Václav Kovalčík
21. 6. 2016 Czech Free Press

Dlouhodobě pozoruji uvedený jev, který se podobá totalitě v nitru demokratického zřízení.
Řeč je třeba o zaujatých a předem plánovaných mediálních předvolebních průzkumech. Právě ty, ze dne na den, upevňují hroutící se zoufalý režim, jenž ne a ne kápnout božskou - jenž ne a ne odejít od válu.

I když se nachází dlouhodobě v hnilobném rozkladu, stále má moc z mediálního, byrokratického a redaktorského hlediska. Současní mocní si nechtějí vypustit rybník, proto využívají pro sebe výhodných kontaktů a vazeb dokonce v politickém a hospodářském podsvětí!

Občané si volí své zástupce, kteří na ně většinou kašlou! Stejně to dopadne v neprospěch vyhlášených extrémistů majících svůj vlastní a svobodný názor na daná aktuální témata. Kéž bych se mýlil, neboť se mi nelíbí diktatura EU a mocenský vliv USA doma i ve světě. Volby a referenda často pak dopadají v neprospěch vlastenců, protože jsou média silným hráčem těch, kdož chtějí zlikvidovat přání mlčící většiny.

Význam voleb je tedy zmenšován, ale když se nahromadí volební lístky, pak nabývá na důležitosti. Zvítězí tak tradičně strany, na něž post-sametová veřejnost rovnou nadává. Vliv těch, kdož se nedostanou například do parlamentu, je tuze eliminován ovlivněnou společností a zaprodanými médii.

Vážení občané, kéž bych se v téhle teorii mýlil, kéž bychom si opravdu nenechali diktovat mocnostmi, které znamenají nestabilní a bezohledný svět. Dluhové pasti národů a zmařené životy jsou toho důkazem, přesto nikdo nic neřekne a nepodnikne patřičné kroky ke skutečné svobodě.

Zase tu máme sdělovací prostředky, státní a úřednickou moc rovnou na objednávku! Lidé jsou naštvaní, ale většinou volby dopadají téměř okopírovaným způsobem v neprospěch vlastenců a euroskeptiků! Kdo je tedy mediálně a mocensky u vesla, vyhrává. Těžko se nechá vypudit, a tak použije třeba nekalé prostředky a praktiky k jakémukoliv vítězství, utužení moci a potlačení svých odpůrců za každou cenu „přes mrtvoly."

Václav Kovalčík

Eric Zuesse 21.6.2016 Zvědavec

V úterý, 14. června, NATO oznámilo, že pokud se členská země NATO stane obětí kybernetického útoku ze strany osob ze země mimo NATO, jako Ruska a Číny, pak článek 5 NATO o „kolektivní obraně“ vyžaduje, aby se každá členská země NATO připojila k oné členské zemi, pokud ta se rozhodne v odvetu napadnout útočící zemi. 



Předběžné opatření pro tento postup bylo zajištěno před dvěma lety poté, co Krym opustil Ukrajinu a opětovně se připojil k Rusku, jehož byl součástí do doby, než byl nedobrovolně převeden Ukrajině sovětským diktátorem (kukuruznikem – p.p.) Nikitou Chruščovem. Toto rozhodnutí NATO bylo učiněno v předjímání toho, že Ukrajina se konečně stane členem NATO, což se stále nestalo. Nicméně až nyní NATO prohlašuje, že kybernetická válka bude zahrnuta do skutečné „války“ podle ustanovení NATO o „kolektivní obraně“.

NATO nyní tvrdí, že protože ruští hackeři okopírovali emaily z domácího počítače Hillary Clinton, kdy tato akce někoho v Rusku využila toho, že si převedla svoji komunikaci z ministerstva zahraničí domů na nezajištěný domácí počítač, a takovéto špehování Rusů u záležitostí amerického ministerstva zahraničí, které v něm byly uloženy, by mohlo představovat útok proti Spojeným státům americkým, a pokud americký prezident to za takové prohlásí, může to být ruská invaze do USA, aktivátor klauzule o vzájemné obraně, a tak bude od členských států požadováno připojit se k americké vládě a jít do války proti Rusku, pokud se tak americká vláda rozhodne.

NATO vytvořilo v r. 2013 (před převzetím Ukrajiny) informační propagandistické video, tvrdící, že „kybernetické útoky“ lidmi z Ruska nebo Číny, které mohou narušit americkou národní bezpečnost, mohou vyvolat invazi NATO, pokud americký prezident rozhodne, že tento kybernetický útok byl nepřátelským aktem ruské nebo čínské vlády. V tomto videu britský expert na národní bezpečnost poznamenává, že by to bylo „čistě politické rozhodnutí“ amerického prezidenta, které může učinit pouze americký prezident, který jako jediný k tomu má zákonnou pravomoc. NATO, vytvořením tohoto videa, dalo najevo, že jakýkoliv vůdce členského státu NATO, který může tvrdit, že jeho země byla „napadena“ Ruskem, má moc zahájit válku NATO proti Rusku. V tomto případě by to byl americký prezident Barack Obama. Nicméně toto video také uvedlo, že NATO by automaticky takové obvinění učiněné hlavou státu, označující kybernetický útok za invazi, neakceptovalo, ale země obviněná z tohoto zločinu by se k němu musela přihlásit, nebo by muselo být dokázáno, že jej provedla. Za nové politiky NATO, oznámené 14. června, která kybernetický útok klasifikuje automaticky jako „válku“, stejně jako jakýkoliv jiný konvenční útok, však takovéto doznání nebo usvědčení cílové země již potřeba není. Avšak v uveřejněných zprávách to bylo ponecháno vágním.

V kontextu oznámení NATO z 14. června, že kybernetická válka má stejný statut jako fyzická válka, by Obama mohl prohlásit, že USA byly napadeny Ruskem, když emaily bývalé ministryně zahraničí byly zkopírovány někým v Rusku. (V tom případě se USA permanentně dopouští agresivní války proti celému světu, protože veškerý americký software je prošpikován šmírovacími breberkami NSA, a tudíž podle této logiky má celý svět právo provést proti USA odvetný úder všemi prostředky – p.p.).

Nyní je to mezi Ruskem a Spojenými státy horkou záležitostí, takže, například, stejného dne, 14. června, uveřejnila Reuters zprávu s titulkem „Moskva popírá ruské zapletení do průniku do amerického DNC“ (“Moscow denies Russian involvement in U.S. DNC hacking”) a uvedla, že „Rusko v úterý popřelo zapletení do průniku do databáze Národního demokratického výboru, kde podle amerických zdrojů získalo přístup ke všem opozičním výzkumům o republikánském prezidentském kandidátovi Donaldu Trumpovi“.

Dříve byla špionáž pokládána za součást válčení, a poté, co se dostala na veřejnost odhalení, že USA odposlouchávají telefonické konverzace německé kancléřky Angely Merkel, se špionáž stala prostě uznávanou součástí běžné diplomacie (aspoň pro Spojené státy); ale nyní, za nové politiky NATO, by mohla být považována za ekvivalent fyzického napadení nepřátelskou zemí.

Na nadcházejícím setkání NATO, 8.-9. července, které se odehraje v kontextu největších vojenských cvičení NATO u hranic a na hranicích Ruska, pod názvem „Atlantické odhodlání“ (Atlantic Resolve), mohou být probírány perspektivní plány NATO na napadení Ruska, aby se dospělo ke konsensuálnímu plánu pro celou alianci. Nicméně i kdyby se tak stalo, nebude to zveřejněno, protože válečné plány se nezveřejňují nikdy.

Původ tohoto střetu mezi USA a Ruskem je ve slibu, který Západ dal v r. 1990 sovětskému vůdci Michailu Gorbačovovi, že se nebude rozšiřovat na hranice Ruska, a následném porušování těchto opakovaně dávaných slibů Západem. Gorbačov rozpustil Sovětský svaz a jeho Varšavskou smlouvu, na základě těchto podvodných ujišťování západních vůdců. Tudíž nyní je Rusko obklíčeno nepřáteli, včetně zemí bývalé Varšavské smlouvy, a dokonce i některých bývalých regionů samotného Sovětského svazu, jako Ukrajina a pobaltské republiky, na jejichž území jsou nyní jednotky NATO. NATO interpretuje ruské akceptování přání Krymčanů opustit Ukrajinu a opětovně se, po ukrajinském puči z r. 2014, připojit k Rusku jako demonstraci záměru Ruska napadnout země NATO, které byly dříve součástí Sovětského svazu a Varšavské smlouvy, jako Polsko, Estonsko, Lotyšsko a Litva; a to je údajný důvod americké operace Atlantické odhodlání, znamenající prudký nárůst počtu amerických jednotek a zbraní v těchto zemích, které hraničí s Ruskem.


NATO Says It Might Now Have Grounds to Attack Russia vyšel 15. června 2016 na thesaker.is. Překlad v ceně 362 Kč Zvědavec.

- vlk -
21. 6. 2016 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Dnes začnu tam, kde jsem včera přestal, tedy u konstatování, že ehm analytik Máca, seznal ve skoro 500-ti set stránkové stížnosti na zpravodajství ČT 6, slovy šest pochybení….

Tohle hovoří samo za sebe. I kdyby se o pochybení nakrásně jednalo, což v dalším spolehlivě vyvrátím. Jen před tím cítím potřebu dodat, že Janda už 21.4.2016 oznámil, že začali s analýzou textu, který - cituji je sice prakticky bez gramatických chyb, ale jinak je plný lží a polopravd.
Pro úplnost dodávám, že Kremlin Watch vydal svou mácovinu 15.6.2016. Takže na vytvoření 9-ti stránek textu, kde našel v 500-ti stránkovém materiálu 6 omylů, bez jednoho týdne 2 měsíce!!!

Celkem jim to zabralo 57 dnů - počítáno i s víkendy. Pracovních dnů pak bylo 41. Kalkulačka mi ukazuje, že analytici zpracovali za jeden kalendářní pracovní den asi 12 stránek…. Tedy za hodinu 1,5 textové stránky…. Smekám před Jandou a Mácou znovu – museli si s tím opravdu, ale opravdu vyhrát – makačka jak v dole a pečlivost jak při broušení diamantů! Vím o čem mluvím – když připravuji podklady pro své články pro Kosu, zpravidla 12 stránek nějakého dokumentu projedu asi tak za 3 hodiny. Z čehož je zřejmé, že jsem proti Jandovi a Mácovi zoufalý lajdák a flákač, který všechno ledabyle odbude. Nicméně přijměme jako fakt, že tihle dva mládenci si dali na cupování stížnosti na ČT , které je, jak uvedl explicitně Janda, plná lží a polopravd, skutečně záležet, což jim velmi chválím, aby se dobrali 6-ti výtek……

Za sebe říkám, že kdybych byl na jejich místě já – lajdák a člověk povrchní, tak už jenom tohle by mi bohatě stačilo, abych zalezl do boudy a dělal, že nejsem, protože bych tu svou velkohubou blamáž nechtěl ještě více rozmazávat.

Nicméně je pravda, že bych také nikdy třeba nenatáčel porno…. Takže to asi bude o osobním nastavení každého jedince. Někdo je prostě exhibicionista za každou cenu – přesně podle hesla ať jsem bit, jen když se peru. Dobrá Jando a Máco, rád vám vyhovím! Vy jste se začali prát! S PP, Kosou a vlkem. Nebudu vás ani trochu šetřit. Přecházíme na konkrétno. Budete mít co jste chtěli a to v množství co se do vás vejde!

Mácova výtka první

Příklad č. 1: Výtržníci, ozbrojenci vs. demonstranti, aktivisté

Zde Máca na výhradu PP, že ČT používala zásadně nepřiměřené a hlavně zavádějící, primárně demagogizující terminologii, zejména v označování majdanských, namítá toto – cituji:

Stížnost často napadá užívání konkrétní terminologie pro popis osob a událostí. Objevuje se tlak na užití takové terminologie a s ní i prezentace takového obrazu, který odpovídá prokremelskému narativu.Podle obdobného přístupu by musela ČT např. odsoudit účastníky protestních akcí během listopadu 89 a nazvat je výtržníky, jelikož rovněž odmítali pokyny tehdejší oficiální moci apod.

PP plným právem reklamuje používání správného označování majdanských!!

Slovo demonstrant rozhodně neznamená člověka vrhajícího na policisty dlažební kostky, zápalné láhve, posléze do policistů také střílející či obsazující nebo zapalující vládní budovy.

Abych to Mácovi osvětlil prakticky, dám pár fotografií, které, jak doufám přijme jako autentické, protože jsou vesměs z portálů typu Aktuálně. cz, Lidovky.cz a podobných, jak si lze snadno ověřit:
Osobně bych snad ještě uměl pochopit zaťatost demagogického propagandisty Mácy, s jakou obhajuje tu podpásovou agitaci ČT na straně majdanských. Se skřípěním zubů a zdviženým žaludkem, ale budiž, jsme v současném Česku obecně a v tzv. Evropských hodnotách konkrétně…

Co mne ale doslova šokovalo, je srovnávání Majdanu se 17. listopadem 89! Chápu, že Janda byl tehdy ještě na houbách a analytik Máca byl nejspíš ve stádiu, kdy u nich doma řešili, jestli mu ještě mají nechat pleny, nicméně mám plné právo očekávat, že chodili do školy a že se tam cosi učili o Sametové revoluci. A že si snad něco málo – to nejzákladnější snad zapamatovali, chtějí li nás poučovat o současnosti. Například to, že převrat byl nenásilný a že hlavním heslem protestů bylo –  Máme holé ruce!!!

Aby tady bylo Mácovi jasno, jak to bylo, dám opět pár ilustračních fotografií!











Zdroj:

Jen naprostý ignorant může klást rovnítko mezi Národní třídou a Majdanem!!! Opravdu jsem netušil, že někdo, kdo je navíc údajně analytikem je schopen tak duševně a inteligenčně zoufalé argumentace! Ale pokud ze sebe někdo má potřebu veřejně udělat obecního blázna, stůj co stůj, nelze mu v tom zabránit ani párem koní, konstatovala v jistých případech moje babička….

Dalším na řadě je

Příklad č. 2 Ruští představitelé si nepřejí to, co prohlašují a mlží

Přiznávám, že absolutně netuším, co Máca vlastně PP vytýká…. A jeho následujícímu shrnutí nerozumím:

Zde se nabízí otázka, jak v ČT prezentovat informaci o tom, že „Putin mlžil“. Pokud je zde použit termín „krýt záda“, je osoba de facto v jisté situaci přítomna. Otázkou je zda fyzicky či řekněme morálně. ČT tak neuvádí o jakou přítomnost se jedná.

Pokud to správně chápu, pak PP se dožaduje korektního překladu z ruštiny. Je to pro Mácu a ČT tak těžko pochopitelné nebo tak přemrštěný požadavek? Nebo snad obojí? Více tento bod nehodlám pojednávat, neb jak uvedeno, vůbec netuším, co Máca řeší. Dáme si radši hned

Příklad č. 3: Rozporování celkového obrazu

Zde se PP ohrazoval proti zpravodajství ČT, která komentovala sjezd regionálních zástupců východní Ukrajiny jako proruský a separatistický.

A Máca mu sděluje, že ČT měla pravdu, protože někteří účastníci sjezdu přece měli svatojiřské stuhy a svatojiřská stuha měla být i na pozadí, takže se určitě jedná o proruské separatisty a šmytec! A dokládá to několika snímky.

Dovolím si je přetisknout




Osobně si myslím, že nemá smysl jakkoli argumentovat obrázkem č. 3. Ten dokazuje jediné, že NĚKTEŔÍ delegáti měli svatojiřské stuhy. Zde konkrétně jeden ze dvou na fotce. Nic víc.

Daleko zajímavější a pro posouzení toho, zda je oprávněná stížnost PP nebo relevantní námitka Mácy, jsou první dvě fotografie.

Jakž takž lámu azbuku, ale problémem je ukrajinština. Nicméně popisek pod obrázkem, podle mne, sděluje něco ve smyslu, že jde o sjezd poslanců/ zástupců z východních oblastní a regionů, včetně autonomní republiky Krym. Nic více, nic méně. Konkrétně jsou zabráni poslanci ze Sevastopolu, tedy z Krymu. A konstatuji, že ačkoli svatojiřská stužka nedokazuje sama o sobě naprosto žádný separatismus, tedy alespoň tehdy ještě nedokazovala, je na obrázku poslanců mimořádně silného ruskojazyčného regionu přítomna prokazatelně v jednom exempláři, s přihmouřením obou očí snad ve dvou. Uniká mi, co chtěla tehdy ČT a dnes Máca o separatistech tehdy doložit?! A to jsem ještě nerozebral fotografii č. 2!

Chápu, že někdo jako Máca není schopen číst v azbuce. Prostě mu chybí ruština. Tak jako mně angličtina, která je právě na třetí fotce. Být na jeho místě, pokud opravdu anglicky hovoří, bych se argumentaci právě touto fotografií na sto honů vyhnul.

Jestli, při mé neznalosti angličtiny trochu rozumím tomu anglickému popisku na fotce, je tam řečeno něco ve smyslu, že východoukrajinští POSLANCI převzali kontrolu nad svými regiony!

Zkusím Mácovi vysvětlit, co to znamená. Nic méně než že

- po rozpadu státních struktur v důsledku NÁSILNÉHO převratu převzali kontrolu s cílem zajistit NUTNOU FUNKČNOST správy dotčených území ve volbách legálně zvolení zástupci tamních voličů.

Snad jsem to napsal dost jednoduše, aby tomu rozuměl i Kremlin Watch …. Snad … Nejsem si jist, protože Máca dokonce, pro mne naprosto nepochopitelně a hloupě, argumentuje i tímhle výňatkem z paralelního článku BBC

An assembly of local deputies in Kharkov, eastern Ukraine have stated their intention to restore “constitutional order” throughout the country, aiming to create an alternative government.

Což mi překladač přeložil takto:

Sjezdy místních poslanců v Charkově, na východní Ukrajině se usnesly, že mají v úmyslu obnovit „Ústavní pořádek“ v celé části země, jehož cílem je vytvořit alternativní vládu.

Takže BBC Mácovi sděluje, že východoukrajinští poslanci na tomhle svém sjezdu si odhlasovali, že obnoví na území, které reprezentují ÚSTAVNÍ POŘÁDEK a že nepřipustí anarchii a ČT, potažmo Máca to vykládají jako proruské čachry a separatistické snahy?!!!

Kdyby už nebyl poučen, čeho všeho, že je ehm-analytik Máca schopen, viz porovnání 17. listopadu s Majdanem, lezly by mi právě oči z důlků. Delegáti výslovně odhlasují, že hodlají zachovat a obnovit ústavní pořádek a sděluje to jak nějaká naprosto nevěrohodná RT, ale dokonce sama nezpochybnitelná BBC, ale pro zpravodajství ČT a jakéhosi Mácu je to důkaz separatismu!!! Nemluvě o tom, že nejlepší prověrkou nějaké informace je její potvrzení či nepotvrzení v čase! A dnes můžeme konstatovat, že s výjimkou Krymu, všechny ostatní regiony, včetně povstaleckých oblastí jsou a zůstanou ve státním svazku s Ukrajinou! Přesně, jak stojí v ukrajinské ústavě!!!

Jestliže se něčemu říká hodně trapná blamáž, pak právě tomu, co v tomto bodě předvedlo zpravodajství ČT a následně, o dva roky později - Máca.

Ale zdaleka ještě nejsme u konce, pojďme tedy na

Příklad č. 5: Korsuňský pogrom

Tady si PP a já hned dodám, že naprosto oprávněně stěžoval, že ČT tuto událost totálně zamlčela a doposud NIKDY nezmínila. Ačkoli šlo o akt jasného a brutálního násilí. Ovšem podle Mácy je to faul, a pokud ne vyslovená lež, tak nejméně problematická a diskutabilní polopravda. Protože a budu jej opět citovat, tuhle informaci přinášejí jen naprosto nedůvěryhodné weby:

Jedním z těchto webů je nwoo.org jehož vydavatelem je známý konspirační teoretik Jan Korál, který např. dlouhodobě tvrdí, že 11. září bylo dílem vlády USA, či opomíjí obsazení Československa armádou SSSR. Během demonstrace proti ČT rovněž prohlásil, že televize podléhá diktátu „mocných nadnárodních zednářských a iluminátních kruhů“ (zdroj). O události dále referuje portál czechfreepress.cz či slovenský časopis Zem a Vek. Pozadu nezůstává ani konspirační portál ac24.cz , který přináší fiktivní omluvu divákům ČT za neobjektivní a tendenční pojetí zpravodajství.

Takže, jestli tomu dobře rozumím, ačkoli to Máca pro jistotu výslovně netvrdí, žádný Koršunský masakr se nejspíš nestal, protože o tom referují jen Mácovi podezřelá media a zejména jakýsi absolutně profláklý Korál, který věří na ilumináty, na konspirační teorii 11.září a hlavně - dovolil si se zúčastnit, jako zástupce veřejnosti několikrát zasedání televizní rady, kde vyjádřil a konkrétně dokumentoval svou nespokojenost s prací České televize!!! Vida ho prokremelského štváče! Mohl bych namítnout, že ačkoli Jana Korála neznám a nikdy jsem ho nepotkal a nikdy jsem mu neposlal žádný mail, jakož i to, že nevěřím ani na ilumináty a na to , že CIA zorganizovala 11.září, což jsem doložitelně a opakovaně zveřejnil, k nelibosti mnohých čtenářů Kosy ale že jsem o masakru v Koršuni referoval, v rámci Ukrajinské svodky také. A to zde

Ukrajinská svodka 26.09.2014 DOPLNĚNO!!!

Mohl bych, ale odpustím si házení hrachu na zeď. Kosa je pro Jandu, Mácu a podobné proruský web. Takže bych argumentoval zbytečně. Prostě Koršunský masakr je zkrátka výtvor ruské propagandy. Buď zcela nebo aspoň co se do velikosti a závažnosti toho, co se stalo - týče. A inkriminované video bude nejspíš nějaké falzum. Interpretuji to správně analytiku Máco? Věřím, že ano.

Takže zkusím no - analytikovi profesionálovi vysvětlit, jak jakýsi amatér vlk postupoval, než se rozhodl zprávu o Koršunském masakru zařadit na Ukrajinskou svodku. Protože si předsevzal, že vědomě žádný tzv. fejk ohledně zpráv o Ukrajině na svůj portál nepustí. takže než zařadil do svodky ono Mácou zpochybněné video, udělal si důkladnou rešerši. Kolem toho videa. Už kvůli původu, pak také ohledně toho jestli český překlad je věrný původnímu ruskému originálu a hledal další indicie. Kdo hledá, opravdu hledá Máco, zpravidla najde. takže našel i vlk.

Našel jsem na You Tube dvě jiná videa, která se týkají Koršunského masakru.

První bylo sice vloženo AŽ 13.3. , takže je sice možná manipulace, nicméně

máme zde druhé video,

 
které bylo prokazatelně dáno YouTube 21.02.2014 a není pochyb, že se jedná o Koršun.

Hned na začátku jsou záběry na hořící dopravní prostředky a hlas říká, že jde o autobusy, nenechte si uniknout čas záznamu 0:16, kdy hlas říká - střílejí a čas 0:37 hlas říká - střílejí u autobusu ….

Ještě nějaké pochybnosti? Jen pro úplnost dodávám, že v dne 20.4.2014 ještě v Kyjevě vládl Janukovyč a Majdan s ním, za spoluúčasti ministrů zahraničí Německa, Francie a Polska a s jejich garancí slavně podepsal smlouvu, která měla ukončit násilí a stabilizovat poměry v zemi. A u Koršunu v tom čase už byl pořádán hon na lidi. Z Krymu! A ČT nic. A Máca s Jandou mají jasno – proč by ČT měla referovat o nějakém kágébáckém podvodu? A vůbec, jestli se tak stalo byl to stejně nejspíš jen ojedinělý exces spravedlivě rozhořčených pokojných demonstrantů… Tak co?!

Opravdu? Řekl jsem, že kdo hledá – najde! A ukázalo se, že to, co se dálo u Koršunu Ševčenskovského vůbec nebyl žádný ojedinělý incident!!!

Totéž se stalo u města Bílá Cerekev - viz následující video!


Datum události 20.2.2014 na You Tube zveřejněno 21.2.2014

A další exces proběhl u města Zvenigorodka

Tohle video bylo navíc prokazatelně natočeno regionální televizí 20.2.2014 zveřejněno na You Tube 21.2.2014

Ty datumy jsou důležité proto, že tehdy Rusko nijak neingerovalo do ukrajinského dění a ani ten nejchytřejší kremelský propagandista nebo kágébák nemohl 20.2. tušit, co všechno se na Ukrajině v budoucnu odehraje. Když přece EU zaručila tou dohodou s Janukovyčem uklidnění situace! Představa, že by tedy 20.02. 2014 natočili a do druhého dne vyrobily propagandistické materiály je triviálně trapná.

Upozorňuji na čas 9:30 a dále! Ti rozhořčení pokojní demonstranti, co ty autobusy přepadli, vyvlékají prý ven tzv. titušky – tedy Janukovyčovy mlátičky. Dobře se na ně podívejte – ženy a děti!!!!

A vše se stalo – opakuji – doložitelně už 20.02.2014, kdy byl Janukovyč ještě oficiálně v úřadě a čerstvě podepsaná dohoda zaručovala návrat k normálním poměrům…. Uprchl až o den později. To násilí proti Krymčanům se dálo na širokém území, nikoli snad v jednom zfanatizovaném městě. Viz přiložená mapa měst, odkud máme nezpochybnitelná videa o násilí proti cestujícím v autobusech jedoucích na Krym dne 20.04.2014



Smekám před Jandou a Mácou znovu – takhle ignorovat dostupná, jednoduchá a průkazná fakta – tak to je tedy výkon! Zejména od někoho, kdo je prý profesionální analytik!!!!

Ale Máca v tomhle punktu rozmáchl opravdu široce. Budu opět citovat:

V materiálu je použita řada zdrojů. Nechybí mezi nimi ani zdroje problematické. Např. na straně 244 je použita mapa přejatá ze sociální sítě livejournal.com, kam ji umístil uživatel s názvem kot-ivanov (kocour ivanov). Některá tvrzení jsou rovněž rozporována problematickými zdroji. Např. na straně 251 autor vyvrací určitá slova A. Zacharčenka s odkazem na uvedení přepisu projevu dotyčného, který byl publikovanán na ruských státních médiích vesti.ru a Ria Novosti. Tyto zdroje resp. instituce podléhající státu jsou pro kvalitní posouzení problematické.

Jde o interpretaci situace na frontě kolem Luganska. Kde ČT, zcela v souladu s oficiálním zpravodajstvím Kyjeva referovala o tom, jak povstalci ztrácí v okolí Luganska pozice. A špatně prý je, že PP vytýká ČT, že neodprezentovala také mapy z webu livejournal, které vydával jistý Ivanov, používající nick kot. Protože ty jsou zavádějící a pro kvalitní posouzení neprůkazné.

Od první Ukrajinské svodky jsem si dal záležet na tom, aby pracoval jak s kyjevskými, tak opolčenskými zdroji a speciálně mapovými výstupy. Takže jsem přebíral ty, které vydával ukrajinský generální štáb i ty od kocoura - Ivanova. A mohu tedy jen sáhnout do archivu Kosy předložit, co v inkriminovaném čase prezentoval Kyjev a tedy ČT a co kot-Ivanov a co nám naopak ČT, s Mácovým souhlasem a pochopením zamlčela.

Takže mapa generálního štábu Ukrajinské armády - ještě 20.8.2014 tvrdil, že fronta probíhá následovně:



Zatímco povstalci už dávno prezentovali toto:



Takže si každý může dnes udělat naprosto dokonalý obrázek, kdo tehdy vědomě informačně lhal a kdo tuto lež šířil dál, přesto , že nebyl problém si obstarat relevantní a informace a kdo se navíc ani nepokusil o jakoukoli vyváženost zpravodajství.

Kdyby náhodou chtěl Máca nebo ČT tvrdit, že šlo o ojedinělé pochybení, nechť se laskavě ozvou. Rád sem dám jakýkoli jiný den, kdy šlo o nějaký zásadní den na východoukrajinské frontě – Ilovajsk, průlom na Mariupol, bitvu o Doněcké letiště, Děbalcevo, ale nevyhýbám se ani kterémukoli jinému datu!

Rád bych ještě Mácovi sdělil, kde jsem vlastně přišel k povědomí o tom, kde hledat kyjevské i opolčenské mapy. Bylo to na webu Válka.cz. Což je specializovaný server, věnující se zásadně vojenství, vojenské technice a minulým i současným konfliktům. Kde tehdy existovalo i vlákno specializované na Ukrajinu. A právě tam jsme ty mapy našel. Máca s Jandou může klidně namítnout, že jaksi jde jen o další prokremelskou propagandu. Vřele jim doporučuji prozkoumat následující adresu a projet na ní co nejvíce stránek http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=307&t=6095

V takovém případě zjistí, mimo jiné, že tam adminové zásadně netrpí žádné diskusní příspěvky. Akceptovány jsou jen informace a to informace VYZDROJOVANÉ. Což se týče i map. Všichni dopisující musí povinně uvést svou vojenskou hodnost, aby bylo na první pohled jasné, jak je asi verzírovaný ten, kdo konkrétní informaci podává. A také to, že nejvyšší admin má tuto hodnost



Pokud neměl člověk s hodností ARMÁDNÍHO GENERÁLA, v pozici hlavního administrátora vojenského odborného webu, problém s mapami od kota-Ivanova, a připouštěl je opakovaně do vláken, dovolil si vlk a PP usoudit, že jsou dostatečné dobré pro to, aby s nimi pracovali i oni!

Ale pořád ještě nejsme hotoví, musím se, také vypořádat s

Příklad č. 5: New York Times

Zde PP reklamoval, že ČT zcela pominula velkou reportáž NYT z tehdy povstalci ovládaného Slavjanska. Podle Mácy jde nepochybně nejméně o lživou manipulaci nebo alespoň velkou drzost PP. Opět ho cituji:

Často dochází k vytýkání použitých zdrojů a k tlaku na využívání zdrojů navržených stěžovatelem. ČT by tak de facto musela projít veškeré světové dostupné zdroje a jejich závěry začlenit do článku/reportáže, což není reálné zejména pro aktuální zpravodajství. Ve stížnosti se rovněž objevuje kritika využívaných zdrojů ze strany ČT např. jejich důvěryhodnosti. Týká se zejména ukrajinských médií.

Představte si tu hrůzu – někdo v zahraniční redakci ČT by musel číst tak nevýznamný a trapný plátek jako jsou NYT a PP dokonce chce, aby jej používala. Když může čerpat z ukrajinských medií…!!!! To je naprosto neslýchané, zejména u aktuálního zpravodajství!!!

No a jsme na konci toho, co všechno jako mam, klam a lež ve Stížnosti zpracované PP vyšťoural analytik Máca a jeho ostražitý, vždy bdící Kremlin Watch

Příklad č. 6: „ČT vytvářela dojem…"

Opět budu citovat Mácu u tohoto bodu:

V materiálu je rovněž používáno termínu, že ČT „vytvářela dojem“. Autor tak aplikuje svůj subjektivní pohled na výklad jednotlivých událostí a jejich prezentaci ze strany ČT.

Ano PP si kromě jiného stěžuje, že ČT se snažila jen a pouze vytvářet dojem – propagandistický dojem, místo toho, aby přinášela, jak jí je statutem uloženo – objektivní a vyvážené zpravodajství! Přesně kvůli tomuhle obludnému nešvaru svou stížnost psal! Ale Máca má jasno, jde o subjektivní výklad, toho, co předváděla ČT a jak téměř dva roky o Ukrajině referovala! Ačkoli PP zpracoval detailní a velmi rozsáhlou stížnost, kde každou svou výtku vyzdrojoval a doložil. A Máca a spol. za 41 pracovních dnů nebyl schopen „najít“ více než 6 „prohřešků“. A jak to s těmi pochybeními v konkrétnu vypadá, jsme si právě ukázali. Nemluvě o tom, že každá stížnost nebo dokonce soudní podání je vždycky subjektivní interpretací čehokoli. Neznám nesubjektivní stížnost a soudní podání!

Nevím jak to vidíte vy, ale já jsem blízek konstatování že žáci 3. třídy praktické školy, by podobnou „analýzu “ dali dohromady také. A měla by stejnou úroveň.

Zbývá otázka -proč vlastně Janda s Macou ze sebe dělají ochotně a veřejně tak směšné figury? Touží snad po kariéře obecních bláznů šašků nebo jsou snad tak exemplárně duševně nedostateční?

Moje jednoznačná odpověď je – rozhodně nejsou ani trochu hloupí a po karieře obecních kašparů netouží ani trochu. Rozvedu to v příštím díle. Ale neslibuji, že to bude zítra. Nestíhám. Mějte prosím trpělivost.

Martin Koller
21.6. 2016   Parlamentní listy, výňatek z rozhovoru
Rrealita je taková, že se z hlediska životní úrovně, svobod a perspektiv občanské většiny blížíme spíše ke Kyjevu, i když tento pohyb je pomalý, zato jistý. Vývoj mi dá za pravdu.
Cokoli co podporuje firma ANO, jako pokrytecký, neoficiální, zato vůdčí prvek protinárodní fronty (ANO, KDU-ČSL, ČSSD, zelení, část TOP 09), je špatné pro tuto zemi a její občanskou většinu.
Jaksch je vzorovým dokladem prolhanosti sudeťáckého rodáka a ministra kultury Hermana (KDU-ČSL), protože nebyl vysídlen.
Na základě osobní zkušenosti a několikaletého členství považuji ČSSD za hluboce prohnilou politickou partaj ovládanou zbabělostí, zkorumpovanými proislámskými socialistickými multikulturalisty z Berlína a Bruselu a cizáckými neziskovkami.


Armáda a Veřejná bezpečnost, později Policie nebyly konkurenční sbory. Naopak si obvykle pomáhaly. Doufám, že je tomu tak i v současnosti. Kdysi byla armáda několikanásobně početnější. Dnes je policistů více než vojáků, což bylo kdysi jedním ze znaků zaostalých a rozvojových zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky s nízkou životní úrovní, vysokou kriminalitou a potřebou politického potlačování obyvatelstva. Bez ohledu na všemožnou propagandu a tvrzení, že patříme na Západ, je realita taková, že se z hlediska životní úrovně, svobod a perspektiv občanské většiny blížíme spíše ke Kyjevu, i když tento pohyb je pomalý, zato jistý. Vývoj mi dá za pravdu. Z hlediska Německa, EU a USA jsme kolonií zcela jistě a tento stav se řízeně prohlubuje a upevňuje počínaje zaváděním absolutní kontroly nad obyvatelstvem a jeho ekonomickými aktivitami, cenzurou, snahou o potlačování svobody projevu v médiích i na veřejnosti a odzbrojováním. V realizaci protinárodní kolonizace a islamizace vedou reprezentanti firmy ANO, která je hlavním nástrojem amerických zájmů a její politika je z hlediska národa perspektivně horší než u proklínané TOP 09. V nejbližší době bude následovat několik sponzorovaných let naplněných pokryteckou mediální manipulací občanské většiny s cílem vytvoření podpory eurototalitě, oligarchizaci a koloniální smlouvě TTIP. Poté nastane drsná realita a placení dluhů na věčné časy. Jedním ze základních faktorů k získání monopolu moci je ovládnutí důležitých složek policie.

Uniformu Československé armády jsem nosil téměř 24 let, dále jsem v resortu obrany pracoval téměř pět let jako občanský zaměstnanec. Rovněž na dalších pracovištích jsem neměl příliš daleko k vojenství a bezpečnosti. Mám známé, kteří sloužili, případně slouží v resortu vnitra. Nicméně situace v rámci resortu vnitra a Policie ČR se hodnotí obtížně. Policie je dlouhodobě pod daleko horším politickým tlakem než armáda. Všemožných reorganizací, dosazování politických protekčňáků na vedoucí místa a preferování ochrany všemožných práv zločinců si užila také dost. Čestní policisté a všichni, kdo bojují proti organizovanému zločinu, především narkomafii, jsou ohroženi jeho prorůstáním do politiky a korupčními tendencemi.

I proto se místy objevují podivné kauzy. Řada věcí je jiná, než se zdá, či jak ji prezentují média. Stačí připomenout střelce v Uherském Brodě nebo dívčinu, která se údajně zázračně zavraždila třinácti bodnými ranami na večírku u muslimského narkomafiána z Libanonu, muniční sklad ve Vrběticích, beztrestné zmlácení naší občanky muslimským obchodníkem v Plzni železnou tyčí, protože se zastávala jeho týrané manželky, a další kauzy, kde oficiální výsledky šetření PČR prezentované i v médiích vypadají přinejmenším podivně, možná na politickou objednávku nebo na základě korupce. Přesto vycházím z toho, že plev je méně než zrní a nepořádky jsou dány především nesprávnou prací vedoucích osob a složek v resortu vnitra a policie, které výše popsané události umožňují, a samozřejmě politickými tlaky.

V případě hodnocení boje o policii mohu vycházet pouze z hodnocení veřejně dostupných informací. Především celá kauza kolem reorganizace policie není samostatnou a omezenou záležitostí. V armádě se konaly reorganizace v průměru každé dva roky a pes po nich neštěkl. V případě policie jde o politický mocenský boj v celostátním měřítku. Přitom ozbrojená silová složka by měla být v každém případě apolitická, což měl podpořit i nedávný neslavný zákon o státní službě. Nakonec jen vytvořil a upevnil koryta pro politické vyžírky. Komediální politická show kolem reorganizace policie by se vůbec neměla konat.

Nemohu odborně posoudit efektivitu práce týmu plukovníka Šlachty, protože výstupy neznám. Jako důchodce už nemám platnou bezpečnostní prověrku a předpokládám, že jde o utajené dokumenty. Ovšem například pan Huml, který se jeví jako odborník a vlastenec, má značnou praxi v rámci policie a v nedávném článku na PL posuzuje Šlachtovu partu negativně.

Osobně jsem toho názoru, že reorganizace v resortu vnitra je věc ministra a policejního prezidenta. Jiných resortů se nedotýká, takže ministři nemají důvod k zuřivým reakcím. Povyk, mávání koaliční smlouvou a všemožné vyhrůžky ministra financí – majitele firmy ANO a jeho věrného služebníka a reprezentanta firmy ANO z ministerstva spravedlnosti připomíná kejhání potrefených husí. Reorganizace evidentně zasáhla jejich politické plány v rámci budování monopolu moci, přestože z hlediska kompetenčního zákona, tedy právně jim do policie nic není. Proč by jinak tak řádili?

Přitom reprezentanti firmy ANO kupodivu nechtějí z koalice a vlády odejít, přestože něco takového by se dalo logicky očekávat, pokud mají nějaké zásady. Takový bezzásadový přístup je samozřejmě logický z hlediska jejich vlastních zájmů i zájmů USA a EU, které prosazují. Služebníci majitele firmy ANO by přišli o moc a svoje koryta, ale uchovali by si morální kredit. I finančně zajištěný majitel firmy ANO by mohl přijít o záchranné dotace pro Agrofert, svoji nezákonnou kontrolu nad konkurenčními firmami a získávání informací o nich cestou EET a hlášení o DPH a s tím spojenou možnost nátlaku na konkurenci, získávání výhod pro svoje firmy i vliv na různé regionální samosprávy. A především by firma ANO ztratila možnost prosazovat americké zájmy, například koloniální smlouvu TTIP s geneticky i jinak upravenými potravinami, to vše s pomocí vytváření protinárodní fronty současných vládních stran a jejich klonů. Můžeme si z tohoto hlediska připomenout mediální vyjádření a hlasování „vlasteneckých“ reprezentantů firmy ANO, konkrétně nejbližších spolupracovníků majitele, a to Stropnického, Pelikána, Teličky, Komárka, Jourové či Zlatušky. Zde je třeba dodat, že EET a hlášení o DPH mají výjimky, takže například Agrofertu nebo třeba Kauflandu, který je jeho významným obchodním partnerem, se netýkají! Takový je pořádek zaváděný firmou ANO, údajně ve prospěch našich občanů.

Rozpadem současné vlády by končili se svojí mocí a zisky rovněž spojenci firmy ANO a bojovníci za evropskou totalitu, konkrétně značná část vedení ČSSD, především americký občan Dienstbier a jeho spolupracovnice inkluzivní Valachová, různé neziskovky, sudetský rodák Herman, katolický moralista soudruh Halík, dříve komunistický kádrovák v podniku Chemapol, léčený alkoholik a především absolvent nedoložitelné vysoké školy v Postupimi, kde bylo rovněž školicí centrum východoněmecké Stasi zaměřené mimo jiné na proticírkevní boj, ale i další české hvězdy současné evropské totalitní demokracie a zadlužené prosperity.

Společným cílem protinárodní fronty budované firmou ANO, ale především majitele firmy ANO je privatizovat tuto zemi jako svoji soukromou firmu po vzoru ukrajinských oligarchů s podporou USA a EU. Výsledkem bude děsivý monopol moci srovnatelný se stalinským sovětským svazem, ne-li třetí říší, nikoli slibované lepší Česko. V lepším případě jakýsi korporátní evropský nacismus, ovšem se středověkým a koloniálním nátěrem zastavujícím sociální mobilitu. Společnost rozdělená na nepočetnou novou šlechtu a většinové levné pracovní síly, moderní otroky a státní aparát potlačující jejich odpor počínaje výukou ve škole. Nejlepší otrok je ten, který si sám nadšeně natahuje okovy a velebí svého pána. Chce to jen počkat několik let a pravdu uvidí i oběti současné propagandy medií majitele ANO.

Mediální strategie firmy ANO, která u nás prosazuje americké zájmy, což dokazují různé politické i příbuzenské kontakty jejího majitele v USA, počínaje přátelstvím s krvavou Madlou, se nápadně podobá nacistické propagandě ve třicátých letech. Po období pseudodemokratického hospodářského a sociálního marasmu přichází zbožněný spasitel, cizinec pocházející z blízkého zahraničí. Proto se o něm moc neví. Vytváří iluzi pořádku a slibuje lepší zítřky. Obojí samozřejmě ve svůj prospěch, přičemž pořádek bude mít v dohledné době formu opravdové totality postihující i nezávislé myšlení a komunikaci na internetu.

Přetahuje s pomocí profesionální špičkové mediální propagandy a vlastních médií voliče a členy ostatních stran. Z nich se snaží vytvořit jeden politický blok, v reálné současné praxi opravdovou protinárodní frontu. Občané znechucení praktikami předešlých demokratických koalicí mu zaslepeně skáčou na špek. Některé stačí přesvědčit i podprahově šířené stupidní tvrzení, že je bohatý, takže se nemusí dále obohacovat. Přitom v celé historii podnikání a politiky se takový dobroděj neobjevil. Naopak, kdo má peníze, chce jich ještě víc, protože vytvářejí moc a ta zase peníze. Vytváří iluzi ekonomických programů typu EET, které se později ukážou jako neúspěšné bez ohledu na televizní reklamu placenou ze státních peněz. Nalézá nepřítele, kterým dnes nejsou zlí Židé, ale kradnoucí živnostníci a malopodnikatelé, proti nimž štve občanskou většinu.

Přitom stejně jako kdysi v Německu nejde o zájmy občanské většiny, ale nadnárodních korporací, které se dívají na naši zemi jako na kolonii, kterou bude ovládat jako feudální pán jejich oligarcha. Rovněž v Německu se nakonec sociální komedie, počínaje otrokářskými veřejnými pracemi, zvrtla do podoby prosazování zájmy monopolů spolupracujících úzce s americkými protějšky, a to i za války. Právě kombinací ohlupování národa a peněz finančních elit ovládl kdysi vůdce s komickým knírem Německo. Jedním z jeho cílů byla jednotná Evropa profitující na zotročení Slovanů. Pravdu nahradila lež, občanské svobody nařízené a násilně prosazované jednotné myšlení. Nejbližší služebníci současného spasitele rovněž prosazují zájmy jednotné Evropy, samozřejmě té totalitní a oligarchické, a rovněž přátelství s agresivními muslimy jako kdysi. Ve válce nakonec pomřely desítky milionů Evropanů včetně Němců. Dnes je na spadnutí podobné tažení na východ s nadšenou podporou reprezentantů firmy ANO, určitě nikoli ve prospěch občanské většiny. Situace se podobá konci třicátých let, a to nejen u nás.

Ztráta kontroly nad důležitými složkami policie a možnosti účelového využívání jejich služeb je pro majitele firmy ANO z hlediska jeho výše popsaných cílů těžkou ranou.

Osobně jsem toho názoru, a to na základě jak osobních zkušeností, tak dlouhodobého vyhodnocování, že cokoli podporuje firma ANO, jako pokrytecký, neoficiální, zato vůdčí prvek protinárodní fronty (ANO, KDU-ČSL, ČSSD, zelení, část TOP 09), je špatné pro tuto zemi a její občanskou většinu. Majitel ANO se pokouší rozdrobit a převzít s pomocí ministra obrany část TOP 09, jejích voličů a ekonomických kontaktů, zároveň tlačí na vedení KSČM, aby jej podporovalo ve spojení se zelenými, které jako filiálku firmy ANO vede syn ministra obrany! Snaží se rovněž získat na svoji stranu prezidenta a jeho poradce, čímž by cestou SPO (Veleba), dříve Zemanovci, získal i podporu SPD (Okamura) v rámci důležitých hlasování. Protinárodní fronta ve prospěch firmy ANO a její privatizace státu cestou oligarchizace, potlačování občanských svobod a smlouvy TTIP pro krajské a senátní volby by v takovém případě byla opravdu široká a účinná.

Kromě samochvalného řečnění majitele ANO tento spolek nazývaný hnutí neudělal v praxi pro občany této země nic pozitivního. Přesně řečeno, dělá v praxi opak toho, co majitel ANO vykládá v médiích beze studu důvěřivým občanům, z nichž mnohým to stále nedochází. Naopak všichni jeho zaměstnanci a spojenci svorně v Praze i v Bruselu podporují v médiích i při hlasováních multikulturní islamizaci, koloniální smlouvu TTIP, potlačování svobody projevu, cenzuru internetu a dalších médií, rozeštvávání občanů jednotlivých zemí a americkou válku proti Rusku. Již jen z tohoto důvodu musím souhlasit s ministrem Chovancem a bez ohledu na svoje zásadně negativní hodnocení současného vedení ČSSD jeho reorganizaci policie podpořit.

Na základě osobní zkušenosti a několikaletého členství považuji ČSSD za hluboce prohnilou politickou partaj ovládanou zbabělostí, zkorumpovanými proislámskými socialistickými multikulturalisty z Berlína a Bruselu a cizáckými neziskovkami. Vedení této partaje, které již dávno nehájí zájmy občanské většiny, dlouhodobě kašle na svoji členskou základnu i voliče a hraje s nimi aktuálně ubohou komedii o zvýšení platů části státních zaměstnanců, o důchodcích a slavných 40 korunách nemluvě. Peníze si po volbách stejně různými způsoby, například zdražováním elektřiny a vody, zvyšováním daní z nemovitostí a podobnými ekonomickými tahy vybere nazpět. Bude hůř.
pokračování v Parlamentních listech

- vlk -
 21.6.2016  Kosa zostra čili

Tak ještě zítra pozítří budu pro Kosu psát tenhle článeček. leč myslím, že už je dohráno, jakkoli ještě ani nejsou instalovány volební urny. Sázkovky i finanční trhy to už vidí naprosto jasně a zřetelně! 



z včerejšího poměru 29:71 pro setrvání máme dnes už astronomických 24:76 !!

Což samozřejmě ovlivnilo u sázkové kurzy. Když si dnes vsadíte na Brexit a trefíte to, pak za vsazenou libru dostanete hned 4 vyhrané. nejvyšší kurs od vypsání!!! Naopak když vsadíte setrvání pak za vsazenou libru dostanete jen 1,25 libry – nejnižší kurs od vypsání…. A ostatní sázkovky to vidí stejně.






Kdyby náhodou někdo chtěl opět namítat, že je to masivní manipulace veřejnosti těsně před referendem, nechť si pečlivě prohlédne graf britského akciového indexu.



FTSE během včerejška POSILIL a to většinově hned zrána o 3,03 % o sotva uvěřitelná 3,03 % a britský akciový trh nabral z minuty na minutu hodnotu majetku představující neuvěřitelných 270 miliard liber, což je, „počítáno přes palec“ nějakých 9 rozpočtů České republiky!!!

A podobně reagovala libra, která včera posílila o 2,7%



Zkrátka ti, kteří v tom mají opravdu obrovské peníze už s jistotou vědí, jaký bude konečný součet hlasů ve čtvrtek večer.

Co vám první proletí hlavou, když se řekne počátek přemyslovské královské cesty?

Před mnoha lety jsme jeli na Budeč, na místa, kde bába Ludmila vychovávala vnuka Václava. To bylo to, co mě nejvíc zajímalo. Přijeli jsme s manželkou na návrší, kde byl ještě půdorys románského kostelíka a vzadu hřbitov s rotundou sv. Petra a Pavla, kde jsem samozřejmě přelezl zeď a zjistil, že jsou tam pochováni lidé, kteří mi jsou povědomí. Ať už šlo o hrob pedagoga Karla Slavoje Amerlinga, nejblíž rotundě je pochován historik 19. století Otto Urban. Ale hlavně jsme na tom místě stáli a já si uvědomoval, že si ten pocit nesugeruji, ale že ono fluidum dávné historie je neustále přítomné. Navíc se díváte po panoramatu krajiny, která je mytická.

Jednou jsem se k tomu přiznal člověku, který je přijímán jako kontroverzní postava – Milanu Knížákovi. Svěřil jsem se, co jsem tam cítil. Byla u toho ještě jeho paní. A on mi na to řekl: „My tam jezdíme každý rok.“

A co byste dodal právě k postavě knížete Václava? Ponejvíce je vnímán jako člověk, který se poddal východofranské říši, kam měl posílat to, čemu se říkalo tributy: stříbro, dobytek. A že byl zavražděn bratrem Boleslavem I. Svatý mučedník.

Poslyšte, když vejdete v katedrále do kaple svatého Václava, tak ve středním pásmu je zpodobněno několik událostí ze života knížete Václava, ještě ne světce. Zjistíte, a je to doloženo i v dobových kronikách, že dával dohromady český stát. Projevovala se v té době celá řada knížat, třeba kouřimský Radslav z rodu Zličanů, a tak Václavovi nezbylo než vypravit vojska a vydat se do boje. A když se tyto dva útvary dostaly do kontaktu, tak aby zabránil obecnému krveprolití, nabídl Radslavovi osobní souboj. A Radslav se mu podřídil.

Tohle se opakuje, pokud jde o vpád bavorských, ale hlavně saských vojsk vedených východofranským králem Jindřichem Ptáčníkem. Ten samozřejmě nepřistoupil na toto gesto, mohl zdecimovat naše vojska, mohl si krví vynutit platby a to je vše. Ale obraz knížete a světce Václava je zase polarizován. Protože my z něj málem děláme člověka, který žil na kolenou a takříkajíc se živil svěcenou vodou. To byl přece vladař, který věděl, že se tady vytváří šance ustavit český stát.


Zavražděn ale byl...

To, že se pak kříží dvojí koncepce a bratrská zášť, to v té době přece není nic výjimečného. Odvozovat z toho, že bratrovražda je tragické předznamenání českých dějin, to je omyl. Vezměme si krvavé dějiny Anglie. Ale Václava jako vládce nemůžeme pomíjet.

Nemluvě o tom, že husité, konkrétně v Betlémské kapli, zpívali Svatováclavský chorál, a když táhli do boje, zpívali s ním ještě svůj vlastní: Ktož jsú boží bojovníci. Ale tyto dva chorály existují nikoli v rozporu. Teprve později byly postaveny proti sobě.

Představte si, že Antonín Dvořák napsal předehru, která se vyznačuje tím, že tyto dva chorály v podstatě zpracovával v jednom hudebním celku. Dělal to v době, kdy to musel odnést z obou stran. Od katolíků, jak to že do hudby tahá husitský chorál, a od husitů, jak to, že zase glorifikuje sv. Václava. Jakkoliv byl Dvořák venkovský katolík, o jehož víře nemůžeme vznášet sebemenší pochybnost, to je ta obrovská kotva, která mu umožnila skládat fantastické spirituální práce, tak se vážně zabýval tím, že napíše hymnus o Husovi.

Jsme malí. My. Oni nebyli.


Nesouvisí to s malou úctou k hrdinům národního života?

Mnohokrát jsem přemýšlel, jaká specifická forma hledání zlatého věku je pro nás příznačná. Je spojena s Bohem, s panovníkem. Spojena s vojevůdci, s různými hrdiny a oni se na historickém orloji vystřídali podle svých profesí. Ale co mě začalo zarmucovat, že se od hrdinů odkláníme. To mě dost kormoutí, protože to je důsledek destrukční aktivity.

My jsme nikdy neměli nazbyt osobností, pokud šlo o hrdiny. Pak nás vlastní žalostné vědomí přivedlo k tomu, že jsme se snažili je degradovat. Národ, který potřebuje hrdiny, bývá nešťastný, ale nešťastnější národ je ten, který je nemá.

Potom je ještě jedna varianta, a sice že národ je schopen je ničit, znehodnocovat, na nich si vybíjet vlastní ubožáctví. I k tomuto došlo. Názory na naši minulost se dnes natolik rozštěpily, že se v podstatě polarizují. Jestli tu nějaký čas existovala snaha rozleptávat některé tradice českých dějin a relativizovat hodnoty, ať už jde o události nebo hrdiny, tak dneska je situace taková, že proti sobě stojí prakticky dvě koncepce. Jsme svědky obrovského podceňování českých dějin, prakticky jde o jejich přepis. Jeden názor je plebejský, viděný zdola, demokratický, a druhý elitářský, asociální, vlastně nedemokratický.


Jaký je důsledek?

Ono přešlapování z levé nohy na pravou, kdy se po jedné noze stejně nikam nedoskáče, ukazuje, že vítězí polopravda. Ono přepisování dějin nás vrací do minulosti, kdy jde takříkajíc o oltář a trůn. Musím se přiznat, že jsem vycházel z toho, že tento geopolitický prostor je nádherná zahrada, na níž je patrné dílo padesáti generací předků, kterým jsme zavázáni. Jakkoliv je to křižovatka, místo zájmu mocenských dobyvatelů.

Ono přehodnocování se vztahuje jak k Husovi, motá se to kolem Komenského, Havlíčka. Proboha, vždyť v posledních desetiletích vznikly některé práce, které Havlíčka dehonestovaly. A týká se to Masaryka a Čapka. A jde to dál.

Při posedlosti ideologickou předpojatostí musíme člověka, který si myslel, myslí něco jiného, znehodnotit. Tak došlo k tomu, že vznikla snaha popravit ještě jednou člověka, jehož mravní gesto je nesporné. Nemusím s ním souhlasit, ale on byl ochoten dát hlavu na špalek za to, o čem byl přesvědčen, co je správné, a prokazatelně neměl ruce od krve. Proto jsem se několikrát zastal Julia Fučíka, i když jsem věděl, že mi to nevynese nic dobrého.

My jsme nevyrůstali na modlách, jako byl Stalin, ale na tomto příkladu člověka, který byl poučený novinář, literární a divadelní kritik. F. X. Šalda několikrát zdůrazňoval, že nepřestane litovat, že mu utekl do politiky. Byl to také hezký člověk a odvážný, který když věděl, že jde opravdu o všechno, tak ten souboj podstoupil.

Zkoumal jsem, kolik máme v literatuře lidí, kteří psali tak, že předurčovali svůj tragický úděl. Včetně Vladislava Vančury, například. Osobně se domnívám, že po přejití vichřic času se vrátíme k lidem, kteří národu dodávali intelektuální a mravní úroveň. My jsme je tady měli. A velmi často jich nejsme hodni.


A co byste řekl novodobým kritikům, kteří Fučíkovi vyčítají, že neviděl stalinské zločiny, když psal reportáže ze Sovětského svazu? I když mohl tušit, že tudy cesta nevede.

Nejenže mohl tušit. On to věděl, ale s odpuštěním polovina 30. let minulého století se vyznačovala zvláštní polaritou. Na jedné straně Stalin, na druhé Hitler. Fučík byl u hitlerovského převratu, on ho viděl na vlastní oči. Na druhé straně rovněž věděl, že mu něco ujíždí, že sociální sen dostává podobu deformace, která to vše jednou historicky pohřbí.

To jsou sady reportáží, které píše ze Střední Asie. Nechtěl je psát. Také jen jedinkrát se vyslovil k tragickému údělu divadelníka a režiséra Mejercholda. Kromě toho žádal redakci Rudého práva, aby ho přeložili do Španělska, kde se už rozhořela občanská válka.

Ve vzpomínkové knize jsem zmínil i to, co provázelo jeho stranický život za okupace. On byl v ilegální trojce, když došlo k paktu Ribbentrop – Molotov, neboli Hitler – Stalin, a princi-piálně ho nepřijal. Dokonce o tom existuje jeden dopis. Na schůzce této ilegální trojky ho z komunistické strany vyloučili. A když pak došlo v říjnu 1945 k prvnímu vydání Reportáže psané na oprátce a rozjel se jeho kult, tak jeden z oné buňky, profesor Viktor Knapp, právník, který byl naším zástupcem i u norimberského soudu, si vyžádal audienci u Gottwalda.

Řekl mu, že ten kult má vadu na kráse: „My jsme Fučíka ze strany vyloučili.“
A Gottwald mu na to řekl: „Kdo z té buňky přežil?“
„Já sám,“ odpověděl mu Knapp.
„Tak o tom mlč,“ dozvěděl se.


Dnes je s odstupem desetiletí hodně jasnějšího, ale tehdy se události valily jako příval.

Jakmile dojde ke střetnutí, tak Fučík okamžitě ví, kam se má zařadit, a také v tom směru velice intenzivně pracuje. Tady je jeden zvláštní moment, který se ve všech významech pomaloučku ozřejmuje, co to ten pakt vlastně byl. A proč vzniknul.

Snaha Sovětů domluvit se s anglickou a francouzskou stranou přece nevedla k ničemu. Dlouho se pokoušeli vytvořit určitý společný pakt, ale nedařilo se. Navíc od konference v Locarnu, tedy od roku 1925, jsou všechna děla namířena na východ. To, že Francie stavěla Maginotovu linii, z toho bylo jasné, že se zakopává a že nám na pomoc nepřijde. Všechno směřovalo na východ. Beneš i Masaryk to věděli velmi dobře. Paktem Ribbentrop – Molotov se stala jedna věc: že se ty hlavně otočily na západ. Tam je prakticky začátek spojeneckého paktu Sověti, Spojené království a Amerika proti Hitlerovi.

Historické procesy mají neskonale složitější kontexty a často nedozrál čas ani poznání pravdy k tomu, aby se ty věci mohly traktovat.


Mluvili jsme o negativním rysu českého národního života. Čeho si na něm naopak vážíte?

Je mi blízká literatura a v ní naprosto spontánní demokratismus. Vezměte si třeba Boženu Němcovou. Kdoví, jak by to dnes dopadlo s analýzou DNA, možná že tam aristokratická vazba existuje, ale tato žena, která prožila kontrastní osud, se dostane k hodnotám, které tvoří konstantu lidské existence. Uvede do literatury, kde dosud jako hrdinky vystupovaly hraběnky, Madame Bovaryová a podobně, obyčejnou starou ženu, babičku, a z ní vytvoří určitý formativní fenomén.

Vezměte si, co znamená Hašek a jeho Švejk. Pikareskní literatura, která se táhne staletími, se opírá o vladaře u Homéra, je tam Odysseus, rytíř Quijote de la Mancha od Cervantese, a tady je Goethův doktor obojího práva Faust, a nyní se mezi ně vklíní v podstatě lidový mudrlant, takříkajíc český Honza. Nezmar. Člověk, který se vyznačuje tím, že jde životem a nic nemá a nikoho nemá, žije v podnájmu a věčně balancuje mezi zánikem a přežitím.

Fascinuje mě, jak se naprosto omylně vykládá Švejk u nás. On přece nešvejkuje, vůbec se neulejvá, sám do všeho vleze. Je tak zvědavý, že do všeho strká nos a existuje jen z vůle autora. Vyzná se v každé situaci a přežívá je v podstatě s pudovou neomylností.

Není možné o něm říci, že je to hlupák. To si všichni ti, kdo ho zaměstnávají, říkají: „Je on tak blbej, nebo to jenom předstírá?“ Nic z toho. On do toho vidí. Vyznačuje se tím, že ve styku s obyčejnými lidmi je dobromyslný člověk, který se chová naprosto přirozeně. Jakmile se však dostane do sféry moci, pahodnot, tam nasadí. Jeho obrana je v podstatě jednoduchá. On všechny kolem demaskuje. Oni sami pak už před ním utíkají. Oni jsou ti ubožáci. On je nepotřebuje, on není ve své duši lokaj, není podřízený. Je to svým způsobem šašek u dvora. Nemůže nic změnit, ale dokonale všechno demaskuje tím, že se tomu všemu vysmívá. To je další fantastický demokratický vklad do světové literatury.


Je vidět, že literární poselství vnímáte v širokých souvislostech.

Říkám to proto, abych podložil to, proč jsem se vždycky rád vracel ze světa domů, a nikdy jsem nepochyboval o hodnotě češství. Jakkoliv to už tady leptala kamarila, která neustále dokazovala, že nejsme na úrovni a že jsme odvozeni a nedovedeme si vládnout a jsme jenom Čecháčkové, a rozleptávala elementární sebevědomí, což má samozřejmě veliké důsledky. A dneska stojíme před tím, co se dá nazvat hodinou pravdy. A já jsem přesvědčen, že znovu dokážeme, že jsme na úrovni historického úkolu.

Onou hamletovskou otázkou být či nebýt, se zabývají lidé z generace po generaci. Zabývá se tím i Masaryk v České otázce. On si přece zvolil češství. Byl vychován ve smíšené rodině, na nejlepších německých školách, na anglické filozofii a má americkou manželku. Před sebou vlastně kariéru ve velkém světě, a on si zvolí češství. Jde tam, kde je to nejvíc zapotřebí. V jeho pracích jsou formulace, které dneska znějí nesmírně aktuálně.

Zánik sebemenšího národa by byl ztrátou pro lidstvo. A Masaryk do toho vstupuje s tím, že i v malých poměrech člověk nesmí žít male. A začne to formulovat. To máte obrovský atak proti Vaškovi, který stojí na hnoji a práská bičem, a proti Kocourkovu a proti Hulvátovu a za evropskou politiku. Protože česká politika musí být evropská. To jsou podle mého myšlenky i teď nesmírně inspirativní.

Takže pro mě otázka, která nás štěpí, podle mého názoru přikloní všechny zdravé myslící síly na stranu podržet tyto hodnoty.

Je tu spousta věcí, kdy ti nepočetní Češi, ne Čecháčkové, často z nouze vymýšleli věci, kterými, ačkoli to ani nesledovali, dosáhli světových parametrů. Mohli bychom je jmenovat počínaje nositeli Nobelovy ceny až po ty, kdo se dožili uznání jenom doma. Nesporné světové osobnosti.



Jste člověk, který poznal Indii, Ameriku. Jak vidíte svět, o němž se zdá, že se v něm vše opakuje? Kam se dnes řítí?

Nesmírně to zjednoduším. Je nesporné, že jsme na předělu a hraje se vabank. Buď to dopadne naprosto špatně, nebo dobře a zajímavě proto, že potenciálně možnost, aby to tak dopadlo, objektivně existuje. Globálně jsme postaveni před otázku, jak si počínat, abychom jako lidstvo přežili. Kromě toho se nám už podařilo popojít v ekonomice, v technice, ve vědě tak daleko, že schopnost uživit se takříkajíc spravedlivě, aby lidé netrpěli základní strázní, hladem, zimou a žízní, že tohle všechno je potenciálně možné.

Propojenost světa se může převrátit v obrovský prospěch. Navíc vyrůstá už generace vědomá si toho všeho, která je vědecky na výši, ale vyznačuje se i jistou mravní odpovědností. Má svědomí. To nejsou vědečtí idioti schopní vyrábět jaderné komponenty, a pak je dát k dispozici těm, kdo je zneužijí. Nevím, jak se ta vrstva bude dál formovat, ale spoléhám se na to, že vědomí, které pomůže řešit problémy nikoli násilně, ale postupnými reformami a v souladu jednotlivce i společnosti, tu prostě je.

Když o tom člověk přemýšlí, tak si říká: vždyť jde vlastně o jednoduchou operaci. Uříznout tu oligarchickou hlavu. Ryba smrdí od hlavy.

Teď jsme na ráně my. Pohyb migrantů není samozřejmě spontánní, je načasovaný. Někde dávno duchovní ajatolláh Chomejní přece řekl, že všechno vyřeší nohy našich mužů a vaginy našich žen. Obsadili takříkajíc Evropu beze zbraní a teď jde o to, abychom se začali domlouvat o hodnotách, které nám jsou společné.

Fakt je, že to vše zavání peklem a zkázou. Situace je velice na pováženou. Do pohybu se dostávají věci, které byly mimo jakoukoli pochybnost. Fenomén náboženství. Kde máte nějaký krvavý uzel, tak je přítomno nebo zneužito náboženství. To je velice snadné. To musí zjitřovat filozofické myšlení.

S nesmírným zájmem jsem sledoval, jak Amerika zareaguje na 11. září. To byl v roce 2001 útok na centrum světového obchodu, na centrum armády a centrum moci. Bohužel zareagovala způsobem bez sebereflexe. Náš kulturně civilizační model je značně nedokonalý a potřebuje, právem atakován, celou řadu vylepšení. Dostáváme obrovské impulsy k reflexím. A všechno je samozřejmě otevřené.

Zdeněk Mahler (* 7. prosince 1928 Batelov) je český pedagog, spisovatel, scenárista, publicista a muzikolog. Účastnil se tvorby zahraničních filmů, např. Amadea a Dynastie Straussů; následně se těžiště jeho tvorby přesunulo do televize (zde vznikl např. pořad o Katedrále, triptych o Masarykovi, o Antonínu Dvořákovi v Americe, o Alfonsu Muchovi), podle jeho námětů vznikly např. filmy Svatba jako řemen a biografické Božská Ema, Koncert na konci léta, Zapomeňte na Mozarta, Lidice.




Autor rozhovoru je publicista.

Zatímco se pozornost zaměřená na Islamistický stát v posledních měsících přesunula k zámořským aktivitám této teroristické organizace, včetně ISIS inspirovaných teroristických aktivit jak v US, tak v Evropě, tak válka nad Islamistickým státem pokračuje, a snad nikde více než na obloze nad jím kontrolovaným územím v Sýrii a Iráku mezi letectvy US a Ruska. Jak minulý týden referoval LA Times, ruské válečné letouny udeřily na Pentagonem podporované syrské bojovníky sériemi náletů z počátku tohoto týdne, a to údajně bez ohledu na několik varování od US velitelství během toho, co„američtí vojenští činitelé označili za nejprovokativnější čin od loňského počátku moskevské kampaně v Sýrii.“



Tyto nálety zasáhly základnu u jordánských hranic daleko od oblastí, kde byli Rusové před tím aktivní, a zaměřily se na US podporované síly bojující s militanty Islamistického státu. K těmto náletům došlo na druhé straně země, než kde probíhají obvyklé ruské operace u Tanfu, tj. u města u průsečíku hranic Jordánska, Iráku a Sýrie. Ruský nálet zasáhl malou základnu rebelů k umisťování sil a techniky v pusté neobydlené oblasti u hranice. Bylo tam asi 180 rebelů jako součást pentagonského programu výcviku a vybavení bojovníků proti Islamistickému státu. Když udeřil první nálet, volali rebelové US velitelské centrum v Kataru, odkud Pentagon diriguje každodenní leteckou válku proti Islamistickému státu.

Jak dodává Moon of Alabama, přilétly US tryskáče a ruské tryskáče odletěly. US tryskáče odletěli k doplnění paliva, načež se ruské tryskáče zase objevily a zase udeřily. Údajně byli zabiti dva US zastupující bojovníci a 18 zraněno.

Vypadá to však, že na tomto posledním oživení hrátek mezi US a ruskými letouny toho bude o něco více. Podle Daily Beat se US a ruské bojové tryskáče 16. června nad Sýrií nekrvavě „střetly“, když se američtí piloti pokoušeli a ruské bombardování US podporovaných rebelů v jižní Sýrii u hranice s Jordánskem zastavit, ale nezvládli to.

Ta blízká setkání letounů jen podtrhují, jaký v Sýrii na nebi vypukl chaos, když se tam kříží zájmy ruské koalice a US vedená koalice, kde každá vrhá bomby na podporu jiných frakcí v této pětileté občanské válce.

Ten skoro střet rovněž zdůrazňuje to eskalující se riziko, že by se americké a ruské síly mohly do sebe nad Sýrií opravdu pustit, čímž by potenciálně zažehly daleko širší konflikt mezi vůdčími světovými jadernými mocnostmi.

Aby bylo jasno, dalo se to čekat a my jsme na to poukazovali už loni v září, když jsme poprvé referovali o příletu US letecké podpory do Sýrie, tak už jsme spekulovali, že je jen otázkou času, než mezi těmi dvě mocnými „skupinami vzdušné podpory“ dojde k „incidentu“. Toto vypadá na první takový „blízký střet“, když pomineme dramatický incident z loňského listopadu, v němž F-16 člena NATO Turecka sestřelila ruský Su-34 – prý po vletu do tureckého vzdušného prostoru.

Jak dodává Beast, „střet“ začal, když nejméně dva dvoumotorové bombardéry Su-34, jedny z nejpokročilejších válečných letounů Moskvy, zaútočily na to, co Pentagon označil za „pohraniční posádku“ ubytovávající asi 200 US podporovaných rebelů v At Tanfu na syrské straně syrsko-jordánské hranice. Tito rebelové byli „nápomocni operacím proti ISIL v této oblasti,“ uvedl 18. června Pentagon, když k označení ISIS použil alternativní akronym.

Spojené státy se svými spojenci v Sýrii jasně nálet neočekávali. Rebelové v At Tanf jsou zapojeni do té křehké dohody o zastavení palby mezi silami rebelů a režimem syrského presidenta Bashara Al Assada – a širším ruským vojenským kontingentem podporujícím Al Assada. Los Angeles Times referoval, že ruské letouny předtím nad At Tanfem aktivní nebyly.

Úvodní nálet Su-34 některé z rebelů v At Tanfu zranil a snad i zabil.

US Námořnictvo spěšně ke střetu Rusů vyslalo bitevníky F/A-18 hlásí Los Angeles Times. Námořnictvo kvůli úderům na ISIS vyslalo do regionu dvě letadlové lodi. Spolu s tím, jak se F/A-18-ky blížily k Su-34, tak činitelé US Ústředního velitelství – které dohlíží na americké války na Středním východě a v Afghánistánu – použilo speciální horké linky, aby kontaktovalo své ruské protějšky řídící vlastní ruskou intervenci do Sýrie.

Když američtí piloti přilétali nad At Tanf, tak zjevně i přímo s ruskými letci mluvili. „Piloti spolu mohou komunikovat přes komunikační kanál zřízení k vyhýbání se incidentům,“ potvrdilo v prohlášení TheDailyBeast Centrální velitelství.

Washington s Moskvou zřídily jako součást tzv. „Bezpečnostního memoranda o porozumění“ podepsaného oběma vládami v říjnu horkou linku právě proto, aby zamezily takovýmto druhům vzdušných konfrontací, k jaké došlo nad Sýrií minul týden.

S tím, jak americké tryskáče přiletěly dost blízko, aby ty Su-34 identifikovaly i vizuálně, tak Rusové vzdušný prostor At Tanf opustili. Chvíli poté ale F/A-18-kám došlo palivu a oblast opustily, aby se připojily k tankovacímu letounu. A právě tehdy se Su-34 údajně do At Tanf vrátily – a rebely vybombardovaly zase. Podle Los Angeles Times tento druhý nálet zabil první zachraňující, co pomáhali přeživším z prvního kola bombardování.

Den poté uspořádali vyšší činitelé US ministerstva obrany „mimořádnou“ videokonferenci s ruskými protějšky, aby tento incident prodiskutovali. Této porady se zúčastnila úřadující náměstkyně ministra pro záležitosti mezinárodní bezpečnosti Elissa Slotkin a generálporučík US Námořní pěchoty Kenneth McKenzie, strategický plánovač spojených štábů Pentagonu, plus nespecifikovaní činitelé ruského ministerstva obrany.

Následovala zmatenost a hněv: „Činitelé ministerstva vyjádřili značné obavy nad tímto útokem na koalicí podporované síly proti ISIL v posádce At Tanf, k nimž patřily i síly, které se účastní zastavení nepřátelství v Sýrii, a zdůraznili, že tyto obavy by se měly vyřešit prostřednictvím probíhajících diplomatických diskusí o zastavení nepřátelství,“ vysvětloval v prohlášení mluvčí ministerstva obrany Peter Cook.

„Co se týče bezpečnosti, činitelé ministerstva prezentovali, že Rusové s útoky na At Tanf pokračovali, i přes US pokusy ruské síly přes řádné kanály informovat o probíhající koaliční letecké podpoře těmto silám proti ISIL, což u US a u koaličních sil vyvolává starosti o bezpečnost,“ pokračoval Cook. „Činitelé ministerstva žádali o ruské odpovědi vyjadřující se k těmto obavám.“

Mluvčí ruského ministerstva obrany Igor Konašenkov přes státem vlastněná média této země potvrdil, že k této telekonferenci došlo – ale nijak výsledky této „mimořádné“ porady nespecifikoval.

DailyBeast to uzavírá, že není jasné, jak blízko se US bitevníky dostaly k útočícím Su-34 nad At Tanf a zda je mohly potenciálně sestřelit. Centrální velitelství odmítlo říci, jaká jsou pro americké piloty létající nad Sýrii pravidla zapojení do boje. „ROE se opravdu konkrétně vyjadřují, že jsme do boje nevstoupili,“ uvedlo Centrální velitelství v prohlášení. Naposledy, když US ozbrojené síly sestřelily ruské – ve skutečnosti sovětské – letadlo, to bylo v roce 1953 nad Korejí nebo Čínou podle toho, kterému historikovi věříte. Naposledy, kdy Rusové nebo Sověti sestřelili americké letadlo, to bylo v roce 1970, kdy letoun US Army zabloudil nad Arménii.

Takže byl to „nejprovokativnější čin od loňského počátku letecké kampaně Moskvy v Sýrii,“ a podle US činitelů poslední, nebo jestli budou pokračovat ruské nálety ničící US podporované k al Kaiídě připojené „rebely“ rozmístěné v Sýrii, tak donutí US k odvetě a k eskalaci Syrské války do dalek nebezpečnější úrovně? To se teprve uvidí, avšak pokud je záměrem těchto dvou supervelmocí vyprovokovat a dramaticky eskalovat nepřátelství, tak pak to vypadá jako nevyhnutelný výsledek. Ale jestli nám loňské fiasko se zapojením Turecka, co sestřelilo ruský tryskáč, něco ukazuje, tak by to mohl být jen geopolitický katalyzátor k novému rozdmýchání té středovýchodní války, která v posledních několika měsících nějak nepohodlně jen doutnala, což určitě není v zájmu vojensko-průmyslového komplexu celé planety.

O ruském prohlášení k tomuto incidentu se můžete v češtině dočíst např. zde: Syrské válčiště 20.6.2016 – video a jeho přepis

by TylerDurden - Jun 20, 2016 1:49 PM

Zdroj: http://www.zerohedge.com/news/2016-06-20/us-russian-warplanes-clash-over-syria

21. 6. 2016  ProtiProud
 
Redakce Protiproud upozorňuje na žhavé téma zákazu vlastnictví zbraní a přináší pohled Petra Jana Vinše do ostrovní praxe, která se má stát vzorem pro celou euro-americkou realitu...


Jak odzbrojit občany - tak aby proti nim v případě "vzpoury" stály pouze po zuby ozbrojené sbory státní moci - toť jedno z hlavních témat těchto týdnů a dní. Vlády se stále víc a víc obávají hněvu svých totalitně ovládaných občanů. Islamistické masakry jsou zapomenuty, dokonce i ten poslední v americkém Orlandu již podléhá cenzuře: v policejních záznamech hovorů s vrahem jsou všechny zmínky o islamismu, respektive IS, začerňovány. Prezident Obama i Hillary Clintonová (která by ho měla podle plánu vládnoucího establishmentu vystřídat) hrají pouze jediné: Orlando = nutnost omezení držení zbraní občany. Dnes to sice Senát opět odmítl, ale všeho do času...

Totéž, ovšem pochopitelně v daleko drsnější podobě, probíhá právě v Evropské unii. Dokonce i "bruselská" Sobotkova vláda protestovala (pochopitelně neúspěšně) proti návrhu "směrnice", která nám má vyrazit zbraně z ruky. Ovšem také u nás byl zneužit vražedný incident z Uherského brodu jako argument pro "zpřísnění" držení zbraní.

Kupodivu, jak asi mnozí zaznamenali, "nejslavnější" vražda posledních dní, která má udržet Británii v EU, žádnou takovou polemiku na Ostrovech nevyvolala. Ždímají se z ní pouze politické argumenty proti "nenávisti" a za sbratření všech a všeho uvnitř bruselského kotle národů. Proč britští politici nevyužili zastřelení Jo Coxové současně i k útoku na dosud legálně ozbrojené občany? Z jednoduchého důvodu: žádní nejsou.

Informuje o tom zajímavě Petr Jan Vinš.

Petr Jan Vinš: Ani perořízek...

Pokud bychom chtěli vytvořit žebříček států podle restriktivnosti zbraňové legislativy, nacházela by se Velká Británie bezpochybyna pomyslném konci stupnice. Přísnost tamního zbraňového zákonodárství, které se zdaleka neomezuje jen na palné zbraně, je téměř příslovečná.

Mnohý Brit i zahraniční turista se již ocitl ve vážných problémech třeba jen kvůli malému kapesnímu nožíku nebo jinému předmětu, který příslušným orgánům přišel příliš „útočný“. O absurdní historky, například v souvislosti s nedávnými olympijskými hrami, které stále ještě obsahují i „zlé“ střelecké disciplíny, není rozhodně nouze. Nejprve se ale pojďme podívat na přehled historické i platné legislativy.

 

Odsouzen i za dudy

Jednotné zbraňové předpisy, na které se tento článek orientuje, platí v Anglii, Walesu a Skotsku. Odlišná a mírně liberálnější je právní úprava v Severním Irsku, na ostrově Man a na Normanských ostrovech (Jersey, Guernsey a čtyři další). Základem moderní zbraňové legislativy ve Velké Británii je tzv. Zbraňový zákon (Firearms Act) z roku 1968, který poprvé ujednotil různé dílčí do té doby platné zákony.

Tradice zbraňového zákonodárství jde ale zpět až k roku 1181 a k tzv. Zbraňovému nařízení, v němž Jindřich II. Plantagenet nařídil některým vrstvám populace povinné držení zbraní (a přísahu věrnosti králi). Tento právní dokument je nesmírně zajímavý především v tom, že se z právní tradice na něm založené odvozuje právo nosit zbraň v USA.

Tato stará práva byla znovu potvrzena parlamentem v roce 1689 (poté, co se je anglickým protestantům poslední katolický anglický král Jakub II. neúspěšně pokusil odejmout) a v této podobě se rozšířila i do tehdejších kolonií v Americe a Austrálii a vytvořila základ jejich zbraňové tradice a legislativy.

Omezování zbraní začalo od Skotska. Po jakobínských povstáních v letech 1715 a 1745 se tam nejprve radikálně omezila možnost vlastnit a nosit bojovou zbraň. V rámci represí byly zakázány nejen palné zbraně, meče a další zbraně sloužící k vedení války, ale třeba i tradiční skotský kroj, a odsouzen mohl být člověk (jako ve slavném případě Jamese Reida) i za užívání takového „nástroje k vedení války“, jako jsou skotské dudy.

 

Sebeobrana není důvod

Pro Angličany nastalo „utahování šroubů“ až v roce 1824, kdy si řada navrátilců z napoleonských válek přinesla domů palné zbraně a tyto začaly být vnímány jako nástroj narušování veřejného pořádku. V roce 1870 se objevila povinnost vlastnit zbraňovou licenci, pokud chtěl kdokoliv nosit zbraň mimo svůj pozemek.

Účel tohoto nařízení byl jediný – obohatit státní kasu. Licence se prodávaly na poště a stály na rok deset šilinků (v přepočtu asi tisíc dnešních korun).

V roce 1903 se zpřísnila pravidla prodeje krátkých palných zbraní (dnes trochu humorně zní formulace, v níž tento zákon zakazuje prodávat pistole opilcům) a další zpřísnění následovalo v letech 1920 a 1937.

V roce 1937 pak tehdejší britský ministr vnitra stanovil, že sebeobrana není legitimní důvod k držení palné zbraně, což je názor, který od té doby ve Velké Británii platí a na němž staví další moderní předpisy. V roce 1937 také prakticky skončila možnost legálně vlastnit plně automatickou zbraň.

Masakry jako záminka

Zbraňový zákon z roku 1968 dosud mírně chaotické a ad hoc přijímané zákony, upravující různé dílčí podskupiny palných zbraní, ujednotil a vytvořil základ dosud platné legislativy. Tento zákon prodělal do současného stavu devět zásadnějších změn, z nichž nejvýznamnější jsou ty z let 1988 a 1997.

V obou případech se k rychlému a drastickému zpřísnění využila pozvednutá vlna veřejného mínění v návaznosti na medializované masakry – v roce 1987 v Hungerfordu a v roce 1996 na škole v Dublane. Úprava zákona z roku 1997 prakticky zcela vyloučila privátní vlastnictví většiny ručních palných zbraní.

 

Zákaz krátkých zbraní

Současná platná zákonná úprava v Anglii, Skotsku a Walesu definuje „střelnou zbraň“ (firearm) jako jakoukoliv zbraň s hlavní, která je schopna způsobit smrtelné zranění. Posuzování „smrtelnosti“ v konkrétních kauzách je zcela v kompetenci soudu. Pro účely zákona se k střelným zbraním řadí i zakázané doplňky zbraní a jiné zakázané předměty – např. CS spreje.

Brokovnice (shotgun), pro které platí trochu volnější pravidla, jsou dlouhé střelné zbraně s hladkým vývrtem, délkou hlavně minimálně 24 palců (cca 61 cm), které nemají zásobník, nebo mají zásobník maximálně na dva náboje a nejsou revolverové.

Podle zákona z roku 1997 se vymezuje kategorie „malých palných zbraní“ (small firearms), což jsou všechny zbraně s hlavní kratší než 30 cm, nebo o celkové délce menší než 60 cm. Tyto zbraně jsou univerzálně zakázané.

 

Krása se povoluje

Zákazy se nevztahují na zbraně, které lze považovat za „starožitnost“ (antiquity), „zajímavost“ (curiosity) nebo „ozdobu“ (ornament). Zde se kromě historických zbraní jako takových jedná o zbraně unikátní (prototypy, jedinečné sběratelské kusy) a zbraně velmi nákladně zdobené.

Posouzení je vždy věcí znaleckého posudku a názoru příslušných policejních orgánů. Každopádně platí, že pokud vlastník zbraň jakkoliv použije, přichází tato o svůj privilegovaný status.

Zakázané zcela jsou zbraně plně automatické (včetně dvouhlavňových, které mohou vypálit jedním stiskem kohoutu z obou hlavní), všechny samonabíjecí nebo „pumpy“ s drážkovaným vývrtem hlavně mimo ráži .22 s okrajovým zápalem, již zmíněné „malé palné zbraně“, tj. všechny krátké zbraně (včetně malorážek), revolverová zbraň s hladkým vývrtem mimo ráži 9 mm s okrajovým zápalem, jakákoliv zbraň vypouštějící plyn, aerosol nebo podobnou látku, tasery a řada dalších (vesměs vojenských) zbraní.

K držení těch nemnoha dovolených střelných zbraní je zapotřebí buď povolení k držení střelné zbraně (firearm certificate), nebo povolení k držení brokovnice (shotgun certificate). Získání takového povolení vyžaduje například svědectví dvou osob, které žadatele znají déle než dva roky a zaručí se za něj, doložení „dobrého důvodu“ a příslušné úřady musí být přesvědčeny, že nedojde ze strany žadatele k narušení veřejného bezpečí a pokoje. Že je úspěšné vyřízení takové žádosti zcela nenárokové a úřady mohou žádost odmítnout v podstatě kdykoliv, není snad nutné zdůrazňovat.

Čtyři roky za šroubovák?

Incidenty s nožíky, šroubováky a jinými předměty denní potřeby, které se kvůli své absurditě občas dostanou i do českého zpravodajství, má na svědomí jiný zákon. Je jím Zákon o omezení útočných zbraní (Restriction of Offensive Weapons Act) z roku 1959 a další legislativa, která se na něj postupně nabalila.

Podle tohoto zákona je trestným činem nosit s sebou bez dobrého důvodu na veřejnosti nůž, který není zavírací a nemá čepel kratší než tři palce (7,62 cm). Stejný režim, tj. nutnost doložení „dobrého důvodu“, může být aplikován na jakýkoliv další předmět, který podle názoru úřadů či soudu může sloužit k útoku na člověka (a který nemůže, že?).

Pokud budete tedy na veřejnosti přistiženi se šroubovákem, řetězem od kola nebo třeba nohou od židle, musíte policistům nebo posléze u soudu prokázat, že jste k tomu měli dobrý důvod a nikoho jste nechtěli zranit. Důkazní břemeno je na vás, presumpce neviny v tomhle případě neplatí. A opět – sebeobrana dobrý důvod není.

Trest za tento čin je až čtyři roky vězení nebo pokuta do výše 5 000 liber. Za trestný čin v oblasti střelných zbraní si pachatel odnese až deset let vězení a (nebo) pokutu v neomezené výši.

 

Olympiáda na výjimku

Olympijské hry v Londýně v roce 2012 ukázaly několik dalších paradoxů, nad nimiž musíme jen kroutit hlavami. Že se vůbec mohly v jejím rámci konat střelecké soutěže, bylo umožněno zvláštní výjimkou ministra vnitra. Bez této výjimky by byla olympiáda bez střílení.

Méně štěstí měla ale samotná britská střelecká reprezentace. Zmíněná výjimka se totiž vztahovala pouze na dobu konání olympiády samotné, nikoliv na přípravu na ni. Takže britští střelci mohli trénovat pouze v Severním Irsku, na ostrově Man nebo na Normanských ostrovech, kde je legislativa volnější.

Prakticky to řešili tréninky v zahraničí (Švýcarsko), nicméně museli zcela rezignovat na jakoukoliv státní finanční nebo jinou hmotnou podporu, protože úřady nemohou podporovat činnost, která je sice olympijským sportem, ale jinak je podle britského práva nelegální.

Střelnice, která byla pro olympijské disciplíny vystavěna v Londýně, stála 42 milionů liber a po skončení her byla... opět stržena.

Zdroj.

Vladislav Černík
21. 6. 2016
O'Brienův zákon:
Ještě se nic neuskutečnilo z pravých důvodů.
Meskimenův zákon:
Nikdy není dost času na to, aby se to udělalo dobře. Ale vždycky je dost času na to, aby se to udělalo znovu.
O plk. Šlachtovi se napsalo mnohé, no tedy, o jeho stravovacích preferencích zatím spíše málo.

21. 6. 2016
Konference se uskuteční přesně v den, kdy tamtéž NATO zasedá. Účastníci: Výbor pro mírové Polsko, Světová federace odborových svazů, Světová federace demokratické mládeže, Mezinárodní federace demokratických žen či Mezinárodní asociace demokratických právníků atd. atd.
Českou republiku zastupují Asociace Vojáci proti válce, České mírové hnutí, České mírové fórum a další.

Témata konference:

• odhalení nových plánů NATO ve východní Evropě a na Středním východě, stejně jako v jiných částech světa, spolu s odsouzením probíhajících imperialistických intervencí a agresí;

• výměna názorů a zkušeností z boje proti NATO v jednotlivých členských státech a vyjádření protestu proti dalšímu rozšiřování NATO a sjednocení sil pro jeho rozpuštění na globální úrovni;

• požadavek na zrušení vojenských základen NATO a všech dalších cizích vojenských základen na světě;

• deklarace solidarity s národy bojujícími za svá práva o využití svého bohatství, a to bez cizího vojenského nebo politického vměšování.

Protestní shromáždění je pak plánováno na sobotu 9. července ve 12:00 v centru Varšavy.

V Praze se k zasedání NATO plánují dvě akce:

1. Dne 25. 6. 2016 - symbolicky za 5 minut 12, tedy přesně v 11.55 - se pořádá na Václavském náměstí u koně demonstrace „Ano míru! Ne válce!“ Akci organizují občanské iniciativy, aktivisté a KSČM.

2. Dne 8. 7. 2016 ve 14:00 – tedy přesně v čas zahájení mezinárodní konference ve Varšavě - se v Praze uskuteční setkání zástupců mírových organizací, občanských sdružení, jednotlivců a politických stran, které v současném chování NATO vidí vážné ohrožení světového míru. Například zástupci Asociace Vojáci proti válce, Českého mírového fóra, Českého mírového hnutí, Aliance národních sil, Českého svazu bojovníků za svobodu, zástupci Česká strany národně socialistické, KSČM a některých malých neparlamentních politických stran či hnutí.

Toto setkání naváže na konferenci „ANO MÍRU! NE NATO!“, která se konala 11. 6. 2016 v zasedací místnosti pražského Magistrátu. Jednalo se o součást kampaně Světové rady míru proti NATO. Prostory na Magistrátu zajistil pro konferenci zastupitel za KSČM. Komunistická strana totiž jako jediná politická parlamentní strana vystupuje proti NATO a vůbec aktivně v otázkách světového míru. Opakujme – JAKO JEDINÁ!!!!

V této souvislosti jistě není bez zajímavosti, že na účastníky konference byl puštěn plyn – a to do slova a do písmene! A zastupitelé za ODS se vyjádřili velmi agresivně k tomu, že se na Magistrátu mírová konference konala – považovali to dokonce za vlastizradu! Neboť jak pravili: „Bezpečnost naší země se odvíjí od členství v NATO a naše ekonomická prosperita vychází ze spolupráce se západoevropskými „demokraciemi“, jako jsou například USA, a kdo toto zpochybňuje, jedná proti zájmům České republiky.“

- vlk -
22. 6. 2016   Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Doufám, že dneska svoje účtování s pány Jandou, Mácou, Kremlin Watch a tím spiskem, který tak bombasticky, leč nepatřičně, označili slovem analýza, dokončím.

Ale nejprve musím začít omluvou všem čtenářům, kteří si přečetli včerejší pokračování. Byl jsem jedním z čtenářů, kteří mají server Palba.cz prozkoumán daleko důkladněji než já, že jsem se dopustil omylu, když jsem armádní hodnosti jednotlivých přispěvatelů na Palbě označil za jejich osobní hodnosti vojenské. Správně má být, podle autora mailu, který jsem včera dostal, že to vyjadřuje počet a kvalitu příspěvků, zveřejněných na Palbě. Tím to se p.t. publiku omlouvám. Nevěděl jsem to. Nicméně na věci to vůbec nic nemění. Palba.cz je specializovaný, vysoce sofistikovaný portál, co se týče vojenských tématik a pro mne naprosto důvěryhodný zdroj. A pokud byly mapy od kot-Ivanova dobré pro ně, jsou dostatečně věrohodné i pro vlka nebo kohokoli další. Zejména proto, že se v čase naprosto jasně dokázalo, že kot-Ivanov své mapy kreslil v maximálně možném souladu s okamžitou situací, zatímco Kyjev, prokazatelně a sériově, ve svých oficiálních situačních mapách lhal.

Tohle jsem pokládal za nutné sdělit veřejně, než začnu psát dál. Nejsem totiž ani bulvár a už vůbec ne nějaký podivný spolek, abych měl zapotřebí cokoli zamlčovat nebo překrucovat.

Ale pojďme k dnešnímu hlavnímu tématu, které je jednoznačně uvozeno zásadní otázkou – jsou Janda s Mácou opravdu tak duševně omezení, že vypracují cosi, co vydávají za analýzu, ani by si uvědomovali jak trapné dílko stvořili? Nebo jsou snad posedlí histrionským komplexem a chtějí být mocí mermo za veřejné blázny, hlavně, že se o nich píše? Jednoznačně odpovídám – ani jedno ani druhé!

To histrionství, zejména u Jandy, vyloučit nelze. Nicméně nemyslím si, že jde o hlavní motiv. Francouzi kdysi podobné problémy řešili s použitím úsloví Cherchez la femme. Nejsme ve Francii a já bych ohledně konání Jandy Máci na nějakou femme fatale vůbec nesázel. Tohle se hodí do klasických knih anebo do života slabingrů typu Nečas, ale nikoli k těmhle dvěma našim panáčkům!

Tohle má daleko prostší a jednodušší vysvětlení - mediální známost, kariéru a především hodně snadný a dobrý byznys.

Nyní odbočím – Kremlin Watch vydal v mezičase další hlubokomyslné dílko, plné nenávisti k alternativnímu zpravodajství. Tentokráte se nijak netýká Kosy. Ta se akce, kterou si vzal Janda do klábosnice, nijak neúčastnila. Nebudu tedy tenhle nový prudký výron Jandova duševna nijak komentovat. Ale s gustem si z něj vypůjčím jeden citát:

Ještě zajímavější je však fakt, že se Žantovský dopouští porušení článku 25.1 Kodexu Českého rozhlasu. Ve vysílání Českého rozhlasu zhruba dvě třetiny pořadu strávil při rozhovoru s Novotným představováním Asociace nezávislých médií, avšak posluchačům zamlčel, že se o tři týdny dříve (22.března 2015) stal jedním ze čtyř zakládajících členů této Asociace. Jeho osobní angažmá v této entitě, dokonce posluchači zamlčené, ho tak jednoznačně vylučuje z pozice nezávisle tázajícího se novináře. Tím zcela jednoznačně dochází ke střetu zájmů, jak ho definuje článek 25 Kodexu Českého rozhlasu.

Napsal Jakub Janda osobně. Musím před ním opět smeknout! Tentokráte před drzostí, s jakou právě on si dovolí vyčítat jiným střet zájmů! Když on a Máca se pasovali do role těch, kteří se cítí být oprávněni posuzovat stížnost na nekvalitu zpravodajství ČT o Ukrajině a navíc jménem tzv. Evropských hodnot!!!

Než popíši proč, dovolím si ještě jeden úkrok stranou – je známo, že Jakub Janda se v poslední době dotazoval mnoha alternativních medií, zejména webů a to razantní formou, aby mu DOLOŽILY, z jakých zdrojů jsou financovány! Na rovinu musím uvést, že Kosa tenhle, řekl bych – vlezlý dotaz, neobdržela. Možná omylem, ale třeba protože ji nepovažuje za dostatečně významnou, možná si přečetl moje opakované vyjádření, že Kosa žádné peníze od nikoho nepřijme a to i proto, že nemá žádný náklad. Nevím proč a je mi to, upřímně řečeno - egál.

Kdybych byl jako on a tím se vracím k dnešnímu tématu, byl bych se, při přípravě tohoto článku Jandy oficiálně mailem dotázal následujícím způsobem:

Sdělte mi laskavě kolikrát jste vy, Máca, Petr Kolář, Libor Rouček a další lidé přímo napojení do funkční struktury a správních orgánů Evropských hodnot a další osoby zapojené například na tzv. Poradního výbor Evropských hodnot, tedy nejméně následující pánové - Štefan Füle, Jan Bubeník, Šimon Pánek, Martin C. Putna, páter Halík, vystupovali v inkriminovaném období v České televizi k tématu Ukrajina a jaké jste za to obdrželi honoráře. Stačí mi celková suma.

Nejsem Jakub Janda a podobný dotaz bych si nikdy, a to ani Jandovi, poslat nedovolil. Hanba by mne fackovala. Připadal bych si jak šestákový fízl. Nicméně je nade vší pochybnost jasné, že lidé, kteří jsou jak v pracovním tak správním nebo přinejmenším zásadním vlivovém vztahu k tzv. Evropským hodnotám vystupovali a vystupují jako tzv. experti ve zpravodajských pořadech ČT věnovaných Ukrajině a tamní občanské válce velmi, či spíše - mimořádně často! Co že to čerstvě vyčítá Janda Petru Žantovskému? Připomenu vám to:

Jeho osobní angažmá v této entitě, dokonce posluchači zamlčené, ho tak jednoznačně vylučuje z pozice nezávisle tázajícího se novináře.

Takže jsem pro jistotu právě nyní ještě 2x projel tu tzv. Analýzu a hledal sebemenší informaci o tom, že Janda a další z Evropských hodnot jsou častými expertními hosty k Ukrajině v České televizi. Hledal jsem marně.

Proto si nyní musím dovolit konstatování – nikdo z tzv. Evropských hodnot a už vůbec ne Janda nebo Máca nemá sebemenší právo posuzovat JAKOUKOLI stížnost na úroveň zpravodajství v ČT! Protože oni jsou SOUČÁSTÍ toho nač si PP stěžuje a co redakci zpravodajství a vedení ČT vyčítá! A to dokonce i podle kritérii takového Jandy, které on uplatnil vůči jiným!

Já, když už se mi stane ten případ, že píši o tématu, které se nějak dotýká přímo mé osoby a mohu nebo jsem v konfliktu zájmů, automaticky na to upozorním čtenáře. A to nejčastěji větou ve smyslu.. dnes píši ve vlastním zájmu.. Aby prostě čtenář věděl předem a měl jasno, že už na samém začátku nemusím naplnit kritérium objektivity a mohu být předpojatý. Kosířský čtenář si, podle mne, takovou informaci rozhodně zaslouží.

Janda tuhle zábranu zábranu nemá! Jeho pozice je taková, že on a řada dalších, kteří mají s tzv. Evropskými hodnotami co do činění jsou ve zpravodajských a politických pořadech ČT častými hosty, berou za to honoráře /nic proti tomu a rozhodně jim to nezávidím/, ale to je pro něj klidně kompatibilní s pozicí soudce nad stížností někoho druhého právě na zpravodajství v ČT a jeho „kvalitu“, kterou oni spoluvytváří!!!! Janda a další jsou nedílnou součástí PP popsaného problému, nikoli snad nějak jeho řešením! Zkrátka, abych to napsal maximálně triviálně, aby tomu Máca s Jandou porozuměli – je to asi tak jako kdyby oni šli k soudu s nějakou spornou věcí se svým sousedem a zjistili, že ten soused je přísedícím soudu, který ten spor rozhodne! A věděli, že ten soused má finanční příjem jednak z toho příkoří, co činí Jandovi a navíc i ze svého spolupůsobení v tom soudním tribunálu!!!

Takže když dovolíte, já v tom starém, údajně vše vysvětlujícím francouzském přísloví nebudu hledat za vším ženu, ale dovolím si nahradit slovo la femme jiným – d’argent!

To je to oč tu běží, dle mého přesvědčení!!!

Když to úplně zjednoduším – napadá mne následující slogan: inkaso si rozvracet nedáme! To tak , aby se nějakej PP otíral o Českou televizi a systém „zpravodajství“ které Jandovi a podobným sype!

Ale ani tohle není ještě finální vysvětlení.

Dostáváme se k mé pokloně vůči Jandovi poslední. Míněné úplně vážně. Ať chci nebo nechci musím toho hošíka obdivovat a konstatovat suché – kdo umí, umí!

Zároveň při té příležitosti vysvětlím, proč, že Janda s Mácou jsou ochotni se na veřejnosti opakovaně svými výtvory zesměšňovat a blamovat.

Mají to tihle skvěle vymyšleno! Jen co je pravda. Každý z nás ví, jak tvrdě se dneska vydělává, ve stále stoupající konkurenci a tlaku okolí, na chleba. Že člověk neví dne ani hodiny, kdy vypadne z kola ven. Například kvůli nahodilé, ale nepříznivé souhře okolností. Takhle jsou na tom všichni v komerční sféře a velká část pracujících ve veřejných/státních službách.

Zde opět odbočím - předpokládám, že máte ještě v živé paměti seriál Brouka Pytlíka o propletenci českých nevládních a neziskových organizací. A tu mapu oněch 2000 páchačů dobra, co mají prsty skoro všude v tomto sektoru. Vím, že řadě z té mapy křivdím, napsáním následujících řádek, neb konají záslužnou a potřebnou práci pro nás všechny, ale neumím je, bohužel, rozlišit od těch, co do tohohle sektoru najeli a neváhám si říci, že si ho přisvojili, protože zjistili, že svět nevládek a neziskovek

-  poskytuje titul a postavení už na základě sebeprohlášení, že něčím jsem a něco dělám a něco ideálního obhajuji a chráním, pokud najdu co nejúdernější název pro svou organizaci, který nějak významně zní a pokud najdu pro ni vlivné přímluvce

-  v takovém případě si nemusím dělat hlavu s finančním zajištěním, protože přes vlivné kontakty se k penězům, zejména veřejným, lhostejno zda z českých nebo zahraničních zdrojů, vždycky dostanu

-  mám-li ty peníze jednou, mám je samozřejmě i vždy příště. Jsme totiž na seznamu uznaných a potřebných. Když už je nám, je jen na mně jak s nimi naložím. Jsem nestátní objekt, žádná státní kontrola, kromě finančního úřadu a sociálky na mne nemůže a ty kontrolují jen to, jestli řádně odvádím daně a sociální odvody, což si samozřejmě ohlídám, ale nikoli , to , na co ty peníze vynakládám – nikomu nic není do toho, za co a proč utrácím. Do výročky nebo zprávy o činnosti už to vždycky nějak pěkně namáznu. Taď jde o kvalitu slohového cvičení a dostatečně dlouhý a přesvědčivý výkaz činnosti.

-  mám li pokryté a vyřešené finance, musím dbát zejména o náležité PR své, pro svět nyní už naprosto nepostradatelné, činnosti, k čemuž nejlépe slouží centrální sdělovací prostředky, kam je potřeba proniknout v roli absolutního experta na nějakou speciální oblast

-  jestliže jsem ve sdělovacích prostředcích, nabaluji další zajímavé kontakty z politiky a byznysu, ale zejména z té politiky. Což otevírá dveře ke všelijakým dalším grantům a fondům, ale stejně důležité je to, že to posiluje moji osobní pozici a společenský kredit, mezi těmi, kdo formují a řídí tenhle svět, takže

-  důsledkem toho získávám další a další peníze, stávám se ještě větším a větším expertem, jsem stále více zván do sdělovacích prostředků, prostě stoupám na společenském i finančním žebříčku, protože jsem se vlastně stal institucí typu sněhové koule, na kterou se všechno nabaluje stále více a více – zejména vliv a peníze, aniž bych byl vystaven nějaké existenční konkurenci, hospodářským cyklům nebo nějakým jiným omezením. Svá pravidla si totiž stanovuji sám. Získáváte navíc také politickou moc, aniž by vám bylo zapotřebí jakkoli soutěžit o přízen voličů a opakovaně si ji museli nechat ve volbách znovu potvrzovat

-  navíc ještě získáváte a neustále posilujete oprávněný dojem, že zachraňujete svět před nějakou obrovskou hrůzou a jste něco jako nový spasitel.

A tohle dávno pochopila nejen část z těch 2 000 na tom pavouku neziskovek a nevládek, ale i Jakub Janda! Zkrátka jemu velmi rychle docvaklo, jak to chodí a co je poptáváno, těmi co drží v ruce opravdové kormidlo

Kdysi žádal o zaměstnání Ladislava Jakla , když dělal Klausovi prezidentského tajemníka. Tehdy chtěl pracovat pro snad nejtvrdšího odpůrce Evropské unie, aby, když neuspěl, okamžitě udělal totální názorový kotrmelec.

Řekl bych, že mu tehdy, při Jaklově odmítnutí došlo to, co jsem právě popsal, takže začal být činný ve spolku s názvem Evropské hodnoty.

Ne, Janda a Máca a podobní nejsou žádná ořezávátka! Oni našli svůj Klondike! Našli sektor, kde když budou propagovat co je právě v kurzu, budou šikanovat a okřikovat ty s jinými názory a budou v tom důslední, bez ohledu na to, co budou muset propagovat a jak osobně směšní při tom vlastně budou pro obyčejné lidi, tak zkrátka mají vystaráno! A jejich kariéra bude strmě stoupat, stanou se na slovo vzatými experty, budou disponovat vlivem na mediální scénu, která bude citovat každé jejich, třeba sebevíce nesmyslnější, vyjádření! Jen musí, bez zaváhání a věrně držet linii!

Vy všichni, kteří čtete tyto řádky máte nebo jste ještě nedávno měli svou práci, než jste šli do důchodu. Dostávali jste a dostáváte výdělek za to, co jste nabídli/ nabízíte jako užitečnou protihodnotu svému okolí. Pekli jste chleba, vyráběli stroje, pěstovali obilí, léčili lidi, učili děti, stavěli domy, dopravovali zboží, organizovali zájezdy, produkovali hudbu, atd. atd.atd. Zkrátka vytváříte směnitelné hodnoty, které umožňují ostatním žít, pokud možno plnohodnotně. Nic z toho Janda ke svému bytí nepotřebuje a nehodlá tím ztrácet čas. Je to nezajímavé, člověk se při tom zpotí a ještě nese existenční rizika. On si našel jinačí job! A o ten se rozhodně nenechá připravit! A ještě při tom zachraňuje Evropu a možná celý svět! No neberte to.

Uznejte, že pře Jakubem Jandou a jeho klony je potřeba opravdu hluboce smeknout.

Činím tak, zároven se také kaji, že jsem už dávno nepochopil jeho očividného genia a jako výraz úcty a osobní pokory si mu dovolím věnovat jednu písničku. Tuhle :

Leo K.
22.6.2016  Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Schweiz Magazin z 16. června 2016 přinesl ostře kritický výrok německého exkancléře Gerharda Schrödera, který se týkal skutečnosti, že německé jednotky převzaly velení válečných her NATO – Anakonda 2016 – odehrávajících se v severovýchodním Polsku, právě v době 75. výročí přepadení Sovětského svazu nacistickým Wehrmachtem. 


Podrobnosti lze najít zde: http://www.schweizmagazin.ch/nachrichten/ausland/27309–Kanzler-Berlin-hat-einen-schweren-Fehler-begangen.html

Pod článkem je diskuse s pouhými 5 příspěvky. Je zajímavé si přečíst jak se na tuto událost dívají německojazyční Švýcaři.

1. Historie je základem zahraniční politiky. Jenže k tomu (poznání) jsou němečtí politici příliš pitomí a příliš zkorumpovaní. Už od konce roku 1998.

2. Režim Merkelové není vůbec kompetentní přinášet dobrá diplomatická řešení. Nepřiměřeně se podporují rozkazy USA vedoucí k 3. světové válce, která bude zase stát mnoho lidských životů.

3. Němcům jednoduše chybí historické vědomí a respekt k ostatním národům. Ale můžeme si být jisti, že pokusí-li se ještě jednou napadnout Rusko, už pro příště žádné Německo nebude existovat. Rusové každopádně nasadí atomové zbraně k vymazání svého ercnepřítele z mapy. A nikdo tomu nebude moci zabránit. Kdo se nechce poučit, musí pocítit důsledky.

4. Jenom nejpitomější telata si volí svého řezníka sama.

5. Mé matce je 89 let a válku zažila. Zabili jsme 27 milionů Rusů. A současný režim dělá vše možné, aby prolomil ploty bránící nové válce. Znám válku z vyprávění matky a babičky. Co se to stalo s našimi politiky? Už ty dennodenní provokace vůči Rusku se špatně snášejí. Sankce, dokonce vůči Sýrii byly před nedávnem opět prodlouženy o 1 rok. Ropná pole kontrolovaná IS nejsou do sankcí zahrnuta, aby se zajistily dodávky do Turecka. Ale Assad nesmí svoji ropu prodávat. Také jeho národ nesmí své zboží prodávat a takoví lidé (míněno ty, co tomu brání) se nazývají společenstvím hodnot? Z rozmaru mocných zmrazují vklady v bankách, aby jim je již nikdy nevrátili, tak jako teď v Iránu. Takovou politikou pohrdám.

Jakkoliv je Schröderova reakce na účast německých jednotek políčkem, ale raději bych napsal fackou, vládnoucí koalici, tak ty drobné poznámky pod článkem, jsou pro mě podstatně validnější.

Vzpomínám totiž na dobu, kdy velkohubý Ronald Reagan rozvíjel teorii hvězdných válek a trumfoval úslovím:„Jsou důležitější věci než mír“.
Jsem také pamětníkem, i když ne na slovo vzatým, protože jsem se narodil 4 měsíce před začátkem války a první záblesky, útržky událostí si vzpomínám tak od svých čtyřech let. Neznal jsem nic jiného a tak mě život v Protektorátu připadal normální. Že jsme měli občas hlad, že jsme se myli růžovým nebo azurovým mýdlem, ve kterém byl jemný písek, že jsem měl vlastní čtvrtlitrovou konvičku, s kterou jsem si chodil pro svůj denní příděl mléka, že jsme neznali cukr, pravý čaj, pravou kávu o kakau ani nemluvě. Že jsem sbíral pod chodníkem špačky cigaret pro tátu. Také jsem se naučil rozeznávat houkání sirén – šestkrát poplach, jednou dlouze konec poplachu. Až jednou ten nálet přišel. To už mi bylo šest a už jsem podle protektorátních předpisů (od 5 let) chodil do školy. Bylo to ve čtvrti Na Slovanech a byli jsme se tam s tátou podívat. Trosky už byly ze silnice odklizeny, ale pořád tam pracovali –nevím kdo (vězni?), protože neexistovaly kryty a chodilo se do sklepů. A v těch sklepích mohli být za živa zasypáni – a také byli. A táta mě vysvětloval jak je v tom případě důležité klepat na něco kovového, třeba traverzu než dojde vzduch, protože jinak to venku není slyšet a lidé se udusí. Byli jsme se podívat také na seřaďovacím nádraží, protože se roznesla pověst, že je tam vagon rýže. Možná byl, ale bylo tam také kulometné hnízdo s vojákem a důstojníkem. Ten uměl česky a davu vysvětlil, že to není pro ně. Dav se nicméně přibližoval a kulomeťák vystřelil. Poprvé v životě jsem viděl jak vypadá noha ustřelená v kotníku. Táta mě táhl pryč, ale od pohledu na zranění mě neuchránil. Dnes už nevím jestli to bylo druhý nebo třetí den, táta s mámou skládali dříví a hláska nějak zaspala, protože se ještě houkalo a už se za protivně hvízdavého zvuku sypaly bomby. V sklepě to tentokrát pěkně páchlo, protože lidé si ze strachu ulevovali do hromady písku na hašení fosforových bomb. Najednou se otevřeli oplechované dveře, nakoukl „luftschutzák“ – „Je tu nějaká sestra od Červeného kříže?“ Pár žen zdvihlo ruce a za chvíli jim nosili do toho smradlavého sklepa raněné. Pamatuji si na jednoho, kterému chyběla půlka tváře. Druhý den po náletu jsme se nešli podívat na Škodovku, která byla de facto vyřízená, ale na „Kontík“, hotel Continetál, který byl jenom o ulici od nás. Nějakou náhodou se do něj trefila puma, prorazila všechny patra a nevybuchla. Všechny otvory do budovy byly zataraseny prkny, ale sklepním okénkem jsme viděli pumu, jak napnula červenou stropní látku až k zemi. Potom už nic nebylo. Za necelé tři týdny byl konec války a zavládl čilý ruch. Tisíce, možná desetitisíce lidí se vraceli z „Reichu“ a trochu udiveně, ale rozesmátě sáli vzduch svobody. Skončilo to! 6 let nesvobody.

Proč to píšu? Proč takové vzrušení? Ve čtvrtek 16. června pořádal think tank Evropské hodnoty v Praze debatu, kde řekl předseda Vojenského výboru NATO Petr Pavel, že s Ruskem je podle něj třeba jednat z pozice síly ale být zároveň připraveni na dialog. Síle však Rusko rozumí. Představa čínské i ruské strany o novém bezpečnostním systému je podle Pavla taková, že si „velcí kluci rozdělí teritorium, udělají si čáry na hřišti a vytvoří si jistou rovnováhu mezi sebou, která jim umožní své zóny vlivu kontrolovat a vzájemně si do nich nelézt“.

„To si myslím, že je představa, která může vyhovovat čtyřem, pěti zemím na světě, a tomu zbytku by to asi vyhovovalo méně,“ podotkl český generál ve službách NATO. Je podle něj proto celkem přirozené, že se Rusko a Čína budou bránit tomu, aby se k nim šířily evropské hodnoty. Zároveň řekl, že chybou je neschopnost západních států „férové sebereflexe“. Jako příklad uvedl intervenci západu v Libyi, která je označována za strategický úspěch. Podle Pavla z vojenského hlediska byla operace úspěšná, nebyl ale připraven další plán vývoje v Libyi, což vedlo k chaosu.

Mrazí mě, když si přečtu, že někdo chce s Ruskem jednat z pozice síly. Kdo si chce co rozdělovat je ale přece jenom poučné. Podívejme se na jmenovanou Libyi. Kaddáfí musí pryč, řekly si Hillary Clintonová s Angelou Merkelovou 14. dubna 2011 v Berlíně.

Jestli vám to připadá stejné jako heslo Assad musí pryč, tak jde jistě o podobnost čistě náhodnou a nezáměrnou. Západu hrozilo, že Kaddáfí upřednostní spolupráci v ropném průmyslu se zeměmi BRICS, zejména s Čínou a Indií. To také prohlásil naprosto otevřeně, jak se můžeme dočíst na webových stránkách katarské televize Al Džazíra. Tomu muselo být zabráněno. Jak jinak než silou. Ropa opět hrála prim. Ochrana lidských práv bývá vždy jen nutnou obezličkou velmocí pro pacifikaci poddajných mas.

Proč je současný západní svět tolik posedlý myšlenkou spravedlivé války, která má kořeny ve středověké teologii? V jednadvacátém století se pořád snažíme namlouvat si humanitární představu války, která je naprosto spravedlivá a na níž se podílíme, aniž bychom nesli jakoukoliv vinu! Zápach pokrytectví je silnější než zápach z desetitisíců mrtvol Lybijské války. Kolikrát se nám musí připomínat, že válka je peklo? Ten výraz pro nás už dnes nic neznamená. Zamyslete se nad tím. Je to něco bez smyslu a je to děsivé. A žádný výsledek není očistný.

Záběry mrtvého Kaddáfího jsou záběry triumfu pekla, které je také známo jako válka. Pro Libyjce ta válka znamenala, že ztratili kontrolu nad svou vlastní budoucností. Byla jim vnucena západní správa, složená z lidí, kteří opustili Kaddáfího vládu a z britských a amerických výzvědných elementů. Libyjský precedent je hrozbou nadějím na skutečné změny a nezávislost arabského světa – i jiných zemí. Libyjská tragedie brutálním způsobem dokázala, že zahraniční intervence nejen zaškrtí domácí národní svobodu a právo na sebeurčení – a životy také neochrání. Nebezpečná iluze Západu, že válka může být slušná a že může stát zato ji vést, je vytvářena falešnými vzpomínkami na druhou světovou válku. Jenže ta „dobrá“ druhá světová válka byla jen samolibým mýtem Západu, který přišel k hotovému. K tomu, co vybojovala Rudá armáda. Ve skutečnosti to byl nejvražednější konflikt v historii. Zničil nepředstavitelné množství civilních životů od Drážďan přes Osvětim až po Hirošimu.

Republikánská kauza ve Španělsku třicátých let byla bezpochyby legitimní a je tragédie, že zvítězil Franco. Jenže až do dnešního dne se vyhýbají nostalgikové za republikánské Španělsko zvěrstvům, páchaným ve jménu republiky na katolickém duchovenstvu. Republikáni zavraždili 4184 kněží, 2365 mužských příslušníků náboženských řádů, 13 biskupů a 283 jeptišek. Nějak se na tyto vraždy zapomíná. Pokud se nám to nelíbí, musíme přestat předstírat, že válka, jakkoliv „spravedlivá“, může být něčím jiným než brutálním chaosem

USA, které si osobují úlohu celosvětového četníka podle zákonů svého střihu, se nelze divit, protože obchodní zájmy korporací jsou, podle Obamy, zájmem lidu Ameriky. Kolik těch lidí je a kteří to jsou Obama neprozradil. Je evidentní, že blbost se nevyhýbá nikomu. Ale vyhrožovat a provokovat hrozbou války, to je podle mne Vávrův šálek kafe z Maryši. S hloupostí účinkujících se dlouho přede mnou rázně a dobře vypořádal Standa Hošek – a tak ho v následujícím odstavci cituji:

Jsem zhnusen především tím, že existují země, které pořád považují válku za legitimní součást prosazování svých zájmů v mezinárodním měřítku. Tento zvrácený způsob chování vrcholků predátorské civilizace, musí být v zájmu přežití lidstva jednou provždy totálně zničen. Už Albert Einstein navrhoval zrozené OSN, ať vybuduje celosvětové vojsko a všechna vojska národních států ať jsou zrušena. V politické filosofii moderní levice je podle mne naprosto nutné vytvořit globální vědomí, podle něhož je každá válka nejvyšším možným zločinem, selháním lidské přirozenosti a proto absolutně nepřípustná. Levice musí bez výjimek neuznávat ideje o obranné válce, natož ochraně vlastní bezpečnosti preventivní agresí. U každé války se dá zjistit, kdo byl jejím iniciátorem, kdo se dopustil prvního útoku. Pokud globální civilizace nevytvoří celosvětovou armádu, mělo by být svrchovanou povinností všech zemí, aby při vzniku válečného konfliktu kdekoliv ve světě se všechny státy vrhly na bojiště, okamžitě donutily obě strany k ukončení bojů, zatkli vedoucí představitele obou stran a vyšetřily důvod konfliktu. Jsem toho názoru, že viníci válečných akcí by měli být v každém případě popraveni. V tomto případě je dokonce trest smrti nezbytný, protože lidstvo se tím zbaví nejagresivnějších genů ve své populaci. Což by mělo trvat alespoň do doby, než lidstvo zvládne takové genetické manipulace, které zbaví jedince agresivního chování. Konec citátu.

K autorovi citátu: Stanislav A. Hošek vystudoval vysokou školu a stal sel báňským inženýrem s výborným startem ke kariéře. Ve věku třiatřiceti let se už stal náměstkem ředitele. Ale už v roce 1970 sám odešel z funkce, protože nesouhlasil s „ohrožováním zdraví, ba i životů horníků“. Dva roky pracoval jako železničář, protože ho nesměla jako havíře zaměstnat žádná šachta. V roce 1972 se mu povedlo nastoupit jako havíř na nově zakládaný důl, kde hledali každou ruku a sedmnáct let rubal uhlí. Proto je jeho citát přímočarý jak se na havíře sluší. Byť se najde celá řada lidí, pro které není jeho text dost „košer,“ mohu zodpovědně prohlásit, že všichni ti, co přežili válku ať v Protektorátu nebo v „totaleinsatzu v Reichu“ či dokonce v koncentráku, by s ním bouřlivě souhlasili. A musím upozornit, že to nebyly tisíce, desetitisíce či statisíce, ale miliony.

Petr Robejšek v tématu „Jak zacházíme s demokracií“ říká (volně citováno): „…politici zadlužují státy, což je udržování fikce dalšího možného konzumu za každou cenu na úkor současných a příštích generací. Ty příští generace do toho snad ani nepatří, protože jednoho dne a to dost blízkého dne musí dojít k nějaké formě „umazání“ dluhu.“ Robejšek předpokládá, že to bude spíše formou měnové reformy a věří, že to válečný konflikt nebude, protože se napětí vybije v řadě drobných atomizovaných konfliktů.

Jeho očekávání má reálný základ, který vystihl už Einstein, když na otázku jak se bude válčit ve 3. světové válce odpověděl: „Nevím. Ale vím, že ve 4. světové válce to bude klacky a kameny“.

Přesto je řada faktorů, které nelze zodpovědně vyloučit a které jsou závislé snad jenom na moci „neocons“ viz

…Washington si myslí, že dokáže vyhrát atomovou válku a připravuje první úder proti Rusku a možná i proti Číně, aby se do nebezpečí nedostala ani americká světová nadvláda. Plány pokročily, realizace je v běhu. Jak jsem již napsal dříve, USA změnily svoji strategickou doktrínu. Atomové zbraně již nejsou odvetnými zbraněmi, slouží k útočnému prvnímu úderu. V Polsku byly v blízkosti ruské hranice umístěné systémy protiraketové obrany, další základny se připravují. Ve finále bude Rusko obklíčeno americkými raketovými základnami.

Raketový deštník slouží na to, aby zachytil a zničil mezikontinentální rakety. Podle americké vojenské doktríny, USA provedou proti Rusku první úder. A to co zůstane Rusku na odvetné opatření má neutralizovat raketový deštník… 

Ne, nechci šířit paniku, ale všimněte si, že Paul Roberts nemluví nikde o Evropě. Respektive o Evropě jako straně konfliktu, ale o Evropě jako o místu konfliktu. Všechno, co předchází má podobné znaky. Zatímco v roce 2014 byl Washington iniciátorem zavedení západních sankcí proti Rusku, staly se USA pátým největším zahraničněobchodním partnerem Ruska mimo postsovětský prostor, kdežto EU stahují sankce natolik, že Sarkozy se před odletem na Petrohradské ekonomické fórum vyslovil pro zrušení sankcí, které Evropská unie vyhlásila proti Moskvě kvůli anexi ukrajinského Krymu. Rezoluci požadující zrušení sankcí nedávno přijala i horní komora francouzského parlamentu. Ostatně známou mezinárodní zkušeností je více než padesátileté trvání obdobných sankcí USA vůči Kubě.

Shrnutí. Jestliže sleduji politiku, stále je to, co nejvíce bolí, existence osob v zemi, která má imperátorské ambice které předpokládají, že válečný konflikt je přípustnou cestou a že se omezí na evropské, případně asijské válčiště a oni budou vydělávat jako za druhé světové války na smlouvě o pronájmu a o půjčce. Nemyslím si, že existuje něco, co je důležitější než mír.

Jan Urbach
22. 6. 2016   Vaše věc

Vojska protivzdušné a protiraketové obrany ruských vzdušných a kosmických sil úspěšně testovala antiraketu krátkého dosahu systému protiraketové obrany. Start se uskutečnil na polygonu Sary-Šagan v Kazachstánu, informovala tisková zpráva ministerstva obrany.

Státní agentura Sputnik uvádí, že cílem startu bylo potvrdit takticko-technické charakteristiky antiraket, které jsou součástí výzbroje. Velitel vojsk protivzdušné a protiraketové obrany generálporučík Viktor Gumennyj na polygonu prohlásil, že „antiraketa splnila v průběhu zkoušek úspěšně svůj úkol zasažením cíle ve stanovenou dobu".

Zkoušky se nepochybně uskutečnily v souvislosti s rozmisťováním základen tzv. protiraketové obrany USA ve východní Evropě. První komplex už byl uveden do provozu na bývalé vojenské letecké základně Deveselu na jihu Rumunska, druhý podobný objekt bude rozmístěn v obci Redzikowo v Polsku. Washington nevzal vážně obavy a výhrady Ruska k takovému kroku a je přesvědčeno, že systém má protiruské zaměření.

USA i NATO ostatně několikrát měnily důvody, proč k takovému kroku přistupují, což vyvolalo pochybnosti i u běžných lidí. V Moskvě mnohokrát hovořili o tom, že Rusko bude nuceno reagovat na rozmístění amerického systému protiraketové obrany. Prezident Vladimir Putin 27. května prohlásil, že USA mohou rozmístit v Rumunsku a Polsku v zařízeních úderné komplexy.

Přemysl Votava 22.6.2016  Vaše věc
 
Před 75 lety, 21. června 1941, Německo se svými satelity přepadlo tehdejší Sovětský svaz. Zákeřně a s nebývalou krutostí si hodlalo porobit - po Československu, Polsku a Jugoslávii - i další slovanské národy, které měly být v zájmu nového nacistického uspořádání Evropy vyhubeny či zotročeny.

Ani po 75 letech nelze zapomenout na milionové oběti tohoto válečného tažení proti národům SSSR, na tisíce vypálených měst a vesnic, na zcela rozvrácenou ekonomiku. Nelze také zapomenout na obrovské úsilí sovětského lidu zastavit toto německé tažení Evropou. Osud evropských národů ležel před 75 lety na hrdinství sovětských občanů.

Při snaze nových vykladačů dějin je třeba zdůrazňovat, že národy SSSR nesly největší tíhu této války. Jakékoliv dnešní pokusy o vytváření nového dějinného výkladu, nebo zcela záměrného přebarvování historie, jsou urážkou milionů nacistických obětí.

Tuto skutečnost nedávno v Terezíně připomenul i Milan Štěch, předseda Senátu PČR : „Národ, který se neustále pokouší nějak zkreslovat svoje dějiny v zájmu současných politických potřeb – ať domnělých, nebo skutečných -, takový národ neví, kde stojí a za čím si stojí.“

Za mlčení evropských politiků se kolem Ruska budují nové vojenské základny, do NATO se verbují další státy, Evropou projíždějí směrem na východ, obrněné kolony americké vojenské techniky... Místo dialogu se stupňují protiruské sankce, v médiích se vyrábí protiruská nenávist. V duchu nového výkladu dějin se pak kácí pomníky obětí i hrdinů této války, z obětí se dělají viníci, z viníků pak hrdinové. To vše může vést k návratu studené války, tedy k další eskalaci válečného napětí. Nelze zakrýt, že Evropa stojí opět na pokraji nové války.
Československo bylo první obětí německé rozpínavosti. Našim politikům sdělujeme, že jako Češi jsme nestavěli protiruské legie. Naopak českoslovenští zahraniční vojáci byli ti první, co se postavili po bok Rudé armády proti německým okupantům. Svůj hrob v Československu našlo 140 tisíc sovětských vojáků. Tisíce našich hrdinů padlo na společné cestě od Sokolova, přes Kyjev, Charkov, Bílou Cerkev, Duklu, až do Prahy. Nezapomínejme !

V mohutných prostorách Ruska našlo svůj hrob i několik milionů německých, italských, maďarských, či rumunských vojáků a dalších německých spojenců. Na to také nezapomínejme a varujme!

V úctě k padlým varujeme před novým tažením proti národům Ruské federace.

Nejdříve došlo k oznámení o červené čáře. V pátek 27. květnaq v Aténách přišlo prohlášení o hledáčku. V říjnu, měsíc před americkými prezidentskými volbami, bude prst na spoušti.
USA a spojenci z NATO jdou do války s Ruskem a urychlují nevyhnutelné – že Rusko udeří v sebeobraně. Právě předtím první a druhé prohlášení prezidenta Vladimira Putina varovalo. Až dojde na prst na spoušti, žádné prohlášení již nebude.

Na své tiskové konferenci v Aténách v pátek Putin varoval, že zřízení protiraketové základny Aegis v Rumunsku, která má být uvedena do provozu tento měsíc, a spěch udělat totéž v Polsku, jsou nepřátelské akty, hraničící s důvodem pro válku.

Aby to řekl dostatečně jasně, použil Putin ostrý výraz – быть под прицелом. Znamená to být v hledáčku či zaměřovači.

Reuters přeložila Putina takto: „Jestli včera v oněch oblastech Rumunska lidé prostě nevěděli, co to znamená být v hledáčku, pak dnes budeme nuceni provést jistá opatření, abychom zajistili svoji bezpečnost.“ Putin řekl na společné tiskové konferenci s řeckým premiérem Alexisem Tsiprasem v Aténách: „Stejně tak tomu bude i v případě Polska.“ Přečtěte si zprávu Reuters v plném znění.
Putin mluvil o rumunské základně v Develesu, 180 kilometrů jižně od Bukurešti, hlavního rumunského města; a Redzikowo, 460 km severně od Varšavy, polského hlavního města. Náčrt, uveřejněný BBC, cíleně vypadá tak, aby americké raketové základny (vpravo) vypadaly jako reakce na počáteční raketový útok provedený Ruskem (vlevo).

BBC také uvádí tvrzení NATO, že dosah a palebná síla rumunské a polské základny jsou příliš malé, aby mohly hrozit prvním úderem na Rusko.
Ve skutečnosti, jak Putin oznámil v pátek, jsou rumunské a polské baterie schopné vypálit první, a s dosahem 2.400 km, aby mohly zasáhnout ruské rakety před odpálením až na linii mezi raketovými řídícími středisky Pleseck a Ťjuratam.

Dosah systému Aegis, pracujícího v obou směrech, ze západu na východ a z východu na západ, vykreslila na mapě Federace amerických vědců (FAS) ve zprávě ze září 2011.

„Ve všech případech výše,“ uvádí vědci FAS Yousaf Butt a Theodore Postol, „by byla teoretická obranná schopnost (USA, NATO) degradována, pokud by přilétající (ruské) mezikontinentální rakety nesly protiopatření nebo klamné hlavice.“

To neznamenalo, že ruská strana by podceňovala americký záměr a schopnost zaútočit první úspěšně, nebo přeceňovala ruskou schopnost učinit totéž. Strategie musí být založena na obraně proti nejhoršímu případu, vysvětlili Butt a Postol. „Zatímco je pravda, že Rusové mohou neutralizovat protirakety SM-3 pomocí klamných cílů a dalších protiopatření, je rovněž pravdou, že jejich vojenští plánovači by neměli příliš na výběr a museli by brát v úvahu možnost, třebaže vzdálenou, „pesimistického“ scénáře, ve kterém by americké protiraketové systémy byly účinnější, než se očekává, nebo ruská protiopatření méně účinná. Jinými slovy, potenciální hrozba pro ruské síly jaderného odstrašení ze strany americké protiraketové obrany bude pravděpodobně posuzována podle schopnosti protiraket dosáhnout a zasáhnout ruské hlavice – bez posuzování, jestli při zásahu dojde k jejich zničení, nebo ne.

Dostupnost či dosah jsou klíčem.

Zpráva FAS doporučila, že nejlepším způsobem pro potvrzení tvrzení USA a NATO o omezeném účelu systému Aegis je omezit jeho dosah. Bez ústupků Rusům (a také Číňanům) ohledně jejich bezpečnostních obav, uzavírá zpráva, celý systém „hrozí, že vyvolá odstoupení Ruska od nové smlouvy START (smlouvy o snížení počtu jaderných zbraní) a navíc obnoví závody ve zbrojení – zatímco neposkytne žádnou věrohodnou obranu před možnými budoucími íránskými či severokorejskými raketami s jednoduchými protiopatřeními. Rusko a Čína by mohly navýšit svůj arzenál, ukončit budoucí rozhovory o snižování počtu zbraní se Spojenými státy a polevit ve své pomoci při celosvětovém bránění šíření zbraní. Takovýto výsledek by snížil americkou – a globální – bezpečnost a mohl by být v rozporu s vizí prezidenta Obamy světa bez jaderných zbraní.“

To bylo uveřejněno v září 2011. Od té doby místo omezování dosahu a vyjednávání recipročního ujištění ohledně útoků prvního úderu rozšiřovaly USA své námořní a pozemní útočné schopnosti blíže k ruským hranicím a zvýšily potenciální dosah a přesnost své palebné síly.

V záležitosti ruských varování před přiblížením amerických námořních raketových nosičů, jako USS Donald Cook, v Černém moři a Baltském moři si přečtěte toto z dubna 2014 a toto z dubna 2016. Ohledně Putinova varování týkajícího se červené čáry si přečtěte toto.

V pátek, kdy Putin použil ve svém varování výraz „hledáček“, byla zpráva Reuters přesným překladem přepisu Kremlu v ruštině.

V anglickém překladu Kremlu byl dopad hledáčkového varování mírně změkčen. Překlad zněl: „Pokud včera některé oblasti v Rumunsku nevěděly, co je to být cílem, dnes budeme muset podniknout akce k zajištění naší bezpečnosti.“

Pro vojáky a stratégy na obou stranách to není nic nového. Stejně jako Federace amerických vědců i ruské mozkové trusty, vládní představitelé a vojenští důstojníci přicházeli s takovýmito varovnými prohlášeními po mnoho let. Novou však je přesnost Putinova projevu a zkrácení časové pojistky na roznětce.
 

Přečtěte si Putinův výrok: 

 

„Jaký je dopad s bezpečností souvisejících záležitostí na ekonomickou spolupráci, konkrétně rozmístění americké protiraketové obrany v Rumunsku? Jaký je dopad? Dopad je negativní a nelze tomu být jinak. Protože před nějakou dobou Spojené státy jednostranně odstoupily od smlouvy o protiraketové obraně a začaly s tím, co se rovná podkopávání základů mezinárodní bezpečnosti. A nyní byl proveden další krok.

  Od počátku tisíciletí jsme neustále opakovali totéž, jako mantru: budeme na to muset nějak reagovat. Nikdo nás neposlouchá, nikdo není ochoten s námi mluvit, neslyšíme nic, než otřepané fráze, a tyto fráze se smrskávají hlavně na fakt, že to není namířeno proti Rusku a neohrožuje to bezpečnost Ruska.

Dovolte mi vám připomenout, že se mluvilo o zmenšení hrozby ze strany Íránu, vše to bylo o íránském jaderném programu. Kde je íránský jaderný program nyní? Již neexistuje. Samotné Spojené státy iniciovaly podepsání dohody s Íránem. Íránská jaderná hrozba neexistuje, zatímco americké protiraketové systémy jsou budovány a alokovány v Rumunsku.

Co to znamená? Jsou to odpaliště a radarové stanice. Dnes jsou rozmísťovány pozemní rakety Iskander s dosahem 500 kilometrů; za několik let budou rakety s dosahem 1000 kilometrů. Dokonce známe i přibližné datum, kdy budou tyto rakety rozmístěny. Jak by to pro nás nemohlo být hrozbou? Je to jasná hrozba pro naše jaderné síly.

Nicméně je zde něco dalšího, co je ještě horší: tyto kompaktní odpalovací systémy mohou být osazeny raketami s dosahem 2400 kilometrů, a nahrazení raket není problém, stačí jen vyměnit software, a nikdo si ničeho nevšimne, dokonce ani Rumuni. Není to snad pro nás hrozbou? Zcela určitě je.
To je důvodem, proč musíme nyní reagovat, a pokud včera některé oblasti v Rumunsku nevěděly, co je to být cílem, dnes budeme muset podniknout jisté kroky k zajištění své bezpečnosti. Dovolte mi to zopakovat, jsou to odvetná opatření, pouze reakce. Nebyli jsme to my, kdo takové kroky podnikl jako první.
Totéž bude učiněno ve vztahu k Polsku. Budeme čekat na jisté kroky podniknuté v Polsku. Neuděláme nic, dokud neuvidíme rakety na sousedním území. A máme potřebné zdroje. Viděli jste, celý svět viděl naše schopnosti v oblasti z moře a ze vzduchu odpalovaných raket středního doletu. Neporušujeme nic, ale pozemní rakety Iskander mají vynikající historii.

Zároveň s tím fakt, že jsou budována odpaliště, která mohou být osazena raketami středního doletu, je rozleptáním smlouvy o raketách středního a krátkého doletu ze strany našich amerických partnerů. Myslím, že jde o zjevnou záležitost, která si vyžaduje co nejpečlivější posouzení, a bezpochyby i zapojení stran účastnících se podrobných a důkladných rozhovorů o těchto záležitostech.“

Není tam téměř nic nejednoznačného. Jak řekl Putin ve svém projevu o červené čáře v březnu 2014, poté, co puč v Kyjevě vyvolal krymské referendum a připojení k Ruské federaci: „Vše má své meze. A s Ukrajinou naši západní partneři překročili čáru.“ Analýzu významu nové ruské válečné strategie si přečtěte zde.

O dva roky později Putin řekl, ale nikoliv z Kremlu, ale ze vchodu do Megaro Maximou, že Rumunsko překročilo červenou čáru a nyní je v hledáčku. Místo, odkud to Putin řekl, není bez významu. Bylo to oficiální sídlo řeckých premiérů od doby, kdy se řecká levice dostala v r. 1982 k moci. Bylo to rovněž sídlo správy dvou států, které okupovaly Řecko vojensky – Německa v letech 1941 až 1944 a USA do r. 1952.

Putin připomíná Rumunsku a Polsku, že jsou okupovanými státy a že pokud se spoléhají na raketové základny a článek 5 smlouvy NATO, tak ty nebudou spolehlivým štítem, když bude vát radioaktivní vítr nad jejich hlavními městy. Pro Rumunsko je příliš pozdě. Pro Polsko je ještě čas na vzájemné a reciproční bezpečnostní dohody, možná na těch principech doporučených Federací atomových vědců; možná, jak to Putin vyjádřil, „co nejpečlivější posouzení, a bezpochyby i zapojení stran účastnících se podrobných a důkladných rozhovorů o těchto záležitostech“.

Vyjádřeno tímto způsobem, z hlavního města země rozdrcené dnes okupací silami Evropské unie, to znamená výzvu Polákům, aby se zachránili dříve, než Polsku dojde čas, opětovně. Původní dohoda ohledně raketové základny Redzikowo byla podepsána v r. 2010 Radoslavem Sikorskim (níže vlevo) a Hillary Clintonová (vpravo). Sikorski byl v té době polským ministrem zahraničí. Dnes, zbaven všech oficiálních postů, je ve Varšavě trestně stíhán, žije v exilu v USA a závisí na příjmech své ženy pocházejících z amerických vládních operací. Clinton je trestně stíhána ve Washingtonu a kandiduje na prezidentku ve volbách, které mají být 8. listopadu.

Trvalo dva roky válečných eskalací mezi Washingtonem a Moskvou, než přišlo hledáčkové varování. Kolik zbývá mezi tímto okamžikem a prstem na spoušti? 

 

Kam bude prst namířen a jak bude stisknuta?

Pravděpodobnou dobou, podle ruských hodnocení, je říjen. Historie „říjnových překvapení“ zoufalých amerických prezidentských kandidátů snažících se strhnout na poslední chvíli vítězství na svoji stranu je dobře známá. Poslední vojenskou operací přímo spojenou s prezidentskými volbami byl nepodařený pokus prezidenta Jimmy Cartera zachránit rukojmí z amerického velvyslanectví v Teheránu v dubnu 1980 a následná manipulace s jednáními s íránskou vládou o jejich propuštění. Poslední americkou válkou mající napravit výsledek prezidentských voleb byla válka v Albánii prezidenta Dustina Hoffmana (níže vpravo) ve filmu Vrtěti psem.

V říjnu bude slabý odcházející prezident Barack Obama postrkován slabou neúspěšnou kandidátkou Demokratické strany Hillary Clintonová k záchraně jejích nadějí a poštvání vzdorovitých amerických voličů proti republikánskému kandidátovi Donaldu Trumpovi. Rusové věří, že letošní říjnové překvapení bude násilné. Jako cíl v hledáčku se letos Albánie nekvalifikuje. Clintonová si nemůže dovolit další dobrodružství v Libyi.

Victoria Nulandová (níže vlevo), Samantha Powerová (uprostřed) a Michele Flournoyová (vpravo) – ženy kolem Clintonové, které přijdou o povýšení a moc, pokud Clintonová prohraje a vyhraje Trump – se o to již pokusily (a neuspěly) na Ukrajině, v Sýrii, Iráku a Turecku. Rumunsko je téměř kandidátem.

Ale mohou, a učiní tak, pomoct Rusové Trumpovi v jeho protiúderu – Reaganova typu, říjnovém překvapení teheránského typu?

Genadij Nečajev (níže vlevo), přední vojenský analytik Verzia i vzgljad v Moskvě, říká, že cílovou prioritou v ruské strategie je nadále „klíčová vojenská infrastruktura: letecké základny, raketová odpaliště, přístavy a námořní základny, sklady a místa, kde jsou rozmístěny pozemní síly. To se týká především zemí „starého NATO“, kde bylo vše zřízeno již po desítky let. Za těchto cílů by bylo nejvíce poškozeno Německo a Británie, následované Francií a Tureckem; jakož i jihem Itálie a severním pobřežím Evropy“.

Existují ruské vojenské úvahy o novém prstu na spoušti, a brzy? „Nemyslím, že je to možné,“ odpovídá Nečajev. „Za celou existenci Varšavské smlouvy lze takové incidenty spočítat na prstech jedné ruky. Tehdy byla intenzita vzdušných operací na hranicích několikrát vyšší, než nyní. Je zde možnost náhodného střetu ve vzduchu kvůli chybám pilotů nebo nezodpovědných nízkých přeletů. To se stalo dříve. A nelze to vyloučit opět.“

Jevgenij Krutikov (nahoře vpravo), rovněž přední vojenský analytik v Moskvě, a bývalý důstojník sloužící na Balkáně, říká: „Jakýkoliv stát NATO, který se zaváže destabilizovat obecnou situaci, se může ocitnout v zaměřovači. Vojenské poměry si to vyžadují. Pokud někdo, jako Rumunsko, umístí na své území protiraketový systém, automaticky to znamená, že se stává cílem a může být napaden raketami středního doletu, jako Iskander, balistickými raketami nebo něčím horším. Vypíchnout někoho jako jistý cíl je obtížné. Jakýkoliv stát NATO, který změní rovnováhu, bude automaticky cílem v hledáčku. Lidé musí pochopit, že utrpí, když se něco stane. Takže nemohu říct, že byl vybrán někdo konkrétně. Všichni jsou v zaměřovači.“

V Krutikovově hodnocení jsou vojenské cíle v Pobaltí nyní „méně relevantní. To, co se tam děje, je na úrovni etnické paniky. Nemají žádné vnější síly (NATO) a je tam jen hrstka tanků, které jsou pouhou karikaturou. V arktické zóně je problém, ale je to velmi velká oblast a musí být rozdělena do bojišť. Obzvláštně nebezpečnou je nyní situace kolem Barentsova moře, protože právě tam docházelo ke střetům mezi Ruskem a NATO a byly tam opakovaně pořádány manévry, primárně Spojenými státy. Před pouhým měsícem byly ukončeny poslední. Zúčastnilo se jich nejen NATO, ale i Finové a Švédové, kteří nejsou členy NATO. Arktida nemůže být největší problémovou oblastí, protože žádná země NATO nemá flotilu ledoborců, což je dosti podivné.“

„V Japonském moři, ano, tam dochází k rychlému navyšování ruských ozbrojených sil na Kurilských ostrovech, které, bez účinné podpůrné infrastruktury, dříve neexistovaly. A spolu s tím dochází ke zvyšování zájmu ze strany Američanů. Podle mého názoru již došlo nejméně ke dvěma americkým pokusům proniknout tam průzkumným letadlem, takže přirozeně došlo k protiakci ze strany Ruska.“

V následujících týdnech, podle Krutikova, nebudou místa s prstem na spoušti tam, kde jsou největší strategické zájmy, ale kde je manévrovací prostor mezi ruskými silami a jejich nepřáteli nejmenší. A tím je Baltské moře a Černé moře. V nejširším místě, ve směru východ-západ, je Baltské moře široké 193 km; Černé moře 1175 km. Mezi rumunským přístavem Konstanca a ruským námořním štábem v Sevastopolu činí vzdálenost 392 km.

Krutikov: „Balt je velmi malý. Do oblasti Kaliningradu a z ní musí ruská letadla létat ze severozápadních a přilehlých oblastí, kde je velmi velký počet vojenských polních letišť a kde lety ve směru Kaliningrad musí dodržovat jistý řád. Je zde extrémně nervózní reakce pobaltských států, které nemají vlastní letadla. Takže se tam střídají na hlídkování jiní, jako Dánové, a nyní Portugalci. Když ruské letadlo letí ve správném prostoru, musí ho nebozí Portugalci sledovat. To je problém, protože lidé jsou nervózní. Když je situace takto napjatá, může se něco stát. Je to ta nejnebezpečnější situace, jen proto, že není prostor k úniku. Je tam příliš málo místa.“

„Málo prostoru je také v Černém moři. Asi před deseti dny začaly síly NATO manévry v Černém moři, v severozápadní části oblasti kolem Oděsy. Náhle je tam koncentrace velmi velkého počtu cizích lodí – rumunských, bulharských, tureckých, amerických. A nedej bůh ten zatracený Donald Cook. Je tam také velmi málo prostoru. Černé moře je louže, možná o trochu větší, než baltská louže, ale i tak tam není dost místa na otočku. Proto taková hysterie, jako tam, může způsobit problémy.“

Poznámka k Benckendwarfovu syndromu: hodnocení schopností nepřátel je na ruské rozvědce. Hodnocení záměrů nepřítele je náchylné na Benckendwarfův syndrom. Zamlžení schopností chybným vyhodnocením záměrům je benckendwarfismus – pokřivení způsobené ruskými tvůrci politiky, kteří si myslí, že rozumí Britům, Němcům, Turkům a Američanům lépe, než jejich kolegové, protože umí jazyk, líbí se jim kultura, nebo mají peníze, aktiva nebo děti v jejich ochraně.

Tento syndrom je pojmenován po hraběti Aleksanderu Benckendorffovi (níže vlevo), anglofilnímu ruskému velvyslanci v Londýně v letech 1903 až 1917. On řídil pro-britskou linii v ruské strategii – cara a několik ministrů zahraničí – v letech a během událostí vedoucích k první světové válce v r. 1914. Stejně tak trpasličím, avšak ve prospěch Němců, byl baron Roman Rosen (vpravo).

V anglo-americké tvorbě politiky se tento syndrom nazývá podomorodštění. Sám Putin trpěl tímto syndromem; vyléčili ho z něj jeho nepřátelé, nikoliv jeho přátelé. Ohledně více podrobností o Benckednwarfismu si přečtěte dílo Dominica Lievena, Toward the Flame, Empire, War and the End of Tsarist Russia (K požáru, impériu, válce a konci carského Ruska), vydané vloni.

The red line crossed, in the cross-hairs, at trigger point — waiting for an october surprise vyšel 30. května 2016 na johnhelmer.net. Překlad v ceně 1132 Kč Zvědavec.

22.6. 2016   První zprávy
Geologové ve Spojených státech předpokládají, že v příštích dnech otřese Amerikou zemětřesení o síle 9,3 stupňů Richterovy škály.
Amerika bude v nejbližších dnech čelit zemětřesení o síle 9,3 na pevnině během deseti otřesů. Taková síla podzemních otřesů může způsobit ničivou tsunami na západním pobřeží Spojených států, domnívají se odborníci, uvedl britský deník Express.
V Kalifornii, podél San Andreaského zlomu v posledních deseti dnech došlo k otřesům mírné síly - v průměru jeden denně. K poslednímu došlo tři míle od údolí Yucca, uvedla americká geologická instituce US Geological Survey. Jednalo se o poměrně slabé otřesy o síle 3,6 stupně a výzkumníci je zaznamenali v hloubce 1,2 km.

Tyto malé otřesy (celkem asi dvě stě), byly cítit od Santa Barbary až po hranici s Mexikem. Všechny podzemní otřesy se odehrály ve stejné oblasti, takže vědci očekávají, že dojde k drtivému pokračování v otřesech s více než devíti stupni.

Jako píše Express, záchranné služby se připravují na boj s nejsilnějším zemětřesením v zóně Cascadia (oblast Země, kde se tektonické desky posouvají pod sebe). Očekává se, že z této katastrofické zóny se živelná pohroma bude pohybovat na sever podél západního pobřeží Ameriky.

Američtí vědci již v únoru tohoto roku znekldněně zvýšili pravděpodobnost katastrofy v San Andreaském zlomu o sto procent: Geologové: San Andreas povede k Armagedonu USA

Nedávné nejsilnější zemětřesení v Borrego Springs, San Diegu se odehrálo minulý pátek. Jeho velikost byla 5,2 stupně a záchranné operace trvaly čtyři dny.

Časté otřesy v rozmezí od tří stupňů Richterovy stupnice zvýšily obavy z blízké budoucnosti amerického kontinentu. Podle vědců, píše Express, kalifornský zlom a oblast Cascadie již dloho ohrožují Ameriku velkou katastrofou.

Vědci z US Geological Survey zveřejnili výsledky své analýzy, postavené na počítačovém modelování. Závěry vědců ukazují, že zlom San Andreas v Kalifornii je schopen vyprodukovat otřes o síle 8,3 stupně. Výsledky výzkumu Američany velmi nervóznil: v roce 1906 bylo San Francisco téměř srovnáno se zemí zemětřesením o síle „jen“ 7,9 stupňů.

Počítačový model vědců umožnil identifikovat oblasti kaskád, které způsobují největší znepokojení. Hlavní riziková oblast se rozkládá na 60 mil podél pobřeží
Tichého oceánu ze severní Kalifornie k ostrovu Vancouver.

Portland, Seattle a Vancouver jsou v dosahu mocné tsunami, která by mohla zničit infrastrukturu a vzít životy milionům lidí. Podle Expressu má US Geological Survey všechny důvody očekávat zemětřesení o síle 9,3, což bude mít za následek drtivou vlnu.

Aby vysvětlili rozsah očekávaných katastrof, vědci uvádějí jako příklad zemětřesení, které postihlo Japonsko v roce 2011. Zabilo tisíce lidí, velký počet měst a budov byly zničeny a zaplaveny, došlo k 11 jaderným selháním (největší nehoda postihla elektrárnu Fukušima).
Jiří Kouda, První zprávy

Ivan David (rozhovor)
22. 6. 2016
Každý režim udržují privilegovaní slouhové závislí na trvání zajetého pořádku, který garantuje jejich postavení.
Že ČR posílá »protichemické jednotky«, »polní nemocnice« a »rekonstrukční týmy«, to nás nezbavuje podílu viny na vraždění a boření prováděné také jménem České republiky.
ČR je členskou zemí jiného NATO, než do kterého vstupovala.
Dokud je Rusko schopno sebeobrany, není jeho bohatství dostupné jinak než za peníze. Konkurenti ho však nechtějí kupovat, ale prodávat. Rusko nemůže útokem na jiné země nic získat.

V sobotu 25. června budete jedním z řečníků na mírové demonstraci nazvané Ano míru! Ne válce!, která se koná v Praze na Václavském náměstí. Už přemýšlíte, co chcete lidem, kteří na tuto akci přijdou, říci?
V hrubých rysech ano. Musím být stručný, budu mluvit v krátkých větách. Do takového projevu se vejdou tři až čtyři myšlenky. Pokud je vyberu správně, dozvědí se o nich nejen přímí účastníci akce. Šíření videozáznamů je snadné a internet v této zemi je a zůstane dostupný.

Totiž i pouhými veřejnými úvahami svých představitelů o potřebě cenzury ztrácí tento režim tvář. S tváří ztratí i zbytek podpory. Cenzura je projev strachu mocných, kteří si šíření pravdy nemohou dovolit. Každý režim udržují privilegovaní slouhové závislí na trvání zajetého pořádku, který garantuje jejich postavení. Proto se režim sám změnit nedovede. Jak to asi dopadne?

Jak to dopadne s tímto režimem? Já doufám, že se jednou historicky zcela znemožní. Pokrok zkrátka nezastavíš… A nebojíte se o mír v Evropě a ve světě?

Mír ve světě a ani v Evropě nevládne. Absence světové války není mír ve světě. Statistiky ukazují, že válečných konfliktů ve světě přibývá. Přibývá i konfliktů, které zatím nejsou válečné.

Ptát se, zdali vám vyhovuje členství ČR v NATO, je asi zbytečné. Přesto – kdysi jste v barvách ČSSD působil ve vládě. A sociální demokraté, zřejmě minimálně vrcholoví představitelé, nehodlají na členství ČR v NATO nic měnit. Jaká je názorová situace uvnitř soc. dem., co se týče členství naší země v NATO?
Byl jsem členem vlády v době, kdy jsme »byli vstoupeni« do NATO. Bylo nám to oznámeno, přihlášku poslala některá z předchozích vlád. Před tím nám prorežimní novináři stále opakovali, že jsme neudělali dost pro to, abychom si jako Česká republika zasloužili tu čest býti členy NATO. A najednou to šlo. V krátké době byla bombardována Jugoslávie a »osvobozeno« Kosovo, aby tam USA mohly postavit obrovskou vojenskou základnu. Od těch dob státy sdružené v NATO vojensky napadly a zdevastovaly několik dalších zemí, jak každý ví.

Je namístě otázka, zda si zasloužíme tu hanbu, která pro Českou republiku z podílu na takových akcích vyplývá. I když nejsme osobně spoluviníky, měli bychom se od těchto zločinů distancovat. Že ČR posílá »protichemické jednotky«, »polní nemocnice« a »rekonstrukční týmy«, to nás nezbavuje podílu viny na vraždění a boření prováděné také jménem ČR.

Miloš Zeman byl v polovině devadesátých let proti členství v NATO. Většina tehdejších funkcionářů byla pro. Toto stanovisko se proto projevilo v programu strany. Je potřeba si uvědomit, že ČR je členskou zemí jiného NATO, než do kterého vstupovala. Totéž platí i o Evropské unii. I já jsem vstupoval v roce 1993 do jiné ČSSD, než ze které jsem letos vystoupil. I dnes najdete mezi členy ČSSD široké spektrum názorů. Vedení žádné strany si příliš velkou názorovou různost nemůže dovolit.

Jaká je alternativa namísto členství v NATO? Taková je totiž logická otázka každého, který je ochoten dumat nad tím, že NATO je agresivním paktem, nikoli obranným, a že tedy není radno v něm býti.
NATO je i obraným paktem. Brání příležitost zejména USA terorizovat jiné země. Brání se před mírovým rozvojem některých zemí, které jsou bohaté a vlivné. Brání jejich nezávislosti na Spojených státech amerických. Aktivní obrana je také agresivní jednání, i když reaguje na napadení nebo provokaci. »Preventivní obrana« může být opodstatněná. Jestliže zemi, která údajně představuje hrozbu, chybí motiv, pak je tvrzení o »preventivní obraně« pokrytectvím, lží, která má zakrýt záměr loupit a vraždit.

Alternativou členství je nečlenství. Že to nejde? Proč? Protože »oni« by to nepřipustili? Politická reprezentace se bojí o své postavení. Je možné, že by CIA zorganizovala »Majdan«? Ano, je to víc než pravděpodobné.

A co říkáte protiřečením představitelů NATO Stoltenberga, Vershbowa, generála Pavla? Pan Pavel opakovaně tvrdí, že aktivity NATO nejsou namířeny proti Rusku, přitom NATO vzniklo v roce 1949 právě proti tehdejšímu Sovětskému svazu. A generál Pavel jasně řekl, zrovna minulý týden, že Rusko je reálná hrozba…

Generál Pavel je křivý jako turecká šavle. Nevěřím v hypotetickou možnost, že je hloupý a uvěřil propagandě, kterou šíří. Přikláním se k hypotéze, že lže. Rusko je reálnou hrozbou, ale až od okamžiku, kdy by bylo samo napadeno. Rusko je možným terčem útoku, protože jde o velmi bohatou zemi, a to zejména surovinami. Na tom se od napoleonských válek nic nezměnilo. Dokud je Rusko schopno sebeobrany, není jeho bohatství dostupné jinak než za peníze. Konkurenti ho však nechtějí kupovat, ale prodávat. Rusko nemůže útokem na jiné země nic získat.

Obsazení strategicky významného Krymu, staletí náležejícího k Rusku, bylo aktem obrany, navíc se souhlasem naprosté většiny obyvatel. Ano, Sovětský svaz určoval politiku v zemích, které po druhé světové válce ovládl. USA činily a činí totéž v západní Evropě. Co je »dočasný pobyt sovětských vojsk« proti sedmdesátileté americké okupaci poraženého a vazalského Německa? I ta bude dočasná stejně jako základny USA po celé Evropě, včetně těch nově budovaných u ruských hranic.

Znáte situaci v jiných evropských zemích? Jaké jsou v nich nálady občanů ve vztahu k NATO? Je opravdu Pobaltí tak »napružené« proti Rusku, jak nám to český mediální mainstream sděluje?

Například podle loňského průzkumu amerického think tanku Pew více než polovina Němců, Italů a Francouzů odmítá použití vojenských sil a podporu NATO v »hypotetickém« konfliktu s Ruskem. Ze zemí, v nichž proběhl průzkum, byla většina dotázaných pro podporu NATO v konfliktu s Ruskem jen v USA, Kanadě, Spojeném království a Polsku. V posledních deseti letech klesl podíl občanů v západní Evropě s kladným postojem k Rusku. To je výsledek výzkumu účinnosti propagandy, protože dostatek objektivních informací o Rusku občané nemají nikde, ani v Rusku.

Původní obyvatelstvo pobaltských zemí ve své většině chová k Rusku nenávist. Obecně se ovšem neví, že vyvražďování Židů nezačali v době druhé světové války Němci, ale Lotyši. O čem vypovídá nenávist?

Jak hodnotíte silnou rusofobii, která se rozjela v posledních měsících u nás a v Evropě vůbec, a v posledních týdnech a dnech, jak se mi zdá, vyloženě graduje ve vysokých otáčkách?

Fóbie je duševní porucha a je definována jako »neodůvodněný strach ze specifického předmětu«. Jakou osobní zkušenost s Rusy asi mají rusofobové? Propaganda není neúčinná. Její používání znamená, že na mínění obyvatelstva záleží. Tato vlna propagandy je přípravou na válku proti Rusku.

Ovšem to je děsivé, je-li tomu tak… Ačkoli čeští občané vidí mezi největšími hrozbami současnosti především IS či terorismus, přesto se stále mediálně podsouvá Rusko – mimochodem v průzkumu STEM tento důvod zaujímá až sedmé místo hrozeb. Možná to ukazuje, že směřování činitelů NATO se míjí s názory občanů, což by bylo nadějné. Jak to vidíte vy?

Podporu větší části veřejnosti nelze získat pro jakýkoliv cíl. Protektorátní režim v křeči hrůzy z porážky hitlerovského Německa nechal nalepit v tramvajích plakátky s obrázkem Hradčan a červeným pařátem nad nimi a s nápisem »Zachvátí-li tě, zahyneš!«. Lidé tam prý připisovali: »My se nebojíme, my tam nebydlíme.«

Současní držitelé moci nám zatím neukazují obrázky těžce mentálně retardovaných obyvatel Ruska s otázkou »Je to tvůj bratr?«, jak to dělal protektorátní režim v posledním tažení. Většina našich občanů má v tomto režimu jiné starosti a jiné obavy.

Co říkáte činnosti onoho analytického centra, které vzniká na Ministerstvu vnitra ČR na odhalování proruské propagandy… Nepřeháníme? Nebojíte se vy osobně něco říci, aby vás někdo neonálepkoval?
Proti veřejnému nálepkování jsem stále ještě imunní, i když jsem byl členem vlády v minulém století. O vymýcení »nesprávných názorů« zatím usiluje jen skupina zoufalců v »Neovlivní« a v »Evropské hodnoty«. Je smutné, že Radiožurnál prezentuje jejich výplody jako práci Masarykovy univerzity. Takové ponížení si pracovníci brněnské univerzity nezaslouží bez ohledu na jejich profláknutého děkana.

Současný režim se chce nadále prezentovat jako demokratický, a jak to míní skloubit s cenzurou, to nevím. Myslím, že to nezvládne. Objektivně však provádí proruskou propagandu svojí americkou protiruskou propagandou. Lidé nemají rádi, když se jim něco vnucuje. Propaganda tak může uspět u úsudkově závislých sociálně izolovaných jedinců mdlého ducha. A to se jí daří.

Vidíte u nás silné mírové hnutí? Jsou organizace jako Ne základnám, Vojáci proti válce… ale co dále? Zdá se mi, že Světová rada míru bývala více aktivní.

Mírové hnutí určitě posílí válečná propaganda. Jen aby nebylo pozdě…

Jsou schopny evropské mírové síly uskutečnit větší protest proti NATO kolem summitu tohoto paktu ve Varšavě 8. až 9. července?

Těžko to bude protest, o kterém bychom se z médií hlavního proudu něco dozvěděli. Co by se asi muselo stát?

Rozhovor pro Haló noviny vedla Monika Hoření

22.6. 2016
Vtipný JAN PETRÁNEK – Krameriova cena 2016 za celoživotní přínos

Redakce NR gratuluje k novinářskému ocenění !





Asociace nezávislých médií (ANM) udělila šesti českým novinářům Krameriovu cenu za nezávislou žurnalistiku. „Chceme odměňovat novináře, kteří nepodléhají korupčním či cenzorským tlakům a kteří vykazují kus odvahy,“ říká v rozhovoru pro Sputnik Stanislav Novotný, předseda ANM.

Ve Slovenském domě se uskutečnil I. ročník Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku. Co vás vedlo k založení ceny?

Obavy o svobodu slova. Ta je ohrožena nejrůznějšími tlaky z evropské i české politické scény a jen málo novinářů těmto tlakům odolává. Vadí nám novinářská konformita, která do určité míry začíná připomínat dobu před rokem 89.

A protože nechceme spadnout zpět a poslouchat a číst tisíckrát opisovaná klišé a lži, tak hodláme vyznamenávat osobnosti, jež zůstávají sami sebou. Novináře, kteří nezapomněli, že jejich hlavním posláním je hledat informace ověřené a také informace, jež nemusí být všem pohodlné, a že je důležité předat je veřejnosti, aby si v tomto složitém světě mohli čtenáři, diváci a posluchači vytvářet názor na základě pestré nabídky.

Chceme odměňovat novináře, kteří ctí mediální pluralitu a neupírají nikomu právo na svobodu slova a projevu. Chceme odměňovat novináře, kteří nepodléhají korupčním či cenzorským tlakům a kteří vykazují kus odvahy. Té je dnes třeba.

Proč cena akcentuje právě nezávislou žurnalistiku? Té je v České republice málo?

Málo. Řada lidí se bojí, že je svobodný projev či názorová pozice připraví o práci, nebo že budou dokonce skandalizováni. Do žurnalistiky se plíživě vkradla spousta impotentní opatrnosti, popř. halasné ideologičnosti. A právě solitéry, jež vzdorují, je třeba povzbudit. Jde tedy spíše o nezávislost na stádovitosti.

Všichni jsme samozřejmě všelijak závislí, ale musíme znát rozumné limity. Dnes musíme podpořit vnitřně svobodné lidi, kteří se ve své práci chovají poctivě a opravdově. V sázce je naše země, kultura i civilizace.

Oceněni byli známí novináři — Jan Petránek či Jan Schneider. Podle jakého klíče jste vybírali tyto osobnosti?

Dle kritérií popsaných výše. Na těch lidech nás zajímá profesionalita, odvaha i určitá potřebná vzdorovitost. Ale také objevnost a erudice. Novináři, kteří nás chtějí např. informovat o geopolitice a pouze opisují od několika „povolených“ zahraničních agentur, nás nezajímají.
Krameriovou cenu 2016 převzalo 6 významných novinářů, redaktorů a publicistů:
JAN PETRÁNEK – cena za celoživotní přínos
JAN SCHNEIDER – zvláštní cena za publicistiku
TEREZA SPENCEROVÁ (Literární noviny) – periodický tisk
ONDŘEJ NEFF (Neviditelný pes) – internetová žurnalistika
ROBERT MIKOLÁŠ (Český rozhlas) – rozhlasová žurnalistika
TOMÁŠ HAUPTVOGEL (TV Prima) – televizní žurnalistika
Asociace nezávislých médií je relativně mladé sdružení. Proč vznikla? Jaký je váš cíl?

Jde nám o svobodu mediálního prostoru, zvláště internetu. Chceme pomáhat chránit svobodu projevu členů a sympatizantů ANM. Chceme usilovat o reálné naplňování role veřejnoprávních médií. Zajímáme se o možnosti etablování komunitních médií.

Chcete být protiváhou Syndikátu novinářů?

Určitě ne. Dnes nevidíme, že by se nezávislé a alternativní žurnalistiky někdo výrazně zastával, a tak se o to pokoušíme v ANM. Je to asi tak: když budete usilovat o prosazení se na některém zahraničním trhu, tak Vás může napadnout, že půjdete na příslušnou hospodářskou komoru. Ale ono se často vůbec nic nestane, neb se tam hrstka podniků a lidí stará především sama o sebe. A tak je to i s médii. Jak se říká: co si neuděláte sami…

Sergei Guneev
22.6. 2016   Sputník
Ruský prezident Vladimir Putin a izraelský premiér Benjamin Netanjahu projednali po telefonu klíčové aspekty palestinsko-izraelského urovnání, informovala kremelská tisková služba.
DWN: turecké vojenské letectvo by se mělo učit profesionalitě u Ruska a Izraele„Byly projednány otázky dalšího rozvoje vzájemně výhodné rusko-izraelské spolupráce s ohledem na závěry státní návštěvy Benjamina Netanjahua v Rusku 7. června," praví se v zprávě na kremelském webu.

Netanjahu vykonal na začátku června třetí v pořadí od loňského podzimu státní návštěvu Moskvy. 7. června měl schůzku s Putinem.

Netanjahu prohlásil, že mechanismus koordinace mezi izraelskými a ruskými vojáky v Sýrii prokázal svoji účinnost, a že je třeba věnovat se jeho dalšímu posílení.

Izraelský premiér označil upevnění vztahů s Ruskem za faktor národní bezpečnosti, který, podle jeho názoru, již zbavil židovský stát zbytečných konfrontací na severních hranicích.