Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Přestoupí Fiala do ČSSD, nebo Zaorálek do ODS?

0
0


Lubomír Man
26. 7. 2016                            
Určitě to neudělá ani jeden, ale mohli by to klidně udělat, a jelo by to v obou těchto stranách dál tak, jak to v nich jelo až doposud.  Protože ti dva páni se absolutně ve všem shodnou. Kde jsou ty časy, kdy si zástupci právě těchto dvou stran jeli po krku jak šelmy, ale dnes se k sobě tulí jak dvě hrdličky. A cvrlikají oba totéž. 

Že jedinou naší možností jsou EU a NATO, obrana proti přívalu migrantů je možná jedině v rámci těchto dvou organizací, a Klaus mladší ať se stará o školství, když je kantor, a nevykřikuje nesmysly o tom, že bychom EU měli dát co nejspěšněji sbohem, a bránit  migrujícím zástupům bychom se měli sami na našich hranicích. Jinak to prý neubráníme a s kostely a vepřovým se můžeme rozloučit.

Nesmysl! Západ nás ochrání, tam patříme, jen on je výspa blaženosti, zdroj dobra, útočiště nás slabých a archa spravedlnosti.

Poslouchal jsem včera  tohle svorné duo, uváděné redaktorem Takáčem na ČT, a ptal jsem se, jak k tomuhle náhle se zjevivšímu názorovému souzvuku někdejších nesmiřitelných vlastně došlo? To ODS odložila to své stranou a případně i do haraburdí a tak se k ČSSD přiblížila, anebo je tomu naopak?

Co si myslíte vy?

A ještě jedna otázka: Který ze dvou stranických přestupů, v titulku uvedených, by byl přirozenější?


EU bylo doporučeno, aby přijala opatření proti "ruské propagandě"

0
0

26. 7. 2016    zdroj
Evropské unii bylo doporučeno vytvoření povinného registru lobbistických organizací, aby se mohlo čelilo "ruské propagandě". "EU a členské státy musí šířit objektivní informace v ruštině a adresovat je publiku, které zahrnuje ruskojazyčné menšiny, žijící v Evropské unii, i diváky na celém světě"… Příslušná doporučení jsou obsažena ve zprávě analytického centra Martens Centre se sídlem v Bruselu.


Zpráva "Medvěd v rouše beránčím", kterou centrum zveřejnilo, je věnována ruskou vládou financovaným organizacím, které šíří vliv na Evropany.

Mezi těmito organizaceni jsou uvedena média - agentura Sputnik, televizní kanál Russia Today a televizní a mezinárodní projekt Rossijskoj gazety Russia Beyond the Headlines. Ve zprávě jsou také zmíněny "alternativní zpravodajské internetové stránky, jejichž příslušnost není specifikována", Rusko-Insider, Baltnews a další.

Zvlášť jsou připomenuta "mozková centra", jako je například diskusní klub "Valdaj", Ruský výbor pro mezinárodní záležitosti, Ruský ústav strategických studií.

Ostatní části jsou věnovány organizacím v EU, které působí v zájmu Ruska, neoficiálním ruským "mozkovým centrům" a "organizacím na monitorování v zahraničí", zvláštní pozornost je pak věnována pobaltským státům.

Jako doporučení v této oblasti je uvedena nutnost "vrátit vlastní program" v členských státech Evropské unie, zejména postavit proti "kremelským mýtům" o "škodlivosti a selhání" projektu EU podporu hodnot, založených na lidských právech, svobodách a svrchovanosti práva.

Podle autorů zprávy by se také měla podporovat demokratická občanská společnost za účelem posílení sociální soudržnosti a zapojení občanů do politického života.

"Média a organizace občanské společnosti v EU (stejně jako v Rusku, v největším možném rozsahu) by měla šířit fakta o ruské dezinformační činnosti", je uvedeno ve zprávě.

Evropská unie a její členové mají také zvýšit požadavky na transparentnost nevládních organizací a lobbistů, musí být zaveden povinný rejstřík lobbistů, je zdůrazněno ve studii.

Policie a zvláštní služby mají podle autorů dokumentu zlepšit svou práci a prohloubit vzájemnou spolupráci "v boji proti nezákonné činnosti Ruskem kontrolovaných nevládních organizací." Hlavní pozornost by měla být věnována kontrole finančních toků. Proti těm organizacím, které zjevně ohrožují národní bezpečnost, musí být přijaty právní kroky, je řečeno ve zprávě.

"EU a členské státy musí šířit objektivní informace v ruštině a adresovat je publiku, které zahrnuje ruskojazyčné menšiny, žijící v Evropské unii, i diváky na celém světě", je poznamenáno ve studii.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Legenda (ruského) armádního letectva

0
0

Michail Chodarenok
26. 7. 2016 Eurasia24



Patnáctého července 1982, během afghánské kampaně (1979–1989), začala 2. etapa tzv. Pandžšírské operace. Významnou roli sehráli v tomto vojenském konfliktu piloti armádního letectva. Dnes jsou piloti vrtulníků důležitou součástí operace vedené v Sýrii proti ozbrojencům. Připomeňme si, jak ruský generál během války v Afghánistánu předvedl přímo zázračné ovládání vrtulníku Mi-8.



Druhá etapa Pandžšírské operace byla jako součást afghánské války zahájena 15. července 1982. Cílem operace v provincii Kápísá bylo rozdrcení nepřítele v Pandžšírské soutěsce, a to s podporou letectva a dělostřelectva. Zvláštní úlohu měli v nastávajících bojích sehrát armádní piloti, kterým velel Vitalij Pavlov.


Pandžšírskou soutěskou probíhalo během afghánské války zásobování povstalců v severních a centrálních provinciích země zbraněmi a municí. Právě touto soutěskou vedly nejdůležitější cesty karavan z Pákistánu do afghánských provincií Badachšán, Baghlán, Kápísá nebo Parván.

Pro zajištění operace bylo do oblasti přesunuto 20 sovětských a afghánských praporů s celkem více než 10 tisíci muži. Operaci velel náčelník štábu sovětské 40. armády generálmajor Norat Ter-Grigorjanc.

Základní charakteristiky operace: celková operační hloubka – 200až 250 km, šířka operačního pásma letectva a dělostřelectva – 60 až 80 km, délka hlavní etapy operace – 20 dní.

Specifickou charakteristikou operace bylo výrazné nasazení taktických vzdušných výsadků do celé hloubky operace v celkovém počtu více než 4,5 tisíce vojáků. Hornatý a členitý terén umožňoval povstalcům vybudovat rozsáhlou síť obranných postavení s překrývajícími se palebnými sektory. Protivník měl k dispozici značné množství protiletadlových zbraní, což omezovalo použití letectva, zejména pak vrtulníků palebné podpory.

V této strategicky významné soutěsce na severovýchodě Afghánistánu (procházející územím provincií Kápísá a Parván) neomezeně vládly ozbrojené skupiny vedené tehdy již slavným Ahmadem Šáhem Masúdem. Tomuto afghánskému polnímu veliteli, přezdívanému „Lev z Pandžšíru“, bylo tehdy pouze 29 let. Uskupení povstalců v Pandžšíru představovalo přes 30 povstaleckých skupin s více než 5 tisíci muži.

Pandžšírské operace

První Pandžšírská operace, které se společně se svazky a jednotkami 40.armády zúčastnila i vládní afghánská vojska, proběhla v období do 17.května do 10.června 1982. Za cenu velkých ztrát se tehdy sovětským vojskům podařilo obsadit hlavní opěrné body protivníka.

Je přitom pravdou, že udržet tato postavení nebyly jednotky 40. armády dlouhodobě schopny. Kvůli nezbytnosti početní převahy sovětských vojsk během operace došlo ke stažení jednotek odjinud a byla tak obnažena ochrana a obrana důležitých administrativních a politických středisek Afghánistánu. Po skončení operace byla proto sovětská vojska z Panadžšírské soutěsky stažena. Opuštěné pozice byly okamžitě znovu obsazeny útvary ozbrojené afghánské opozice.

K provedení druhé Pandžšírské operace bylo vytvořeno dostatečně silné uskupení vojenského letectva. Představovalo ho víc než 100 vrtulníků a kolem 50 letadel.

Část z nich byla převelena z mateřských základen na území Sovětského svazu. Velením celého uskupení byl pověřen Vitalij Pavlov, tehdy plukovník a velitel 50. samostatného smíšeného leteckého pluku se základnou v Kábulu. Plukovník Pavlov byl v té době již legendární osobností, dobře známou nejen v ruské armádě, ale i v řadách nepřátel.

Za úspěšné splnění úkolů v první Pandžšírské operaci byl navržen na udělení titulu Hrdina Sovětského svazu a Ahmad Masúd ho zařadil mezi své osobní nepřátele.

Dobře chráněná pevnost

Pandžšírskou soutěsku přeměnil Masúd na pevnost ozbrojené opozice na severovýchodě země, a to pevnost s velmi důmyslným obranným systémem.

Aby zabránili průniku sovětských jednotek do hloubky soutěsky, vybudovali povstalci svoji obranu na vrcholcích okolních strategických svahů. Obsadili tak více než sto opěrných bodů, pečlivě vybudovaných tak, aby odolávaly úderům letectva a dělostřelectva. Intervaly mezi jednotlivými údery využívali povstalci k palbě z ručních zbraní a minometů. Podařilo se jim zorganizovat i jednotnou protivzdušnou obranu, řízenou vysílačkami z jednoho místa. V nitru soutěsky měli připravené sklady se zbraněmi, municí a léky, byly tam i ošetřovny, věznice a střediska odpočinku.

Průsmykem uzavírajícím soutěsku na severovýchodě proudily z Pákistánu zbraně rozvážené potom po celém Afghánistánu. Povstalci měli i dobře organizovanou rozvědku – počínaje pozorovateli z řad místních obyvatel a konče významnými odpovědnými osobami z ústředního výboru vládnoucí strany, z ministerstva obrany i z vlády. Proto ani vyjádření Ahmada Šáha, že „bez jeho vědomí nevstoupí na jím kontrolované území ani noha“, nebylo daleko od pravdy.

Vitalij Pavlov prozkoumal všechny údaje získané sovětskou rozvědkou a podařilo se mu zjistit, kde má nepřátelská obrana svoje nejzranitelnější místo. Bylo jím malé letiště Evim (Šachran), umístěné v kotlině za průsmykem u pákistánských hranic.

Lety v extrémních podmínkách


Právě sem byly s pomocí vrtulníků tajně převáženy z Pákistánu zbraně pro Masúdovu povstaleckou armádu. Obtížnost Pavlovova úkolu spočívala v tom, že před útokem na letiště a jeho zničením bylo nutno překonat průsmyk ležící ve výši kolem 5 tisíc metrů nad mořem.

Vrtulníky Mi-8 s výsadkem by se – sice s obtížemi, ale přece jen – mohly přes průsmyk dostat. Pro bojové vrtulníky Mi-24, používané v podobných případech jako krycí doprovod dopravních a výsadkových Mi-8, by to však už bylo nad jejich síly. Pavlov se proto rozhodl použít stíhací bombardéry, provést letecké údery na zjištěné cíle na cestě k letišti a na letišti samotném a pod krytím těchto úderů zorganizovat přelet vrtulníků přes průsmyk a provedení výsadku.

Velitel letectva 40. armády generál Vladimir Škanakin s plánem souhlasil a brzy ráno 16. července vyrazila skupina 46 dopravně-výsadkových vrtulníků Mi-8 vedená osmadvacetiletým majorem Anatolijem Surcukovem na Evim. Činnost letectva řídil z paluby letounu An-26RTR (letoun radioelektronického průzkumu) plukovník Pavlov.

Posádky vrtulníků Mi-8 to neměly lehké. Uskutečňovaly dlouhý přelet přes řadu horských hřbetů ve velké výšce a v řídkém vzduchu, v neprůstřelných vestách, které tenkrát vážily kolem 16 kg, ve vrtulníku letícím na hranici svých možností, zatíženém navíc výsadkem, a v podmínkách neustálého rizika, že budou napadeny palbou ze země. To všechno stálo posádky vrtulníků spoustu fyzických i morálních sil.

V souladu s plánem operace bylo nutno během krátké doby provést výsadek více než 2 tisíc mužů. Každá posádka vrtulníku tak musela během dne provést 3 až 4 zhruba dvouhodinové lety v extrémních podmínkách. Všichni piloti to vydrželi.

Vzdušný eskalátor

Úspěchu v boji bylo dosaženo kvalitní fyzickou a morálně-psychologickou přípravou, kterou letci v té době procházeli. Každý vzlet se pro posádky stával ještě složitější tím, že v oblasti výsadku – v horském terénu tvořeném kamennou kotlinou o průměru cca 1 km – se ve vzduchu v několika „vrstvách“ pohybovaly desítky bitevních letounů, doprovodných stíhačů plnících úkoly krytí i vrtulníků výsadkové skupiny. To vše pak v prostoru plném prachu od výbuchů bomb, raket a střel z leteckých kanonů, díky kterým se viditelnost snižovala na minimum.

Jen díky Pavlovem pečlivě připravenému plánu a díky přesnému plnění jeho jednotlivých bodů se podařilo posádkám vyhnout se vzájemným srážkám ve vzduchu.

Přiblížení k letišti bylo možné jen z jednoho směru, a to ze soutěsky. Odlet byl ovšem možný pouze stejným směrem – k soutěsce. A tak vrtulníky výsadku připomínaly dopravní pás nebo eskalátor v metru – pohybovaly se proti sobě jakoby v kruhu s tím, že ve vrcholu průsmyku letěly přímo proti sobě.

Jak se ukázalo vzápětí, právě v tomto nejužším místě celé trasy, kterému se nedalo vyhnout, bylo umístěno protiletadlové postavení povstalců, ze kterého byly vrtulníky ostřelovány. Naštěstí pro sovětské piloty a výsadkáře zůstal po náletu šturmoviků naživu jen jeden člen protiletadlovců. Byl potom zajat a stal se cenným zdrojem informací.

Během operace byl poprvé využit originální způsob odminování letiště navržený Pavlovem – šlo o použití objemově detonujících (tj. vakuových nebo také termobarických) bomb ODAB-500, shazovaných z bitevních letadel. Tento způsob umožnil rychle a efektivně odminovat velkou část plochy letiště prošpikovanou protipěchotními minami. Bez odminování by výsadek nešlo uskutečnit.

Ďáblův převozník

Výsadek a ovládnutí letiště Evim (Šachran) připravili nepřítele o přísun záloh, výzbroje a výstroje a výrazně tak přispěly k úspěchu celé operace. V následujícím období letecká skupina vedená Vitalijem Pavlovem úspěšně splnila všechny bojové úkoly, výrazně se podílela na získání kontroly nad strategicky významnou oblastí, což vytvořilo předpoklady pro úspěšný průběh afghánské kampaně během celého roku 1982.

Během závěrečné části operace havaroval jeden z vrtulníků Pavlovovy skupiny v katastru kišlaku Anava, ležícího u ústí Pandžšírské soutěsky. Vrtulník Mi-8, který se dostal do rotace poté, co posádka ztratila prostorovou orientaci, byl poškozen tak, že ho nešlo opravit na místě.

Stroj bylo třeba evakuovat. Vitalij Pavlov na stejném typu vrtulníku (Mi-8) tehdy s nepředstavitelným vypětím sil a schopností vrtulníku i sebe sama dopravil havarovaný vrtulník na podvěsu (!) až na letiště základny Bagram. Povstalci, kteří tu scénu pozorovali z úbočí soutěsky přes zaměřovače svých velkorážných kulometů DŠK, na něj ani nezačali střílet, přestože jim Pavlovův vrtulník letěl minimální rychlostí prakticky přímo před nosem. Vypadá to, že sami rebelové chtěli zjistit, jestli šajtan-arba („Ďáblův převozník“), jak říkali vrtulníkům, opravdu dokáže utáhnout za vlasy další stejný stroj.

Pokud vrtulník nespadne, neznamená to nic jiného, než že mu pomohl Alláh. A jít proti vůli Alláha pravověrný muslim jít nemůže.

Během druhé Pandžšírské operace bylo zlikvidováno přes 5 tisíc povstalců. Ovšem také útvary a jednotky 40. armády utrpěly značné ztráty – padlo 92 vojáků a důstojníků a 340 lidí bylo zraněno.

V dalším období Vitalij Pavlov uskutečnil ještě více než 300 bojových letů, nalétal téměř 500 hodin a bojoval pak také v Čečensku, Tádžikistánu, v Podněstří a řadě dalších „horkých“ míst. Stal se Hrdinou Sovětského svazu a jeho zásluhou dosahuje armádní letectvo nejvyšší úrovně ve své historii.



Michail Chodarenok

Zdroj: Gazeta.ru
Překlad: mbi, Eurasia24.cz
Mezititulky: Eurasia24.cz
Ilustrační foto: Mil.ru

Politolog by neměl zveřejňovat nepravdy o informacích o Evropské unii

0
0

Jiří Jaroš Nickelli
25.7.2016     Česká národní listy

Toto mne napadlo po přečtení článku pana politologa Metropolitní univerzity v Praze Petra Justa v Metru (15. 7. 2016, str. 08) již název článku "Nikým nevolení úřednici?" vzbuzuje dojem kontroverzního tématu, jak by se pravilo politicky korektně. Zůstaneme-li v témže duchu, musíme odmítnout hned několik tvrzení pana politologa.


První takové kontroverzní tvrzení zní, že prý teprve brexit vzbudil v Unii a také u nás debaty o vystoupení z Unie. To ovšem není pravda: Pravda je, že nejrůznější opoziční iniciativy, hnutí a sdružení diskutují o vystoupení z Unie již dávno před brexitem. O vystoupení z Unie se u nás, pokud se dobře pamatuji, začalo mluvit již tehdy, kdy jsme byli tlačeni k podpisu Lisabonu, ne-li dříve.

Druhé kontroverzní tvrzení je že prý u nás je nejvíce slyšet hlas euroskeptiků, zatím co hlas obhájců Unie prý slyšet (téměř) není. Nevím, v jakém Česku a v jakém hlavním městě to pan politolog žije. Toto jeho tvrzení považuji za hrubou dezinformaci, totiž za holou nepravdu!

Kdo to že má v rukou "oficiální mainstreamový tisk"? Kdo to že má v rukou Lidové noviny, Právo, Hospodářské noviny a MF Dnes. Jsou toto euroskeptikové?? Jak toto může kvalifikovaný politolog vůbec vydat na trh informací?? To považuje všechny občany naší země za ignoranty a polovzdělance? Právě tento oficiálně povolený tisk na všech stáncích denně pere do hlav informacemi otlučených občanů, že brexit volili "nevzdělanci, staří hlupáci z venkova" a že nejlepší a jediná varianta je setrvání v blahoslavené Unii. Jiné, neřku-li opačné názory, jsou vydávány za hlasy "kremelské propagandy z dílny satana Putina a jeho společníků", na něž, jak praví poslankyně Langšádlová, je jediná léčba atomová bomba.
(Hlouposti snoubící se se zločinným záměrem...)

Toto jsou názory "oficiálního mainstreamu", jak se tomu politicko-korektně po anglicku praví. Kdepak tu máme euroskepiticismus a hlasitou převahu?? Má-li ovšem pan politolog na mysli neoficiální internet na hranici sledování BIS a jinými složkami, pak ovšem bychom mohli připustit televizní slogan "půl na půl". Ovšem i zde jsou servery naprosto prounijní, které nemají na práci nic jiného než denně soptit na své euroskeptické protivníky.

Konečně se dostáváme k hlavnímu trumfu pana politologa. Lituje, že prý se u nás rozšířil "mýtus o nikým nevolených úřednících", kteří mají rozhodovat v Unii, asi jako rozhodovali rakouští byrokrati a militaristé o porobených národech rakouskouherského mocnářství.

Prý to není pravdy - prý rozhodovací moc má europarlament a zvolení europoslanci. To tu máš čerte kropáč. Tak jsme asi v unii schizofreniků, Nedávný filmový dokument o fungování Bruselu jasně ukázal, jak bezmocnou hříčkou v rukou byrokratů unie jsou páni europoslanci, kteří navíc mají zcela omezené pravomoci a mohou si stěžovat asi jako na nádražní lampárně. Takže zde někdo lže. Buďto o tomto lhali mnozí europoslanci (proč by měli?), anebo lže pan politolog (pro koho? je jasné). Občane, vyber si...Ostatně sama nedávná jednání o TTIP to ukazují s děsivou názorností. I europoslanci dostávají na své stoly jen drobty informací či dezinformací?? Typické odpadky z panského stolu ouřadů Unie. Kabinetní politika eurobyrokratů, na niž si stěžuje řada samotných europoslanců (pan Zahradil, pan Keller, paní Konečná a jiní asi nebudou jen výjimkami!) přesahuje i jejich veřejné blbnutí s nařízeními nemajícími obdoby v dějinách, od idiotsky zakázaných žárovek po ty pověstné guláše. Škoda, že už nemáme výborného slušného Ransdorfa...ale i tak pravda vyplave na povrch. Závěrem jen tolik - páni politologové, ať již se jmenujete pan Just, Pehe a další - neblbněte nám prostým občanům hlavy. My stejně umíme číst mezi řádky. Režimy nás to naučily skvěle - a tento poslední eurorežim je výborný pokračovatel této výuky.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I

Američtí demokraté, Hillary, Putin, psí exkrement a nádherně vonící kytička konvalinek

0
0
- vlk -
26.7.2016  Kosa zostračili  vlkovobloguje.wordpress.com

Před pár dny jsem psal o šíleném článku nositelky Pulitzerovy ceny Annie Appelbaumové zveřejněném ve Washington Post, v kterém označila Donalda Trumpa fakticky za Putinovu marionetu, která se díky ruské pomoci a propagandě dostala do závěrečného rozstřelu o Bílý dům. Naivně jsem se domníval, že větší blábol už nikdo vypustit na veřejnost nemůže a že absurdita tohoto výroku je naprosto zřejmé. To jsem ještě neměl sebemenší tušení, jak hluboce se mýlím!


Včera, hned na začátku nominačního sjezdu Demokratické strany ve Philadelfii bouchla opravdová bomba – odstoupila nominální předsedkyně strany Debbie Wassermanová - Schultzová. Důvod tohoto nečekaného kroku jistě už znáte – server Wikileaks zveřejnil velký soubor emailů establishmentu Demokratické strany. Balík ukradené elektronické pošty ukazuje, že vysoce postavení demokraté v primárkách velmi zasáhli do jejich průběhu, manipulovali s nimi a upřednostňovali a pomáhali bývalé ministryni zahraničí Hillary Clintonové, aby se stala kandidátkou strany a to na úkor jejího soka Bernieho Sanderse, ačkoli jejich úkolem bylo zachovávat přísnou neutralitu.

Hillary Clintonová

Například v silně religiozně cítících státech Unie doporučovali kampaň a také s ní pomáhali, která měla poukazovat na Sandersův ateismus. Ale bylo toho daleko více. Bernie se stal americkým mužem s koženou brašnou, co nesměl projet. A neprojel. Tedy vlastně – projel. Primárky. Jak špičky Demokratů naplánovaly.

Pro nominační sjezd, který měl demonstrovat demokratickou jednotu a Hillary jako záchranu Ameriky těžký úder!

Nicméně postižená kachna okamžitě zakejhala. Tak jak se dalo čekat. Politicko-kriminální rozměr skandálu dal bleskově šéf kampaně Clintonové Robby Mook. Ten prohlásil, že ruští hackeři e-maily zveřejňují, aby pomohli dostat do Bílého domu Donalda Trumpa.

Pamatuji si ještě, že sérii mailů zveřejnil Wikileaks? On je v ruských rukou? Namítá někdo, že WL tu poštu neukradl, že to nevylučuje podíl ruských hackerů? OK. Mám protiotázku – minulý týden stejný WL zveřejnil ještě větší balík hacknutých mailů ze serveru Erdoganovy strany AKP. Znamená to, že je také ukradli ruští hackeři?

Nebo je to tak, že hacknout poštu Erdoganovi a spol se jaksi může a je úplně jedno, kdo to udělá, ale ohledně Clintonové to musí být vždy a pouze jen Rusové protože Trump je opravdu jejich loutka, jak prý měla prohlásit sama Clintonová?
Donald Trump v podání karikaturisty

Ale co mne šokuje úplně nejvíc, že i velká americká media prioritně řeší jen to kdo mohl poštu ukrást. Já bych viděl problém někde jinde. Totiž ve skutečnosti, že k té manipulaci, či spíše spiknutí elit Demokratů proti Sandersovi vůbec došlo! To Kreml nějak nutil a donutil vedení téhle strany k těm podrazům vůči Berniemu? To má být férová soutěž a ukázka vrcholné demokracie, kterou by se měl učit celý svět? Nebo je to docela hnusný podvod na voliče, jaký je běžně zavedenou praxí v banánových diktaturách? A ptám se sám sebe – věděla o tom Hillary nebo ne? Respektive, bylo by vůbec možné, aby o tom nevěděla?

Naprosto chápu, že Demokraté se budu silou mocí snažit odvézt o mých otázek pozornost úplně jinam.

Nicméně je to už druhý velký skandál, který má Hillary na triku. Tím prvním bylo používání soukromého mailu pro služební poštu, když byla ministryní zahraničí. Kdy sice bylo úředně, vyšetřovateli FBI konstatováno, že tenhle postup nebyl v souladu se zákonem, ale jakékoli další soudní popotahování bylo zastaveno.Ačkoli je jasné, že kdyby nešlo o Clintonovou, ale řadového Američana, šel by nejspíš sedět, až by byl černej. Nebo bílej, to podle původní barvy pleti. Žádný div, že většina účastníků nominačního sjezdu Republikánů v Clevelandu na tohle reagovala masivním skandováním zparodovaného klasického hesla Hillary for President! na Hillary for Prison! Tedy místo Hillary prezidentem na tématicky přesnější Hillary do basy!

Ale zpět k novému skandálu – Clintonová a vedení Demokratů mají problém. A když ten dnes má některý západní politik, použije okamžitě univerzální vysvětlení – může za to Putin a Rusko!Takže i tentokrát.

Problém není velký podvod na voličích a sympatizantech Demokratické strany celkově a těch , co podporovali Bernieho Sanderse zvláště a věřili, že má on i oni rovnou šanci! Problém není ani to, že si jedna z velkých amerických institucí neumí zajistit svoje data před krádeží, problém je Rusko a Putin… Určitě bude moci i za nějaký příští pustošivý hurikán typu Kathrina…

Chápe někdo tuhle logiku s výjimkou jasné elementární snahy vylhat se z průšvihu za každou cenu a hlavně odvést od něj pozornost? Tuhle jsem pro tenhle postup četl skvělou definici – jde o to přesvědčit veřejnost, že to, co leží na chodníku a do čeho jste právě šlápli není psí exkrement, ale právě utržená kytička nádherně vonících konvalinek…

No naštěstí ne všichni jsou už i v Americe ochotni tuhle „konvalinkovou hru“ hrát.

Už i New York Times píše, že obvinění prezidentského kandidáta velké strany z komplotu s ruským vlivem je naprosté novum. „I v době vrcholící studené války bylo obtížné najít prezidentskou kampaň, kde by se taková věc vyskytla,“ upozorňuje deník. To až něžná dobrá víla Hillary zavedla tuhle praxi…

A Republikáni reagují promptně

Paul Manafort, který řídí kampaň republikánského kandidáta, tvrzení demokratů a speciálně to od šéfa kampaně Clintonové Robbyho Mooka o ruském vlivu na Trumpa označil za „absurdní“.

A sám Trump reagoval následovně :

„Vysoce neurotická Debbie Wassermanová-Schultzová je naštvaná, že je pryč po krádeži a podvádění ve prospěch křivácké Hillary!“ zaútočil na Twitteru.

Moje sympatie k Donaldu Trumpovi stoupají každým dnem. Hillary Clintonovou považuji stále více za druhou Calamity Jane. V pravém slova smyslu významu slova Calamity. Tentokrát však v celosvětovém rozměru. Její manžel Bill, aby odvrátil pozornost od svého skandálu s Monikou Lewinskou neváhal porušit nedotknutelnost poválečných hranic v Evropě a vytvořil Drogově dealerskou republiku Kosovo a tím v podstatě umetl cestu pro migrační tsunami. A jen nedlouho potom provedl svůj další velkolepý prezidentský čin s dalekosáhlými a historickými důsledky – když podepsal zrušení tzv. Glass-Segalova zákona. Zákon vznikl v kontextu velké krize z 30-tých let a jehož ambicí bylo zajistit, aby se podobná krize neopakovala (například tím, že by banky nemohly hazardovat se svým kapitálem společným z různých a různě nevyvážených zdrojů). Důsledkem tohoto kroku, který se uskutečnil z iniciativy a inspirace velkobank financujících Billovu /a dnes Hillarinu/ kampaň, byla známá bankovní krize roku 2008, odstartovaná pádem investiční banky Lehman Bros. Pokud by byl platil Glass-Segal Act, nikdy k tomuhle průšvihu nemohlo dojít…

Jeho žena Hillary spolupodpálila požár v Libyi a odmítla uhasit, dokud to šlo, ten v Sýrii. Nyní byl, v její prospěch spáchán podvod na demokratickém volebním elektorátu v amerických primárkách.

Dle mého skromného názoru je toho už docela dost, co Clintonovic rodina stihla v politice napáchat. Ale mi řešíme Putina a ruské hackery….

Prostě, opravdu máme zapomenout na to, do čeho jsme šlápli s Hillary na rohu ulice a věřit tomu, že jde o kytici nádherně vonících konvalinek…


- - -







 


Zbyněk Fiala: Proč máme hladové mzdy

0
0

Fiala Zbyněk
Zbyněk Fiala
26.7.2016   Vaše věc

Může si česká republika dovolit minimální mzdu 11 tisíc korun? Zaměstnavatelé se bojí zhroucení, dali by jen 10 600 korun. Tam vidí hranici lidských možností také ministr financí Andrej Babiš, pokud má ještě udržet státní rozpočet. Otázka je však špatně položená. O co opravdu jde, zní takto: Může si dnes někdo dovolit pracovat za pouhých 10 600 korun? Nebo i za těch 11 tisíc, když ve srovnatelně vyspělých zemích berou za stejnou práci desetkrát víc?

Proč by si republika nemohla dovolit lepší mzdy? Protože musí odvádět tribut jako totálně podřízená kolonie? A musí? Nebo se jenom vnucuje? Podřízenost českého hospodářství je na mzdách nejviditelnější. Avšak ještě důležitější věcí je, zda míříme stále hlouběji tam, „do oného“, nebo naopak ven. A na to není jednoznačná odpověď. Vedle pokusů pohnout – byť nedostatečně – mzdovou úrovní vidíme i jiný vládní trend. Ten naopak směřuje k vyhrocení toho nejhoršího, zejména úvahami o přistoupení ke smlouvě TTIP.
Pokus o systematickou analýzu problému české podřízenosti nabídla ekonomka Ilona Švihlíková v knize Jak jsme se stali kolonií (Rybka Publishers, Praha 2015, dostupné hlavně přes internetové prodejce). Teď je zvána do celé republiky a debatuje o tom s občany. Kniha vypočítává chyby transformace a popisuje, jak jsme trpně ustupovali do role rozvojové země. V debatách pak zaznívají reakce posluchačů a čtenářů, kteří to doplňují konkrétními příklady. Další hlasy přicházejí po televizních a rozhlasových vystoupeních.

Jako třeba teď, po rozhovoru docentky Švihlíkové v Rádiu Zet přišel mimořádně zajímavý dopis od podnikového ekonoma zahraniční firmy. Vypočítává, co všechno patří k přeměně českých firem v dojné krávy pro zahraniční majitele, ale zároveň navrhuje řešení. A protože docentka tento návrh zařadila do korespondence jádra občanské iniciativy Alternativa Zdola, kam také patřím, dovoluji si jeho obsah zpřístupnit i ostatním. Uvádím jej bez jména a s drobnými editačními úpravami, abych usnadnil diskusi, kterou si to rozhodně zaslouží. Osobně si myslím, že žádný volič s mozkem v hlavě nemůže hodit svůj hlas straně, která se seriózně nevyjádří k tématu koloniální podřízenosti ČR nebo to spláchne jen planým fňukáním.

Z dopisu, který následuje, je přitom zřejmé, že nejde o raketovou vědu. K nejdůležitějším prvkům řešení nepatří jen umět, ale také nebát se a chtít.
Ale teď už se soustřeďme na hlas podnikového ekonoma, který reaguje na vystoupení docentky Švihlíkové:
Se zájmem jsem si vyslechl Váš příspěvek na Rádiu Zet. Řekl bych, že prezentujete mé názory. Bohužel po 20 letech práce ekonoma pro zahraniční kapitál se stále setkávám se stejnými postupy. Zahraniční firmy ovládající tuto ekonomiku si přicházejí pro velmi levnou a pracovitou námezdní sílu, která díky své prazvláštní loajalitě neumí ani založit ve firmě odbory nebo jinak si říci o zvýšení platu či zaměstnaneckých výhod. Tyto společnosti jsou přitom vysoce ziskové.
Do jejich čela je jmenován buď český manažer, který zde dělá špinavou práci za relativně směšný zahraniční plat, nebo je firma řízena přímo zahraničním prokuristou, jednatelem či jiným manažerem. V mnoha případech se nejedná o odborníka světového formátu, ale o druhořadého zaměstnance nebo mladého málo zkušeného manažera (tzv. čaroděj druhé kategorie).
Výrobky, které tyto společnosti produkují, jsou na úrovni zahraničních firem a mnohdy vyrobeny s ještě vyšší produktivitou. Odsud jsou vyváženy do mateřských firem, kde se buď jen přebalí - nebo vůbec ne - a odesílají ke konečným zákazníkům za světové ceny. Avšak z Čech odcházejí jen za tzv. výrobní ceny, zkreslené, stlačené, bez velké přidané hodnoty, aniž by to český stát 20 let nějak řešil. A bohužel, s těmito transferovými cenami to není ani dnes, jak by mělo správně být.
A tak ekonomika šlape, jak tvrdí masová média, ale my to nevidíme. Podhodnocená exportovaná produkce přináší pouze nízkou míru nezaměstnanosti, nic víc. Všechny exportní firmy přitom realizují vedle řádných zisků i mimořádnou přidanou hodnotu, která spočívá v rozdílu vyplacených mezd u nás a v mateřské zemi.
Tím se stává, že daň z příjmu právnických osob je nicotná nebo žádná. Finanční úřady se konečně začínají o transferové ceny zajímat, ale zatím je to jen „jako“. Když mi přišly dvě dámy na kontrolu, nebyly schopné přečíst ani dobropis nebo smlouvu o odměnách managementu. Místo toho se Babiš pouští s tou svou EET do hospodských a drobných živnostníků, kteří pak mají zachraňovat český státní rozpočet. Připadá mi to jako dobrý trik, jak dát lidu chléb a hry a ukazovat na nepoctivého hospodského, než aby se sáhlo na odtékající miliardy z Čech.
Něco podobného se doposud dělo i v ČNB. Tam byl pro změnu mladý ambiciózní chlapec, který v životě nebyl ve fabrice, aby aspoň jednou poznal, co děje v ekonomice firmy doopravdy. Když nahlédnete do dat takového podniku, i slepý musí vidět, že před „geniálním“ tahem ČNB s devalvací koruny posílala zahraniční matka na mzdy českých zaměstnanců 100 tisíc britských liber, ale dnes už na to stačí jen 95 tisíc britských liber. Pak se musím ptát, kdo na tom vydělává. Otřesnější je, že klausovo-zemanovská dynastie dále produkuje podobné „kapitány“, a ten co dnes nastoupil do čela ČNB coby odborářský chlapík, chce dále v tomto běsu pokračovat. Skutečný výsledek intervencí ČNB je dar zahraničnímu kapitálu, a ten tomu také hlasitě tleská (viz ocenění Singera jako nejlepšího bankéře).
Vezměme s prominutím ten utopický blábol o naplnění jakéhosi inflačního cíle. Každý rozumný ekonom ví, že import surovin hraje v této době prim. Že ve firmách funguje něco jako cost savings, kdy jsme hodnoceni podle úspor nákladů, nákupů od dodavatel a neustálého hledání vnitřních rezerv či eliminace plýtvání. To v konečném důsledku - spolu s konkurencí na trhu - způsobuje pokles nákupních i prodejních cen. Cíleného zvyšování cenové hladiny můžeme jen těžko dosáhnout. Ledaže bychom rozdali něco navíc na mzdách, ale mzdy jsou také náklady. Je mi opravdu líto národa, ze kterého pár ignorantských lumpů dělá dojnou krávu.
Kdysi jsem psal diplomovou práci na téma rozvojové země. Bylo to však v jiné době. Dnes si však připadám jako ve skutečné kolonii, ze které není mnoho možností vybřednutí (mimo ekonomickou emigraci). Jako by si tento stav naši politici přáli. Kdyby měli skutečný zájem o příjmovou stranu rozpočtu, vypadalo by to jinak.
Nyní mi dovolte představit jediný model, který by zaručil zaměstnancům pravidelné zvýšení mezd. Vychází z německé zkušenosti. Východní část Německa, bývalá NDR, také nemohla mít věčně západoněmecké ceny a východoněmecké platy, a tak musel nastoupit model postupného vyrovnávání. Pro tento účel byl zaveden solidární příspěvek (Solidaritätzuschlag).
K něčemu takovému by měla i ČR přistoupit v rámci svého vyrovnávání se zeměmi EU. Vysvětlím, jak by to mohlo fungovat. Výchozí veličinou je průměrný plat zaměstnance v EU, ten sledují statistiky. Ještě lepší je průměrná mzda ve firmách bez příjmů managementu. Vzala by se tedy jak evropská, tak česká hodnota, a jejich rozdíl vynásobený počtem zaměstnanců by se stal předmětem zmíněného vyrovnávacího příspěvku v podobě adresného odvodu do důchodového fondu. To nebude těžké kontrolovat, v dnešní elektronické době lze snadno sledovat, kolik která firma a kterým zaměstnancům přispěla na důchod. Velikost odvodu by tedy byla daná, ale samotná firma by se mohla svobodně rozhodnout, zda zvedne mzdy, nebo to doplatí do zmíněného fondu.
Tento model bych navrhl pro firmy od určitého obratu a počtu zaměstnanců, nevztahoval bych to na OSVČ, ti si platí, co si vydělají.
Jiná alternativa bohužel neexistuje. Zahraniční firmy sem přichází nás doslova vysát, a nepůjde-li to, klidně odtáhnou. Nejlépe ještě, když jim vláda dá daňové úlevy. Proto říkám, ať si jdou. Na druhou stranu, vyšší příjmy podnítí zájem našich občanů o vlastní podnikání. A mnoho se ji vrátí domů, např. lékaři, zdravotní sestry, prostě lidé, kteří něco znají. Vrátí se, až se jim vyplatí zůstat doma, a ne dělat kdesi gastarbeitra.

Solidární příspěvek - to je tedy onen návrh k debatě. Vycházíme z předpokladu, že české jsou stejně produktivní, ale hůře placené.

Hillary Clintonová: Křeč? Démon? Posedlost? Posuďte sami

0
0

V komentářích se píše, že prý se to může stát i po panáku tecquily, máte někdo takovou zkušenost?

 

Námět: Hudryper


Muslimové zabíjí Evropany pomocí mačet, pistolí, seker a výbušnin a „sluníčkáři“ dál melou své vlastizrádné nesmysly!

0
0
Ladislav Kašuka
27.7. 2016   posláno redakci NR
Současný islám je stejně odsouzeníhodný a ještě vražednější, než byla v historii katolická církev! Do Evropy, kde se již kvůli náboženství a ve vyspělých zemích ani kvůli politice nevraždíme a své spory řešíme pomocí demokratických lidových voleb, prostě nepatří! Evropské národy jsou proti těm arabským, kde je náboženství pořád ještě hlavní hybnou silou určující politiku i každodenní běžný život prostě vyspělejší! Arabský svět si teprve prožívá svůj středověk a je velkou chybou vyspělejších Evropanů (ať těch ze staré Evropy, nebo těch žijících v současnosti v USA), že těmto proti nám civilizačně i kulturně mnohem zaostalejším národům poskytla k řešení jejich náboženských a etnických sporů námi vynalezené moderní zbraně!


Nejlepším řešením této zdánlivě bezvýchodné situace však rozhodně není přijímat v současnosti tyto zaostalé, své problémy, frustrace a pocity mačetou, sekerou, nebo střelnou zbraní řešící „barbary“ do Evropy! Pokud s touto nesmyslnou, vlastizrádnou „sluníčkářskou“ politikou okamžitě nepřestaneme a nedáme ve volbách své hlasy vlasteneckým a pronárodním stranám, začnou se za pár let i u nás v Čechách válet na ulicích mrtvoly nevinných českých mužů, žen a dětí zavražděné islámskými fanatiky ve jménu jejich proroka a boha! Vraťme je proto všechny do jejich vlastních zemí a sami odtamtud odejděme a nechme je dospět bez vnějšího vměšování!

Nikdo normální nechce, aby u nás začali umírat nevinní lidé tak jako ve Francii a v Německu! Sluníčkářům je to však zřejmě úplně jedno! Sedí si na svých seslích a vládnou nám z Bruselu a ze Strakovky nikoli pro naše dobro a rozvoj, nýbrž jen pro svůj vlastní prospěch, placeni lidmi, kteří doopravdy vládnou západnímu světu! Naše národy jsou pod jejich vedením předurčené k zániku, naše země se mají stát domovem etnicky promíchaného pronároda bez historie, bez minulosti a bez vlastenců a národních hrdinů! Evropa má být nakonec obydlena napůl inteligentními otroky a konzumenty výrobků nadnárodních korporací, které chtějí převzít faktickou moc nad světem!

Zabránit této katastrofě můžeme jen my sami! Musí nás přestat zajímat jen to, co je kde v akci, nebo ve slevě, které filmové hvězdě vykoukla ven bradavka, nebo ukázala, že nemá kalhotky, kde ulovit jakého pokémona, kde sehnat nějaký fet a jenom tak nesedět a nečekat, že se nakonec vše nějak vyřeší samo a všechno dobře dopadne! Ono to totiž samo dobře nedopadne! Za 20 – 30 let, jestli se něco podstatného nestane, již nebudeme pány Evropy, ani naší malé české země! Budeme druhořadými občany platícími muslimům daň za to, že můžeme žít v jejich světě, který kdysi býval naším domovem!

Je načase začít zakládat domobrany a ozbrojovat se vším co zákon dovolí. Noste u sebe velké zavírací nože, plynové pistole, malorážky, mějte doma schované kuše, nebo si udělejte zbrojní průkaz, pokud Vás náš stát nechá a noste u sebe krátké palné zbraně! Buďte připraveni na to, že již brzy se u nás vyskytnou ti dle sluníčkářů „hodní, milí, přizpůsobiví noví spoluobčané“, kteří mají zachránit naši ekonomiku a oživit naši populaci oplodněním našich žen! Buďte připravení sejmout takové, co vytáhnou sekeru, nůž, nebo jinou zbraň a obrátí jí proti nám. Buďte připravení, až se to stane neutíkat a nenechat se zabíjet jako ovce, nýbrž bojovat, zabít ty extremistické zmetky a zvítězit! Ukažte, že když Vás neochrání policie, armáda, ani vláda, umíte se ubránit vražedným útokům sami!

Stejně důležité, jako umět ubránit sebe a své spoluobčany před islámským extremismem, je odstranit od moci ty, kteří takovou situaci v Evropě zavinili! Proto je důležité přemoci svou nechuť jít volit a aspoň jednou zkusit porazit ty zrádné papaláše co nám nyní vládnou jejich vlastními zbraněmi! Jděte k volbám a zvolte lidi, kteří chtějí naší zemi zachovat pro nás a nechtějí poklonkovat Bruselu, ani nikomu jinému! Pokud zvítězíme ve volbách, můžeme si naší zemi zachovat sami pro sebe a pokud takové demokratické vítězství někdo zpochybní, pak bude čas ukázat náš hněv a naši sílu!

Zbožné přání

0
0
The Saker
27. 7.  Zvědavec
Upozornění první: Zbožné přání je považováno za špatné, bláhové, naivní, šalebné atd. Dobrá. „Proviním“ se tím vším a otevřeně vyjádřím některá mezní zbožná přání. Učiním tak proto, že věřím, že je důležité někdy dát stranou takové jinak cenné věci, jako realismus a tak zvaný „skutečný svět“, a bez ostychu prohlásit, že svět, ve kterém žijeme, není světem, ve kterém bychom si přáli žít, a že zatímco se můžeme hroutit pod váhou reality, stále jsme schopni pamatovat si ideály, které považujeme za čisté. A pak se možná naše přání, aspoň některá z nich, vyplní.

Upozornění druhé: Nebudu se obtěžovat vysvětlováním faktů. Ty, kteří doposud nepochopili, co se děje, stejně nikdo nepřesvědčí, a ti, kteří chápou, nepotřebují, abych to neustále omílal.

Dovolte mi začít doznáním. Podporují západní sankce vůči Rusku. Líbí se mi zákon Magnitsky. V den, kdy v Eurovizi zvítězil ukronacisty manipulovaný Tatar v rámci jasného porušení pravidel Eurovize, jsem měl radost. A stejně tak z celého srdce podporuji kampaň odsuzující homofobii v Rusku. Myslím, že summit NATO ve Varšavě byl úžasným úspěchem a tleskám rozmístění jednotek NATO v Polsku, Pobaltí a, upřímně, kolem celých ruských hranic. Myslím, že Victoria Nuland a McCaine by měli být dalšími příjemci Nobelovy ceny za mír, a, samozřejmě, zcela podporuji naprosté vyloučení všech ruských atletů z olympijských her.

Vše výše uvedené podporuji proto, že vše ukazuje na skutečnou tvář anglo-sionistické Říše, což je něco, co Rusově velmi potřebují.

Poslední rozhodnutí tří soudců arbitrážního soudu pro sport (CAS) – jednoho Itala, jednoho Brita a jednoho Američana – je dokonalým příkladem vskutku kosmické úrovně pokrytectví a dvojího metru, což není jen obvyklé, ale též charakteristické pro uplatňování tak zvaných „západních hodnot“ Říší vůči Rusku. Je to také učebnicovým příkladem použití „měkké moci“, která přesahuje dokonce i strategické psychologické operace.

Dovolte mi zde hned malé dementi: nevěřím, že existuje celosvětová konspirace s cílem pokusit se ublížit a pomluvit Rusko či ho oslabit. Ačkoliv je to možné, nikdy neříkej nikdy, považuji za nepravděpodobné, že soudci Eurovize, nebo CAS, byli zaplaceni, aby učinili toto rozhodnutí. Tak to nefunguje.

Děje se toto: Říše používá některá svá aktiva, aby započala kampaň pomlouvající Rusko/Putina. Zároveň ruské akce na jeho území (jako zákon o registraci zahraničních agentů) a mimo Ruska (08.08.08, Krym, Donbas, Sýrie) jsou prezentovány jako strašlivé porušení lidských práv a mezinárodního práva. A pokud je Putin podporován 80% či více Rusy, musí to být proto, že je bezohledný agent KGB, protože strčil všechny své oponenty do basy, či je dokonce zabil, a protože v Rusku neexistuje žádný svobodný tisk.

A pak přivedete jednu prodejnou německou mediální děvku, aby vytvořila pár dokumentů, bez jakýchkoliv důkazů, o tom, jak je dopování v Rusku organizováno ruským státem, a to postačuje, aby začala mezinárodní kampaň, které, bez jakéhokoliv překvapení, dostává podporu od sportovních federací zemí, které z nepřítomnosti ruských atletů budou mít nejpravděpodobnější prospěch. Popravdě mimo nebohých Brazilců, kteří jsou tak jak tak na americkém „seznamu cílů“, nikdo Rusko na olympiádě nepotřebuje, obzvláště ne po ruském triumfu v Soči.

Tento typ „psychologické přípravy bojiště“ celkem stačí, aby váš typický západní bezpáteřní byrokrat (těmi soudci jsou) věděl, co je pro něj nejlepší, a hlasoval správně. To, a nevyslovené pochopení toho, co by následovalo, kdyby se vydali „cestou Scotta Rittera“, vás přivede k závěru: že byste skončili jako on.

To je důvod, proč podporuji proti-ruské kroky: protože pokaždé, když je na Rusko uplatněn poslední dvojí metr, počet lidí v Rusku, kteří věří ve slušnost anglo-sionistické Říše, klesne. To je důvod, proč mluvím o „tolik zasloužené facce“ pro Rusko, když se stalo to s tou Eurovizí. Ne, že bych chtěl, aby byli Rusové ponižováni, to vůbec ne, ale chci, aby se probrali a tlačili na Kreml, aby udělal správnou věc.

A zde je mé zbožné přání toho, co si myslím, že by Rusko mělo:

Stáhnout se z naprosto všeho, co je pod anglo-sionistickou kontrolou. Zůstat v OSN, kde mají Rusko a Čína právo veta v RB, a vystoupit z jakékoliv organizace či subjektu, který je jasně ovládán anglo-sionistickými zájmy. A ano, bude třeba za to zaplatit. Ale to, co se dnes odehrává mezi Říší a Ruskem, je válka, i když nový typ války, kdy je z 80% informační, 15% ekonomická a 5% vojenská. A nemůžete vést válku bez akceptování ztrát a zaplacení za to. Mimo to naposledy, když Západ napadl Rusko, to přišlo o miliony lidí, takže nepovažuji za přílišnou cenu, když budou ruští atleti nebo zpěváci staženi z anglo-sionisty ovládaných událostí.

Nejen to, ale Rusko je dostatečně velké a bohaté, obzvláště co se týká nadaných lidí, aby si zorganizovalo vlastní události, a to nejen ve sportu a hudbě, ale i v mnoha dalších mezinárodních aktivitách. Proč by nemohla mít v Rusku sídlo mezinárodní organizace pro lidská práva, která by konkurovala těm řízeným CIA a Sorosem? Ach jistě, západní média to budou zesměšňovat, stejně jako zesměšňovala RT. Ale RT již zcela určitě nezesměšňují – kvůli obrovskému úspěchu, který má RT mezinárodně (věděli jste, že jedním z prvních opatření přijatých novou pro-americkou argentinskou vládou bylo zrušení licence RT a Telemundo Argentina? Tak funguje demokracie…).

Jo, vím, v Rusku je spousta lobby, která bohatnou na práci pro Západ. Od „ekonomického bloku“ v Medveděvově vládě po velké pracháče ve sportu se myšlenka stažení se z anglo-sionisty ovládaných podniků setká s obrovským odporem. Ale tady je dobrá zpráva: převážná většina Rusů není vázána v tomto systému a nemají zájmy „stojím za tím, kdo mi dal trafiku“, aby od Říše přijímali jednu facku za druhou. Takže klíčem v tom všem je posílit obyčejné lidi a oslabit sevření finanční elity. Přesně to Putin dělal od okamžiku, kdy se dostal k moci.

Stane se to někdy? Zatím je Putinovým přístupem dveře nezabouchnout a neodejít. Místo toho prostě usnadnil vytvoření nových podniků (udělal to například za použití ruských peněžních rezerv). Takže kdo ví? Mohl by tentokrát udělat něco podobného. Ale osobně si myslím, že žádný ruský atlet by neměl jet do Ria, ani pod „neutrální“ nálepkou, dokonce ani pod ruskou vlajkou ne. Omluvil bych se Brazilcům a řekl jim, že to není nic osobního, ale že Rusko nemůže přijet. Proč? Protože když jsou kolektivně trestáni „pouze“ ruští lehcí atleti, tak ostatní riskují stejné zacházení. Mimo to, a klidně mne považujte za staromilce, věřím v tak zastaralé názory jako čest, solidarita a důstojnost. Nedokážu si představit, že by jeden atlet jel, přičemž by věděl, že ostatní, nevinní, mají zákaz. Bylo by to velké vítězství anglo-sionistů, pokud by uspěli v rozdělení ruských atletů do dvou kategorií: jednu zakázali a druhou ponížili. Osobně? Mnohem raději bych byl v první skupině, než v té druhé.

Zbožné přání?

Pravděpodobně.

Tábory DAEŠ jsou již ve středu Evropy

0
0

27. 7. 2016       zdroj

Sebevražední atentátníci jsou připravováni jen pár mil od největší americké základny v Kosovu. 


Nejméně pět výcvikových táborů teroristů DAEŠ* působí v Kosovu. Agentuře Sputnik to oznámil zdroj, blízký k ruským zvláštním službám. Podle zdroje se velké tábory nacházejí v oblastech, které jsou blízko měst na trase Djakovica-Uroševac a vesnice Dečani. Malé tábory byly zjištěny v blízkosti měst Prizren a Peč. Jak říká šéfredaktor americké internetové stránky Veterans today Gordon Duff (během vietnamské války sloužil u námořnictva), ze sdělení vyplývá, že jeden tábor DAEŠ je jen několik mil od největší americké vojenské základny Camp Bondsteel (poblíž města Uroševac).


Jak poznamenává Sputnik, v současné době bojuje 314 kosovských Albánců v Sýrii a Iráku na straně islamistů, mezi nimi je 38 žen.

Co se týká náboru, ten je prováděn prostřednictvím různých "nevládních" organizací, které v Kosovu působí, a také v mnoha soukromých školách, poznamenal zdroj, upozornil na možné šíření takových táborů v Makedonii a v Bosně, kde žije asi 800 džihádistů, kteří tam přišli už v 90. letech během bosenských válek.

Připomeňme, že v listopadu 2015 vlivný americký list Washington Times oznámil, že DAEŠ se snaží destabilizovat oblast Balkánu. Bylo konstatováno, že zvláštní služby Chorvatska přišly na možného představitele "chalífátu", který se v Kosovu a v Bosně a Hercegovině snažil sjednotit islámské teroristy, kteří se vrátili na Balkán poté, co si zabojovali v řadách DAEŠ nebo Džhebhat en-Nusra** v Sýrii a Iráku.

V červenci 2015 list The Daily Express s odkazem na bosenské zvláštní služby uvedl, že teroristé DAEŠ budují výcvikovou základnu v obci Ošve, na severu země, pro páchání teroristických útoků v západní Evropě. Místní obyvatelé nazývají toto místo "hnízdem teroristů" a tvrdí, že opakovaně slyšeli ve vesnici výstřely.

Je pozoruhodné, že v únoru 2015 bývalý generál jedné ze zvláštních služeb Jugoslávie a nyní profesor na Universitě pro bezpečnost ve Skopje Ivan Babanovski na stránkách novin Vesti uvedl, že bosenští a kosovští extremisté se pokoušejí implementovat své lidi do amerických struktur na Balkánu. Zejména na vojenskou základnu Camp Bondsteel v Kosovu, kde je dislokována 525. brigáda rozvědky a radioelektronického boje. Poukazoval na to, že po příchodu USA na Balkán se v regionu upevnili mudžáhidé. Zvláště v Bosně a Hercegovině, kde první prezident Alija Izetbegović a jeho příznivci vydali pasy několika desítkám tisíc "dobrovolníků" z Alžíru, Afghánistánu, Súdánu, Jemenu, Pákistánu a dalších zemích. (Včetně samotného Usámi bin Ládena - pozn.redakce NR)

Všimněme si také, že již v roce 2004 na nebezpečí šíření wahhabismu v regionu poukazoval bývalý ředitel srbské agentury vojenské bezpečnosti, generál Momir Stojanović. Jak generál uváděl, nyní se "wahhabité stali naší realitou": "Scházejí se v mešitách, organizují shlížení videofilmů, které školí k organizování teroristických činů, promítají filmy o sebevražedných atentátnících ..."

Vědecká pracovnice v Centru pro studium současné balkánské krize Ústavu slovanských studií Ruské akademie věd Irina Rudněva říká, že od té doby, co Kosovo opustily policejní a vojenské formace Srbska - či přesněji "byly odejity", není tato oblast z právního hlediska nikým kontrolovaná.

Republiku je těžko možné nazývat státem, protože je silně závislá na zahraniční pomoci. Není divu, že s Kosovem jsou spojeny skandály i s pašováním zbraní, i s obchodováním s lidmi a lidskými orgány. Kromě toho se Kosovo stalo hlavní tepnou tranzitu drog do Evropy (již před 17 lety Interpol konstatoval, že Albánci kontrolují až 70% trhu s heroinem v Německu a ve Švýcarsku, nyní, jak uvádějí experti, je možné hovořit o 90%, přičemž v rámci celé Evropy – Svobodnaja pressa).

Že tomu tak ​​bude, bylo jasné, už když nám známé země začaly mluvit o odtržení Kosova od Jugoslávie a o uznání nezávislosti republiky. Ale jak je možné uznávat území, které v zásadě nesplňuje požadavky civilizovaného státu? Avšak nikdo v Evropě se nepouští do vyřešení těchto problémů, což naznačuje, že pro někoho v USA a Evropské unii je současná situace výhodná.

Proto se stále častější informace o tom, že DAEŠ aktivně působí v Bosně a Hercegovině, Srbsku, Albánii a Kosovu, jeví jako zcela pravdivé. Taková aktivita může být spojena jak s verbováním žoldáků k účasti v bojích v Sýrii nebo v Iráku, tak i v organizaci některých týlových základen mimo Blízký východ. Mimochodem, pokud jde o verbování žoldáků: existují informace, že na území Kosova se připravovali teroristé, kteří byli později později přesunuti na Ukrajinu k účasti ve vojenských operacích proti domobrancům na Donbasu.

Chci také podotknout, že Albánci nejsou samí muslimové. Připomeňme si historii: když Osmanská říše přesídlovala Albánce na Balkán, přicházeli tam i katoličtí, i pravoslavní, i muslimští kazatelé. A každý se snažil přetáhnout věřící na svou stranu. Ve výsledku Albánci dostávali finanční prostředky od katolické církve i od pravoslavné. A když to bylo výhodné, přijímali i islám.

Pro Albánce jako společenství neexistuje náboženství v tom smyslu, v jakém ho chápeme my. Zvykli jsme si, že etnická příslušnost podmiňuje i náboženskou příslušnost. U nich ale existuje pouze jedna ideologie, která se nazývá "albanizmus". Kultivují ji, počínaje Prizrenskou ligou až do dneška. To znamená, že Albánci z generace na generaci předávají sen o vytvoření Velké Albánie, která by sjednotila území Řecka, Makedonie, Černé Hory, jižního Srbska, Albánie a Kosova. Nyní je možné dokonce na čerpacích stanicích koupit mapu Velké Albánie. Náboženství je zde spíše jakýmsi nástrojem pro dosažení cíle.

Pokud Albánci najdou podporu pro své ideje v extremistických kruzích islamistických skupin, ochotně od nich peníze přijmou. Je to pro ně zcela přirozené. Ale je jasné, že v budoucnu to může vést k velmi vážným následkům.

Na jedné straně má tradiční islám na Balkáně málo společného s islámem na Blízkém východě, poznamenává vedoucí Centra pro etnické, politické a mezistátní konflikty Ústavu pro Evropu Ruské akademie věd Pavel Kandel. A před jugoslávskou krizí tam nějaké zvláštní předpoklady pro šíření radikálních myšlenek nebyly. Navíc je mezi Albánci dost pravoslavných a katolíků.

Ale na druhé straně jsou Kosovo, Bosna a Hercegovina nejchudší státy v regionu, kde je obyvatelstvo zaměstnáno pouze bojem o přežití. A v takovém prostředí mohou islamisté za slušné peníze (a tam je za slušné peníze považována relativně malá suma) dost snadno a rychle zaverbovat kohokoliv. Což se vlastně také děje.

Například je známo, že v Bosně a Hercegovině existuje několik vesnic, obývaných stoupenci radikálního islámu, které vůbec nejsou pod kontrolou ústřední vlády. V Kosovu je situace složitější v tom smyslu, že zcela nekontrolovaných ohnisek islamistů tam je málo, když vezmeme v úvahu relativně malé území. Ale buď nad nimi přivírá oči vláda, nebo jsou docela úspěšně konspirováni nějakou jinou formou existence. Například v rámci struktury zaměstnanosti.

Kromě toho samotná skutečnost, že přes balkánský region přechází značný počet uprchlíků, což samo o sobě vnáší destabilizující efekt, přispívá pronikání do Evropy naprosto přesvědčených islámských radikálů.

Ředitel Centra strategické konjunktury Ivan Konovalov konstatuje, že území v trojúhelníku Kosovo-Albánie-Makedonie jsou špatně kontrolovaná místními orgány, což využívá DAEŠ k posílení svého postavení v regionu.

Vojenské velení DAEŠ již dávno prokázalo svou profesionalitu a nestandardní myšlení. A ze strategického hlediska je pro DAEŠ výhodné a důležité mít základny na Balkáně.

Za prvé, tato místa jsou daleko od pozornosti zvláštních služeb a tisku, je tam možno poměrně klidně provádět výcvik... beze strachu, že zvláštní služby "přepadnou tábor".

Za druhé, Balkán je ideálním místem pro tranzit teroristů na Západ i na Východ. Neznamená to, že Albánci, kteří neopouštějí myšlenku na vytvoření Velké Albánie, budou přísahat věrnost DAEŠ a budou šířit "chalífát" na Balkánském poloostrově. Ale mohou být spojenci islamistů. Od roku 1992 se balkánských válek vždy účastnilo mnoho žoldáků a dobrovolníků z Blízkého východu. Zkušenosti spolupráce jsou obrovské. A řekněme si, že rekrutovat bojovníky k účasti v syrské válce na Balkáně není žádný problém. Ale není pravdou, že tam působí pouze DAEŠ, protože existuje spousta dalších radikálních skupin.

Svobodnaja pressa: Jaké vnější síly mohou podle vašeho názoru napomáhat šíření DAEŠ na Balkáně? Institut mezinárodní politiky Gateston již před několika lety varoval, že radikální islamisté a jejich sponzoři, hlavně ze Saúdské Arábie a dalších zemí Perského zálivu, se stěhují do Bosny a Hercegoviny, Makedonie, Černé Hory a Srbska. Kromě toho mohou být radikálové šiřiteli politiky na posílení vlivu Turecka na Balkáně se zaměřením na "nový osmanismus". 

Vzhledem k tomu, že Balkánský poloostrov byl dlouhou dobu součástí Osmanské říše, Bosňané a Albánci si vztahy s Tureckem udrželi. Na jedné straně se Ankara, když rozšiřuje svůj vliv na Balkáně, hospodářské vztahy, zakládá turecké školy pro muslimy, snaží rozšířit moc právě jen Turecka, nikoliv nějakých radikálních arabských skupin. Na druhé straně je vazba vládnoucí Erdoganovy Strany spravedlnosti a rozvoje, turecké verze Muslimského bratrstva***, s kdejakým islamistickým hnutím tak silná, že se přímo odráží i na Balkáně.

Pokud jde o Saúdskou Arábii, její vliv je na Balkáně mnohem menší. Saúdové se snažili působit prostřednictvím různých "humanitárních fondů", vysílali své emisary, aby šířili wahhábistické myšlenky. Nějakou roli tam KSA hraje, ale přece jen mentálně je Balkán blíže k Turecku. A také sama Ankara se docela žárlivě chovala k pokusům jiných hráčů hrát na jejím poli.

Svobodnaja pressa: Je známo, že Státy "urychleně vybudovaly" v Kosovu obrovskou vojenskou základnu Camp Bondsteel, která je co do velikosti někdy srovnávána se státem. Je možné, že jsou Američané zamícháni do příchodu DAEŠ na Balkán? Koneckonců, CIA je určitě nějakým způsobem zapojena do obchodu s drogami ...

V podstatě by mohly být USA zapojeny do šíření DAEŠ na Balkáně. Je známo, že Američané konají pouze tehdy, když z toho mají prospěch. Je možné, že mají i zde nějaké představy o využití tohoto faktoru. Ale v tomto okamžiku to není v jejich zájmu, protože teď je Černá Hora přijímána do NATO. Razantní aktivizace radikálů v regionu samozřejmě "zakymácí" Severoatlantickou aliancí.

Uveďme si příklad: určitou dobu byla Makedonie vůdcem pro vstup do aliance na Balkáně, ale poté, co tam opakovaně probíhaly politické otřesy, se dostala na konec seznamu čekatelů. Ale můžete si být jisti, že Američané mají ruku na tepu a mají jasnou představu o situaci.

Informace Svobodnoj pressy

Základna Camp Bondsteel je rozlohou a velikostí kontingentu na druhém místě hned za základnou USA Rammstein v Německu. Často je úrovní komfortu pro vojáky nazývána "základnou budoucnosti". Objekt má vlastní přívod vody, TV, kino, nákupní středisko, hřiště na fotbal, basketbal, volejbal a golf, knihovnu, krytý bazén, betonové kryty.

Budování základny bylo zahájeno v roce 1999 po bombardování Jugoslávie a zavedení do Kosova a Metohije mírových jednotek NATO. Armádní inženýři spolu se soukromou společností KBR, Inc., která převzala také údržbu základny, dokončili výstavbu Camp Bondsteel v létě roku 2000. Plocha Bondsteel je 3,86 kilometrů čtverečních (955 akrů), délka vnějšího obvodu cca 11,3 km.

Existují dvě verze vzniku základny. Oficiální – vznikla pro obnovu míru, kdy američtí vojáci přišli do Kosova. Jiná - vzdušné síly USA "uklidňovaly" Jugoslávii v roce 1999 především proto, aby zde umístily vojenskou základnu, protože podle některých zdrojů existoval pracovní plán Camp Bondsteel dlouho před tím, než byla první řízená střela vypuštěna na Srbsko. Plukovník Robert McClure, který se podílel na výstavbě základny, napsal, že "inženýrské plánování operace v Kosovu začalo několik měsíců předtím, než bylo shozena první bomba."

 - - -

 Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
* Hnutí DAEŠ, **skupina Dzhebhat en-Nusra, *** Muslimské bratrstvo jsou organizace na území Ruska zakázané.

Poutníci za mír na Ukrajině dnes dorazili do Kyjeva

0
0

Květa Pohlhammer Lauterbachová
28.7.2016    E-republika

Tato křížová cesta je něco mnohem většího než jenom pouť na oslavu příchodu křesťanství na Kyjevskou Rus.


Podle informací zde a zde byl včera mírový pochod valící se jako obrovská lidská řeka do Kyjeva zastaven a poutníci nebyli vpuštěni do města. Údajně se na přístupových cestách do Kyjeva měly objevit výbušniny a předměty podobné minám. Věřícím však byly nabídnuty jiné trasy a autobusy. Zdá se, že kyjevská vláda otočila o 180 stupňů a přestala proti mírovému pochodu štvát v médiích. Úřady označily překážky na cestě za „pasti na poutníky“ a „provokace“ a „hrozby“. To je velká novinka a ptejme se, co se děje? Budou poutníci spouštěčem nového majdanu a dojde k uklidnění na Ukrajině a konečnému řešení konfliktu na východě a ke smíření?

Poutníci se kyjevského režimu nebojí a on to ví. Tato křížová cesta je něco mnohem většího než jenom pouť na oslavu příchodu křesťanství na Kyjevskou Rus. Ultrapravicové skupiny, vyzývající původně k zabíjení poutníků, se omezily na házení vajíček a rajčat na ikony, které poutníci bránili svým tělem. Na víc se kvůli přítomnosti příslušníků národní gardy nezmohli.



Dnes dorazily statisíce poutníků do Kyjeva. Přímý přenos najdete zde. Je fakt pozoruhodné, že od původního záměru kyjevské vlády vyhlásit výjimečný stav se karta obrátila a kyjevská galérka má nyní starost, aby se poutníkům nic nestalo.

Že by za tím stála návštěva Kerryho a Nulandové v Moskvě u Putina, který vytáhl karty a důkazy a vyjasnil, kdo stojí za pučem v Turecku? A rozehrál Putin a Lavrov s Američany novou partii, ze které vyšla jako viník a obětní beránek pro média Saúdská Arábie, jak uveřejnily hned po návštěvě Deutsche-Wirtschafts Nachrichten? Můžeme se dohadovat, ale jedno je jisté: To, že průvod dostal ochranu v podobě příslušníků Národní gardy, něco říká.




Právě nyní, den poté, co byl zavražděn ve Francii bestiálně při bohoslužbě 84letý kněz Jacques Hamel, je síla a statečnost ukrajinských poutníků, pro nás pro všechny příkladem, posilou a nadějí, že zlo ještě nemá vyhráno.

- - -



Související články:

Zrada: Turci viní Ukrajinu ze spolupráce s organizátory převratu

0
0

mbi
28. 7. 2016 Eurasia24

Organizace Fethullaha Gülena (FETÖ), kterou turecká vláda obviňuje z nezdařeného pokusu o převrat, pokračuje ve své činnosti na Ukrajině. Hovoří o tom zpráva turecké zpravodajské agentury Anadolu.



„Teroristická organizace Fethullaha Gülena (FETÖ) pokračuje ve své činnosti na Ukrajině v oblasti vzdělávání, kultury a médií. Tato organizace zahájila svoji činnost v zemi po rozpadu SSSR a během posledních let vytvořila na Ukrajině celou síť svých struktur. Ve své práci preferuje FETÖ politiku ‚měkké síly'.

Od roku 2001 pokračuje teroristická organizace Fethullaha Gülena (FETÖ) ve své činnosti pod pláštíkem mezinárodní školy Meridian. Pod ní patřící školy pracují v Kyjevě ve dvou různých budovách a je tam i škola základní. Filiálka Meridianu pracuje také v Oděse,“ uvádí zpráva.

Redaktoři agentury mají za to, že přítomnost uvedených struktur v kulturním a vzdělávacím životě Ukrajiny prakticky dosvědčuje loajálnost ukrajinské vlády k tureckým spiklencům.

Všeobecně vzdělávací instituce nabízejí své služby v angličtině za poplatek. Vedení školy se ale snaží, aby sem současně s nejnadanějšími a úspěšnými dětmi přicházely i děti známých politiků a veřejných činitelů. Takovým způsobem se teroristická organizace (FETÖ) snaží získat vliv mezi politiky, úředníky a podnikateli a využít ho ve svůj prospěch,“ dělá závěry agentura.

Ukrajinsko-turecké kulturní centrum Işık (Syaivo), působící v Kyjevě od roku 2013, je jednou z poboček FETÖ.

Centrum pořádá kurzy a soutěže v turečtině. I tady platí, že centrum organizuje své aktivity ve spolupráci se školami Meridian. Je zřejmé, že pro účast na těchto akcích jsou získávány také vysoké školy a jejich pedagogové.

Stejně jako v řadě dalších zemí také na Ukrajině (turecké) kulturní centrum a vzdělávací instituce působící pod záštitou FETÖ společně organizují pod názvem „Festival jazyka a kultury“ olympiády v tureckém jazyce.

"Pod vedením vzdělávacích institucí a za podpory podnikatelů – členů FETÖ tato teroristická organizace rozvíjí nejrůznější aktivity, které mají za cíl vyvolat sympatie k Fethullahu Gülenovi, a to včetně rozdávání masa křesťanům ve svátek Kurban bayrami (nebo také Íd ul Adhá – tj. Svátek oběti; druhý největší muslimský svátek spojený s tradičními obřady a zvyky – pozn. překl.),“ uvádí agentura.

Stejně jako v jiných zemích je i na Ukrajině pro FETÖ nepostradatelná oblast sdělovacích prostředků. Své názory na dění v Turecku i na Ukrajině vyjadřuje tato teroristická organizace prostřednictvím zpravodajského portálu Ukraynahaber.

„Aby nevzbudili podezření a s ohledem na uspořádání Ukrajiny členové FETÖ v posledních dnech jakoby protestují proti pokusu o vojenský převrat v Turecku. Přitom ale hlavně v západním tisku zveřejňují články namířené proti tureckému prezidentovi Recepovi Tayyip Erdoğanovi. A stojí za pozornost, že ukrajinská obsluha portálu zveřejnila rozhovor s vůdcem této teroristické organizace Fethullahem Gülenem,“
uzavírá svou zprávu turecká agentura.


Komentář Eurasia24.cz:
Pro kyjevský režim je tento přístup Turecka, reprezentovaného zde státní tiskovou agenturou Anadolu, více než studenou sprchou. Je totální ztrátou iluzí. Připomeňme, že ještě před čtvrt rokem kyjevské loutky předpokládaly spojenectví s Tureckem ve „válce proti Rusku“.


Zdroj: rusvesna.su

Pochod Srbska do područí NATO

0
0
Transparent na demonstraci proti NATO: Vladimire zachraň Srbsko
Stefan Karganovič 28.7.2016 České národní listy
Zoran Djordjević, žalostný srbský ministr obrany, byl ve čtvrtek 9. července k vidění ve Varšavě, kam svědomitě přicestoval, jak se druží s honorací NATO a přidruženými monstry (např. ukrajinskou vražedkyní Nadijou Savčenkovou, která byla čestným hostem). 
Srbské ministerstvo obrany, zjevně potěšeno, že jeho ministr dostal šanci být vyfocen s někým důležitým, vítězoslavně tvrdilo, že pozvání Djordjeviće k účasti na tomto setkání je důkazem, že „srbská vláda se těší postavení stabilního a odpovědného partnera NATO.“

Jak potěšujícím se ono postavení nakonec ukáže, to ještě uvidíme. Pomalé leč pevné směřování Srbska k NATO znamená, že poselství prezidenta Putina přímo adresované východoevropským satelitům atlantické aliance – o tom, že poskytnou-li své území k rozmístění zbraní, které ohrožují ruskou bezpečnost, z nich může v případě jaderného střetu učinit legitimní odvetný cíl –, se nakonec může týkat i Srbska. Tedy pokud jeho vláda nepřijde k rozumu, nebo silně protinatovská a proruská veřejnost v Srbsku nepostaví své vládce na dávno potřebný pranýř.

Před několika měsíci, s malou fanfárou a z valné části mimo zorné pole veřejnosti prohloubila srbská vláda své zapletení s NATO (již je zapojena do programu „Partnerství pro mír“), a to podpisem dodatečné dohody o právním postavení sil [1] s touto aliancí, ačkoli Srbsko, technicky vzato, není členem. Následné zveřejnění této proradnosti způsobilo krátkodobý rozruch, než se veřejnost opět stáhla do své obvyklé strnulosti. Tato reakce, jakkoli krátkodobá, však nikoho nenechala na pochybách o tom, že si srbský národ naprosto oškliví NATO a vše, co s ním souvisí.

Postoje veřejnosti hrají ovšem jen částečnou roli. Neutralita není záležitostí preference, ale politiky, která je oficiálně zakotvena v srbské legislativě, která explicitně zakazuje připojení se k jakémukoli vojenskému bloku. [2] Nicméně nebyly známy žádné právní překážky, které by v tom mohly srbské politické elitě zabránit, jakmile dostala povely od svých západních vládců. Nedávno podepsali zlověstnou dohodu o právním postavení sil, která zaručuje jednotkám NATO neomezený přístup do nejrůznějších zařízení země a vojákům NATO diplomatickou imunitu a beztrestnost před srbskými soudy za jakýkoli přečin. V souladu s již dříve uzavřenými dohodami sedí personál NATO uveleben na srbském ministerstvu obrany. Jsou pravděpodobně zapojeni do „spolupráce“ a poskytování „poradenství“ armádě země, kterou nemilosrdně a ilegálně bombardovali před sedmnácti lety.

Nestydatost této dohody mezi NATO a Srbskem o postavení sil si lze nejlépe uvědomit při srovnání s podmínkami, za kterých Jugoslávie v březnu 1941 nakrátko přistoupila k paktu Osy (jehož zjevným pokračovatelem je dnes NATO). Tuto epizodu ukončil dva dny po podpisu dohody vojenský převrat, který rozzuřil Hitlera a uspíšil jeho rozhodnutí napadnout a rozbít Jugoslávii o deset dní později. Osa nicméně požadovala po Jugoslávii pouze to, aby zůstala neutrální po dobu války, zaručovala její územní celistvost a zavazovala se, že nikdy nebude požadovat využití jugoslávského území k vojenským účelům. Zda by tyto sliby byly v dlouhodobějším horizontu dodrženy, to je věcí spekulace, nicméně byly učiněny a písemně potvrzeny. V kontrastu s tím, NATO již provedlo brutální vojenskou kampaň proti Jugoslávii (přičemž Srbsko bylo její hlavní součástí), rozervalo tuto zemi po agresi v roce 1999, když okupovalo a následně zaručilo „nezávislost“ svému vazalskému teritoriu – Kosovu, a nyní získalo souhlas servilní vlády toho, co zbylo z této země, k volnému pohybu svého vojenského personálu s garancí diplomatické imunity. Tím, že tandem NATO a EU požadoval po Srbsku, aby se připojilo k protiruským sankcím, dal rovněž najevo, že nebude tolerovat nic, co by se podobalo srbské neutralitě. Zdá se, že dohoda s Hitlerem z roku 1941 byla ve všech ohledech mnohem výhodnější.

Je holým faktem, že NATO je jedinou bezpečnostní hrozbou, které Srbsko v rámci svého obzoru čelí.

Jak lze čekat, členství v NATO odmítá astronomicky vysoké procento srbského obyvatelstva. Nicméně, bezpočet dobře financovaných pronatovských „nevládních organizací“ a lobbistických skupin pracuje v Srbsku přesčas, aby vykreslovaly pozitivní obrázek aliance a údajných výhod, které Srbko po vstupu čekají.

Jejich činnost by se neměla podceňovat. Způsob, jakým bylo zvládnuto v sousední Černé Hoře rovněž nepopulární téma členství v NATO, by mohl poskytnout vodítko, jak se bude s touto záležitostí nakládat i v Srbsku. Vládnoucí režim v Černé Hoře kategoricky prohlásil, že o členství v NATO nebylo zapotřebí referenda a že tamní poslušný parlament byl zcela způsobilý, aby o této věci rozhodl – bez vměšování obyvatelstva. Podloudný postup, bez předběžného oznámení a veřejné debaty, jakým byla nedávno schválena dohoda o právním postavení sil srbským parlamentem, pravděpodobně představuje model, který bude následován, aby se dodal fíkový list legality případnému srbskému členství v NATO bez ohledu na skutečnost, že podle většiny průzkumů tuto myšlenku odmítá až 90% obyvatel.

Poněkud infantilní argumenty, které předkládá pronatovská lobby, aby protlačila užší politickou spolupráci s aliancí a posléze členství, se v podstatě skládají ze dvou bodů. Za prvé se argumentuje, jaksi kruhem, že vzhledem k tomu, že téměř všechny okolní země Srbska jsou již v NATO, bylo by geograficky hloupé, aby Srbsko nebylo. Stejný argument, za předpokladu, že by měl vůbec nějakou platnost, mohl být předložen Švýcarsku, které za 2. světové války ze všech stran obklopovalo území pod nacistickou kontrolou, že by bylo „praktické“ připojit se k táboru Osy.

Druhý falešný argument má co do činění s „integrací do euro-atlantických struktur“, jejichž klíčovou složkou je prý NATO. Tento narativ je předkládán jazykem, který připomíná podvodnou rétoriku „civilizační volby“, které bylo nedávno využito k dalšímu ohlupování důvěřivých ukrajinských mas. Až na to, že v Srbsku jsou těmi jedinými oklamanými (či zkorumpovanými či případně vydíranými), kteří to berou vážně, příslušníci naprosto autarkní a odcizené vládnoucí politické třídy, jejích médií a pomahači z „nevládních organizací“.

Každému, kdo je v Srbsku schopen rozumně uvažovat, je jasné, že základní cíl NATO, spočívající v začlenění země do jeho vojenského a politického rámce, je naprosto identický s tím Hitlerovým z doby před sedmdesáti lety. Souvisí to s plánovanou válkou proti Rusku a potřebou zajistit si kontrolu nad strategickým týlem, než bude útok zahájen. Burácení barevné revoluce v Srbsku je součástí téhož procesu zavádění „širokospektrální dominance“ a nahrazení na 99% podřízených loutek novou sestavou, která bude poslušná na 100%.

Pochopení, že NATO podloudně obsazuje jednu pozici za druhou a že se v Srbsku nepozorovaně zabydluje, vyvolalo před několika měsíci v Bělehradě krátký výbuch lidového rozhořčení, když se 20 000 občanů vydalo do ulic, aby protestovali. To se nemusí zdát moc ve srovnání s Řeckem či Francií, nicméně v komatózním Srbsku se to považuje za působivou demonstraci. Soustavný politický aktivismus však vyžaduje mnohem víc než nahodilý aktivismus několika nekoordinovaných dobrovolníků bez zdrojů, aby bylo možné organizovat masy či získat skutečnou podporu nějakého významného geopolitického hráče.

Demoralizovaní a pasivní Srbové nepochybně nesou hlavní břemeno odpovědnosti za to, že umožnili vládnoucí klice zkorumpovaných odpadlíků, aby je a jejich zemi klamali a zavlekli do katastrofy, kterou se členství v NATO a spojenectví s nepřáteli Ruska nevyhnutelně ukáže. Představitelé Ruska mají však také v této věci velký díl odpovědnosti. Dělají málo pro mobilizaci a povzbuzování svých přátel v Srbsku. Místo toho se věnují beznadějnému úkolu tuto vládnoucí elitu napravit a přesvědčit ji ke změně svého chování. Není-li Rusko připraveno ztratit Srbsko nesplněním svého závazku, což by byla tragédie pro obě země, které po staletí pojily společné hodnoty, musí urychleně oslovit přímo srbský národ a učinit z něj – namísto jeho odcizených vládců – těžiště své politiky.

Rusko nemá nic očekávat od spodiny, která tvoří vládnoucí vrstvy Srbska. Oni nezmění své způsoby, dokud – jak památně pronesl Nikita Chruščov – se krevety nenaučí hvízdat, možná ani pak.

- - -

Stephen Karganović


Zdroj: http://thesaker.is/serbias-march-into-nato-servitude/

Poznámky překladatele:

[1] Jednalo se o Dohodu mezi vládou Republiky Srbsko a Organizací NATO pro údržbu a zásobování o spolupráci v logistické podpoře [Agreement between the Government of the Republic of Serbia and the NATO Support and Procurement Organisation (NSPO) on Logistic Support Cooperation], která byla podepsána v září 2015 a ratifikována 12. února 2016 parlamentem. Tato dohoda navazovala na dohodu SOFA, která byla podepsána v lednu 2014 a ratifikována parlamentem v červenci 2015

[2] Jednalo se o Usnesení Národního shromáždění o ochraně suverenity, územní celistvosti a ústavního pořádku Republiky Srbsko [Rezolucija Narodne skupštine o zaštiti suvereniteta, teritorijalnog integriteta i ustavnog poretka Republike Srbije], které bylo přijato 26. prosince 2007. V odst. 6 se uvádí: „Vzhledem k celkové roli NATO, od ilegálního bombardování Srbska bez rozhodnutí Rady bezpečnosti až po přílohu č. XI odmítnutého Ahtisaariho plánu, který stanovuje, že NATO je ‚nejvyšší autoritou‘ v ‚nezávislém Kosovu‘, Národní shromáždění přijímá rozhodnutí o vyhlášení vojenské neutrality Republiky Srbsko ve vztahu k stávajícím vojenským aliancím až do případného vypsání referenda, které by učinilo konečné rozhodnutí o této otázce.“

Stephen Karganović je ředitelem nizozemské NGO Srebrenica Historical Project.
nwoo.org
Překlad Karel Hyka
nwoo.org

Nezabiješ! (Katastrofa jménem Hillary)

0
0
Jiří Jírovec
28. 7. 2016
Toto zcela zásadní boží přikázání má mnoho výjimek. Tu nejzákladnější stvořil sám bůh, když (alespoň podle Starého zákona) zabíjel ty, kteří se mu protivili. Jeho masové vraždy jsou známy pod jmény Potopa nebo Sodoma a Gomora.


Bůh je i za proxy-zabíjením. Traduje se, že měl rád Ábela, což dal najevo tím, že přijal jeho oběť. Jenže to mohlo být i obráceně. Třeba ho "áčko" něčím sralo, ale nechtěl si sám špinit ruce jeho krví. A tak do toho zatáhl Kaina. Protože je vševědoucí, věděl, že pohana, mající formu ve formě plazícího se kouře, vyústí v bratrovraždu.

Kain si mohl říct: Když mou oběť nechceš, vlez mi, proboha, na záda. Mohl si tím ušetřit budoucí opovržení i část úrody, kterou mu víra přikazovala obětovat. Jenže bůh mu vnukl myšlenku, aby zabil.

To, že víra přetlačí lásku k bližnímu až k nenávisti, je jen druhá strana stejné mince. A tak vírou zmatený člověk klidně zabijí bez pomyšlení na desatero.

Činí tak ve jménu boha nebo ve jménu idejí, které alespoň božsky vypadají. Chvíli byli zabíjeni křesťané, protože ohrožovali tehdejší mocné. Když moci došlo, že křesťanství je výborný nástroj k manipulaci s poddanými, byli k zabití neznabozi.

Vždy za tím stáli lidé, kteří si přivlastnili "boží" kšeft na zemi. V dobách středověkých válek to ještě bylo "na férovku". Panovníci neutíkali z boje k náhradní službě, stáli v čele svých vojsk, zručně se mečištěm oháněli a někdy jím i padli.

To se změnilo, když se k moci dostali zdegenerovaní císařové a generálové, kteří tužkou ošipkovávali mapy a z bezpečí svých stanovišť určovali ten nejlepší směr k jatkám.

Poslední dějinný zlom je spojen se "znovuzrozenými křesťany". To je ta nejhorší sebranka, protože předstírá, že byla oslovena samotným Ježíšem.

Deklarované osvícení bohem je údajně nasměrovalo od kratochvíle zvané chlast a smilstvo k lepšímu životu. Daleko významnější ale bylo sdělení, že se o tom poradili s bohem. A co může být pro politika lepšího než mít přímé boží požehnání?

Není zabíjení jako zabíjení. Když padají bomby, aby šířily naše hodnoty, je to OK. Církevní tatíci ochotně požehnajím zbraním a ulehčí vojákům feldkurátovskými tlachy.

V EU málokdo uroní slzu nad mrtvými v Kábulu nebo Baghdádu. O těch v Africe ani nemluvě.

Něco jiného je, když se najednou smrt dostane do evropských měst. Presidenti, z nichž mnozí mají cizí krev na rukou, se okamžitě semknou prostřednictvím soustrastí zabalených do slibu další války - proti teroru po celém světě a to až do úplného vítězství. Slibují další zabíjení za hranicemi a tím další mrtvé ve vlastních zemích. Matou své poddané, tu slzou v oku, tu zubem vyceněným do vesela.

Němci prý nazývali Čechy "smějícími se bestiemi". To už je ale dávno. Německo nám odpustlo odsun, a tak náš smích jejich směrem ztratil charakter bestiality.

Nedávno byla na Youtube k vidění americká politička, smějící se nad obrázky zamordovaného Kaddafiho.

Slzy se nedaly použít a tak se smála. Nic jiného ji nenaučili. Jistě, z elitních politických chrupů lze vyčíst charakter cenitelů, ale to je vše, co se s jejich absolutním pokrytectvím dá dělat. Soudy pro ně neexistují.

Ministerstvo obrany Ruska vytvoří systém kontroly dodržování Spojenými státy Smlouvy o strategických útočných zbraních

0
0

28. 7. 2016     zdroj
Ministerstvo obrany Ruska vypsalo výběrové řízení na vývoj systému, který bude kontrolovat dodržování Smlouvy o strategických útočných zbraní (Start) americkou stranou. Z informace na internetové stránce o veřejných zakázkách vyplývá, že rezort očekává, že obdrží tento systém do konce roku 2018, maximální cena zakázky je 72 milionů rublů.


Cílem zpracování systémuje je vytvoření hardwaru a softwaru, který bude shromažďovat telemetrické informace z různých zdrojů, zpracovávat data a poskytovat komplexní vyhodnocení zkoušek mezikontinentálních balistických raket a raket ponorek USA. Systém má také shromažďovat celkovou charakteristikou zkoušek, sledovat trajektorie raket a jejich typ a připravovat "zdůvodnění pro předložení připomínek o narušení americkou stranou požadavků smlouvy START během zkoušek strategických zbraní."

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Tahle olympiáda je už předem morálně pošpiněná

0
0

Lubomír Man
28. 7. 2016
Jako autor románů pro mládež, vyzvedávajících nade všechno ideu fair play, cítím povinnost vyjádřit se k mravnímu pošlapání ušlehtilých olympijských ideálů, ke kterému v těchto dnech dochází. A to nikoliv až v průběhu olympijských her, jak tomu bylo např. v Berlíně v r. 1936, ale ještě před jejich zahájením. Mám tím na mysli kolektivní zákaz účasti na hrách v Riu de Janeiro celé ruské atletické reprezentaci, a to jako kolektivní trest za to, že z použití zakázaných látek - a tedy z dopingu - bylo údajně usvědčeno p ě t ruských atletek.


I kdybychom připustili, že obvinění těchto pěti sportovkyň bylo spravedlivé, nelze se ubránit otázce, za jaký to přestupek jsou zákazem postiženy desítky dalších ruských atletických reprezentantů a reprezentatek, kteří – jako např. světová rekordmanka ve skoku o tyči Jelena Isinbajevová - prošli během své sportovní kariéry desítkami dopingových kontrol a vždy z nich vyšli čistí. Za co jsou tedy trestáni oni? Oni nevinní? Za to, že jsou Rusové? A tedy za svou národnost? A za to, že současný západní svět na čele s neokonzervativní vládou ve Washingtonu dnes vede proti všemu ruskému zničující ideologickou i hospodářskou válku? Ale zájmy politické, jež země Světa rozdělují a nikoliv spojují, nemají přece aspoň v olympijském hnutí, když už ne též všude jinde, co dělat. Vždyť už druhý základní princip olympizmu, jak je uveden v Olympijské chartě, říká: Cílem olympizmu je zapojit sport do služby harmonického rozvíjení lidstva s cílem vytvořit mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti. A šestý základní princip dodává: Jakákoliv forma diskriminace vůči zemi nebo osobě z důvodů rasy, náboženství, politického přesvědčení, pohlaví či jakéhokoli jiného důvodu je neslučitelná s příslušností k olympijskému hnutí.

Diskriminace vůči zemi nebo osobě.... je neslučitelná s příslušností k olympijskému hnutí, říká tedy Olympijská charta, ale ničeho jiného než právě této diskriminace se Mezinárodní atletická federace - a na základě jejího doporučení pak i Mezinárodní olympijský výbor - vyloučením nevinných ruských atletů a atletek z olympiády v Riu dopouští. Vždyť i jen diskriminace vůči jediné osobě, jak říká charta, ale i jak nám napovídá i lidské svědomí, by útočila proti morálnímu principu v nás a v našich očích by tedy ideu olympijských her očernila – a my zde máme vyloučení z her atletů země, pokrývající téměř jednu šestinu zeměkoule. Kam se tedy ztratila další zásada olympizmu, jíž je jeho univerzálnost, vyjadřující zásadu, že olympiády jsou zde pro všechny – a ne jen pro někoho?

Bohužel – tohle „morální harampádí“ se hodilo za hlavu v zájmu jediného: Zákazem startu Rusů v atletické části olympiády, jež je je na olympiádách bezkonkurenčně nejsledovanější, posílit v Rusku opozici vůči nezávislé politice Putinovy vlády. Funguje zde totiž předpoklad, že když se západnímu politickému establishmentu podaří udělat z Ruska onoho chudáčka a otloukánka v partě, se kterým nikdo nemluví a nikdo se s ním nekamarádí, vybudí se v současné ruské populaci mínění, není-li její vláda možná až zbytečně moc nezávislá? A neměla-li by tudíž být vůči Západu víc ústupčivá, aby se pro něj stala přijatelnější. (Vždyť nás už nikdo nechce – jsme sami.na světě!)

Jenže ustoupit, jak nedávno prohlásil Putin, není kam. Kromě jediného ovšem. Že by Rusové řekli: Pojďte a vezměte si z naší země - a jmenovitě z našeho přírodního bohatství - co se vám líbí a co by se vám hodilo.

Protože jen o tohle v dnešním nepřátelském tažení proti Rusku jde – a o nic jiného. V tažení, do kterého, bohužel, vstoupili i členové Mezinárodní atletická federace a Mezinárodního olympijského výboru. Hlasovalo se, lidské se přehlasovalo - a nelidské a neolympijské získalo vrch. A olympijská charta, jejíž základy sepsal zakladatel her baron Coubertin společně s naším krajanem Dr. Guthem- Jarkovským, zaplakala. A bude plakat a žalovat na nespravedlivost lidskou po celou dobu atletické části her, zatímco osnovatelé téhle špinavé hry si budou spokojeně mnout ruce.

Věřme, že jen dočasně – a hlavně naposledy.

A na závěr: Dík všem z našich lidí, kteří princip kolektivního trestu ruských atletů a atletek odsoudili, či nad ním vyslovili údiv resp. nesouhlas. Pokud vím, učinili tak oštěpařka Barbora Špotáková, šéftrenér českých atletů Tomáš Dvořák, či předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval. Dík za jejich sportovní i olympijský postoj ještě jedno.

Rusko a Čína společně: do Kaliningradské oblasti dorazila čínská vojenská technika

0
0

Alexandr Ševčenko
29. 7. 2016  Eurasia24

Do ruské Kaliningradské oblasti byly z Čínské lidové republiky dopraveny zbraně, vojenská technika a munice.

Čínská národně osvobozenecká armáda se v Rusku zúčastní mezinárodní soutěže v bojovém výcviku pěchotních jednotek.

V současné době se dokončují poslední práce na přípravě soutěže. Do terminálu přístavu Baltijsk (hlavní základna Baltské flotily RF – pozn. překl.) byla trajektem dopravena čtyři bojová vozidla pěchoty ZBD05 a také tři kusy pomocné dopravní techniky. Zpravodaji portálu Kaliningrad.ru to sdělili zástupci tiskového oddělení Baltské flotily Západního vojenského okruhu.

Při vykládání vojenských vozidel z železničních vagonů pomáhaly zahraničním kolegům vykládací čety zřízené silami Baltské flotily. Vojenská technika armády ČLR byla umístěna ve speciálních skladech, kde ji vojenští odborníci připraví na soutěž.

Samotná soutěž s názvem Námořní výsadek 2016 proběhne v srpnu na polygonu Baltské flotily Chmeljovka v rámci Mezinárodních armádních her. K zajištění soutěže bylo vybudováno 13 nových objektů příslušné infrastruktury a u 3 dalších proběhla rekonstrukce.

Do soutěže jsou přihlášena družstva Číny, Íránu, Pákistánu, Kazachstánu, Angoly, Venezuely, Indonésie a samozřejmě také Ruska.

Poznámka Eurasia24.cz: Jedná se o další ukázku zintenzivňování vojenské spolupráce dvou klíčových eurasijských mocností. Do Ruska jsou ke společným vojenským soutěžím a cvičením v současné době rovněž přesunuty čínské tanky nejnovější modifikace ZTZ-96B a stíhací bombardéry JH-7B. (Geo)

Alexandr Ševčenko

 

Zdroj: warfiles.ru
Překlad: mbi, Eurasia24.cz
Foto: © Дарья Калиничева / vesti-kaliningrad.ru

USA a evropští spojenci ohrožují Rusko, Američané se musí probrat

0
0
Paul Craig Roberts
29. 7. 2016   Zvědavec

Západní veřejnost to neví, ale Washington a jeho evropští vazalové přesvědčují Rusko, že se připravují na útok. Eric Zuesse informuje o úniku v německých novinách, týkajícím se rozhodnutí Bundeswehru prohlásit Rusko za nepřítele Německa.


To je interpretace, se kterou přišli i někteří ruští politici ve vztahu k vojenským základnám NATO, které Washington zřizuje na hranicích Ruska.

Washington může mít v úmyslu navyšování vojenských jednotek jako tlak na prezidenta Putina, aby zmírnil ruský nesouhlas s unilateralismem Washingtonu. Nicméně některým výřečným Rusům, jako Vladimir Žirinovskij, to připomíná Hitlerovy jednotky na hranicích Ruska v r. 1941.

Žirinovskij je zakladatelem a vůdcem ruské Liberálně-demokratické strany a místopředsedou ruského parlamentu. Ve střetu s vydavatelem německých novin mu Žirinovskij říká, že německé jednotky, které jsou opět na ruských hranicích, vyprovokují preventivní úder, po kterém z jednotek Německa a NATO nic nezůstane. „Čím více vojáků NATO na vašem území, tím rychleji zemřete. Do posledního. Odstraňte NATO ze svého území.“ 


Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov vyjádřil svoji frustraci ze spoléhání se Washingtonu na sílu a vydírání, namísto diplomacie. Od Washingtonu je nezodpovědné přesvědčit Rusko, že diplomacie je slepou klikou bez naděje. Když Rusové dojdou k tomuto závěru, síla se postaví síle.

Vskutku, Žirinovskij k tomu již dospěl a možná že i Vladimir Putin (viz video níže).
Jak jsem uvedl, Putin nedávno zpražil západní mediální děvky kvůli jejich roli v rozdmýchávání jaderné války. 

Putin dal jasně najevo, že Rusko nebude akceptovat americké raketové základny v Polsku a Rumunsku. Informoval o tom Washington a polskou a rumunskou vládu. Nicméně, jak Putin poznamenal, „neposlouchají“.

Neschopnost slyšet znamená, že arogance Washingtonu jej učinila příliš stupidním, aby bral vážně Putinova varování. Pokud v tom bude Washington pokračovat, vyprovokuje preventivní úder, o kterém Žirinovskij řekl německému redaktorovi, když ho režim Merkel pozval.

Američané se musí v této nebezpečné situaci, kterou Washington vytvořil, probrat, ale pochybuji, že se tak stane. K většině válek dochází bez vědomí veřejnosti, kdy ta se o nich dozví, až když už běží. Hlavní funkcí americké levice je sloužit jako strašák, kterým straší konzervativce, když údajně ztratí morálku, a hlavní funkcí konzervativců je vytvářet strach a hysterii ohledně přistěhovalců, muslimů a Rusů. Neexistuje žádná známka toho, že kongres si je blížícího se Armageddonu vědom, a média jsou čistá propaganda.

Já a pár dalších se pokoušíme varovat lidi před skutečnými hrozbami, kterým čelí, ale naše hlasy nejsou dostatečně hlasité. Dokonce ani hlas Vladimira Putina není dostatečně hlasitým. Vypadá to, že Západ nechce slyšet, dokud „z jednotek Německa a NATO nezůstane vůbec nic“, stejně jako z Polska, Rumunska a nás všech.


World War III in The Pipeline? US and European Allies Threaten Russia, Americans Need to Wake Up vyšel 22. července 2016 na Global Research. Překlad v ceně 195 Kč Zvědavec.

Nastává pochopení. Už i publikum iDNESu naprosto rozdrtilo pokus o rusofobní masáž

0
0

Geo
29. 7. 2016  Eurasia24


Už i tradičně antizemanovské, liberální a rusofobní publikum serveru iDNES.cz začíná chápat realitu. Začíná chápat, že se stalo obětí brutální informační mašinérie, a rozumět tomu, jak tato mašinérie funguje. A co víc, jeho reakce musela tentokrát sponzorům a protagonistům „vyplachovací“ kampaně způsobit šok.

„Nejdůvěryhodnější zpravodajský portál na českém internetu“ publikoval ve čtvrtek 28. července zprávu autora Josefa Kopeckého (to je on), založenou na informaci aktéra gay porna Jakuba Jandy (to je on– doporučujeme pouze mužům se silným žaludkem). Zpráva dostala titulek „Prezident Zeman hraje roli trojského koně Ruska, tvrdí think-tank“.

Aby náš „nejdůvěryhodnější zpravodajský portál“ dodal této informaci ještě větší „důvěryhodnost“, zvolil perem Josefa Kopeckého tuto údernou perexovou formulaci: „Se závažným obviněním prezidenta Miloše Zemana přišla nevládní instituce, think-tank Evropské hodnoty.“

A aby náš „nejdůvěryhodnější zpravodajský portál“ dodal informaci ještě větší význam, nějaký čas zpráva plnila funkci „otvíráku“.

Ale jen do momentu, kdy se strhla lavina. Večer čtvrtku 28. července to bylo už více než 1800(!) příspěvků čtenářů vesměs vytočených z toho, jak z nich „nejdůvěryhodnější zpravodajský portál“ dělá blbce.

Pár reakcí čtenářů za všechny:

„Putina je opravdu třeba se obávat. Svými schopnostmi je něco mezi Fantomasem, Kostějem Nesmrtelným a Godzillou. Geo, Eurasia24.cz
Zdroj citovaných příspěvků: iDNES.cz
Grafika: mikaf, Eurasia24.cz
Krom Zemana ještě kontroluje a řídí:

1. Republikánskou stranu USA (Trump)

2. Stranu zelených USA (Jill Stein)...

3. Labouristy ve Velké Británii (Corbyn)

4. Brexit kampaň

5. Německou SPD (Steinmeyer)

6. Řeckou levici (Tsipras & Koalice radikální levice)

7. Řeckou krajní pravici
Geo, Eurasia24.cz
Zdroj citovaných příspěvků: iDNES.cz
Grafika: mikaf, Eurasia24.cz

8. Francouzskou extrémní pravici (Marine le Pen)

9. Maďarskou vládnoucí stranu (Orban, Jobbik)“

„Prezident lže, říká bývalý pornoherec, dnes zástupce neziskovky Evropské hodnoty. Český bizár v praxi.“

„Pane Kopecký, autore tohoto článku, i pan Kajínek má vyšší morální kredit než Jakub Janda. Zkuste prosím přestat propagovat tohoto zdiskreditovaného pornoherce, jeho názory, byť štědře dotované Bruselem, skutečně nikoho nezajímají.“

„Think-tank Evropské hodnoty a zrovna oni mluví o trojském koni.“

„Jsem absolutně v klidu. Pokud group-think skolektivním IQ 13 cm vytváří nějaký analýzy, tak budou určitě objektivní.“

„Janda se nedávno nechal slyšet, že se svým týmem vytváří nějaké scénáře vývoje EU. Po jeho předešlých extempore jsem nabyl jistoty, že to mohou být maximálně scénáře pro Euroslut bukkake...No a pokud tahle skupina mentálních impotentů vytváří nějaká doporučení k integraci,tak se EU rozpadne ještě ryhleji a s ještě větším rachotem, než očekávám...“

Ostatně počtěte si sami zde, stojí to zato.



Geo, Eurasia24.cz
Zdroj citovaných příspěvků: iDNES.cz
Grafika: mikaf, Eurasia24.cz

Google podlehl topografickému kreténismu Kyjeva

0
0

National Geographic CrimeaJan Urbach
29.7.2016   Vaše věc
"Dekomunizace“ obcí Krymu na mapách Google je podobná topografickému kretenismu, prohlásil vicepremiér krymské vlády, ministr vnitřní politiky, informací a spojení republiky Dmitrij Polonskij.

Reagoval tak na dřívější informace, že servis Google Maps se podřídil rozhodnutí kyjevských úřadů a „dekomunizoval" názvy jednotlivých obcí na Krymu. Tak třeba město Krasnoperekopsk se nyní na mapách Google jmenuje Jany Kapu, z obce Krasnogvardějskoje se stal Kurman. Kirovskoje se změnilo na Isljam Terek a Sovětskij na Išky. 
„Lidé pravděpodobně trpí topografickým kretenismem a poté, co všechno přejmenují, jejich nemoc podle mého názoru jen zesílí, to je ale jejich problém. Rusko má svoje kartografické služby, my Google používat vůbec nemusíme, abychom se orientovali v prostředí,"řekl pro RIA Novosti Polonskij.
Vicepremiér vyjádřil názor, že Google zaznamená úbytek ruských uživatelů jeho kartografických služeb. „My označujeme naše města a obce tak, jak se ve skutečnosti jmenují, a ne tak, jak se někomu chce," podtrhl.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live