Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Triumfator přichází. Objevily se první fotografie modelu S-500

June 6, 2016, 1:48 pm
$
0
0
Geo
6. 6. 2016 Eurasia24

V Rusku finišuje vývoj revolučního protiletadlového a zejména protiraketového komplexu S-500.
Díky předpokládaným výkonovým parametrům radaru, naváděcí soustavy a samotných střel S-500 dojde k rapidnímu snížení efektivity nasazení stealth letadel F-22, F-35 a B-2, ale také bezpilotních prostředků a balistických i křižujících hypersonických střel nad územím pokrytým tímto prostředkem. O tom, že vývoj impozantního systému PVO spěje k završení, svědčí i „únik“ fotografií modelů komplexu S-500.

Výkony S-500 Triumfator-M jsou přísně utajovány a všechny šířené informace tohoto druhu jsou pouze odhady a spekulacemi. Hovoří se například o schopnosti napadat balistické cíle na vzdálenost až 600 kilometrů a možnosti sledovat současně až deset cílů letících rychlostí více než 5 km/s. Plánovaný maximální výškový dosah raket S-500 se uvádí v rozsahu 180 až 200 km.

Systém by měl vstoupit do služby v příštím roce a pokud se Rusku podaří zvládnout jeho uvedení do operační způsobilosti, sériovou výrobu a rozmístění podobně jako v případě S-400, mohou strategické objekty na území RF získat v relativně krátké době v podstatě neproniknutelnou obranu.

Blog defence-blog.com přinesl v neděli 5. června sérii fotografií makety systému S-500 Triumfator-M od výrobceCopy-models.com:

↧
Search
↧

NE ZÁKLADNÁM o průjezdu konvojů Velkého bratra přes naše území

June 6, 2016, 11:12 pm
$
0
0
7. 6. 2016  Občanská iniciativa NE ZÁKLADNÁM

Znovu musíme upozornit na vystoupení ministra ,,obrany" pana Stropnického a jeho protichůdná tvrzení. Zákonodárci přijali stav, kdy k určitým tématům  ( kromě poslance Mackovíka) se nevyjadřují, jsou plně loajální s Tržištěm.
Jakákoliv následující tvrzení pana ministra:


  • je to v první řadě posílení nějakého elementárního partnerství armád obou států a nějakého kontaktu
  • je to demonstrace interoperability společných vojenských činností
  • dochází k doplnění a k jakési vzájemné závislosti činností
  • výměna zkušeností pomocí již vámi zmíněného výcviku, a to se jedná o výcviky ve střelbě, v řízení bojových vozidel, ve společné pozemní přípravě
  • výměna zkušeností pomocí již vámi zmíněného výcviku, a to se jedná o výcviky ve střelbě, v řízení bojových vozidel, ve společné pozemní přípravě,
  • schopnosti poskytnutí podpory hostitelským státem, tzv. host nation, podle standardů NATO,
  • nácvik přesunu alianční země přes území jiného aliančního státu je také jakýsi atribut, který je potřeba vyzkoušet,
  • odpovídá to zostřené bezpečnostní situaci a ty přesuny jsou součástí nějakých schopností

odporují předchozím činnostem, které lze doložit přehledem přesunů, průjezdů a cvičení z minulých let. Použitá tvrzení pana Stropnického měla zakrýt skutečné důvody a cíle uskutečněného přesunu americké armády na území Estonska, popřípadě jiného státu Pobaltí.

Další prohlášení pana Stropnického by vnímavého zákonodárce muselo vymrštit z jeho teplého místa - sedadla v Poslanecké sněmovně České republiky. Jedná se o urážku soudnosti a schopnosti přemýšlet.

Pan Stropnický tvrdí:

- Nácvik rychlého přesunu, který je potřeba cvičit tímhle způsobem, to znamená, po běžných silničních komunikacích s cílem zkrátit čas.
- Samozřejmě, pokud by se jednalo o čistě logistický přesun, jenom dostat materiál z bodu X do bodu Y, tak ta železnice se používá standardně a běžně, ale není to potom nácvik.
- Tohleto je nácvik něčeho, co by mělo proběhnout rychle, organizovaně a bez velkých technických problémů.

Neodporuje tvrzení pana Stropnického skutečnosti, že dálnice D1 je na řadě míst v opravě, průjezd je ztížen a tvoří se na ní kolony. Co měla americká armáda cvičit? Jízdu v koloně s cílem zkrátit čas?

Proč nikomu ze zákonodárců nevadí tvrzení o rychlém přesunu když vzápětí pan Stropnický uvádí:
- že po tom loňském poměrně velkém přesunu už s tím máme docela solidní zkušenosti a myslím, že to nebude znamenat ani velké omezení pro občany, což se vždycky snažíme omezit na minimum.

- proto je také celá ta kolona rozdělena do devíti proudů. Je to 500 osob, 225 vozidel, zhruba. A těch devět podkolon, řekněme, bude mít mezi sebou třicetiminutové rozestupy. Jsou tam také vytipovány zastávky na odpočívadlech, tak aby to co nejméně narušovalo plynulost dopravy. 
Co pan Stropnický zamlčel a zákonodárce to nezajímá:
Maximální rychlost na silnici dosahuje u všech verzí 100 km/h, plavba ve vodě pomocí vodometů pak až 10,5 km/h, dojezd 500 až 800 km (dle verze Modulární koncepce umožňuje rychlou výměnu celé pohonné jednotky. Je možné nainstalovat motory MTU 6V183TE22, Scania DSJ9-48A (oba 400 hp) s automatickou převodovkou ZF Ecomat 6hp 600, nebo Caterpillar 3126, Detroit Diesel 6V53TA a Cummins 6CTAA8.3-T350 (každý 350 hp) s automatickou převodovkou Allison MD 3560P ). 
Co se tedy cvičilo? Doplnění pohoných hmot? Kdo je zaplatil? Byl to výhodnější kšeft? Po železnici by to zadarmo nebylo? Co se vezlo?
Proč je veřejnost takovým to ubohým způsobem obelhávána. Proč to nikoho ze zákonodárců nezajímá, proč to nerozporuje?
Pan Stropnický v doplněném vystoupení na interpelacích drtí zákonodárce rozporuplným prohlášením v porovnání s tiskovou zprávou :
- takže optimální způsob, jak to využít, je to, že už po tom prvním noclehu, který proběhne v kasárnách na Ruzyni, tak potom druhý den dopoledne bude výcvik ve střelbách.
- potom přesun bude pokračovat do Vyškova a Přáslavic a tam to následující minimálně dopoledne bude věnováno těm činnostem, včetně třeba výcviku na trenažerech, o kterých jsem se už zmínil.
- následující den potom bude pokračovat výcvik a teprve na jeho sklonku, tam jsou ty noclehy dva. A v pondělí, myslím, že je to 30., teď mě neberte úplně doslova, je to pondělí a to je den, kdy se ta kolona vydá přes Bohumín do Polska.

Ptáme se, kde se v Ruzyni budou američané cvičit ve střelbě?

Dopis Ministerstva obrany ČR, který Iniciativa Ne základnám zveřejnila tvrdí, že v průjezdu nebude převážena ostrá munice.

Pan Stropnický v interpelaci uvádí, že ostrá munice je v kontejnerech. Kolik těch kontejnerů bylo neuvádí, co bylo přes ČR provezeno, také ne.

Ve svém vystoupení pan Stropnický na interpelacích ani jednou nezmínil, že by průjezd americké armády přes naše území byl projednán ve vládě.
Armáda České republiky se neřídí dodržováním  Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí.

V demokratickém, právním státě by musel pan Stropnický rezignovat ze své funkce ministra. V suverénním státě by nepřicházelo v úvahu, aby výkon vojenské činnosti zajišťovalo americké velvyslanectví.  

(Byli jsme požádáni někdy v listopadu loňského roku, kdy jsme dostali ze strany Spojených států požadavek na zabezpečení tohoto přesunu. Pak o tom byla vedena jednání. První bylo 30. 11. loňského roku. Toho se zúčastnili také zástupci velvyslanectví Spojených států a rezortu obrany a Armády ČR, našeho zpravodajství a naší policie.)

Kdo vlastně velí Armádě České republiky?
Pane premiére, pane Stropnický, protestujeme a nenecháme si to líbit.

S pozdravem

za Iniciativu Ne základnám
Eva Novotná, mluvčí
↧

JF a jeho týdenní výběr ze světového tisku aneb co týden dal a vzal na anglicky píšících serverech

June 6, 2016, 11:26 pm
$
0
0
vybral, přeložil s sestavil JF
7. 6. 2016 Kosa zostravlkovobloguje.wordpress.com

Zpráva tvrdí, že Brexit by mohl nastartovat škrty v rozpočtu na obranu
Andrew Chuter, Defense News, 2.6.2016
Volba za vystoupení Velké Britanie z Evropské unie by mohla zahájit období škrtů armádních rozpočtů a nové přehodnocení strategie obrany a bezpečnosti, tvrdí náměstek generálního ředitele think tanku Royal United Services Institute.
 
Až vám příště někdo řekne, že se v USA už nic nevyrábí, ukažte mu tohle
JP Sottile, AntiWar, 4.6.2016
Kdo říká, že se už v USA nic nevyrábí? Určitě to neříkají zazobaní příslušníci diplomatických sborů ministerstva zahraničí. A oni by to měli vědět nejlíp, protože stojí v první linii nekonečného boje za zachování dominantní role Strýčka Sama na světovém zbrojním trhu.

Co je větší jaderné nebezpečí – Trump nebo Clintonová?
Robert Parry, Consortium News, 2.6.2016.
Pokud se volba presidenta USA zúží na dvojici Hillary Clintonová versus Donald Trump, bude se americký lid muset rozhodnout mezi dvěma kandidáty, kteří oba jsou ochotní riskovat budoucnost planety, i když každý z jiného důvodu.

Spojené státy šíří své tajné války v Africe
Justin Yun, The Biola University Chimes, 10.5.2016
Utajované rozšiřování vojenských základen USA a nárůst počtu speciálních operací v Africe zahájilo nový a odlehčený styl vedení válek a předznamenalo novou fázi amerického válečného imperialismu.

Evropa není úplně připravena na ekonomiku sdílení
Leonid Bershidsky, Bloomberg View, 3.6.2016
Platformy, založené na ekonomice sdílení, jakými jsou Uber nebo Airbnb, se v Evropě těžce prosazují, protože některé evropské země se pokoušejí regulovat a ovlivňovat jejich obchody.

Bohatí lidé se od sebe liší a dost na tom záleží
Narayana Kocherlakota, Bloomberg View, 3.6.2016
Nerovnost v USA závisí na tom, jak se na ni díváte. Například některým skupinám bohatých vlastníků se daří úplně jinak než ostatním. Tyto rozdíly jsou klíčové pro pochopení tohoto jevu – a pro způsob, jak si s ním politici poradí.

Co má Indie proti Číně navíc? Je toho spousta.
A.Gary Shilling, Bloomberg View, 2.6.2016
Až bude Narendra Modi, indický premiér, mluvit 8.června k zasedání Kongresu USA, možná mu bude připadat obtížné přesvědčit zákonodárce, že Indie je příslibem. Ale nemělo by – zatímco Čína, Rusko a Brazilie zpomalují, Indie se dál hrne vpřed.

Spojenectví neutrálních států: Putinův velký Anti-NATO plán pro Balkán
Filip Kovacevic, Boiling Frog Post, 22.5.2016
Zhodnocení obecné nespokojenosti s politickým a ekonomickým stavem věcí, který nastavili neoliberální vyznavači ideologie atlantismu.

Skupinové myšlení připravuje Západ o jasnou vizi
Nik Gowing, Chris Langdon, Chatham House, 3.6.2016
Autoři odhalují znepokojující podrobnosti svého výzkumného projektu, který měl ukázat, jak se lidé na vrcholu mocenské hierarchie vyrovnávají s digitálním věkem, který jim přináší mnohá překvapení.

Sanders ke Clintonové: Ano, Trumpova zahraniční politika je děsná. Ale ta vaše taky.
Nadia Prupis, Common Dreams, 3.6.2016
„Potřebujeme zahraniční politiku postavenou na sestavování koalic… ne na věčném válčení na Středním Východě.“ Bernie Sanders reaguje na úterní projev Hillary Clintonové o zahraniční politice a míří na její renomé, včetně její role v irácké válce a v tak zvané „změně režimu“ v Libyi.

Amerika exceluje v obchodu se smrtí
J.P.Sottile, Consortium News, 3.6.2016
Amerika může zaostávat za jinými rozvinutými zeměmi v mnoha věcech ale zůstává stále číslem jedna v „obchodování se smrtí“, zejména v oblastech, destabilizovaných jejími vojenskými zásahy.

Ruka USA v brazilském převratu?
Ted Snider, Consortium News, 1.6.2016
Sesazení brazilské levostředové presidentky bylo nejnovějším vítězstvím pravice v Latinské Americe. Ale bylo vítězstvím, vybojovaným jen místními politiky, nebo bylo součástí širší strategie USA k obnovení své dominance na svém „zadním dvorku“?

Hillary se ukazuje jako kandidátka Válečné strany
Diana Johnstone, Counterpunch, 3.6.2016
Pár dní před kalifornskými primárkami se Hillary Clintonová přestala snažit soutěžit s Bernie Sandersem v domácí politice. Místo toho se zaměřila na snadný cíl, na „bizarní výkřiky“ Donalda Trumpa, s cílem představit sama sebe jako zkušenou a zodpovědnou političku.

NATO je „velmi silné nebezpečí pro světový mír“
Executive Intelligence Review, 3.6.2016
Interview novinářů listu Pravda se senátorem za stát Virginia Richardem Blackem, který se jako jeden z mála vyjádřil ve prospěch Syrie a jejího lidu.

Vzestup populismu v Evropě
Michael Bröning, Foreign Affairs, 3.6.2016
Norbert Hofer z krajně pravicové rakouské Strany Svobodných dostal překvapujících 49 procent při volbě presidenta Rakouska. Přestože byl nakonec poražen, jeho představení otevřelo novou kapitolu populismu v Evropě.

Pravda o populismu a zahraniční politice
Stephen Sestanovich, Foreign Affairs, 30.5.2016
Minulý týden analyzovali Richard Fontaine a Robert D.Kaplan ve Foreign Affairs důsledky populismu na zahraniční politiku Spojených států v letošní volební kampani. Viz https://www.foreignaffairs.com/articles/2016-05-23/how-populism-will-change-foreign-policy. Ekonomické potíže doma vedou totiž Američany k menší míře souhlasu s angažovaností USA ve světě. Ani když Donald Trump nebo Bernie Sanders nebudou presidenty, budoucí strůjci zahraniční politiky USA by měli vzít v úvahu silné city, na které tito kandidáti poukazovali.

Svět podle ISIS
Fawaz A. Gerges, Foreign Policy Journal, 18.3.2016
Islámský stát přetrvá tak dlouho, jak dlouho se budou v Iráku a v Syrii udržovat podmínky a okolnosti, ze kterých Islámský stát vyrostl. Článek je výtahem z knihy „Historie ISIS“ autora Fawaze A.Gergese.

Kriminalizace politiky: Hillary Clintonová obviněna FBI z vydírání. Bude vyloučena z presidentské kampaně?
Michel Chossudovsky, Global Research, 20.6.2016
Ve svých nejnovějších vyjádřeních FBI naznačuje, že se chystá zveřejnit doporučení pro Lorettu Lynchovou, ministryni spravedlnosti USA, ve kterém označuje nadaci Clintonových za zločineckou organizaci, namočenou v praní špinavých peněz. Viz také článek Franka Huguenarda v Global Research ze 30.5.2016, http://www.globalresearch.ca/breaking-hillary-clinton-to-be-indicted-on-federal-racketeering-charges/5527829

Obama se pokouší „v zájmu miliardářů“ procpat svou TTIP hrdly Evropanů
Eric Zuesse, Global Research, 5.6.2016
Podobně jako výrobci husích jater cpou šišky do husích krků, aby se z jejich jater staly nemocné přetučnělé orgány, které někteří lidé tak milují, Barack Obama se prostřednictvím svého přítele a vyjednavače Michaela Fromana pokouší nacpat do hrdel Evropanů své ekonomické diktátorství, pro blaho miliardářů.

Co Američané v zahraničí vědí o Bernie Sandersovi – a co byste měli vědět i vy
Susan Neiman, Information Clearing House, Los Angeles Times, 4.6.2016
Jak se představa Donalda Trumpa v Bílém Domě mění ze směšné na strašlivou, je čas přehodnotit otázku volitelnosti toho kterého kandidáta.

Staří Řekové by naši „demokracii“ nepoznali – viděli by „oligarchii“
Paul Cartledge, nsnbc international, 5.6.2016
Ve svém politickém slovníku často používáme pojmy starých Řeků, možná nejvíce ze všech starověkých civilizací. Od anarchie, přes demokracii až k politice samotné. Ale jejich politika a naše politika jsou úplně odlišní tvorové.

Politická slušnost jde k čertu
John Lloyd, Reuters, 3.6.2016
Pravidla liberální demokracie jsou pod největším tlakem od konce Studené války. Tak například Donald Trump si dělá doslova táboráček z polínek politické slušnosti, aby se dostal ještě více do medií.

Vyšetřování MH-17 je, pokud jde o důkazy, odkázáno na Ukrajinu
Robert Parry, Consortium News, 5.6.2016
Jak je zřejmé z nové průběžné zprávy, zpožděné vyšetřování viny v případu letu MH17, sestřeleného nad východní Ukrajinou v roce 2014, bylo silně poznamenáno závislostí na ukrajinské zpravodajské službě, pokud jde o získávání většiny důkazů. Vyšetřovací tým, vedený Holanďany, se musel spoléhat na informace, poskytované ukrajinskou bezpečnostní službou, a působí především ze své dočasné kanceláře v Kyjevě, přes skutečnost, že Ukrajina by měla být pokládána za jednoho z prvních podezřelých v celém případu.

Desítky zraněných cestujících letu Malaysia Airlines z Londýna po průletu turbulencí
Agence France-Presse, 6.6.2016
Cestujícím i členům posádky musela být ošetřena drobná zranění poté, co byl let z Londýna do Kuala Lumpuru nad Bengálským zálivem zasažen silnou turbulencí. Obrázky ze sociálních medií ukazují škody, způsobené na palubě letounu společnosti Malaysia Airlines (!).

Demokratičtí socialisté se pokoušejí podkopávat demokracii?
Chris Rossini, Ron Paul Liberty Report, 2.6.2016
Stále znovu a znovu, historie, teorie i současná praxe ve Venezuele, na Kubě a v Severní Koreji dokazují, že socialismus nemůže a nechce plnit své sliby. Výjimečně hrůzné 20.století dostalo do hrobů stamiliony lidí, kteří trpěli pod hroznými myšlenkami socializmu.
(JF: jde o poctivý překlad, nikoli názor překladatele!!)

Americký zvyk bojovat ve zbytečných válkách
Daniel Larison, The American Conservative, 1.6.2016
Autor Max Boot nabízí ve svém článku „Americký zvyk ztrácet válečná vítězství“ – viz https://www.commentarymagazine.com/american-society/military/americas-habit-of-losing-war-victory/ svůj typicky pomýlený náhled na americké války v zahraničí. Domnívá se, že Američané mají ve zvyku ztrácet „vyhrané“ války. Daniel Larison nabízí jiný pohled.

Den Obětí války – čas pro válku
Christopher Kelly, The American Reporter, 29.5.2016
Letošní Den obětí války oslovil všechny Američany svým zvláštním významem. Nutí je podívat se zpět do minulosti i vpřed do budoucnosti, protože národ zvažuje možnosti, kdo by měl být příštím vrchní velitelem.

Slovenská mládež flirtuje s fašismem. Je to chyba vzdělání?
Sara Miller Llana, The Christian Science Monitor, 2.6.2016
Roman Balko, vysokoškolský učitel na středním Slovensku, opustil loni své povolání. Ne proto, že by byl po 22 letech vyučování občanské nauky vyhořelý. Skončil, protože těch přednášek nebylo dost – a on by nemohl svůj předmět nadále vyučovat způsobem, jakým by chtěl.

Bionický list přeměňuje sluneční energii lépe než příroda
Jason Thomson, The Christian Science Monitor, 3.6.2016
Vědci na Harvardské Univerzitě vytvořili zařízení, které napodobuje přírodní procesy fotosyntézy a přeměňuje sluneční energii na chemickou energii nebo tekuté palivo.

Evropské církve říkají, že stále větší houfy muslimských uprchlíků konvertují od islámu k jiným náboženstvím
Harriet Sherwood, Philip Oltermann, The Guardian, 5.6.2016
I když spolehlivá data o počtu konvertitů nejsou k disposici, neoficiální přehledy ukazují, že se stále více muslimů stává křesťany a některé církve dokonce provádějí hromadné křty.

Osudové stěhování
Daniel Alarcón, Josh Begley, The Intercept, 4.6.2016
Podívejte se na některá místa, kde umírají lidé při pokusu překročit hranici. Jen pár hodin jízdy jižně od Tucsonu, na druhé straně hranice, je tiché, zaprášené mexické městečko Sásabe. A jako mnoho jiných i ono slouží jako přestupní stanice pro ty, kteří chtějí překročit hranici na sever.

Víkend v Chicagu: kde je střelba hrozivou normou
The New York Times, 4.6.2016
Tři dny, 64 lidí postřeleno, z toho 6 smrtelně: Den obětí války v ulicích a násilí, které zaplavuje rodiny a sousedství. Podívejte se na pohyblivý obrázek, kroniku těchto tří dnů: https://static01.nyt.com/newsgraphics/2016/06/01/chicago/assets/chi_promo.gif

Uvnitř krvavých, bolestivých vnitřností války, s nadšeným průvodcem
Caitlin Flanagan, The Washington Post, 1.6.2016
V roce 2003 vydal novinář Chris Hedges knížku kapesního formátu s jednoduchým titulem: „Co by měl každý člověk vědět o válce“. Kniha obsahuje řadu prostých otázek a úsporných, citově odlehčených odpovědí. Například: „Jaké je to být postřelen?“, „Budu schopen vydržet mučení?“ a „Co se stane s mým tělem až zemřu?“

Fotografie neziskovek, „dokazující“ údajný ruský útok na Idlib, jsou půl roku staré
Jim W. Dean, Veterans Today, 5.6.2016
Není to žádné velké překvapení, jen další hoax o bombardování, ze kterého je obviněno Rusko. Je to jen součást zpravodajských her Turecka, využívajících neziskovek k výrobě těchto falešných zpráv.

Otevřený dopis presidentu Putinovi od dr.Bassama Barakáta
Gordon Duff, Veterans Today, 4.6.2016
Dopis z arabštiny přeložili lidé z VT spřátelený s autorem. Je to vášnivý dopis člověka, který miluje svou zemi, a který do slov převedl to, co by mělo zajímat nás všechny: proč je během příměří povoleno dozbrojovat povstalce a nechat je znovu zaujímat posice poté, co už byli zatlačení do defenzivy.

Americká a britská krádež uranu v provincii Helmand
GPD, Veterans Today, 4.6.2016
Helmand je jednou z jižních provincií Afghánistánu, která je od začátku přítomnosti cizích jednotek v zemi a po pádu Talibánu stále centrem ozbrojených potyček. Helmand ukrývá také dva důležité aspekty, dobré či špatné – pěstování opia a těžbu uranu a dalších vzácných surovin. Proto je provincie Helmand tak neklidná a proto je tak důležitá pro cizince i pro afghánskou vládu.

Je čas okamžitě opustit NATO! Evropané spouštějí novou protiválečnou kampaň.
GPD, Veterans Today, 4.6.2016
Zatímco se představitelé NATO připravují na červencové zasedání ve Varšavě, sociální aktivisté a význační politici v Evropě spouštějí novou kampaň proti NATO a protestují proti jadernému vyzbrojování bloku a proti provokacím vůči Rusku.

Evropská unie: mylná představa o integraci
South Front, Veterans Today, 5.6.2016
Vedení Evropské unie, posedlé myšlenkou federální Evropy, ztratilo kontakt s lidmi a přiživuje tím nacionalistické a euroskeptické vášně napříč celým kontinentem.
(JF: Nebylo by na čase, aby se naše uvědomělé think tanky začaly vážně zabývat také některými západními servery, jako j
sou Veterans Today, Consortium News, Executive Intelligence Review nebo The American Conservative?)

Co ví Čína o Africe – a Západ to neví?
Frederick Kuo, The National Interest, 22.5.2016
Během posledních pěti století oscilovala Afrika v západních představách mezi dvěma polarizovanými extrémy. Jedním z nich byla Afrika jako pokladnice, plná možné kořisti, jako zdroj otroků, poskytovatelů laciné práce, a nekonečná země, plná přírodního bohatství, připraveného k sebrání. Druhým extrémem pak byla Afrika, kterou je třeba zachránit, plná potřebných a bezmocných duší, na kterých se misionářské duše Západu mohly doslova vyžívat.

Perlička na konec: Zajímavý zpravodajský server The National Interest
The National Interest o sobě:
Od založení v roce 1985 projevil pozoruhodnou stálost v přístupu k zahraniční politice. Jak jeho název naznačuje, není o světových záležitostech, je o amerických zájmech. Je veden realismem – vlastností tak význačnou pro osoby jako Disraeli, Bismarck nebo Henry Kissinger (!).
(…)
Profil každého zpravodajského serveru lze odhadnout podle titulků jednotlivých příspěvků, zde je tedy přehled The National Interest ze dne 6.června:
V sekci The Buzz:
* Nová protilodní střela dlouhého doletu US Navy The je ještě ničivější
* Jak Pentagon vymazal ruské superzbraně studené války
* Čína versus Amerika: kdo by vyhrál bitvu v Jihočínském moři?
* Bude letectvo USA v roce 2030 totálně zastaralé?
* US Army versus US Marine Corps v Asii (a není to špatná věc)
Přehled článků v základní sekci:
* Nová protilodní střela dlouhého doletu US Navy The je ještě ničivější
* Jak Pentagon vymazal ruské superzbraně studené války
* Čína versus Amerika: kdo by vyhrál bitvu v Jihočínském Moři?
* Arsenál mohutných čínských raket: Kamikaze 21.století?
* Allah ochraňuj krále (***)
* Bude letectvo USA v roce 2030 totálně zastaralé?
* US Army versus US Marine Corps v Asii (a není to špatná věc)
* Rusko versus Amerika: Předvádění jaderných bombardérů
* Tato ruská superstíhačka létá tak rychle, že to nafukuje její vlastní motory
* Co se Čína naučila z největšího námořního vítězství USA v Druhé světové válce
Nejčtenější články:
* Uvnitř nového smrtonosného tanku US Army M1A2 SEP v.3 Abrams
* Odhaleno: Proč by Čína prohrála válku s Amerikou
* Připrav se, Rusko: Tato evropská mocnost plánuje nový smrtonosný tank
* Překvapení: Ruský smrtonosný tank T-14 Armata je ve výrobě
* Proč bude Indie držena mimo skupinu dodavatelů jaderných zbraní
Ještě někdo pochybuje o tom, co je „národním zájmem“ USA? Článek označený (***) sice nemá „militaristický“ titulek, ale převážná část jeho obsahu stejně pojednává o zbraních.
↧

Obama zabouchl dveře Putinovi před nosem. Říká, že pokud Putin nechce zlikvidovat ruské síly odvetného úderu, bude muset být prvním, kdo zmáčkne jaderný knoflík

June 6, 2016, 11:35 pm
$
0
0
The Saker
7.6.2016 Zvědavec

Činy mluví hlasitěji, než pouhá slova, a americký prezident Barack Obama nyní jednal, a ne mluvil. Odmítl diskutovat s ruským prezidentem Vladimirem Putinem o největší obavě Ruska týkající se současných změn v americké jaderné strategii – obzvláště o ohromující změně, která děsí Putina.

V neděli, 5. června, Reuters uveřejnila titulek „Russia says U.S. refuses talks on missile defence system“ a uvedla, že „Spojené státy odmítly ruské nabídky na probrání protiraketového programu Washingtonu, jak uvedl náměstek ruského ministra obrany Anatolij Antonov v neděli, a označil tuto iniciativu za „velmi nebezpečnou““.

Rusko se obává, že pokud systém „protiraketové obrany“, který nyní Spojené státy instalují na ruských hranicích a v jejich blízkosti, funguje, pak budou Spojené státy schopny zahájit překvapivý jaderný útok na Rusko, a tento systém, který byl vyvíjen desítky let a nazývá se „Aegis Ashore Missile Defense System“, zničí rakety, které Rusko odpálí v rámci odvety, a Rusům pak nezbudou žádné prostředky odvety, vyjma jaderného zamoření celé severní polokoule a globální jaderné zimy, což by byl důsledek amerického útoku na Rusko, o kterém někteří stratégové na Západě říkají, že je pro USA zvládnutelným problémem a že likvidace Ruska by to za tyto náklady stála.

Tato teorie o vyhratelné jaderné válce (kterou, jak se zdá, USA nahrazují předešlou teorii zvanou M. A. D. (vzájemné zničení)), byla poprvé vážněji předložena v r. 2006 v prestižním americkém časopisu Foreign Affairs, pod titulkem „Nástup jaderné nadvlády“ (“The Rise of Nuclear Primacy”), a obhajovala drzejší americkou strategickou politiku vůči Rusku, založenou na údajné americké technologické nadřazenosti u zbraňových systémů a možném omezeném časovém okně, které lze využít, než se Rusko vzpamatuje a příležitost zmizí.

Paul Craig Roberts byl první na Západě, kdo psal o ruských obavách, že Barack Obama by mohl být stoupencem této teorie. Jeden z Robetsových prvních článků vyšel 17. června 2014, s titulkem „Washingtonu buší do válečných bubnů“ (“Washington Is Beating The War Drums”), kde poznamenal, že „americká válečná doktrína byla změněna. Americké jaderné zbraně již nejsou určeny jen k odvetným účelům, ale jejich role byla povýšena na prostředky preventivního jaderného úderu“.

Ruský prezident Vladimir Putin se mnohokrát pokusil nadnést tuto záležitost prezidentu Obamovi, naposledy prostřednictvím veřejného vyjádření svých obav z 27. května. Veřejné prohlášení Antonova z 5. června je evidentně pokračováním Putinovy snahy, kdy Antonov oznámil, že Obama nyní výslovně odmítá diskutovat o Putinových obavách ohledně této záležitosti.

Fakt, že tato snaha ruské vlády probíhá prostřednictvím veřejných médií, místo soukromých rozhovorů (stejně jak tomu bylo během kubánské raketové krize v r. 1962, kdy tomu bylo naopak a americký prezident se obával instalace sovětských raket 90 mil od amerických hranic), naznačuje, že pan Obama, na rozdíl od prezidenta J. F. Kennedyho v r. 1962, odmítá komunikovat s Ruskem a USA jsou nyní potenciálně v pozici agresora.

Rusko činí přípravy, pro případ, že bude muset (kvůli raketovému systému Aegis) zaútočit první. Nicméně někteří lidé znalí problematiky říkají, že Rusko nikdy nezaútočí první. Možná, že americký prezident Obama postupuje na základě podobného předpokladu, a to je důvod, proč odmítá diskutovat o této záležitosti se svým ruským protějškem. Avšak pokud si pan Obama přeje vyhnout se jaderné konfrontaci, pak odmítání již samotné diskuse vysílá signál o opaku – tedy že připravuje jaderný útok na Rusko – prostě proto, že tuto záležitost odmítá probírat. V takovém případě je jeho odmítání samo o sobě odpovědí na Putinovu otázku, přibouchnutím dveří Putinovi před nosem. Je to behaviorální odpověď, místo pouhé verbální.

Geostratég John Helmer 30. května probíral otázku toho, kdy pro Putina pravděpodobně nastane „okamžik spouště“, kdy bude muset rozhodnout, jestli již neexistuje rozumná alternativa a je nutné zahájit – a pak to bude muset učinit on – třetí světovou válku.


Obama Slams Door in Putin’s Face: Says if Putin doesn’t want Russia’s retaliatory forces eliminated, he’ll need to be the one to press the nuclear button first vyšel 6. června 2016 na thesaker.is. Překlad v ceně 291 Kč Zvědavec.
↧

Střelba na autobus s českými školáky ve Francii mohla být zkouškou na teroristické útoky na autobusy, které budou vozit hráče EURO šampionátu!

June 6, 2016, 11:47 pm
$
0
0
- VK -
7.6.2016 AE News
Střelba na autobus s českými školáky ve Francii mohla být zkouškou na teroristické útoky na autobusy, které budou vozit hráče EURO šampionátu! Francie je ve stavu nejvyšší pohotovosti před nadcházejícím fotbalovým šampionátem ve Francii, který začíná už tento pátek. A přesně právě před týdnem, minulý pátek večer, zaútočil neznámý střelec na jihu Francie na český autobus na dálnici mezi Lyonem (město s největší muslimskou populací v Evropě) a Marseille (město s druhou největší muslimskou populací v Evropě), který vezl školáky z výletu ze Španělska [1]. Střelec podle zpráv stál na mostě nad silnicí (podle jiných zpráv prý na svahu vedle silnice) a vystřelil nejprve na čelní sklo autobusu a poté na zadní sklo, když autobus projel pod mostem. Francouzská policie usilovně vylučuje, že by střelba měla něco společného s terorismem, prý mohlo jít jen o necílený útok „mládeže“. Na jihu Francie, kde se incident přihodil, je největší koncentrace muslimů a obecně Arabů v celé Evropě. Arabský rovník byl na jihu Francie překročen před více než 10 lety a populační prostor oblasti je maximálně islamizovaný, spolu s největší nezaměstnaností v celé zemi, což vytváří ideální prostředí pro činnost a působení teroristických buněk.

Francie se připravuje na fotbalová jatka.

Střelba na školáky byla nácvikem útoku na fotbalisty?

Francouzská policie má daleko více starostí, než se jen starat o pár výstřelů na jakýsi autobus odkudsi z východu Evropy. Včera večer na France 24 však bezpečnostní expert zmínil pro britskou BBC, že teroristé během šampionátu budou zřejmě hledat tzv. měkké cíle (soft targets), protože stadiony budou hlídané mnohonásobnými systémy jištění. A právě zmínil i obavy o bezpečnost samotných fotbalistů, kteří budou jezdit autobusy mezi zápasy sem a tam z hotelů na stadiony a zpět, a také mezi jednotlivými stadiony. Když se nad tím člověk zamyslí, tak to dává naprostý smysl. Pokud osamocený střelec vypálí několik ran na autobus např. s reprezentací Anglie, zápas se zřejmě vůbec neodehraje. Pokud teroristická buňka útok bude synchronizovat na více autobusů současně, bezpečnostní riziko se vyhodnotí tak, že se hrát vůbec nebude. A to zcela si odmyslíme situaci, že by nějaká střela opravdu v konkrétním autobuse někoho opravdu zasáhla.

Souhlasím s tím, žeútok na český autobus nebyl úmyslně mířený, ale šlo zřejmě o test a nácvik. Zcela můžeme vyloučit náhodu, že by někdo střílel jinam a kulka omylem trefila autobus. To vylučuje fakt, že jeden výstřel šel nejprve na přední sklo autobusu a druhý na zadní sklo, když autobus projel okolo místa střelce. Teroristé zřejmě ověřovali, co se stane. Reakce řidiče autobusu, pokud je na dopravní prostředek zahájena palba, může mít dvě podoby a teroristé zjišťují, co je více pravděpodobnější.

Ochrana se zaměří hlavně na stadiony, ale autobusy jsou velkým bezpečnostním rizikem.

Teroristé testují, jak se zachová řidič autobusu

První varianta je, že řidič autobusu zastaví u krajnice a skrčí se. To je mimochodem doporučená reakce řidičů autobusů v USA, že pokud přední sklo prorazí jakýkoliv předmět, řidič musí zastavit u krajnice a zjistit míru poškození. Není totiž vůbec tak jednoduché říct za jízdy, jestli ta díra v předním skle je od kulky nebo od vymrštěné matice, která vystřelila z kola vozu, který jede před autobusem. Teroristé v takovém případě zřejmě plánují, že po zastavení autobusu u krajnice vyskáčou z úkrytu a fotbalisty v autobuse postřílí.

Druhá varianta může vypadat tak, že autobus naopak zrychlí a snaží se ujet. K takovému rozhodnutí musí mít ale řidič instrukce a musí dopředu vědět, jak se má zachovat. Hlavním problémem je, že aby mohl řidič reagovat, musí dojít k průstřelu předního skla. Pokud střelec začne pálit do bočních oken autobusu, vůbec se o tom nedozví, kromě křiku cestujících, kteří začnou ječet. Reakční doba, než řidiči dojde, co se děje, může hrát významnou roli.

S vysypaným předním sklem autobus moc rychle jet nemůže a ve většině případů musí prostě zastavit. Otázkou je i možnost prostřelení pneumatiky útočníkem.

V případě českého autobusu nastala varianta č. 3, že řidič s vysypaným sklem odbočil z dálnice na vedlejší odpočívadlo. To je důležitá indicie pro teroristy. Vypadá to, že útočníci se zajímali o fyzikální vlastnosti skel autobusů. Při použití určitého typu střeliva dojde k průstřelu skla a po projektilu zůstane celkem pravidelný kulatý otvor. Pokud se použije jiné střelivo, sklo se úplně celé rozsype na tisíce malých kousků. Aby se sklo vysypalo, musí mít projektil nižší hlavňovou rychlost a tupý hrot projektilu. Velkou roli hraje i materiál skla. Sklo by mělo vydržet velké vnitřní pnutí a nemělo by se rozsypat, protože to je nežádoucí jev každého bezpečnostního skla v autě. Problém je ovšem jinde. Skla v autobusech mají záměrně jiné složení, aby se naopak při úderu ostrým předmětem samy rozsypaly co nejsnadněji. Určitě jste si někdy všimli kladívek s ocelovým hrotem, které jsou přimontovány plombou na sloupcích mezi okny autobusu. Pokud dojde k havárii a nejdou otevřít dveře, cestující kladívky jednoduše rozbijí okna. Skla oken jsou konstruována u autobusů tak, že stačí opravdu jeden rázný úder kladívkem do okna, a to se úplně celé vysype.

Pomohla by neprůstřelná skla? A nestala by se pastí?

Teroristé si tak podle všeho testují reakce řidičů autobusů. Evidentně ani nešlo o snahu někoho zabít, protože útok na český autobus by neměl nijak smysl. Spíše se testuje odezva řidiče, jak zareaguje. A ta informace, že sklo se vysype a řidič musí zastavit nebo odbočit na odpočívadlo, to je zkrátka indicie docela k nezaplacení. Samozřejmě, že by šlo udělat autobusy s neprůstřelnými skly, ale ty představují obrovské bezpečnostní riziko pro cestující. Pokud by kvůli poruše motoru začal autobus hořet a selhala by elektrika na otevírání dveří, všichni by uvnitř uhořeli, protože neprůstřelná skla by nešlo ničím rozbít. U autobusů totiž slouží okna jako nouzové východy. Osobních aut se toto riziko až tolik netýká, protože ty mají minimálně dvoje dveře, obvykle však čtyři po dvou na každé straně, takže v případě nehody může posádka vylézt jedněmi ze čtyř dveří a pravděpodobnost, že by nešly otevřít ani jedny, je znatelně nižší, než u autobusu, který má obvykle jen dvoje dveře právě jen na jedné straně. Takže okna musí být z principu snadno rozbitná.

Fotbalisté na EURU se budou přepravovat stovkami autobusů, jak s hráči, tak s pořadateli a pomocným personálem.

Fotbal ve francouzském chalifátu možná už naposledy

Na autobus stříleli islamisté. To je zcela bez diskuse. Otázkou je, jaká teroristická buňka útočila. Pokud by to byl ISIL, dá se očekávat útok na autobusy s fotbalisty ve stylu útoků na klub Bataclan. Cílem bude zastavit autobus s fotbalisty, vniknout do něj a postřílet reprezentaci. Terčem budou především Angličané, ale také Francouzi a další země, které se účastní v rámci koalice bojů proti Islámskému státu. Pokud by však za útokem stála Al-Kajda, půjde o útok na více místech současně s brutální silou. Francie je zemí, která se stala základnou Al-Kajdy a Islámského státu v Evropě a slabá vláda prezidenta Hollanda se snaží zabránit vypuknutí islámské revoluce na jihu země, která stále visí ve vzduchu. Tlaky na vytvoření jihofrancouzského chalifátu bublají v Lyonu už několik let, naposledy během obrovských nepokojů v roce 2012. Nasunování muslimů do Evropy je pouze zrychlenou verzí procesu, který ve Francii probíhal desítky let již od 50. let minulého století.

Pomalý proces demografického překreslování mapy Evropy byl ale zahozen a nyní se prosazuje co nejrychlejší varianta, zejména za pomoci vnitřního nepřítele v jednotlivých zemích. Za pomoci neziskovek, cizích fondů a ambasád ústředních zemí NWO, které fungují jako pilotní projekty multikulturní transformace Evropy. To jsou především Francie, Velká Británie, Švédsko a Norsko. Páté Německo je teprve na cestě k tomuto statusu. Ovšem proces probíhá velmi intenzivně. Nic se neděje náhodně. Střelba na autobus ve Francii přesně týden před začátkem EURA má svůj jasný význam. V zemi, které se zahalila do nikábu, se totiž fotbalové mistrovství bude hrát už možná naposledy.

-VK-
Šéfredaktor AE News
↧
↧

Savčenko požaduje zastavení války na Donbasu

June 7, 2016, 12:36 am
$
0
0
7. 6. 2016      zdroj
Poslankyně Nejvyšší rady Naděžda Savčenko prohlásila, že boje na východě Ukrajiny je třeba ukončit kvůli zvýšení životní úrovně občanů. Řekla to v pondělí 6. června během návštěvy města Slavjansk na Donbasu. Video se záznamem jejího vystoupení je k dispozici zde:


"Hlavní věc - je nutné ukončit válku. Dokud bude válka, nebudou na Ukrajině žádné peníze, stát nebude schopen plnit sociální závazky. Je nutné zemi pozvednout,"řekla Savčenko.

List "Slavjansk a podnikání" dodává, že poslankyně pohovořila s demonstranty přesídlenci, kterým byla pozastavena výplata dávek. "Problémy jsou mi jasné, ale zatím nevím, jak je řešit. Ale budu pracovat až do konce, nanejvýš pohořím,"řekla účastníkům akce.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
↧

Po očištění od inflace mají Češi v peněžence o dva tisíce víc než před 25 lety (fakt k smíchu)

June 7, 2016, 3:07 am
$
0
0
7. 6. 2016  Outsidermedia
 
V roce 1990 si Češi přišli v průměru na zhruba 3300 korun, loni už se ale výdělky vyšplhaly na více než 26 tisíc. Na první pohled obrovský skok. V ekonomice ale nic nefunguje samostatně a při porovnání mezd tak musí do hry vstoupit inflace. Pokud o ní tedy výdělky očistíme, tak jsme si za 25 let od revoluce polepšili o něco málo přes dva tisíce.
Vůbec nejvyšší inflace v polistopadové éře nastala už v roce 1991, tehdy vzrostla o 56,6 procenta. Příčinou byly reformy související s přechodem na tržní ekonomiku. Liberalizovaly se ceny a zahraniční obchod, nastala devalvace měny a zavedena byla například i směnitelnost koruny. Svou roli zřejmě sehrálo i zrušení takzvané záporné daně, v důsledku čehož výrazně stouply ceny výrobků.

V roce 1991 tak sice průměrná nominální mzda vzrostla o přibližně 500 korun, ve skutečnosti ale po očištění od vysoké inflace byla o osm stokorun nižší než v roce 1990. Při pohledu na vývoj mezd očištěných od inflace je navíc vidět, že se výdělky dostaly na hodnotu z roku 1990 až po pěti letech.

Další období, kdy si Češi vydělali méně, i když byla jejich nominální výplata vyšší, byl rok 1998. Recesi v roce 1997 tehdy totiž vystřídalo období nízkého ekonomického růstu a inflace se dostala přes 10 procent.

V době, kdy se dostala finanční krize na své nejhlubší dno, tedy v roce 2009, reálná mzda v Česku paradoxně rostla.

Období 2012 a 2013 je pak jediné za posledních 25 let, kdy klesly jednak mzdy očištěné o inflaci, ale i výdělky nominální – to znamená jediné období, kdy si průměrný Čech oproti předchozímu roku pohoršil i na výplatní pásce.

Od roku 2014 začala česká ekonomika opět stoupat. Mzdy ale zůstaly trochu pozadu, protože firmy potřebovaly nejprve zalepit poměrně hluboké díry po recesi. Mzdy nyní sice v nominálních hodnotách nerostou tak výrazně, ale díky nízké inflaci zrychlují reálné výdělky. A podle analytiků by měly jak nominální, tak reálné mzdy slušně růst i v letošním roce.

Zdroj: Esondy


Stanův komentář: Tentokrát článek z partnerského odborářského webu dávám spíše jako odstrašující příklad povrchní novinářské práce, který bych čekal spíše v nějakých bulvárních novinách. Průměrná mzda, se kterou se zde zřejmě pracuje, vypovídá jen málo o tom, jak se vyvíjely reálné mzdy většiny zaměstnanců po roce 1989. Bez údajů o vývoji produktivity práce si navíc nelze udělat obrázek o tom, zda se jednalo o zdravý vývoj. Aby článek měl alespoň minimální vypovídací hodnotu, musel by například obsahovat i tyto údaje:
  • jak se změnily mzdy (průměr, medián, variabilita) v jednotlivých segmentech a profesích;
  •  jak se vyvíjelo zdanění a SZP, formálně správně by se měly porovnávat nikoli hrubé, ale čisté mzdy, což se v českých médiích (věřím, že z technických důvodů) nedělá;
  •  upozornění, že přesné stanovení inflace je velmi obtížné a používané odhady růstu cenové hladiny jsou tak nepřesné, že za 25 let mohou dosáhnout výše několika desítek procent;
  •  alespoň zmínku o tom, že mzda není jediným zdrojem příjmů zaměstnanců a že došlo k velkým změnám ve struktuře a výši vyplácených firemních benefitů a státních sociálních dávek. 


Kdyby se v roce 1989 někdo pokusil obhajovat úspěchy reálného socialismu tím, že by tvrdil, že se reálné mzdy oproti roku 1964 zvýšily o cca 7 % (předpokládám, že ty zmiňované dva tisíce jsou v dnešních korunách), vysmáli bychom se mu. Dnes je to běžná metoda zastánců nových pořádků. Proto mě mrzí, že ČMKOS, známá svými excelentními makroekonomickými analýzami, není v rámci své kampaně proti nízkým mzdám schopná vyprodukovat obsažnější a přesnější analýzu změn životní úrovně zaměstnanců za posledních 25 let.
↧

Jsme v situaci největšího rizika války, řekl profesor Krejčí

June 7, 2016, 3:28 am
$
0
0

Oskar Krejčí - rozhovor
7. 6. 2016   ParlamentníListy

„Vždy, když hegemon opouští svou pozici, riziko války je největší. V roce 2045 se podle průzkumů britské vlády dostanou vojenské rozpočty Spojených států a Číny na téměř stejnou úroveň,“ prohlásil na Mezinárodním vědeckém semináři v Bratislavě Oskar Krejčí z Institutu globálních studií Univerzity Jana Ámose Komenského. 


Mezinárodní vědecký seminář na téma „Vybraná rizika vývoje světové ekonomiky“, v rámci kterého vystoupil i český akademik Oskar Krejčí z Institutu globálních studií UJAK, se uskutečnil 1. června letošního roku ve slovenské Bratislavě.

„Spojené státy budou v roce 2017 dávat jen na vývoj nových technologií, zejména pak na vývoj autonomních robotických systémů, tedy systémů, které mají schopnost fungovat v situaci, kdyby bylo zničeno velitelství, 71,3 miliard dolarů, což je více než celý vojenský rozpočet Ruské federace, který v minulém roce činil 66 miliard dolarů,“ objasnil posluchačům současný vývoj ve zbrojení Oskar Krejčí.

„Veškerá propaganda, která jde ve směru ‚zvýšit bezpečnost většími výdaji na zbrojení‘, je zcela falešná, něco za tím je,“ uvedl.

„Vzhledem k tomu, že naše chápání zákonitostí je jenom odrazem opakování v minulosti, my nejsme schopni udělat laboratorní pokus, je to všechno jen o sledování procesů, které se opakují. Nejsme tedy schopni říci, co z toho všechno vyleze, nevíme, jestli je tu nějaký mechanismus,“ zmínil.

„Z minulosti ovšem dobře víme, že když hegemon opouští svou pozici, tak je největší riziko války – klasický příklad je peloponéská válka, Athény versus Sparta. Proč vypukla válka? Ne proto, že byl rozdíl mezi demokracií a aristokracií ve vládě, to tenkrát nikoho netrápilo. Pozice Sparty se vyvíjela jen vzhledem k růstu moci Athén,“ přirovnal Krejčí prastarý souboj k současnému dění.

„Sparta zaútočila na Athény ještě před tím, než se staly Athény mocnějším státem, tj. zahájila preventivní válku,“ zmínil. „My teď docházíme do stádia, kdy je hegemon vytlačován ze své pozice, čili se nacházíme v situaci, kdy je nejvyšší riziko války,“ dodal.

Krejčí také zmínil, že v současné době probíhají čtyři pro nás klíčové konflikty: konflikty v Jihočínském moři, v severní Africe a na Blízkém východě a na východě Ukrajiny. „Tyto konflikty jsou klíčové z toho důvodu, že se v nich střetávají klíčové světové mocnosti prostřednictvím takzvaných ‚proxy válek‘, zejména tedy v Sýrii a na Ukrajině,“ uvedl.

„Největší konflikt, ke kterému se schyluje, se ovšem odehrává v Jihočínském moři. Tam dochází přesně k tomu již zmíněnému střídání hegemona,“ zdůraznil. „Podle průzkumu britské vlády se v roce 2045 dostanou vojenské výdaje Číny a Spojených států na téměř stejnou úroveň,“ podepřel svá tvrzení tvrdými daty akademik. 

(pokračování článku zde)

Celé video zde

↧
Search

Horáček chce patrně sjednotit ,,sluníčkáře a pravdoláskaře " proti podstatné většině národa ! Dosud nemáme svoji televi jako oni , ale my si rádi počkáme. Co říkáte?Už babička říkala, kdo si počká ten se dočká.....

June 7, 2016, 3:53 am
$
0
0
7.6.2016   Rukojmí
V televizním rozhovoru tvrdil, že tato funkce je zbytečná. Proč chce kandidovat na zbytečnou funkci? Jeho přání je dělat co nejvíc věcí jako brouk Pytlík. Na tuto reprezentativní funkci chce jít člověk se spornou minulostí, všem veřejně známou. Prezident prý nemá rozdělovat, ale spojovat národ.
Horáček není schopen pochopit, že tento prezident sjednocuje téměř celý národ a rozdělují jej právě tito kavárenští sluníčkáři a pravdoláskaři. Prezident prý má dávat vizi, aby se nám dobře dařilo. Jednu idealistickou a tedy nerealistickou vizi jsme tady už měli a máme s ní ty nejhorší zkušenosti. Měl by se zeptat invalidů, důchodců, učitelů, svobodných matek, pokladních ze supermarketů, jak se jim daří. Neví o tom, že existují i důchodci a invalidé s příjmem kolem pěti tisíc měsíčně.

Mluví o úctě k zemi, přitom souhlasí s těmi, kteří jí škodí. Prezident prý nemá být politik. Takže podle něj prezident nemusí znát politickou situaci v jednotlivých státech, jejich základní historii, a podmínky k podnikání v těchto státech? Prezident musí konverzovat s různými politiky celého světa. Má v tomto vůbec nějakou praxi? Jakou má znalost jazyků?

Vůbec neví, jak řešit nezaměstnanost. Není schopen pochopit rasovou pestrost v USA a masovou invazi jediné entity v Evropě, která nemá s kulturou nic společného. Kromě tisícileté historie, kdy byl tento národ vzdělaný. Ale to je dávná minulost. Dnes jde o dobyvačný národ barbarů. Věří tomu, že všichni tito imigranti vše prodali a cestují do Evropy za své peníze. Po půl druhém roce stále věří tomu, že nás ochrání hranice EU. Věří, že všichni prchají z války. Nechápe, že by každý mladý silný muž měl bránit svou vlast, ne z ní zbaběle utíkat a nechat tam umírat svoje rodiče a ženy. Podle něj máme svobodu vyznání. Přitom nechápe netoleranci jejich náboženství, jejich porušování lidských práv, podřízenost a bití žen, právo šarija, jejich silně netolerantní vztah k menšinám a nevěřícím. Mimochodem, proč toto porušování lidských práv nevadí naší slavné hrdince z minulého režimu, Kubišové? Proč neprotestuje proti tomu, co se děje v Turecku a Arábii?

Podle něj jsme od vždy součástí Západu. Vůbec nechápe, že jsme původem Slované. I laik pozná podobnost jazyka českého, polského, slovenského, ukrajinského, ruského. Nikdy jsme nebyli žádní Germáni!

Za deset let členství v EU nechápe, do jaké katastrofy nás vede EU a NATO. Jeho zmínku o povstání je zbytečné komentovat. Chtěli byste ještě jednou prezidenta, který je naivní, vůbec nerozumí světovému dění a hlavně, který svou vlast nemá rád a rozděluje národ?
↧
↧

Obama zabouchl dveře Putinovi před nosem

June 7, 2016, 5:51 am
$
0
0
The Saker
7.6. 2016   Zvědavec
Říká, že pokud Putin nechce zlikvidovat ruské síly odvetného úderu, bude muset být prvním, kdo zmáčkne jaderný knoflík
Činy mluví hlasitěji, než pouhá slova, a americký prezident Barack Obama nyní jednal, a ne mluvil. Odmítl diskutovat s ruským prezidentem Vladimirem Putinem o největší obavě Ruska týkající se současných změn v americké jaderné strategii – obzvláště o ohromující změně, která děsí Putina.
V neděli, 5. června, Reuters uveřejnila titulek „Russia says U.S. refuses talks on missile defence system“ a uvedla, že „Spojené státy odmítly ruské nabídky na probrání protiraketového programu Washingtonu, jak uvedl náměstek ruského ministra obrany Anatolij Antonov v neděli, a označil tuto iniciativu za „velmi nebezpečnou““.

Rusko se obává, že pokud systém „protiraketové obrany“, který nyní Spojené státy instalují na ruských hranicích a v jejich blízkosti, funguje, pak budou Spojené státy schopny zahájit překvapivý jaderný útok na Rusko, a tento systém, který byl vyvíjen desítky let a nazývá se „Aegis Ashore Missile Defense System“, zničí rakety, které Rusko odpálí v rámci odvety, a Rusům pak nezbudou žádné prostředky odvety, vyjma jaderného zamoření celé severní polokoule a globální jaderné zimy, což by byl důsledek amerického útoku na Rusko, o kterém někteří stratégové na Západě říkají, že je pro USA zvládnutelným problémem a že likvidace Ruska by to za tyto náklady stála.

Tato teorie o vyhratelné jaderné válce (kterou, jak se zdá, USA nahrazují předešlou teorii zvanou M. A. D. (vzájemné zničení)), byla poprvé vážněji předložena v r. 2006 v prestižním americkém časopisu Foreign Affairs, pod titulkem „Nástup jaderné nadvlády“ (“The Rise of Nuclear Primacy”), a obhajovala drzejší americkou strategickou politiku vůči Rusku, založenou na údajné americké technologické nadřazenosti u zbraňových systémů a možném omezeném časovém okně, které lze využít, než se Rusko vzpamatuje a příležitost zmizí.

Paul Craig Roberts byl první na Západě, kdo psal o ruských obavách, že Barack Obama by mohl být stoupencem této teorie. Jeden z Robetsových prvních článků vyšel 17. června 2014, s titulkem „Washingtonu buší do válečných bubnů“ (“Washington Is Beating The War Drums”), kde poznamenal, že „americká válečná doktrína byla změněna. Americké jaderné zbraně již nejsou určeny jen k odvetným účelům, ale jejich role byla povýšena na prostředky preventivního jaderného úderu“.

Ruský prezident Vladimir Putin se mnohokrát pokusil nadnést tuto záležitost prezidentu Obamovi, naposledy prostřednictvím veřejného vyjádření svých obav z 27. května. Veřejné prohlášení Antonova z 5. června je evidentně pokračováním Putinovy snahy, kdy Antonov oznámil, že Obama nyní výslovně odmítá diskutovat o Putinových obavách ohledně této záležitosti.

Fakt, že tato snaha ruské vlády probíhá prostřednictvím veřejných médií, místo soukromých rozhovorů (stejně jak tomu bylo během kubánské raketové krize v r. 1962, kdy tomu bylo naopak a americký prezident se obával instalace sovětských raket 90 mil od amerických hranic), naznačuje, že pan Obama, na rozdíl od prezidenta J. F. Kennedyho v r. 1962, odmítá komunikovat s Ruskem a USA jsou nyní potenciálně v pozici agresora.

Rusko činí přípravy, pro případ, že bude muset (kvůli raketovému systému Aegis) zaútočit první. Nicméně někteří lidé znalí problematiky říkají, že Rusko nikdy nezaútočí první. Možná, že americký prezident Obama postupuje na základě podobného předpokladu, a to je důvod, proč odmítá diskutovat o této záležitosti se svým ruským protějškem. Avšak pokud si pan Obama přeje vyhnout se jaderné konfrontaci, pak odmítání již samotné diskuse vysílá signál o opaku – tedy že připravuje jaderný útok na Rusko – prostě proto, že tuto záležitost odmítá probírat. V takovém případě je jeho odmítání samo o sobě odpovědí na Putinovu otázku, přibouchnutím dveří Putinovi před nosem. Je to behaviorální odpověď, místo pouhé verbální.

Geostratég John Helmer 30. května probíral otázku toho, kdy pro Putina pravděpodobně nastane „okamžik spouště“, kdy bude muset rozhodnout, jestli již neexistuje rozumná alternativa a je nutné zahájit – a pak to bude muset učinit on – třetí světovou válku.
↧

Expert: Piloti nacvičí likvidaci základen protiraketové obrany USA u hranic s RF

June 7, 2016, 11:57 pm
$
0
0



Dmitrij Litovkin
8. 6. 2016   Eurasia24

Chaudy – nový vojenský výcvikový prostor Vzdušných a kosmických sil Ruské federace na Krymu (Chaudy – jižní výběžek východní části Krymu) se stane zcela jedinečným místem, kde bude celoročně probíhat výcvik ruských vojenských letců. Více o tom agentuře Izvestijařekl redaktor časopisu Zbraně vlasti Viktor Murachovskij.

Výcvikové středisko se stane součástí Státního leteckého zkušebního střediska V. P. Čkalova v Achtubinsku, kde budou prověřovány nové metody použití leteckých systémů a zbraní. Na samotném polygonu Chaudy budou posádky frontových bombardérů Su-24M a dálkových bombardérů Tu-22M3 nacvičovat praktické použití raketové a bombové výzbroje proti pozemním i námořním cílům.

„Provedení leteckých útoků na pobřežní cíle (po výsadku protivníka) a zničení námořních cílů za situace, kdy letectvo působí z pozemních základen, je nejnáročnější součástí výcviku,“ prohlásil V. Murachovskij.„Výhodou polygonu Chaudy je výrazné zastoupení slunečních dnů během roku, což umožňuje vysokou frekvenci cvičných letů – skoro jak na běžícím pásu.“

Dodal, že v programu výcviku vojenských pilotů jsou kromě nácviku vzdušného boje zařazeny také útoky na dobře chráněné pozemní cíle, jakými jsou například mobilní velitelská stanoviště, stanoviště odpalovacích zařízení křídlatých raket ve stadiu předstartovní přípravy, přesunující se kolony tanků a automobilové techniky, a dále námořní cíle.

Jak V. Murachovskij uvedl dále, bylo na Krymu, v pozemním výcvikovém středisku Saki (Saki – město v západní části Krymu na pobřeží Sackého jezera), zahájeno formování prvního pluku palubních stíhacích letounů MiG-29K/KUB. Jde zatím o jediný ruský stíhací (víceúčelový) letoun schopný nést (a bojově použít) dva typy protilodních křídlatých raket – Ch-31 a Ch-35.

V Saki je vybudována tzv. NITKA– přesná kopie startovacího můstku a přistávací dráhy letadlového křižníku Admirál Kuzněcov. Při nácviku tento tréninkový komplex umožňuje vytvořit podmínky maximálně se přibližující reálné situaci při startu a přistání na letové palubě lodi.

Na novém polygonu budou moci palubní piloti získat i letové návyky pro lety nad otevřeným mořem a v podmínkách letu bez vizuální orientace a nacvičit také použití námořní výzbroje.

Náčelník tiskového oddělení Černomořské flotily Vjačeslav Truchačev sdělil redakci Izvestijí, že školení pilotů MiG-29K/KUB bude probíhat až do 1.července. Během léta bude pluk přemístěn přímo na palubu křižníku Admirál Kuzněcov a na podzim bude zařazen do bojové služby ve Středozemním moři.

Profesor Akademie vojenských věd RF Vadim Kozjulin doplnil, že na krymských leteckých polygonech bude možno nacvičovat i ty postupy, které uplatňovaly ruské bombardéry v Sýrii při likvidaci infrastruktury teroristů.

„V souvislosti s dokončením americké základny Národní protiraketové obrany v Rumunsku se tyto aktivity Ruska stávají i vzkazem pro USA a NATO, které Moskva opakovaně varovala, že nepřátelské kroky Washingtonu nedaleko od hranic Ruska nezůstanou bez odpovědi,“ zdůraznil vojenský expert.





Zdroj: izvestia.ru a tvzvezda.ru
Překlad: mbi, Eurasia24.cz

↧

Konec M. A. D. – začátek šílenství - Jedno šílenství nahrazuje druhé

June 8, 2016, 12:07 am
$
0
0
Eric Zuesse
8. 6. 2016   Zvědavec

John Helmer, který vysvětluje vojensko-strategické záležitosti lépe a znaleji, než kdokoliv jiný, 30. května napsal: „Červená čára překročena, v hledáčku, s prstem na spoušti“ (“The Red Line Crossed, In the Cross-Hairs, At Trigger Point”) a uvedl to:
Nejdříve přišlo oznámení o červené čáře. V pátek (27. května) v Aténách byl pronesen výrok o hledáčku. V říjnu, měsíc před americkými prezidentskými volbami, bude prst na spoušti.
USA a NATO se chystají na válku s Ruskem a urychlují nevyhnutelné, a to, že Rusko udeří v sebeobraně. Právě před tím první a druhý výrok prezidenta Vladimira Putina varoval. Žádný varovný výrok pak již nebude.

Zpravodajská média na Západě zachází s každou takovou zprávou – že Rusko by mohlo být zatlačeno do situace, ve které by byl (a možná dokonce bude) bleskový jaderný útok proti Západu racionální reakcí Ruska na operace Západu s cílem obklíčit Rusko nepřátelskými silami na jeho hranicích – tak, jako by na tomto názoru bylo něco praštěného: zachází s nimi tak, jako by Západu nevládli lidé, kteří jsou zlo, jako by rozpoznání tohoto zla ve vládci na Západě mělo být zakázáno (obzvláště je-li tímto vládcem americký prezident, místo, například, tureckého prezidenta, u kterého je povoleno připisovat mu zlo). V rámci této příležitosti by však měla věnovat velkou pozornost situaci, kterou popisuje Helmer, a měla by o této záležitosti informovat, dokud je ještě dost času vyhnout se nepředstavitelné katastrofě, ke které by celkem pravděpodobně (jak Helmer podrobně vysvětluje) mohlo letos dojít.

Západ tvrdě popírá realitu. Zatímco kubánská raketová krize v r. 1962, mezi JFK a Chruščovem, byla doprovázena patřičným strachem veřejnosti na obou stranách, ještě nebezpečnější dnešní situace, mezi Putinem a Obamou, vyvolává strach jen u Rusů, ale vůbec ne u Američanů a dalších zápaďáků.

Vzájemně zaručené zničení, či M. A. D. (anglicky Mutually Assured Destruction, ale akronym M.A.D. tvoří také anlické slovo mad - šílený, vzteklý, posedlý. Jde o náhodu, ale v podstatě by se dal titulek přeložit "Konec šílenství, začátek šílenství", neboli Jedno šílenství nahrazuje druhé, poznámka editora), je jedinou skutečností v jadernými zbraněmi vyzbrojeném multipolárním světě, a je stejně tak důležité, jako psychologie davu, víra, že jaderná válka nemůže mít vítěze – že jakákoliv jaderná válka (obzvláště konflikt mezi dvěma jadernými velmocemi) zničí planetu, kterou všichni sdílíme. Tento pocit společného osudu obou stran je pro M. A. D. klíčový, stejně jako byl úhelným kamenem poválečné éry, nejdelšího období bez globální války, od objevení se globální války v r. 1914.

Tato éra nyní, tragicky, skončila.

M. A. D. na Západě skončilo, stejně jako psychologie davu, ale nikoliv na Východě – nikoliv v Rusku, a nikoliv v dalších svobodných zemích světa, jinak známých jako nezávislé země (země, které nejsou pod kontrolou americké aristokracie a žádné aristokracie napojené na ni) zvané také „BRICS“ (které nyní ztratily „B“, když v Brazílii proběhl puč, díky kterému se nyní Brazílie stane satelitem USA, a bude následně [pokud se jaderné válce zabrání] „zachráněna“ úvěry MMF, které budou ždímat brazilskou veřejnost a zajistí ji nižší životní úroveň a ještě větší zadlužení, za což bude moct vděčit zahraničním věřitelům).

M. A. D. vedlo k rovnováze mezi NATO řízeným USA a protiváhou, Varšavskou smlouvou, řízenou SSSR. Proto se předpokládalo, že myšlenka jaderného „dobývání“, ve vojenském smyslu, je prostě nepraktická, nejen pro veřejnost na obou stranách, ale stejně tak pro aristokracii obou stran. Západ proti Východu, spojenci USA proti spojencům SSSR.

Konečným výsledkem tajné strategie amerického prezidenta George Herberta Walkera Bushe, v letech 1990-1991, bylo ukončení M. A. D., kdy jeho režim lhal, aby oblbnul Gorbačova a přiměl ho skoncovat se SSSR a Varšavskou smlouvou, zatímco Gorbačov (a pak jeho nástupce Jelcin) umožní pokračování existence a dokonce rozšiřování NATO, takže na Západě nyní téměř chybí hysterie kvůli strachu ze vzájemného jaderného zničení, která mezi Západem a Východem existovala během studené války, a byla nyní nahrazena nonšalantním Západem a stále více vyděšeným Východem, neboť Západ se připravuje na to, o čem americká aristokracie stále více věří, že bude bezprecedentní situací, ze které může americká aristokracie a její loutkové aristokracie (v Evropě, Japonsku a Austrálii) vzejít jako vítěz jaderné války.

Takže na Západě žádná hysterie, která existovala kdysi, kdy si všichni budovali domácí bunkry, není, a Západ nyní utahuje svoji jadernou smyčku kolem kolektivního ruského krku. Místo toho byl předešlý strach, a někdy dokonce hysterie, nahrazen situací, kdy jen někteří jedinci (a nikdo neví kolik) z aristokracie Západu si koupili důmyslné opevněné podzemní luxusní bunkry, v rámci příprav na svoji stále pravděpodobnější budoucnost v předpokládaném světě po jaderném holokoustu; přičemž masy na Západě se vůbec nijak nenaštvaly kvůli tomu, že budou ponechány napospas, bez bunkrů; a nejsou naštvané proto, že věří, že je jejich země „chráněna“ protiraketovou obranou, či systémem BMD nebo ABM, proti jakémukoliv „nepříteli“ (nejen proti Rusku); již se žádného nepřítele bát nemusí.

„Hvězdné války“ Reaganovy éry a jejich sen o protiraketové obraně pro americkou aristokracii začínají být v Obamově éře konečně realizovány prostřednictvím „pobřežního protiraketového obranného systému Aegis“, coby domnělé cesty ke konečnému globálnímu vítězství americké aristokracie, který je rozmísťován ve východní Evropě a dalších oblastech hraničících s Ruskem nebo v jeho blízkosti. Americká a ostatní západní veřejnost o tom lehkovážně nic neví, protože „zpravodajská“ média aristokracie jim řekla, že „je to jen obranné opatření proti možné další ruské agresi“ (a ne snaha o globální conquistu americké aristokracie, kterou to ve skutečnosti je).

To je jeden z důvodů, proč, z pohledu amerických vládců, je tak životně důležité, aby informace o těchto luxusních bunkrech kolovaly pouze v publikacích pro elitu, jako Forbes. Pokud by si veřejnost začala být vědoma, že miliardáři činí vlastní přípravy na život v zemi po možné jaderné válce, pak by mohly přijít nepohodlné otázky, jako proč federální vláda nepomáhá veřejnosti a nečiní totéž (nebo aby lidé mohli žít aspoň v nějakém bunkru, jako tomu bylo za „starých dobrých časů“).

Je to rovněž výsledkem „libertariánské“ či „neoliberální“ ideologie, ideologie „individualismu“, kterou aristokracie systematicky vtloukala do hlavy generacím lidí na Západě a která haní závazky vlády vůči lidem a místo toho staví do popředí ideál víry v „každý sám za sebe“, „nejsme v tom společně“, neboť „masy líných flákačů a hloupých lidí by měly dostat jen to, co si zaslouží“. Pokud si miliardář může dovolit žít „bezpečně“ hluboko pod zemí, pak mu podle této ideologie – hlásající, že rovnost práv je špatně a že místo ní si jedinec nezaslouží více práv, než kolik má majetku, bohatství a peněz, věcí k obchodování s ostatními jedinci, kteří vlastní bohatství – náleží „více moci“. V USA tento transakční základ práv jednotlivců byl základní ideologií u řady rozhodnutí Nejvyššího soudu, jako u rozhodnutí Citizens United z r. 2010, že právo jedince na „svobodu projevu“ by mělo proporcionálně odpovídat tomu, kolik peněz utrácí na její nákup a přesvědčení ostatních, aby hlasovali tak, jak po nich požadují, nebo aby jim koupili to, co chtějí.

Tento transakční koncept práv jednotlivce je ochranou pro peníze, nikoliv pro lidi. Je to pro aristokracii (a v jejích službách), ne pro demokracii. Tento Nejvyšší soud podpořil aristokracii, nikoliv demokracii. A protože po druhé světové válce se to stále více stávalo novým étosem, a nejen ve Spojených státech, ale ve všech zemích, které přebraly americký ideál, není západní veřejnost vůbec naštvaná, že bude nechána na holičkách v případě, že nový vojensko-bezpečnostní systém, který nahrazuje systém sdílené bezpečnosti M. A. D., bude znamenat konkurenční a nesdílenou bezpečnost „jaderné převahy“ a skončí tak, že veřejnost skončí v jaderné zimě v nepřátelském táboře.

Nakonec ve zcela konkurujícím si světě vítěz bere, poražený dává; a „kořist náleží vítězi“. Tak tomu nutně nemusí být v ekonomii, ale zcela jistě je tomu tak ve vojenství; dokonce to i určuje vojenské vyhlídky – o kterých zde koneckonců mluvíme.

A pokud musí lidé za svá práva platit, pak „nepřítelem“ není aristokracie – zcela určitě ne vlastní – ale lidé, kteří nemají peníze, aby si svá práva koupili. Někteří lidé tomu říkají politický systém „svobody“ či „libertariánství“, nebo „liberalismus“ či „neoliberalismus“; ale ať se tomu říká jakkoliv, určitě to není demokracie a určitě to není o rovnosti práv, a určitě to není o rovnosti příležitostí. Jedním slovem je to fašismus. Je to rozšířením vojenského pohledu na všechno.

Ale dalším přesným výrazem pro to je „šílenství“. Nicméně je to šílenství, které bylo západní aristokracií veřejnosti udáno, což je důvodem, proč víra v M. A. D. nyní na Západě zmizela. Populární vírou nyní je: žer nebo budeš sežrán. A sežráni nemají být aristokraté, kteří tento jed prodávají; ale „nepřítel“. (Mezitím Amerika a NATO mohou povolat hrdlořezy jako tito „přátelé“ a dokonce „členové NATO“, a přesto se nadále označovat za stoupence „demokracie“, což je výraz, který nyní na Západě ztratil význam.) To je důvod, proč veřejnost na Západě nezajímá strach, který pociťují Rusové kvůli rozmístění amerických systémů protiraketové obrany.

V tom nejzákladnějším smyslu je koncept, že jsme v tom všichni společně, na Západě minulostí. Pokud neexistuje jak na Západě, tak na Východě (konkrétně v Rusku, kde existuje), pak je jaderná válka extrémně pravděpodobná, a skutečnou otázkou je: Kdy k ní s největší pravděpodobností dojde?


The End of M.A.D. — The Beginning of Madness vyšel 1. června 2016 na thesaker.is. Překlad v ceně 653 Kč Zvědavec.
↧

„Jdi na Východ, mladý muži, a vyrůstej s rychle rostoucími ekonomikami Eurasie“ – zvláště v Rusku a Číně Oba tito giganti se ve vzájemných vztazích k sobě přibližují jako nikdy v historii!

June 8, 2016, 2:27 am
$
0
0
F. William Engdahl
8.6. 2016   Eurasie 24
Na konci občanské války v USA popularizoval novinář Horace Greeley větu: „Jdi na Západ, mladý muži, a obdělávej zem.“ Dnes, o 150 let později, kdy dříve obří ekonomika USA klesá k bezvýznamnosti, outsourcingu, poklesu příjmů, s výhledem na opravdovou nezaměstnanost (a v EU je situace podobná), by ten slogan měl správně znít: „Jdi na Východ, mladý muži, a vyrůstej s rychle rostoucími ekonomikami Eurasie“ – zvláště v Rusku a Číně. Zatímco letectvo a válečné loďstvo NATO chrastí šavličkami v těsném sousedství teritorií Ruska i Číny, oba tito giganti Eurasie se ve vzájemných vztazích k sobě přibližují jako nikdy v historii. A energetické spojenectví je motorem tohoto procesu.

Synergie energie

V květnu 2014 se Čína s Ruskem dohodla na obchodním partnerství v oblasti energetických zdrojů, které by Čínu učinily významně méně zranitelnou – a tedy i méně vydíratelnou s ohledem na dodávky ze zemí ovládaných NATO a blízkovýchodními producenty. A stejně tak Rusko vůči ukrajinskému nebo eurounijnímu vyděračství.

V květnu 2014 prezidenti Vladimir Putin a Si Ťin-pching stvrdili podpisy takzvaný ruský Východní potok, kontrakt v hodnotě 400 miliard USD pro následujících 30 let, jenž umožní dodávky 38 miliard krychlových metrů zemního plynu z Ruska do Číny již od roku 2018.

V listopadu 2014 pak následovala dohoda Západní potok – o plynovodu, který propojí Západosibiřská naleziště zemního plynu s čínskou severozápadní autonomní provincií Xinjiang přes pohoří Altaj.

Vyjádřili též ochotu plánovat třetí a čtvrtou trasu, které by připojili později, s celkovou výslednou kapacitou 100 miliard krychlových metrů ročně. Západní potok má přitom být dokončen do šesti let.

Jakmile budou Východní i Západní potoky v provozu, stane se Rusko dodavatelem 59 % roční spotřeby zemního plynu v Číně, což nahradí dosud největší exportní teritorium Ruska: Evropskou Unii. Dnes Čína spotřebovává 165 miliard krychlových metrů zemního plynu ročně.

Na tomtéž setkání ředitelé ropných korporací obou zemí (Rosněfť a CNPC) podepsali dohodu o nákupu 10 % akcií Vankorněftu (dceřiné společnosti Rosněfť), který těží v rozsáhlých Vankorských ropných polích. Čína obdrží podle této smlouvy objem v hodnotě 7 miliard USD.

A konečně 19. dubna 2016 první náměstek ruského ministerstva energetiky Alexej Teksler sdělil RIA Novosti, že státní čínské ropné společnosti zvažují nákup 19,5% akcií společnosti Rosněfť v soukromé transakci ještě do konce roku 2016. Pravděpodobným kandidátem bude CNPC.

Jamal obdrží čínské peníze

3. května 2016 oznámil generální ředitel projektu exportního terminálu zkapalněného zemního plynu v západosibiřském Jamalu záležitost, která určitě nepotěší sankční válečníky z Washingtonu: ruské konsorcium producentů zemního plynu podepsalo smlouvu o půjčce 9,3 milirad € s čínskou Exim Bankou a čínskou rozvojovou bankou, která zajistí v příštích 15 letech 75 % investic, jež jsou potřeba pro uvedení LNG Jamalu do provozu.

Sankce uvalené Washigtonem na Ruský energetický průmysl zablokovaly možnost získání úvěrů na západních trzích a ohrozily tak celý projekt Jamal. A jak se dočteme na stránkách společnosti: „Jamal není pouze jediným z nejsložitějších projektů zkapalňování zemního plynu, je též jedním z nejvíce konkurenceschopných projektů .... neboť profituje z bohatých zásob zemního plynu nalézajících se na poloostrově Jamal. A složitý je proto, že se nalézá za severním polárním kruhem.“ Jeho partneři jsou ruský Novatek, Čínský CNPC, Francouzský Total (20 %) a významně Fond Hedvábné stezky.

OAO Novatek je největším nezávislým producentem zemního plynu v Rusku, soustřeďující se na západosibiřský Jamalo-něnecký autonomní okruh (YNAO), což je nejvýznamnější region pokrývající 80 % produkce zemního plynu v Rusku a téměř 16 % celosvětové produkce. Nyní Čína přebírá nejtěžší břemeno financování mamutího projektu Jamal.

A též významným faktorem – s ohledem na dedolarizaci Ruska, Číny, Íránu a dalších zemí Eurasie – je skutečnost, že čínské půjčky jsou denominovány v eurech, a nikoli v dolarech.

Je jasné, že na tom mají lví podíl rozzuření neokonzervativci okolo Viktorie Nulandové ve Washingtonu a ministr obrany Ash Carter, jimž se podařilo dotlačit Rusko k nebývalému spojenectví s Čínou.

Ruku v ruce se jim podařil tento obdivuhodný kousek, když uvalili obchodní a finanční sankce na Rusko a současně začali ohrožovat čínské námořní trasy, podpořili terorismus v Sin-ťiangu a vystupňovali doktrínu „Asia Pivot“ (Zahraniční politika Obamova kabinetu zahrnující Austrálii, Brunej, Kambodžu, Východní Timor, Fidži ..., pozn. překl.) a protlačili dohodu TPP (Transpacifické obchodní partnerství, pozn. překl.) záměrně s vyloučením Číny.

Výsledkem je, že jak Rusko, tak Čína mají zájem rozvíjet dlouhodobé ekonomické svazky napříč Eurasií, které nevyhnutelně budou ohniskem příštího světového ekonomického růstu, jakmile čínská Nová Hedvábná Stezka – projekt Jeden pás, Jedna cesta spojí Rusko, Čínu, Írán a rozsáhlé oblasti Eurasie novou sítí vysokorychlostní železnice a přístavů, produktovodů a elektrického vedení.

Rusko se jasně rozhodlo: „Jít na Východ, mladý muži.“

Bylo by záhodno, aby se národy ve zbytku Evropy rozhodly ke stejné cestě na Východ, kde jsou rozsáhlé nové trhy pro jejich stagnující ekonomiky, namísto toho, aby otvíraly nové základny raketové obrany s vyspělým jaderným arzenálem obsluhované vojsky USA skoro na hranicích Ruska.

F. William Engdahl (autor je konzultantem a lektorem strategických rizik, graduovaným politologem univerzity v Princetonu a největším popularizátorem ropné geopolitiky výhradně pro New Eastern Outlook)

Zdroj: journal-neo.org
↧
↧

Rusku v Sýrii došla trpělivost, odhazuje rukavice! Daeš v Sýrii a Iráku v každém případě ztrácí půdu pod nohama a stěhuje se do Západem rozbombardované a tím vyprázdněné Libye.

June 8, 2016, 2:51 am
$
0
0
Tereza Spencerová
8.6. 2016   Literárky
Pokud mezi Ruskem, USA, Damaškem a Kurdy opravdu existuje dohoda ohledně Rakká a Daeše, a pokud se Rusko v rámci bojů o Aleppo (a sever Sýrie obecně) rozhodlo odhodit rukavice, vstupuje válka v Sýrii do nové a možná už konečně rozhodující fáze.
Ještě před týdnem to byl jen můj dojem, který vycházel z pohledu na syrskou válečnou šachovnici, dnes už se ale o neveřejné koordinaci ruských a amerických vojenských tahů v Sýrii píše vcelku běžně. Ačkoli USA k tématu mlčí a Rusko mluví jen o „výměně informací, byť i dvakrát denně“, přímo v terénu to musí být asi už opravdu těžko popíratelné, neboť Zaman al-Wasl, jeden z nesčetných protiasadovských portálů, shrnuje situaci následovně: „Vojenská kampaň syrského režimu proti Islámskému státu v Rakká se zdá být plně koordinována s jejich tichým spojencem, Kurdy vedenými Syrskými demokratickými silami (SDF), které bojují proti IS na dvou frontách, severně od Rakká a v oblasti u tureckých hranic. Tyto tři fronty odhalují existenci „horké linky“ mezi Moskvou a Washingtonem, v době, kdy Armáda dobytí (široká koalice džihádistů pod vedením kajdistické Fronty al Nusrá, pozn. ter) postupuje v jižní části provincie Aleppo, což může ovlivňovat rusko-americký plán společného útoku na Rakká.“

Podle Zaman al Wasl to navíc není ani žádný „závod“ o to, kdo Rakká osvobodí jako první, protože se vládní armáda s SDF, která je vyzbrojována a vojensky podporována Spojenými státy, údajně dohodla, že „po osvobození Rakká budou spolu a s obyvateli města jednat o jeho budoucnosti“. „Američany vedená koalice přitom přiznala existenci vzájemné shody na tom, že město Rakká budou kontrolovat režimní síly, zatímco severní oblasti provincie budou pod kontrolou SDF.“ Zaman al-Wasl k tomu poukazuje na souběžnost úspěšně pokračující ofenzívy SDF a jejích amerických „poradců“ do oblasti Manbídže, kde chtějí – jako by na přání Ruska -- odříznout džihádisty od zásobovacích linek z Turecka, s vládní ofenzívou na východě provincie Hamá a pokračujícími boji na východě Sýrie a u Dejrizoru a stýská si: „Asi jediným, kdo na scéně na obou březích Eufratu chybí, je vojenská síla, která by stále věřila v syrskou revoluci a nebyla by podřízena jakékoli cizí alianci.“

A zatímco si poslední syrští „revolucionáři“ – na bojišti „zastupovaní“ už jen džihádem -- nad vývojem situace oprávněně zoufají, neustále roste počet měst a vesnic, které se přidávají k dohodě o příměří, Daeš v honbě za špiony popravil desítky vlastních členů a „rozčarovaní“ občané západních zemí v jeho řadách by už nejraději zase domů…

Syrští „revolucionáři“ – ať už si pod tímto pojmem představuje kdo chce jaké chce „sirotky“ – přitom nejsou jediní, kdo mají oprávněný pocit zmaru. Spojené státy se totiž také ocitly v těžko uchopitelném konfliktu – na jedné straně je tu jejich spolupráce s Ruskem, která začala už dohodou o v praxi neudržitelném příměří a ochraně „umírněných“ teroristů, a na straně druhé jsou tu jejich závazky vůči regionálním partnerům, v první řadě vůči Turecku a Saúdské Arábii, a jejich teroristickým „želízkům v ohni“ v čele s Al Kajdou (konkrétně Frontou al Nusrá), jejichž cílem má být jen a pouze svržení Bašára Asada. Washington se proto pokouší uklidňovat Ankaru, že význam syrských Kurdů v rámci SDF není až takový, jaký ve skutečnosti je, a přitom se tváří, že nevidí, jak jsou Tureckem podporovaní rebelové/džihádisté na severu Sýrie nejprve prakticky zlikvidováni Daešem, a ten je potom zase prakticky v regionu u tureckých hranic likvidován právě jednotkami SDF. Erdoganovo Turecko se tak ocitá v situaci, kdy má sice stále ještě naoko „přítele“ za mořem, ale turecká politika v Sýrii se mezitím nikoli náhodou dostala pod soustředěný tlak Ruska a právě USA, což značí, že fakticky přestala existovat. Za této situace je najednou Ankara připravena znovu začít jednat o spolupráci s Moskvou, protože sestřelení stíhačky přece nebylo „nepřátelským aktem“, nýbrž „chybou pilota“, ale Rusko opětovnou normalizaci vztahů odmítá, dokud se Turecko neomluví za sestřelení ruské stíhačky a nezaplatí škody za stroj a rodině zabitého pilota nevyplatí odškodné. A k tomu požaduje, aby Turecko stáhlo všechny své jednotky ze syrského území, protože nejsou vítány ani v Sýrii, ani v Iráku. Stále izolovanější Turecko se tak z aktivního hráče v syrském konfliktu mění v pouhého přihlížejícího, a najednou se už staví smířlivě k operacím syrských Kurdů nebo nabízí svou „plnou podporu“ dokonce už i kurdsko-americkému útoku na Daešem stále ovládaný irácký Mosul…

Diskuse Washingtonu se svým dalším tradičním spojencem, Saúdskou Arábií, jsou rovněž komplikované. Rijád ve své snaze udržet si alespoň virtuální význam ve světě dál v Sýrii podporuje wahhábistické teroristické skupiny typu Daeše, Al Kajdy nebo „umírněných“ teroristů z Islámské armády nebo Ahrár al Šám. Právě na nátlak Saúdů Spojené státy na mírové rozhovory do Ženevy protlačily i tyto nepokryté teroristy, hájí jejich masakry civilního obyvatelstva v Sýrii, odmítají zařadit teroristy na seznam teroristických skupin, místo toho přijímají jejich vůdce přímo ve Washingtonu, ale Saúdům je to stále málo. (Je přitom bizarní, že česká média odchod wahhábistických teroristů, kteří jsou podezřelí i z užití chemických zbraní, ze Ženevy mají za odchod „mírových vyjednavačů“…) V každém případě platí, že čím víc džihád v Sýrii prohrává přímo na bitevním poli, tím menší význam mají tito džihádisté v „polomrtvé“ Ženevě a tím menší „moc nad vývojem situace“ mají Saúdové. A v kombinaci s pokračujícím sporem o „zodpovědnost za 11. září“ to vše naše spřátelené polygamní středověké saúdské feudály nejspíš rozčílilo natolik, že pro Evropu snížili cenu ropy– údajně v rámci snahy vytlačit z trhu Rusko – a pro USA ji naopak navýšili…

Odhozené rukavice

Výsledný obrázek aktuálně nabízí pohled na Spojené státy, které jsou v syrském konfliktu, konkrétně v rámci boje proti Daeši, ve vleku Ruska, ale současně se snaží vyhovět svým vazalům, přičemž se zdá, že Saúdům ještě o něco víc než Turecku. Rusko přitom doposud vycházelo Spojeným státům a jejich klientům vstříc a dodržovalo ve své bombardovací kampani „klid“, aby „umírnění“ teroristé dostali čas oddělit se od Fronty al Nusrá. Poslední vývoj ale naznačuje, že Rusku s touto marností došla trpělivost, tím spíš, že „umírnění“ typu Islámské armády, Ahrár al Šám a dalších dál bojují po boku Al Kajdy a trhat se od ní nechystají – podle některých názorů i byť jen proto, že bez tohoto „střechového“ krytí by brzy sami skončili.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov proto v pondělí naznačil, že ruské letectvo po dosavadní „pauze“ obnoví nálety v plné síle, a to především v rámci podpory syrské armádě v její ofenzívě proti kajdistické Frontě al Nusrá (a všem jejím spolupracujícím džihádistům) v provincii Aleppo. Podle Lavrova totiž Spojené státy žádaly, aby Rusko neútočilo na Al Kajdu, ale současně nesplnily „svou povinnost“ oddělit „své umírněné“ od Al Kajdy, nedodržely slib zabránit„infiltraci ozbrojenců a zbraní z Turecka“, a tak Moskva Washington už informovala, že jí „nezbývá než obnovit nálety“, přičemž současně varovala, aby se nepokoušel získávatčas jakýmkoli kličkami typu „plánu B“… Je příznačné, že americké ministerstvo zahraničí na tak razantní ruské prohlášení – včetně otevřeného obvinění z ochrany Al Kajdy -- nijak nereagovalo.

Ruské nálety se tak v posledních dnech zintenzivnily, přičemž podle některých zdrojů až trojnásobně. A k tomu prý ruské velení do Tartúsu už v tichosti dováží další a další pozemní jednotky a zvláštní komanda, která mají posílit na tři tisíce „dobrovolníků“, jak se v Rusku říká členům soukromé žoldnéřské „Wagnerovy armády“, kteří byli vysláni do regionu v uplynulých týdnech s cílem oživit koordinaci se syrskou armádou.

Shrnuto: Rusku už „americká válka proti teroru“ v Sýrii přestala dávat jakýkoli smysl, což nejspíš platí o pro „mírové rozhovory“ v Ženevě, a zřejmě plánuje rozsáhlou pozemní operaci, která by vedle Daeše na syrském území zlikvidovala i Al Kajdu a další teroristy. Novou situaci ostatně popsal i Bašár Asad, který v projevu na první schůzi nově zvoleného parlamentu, v jehož čele mimochodem stanula žena, prohlásil, že mírové rozhovory selhaly a jedinou variantou, která Damašku zbývá, je dosáhnout vítězství vojenskou cestou a „osvobodit každou píď země“. Vinu za pokračující boje– obzvláště na severu země – Asad připsal tureckému prezidentovi Recepu Erdoganovi, jehož za mohutného potlesku poslanců označil za „fašistu“. Aleppo se podle Asada stane „pohřebištěm nadějí a snů řezníka Erdogana“.

Americké ministerstvo zahraničí sice Asadovo prohlášení označilo za „bezvýznamné“ a zopakovalo mantru o nutnosti „politického přechodu“, který by do čela Sýrie nejlépe dosadil nějakého proamerického „umírněného rebela“, nicméně jsou to jen slova. Pokud mezi Ruskem, USA, Damaškem a Kurdy opravdu existuje dohoda ohledně Rakká a Daeše, a pokud se Rusko v rámci bojů o Aleppo (a sever Sýrie obecně) rozhodlo odhodit rukavice, vstupuje válka v Sýrii do nové a možná už konečně rozhodující fáze.

Daeš v Sýrii a Iráku v každém případě ztrácí půdu pod nohama a stěhuje se do Západem rozbombardované a tím vyprázdněné Libye.

PS. Syrský konflikt nabízí také další pohled na rozklíženost EU a NATO: Podle USA Španělsko „zrazuje NATO“ tím, že umožňuje ruským válečným lodím ve Středomoří vstup do svých přístavů.
↧

Migranti v Německu buď spáchali nebo plánovali provést téměř 70.000 trestných činů v prvních třech měsících roku 2016, podle zprávy německé policie.

June 8, 2016, 5:07 am
$
0
0
8.6. 2016   Svobodné noviny
Absolutní počty trestných činů spáchaných Syřany, Afghánci, a Iráčany jsou poměrně vysoké, podle zprávy vydané spolkovou policií BKA. Nicméně, jelikož tvoří tři největší skupiny přistěhovalců v Německu, jejich zapojení do trestné činnosti může být považováno za „nepřiměřeně nízké“.
Ve stejnou dobu, počty pachatelů ze severní Afriky, Gruzie a Srbska byly nepřiměřeně vysoké, píše tisková agentura Reuters.

Zpráva také zdůraznila, že naprostá většina migrantů nebyla zapojena do zločinu. Celkové množství trestných činů spáchaných přistěhovalci klesl v období mezi lednem a březnem o více než 18 procent, dodává se ve zprávě.

Zpráva neupřesnila, ke kolika z 69.000 trestných činů skutečně došlo. Zpráva rovněž neuvedla, jaká je současná míra zločinnosti v Německu a jak počty trestných činů spáchaných migranty korespondují s počtem trestných činů spáchaných německými občany.

Mezi trestnými činy, 29,2 procenta byly krádeže, 28,3 procenta byly majetkové trestné činy a padělání a 23 procenta byly ublížení na zdraví, loupeže a nezákonné zadržení. Sexuální trestné činy tvořily 1,1 procenta z trestných činů.

Je to poprvé, kdy BKA zveřejnila zprávu ze všech 16 spolkových zemí.

Proti-migrační postoj v Německu vzrostl poté, co stovky žen uvedlo, že byly na Silvestra obtěžováni muži severoafrického a arabského vzhledu v Kolíně nad Rýnem. Minulý týden, tři pákistánští muži hledající azyl v Německu byli vyšetřováni poté, co si 26 žen stěžovalo, že byli sexuálně napadeny na hudebním festivalu v západním městě Darmstadt.

V minulém roce do Německa přišlo více než 1,1 miliónů uprchlíků. Asi 200.000 uprchlíků bylo registrováno Spolkovým úřadem pro migraci a uprchlíky (BAMF) v prvních pěti měsících roku 2016.
↧
Search

Červnový klub "Nová republika"

June 8, 2016, 11:48 am
↧

V EU roste podíl euroskeptiků

June 8, 2016, 12:58 pm
$
0
0
8. 6. 2016     zdroj a zdroj
Podpora Evropské unie občany největšícvh zemí EU v posledních letech výrazně poklesla. Svědčí o tom výsledky výzkumu provedeného Pew Research Center v deseti zemích EU.

Konkrétně pouze 27% Řeků a 38% Francouzů pokládá členství svých zemí v EU za prospěšné. V Británii jsou tyto ukazatelé trochu vyšší - 44%, ve Španělskou 47%, v Německu 50%.

Největšími příznivci EU jsou Poláci (72%) a Maďaři (61%).

Současně je také skutečností, že podíl příznivců EU se ve srovnání s rokem 2015 prudce snížil - ve Francii na 17%, ve Španělsku na 16%, v Německu na 8%.

Největšími eurooptimisty jsou mladí lidé ve věku od 18 do 34 let. Ve všech 10 zemích, v nichž se prováděl výzkum, EU podporuje více než 50% mládeže.
↧
↧

Peklo se blíží a my - nic

June 8, 2016, 1:06 pm
$
0
0

Luděk Prokop
8. 6. 2016
V posledním období se nestačíme divit, co všechno se na nás hrne za hrozby. Od imigrantů počínajíc, atomovou válkou za prapodivnou svobodu končíc. Programy televizních stanic nás zahlcují násilím, sci-fi katastrofami, sci-fi horory i válečným běsněním s nepřekonatelnými americkými hrdiny nadpřirozených schopností.

Naše vědomí i podvědomí je důsledně zpracováváno pro akceptování myšlenky na možné rozpoutání války. Nejen záplavou výše zmíněných programů televizních stanic ale i jejich každodenním tendenčním zpravodajstvím, zanášeným polopravdami a lžemi, při zamlčování nehodících se informací. Zpravodajstvím doplňovaným humanitárními „diskuzemi“ analytiků a politologů totožných názorů, tedy diskuzemi bez diskuzí opravdových oponentů.

Médii všeobecně, nejen televizními, je v masovém měřítku usilovně vyráběn nepřítel v podobě Ruska. Za nepřítele číslo jedna, pro rozpoutání velké války - nepřítele naprosto nezbytného, bylo vybráno z řady důvodů, veliké a po fázi rozkladu stále sílící Rusko, jako ten nejvhodnější objekt. Těch malých nepřátel již byla celá řada a pokryteckou falešnost záminek, včetně nehorázných lží, pro zdůvodnění jejich napadení s humanitárním bombardováním, vedoucím k devastaci a k chaosu v řadě zemí, falešnost těchto záminek, včetně nehorázných lží, se nastálo utajit nezdařilo. Nicméně, vzdor tomu všemu, vzdor zmíněným provaleným lžím a falešnosti záminek, se daří u části populace, tvořit falešný a nepravdivý obraz Ruska jako nepřítele. Jsou prostě mezi námi tací, u kterých masmediální sugesce funguje.

Vzhledem k těžko utajitelným velkohubým prohlášením prezidenta USA i představitelů zločinného spolku NATO, (včetně toho našeho z ČR), a vzhledem ke skutečnostem vypovídajícím o růstu počtů základen NATO i o jejich obkličování Ruska, kterému nezbývá, než reagovat obrannými opatřeními, vzhledem k tomu všemu, včetně předchozích počinů s výše zmíněným humanitárním bombardováním, je tvorba všeobecně převažujícího smýšlení o agresivitě Ruska a o mírumilovnosti USA, stále nesnadnější. O mírumilovnosti, nadměrně provázené evidentními projevy válkychtivosti, při nehorázně rostoucím počtu provokací vůči Rusku. Ano, budí to děs, protože to překonává hranice únosnosti a trpělivosti.

Naše vědomí i podvědomí je důsledně zpracováváno pro akceptování myšlenky na možné rozpoutání války. A sice bez jakékoli zmínky o pravděpodobnosti blížící se jistotě, že taková válka by byla katastrofálně zničující, pro většinu obyvatel planety, ne-li pro život na zemi jako takový. Přesto se vyskytují neskutečné bláboly poslanců (respektive poslankyně TRP 09) o tom, jak atomová válka s Ruskem by byla válkou za svobodu. Odezva u ostatních kolegů ze sněmovny na takovou nehoráznost takřka mizivá. Čemu asi tak mají takové hlášky sloužit? Spolu s absurdním masírováním veřejnosti o agresivitě Ruska, kdy jeho evidentně obranné reakce, jsou v masovém měřítku vydávány za agresivitu - a naopak - agresivní stále častější a výraznější provokace mají být obrannými počiny. Čemu a komu to všechno má sloužit? Máme se snad smířit s myšlenkou, že jaderný armageddon, je ve jménu svobody a demokracie nevyhnutelný?

Povšimněme si, že nepřítel číslo 1, Rusko, nám je představováno, jako kůl v plotě, jakoby to byl sám voják v poli, jediný náš nepřítel bez spojenců. A my máme spojenců jako hnoje (i když nás již sprostě zradili). Nyní máme nepřítele, kterého je v zájmu našich spojenců nutné zničit. Že by nám nemělo, pod nepřekonatelnou ochranou spojenců z NATO, hrozit žádné vážné nebezpečí?

Povšimněme si, že v záplavě vševědoucích úvah politiků, politologů, analytiků, zpravodajců, reportérů a novinářů, se jaksi vytrácejí úvahy o možných následcích konfliktu s Ruskem konkrétně pro nás, pro naši zem. A raději humanitární všeználkové nahlas neuvažují o velice pravděpodobných spojencích Ruska (o Číně například). Ano, to by pečlivě budované absurdní úvahy veřejnosti, na (pro nás) neškodnou válku, mohly dostat značné trhliny.

Co jen to může být za lidi v médiích a v politice, kteří se na tvorbě povědomí o nevyhnutelnosti války, o nepříteli z Ruska a jeho agresivitě, tak či onak, více či méně usilovně, podílejí? Žijí snad v choromyslné představě, v bláhové naději, že jejich patolízalství k války chtivým usákům jim zajistí nějakou ochranu? Nezajistí ani jim, ani jejich dětem nic jiného, než totální zmar. To jejich patolízalství k války chtivým usákům, může nanejvýš tak akorát přispět k přiblížení katastrofy a zániku. Děti neděti, žijeme dnes a zítra ať přijde třeba potopa. Všechno jedno.

Stupňování nepokryté agresivity a provokací zločinců z USA ovládajících zločinecký pakt NATO, vyvolává dojem, že už k jejich válečným záměrům nepotřebují nezbytně nutně přesvědčit všeobecné mínění o tom, že nikoli oni, ale Rusko vyvolalo válku. Vyvstává otázka, proč nadále pokračují v bolševické propagandě o nepřátelsky agresivním Rusku. Jistě, mají na to dost zabedněných, bezcharakterních lidí v pozicích politiků, politologů, analytiků, zpravodajců, reportérů a novinářů, odhodlaných obětovat budoucnost potomků, (mají-li nějaké), ve víře, že jim samotným se nemůže nic stát. Musí pokračovat ve zmíněné bolševické propagandě. A sice proto, aby většině lidí v Evropě, případně i v USA nedošlo, která bije. Aby té většině lidí pod náporem imigrantů v EU ani na mysl nepřišlo a nedošlo, co všechno jim a jejich potomkům hrozí. Tedy alespoň do doby, než bude hotovo, připraveno a rozpoutáno peklo na zemi.

Američtí vůdci připomínají mentalitou dementní dítě, které je neodbytně nutkáno rozkopat mraveniště jen proto, že jej irituje řád v mraveništi a taky, aby se zabavilo. K této mentalitě se pevně váže i mentalita Adolfa Hitlera, s touhou neomezeně vládnout světu. K čemu mají potřebu svést započetí atomového armageddonu na Rusko, můžeme jen fabulovat. Až jim ale dojde, že stejně většina lidí to jejich masmediální prolhané blábolení nebere - a navíc, že na tom vůbec nezáleží, protože lidé nijak nereagují, tak to vypukne. Náš konec se neodvratně blíží a než k němu dojde, ještě jim za to stačí nějací patolízalští dementi poděkovat. Poděkovat v bláhové naději, že jejich patolízalství jim zajistí nějakou ochranu. Nezajistí - ani jim, ani jejich dětem.
↧

Projev, který by se měl pouštět studentům a žákům v dějepise: Milan Štěch na Terezínské tryzně 15. května 2016

June 8, 2016, 1:30 pm
$
0
0

Jiří Babača
8. 6. 2016
V poslední době se pravidelně setkáváme s evidentní snahou některých lidí přepisovat naše novodobé dějiny a se snahou zaměňovat příčiny a následky. Je proto příjemným osvěžením, najde-li se v dnešní době charakteristické politickou pseudokorektností politik, který se odváží jít s kůží na trh a veřejně a nahlas nazvat věci pravými jmény a to i tehdy, kdy jedinou očekávatelnou odměnou je mainstreamový mediální lynč a ostrakizace (vyčleňování z „dobré“ společnosti).

Mám za to, že je morální povinností nás řadových občanů se jej v takových chvílích zastat a projevit respekt a uznání. Což tímto činím a veřejně předsedovi senátu parlamentu České republiky Milanu Štěchovi za jeho projev na Terezínské tryzně děkuji. Milan Štěch zde zcela přesně a vyváženě vystihl podstatu složitého období průběhu a konce druhé světové války a jejich dopadů na vzájemné česko-německé vztahy a to s přesahem do dnešních dní a současných dějů, které hýbou Evropou. Jeho krátký jedenáctiminutový projev vydá za několik tlustých knih dějepisu a měl by být dle mého soudu pravidelně k výročí konce druhé světové války pouštěn studentům a žákům v hodinách dějepisu.

Ne nadarmo se projev předsedy senátu Milana Štěcha setkal s pohoršením a odsudky tzv. Pražské kavárny, nejrůznějších kolaborantů dnešní doby a Sudetoněmeckého Landsmanschaftu viz. zde a zde. My voliči bychom si proto měli velmi pečlivě všímat, komu vadí takovéto státnicky vyvážené projevy, jako učinil Milan Štěch na Terzínské tryzně 15. 5. 2016 a koho naopak tito lidé adorují. Zejména až budeme stát u volební urny.

Celý projev předsedy horní komory parlamentu České republiky Milana Štěcha na Terezínské tryzně z 15. května 2016 je ke zhlédnutí zde:


↧

95 procent

June 8, 2016, 1:56 pm
$
0
0

Jiří Jírovec
8. 6. 2016
Zkoumání československé historie je v neuvěřitelné krizi. Je osekáno z jedné strany existencí zákona o protiprávnosti režimu v letech 1948-89 a z druhé politickým projektem zvaným Ústav pro studium totalitních režimů. V obou případech jde o paskvil, který nedovoluje "badatelům", aby dospěli k jakýmkoli jiným závěrům, než těm, které naši minulost očerňují.

Řečeno s Jiřím Suchým, pro skutečné historiky "je nebezpečné domnívat se cokoli". Bezpečí pro ně představuje používání zjednodušujících adjektiv: komunistický, vykonstruovaný, monstrózní, normalizační, zločinný a kurva komunistická.

Historici mají, nebo by měli mít, přístup k obrovskému množství informací v archivech. Mohli by například vnést vnést jasno do pozadí politických procesů v letech 1948-54. Západ (čti CIA) tehdy pochopil význam Stalinovy teorie o zostřování třídního boje v době kdy je socialismus na pokraji vítězství. Cožpak není fascinující sám fakt, že se Západu podařilo vytvořit "důkazy" o tom, že zostřování má svoje protagonisty ve všech státech budujících socialismus a "potvrdit" jimi správnost zmíněné teorie?

Stalinova teorie zjevně platí obecně a tak se v Česku bojuje proti KSČ a KSČM s nebývalou silou.

S archivními informacemi nakládá každá moc velmi opatrně. Proto se skartovává, utajuje a překrucuje.

Moje generace se postupně dozvěděla, že Julius Fučík byl hrdina a pak zrádce, který práskl vše, co se dalo. A taky, že Gustina Fučíková byla kurva komunistická, která nechtěla dát originál Reportáže psané na oprátce z ruky, aby se zakrylo jeho přepisování pro potřeby komunistů.

S velkým odstupem, tedy v roce 2010, vyšla kniha Julek Fučík věčně živý a tam je to zase všechno jinak: Reportáž nebyla upravována, Fučík podle autentického vyšetřovacího spisu, podepsaného komisařem Böhmem, nic podstatného neprozradil.

Kniha vysvětluje i to, proč Gustina nedala Reportáž z ruky. Měla prý podmínku, že ji vydá jen do musea novinářů, kteří zahynuli za války. Fučík tam jistě měl být na prvním místě, ale nehodilo se to, že zahynuli i jiní, kteří se s komunisty nekamarádili.

Jak jinak se mají lidé dozvědět alespoň přibližnou pravdu než prostřednictvím skutečných historiků?

Je absurdní, že media i obec historiků nechala bez povšimnutí skartaci několika tisíc svazků týkajících se "nových" prominentů. Byly mezi nimi údajně i materiály Václava Havla. To znamená, že se nikdy nedozvíme, jak se náš moderní hrdina choval při výsleších.

Z hlediska československé historie je zajímavé i to, že CIA přinutila americkou vládu ke znovuutajení materiálů, které se týkaly "balonových" akcí ze začátku padesátých let. Tyto materiály byly odtajněny po uplynutí lhůty padesáti let, ale pak byly znovu uzavřeny do tresoru.

Selektivní přístup k informacím je typický prokaždou propagandu, tedy pro upravovanou pravdu.

"Badatelé" na výplatní listině ústavu, který se zabýva totalitními režimy, se snaží vytvářet dojem, že v bývalém Československu takměř zuřila občanská válka. Zaměřují se na velmi malé procento populace.

Tento zdroj (http://www.policie.cz/clanek/obeti-komunistickeho-rezimu.aspx) uvádí počty odsouzených

(205,486), emigrovaných (170,938), popravených (248) a zahynuvších při pokusu o přechod hranic hranici (145). Určitou část populace postihly nucené práce (21,440) a vojenská služba u pomocných technických praporů postihly (60,000).

Zaokrouhleno, šlo o ztrátu 400 životů a určitý postih 500,000 občanů.

Obě uvedená čísla jsou zajímavá. Kdyby se zmíněný ústav zabýval tím "Ako chutí moc a to kdekoli na světě", mohl by dospět k závěru, že ztracené životy během komunistického teroru v Československu, představují jen jednu desetinu zabitých při americké invasi Panamy v roce 1989. Moc byla při chuti…

Panama je svým způsobem srovnatelná s naším srpnem 1968 protože šlo o ochranu parciálních zájmů na předem vykolíkované území. Pomiňme velké války posledních padesáti let, kde byl počet obětí nesrovnatelně vyšší, protože šlo o globální hry.

Číslo 500,000 má svůj protějšek v americké politice. Jenže tam představovalo počet předčasně zemřelých dětí v důsledku sankcí proti Husseinovu Iráku.

Když se moderátorka jedné z hlavních televisních společností v USA zeptala Madeleine Albrightové, zda to byla přijatelná cena za svržení diktátora, v Československu narozená dáma odpověděla: ANO.

Zmíněný rozhovor dokazuje, že se z člověka, který se dostane k moci a začne uvažovat v měřítku států a kontinentů, lehce stane zrůda, do jejiž rozlišovací schopnosti se nevejde člověk, natož pak dítě. Chcíplo pár fakanů, tak co.

Kamarád oné americké političky se při přechodu z Hrádečku na Hrad změnil z nýmanda ve velikáše a rychle změnil svůj odpor ke zbrojení a vojenským uskupením na podporu bombardování a války. Dostal za to pár čestných doktorátů.

Pokus o vybudování sociálního státu, který se v Československu odehrával v letech 1948-89, měl svoje oběti, ale většina z toho půlmiliónu byla postižena jen v prvních pěti letech, kdy nový režim upevňoval svou moc a kdy se Západ snažil vývoj v Československu ovlivnit ekonomicky i politicky.

O prvním pětiletí se příliš nepíše, protože s odstupem času přece jenom vypadá blbě, že se přes hranice vraceli naverbovaní "agenti chodci", že mnozí odpůrci nového režimu počítali s tím, že vypukne třetí světová válka a oni se vrátí k moci.

Nehodí se připomínat velmocenskou politiku USA. Nehodí se připomínat Vietnam, nehodí se připomínat jejich podporu diktátorským režimům v Chile a Argentině ani kdekoli jinde.

A již vůbec se nehodí připomínat, že naprostá většina československých občanů získala základní jistoty, o nichž se v mnohých "vyspělých" demokraciích jen sní. Nehodí se připomínat právo na práci, vzdělávací systém, zdravotní péči, existenční jistotu a neobyčejný kulturní rozkvět šedesátých let.

Místo toho se historie překrucuje, jak se dá.

Nedávné výročí Měnové reformy z 1. června 1953 představuje zajímavý příklad výběrového přístupu k informacím. Současná propaganda ji spojuje s odporem dělníků v Plzni, ale zcela opomíjí historický kontext.

Na stránkách totality.cz se lze dočíst:

"Sedm let po válce existoval ještě přídělový lístkový systém a vedle něho volný prodej, kde ale byly ceny několikrát vyšší. Zboží a služby, které stát nedokázal zajistit, doplňoval černý trh. Neúnosnost této situace si začali brzy uvědomovat i představitelé státu.

Tzv. měnová reforma, uskutečněná na přelomu května a června 1953, měla státu pomoci vyřešit několik věcí najednou: zastavit inflaci, zredukovat oběživo, přivést příjmy a úspory obyvatel do souladu s trhem a také přinést peníze do zchudlé státní pokladny na umoření státního dluhu."

K uvedenému výkladu lze dodat, že třeba v Británii byl lístkový systém zcela zrušen ještě později než v Československu. Chybí rovněž informace o tom, že po druhé světové válce proběhly peněžní reformy ve všech evropských zemích s výjimkou Spojeného království, Švýcarska, Švédska a Iberského poloostrova.

Jiný zdroj uvádí klíč, podle kterého byly staré peníze přepočítávané na nové. Uvádí rovněž, že

„členové KSČ dostali často lepší kurs, který navíc nebyl vázán na výši částky“.

Je jistě škoda, že k tomu nejsou uvedeny žádné podrobnější informace.

Sám vím o jedné výjimce, která platila pro přepočet zůstatku na vkladních knížkách, pokud byly součástí odměn státních vyznamenání. Můj tatínek (vždy nestraník) sdílel v roce 1952 státní cenu Klementa Gottwalda s plzeňským lékařem docentem Vaňkem. Dostali ji za objev příčiny předčasné úmrtnosti kojenců na zápal plic. To nebylo nic politického. Šlo o významnou práci související s tím, že se oslabení imunitního systému matky přenášelo na novorozence. V principu šlo o podobný mechanismus, jaký známe s HIV vedoucí posléze u pacientů s AIDS k úmrtí na zápal plic. Byl to zásadní objev, který nešlo přehlédnout. Odměna ve staré měně byla 100 000 korun a byla přepočítána na novou měnu 1:5.

To, že měnová reforma připravila občany o část hotovosti i úspor, je nepochybné. Stejné ovšem udělala i privatizace po roce 1989:

"V polistopadové éře inflace meziročně nejvýrazněji vzrostla v roce 1991, o 56,6 procenta. Naopak nejméně se měnily ceny v roce 2003, tehdy byla míra inflace skoro nulová, vyplývá z údajů Českého statistického úřadu. Rok 1991 byl v posledních dvaceti letech výjimečný, nikdy před tím ani potom inflace nepřesáhla 21 procent.

Na vysoké hodnotě roku 1991 měla značný vliv devalvace měny, zřejmě také zrušení takzvané záporné daně v září 1990, které způsobilo značný nárůst cen výrobků a hlavně liberalizace cen od 1.1.1991. Výrazněji stoupaly ceny také v roce 1993, tehdy rostly spotřebitelské ceny o 20,8 procenta."

V souvislosti s měnovou reformou se samozřejmě nemluví o tom, že ke stejnému datu vznikl univerzální penzijní a zdravotní systém. Byl zjevně položen na zdravých základech, protože přežil všechny útoky až do letošního roku.

S odstupem času vypadají informace o měnové reformě skoro legračně. Tehdy byli u moci komunisté, a tak to je na koho svést. Teď máme finanční krize, kam oko dohlédne, a nikdo za nic nemůže.

Na současném vývoji je zajímavé, jak snadno se zastánci současných poměrů vracejí ke komunistickým nápadům. Myslím, že to bylo v pořadu Máte slovo, kde kdosi radil důchodcům, aby rozdělili byty, které jsou pro ně velké, a sdíleli je s ostatními.

Shodou okolností jsem v takovém bytě kdysi bydlel. Byl na Vinohradech v Římské ulici a někdy v padesátých letech, kdy ještě nebyla sídliště, byl rozdělen ze tří pokojů, kuchyně a nevytápěného pokojíku pro služku na dva byty se sdíleným příslušenstvím. Dostali jsme pokoj a kuchyň. Služku jsme neměli, a tak z jejího kamrlíku vznikla temná komora.

Komunisti řešili bytovou krizi i tím, že přiznávali určitý počet čtverečných metrů obytné plochy na osobu. Do toho se nepočítala kuchyň a příslušenství. Nadměrné metry bylo nutné zaplatit navíc, a bylo-li týchž více, než pro příslušnou bytovou kategorii povoloval předpis, byl držitel bytu tlačen k výměně za menší byt.

Postupem času byl bytový problém řešen masivní výstavbou panelových domů, které byly cenově dostupné. Jistý hlupák je nazval králikárnami - co taky čekat od politika, odtrženého od normálního života.

V úvodu byla zmínka o instituci, která upřednostňuje osudy necelých 5ti % původní populace. Zbývajících 95% je mimo její rozlišovací schopnost. Dobře, ta instituce zaměstnává slouhy, byť je povyšuje na "badatele".

Skutečný historik by měl být schopen zpracovat jakékoli téma. To v Česku nejde, řada z nich je tabuizovaná. Například případ Milady Horákové. Byla popravena v roce 1950, tedy tři roky před

Ethel Rosenbergovou, která dostala trest smrti za přepisování jakýchsi materiálů, jimiž údajně její manžel vyzradil Stalinovi tajemství atomové bomby. V červnu 1953 byli oba popraveni.

Případ Rosenbergů] a Milady Horákové spojuje jedna věc: byli exemplárně potrestáni za spolupráci „s druhou stranou“. Skutečná škoda, způsobená předáváním informací, byla druhořadá.

Ústav pro studium totalitních režimů nevyvrátil obvinění Milady Horákové ze špionáže a z podvratné činnosti, která měla vrátit do ČSR kapitalismus. Vhodným výběrem slov ale zkulantnil situaci takto:

"Pro Miladu Horákovou) bylo pomáhat rodinám prvních zatčených a udržovat spojení a výměnu informací s emigrací stejně přirozeně, jako za války udržovali s manželem spojení s Londýnem."

Podle obžaloby se „výměna informací“ týkala například jakéhosi plynovodu, jehož popis byl údajně doplněn označením míst, kde by se dal nejlépe vyhodit do povětří (kdyby bylo zapotřebí).

V Kanadě byl v roce 2012 odsouzen námořní důstojník Jeffrey Delisle. Dostal dvacet let za to, že si „vyměňoval informace“ s Moskvou. Člověk si něco vymění a pak ho to mrzí, lze parafrázovat Švejka.

Ze zorného úhlu československé historie je pozoruhodný tento výrok jeho soudce Currana:

"[…] even if the amount of damage Jeffery Delisle caused is speculation, the fact that he passed information at all is a serious crime […] Society is justifiably outraged at the betrayal."

což přibližně znamená:

"[…] i je-li škoda, kterou Jeffrey Delisle mohl způsobit, nejasná, samotný fakt, že informace vůbec předával, je závažným zločinem […] společnost je právem rozhořčena nad takovou zradou."

On ten Urválek holt byl o šedesát let před svými následovníky. Roli hrálo to „že“ a ne „co“ bylo předáno.

Podstatný rozdíl je v tom, že československá veřejnost byla alespoň formálně pohoršena a podepisovala rezoluce proti Horákové a později proti Slánskému. V Kanadě je nějaký oficír každému „u prdele“. Pokud se někdo o něco zajímá, tak to je zlomená čelist hokejové hvězdy Crosbyho.

Aby byla paralela k případu Horákové úplná, řekla státní prokurátorka Lyne Decarie, že:

"Jde o zastrašení a [že] rozsudek dává jasnou výstrahu."

V podstatě to samé řekla Ludmila Brožová-Polednová. S tím rozdílem, že ona do toho ještě zamotala světový mír.

V USA čekal na svůj soud Bradley Manning. Ten informoval čtenáře Wikileaks o některých aktivitách americké diplomacie a tím ohrozil úsilí propagandy zajistit, aby občané věřili, že co vláda USA činí, dobře činí. Částečně se přiznal, takže ho nepopravili, ale "jen" uvěznili na 35 let.

Manninga, zadrženého v roce 2010, lámali samotkou, buzením, nahotou a zimou. Lze to považovat za důkaz toho, že vězeňské a věznitelské metody se režim od režimu nemění.

Vyhlášení rozsudku smrti nad Miladou Horákovou vyvolalo mezinárodní reakci. Ze spárů odporného kata ji nedostala ani přímluva Alberta Einsteina.

No, stejný Einstein se o tři roky později postavil i na obranu Rosenbergových a s ním, rovněž neúspěšně, i Jean-Paul Sartre, Jean Cocteau, fyzikální chemik Harold Urey, nositel Nobelovy ceny, Bertold Brecht, Pablo Picasso i papež Pius XII.

Případ Horákové nemůžeme pochopit bez srovnání s Rosenbergovou. A jen kombinace obou nám umožňuje pochopit jak moc ohlupuje občany na obou stranách.

V Česku cpeme propagandu do dětí již od mateřské školy. Je to možné jen proto, že skuteční historici zesrabovatěli nebo vymřeli. Vychováme tím spratky, kteří jednou odkývnou, že je v pořádku být neustále pod kontrolou policejních kamer, budou věřit tomu, že katolická církev měla recht, když mučila a upalovala čarodějnice a vůbec, že je dobré popravovat lidi odlišných názorů.

Těch 95% lidí ví, že všechno bylo trochu a často úplně jinak. Nová moc již uspěla v tom, že je nemusí brát na vědomí.
↧
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live
More Pages to Explore .....
Search

Latest Images

Prodám kočárek mommy: 4 500

Prodám kočárek mommy: 4 500

April 16, 2024, 6:00 pm
Hledám brigádníka na sekání trávy: Dohodou

Hledám brigádníka na sekání trávy: Dohodou

April 16, 2024, 4:32 pm
Deník mámy a dcery - Lucie Harnošová: 200

Deník mámy a dcery - Lucie Harnošová: 200

April 16, 2024, 10:17 am
Pronájem bytu 1+1, 38 m², Jičín, ul. Na jihu: 7 500

Pronájem bytu 1+1, 38 m², Jičín, ul. Na jihu: 7 500

April 15, 2024, 11:00 pm
určení mince

určení mince

April 15, 2024, 11:24 am
Panasonic Lumix DMC-TZ1 10x optický zoom levně: 500

Panasonic Lumix DMC-TZ1 10x optický zoom levně: 500

April 15, 2024, 8:38 am
Golfové míčky-TOP FLITE: 450

Golfové míčky-TOP FLITE: 450

April 15, 2024, 4:09 am
Aparatura PA 4x400W pro kapelu, nebo DJ: 30 000

Aparatura PA 4x400W pro kapelu, nebo DJ: 30 000

April 15, 2024, 2:05 am
Jak nastavit vlastní náhledový obrázek při sdílení na sociálních sítích

Jak nastavit vlastní náhledový obrázek při sdílení na sociálních sítích

April 15, 2024, 2:01 am
Obrazy: 20 000

Obrazy: 20 000

April 14, 2024, 7:27 pm