Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Kreml komentoval Erdoganovo prohlášení, v němž vyjádřil přání zlepšit vztahy s Ruskem

0
0
2. 6. 2016    zdroj
Tiskový mluvčí prezidenta RF Dmitrij Peskov komentoval prohlášení hlavy Turecka Recepa Tayyipa Erdogana o tom, že chce zlepšit vztahy s Ruskem, ale neví, jaké kroky od něj Moskva očekává zde.


"Považuji za nutné připomenout opakovaná prohlášení prezidenta naší země … Právě prezident jen několik dní po zabití našeho pilota řekl, že po takových agresivních a zrádcovských akcích ruská strana přirozeně očekává omluvu, vysvětlení důvodu incidentu, náhradu za sestřelené letadlo a také kompenzace rodině zesnulého pilota. Bylo to řečeno bez jakýchkoli narážek, bylo to jasně vysvětleno na různých úrovních v čele s prezidentem ... Je nám upřímně líto, že doposud nebyly učiněny žádné kroky z turecké strany, řekl Peskov.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Unijní štěňátko…

0
0
3. 6. 2016 (koluje po internetu, autora se nepodařilo dohledat)
Tak jsem se u kafíčka díval na Čt 24, kde paní zvířecí doktorka MVDr. (jméno už nevím), vysvětlovala majitelům pejsků pravidla EU, která musí dodržet, pokud si budou chtít vzít svého miláčka s sebou na dovolenou do některých států z EU. Nic proti pravidlům, někdo dá během své dovolené pejska na opatrování k příbuzným, někdo k sousedovi, někdo do psího hotýlku, někdo si ho vezme s sebou na dovču… to je každého věc… a tak se mi v tý starý makovici začalo blejskat…



ALE: 1
- pokud si berete pejska s sebou, potom musí mít svůj PAS. Pas, knížka podobná tomu pasu normálního člověka, který v rámci šengénu ani nepotřebuje, páč mu stačí občanka… pes musí mít svůj Pas:
- na první straně je rámeček na fotografii pejska - nevím k čemu, třeba štěňata např. černého pudlíka jsou všechna stejná, úředník pozná úplný hovno…

- na druhé straně je čárový kód pro identifikaci čipu, ano pejsek musí mít implantovanej čip, čtečkou se tento dá odečíst, já zatím na prdeli pod kůží čip nemám ale kdo ví co bude příští rok, až nás domorodce z EU budou chtít úředníci z Bruselu nějak odlišit od nových spoluobyvatel, třebas z Afriky…
- na třetí straně je místo pro zápis o očkování proti vzteklině, nesmí být mladší než 21 dní, aby již bylo plně účinné… to očkování taky zatím nemám, to bychom všichni potřebovali, normální člověk je z toho dění trvale nasranej a k nějakýmu projevu nelibosti už moc nechybí…

- na dalších stranách je místo pro povinné potvrzení např. u štěňat do 6 týdnů o odčervení od parazitů… škrkavka… atd.

Pokud toto není splněno, potom se pan majitel vystavuje nebezpečí, že prostě na tu dovču neodletí… tu povinnou klícku do zavazadlového prostoru mu prostě nevezmou…

Dobře, jde o zdraví lidí, takže proto udělejme maximum, je potřeba na to bedlivě dohlížet a bordeláře trestat...

ALE: 2
- v současné době je problémem č. 1 uprchlictví lidí z Afriky, támhle u frantíků desetitisíce utečenců lítá kolem silnice a dálnice, támhle jich 16 vytáhnou v Břeclavi z vlaku, támhle 14 u lesa, támhle je policajti tahají z náklaďáků, no prostě bordel, otevřené hranice, talijáni řvou, frantíci řvou, řeci to přeposílají dál, taky co s tím, že?, když sami sotva žijí… všude samí mladí černí kluci, běhají jak antilopy, hlavně před těma policajtama, ty potřebné politicky pronásledované chudáky tam tak nějak nevidím… Akurát v Anglii jsou za vodou, ten lámanš se na pneumatice přeplavat nedá…

- tihle lidé nemají pas, ani ten psí, to je dobrý… Jak se sem ale dostali? Já když budu chtít k velkému bratrovi do USA s pasem, s vízem, tak mne budou zpovídat proč, jak, na co,… a hlavně, pokud se úředníčkovi nebudu líbit, tak bohužel, pane, ani s pasem nee…

- jaký je zdravotní stav těchto lidí? Jaká je jejich hygiena? Viděli někdy v životě třeba kartáček na zuby nebo mýdlo? Oni to nepotřebují, jejich genetická výbava je mnohem vyšší, než naše, ten mladý, kudrnatý chlapec si klidně dvěma prsty vytře prdel, opláchne je opatrně vodou z petky, a těma stejnýma prsty se klidně nažere z jedné misky se svými kamarády a se stejným příborem… a nic se mu nestane…

Našinec se napije jejich vody z petky a chudák si vysere tlustý střevo…, protože to jeho organismus geneticky neunese, po tisíciletí se vyvíjel jinak, je slabý, očkovaný, opečovávaný, nic nevydrží…

- Jak je prověřován, ve srovnání s těmi Evropskými Štěňátky, jejich zdravotní stav? NIJAK!!! Prostě sem vlezou a je to!

Policajti je ubytují, dají jim najíst a z peněz daňových poplatníků je začne stát krmit, léčit, operovat jejich děti (bože, to jsem lakomec!), na vlastní nemocné děti budeme pořádat benefiční koncerty a sbírat víčka od těch i jejich petek…

- jaká je asi stupnice nebo jaký je seznam nemocí, které sem zavlečou… to se neví, jejich zdravotní stav se zatím, opět za naše peníze,
přece monitoruje!!!

- když si to dám třeba na stupnici, tak vlevo je AIDS, vpravo je EBOLA ! - do prdele, to jsem to vyhrál…

- sralbotka sice vyhrál bitvu ale válku ne… my si přece nenecháme nadiktovat od komise EU počet uprchlíků, které povinně převezmeme, když už to všichni naši poslanci odhlasovali, to by tak bylo, aby nám někdo dal kvótu třebas 1400 lidí, tak to ne, my se sejdeme a pak se zcela svobodně rozhodneme, že jich vezmeme 4000, protože naše kapacity na to stačí. To jsme dříve nevěděli…

- nejhorší je, že to dělají lidi, kteří k tomu nemají mandát od svých občanů, oni byli zvoleni na to, aby se starali o vlastní občany, kteří je velmi dobře živí, ne na to aby rozprodávali tuto zem a tahali sem cizince… těch vlastních nefachčenků napříč etnickým spektrem, máme dost…

- a vůbec, proč se toto všechno děje? Kdo toto všechno způsobil, a proč? Kdo tam svou intervencí způsobil, že byly zničeny státní útvary? Kdo zavinil národnostní rozvraty v těchto státech? Kdo navodil situace, za kterých byly popraveny hlavy států, nebo jinak odstraněny? Kdo způsobil vznik občanských válek? Kdo zinscenoval nebezpečí chemické války, ohrožení celého světa Irákem? Kdo ty státy vykradl? Kam se poděl zlatý hajzl Saddáma? Kam jeho zlaté kohoutky od vodovodní baterie? Kam zmizel zlatý poklad těchto zemí? KDO???

No, tak to vidíš ty štěňátko z Evropy. Jsi tak hlídané, tak kontrolované a opečovávané, ovšem za prachy tvého majitele… akorát ta náhrada za Tebe, pokud vycestuješ, není rovnocenná…

Geneticky se možná posílí stav současných obyvatel Evropy, až se tady začnou množit a křížit, jedno etnikum tu už máme ... a ... nic!!! Toho se naštěstí, nedožiju… Možná moje děti, snad je poženou pryč.
Kde budou v té době ti pitomci a zaprodanci, co tohle způsobili?

Jedině ta zubatá s kosou, ta nás má ráda všechny stejně, ta to vyměří spravedlivě i jim… tak pěknou dovolenou a šťastnou cestu, štěňátko…

Beseda s Kollerem o globální moci

0
0

Radim Valenčík
3. 6. 2016 RadimValenčíkPíše
 
Ve čtvrtek 2. června se konala velmi zajímavá beseda vojnským analytikem Martinem Kollerem. 

Besedy v rámci tohoto diskusního fóra mají vždy komorní charakter, účastní se jich kolem 40 osob. O to více jsou nasyceny podnětnými myšlenkami. Tentokráte se výměna názorů stočila na otázku, jakou podobu má současná globální moc, kdo je jejím nositelem a kdo pouhým slouhou či poskokem, který je do své role vtlačen manipulací a vydíráním, jaké má tato moc záměry, čeho je schopna a pochopitelně i na to, jak jí čelit.


Úvodní slovo M. Kollera bylo zajímavé, ale výrazný průlom v názorech na současnou moc nepřineslo: Problém přelidnění a omezených zdrojů, např. a zejména vody umocněný průběhem 4. průmyslové revoluce, která vyřadí až 40 procent obyvatelstva z ekonomické využitelnosti. Monopol moci USA a jeho zneužívání s devastujícímu účinky na země, v nichž se pokouší zavést své pořádky apod. Změnu přinesly první otázky, v reakci na které se M. Koller mnohem otevřeněji vyjádřil k podstatě současného dění, podobně současné globální moci i tomu, co od ní lze očekávat. Pokusím se shrnout v bodech:

- Nejde o zájmy států, ale o způsob prosazování moci, která státy ovládá.


- Jednou z podob toho, jak jsou státy ovládány, je dosazování manipulovatelných a vydíretelných osob do vrcholové reprezentace (vidíme to jak v USA, tak v EU).

- Ani tzv. oligarchové nejsou nositeli reálné moci, ale pouze nastrčenými a manipulovanými figurkami.

- To je jeden z důvodů, proč současná reprezentace EU a její národní filiálky nejsou schopny hájit zájmy EU, ale tento původně nosný projekt pohřbívají,
 - Kultura, racionalita našeho civilizančího okruhu, uchované funkční zbytky institucionálního systému EU jsou jedním z hlavních nebezpečí pro současnou globální moc, protože se mohou stát nositeli nápravy degenerujícího systému.
 - Proto pokus likvidovat EU - a to jednak migrační válkou, ale i snahou dotlačit EU do přímé konfrontace s Ruskem i za použití jaderných zbraní, tak aby bylo definitivně zničeno to, z čeho by mohly povstat tradiční evropské hodnoty, schopnost reflexe společenského dění na bázi racionality v té podobě, v jaké se vyvinula v návaznosti na vědu, aby byly zničeny instituce schopné obnovit právní stát, funkční demokracii.
- Pro tento cíl jsou ti, co ovládají politiku USA (a prostřednictvím ní i vydíratelnou eureprezentaci - nejen politickou, ale i ekonomickou, zpravodajskou, finanční), ochotní obětovat třeba i americká města, která jsou zčásti také nositelem pro ně nebezpečených lidských hodnot založených na tradiční morálce a racionalitě.


- Otázkou je, jak se bránit, co dělat. Pokud má moc podobu něčeho, jako chobotnice, zda ji co nejvíce oslabit osekáváním chapadel, nebo mířit na její jádro, na srdce.


K tomu:

1. Uvádím svůj zjednodušený pohled na průběh diskuse, do které kvalifikovaně přispívali i další účastníci. Snažím se zvýraznit to, co bylo konsensuálně přijato jako nosné. Mohu se přitom dopustit určitých zkreslení daných svým pohledem na věc. (Myslím však, že podstatu toho, v čem diskuse dospěla dál, než obdobné, kterých jsem se dosud zúčastnil, jsem vystihnul poměrně věrně.)
2. Rovněž sdílím názor, že obavy z plné likvidace toho, co si představujeme pod pojmem "náš vyspělý svět" jako dědic vývoje racionality a s ní spojené morality (morality, která je spojena s úctou ke kritickému rozumu opřenému o vědu) a na základě toho historicky kultivovaný systém je tím, co má být zničeno. Proto je EU "první na ráně", proto jsou současní nositelé moci ochotni bez skurpulí obětovat prakticky celou populaci EU. A to i včetně kolaborantů se současnou globální mocí. Situace je opravdu mnohem horší, než si dovedeme představit - a to právě proto, že systém globální moci včetně jeho jádra selhává, je v rozkladu a je schopen obětovat cokoli, jen aby té části světa, která je schopna kritické racionální reflexe společenského dění nedošlo, co se vlastně děje.
 3. Příklad s chobotnicí je inspirativní, ale ne zcela přesný. Nejde jen o chapadla a srdce. Jde spíše o Hydru, která je chapadla (struktury vydíratelných a manipulovaných osob) schopna snadno nahradit. Ale i její "srdce" je difusní, vzniklo přirozeně a nelze jej likvidovat přímým zásahem. Boj proti zlu současné moci musí vycházet z trpělivé, ale neodkladné snahy o pochopení toho, jak se současná globální moc vyvinula a jak probíhá její rozklad.



4. Proto znovu při této příležitosti připomenu svůj pohled: Zlo, které se spustilo, tu v dějnách bylo již vícekrát. Objevuje se vždy, když bohatnutí bohatých vede k cílené ekonomické segregaci. K takové segregaci, při které chtěji "naskočit" do vlaku společenského vzestupu i ti, co jsou k tomu schopni a ochotni využít jakékoli prostředky ve smyslu porušování obecně přijatých zásad (toho, co má podobu zákonů, základních norem lidské morality). Systém se zvrhne ve chvíli, kdy struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad proniknou do institucí, které mají před touto zhoubnou chorobou společnost chránit. Dříve nebo později se pak rozehrává komplex her TITANIC, ve kterém se řeší otázka, koho a jak obětovat, aby se "vyvolení" (ti, co devastaci společenského systému rozehráli) zachránili.



5. A stručná odpověď na otázku: "Co dělat?" - Více takových besed. První, co je nutné - musíme si bez jakýchkoli iluzí vyjasnit, kam až současná degenerace došlo. Mé zkušenosti říkají, že jsme většinou stále ještě o několik kroků zpět za pochopením podstaty zla, kterému čelíme. Naše snahy efektivně se bránit se proto míjejí cílem. A ještě něco. O tom, s jakým zlem máme co do činění, si uděláme nejlépe představu tehdy, když kromě kritiky stavu budeme tlačit na pozitivní řešení problémů. Ve způsobu odmítaní toho, co by šlo dělat a co je potřebné dělat, se totiž současné zlo vyjevuje nejztřeleněji.


Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3493-beseda-s-kollerem-o-globalni-moci.html

Soud jako corrida

0
0
Zdeněk Jemelík
3. 6.2016     Drzaholka
Soudní řízení trestní, vedené od června r.2014 u Krajského soudu v Brně původně proti deseti obžalovaným pod označením „kauza Vladimír Čimpera & spol.“, které jsem od počátku průběžně komentoval, se v počátečních fázích těšilo značné mediální pozornosti. Veřejnost mohla sledovat jeho vývoj dosti podrobně. Veřejné mínění se většinou přiklání k názoru, že bez ohledu na obsah obžaloby a její evidenční označení je hlavní postavou procesu Alena Vitásková, bojovná předsedkyně Energetického regulačního úřadu (dále jen:ERÚ), „drzá holka, určená na odstřel“. 


Dnes se proces nachází v dusné atmosféře čekání obžalovaných na písemné vyhotovení rozsudku, který stále ještě neobdrželi, ač závěrečné řeči dozněly 11.prosince 2015 a ústní vyhlášení rozsudku se konalo 22.února 2016. Předseda senátu Aleš Novotný v poklidu pokračuje v pohrdání zákonnými limity, nejspíš se souhlasem předsedy soudu. Průtahy, které toto řízení zatěžují téměř od počátku r.2015, veřejnost unavily, takže zájem postupně opadl.

Tím spíše nevzbudilo pozornost souběžné řízení správní u téhož soudu, které proběhlo ve dnech 12., 19. a 20.května 2016, vyvoláno správní žalobou, podanou ve veřejném zájmu nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem. Nezájem je v přímém protikladu k osudovým následkům vydaných rozsudků. Soud jimi zrušil rozhodnutí ERÚ o poskytnutí licencí na provoz fotovoltaických elektráren Saša Sun a Zdeněk Sun v majetku rodinného holdingu Zemků. Zaniklo tím živnostenské oprávnění k provozování elektráren a majitelům nezbývá než elektrárny vypnout. Proti rozsudkům se mohou bránit kasačními stížnostmi jak majitelé, tak ERÚ, ale ty nemají odkladný účinek. Po šesti letech bezpečného provozu tak dochází k zastavení výroby v zařízení s pořizovací hodnotou přesahující 1 miliardu Kč.

Budou-li kasační stížnosti neúspěšné, majitelé mohou požádat znova o udělení licencí. Je prakticky jisté, že bez potíží naplní požadavky pro jejich vydání, takže je získají znova, ale s podstatnou vadou: nové licence již neposkytují výhodu subvencované ceny, takže výkupní cena bude pouze 1.000 Kč/MWh proti dosavadním 5.500 Kč. Výroba bude tak ztrátová, že majitelům nezbude, než elektrárny zrušit. Dojde ke zmarnění obrovské investice, firma patrně nebude způsobilá splácet úvěr, zkrachuje a několik tisíc dělníků se ocitne na dlažbě. Státu nastanou starosti, poněkud připomínající následky krachu OKD.

Pro pochopení toho, co se odehrálo u správního senátu Krajského soudu v Brně, je vhodné připomenout si historii případu a zasadit jej do souvislostí. Řečeno jazykem trestního práva nemůžeme přehlédnout viktimologické zavinění státu, který nejdříve pobídl investory rozmařilým nastavením cenových podmínek k investování do výstavby fotovoltaických elektráren, aby pak v listopadu r.2010 oznámil, že k 31.prosinci 2010 se jeho rozhazovačná dlaň uzavře a nadále se bude za elektřinu z FVE platit místo 12.150 Kč/MWh pouze 5.500 Kč. Velká část investorů si na financování výstavby elektráren vzala úvěr.. Splátkový kalendář úvěru stavěli na předpokládaných příjmech s vysokou subvencovanou cenou. Zásadní snížení příjmu by vyvolalo nezpůsobilost splácet úvěr. Důsledky by byly pro podnikatele smrtící: banka by jednorázově zesplatnila nesplácený úvěr a dlužící firma by se propadla do insolvence. Proto nastaly závody s časem, ztížené nepřízní počasí. Stát tedy nalákal podnikatele na návnadu vysokých příjmů, ale pak je opožděnou změnou cenových podmínek vehnal do krizové situace, za jejíž nezvládnutí nyní krutě trestá.

Všichni se hnali za zajištěním výkupní ceny 12.150 Kč/MWh a nevšimli si, že získání licence je jen jednou z podmínek jejího získání, zatímco druhou jsou dodávky do sítě ještě v r.2010.

Mezi „závodníky“ byly i obě předmětné elektrárny. Při obhlídce, vykonané pracovníky ERÚ 20. prosince 2010, se zjistilo, že na elektárnách jsou ještě drobné nedodělky. Byly skutečně nepatrné, takže již 22.prosince 2010 se mohlo uskutečnit první paralelní připojení elektráren do sítě distributora. Investoři se zavázali, že nedostatky do 27. prosince 2010 odstraní. Dožadovali se pak provedení další obhlídky. Našli podporu u tehdejšího ředitele licenčního odboru Luďka Pražáka, dnes obžalovaného ve výše zmíněné kauze „Vladimír Čimpera & spol.“. Proti názoru bývalého předsedy ERÚ Josefa Fiřta, místopředsedy Blahoslava Němečka a ředitele právního odboru Antonína Panáka si vyvzdoroval souhlas k provedení další obhlídky dne 31.prosince 2010, což byla tehdy neobvyklá vstřícnost vůči žadatelům. Sám odjel na dovolenou a provedením licenčního řízení v poslední den roku pověřil úřednici Ilonu Floriánovou, dnes nepravomocně odsouzenou ve výše zmíněné kauze, po které požadoval, aby setrvala na pracovišti do noci a vše vyřídila. V ten den vydala 17 licencí, z nichž 5 se stalo předmětem pozornosti orgánů činných v trestním řízení.

Obhlídku provedla tříčlenná skupina pracovníků ERÚ, z nichž žádný neměl odbornou kvalifikaci pro revizní činnost. Nicméně poměrem dvou hlasů k jednomu vydání licence doporučili. Kladný názor měli i různí přítomní znalci, např. vyslaní úvěrující bankou, kteří se obhlídky zúčastnili neoficielně. Při obhlídce byly zjistěny drobné závady, jež ale nebránily provozování elektrárny a nezpochybňovaly bezpečnost zařízení. Náklady na jejich odstranění odpovídají několika setinám procenta z ceny projektu. Od 1.ledna 2011 elektárny dodávaly proud do sítě a za šest let jejich provozu nedošlo na nich k úrazu, způsobenému elektrickým proudem. Na základě dobrozdání z obhlídky Ilona Florianová vydala majitelům licence pro provozování elektráren Saša Sun a Zdeněk Sun. Stalo se v pozdních večerních hodinách, takže elektrárny sice měly licenci, ale proud do sítě distributora začaly dodávat až 1.ledna 2011.

Jednou z nepominutelných podmínek, které musí splnit žadatel o licenci, je prokázání bezpečnosti zařízení elektrárny revizní zprávou. V tomto případě zaměstnanci dodavatelské firmy předložili revizní zprávy z 27. a 28.prosince 2010, vypracované stavbyvedoucím-revizním technikem Vladimírem Čimperou. Ilona Florianová je přijala bez dalšího zkoumání v dobré víře, že jsou v pořádku. Vedle toho existovaly revizní zprávy, vypracované revizním technikem Liborem Hanákem, vyhotovené sice včas, ale doručené až dodatečně, o kterých nevěděla. Až po několika měsících zjistil Antonín Panák, nadřízený Ilony Floriánové, že přijaté „Čimperovy“ revizní zprávy jsou padělky, zhotovené úpravou jeho pravých zpráv z 5. a 6. prosince 2010. Na základě tohoto zjištění podal trestní oznámení, o němž neinformoval předsedkyni ERÚ Alenu Vitáskovou při jejím nástupu.

Od Panákova trestního oznámení vede přímá cesta k brněnskému „monstrprocesu“ i k výše zmíněnému správnímu řízení soudnímu. Vývojem trestního řízení se zde nebudu zabývat, zájemce o ně odkazuji na svůj blogg.

Správní řízení se v mnoha směrech podstatně liší od řízení trestního. Je mnohem více formalistické, zcela jinak přistupuje k důkazům a pracuje s pojmem „dobrá víra“. Účastník řízení má být chráněn před účinky nesprávných rozhodnutí státu, která přijal v dobré víře za správná. Individuální dobrá víra ale ztrácí význam v případě řízení, vyvolaného nejvyšším státním zástupcem žalobou ve veřejném zájmu. V našem konkrétním případě odlišnost dokládají i rozdíly v délce řízení: zatímco v trestním řízení soud dosud nedospěl od června r.2014 k pravomocnému rozsudku, ve správním řízení k dosažení cíle stačilo pár hodin.

V oblasti správního řízení prošla kauza od udělení licencí o silvestrovské noci v r.2010 dvěma kritickými body na půdě ERÚ. Prvním bylo rozhodnutí ředitelky licenčního odboru Michaely Schneidrové z r.2012 zastavit řízení o povolení obnovy licenčních řízení, které připravili úředníci „starého“ vedení. Při rozhodování měla k disposici některé důkazy, jimiž nedisponovala Ilona Floriánová. Na jejich základě usoudila, že v obnoveném řízení by musela být bezpečnost a způsobilost elektráren ke dni 31.prosince 2010 posouzena ve prospěch ponechání licencí v platnosti. V takovém případě správní řád velí obnovu nepovolit. Její rozhodnutí vyvolalo okamžitou negativní reakci příslušníků bývalého vedení ERÚ, zejména Antonína Panáka, tehdy místopředsedy ERÚ.

Předsedkyně ERÚ Alena Vitásková nechala její rozhodnutí přezkoumat advokátní kanceláří, vybranou ve výběrovém řízení. Hodnocení bylo pro Michaelu Schneidrovou příznivé. Po zjištění, že probíhá policejní vyšetřování, Alena Vitásková jako druhostupňový orgán přesto zahájila přezkumné řízení, jehož výsledkem byla obnova licenčního řízení, která však v r. 2014 vedla k novému vydání licencí s účinností k 31.prosinci 2010. A právě toto rozhodnutí napadl nejvyšší státní zástupce žalobou ve veřejném zájmu.

Souběžně s projednáváním kauzy licencí pro dvě zmíněné fotovoltaické elektrárny v trestním a správním řízení došlo k významnému vývoji mimo působnost ERÚ, o němž veřejnost v podstatě nic neví a státní zástupci a soudy se tváří, že se nic nestalo. Od 1.ledna 2013 nastala zásadní změna ve vyplácení výkupní ceny za dodanou elektřinu. Až do té doby prováděly výplatu pověřené soukromé firmy, v našem případě Actherm a.s. Pak ale právo a povinnost přešlo na státní společnost OTE a.s., která zjistila, že fotovoltaické elektrárny Zemků sice měly licenci platnou k 31.prosinci 2010, ale elektřinu začaly dodávat až 1.ledna 2011. Neměly tedy naplněnou druhou podmínku pro vyplácení zvýhodněné ceny. Proto OTE a.s. od 1.ledna 2013 vyplácí pouze cenu podle cenového rozhodnutí z r.2011.Actherm a.s. tedy vyplácela Zemkům zvýhodněnou cenu nezákonně. Zde znova vstoupil do hry ERÚ, u něhož v této věci probíhá t.zv. sporné řízení mezi Actherm a.s. a ČEZ a.s., neboť ČEZ odmítl kompenzovat Acthermu neoprávněně vyplacené peníze. Podle prvostupňového rozhodnutí ERÚ je ČEZ v právu. Z toho ve výhledu plyne pro majitele zmíněných elektráren hrozba, že budou muset přeplatek ceny vrátit.

Vše výše uvedené je důležité pro pochopení toho, co se odehrálo v prvostupňovém správním řízení soudním. Předesílám, že Pavel Zeman při vystoupení v Otázkách Václava Moravce dne 15.května 2016 kritizoval politiky za to, že při posuzování účasti Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu při zatýkání policistů nadřazují formální stránku věci nad jejím obsahem. To je ale přístup, který je právě typický pro velkou část rozhodování státních zástupců. V daném případě elektráren Zemků se vyskytuje v krystalicky čisté podobě v úkonech státních zástupců a projevuje se výrazně také v zacházení správního senátu Krajského soudu v Brně s touto materií.

Formálnost přístupu vyniká na pozadí rozporu mezi soudním rozhodnutím a skutečným stavem elektáren: zatímco z formálně právního hlediska nebyla prokázána bezpečnost jejich zařízení a byla zpochybňována jejich dokončenost k 31.prosinci 2010, ve skutečnosti elektrárny od 1. ledna 2011 nepřetržitě fungovaly bez problémů a za šest let u nich nedošlo k úrazu elektrickým proudem. Praxe tedy ukazuje, že byly dokončené a bezpečné. Mimo to jsou dostupné fotografie, pořízené těsně před koncem roku 2010 z družice NASA a dokončenost na základě analýzy účetních dokladů exaktně prokazuje znalecký posudek společnosti Waterhouse Coopers, který nebyl jako důkaz připuštěn.

Státní zástupci a správní soud si s ERÚ a majiteli elektráren zahráli jako toreador s býkem při corridě: po celou dobu se vedly vášnivé spory o dokončenosti či nedokončenosti obou elektráren, případně o tom, zda je správné požadovat dokončenost „do posledního šroubku“, která prakticky může nastat jen zcela výjimečně. Spory o dokončenost sehrály roli mulety, na kterou se soustředila pozornost ERÚ i majitelů elektráren. Správní soud je ale elegantně obešel z boku a zaskočil je mečem rozhodnutí, že licence neměly být vydány, protože žadatelé neprokázali bezpečnost elektráren bezvadnou revizní zprávou, a to bez ohledu na stupeň dokončenosti. Soud výslovně uvádí, že nepovažuje za nutné zjišťovat, v jakém stavu (rozestavěnosti či dokončenosti) byly elektrárny k datu 31.12.2010. I kdyby se totiž prokázalo, že byly již dokončeny, nijak to neprokáže, že byly bezpečné, tj. že byly předloženy řádné revizní zprávy.

V tomto ohledu je rozhodnutí správního soudu logické: časově příslušné byly pouze padělané revizní zprávy z 27. a 28.prosince 2010.Byla zde sice také revizní zpráva revizního technika Libora Hanáka, ale ta se správnímu soudu do jeho účelové konstrukce nehodila, proto ji účelovým jednostranným vyhodnocením výpovědí autora v přípravném řízení a před soudem jako důkaz vyloučil. Odkaz obhajoby na revizní zprávy z 5. a 6. prosince 2010 kulhá na skutečnosti, že mezi jejich vydáním a licenčním řízením došlo k obhlídce z 20. prosince 2010, při které byla konstatována nedokončenost zařízení, a po ní následovaly dokončovací práce, takže uvedené zprávy nemohly popisovat stav elektráren v den vydání licencí.

Jinak si však dovolím několik laických výhrad. Přestože v úvahách soudu měla rozhodující úlohu neprůkaznost revizních zpráv a stupeň dokončenosti elektráren měl až druhotný význam, soud se jím přece jen zabýval, a to jako výchozí podmínkou pro vypracování věcně správné revizní zprávy. Přistupuje k ní jako k otázce právní, nikoli skutkové. Dovoluji si tvrdit, že právní otázku nelze úspěšně řešit na základě nesprávných skutkových zjištění a jejich účelového jednostranného vyhodnocení. Současně připomínám v této souvislosti názor Unie obhájců ve stanovisku z 1.června 2016 k ústavnímu nálezu z 19.dubna 2016, že z bezpráví nemůže povstat právo. Ke skutkovým zjištěním ale v našem případě soud přistupoval s velkorysou účelovostí v neprospěch obhajoby v takové míře, že lze hovořit až o bezpráví.

Soud např. formalisticky zanedbal působení lidského faktoru, především dobré víry, s kterou úřednice ERÚ přijala padělky z 27. a 28. prosince 2010. Nikdo se nezamýšlel nad tím, zda unavená žena po dlouhé směně, v pozdních večerních hodinách, byla v takové kondici, aby musela na první pohled odhalit padělky, zvlášť když její nadřízený je rozpoznal až o několik měsíců později.

Hodnocení lidského faktoru má vliv i na nazírání na samu skutečnost předložení padělaných revizních zpráv. Formálně za ně samozřejmě odpovídá žadatel jako právnická osoba. Není ale prokázáno a ani žalobce v trestním řízení to netvrdí, že by si investoři objednali u dodavatelské firmy padělané revizní zprávy, naopak je známo, že se jistili objednáním paralelní revizní zprávy Libora Hanáka. Přesto správní soud uplatňuje názor, že žadatelé při předložení žádostí nejednali v dobré víře, protože kdyby tomu bylo opačně, nepředložili by padělané revizní zprávy. Soud tím přímo říká, že žadatelé vědomě a účelově předložili padělky, ač k tomu není dán dokazováním žádný důvod.

Ve formálně právním pojetí správního soudu tak mají investoři být prostřednictvím soudního rozhodnutí potrestáni za nezákonné jednání zaměstnanců dodavatelské firmy, a to až tak, že mají strpět miliardovou škodu na svém majetku. Zkoumáním účasti investorů na rozhodnutí o předložení padělků se soud vůbec nezabýval. S přirozeně právním pojetím spravedlnosti nemá takové vyústění správního řízení nic společného.

Nehodlám se pouštět do podrobností, pouze konstatuji, že vyhodnocování důkazů bylo v tomto řízení vedeno ve smyslu zásady „in dubio contra reo“. V trestním řízení by postup správního senátu neobstál. Pokud soud nabízené důkazy obhajoby rovnou neodmítl, neměl pochybnosti při jejich vyhodnocení: se zjevnou, až křečovitou účelovostí v pochybnostech vždy rozhodoval v neprospěch obhajoby. Např. soudu se nehodila existence revizních zpráv Libora Hanáka z konce r.2010, proto vyslovil domněnku antedatování, pro kterou neměl důkaz, ale zejména je odmítl s tím, že revizní technik elektrárny neprohlédl. Pominul tak skutečnost, že revizní technik nafotografoval výrobní štítky kontrolovaných zařízení: kdyby neprocházel elektrárnami, fotografie by nezískal. Dodám ze subjektivní zkušenosti, že jsem byl přítomen výslechu revizního technika Libora Hanáka před soudem. Protože jsem rovněž měl podezření, že jeho zprávy byly antedatované, sledoval jsem jeho výslech bedlivě. Jsem přesvědčen, že tento svědek je věrohodný. Soud odmítl výslechy obou revizních techniků a při vyhodnocení jejich výpovědí v trestním řízení uplatnil nestydatě otevřenou libovůli.

Podstatné je, že řízení bylo vedeno na základě žaloby nejvyššího státního zástupce, podané ve veřejném zájmu. Je to mimořádný prostředek, který má nejvyšší státní zástupce používat jen v případech zvlášť závažného porušení veřejného zájmu, zejména tehdy, došlo-li k porušení práva v důsledku uplácení nebo vybočuje-li případ z obvyklosti. Správní soud není oprávněn přezkoumávat závažnost veřejného zájmu, jemuž nejvyšší státní zástupce přiznal mimořádnou závažnost. Podezírám Pavla Zemana, že závažnost věci spatřoval v potřebě posílit pozice žalobce v trestní kauze „Vladimír Čimpera & spol“, ale prokázat to nemohu. Zajímavé je ale vyhodnocení účinků, které Pavel Zeman v případě nezrušení správních rozsudků dosáhne kromě posílení postavení žalobce ve výše zmíněném „monstrprocesu“ u Krajského soudu v Brně. Stát nebude mít z odebrání licencí žádný prospěch. Pokud byla vyplacena elektrárnám v letech 2011 a 2012 neoprávněně podpora, stalo se tak nezákonným postupem společnosti Actherm a.s. K nápravě této nepřístojnosti dochází ve správním řízení, které s projednáním zmíněných žalob ani s trestním řízením nemá vůbec nic společného. Dostane-li stát zpět neoprávněně vyplacené prostředky, nebude to výsledek projednání Zemanovy žaloby. Společnosti Saša Sun s.r.o. a Zdeněk Sun s.r.o. nejspíš zastaví výrobu elektřiny. Přestanou odvádět státu daně a poplatky, související s provozem elektráren. Bude zmarněna soukromá investice přesahující částku 1 miliardy Kč. Majitelé nebudou mít prostředky na splácení úvěru a skončí v insolvenci. O práci přijde několik tisíc dělníků, z nichž aspoň část bude hledat útočiště na účet státu v ochranné sociální síti. Úspěch správní žaloby nejvyššího státního zástupce ve správním řízení bude zaplacen vlastníky a státem přímo luxusně.

Na internetových stránkách Ing. Aleny Vitáskové byl k zvukovým záznamům z vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Brně dne 22.2.2016 přidán jejich přepis: http://www.drzaholka.cz/trestni-rizeni-ks-brno/hlavni-liceni-22-2-2016-vyhlaseni-rozsudku-zvukove-zaznamy-a-jejich-prepis/

Tankový boj ve městě aneb co dokáže modernizovaný T-72

0
0

Michail Ryčagov
3. 6. 2016 Eurasia24


Na výstavě vojenské techniky KADEX-2016 v Kazachstánu představí Rusko výrazně zmodernizovaný tank T-72 vybavený celým komplexem prostředků pro vedení boje ve městech. Náměstek generálního ředitele společnosti Uralvagonzavod Vjačeslav Chalitov přiblížil speciální schopnosti modernizovaného tanku v rozhovoru zveřejněném na webu televizní stanice Zvězda.

Jedním z hlavních problémů vedení boje v podmínkách městské zástavby je nedostatečná ochrana tanku před palbou z raketových protitankových zbraní. Řešením tohoto problému je vybavení tanku celým komplexem dalších prostředků ochrany.


"Na tanku je nainstalován automatizovaný optoelektronický systém vytváření kouřové clony,“ uvedl Chalitov. Tento systém zabezpečuje indikaci a vytvoření ochranné kouřové clony v případě hrozícího použití protivníkových protitankových prostředků.

Web televizního kanálu Zvězda již v dubnu zveřejnil informaci o takových systémech. V současné době se podobné systémy využívají v komplexech aktivní ochrany obrněné techniky. Jde např. o systém Štora (Roleta), který ruší naváděcí systémy řízených střel v oblasti infračerveného pásma. Elektronické snímače systému Štora automaticky identifikují zdroj vyzařování řízené rakety a v okamžiku příletu rakety vytvoří zdánlivý cíl ve stometrové vzdálenosti od skutečného tanku nebo obrněného vozidla. Současně se v mžiku vytvoří dýmová a aerosolová clona, na kterou střela reaguje – a zasažení cíle je tak znemožněno.

Součástí doplňkového komplexu ochrany je dále modulárně uspořádaný systém dynamické ochrany, konkrétně modul dynamické ochrany instalovaný nad kryty pásů a modul chránící tankovou věž.

A další součástí komplexu je mřížová ochrana instalovaná také nad kryty pásů v oblasti motorového prostoru, v zadní části tanku a částečně i věže,“ pokračoval Chalitov.

Navíc je na tanku nainstalována rušička RP-377, chránící tank před střelami naváděnými radiosignály.

Jde vlastně o speciální (vysílací) antény blokující svým vyzařováním radiové signály nepřítele v širokém frekvenčním rozsahu. Chrání tank před všemi výbušnými prostředky řízenými rádiovým signálem, a to včetně min,“ uvedl představitel Uralvagonzavodu.

T-72 se stává silnějším

Výrazná modernizace T-72 nespočívá jen v jeho vybavení doplňkovými prostředky ochrany. Tank dostane také modernizovaný kanon 2A46-M, nově umožňující i střelbu raketami, automatické nabíjení a zbraňový stabilizátor s elektromechanickým pohonem zamíření na cíl.

Tank vybavujeme také moderním systémem řízení palby, jehož součástí je zaměřovač Sosna-U,“ doplnil Chalitov. Termozaměřovač Sosna-U byl vyvinut konstruktéry běloruského závodu Peleng, ale po dohodě je vyráběn ve Volgogradském opticko-mechanickém závodě.

Uvedený zaměřovač patří k nejlepším ve své třídě a již dávno na sebe upozornil na nejrůznějších tankových cvičeních. Je vybaven laserovým dálkoměrem a je schopen odhalit a zaměřit objekty velikosti tanku na vzdálenost 5 km.

Mimo to jsme zajistili ochranu protiletadlového kulometu. Teď je umístěn v uzavřené pancéřové věžičce instalované v místě poklopu velitele tanku. Velitel tak může střílet z pancéřované kabinky, což snižuje pravděpodobnost jeho zasažení v porovnání se střelbou, kterou dřív vedl ve stoje z nekrytého otevřeného poklopu.“

Dále Chalitov uvedl, že pro boj ve městech je na tanku nainstalováno zařízení k odstraňování závalů a barikád: „Tank opatřujeme radlicí, která umožňuje vytváření průchodů barikádami a závaly. Radlice navíc umožňuje, aby si tank sám vyhrabal okop.

Uralvagonzavod řešil také otázku modernizace a zlepšení parametrů mobility stroje. V současnosti je do tanku instalován motor V922S2 o výkonu 1000 HP s automatickou převodovkou. Tyto úpravy již nejsou úplnou novinkou – byly vyzkoušeny při modernizaci tanků T-90S.

Pásy tanku mají rovnoběžný „dezén“ – to umožňuje opatřit je v případě potřeby speciálními „návleky“ pro jízdu po asfaltu.

Podle vyjádření odborníků může být tank zajímavou možností pro všechny státy, které ho mají ve výzbroji. „Jednáme o tom, že u starých tanků, které tyto státy mají, provedeme jejich generální opravu a modernizaci tak, abychom docílili potřebné úrovně jejich schopností s ohledem na zkušenosti získané v průběhu bojů v Sýrii,“ přiblížil průběh jednání Chalitov.

Současné ozbrojené střety často probíhají v podmínkách husté městské zástavby. I v Sýrii probíhají velmi často boje o obce a střediska městského typu. Ruský tank je po modernizaci velmi dobře adaptován a chráněn právě pro podmínky bojů v takových podmínkách, odborníci proto předpokládají, že na zbrojním trhu bude žádaným artiklem.

Je však třeba upozornit, že efektivní použití tanků v podmínkách bojů ve městech je podmíněno mj. zařazením tanků do útočného oddílu, jehož součástí jsou také motostřelecké jednotky a ženisté.

Významnou pomoc v průběhu bojů ve městech může tankům poskytnout také obrněné vozidlo Terminator-2, určené pro podporu tanků. Tento stroj už také dokázal vyděsit americký tisk. Před nedávnem americký časopis The National Interest zveřejnil článek, ve kterém uvedl, že podobnou techniku nemá Západ k dispozici.

Závěrem je tedy možno uvést, že pod jednotným velením je skupina tanků T-72 modernizovaných Uralvagonzavodem, s podporou pásových obrněných vozidel Terminator a útočného motostřeleckého oddílu, schopna „vyčistit“ od nepřítele jakoukoli část města a výrazně posílit efektivitu bojových operací.


Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Katolická církev: Vy budete platit, my budeme ovládat

0
0

3.6.2016   Vaše věc

Plzeňské biskupství navrhlo některým obcím, že upustí od soudních žalob ohledně restitucí výměnou za to, že obce do svého majetku převezmou nevyužívané kostely a budou o ně pečovat. Darovací smlouvy jsou však vytvořené tak, aby mělo biskupství tyto kostely dále pod kontrolou.

Tomáš Holub, biskup plzeňského biskupství tuto nabídku vysvětluje tím, že se plzeňská diecéze potýká s nadbytkem nepoužívaných kostelů a s jejich postupným chátráním. Kostely však podle darovacích smluv obce (jde například o Janovice na Klatovsku) zas tak úplně vlastnit nebudou. Obce by totiž s tímto majetkem nesměly hospodařit tak podle svého. Nesměly by například ani rozhodovat o tom, jaké akce se v kostele budou konat a vše, co by se kostela týkalo, by muselo být předem odsouhlaseno církví.

Starosta Janovic na Klatovsku dal plzeňskému biskupství na vědomí, že za výše uvedených podmínek nejsou Janovice ochotny kostel přijmout, ale z biskupství se mu dostalo pouze mlčení.

V médiích Holub vysvětluje, že je přece pochopitelné, že církev chce, aby kostely zůstaly kostely. „Když to řeknu otevřeně, raději ať kostel spadne, než by měla symbolika vztahu člověka s Bohem z té obce zmizet,“ uvedl k tomu Holub.

Je zkrátka vidět, že ani dar není od katolické církve zadarmo. Respektive jde o to, že katolická církev se pod rouškou daru rozhodla obce vydírat a v podstatě říká: Buď vám v restitučních soudních sporech sebereme pozemky, nebo se vy za své peníze budete podle našeho uvážení starat o naše kostely. Krásné užití křesťanské morálky v praxi…

Bez nadsázky: Den, kterého se Einstein tak obával, je pomalu tady...

Sýrie: Su-35 VKS RF pod palbou teroristů, vycvičených CIA (video)

0
0

3. 6. 2016     zdroj
Bojovníci "CIAské" 13. divize SSA zveřejnili video, na němž se snaží sestřelit stíhačku Su-35 VKS RF. Na videu se bojovníci, jak se zdá, pokoušeli předvést veškeré své hrdinství od přípravy starého velkorážního kulometu ke střelbě až po palbu. Jako obvykle nemohou "umírnění" pochopit, že s použitím protiletadlového kulometu není možné sestřelit moderní letadla, která létají ve vysokých nadmořských výškách.


Později islamisté "Dzhebhat en-Nusra" oznámili, že na jejich stranu přešli syrští bojovníci "13. divize", které v Turecku školili američtí vojáci. Podle "nusrovců" to "povstalci" udělali hned po 13. divize "Svobodné syrské armády" je známá tím, že je připravována a vyzbrojována CIA.

Právě s bojovníky "13. divize SSA" je spojen nedávný skandál, týkající se fiaska při výcviku bojovníků syrské opozice, kdy americké ministerstvo obrany zveřejnilo informace, že "povstalci", vycvičení americkými instruktory, předali své vybavení teroristům "Dzhebhat en-Nusra" výměnou za možnost bezpečného průchodu překročení hranice a předali zástupcům teroristické skupiny všechny své zbraně. 



Na konci minulého roku podplukovník Ahmed Saud, velitel "13. divize SSA", řekl: "Obdrželi jsme v poslední době větší počet amerických raket TOW. S protitankovými raketami TOW zničíme Rusy a nepřipustíme, aby dosáhli svých cílů. V posledních dnech jsme dostali velké množství těchto raket."



Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Proč nepodepsat TTIP a nepřijmout euro

0
0
Václav Umlauf
4. 6. 2016   E-republika
 

Mezinárodně uznaná studie o konkurenceschopnosti potvrzuje trvalý úpadek USA a EU-zemí propojených eurem.

Mezinárodní institut pro rozvoj managementu (IMD) je známý ústav pro ekonomické analýzy v Lausanne ve Švýcarsku a vznikl sloučením různých institutů v 1990. Dnes je to nezávislá vysoká škola, kde pracuje 60 profesorů na plný úvazek. Klíčová je každoroční studie o schopnosti konkurence. Nedávno vyšlo další číslo klíčové ročenky IMD World Competitiveness Yearbook za rok 2016. Podívejme se na obrázek prvních 10 zemí. Celkové pořadí celkem 61 vyhodnocených zemí najdete kliknutím na horní odkaz.




Podívejme se stručně na význam této mezinárodně uznávané studie, protože má mnoho co říci do naší současné politiky. Za prvé: jasný a trvalý úpadek USA. Jsou překvapivě až na třetím místě, první je Hongkong, a skrze něj i Čína. Protože Čína už předstihla USA v celkové průmyslové výrobě tak to znamená, že USA nejsou schopny této zajímavé dvoj-zemi v současném stavu ekonomicky konkurovat. Proto musí vyhlásit studenou válku i Číně, nejen Rusku. Pro nás to znamená, že podpis smlouvy TTIP bude proveden s globálním lúzerem, který bude potřebovat kolonie všechno druhu, aby alespoň na chvíli mohl vzdorovat rusko-čínské spolupráci a bloku zemí BRICS. Možná by bylo dobré vzít rozum do hrsti, ale to naštěstí udělal prezident Zeman. Klíčový článek k tomuto trendu jsme publikovali již v roce 2014 pod názvem Technologické zaostávání aneb Důvod válek vedených Západem.

Za druhé. Evropské země mimo EU a mimo euro jsou na tom statisticky významně lépe než členské státy EU a euro. Porovnání 2016 ukazuje, že mezi 10 nejvíce konkurenceschopných ekonomik na světě obsahuje 6 evropských zemí. Dvě z nich nejsou členy EU (Norsko a Švýcarsko) a další dvě nejsou členy eura (Švédsko a Dánsko). V následné dvacítce jsou to celkem 3 země mimo euro (Švédko, Dánsko, Velká Británie). V top 20 žebříčku je pouze 8 z 26 členských států EU. To znamená, že vstup do eura negarantuje postup na žebříčku konkurenceschopnosti.

Za třetí. Všechny země jižní EU a bývalých východní zemí figurují až ve druhé polovině a jejich postavení se nijak nezlepšuje. Důvod je jednoduchý: zavedení eura. Na euro udělané podle německého standardu tyto země nemají, a pokud bude tato linie pokračovat, dopadnou jako Řecko.

Navíc je zajímavé, že nejúspěšnější země jsou malé a výkonné. Asi nejsou montovnami pro Německo za minimální mzdu, ale dělají něco jiného. Možná by stálo za to, abychom se nad touto tabulkou trochu zamysleli.



Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč. Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!



Související články:
Česko pomáhá v OSN postavit korporace nad lidská práva
Smlouva TPP ničí Salvádor
Smlouva TTIP: korporátní revoluce, která požere své děti
Smlouva TTIP jako příklad toxického spiknutí korporací
Obamova návštěva v Asii: TPP jde k ledu
Karty rozdány. Stejně jako ve 20. století
Dnešní křižovatka a „švédské stoly“ …
Vědomě placené daně a skryté výpalné (II. část)
Irsko se stalo kolonií mezinárodní bankovní mafie
Jak Draghi vytáhl z klobouku záchranného králíka

Raiffeisenbank zavádí v ČR záporné úrokové sazby

0
0
4. 6. 2016  Outsidermedia
 … sice tomu říká „poplatek“, ale je to poplatek ve výši 1 % p. a. z následujících vkladů podnikatelů a právnických osob:



  • nad 1 mil. CHF
  • nad 3 mil. DKK
  • nad 3 mil. SEK
  • nad 100 mil. JPY
  • nad 1 mil. EUR (týká se „finančních“ zákazníků – banky, investiční společnosti, pojišťovny…)
  • nad 100 mil. Kč je „pouhých“ -0,5% (týká se „finančních“ zákazníků – banky, investiční společnosti, pojišťovny…)
Otázkou je, kdy začne limity pro záporné úroky snižovat a kdy se v tichosti přidají další banky.

P. S.: Je to z ceníku, který mi přišel od nich mailem koncem minulého týdne.
Zdroj: http://proinvestory.cz/

Politolog: Spojené státy podrazily Německo ve věci uznání genocidy Arménů

0
0
4.6.2016   Outsidermedia

Dnes (2.6.2016) přijali poslanci Bundestagu rezoluci, která uznává zločiny Osmanské říše proti Arménům v roce 2015 za genocidu. Rezoluci schválila většina poslanců.


Doslova za hodinu po zveřejnění výsledků odvolala Ankara svého velvyslance v Berlíně ke konzultacím a předseda turecké vlády oznámil, že jeho země rozhodnutí Bundestagu v otázce genocidy Arménů neuznává. Odvolal se na to, že téma je pro historiky sporné. Jaké budou důsledky hlasování pro další vztahy Německa a Turecka?

S webem Pravda.ru o tom pohovořil předseda Islámského výboru, politolog Hejdar Jemal (Gajdar Džemal). Podle něho byl tento krok ze strany Německa zcela nepromyšlený. Řekl: „Turecko má možnost udělat Němcům velké problémy, protože dnes už nezávisí do značné míry ekonomika Turecka na Německu. Nyní v mnohém závisí ekonomika Německa na Turecku.“

Zde je vhodné upozornit, že nejen ekonomika Německa v mnohém závisí na exportu do Turecka. Není od věci říci, že celá Evropa závisí na Tureckem kontrolovaném přílivu běženců.

Politolog uvedl: „Přijetí této rezoluce bylo učiněno pod tlakem Američanů. Přesto samy Spojené státy takové rozhodnutí nepřijaly, na to jsou příliš chytré. Vláda Spojených států ví, že zostření vztahů v takové úrovni může vést k tomu, že se Turecko sebere a odejde z NATO. Oni však přitom podněcují k takovému rozhodnutí svého vazala (Německo), který prakticky nemá reálnou suverenitu. Nic dobrého z toho pro Německo nekouká.“

Avšak Hejdar Jemal (Gajdar Džemal) připustil i mírnější variantu vývoje událostí: „Německo není tou zemí, která může učinit nějaký dojem na Turky. Myslím, že Turecko si bez povšimnutí odplivne. Nakonec z toho Turecku není ani horko ani zima.“

Pozn. překl.: Gejdar Džemal (na horní fotografii) je ruský islámský veřejný činitel. Předseda Islámského výboru Ruska, spolupředseda a člen porezídia Celoruského veřejného hnutí Ruské islámské dědictví, stálý člen Organizace Islámsko-arabská národní konference, jeden z iniciátorů vytvoření a člen koordinačního výboru Levé fronty v Rusku, poslanec Národního shromáždění RF. Účastnil se Pochodů nespokojených (ruská opozice – Kasjanov, Kasparov). Zdroj: Wikipedie

Převzato z Pravda.ru
Překlad: zajoch

Pan prezident se nám rozjel

0
0

Jiří Paroubek
4.6.2016  Vaše věc
 

Na setkání s občany v Jihočeském kraji M. Zeman opět perlil. Jeho názory na církevní restituce jsou jistě zcela správné, ale možná, že by je měl tu a tam při přátelských setkáních, které s ním má, sdělovat také svému sousedovi na Hradčanech, D. Dukovi, arcibiskupu pražskému.

Apetit katolické církve a jejích řádů je neuvěřitelný a, jak správně připomenul M. Zeman, už v roce 1991 se (M. Zeman neřekl jeho jméno, takže ho doplníme my) zvěčnělý kardinál Tomášek vyjádřil takto: „ Toto je poslední nárok, který církve vznášejí.“ To pronesl v okamžiku, kdy Federální shromáždění schválilo převedení desítek budov a pozemků z majetku státu zpět do majetku katolické církve a jejích řádů. Ta konečná se ale evidentně nekonala a D. Dukovi by měl někdo slova kardinála Tomáška připomenout… A možná by to měl být právě prezident Zeman.

Druhý výrok pana prezidenta už tak podařený nebyl. Pan prezident by podle svých slov nejraději zrušil šumavský národní park, s tím že mladí lidé prý odcházejí z Šumavy jinam.

Existence Národního parku Šumava by však přece mohla dát, pokud by tomu stát pomohl, velmi slušnou existenci stovkám lidí v nejrůznějších věkových skupinách a v nejrůznější kvalifikační struktuře.

Zrušení národního parku by pochopitelně znamenalo rozprodej pozemků, komercializaci nádherné přírody na Šumavě a její praktické zničení. Představme si to tak, že by se zde nově objevily desítky objektů postavených nejrůznějšími zbohatlíky, podobné těm, které na Šumavě vybudoval bývalý uhlobaron Bakala.

Je otázkou, co Šumavě právě Bakala přinesl. Respektive co jí přineslo to, že zde vybudoval sídlo o půdorysu třicet na čtyřicet metrů (a na výšku sedm metrů), kam bývalý uhlobaron s rodinou přijíždí jednou za pár týdnů, možná z Prahy možná od Ženevského jezera, kde má další sídlo.

Nevím jak kdo, ale já bych dal přednost tomu, aby se právě na české Šumavě podařilo vytvořit jedinečnou přírodní rezervaci, ojedinělou na evropském území, mezi Pyrenejemi a Uralem. Pohled M. Zemana na šumavský park je pohledem člověka 19. století. Je to smutné.

Konec amerického impéria

0
0
Chas W. Freeman
4.6.2016 Zvědavec

Chci zde mluvit o konci americké Říše. Ale předtím chci poznamenat, že jednou z našich nejkouzelnějších charakteristik coby Američanů je naše amnézie. Tedy to, že jsme velmi dobří v zapomínání toho, co jsme udělali a kde jsme to udělali.


Vybavil se mi jeden maník – někdo zhruba v mém věku – který seděl v obýváku a popíjel tam s přáteli, zatímco jeho žena připravovala večeři.

Řekl svému příteli: „Víš, minulý týden jsme zašli do opravdu skvělé restaurace. Líbila by se ti. Skvělá atmosféra. Vynikající jídlo. Výborná obsluha.“

„Jak se jmenuje,“ zeptal se přítel.

Podrbal se na hlavě. „Ach, hm. Jak se říká těm červeným kytkám, které dáváš ženám, jež miluješ?“

Jeho přítel zaváhal. „Růže?“

„Správně. Um, hele, Růžo! Jak se jmenovala ta restaurace, kde jsme byli minulý týden?“

Američané rádi zapomínají, že jsme měli říši nebo tvrdí, že pokud ano, tak jsme ji nikdy ve skutečnosti nechtěli. Ale řízení osudu z nás udělalo imperiální mocnost. Dovedla nás mimo břehy kontinentu, kterého jsme se zmocnili a vzali ho domorodcům a mexickým vlastníkům. Monroeova doktrína prohlásila západní polokouli za americkou sféru vlivu. Ale americká Říše se nikdy neomezovala jen na tento prostor.

V r. 1854 Spojené státy poslaly námořní pěchotu do Číny a Japonska, kde si vynutily naše první „smluvní“ přístavy. Podobně jako Guantanamo to byla místa v cizích zemích, kde vládlo naše právo, ne jejich, ať se jim to líbilo, nebo ne. Rovněž v r. 1854 americké dělové čluny začaly hlídkovat ve Žluté řece (hlavní tepně Číny), což byla praxe, která skončila až v r. 1941, kdy Japonsko, stejně jako Číňané, po nás šlo.

V r. 1893 zorganizovaly Spojené státy změnu režimu na Havaji. V r. 1898 jsme tyto ostrovy přímo anektovali. V témže roce jsme pomohli Kubě získat nezávislost na Španělsku, zatímco jsme zkonfiskovali zbývající državy španělského impéria v Asii a Amerikách. Guam, Filipíny a Portoriko. Na počátku r. 1897 americké námořnictvo bojovalo o Samou s Německem. V r. 1899 jsme zabrali východní ostrovy Samoi a zřídili jsme v Pago Pago námořní základnu.

Od r. 1899 do r. 1902 Američané zabili podle odhadů nejméně 200.000 Filipínců, kteří se pokusili získat nezávislost pro svoji zemi. V r. 1903 jsme donutili Kubu postoupit nám základnu v Guantanamo a odtrhli jsme Panamu od Kolumbie. V pozdějších letech jsme okupovali Nikaraguu, Dominikánskou republiku, části Mexika a Haiti.

Nestoudné budování americké Říše tímto způsobem skončilo s druhou světovou válkou, kdy bylo nahrazeno soubojem mezi námi a těmi v naší sféře vlivu na jedné straně, a Sovětským svazem a zeměmi v jeho sféře vlivu na straně druhé. Ale antipatie, které naše předešlé budování Říše vytvořilo, zůstaly silné. Hrály významnou roli v rozhodnutí Kuby požádat o sovětskou ochranu po své revoluci v r. 1959. Inspirovaly sandinistické hnutí v Nikaragui. (Augusto César Sandino, po kterém je hnutí pojmenováno, byl charismatický vůdce odboje vůči americké okupaci Nikaragui v letech 1922-1934). V r. 1991, jakmile studená válka skončila, Filipíny zrušily americké základny a vyhnaly americké síly ze svého území.

Sféry vlivu jsou jemnější formou nadvlády, než říše jako takové. Podrobují jiné státy velké mocnosti neformálně, bez nutnosti smluv či dohod. Ve studené válce jsme vládli kurníku ve sféře vlivu zvané „svobodný svět“ – svobodný pouze ve smyslu, že do něj patřily všechny země mimo konkurenční sovětskou sféru vlivu, ať již demokratické či spojenecké ve vztahu k USA, nebo ne. S koncem studené války jsme začlenili většinu bývalé sovětské sféry vlivu do své, protlačili jsme samozvanou zodpovědnost za řízení všeho v ní až po hranice Ruska a Číny. Neochota Ruska akceptovat, že vše mimo jeho území je naše, je hlavní příčinou krizí v Gruzii a na Ukrajině. Neochota Číny podvolit se permanentní americké nadvládě v jejích blízkých mořích je důvodem současného napětí v Jihočínském moři.

Názor, že naše sféra vlivu je globální, vyjma pár zón bez přístupu v Rusku a Číně, je nyní tak hluboce zakořeněn v americké psýché, že naši politici si myslí, že je zcela přirozené činit řadu dalekosáhlých výroků, jako tyto:

1) Svět zoufale touží po tom, aby jej Američané vedli tím, že budou tvořit pravidla, regulovat globální veřejné statky, dělat světového policajta a likvidovat „zlé hochy“ všude, jakýmikoliv prostředky, které náš prezident považuje za nejvhodnější.

2) Amerika ztrácí vliv, když neposílá více vojáků na více míst.

3) Spojené státy jsou nepostradatelným rozhodcem toho, co by světové mezinárodní finanční instituce měly dělat a jak by to měly dělat.

4) I když se mění, tak americké hodnoty vždy představují univerzální normy, od kterých se ostatní kultury odchylují ke své škodě. Takže rouhavost, svatokrádež a rouhání – kdy toto vše bylo před ne tak dlouhou dobou pro Američany předmětem nenávisti – jsou nyní základními lidskými právy, na kterých se trvá mezinárodně. Stejně tak shovívavost k homosexualitě, popírání změny klimatu, prodej GMO potravin a konzumace alkoholu.

A tak dále.

Tato americká domýšlivost je, samozřejmě, sebeklam. O to více je to nepřesvědčivé pro cizince, protože všichni mohou vidět, že Amerika je nyní ve schizofrenním zmatku – schopna začít střílet na domnělé nepřátele, ale trpící šalbou, pomatená a vnitřně rozdělená do té míry, že je v politické paralýze. Probíhající „vyčleňování“ je národním rozhodnutím nečinit rozhodnutí o národních prioritách, nebo o tom jak za ně zaplatit. Kongres se na tuto činnost vykašlal a nechal rozhodnutí o válkách a míru na prezidentovi a předal ekonomickou politiku Fedu, kterému nyní došly možnosti. Téměř polovina našich senátorů má čas psát nepřátelům Ameriky v Teheránu, aby se distancovali od autority prezidenta, který nás má zastupovat na mezinárodní scéně, jak předepisuje ústava a zákony. Ale nemají čas na posuzování smluv, osob jmenovaných do veřejných funkcí, nebo návrhů rozpočtů. Politici, kteří dlouho tvrdili, že „Washington je vyřízený“, se, zdá se, hrdě chlubí, že ho konečně vyřídili. Kampaň prezidentských voleb 2016 poskytuje průběžné důkazy, že Spojené státy v současné době trpí politickým ekvivalentem nervového zhroucení.

Kongres může stávkovat proti zbytku vlády, ale naši vojáci, námořníci, piloti a námořní pěchota nadále tvrdě pracují. Od přelomu století měli napilno v bojích v nerozvážných válkách – z nichž všechny prohráli nebo prohrávají. Jejich hlavním úspěchem v řadě intervencí v muslimském světě bylo, že demonstrovali, že použití síly není odpovědí na velmi mnoho problémů, ale že existuje jen pár problémů, které nemůže zhoršit. Naše opakovaná neschopnost vyhrát a ukončit naše války poškodila naši prestiž u našich spojenců, jakož i nepřátel. Přesto, kdy se Kongres nadále zříká své zákonné zodpovědnosti a veřejnost se bouří proti bordelu ve Washingtonu, americké globální vůdcovství není příliš vidět, vyjma na bojišti, kde jeho výsledky nejsou nijak působivé.

Zahraniční politika postrádající diplomacii vyhodí do vzduchu spoustu věcí, aby měly televizní zprávy o čem mluvit, ale přináší teroristický zpětný ráz a je to drahé. Existuje přímé příčinné spojení mezi evropskými a americkými intervencemi na Středním východě a bombovými atentáty v Bostonu, Paříži a Bruselu, jakož i záplavou uprchlíků nyní mořící Evropu. A v tomto století jsme již vynaložili přes 6 bilionů dolarů a budoucích finančních závazků na války, které toho příliš nedosahují, pokud vůbec něčeho, a jen pěstují protiamerické teroristy s globálním dosahem.

Půjčili jsme si peníze, abychom mohli vést tyto vojenské aktivity v zahraničí, na úkor investování doma. Takže mimo neskutečného navyšování našeho státního dluhu se můžeme pochlubit i klesající životní úrovní pro všechny, vyjma „1%“., zmenšující se střední třídou, rostoucím strachem z terorismu, rozkládající se infrastrukturou, neřešenými lesními požáry a nahlodáváním občanských svobod. Přesto, s pozoruhodnou výjimkou Bernie Sanderse, každý hlavní stranický kandidát na prezidenta slibuje nejen, že se bude v politice, která tento bordel přinesla, pokračovat, ale že bude posílena.

Není divu, že jak američtí spojenci, tak nepřátelé nyní považují Spojené státy za nejnevyzpytatelnější a nejnepředvídatelnější prvek současného světové neřádu. Nemůžete si uchovat respekt ani občanů, ani cizinců, když se odmítáte poučit ze zkušeností. Nemůžete vést, když nikdo, včetně vás, neví, co chcete nebo proč. Nemůžete mít respekt spojenců a ti vás nebudou následovat, jako v případě Iráku, když trváte na tom, aby se k vám připojili v rámci zjevného útoku na základně zfalšovaných výzvědných informací. Nemůžete si zachovat loajalitu chráněnců a partnerů, když je opustíte, když jsou v potížích, jak jsme to udělali s egyptským Husni Mubarakem. Nemůžete nadále ovládat globální finanční systém, když, jako v případě MMF a Světové banky, nedodržujete slib je reformovat a financovat.

A nemůžete očekávat, že toho dosáhnete příliš zahajováním válek a pak žádáním našich vojenských velitelů, aby zjistili, jaké by měly být jejich cíle, a co by mohlo představovat dostatečný úspěch, aby bylo možné uzavřít mír. Ale právě to jsme dělali. Naši generálové a admirálové byli dlouho učeni, že jsou tu od prosazování politiky, ne od její tvorby. Ale co když je civilní vedení bezradné nebo oklamané? Co když neexistuje žádný schůdný politický cíl vojenských akcí?

Šli jsme do Afghánistánu, abychom dopadli pachatele 9/11 a potrestali režim Talibanu, který je ukrýval. Udělali jsme to, ale my tam stále jsme. Proč? Protože můžeme? Abychom prosazovali vzdělání dívek? Proti islámské vládě? Abychom chránili dodávky heroinu do světa? Nikdo nedokáže poskytnout jasnou odpověď.

Šli jsme do Iráku, abychom zajistili, aby zbraně hromadného ničení, které neexistovaly, nepadly do rukou teroristů, kteří neexistovali, dokud je náš příchod nevytvořil. Pořád tam jsme. Proč? Aby se zajistila vláda šíitské většiny v Iráku? Aby se zabezpečil Irák před íránským vlivem? Aby se rozdělil Irák mezi Kurdy, sunity a šíitské Araby? Aby se chránil přístup Číny k irácké ropě? Aby se bojovalo s teroristy, které naše přítomnost vytváří? Nebo co? Nikdo nedokáže poskytnout jasnou odpověď.

Uprostřed toho neomluvitelného zmatku náš Kongres nyní běžně žádá bojové velitele, aby přicházeli s politickými doporučeními nezávislými na těch, se kterými přišel jejich civilní vrchní velitel nebo ministr zahraničí. Naši generálové nejen poskytují takovéto rady; otevřeně obhajují akce na místech jako Ukrajina a Jihočínské moře, které podkopávají vedení Bílého domu, zatímco usmiřují jestřáby v Kongresu. Musíme k tomu přidat rozklad civilního řízení armády a prodlužování seznamu ústavních krizí, které náš imperiální avanturismus vytvořil. V zemi zmatených civilistů nabízí armáda proveditelné přístupy a disciplínu, která je relativně přitažlivá. Ale americký militarismus má nyní dobře doloženou historii neschopnosti přinést cokoliv, vyjma eskalování násilí a dluhu.

To mne přivádí ke zdrojům civilní nekompetentnosti. Jak nedávno řekl prezident Obama, existuje scénář Washingtonu, který diktuje vojenskou akci jako první reakci na mezinárodní výzvy. Takovouto hru jsme hráli – a prohráli – po celém světě. Příčina našich neštěstí je domácí, nikoliv zahraniční. A je strukturální, nikoliv důsledkem akcí strany u moci nebo toho, kdo je v Oválné pracovně. Vývoj osazenstva Rady národní bezpečnosti pomáhá pochopit proč.

Rada národní bezpečnosti
(NSC) je vládní těleso zřízené v r. 1947, kdy začala studená válka, k probírání a koordinování politiky řízené prezidentem. Původně neměla žádné zaměstnance nebo politickou roli nezávislou na vládě. Osazenstvo moderní NSC začalo za Kennedyho. Ten chtěl, aby mu pár asistentů pomohlo řídit praktickou aktivistickou zahraniční politiku. Zatím dobré. Ale osazenstvo, které zřídil, se během desítek let rozrostlo, aby nahradilo vládu stojící v centru rozhodování Washingtonu o zahraničních záležitostech. A, jak se to vyvíjelo, stalo se jejich hlavním úkolem zajistit, aby zahraniční vztahy nedostaly prezidenta ve Washingtonu do problémů.

Původní osazenstvo Kennedyho NSC čítalo šest lidí, z nichž někteří, jako McGeorge Bundy a Walt Rostow, dosáhli hanby jako autoři vietnamské války. O dvacet let později, když se úřadu ujal Ronald Reagan, se osazenstvo NSC rozrostlo na asi 50 lidí. V době, kdy se prezidentem v r. 2009 stal Barack Obama, čítalo asi 370 lidí, plus dalších 230 lidí mimo seznam a s dočasnou funkcí, což je celkem asi 600 lidí. Toto nafukování neustalo. Pokud někdo ví, kolik lidí nyní tvoří NSC, tak o tom nemluví. Osazenstvo NSC, stejně jako ministerstvo obrany, neprodělalo nikdy audit.

To, co kdysi bývalo osobním štábem prezidenta, se od té doby stalo nezávislou agenturou, jejíž oficiální a dočasní zaměstnanci dublují odborné posudky ministerstev výkonné složky vlády. To zbavuje prezidenta potřeby používat vhledy, zdroje a kontrolní mechanismus vlády jako celku, zatímco umožňuje centralizaci moci v Bílém domě. Osazenstvo NSC dosáhlo kritické masy. Stalo se byrokracií, jejíž úředníci se starají především o vlastní prosazení, a ne o služby civilnímu sektoru, armádě, zahraničním věcem nebo tajným službám. Zaměřují se na ochranu nebo posilování domácí politické pověsti prezidenta tím, že ořezávají zahraniční politiku na parametry washingtonské bubliny. Výsledky v zahraničí jsou důležité především v rozsahu, v jakém slouží tomuto cíli.

Od poradce národní bezpečnosti dolů není osazenstvo NSC potvrzováno senátem. Jsou imunní vůči kongresovému či veřejnému dohledu, na základě výkonného privilegia. Současní ministři vlády – obzvláště ministři obrany – si konzistentně stěžovali, že členové NSC již nekoordinují a nesledují formulování politiky a její realizaci, ale snaží se politiku řídit a provádět funkce diplomatické a vojenské politiky sami. Takže ministerstva pak po nich musí uklízet a krýt je při slyšeních v Kongresu. Pamatujete na Olivera Northa, fiasko Iran Contra a graf tvaru klíče? Tato epizoda naznačovala, že se řízení naši zahraniční politiky zmocnili Keystonští policajti. Byl to záblesk budoucnosti, která nyní dorazila.

Na velikosti a číslech záleží. Mimo jiného podporují nadměrnou specializaci. To vytváří to, čemu Číňané říkají fenomén „jung di zhi wa“ – úzký pohled žáby na dně studny. Žába hledí nahoru a vidí malý světelný kruh, který si představuje jako celý vesmír mimo její místo výskytu. NSC má nyní spoustu lidí, takže jsou tam stovky žab ve stovkách studní, kdy každá vyhodnocuje co se děje ve světě na základě té trochy reality, kterou vnímá. Neexistuje žádný účinný proces, který by vytvářel synergii z komplexních hodnotících trendů, událostí a jejich příčin.

Tato rozhodovací struktura činí strategické úvahy téměř nemožnými. Akorát to zaručuje, že reakce na jakýkoliv stimul bude úzce taktická. Směruje vládnutí na cvrkot ve Washingtonu, ne na to, co je důležité pro dlouhodobé blaho Spojených států. A znamená to, že se rozhoduje hlavně podle dopadu rozhodnutí na domácí scéně, nikoliv v zahraničí. Ne náhodou tento systém také odstraňuje zahraniční politiku z dohledu Kongresu, který ústava předepisuje. To pak zhoršuje nevraživost mezi výkonnou a zákonodárnou složkou federální vlády.

Mnoha způsoby připomíná nyní osazenstvo NSC ústrojí planetária. Točí se sem a tam, k těm v jeho sféře, a zdá se, že nebesa se pohybují spolu. Ale je to zařízení, které promítá iluze. V rámci jeho horizontu událostí je vše pohodlně předvídatelné. Mimo něj – kdo ví? – tam může zuřit třeba hurikán. To je systém, který vytváří a realizuje zahraniční politiku napasovanou na báchorky Washingtonu, ale odtrhává ji od vnější reality, často až do rozsahu bludu, jak ilustrují katastrofy Ameriky v Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii. A tento systém nikdy nepřipouští chyby. To by znamenalo politický trapas, i když by to mohlo být poučné.

U řízení vlády jsme sešli neskutečně z cesty, nemluvě o neformální říši projevující se jako sféra vlivu. V případě, že jste si nepovšimli, není efektivní u žádného úkolu. Doma Američané cítí, že byli zredukováni na sbor v řecké tragédii. Vidí slepou sebedestruktivitu toho, co herci na politické scéně dělají, a mohou nad tím hlasitě bědovat. Ale nemohou hercům zabránit vést je do zániku.

V zahraničí to naši spojenci sledují a jsou tím sklíčeni. Naše loutkové státy a partneři jsou zděšeni. Naši nepřátelé jsou zaražení. A náš vliv slábne.

Ať je medicína na naši blbou náladu a pochyby cizinců jakákoliv, není jí utrácení více peněz za ozbrojené síly, vršení dalších dluhů díky vojenskému keynesiánství, nebo předstírání, že svět po nás touží, abychom za něj činili všechna rozhodnutí, nebo abychom byli jeho policajtem. Ale právě po tomto naši politici nyní volají, jako po léčbě. Když se udělá to, co navrhují, nesníží to hrozbu cizího útoku, ani to neobnoví domácí klid, který zpětný ráz terorismu narušil. Neopraví to naše rozbité silnice, vratké mosty, nebo chabý vzdělávací systém. Neprovede to reindustrializaci Ameriky, ani to nezmodernizuje naši infrastrukturu. Neumožní nám to vypořádat se s geo-ekonomickou výzvou Číny, účinně konkurovat ruské diplomacii, nebo zastavit metastáze islámského fanatismu. A neodstraní to ztrátu mezinárodní důvěryhodnosti, kterou přitroublá a špatně prováděná politika pohřbila. Příčina této ztráty není ve slabosti amerických ozbrojených sil.

Američané nezískají opět svůj klid a respekt našich spojenců, přátel a nepřátel v zahraničí, dokud neuznáme jejich zájmy a úhel pohledu, stejně jako náš, nepřestaneme je poučovat o tom, co potřebují, a nesoustředíme se na nápravu bince, který jsme vytvořili zde doma. Existuje dlouhý seznam sebedestruktivního chování, které je třeba napravit, a stejně dlouhý seznam toho, co musíme udělat. Američané potřebují zaměřit se na dání si věcí do kupy doma a na znovuobjevení diplomacie jako alternativy použití síly.

Jak prezident, tak Kongres dnes porušují ústavu čím dál více. V našem systému peníze rozhodují do té míry, že Nejvyšší soud to uznal. Naši politici jsou připraveni prodávat se jako prostitutky jak u domácích, tak zahraničních záležitostí.

Politický dialog zastupuje zvláštní zájmy, necivilní, neinformované a bezvýchodné. Americké politické kampaně jsou nekonečné, hrubé a plné vědomě podvodné reklamy. Ukazujeme světu, jak velké republiky a říše umírají, ne jak činí rozumná rozhodnutí nebo brání sféru vlivu.

Sféry vlivu znamenají zodpovědnost pro ty, kteří je řídí, ale ne nezbytně pro země, které začleňují. Vezměte si například Filipíny. V bezpečí americké sféry se neobtěžovaly vytvořit námořnictvo nebo letectvo, když náhle – v polovině 70. let – si nárokovaly vlastnictví ostrovů, na které si dlouho činila nároky Čína v blízkém Jihočínském moři, a obsadily je, Čína zareagovala opožděně. Filipíny stále nemají žádné námořnictvo, ani letectvo, které by stálo za řeč. Nyní chtějí, aby se Spojené státy vrátily s dostatečnou silou, aby bránily jejich nároky proti Číně. Vojenské konfrontace jsou naše! Takže je poslušně provádíme.

Být chtěn dělá dobře. Ale jinak co z toho máme? Možnou válku Ameriky s Čínou? Dokonce i kdyby taková válka byla moudrá, kdo by s námi šel do války proti Číně kvůli nárokům Filipín na bezcenné písečné duny, skály a útesy? Zcela jistě by bylo lepší prosazovat diplomatické řešení sporných nároků, než pomáhat urychlit vojenskou konfrontaci.

Konflikty v Jihočínském moři jsou především o ovládnutí teritoria – suverenity nad ostrůvky a skalisky, která znamenají právo na přiléhající moře a mořské dno. Naše spory s Čínou jsou často americkými představiteli popisovány jako spor o „svobodu plavby“. Pokud tím myslí zajištění volné plavby komerčních lodí touto oblastí, je to výzva zcela domnělá. Tento typ svobody plavby tam nebyl nikdy ohrožen nebo narušen. Není irelevantní, že největší zájem tam má Čína. Jihočínským mořem proplouvá do a z čínských přístavů spousta zboží na čínských lodích.

Ale my svobodou plavby myslíme právo amerického námořnictva nadále jednostranně dohlížet na prostý lid v Asii, jak tomu bylo po sedmdesát let, a právo našeho námořnictva číhat na 12 mílové hranici a připravovat se a nacvičovat její překročení, v případě konfliktu Číny s Taiwanem, nebo v případě nějaké jiné války. Není překvapivé, že měli Číňané námitky v obou záležitostech, stejně jako bychom je měli my, kdyby se námořnictvo Čínské lidově-osvobozenecké armády pokoušelo dělat totéž dvanáct mil od Block Island, či dvanáct mil od Pearl Harboru, Norfolku nebo San Diega.

Tvrdošíjně na tom trváme, nejen proto, že Čína je nyní zvoleným nepřítelem našich vojenských plánovačů a zbrojního průmyslu, ale protože jsme odhodláni pokračovat v naší jednostranné nadvládě světovým mořím. Ale taková nadvláda neodráží současnou rovnováhu moci, nemluvě o budoucí rovnováze. Jednostranná nadvláda je možností, které vypršel čas. Nyní je potřeba obrat k partnerství.

Součástí toho by mohlo být i budování rámce pro sdílení zátěže zajišťování svobody plavby s Čínou, Japonskem, Evropskou unií a dalšími velkými ekonomickými mocnostmi, které se obávají jejího narušení. Jako země s největším světovým obchodním obratem, která brzy předežene Řecko a Japonsko u počtu nákladní lodní tonáže, má Čína větší zájem na pokračování ničím neomezovaného mezinárodního obchodu, než jakákoliv jiná země. Proč tohoto zájmu nevyužít ve prospěch světa a řádu v Asii a Pacifiku, kdy by to chránilo naše zájmy za nižších nákladů a snížilo riziko konfliktu s jadernou mocností?

Můžeme se pokusit i o trochu diplomacie. V praxi jsme naváděli a pomáhali těm, kteří dávají přednost Sýrii zmítající se v nekonečném zmatku, před Sýrií coby spojencem Íránu. Naše politika spočívala v dodávání zbraní syrským a zahraničním nepřátelům Assadovy vlády, z nichž někteří svým fanatismem a bestiálností konkurují našim nejhorším nepřátelům. Po pěti letech, nejméně 350,000 mrtvých a více než milionu Syřanů vyhnaných z domova, Assadova vláda stále nepadla. Možná je čas připustit, že jsme neignorovali jen mezinárodní právo, ale velmi špatně jsme vyhodnotili politickou realitu, ve snaze svrhnout syrskou vládu.

Obratné posílení diplomacie Ruskem prostřednictvím nedávného omezeného použití síly v Sýrii nyní otevřelo zjevnou cestu k míru. Možná je čas dát stranou antipatie studené války a tuto cestu prozkoumat. Zdá se, že právě to ministr zahraničí John Kerry konečně dělá se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Mír v Sýrii je klíčem k likvidaci Daesh (tak zvaného „kalifátu“, který se usídlil na hranici mezi Sýrií a Irákem). Pouze mír může skoncovat s proudy uprchlíků, které destabilizují Evropu, jakož i Levantu. Je dobré, že aspoň uznáváme, že bombardování je nesmyslné, pokud není navázáno na schůdné diplomatické cíle.

Existuje také jistý důvod pro to doufat, že se posunujeme k většímu realismu a účelovějšímu přístupu k Ukrajině. Ukrajina potřebuje politickou a ekonomickou reformu více, než zbraně a vojenský výcvik. Jen když bude na Ukrajině, s jejími vnitřními neshodami, mír, může být bezpečným mostem a nárazníkovou zónou mezi Ruskem a zbytkem Evropy. Démonizování pana Putina toho nedosáhne. Bude si to však vyžadovat hledání společného základu s Ruskem.

Bohužel, jak debilní islamofobie, která charakterizuje tak zvané debaty mezi prezidentskými kandidáty, ilustruje, v současnosti neexistuje žádný srovnatelný trend k realismu v našem přístupu k muslimskému terorismu. Musíme se postavit faktu, že americké intervence a další vynucovací opatření zabily v posledních desetiletích nejméně dva miliony muslimů. Člověk nepotřebuje komplexní přehled historie evropského křesťanského a židovského kolonialismu na Středním východě, nebo tajné americké dohody s obojím, aby pochopil zdroje arabského vzteku, nebo usilování některých muslimů o odplatu. Oplácení islamistické vražednosti naši vlastní není způsob, jak ukončit teroristické násilí.

22% lidí na světě jsou muslimové. Umožnění bombardování a válčení prostřednictvím bezpilotních letounů k definování našeho vztahu s nimi je receptem na nekonečné teroristické zpětné rázy proti nám. Na Středním východě jsou nyní Spojené státy uzamčeny v tanci plném smrti s fanatickými nepřáteli, nevděčnými loutkovými státy, odcizenými spojenci a ožívajícími nepřáteli. Teroristé jsou tu proto, že my jsme tam. Udělali bychom lépe, kdybychom upustili od svých snah vyřešit problémy islámského světa. Muslimové jsou mnohem pravděpodobněji schopní vyléčit své bolesti, než my, dělající to za ně.

Příští vláda musí začít s pochopením, že jednostrannost v obraně globální sféry vlivu nefunguje a fungovat nemůže. Přechod na přátelství se světem mimo naše hranice má mnohem lepší šanci na úspěch. Američané musí dát své ambice do rovnováhy s našimi zájmy a zdroji, které jsme připraveni na to věnovat.

Potřebujeme mírové mezinárodní prostředí, abychom obnovili svoji zemi. Abychom toho dosáhli, musíme zlikvidovat náš strategický deficit. K tomu musí příští vláda opravit poškozený aparát tvoření politiky ve Washingtonu. Musí opětovně objevit výhodnost opatření jiných, než válka, naučit se, jak používat vojenskou sílu šetrně na podporu, místo jako náhražku diplomacie, a pěstit zvyk ptát se „a co potom?“, než začne s vojenskou operací.

Když byl v r. 1787 dotázán, jaký systém on a otcové zakladatelé dali Američanům, Benjamin Franklin slavně odpověděl: „Republiku, pokud ji dokážete udržet.“ Po dvě století jsme ji udrželi. Nyní, pokud nedokážeme napravit necivilnost, dysfunkci a korupci naší politiky, ztratíme svoji republiku, stejně jako říši. Problémy Ameriky jsou made in USA, vytvořené Američany, nikoliv uprchlíky, přistěhovalci či cizinci. Volají po tom, aby je napravili Američané.


The End of the American Empire vyšel 13. dubna 2016 na Counterpunch. Překlad v ceně 1641 Kč Zvědavec.

Jak předejít válce ve vesmíru

0
0
vybral a přeložil JF
4. 6. 2016   Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Když vybírám věci do pravidelného přehledu z angloamerických zdrojů, narazím také na články, které si , dle mého soudu, zaslouží zvláštní pozornosti. Mezi takové rozhodně patří ten, který vám dnes nabízím. Je z dílny Stratforu.

https://www.stratfor.com/weekly/avoiding-war-space/
Omar Lamrani, Stratfor, Geopolitical Weekly
17.5.2016


Vesmír je čím dál tím víc přehuštěný, čím dál víc plný sporů a stále víc se o něj soutěží [1]. Od okamžiku, kdy Sovětský Svaz vypustil v roce 1957 do vesmíru svoji první družici Sputnik I, žádná země nikdy nezničila na oběžné dráze družici jiné země. Ale neustále se zvyšuje pravděpodobnost toho, že vojenská střetnutí se brzy budou moci odehrávat i ve vesmíru.

Ačkoli militarizace vesmíru začala již dávno, řada technologických vylepšení a testů během posledního desetiletí ukázala, že závody ve vyzbrojování [2] se zrychlují. Poháněni současnou převahou ale i strategickou závislostí Washingtonu na vesmíru pracují rivalové USA na vývoji a rozmisťování protidružicových zbraní (známých pod zkratkou ASAT). Technologie, na kterých se začalo pracovat již během studené války, se v posledním desetiletí staly soutěžní arénou nejmocnějších armád světa [3]. Spojeným státům, které jsou vedoucí světovou vojenskou mocností, poskytují kosmické technologie obrovské výhody. Současně však jejich závislost na těchto technologiích představuje značné riziko. Spojené státy se obávají, že by současná nestejná závislost na vesmíru mohla protivníkům poskytnout příležitost k útoku na jejich infrastrukturu na oběžných drahách. Washington proto naléhá na vylepšování jejich schopností a připravuje se na možnost, že budoucí konflikt by se mohl rozšířit i do vesmíru. Zatím, jak závody v militarizaci vesmíru pokračují, se Spojené státy stále zaměřují zejména na odstrašování. Válka ve vesmíru by mohla být stejně ničivá pro všechny její účastníky a cílem by pravděpodobně mělo zůstat této válce předejít než ji vítězně vybojovat.

Nestejná závislost na kosmu


Závislost Washingtonu na kosmické infrastruktuře odpovídá technologické převaze Spojených států ve vesmíru. Avšak tyranie času a vzdáleností překáží schopnosti USA rychle nasadit svá vojska do akce kdekoli na světě. Převaha ve vesmíru účinně pomáhá naší zemi překonávat tato omezení a umožňuje dokonalejší odhad poměru sil. Výsledkem však je, že naše armáda je silně závislá na svých družicových zařízeních při navigaci, při sběru zpravodajských dat, v přesném zaměřování cílů, v komunikaci, v otázce časného varování před raketovým útokem a v dalších klíčových aktivitách. Velké výhody, které vesmírná zařízení poskytují Spojeným státům, samozřejmě neunikly pozornosti potenciálních protivníků. Ačkoli například Čína a Rusko také závisí na vesmíru, jsou méně závislé na svých kosmických zařízeních než my. Především ani jedna z těchto zemí neprovozuje takové množství družic na oběžných drahách. Navíc, protože jsou více zaměřeny na své konkrétní zeměpisné oblasti, mohou pro dosahování svých cílů používat konvenčnějších prostředků. Například Čína by se v konfliktu v Tajwanském průlivu mohla, díky své zeměpisné blízkosti, spolehnout jen na pozemní radary a senzory. Na druhé straně by USA nutně musely při podpoře svého vojenského angažmá v téže oblasti využívat svých družic.

Přes to, že Spojené státy disponují lepší schopností zasáhnout kosmické objekty nepřítele – skupiny družic stejného druhu – jejich protivníci se mohou rozhodnout, že by jim mohlo stát za případnou ztrátu přístupu do vesmíru, kdyby dokázali vážně omezit přístup do vesmíru i pro USA. Přestože jsou Američané nejschopnější zemí co do kosmických zbraní, přece jen existují určité limity jejich schopností. Družice se na oběžných drahách pohybují předvídatelně, mají omezenou schopnost manévrování a je obtížné je chránit před napadením.

Není pochyb o tom, že přímý kinetický útok na družice USA, který by je vážně poškodil, by vyvolal ničivou odvetu. Spíše než ničení hardwaru by při případném útoku mohlo být použito technik, které by omezily schopnosti družice. Mohly by být považovány za méně agresivní a jejich použití by mohlo stát za případné riziko. Tyto techniky zahrnují rušení signálů, pronikání do operačního software a dočasné nebo trvalé oslepení senzorů. Při zvažování takových nekinetických útoků, které by způsobily celkem malé fyzické poškození, které by dokonce mohlo být i opraveno, by potenciální nepřítel mohl počítat i s tím, že Spojené Státy by mohly váhat s rozšíření konfliktu v kosmu právě pro svou silnou závislost na svých družicových technologiích.

Zesílené odstrašování


Pokud si Spojené státy chtějí zachovat svou převahu, tváří v tvář zvýšenému ohrožení své síly v kosmu, Washington bude muset investovat do strategií odstrašování od útoku na svá kosmická zařízení. Prvním krokem je zajistit spolehlivé určení zdroje útoku. USA nemohou obvinit své nepřátele z útoku, pokud nebudou vědět přesně, kdo útok provedl. Prázdnota kosmu a obtížné získávání důkazů ze zasažených objektů by mohly vést k tomu, že by se zodpovědnost za takový útok těžko prokazovala. Proto Spojené Státy silně investují do vývoje sledovacího systému druhé generace, známého jako Kosmický plot (Space Fence), určeného ke sledování družic a „kosmického smetí“. Po jeho předpokládaném spuštění v roce 2018 bude Space Fence používat pozemní radary s desetkrát větší citlivostí proti předchůdci, kterým byl Air Force Space Surveillance System. Spojené státy navíc vyvíjejí utajovanou družicovou obrannou technologii zvanou Self-Awareness Space Situational Awareness System, která bude údajně schopna přesně určit zdroj laserového útoku na jakoukoli družici. Zdvojování a stínění družicových systémů může rovněž odradit od omezených útoků proti kosmickým zařízením. Přirozené zdvojování celých „rojů“ velkých družic by mohlo způsobit, že útok na ně by byl příliš riskantní. Takový útok by nedokázal vážně oslabit nadvládu USA v kosmu a navíc by měl za následek tvrdou odvetu. Současně s tím vším se stále šířeji využívá typů antén, odolných proti rušení, filtrů, stabilizátorů a prvků založených na optických vláknech, tedy takových technologií, které zvyšují odolnost družic proti rušení a oslepování.

V neposlední řadě mohou Spojené Státy, spolu se svými globálními partnery a spojenci, prosazovat přesvědčení, že plnohodnotná kosmická bitva, která by ničila družice, by byla zlem pro celé lidstvo. Zdůrazňování tohoto přesvědčení a jeho otevřeným spojováním s možností mohutné odvety ze strany USA by ještě více posílilo odstrašení od útoků v kosmu.

Předcházení válce v kosmu


Zatímco Američané pracují na odrazování od nepřátelství v kosmu, zároveň se v nemenší míře snaží udržet si v kosmu svou převahu. Washington podniká další kroky v plánování pro případ války v kosmu. Ministerstvo obrany nominovalo tajemníka letectva jako hlavního poradce této iniciativy, který má za úkol v celém vojsku koordinovat všechny činnosti, které se nějak týkají kosmu. Koncem loňského roku Spojené státy založily Spojené středisko kombinovaných kosmických operací na Schrieverově letecké základně v Coloradu. Středisko zajišťuje sdílení informací všech kosmických zařízení v oblasti národní bezpečnosti a provedlo také už několik běhů válečných her se scénáři, simulujícími konflikty na oběžných drahách.

Navíc Pentagon o 5 miliard dolarů zvýšil rozpočet na své kosmické programy v roce 2016, čímž tento rozpočet dosáhl celkové výše 27 miliard dolarů. Předpokládá se jeho využití na technologie a taktiky, které mohou pomoci přestát případný kosmický útok a zmírnit jeho následky. Jeden z projektů, prosazovaný úřadem ORSO (Operationally Responsive Space Office), představuje vývoj malých družic a jim odpovídajícího vypouštěcího systému, který by bylo možno vyrábět a nasazovat rychle a levně. Dosavadní flotila družic USA je totiž složena z velkých, složitých a nákladných družic, z nichž některé stály miliardy dolarů a jejich vývoj trval dlouhé roky. Jako součást této snahy se úřad zaměřuje na vyvinutí standardizovaného ale modulárního družicového „podvozku“, na který bude možno navěsit nejrůznější vybavení. Výsledkem vývoje by měla být zvýšená pružnost, nižší náklady a možnost rychlejších změn ve výrobě. Vývoj levnějšího a efektivnějšího způsobu vypouštění náhrad za zničené nebo zneschopněné družicové systémy bude dalším krokem. ORSO financuje vývoj nosné rakety SPARK (Spaceborne Payload Assist Rocket-Kauai) pro vypouštění malých družic na nízké a heliosynchronní oběžné dráhy. Do této iniciativy se armáda USA snaží zapojit i soukromý sektor [4]. Společnosti jako je Virgin Galactic nebo Rocket Lab již vyjádřily vážný zájem zapojit se do tohoto vývoje. Revoluce malých družic slibuje možnost rychlé nahrazování nefunkčních družic v případě útoku a pro armádu USA teoreticky i zajištění možnosti využít takových kosmických „rojů“ k podpoře bojových operací během konfliktu. Malé satelity však nejsou žádné kouzelné kulky. Jejich klíčové funkce budou stále závislé na objemnějších a složitějších systémech, jakými budou velké ale kriticky důležité družice pro řízení misí, které musí být odolné i proti jadernému útoku. Mnohé takové systémy obsahují značně rozměrné antény a tomu odpovídající zdroje energie.

Protože je nutno předpokládat, že během vesmírné války nemusí být zaručena možnost přístupu do kosmu, Spojené státy rovněž využívají alternativních způsobů provádění některých klíčových funkcí, které nyní zajišťují družice.

Nejdokonalejší z možností, které se nabízejí, jsou vysoko létající bezpilotní prostředky s družicovým vybavením na palubě. Vzhledem ke své větší zranitelnosti, menší operační výšce, menší vytrvalosti letu a menšímu globálnímu dosahu mohou být tyto prostředky přinejlepším jen částečnou a nedokonalou náhradou družic

Celkově se Spojené státy stále vážněji zabývají možnou hrozbou válčení ve vesmíru. Investice do nových technologií stále rostou a na svá místa je rozmisťována organizační architektura, určená k jejich nasazení v takových případech. V tomto závodě mezi štítem a mečem však není žádná záruka, že útočné schopnosti ASAT nedostanou nakonec přednost, protože během katastrofické nebeské války mohou soupeři potenciálně zabránit v kritickém přístupu do vesmíru.

Vysoká cena války v kosmu


Zvýšená soutěživost v kosmu oživila i strach z případné války v tomto prostoru, která by měla ničivé následky. Lidstvo je závislé na kosmických systémech v komunikacích, při výzkumu, v navigaci a v dalších funkcích, které jsou běžnou součástí moderního života. V kosmu jsou navíc skryty budoucí převratné možnosti, včetně zdokonaleného využití sluneční energie, likvidace jaderného odpadu a mimozemského dobývání surovin.

Válka v kosmu by zničila mnoho klíčových družic a jejich trosky by ohrozily bezpečnost oběžných drah. Rovněž škody na světové ekonomice by byly nedozírné. Ve své závažnosti by následky takové kosmické války byly srovnatelné s jadernou válkou. Zneschopnění družic včasné výstrahy by navíc mohlo být pochopeno jako signál k jadernému útoku a vedlo by k dalšímu rozšíření válečného požáru.

Při tom, jak Spojené státy a další země přijímají opatření k lepší přípravě na možnou válku v kosmu, hlavní důraz pravděpodobně zůstane na odstrašování. Je důležité pochopit tento přístup a platí to nejen pro případné nepřátele ale i pro samotné USA. Je například představitelné, že technologický pokrok v nejbližších letech by mohl poskytnout Spojeným státům možnost vojensky se vzpamatovat z takového kosmického střetnutí rychleji, než Čína nebo Rusko. V takovém scénáři by však cena, jakou by musel zaplatit svět jako celek, byla příliš vysoká – a to by mělo Washington odrazovat od podniknutí jakéhokoli vlastního útoku v kosmu.

Odkazy
:

[1] Vesmír: Stále přelidněnější hranice, Stratfor, 25.3.2016

https://www.stratfor.com/analysis/space-increasingly-crowded-frontier

[2] Skutečné nebezpečí vesmírných zbraní, Stratfor, 22.2.2016

https://www.stratfor.com/analysis/real-danger-space-weapons

[3] Boj o militarizaci vesmíru začal, Stratfor, 11.11.2015

https://www.stratfor.com/analysis/battle-militarize-space-has-begun

[4] Budoucnost vesmírné strategie USA, Stratfor, 14.4.2015

https://www.stratfor.com/analysis/future-us-space-strategy

[5] Čínská vesmírný program se snaží udržet krok, Stratfor, 26.6.2013

https://www.stratfor.com/analysis/chinas-space-program-tries-catch

O autorovi:

Omar Lamrani se zaměřuje na problematiku leteckých sil, námořních strategií, technologií, logistiky a vojenských doktrin v řadě oblastí světa, včetně Středního Východu a Asie. Vystudoval mezinárodní vztahy na Clarkově Univerzitě a získal svůj stupeň master na Diplomatické akademii ve Vídni, kde se jeho práce soustředila na vojenskou doktrinu Číny a na rovnováhu sil v západním Pacifiku.

Šachnazarov: RF 15 let ustupovala Západu a získala NATO u hranic. Nastal čas ke kompromisům druhé strany

0
0

4. 6. 2016    zdroj
V odpověď na všechny ústupky dostalo Rusko základny NATO pět minut letu - třicet vteřin letu od Petrohradu. Generální ředitel filmového koncernu "Mosfilm", režisér Karen Šachnazarov, ve vysílání televizního pořadu "Souboj" s Vladimírem Solovjovem, věnovaném debatě o návrzích Kudrina "odstranit geopolitické napětí" mezi Ruskem a Západem, prohlásil, že odevzdání SSSR východní Evropy je v dějinách bezprecedentní případ. 



Podle něj nebylo žádné národně-svobozenecké hnutí například v pobaltských zemích. "Jde o to, že Rusko na tyto kompromisy, mimochodem i se ztrátou suverenity, patnáct let přistupovalo,"řekl Šachnazarov.

Režisér vysvětlil, že patnáct let ruská strategická letadla nevzlétala," dokud nepřišel Putin." A v reakci na všechny ústupky dostalo Rusko základny NATO v pěti minutách letu - třiceti vteřinách letu od Petrohradu.

Proto je pochopitelná reakce prezidenta RF Vladimíra Putina: byla překročena určitá červená linie. "I když Ukrajina formálně není v NATO, všichni chápeme, že na ní již NATO logistiku vytváří a ve skutečnosti je již přítomno. Je to pět set kilometrů od Moskvy," konstatoval Šachnazarov s tím, že nastal čas ke kompromisům druhé strany.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Český europoslanec vyzval k uvalení sankcí na Ukrajinu

0
0


4. 6. 2016    zdroj a zdroj
Poslanec Evropského parlamentu za Českou republiku Jiří Maštálka vyzval k zavedení sankcí vůči Kyjevu. Návrh dává do souvislosti s neplněním Minských dohod Ukrajinou. Jak prohlásil poslanec Evropského parlamentu v rozhovoru s agenturou Sputnik, bylo by to "čestné".


"Kdyby byl svět čestný, byly by sankce (proti Ukrajině - pozn. red.), a dokonce by konal mezinárodní tribunál, aby posoudil, co se stalo v Oděse a jinde na Ukrajině", uvádí agentura RIA Novosti Maštálkova slova.

Zdůraznil, že v tomto případě zastává mezinárodní společenství princip dvojího metru. Podle politika nemá smysl očekávat taková opatření v podmínkách rusofobní atmosféry, která panuje v Evropské unii.

Podle Maštálky se vyšetřováním případů nezákonného zadržení a mučení ze strany Bezpečnostní služby Ukrajiny musí zabývat zvláštní monitorovací skupina, kterou je nutno vytvořit.

Dříve asistent generálního tajemníka OSN pro lidská práva Ivan Šimonovič hovořil o masovém mučení donbaských domobranců ukrajinskými silovými strukturami. SBU uvedla, že tato informace je nesprávná.

Dříve francouzský poslanec Thierry Mariani vyzval k sankcím vůči Ukrajině a naopak - odvolání omezení vůči Rusku. Podle něj je to nezbytné vzhledem k tomu, že ukrajinský parlament neuskutečnil "žádné reformy, které jsou předpokládány v dokumentech Minských dohod."

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Ruské vojenské letectvo se do Sýrie vrátí

0
0

Poté, co byla většina vojenských letadel Ruské federace stažena ze Sýrie, začala se tamní situace rychle měnit.


Na hranicích s Jordánskem se zformovala Nová syrská armáda složená z Kurdů a Arabů, kterým velí američtí instruktoři. Jde o poměrně silné, dobře vyzbrojené a vybavené uskupení, jehož úkolem je provést z východu útok na „hlavní město Islámského státu“ Rakku.

Druhá kurdsko-arabská armáda „Lvi Rojavy“ (Rojava – oblast na severu a severovýchodě Sýrie, obývaná převážně Kurdy) pochoduje na Rakku ze severu. Také tomuto uskupení velí Američané oblečení do kurdské vojenské uniformy.

Prakticky současně překročily kolony tureckých tanků syrské hranice a opevnily se v prostorech, kterými putují k banditům usazeným v Aleppu munice, proviant i posily. Podle informací generálního štábu ruské armády jsou teroristické skupině Džabhat an Nusra nákladními vozy nepřetržitě dopravovány z Turecka zbraně a munice.

Za takové situace ztrácí syrská armáda, unavená dlouhou válkou, svůj útočný elán, který ji zdobil v průběhu společných akcí s ruským vojenským letectvem. Oblast kolem Palmýry kontrolovaná vládními silami se nerozšiřuje a o dobytí města Deir ez Zor, které mělo být osvobozeno po Palmýře, nemůže dnes být ani řeč. Dříve převažující křehká rovnováha sil se vlivem přílivu čerstvých sil z Turecka začíná hroutit – a to ne ve prospěch vlády v Damašku.

Vzniká dojem, že americká diplomacie se znovu ujala role hazardního hráče a pokouší se vtáhnout Rusko do dalšího kola rozhovorů o příměří. Přeskupování protivládních sil pokračuje – a skupiny na oko se hlásící k tzv. umírněné opozici nepřetržitě útočí na pozice vládních sil.

Sergej Lavrov hovořil 29. května s ministrem zahraničí USA Johnem Kerrym a kategoricky požadoval uzavření turecko-syrské hranice. Současně Sergej Lavrov požadoval, aby USA splnily svůj slib a distancovaly se od dosud podporované opoziční skupiny teroristů z Džabhat an Nusra. Dá se ovšem očekávat, že tento rozhovor jen těžko něco změní. To, co požaduje ruská strana, Američané neudělají. Jak by také mohli zastavit Turecko i kdyby chtěli – to by museli změnit celou svoji válečnou politiku.

Neexistují ani ty nejmenší náznaky, že by Washington opravdu chtěl v boji s Islámským státem (IS) spojit svoje síly s Ruskem. Oslabení syrské armády Američany více než uspokojuje a znovu kladou na stůl otázku „nepřijatelnosti Bašára Asada“.

USA pokračují ve své hazardní hře a chystají se vybudovat si s pomocí Kurdů předmostí, ze kterého by následně začaly území Sýrie parcelovat. Vznik samostatné Kurdské republiky pod patronací USA na severu Sýrie by vytvořil ideální podmínky pro realizaci hesla „rozděl a panuj“ a na mírové politické urovnání konfliktu by za takové situace šlo jedině zapomenout. Zato na lid Sýrie by čekala nekonečná válka. Erdogan se za žádných okolností nesmíří s tím, aby Kurdové získali nezávislost – to by přineslo nová krvavá střetnutí.

Washington počítá s tím, že poté, co velká část kontingentu ruského letectva byla stažena ze Sýrie, Damašek nevydrží dlouhodobou vojenskou kampaň. Američtí politici si představují, že v souvislosti s oslabením Asadovy armády bude „umírněná syrská opozice“ podporovaná Washingtonem schopná změnit v Sýrii režim.

To by ovšem bylo uskutečnitelné pouze v případě, že by se ruské letectvo do Sýrie nevrátilo. Pokud se vrátí, americký plán se zhroutí.

Momentálně Američané dělají všechno pro to, aby se Rusové nevrátili. Diplomatickou cestou zasílají do Moskvy hromady slibů a ubezpečování – dělají zkrátka vše, aby odradili Moskvu od rozhodné akce a nedopustili tak opakování situace z minulého roku, kdy rozdrcení teroristů z IS už zdaleka nebylo za horami.

Co se týká Moskvy, protože možnosti mírových rozhovorů nejsou dosud vyčerpány, řídí se Moskva formálními diplomatickými postupy, ale požadavek na ukončení imitování mírového urovnání zazní brzy naposled. A pokud po tomto požadavku nebude následovat pozitivní reakce, vrátí se ruské Vzdušné a kosmické síly do Sýrie. O takové možnosti hovořil prezident Putin při svém setkání s ruskými vojenskými letci po ukončení první etapy letecké operace v Sýrii.

Zdá se, že druhá fáze operace je nevyhnutelná.

Nám pak zbývají jen dohady, co se asi stane s tureckými vojáky, kteří se zakopali na syrském území. Vždyť by tam podle všech pravidel být neměli. A z výšky, ve které operují bombardovací letouny, nejsou rozlišovací znaky na uniformách vidět…



Zdroj: fondsk.ru

Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Volby to nevyřeší, Amerika potřebuje ozbrojenou revoluci

0
0

Paul Craig Roberts
5.6.2016    Zvědavec

Optimismus, který vidím, znamená, že podpora veřejnosti outsiderům je známkou probouzení se bezstarostné veřejnosti. Ale Američané budou muset udělat více, než se jen probrat, neboť se nemohou zachránit prostřednictvím volebních uren. Podle mého názoru zůstanou Američané slouhy, dokud se neproberou a neudělají revoluci.

Dnes Američané existují jako porobení lidé. Přišli o listinu práv, dodatky ústavy chránící jejich svobodu. Každý, mimo 1% a jejich politických a právnických poskoků, může být sbalen bez obvinění a vězněn do nekonečna, jako v dobách temna, kdy se vláda nikomu nezodpovídala, a nikdo neměl žádná práva. V bezpečí byli jen mocní. V Americe dnes může být každý, kdo není politicky chráněn, „spojen s terorismem“ a sejmut raketou Hellfire z bezpilotního letounu na základě seznamu lidských cílů sestaveného prezidentovými poradci. Řádný proces, zaručený americkou ústavou, již ve Spojených státech amerických neexistuje. Stejně tak ústavní zákaz šmírování občanů vládou bez oprávněné příčiny a soudního příkazu. Samotný první dodatek, jehož význam byl zdůrazněn našimi otci zakladateli tím, že to byl právě první dodatek, již zkorumpovaným Nejvyšším soudem chráněn není. Těch devět, kteří tvoří Nejvyšší soud, stejně jako zbytek koupené a zkorumpované vlády, slouží jen 1%. Lidé říkající pravdu se stali „nepřáteli státu“. Alarmisté jsou uvězňováni, navzdory jejich právní ochraně v americkém právu.

Vláda Spojených států má nikomu se nezodpovídající moc. Její moc není zodpovědná americkému veřejnému právu, mezinárodnímu právu, kongresu, soudnictví, Američanům nebo morálce a svědomí. V 21. století americká vláda válečných zločinců zavraždila, zmrzačila a vyhnala miliony lidí, na základě lží a propagandy. Washington zničil sedm zemí zcela či částečně (pro velký Izrael – p.p.), aby obohatil americkou elitu a vyhověl snaze neokonzervativců o světovládu.

Američané žijí v propagandou stvořeném světě, ve kterém je brutální policejní stát maskován krásnými slůvky jako „svoboda a demokracie“. Právě „svobodu a demokracii“ přináší válečná mašinérie Washingtonu, spolu se sankcemi, bombami, bezletovými zónami, vojáky a bezpilotními letouny do zemí, které se opováží lpět na své nezávislosti na nadvládě Washingtonu.

Pouze dvě země se silnou armádou a vyzbrojené jadernými zbraněmi – Rusko a Čína – stojí mezi Washingtonem a jeho cílem ovládnout celý svět.

Pokud Rusko a Čína zaváhají, zlo uvelebené ve Washingtonu povládne světu. Amerika bude antikrist. Předpovědi křesťanských evangelíků hlásajících „konec časů“ nabudou nový význam.

Rusko je zranitelné a může se stát slouhou Washingtonu. Navzdory přehršli podvodů a zrad Washingtonu ruská vláda nedávno navrhla americko-ruskou spolupráci proti teroristům.

Člověk se diví, jestli se ruská vláda někdy ze zkušeností poučí. Spolupracoval Washington u dohody týkající se Ukrajiny? Samozřejmě, že ne. Spolupracoval Washington při vyšetřování MH-17? Samozřejmě, že ne. Přestal Washington se svoji propagandou o ruské invazi na Krym a Ukrajinu? Samozřejmě, že ne. Dodržel Washington nějakou dohodu předešlých amerických vlád s Ruskem? Samozřejmě, že ne.

Takže proč si ruská vláda myslí, že Washington bude dodržovat nějakou dohodu o společném postupu proti terorismu?

Ruská vláda a Rusové jsou si tak nevědomi nebezpečí, kterému ze strany Washingtonu čelí, že nechávají cizince ovládat 20% svých médií! Není si Rusko vědomo, že Washington určil Rusko k lokajství nebo zničení?

Čína je ještě absurdnější. Podle samotné čínské vlády v Číně působí 7.000 zahraničím financovaných nevládních organizací! Právě zahraničím financované NGO Washington použil k destabilizaci Ukrajiny a svrhnutí zvolené vlády.

Co si čínská vláda myslí – že tyto nevládní organizace dělají něco jiného, než destabilizují Číny?

Jak Rusko, tak Čína jsou zamořeny západním uctíváním, které vytváří zranitelnost, kterou může Washington využít. Bludy a sebeklam mohou vést k neadekvátní reakci na hrozbu.

Celá Evropa, západní, východní a jižní, britský Pacifik, jako Austrálie a Nový Zéland, Japonsko a další části Asie jsou nevolnickými státy Říše Washingtonu. Žádná z těchto údajně „suverénních“ zemí nemá nezávislý hlas či nezávislou zahraniční či ekonomickou politiku. Celá latinská Amerika je pod kontrolou Washingtonu. Žádné reformistické hnutí v jižní Americe nikdy nepřežilo nesouhlas Washingtonu s tím, že staví zájmy domácích obyvatel nad zisky amerických korporací a finančních institucí. Jen letos Washington svrhl prezidentky Argentiny a Brazílie. V tuto chvíli Washington pracuje na svržení vlády ve Venezuele, a Ekvádor a Bolívie jsou na řadě pak. V r. 2009 Killary Clinton a Obama svrhli vládu Hondurasu, dle starého zvyku Washingtonu.

Protože Washington platí účty OSN, je OSN servilní. Proti Washingtonu se nezvedne ani prstíček. Takže proč si někdo na planetě vůbec myslí, že americké volby mohou něco změnit či znamenat?

Víme, že Killary je lhářka, gauner, agent 1% a válečný štváč. Teď se podívejme na Trumpa.

Je nějaký základ pro optimismus ohledně Trumpa? Na západě je „zpravodajství“ propaganda, takže se to těžko dozvíme. Navíc víme, že, aspoň na začátku, je reakcí republikánské elity na Trumpa jeho démonizování, takže neznáme pravdivost zpráv o Trumpovi.

Aniž by problematiku omílaly, zarazily mne dvě zprávy. Jednou je zpráva Washington Post, že sionistický multi miliardář a vlastník amerického kasina Sheldon Adelson podpořil Trumpa ve funkci prezidenta.

Další zprávy uvádí, že Adelson zmínil, že na politickou kampaň Trumpa přispěl až 100 miliony dolary.

Každý, kdo dává na politickou kampaň 100 milionů dolarů, očekává něco výměnou, a obdarovaný je vázán poskytnout cokoliv si dárce přeje. Takže jsme svědky nákupu Donalda Trumpa?



Elections won't cut it, America needs armed revolution vyšel 30. května 2016 na sightvs.blogg.com. Překlad v ceně 401 Kč Zvědavec.

Krást se vyplatí!

0
0
- Gerd -
5.6.2016  Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Takový vzkaz zaslal obyvatelům ČR Vrchní soud v Praze v pátek 27. května 2016, kdy zrušil nepodmíněné tresty odnětí svobody sedmi lidem, kteří měli jít do vězení na tři až pět let za manipulace s armádními zakázkami. Uložil jim podmínky. Dalším čtyřem desítkám obžalovaných snížil podmíněné tresty, které jim v roce 2013 uložil českobudějovický krajský soud. Jednoho obžaloby zprostil. Obžalobě z ovlivňování zadávacích řízení na tendry Vojenské ubytovací a stavební správy čelilo 52 lidí.


Předseda senátu Vladimír Vočka četl rozsudek pět hodin. Krajský soud se podle něj dopustil v průběhu řízení procesních chyb. Kvůli „traumatizující” délce trestního řízení však kauzu do Českých Budějovic vracet nechtěl.

V březnu 2013 uložil Krajský soud v Českých Budějovicích čtyřem desítkám obžalovaných podmíněné tresty, sedm lidí poslal do vězení. Dva lidé tehdy byli zproštěni obžaloby a u jednoho soud upustil od potrestání.

Odvolací soud v pátek zamítl odvolání státního zástupce, který nesouhlasil se dvěma zprošťujícími rozsudky krajského soudu.

http://www.novinky.cz/krimi/404769-soud-zrusil-v-kauze-armadnich-zakazek-nepodminene-tresty.html

Možná si řeknete, banální kauza na úrovni Babišova Čapího hnízda, která mu prošla bez většího zájmu obyvatel ČR. Tak proč se jí zabýváme?

Důvodů je několik:


1. O zapomenuté kauze jsem na Kose psal skoro před rokem https://vlkovobloguje.wordpress.com/2015/07/27/jeste-ke-kauze-rath/ . A tak bychom měli mít i závěr, když došlo k pravomocnému rozsudku.

2. Sice jde o relativně malé sumy, ale jde o daně vybrané od nás, ze kterých si 52 osob odklonilo svůj podíl.

3. Je to jediná kauza korupce na ministerstvu obrany, kterou se podařilo dotáhnout do procesního konce přes veškeré obtíže s vyšetřováním spojené a jedině díky úsilí státního žalobce Barnabáše Lišky.

Kdo tedy půjde sedět? Nikdo! Vůbec nikdo! Ani jeden z obžalovaných si neodseděl ani jeden den!

Obžalovaní totiž mají svá práva a soudní řízení bylo neúměrně dlouhé podle pražského Vrchního soudu!

Nemyslím si totéž. Soudní spis obsahoval mnoho tisíc stran textu a obžalovaných bylo celkem 52 osob. Nemám dojem, že by se soud neúměrně protahoval. Soudci Krajského soudu v Českých Budějovicích dělali, co mohli.

Korupce je na ministerstvu obrany provařená už od dob, kdy tam působil Miroslav Kalousek. Ale nebyl v tom sám, jeho nástupci po jeho odchodu zdatně vyrovnávali rozdíl.

Kauza 52 osob je jediná, kterou vyšetřovatelé a státní zástupce dostali k soudu (Kauzu Bartáka za Pandury nepočítám, tu některý soud zarazí zcela určitě). Přesto mizivé tresty. Proč?

Příčin může být několik:

1. Vrchní soud v Praze má pravdu a zná skutečnosti, které my neznáme. Nemyslím si, že by tomu tak bylo. Vina byla prokázána a obvinění dostali podmíněné tresty. K tak mírnému potrestání není důvod.

2. Členům senátu, který v kauze rozhodoval, nečekaně přišla na účet větší částka peněz. Snad k takové situaci nedošlo, i když případ Klausovy amnestie ukazuje…. no ledacos.

3. Věznice jsou plné. Ani tento argument neobstojí. Když bylo třeba, řidič trolejbusu Smetana, který přimaloval tykadla obrazu Ivana Langera, šel sedět za pohrdání soudem, který řídila manželka Ivana Langera. Takových banálních případů bude více a stačilo by pár odsouzených za podobné činy pustit. Jistě by se místo našlo. Pro Ratha s jeho ubohými 7 miliony v krabici od vína se místo našlo.
4. Odsouzení byli namočeni i v jiných kauzách dosud nevyšetřených, do kterých je zapojeno tolik dalších osob včetně představitelů justice, že její zveřejnění hrozí defenestrací. Ale taková kauza by možná praskla už daleko dříve.

5. Obžalovaní jsou takovými pilíři české ekonomiky, že po jejich zavření by se celé české hospodářství okamžitě zhroutilo.

Vážně nevím, která verze je pravdivá. Jisté je jedno, jaký vzkaz česká justice vyslala všem občanům.

Nebojte se a nakraďte ze státních peněz, tj. z našich daní!

Když Vás chytí, máte 90% jistotu, že nebudou důkazy proti Vám svědčící.

Když důkazy budou, máte 90% jistotu, že vyšetřovatelé nebo státní zástupce Vaše obvinění zahladí. Nebo zmaří vyšetřování.

Když vyšetřovatel důkazy a obvinění nezahladí, máte 90% jistotu, že Vás soud první instance osvobodí.

Když Vás neosvobodí soud první instance, máte 90% jistotu, že Vás osvobodí soud druhé instance.

Když Vás neosvobodí soud druhé instance, máte 90% jistotu, že Vaši kauzu vrátí soud některé z dalších instancí – Nejvyšší správní, Ústavní nebo Soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Když se ani předchozí krok nepovede, máte 90% jistotu, že včas utečete do zahraničí.

Když ani do zahraničí neutečete, máte 90% jistotu, že dostanete amnestii od Václava Klause v posledních dnech jeho prezidentského funkčního období.

Takových podobných kauz bylo několik. Třeba v roce 2010 exstarostovi Chomutova a senátorovi Alexandru Novákovi (ODS) uložil prvoinstanční soud podmínku a pokutu 5 milionů za to, že vzal úplatek 40 milionů. Zůstalo mu tak pěkných 35 milionů. I když nakonec šel „sedět“ do fešáckého kriminálu, odkud ho velmi brzo a v rozporu se zákonem dostal nějaký spolek motorkářů… Být zkorumpovaný se v ČR prostě vyplácí!
Více na http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/146286/vysmech-za-uplatek-40-milionu-pokuta-5-milionu.html?utm_source=blesk.cz&utm_medium=copy

I v dané kauze rozkrádání na ministerstvu obrany dostali obžalovaní směšné majetkové tresty v řádech statisíců. Tedy takovou informaci víme jen ze zveřejněné části rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Nevíme ale, zda obžalovaným pražský Vrchní soud náhodou neodpustil kromě nepodmíněných trestů i peněžité tresty – pokuty. Po zveřejnění škody se obžalovaným celá kauza i tak vyplatila, a to včetně honorářů za právníky.

Pokud nejste příslušníkem „jelit“ (viz Všudybylka a termín jalové elity https://vlkovobloguje.wordpress.com/2016/05/29/elity-a-autority/), pravděpodobně půjdete sedět do vězení i za banální prohřešek. Třeba přimalování tykadel a pohrdání soudkyní, manželkou politika, kterému jste tykadla přimalovali. Jste totiž nebezpečný rebel a recidivista, jehož trestná činnost bude mít jen vzrůstající tendenci, a nakonec nějakého příslušníka jelit oberete o peníze, což je to nejhorší, co jim můžete provést (viz článek Lea K https://vlkovobloguje.wordpress.com/2016/05/30/individualita-a-kapitalismus-znamy-neznamy-ale-aktualni-milan-valach/).

Přeci byste nechtěli, aby příslušníci jelity museli dožít v chudobě za platy průměrně vydělávajícího občana!

Na obírání občanů o peníze mají monopol jen příslušníci jelit a nikdo jiný. Takoví kapsáři, drobní zlodějíčci a bytoví zloději jsou zvlášť nebezpeční, protože okrádají občany o jejich těžce ušetřené peníze, a tak jim nezbývá na nákup jiného zboží nebo dokonce na placení daní a pokut všeho druhu.

Vrchní soud v Praze rozhodl a zase nastal klid na práci. Je to ale takový klid před bouří, který v mnohém připomíná jarní měsíce roku 1789. Jaká byla tehdy situace?

Francie se již delší dobu potácela na pokraji státního bankrotu. Hospodářská situace se výrazně zhoršila, od začátku 80. let 18. století začaly být uskutečňovány reformy pro povzbuzení výroby (zrušení vnitřního cla, některých poplatků zatěžujících výrobu). K hospodářským problémům se přidala i nepřízeň počasí, která byla zapříčiněna erupcí islandské sopky Laki v roce 1783. Během sopečné erupce se dostalo do atmosféry velké množství sopečného popela a sopečných plynů vedoucí k poklesu teplot v Evropě po několik následujících let. Změna teploty a menší množství dopadajícího slunečního záření se projevila v neúrodě zemědělských plodin a následném strádání populace.

Francie i ČR se díky rostoucímu zadlužení ke státnímu bankrotu blíží neustále. A s nimi celá EU. Hospodářská situace se zhoršila, je udržována jen masivním tiskem peněz nepodložených reálnou hodnotou. O to horší bude, až takové finanční letadlo spadne. Nepřízeň počasí máme též. Klimatický jev El Nino, období veder a dlouhotrvajícího sucha, katastrofální povodně. Sice nemáme výbuch sopky Laki, ale měli jsme 14. dubna 2010 výbuch sopky Eyjafjallajökull, po které obvykle následuje během několika let Katla (také islandská sopka). A nikde není řečeno, že k nějakému výbuchu nedojde v Indonésii nebo další tsunami jako 26.12.2004.

Možná si členové senátu Vrchního soudu v Praze a bývalí obžalovaní, teď už pravomocně odsouzení k podmíněným trestům, do svých deníčků napíší za pár let 14. července 2019: „Nic“. I když v případě francouzského krále šlo o deník lovecký.

A nám bude zase přihlouplý nebo senilní politik kázat o tom, jak žijeme rozmařile a nad poměry. Asi ano, ale podíl většiny obyvatel ČR na takové rozmařilosti zkonzumoval někdo úplně jiný.

Putin vyhrál 3.světovou válku

0
0
Ivan Jakovlev
5.6.2016   Věk zlatého světla  a Nakanuně.ru


Následující článek sice vyšel v ruských médiích již v dubnu, ale otiskujeme ho se zpožděním i proto, že přináší zajímavý pohled na situaci ve světě a na myšlenkový svět a postoje ruské vládnoucí elity. 


Finanční svět byl šokován posledním oficiálním oznámením klanu Rockefellerů o úplném odstoupení od uhlovodíkového byznysu (ropa, plyn).Nezkušený obyvatel země na téhle informaci nemusí vidět nic zvláštního, ale ve skutečnosti je to událost v globálním měřítku. Král padl. A spolu s ním i zbytek jeho impéria. Začátkem roku 1870, kdy vznikl Standart Oil, vymysleli Rockefelleři plán na vytvoření absolutního monopolu na trhu uhlovodíků. Tento plán jim měl pomoci uskutečnit daleko důležitější projekt, nastolení Nového světového řádu, založeného na totální kontrole trhu s energií.


Rok co rok, krok za krokem nepohrdali žádnými prostředky a bezostyšně se blížili ke svému cíli. Započetí první, potom druhé světové války, množství lokálních ozbrojených konfliktů – to všechno směřovalo jen k dosažení kontroly nad lidstvem.

Rockefelleři se všemi způsoby snažili získat kontrolu nad veškerými nalezišti ropy, plynu a uhlí. A to buď přímo nebo nepřímo (prostřednictvím krycích společnosti nebo dosazením loutkové vlády). A možná by jednou toho cíle i dosáhli, pokud by neexistoval slavný zákon rovnováhy, který říká, že každá síla má vždy protiváhu rovnající se její síle.

Ani tentokrát to nebyla výjimka, co se týká „Američanů“, zkřížili jim cestu jejích věční rivalové Rotschildi. Evropský klan se vždy lišil od zaoceánských „partnerů“ způsobem hledání kompromisních řešení ve sporných problémech. Zatímco Rockefelleři vždy volili spíše metody vedení „byznysu“.

V téhle „hře o trůny“ na vyšší úrovni je hlavní zbraň kapitál a umění jeho efektivního využití. S tím souvisí i umění vedení zákulisních her a intrik, které mají přednost před použitím hrubé síly, banditismem a násilím, které právě dost často volí zaoceánský klan.

Aktivní konfrontace mezi americkým klanem – Rockefelleři a evropským – Rotschildi v oblasti uhlovodíků začalo teprve před více než dvaceti lety. Konfrontace se vyvíjela poměrně dynamicky a dospěla k tomu, že Rockefelleři museli před čtyřmi lety uznat Rotschildy jako rovnocenného protihráče na trhu s uhlovodíky. Američtí pohlaváři se nemohli smířit s taktickou porážkou a rozhodli se zahrát jako vždy ve velkém a vyložili hned několik karet na stůl. Rozhodli se vsadit na břidlicovou ropu (dodnes mnozí věří, že je to pouze mýtus). A zároveň se rozhodli vydělat peníze na dvou oblíbených „hobby“ – těžba uhlovodíků a válka. Za tímto účelem byl vytvořen a realizovaný plán, nyní známý jako „Arabské jaro“. Po dosazení loutkové vlády v zemích severní Afriky byl také spuštěn následující projekt – ISIS.


Skutečností je, že břidlicové ropné naleziště nikdo nikdy pořádně nezkoumal z důvodu nízké kvality konečného produktu a absolutní nerentability těžby a výroby. Kdokoliv kdo je více či méně zběhlý v této oblasti ví, že tato myšlenka je sama o sobě marná a utopická. Ovšem když se za danou věc postaví „významní odborníci“ v tomhle oboru, tak zdravý rozum zůstává stát dokonce i lidem s velkým množstvím peněz, kteří jsou zvyklí velmi pečlivě vybírat projekty pro investování. Proto peníze od důvěřivých a chamtivých vkladatelů tekli k Rockefellerům nekončícím proudem. A tak mohli přesvědčit celý finanční svět iluzí reality, kterou sami stvořili.

Ovšem pokud „americká břidlicová ropa“ je mystifikace, odkud se braly tankery plné ropy? Podstata podvodu je, že dobře vycvičené a ozbrojené gangy hrdlořezů stvořené pod heslem „globální kalifát“, obsadili oblasti nalezišť ropy v Sýrií a na severu Iráku. Samozřejmě, že těžba ropy se v těchto oblastech nezastavila ani na jediný den. Ozbrojenci z ISIS začali „prodávat“ ropu svých chlebodárcům za 10$ za barel. Přesněji řečeno pirátská ropa Rockefellerů, která se dostávala na jejich tankery, se v okamžiku měnila na „americkou břidlicovou ropu“, která stála 12$ za barel. Z toho šli 2$ na účet společnosti syna prezidenta Erdogana, který sehrál důležitou roli v tomto schématu.

Pro zachování a posílení „krásné břidlicové pohádky“ Rockefelleři přivedli k moci na Ukrajině Petra Porošenka s celou jeho fašistickou bandou. Stejně jako dříve v Sýrii, Iráku, Libyi, Egyptě jsou stejné zájmy – vyvolání války, obvyklý a velmi výnosný obchod, a navíc získaní přístupu k plynovým nalezištím, který měli Rockefelleři získat v Doněcké oblasti. Tohle byla podmínka zaoceánských pánu, kterou dali Porošenkovi a jeho vládě za moc v zemi a post prezidenta. „Čokoládový král“ se zavázal předat tato území svému majiteli, který plánoval po začištění regionu od „přebytečného a nesouhlasícího obyvatelstva“ začít zkoumat a využívat naleziště na Ukrajině.

My všichni jsme se stali nejenom svědci, ale také i nevědomými účastníky Třetí světové války, která se naštěstí už nachází ve svém logickém závěru. Přeci každá válka dříve nebo později skončí. Ve skutečnosti, do téhle války bylo zapojeno mnoho viditelných i neviditelných účastníků.

Nyní je zřejmé, že všechny události, které se rozvíjeli před našima očima, byly obrovskou divadelní hrou, za jejímiž kulisami se nacházel klan Rockefellerů v čele aliance nelidí, a na druhé straně sjednocení sil, které se postavily za zájmy lidstva, a tu nejdůležitější roli sehrálo Ruské vedení. Je také důležité poznamenat, že klíčovou roli sehrál klan Rotschildů, který se připojil k alianci v boji proti globálnímu zlu.

Pojďme sledovat chronologii události. V Sýrií začíná krveprolití. Administrace Baracka Obamy, zahnaná Rockefellery do hluboké dluhové jámy je vynucená poslouchat příkazy klanu a lichvářů a při eskalaci konfliktu fakticky sponzoruje ozbrojence ISIS.

Do Evropy přes teritorium zemí – oběti „arabského jara“ v severní Africe, stejně jako přes Turecko a Řecko na Středním východě se organizuje mnohomilionový proud migrantů, který je podporován Evropskou loutkovou vládou Rockefellerů v čele s Angelou Merkelovou. Ve skutečnosti probíhá export terorismu, vytváří se podmínky pro dobytí Evropy ozbrojenci z ISIS a realizuje se plán pro pomstu Rotschildům za dočasnou (tehdy si to tak mysleli) porážku na trhu s uhlovodíky. Plánuje se tak korporativní válka v samém centru západní civilizace. A jak už všichni dobře víme, pro americký klan je válka jenom další způsob jak řešit byznys. Je třeba také poznamenat, že „arabské jaro“ a svržení „nenávistných diktatur“ byla jenom přípravná fáze pro Rockefellery, jelikož předchozí představitelé těchto Severo-afrických a arabských zemí se zavázali Evropě, že zadrží proudy nelegálních migrantu z Černého kontinentu.

Mezitím, na Ukrajině nastává svržení legitimního prezidenta Janukovyče. K vlasti se dostávají zloději, kteří plní příkazy svých zaoceánských pánu a začínají krvavou válku – ve skutečnosti genocid proti rusky mluvicímu obyvatelstvu. Všechny tyto etapy aliance nelidí byly dobře naplánované, spočítané a přesně realizované.

Ovšem každý jejích tah vždy přišla jednoznačná a velkolepá odpověď od vynikajícího šachmistra. Putin nikdy nejednal ve spěchu, vždy zachoval klid a zdravý rozum. V každé epizodě jednal více než adekvátně a zároveň budoval alianci v zájmu lidstva obecně a hlavně ve prospěch Ruska samotného.

Dlouho před invazí do Sýrie vedení RF vědělo o připravované provokaci. Předvídáním nepříznivých geopolitických důsledku připravovaných akcí a jejich tragických následků pro syrský lid, jednali ruští diplomaté s Bašarem Asadem a dosáhli dohody. Rusko se rozhodlo převzít na sebe odpovědnost za zachování celistvosti arabské republiky. Někomu se může zdát, že RF byla málo aktivní nebo se zapojila příliš pozdě, když Sýrii začali bombardovat, ovšem ta skutečná válka neprobíhala na teritoriu Blízkého Východu, kde bohužel umírali lidé, ale na diplomatických frontách, v tzv. zákulisí. Výsledky skutečných vítězství právě teď sledujeme.

Rockefelleři utrpěli vážnou porážku na svém teritoriu. Je třeba poznamenat, že v tom mají velkou zásluhu i Rotschildi. V USA začala velká politická krize.

V pravou chvíli, kdy byly vytvořeny ideální podmínky, Rusko poslalo svou armádu na území Sýrie a dostatečně operativně tam udělali pořádek. To nejdůležitější, čeho dosáhla vojska RF – úplně odpojila Rockefellery od potoku kradené ropy ze Sýrie a severu Iráku a zároveň zastavila proud „utečenců“ do Evropy, čímž zabezpečila starý kontinent od eskalace dané situace. Ano, problém ještě není vyřešený do úplného konce, jelikož Merkelová a Erdogan až příliš svědomitě plnily svoje rozkazy, každopádně teď to půjde o dost snáze. Samozřejmě, že tyhle akce dost rozzuřily běsnícího Turka.


On, za prvé přišel o velmi lukrativní byznys, dokonce hned o dva („mírumilovní uprchlici“ a „břidlicová ropa“) a za druhé, si najednou uvědomil, že byl hozen na smetiště dějin, jako využitá a teď už přebytečná věc. Sestřelení SU-24 nad Sýrií, to je jen hysterie dopředu odsouzeného politika. Tady musíme vzdát hold Vladimiru Vladimirovičovi, za zachování chladné hlavy, a že našel sílu držet se zpět a vyhnout se ztrátě mnoha tisíců životu nevinných Turků tím, že se rozhodl na provokaci neodpovídat.

Nyní je otázka Sýrie uzavřená: Putin umožnil USA odejít z konfliktu a zachovat si čistou tvář, osud ISIS vyřešen a vojáci RF zůstávají na Středním Východě k plnění mírových misí a pomoci začištění regionu.

Co se týká Evropy, jak už bylo poznamenáno, byl vyřešen hlavní problém – zastavení proudu s „obětmi konfliktu“, kteří jak všichni víme, jsou z „nějakého“ důvodu převážně mladí muži s drahými telefony a dostatečným množstvím hotovosti. Samozřejmě, evropští představitelé se ještě budou muset hodně vynasnažit, než si starý kontinent bude moci s úlevou vydechnout. V první řadě jde o práci tajných služeb. A potom také ochotu občanu se podělit o společné teritorium a nějak spolu vycházet. Budou se muset přizpůsobit novým podmínkám, v jakých se ocitli díky snahám svých vládců – loutek klanu Rockefellerů, kteří přijali na svoje teritorium okolo 2 milionu migrantů. Dá se říci, že osud EU je prakticky předem jasný: hospodářská krize, problémy s nelegálními migranty, touha jednotlivých států se dostat pryč z anti-přátelské společné aliance, čímž ze sebe sundají kazajku různých nesmyslných povinností a požadavků. To vše nevěstí nic dobrého pro budoucnost EU.

Asi nejvíce obtížná situace se teď rýsuje na Ukrajině. Američané přivedli k moci vrahy a zloděje, kteří okrádají a vraždí civilisty kdysi prosperujícího regionu. A nyní s nedávnými geopolitickými otřesy, je to Ukrajina, kde budou probíhat ty nejdramatičtější události, kterými se staneme svědky v blízké době.

V nastalé situaci je naprosto nevýhodné pro americké pány zachraňovat krysy z potápějící se lodi. Bílý dům se už prakticky otevřeně staví zády k „Čokoládovému králi“. Nikdo nepotřebuje cizí problémy, když těch svých má nad hlavu. To znamená, že cesta do oblíbených Spojených států je pro Porošenka a jeho bandu uzavřená. Stejná situace je i s Velkou Británii, věčný patron pirátů a zločinců všeho druhů. Britská koruna se musí přiklánět na stranu vítězů, aby z toho taky vyšla čistá. Co se týká EU, tak o tom ani nemůže být řeč. Pro ní je teď hlavním úkolem naladit dobré vztahy s Ruskem, které byly poslední roky pošlapány. Evropa už kategoricky demonstrovala svou neochotu přijímat „mladou demokracií“ do své rodiny. Referendum v Nizozemí – formální důkaz. Ukrajinu, v podobě v jaké ji vidíme dnes, nepotřebuje nikdo kromě samotných Ukrajinců. Pro Kyjevský řežím to znamená faktickou smrt. A nejsou to jenom slova, ale řeč o konci politické kariéry pro dané jedince.

23. července 2015 předseda vyšetřovacího výboru RF Alexandr Bastrykin, v rozhovoru pro „Rossijkaja Gazeta“ (vydání. №6733 (162)) uvádí, že v roce 2014 ve struktuře Hlavního úřadu pro vyšetřování bylo zřízeno specializované oddělení pro vyšetřování trestných činů spojených s užíváním nedovolených prostředků a způsobů vedení boje. Úřad se zabývá případy související s genocidou, četných mizení lidí, vražd, nedovoleného bránění novinářské činnosti, vyzývaní k vedení agresivních bojů, rehabilitaci nacismu a dalších trestných činů. Také byl vytvořen operativní štáb pro vyšetřování zločinů proti míru a bezpečností lidstva na území Ukrajiny, vedený přímo představitelem Vyšetřovacího Výboru RF. Bystrykin nevylučuje, že bude v blízkém budoucnu vytvořen mezinárodní tribunálu ohledně Ukrajiny, který uskuteční „právní posouzení“ pro jednání jednotlivých ukrajinských činovníku a jednotlivcům z armády a nacistických praporů.

Jíž nyní se na Ukrajině velmi pečlivě shromažďují informace a tvoří seznamy jmen aktivistů z Majdanu; válečných zločinců; těch, kteří organizovali a účastnili se útoku na velvyslanectví RF v Kyjevě; žurnalistů, kteří dezinformovali obyvatele Ukrajiny a podněcovali etnickou nenávist. Na seznamu se nachází i ti, kteří se účastnili „lustrací“ a odstraňování činovníků – lidí v sektoru veřejných služeb. Tahle práce se vede velmi pečlivě, každý fakt je dopodrobna zdokumentován, takže žádný vinný neunikne a pachatelé se trustu nevyhnou.


Zajímavý fakt: pokud se na to podíváme podrobněji, všechny aktivní destruktory zahrnují – národní fašisty; prodejné žurnalisty, nohsledy kyjevské junty a pomocníky v podněcování války a národní nenávisti, kteří vědomě dezinformují a dezorientují obyvatelstvo; a tzv. „lustrátory“ a jejích manažery. To vše tvoří skupinu lidí okolo asi 10 tis. osob. Ti ostatní jsou obyčejní banditi, bojující za „svobodu a demokracií“. Situace hodně připomíná 90. léta, s tím rozdílem, že když koncem minulého století byl vydán příkaz na likvidací band a různých zločineckých skupin, tak ti co se dožili soudu, byli souzeni za banditizmus. Dnes ovšem budou souzeni za zločiny proti lidskosti. A to jak jistě víte, má mnohem vyšší váhu.

Co čeká zemi a její občany? Velmi brzy nesmyslná válka na Donbasu skončí a bude mír. A co bude dál? Ty regiony, které do posledního dechu zachraňovali Donbas od separatistů s fašistickými vlajkami v rukách, se ocitnou v nezáviděníhodné pozici. Moc dobře chápou, že obyvatelé východní části země budou od nich chtít slyšet odpovědi na absolutně konkrétní otázky: „Za co jste zabíjeli naše děti? Proč jste týrali naše ženy, sestry a dcery? Nejdřív jste je znásilňovali a potom vypíchávali oči. Ve jménu čeho/koho to všechno bylo?“

Čas „hrání si na patrioty“ pomalu končí. Věřte, že nikdo z těch včerejších katů nechce vidět na prahu svého domu horníka z Donbasu, který mu z očí do očí pokládá tyto strašné, ale zároveň i oprávněné otázky. Budou ale muset odpovídat i na mnohém jednoduší dotazy typu: „Kde je nábytek z mého domu? Kde jsou kalhotky a podprsenky mojí ženy?“ Ano je to tak, plenění na východě ve skutečnosti už dospělo k úplné absurdnosti.

Včerejší vrazi-dobrovolníci budou křičet: „Zrada!“ A ihned si vzpomenou na jejích nedávnou Evropskou minulost. Budou požadovat navrácení „historické spravedlnosti“, a návrat k historickým hranicím z roku 1939. „Náš vrah Stalin nás násilně připojil k SSSR! Nikdy jsme nechtěli!“, budou křičet. Ovšem ticho nezůstanou ani jiné země a postupně se přidá i Polsko, Maďarsko a Rumunsko, která v tom hluku bude požadovat vrácení území Besarábie a ostrov „Змеиный“ v Černém moři.


Spolu se stanem svědky procesů přerozdělování území Ukrajiny. Ti co ještě včera bojovali na Donbasu za svou „jedinou/celistvou Ukrajinu“ se zítra sami změní na zakořeněné separatisty. První vlaštovky jíž vzlétli. Proevropští Ukrajinci budou samozřejmě požadovat sjednocení „sousedních násilně odtržených území“, „obnovení historických hranic“. Cokoliv. Kdo by taky byl proti rozšíření státních hranic vlastního státu na úkor cizích. Je ale celkem zbytečné si zde dělat jakékoliv iluze a hledat spásu tam, kde jíž není možná. Je dost pravděpodobné, že sami Ukrajinci pochytají nacisty-bojovníky a předají je Vyšetřovacímu Výboru RF. Budou následovat hodně tvrdé čistky, protože v civilizovaném světě není místo pro zloděje a vrahy. Navíc Poláci si ještě pořád moc dobře pamatují „hrdinství“ S. Bandery a masovou vraždu tisíce Poláků.

Mimochodem, malá poznámka: v Polsku jsou jíž lidé, kteří aktivně shromažďují dokumenty potvrzující vlastnictví nemovitosti a pozemků ve Lvově a jiných městech a vesnicích na západě Ukrajiny. Dokonce na předměstí zmíněného Lvova, se už teď nachází polo stavby čekající na své nájemníky, jako města duchů. Mnoho nechápavých místních obyvatel pokládá otázku „Pro koho to je?“. Však brzy zjistí, pro koho. Až Polákům začnou vracet sovětskými úřady vyvlastněné pozemky a nemovitosti, vyhazujíc Ukrajince na ulici.

Zatím podstatu probíhajících procesů chápe jen velmi malá část obyvatel. Ale ukrajinští oligarchové mají určitou úroveň povědomí, takže většina z nich dělá, co může, aby se očistila od událostí na Majdanu, a začínají se obracet k Rusku. Mimochodem, 24. března na setkání s představiteli velkých společnosti, které se konalo v rámci svazu ruských průmyslníku a podnikatelů, prezidentovi Putinu položili otázku: „Měli bychom prodávat naše ukrajinská aktiva, nebo se vyplatí počkat?“. Putin na to odpověděl, že vláda se tam může změnit, ale byznys a Ukrajina zůstane.

Klan Rockefellerů padl, a oficiální odstoupení z trhu uhlovodíků není ve skutečnosti nic jiné než podepsání bezpodmínečné kapitulace. Nebo si opravdu myslíte, že Kerry (člověk Rockefellerů v administraci Obamy) letěl jen tak do Moskvy s kufříkem, který odmítal svěřit do rukou někomu jinému?

Uvnitř Spojených Státu jíž dnes můžeme sledovat pád klanu Rockefellerů – země se nachází na pokrájí občanských rozkolů a nepokojů. To co v 80. letech minulého století zaseli američtí „specialisté“ aby rozrušili Sovětský Svaz, stejné plody sklízejí i dnes na vlastním území. Bordel a skandály ve všech sférách. A k tomu ještě prezidentské volby v plném proudu. U demokratů probíhá vnitřní boj, Obama otevřeně vystoupil proti Clintonové – figurce Rockefellerů. U republikánů jsou problémy také. Strana práská ve švech. Ano, samozřejmě, klan bude nadále řídit tiskárnu na dolary a může se pokusit zafinancovat nějaký další teror na zemí, aby znovu exportovali svoje problémy do světa. Každopádně teď mají příliš mnoho problému.

Vypadá to, že díky této vlně se v prezidentských závodech dostává do vedení multimiliardář Donald Trump. A stačí si poslechnout, co říká. Vždyť hovoří pravdu. Beze studu a jakéhokoliv zbytečného okecáváni hovoří otevřeně o problémech americké společnosti a způsobech jejích řešení. Jedině Trump hovoří o tom, že Amerika musí spolupracovat a dobře vycházet s Ruskem. A opět jenom Trump tvrdí, že Amerika musí přestat s politikou expanze a zaměřit se na své vlastní vnitřní problémy.

Blíží se konec nucené „dovolené“ legitimního prezidenta Ukrajiny Janukovyče. Nyní je již jasné, že jeho útěk ve skutečnosti byl jenom součástí složitého geopolitického scénáře. Tento krok byl učiněn v první řadě, jako pokus odvrátit krveprolití v zemi.

Ovšem krvežízniví podvodníci a samozvanci, kteří se dostali k moci, se nikdy nechystali zastavit, vždyť válka byla potřebná pro jejich pány. Nyní, po vítězství Putina ve třetí neviditelné světové válce, je návrat vrácení se Janukovyče zpátky na Ukrajinu hodně pravděpodobný. Bezpochyby bude důvěra v něho ze strany obyvatel Ukrajiny velmi nízká, proto se vrátí pouze jako dočasný a přechodný prezident. Jeho úkolem bude obnovit pořádek v zemí, zklidnění obyvatel a vytvoření podmínek pro předčasné prezidentské a parlamentní volby v souladu se zákonem. Spolu s Janukovyčem se vrátí i Nikolaj Azarov – politik a profesionál, který je schopen vést Ukrajinu. Má k tomu veškeré předpoklady, dobrou reputaci a vysokou úroveň důvěry ne jen Moskvy ale i Západní Evropy.

Ve skutečnosti návrat Janukovyče na post prezidenta Ukrajiny je výhodné v první řadě pro samotné Ukrajince. Mezinárodní měnový fond (organizace plně pod kontrolou Rockefellerů), který prostřednictvím zástupců junty v čele s Porošenkem, kteří se chopili moci v důsledků ozbrojené revoluce, fakticky sponzoroval fašisty a ukrajinské nacisty. Pamatujete si, jaký „královský“ dar dali svým vazalům v prosinci minulého roku? Byly vneseny změny pravidel pro úvěry od MMF, kvůli kterým bylo možné poskytnout Ukrajině další miliony. Nic podobného se ještě nikdy nestalo za celou historii fondů.Takže pokud se Janukovyč vrátí, nebude muset Ukrajina a její legitimní vedení vracet ani cent z vypůjčených miliard, pro vládu Jaceňuka a Porošenka. Protože ty peníze byly vydány samozvancům, kteří (znovu se budu opakovat) chopili moci na Ukrajině násilnou formou. A tento bod byl zaznamenán v „aktu o kapitulaci“, který podepsali Rockefelleři. Tohle budou muset hořce polknout a nevydají ani žádný zvuk. A ukrajinský lid má o čem přemýšlet.

Během prvních dvou týdnu v březnu tohoto roku na objednávku od jedné z dceřiných společnosti PricewaterhouseCoopers proběhla na Ukrajině anonymní anketa. Účast přijalo 6438 lidí po celém území Ukrajiny kromě Luhanské a Doněcké oblasti. Ptali se lidí na tři otázky.

První:
Koho byste si přáli jako dalšího premiéra Ukrajiny?“
Bylo nabídnuto pět možností

a) Timošenková; b) Groisman; c) Yaresko; d) Azarov; e) Jaceňuk.
Výsledky: 10,1%; 6,4%; 0,5% 82,6%(!); 0,4%(!!!).
 Druhá otázka byla:

„Koho byste si přáli jako příštího prezidenta Ukrajiny?“.
Nabízené možnosti byli: a) Porošenko; b) Pinčuk; c) Janukovyč; d) Turčynov.
Výsledky: 0,2% (!!!); 15,8%; 74,6% (!); 9,4%.
A třetí otázkou bylo: 
„Chtěli byste, aby se Ukrajina vrátila do stavu před rokem 2013?“.
Tři varianty: a) Ano; b) Ne; c) Těžko říct.
Výsledky: 99,8% (!!!); 0,17%; 0,03%.

Čísla mluví sami za sebe. Ti co si anketu objednali byli šokování výsledkem, který byl ihned klasifikován jako tajný a nejspíše by se o něm nikdy nikdo nedozvěděl, pokud by se toho neúčastnil jeden z našich (ruských) analytiků. Nabízí se otázka: „Proč lidi na Ukrajině mlčí a trpí?“, vždyť výsledek ankety odráží reálnou náladu Ukrajinců. Odpověď na tuto otázku je zřejmá – prezident Porošenko (jak mu říkají lidé na Ukrajině) nemá příliš v lásce kritiku, žádnou. A ze všeho nejvíc kritiku jeho vlastní osoby. Proto teď na Ukrajině dochází k velmi zvláštním událostem připomínající represe. Jeden případ – Jurij Pavlenko, který v Vinici byl odsouzen ke 4,5 rokům, za to, že na veřejnosti roztrhal portrét „všemi oblíbeného“ Porošenka. To je přesně ten důvod proč lidé mlčí, trest „čokoládového pána“ může být příliš veliký. Svoboda slova na Ukrajině neexistuje, prospívá teror a odpor vůči všem lidským hodnotám, včetně ústavního práva na svobodu občana. Masmediální úplatkářství je přímo do oči bijící. Žurnalistika jako profese je téměř zničená, protože objektivní profesionálové jsou pro Péťu k ničemu a ne každý chce tančit, jak on píská. Proto se do TV a novin přijímají užiteční idioti, kteří jsou schopni za peníze prodat i vlastní matku a kteří úmyslně šíří hysterií v zemi. Profese novináře v dnešní Ukrajině je více ponižující než prostituce.


Naštěstí éra nicnedělání pomalu končí. Čas zahojí všechny rány. Klany přicházejí a odcházejí, ale život jde nezadržitelně dál. Další mezník v historii lidstva pomalu končí. Velmi brzy mezinárodní tribunál vynese verdikt, viníci budou potrestání, prach se usadí a lidstvo čeká dalších padesát klidných let, zaručené multipolárním světem. To je to vítězství, které Putin získal ve třetí světové válce. A naštěstí už velmi brzy lidstvo zase uslyší hlasitý jásot: „Ať žije král!“.

Ivan Jakovlev


Překlad: Jevhenij Grek

Viewing all 19126 articles
Browse latest View live