci bývá vždy doprovázen rozpadem morality i rozumu.

1. 6. 2016 Parlamentní listy , část článku
Adam Komers odvedl za pětadvacet let v ČT kus práce, byl redaktorem, šéfoval regionální sekci a do povědomí veřejnosti vstoupil i jako jeden z televizních odborářů, kteří se na počátku tisíciletí postavili v krizi České televize Janě Bobošíkové. Nedávno se ale rozhodl veřejnoprávní televizi opustit, protože to, co se tam děje teď, není nic pěkného. Lidé se bojí mluvit. Po redaktorech se totiž nevyžaduje odbornost, ale bezbřehá loajalita. 

,,V ČT je to teď samý manažer a platí tam prostě nějaká zvláštní pravidla. Třeba že když někdo někoho nemá rád, tak ten člověk na obrazovku nesmí. S tím jsem se potkal několikrát. Jak je to možné? Takhle přece nemůže veřejnoprávní televize fungovat. Ta patří koncesionářům, ne těm manažerům. Oni nemají právo rozhodovat na základě osobních animozit, zda ten či onen někam smí či nesmí jenom proto, že ho vedení nemá rádo. Narážel jsem na to pořád, a když o tom dnes mluvím, běhá mi pořád husí kůže po těle,“ ošil se dnes již bývalý pracovník veřejnoprávní televize.

,, ČT24 je plná mladých lidí bez zkušeností. Ti, kteří zkušenosti mají či je postupně získali, odcházejí a ta televize je bez jakékoliv snahy udržet pouští. Hlavní věcí je totiž loajalita k vedení. To je základní a prioritní věc, která se vyžaduje, a jakmile má někdo na věci jiný názor a nedejbože ho řekne nahlas, je z něj hned největší nepřítel lidu. No a tahle schopnost kriticky hodnotit vedení přichází se zkušenostmi a věkem, takže pak tihle lidé nakonec na vedení narážejí a odcházejí,“ posteskl si Komers.

1. 6. 2016    zdroj a původní zdroj
Ruské letadlo bylo tureckou stíhačkou sestřeleno v listopadu 2015 v důsledku "chyby pilota", prohlásil turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Vyzval Vladimíra Putina, aby "neobětoval Turecko" kvůli této chybě a rozvíjel vztahy. Neupřesnil však, kdo konkrétně udělal chybu a v čem spočívala, poznamenává Hürriyet Daily News.

Turecký prezident připustil chybu v souvislosti s tím, že ruské letadlo bylo sestřeleno tureckou stíhačkou za porušení vzdušného prostoru země. Tento incident vyvolal v listopadu 2015 mohutnou roztržku mezi Moskvou a Ankarou, kvůli čemuž Rusko zavedlo proti Turecku řadu ekonomických sankcí, připomíná Hürriyet Daily News.

"Je možné se vážně zamyslet nad tím, že naše vztahy s panem Putinem se dostaly na současnou úroveň z úplně jiného pohledu, a že [Putin] obětoval Turecko v důsledku chyby nebo povinnosti pilota, cituje list tureckého prezidenta. Určitě musíme rozvíjet vztahy i při jejich návratu [na předchozí úroveň]".

Erdogan však prohlásil, že neví, jaký má být "první krok" při navazování vztahů. Prezident také neupřesnil, v čem chyba spočívala a zda byla udělána ruským či tureckým pilotem, konstatuje Hürriyet Daily News.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Stanislav Blaha 
1.6.2016 E-republika

Avizovaný „Útvar pro uvádění ruské propagandy na pravou míru“ by mohl být nazýván „Saturninovým komandem“ (vulgo saturkom). Místa v něm zaujmou nepochybně ti nejstatečnější z nás...

Konvoj amerických vojáků v sobotu dorazil po přenocování v Praze do kasáren ve Vyškově, kde je pozdravil premiér Bohuslav Sobotka. Konvoj projíždějící Českou republikou na cvičení do Pobaltí má asi 420 vojáků a 225 kusů vojenské techniky. U silnice ve Vyškově na konvoj čekali rodiče s dětmi, ale také asi deset odpůrců. Jeden z nich chtěl konvoj zastavit vlastním tělem. Policie ho odvezla na oddělení. Odpůrce konvoje vstupoval do silnice a před vojáky si podle přihlížejících stahoval kalhoty a vystrkoval na ně zadek. "Choval se, jak neměl. Neuposlechl výzev policie, aby tak nečinil, a udělal to opakovaně. Zahájili jsme proto úkony pro podezření z přečinu výtržnictví. Nikoho jsme zatím neobvinili. Budeme vyslýchat svědky a dotyčný bude muset podat vysvětlení,"řekl policejní mluvčí Pavel Šváb. Trestní kvalifikace se teprve bude stanovovat, dodal mluvčí.

Z výtržníka se vyklubal válečný veterán Martin Zapletal, který řekl:
Toto je můj politický postoj a odpor k těmto agresorům, vrahům a okupantům!!!
Jsem novodobý válečný veterán, účastník vojenských misí KFOR a Enduring Freedom, agresivních misí pod taktovkou JŮESESEJ. Jde o vyjádření mého politického názoru, o formu politického boje nenásilnou formou.

Do Vyškova přijel vojáky pozdravit premiér Sobotka. Zdůraznil, že je potřeba prohloubit spolupráci spojenců. "Je nutné si uvědomit, že se zhoršila bezpečnostní situace ve světě. Máme konflikty v blízkosti Evropské unie, ať už je to zamrzlý konflikt na Ukrajině, válka v Sýrii, střety v Libyi, nebo nebezpečí terorismu,"řekl Sobotka. Podle něj je dobře, že Američané jedou na cvičení přes Českou republiku a že se to využije k nedělnímu společnému cvičení. "Že projíždějí přes nás, to je symbol solidarity. Máme tady spojence, se kterými můžeme počítat. Na bezpečnostní rizika nejsme sami a je vidět, že bylo správné rozhodnutí, že se Česká republika integrovala do Evropské unie a do Severoatlantické aliance,"řekl Sobotka.

Loni Českem projížděly dva podobné konvoje americké armády. Velkou pozornost vzbudil především první z nich. Ozvalo se mnoho kritických hlasů, ale nakonec vojáky vítaly tisíce příznivců. V pátek se příjezd vojáků obešel bez velké pozornosti veřejnosti. Na trase konvoj sledovali jednotlivci nebo menší skupinky lidí.

Od 7. do 17. června v Polsku proběhne cvičení Anakonda 2016 - největší cvičení NATO v roce 2016. Akce se zúčastní 31 000 vojáků z 24 zemí. Cílem cvičení je otestovat možnosti Aliance vojensky chránit své členy. Cvičení se bude zabývat mimo jiné bezpečnostními situacemi, které leží pod tzv. “prahem vzniku války”...

Do cvičení se symbolicky zapojí i medializovaná kolona vozidel Stryker z 2. pluku kavalerie. Kolona vozidel Stryker zamíří přes výsadkáři obsazený most v městě Toruň do Pobaltí na cvičení Saber Strike. Součástí cvičeni Anakonda 2016 bude rovněž řešení situací, které leží tzv. pod prahem vzniku války. Jde o násilné, koordinované a tajné akce protivníka, které nelze "právně" vyhodnotit jako důvod k vyhlášení války konkretnímu státu...

Typickou hybridní akcí mohou být akce speciálních jednotek v přestrojení, které v cílové zemi naverbují žádoucím směrem smyšlející občany a skupiny. V případě České republiky může jít například o proruské polovojenské jednotky, jako např. tzv.Českoslovenští vojáci proti válce vedené NATO, které se mohou stát (pokud to bude nepřátelský stát potřebovat) zárodkem diverzních uskupení...

Polský deník "Wprost" také připomíná, že Anakonda není jen vojenskou, ale také politickou akcí. Minulé ročníky se konaly vždy na podzim, letošní Anakonda se uskuteční na jaře. Důvodem je vytvoření té "správné atmosféry" před červencovým sumitem NATO ve Varšavě, kterého se zúčastní mimo jiné i americký prezident Barack Obama.

Na summitu se očekává přijetí rozhodnutí o vybudování trvalé spojenecké základny v tzv. východním křídle NATO. V roce 1999, po vstupu České republiky, Maďarska a Polska do NATO, Aliance udělila Rusku slib, že nebude v nových členských zemích stavět nové základny.

Slib vydržel 15 let, až do ruské anexe Krymu v roce 2014. Tehdy východní země s pocitem, že "na řadě jsou ony", začaly aktivně volat po trvalé přítomnosti vojáků NATO na svém území, jako pojistku své bezpečnosti.

"Zapojení vojáků z 20 zemí do vojenského cvičení Anakonda dokazuje obrovskou politickou angažovanost. Politický rozměr těchto manévrů je stejně důležitý jako ten vojenský,"říká generál Marek Tomaszycki, velitel cvičení Anakonda.  

Jan Schneider: Cílem USA je vyvážet nestabilitu
Jan Schneider má trochu jiný pohled. Z rozhovoru pro Parlamentní listy: Českem opět projel americký vojenský konvoj. S jakými emocemi si tuto záležitost spojujete?

Nejde o emoce, ale o drsnou realitu: Opět zažíváme období, kdy někteří naši spoluobčané jásají nad přítomností cizích vojsk na našem území. Samozřejmě, že přítomností „oprávněnou“ až „nutnou“, vojsk „aliančních“ až „bratrských“ – to všechno jsme slýchali již po srpnu 1968. Ty „argumenty“ jsou k uzoufání stejné. I ten konečný – „vždyť přece“, jak s oblibou používají zastánci „zjevné pravdy“. Tehdy i teď.

Motivem řady z nich je přitom zkušenost, že přítomnost, či přímo pobyt cizích vojsk na našem území (v dnešní době z geopolitického hlediska celkem nezajímavý, na rozdíl od roku 1968) stabilizuje jejich pozice. A balí to do řečí o ochraně tehdy socialismu, nyní demokracie. O světový mír pak prý jde v obou případech.

Kdyby však šlo o poslední přejezd amerických vojsk v rámci stažení vojsk NATO zpět z východu na západ, šel bych jim sám mávat, a s respektem...

...posilování obrany“ členských států NATO již na ruských hranicích. Hodně předsunutá obrana! Rusko totiž agresivně soustřeďuje vojska na svém území!

Je to šílená propaganda a vymývání mozků, využívající ohebnosti národa, vytrénované za předchozího režimu...

... Když hovoříme o Rusku, i v rámci boje proti ruské propagandě vznikne na ministerstvu vnitra od příštího roku Centrum terorismu a hybridních hrozeb. Jak se u nás údajná ruská, ale i další propaganda projevuje? Jakými prostředky s ní může třicet analytiků na vnitru bojovat?

Na vnitru se tak zhmotní to, co bylo dosud považováno za literární fikci. V tomto případě „Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru“ z Jirotkova Saturnina. Avizovaný „Útvar pro uvádění ruské propagandy na pravou míru“ by mohl být nazýván „Saturninovým komandem“ (vulgo saturkom). Místa v něm zaujmou nepochybně ti nejstatečnější z nás...

Závěr

Již třetí průjezd amerických vojáků naším územím je součástí rozsáhlé propagandistické akce, jejímž pravděpodobným konečnými cíli jsou:

• Zvýšení vojenských výdajů České republiky
• Vyvolání válečné hysterie
• Vybudování americké vojenské základny na našem území

Přestože se zdá, že veřejnost je přes všechny vynaložené prostředky k této operaci podle scénářů psychologické války spíše apatická, rozhodně bychom neměli její autory podceňovat. Jejich finanční zdroje jsou astronomické a možnosti ovlivňovat české politiky a masmédia jsou takřka neomezené.


ZDROJE:

Armadni noviny
Týden
Parlamentní listy

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde, nebo na baner na jeho úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

• Novoroční anketa e-republiky (4. díl)
• Svět ruskýma očima 159
• Svět ruskýma očima 164
• Propaganda
• Přehled roku 2015
• Trapné konce politických zbabělců
• Jak FBI určí váš aktivistický ksicht
• USA splácí dluh Číně potravinami a šrotem
• Kolik doopravdy stojí školné v USA
• FED prchá z New Yorku, proč asi?

Pavel Letko
1.6.2016 E-republika
 
  ...byla to opravdu radost vidět pohromadě tolik převážně mladých lidí, nadšených pro dobrou věc Západu, nezcizitelná majetková práva a upřímně antikomunisticky obdivujících ukrajinský Majdan.


V sobotu 28.5. 2016 jsem se v Praze zúčastnil setkání občanských iniciativ, hnutí, spolků a dalších organizací ohledně plánů akcí na roky 2016 a následujících. Z této akce pořádané iniciativou "Vraťte nám stát!“ jsem si odnesl zkušenost, že, jak praví Kazatel, „všechno je marnost“. Toto setkání skupiny antagonistické skupině, o které jsem referoval v článku Nikolaj Starikov v Praze ukázalo, že historie se opakuje, nic nového pod sluncem se neděje, člověk je nepoučitelný a odsouzený stále znovu a znovu prožívat si své peklo, které si v potu tváře s největší vynalézavostí, pečlivostí a nasazením sám vybudoval.

Setkal jsem se prostě s lidmi tak upřímnými, hodnými, ohleduplnými a obětavými, že jsem měl velký problém s nimi vydržet. Leč, nakažen takovou dobrotou a vášní pro odkaz Václava Havla, vydržel jsem a nakonec nelitoval. Kde jinde bych pohromadě viděl aktivisty bojující proti „Nočním vlkům“ přímo v terénu, tvůrce humorných happeningů, kteří opravdu vědí jak si z ideových nepřátel udělat velkou bžundu, mecenáše umění i politických aktivistů, politika, oligarchu i filozofa? Nikoliv ovšem v jedné osobě, kníže Schwarzenberg totiž osobně nedorazil, jen dával své podporovatele a obdivovatele pozdravovat. A byla to opravdu radost vidět pohromadě tolik mladých lidí nadšených pro dobrou věc Západu, nezcizitelná majetková práva a upřímně antikomunisticky obdivujících ukrajinský Majdan.

Proti všem

Nu, což. Nakonec se ukázalo, že jsem byl přítomen příliš krátce, jelikož jsem nestačil přítomným sdělit jednu trochu nepříjemnou skutečnost, a to sice, že pokud jim nadšení pro prozápadní všelidské hodnoty vydrží, nebo jej budou ještě stupňovat, nepochybně se mnozí z účastníků ještě dočkají masivního znárodňování, věznění, šibenic, pracovních táborů a budou-li mít obzvláště štěstí, tak budou moci vychutnávat všechno to, co zaseli, i na vlastní kůži. Demokracie, vláda lidu, se nám transformovala do boje lidu, boje všech proti všem. A jak takový boj může skončit? Pravděpodobně podle písně Pepy Nose, který zpívá "každej chvilku tahá pilku, jednou oni, pak zas my, (voni vloni, letos my) občas někoho napadne, že až větev bude uřízlá, že se všichni zřítíme."

Fyzikální zákon akce a reakce zatím zrušen nebyl

Je opravdu s podivem, že Pražská kavárna, při jejím vzdělání, neví, že tlak proti Rusku, tlak proti Zemanovi, tlak prosazující politiku EU, NATO či USA vyvolá protitlak. Protitlak takový, který je dříve nebo později smete. Přece se nedomnívají, že budou u vesla „na věčné časy“? Nikoliv komunisté, ale antikomunisté vytvářejí v současné době rozdělení, frustraci a nepřátelství společnosti. Ideály Listopadové něžné revoluce jsou pryč i v teoretické rovině. Heslo „v jednotě je síla“ skandované davem v listopadu 1989 dostalo jiný rozměr. Tehdy šlo o jednotu národa. Dnes jde o jednotu části národa u vesla, nebo jednotu těch, kteří u vesla nejsou. Jak pravil na jiném setkání, jež bylo věnováno oděské tragédii, Petr Žantovský, čas 8:00 min.

„Dnes už zase víme, kdo jsou to oni“. Ano, už nemusíme dělat seznamy, už je známe zpaměti. Dříve jsme věděli "kdo je kdo", kdo jsme my, a kdo jsou „oni“. Pak to bylo dlouho nepřehledné, ale už zase zjišťujeme, kdo jsou „oni“. Dnes jsou pro jedny „oněmi“ Pražská kavárna, havlisté či jiní lháři ve jménu ideálů a údajných hodnot a pro ty druhé jsou „oněmi“ agenti Kremlu, komunisté či jiní přátelé Ruska.

Jsme rozděleni, spojuje nás jen vítězství hokejistů nebo fotbalistů posbíraných pro ten účel ze všech koutů světa, aby oblékli dres v barvách, které milujeme, protože jsme tak byli vychováni, a sem tam zvítězili, a my se tak mohli cítit opravdovými nefalšovanými vítězi. Jelikož však hokejisté nevyhrávají pořád a fotbalisté už vůbec ne, věnujeme se soubojům ve vědě kuchařské, protože dobře víme, že nejen správou věcí veřejných je živ člověk. Ostatně věci veřejné za nás vyřizují především v Bruselu, Moskvě, Berlíně či Washingtonu, a tak je viník všeho zlého dopředu dobře znám. Na druhou stranu, když se něco podaří, nebojíme se ke svému úspěchu přiznat. Nejsme totiž falešně skromní.

Tak už to děláme celá staletí a jde nám to celkem dobře. Je sice pravdou, že někteří slavně padnou na poli válečném za „císaře pána a jeho rodinu“ a druzí neméně slavně v boji v barvách Ruska či legie „proti císaři a domu Habsburků“. My se hlásíme k jedněm i druhým, přestože se zastřelili navzájem, pro nás jsou to však naši hrdinové, po smyslu se neptáme, to bychom se z toho zbláznili, a to rozhodně nechceme. Padli každopádně za nás, abychom byli dobře připraveni do další války, do které jsme se také hrnuli, než nás naši spojenci polili jednoho září roku 1938 studenou vodou a my rychle vychladli.

Militarismus a sázka na násilí ve prospěch dobra

Dnes se však někteří z nás už zase rozpalují při pomyšlení na hrdinství zabíjet a možnost dokončit to, co se nepodařilo Napoleonovi ani Hitlerovi, totiž dobýt Rusko a ukázat jeho zaostalým obyvatelům kořeny křesťanství snoubícího se s judaismem a humanismem v naší západní praxi. Nejsme tedy o nic chytřejší než naši dědové a pradědové za 1. republiky. Tehdy, stejně jako dnes, se domnívali, že uhájí svoji věc pomocí zbraní a spojenectvím se silnějšími.

Selhání elit?

Poukazuje-li tedy prezident Zeman na selhání elit a Ferdinanda Peroutky zvlášť, nedělá dobře. Pokud nepočítáme část šlechty včetně Karla Schwarzenberga a Jana Lobkowicze ve fašistické Vlajce, elity neselhaly v tom, že by se nutně zhlédly ve fašismu. Selháním elit, včetně Peroutky, byla absence pěstování občanské soudržnosti, rovnosti, národního a sociálního partnerství. Peroutkova „Přítomnost“ dlouhá léta pohrdá Sovětským svazem a vede kampaň proti komunistům. Střílení do dělníků, zabíjení žen a dětí při demonstracích mnohé intelektuály a humanisty z klidu nevyruší. Neprobudí je ani zhoršující se vztahy s německou, více jak třímilionovou menšinou, ani stále chladnější vztahy se Slováky snícími o samostatnosti.

Republika byla rozložená, ale intelektuálové se svými mávátky, odkazem tatíčka Masaryka a schůzkami pátečníků ve vilách a kavárnách blouznili o jednotě. Pro stromy neviděli les. Někteří na takovou slepotu doplatili exilem, jiní skončili v koncentračním táboře nebo na popravišti. Jak poučné je číst Peroutkovu polemiku s pacifisty! Ještě v polovině třicátých let minulého století Peroutka nerozpoznal ani náznakem hrozící nebezpečí, zatímco v září 1938 psal, že „Otázka, zda bude Anglie bojovat za Československo je nesmyslná… hranice Československa je hranicí, na níž se Anglie rozhodla vší vahou postavit se německé expanzi!“ aby byl donucen své dlouholeté výpady proti komunistickému Sovětskému Rusku a komunistům zakončit o čtrnáct dní později 28.9.1938 takto:

Peroutka napsal:

V této truchlivé době, kdy všechny hodnoty byly podvráceny, bylo přece několik okolností, které mohly budit potěšení. První z nich …byla obětavá politika sovětského Ruska. Nikdy tomuto státu nezapomeneme jeho stanovisko ve chvíli pro nás nejtěžší. Je útěchou i pro budoucnost vidět tento ohromný stát na straně, kde se pracuje pro mír… Stejné uznání patří i našim komunistům…

Peroutka a jeho kamarádi opírali svá přesvědčení o armádu a spojenectví s velmocemi. Pacifistům na stránkách Přítomnosti přisoudili, co neřekli, a vysmáli se jim. Odpověď pacifisty Přemysla Pittera nezveřejnili. Vyšla však jinde, v Křesťanské revue, a obsahovala slova vpravdě prorocká. Pitter se totiž již počátkem třicátých let na oplátku vysmál představě Peroutkově a jeho přátel, že nás ochrání armáda a naši spojenci. Poukázal na to, že je třeba budovat takovou společnost, která bude příkladem pro ostatní. Nikoliv aby ji ničili, ale aby jí lidé následovali. Podle Pittera budování takové společnosti se sice samozřejmě neobejde bez obětí a sebezapření, to však bude neporovnatelně menší než společenský konflikt končící neodvratně v násilí. Podle Pittera ovšem budování takové společnosti v 1. republice ani nezačalo, za což nesou odpovědnost právě intelektuálové. Představa, že Češi budou vládnout Němcům a Slovákům, mocní bezmocným, či bohatí chudým jaksi věčně, na věky věků a proti vůli ovládaných, byla naivní a hloupá. Někdo to rozpoznal již tehdy, někdo to nerozpozná dodnes.

V čím zájmu je politika konfrontace?

Další otázku, kterou jsem nestačil položit na setkání nepřátel Miloše Zemana, položím alespoň zde. Komu prospívají sankce uvalené na Rusko? Snad lidu Ruska? To těžko. Snad lidu EU? To věru nevím jak. Snad lidu České republiky? Opět mě nic nenapadá. Zastupuje-li tedy naše vláda naše občany, měla by buď protestovat, nebo nám to vysvětlit. Jde o nějaký nový vzorový model soužití lidí a národů? Ze kterých kořenů tato politika biče, totiž sankcí, vychází? Z židovství? Z křesťanství? Z humanismu?

Nebo vychází z mocenských hrátek evropských a světových oligarchů s lidskými osudy v zájmu chorobné mocenské nenasytnosti? Jsou sankce proti Rusku v zájmu dolních 99 % občanů, anebo jde o zájem horního jednoho procenta? Vláda asi na mou otázku neodpoví, ale každý čtenář, každý občan by na ni hledat odpověď měl.

2.6.2016   Zvědavec

Akce USA směrem k posílení NATO jsou namířeny proti domnělé hrozbě a je třeba je hodnotit jen jako přípravu ke skutečné válce, řekl v pořadu Johna Batchelora americký profesor a expert na Rusko Stephen Cohen.

Z pohledu Cohena je to, co se děje mezi Ruskem a NATO, již nejen studená válka, ale přípravná fáze možného plnohodnotného konfliktu. Profesor zdůrazňuje, že právě USA umožnily, aby situace zašla tak daleko, a Rusko „pouze reaguje“.

„To, čeho jsme svědky, je příprava na válku. Nic takového nebylo od dob kubánské krize, aspoň ne na takové úrovni,“ poznamenává profesor.

Připomíná, že vojenská aliance se chystá rozmístit u hranic Ruska desítky tisíc vojáků v rámci permanentní rotace a také rakety s jadernými hlavicemi, tankové brigády a systémy protiraketové obrany, které Rusko vnímá jako obzvláštní hrozbu.

Nedávno NATO otevřelo základnu protiraketové obrany v Rumunsku, a za několik let se podobná zřejmě objeví v Polsku.

Stephen Cohen se zabývá otázkou, proč USA šroubují konflikt s Ruskem na bezprecedentní úroveň. Opět se odkazuje na prohlášení amerického ministra obrany Ashtona Cartera, který tvrdil, že NATO posiluje kvůli „putinovské agresi“.

Podobný názor zopakovali mnozí představitelé Západu a řada médií – konkrétně noviny New York Times. „A kladu si otázku: jaká Putinova agrese vyprovokovala tuto novou eskalaci?,“ poznamenává Cohen.

Před dvěma lety, podle jeho názoru, měl Západ ještě možný důvod mluvit o nějaké agresi, související se situací na východě Ukrajiny, i když profesor zdůrazňuje, že je to sporný okamžik. Žádnou zemi Rusko neobsadilo, nikomu nevyhrožovalo, vysvětluje Cohen.

Takový počet nepřátelských sil kolem Ruska nebyl od doby Velké vlastenecké války.

Podle jeho slov to, že Putin údajně vyhrožuje pobaltským zemím, je jen pouhý mýtus a „válečná propaganda“.

Přičemž základní západní média takovýto postoj USA a NATO zcela podporují a opačný názor, či kritiku rozšiřování aliance, v nich nenajdete. A pokud není opačný názor, tak to nikdo nemůže zastavit – a konečnou fází může být plnohodnotný konflikt s Ruskem, usuzuje profesor.

Cohen upozorňuje ještě na jeden okamžik: podle jeho názoru je základním motivem rozšiřování aliance, která byla nedávno doplněna o Černou Horu, nikoliv otázka bezpečnosti, ale zisk.

Svůj postoj vysvětluje: armáda země, přijaté do NATO, musí odpovídat jeho standardům. Velká část vojenské techniky aliance se vyrábí v USA, tudíž nový člen NATO se stává spotřebitelem produkce amerického vojensko-průmyslového komplexu.

Někteří lidé si myslí, že myšlenku rozšiřování NATO od samého počátku prosazovaly americké zbrojní společnosti. „Nejlepším způsobem, jak vytvořit nový trh, je zmocnit se cizího trhu a donutit ho nakupovat jediný výrobek, soudí Cohen.

„Neříkám, že jakékoliv rozhodnutí související s Ruskem ve vojenské oblasti je svázáno se ziskem vojensko-průmyslového komplexu – to říct nechci, protože nevím, jestli je to pravda či ne. Ale vím jistě, že zisk od rozšíření NATO představuje miliardy, a v konečném důsledku biliony dolarů,“ dodává americký expert.


Стивен Коэн заявил, что НАТО может готовиться к реальной войне с Россией vyšel 26. května 2016 na Fondsk.ru. Překlad v ceně 215 Kč Zvědavec.

The Saker
2.6.2016   Zvědavec
 
Zajímavé záběry. „Ukrajinská hrdinka“ Naděžda Savčenko přednesla svůj první projev před ukrajinskou Radou. Byla uvedena dalším bona fide náckem, Andrijem Parubim, novým předsedou parlamentu a č. 2 v ukroušském Banderastánu. Nevím, jestli to zaregistrují lidé nemluvící ukrajinsky, ale Parubij zní, jak bych to měl říct, nepříliš při smyslech. Slyšel jsem zvěsti, že trpí duševní nemocí, a když jsem ho dnes poslouchal, nedivil bych se, kdyby měly pravdivý základ.

Co se týká Savčenkové, byla sama sebou, což není překvapením. Členům Rady řekla, že jim nedovolí zapomenout na ty, kteří zemřeli za „naši milovanou Ukrajinou“, a vypadala dost naštvaně. Jenže ona vypadá naštvaně pořád. A stejně jako onehdy při rozpravě s Porošenkem se chovala tak, jako by slyšela hlasy nebo měla problém se soustředěním. Divné. Ale nejlepší bylo, když pak nutila (psychologicky) všechny ty poslance vstát a zpívat s ní ukroušskou hymnu. Skoro mi jich bylo líto, obzvláště když jsem viděl v jejich tvářích dosti strojený výraz.

Upřímně, je magor tak, jak říkala. Myslím, že stejně jako další „velký“ „ukrajinský vlastenec“ – Alexandr Muzyčko (alias Saško Bilij) – i ona bude pravděpodobně zastřelena, spíše dříve, než později, a, samozřejmě, obviněn z toho bude Putin.

Saker

PS: omlouvám se, nemám čas – či se mi nechce – překládat zcela předvídatelné hlouposti z úst Parubije či Savčenko, jsem si jistý, že pokud budete mít zájem, najdete si to na internetu.

PPS: Nyní jsem opravdu rád, že je Savčenko v Kyjevě. Upřímně, je v tom krásná karmická spravedlnost. Je mnohem lepší „skutečnou tváří“ ukronacistického Banderastánu, než, řekněme, Porošenko, Timošenková či „Jac“. Je opravdu „skutečným“, dokonalým, koncentrovaným a čistým vyjádřením ukronacistické nenávisti, odpornosti a zla. Pomyšlení, že pseudo-nacionalističtí ukrajinští oligarchové si to rozdávají s touto harpyí, mne přivádí k smíchu. Doufám, že to bude natočeno kvalitně a na spoustě videí.

PPS: Chcete slyšet něco legračního? Ukronacistický slogan „Україна понад усе“ (Ukrajina nadevše) je přímou kopií německého „Deutschland über alles“ (Německo nadevše), stejně jako text ukronacistické národní hymny „ще не вмерла Україна“ (Ukrajina ještě nezhynula) je přímou kopií polského „Jeszcze Polska nie zginela“ (Polsko ještě nezhynulo). Co se týká melodie, tak ta byla napsána, kým jiným, než katolickým knězem Michailem Verbitskim. Nejsou tito „nacionalisté“ k sežrání?! LOL!




“Hero of the Ukraine” Nadezhda Savchenko addresses the Rada vyšel 31. května 2016 na thesaker.is. Překlad v ceně 149 Kč Zvědavec.

2.6. 2016   Eurasia 24
Zájem statisíců Rusů a Ukrajinců v minulých dnech vzbudil průběh debatního pořadu Proces ruské televize Zvězda. Když byla řeč o synovi jednoho z účastníků debaty, tento dosud distingovaně vystupující diskutér, ukrajinský novinář Jurij Kot nezůstal v klidu při výhrůžně znějící poznámce svého nacionalistického spoluobčana, známého politologa Vjačeslava Kovtuna. Vyřídil si to s ním přímo ve studiu.
Tématem pořadu bylo vzdělávání v Rusku a na Ukrajině, přičemž debata se vedla o tom, zda je vhodné zvát do Ruska větší počty ukrajinských studentů.

Moderátor zadal členu Výboru pro záchranu Ukrajiny (založeného svrženým ukrajinským premiérem Nikolajem Azarovem a lidmi z jeho okolí – pozn. překl.), novináři Juriji Kotovi otázku, jak se mění nálady mezi ukrajinskou mládeží.

„Můj syn žije v Kyjevě, proto vím, o čem mluvím. Má už sedmnáct let. Nevěřte, že je veškerá ukrajinská mládež ztracena. Na příkladu mého syna a dalších mladých, se kterými se stýká, můžu přesně říct, že oni mají jiné skvělé hrdiny, včetně těch z Velké vlastenecké války,“ řekl Jurij Kot.

Právě v tomto momentu se jeho diskusní partner, ukrajinský rusofobní politolog Vjačeslav Kovtun ironicky pousmál a demonstrativně chytil za hlavu. Kot se tímto gestem ještě nenechal vyvést z míry a pokračoval:

„Oni se opravdu zajímají o to, co se děje, snaží se to rozebírat. Ve svém okruhu se negativně staví k ostře radikálním prohlášením svých známých, kteří podporují ukrajinský nacionalismus. Všechno není tak zlé.“

Zde ukrajinský nacionalista a podporovatel současného kyjevského režimu ke Kotovi s výmluvným výrazem pronesl: „My se pozajímáme (o kom je řeč – pozn. edit.).“

Při této výhrůžně znějící replice, týkající se Kotova syna, už diskutující neudržel nervy na uzdě. Co se dělo dál, můžete vidět na následujícím videu:

Alexej Kuprijanov
2.6. 2016   Outsidermedia
Masové protesty na Okinawě, které vznikly kvůli surovému zabití dvacetileté dívky, jíž americký pracovník vojenské základny nalákal k sobě do auta a uškrtil, jsou vedeny pod hesly „Američané, nikdo vás tu nepotřebuje“ nebo „Balte se k sobě do USA“. Incident se stal v předvečer návštěvy Baracka Obamy v Japonsku.
Na ostrově patří 10 procent veškeré půdy (18 procent území) americkým vojenským objektům. Pro ostrov je to těžké břemeno. V období korejské a vietnamské války byl ostrov překladištěm a byly na něm americké „superpevnosti“. V období studené války na něj bylo tajně dovezeno asi 1200 jaderných hlavic. Byla tam i tajná základna CIA s vězením pro obzvláště závažné vězně a připravovali se tam bojovníci amerických spojeneckých států a partyzáni určení k bojům proti nepřátelským režimům.

Vleklá ozvěna války

Před válkou žilo na Okinawě mezi 300 a 500 tisíci obyvatel. Na konci války se počet snížil na méně než 200 tisíc. Někteří zahynuli po americkém bombardování a ostřelování, někteří byli ještě narychlo mobilizováni a další na nátlak japonské vlády spáchali sebevraždu. Ty, co zůstali, zavřeli Američané do koncentráků.

Na Okinawě nemají rádi ani japonskou vládu. V roce 1951 je podle jejich názoru zradila, když podepsala souhlas dát ostrov pod americkou vojenskou správu. Neplatila tam japonská ústava ve věci svrchovanosti lidu a občanských práv. Pokud to americká armáda potřebovala, vyvlastnila půdu pro vojenské základny, a ti, kteří se vzpírali, dosáhli jen zboření svých domů. Obyvatelé sice v roce 1972 zvítězili, ale vláda opětovně souhlasila se zachováním amerických základen.

Tři v autě a letadla

Okinawským došla trpělivost, když si v roce 1995 tři američtí vojáci najali auto, unesli a znásilnili a nakonec zbili dvanáctiletou školačku. Místním lidem ještě zůstává v paměti, jak v době bitvy o Okinawu a při následující okupaci američtí vojáci konali masová násilí.

Olej do ohně přilil cynický výrok admirála Macka: „Ano, jsou to prostě hlupáci. Za peníze, které vydali za pronájem auta, si mohli tuto dívku ‚koupit pro všechny'“. Masové protesty měly za následek snížení vojenské hodnosti generála Macka a jeho předčasné penzionování. Tři násilníci byli souzeni japonským soudem. Dva z nich, kteří vinu přiznali, dostali po sedmi letech vězení, a ten, který nepřiznal, dostal 6,5 roku. Na svobodu šli v roce 2003. Třetí násilník, ten co svou vinu nepřiznal, v roce 2006 – už v USA – znásilnil a uškrtil svou známou a poté si podřezal žíly.

V roce 2013 japonský soud uložil dvěma americkým námořníkům devět a deset let vězení za znásilnění a okradení místní opilé ženy.

Existují i další delikty. Sexuální násilí není jedinou příčinou, proč Okinawané nemají Američany rádi. Na ostrově je mnoho amerických vojenských letišť a americké letouny pravidelně padají. V roce 2004 spadl přepravní vrtulník na kampus Mezinárodní univerzity Okinawa. Naštěstí byly prázdniny a tak se nikomu nic nestalo. Američtí vojáci místo dopadu zablokovali a nevpustili tam ani místní policii. V průběhu posledních let se na ostrov nebo vedle něho zřítilo osm vrtulníků a sedm vojenských letadel. Obyvatelé se ze všeho nejvíce obávají konvertoplánů Osprey, které se vyznačují vysokou nehodovostí.

Moroň proti Rumsfeldovi

Letiště Futenma je známé jako nejnebezpečnější vojenská základna na světě. Letadla z něho vzlétají přímo nad budovou základní školy.

Po události se znásilněním v roce 1995 souhlasil Washington s vrácením Futenmy Japonsku za náhradu, jíž byl určen záliv Henoko. Jenže to je jediné místo v Japonsku, kde žijí silně ohrožení mořští živočichové moroni, na Okinawě posvátní. Na Okinawě trvají nepřetržité protesty. Na místě, na kterém měla být postavena základna, protestovali občané vsedě, nejdelší protest tohoto druhu ve světě. Aktivisté zablokovali příjezd lodím, které měly udělat před výstavbou průzkum. Davy lidí znemožňovaly u výjezdů z vojenských základen průjezd stavební technice. Došlo to tak daleko, že v roce 2008 rozhodl jeden z oblastních soudů v Kalifornii výstavbu v zálivu Henoko zakázat.

Raper Kakumakusaka
Podle průzkumu v roce 2012 považuje 74 procent Okinawanů cizí vojenskou přítomnost za okupaci. Za nového gubernátora ostrova byl zvolen bezpartijní aktivista Takeši Onaga, v jehož volebním programu byl boj s americkými vojenskými základnami.

Před branami amerických vojenských základen Camp Gonsalves, Camp Schwab a Futenma se dennodenně konají protesty. Sjíždějí se na ně lidé z celého Japonska. V září 2012 se na protestu proti rozmístění konvertoplánů Osprey shromáždilo přes 100 tisíc demonstrujících. Nejzuřivější demonstrující jsou staří lidé.

Mladé pokolení své rodiče podporuje, ale běžně chodí do zaměstnání a shromáždění se nemůže účastnit. Protesty vyjadřuje jinak. Třeba tím, že podporuje vystoupení japonského rapera Kakumakusaky, když hovoří o okupaci ostrova Američany. Má i další způsoby odmítání Američanů na ostrově. Akce se koordinují pomocí sociálních sítí, tak jako tomu bylo při zorganizování protestu při návštěvě americké velvyslankyně Caroline Kennedyové.

Ostrovany rovněž dráždí snaha Tokia obnovit dřívější vojenskou moc. Naomi Kindzo, člen „Nové vlny naděje“ říká: „Vláda nám tvrdí, že nás chce chránit před Čínou. Ale vždyť ne Čína, ale USA a Japonsko porušovaly naše práva po desetiletí. Naše daně by měli dávat na vzdělávání a na zdravotnictví a ne na stavbu nových základen.“

Dosud však vláda v Tokiu nehodlá obětovat přátelství s Washingtonem pro zájmy obyvatel daleké prefektury. Přestože nový gubernátor Onaga uvalil veto na přemístění základny v Hanoko, výstavba pokračuje jako dříve.
Zdroj: Lenta.ru

2.6. 2016   První zprávy
Podle nepotvrzené zprávy ze strany NATO, by v polovině června mělo proběhnout cvičení vojsk NATO za účasti Ukrajiny, USA, Turecka a dalších sil NATO na Ukrajině v Chersonské oblasti bezprostředně sousedící s Krymem.Vojenský materiál a těžké zbraně pro uvedené cvičení by měly být vyloženy v přístavech Oděsa a Nikolajev. Z těchto přístavů se technika přesune na místo cvičení do Chersonské oblasti.
Je zvláštní, píše se v článku webu Fort Russ, že obvykle o těchto cvičení informovala západní média, objevovaly se tiskové zprávy o nastávajících cvičení a nyní je podezřelé ticho.

Během cvičení dojde k hromadění vojáků a vojenské techniky v těsné blízkosti státní hranice s Ruskou federací, konkrétně s Krymským poloostrovem.

Rovněž je třeba věnovat pozornost skutečnosti, že v průběhu minulého týdne izraelské lodě ve velmi malých objemech a rychle, odvážely koncentrovaný rostlinný olej a obilí přes Nikolajevský přístav. Vypadá to jako když chce Izrael v krátkém čase odvézt likvidní aktiva z určitého území, uvádí se dále v článku.

Ukrajinský poslanec: Po návratu Krymu je třeba všechny deportovat!

Vypadá to docela na alarmující situaci. Existuje pravděpodobnost možného zhoršení vojensko-politické situace v jižních oblastech Ukrajiny v podobě ozbrojené agrese proti Ruské federaci, a to v oblasti Krymu.
Jiří Kouda, První zprávy

Tereza Spencerová
 2.6. 2016  Literární noviny
Evropa by měla na případné zvolení Hillary Clintonové americkou prezidentkou pohlížet s obavami, neboť na případech Libye nebo Kosova už dobře ví, čeho je ta paní schopna.Západ se pomalu ale jistě znovu noří do války v Libyi, protože namísto proklamované demokratizace se kdysi bohatý a funkční stát proměnil v nástupiště migrantů do Evropy a baštu všemožných islamistických radikálů, jimž nově vévodí Daeš.

 Zatímco Rusko zničehonic rétoricky přitvrdilo s tím, že vražda libyjského vůdce Muammara Kaddáfího byl válečný zločin, i šéf Západem stvořené nové libyjské vlády – vlastně jedné z několika vlád, které v Libyi operují – má za to, že za chaos v jeho zemi může jen a jen Západ. Není to ovšem přesné vyjádření – odtajněné dokumenty prokazují, že „humanitární“ agresi proti Libyi sice rozpoutaly Británie s Francií, ale zničení státu dokonaly rozkazy, které bez ohledu na nesouhlas americké generality osobně vydávala tehdejší ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová. Z jejích hacknutých e-mailů navíc vyplývá, že důvodem byla podle všeho snaha zabránit tomu, aby bohatá ropná Libye zavedla zlatem krytý dinár.

Ať už ale byl skutečný motiv za rozbitím Libye jakýkoli a ať už si ho u Hillary Clintonové zaplatil kdokoli, v určitém ohledu se ukazuje určitý trend – po svržení Husního Mubaraka v Egyptě Clintonová podpořila vládu Muslimského bratrstva, v Sýrii aktivně začala vyzbrojovat džihádisty všech barev, a to nabízí paralelu se současným Kosovem, které se už rovněž proměnilo v baštu radikálního islámu, tentokrát už ovšem přímo v Evropě.

Kosovo je obecně jakýmsi Clintonovic „dítětem“: prezident Bill má v Prištině svou sochu v lehce severokorejském stylu a k ní i svůj bulvár, Hillary pak obchod s oblečením ve svém stylu… Nikoli náhodou. Gail Sheehyová v Hillaryině životopisupřipomíná, že to byla právě tehdejší první dáma USA, která nutila manžela prezidenta, aby vyhověl neokonzervativcům a různým zastáncům intervencí a vydal povel k bombardování Jugoslávie. Při cestě do Kosova pak ujistila své hostitele, že USA stojí jednoznačně za Prištinou: „Pro mě, moji rodinu a mé americké spoluobčany je to mnohem víc než otázka zahraniční politiky, je to osobní.“ A vzápětí objala kosovského mafiánského prezidenta Hašima Thačiho, kterého Rada Evropy obvinila z obchodu s lidskými orgány svých srbských obětí.

Do Kosova za lukrativními podniky vzápětí zamířili korporátní iniciátoři a vykonavatelé bombardování Jugoslávie i odtržení Kosova, včetně Madeleine Albrightové či generála Wesleyho Clarka. A i pod jejich „dohledem“ se Kosovo ve stínu mamutí americké vojenské základny Camp Bondsteel v mezidobí proměnilo v místo s hustou sítí islamistických škol napojených na Daeš a financovaných ze Saúdské Arábie, Kataru nebo Kuvajtu, tedy od hlavních přispěvatelů do fondů Nadace rodiny Clintonů. „Každý pátek, jen pár metrů od sochy Billa Clintona s rukou vztyčenou k veselému mávnutí, se k modlitbám na chodnících před improvizovanou mešitou v bývalém obchodě s nábytkem sklánějí stovky vousatých mužů,“ popisuje situaci New York Times v reportáži nazvané Jak se Kosovo stalo živnou půdou Islámského státu. „Mešita je jednou z bezpočtu, které tu byly postaveny za saúdské vládní peníze a které stojí za šířením wahhábismu,“ dodává list. Za 17 let, které uplynuly od konce války, „saúdské peníze a vliv – po většinu času za dohledu amerických činitelů – proměnily toto kdysi tolerantní muslimské společenství na kraji Evropy v rodiště islámského extremismu a místo, které produkuje džihádisty“. Deník cituje statistiky, podle nichž místní policie za poslední dva roky identifikovala 314 Kosovských Albánců – včetně dvou sebevražedných útočníků, 44 žen a 28 dětí – kteří se připojili k oddílům Islámského státu, což je největší poměr vůči počtu obyvatel v celé Evropě. Jeden z těchto kosovských Albánců, Lavdrim Muhaxheri, je dnes polním velitelem Daeše v Sýrii, kam se dostal nejspíš s pomocí NATO přes Irák, a loni se proslavil videem, na němž popravuje syrského zajatce výstřelem z granátometu. „Nedělám víc nebo míň, než jsme dělali v Kosovské osvobozenecké armádě během války“ proti Srbům, vysvětlil posléze.

Kosovo, mafiánský stát, jehož legitimitu a nezávislost uznala i Česká republika, se tak dnes stává baštou islámského fundamentalismu, terorismu, násilí, zločinu i vybičovaného nacionalismu, který chce území připojit k Albánii. A co víc, popřením všech mezinárodních norem při odtržení od Srbska posloužila „nezávislost“ Kosova posléze i jako „precedent“ pro Rusko při jeho anexi Krymu.

Je přitom výsledkem především zahraničních vizí rodiny Clintonových, přičemž podle amerických politologů Hillary Clintonová žádnou definovatelnou zahraničněpolitickou doktrínu ani nemá – v zásadě má blíž k jestřábovi Johnu McCainovi než například k Baracku Obamovi, ale prý není připravena bombardovat vždy a vše úplně bez rozmýšlení. Nelituje toho, že prosadila zničení Libye, protože prý stále věří, že se proces teprve vyvíjí a vše ještě může skončit dobře, a v žádném případě proto nebude dopředu vylučovat žádné další vojenské intervence. V Sýrii by proto vyhlásila „bezletové zóny“ po libyjském vzoru a dodala džihádu protiletecké zbraně k boji proti vládním a ruským silám. Její politika vůči Číně není zatím zcela zřejmá, ve srovnání s Donaldem Trumpem ale bude výrazně protiruská, což při pohledu na přesun jednotek NATO k ruským hranicím a dalšímu plánovanému zbrojení není pro Evropu nejlepší vyhlídka. Nicméně vůči Evropě mají u Clintonů nejspíš jasno. Ačkoli totiž není role někdejšího prezidenta Billa Clintona ve volební kampani jeho ženy příliš jasná, jeho slova nelze jen tak přehlížet. „Polsko a Maďarsko, dvě země, které by bez Spojených států a dlouhé studené války nikdy nebyly svobodné, se nyní rozhodly, že jim demokracie činí potíže,“ prohlásil Bill Clinton v souvislosti s neochotou Varšavy a Budapešti podřizovat se bruselskému systému uprchlických kvót. „Chtějí vedení v Putinově stylu: Dejte mi autoritářskou diktaturu a cizince si nechte.“ Prohlášení z clintonovic tábora je vcelku srozumitelné: „Osvobodili jsme vás a vrátili vám svrchovanost, tak nyní dělejte, co vám říkáme!“

Jako kdyby nestačili migranti z Libye a islámští teroristé, heroin a obchodníci s lidskými orgány z Kosova…

2. 6. 2016  PaulCraigRoberts
Známý americký vojenský analytik, píšící pod pseudonymem The Saker, na svém webu napsal, že Rusko se připravuje na 3. světovou válku. Nikoliv však proto, že by mělo chuť někoho napadnout, ale proto, že je na nejvyšší míru znepokojeno arogancí Západu, jeho provokačními vojenskými akcemi, jeho vměšováním se do záležitostí ruské provincie Čečny i do záležitostí jeho dřívějších provincií Ukrajiny a Gruzie. Že je znepokojeno i tím, jak je Západem demonizováno, a jak málo, či vůbec ne, se od washingtonské snahy podňěcovat válku distancuje západní Evropa.

Stejně jako Steven Starr, Stephen Cohen či já, a menší hlouček dalších lidí, zná i Saker pravý důvod toho, proč se Washington tak usilovně snaží přesvědčit Rusko, že se je chystá napadnout. A je v té souvislosti docela neuvěřitelné pozorovat, s jakou důvěrou hodnotí prostí Američané schopnost Spojených států něco takového skutečně provést. Patnáct let poté, co nedokázaly porazit pár lehce ozbrojených talibánců, a 13 let poté, co se jim z kontroly vymknul Irák, je pro rozumně uvažujícícho smrtelníka totální absurditou představa, jak USA zabírají širé oblasti Ruska, natož pak, jak úspěšně si vedou v boji se spojenou aliancí Ruska a Číny. Vždyť v době korejské války před 60 lety nedokázaly USA ani porazit Čínu, která tehdy patřila do třetího světa.

Američané by si zkrátka měli uvědomit, že „jejich vláda“ je spolkem výstředních bláznů, schopných přivést k „vypaření“ jak Spojené státy, tak celou Evropu.

Ruské zbraňové systémy jsou mnohem dokonalejší, než zbraně americké. Ty totiž vyrábějí soukromé společnosti, jejichž jediným zájmem je zisk – a výkonost těch zbraní se v jejích myšlení umisťuje až na místě druhém. Naprosto zbytečně se tak při jejich výrobě překračují výrobní náklady – a to jen proto, aby se zvýšila jejich cena. Jen pro příklad: Nová stihačka F-35, která stojí už 337 ilionů dolarů, se nyní zařazuje do výzbroje namísto staršího typu F-15, který stál „jen“ 148 milionů dolarů, ale zato byl výkonnostně - lepší. A helma pro pilota této stopětatřicítky stojí 400 000 dolarů, čili mnohem víc, než za kolik byste si mohli pořídit vůz ferrari.

Bohužel, do kategorie možného se tak překlápí eventualita, že svět je veden na porážku něčím tak nízkým a ubohým, jakým je nenažranost amerického vojensko-bezpečnostního komplexu. Čili toho uskupení, které se dnes může zbláznit radostí nad tím, že stupidní Obamův režim znovu vzkřísil k životu Studenou válku. Protože tahle válka mu předkládá mnohem tučnější sousta a mnohem přesvědčivějšího „nepřítele“, než byly jen údajné teroristické země. A tak „ruské hrozbě“, převedené z 20. století do doby dnešní, se jako nenasytné hydře coby povinné obětiny předhazují jak američtí daňoví poplatníci, tak dosavadní sociální služby.

Avšak rétorika dnešního Washingtonu, doprovázející obnovenou Studenou válku, je mnohem drsnější a nebezpečnější než ta, jež doprovázela Studenou válku první. Dřívější prezidenti se totiž snažili vzniklá napětí rozptylovat, zatímco režim Obamův je do obludné podoby nafukuje nestoudnými lžemi i provokacemi, které mnohem víc než tehdy přibližují možnost, že se válka studená změní ve válku horkou. A konkrétně: jestliže Bílý dům si pro sebe získá Killary, svět její první období nejpravděpodobněji nepřežije.

Všechny americké války s jedinou výjimkou té první - za nezávislost – byly válkami za americké impérium. Pamatujte na to, až budete o vzpomínkovém dni (myslí se 8. květen), naslouchat řečnickým cvičením o statečných mužích, kteří sloužili své vlasti v dobách jejího smrtelného ohrožení. Spojené státy se totiž nikdy ve smrtelném ohrožení neocitly, ale Washington zato toto ohrožení pilně přiděloval těm zemím, které si pro svou nadvládu momentálně vybral.

A tak teprve dnes, a to poprvé ve své historii, skutečně čelí USA smrtelnému ohrožení – a to v důsledku své snahy dostat pod svou vládu Rusko a Čínu. Avšak na obě ty země washingtonská drzost a stupidita nezabírá. Nejsou to indiáni z amerických planin, které ke kapitulaci dohnal hlad, když jim noví osadníci vystříleli bizoní stáda. Nejsou ani vyčerpaným Španělskem z roku 1896, kterému Washington ukradl Kubu a Filipíny a nazval tuto krádež „osvobozením“. Nejsou ani malým Japonskem, jehož limitované přírodní zdroje byly až příliš rozprostřeny po širém Pacifiku a Asii. Nejsou ani Německem, které už předtím, než na evropskou pevninu vstoupili američtí vojáci, rozdrtila Rudá armáda. A nejsou ani Grenadou, Panamou, Irákem, Libyí, Somálskem a různými latinsko-americkými zeměmi, o kterých generál Smedley Butler řekl, že je američtí mariňáci zabezpečili pro „United Fruit Company“.

Lhostejní Američané, zabývající se jen sami sebou a lapeni do bludů o americké vojenské zdatnosti, zatímco jejich šílená vláda skutečně spřádá plány na boj s Ruskem i Čínou, jsou lidmi bez budoucnosti.

Překlad: Lubomír Man

Jelena Isimbajevová

2. 6. 2016, zdroj RT a YouTube, video, překlad, procvičení ruštiny

"Z jakého důvodu já sedím doma, nemohu se v klidu připravovat na olympiádu a dělat světové rekordy?" - nechápe dvojnásobná olympijská vítězka ve skoku o tyči Jelena Isinbajevová. V exkluzivním rozhovoru pro RT sportovkyně říká, že nechápe, proč by měla odpovídat za chyby atletů, kteří brali doping. Komentuje své prohlášení o tom, že se obrátí na mezinárodní soud pro lidská práva, jestli ruské sborné v lehké atletice nedovolí startovat na olympiádě v Brazílii a přiznává, že touží být potřetí olympijskou vítězkou a zdolat výšku 5,15 m.

Video bylo publikováno na YouTube 30. 5. 2016
překlad z mluveného slova pro Novou republiku: Ďouba
olympijské hry = OH, olympijská medaile = o. medaile..., ??? - nepřeloženo
M = moderátorka, JI = Jelena Isinbajevová

M:
Jeleno, velké poděkování, že jste přijala pozvání, první dotaz nebude o počasí, ani o tom, jak se cítíte, ale velmi vážný - nedávno jste prohlásila, že se obrátíte k soudu pro lidská práva, jestli vám nedovolí účastnit se OH v Riu. Proč najednou takové zásadní prohlášení, tvrdé, myslíte si, že jsou šance vyhrát?

JI:
Začnu od konce: myslím, že šance vyhrát jsou na 100% a agresivně naladěná a zlá jsem proto, že ten proces už se táhne z minulého roku a už mi znemožnili startovat na zimních soutěžích, v zimní sezóně, která už skončila a mé soupeřky skáčou a dělají rekordy, vyhrávají mistrovství světa a já s tím nemůžu nic udělat, protože moji kolegové ze sborné porušili pravidla o dopingu a používali zakázané preparáty a za jejich chyby já mám odpovídat. Nevidím žádnou spojitost mezi jejich chováním a přístupu ke mně. Už 20 let vystupuji na světové aréně, mám za sebou 4 olympiády, 30 světových rekordů, a je typické, že ani jeden světový rekord se mi nepodařilo udělat v Rusku, i když jsem si to moc přála, ale v této situaci je to velké plus, protože jsem dělala kontrolu na doping v celém světě, výsledky vzorků byly negativní a to je základ toho, že jsem čestná a čistá a nikdo nemá právo mi zakázat startovat tam, kde chci. Ale k dnešnímu dni je situace taková, že sportovci z jiných zemí, mající také negativní vzorky, jsou považováni za čestné a čisté a všude startují a já sedím doma a čekám, až asociace vynese verdikt. A opět, jen na základě chyb jiných lidí, já vůbec nevidím spojitost a tak jsem se velmi naštvala, protože do olympiády zbývají 2 měsíce. Tak jsem chtěla, přinejmenším, zatím říct, aby všichni pochopili, že to myslím vážně, že nebudu odpovídat za chování jiných lidí, já jsem pravidla neporušila, vždy jsem byla čestná a budu i nadále. A nikomu nedovolím, aby mi bral práva, na která mám nárok.
Myslíte si, IAAF a WADA, stane se to pro ně nějakým signálem, aby řešili věci trochu jiným úhlem pohledu?
Ráda bych tomu věřila, moc doufám, že má slova uslyší a budou se zabývat každým jednotlivě a nebudou obviňovat všechny dohromady, nemohou diskvalifikovat celou federaci, to je nespravedlivé. Velmi dobře víme, že i v jiných zemích, jako USA, Anglie, Německo, Keňa... já mohu pokračovat a prsty na rukách mi nebudou stačit, byli diskvalifikovaní sportovci, oni si v klidu ???, nepřestávali trénovat, 2 roky diskvalifikace uběhlo, vrátili se, znova vyhrávají a dělají světové rekordy atd. My, Rusko, z naší strany jsme nikdy nepožadovali, protože tam u nich je systematické užívání dopingu, pojďte řešit otázku, zda nediskvalifikovat (nevyloučit) celou jejich (atletickou) federaci z asociace (světové atletické). My to nepotřebujeme, poslouchejte, je to váš problém, řešte si ho sami, nás nechte. A proč si teď dovolují soudit nás? Podle skutečně podivných pravidel, nespravedlivých pravidel... To není správné. Je to nesprávné především ve vztahu ke mně. Znají mě desítky let, někteří se mnou osobně trénovali, trénovala jsem v zahraničí 5 let u jiného trenéra, přicházeli mi dělat dopingovou kontrolu zahraniční agenti a vše bylo a je v pořádku, testy byly vždy negativní, tak proč teď sedím doma a nemohu se v klidu připravovat na olympiádu? S jistotou, že tam budu startovat.
pozn. překl.: pro srovnání si představme, že by kvůli odhalenému mnohaletému systematickému dopingu "cyklistické legendy" Lance Armstronga (přišel o 7 titulů z Tour de France) někdo požadoval vyloučení ze soutěží všech amerických cyklistů...

M:
Jestli to dopadne tak, záporně, ruská sborná nepojede. Vámi vyhraný soud bude zadostiučiněním?

JI:
Ano, bude, především proto, že dokážu celému světu, že nemám žádný vztah k tomuto skandálu a za druhé, jeden z bodů mých požadavků bude náhrada ztráty, protože sport je moje práce, když nemohu startovat na mezinárodních soutěžích, přicházím o finanční podporu sponzorů, jejichž zájem samozřejmě padá. My teď žijeme z jedné výplaty (manžel) a z jaké příčiny, to je nepochopitelné. K tomu morální újma, klevety, všechno možné. Ten soud by měl být zadostiučiněním, ale jasně - ne takovým, jako by byla zlatá medaile z Ria.
M:
Jak vnímáte prohlášení komise WADA o tom, že budou opět kontrolovány vzorky ze Soči a už kontrolovali vzorky z Pekingu? To se týká bezprostředně i vás, v Pekingu jste startovala a vyhrála.

JI:
Ano, a ještě se světovým rekordem. Mohu říct, ať si dělají, co chtějí, jestli mezinárodní o. komise chce otevírat vzorky ze Soči, tak pojďte, otevřeme všechny vzorky za posledních 15 let, otevřeme vzorky z Vancouveru, ze Salt Lake City, všechny vzorky z posledních OH a podíváme se, kdo jak, nejen ruští sportovci, ale i sportovci z jiných států, jsem přesvědčena, že najdou mnoho zajímavého. Nechápu, proč teď všichni hledí na jednu zem, na Rusko. Světový problém s dopingem existuje, ano, také v Rusku existuje, ale my nejsme jediný stát s těmito problémy. Už jsem na prstech ruky spočítala země, které mají problémy, ještě mám další prsty a také na nohách. Jestli chtějí řešit problémy s dopingem světového sportu, tak ať je řeší, otevřou oči ještě na další země. Ukazuje se, nevím, jestli to mohu říct, jakoby byla objednávka, tady to řešte, na vlně všeho probíhajícího kolem Ruska, jiný pocit z toho nemám, přičemž na jiné země zavírají oči a my jsme pořád ve středu pozornosti.

M:
Myslíte, že je to zpolitizované?

JI:
Ach, nevím, dělá to takový dojem, že jakoby..., ano...

M:
A co říkají uvnitř sborné, mezi sebou sportovci?

JI:
Jsme prostě v šoku, jsme v šoku od toho, že za prvé nemáme jasno o tom procesu, stále se to mění, řekli, že řešení bude v květnu, teď ho přenesli na červen a v červnu, nevíme, to přenesou zase, do otevření OH? Teoreticky ano, dobře, ale já a další, kterých se to netýká (doping), klidně trénujeme a věříme v lepší, současně bráníme svoje práva a dáváme interview, že je to nespravedlivé, prosíme slyšte nás, ale z druhé strany je to nervózní situace, která je kolem všech sportovců (našich) a neumožňuje plnohodnotně se připravovat, takže i v případě, že nás pustí na OH v Riu, určitě to bude výbuch (propadák), protože všichni sportovci z jiných zemí, zatímco já tady sedím ve studiu a dávám rozhovor a bojuji i za druhé, trénují a věnují se celý den přípravě na soutěže, startují na soutěžích Diamantové ligy a vydělávají peníze. A já tu sedím, promiňte, a vlastně nevím proč a kvůli komu, určitě to bude propadák.
M:
Už není naděje?

JI:
Ne, naděje je, za sebe mohu říct, 100%, já se svého práva startovat na OH nevzdám, tady jde prostě o princip, jestli tam budu startovat nebo ne, ale to už je druhá otázka, to už má být moje pátá olympiáda, z jakého důvodu bych se měla toho práva zříct, když jsem si ho zasloužila celým svým životem po dobu sportovní kariéry. Já to opravdu nechápu, proč bych se měla vzdát, proč bych měla mlčet, když proti mě nic nemají, proč sedím doma a nestartuji? Ať mi dají odpověď na tuto otázku.

M:
Jestli připustíme tu špatnou variantu a ruskou federaci nepustí na OH do Ria, jaké možnosti mají jednotliví sportovci, aby startovali? Startovat pod olympijským praporem?

JI:
Ne, to není možné a prezident o. výboru Bach to potvrdil, protože v naší zemi není válka a naše země nebojkotuje OH a je řeč pouze o jedné federaci (lehké atletiky), kterou nepřipouštějí k účasti, všechny ostatní federace v pohodě pojedou do Ria a budou startovat a bojovat o medaile. Kdyby byla jiná situace, pak by jistě byla možnost startovat pod o. praporem, ale v naší situaci je to vyloučeno. Není šance, jestli verdikt bude záporný. Pouze přes mezinárodní soud pro lidská práva, já a kdo se ke mně připojí, můžeme dokázat, že můžeme startovat na OH, ale vzniká další otázka, jak dlouho bude tento proces trvat, to jistě nebude za týden...

M:
...a olympiáda už bude skončena...

JI:
Ano.
M:
Váš muž je také ve sborné RF, co on říká o této situaci, co říkají kolem něho, jsou různé sborné a názory, jsou to takové paralelní světy...
Ano, manžel mě podporuje a říká "Jeleno bojuj", je to tvoje právo. Situace se vyvinula tak, že lidé jako ty se stali nechráněnými takovým bezzákoním a nespravedlivostí, že nemáš jinou možnost, než sama sebe chránit. Jistě, naše federace se snaží dělat všechno možné, ale od tebe mnohé závisí, budeš mlčet - 100% nikam nepojedeš, budeš se bránit, ty, člověk světové úrovně, máš za sebou mnoho sportovních vítězství, rekordů, tebe znají, slyší, proto mluv a braň svá práva. A jestli se povede...

M:
Po vašich oznámeních už byla nějaká reakce? Oficiálních představitelů, z jiných sborných, činovníků IAAF, byla nějaká odezva?

JI:
Zatím jsem nic neslyšela, trénuji 2x denně a nemohu zase tak moc slídit za novinkami, vím jen o těch skandálních informacích, především se připravuji k OH, abych zabojovala o třetí zlatou medaili, já v to věřím, musela jsem tomu dát 2 roky, abych se vrátila po narození dcerky, my jsme tím s trenérem žili, trenér přežil mozkovou mrtvici a takové plány mi psal už v nemocnici, on teď žil olympiádou v Riu a jemu teď vzali tenhle sen. Proto doufám, že všichni mě uslyší, to, aby ke každému přistupovali individuálně: porušil-li sportovec pravidla, použil doping, jistě, musí být diskvalifikován, potrestán a odstraněn (ze sportu). Ale sportovci, u kterých není sebemenší podezření, jsou čestní, podrobují se testům všude možně, když proti nim nic nemají, tak nás pusťte, nechte nás v klidu trénovat a startovat. Tak to bude správné a nebudou žádné tlaky.

M:
Členové nezávislé komise, která sledovala doping v Rusku, upozorňují, že používání dopingu u nás, u profesionálních sportovců, má masový charakter, že je to dokonce státní program.

JI:
Není žádný systém, žádná masovost. Použít nebo nepoužít zakázaný prostředek, to je především odpovědnost každého sportovce. Sportovci světové úrovně, kteří se dostanou do sborné Ruska, jsou všichni velcí, dosáhli 18 let, mají vlastní rozum (hlavu na ramenou), každý o tom musí vědět, když udělá ten krok, dříve nebo později za to ponese odpovědnost. Povede se mu rok, dva, tři, ale to je jedno, technologie jdou vpřed, co se utajilo v minulé době, teď určitě najdou a usvědčí sportovce. Čistý sport existuje, je obrovské množství sportovců, kteří to potvrzují. Je mi moc smutno, že už dětem se do hlav vkrádá pocit, že bez dopingu to nejde. Prostě cena za zlatou medaili je vysoká a za ni je tolik bonusů, ocenění, určitě, stojíš a zvažuješ (jestli to za to stojí). Já bych odmítla, kdyby mě bůh neobdařil talentem, rodiče nedali zdraví, odmítla bych, protože nic v životě není výše, než vlastní zdraví a čistá reputace. A také zdravé děti, mimochodem.

M:
Jeleno, sama jste řekla, že je to vaše pátá olympiáda, vše se tak dobře stalo a změnilo, mezi olympiádami, po londýnské a mistrovstvím světa v Moskvě - byl naplánován návrat po Moskvě?

JI:
Musím říct, že se to stalo náhodně. Vyhrála jsem MS v Moskvě, všem jsem řekla "odcházím", a řekla jsem si "sláva bohu", vše se tak podařilo, otěhotněla jsem, ale najednou, asi na sedmém měsíci jsem si řekla "něčeho se mi nedostává, jsem plně šťastný člověk, mám skvělého manžela, teď dcerka v břiše, vše skvělé, ale něco mi chybí". A přijdu do haly (atletické) - dobře, odejdu z haly - špatně. Přicházím domů, poté, co už jsem odrodila, dcerce už bylo asi půl roku, možná měsíců 7, a manžel mi říká "ty se vrátíš, já tě znám, vím to jistě, já na to "Co? Tak pekelně zase makat? To už si znova nedovolím, já už jednoduše nechci, už jsem se realizovala...". A on: "No, no, uvidíme. A pak trenér přišel a řekl: "Pomaloučku si to jen zkus, aby sis figuru vylepšila, bříško zatáhnout, zadeček zatáhnout, jsi taková povadlá". Pravda, já jsem byla zvyklá, že sportovec je takový šlachovitý, svalnatý, jen hubený bez svalů - to také není pěkné, tak dobře... a tak začínáme, začínáme a trenér: "Tak kdy skákat začneme?" Já na to "Ne, ne, já to nemám v plánu", on: "Pojď, zkusíme, nepovede se, vybodneme se na to...".

M:
Přemluvili?

JI:
Přicházím domů, říkám: "Zkusili jsme..." a manžel: "Tak vidíš, už to začíná..."

M:
Chlapi vás přemluvili?

JI:
Oni prostě nevěřili, že mohu jen tak odejít. Asi kdybych v Londýně získala zlato, určitě by o nějakém návratu nebyla řeč, ale vrcholem mých snů je být trojnásobnou o. vítězkou a skočit 5,15 m. To opravdu chci. A všichni říkají, že když to tak silně chci, tak se to určitě musí podařit. Tak se zase připravuji, zase trénuji a zase se stane nějaká blbina, zas mám pochyby, jestli to mohu realizovat.

M:
Odpověď na to dostaneme o něco později. Přemýšlela jste, i do Londýna, když se podaří o. medaile, i teď, připusťme, že v Riu budete startovat, co bude po olympiádě? Už jste si udělala představu o životě?

JI:
Ano, já takovou představu mám až na dobu, kdy už děti povyrostou...

M:
Děti?

JI:
Jistě, chci mít velkou rodinu, neříkám kolik dětí, kolik bůh dá, já vždy budu ráda, protože pro mě osobně těhotenství a narození dítěte je největší vyznamenání a určitě mezník ve snech každé ženy, aby se narodilo zdravé miminko, a ještě krásné, a ještě aby to byl chlapeček a děvče aby byla úplná rodina. Z druhé strany, co se týká mé práce, mé aktivity, tak já se už v Riu budu připravovat do mezinárodní olympijské komise (MOK), to je nejvyšší řídící sportovní orgán, já tam chci patřit, chci, aby mě sportovci vybrali, protože si myslím, že moje sportovní zkušenost a to poznání, co mám za sebou, by mohlo být potřebné jak pro o. hnutí tak pro dorůstající pokolení, pro naše děti, které se na mě dnes orientuje, to vše bude skvělá platforma pro rozvoj sportu v Rusku, ve Volgogradu (působiště Jeleny). Také musím dělat nějaký byznys, abych vydělala peníze, protože to ostatní je všechno sociální dobrovolná práce.

M:
Vy už teď mnoho času věnujete vašemu dobročinnému fondu. Jak vznikl ten nápad a jak plně se v něm realizujete?

JI:
Plně se realizujeme v tom projektu, ten nápad jsem měla už dávno, dávno, protože já sama jsem z prosté rodiny, mám prosté rodiče, sestru, ne vždy jsme měli na všechno prostředky, bohaté předky jsme neměli, ale já měla vždy jasné přání - žít dobře. Dnes, díky své práci, vítězstvím, každodenním obětem (tréninkovým, pracovním) jsem dosáhla úspěchy ve sportu a dokázala zlepšit svůj život k lepšímu, i život svých blízkých. Ale určitě by se to nepovedlo, kdybych kolem sebe neměla lidi, kteří se mnou byli po celý den, pomáhali, podrželi, vždy pomocnou ruku dávali a sponzorskou pomoc dávali. Chápu, že k dnešnímu dni jsem se já stala tím člověkem, který může dítěti pomáhat k lepšímu. Jasně, já jsem adresně pomáhala mnoha lidem, ale kvůli jedněm se na druhé nedostávalo, proto jsem založila dobročinný fond, jehož cílem je rozvoj masového sportu, také pro děti - sirotky, u kterých je složitá životní situace, i pro děti ze slabých rodin. Protože sport je, bohužel, drahá záliba. Můj fond propaguje zdravý obraz života a vytvoření podmínek pro bezplatné sportování, to znamená - stavíme hřiště pod širým nebem, stavíme hřiště workout, opravujeme sportovní sály v dětských domech a nápravných školách, všude, kde děti zůstaly bez péče rodičů. Vychovatelé jsou nám vděčni, protože je mnoho velkých talentů mezi dětmi bez rodičů, ony jsou samy od sebe trochu silnější, protože chtějí svůj život změnit, chtějí žít dobře, a pro sport to je to, co je potřeba - povaha. Jistě, oni porazí každého, udělají vše, aby zlepšili úroveň svého života. Proto se nám dnes vše bezvadně daří, máme i státní podporu, máme podporu administrace Volgogradské oblasti, máme mecenáše, sponzory, máme každoroční soutěže, 3x ročně - jednou pro sirotky Volgogradské oblasti, dva dny, jeden kulturní a druhý sportovní, děti vybíráme z útulků a ukazujeme, že život je překrásný, že tak můžete žít a my vám k tomu budeme pomáhat.

M:
A výsledky jsou?

JI:
Ano, máme třeba soutěže pro děti se sluchovým omezením a ty už teď vidím, jak přicházejí na stadión, tam je trenér, který se jim věnuje, trénují a vykazují dobré výsledky, je u nás olympiáda pro postižené, je i v Evropě, a tam dobré peníze platí, takže jestli se to někomu podaří se tam dostat, bude to pro něho velký úspěch.

M:
Když chcete být součástí MOK, chcete tam něco zásadního udělat, měnit? Jaký máte cíl, jak si představujete vaši práci?

JI:
Komise sportovců MOK je spojovacím článkem mezi sportovci a vedením o. komise. Sportovci a jejich výkony jsou základem a jejich hlas musí být slyšen na nejvyšší úrovni, my lépe než kdo jiný víme, co například změnit v pravidlech, co zařídit, co zlepšit, změnit. Já bych tedy chtěla být tím spojovacím článkem mezi sportovci a vedením MOK, je jistě možno změnit i samotnou komunikaci.
M:
Jak lze stihnout takovou aktivní sociální činnost, byznys, fond a osobní život? Máte nekonečnou energii?

JI:
Ano, mám energie nekonečně, jsem ve zvěrokruhu Blíženec a muž je Panna, to znamená, on pochopil, že mě zastavit nelze a jak jednu věc dokončuji, už jdu na druhou, on říká "ještě někdy moji ženu uvidím?", on mě velice podporuje, kdyby Nikita byl jiný, jiným mužem, třeba skrblík nebo žárlivec a podobně, já bych opravdu mnohé dělat nemohla. Protože žije plně pro mě, abych mohla dělat co chci, ve sportu, dobročinnosti i byznysu, on mě na 100% podporuje. A někdy usměrňuje.

M:
To je unikátní případ, aby muž ustoupil do pozadí...

JI:
Ne, on ustupuje v tom, co se týká mých činností, ale on je mozek (hlava, rozum) naší rodiny. Já jsem emoce a on mozek. Jednoduchý příklad: já chci dát na Instagram novinku, on mi chyby opraví, vše udělá tak, abych to měla ideální. Říká, já žádné rozhovory dávat nebudu, ty jsi hvězda a já mozek, já tvůj týl, tvoje záda, to, kam se můžeš schovat, poplakat...

M:
To je ideální rodinný život?

JI:
Myslím, že ano. Měla jsem štěstí. On se nepotřebuje blýsknout a já bez toho žít nemohu, chi. Proto se nám vše tak dobře daří, stejně, jako výchova dcerky, máme jasně daná pravidla, on opět mozek a já emoce.

M:
Jste přísná máma?

JI:
Chtěla jsem být, ale dopadlo to tak, že já říkám Nikitovi: "Ona mě vůbec neposlouchá", Nikita přijde, na dcerku se podívá a ona už stojí v pozoru a poslušně plní jeho přání. Mně se to nedaří, já jsem málo přísná máma a dcera se mnou manipuluje, jak se jí zlíbí.

M:
Nehledě na to, že Rio je teď velký problém, vidím, že vám planou oči, planoucí oči vysloveně šťastného člověka. Jste vysloveně šťastný člověk nebo se vám něčeho nedostává?

JI:
No, já si myslím, že absolutně šťastný člověk - to je hlupáček (blázínek), já jsem normální, ale říct "absolutně šťastná" je složité, protože absolutně šťastná budu právě tehdy, až vyrostou mé děti, když se jim krásně povede jejich osobní život, když se budou něčím realizovat, když se dnes dívám na dcerku, tak sním o jejích sportovních úspěších, aby byla ještě lepší, než byli její rodiče...
Ale na druhé straně, stačí, když budou šťastní, zdraví a milovaní, i to bude mé štěstí.

M:
A jak s tou třetí olympijskou medailí?

JI:
No vidíte, i v této situaci přemýšlím víc o dětech. Ale jasně, když bude třetí medaile a ještě děti, to bude obrovské štěstí. Ale i bez medaile budu šťastná, protože do této krize, která se stala ve sportu, jsem plně realizovala svůj potenciál, jen mi je smutno a líto těch mladých sportovců, kterým je teď 20, 21 roků, měli vynikající výsledky v minulém roce, na MS v Pekingu, je mi jich líto, jestli nás nepustí, budou čekat 4 roky do příští olympiády, to je strašně dlouhá doba, oni zničí jejich kariéru, také psychicky to unést bude velmi těžké. Jsi připraven a kvůli vině někoho jiného tě nepustí na start. Jednoduše ti ukradnou sen, to je strašné, je mi jich líto.

M:
Budeme doufat, že se tak nestane, zbývá chvíli počkat. Děkuji za rozhovor.
Video:

V pekingu 2008:
Velmi pěkný dokument "Vrátit se a zvítězit" o vzestupech a pádech Jeleny Isimbajevové:

2. 6. 2016, Genocida Arménů 1915, zdroj zde1, zde2, zde3, video, hudba, Beyoncé - I Was Here (Genocida Arménů, duben 1915), text, překlad, procvičení angličtiny

Rezoluci o přiznání genocidy Arménů dnes schválila většina poslanců Bundestagu (Německého spolkového sněmu), jeden člen parlamentu hlasoval proti, jeden se zdržel hlasování. V dokumentu se uvádí, že Německo „se cítí odpovědným v tom smyslu, aby se snažilo o přehodnocení genocidy Arménů v roce 1915, a chce uctít jejich památku".

Turecko odvolává z Berlína svého velvyslance Huseina Avni Karslyoglu na konzultace poté, kdy Německý spolkový sněm přiznal, že zločiny proti Arménům v roce 1915 byly genocidou. Řekl to premiér Bilani Yildirim.

Bližší informace viz zdroje výše:
Deset lživých výroků Erdogana o genocidě Arménů (zdroj "zde1")
Turecko odvolává velvyslance z Německa po přiznání genocidy Arménů (zdroj "zde2")
V Turecku označili hlasování v Německu o genocidě Arménů za test přátelství (zdroj "zde3")


Beyoncé - I Was Here
(text a překlad, zdroj zde4)

I wanna leave my footprints on the sands of time
Know there was something that, and something that I left behind
When I leave this world, I'll leave no regrets
Leave something to remember, so they won't forget

I was here...
I lived, I loved
I was here...
I did, I've done, everything that I wanted
And it was more than I thought it would be
I will leave my mark so everyone will know
I was here...

I want to say I lived each day, until I died
I know that I had something in, somebody's life
The hearts I have touched, will be the proof that I leave
That I made a difference, and this world will see

I was here...

I just want them to know
That I gave my all, did my best
Brought someone to hapiness
Left this world a little better just because...

I was here...

Byla jsem zde...

Chci zanechat stopy v píscích času
Vědět, že bylo něco, něco, co jsem po sobě zanechala
Když opustím tento svět, odejdu bez výčitek
Zanechám něco k zapamatování, aby nezapomněli, že...

Byla jsem zde
Žila jsem, milovala jsem
Byla jsem tady
Udělala jsem a dělám vše co jsem chtěla
A bylo toho více, než jsem očekávala
Zanechám svou stopu, aby každý věděl,
Že jsem tady byla

Chci říct, že jsem prožila každý den, dokud jsem nezemřela
Vím, že jsem něco znamenala, v něčím životě
Ta srdce, kterých jsem se dotkla, budou důkazem toho, že odcházím
Že jsem něco změnila, a tento svět pozná...

Že jsem tady byla...
Žila jsem, milovala jsem
Byla jsem tady...
Udělala jsem a dělám vše, co jsem chtěla
A bylo toho více, než jsem očekávala
Zanechám svou stopu, aby každý věděl,
Že jsem tady byla

Jen chci, aby věděli
Že jsem ze sebe vydala vše, snažila jsem se ze všech sil
Dovedla jsem někoho ke štěstí
Zanechala jsem tento svět o něco lepší, jen díky tomu, že...

Jsem tady byla...

2. 6. 2016
Zahájením výstavby válečné protiraketové základny USA v Polsku porušil orgán výkonné moci USA – prezident (v USA je veškerá výkonná moc v rukách jedné osoby) Chartu OSN, kterou jsou USA jako členský stát OSN vázány a porušil Zakládající dokument Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

V rámci obkličování Ruské federace válečnými základnami USA existuje již na území Polska raketová základna USA. Tu USA plánovaly vybudovat v ČR v Brdech, ale my občané ČR v celonárodním hnutí občanů ČR za zachování území ČR bez cizích válečných základen jsme tomu zabránili. Nyní byla na území Polska zahájena výstavba protiraketové základny USA.

To je v rozporu s Chartou OSN, ve které je zakotvena povinnost:

„Pěstovat snášenlivost a žít spolu vzájemně v míru jako dobří sousedé.“

“Všichni členové urovnávají své mezinárodní spory pokojnými prostředky.”

Budováním protiraketové základny USA v Polsku porušily USA Zakládající dokument Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

Přesto, že USA jsou státem amerického kontinentu, požadovaly jejich orgány státní moci, aby USA byly účastníkem vládní konference o bezpečnosti a spolupráci na evropském kontinentu. Vládní delegace USA na ní zájmy USA v Evropě prosazovala. Závěrečný dokument Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě – nyní Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě – USA odsouhlasily a prezident USA Gerald Ford jej v Helsinkách v r. 1975 podepsal. A tedy: přesto, že USA jsou státem amerického kontinentu, mají povinnost ustanovení Závěrečného dokumentu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě plnit!

Závěrečný dokument stanoví 10 principů vztahů mezi státy, které jsou USA povinny respektovat a ve své praxi uplatňovat. Jedním z nich je princip Zdržení se hrozby silou a použití síly. V něm je stanoveno:

„Zúčastněné státy se ve svých vztazích, jakož i všeobecně ve svých mezinárodních vztazích zdrží hrozby silou a použití síly. Žádné zdůvodňování nemůže posloužit k ospravedlnění uchýlení se k hrozbě silou nebo použití síly.“

Státní orgány USA obkličováním Ruské federace válečnými základnami USA tento princip porušily a mají povinnost toto porušování ukončit.

Česká republika je členem OSN i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Co udělá vláda ČR když jiný členský stát – USA - ustanovení porušuje?

České mírové fórum, 2. 6. 2016

Ing. Jiří Sobotka, CSc.
PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.