Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

K ponkům a k záhonům

0
0
Zdeněk Hrabica
15. 6. 2016
I Jan Ámos Komenský se nám v Nardenu obrací v hrobě, i „rudý dědek“, jak je dneska přečasto nazýván prof. Zdeněk Nejedlý si odvaluje obrovitý náhrobní kámen na vyšehradském Slavíně. K záhadám se obrací ministr školství František Kahuda („Dejte nám Kahudu, dáme mu přes hubu“ – heslo Majáles 1967). A což teprve kazatel nacistické ideologie pro český rybníček – Protektorát Bôhmen und Mähren, ministr národní osvěty Emanuel Moravec! 



Ten se podruhé jistě sebevraždí, aby vzkřísil zbloudilé ovečky k výšinám Čtvrté říše. Chtěl z nich mít fyzicky a duševně zdatné – blízké a otužilé, podobné kmenům germánským

Kdysi jsme se před světem chlubili naším Otcem vlasti! Jeho škola hrou byla doporučována k následování.. Všechny školy a školičky od českého Karlštejna po moravský Šumvald byly ozdobeny bustou Jana Ámose Komenského. V prokletých padesátých letech XX.století rozkvétaly brambory vůní parfému, jabloně nebo třešnové aleje na školních pozemcích, do kterých se nám připletl vedle Komenského – i Mičurin. Hýčkal se hornický učeň, soustružník, nástrojář, slévač – stejně jako hodinář, švec nebo krejčí se švadlenou, ošetřovatel dobytka nebo rostlin či rybníkář.

Dokonce vedle ministerstva školství u nás existovalo ministerstvo státních pracovních záloh. Tradice školství a učebních oborů byla dvousetletá.

Často dávnou tradici hlodaly nesmyslné reformy, až nakonec zvítězila reforma sametová. V roce 1994 se u nás namísto tisíců zednických učňů učili v tomto oboru pouze 4 učni, pražské objekty na Žižkově a na Zeleném pruhu málem vzaly za své. Ministr Kubát chtěl dokonce zrušit zemědělství, jinde přeměnili lány pozemků státních statků v golfová hřiště, třeba v Čeladné. Založili jsme přes 100 soukromých středních gastronomických škol a dohnali jsme a předehnali v jejich počtu dokonce Francii. Jako houby po dešti vznikala manažérská gymnázia, gymnázia veřejné správy, nové vysoké školy, průmyslové školy odpovídaly svým počtem poklesu průmyslové výroby.

Buzková velela jinak než velel Jan Ámos Komenský a než kázal v Nedělních rozhlasových epištolách „rudý dědek“. Ani samotná ministryně nevěřila kvalitě českého školství a dávala přednost jiným pedagogikám moderního světa. A pak už se střídal ministr za ministrem a v mžiku se dohromady rozplynuli jako pára nad hrncem. Ani jejich jména si už nikdo nepamatuje, proč také? Kvalita národního školství se koulela a ještě v mnohem koulí do propasti.

Všude, na každém kroku máme obstojnou moderní, ba dokonce nejmodernější techniku - dovezenou techniku i technologie – k obsluze však chybí dostatečně vzdělaní lidé. Neplatí to však obecně. Nejschopnější, kteří nevymřeli, jsou verbováni za kopečky.

Co bude dál? Prý se do škol znovu vrátí praktické předměty – znovu bude v osnovách práce na pozemcích a práce u ponků!

Ale pořád nevím, proč se tolik a tak často čpí síra jenom proti „rudému dědkovi“ Nejedlému - a už vůbec se nezvedá rákoska proti Buzkové?

Spravedlnosti za činy a za skutky se u nás dostává jenom pomálu.

Psáno pro Novou republiku, Nové slovo a LUK


P.C. Roberts: Jak se věci mají?

0
0

15. 6. 2016     PaulCraigRoberts
V předvečer 2. světové války vězely USA hluboko v hospodářské recesi a čelily válce na dvou frontách: s Japonskem a Německem. Jakkoli byl tato vyhlídka bezútěšná, byla pohodou ve srovnání s vyhlídkou, kterou čelí USA dnes. Je ve Washingtonu či v prostitujících se západních médiích, či v EU, či v NATO aspoň jeidný člověk, který dokáže pochopit důsledky našich neustávajících vojenských a propagačních provokací proti Rusku? 



Existuje v jakékoli zodpovědné pozici západního světa někdo, kdo má dost rozumu na to, aby si tuto otázku aspoň položil? Protože co bude, když nám Rusové uvěří? Když se nám skutečně podaří přesvědčit je o tom, že se je chystáme napadnout? A stejnou otázku můžeme vztáhnout i vůči Číně.

Bezstarostnost blázna z Bílého domu i mediálních presstitutek už dávno překročila hranici nebezpečí a změnila se v nezodpovědný hazard. Co asi krouží v hlavách Rusů, když vidí, že demokratická strana zamýšlí zvolit Hillary Clintonovou prezidentkou Spojených států? Osobu natolik šílenou, že označila prezidenta Ruska za nového Hitlera, a prostřednictvím neokonzervativní stvůry Victorie Nulandové zorganizovala svržení demokraticky zvolené ukrajinské vlády a nahradila ji vládou amerických loutek? A to vše v zemi, která s výjimkou posledních dvaceti let byla po dlouhá staletí provincií Ruska?

Vsadil bych se, že jen tahle věc dokázala přesvědčit i tu nejnaivnější prozápadní část ruské vlády, že USA co nejvážněji uvažují o rozpoutání války s Ruskem.

Od okamžiku, kdy se Rusko postavilo Obamovi v Sýrii, čelí Rusové nejen zvýšené nepřátelské propagandě, ale i vojenským provokacím na svých hranicích. Tyto provokace se Washington i jeho vazalové v NATO pokoušejí ospravedlňovat jako odpověď na „ruskou agresi“. Čili agresi, která postrádá podklad – kromě falešných obvinění, podle nichž se Rusko chystá napadnout baltské země, Polsko a Rumunsko, a znovu tak vytvořit sovětské impérium, jehož východoevropská část (s přídavkem dřívějších ruských provincií Gruzie a Ukrajiny), se mezitím stala částí impéria amerického.

Rusové velmi dobře vědí, že propaganda o „ruské agresi“ je lež. Ale současně si uvědomují i toto: jaký jiný důvod by tato lež mohla mít, než připravit západní státy na válku s Ruskem?

Žádné jiné vysvětlení této lži totiž neexistuje. Dokonce i tak tupé hlavy, jako jsou Obama, Merkelová, Hollande a Cameron by mohly pochopit, jak nebezpečné je přesvědčit velkou vojenskou mocnost o tom, že se ji chystáte napadnout. A to nebezpečí je dnes dokonce dvojnásobné, protože se týká i Číny.

Západ zkrátka nedokázal vyprodukovat politické vedení, schopné zachovat na zemi život.

Až do nastolení kriminálních režimů Clintona, Bushe ml. a Obamy pracovali všichni američtí prezidenti na snížení napětí se Sověty. Kennedy se společně s Chruščovem snažili najít mírové řešení poté, co Sověti zjistili existenci amerických raket v Turecku, a Američané zas sovětských raket na Kubě. Nixon vyjednal smlouvy SALT (smlouva o omezení strategických zbraní), i smlouvu o protibalistických raketách. Prezident Carter vyjednal smlouvu Salt II, kterou americký senát sice nikdy neratifikoval, ale USA se jí řídily. Prezident Reagan domluvil s Gorbačovem ukončení Studené války. Prezident Bush st. výměnou za Gorbačovův souhlas se sjednocením Německa slíbil, že NATO se nepohne dál na východ ani o jeden centimetr.

Všechny tyto výdobytky odhodily na smetiště dějin režimy prezidentia Clintona, Bushe ml. a Obamy, které lze přirovnat už jen jedině k režimu nacistického Německa.

Dnes se život na planetě Zemi ocitá v mnohem větším nebezpečí, než byl v nejtemnějších dnech Studené války. A jakkoli představuje oteplování Země globální hrozbu, je tato hrozba miniaturní ve srovnání s hrozbou nukleární zimy. A jestliže ďábel, zhmotnělý ve Washingtonu a v jeho vazalech, rozpoutá nukleární válku, stanou se jedinými dědici země švábi.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Přípravy na válku s Ruskem v plném proudu: Německé tajné služby převezme CIA už zcela oficiálně. Západní média má pod palcem dávno. Ukrajinská lež a evropská realita. Kolik času zbývá do invaze?

0
0

Eric Zuesse
15. 6. 2016 Zdroj a ProtiProud (překlad)

Eric Zuesse komentuje “zprávičku”, která šokovala nejen média a vysvětluje souvislosti “ukrajinské lži”, jež ukazují, kam směřují akce CIA a vlád států EU podřízených Washingtonu.





Podle zprávy, která se objevila v edici Německého ekonomického zpravodajství (Deutsche Wirtschafts Nachrichten, neboli DWN) 7. června, pod tiulem “Merkelová odstranila BND: USA budou nadále kontrolovat německé zpravodajce”, brzy projde německým parlamentem nový zákon. A kancléřka ho schválí. Podle tohoto zákona německá zpravodajská služba, neboli Bundesnachrichtendienstes (BND), bude od té chvíle vlastně jen pobočkou americké CIA.


Alles O.K. 

 

BND má být podřízena CIA tak extrémně, že dokonce americká špionáž namířená proti německým společnostem bude prováděná pod hlavičkou nominálně stále německé zpravodajské služby. Jakékoli samostatné rozhodování BND bude zcela “vyoperováno” a v novém zákoně pro ně není místo.

“V praxi to znamená, že americké zpravodajské služby, především NSA, budou moci nadále pokračovat v odposleších kterékoli německé společnosti nebo i jednotlivců.”

To znamená i samotné kancléřky, jejíž telefonní hovory, jak odhalil stále ještě nedávný skandál, NSA rovněž odposlouchávala. Teď už ovšem něco takového bude zcela legální. Alles O.K.

 

Přípravy na válku? Nepochybně

 

Zjevně jde o přípravy Západu na globální válku. Podle zprávy, publikované o den dříve rovněž v Německém ekonomickém zpravodajství, se německá vláda připravuje na válku s Ruskem a má již připravenou pracovní verzi zprávy Bundeswehru, která Rusko prohlašuje za nepřátelskou zemi. Jak dále tvrdí článek z DWN, “Ruské tajné služby evidentně zprávu pečlivě prostudovaly. Ještě, než byla zveřejněna, byla do Berlína odeslána velmi ostrá, byť neoficiální, protestní nóta: předseda Výboru pro zahraniční vztahy Ruské státní dumy Alexej Puškov na svém Twitteroovém účtu zveřejnil zprávu, že “Rozhodnutí německé vlády vyhlásit Rusko za nepřítele ukazuje na to, jak moc je Merkelová podřízena Obamově administrativě.”

Již v únoru, konkrétně 17. 2., DWN také napsaly, že německá kancléřka Merkelová vyvíjí novou vojenskou doktrínu, která bude tvrdit, že

“‘Anexe’ Krymu Ruskem je důvodem pro vojenské operace proti Moskvě.”

Když vše interpretujeme ve vzájemné provázanosti, je zjevné, že tyto tři zprávy DWN hovoří o situaci jasně: Německá vláda je zcela podřízena té americké - a obě se připravují na válku NATO s Ruskem.


Ukrajinská lež dva roky poté

 

Co se ovšem nedozvíme ani z jednoho článku - a z žádné zprávy kdekoli v západních mainstreamových médiích - je klíčové přiznání hlavy americké “soukromé CIA”, firmy Stratfor. Ten - ovšem výhradně před ruským publikem, protože koneckonců tím jasně přiznal podvodnou povahu všech západních obvinění vůči Rusku - řekl jasně, jak se to má s takzvaným “ospravedlněním” ekonomického a nyní i vojenského tlaku na Rusko.

Podle něj byl ukrajinský převrat z února roku 2014 “nejnestydatější puč v historii”. Tento převrat, který vedl k odtržení Ukrajiny a dvou regionů, jež nepoměrnou většinou zvolily prezidenta, kterého Obama ve svém “vítězném únoru” svrhl. Pro pochybovače: Existuje značný objem videodokumentace, která potvrzuje, že svržení prezidenta Janukovyče byl skutečně puč, jakož i to, že Obamova administrativa vybrala pučistického vůdce Ukrajiny již 22 dní předtím, než ho formálně dosadil ukrajinský parlament. Ale to je notoricky známo.

Pro toho, kdo by snad přesto stále pochyboval, je tu jediná dosavadní detailní akademická studie dostupných důkazů, která rovněž došla k závěru, že šlo o Amerikou řízený převrat. Měsíc, který mu předcházel, byl plný neuvěřitelného násilí, kdy Obamou a spol. najatí fašisté brutálně útočili na policejní složky.

Podívejme se s odstupem dvou let na některé záběry z krveprolití: 21. ledna, 22. ledna, 25. ledna 2014. Kromě toho, okamžitě po svržení demokraticky zvoleného prezidenta poslala EU vlastního vyšetřovatele do Kyjeva, aby zjistil situaci na místě. Jenže také on došel k závěru, že šlo o puč. Posléze vyšlo najevo, že obamovská vláda připravovala puč ve spojení s americkou ambasádou v Kyjevě už minimálně od 1. března 2013, tedy téměř rok. Ještě dřívější příprava převratu “nevládními organizacemi”, napojenými úzce na CIA a financovanými západními korporacemi, byla skvěle zdokumentována na řadě nezávislých internetových stránek.


Kolik zbývá do války


Žádnou z těchto informací se samozřejmě ze západních mainstreamových periodik nedozvíme. Že by se tam objevily, byť se zpožděním, je naprosto vyloučeno. Ačkoli potenciální publikum je obrovité (zvláště proto, že obyvatelstvo západních zemí, které se v konfliktu angažují, za něj de facto platí, aniž jim však “lup” Západu z Ukrajiny k čemukoli je, protože všechen proudí především americkými elitám), média vykazují nulovou ochotu cokoli “nesprávného” publikovat.

Důvod je jednoduchý. Dnešní média slouží čemusi jako moderní feudální aristokracii - tedy nikoli veřejnosti. Tu pouze klamou, manipulují a okrádají o peníze. Skutečným vlastníkem médií jsou elity v pozadí korporací, jež platí za reklamu, případně vlády, které ze svých kapes financují zbytek.

Ačkoli je tedy navrácení Krymu pod historicky nezpochybnitelnou ruskou státnost vydáváno na Západě za “anexi”, ilegální “zábor”, či “krádež” poloostrova, který je bránou do Ruska, opak je pravdou. Obyvatelé Krymu měli životně důležitý důvod se obávat nového obamovského režimu, instalovaného v jejich staleté vlasti. Jenže lež se musela stát pravdou. Jinak by samozřejmě Západ těžko hledal záminku pro invazi do Ruska.

Lze tedy snadno odhadnout, dokdy se západní veřejnost nedozví pravdu o "ukrajinské revoluci”: minimálně tak dlouho, dokud bude "ukrajinská lež" sloužit jako zástěrka nejen pro sankce vůči Rusku - ale především pro přípravu a zdůvodnění invaze. "Převod" německých tajných služeb pod CIA je v tomto kontextu dramatickým krokem.

Vidíme tak učebnicový příklad, jak se “demokratický” Západ připravuje na válku s Ruskem: Mohutnou propagandistickou mašinérií, informační blokádou a potlačováním svobody slova.
Jak dlouho ještě?

Život v protiatomovém krytu je prý příjemný a sexy. Uvidíme?!

Moje chandra II

0
0
Brouk Pytlík
15.6.2015 Kosa zostra aneb vlkovobloguje.wordpress.com

Kapitola čtvrtá – „Malá osa času“:

(pokračování ze včerejška)

Je duben 2010. Vláda Jana Fischera zadává ve východních Čechách projekt „Zmapování a porovnání vnitrostátního systému pěstounské péče se systémy pěstounské péče ve vybraných evropských zemích se zřetelem na: a) výběr, podmínky, přípravu a vzdělávání pěstounských rodin b) standard podpůrných služeb pro pěstounské rodiny“(obecně detaily, dále viz)


Odborným garantem projektu je už v prvním dílu uvedený PhDr. Miloslav Macela. Mezi řešiteli projektu se kromě Zory Fídlerové a Ireny Tomešové z „Centra pro kvalitu a standardy v sociálních službách při Národním vzdělávacím fondu o.p.s.“ objevují v závěrečné zprávě též Klára Trubačová ze společnosti Lumos (její další působení v této společnosti dokládá (neaktualizovaný?) status Project managera na LinkedIn), David Svoboda (ředitel) a Ria Černá z Amalthey (viz výše). Lumos je britská společnost založená J.K. Rawlingovou (vzpomínáte na klecová lůžka?) věnující se péči o ohrožené děti, přičemž velkou část jejich aktiv zahrnuje školící činnost. Podle webových stránek působí v Bulharsku, ČR, Moldávii a Spojených státech.

Zapojení Amalthey má, vzhledem k regionu Pardubického kraje, k němuž je projekt vztažen, jistou logiku. Stejně jako chrudimáka Macely. Vzdělávání od Lumosu má v ČR dnes na starosti Alena Svobodová, mezi členy jeho týmu nalezneme též Michaelu Svobodovou. V Pardubickém kraji na sociologické perspektivě rozdílů a podob elektronické a klasické hry již Lumos spolupracuje s neziskovkou Amalthea vedené, jak již víme, Davidem Svobodou. Mezi partnery Amalthey nalezneme kromě nadačního fondu Sirius a Lumosu též nadační fond J&T (ti například v lednu 2016 uspořádali seminář představující práci norské péče o děti).

28.5. až 29.5. 2010 probíhají volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

13.7.2010 je jmenována vláda Petra Nečase s Jaromírem Drábkem na postu Ministra práce a sociálních věcí.

31.8.2010: Je zveřejněna závěrečná zpráva dubnového projektu (též).

6. října 2010 je do rejstříku zapsán obecně prospěšný spolek „Centrum pro transformaci“. Jeho zakladatelé se jmenují PhDr. Miloslav Macela a Mgr. Klára Trubačová z Benešova. Náplní činnosti této neziskovky mělo být:


– odborná podpora a služby péče o ohrožené děti a rodiny

– služby související s realizací a podporou transformačních ( změnových) procesů v systému služeb péče o ohrožené děti

– výkon a rozvoj služeb pro osoby s handicapem nebo osoby ohrožené sociálním vyloučením

– přímý kontakt s ohroženými dětmi a rodinami a podpora procesů deinstitucionalizace služeb v oblasti péče o ohrožené děti a rodiny

– vzdělávání a osvětová činnost v oblasti péče o ohrožené děti a rodiny

– poskytování odborné podpory nestátním neziskovým organizacím v oblasti péče o ohrožené děti a rodiny.

Během té doby se na MPSV se též stává ředitelem odboru rodiny a dávkových systémů jistý MPSV PhDr. Miloslav Macela. Vedoucím jemu podřízeného oddělení sociálně-právní ochrany dětí je pak jistá Mgr. Klára Trubačová.

Vyvolává to četné pochybnosti o střetu zájmů, které dnes, tak daleko jsme došli, by nechaly již mnohé v klidu. Naštěstí nás někdejší ministr Drábek mohl na už vzpomenutém zasedání senátu uklidnit. Ne, nešlo prý o vytvoření zákona, „abychom jej mohli školit v autorově ópeesce“, jak se zlí jazykové domnívali! Pana Macelu si pan Drábek vybral právě pro jeho schopnosti, aktivity a přivedl jej sám! A dokonce i (cituji) „Pokud tady bylo hovořeno o jménu paní Trubačové z určité nadace, je to shoda jmen s pracovnicí, která působí na ministerstvu práce a sociálních věcí, žádný příbuzenský vztah tam není.“

Je to jenom dobře. Nemáme důvod nevěřit ministrovi! Jinak by mohl vzniknout dojem, že na MPSV prosazoval vlastní zájmy pracovník Lumosu, či Macelova spoluzakladatelka ópéesky z Benešova. Jedna nebo druhá? Ne, bude třetí. Klára Trubačová je prostě jen běžně rozšířené jméno. Podobný profil na Facebooku je vždy třeba brát s rezervou, byť se tváří, že občas i žije. A nepodezírejme hned autora článku z ironie. On vážně chce věřit!

Samotný Macela nakonec nedopadl dobře. Alespoň coby úředník ministerstva práce a sociálních věcí. Po Drábkově pádu přichází do úřadu Ludmila Müllerová a novinářský tlak ji přesvědčí, že je její podřízený v těžkém střetuzájmů… Že si přivydělává školením vlastního zákona. I když on to tak neviděl. Výše zmiňovaná obecně prospěšná společnost „Centrum pro transformaci o.p.s.“ tak končí v roce 2014 v likvidaci. Zatlačme jí víčka a připomeňme si jen oba odkazované články Blesku ze žhavé současnosti (23. dubna a 3. června 2016)…

Mimochodem, kdo další stál v orgánech této bohulibé „ópeesky?“. Vraťme se k rejstříku.

Od samého založení jsou v jeho orgánech zaneseni Mgr. Klára Šimáčková Laurenčíková ze Strany zelených, Bc. Martin Šimáček (dříve Člověk v tísni, posléze ředitel Agentury pro sociální začleňování a externí pracovník na MŠMT i na MPSV) a Mgr. ANNA ŠABATOVÁ.

Připomínám – není úmyslem tohoto textu hodnotit samotnou práci či úmysly výše uvedených organizací ani jmenovaných lidí. Podstata článku leží jinde. Ve snaze zobrazit systém, kterým se novela zákona prosadila. Připomenout způsob, jakým byla připravena a o kom se dá zjistit, že stojí v pozadí. Těch podobností s probíhající debatou nad inkluzí je totiž nebezpečně mnoho! Včetně ignorování těch zaměstnanců, kteří ponesou největší zátěž a budou mít za úkol uvádět zákon v život. A tušíte správně – Macela a Trubačová nejsou hlavní jména.



Kapitola pátá – „Po vašich činech poznáme vás“:


Vraťme se ale k vám, k první z hrdinek našeho vyprávění. A dopředu upozorňuji, že nejde o skandalizaci vaší či skandalizaci lidí z vašeho okolí. Jde o popis skutků, činů a rozhodnutí, jak je přinášejí veřejně dostupné zdroje. Je na každém ze čtenářů, jak si vyhodnotí je i případné souvislosti.

Jsou roky 2014-15, a vy se nacházíte ve funkci ředitelky Odboru ochrany práv dětí MPSV. Tím pod vás spadly i ony diskutované Klokánky Fondu ohrožených dětí a vy je musíte řešit. Ne vždy se to daří optimálně. Stát se o nadpočetné děti ze zařízení FOD nepostaral vždycky řádně a existují případy naprosto nevhodného umístění (Například do výchovného ústavu). Inu, domov jako domov… Jedna velká rodina, chtělo by se dodat.

Každopádně si, ke svému bezmála šesti set tisícovému ročnímu platu (jste v problematice zkušená profesionálka), zasloužila od paní Marksové-Tominové dalších 127 tisíc navíc. Ne, nedřete „jako kůň“ blahé paměti, jen máte velké pracovní nasazení a plníte četné úlohy (zdroj).

Například vystupujete na semináři „Náhradní rodinná péče v praxi“ pořádaném Lumosem a Gabrielou Peckovou / TOP 09/ na půdě Parlamentu ČR za MPSV.

Od roku 2013 jste také členkou správní rady obecně prospěšného spolku „Otevřená společnost, o.p.s.“, který byl založen, jak nepřekvapivě – Sorosovou Nadací Open Society Fund Praha. Spolu s vámi je členem správní rady Otevřené společnosti též ředitel vašeho zakladatele, Robert Basch a dál tuto chobotnici snad raději sledovat už nebudeme ani ve směru OSF, ani ve směru dalších nevládek a nadací vedených dalšími lidmi z vašeho okruhu. Museli bychom například přemýšlet o vztahu mezi Open Society Fund Praha a Amnesty International ČR. Dopátrání se průniku obou skupin v osobě politologa Štěpána Vidíma Drahokoupila (zde například ve zprávě za AI) v podstatě nemá význam, střetávají-li se obě organizace už tak v rovině ideové.

17. dubna 2015 odvolává Jiří Dienstbier Martina Šimáčka z čela Agentury pro sociální začleňování.

23. dubna 2015 vydává AI tradičně nelichotivou zprávu „Chce to více snahy“. Ministr Chládek se proti zprávě v ČT ohradil, ministr Dienstbier se neohradil. AI se ohradila proti ohrazení ještě důrazněji.

Ministr Chládek při nejbližší šanci půjde. O rok později, 26.2.2016 znějí tóny omluvného žalu z ČR daleko pokorněji. I k těmto událostem se ještě vrátíme.

Ministr Dienstbier tedy i přes problémy s Agenturou pro sociální začleňování zůstal. Nějak se na něj pro toho Chládka zapomnělo. Na uvolněné místo se dostává jeho dosavadní podřízená a někdejší členka týmu ombudsmana Otakara Motejla (jehož zástupkyní Anna Šabatová byla) – Kateřina Valachová. Dochází ke změně i ve vašem životě. Ale zpět k naší hlavní hrdince – Odcházíte konat dobro na MŠMT a stáváte se vedoucí oddělení pro speciální vzdělávání. Ostatně, celá vaše dosavadní kariéra tímto směrem zjevně směřovala.  

Neznáme většího odborníka na problematiku dětí se speciálními vzdělávacími potřebami! chtělo by se zvolat. Příčina tohoto kroku ovšem bude ležet jinde. Jak naznačila Klára Šimáčková Laurenčíkové v jednom z rozhovorů hodnotící éru ministra Chládka: „Jako negativní vnímá (míněna Laurenčíková) poměrně nelogické vřazení agendy inkluzivního vzdělávání do nově zřízeného odboru speciálního školství.“ Jistě, že je nelogické, má-li se vlastně polozrušit (i ministryně Valachová zručně využívá terminologického chaosu ve veřejném prostoru pro uklidnění, že „speciální školy se rušit nebudou“). Přesto to nikomu nebrání, povolat do odboru právě vás, ženu se zkušenostmi a dovedností prosazovat změny.

V září téhož roku se v „Otevřené společnosti“ stáváte předsedkyní správní rady. Mezi četné aktivity vašeho spolku tak patří například konference o rovném odměňování, za účasti paní ministryně Marksové-Tominové a pana Jiřího Dienstbiera, z jehož stáje pochází vaše současná nadřízená.

I váš soukromý život je naplněn podněty. Vaším manželem je právník a člen správní rady Transparency International a muž často spolupracující se zcela jistě nepolitickým Člověkem v tísni, jak má ostatně v popisu své práce i u svého zaměstnavatele, v právní kanceláři (nejenom) Pavla Rychetského. Jmenuje se Pavel Uhl. Proslul v roce 2009 jako zmocněnec popálené Natálky Kudrikové (v tomto případě – a bez ironie– kvituji jeho aktivitu v dobrém), dále obhajobou squatterů (dále třeba zde, o jeho postojích zde), žalobou na prezidenta Klause za velezradu v roce 2013, právní analýzou, proč „majitel nemovitosti nemá právní důvod neprodloužit smlouvu uživateli nemovitosti“ známé jako Klinika, a v neposlední řadě i obhajobou Kateřiny K. ve věci „nepřiměřeného zásahu policistů proti ní“ poté, co skočila jednomu z policistů na záda, když tento zasahoval proti jejímu příteli demonstrujícího proti demonstrantům demonstrujícím proti migrantům.

Za švagra tak získáváte Michala Uhla (1985), člena rady ÚSTR nominovaného zelenými (Stranu zelených na Praze 2 je dobré si pamatovat!) a schváleným především senátory za ČSSD snažícími se odpolitizovat ÚSTR důrazem na odbornost kandidátů (viz vyjádření Jiřího Dienstbiera o hysterii pravice). O té odbornosti je právě řeč, ne o „odstřeleném“ (a dnes také populárním D. Hermanovi). „Měla by skončit předpojatost,“ odpovídá Michal Uhl zcela „nezávislému“ Taberymu.

A Michalova odbornost a předpoklady pro danou pozici?

Proč hledat hned čerta na zdi! Nemusejí být hned historiografické. Jsou jistě dány jeho erudicí v rámci antropologie komiksu, kterýžto vyučuje (vyučoval) na FSV UK (V bakalářské práci z roku 2007 tak například odhalil rasový etnocentrizmus v komiksu o Tintinovi ). Také se orientuje v sociologické perspektivě rozdílů a podob elektronické a klasické hry, třeba v Sims 2 (magisterská práce, 2013). Ostatně, na UK je též místopředsedou akademického senátu FSV. Dále stihl být poradcem dvou ministrů a již druhé volební období je uvolněným zastupitelem na Praze 2 za zelené. Také je jako nezávislý odborníkčlenem Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů (v čele s… Jiřím Dienstbierem). Prý píše disertační práce na podobné téma.

Za švagrovou pak máte romistku a levicovou novinářku Alexandru Uhlovou. Asi nejautentičtější z rodiny.

Tchyní není nikdo menší, než současná ombudsmanka Anna Šabatová, držitelka Ceny Alice Masarykové za rok 2010 udělované velvyslanectvím Spojených států za boj za lidská práva, proslulá mimo jiné i pomocí Kláře a Anně Mauerové legalizovat existenci třináctileté Aničky, jinak též Adama, jinak též více než třicetileté Barbory Škrlové v kuřimské kauze. Aniž by přitom, coby úřední osoba – v té době ombudsmanova zástupkyně – na existenci domnělé a neevidované třináctileté dívky upozornila příslušné úřady, jak upozornil provozovatel klokánků Fond ohrožených dětí v čele s Marií Vodičkovou v červenci 2007 (Zda měla daná ztížnost vliv na pozdější vytvoření podmínek poškozujících právě FOD a následně jeho obvinění z nehospodárnosti lze jen spekulovat).

Do celé aféry byla namočena někdejším předsedou Strany zelených Jakubem Patočkou. Ten je od roku 2013 s řadou „zelených přátel“ členem ČSSD a spolu s Šabatovou (a několika dalšími) spouští po svém účelovém vstupu do strany iniciativu Volím ČSSD. A budu kroužkovat! s jejíž pomocí se snaží získat preferenční hlasy skupině v ČSSD kolem Jiřího Dienstbiera, Vladimíra Špidly, Michaely Marksové-Tominové či Lubomíra Zaorálka. Mezi „doporučenými“ je i Milan Chovanec. Jsou totiž „odolní proti lobování“ a vzešli z debat – mimo jiné – i se skupinou Idealisté mezi mladou sociální demokracií. (Ti se institucionalizovali na počátku roku 2015 jako Idealiste.cz.) Vtipné je, že právě touto iniciativou dotyční obcházeli vnitrostranické pravidlo, podle nějž si žádný kandidát strany nebude dělat soukromou propagaci.

Svým mlčením ve věci „Aničky“ každopádně Patočka s Šabatovou nevědomky prodloužili utrpení obou týraných hochů o osm měsíců. Vědomě obcházeli zákon, ať už byl jejich motiv jakýkoliv. Otázky Václava Moravce z 20.5.2007 s Annou Šabatovou, Marií Vodičkovou a náměstkem MPSV Mariánem Hoškem (tedy z doby, kdy skutečná totožnost „Aničky“ nebyla známa), nepůsobí jako bizarní panoptikum jenom dnes, při znalosti skutečného stavu (čas 9:47-39:34). To jen čas řádně prověřil Šabatové „víru“ (následné vstoupení Renáty Vesecké a ztráta kufříku s Krejčířovým spisem pak už jen dokreslují dobu). Za šílené ovšem považuji, s jakou vehemencí brání Šabatová tyrany před „fantasmagoriemi“, jež pomalu vyplývaly na povrch.

Chce vidět svět, jaký chce vidět. Kdo jej naruší, je terčem útoku, i kdyby jen ve studiu. Člověk se jen musí ptát, jak je možné, že po tak fatální chybě v úsudku dosedla o pár let později Anna Šabatová do křesla ombudsmanky.

Pro mladší ročníky připomeňme ještě jiný, pro vývoj naší země závažnější špek, na nějž manželský pár Šabatová – Uhl naletěl. Ve dnech 18.-20.11. 1989 čelili bájení Drahomíry Dražské, aby nakonec vypustili do světa falešnou zprávu o smrti studenta Martina Šmída na Národní třídě 17. 11.. Z materiálů ÚSTRu jasně vyplývá, že to byla dnešní ombudsmanka, kdo toužil uvěřit, byť zprávu vydal a zahraničním stanicím potvrdil její manžel a váš tchán Petr Uhl.

Ten samý Petr Uhl, který v době, kdy již vedete oddělení pro speciální vzdělávání na MŠMT, na Romea.cz otevřeně píše:

„Etnická segregace přece spadá pod zločin apartheidu a v různých formách (příprava, pokus či dokonaný trestný čin) se tohoto zločinu dopouštějí ti pracovníci školství, nejen školství speciálního, kteří vytvářejí či udržují segregované školy (míněny ZŠ praktické), a když to už dnes pod silným mezinárodním tlakem nejde, pak aspoň segregované třídy."

A vy se k těm slovům ze své funkce nijak nestavíte. Jmenujete se Marta Miklušáková, vedete oddělení pro speciální vzdělávání a mlčíte, když váš tchán paušálně označuje pracovníky školství, nejenom speciálního, za zločince!!!

Ctěme zásadu, že příbuzné manžela jste si nevybrala. Manžela však ano. A – zcela upřímně, ono se ani nejeví, že by vám příslušnost k rodinnému klanu bránila v rozletu, ba právě naopak. Či že byste vedla s rodinou svého muže spory, byť víme, že špinavé prádlo se má práti doma.

V pokřiveném odraze vnímání naší společnosti se jevíte být jen koloritem. Bojovnicí za spravedlnost, rovnost a morálku, jež, jistě že pro dobro věci, jen využívá co se nabízí. Byť by to páchlo nepotismem a klientelismem afrického typu.

Proto se snad ani neptám, jak jste na tom na svém odděl****sociologické perspektivě rozdílů a podob elektronické a klasické hry****ení s odborností, a co pro vás speciální školství vůbec znamená. Protože vím, že neznamená nic a v takovém případě odbornost vážně není třeba pro úkoly, jež musíte plnit.

A už vůbec se nebudu ptát, jak se po slovech svého tchána můžete podívat všem učitelům, pracovníkům poraden a speciálním pedagogům do očí.

Obávám se totiž, že vy se nedíváte nikam. A oni za sebou žádný rodinný klan nemají. Ani ideové souputníky. Mají jen práci a spoustu starostí v ní.

V příštích dílech se podíváme na osud Kláry Šimáčkové Laurenčíkové a nejenom na ni.

Pokračování zítra.

Ministr vnitra Chovanec nechá korumpovat policisty šesti tisíci měsíčně, ale volá: Jde mi jen o nesmiřitelný boj s korupcí…

0
0

Břetislav Olšer
16.5. 2016 Rukojmí
Obezřetně naplánovaná kauza Šlachtagate nabírá na obrátkách. Podřízený policejní prezident generál Tomáš Tuhý je ve fázi, kdy se lísá a chce elitním detektivům zvýšit měsíční platy o čtyři až šest tisíc. Plán souvisí s marně utajovaným vytvořením kriminálního superúřadu, kvůli němuž jde ze dne na den do civilu ředitel Robert Šlachta. Detektivové Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu se ale obávají, že si tím chce Tuhý jen koupit jejich loajalitu. Laik by řekl: My tu slevu nechceme zadarmo..
.

Vedení policie totiž oznámilo, že chce vybudovat nebo spíš pohřbít Národní centrálu boje proti organizovanému zločinu, pod kterou by nově měly spadat dva elitní policejní útvary - proti organizovanému zločinu a protikorupční policie, resp. sloučení Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování (ÚOKFK) a Úřadu pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). A už to nejsou pouhé spekulace, ale promyšlený fakt, že cílem změn je odstavit šéfa druhého jmenovaného úřadu Roberta Šlachtu, jehož podřízení prošetřují mnoho citlivých kauz. A že jich je…

A Šlachta má čest v těle a sám rezignoval; nemíní být za blbce. Policisté z ÚOOZ tak mají pochopitelné obavy, co bude s rozpracovanými kauzami - to vše na pozadí konfliktu, který vyvolal náhlý rafiniovaný plán vedení policie vytvořit a znetvořit jeden obrovský kriminální superúřad.




Ministr vnitra a policejní prezident naivně sázejí na to, že zaměstnanci a elitní policisté z ÚOOZ jsou stejně lační peněz jako oni sami, proto přišli s "nápadem", že když budou souhlasit se spojením dvou policejních složek, dostanou měsíčně přidáno od čtyř do šesti tisíc; máte prý přece rodiny, každá koruna vám bude dobrá... Vše v tajnosti, nevěděl o tom ani sám Šlachta, který však po zvýšení platů volal už před několika roky; marně... Navíc teď tvrdí, že plán je nepřipravený - nikdo pořádně neví, jak bude vyšetřování už brzy fungovat. A naznačují, že v pozadí může být snaha politiků policii ve skutečnosti ochromit; a nemýlí se...?



Ujištění, že policistům vzrostou platy, však lezlo z policejního prezidenta Tuhého jak z chlupaté deky a kdyby se o tom neobjevily zprávy v médiích, mlčel by podnes. Tak se vysocí důstojníci ÚOOZ i protikorupční policie ÚOKFK dozvěděli o chystaném slučování. A k tomu musel Tuhý něco objevného nabídnout; byly to peníze a to jen tak nějaké - zvýšení peněz se nemá projevit v měsíčních odměnách, ale má být součástí osobního ohodnocení každého detektiva. (A nyní zde genese neo korupce aneb jak zametat pod koberec kostlivce ze skříní prominentních politiků... http://www.rukojmi.cz/clanky/1892-komu-vadi-slachta-resp-uooz-podvodnikum-zlodejum-trafikantum-ci-tunelarum-viz-particka-bakalu-chovancu-sobotku-langeru-nagyovych-a-dalsich-vytecniku-s-kostlivci-ve-svych-skrinich)

A to je víc než výhodné - jakmile policista jednou osobní příplatek dostane, už mu na rozdíl od pohyblivých prémií zůstává. Policejní prezídium dělá nyní mrtvého brouka, jelikož nechce být odhaleno, že v rámci boje proti korupci sama korumpuje. Příplatek by se měl každopádně pohybovat v rozmezí čtyř až šesti tisíc korun měsíčně. Nejsou to malé peníze, jakkoli členové ÚOOZ a protikorupční policie patří k nejlépe placeným detektivům: berou zhruba od 35 do 45 tisíc měsíčně, záleží na funkci, hodnosti a zkušenostech. Paradoxně je to asi desetkrát míň než ti, kteří je chtějí likvidovat... Chovanci a Tuhými počínaje, přes Sobotky a Kalousky konče...

Ukázal na Nagyovou pro miliony od jejího milence; hrozilo mu vězení

V čem je háček, komu asi šlapal Šlachta, Ištván a další elitní vyšetřovatelé na paty, koho chtěli klepnout přes prsty? To musíme v čase učinit pár kroků vzad. Představme si pár kauz a hlavně jejich protagonisty. Napřed totiž v Usnesení Policie ČR z června 2013 zaznělo: Předseda vlády ČR Petr Nečas dal pokyn Nagyové, aby sdělila Tluchořovi, Šnajdrovi a Fuksovi, že mají zajištěna jako protislužbu odpovídající místa, aby provedli předem domluvenou rošádu. Něco za něco…
Na žádost Jany Nečasové (dříve Nagyové) nařídili rovněž sledování bývalé Nečasovy manželky Radky. Kovanda a Pohůnek byli později obviněni z porušení povinnosti při správě cizího majetku. Vojenské zpravodajství totiž platilo soukromou agenturu, která sledovala dva zaměstnance úřadu vlády, jež si opět objednala Jana Nečasová.. Vše se u soudů řeší podnes, též proto bylo třeba jednat a ÚOOZ odstřihnout....Nač se bát odposlechů; buďte sprostí na milenky, manžely, urážejte exmanželky, nechejte je sledovat…

A zmínení tři rebelové se poté zcela promyšleně vzdali poslaneckého mandátu, jelikož nesouhlasili s „balíčkem“. Prostě běžný obchodní „deal“ a policisté proto začali stíhat bývalého premiéra Petra Nečase, že nabídkou postů uplácel tři bývalé poslance ODS. Dokonce někdo vypočítal, že mu hrozí až šestileté vězení. Kde je pravda? Kdyby si ti naši tři kulichové čestně a bez spekulací řekli, že s vládou nesouhlasí a chtějí chlapsky od válu, bez jakýchkoli požadavků, bylo by vše OK.

Ovšem jejich politika byla fér pouze do momentu, než začali vydírat a za sebe si sehnali náhrady, aby s nimi nakonec prošel „balíček“, bez něhož by nebyly schváleny ani církevní restituce, ani nižší sazba daní právnických osob, a padla by Nečasova vláda. Jednalo se proto o zcela amorální a pokrytecký trestný čin. Buď jsem zásadový a nechci zmíněný zákon za žádných, ale fakt za žádných okolností schválit, nebo jsem jen vyčůraný gauner, co mu jde jen o trafiky. Balíček nebalíček…
Bývalá šéfka kabinetu Nečase Jana Nagyová v té době již jeho milenka, nyní manželka, byla svým nynějším mužem také štědře odměňována. Mezi roky 2010 a 2012 pobírala přes 900 tisíc korun ročně a její odměny za toto období, kdy "dřela jako kůň", přesáhly částku 2,4 milionu korun. Nejvyšší odměnu dostala za rok 2011, a to konkrétně 1,22 milionu. Měsíčně odměny skoro 230 tisíc...

Stejně tak na tuto kulišárnu tří rebelů v první chvíli reagovali Miroslava Němcová, tehdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny, i v té době ještě občas spící šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg. Němcová uvedla, že sice strany během volebního období sahají k řadě personálních i programových kompromisů, ale že tento už šel přes čáru. Je prý součástí vedení ODS, takže se nemůže postavit stranou a umýt si nad tím vším ruce.

“Bylo to prachsprosté vydírání, co si budeme povídat. Ale v politice člověk někdy podléhá vydírání,” řekl při jednom ze svýćh procitnutí Schwarzenberg pro LN. Dodnes o těchto svých vyjádřeních mlčí jako ryby. A způsob, kterým poslanci svůj střet s vedením strany vyřešili, označil Nečas za “politicky poctivý a lidsky důstojný”. Neřekl, že za cenu vydírání a ekonomického nátlaku. Proto má dnes ODS svých horentních pár procent preferencí a Šlachta práskl ÚOOZ dveřmi…

Co to je “přes čáru”? Podvod. Ale co si budeme nalhávat, ČR nevládl Nečas, ale jedna velká gravitace korytová. A vládla i Jana Nagyová. Co to dalo práce (asi polovina poslanců), trapasů (Vlček), exhibicionismu(Kalousek), metrosexuality (Rath), potu a někdy i krve (Dolejš, Babák), než se našinec dostal na teploučké sedadýlko ve Sněmovně. Čtyři roky jsou garantované, jen bloud by tato plodná léta nevyužil do poslední mrtě. Od řečnického pultíku až po nejlevnější stravovací zařízení zvané sněmovní bufet... Všichni Němcové muži – Tluchoř, Fuksa, Šnajdr, Pekárek… a Moravec…?

A Ištván? To je pouze nesnášený policajt, co si z něj může každý dělat srandu; urážet ho a znevažovat, jako ve vtipu o tom, kolik je třeba policajtů pro zašroubování jediné žárovky…? Proto musí platit hlavní zásada: Jen je nechte, ať se bojí. Heslo české spravedlnosti. Jen ať se politici bojí překračovat hranici mezi politickým vyjednáváním a korupcí; jen ať zvažují každou větu, kterou pronesou, jestli tím neslibují něco, co už překročí hranici trestního zákona. Myslela si rovněž bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková. Konečně mohlo svítat nad zataženou oblohou české justiční mafie?

Pak Nejvyšší soud vzkazal třem rebelům ODS; do 7. listopadu 2012 jste mohli beztrestně podlehnout korumpování v prostorách Sněmovny ČR. Až od 8. listopadu je konec s vaší trestnou činností; zbavili jste se mandátu a tedy i poslanecké imunity. Pro nechápavé zopakuji ten šok; soud rozhodl, že tři filuty nebylo možné trestat za případné trestné činy do doby, než se v listopadu 2012 vzdali výkonu svého poslaneckého mandátu.


Tímto rozsudkem NS jen potvrdil, co je zač, když zastavil stíhání trojice někdejších poslanců ODS Petra Tluchoře, Marka Šnajdra a Ivana Fuksy a ještě jim chce dá odškodnění za pobyt ve vyšetřovací vazbě. Pochybuje snad ještě někdo o tom, že jsme v kleštích justiční mafie? Tomu všemu předcházelo rozhodnutí Nejvyššího soudu, které propustilo obviněné exposlance ODS z vazby. Tento postup vypracoval totiž tříčlenný senát, jenž tuto agendu původně vůbec neměl mít na starosti.
Bez zajímavosti na tom přitom není, že ke změně došlo jen den poté, co detektivové celou skupinu pozatýkali. Ve tříčlenném senátu, který den po zatčení exposlanců citlivou agendu převzal soudce Petr Šabata, jenž v minulosti působil v senátu společně s někdejším soudcem Pavlem Kučerou. Ten marně odolával Marii Benešové, co byla jím, Veseckou a Němcem žalována pro její vyjádření o justiční mafii v Česku. Náhoda nebo osud? A vyjádření ústavního právníka Jana Kysely? Za projevy učiněné ve Sněmovně, Senátu nebo v jejich orgánech skutečně nelze poslance nebo senátora pro jejich imunitu trestně stíhat.


Exministr financí Kalousek k tomu prohlásil, že to musí být báječné, setkat se s tak úžasnými lidmi, co nechali pro blaho svého národa své sto padesáti tisícové platy i s náhradami netto a šli svému státu jako jedineční odborníci pomáhat za pouhých třicet tisíc brutto do tvrdých podmínek dozorčích rad ČEZ a ČEPRO, v nichž měli co dělat, aby se udrželi i takoví „mistři svého řemesla“, jakým byl třeba člen umělého seskupení kulichů LIDEM a vsoce erudovaný ředitel Středního odborného učiliště stravování a služeb z Karlových Varů…

Ale trafiky rebelům tvořily začátek konce Nečasovy vlády. Vše už známe; napřed tajná milenka Nagyová, rozvod, dnes už paní Nečasová, která se vrátila z vazební věznice a je dále trestně stíhána, že úkolovala šéfy vojenské rozvědky, chodila na kafe za kmotry, aby je dle pokynů premiéra oťukávala. Pak též vězení pro senátora ODS Nováka a kolínského odeesáckého místostarostu Pekárka, na útěku je poslanec téže strany Wolf, všichni natvrdo ve vězení pro mnohamilionové zpronevěry. Pak demise premiéra, nakonec ostuda proslulé „stojedničky“, útěk dalších členů ODS do TOP 09 a pád vlády.

Sametových trafikových tradicí je spousta. Protekcionismus? Klientelismus? Nebo jen vypečená rošťárna zvaná korytářství? A jak se rozdávaly velvyslanecké trafiky? Začal s nimi prezident Václav Havel, když dbal o své kamarády, ale neposílal je do ČEZu, VZP či ČD, nýbrž na místa velvyslanců po celém světě, mj. Klímovou, Palouše, Pospíchala, Vondru, Žantovského či Grůšu, Koukala, Khünla nebo Gandaloviče.

Nekomentujme, pouze vyprávějme příběh Západočeské univerzity v Plzni a jejích „zrychlených studentů“. První prezidentova narážka totiž mířila na tehdy naštěstí jen potenciálního šéfa vnitra, byť Miloš Zeman nikoho nejmenoval, bylo jasné, že šlo o Milana Chovance. Ten v akademickém roce 2006-2007 absolvoval na plzeňských právech kurz celoživotního vzdělávání a poté ihned přešel do třetího ročníku bakalářského studia, které měl absolvovat za devět měsíců, tedy za dobu, kdy se v lůně matky vyvine běžně donošený dětský plod. Pro stejnou dobu vývinu bakaláře jde však o nedonošenost. A vzdělanec Chovanec o rok později přesto hrdě studium ukončil obhajobou bakalářské práce. Prý jen kvůli spekulacím se však rozhodl titul bakaláře po dobu aktivní politiky raději nepoužívat. Důvod? Jistě ne čisté svědomí, natož nějaká forma studu…


Výrazněji na sebe pan poctivý Chovanec, co neví nic o cti čestného slova, když se v roce 2000 postavil na stranu tehdejšího plzeňského lídra ČSSD Václava Šlajse. “Vidíte, a teď se zastal Václav Šlajs mě, když jsem hlasoval pro odchod Bohuslava Sobotky z funkce předsedy strany,” řekl kalkulant Chovanec, kterého Šlajs vystřídal v křesle hejtmana Plzeňského kraje. “Velmi brzy jsem pochopil, že se vyplatí neválčit,” potvrdil i sám konformní Chovanec, který bezostyšně vyjde asi s každým, kdo mu zajistí nějaký prospěch.

Hádejte tedy, kdo jiný by se hodil na post ministra vnitra ČR, než Milan Chovanec? Kdo jiný totiž může „čítankově vyřešit“ kauzu rychlokvašek ze Západočeské univerzity v Plzni…? Proč by nemohl být ministrem, i když nemá vysokou školu? Nic proti tomu, ale ještě že není vyčůránek, co má v genech nečestnost a práskačství; to je to, oč tu běží… A hlavně, kdo jiný by mohl zlikvidovat Šlachtu a jeho rizikový útvar ÚOOZ, než právě rychlokvašný bakalář z plzeňských práv...?

Tu anekdotu, byť je už profláklá, mám rád hlavně proto, že prase a kráva nesnesou společné bydlo s „nejmilovanějším“ politikem Česka…
Na osamělé farmě daleko od civilizace večer zazvoní tři pocestní – Žid, Muslim a Kalousek.
Farmář jim otevře a oni ho prosí, jestli by u něho nemohli přespat. “Můžete, ale v domě mám místo jen pro dva. Třetí bude muset přespat v maštali.”
“Já tam můžu spát”, říká muslim, “jsem zvyklý na nepohodlí.” V noci ale zazvoní zvonek, farmář jde otevřít a za dveřmi stojí muslim:
“Já jsem sice slíbil, že přespím v maštali, ale nikdo mi neřekl, že tam bude kráva. Promiňte, ale já fakt nemůžu spát v jedné místnosti se zvířetem.”
“Mně kráva nevadí”, říká Žid, “já tam přespím, aby nebyly problémy.”
Za chvíli opět zvoní zvonek, farmář jde otevřít, za dveřmi stojí Žid a říká:
“Mně kráva opravdu nevadí, ale je tam taky prase. Nezlobte se, ale já nemůžu byt v jedné místnosti s něčím tak nečistým, jako je prase.”
“Prosím vás, to je toho,” ozve se Kalousek. “V maštali budu spát já a hotovo. Dobrou noc!”
Za pět minut se ozve dlouhé, naléhavé zvonění. Farmář jde otevřít … a za dveřmi stojí kráva a prase…


Inu, suma sumárum; krást a podvádět je nejideálnější ve chvílích, kdy vám to definitivně potvrdí a „ohlídá“ výrok Nejvyššího soudu, že se sice můžete nechat korumpovat, ale např. jen do 7. listopadu 2012, kdy vám skončí poslanecká imunita. Ta je základem pro tunelování a existenci „kmotrů“, kteří jsou české prokletí… A tak vznikla novodobá korupce, aneb jak zamést pod koberec kostlivce ze skříní prominentních politiků...?

Na včerejší Chandru I Brouka Pytlíka reagují jiní

0
0
Vladimír Hricák
15.6.2016 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Vlkův úvod:

Články z Kosy přebírají, pokud mají zájem i jiné weby. Například Nová republika. Tamní editor pan Dvořák dnes ráno pustil na jejich sklo první díl seriálu Moje chandra. A hned tam přišla reakce. Kterou jsem se rozhodl přetisknout. Pro její závažnost a naprostou neinformovanost veřejnosti!!! Ačkoli, pokud je to pravda a já věřím, že ano, jde o obrovský skandál!!! Dle mého mínění. Ale úsudek si vytvořte sami.


Slovo přebírá nedobrovolný a neplánovaný autorský nováček na Kose - Vladimír Hricák. Kterému se cítím povinen omluvit hned dvakrát:

1 - že jsem si nevyžádal jeho souhlas k otištění

2 - že jeho příspěvek v archivu Kosy nebude v rubrice hosté, nýbrž v Prknu Brouka Pytlíka. Z tohoto titulu, že nebude od věci mít všechny informace na tohle téma pěkně pohromadě. Protože předpokládám, že se k tomu obrovskému informačnímu fundusu sem tam vrátíme

vladimír hricák 15. června 2016 6:48

Uvedu jeden příklad z vlastního života. Jsme šestnáct let pěstouny. Do systému náhradní rodinné péče (NRP) jsme vstupovali plni ideálů s mnoha a mnoha ujištěními státních úředníků, jak nám oni, ale i celý systém NRP bude pomáhat. Od roku 2013 platí novela zákona č. 359, o sociálně právní ochraně dětí, která se bytostně dotkla i pěstounské péče. Zde se je nutno pozastavit. Pěstounské péče jsou v současnosti tři druhy. Dlouhodobá pěstounské péče, která se rozděluje na

- příbuzenskou

- nepříbuzenskou

- pěstounskou péči na přechodnou dobu (PPPD).

V médiích byla v určitou dobu prezentována celá řada případů selhání pěstounů. Vyjma jediného případu se všechny ostatní bez vyjímky týkaly příbuzeneckých pěstounů. Proč? Protože nepříbuzenečtí pěstouni procházejí poměrně složitým systémem výběru a prověřování. Příbuzenečtí pěstouni se jimi stávají v okamžiku svého souhlasu, bez složitého zkoumání jejich způsobilosti. Pěstouni si stěžovali na nedostatečné financování. Pěstounské dávky se skládají totiž z odměny pěstouna a příspěvku na potřeby svěřeného dítěte. Od roku 2006 až do roku 2013 nebyly valorizovány, přesto, že inflace v uvedeném období dosáhla 15%.

A tady se konečně dostávám k jádru problému. Zmíněná novela sebou přinesla povinnost všech pěstounů podepsat Dohodu o výkonu pěstounské péče s Doprovodnou organizací.

Těmi se většinou staly nově vzniklé neziskové organizace, pobírající na každou pěstounskou rodinu roční příspěvek 48 tisíc.


Ze zákona jim vyplývají pouze dvě povinnosti. Pěstouny celoživotně vzdělávat v rozsahu 24 vyučovacích hodin ročně a každý druhý měsíc kontrolovat, se zdůvodněním výše uvedeného selhání pěstounů a každý druhý měsíc kontrolovat. A tak se rozjel skvělý byznys pro určitou skupinu lidí. Peníze, které měly původně dostat pěstouni na dodatečnou valorizaci, skončily v kapsách těchto organizací. A jde o maličkost. Při současném počtu se jedná o cca 3/4 miliardy ročně, s progresí růstu až na dvojnásobek.Často tam funguje reciproční „já na bráchu, brácha na mě“. Rektoři provádějící školení pobírají za půldenní školení honoráře v desítkách tisíc Kč, jsou často kamarády, či dokonce příbuzní šéfů těchto organizací, tak že peníze zůstávají v úzkém „rodinném“ kruhu. Tak že pěstouni dále dofinancovávají potřeby svěřených dětí ze své odměny pěstouna, resp. platu pracujícího partnera, zatímco daňový poplatník financuje bezstarostný život další skupině pijavic. Vím, můžete namítnout, děti do ústavů a pěstounskou péči zrušit. Jenomže ústav nikdy tyto odložené děti nenaučí to, co zvládají jejich vrstevníci v biologických rodinách. Sebeobsluhu, hygienické návyky a hospodaření s penězi. A v neposlední řadě vyjde pěstounská péče na cca 1/3 toho, co stojí daňové poplatníky péče ústavní.





Bolest, která potěší - tip kulturního referenta

0
0

15. 6. 2016, Petr Ďoubalík, písnička Hurt - Bolest - Боль, hudba, video, text - překlad, procvičení ruštiny a angličtiny


Když se vezme pěkná písnička americké zpěvačky (Christina María Aguilera), maličko se zjednoduší text a zazpívají to tři malá děvčata na ruském dětském Hlasu (Golos - Děti, Голос - Дети), vznikne nová kvalita. Jaká - to posuďte sami. 





Text: Max Fadějev (to je ten silnější porotce v košili)

Боль
смотрю в глаза и тебе я хочу сказать
о том, о чем я сейчас не могу молчать
не уходи...я хочу кричать...

посмотри в мои глаза, ты увидишь океан,
я же тебе открылась. и всё тебе отдам.
ты прости меня за всё,я буду ждать всегда.
вчера я так ошиблась,и наверно навсегда...

моя любовь, моя мечта прости меня
я зову тебя... десять тысяч раз
тебя люблю....

моя любовь-ты во мне будешь навсегда
моя мечта-ты во мне будешь как вода
просто приди, я хочу сказать...

я хочу обо всём забыть,
ты меня не жалел, не жалел, не жалел, не жалел...
моя любовь... не уходи....от меня...

моя любовь, моя мечта прости меня
я зову тебя... десять тысяч раз
тебя люблю....

--

Bolest
Dívám se do očí a tobě chci říct
to, o čem teď nemohu mlčet
neodcházej... chci křičet...

Podívej se do mých očí, uvidíš oceán,
tobě jsem se otevřela a všechno ti dám.
Promiň mi vše, budu čekat vždy.
včera jsem udělala takovou chybu, a nejspíš navždy...

Moje lásko, můj sne promiň mi
volám tě... desettisíckrát
tebe miluji...

Moje lásko, budeš ve mně stále
můj sne - ve mně budeš jako voda
jen přijď, chci říct...

Chci na vše zapomenout,
ty jsi mě nelitoval, nelitoval, nelitoval, nelitoval...
moje lásko... neodcházej... ode mne...

Moje lásko, můj sne promiň mi
volám tě... desettisíckrát
tebe miluji...

Christina Aguilera - Hurt

Text a překlad, zdroj

Seems like it was yesterday
when I saw your face
You told me how proud you were
but I walked away
If only I knew what I know today, ooh, ooh

I would hold you in my arms,
I would take the pain away
Thank you for all you've done,
forgive all your mistakes
There's nothing I wouldn't do
to hear your voice again
Sometimes I want to call you
but I know you won't be there

Oh, I'm sorry for blaming you
For everything I just couldn't do
And I've hurt myself
by hurting you

Some days I feel broke inside
but I won't admit
Sometimes I just want to hide
'cause it's you I miss
And it's so hard to say goodbye
when it comes to this, oooh

Would you tell me I was wrong? 
Would you help me understand? 
Are you looking down upon me? 
Are you proud of who I am?

There's nothing I wouldn't do
to have just one more chance
To look into your eyes and see you looking back

Oh, I'm sorry for blaming you
For everything I just couldn't do
And I've hurt myself, oh

If I had just one more day
I would tell you how much that I've missed you 
Since you've been away

Oh, it's dangerous
It's so out of line
To try to turn back time

I'm sorry for blaming you 
For everything I just couldn't do
And I've hurt myself
By hurting you

--

Zdá se, jako by to bylo včera, kdy jsem viděla tvou tvář
Řekl jsi, jak jsi hrdý, ale já odešla
Kdybych jen věděla, co vím dnes, ooh, ooh

Držela bych Tě v náručí, vzala bych bolest pryč
Poděkovala Ti za vše, co jsi udělal, odpustila Ti všechny chyby
Není nic co bych neudělala, jen abych znovu slyšela tvůj hlas
Občas Tě chci zavolat, ale vím, že tam nebudeš

Omlouvám se, že jsem Tě obviňovala
za všechno, co jsem prostě nedokázala
a zraňovala jsem sama sebe
tím, že jsem ti ubližovala

Někdy se cítím zlomená uvnitř, ale nechci si to připustit
Někdy se chci schovat, protože jsi to ty, kdo mi chybí
A je to tak těžké říct sbohem, když to přichází, oooh

Řekl bys mi, že jsem se mýlila?
Pomohl bys mi porozumět?
Díváš se dolů na mě?
Jsi hrdý na to, kým jsem?

Není nic co bych neudělala, jen abych měla ještě jednu šanci
Podívat se Ti do očí a vidět tě, že se taky díváš

Omlouvám se, že jsem Tě obviňovala
za všechno, co jsem prostě nedokázala
a zraňovala jsem sama sebe, oh

Kdybych měla ještě jeden den, řekla bych Ti, jak moc jsi mi scházel
Od té doby, co jsi odešel

Oh, je to nebezpečné
je to nemožné
snažit se vrátit čas zpátky

Omlouvám se, že jsem Tě obviňovala
za všechno, co jsem prostě nedokázala
a zraňovala jsem sama sebe tím, 
že jsem ti ubližovala

Reakce na přiznání NATO, že Rusku stačí na ovládnutí Pobaltí šedesát hodin

0
0

15.6. 2016   Eurasia 24
napsal a přeložil TauRus
Nedávno zástupce pomocníka ministra obrany USA Michael Carpenter přiznal, že ruští vojáci budou potřebovat maximálně šedesát hodin na dobytí Tallinnu nebo Rigy.
Rovněž poznamenal, že Rusko předstihne NATO v případě útoku na pobaltské státy jak časově, tak co do vzdálenosti. Avšak podle Carpentera bude tato převaha likvidována koncem roku 2017, kdy se na východním křídle Aliance objeví tanková brigádní skupina, hlavní taktický vojenský útvar americké armády.
V ruském generálním štábu se nad takovou prognózou urazili.

„Zdá se, že jsou to seriozní chlapi, ale zaobírají se takovými nesmysly,“ řekli v ruském generálním štábu. „Kvůli čemu bychom lezli do Pobaltí? Za jakým strategickým cílem? Kvůli šprotům? Nebo kvůli tomu, abychom znovu Pobalťanům stavěli závody jako v sovětských časech, které oni potom, po vstupu do EU a NATO, zavřeli a zlikvidovali?“

„Jestli tu možnost připustíme, jen teoreticky, že by to bylo možné, tak tito analytici-provokatéři nás svými výpočty jen uráží. Pro splnění takového úkolu bohatě postačí hodina…”







Chobotnice dostala ránu na komoru: Mafie napojená na americkou ambasádu poprvé prohrává. Babiš v nebezpečí. Co udělá prezident Zeman? Lesk a bída mediálních kurtizán

0
0
Petr Hájek
15.6.2016  ProtiProud

PETR HÁJEK komentuje atomový výbuch na politické scéně a přináší vhled do pozadí tohoto „kabaretu o život“, v němž se ve skutečnosti hraje o nás bez nás – jako vždycky. Hájkův článek je již pět dní starý, ale vývoj na politické scéně staví text do zajímavého kontextu.


Nezasvěcená veřejnost asi jen zírá: Politická scéna se hroutí poté, co se policejní prezident rozhodl reorganizovat několik útvarů policie – což je plně v jeho kompetenci. Rozhodl se skončit stav, v němž si někteří médii prosazovaní vyšetřovatelé dělají, co chtějí a ve spolčení s jednou skupinou státních zástupců fakticky přebírají vládu v zemi.

Například zorganizují pád vlády, aby se pak ukázalo, že nemají v rukou nic, kromě pár „nenahlášených“ kabelek tajemnice odstřeleného premiéra. Především však neinformují své nadřízené a skrze odposlechy (a jejich účelově dávkované „úniky“ do spřízněných médií) vydírají politiky, respektive drží je pod krkem.

 

Na hraně


Oznámená reorganizace, při níž vznikne Národní centrála pro vyšetřování organizovaného zločinu – tedy jakási obdoba FBI, běžná ve většině zemí, z nichž si jinak tak rádi bereme příklad – způsobila výbuch: Odchod už oznámil ředitel ÚOOZ plukovník Šlachta a partička jeho nejbližších.

Na poslední chvíli se podařilo zabránit státnímu převratu číslo dvě. Babiš a jeho lidé jsou v defenzívě. Chovanec a spol. rozehráli partii s nejvyššími sázkami, která je může stát všechno.

Rezignací hrozí – napohled nepochopitelně, protože mu to rezortně nepřísluší – ministr spravedlnosti Robert Pelikán za vládní ANO Andreje Babiše, které jako celek (loajální zaměstnanci „šéfovy“ firmy) vykřikuje o možnosti odejít z vlády. Úzká skupina státních zástupců (absolutní většina ostatních mlčí a přijímá dění se zadostiučiněním) chce vyšetřovat policejního prezidenta, aby prý zjistila, jak na myšlenku reorganizace přišel.

Vypadá to jako absurdní komedie. Jenže ono je to skutečně vážné. I nezasvěcený odhadne, že tady kdosi bojuje o život. Kdo? Co se to děje? A hlavně – co je za tím?



Zrození mafie


Přes neprůhlednou spleť zájmů, které jsou ve hře, je to nakonec vcelku jednoduché. Přinejmenším čtenáři Protiproudu by tím nemuseli být překvapeni. O mafii některých policejních útvarů a státních zástupců napojené na jednu část politické moci, kterou reorganizace ohrožuje, informujeme již od jejího samotného počátku. V jejím čele stojí nejvyšší pražská státní zástupkyně Lenka Bradáčová.

Naši čtenáři rovněž dávno vědí, že tato chorobně ambiciózní žena začala svou kariéru na americké ambasádě, kde zprvu „organizovala semináře“ pro další státní žalobce a vybrané policisty. Napojením na stejně chorobně ambiciózního šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) plukovníka Roberta Šlachtu, vytvořili základ státu ve státě. Zapojili do své mocenské sítě ještě mimořádně hloupého, ale o to nebezpečnějšího olomouckého nejvyššího prokurátora Ivo Ištvana – a vše zaštiťoval šéf státních zástupců Pavel Zeman.

Spolek měl exkluzívní přístup do hlavních médií, na místě prvním do České televize. Redaktor Jiří Hynek a každotýdenní „vymývač mozků“ Václav Moravec tvořili hlavní spojku. Když Bradáčová a její lidé něco chystali, scházeli se pouze s nimi. Přinesli jsme ostatně snímky z jejich tajných schůzek ve zbraslavské restauraci.

Do party patří mnozí další s „nižšími hodnostmi“. Třeba Martin Fendrych ze serveru Aktuálně.cz a ostatně celá větev Bakalova mediálního impéria, především Respekt a jeho redaktor Ondřej Kundra. Ti ve chvílích, kdy se mafie vrhala na nějakou další kořist, měli pevné místo na obrazovkách ČT. Dnes, kdy srdci chobotnice, hlavnímu mocenskému centru „nevolených“ politiků jde o život, už opět z obrazovek nemizí.

 

Rána na komoru


Mediální krytí bylo pro tuto mafii vždy klíčové. Nejlépe je to vidět na slavném protivládním puči, který shodil vládu Petra Nečase, a umožnil nástup Andreje Babiše. První jsme informovali o tom, že důvodem k rozsáhlé policejní operaci proti vládě, v běžných demokraciích nevídané, bylo Nečasovo rozhodnutí „nedarovat“ automaticky dostavbu Temelína americké firmě Westinghouse, ale vytvořit regulérní soutěž, kterou by nejspíš vyhrálo česko-ruské konsorcium. CIA skrze ambasádu dala pokyn – a chobotnice začala jednat.

Tiskovka stíhala tiskovku. Ivo Ištvan a plukovník Šlachta se koupali v reflektorech a televizních záběrech. Šlo o to zakrýt, že postupují protizákonně a nemají nic v rukou. Zatčení a uvěznění tří bývalých poslanců ODS, na které uvalil vazbu ostravský (!) soudce, který s případem neměl nic společného, zarazil nakonec až Nejvyšší soud. A tehdy poprvé byla celá konstrukce narušena. Dnes z celé veleakce toho nezbylo nic – kromě Temelína, který byl pro Američany zachráněn. Za normálních okolností by už musel Ištvan i Šlachta dávno rezignovat. Ale mediální krytí vytváří dojem, že se stále „něco děje“.

Protivládní puč umožnil vstup na scénu Andreji Babišovi. Po jeho „sbratření“ s americkým ambasadorem Schapirem (trávili spolu na Čapím hnízdě rodinné víkendy) následovala dodnes nevysvětlená „soukromá cesta“ vicepremiéra a ministra financí do USA. Co se tam stalo, komu na co kývl (samozřejmě nadále Temelín, ale patrně nejen to), jasné není. Vedlo to však k Babišovu propojení s hlavní „americkou spojkou“ Lenkou Bradáčovou. Což bylo rozhodující, protože právě ona má „prst na spoušti“ pokud jde o Babišovy kauzy (například jeho firma Agrotec), které se „kupodivu“ od té chvíle nevyšetřují.

Rozhodnutí o reorganizaci, která chobotnici sice nerozpráší, ale vezme jí autonomii, bylo proto „ranou na komoru“. Lze pouze obdivovat statečnost policejního prezidenta, který vše spustil, ač musel vědět, jaký řev následuje. Jistě, věděl, že má za sebou ministra vnitra Chovance i premiéra Sobotku. Ale také, že proti sobě postaví nejmocnějšího muže naší smutné reality – miliardáře „na úvěr“, ministra Babiše. A pouze tady hledejme klíč k jadernému výbuchu, který právě kulminuje.

 

Na poslední chvíli


Chobotnice totiž měla připravenu závěrečnou pojistku své neohrozitelnosti: Nový zákon o státním zastupitelství. Jeho pomocí mělo dojít ke skutečnému státnímu převratu, kdy by moc převzali nevolení policisté a prokurátoři definitivně. Zvláště pak vytvořením nikým nekontrolovaného „Speciálu“, v jehož čele měla stanout právě Bradáčová. Úplné odtržení této mafie od zbytku exekutivy (přestože pod ní patří), mělo být „mastrštykem“, po němž by už jakékoli volby byly zbytečné.

Metoda je to jednoduchá a geniální: Šlachtovi a Ištvanovi lidé (s jim „zavázanými“ soudci) by nasadili odposlechy a shromažďovali kompromitující informace úplně na všechny. Na každého se pak najde něco, co by bylo šťavnatým soustem pro „únik“ do spolupracujících médií. K dehonestaci a následné likvidaci kteréhokoli politika – k jejich vydírání a „poslušnosti“. Právě tohle měl za úkol prosadit namyšlený floutek v darovaném křesle ministra, Babišův Robert Pelikán z Čapího hnízda nové moci. To si ovšem na poslední chvíli uvědomili nejen politici z ČSSD, ale vlastně všichni napříč politickým spektrem a začali pomalu brzdit – samozřejmě vyjma Babišovců.

Tím suverén Pelikán ale narazil. Vláda mu dala zákon k přepracování. Že ani tak neprojde parlamentem bylo jasné. Sebezáchovné instinkty byly silnější než strach z americké spojky a její chobotnice. Přesto se Pelikán rozhodl „na sílu“ zákon do parlamentu přinést. Co kdyby...? Jenže opět to nevyšlo: projednávání bylo odsunuto na podzim – a současně odstartovala protiakce, kterou je právě takřečená reorganizace policie. Na poslední chvíli tak zatáhli zainteresovaní (především ministr Chovanec) za záchranou brzdu. A rachot, který nyní slyšíme, je skřípění brzd již rozjetého expresu státního převratu, jenž měl být druhým dějstvím po vládním puči: Obojí za „supervize“ americké ambasády.

 

Kinetická energie


Když před několika dny prohlásilbývalý premiér Topolánek, že vše tady řídí CIA, byl to pro mnohé šok. Média to však uklidila, takže skandál se nekonal. Správně by se tím „udáním“ samozřejmě měla zabývat Bradáčové prokuratura – přinejmenším se pokusit vyšetřit, co je na tom pravdy. Ale nic. Ticho po pěšině. Vlastně... ne tak docela. Ištvanovi muži nyní skutečně vyšetřovat chtějí – ale policejního prezidenta. Již tři roky prý mají informace o chystané reorganizaci, kterou měl být „odstřelen“ jejich kámoš Šlachta.

I to se podívejme! Dosud přece všichni tvrdili, že o reorganizaci neměli ani ponětí. Soudruh Šlachta vyprávěl v ČT soudruhu Hynkovi, že se o tom dozvěděl „z médií“ před dvěma týdny...

Je to samozřejmě nepředstavitelná drzost: policejní plukovník (Šlachta) má být důvodem pro vyšetřování policejního prezidenta, generála (Tuhý), jen pro to, že mu zcela regulérním rozhodnutím bere jeho nezákonnou moc. Připomeňme v této souvislosti nedávný výrok ústavního soudu, který právě toto konstatoval. Budou snad vyšetřovat také ústavní soudce?

Chobotnice teď kolem sebe kope. Její hlavní politický exponent Andrej Babiš je totiž v těžké situaci. Pokud chcípne (ta chobotnice), také on bude stát před problémem tak vážným, jako dosud nikdy. Jeho kauzy – je jich nepochybně více než jen Agrotec (Čapí hnízdo je směšnost) – mohou být náhle skutečně vyšetřovány. Prudké brždění expresu tichého státního převratu (skrze zákon o státním zastupitelství) však vytváří spoustu nevybité „kinetické“ energie. Ta se bude muset někde „realizovat“.


Va bank?


Těžko předvídat, co se stane: Padne vláda? Couvne Sobotka s Chovancem a nepodepíší generálu Tuhému jeho „reorganizaci“? To druhé je téměř nemožné. Nemylme se: Sobotka žádný hrdina není. Také jemu jde o život. Vyšetřování privatizace OKD, které rovněž drží v rukou Lenka Bradáčová jako svou vyděračskou „pojistku“ proti Sobotkovi, stále visí nad premiérem jako Damoklův meč. A chystá se mimořádná parlamentní schůze, kterou prosadil Úsvit s komunisty, jež by mohla vyústit ve zřízení vyšetřovací komise. Že taková komise nikdy nic nevyšetří? O to vůbec nejde a nikdy nešlo. Jde o to vyšetřování samo, které může dostat nečekané souvislosti. A volby jsou přede dveřmi.

Zda Babiš shodí vládu je také nejisté – spíše nepravděpodobné. Nemá totiž (kromě svého strachu) v rukou žádné silné karty, kterými by to před svými voliči zdůvodnil. Řeči o tom, že po „reorganizaci“ ztratí vláda „protikorupční drive“ (který nikdy neměla), platí tak pro jedno promile jeho příznivců. ANO nemá ještě vytvořeno dostatečně silné „tvrdé jádro“, voliči mohou kdykoli „emigrovat“ k někomu jinému. A stvořit předčasné parlamentní volby, v nichž by neměl vítězství jisté, by byl Babišův politický (a bez prstu na státní pokladně dost možná i podnikatelský) konec. Bude hrát va bank?

 

Lesk a bída kurtizán


V tom, co nyní sledujeme, nejsou zlí a dobří. Pro všechny platí slavný verš z Limonádového Joea: Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina. Je to nemilosrdný střet o moc, ve kterém je čistý asi jen policejní prezident Tuhý. Ten má životní zájem vytvořit skutečně funkční policejní strukturu. Takovou, která se konečně alespoň trochu odřízne od politických tlaků – především oněch „nevolených“ politiků s Lenkou Bradáčovou (a jejím americkým zázemím) v čele.

Ti ovšem zdaleka ještě neřekli poslední slovo. Mají spousty kompromitujících materiálů – vlastně na všechny. Že jsou to většinou jen pomluvy? Že prakticky nic ještě nedotáhli k úspěšnému uzavření u soudu? Když se odposlouchané drby správně pustí do médií – vždyť víme, jak probíhají lynče, aniž z toho nakonec něco kriminálně postižitelného je. Hynkové, Moravcové, Fendrychové a Kundrové mají rovněž nyní stav nejvyšší pohotovosti. Mediální kurtizány totiž též bojují o život. Jakmile ztratí své „zdroje“, budou pro své komplice v policejních a prokurátorských kruzích bezcenní.

Mimořádně zábavná je ostatně i role Miroslava Kalouska a spojených sil Pražské kavárny – která je nyní rovněž zájmově rozpolcena. Teoreticky by měli kopat za Bradáčovou a Šlachtu spolu s ČT, Respektem a spol., jenže – nenávist k Babišovi a obavy o vlastní kriminalizaci jsou silnějšími motivy.


A Zeman?


Proto nepředbíhejme a počkejme si na další vývoj. Jediné pozitivní na celé věci může být, že reorganizovaná policie opět začne hrát roli, kterou hrát má. Jenže to je právě to, co je pro chobotnici smrtelné. Babiš a jeho lidé se proto nyní neostýchají útočit na policejního prezidenta zcela brutálně. Dělat to někdo jiný, budou noviny plné titulků “Neslýchaný politický nátlak na nezávislost policie!“. Zatím o tom kuňká jen premiér Sobotka. Babišovo a Bakalovo mediální impérium spolu s médii „veřejnoprávními“ to totiž jistě hrát nebudou.

Zcela nakonec připomeňme posledního z hráčů, pro nějž „bitva o policii“ může mít fatální dopad – prezidenta Miloše Zemana. Když kauza vypukla, stačil se ještě opatrně přiklonit na Babišovu stranu – a pak měl to štěstí, že právě odejel na zahraniční cestu.

Něco říci ale brzy bude muset. A je ve vrcholně složité situaci. Pokud Babiš nyní prohraje, Zemanova zatím skvěle rozehraná partie pro znovuzvolení může dostat pořádnou trhlinu. Bradáčová se Šlachtou a jejich krytí americkou ambasádou mu určitě není po chuti – ale Babiš je víc. Zatímco premiér Sobotka naopak dělá co může, aby ho Američané „ošetřovali“. Nebo k tomu už došlo – a proto se odvážil hodit Bradáčové do spiknutí vidle?

Je to prostě pořádně „zájmově“ zamotané. V každém případě lze proto zatím říci jen jediné: Na poslední chvíli se podařilo zabránit státnímu převratu číslo dvě. Babiš a jeho lidé jsou v defenzívě. Chovanec a spol. rozehráli partii s nejvyššími sázkami, která je může stát všechno, protože CIA nad tím asi také jen tak nemávne rukou. To už by musel být v Bílém domě Donald Trump.

A my ostatní? Jako vždycky. Jsme jen diváci.

Demokracie v praxi.

Nový ledoborec byl spuštěn na vodu. Vojákům pomůže v Arktidě (video)

0
0
15.6. 2016   Eurasia24
 napsal/přeložil Geo
Ruské námořnictvo dostane po dlouhých letech zcela nový supermoderní ledoborec. Desátého června byl v Petrohradě slavnostně spuštěn na vodu a jeho zařazení do služby bude významným krokem k zabezpečení ruských zájmů v Arktidě.

Severní flotila ruských námořních sil se už brzy dočká nového diesel-elektrického ledoborce projektu 21180 Ilja Muromec. Výrobu nového speciálního plavidla má na starosti podnik Admiraltějskije verfi, jehož vývojové centrum společně s odborníky z konstrukční kanceláře Vympel vypracovalo i projekt nového unikátního plavidla.

Stavba ledoborce začala v říjnu 2014, kompletně dokončen a připraven k předání vojenskému námořnictvu má být do konce příštího roku.

Ilja Muromec se stane po několika desetiletích prvním plavidlem podobné třídy, stavěným pro ruské vojenské námořnictvo (VMF). Ledoborec bude součástí Severní flotily a bude využíván pro zabezpečení činnosti arktické skupiny VMF. Námořnictvo plánuje pořízení čtyř plavidel tohoto projektu.




















Geo, Eurasia24.cz

Uprchlíci, o nichž se mlčí

0
0

Emran Feroz
15.6.2016

Na útěku či v exilu je minimálně desetina Afghánců
Pozornost světové veřejnosti je upřena hlavně k těm, kdo migrují do Evropy. Ti, komu se to daří jen uvnitř vlastních zemí, však vesměs zůstávají nepovšimnuti, píše německýalternativní zdroj.

Jako zvlášť drastický příklad uvádí Afghánistán. I ten sice spousta lidí opouští, mnohonásobně víc jich však na tu šanci nedosáhne a zoufale hledá útočiště v jiných regionech vlastní země. V rozsahu, nemajícím srovnání v celých jejích dějinách.

„Poslední zpráva Amnesty International kritizuje v tomto směru nečinnost afghánské vlády i mezinárodního společenství.“ A uvádí, že „počet vnitrozemských uprchlíků se zdvojnásobil jen za poslední tři roky“, přičemž „situace přinejmenším 1,2 miliónu z nich je katastrofální“.

Také mnohé lidskoprávní organizace se shodují, že jejich problémy jsou ještě nepoměrně vážnější než těch, kteří jsou již na cestě do Evropy. „Afghánci představují po Syřanech i nadále druhou největší uprchlickou skupinu na světě. Asi desetina afghánského obyvatelstva je na útěku či žije v exilu.“

Spousta dalších byla vyhnána z domovů jen v průběhu posledních týdnů a měsíců. „Podle OSN uprchlo před boji jen za prvé čtyři měsíce tohoto roku přes 37.000 rodin. Při průměrné velikosti rodiny, čítající sedm osob, je to asi 260.000 lidí. Souvisí to hlavně s rozšiřováním zóny válečných operací po celé zemi. Afghánská armáda a Talibánsvádějí stále prudší boje. Lidem ztěžují život i nová uskupení IS a dodnes i pravidelné nálety sil NATO. Podle Amnesty International je tak vyhnáno z domovů v průměru na tisíc lidí denně.“

„Válka v Afghánistánu probíhá hlavně ve venkovských regionech, a vyhnanci tak často míří do měst typu Kábulu, kde patří k nejchudším z chudých a žijí ve zchátralých obydlích. V těchto chýších, přibývajících den co den, panují katastrofální hygienické podmínky. Jsou tak i živnou půdou různých chorob a epidemií.“

„Situace afghánských vnitrozemských uprchlíků je zároveň ilustrací panující nerovnosti. Obrazy dětí uprchlíků, které denně žebrají poblíž pompézních vil a svatebních síní či míří za nejtěžší prací, aby i ony živily své rodiny, dnes patří i k tváři Kábulu. A zatímco mnoho zdejších lidí - stále se totiž válčí i v hlavním městě – už balí a hodlá prchnout do zahraničí, s válečnými uprchlíky z provincií se zachází jako s lidmi druhé kategorie, vystavenými diskriminaci.“

Sílící vlnu „vnitrozemských uprchlíků provází i vzestup válečných obětí. Podle OSN bylo v roce 2015 v Hindúkušizabito nebo zraněno přes 11.000 civilistů – nejvíc od roku 2009, kdy se jejich počet eviduje. Nově je k dispozici i zpráva OSN za 1. čtvrtletí 2016. Podle ní bylo jen v tomto období zaznamenáno 1.900 civilních obětí.“

OSN z toho viní hlavně Talibán a ostatní vzbouřenecká uskupení. Mají na svědomí 60% civilních obětí, třikrát víc než vládní ozbrojené síly. Od jisté doby však na civilních obětech roste i jejich podíl.

Výroční zprávy OSN, připomíná německý zdroj, přitom vyvolávají i kritiku, že řadu civilních obětí pomíjejí. Podle těch, kdo je sestavují, se sice každý případ ověřuje minimálně ze tří zdrojů. Tam, kde se v Afghánistánu válčí, však svědectví novinářů i aktivistů boje za lidská práva zpravidla chybí.

Notný díl pravdy mnohdy dluží i mediální zpravodajství. |Na to, že statistiky civilních obětí jsou často značně neúplné, upozornil nedávno i britský deník Guardian.

„Letitá válka v Afghánistánu doléhá mimořádně tvrdě právě na vnitrozemské uprchlíky. Představují nejnižší společenskou vrstvu, oscilující mezi bojovými liniemi, která je na ráně jako první. Na rozdíl od jinak situované populace, hlavně nevelkých středních vrstev a zámožných elit, si útěk do západních států dovolit nemohou. Jejich chudoba, bijící do očí, je se životem těch, kdo si užívají rozmařilého luxusu, v příkrém kontrastu. Díky vládnoucí ignoranci se na tom ovšem v blízké budoucnosti cokoli změní jen sotva.“

Hrozí jaderná válka s Ruskem!„Počítejme spálené země do pěti deseti dvaceti minut, je to celá Evropa a o pár minut později Anglie,“

0
0
Vincent Pribula
15.6. 2016  Parlamentní listy,část článku
Hrozí jaderná válka s Ruskem. Za půl roku zemře 800 milionů lidí, zaznělo varovně od Babiše
Člen hnutí ANO, inspektor kvality Vincent Pribula, se zamyslel nad současnou situací v mezinárodní politice. Hrozí nám podle něj třetí světová válka, kterou začnou armády NATO na hranicích s Ruskem. A její výsledek bude jaderná smršť, která přetvoří tvář celého světa.

Svět není takový, jak nám jej západní mocnosti představují. Západní mocnosti nejsou zdaleka takové, jak se nám snaží samy ukázat. Je však nutné zničit Putina a rozdělit si ruské zdroje.
„Evropské mocenské elity nejsou schopny vyřešit vlastní problémy vlastních lidí. Nejsou schopny jednat o ničem jiném než o vlastním prospěchu. Přes smlouvy, které v minulosti podepsaly, se vždy vzájemně zradily,“ píše Pribula a dodává, že vedení elit však sídlí v „zámoří“, odkud „světový četník“, který žádná pravidla neuznává, rozšiřuje svoji moc s pomocí řečí o lidských právech a demokracii.


Největším viníkem současných světových neštěstí jsou koloniální mocnosti jako USA, Francie, Anglie a Itálie, které se své koloniální politiky stále drží a jde jim pouze o moc nad zdroji. „Kdo ovládne zdroje v Rusku, bude pánem nad distribucí uhlíku a pitné vody v celosvětovém měřítku.“

To je podle Pribuly nadmíru pokrytecké, protože v takovém případě by se měly dané mocnosti soustředit také na Saúdskou Arábii, Kuvajt, Katar či dokonce Turecko.

„Rusko potřebuje mír a vydrží mnoho urážek. Pečlivě si hlídá vnitřní stabilitu a má sílu odolat i státnímu převratu,“ míní Pribula a dodává, že jedinou možností, jak skutečně porazit Rusko, je jaderná válka. Tu lze začít jednoduše. „Osvědčená taktika z historie! Provokace co nejblíže u hranic Ruska a za nutné podpory Slovanů.“ Z toho důvodu také probíhají operace NATO ve státech sousedících s Ruskem. „Válka mezi Ruskem a paktem NATO je nastartovaná a téměř nevyhnutelná.“ A USA nemají problém pro válku obětovat pobaltské státy „i s divizemi NATO“.
Celý text zde

Rusko na začátek války bude reagovat jaderným útokem na strategické cíle NATO a USA, protože se nezvládne ubránit konvenčními způsoby proti přesile NATO. píše Pribula a dodává, že protiraketové deštníky nezachytí zdaleka všechny střely. V tu chvíli dojde ke konci veškeré politické agendy a na základě emocí se rozeběhne opravdová apokalypsa.

„Na Rusko dopadne v prvních 60 minutách 2500 taktických střel a po 5 hodinách skončí velký ohňostroj,“ míní Pribula s tím, že ve výsledku zahyne do půl roku od začátku války až 800 milionů lidí. „Na odklízení mrtvol nebude mít žádný stát kapacitu. Ve všech zasažených státech přestane fungovat infrastruktura, průmysl, zdravotní systém.“

Válce by však bylo možné předejít, pokud by došlo k reformě celé EU i NATO a oproštění se od „diktátu USA“. „Pakt NATO se ukázal, že není obranný, ale útočný spolek jestřábů hájící ekonomické zájmy globálních mocenských elit.“ Reformu by měli mít na starosti noví politici, kteří budou nezávislí na starých strukturách. Ti současní si totiž nedokáží domyslet nepředstavitelné následky svého jednání. „Mediální štvavá masáž a hon na takzvané proruské weby nabírá na síle, že už malé děti vidí v Rusku peklo se Satanem. Zapojeni jsou všichni kluci a holky z neziskovek, celebrity a nesmíme zapomínat na samozvané aktivisty. Úloha médií, celebrit je klíčová. Informační válku zvládají výborně.“

V České republice navíc nikdo válku s Ruskem nechce. Jednou z mála českých osobností, která hlásá, že Rusko je největším nebezpečím na zemi, je generál Petr Pavel z vrchního velení NATO. Válku ale jednoduše mohou započít zaplacení žoldáci a informace na internetu dokonají své. „Rusko se bez jaderných zbraní neporazí a jaderná válka nebude jen na území Ruska. Geopolitická situace je mnohem horší než za kubánské krize. Státy, které ve druhé světové válce napadly dnešní Rusko, jsou opět součástí jeho obkličování.“

„Rusko už nemá kam ustoupit, nikdy neustoupilo. Všechny státy, kterým přineslo svobodu, ho dnes zrazují a připravují se na válku,“ tvrdí Pribula a dodává, že elity nezajímá nedostatek surovin pro běžné občany. Zajímá je pouze samo vlastnictví zdrojů. „Rusko žádný stát ani Evropu nenapadne, má své zdroje na mnoho set let. Poslední světové zdroje a ke své obraně má jediného spojence – jaderné zbraně!“

Co přineslo letošní setkání gangu Bilderberg: zdrhající šéf CIA a zoufalý boj za záchranu EU

0
0

Milan Vidlák
15. 6. 2016  Šifra
 

V neděli 12. června skončilo již 64. setkání „elitního“ klubu Bilderberg, které se od 9. 6. konalo v nedalekých Drážďanech, konkrétně v pětihvězdičkovém hotelu Taschenbergpalais Kempinski, jenž byl po celou dobu trvání akce zabrán účastníky a neprodyšně uzavřen. Právě Německo bylo v posledních měsících středem pozornosti kvůli (ne)zvládání uprchlické krize i kvůli krizi Evropské unie, jejímž je dominantním členem.

Akci monitorovali tradičně i zástupci alternativních médií, tentokrát i českých v čele s Janem Korálem ze serveru NWOO.org. Natočili zde i některá tuze zajímavá videa, především to, jak potkali bývalého šéfa CIA, generála Davida Petraeuse, když si šel v trenýrkách a tričku zaběhat v domnění, že ho nikdo nepozná; Petraues využil své běžecké výbavy a před americkými novináři doslova a do písmene zdrhnul.



Setkání skupiny Bilderberg, neboli nejmocnějších lidí světa, probíhalo po desetiletí v utajení. Mainstreamová média celého světa o schůzkách skupiny Bilderberg dlouhá léta prakticky neinformovala, ba dokonce mnohdy tvrdila, že se nic takového jako neformální a neoficiální setkávání nejvlivnějších lidí světa neděje, a kdo si myslí něco jiného, je hlupák či konspirační teoretik.

„Je skutečně zajímavé, že média nepovažují shromáždění osob, jejichž společné jmění přesahuje majetek všech amerických občanů dohromady, za hodno zprávy, když jen návštěva jedné z nich se v televizi stává zprávou dne,“ říká investigativní novinář Daniel Estulin, jemuž se pátrání po skutečné činnosti a agendě tohoto klubu stalo celoživotní systematickou prací a jenž se proslavil knihou Pravdivý příběh skupiny Bilderberg. Podle něj je skupina Bilderberg klikou nejbohatších, ekonomicky a politicky nejmocnějších a nejvlivnějších lidí v západním světě, kteří se tajně setkávají, aby plánovali události, o kterých se později zdá, že se prostě staly… „Od chvíle, kdy se zavřou za Bilderbergem dveře, je vše to, co se zdá, že se stává téměř náhodou, výsledkem přijatého konsenzu dosaženého v diskusích o různých problémech během konference.“ „Žádná politika se tu nedělá, jen se tu povídá,“ řekl Will Hutton, londýnský editor z The Observer, který se zúčastnil setkání Bilderbergu v roce 1997. „Ale dosažená shoda je pozadím, na kterém se odehrává politika na celém světě.“

Jednání skupiny se účastní okruh stálých a aktivních členů, ale také lidé, kteří jsou zváni jen příležitostně. Mezi ty podle všeho patřili i někteří pozvaní Češi – například exministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Když v televizi prohlásil, že „tam mají zajímavé přednášky“, možná ani příliš nelhal. Podle Daniela Estulina tito „okrajoví“ lidé nevědí nic o formální struktuře stojící za Bilderbergem a nic netuší ani o velkých cílech a záměrech skupiny. „Několik vybraných bývá pozváno, protože si členové Bilderbergu myslí, že by mohli být užitečnými nástroji v jejich globalizačních plánech, a později jim pomohou dosáhnout na velmi mocné volené pozice. Nicméně jednorázoví hosté, kteří nezanechají patřičný dojem, jsou odstaveni.“



Faktem je, že pozvaní Češi, kromě Schwarzenberga třeba politik Michael Žantovský nebo politolog Jiří Pehe, globalizační plány prosazují velmi svědomitě. O tom, z jakých důvodů tak činí, by se ale dalo jen spekulovat.

Asi nejdramatičtějším příkladem působení „personálního oddělení“ bilderberského gangu je návštěva do té doby neznámého arkansaského guvernéra Billa Clintona na zasedání skupiny v roce 1991 v německém Baden Badenu. „Tam bylo Clintonovi vysvětleno, proč je Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA) prioritou Bilderbergu a proč skupina potřebuje, aby ji podporoval. Příští rok byl Clinton zvolen prezidentem a – hádejte co – stal se významným zastáncem NAFTA,“ píše ve své knize Estulin.

Podobně raketově vyletěl Tony Blair, jenž se zúčastnil v roce 1993 a rok nato se stal předsedou strany a později premiérem, George Robertson, který se zúčastnil v roce 1998 a v roce 199 byl jmenován generálním tajemníkem NATO, či Romano Prodi, jenž se hned po návštěvě Bilderbergu v roce 1999 stal předsedou Evropské komise a později i italským premiérem.

 

Bilderberg brojí proti rozpadu EU


V posledních letech se ale objevilo tolik důkazů a informačních úniků ze schůzí nejvýše postavených politiků, byznysmenů, panovníků, úředníků, bankéřů, novinářů, majitelů médií a lidí tahajících za globalizační nitky, že i jimi řízená a ovlivňovaná média začala opatrně připouštět, že k těmto setkáním dochází; ale snažila se je bagatelizovat a kritiky tohoto tajnůstkaření zesměšňovat tím, že jde vlastně jen o takovou přednáškovou akci, jak tvrdil Schwarzenberg, kde si tito lidé jenom povídají, aniž by měla nějaký vliv na běh světa a událostí. Jinými slovy – z veřejnosti dělala blbce.

O to překvapivější je článek serveru Novinky.cz ze čtvrtka 9. června s názvem Elita Bilderbergu vyráží proti brexitu, kde se, jako by se nechumelilo, najednou odhalují plány Bilderbergu pro letošní rok. A můžete vzít jed na to, že nejde o žádné přednášky:

„Na programu letošní konference je kromě aktuálních událostí vzestup Číny, Evropa a migrační krize, Blízký východ, Rusko, USA, kybernetická bezpečnost, geopolitické otázky související s levnou ropou a problémy středních vrstev a lidí žijících v nejistotě ohledně zaměstnání, příjmů i bydlení. Za nenápadným prvním bodem jednání se skrývá blížící se referendum o setrvání či odchodu Británie z Unie. „Právě Bilderberg stvořil EU v 50. letech minulého století a nyní se strachuje o osud svého dítěte,“ konstatuje server International Business Times, podle něhož mezi pozvanými není jediný stoupenec brexitu.





Protiruská propaganda v umění a sportu

0
0
Miroslav Petr
16. 6. 2016   Czech Free Press
 

V Eurovizi u diváků suverénně zvítězil ruský zpěvák. U poroty Ukrajinka, protože zpívala protiruskou písničku. Loni vyhrála vousatá mužožena či ženomuž, zkrátka jakýsi hybrid. Nepochybuji, že u diváků i loni vyhrál někdo zcela jiný, ale porota hodnotila politicky - na americkou objednávku se musí preferovat něco, co se vymyká normalitě - tak typické pro USA. Umění se zneužilo pro politiku - v protiruskou propagandu.

Na mistrovství ve fotbale se stalo něco, o čem naše média vůbec nemluvila. Opilí Angličané při ruské hymně vulgárně uráželi Rusko a Putina. Dokonce šlapali po ruské vlajce. Rusové se zachovali jako správní vlastenci a lidé, mající mimořádný smysl pro spravedlnost - mají to v genecch, díky jejich tisícileté krvavé historii.

Zasáhli zcela po právu. Kde byla v ten moment francouzská policie, že jejich práci museli nahradit ruští fanoušci? Oficiálně se však rvali jen Rusové, Francouzi se chovali slušně... I sport se zneužil pro politiku - v protiruskou propagandu.

Ani za nic nemůžu najít jediného ruského agenta, ale protiruské propagandy je tu mnohem víc, než protizápadní propagandy za minulého režimu. Do kterých záležitostí se ještě bude plést politika - protiruská propaganda?


Pozn.redakce Nové republiky: Zatímco anglický Mirror a další média přináší reportáže o "brutalitě ruských fanoušků" francouzský tisk již popisuje anglické chuligány jako původce dalších srážek. Ostatně dnes francouzská policie očekává horkou noc po zápasu Anglie-Wels.

Brexit, prekariát, robotizace a panika. Bilderberg důležitější jak nikdy

0
0


16. 6. 2016   WertyzReport

Letošní konference ultra-elitní Bilderberg Group byla možná jednou z nejdůležitějších pro budoucí směřování lidstva. Nejenže řešená témata měla asi zatím největší důležitost, tvrdá policejní opatření v centru Drážďan, i přes nevelkou účast demonstrujících, spíše značila paniku a znepokojení ze strany účastníků a organizátorů. 

Program

 

Program probíraných témat byl opět velice pečlivě zakódován do oficiálního prohlášení stejně jako seznam účastníků. Některá témata byla docela podobná tématům probíraných na Ekonomickém fóru v Davosu. Pojďme si probrat stručně jednotlivé body.

1. Současné události
Tohle téma je velice obšírné a v podstatě pokrývá veškeré globální problémy. Je napsáno v programu každý rok a v rámci něj se opravdu může řešit cokoliv.

2. Čína
Čína se pomalu, ale jistě, stává velkým globálním hráčem nahrazujícím Spojené státy jako globální supervelmoc. To také díky Henrymu Kissingerovi, účastníkovi Bilderbergu, který stál na počátku otevírání Číny globálnímu trhu. Kissinger do dnešního dne označuje čínského reformátora Danga Xiaopinga za „nejlepšího muže 20. století“ (ačkoliv otevřel trh zahraničnímu kapitálu a do Číny se začaly stěhovat firmy za levnou prací). Pro ultra-elitu není Čína hrozbou.

3. Evropa, migrace, růst, reforma, vize, jednota
Evropská unie se na první pohled zdá být v obrovské krizi. Nejenže politicky byla rozdělena kvůli migrační krizi (což zapříčinilo vzestup pravicových a populistických mainstreamových stran), je ohrožena odporem proti zavedenému vykořisťovacímu systému (voláním po reformě) a pro elitáře přestává mít vizi do budoucna, protože se pomalu začíná odklánět od tzv. euroatlanticismu (viz. odpor velkých evropských států proti americkým požadavkům v TTIP).
Elitní byznysmeni se navíc obávají odchodu Británie z Evropské unie, protože kořeny EU sahají až hluboko do Bilderbergu.

4. Blízký východ
Tohle téma se probírá také každý rok. Blízký východ je na pokraji teritoriálního rozdělení, ohrožena je také budoucnost ropy.

5. Rusko
Co s Ruskem? Jeho vzrůstající síla a moc ohrožuje USA a bezpečnost v Evropě. Na konferenci se objevil americký senátor Lindsay Graham, válečný štváč, který hájí zbrojení a americkou zastrašovací sílu, a velitel Amerického evropského velitelství Philip Breedlove. Pro ně je Ruskou vojenskou hrozbou.

6. Americká politika, ekonomika, růst, dluh a reforma
Půjde zreformovat ekonomické prostředí USA? Systém, který je bankéři tvořen přímo na spadnutí, je nadále neudržitelný a bankrot USA se neodvratitelně blíží každým rokem.

Elita se také obává možného vzestupu Donalda Trumpa. Proto se na konferenci objevilo tolik lidí napojených na Hillary Clintonovou.

7. Kyberválky
Kybernetická válka je také velice hojně probíraným tématem. Jak technologie postupují kupředu, v ohrožení se ocitá klíčová infrastruktura všech zemí. Tichá válka počítačů může ohrozit miliony lidí po celém světě.

8. Geopolitika energie a ceny komodit
Možná kvůli tomuto tématu se na konferenci objevilo tolik představitelů ropného průmyslu. Ropný průmysl totiž ztrácí vyhlídky do budoucna kvůli nízkým cenám ropy, které vznikly následkem geopolitických tahů. Výsledkem toho je, že americká břidlicová produkce kolabuje a Saúdové přicházejí o miliardy dolarů z ropných příjmů. Ropa samozřejmě nemá budoucnost, protože následující léta nás čeká vzestup dopravních prostředků na alternativní pohon, takže je zde velký problém.

Nízké ceny se samozřejmě netýkají jen ropy, ale také uhlí a oceli. Tohle všechno zapříčinily čínské společnosti, které mají od vlády dotovaný vývoz.

9. Prekariát a střední třída
Tohle téma bylo na letošní konferenci snad nejdůležitější. Současné ekonomické prostředí na Západě ničí střední třídu a zvětšuje díry mezi bohatými a chudými. Následkem toho lidé také ztrácejí sociální jistoty, a tak vzniká prekariát.

Prekarizace je termín označující nahrazování plného pracovního poměru jiným druhem vazby mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Nejčastěji částečným úvazkem, jednorázovým nákupem služby, dohodou o provedení práce či obchodním vztahem. To vede jedince ke ztrátě sociálních a finančních jistot plného pracovního poměru. V sociologii vyjadřuje prekarizace existenci zbavenou sociální a finanční stability, což má vliv na materiální a duševní blahobyt jedince,“ uvádí definice na Wikipedii.

Ultra-elita se tedy zajímá o důsledky globalizace, kterou sama způsobila. Zbavit člověka sociální a finanční stability na úkor nejbohatších je forma novodobého otroctví.

10. Technologické inovace
Tohle téma se týká bodu č. 9, protože zánik sociálních jistot a pracovních míst vzniká následkem robotizace práce. Co s lidmi bez práce? Tohle téma se řešilo i letos na Ekonomickém fóru v Davosu.

Zveřejněný seznam účastníků je samozřejmě jen oficiální, na konferenci se většinou objevují známé tváře tajně a nevstupují předním vchodem. Vše je pečlivě připraveno pro zajištění soukromí. Po smrti amerického novináře Jima Tuckera je navíc pro nezávislé novináře problém sbírat informace. Každý rok nicméně nalezneme informace z místa od stejných lidí.

Lobboval Manuel Barroso za nového generálního tajemníka OSN?

 

Zatímco účastníci a členové konference nechtějí rozebírat jakékoliv detaily konference, spekulace ohledně pravé podstaty diskuzí se hemží. Jedna z nich přišla z pro-evropské nadace Euractiv. Bývalý předseda Evropské komise Manuel Barroso, který na Bilderberg jezdí každý rok, měl podle informací na konferenci prosazovat bulharskou místopředsedkyni Evropské komise Kristalinu Georgieovou.

Georgieva v době konference navštívila mezinárodní konferenci v Berlíně a účast na Bidlerbergu potvrdila bulharským médiím. Přiznala, že konferenci navštívila tajně, ale „představovala pozici Evropské komise.“

Podle informací webu Euractiv Barroso lobboval na Bilderbergu za její nominaci na post generálního tajemníka OSN. O dva dny dříve, 7. června, požádal bulharského premiéra Bojka Borisova, aby změnil bulharského kandidáta na tuto pozici.

Bulharská vláda následně prohlásila, že Georgieva zůstává tam, kde je, a Bulharsko nominuje šéfku UNESCO Irinu Bokovou. Spekulovalo se také, že Borisov nechtěl Georgievu nominovat kvůli její složce ve svazcích bývalých tajných služeb. Podle serveru Euractiv Georgieva využila služeb bývalého portugalského evropské poslance Maria Davida, aby lobboval za její jmenování za jinou zemi, údajně za Maďarsko a Albánii.

Peter Thiel učinil prohlášení

 

K Bilderbergu se na ulici vyjádřil novinářům člen řídícího výboru a zakladatel Pay-Pal Peter Thiel. Thiel shodou okolností dělá volebního delegáta Donaldu Trumpovi.

„Domnívám se, že je vždy důležité si vyměnit názory s lidmi bez ohledu na jejich perspektivy. Myslím si, že ve společnosti máme spoustu problémů, musíme najít způsoby pro komunikaci s lidmi, kde ne vše je úplně transparentní, libertariánství není spojeno s radikální transparencí. To je často argument Stasi ve Východním Německu, kde všechno muselo být monitorováno společností. A myslím, že nejlepší konverzace jsou v malých skupinách, kde nic není monitorováno, máte ty nejupřímnější konverzace a lépe myslíte na budoucnost,“ řekl. Stejným způsobem se mimo kameru vyjádřil i Jacob Wallenberg.


Utíkej, Dave, utíkej!

Trošku jiný přístup si zvolil bývalý šéf CIA David Petraeus, který patrně každé ráno chodil běhat, a při dotazech na Bilderberg novinářům utekl.


Policejní opatření

Kvůli konferenci se v podstatě celé centrum Drážďan stalo nejhlídanějším místem v Německu, kde není tolerováno jakékoliv narušení klidu. O tom se přesvědčil novinář Press for Truth Dan Dicks, který byl policií osmkrát zadržen, při poslední „kontrole“ mu bylo řečeno, že se nesmí ukázat sto metrů v blízkosti hotelu, jinak bude zatčen a deportován.


Tvrdá policejní opatření zdokumentoval i Luke Rudkowski z We Are Change. Policejní opatření byla podle účastníků zatím nejtvrdší za celou dobu.



Kdo řídí svět? Nová kniha Noama Chomského

0
0


Na serveru Bulletinu atomových vědců nyní stojí za 3 minuty půlnoc. „Hodina duchů“ symbolizuje konec světa – Doomsday – soudný den. Podle vědců k Soudnému dni nás vedou především dvě největší hrozby našeho života: nukleární zbraně a nekontrolovatelné změny klimatu.




To jsou věty z nové knihy Noama Chomského „Kdo řídí svět?“ (Who Rules the World?) a úryvky z ní se již objevily na černých serverech (např. Salon). Zde uvedený pokračuje výčitkou světovým lídrům, kteří svojí pomalostí v jednání nebo neuplatněním svých širokých možností pochybili v možnosti ochránit před katastrofou ohrožující kohokoli na Zemi a nesplnili svoji nejsvětější povinnost - zajistit a chránit zdraví a vitalitu lidské civilizace.

chomskyJako příklad Chomský uvádí situaci v roce 2015, kdy před ekologickým summitem světových lídrů v Paříži společnost NASA Jet Propulsion Lab vydala studii o utrženém grónském ledovci Zachariae Isstrom jehož táním do vod severního Atlantiku hrozí zvýšení globální hladiny moří o více než 46 centimetrů. 
Chomsky dále uvádí, jak se stal zcela zbytečný slavnostní okamžik, kdy francouzský ministr zahraničí s pompou vyhlásil, že se podařilo dojednat „právně závazný“ mezinárodní dokument o ochraně klimatu. Smlouva po doražení na Capitol Hill – sídlo amerického Senátu se stala mrtvolou, neboť díky republikánské převaze nebude nikdy realizována. 

„Dobrovolné plány jsou jen garantem neúspěchu… a USA, přesněji řečeno Republikánská strana, je opravdovým nebezpečím pro důstojné přežití lidstva,“ píše v knize Chomsky. 

O něco dále pokračuje ve své kritice: „Každý republikánský kandidát ucházející se o post prezidenta v roce 2016 veřejně zpochybnil nebo odepřel vědu o změně klimatu, a vyjádřil svůj nesouhlas s politikou Obamy v oblasti změny klimatu.“

V jiné části knihy najdeme příklad týkající se pro změnu jaderné hrozby. Chomsky zde píše o prezidentovi Obamovi, jeho projevu v Praze v dubnu roku 2009. „Kdyby člověk nevěděl, o co běží, považoval by to za projev antinukleárního aktivisty nebo někoho, kdo mluví právě o době začínajícího hnutí v oblasti změny klimatu, a nikoliv za řeč prezidenta Spojených států.“ Mimochodem vzpomeňme na tehdejší výrok prezidenta Václava Havla: „Cítil jsem jako svou povinnost upozornit na to, že jsou do prezidenta USA vkládány bezmezné naděje.“ Barack Obama tehdy také vyzýval k využívání nových forem energie, což tehdy zase ocenil premiér Mirek Topolánek. Chomsky připomíná tehdejší věty prezidenta USA: „Zkusíme vyloučit jaderné zbraně ze systému bezpečnosti. Musíme nabídnout jiný systém bezpečnosti… Nemůžeme v tom být sami, ale můžeme být lídry, můžeme iniciovat cestu ke světu bez jaderných zbraní. Tato naše ambice je pevná… Musíme ale opět ignorovat hlasy, co říkají, že se svět změnit nemůže.“ Obama opakoval své volební heslo: „Yes, we can“(Dokážeme to).

K tomu pak popisuje Noam Chomsky, co se stalo za dalších sedm let. „O sedm let později po větě, kterou pronesl snad jako jediný abolicionistický prezident USA, který chce zrušit jaderný arzenál, je stav následující: 

- USA má 4 571 jaderných hlavic (což je hluboko pod 19 000 hlavic v roce 1991, kdy se rozpadl SSSR) 

– ale to je dostatečně velká zásoba, aby zničila několik planet velikosti Země. Podle Federace amerických vědců, nejnovější údaje z Pentagonu o jaderném arzenálu naznačují, že Obamova administrativa snížila americké zásoby těchto zbraní méně než dřívější vlády po studené válce… prezident Obama v tomto ohledu vykonal podstatně méně, než George W. Bush.“

Z těchto ukázek je vidět, že Chomský stále tvrdohlavě stojí za svými závěry, které učinil na začátku své vědecké kariéry a které dosud neopustil. Nyní, v poslední své knize dává důkazy, že má pravdu v tom, jak píše, že svět je řízen imperiální mocností, třídní válkou a systémovou nespravedlností. Svět řídí řada „maršálů“. Ve svých 87 letech se politický filozof snaží shrnout své dosavadní dílo jako určitý soudržný celek, kde na třech stech stranách probírá nejpalčivější otázky naší doby. Je zde jeho známá kritika USA, když píše o pokrytecké pravdě kritiky "putinovského imperialismu" a že přitom se zapomíná na kritiku imperialismu vlastního.


Chomský k americkým volbám

De facto Chomského názory v nové knize se opakují i v jeho posledních rozhovorech, které nalezneme na jeho webových stránkách. V rozhovorech se soustředí na to, aby své závěry, které jsou v  knize, aplikoval na současnou situaci před americkými volbami. Ostatně to je od tazatelů svým způsobem očekáváno, a tak se zde objevují staronové závěry: „Pravicoví republikáni už před lety pochopili, že se musejí dostat k lidovým masám a také přes ně postupovat v americkém volebním systému… Kdyby Sanders byl zvolen prezidentem, stejně by se nic nestalo. Nemá žádnou podporu Kongresu, na státní úrovni nemá žádné slovo u guvernérů ani u státních zákonodárců, ani u úředníků – nedosáhl by ničeho. Byl by samotářem v Bílém domě, bez podpory mas a bez podpory vládního aparátu, byl by rád, aby vůbec přežil. To je obraz toho, co vidíte v USA - na státní úrovni mají naprostou převahu republikáni.“

Dále na účet demokratů Chomsky tvrdí: „Demokraté se již dávno vzdali pracujících. Nejsou součástí svého voličstva, identifikují se s elitami. Zaměřují se spíše na svoji politickou identitu. To je v pořádku, ale není to založeno na třídním základu. Neapeluje to na potřeby většiny obyvatelstva. Republikáni pak převzali vzniklé vakuum.“

Chomsky proto radí Sandersovi obrátit se k masám: „Práce s masami sahá až do třicátých let minulého století. Tehdy byla masová hnutí, a to z velké části založená na komunistech, Socialistické straně a dalších politických organizacích a ti všichni jednou za čtyři roky volili. Byli členy stran a aktivistických organizací, a to dnes do značné míry chybí.

Potápí Rusko Palestince na úkor vztahů s Izraelem?

0
0


Tereza Spencerová
16. 6. 2016 Literárky

Třetí návštěva izraelského premiéra v Moskvě v krátké době upevňuje strategické, ale nejspíš i lidské vztahy, zcela mění zaběhané zvyklosti a odhaluje pravidla realpolitiky.


Vztahy mezi Barackem Obamou a izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem mají k ideálu daleko už roky. Izraelský lídr na jedné straně pravidelně boří veškeré, tedy i byť jen virtuální americké snahy o řešení palestinské otázky, na druhou stranu se pak pokoušel (a pokouší dál) sabotovat Obamovy snahy zapsat se do dějin jako mírotvůrce -- a udržet přelomovou smlouvu o íránském jaderném programu -- falešným obviňováním Teheránu z vývoje jaderných zbraní.

Vše dospělo tak daleko, že si americký viceprezident Joe Biden dovolil nezvykle otevřenou kritiku Izraele s tím, že v Obamově administrativě ze snah jednat s Netanjahuovou vládou, především v otázkách týkajících se pokračujícího záboru palestinských území a rozšiřování židovských kolonií na okupovaných územích, převládá pocit „drtivé frustrace“. Netanjahuova politika prý obecně vede Spojené státy a Izrael „špatným směrem“, fakticky k jednostátnímu řešení, v němž židovskému státu hrozí, že už nebude mít židovskou většinu.

Washington posléze ještě zkritizoval vstup radikála Avigdora Liebermana do beztak už ultrapravicové Netanjahuovy vlády, což podle některých izraelských politiků připomíná „sémě fašismu“, vyčetl Izraeli kolektivní trestání Palestinců, zatímco izraelská lobby v USA se obecně klesající izraelskou popularitu snaží zachraňovat tu umlčováním hnutí BDS, tu sliby, že v plánu je „největší vojenská pomoc Izraeli v amerických dějinách“, v jejímž rámci by Izrael měl v příští dekádě dostat zbraně až za 40 miliard dolarů. Izrael reagoval po svém: do složení izraelské vlády Spojeným státům nic není, zábor palestinských území bude pokračovat a dojde i na jeho zpětnou legalizaci, k tomu okupační úřady začaly omezovat dodávky vody na okupovaný Západní břeh Jordánu a jen pár dní poté, co prakticky zesměšnil francouzský pokus o oživení mrtvého mírového procesu, Netanjahu zdůraznil, že nikdy nepřistoupí ani na tzv. arabský mírový plán, který ale podle něj ještě minulý týden vyžadoval „jen pár drobných změn“...

Zkrátka, izraelská vláda se stále otevřeněji chová tak, jako Spojené státy už nepotřebovala. Možná proto, že si -- alespoň pro dohlednou budoucnost -- vyhlédla nového strategického partnera.


Strategické partnerství


Když v březnu do Moskvy zavítal izraelský prezident Reuven Rivlin, mluvil Putin o „dlouhodobých vztazích (…) založených na základě přátelství a pochopení“, stejně jako o hluboce zakořeněné blízkosti „kultury a mentality“, což prý vztahům dodává „zvláštní rozměr“. Rivlin zase pohovořil o „nutné spolupráci v boji proti fundamentalistickému teroru“, čímž měl paradoxně na mysli spojence Ruska, tedy Írán a libanonský Hizballáh.

Na první pohled je to možná podivný taneček, protože na blízkovýchodní šachovnici hrají oba fakticky proti sobě: nejbližší spojenci Ruska tvoří šíitskou osu Teherán-Bagdád-Damašek-Hizballáh, zatímco Izrael považuje Írán a všechny jeho regionální spojence dál za „větší nebezpečí než Daeš“. Rusko za Putina ale neuzavírá žádná jednostranná a jednoznačná spojenectví – udržuje skvělé vztahy se sunnitským Egyptem, který je pro změnu významným partnerem Saúdské Arábie. A oba tyto státy jsou aktuálně i klíčovými partnery Izraele, a tak ve výsledku ruské letectvo kvůli náletům v Sýrii zřídilo společný „war room“ s Izraelem dříve než s Pentagonem, aby se v nebi nad Sýrií vyvarovalo „zbytečných incidentů“. Už při předchozí, dubnové cestě do Moskvy, Netanjahu konstatoval, že izraelské letectvo podniklo „desítky náletů“ proti Hizballáhu v Sýrii a Putina to nechalo chladným. Izrael totiž na misku vah přihodil ujištění, že „na rozdíl od Turecka nikdy nebude střílet na ruská letadla, která proniknou do jeho vzdušného prostoru ze Sýrie, a to dokonce ani tehdy, kdyby letěly přímo nad Tel Avivem“.

Například Washington Times nyní právě Obamově administrativě a její blízkovýchodní politice klade vinu za to, že se Izrael odklání od USA a sbližuje se s Ruskem. „Neviňte Bibiho, on jen akceptuje realitu,“ konstatoval list k nedávné – už třetí za uplynulý rok– návštěvě izraelského premiéra v Moskvě. „Osa Rusko-Írán-Sýrie nyní dominuje Blízkému východu. Možná Netanjahu doufá, že Putin může kontrolovat Hizballáh a zabránit tomu, aby tato teroristická skupina naplnila své sliby o útocích na Izrael. Možná doufá, že ruský prezident zkrotí Írán.“

Také britský The Times má za to, že další Netanjahuova cesta do Moskvy, která je „známkou rostoucího významu Ruska coby strategického partnera“, souvisí s libanonským šíitským hnutím Hizballáh, který teoreticky může své jednotky v Sýrii „vyslat tváří v tvář“ izraelským jednotkám na anektovaných Golanských výšinách. Izrael by tak – vedle jihu Libanonu a pásma Gazy – čelil třetí nepřátelské frontě. A co víc, Hizballáh by teoreticky mohl získat i moderní ruské protivzdušné systémy S300, které Moskva dodala Teheránu, a významně tím zkomplikovat dosud beztrestné izraelské nálety na libanonské území…

Lze konstatovat, že třetí návštěva izraelského premiéra v Moskvě v krátké době upevňuje strategické, ale nejspíš i lidské vztahy, možná je v pozadí i oboustranná zkušenost s Barackem Obamou, která Rusko a Izrael sbližuje. Svou roli může navíc sehrávat i pokračující „vláda“ Putinova spojence Moše (Vjačeslava) Kantora v čele Evropského židovského kongresu nebo nedávný nástup Avigdora Liebermana do Netanjahuovy vlády, díky čemuž získal asi milion ruských Židů žijících v Izraeli významnou váhu. To už pak bylo možné uzavřít i dohodu o tom, že Rusko bude vyplácet penze Izraelcům narozeným kdysi v SSSR, nebo učinit symbolické gesto a vrátit Izraeli jeho tank, který kdysi syrská armáda ukořistila v bojích o Golany...

Izrael na oplátku nabídl ruským energetickým koncernům vstup do obřích nalezišť zemního plynu u svých břehů. Izraelská média mají za to, že na jedné straně by tím Netanjahu sice vyřešil otázku chybějících investic, na straně druhé ale prý hrozí, že vstupem Gazpromu, „Putinovy prodloužené ruky“, coby většinového partnera plynového projektu by se Izrael mohl „proměnit v protektorát Ruska, stejný jako sousední Sýrie“.


A co Palestina?


(dokončení textu zde)

Zlatý dolar, petrodolar, narkodolar!Je to žalostná podívaná na zemi, která jednou bývala špičkou průmyslové technologie.

0
0

F. William Engdahl
16.6. 2016   Eurasia 24
Žádný finanční hegemon se dobrovolně nevzdá role světové rezervní měny. Stálo nás to dvě světové války, než londýnská City a britská centrální banka Bank of England neochotně přenechaly americkému dolaru vedoucí pozici britské libry. Jak řekl Henry Kissinger: „Kdo ovládá peníze, ten ovládá celý svět.“ Jestli to někdy Kissinger pronesl veřejně, nevíme, ale on a jeho příznivec David Rockefeller tomu zcela věřili. Americký dluh dosahuje 19 bilionu dolarů, stav americké ekonomiky a infrastruktury je horší, než byl v době Velké hospodářské krize, a většina Američanů žije na hranici chudoby. Ale Washington a jeho skvělí finanční inženýři přišli s nápadem, jak udržet dolar jako světovou měnu číslo jedna.

Vybraná skupina západních mainstreamových médií (New York Times, BBC, Süddeutsche Zeitung) nedávno odhalila kauzu Panama Papers. A ta nezůstala bez povšimnutí. Jednalo se o drzý útok na osoby prezidentů Putina a Si Ťin-pchinga, kteří měli být údajně zapleteni do této korupční aféry. Je ale pozoruhodné, že v uniklých dokumentech panamské právnické firmy Mossack Fonseca nefigurovalo jediné jméno amerického občana, který měl ukrýt peníze na zahraniční konta panamských prostředníků.

Celý svět se snažil vypátrat držitele těch údajně zpronevěřených peněz. Nikoho už ale nezajímaly dlouhodobé následky této velké kauzy. Kauza Panama Papers je přínosem pouze pro jednu jedinou zemi. Z této země se stává nová Panama, nebo lépe řečeno, nové Švýcarsko. Řeč je o Spojených státech amerických, které se během posledních dvou desetiletí angažovaly v potírání daňových rájů.

Zlatá éra dolaru

Je tomu už 72 let, co se v oblasti Bretton Woods v americkém státě New Hampshire roku 1944 setkala americká vláda s vybranými spojeneckými vládami, aby určily podobu poválečného měnového pořádku. Od té doby americký dolar vládne světové ekonomice. Federální rezervní systém (FED) na konci války roku 1945 disponoval obrovským množstvím měnového zlata.

Když v září 1939 vypukla válka v Evropě a došlo k rozdělení Polska, byly Spojené státy doslova zaplaveny evropským zlatem. V roce 1935 se hodnota zlaté rezervy USA pohybovala kolem 9 miliard dolarů. Po vypuknutí války v Evropě stoupala a roku 1940 dosáhla 20 miliard dolarů. Zoufalé evropské země potřebovaly finanční prostředky na vedení války. Jejich finance putovaly do Spojených států, kde nakupovaly nezbytné zboží.

V červnu 1944 byla do Bretton Woods svolána mezinárodní měnová konference, kde vyšlo najevo, že 70 % veškerého měnového zlata patří Spojeným státům. To byla vcelku působivá výhoda. Do těchto 70 % nebylo zahrnuto zlato, které USA získaly od členů Osy, Německa a Japonska, po jejich porážce. O jak velké množství zlata šlo, stále zůstává záhadou.

Následující čtvrtstoletí vládl zbytku světa dolar krytý zlatem. Západní Evropa zpustošená válkou potřebovala dolary k zaplacení zboží dovezeného z USA, aby mohla obnovit svoji průmyslovou základnu. Dolar na tom byl mnohem lépe než britská libra v předchozím století.

Dolarový svět prošel do roku 1960 značnými změnami. Ekonomika Francie a Západního Německa přišla se zbrusu novou moderní průmyslovou základnou, což pro zastaralé americké průmyslové zboží představovalo velkou výzvu. Americká průmyslová základna prošla naposledy modernizací před třiceti lety. Evropa a později i Japonsko se tak staly konkurenty amerického průmyslu. Dolarové výnosy německých společností Mercedes, VW, BMW nebo Siemens byly uschovány v německé centrální bance Bundesbank a ve francouzské centrální bance Banque de France. Ale banky na Wall Street (Citibank, JP Morgan a Chase Manhattan patřící Davidu Rockefellerovi) nejvíce znepokojovaly politické změny, které proběhly v 60. letech.

Francouzský prezident Charles de Gaulle se řídil radou svého konzervativního finančního poradce Jacquesa Rueffa a nařídil francouzské centrální bance, aby rychle se hromadící dolarové výnosy z obchodu směnila za zlato. Vše bylo podle pravidel brettonwoodského systému. Centrální německá banka následovala Francii a také požadovala směnění dolarů za zlato.

Roku 1968 proběhla první barevná revoluce svého druhu. Ústřední zpravodajská služba CIA spolu s americkým ministerstvem zahraničí svrhly prezidenta Charlese de Gaulla při nepokojích známých jako Pařížský květen 1968. Charlese de Gaulla v jeho funkci nahradil Georges Pompidou, bývalý rothschildský bankéř. Následně vypukla neuvážená válka ve Vietnamu a Washington potřeboval finance na válčení. A tak žádostí o vyplacení zlata z Federálního rezervního systému stále přibývalo.

V srpnu roku 1971 Paul Volcker, asistent ministra financí a bývalý vedoucí pracovník banky Chase Manhattan Bank, doporučil prezidentovi Nixonovi oprostit se od brettonwoodské dohody. Prezident Nixon dal na jeho radu a učinil tak z dolaru měnu, která již nebyla krytá zlatem. Jelikož Washington odmítal devalvovat dolar pro opětovné upevnění celého systému, zahraničním centrálním bankám, které se obávaly dolarové inflace, nezbývalo nic jiného než zcela vyčerpat zlaté zásoby z Federálního rezervního systému. Jacques Rueff a Francie dokonce požadovali 100% devalvaci dolaru vůči franku a německé marce.

Zrození petrodolaru

Wall Street a FED přišly do roku 1973 s řešením, jak zastavit propad dolaru. Detailněji se tomuto tématu věnuji ve svých knihách (A Century of War, Myths, Lies & Oil Wars). Po srpnu roku 1971 byl dolar devalvován o 40 % vůči franku, německé marce a japonskému jenu. Tehdejší ministr zahraničních věcí Henry Kissinger toho dosáhl díky své lstivé diplomacii.

V říjnu roku 1973 vypukla Jomkipurská válka. Následně Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) uvalila na ropu embargo (odvoláno v březnu 1974 – pozn. edit.). Do roku 1974 stoupla cena ropy o 400 % a hodnota dolaru rapidně rostla. A tak Německo, Francie a další státy lačnící po ropě byly nuceny zaplatit za dovoz ropy o 400 % více. Kissinger to nazýval recyklací petrodolaru. Dolar nebyl krytý zlatem, ale ropou.

Aby byla zajištěna stabilita petrodolarového systému, musel Washington přijmout zvláštní opatření. OPEC, v jehož čele stála Saúdská Arábie, měl obchodovat s ropou pouze v dolarech a ne v markách, francích nebo jenech, jak by si to přály jiné státy.

Ministr zahraniční Henry Kissinger 8. června 1974 uzavřel se Saúdskou Arábií dohodu o vytvoření společné komise pro hospodářskou spolupráci. Obsahem této dohody byla finanční spolupráce mezi USA a Saúdskou Arábií.

Americké ministerstvo financí uzavřelo v Rijádu v prosinci 1974 dohodu se Saúdskoarabskou měnovou agenturou (SAMA), jejímž posláním bylo vybudovat nový vztah mezi Federální rezervní bankou v New Yorku a americkým ministerstvem financí a jeho výpůjčními operacemi. Asistent ministra financí Jack F. Bennett, který se později stal ředitelem korporace ExxonMobil, vysvětluje, že tímto se Saúdská Arábie zavázala k nákupu nových cenných papírů ministerstva financí USA, které dosáhnou splatnosti po uplynutí doby nejméně jednoho roku. Uzavřením dohody pověřil Washington bankéře Davida Mulforda, který pracoval pro investiční bankovní oddělení Credit Suisse First Boston.

V dubnu 1975 přišlo ministru financí Kissingerovi memorandum od Jacka Bennetta, ve kterém byl informován o plánech, které byly dohodnuty před dvěma měsíci. Součástí tajné dohody mezi Washingtonem a Rijádem, kterou Jack Bennett vyjednal, byla záruka ze strany Saúdské Arábie, že OPEC bude obchodovat s ropou pouze v dolarech. Na oplátku Saúdská Arábie požadovala zaručení vojenské bezpečnosti a možnost velkorysé koupě amerického obranného vybavení. S ropou se tedy neobchodovalo ani v japonském jenu, ani ve francouzských či švýcarských francích nebo v německých markách navzdory jejich vysoké hodnotě, ale pouze v amerických dolarech.

A to byla podstata petrodolarového systému. Dolar, coby rezervní měna, poslední desetiletí ovlivňoval Rusko, Čínu, Írán a dokonce i EU. Rusko a Čína podnikly obranný krok a dohodly se, že mezi sebou nebudou obchodovat s ropou a plynem v dolarech, ale v národních měnách. Írán nedávno oznámil, že v obchodu s ropou bude přijímat pouze eura. Krach dolaru je nám ze dne na den stále blíž.

Nový narkodolar

Finanční kouzelníci z Wall Street a amerického ministerstva financí nyní přicházejí s novým nápadem, jak udržet dolar v pozici světové měny.

Jedná se o pokus, jak zastavit hrozící krizi dolaru. Nová role dolaru spatřila světlo světa spolu se zvláštní kauzou Panama Papers. Spojené státy se rychle stávají novým Švýcarskem a tudíž i lákavým místem pro ukrytí tzv. horkých peněz, jakými jsou narkodolary z mezinárodního drogového obchodu, nebo peníze na zahraničních kontech zkorumpovaných politiků.

Americká vláda spolu s Americkým daňovým úřadem (IRS) celé minulé desetiletí a možná ještě déle vyvíjela nátlak na diskrétní zahraniční finanční centra, aby přesídlila ze Švýcarska na Kajmanské ostrovy nebo na Britské Panenské ostrovy a ještě dál. Činila tak prý proto, aby si mohla došlápnout na americké občany, kteří se vyhýbají daním a ukrývají peníze v zahraničí před IRIS, nebo jimi podporují Al-Káidu a podobné organizace. Ale sama americká vláda se striktně odmítla řídit novými mezinárodními pravidly o peněžním dohledu, za jejichž vytvořením si stála.

Lednové číslo časopisu Bloomberg poukazuje na to, že z míst jako Reno, Nevada, Jižní Dakota nebo Wyoming se rychle stávají daňové ráje.

Jak pro Bloomberg uvedl Peter A. Cotorceanu, curyšský státní zástupce a právník advokátní kanceláře Anaford AG: „Spojené státy, které vždy vystupovaly tak svatouškovsky a odsuzovaly švýcarské banky, se najednou staly ochráncem bankovního tajemství. Slyšíte ten zvuk? To je zvuk peněz tekoucích do USA.“

A tak se Spojené státy staly daňovým rájem. A jak je to možné? Čtyři země roku 2014 nepřijaly přísná opatření Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) týkající se peněžního dohledu. Mezi tyto země patří Bahrajn, Nauru, Vanuatu a nám známé Spojené státy.

Z tohoto pokryteckého rozhodnutí Washingtonu nejvíce těží největší soukromí bankovní manažeři na světě. Týká se to například úvěrové společnosti Rothschild Trust North America LLC sídlící v Renu v Nevadě. Úvěrová společnost Cisa Trust Company, která má sídlo v Ženevě a poskytuje své služby bohatým Latinoameričanům, chce otevřít pobočku ve městě Pierre v Jižní Dakotě, aby „mohla vyhovět všem potřebám svých zahraničních klientů,“ jak uvedl prezident této společnosti John J. Ryan ml.

Společnost Trident Trust Company, která je jedním z největších poskytovatelů zahraničních úvěrů, přesunula desítky svých účtů ze Švýcarska, Kajmanských ostrovů a dalších oblastí do města Sioux Falls v Jižní Dakotě. Učinila tak již v prosinci a prvního ledna to uveřejnila. Toto dění okomentoval Andrew Penney ze společnosti Rothschild & Co.: „Spojené státy jsou prakticky největším daňovým rájem na světě.“

Situace se pro dolar vyvíjí velice pozitivně. Roku 2010 měl být přijat zákon o výměně informací o účtech s jinými státy pro účely správy daní (FATCA). Tento zákon ukládá, aby advokátní kanceláře zveřejňovaly cizí účty držené americkými občany a následně na ně upozornily Americký daňový úřad. Pokud by tak neučinily, hrozila by jim vysoká pokuta. Spojené státy odmítly přijmout tento zákon, který vznikl pod vedením OECD. Dolary ze zahraničních účtů se tedy vracejí zpátky do Rena a z USA se stává daňový ráj.

Spojené státy jsou čím dál více oblíbenější. V roce 2011 byl zaveden zákon, který stanovuje, že agenti registrovaní v Panamě musí na vyžádání předložit informace o svém klientovi. Britské Panenské ostrovy přijaly omezení týkající se due diligence (hloubkové kontroly). Na investiční konferenci v San Franciscu vystoupil Andrew Penney a prohlásil, že americká vláda „nemá dostatek prostředků k tomu, aby mohla prosadit zahraniční daňové zákony, a ani nemá chuť je prosazovat.“

Právnická firma Mossack Fonseca je jedním z největších mezinárodních zprostředkovatelů zahraničních účtů. Nyní je ale nucena předat štafetu Spojeným státům, ze kterých se postupně stává nové Švýcarsko. Drogové kartely z celého světa jsou s tím už obeznámeny a hledají pro své peníze nový daňový ráj, jakým může být třeba Reno. Od zlatého dolaru jsme se dostali k petrodolaru a následně až k narkodolaru. Je to žalostná podívaná na zemi, která jednou bývala špičkou průmyslové technologie.
Zdroj: journal-neo.org
Překlad: LR

Obama se dál zrůdně snaží organizací invaze běženců z Afriky a Blízkého východu na starý kontinent zničit jednotu EU, přitom chce, aby za USA vytahovala horké kaštany z ohně…

0
0
Břetislav Olšer
16.6. 2016   Rukojmí
Úspěch boje USA a jejich spojenců proti teroristické frontě Islámský stát v Iráku a Sýrii závisí na spolupráci s vládami Ruska a USA, které však křičí, jak jsou ruskou účastí v Sýrii znepokojeni, když Rusové. bombardují skupiny teroristů vycvičené CIA. Neměl by si Obama zamést před vlastním americkým prahem, když chce stavět mešitu na místě tragédie z 11. září 2001, přičemž během posledních měsíců zemřelo z rukou islamistů v USA na sedm desítek nevinných občanů.

Nicméně jsme se místo toho dozvěděli v duchu rčení: Zloděj křičí, chyťte zloděje, že Washington požádal Moskvu, aby neprováděla nálety proti odnoži Al-Kájdy v Sýrii, Frontě an-Nusrá, údajně ze strachu, že by údajně mohli být zasaženi členové „umírněné opozice“. Proč tedy tyto „umírněné opoziční skupiny neodešly z teroristických pozic an-Nusrá. Rusko přece dávno stanovilo lhůtu „umírněné“ opozici, aby opustila území ovládané extremisty z Fronty an-Nusrá.

Prý při ruských útocích mezi nimi údajně zahynula též spousta civilistů. Drzost; přitom USA bombardují ještě dnes v Afghánistánu civilní cíle a nic se neděje. Při nedávném bombardování nemocnice charitativní organizace Lékaři bez hranic (MSF) v severo-afghánském městě Kunduz totiž přišlo o život přes dvacet jejich zaměstnanců. Dalších několik desítek bylo v kritickém stavu, jiní jsou pohřešováni. Mluvčí NATO Brian Tribus připustil, že nemocnice se mohla neúmyslně stát terčem útoku amerického letectva. Boje kolem Kunduzu trvaly šest dní.
Podle Lékařů bez hranic bombardování jejich nemocnice pokračovalo ještě půl hodiny poté, kdy byli zástupci NATO, americké a afghánské armády v Kábulu a Washingtonu poprvé upozorněni na to, co se děje... Dle lékařů však všechny válčící strany o přesné GPS lokaci nemocnice v Kunduzu věděly. Na místo měl dorazit i český lékař, ten však nakonec neodcestoval. Nemocnice byla opakovaně terčem leteckých útoků od 2:08 do 3:15 místního času v přibližně patnáctiminutových intervalech.http://svobodnenoviny.eu/vypoved-o-utoku-na-nemocnici-v-kunduzu-slovy-tu-hruzu-nelze-vyjadrit/
Hlavní budova nemocnice, ve které se nacházela jednotka intenzivní péče, pohotovost a oddělení fyzioterapie, byla opakovaně a velice přesně zasažena během každého z útoků, zatímco okolní budovy zůstaly téměř netknuty, uvedla organizace na svých webových stránkách. Lékaři bez hranic ujišťují, že všechny válčící strany, včetně Kábulu i Washingtonu, byly jasně informovány o přesném umístění zařízení – nemocnice i budovy personálu… A Obama se omluvil… A kdy se omluví za další masakry? Za poslední čtyři roky se v Afghánistánu, chráněném Američany, odehrálo přes šest desítek atentátů, které zabily explozemi bomb stovky osob. Dle čísel OSN bylo zabito za toto období až devět tisíc civilistů. Síly NATO jich mají na svědomí asi dva a půl tisíce.
Kdo může za největší exodus běženců po 2. sv. válce? Za vše mohou dávní kolonizátoři a američtí lovci afrických otroků, jimž byla upřena základní lidská práva, aby byli schopni s minimálními náklady zajišťovat jen námezdní dřinu v místech, kam se dostali za nepředstavitelného utrpení. Zbaveni všech základních hygienických návyků, negramotní a ubozí v myšlení; čím míň trpěli, tím lépe sloužili a byli k dispozici chamtivým vydřiduchům. Ti rozpoutali i pozdější zběsilé války s mučením a tragickým zacházením. Pomsta je nyní sladká, pro svět ovšem tragická… Evropa praská ve švech z afrických utečenců; kdo však Afriku zbídačil, nehne prstem a má svatozář.

Kdo nese hlavní odpovědnost? Saskia Sassenová (69), profesorka na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, pro Hospodářské noviny včera mj. řekla: „USA, Velká Británie, Austrálie, Saúdská Arábie a pár dalších, to jsou praví viníci. Nesmyslné války, které teď na Blízkém východě a v severní Africe probíhají a před kterými utíkají ze svých domovů miliony lidí, začaly tyto státy. My, Západ, jsme způsobili nynější uprchlickou krizi. Bombardovali jsme, zabíjeli jsme, stojíme za nepřátelstvím mezi sunnity a šíity, které má za následek další a další konflikty po celém arabském světě. A je opravdu těžko pochopitelné, proč jsme to vlastně udělali, protože to celé prospívá leda tak americkému zbrojnímu průmyslu…“
Obama včera kritizoval Donalda Trumpa za jeho nenávist vůči islamistům, stejně jako údajně nechápe „nelidský vztah mnohých evropských států k běžencům, když měl na mysli zejména dle něho státy Višegrádské čtyřky. Asi nějak přehlédl, že sedm amerických států (Alabama, Michigan, Texas, Arkansas, Indiana, Louisiana a Mississippi) se v reakci na útoky v Paříži rozhodlo nepřijímat žádné syrské uprchlíky. Oznámili to republikánští guvernéři těchto států. Ministerstvo zahraničí USA přesto oznámilo, že na plánu přijmout příští rok 10 tisíc syrských uprchlíků se nic nemění. http://www.rukojmi.cz/clanky/1909-kdyz-na-vrazdeni-nepredvidatelnych-islamskych-mucedniku-jsou-i-bezpecnostni-sluzby-usa-kratke-pokud-se-ale-nedaji-do-holportu-se-saudskou-arabii-z-niz-pochazelo-devatenact-atentatniku-z-11-zari
„Tito uprchlíci jsou předmětem nejpřísnějších bezpečnostních kontrol,“ prohlásil mluvčí Mark Toner. Ovšem ouha; když toto pronášel, ještěnetušil, jak nahrál Trumpovi na smeč. Do toho šílenec Syed Rizwan Farook, jenž pobýval letos v Saúdské Arábii, patrně přece jen oklamal jednu z „nejpřísnějších bezpečnostních kontrol“, a podle americké police spolu se svou ženou zabil v San Bernardinu 14 lidí… Po zuby ozbrojený pár byl při útoku v centru sociálních služeb rovněž vybaven dvěma samonabíjecími útočnými puškami AR-15 a pistolemi.

U sebe měli manželé 1500 nábojů a na místě útoku zanechal výbušné zařízení sestávající z tři trubkových bomb. Zatím není prokázáno, že šlo o teroristy, ale jde spíš jen o tajení důvodu teroristického masakru kvůli obavě z nepokojů obyvatel San Bernardina. Bomba měla být zřejmě odpálena na dálku, ale evidentně selhala. Všechny použité zbraně byly zakoupeny legálně v USA. Navíc republikány znepokojil další fakt, že výzvědné služby odhalily, jak džihádisté ISIS trénují řízení osobních letadel po vzoru atentátníků z 11. září 2001.
Kandidát na prezidenta USA sebral další body pro svoji šanci na Bílý dům, když ještě dodal, že radikálové z organizace Islámský stát se pilotování učí v Libyi. Podle listu Aš-Šark al-Avsat mají k dispozici nejméně jeden simulátor, který zřejmě pochází ze zahraničí. Džihádisté se učí pilotovat civilní letadla v okolí severolibyjského města Syrta; simulátor o velikosti malého automobilu umožňuje výuku startu a přistávání letadla, má radarovou obrazovku a komunikační zařízení umožňující kontakt s řídící věží. Islámský stát jej má k dispozici od října. Zpráva vyvolává znepokojení v souvislosti s teroristickými atentáty spáchanými v USA v roce 2001. Odhaduje se, že ISIS má v Libyi až 3000 lidí, kteří dostávají pokyny z center v Iráku a Sýrii…

Wiener Zeitung: Berlín a Peking o obchodní válku nestojí

0
0

16. 6. 2016   Střípky ze světa
Německo žádné „kavárně“ neustupuje
Pražská „kavárna“ má z „komunistické Číny“ kopřivku. Kancléřka Angela Merkelová to vidí jinak. O tom, jak moc se chce s Pekingem vyhnout obchodní válce, referuje Wiener Zeitung.
Rozsáhlé čínsko-německé projekty už běží i v Africe. Kancléřka vzala do Pekingu šest ministrů a početnou delegaci podnikatelských kruhů. Uzavřely tu celkem 24 konkrétních smluv. Konstatování čínského premiéra, že vzájemné vztahy doznávají „nové dynamiky“, dokládá i jedenáctistránková společná deklarace.



Konkretizuje intenzívní spolupráci, sahající od společných kroků na pomoc řešení drastických problémů Afghánistánu po pokračování dialogu o právním státu, posílení vlakového spojení mezi oběma zeměmi či širší výměnu posluchačů různých typů škol.

Rozhovory přitom poněkud zkomplikoval spor, jejž vede s Čínou o status své ekonomiky jako tržní s EU. Když Čína roku 2001 vstupovala do Světové hospodářské organizace (WTO), součástí bylo jedenáctileté přechodné období, které vyprší koncem letošního roku. Čína proto očekává, že ji do ranku tržních ekonomik zařadí i EU. Tím obtížnější pak bude na ni uvalit ochranná cla. Peking na tento příslib spoléhá. Některé vlády zemí EU však schválení tržního statusu zatím torpédují. Vyvolává to i obavy, že v takovém případě uvalí také Čína sankce na firmy z EU.

Na pořadu byla i otázka vstupu čínského koncernu Midea do německého výrobce robotů Kuka. Kancléřka v této souvislosti jednoznačně potvrdila, že Německo bude zcela otevřené i čínským investicím. Očekává se však, že Čína vůči zahraničním partnerům postupovat shodně a svou ekonomiku dál liberalizovat. Čínský koncern Midea za zmíněný obchodní podíl nabízí 4,5 miliardy EUR. Jde o dosud největší čínskou akvizici v Německu.

„Kvalitativně novým impulsem bude i řada projektů v zemích třetího světa“, řekla Merkelová s odkazem na německo–čínské rozvojové záměry v Africe. Siemens dosáhl ujednání s čínskou železniční skupinou CRRC. Spojí s ním síly v Asii. Transakci agilně podporují i vlády obou zemí. Oboustranný zájem je i na pokračování dialogu o právním státu a tématice lidských práv.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live