Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Karel Havlíček „burcující“

0
0

khb
Přemysl Votava
29.7.2016  Vaše věc

Nezapomínejme! Před 160 lety - 29. 7. 1856 - zemřel Karel Havlíček Borovský, národní buditel, politik, novinář, ale hlavně statečný člověk.

K. Havlíček Borovský, byl statečným českým vlastencem a také i obhájcem práv slovanských národů v rakouské říši. Ve svých 27 letech, v revolučním roce 1848, byl zvolen i poslancem říšského sněmu ve Vídni. Jeho protirakouské vlastenecké postoje se staly důvodem, jak jeho uvěznění, tak i později, jeho nuceným vyhnanstvím do Brixenu, kde strávil přes tři roky (1851- 1855), v politické izolaci. Byl zde pod policejním dozorem, zcela izolován od českého politického prostředí. Nesměl dokonce ani na pohřeb své ženy Julie. Po návratu z vyhnanství mu byl zakázán pobyt v Praze, teprve krátce před smrtí je mu zde povoleno léčení. Zde také nemocen a uštván umírá ve svých pouhých 34 letech. Z jeho pohřbu se stala protirakouská demonstrace.

K odkazu K. Havlíčka se hlásil zejména T.G. Masaryk. Ve svých projevech odkazoval na statečnost, národní uvědomění, ale i na mravnost Karla Havlíčka Borovského. Poukazoval na jeho zásadu neustupovat před zlem. V jednom ze svých projevů T.G.M. připomenul citací odkaz z K.Havlíčka Borovského : „Není nám hodno se lekat a strachovat před zlými, nejsme přece slepým nástrojem času, jsme sami tvůrci svého osudu. Nesténejme jako děcka, ale jako muži, se chopme činu…“.

Dnešní politická garnitura není příznivě nakloněná k osudům našich národních hrdinů. Je dokonce snaha jejich statečnost a hrdinské činy zpochybnit, nebo jim dát zapomenout. Vlastenectví, tedy láska k vlasti, se dnes „nenosí“. Ani slovanství se nehodí do „nové Evropy“. Mizí dokonce sochy a symboly našich národních hrdinů, národních buditelů. Přepisují se dějiny. Jak ty evropské, tak zejména ty naše české. Vytváří se noví hrdinové…

Havlíčkovo jméno se stalo symbolem statečnosti. Proto i Německý Brod, který byl úzce spjat s Karlem Havlíčkem Borovským, byl druhý den po květnové revoluci 1945 přejmenován na Havlíčkův Brod. Do parku byla navrácena socha Karla Havlíčka Borovského, odstraněná za okupace nacisty.

 
Přemysl Votava

Kdo porazí Zemana? Určitě ne anti-Zeman

0
0
Radim Valenčík
29. 7. 2016             RadimValenčíkPíše
Právě jsem se vrátil z Maastrichtu, kde probíhala "olympiáda ducha"– tj. 5. světový kongres Společnosti teorie her. Ten minulý před čtyřmi roky v Istanbulu byl sice lepší, ale i tento stál za to. Nobelisti byli tři včetně 86-letého Boba Aumanna v plné fyzické a duchovní kondici. Jeden z hlavních přednášejících měl přednášku na téma "Jak vyhrát prezidentské volby". Ukazuje se, že i velmi jednoduché modely, které teorie her nabízí, mají obrovskou vypovídací sílu.


Na několika případech z nedávné doby uvedl a ilustrativním konceptem doložil, že pokud se situace polarizuje do podoby "jeden kandidát proti všem ostatním", tj. kandidát a anti-kandidáti, má kandidát, proti kterému se profilují všichni ostatní, největší šanci vyhrát.

Jediný, kdo má v takové situaci šanci prosadit se oproti kandidátovi, vůči kterému se všichni ostatní profilují, je ten, kdo důvěryhodně dokáže obsadit pozici smiřující protivné strany.

Ostatně toho si byl velmi dobře vědom Lenin, když v roce 1921 s nebývalou intenzitou až agresivitou reagoval na Bucharinův pokus postavit se do čela "nárazníkové platformy", tj. platformy, která měla v tzv. sporu o odbory (ve skutečnosti šlo k soupeření mezi Leninem a Trockým, kdo se prosadí jako lídr revoluce) usmířit obě protivné strany. V roce 1937 pak Stalin velmi krutě zlikvidoval tzv."platformu za usmíření", která se chtěla postavit "nad" tehdy protivné strany – Stalinovy příznivce a odpůrce. Ani jeden z nich teorii her neznal, protože ta se ještě nezrodila v té podobě, ve které by byla v dané oblasti použitelná, ale s intuitivními herními modely či koncepty byli schopni pracovat.

Dnes – jak bylo v přednášce velmi pěkně ukázáno – standardní chybu profilace všech uchazečů a prezidentský post proti jednomu z dominantních kandidátů vidíme v USA. Z hlediska logiky hry si Trump nemůže přát nic lepšího, než aby ho všichni démonizovali a profilovali se proti němu. Hlavně aby byla eliminována platforma za usmíření protivných stran. Pak má největší šanci vyhrát.

U nás tuto chybu vidíme v pokusu porazit Zemana anti-Zemanem. To je největší hloupost, kterou odpůrci Zemana dělají. A všimněte si, jak se to, co nazývám "hloupnutí z globálního slouhovství" projevuje. 

Odpůrce Zemana ani nenapadne postupovat jinak. Oni hledají anti-Zemana a ani si nedovedou ani představit jiného kandidáta, který by mohl Zemana skutečně porazit. Tím, že by se postavil do role usmiřovače znepřátelených stran a vlastně i celé společnosti. Do role "ti mají pravdu v tom, ti zase mají pravdu v tom". Pokud by kandidát, který by šel do našich prezidentských voleb, obsadil tuto parketu, byl dostatečně důvěryhodný a měl silné zázemí, měl by velmi velmi velkou šanci, že vyhraje.

Je však dost pravděpodobné, že takový kandidát u nás prostě není. A pokud by byl, pak ti, co v důsledku svého slouhovství současné rozpadající se globální moci nevratně zhloupli, s takovým kandidátem prostě nepřijdou.

Jak málo stačí k tomu, aby byl někdo označen za proruského trolla…..

0
0
- vlk -
29.7.2016 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com


Včera o sobě opět dal vědět obskurní spolek s názvem Evropské hodnoty….

Jejich, ehm – „analytická“ sekce, s úderným jménem Kremlin Watch, vypracovala seznam prokremelských propagandistických webů.


Důvod proč k vydání téhle tiskoviny došlo je definován takto:


Přiznávám, že žasnu nad tou definicí - cituji:

… zejména obyvatelé České republiky, kteří jsou aktivní na sociálních sítích, ale i ostatní jsou denně vystavováni různé míře pro-kremelského vlivu v podobě rozsáhlé nabídky tzv. alternativních zdrojů informací, které poskytují zaujaté zpravodajství a mnohdy naprosto opouštějí základy seriozní novinářské praxe…

Má ty svatá prostoto!!!! Oni ten blaf vydali proto, že obyvatelé, aktivní na sociálních sítích, jsou tam vystavováni prokremelskému vlivu?! Jinak jim tamtéž zřejmě nehrozí vůbec nic, respektive nic, co by se vyrovnalo nebezpečí kremelské indoktrinace!!!! Žádná kyberšikana, žádné kyberpodvody, žádný kyberrasismus, žádná kybernenávist, žádné kyberpolitické lhaní, žádný kyberterorismus, žádný kyber… žádná kyber… , žádné kyber….., žádní kyber…… Prostě jen kremelská propaganda.

Navíc – obyvatel České republiky, který je aktivní na sociálních sítích je, podle Jandy a jakési Víchové, totální blbec, který není schopen myslet vlastní hlavou a sám vyhodnocovat fakta! A proto ho Janda musí chránit!!!! Uznejte, že něco takového nelze vymyslet ani jako Nevtip pro Kosu. To prostě musí přinést reálný život, Jakub Janda a Evropské hodnoty!!!!

Někdo může namítnout, že vlk se zase, podle pravidla o potrefené huse, ozval, protože ho nejspíš Janda zařadil do toho seznamu také… Omyl vážení, omyl. Přiznávám, že když jsem ten blaf otvíral, tak jsem s tím napevno počítal. Ale kupodivu jsem tam Kosu nenašel. A tudíž ani sebe. Takže nepíši ve vlastní věci. Jak se můžete přesvědčit v originálním textu téhle poslední Jandoviny

Abych byl upřímný, nijak se necítím poškozen tím, že se na mne nedostalo. Na tom seznamu jsou určitě tituly, vedle kterých by bylo Kose určitě ctí pobývat vedle nich, ale je tam i dost takových, o kterých si myslím, že bych nikdy nechtěl, aby s nimi Kosa byla jakkoli spojována a kterým mám k nim zjevnou averzi. Nebudu jmenovat ani ty první ani ty druhé, nevidím k tomu důvod. A hlavně – nejsem Jakub Janda ani nikdo z jeho partičky, abych kádroval. Jednak je mi to cizí, vedle toho jsem si kdysi, když Janda a spol.  ještě ani nedělali do plínek, s kádrováky všeho druhu dost užil a hlavně a na rozdíl od těchhle samozvaných řiditelů zeměkoule vím, že se velmi snadno mohu, ve svém globálním odsudku mýlit.

Ale zpět k té slátanině. Zdá se, že spolek s názvem Evropské hodnoty by neměl váhat a měl by provést hromadnou návštěvu specializovaného lékaře. Dle mého naprosto laického názoru totiž trpí totální schizofrenií.

Na jedné straně vydal ten poslední spisek, zopakuji ještě jednou, aby chránil

… zejména obyvatelé České republiky, kteří jsou aktivní na sociálních sítích, ale i ostatní jsou denně vystavováni různé míře pro-kremelského vlivu v podobě rozsáhlé nabídky tzv. alternativních zdrojů informací, které poskytují zaujaté zpravodajství a mnohdy naprosto opouštějí základy seriozní novinářské praxe…

Na druhé straně, v samém závěru onoho blafu naleznete toto:



Takže onen, před ruskou propagandou BEZMOCNÝ, občan je základním prvkem politické kultury podle Jandy a spol?! Ten člověk je opravdu teflonový!

Tohle spojit do jednoho materiálu může opravdu jen někdo jako Janda!

Přiznávám ovšem, že jsem se při čtení té Jandoviny ovšem nenudil. Jednak pro mne jsou zajímavé informace, kdo stojí za některými, pro mne z nějakého důvodu interesantními weby, za kterýžto přehled, bez jakékoli ironie – děkuji a jednak jsem se občas docela dobře bavil. Například nad tím, jak málo stačí k tomu, aby se něco stalo prokremelským propagandistickým kanálem. Například to, že provozujete tzv. internetový rozcestník. Nemusíte nic, psát, dokonce ani nic přepisovat nebo přejímat, ale stačí, když provozujete stránku, kde návštěvníkům, kromě jiných sdělíte informaci o tom, že existují politické weby Jandovi nevyhovující!!! A dát k tomu pár titulků z oněch webů. Protože o jejich existenci jsem neměl dosud nejmenší potuchy, rozšířil jsem si díky Jandovi obzory. Takže dnes vím, že existují. A že mne, jako aktivního občana, co hledá zpravodajství na internetu může ohrozit například i tenhle rozcestník:

Ctusi.info

jehož včerejší titulní stránku si vám dovolím představit screen shotem



A proč je prosím tento server podle Jandy nebezpečný? Tak to je v oné Jandovině popsáno takto:



Takže vážení – proto si dovoluje nejen upozorňovat na články v seriozních, sloupu české demokracie a strážci liberálních hodnot – oligarchovi Babišovi patřících iDnes a Lidovkách, ale protože dává linky i na Parlamentní listy nebo První zprávy!!! Které patří jinému českému oligarchovi – takto Ivo Valentovi….

Netušil jsem, že někdo jako Andrej Babiš je pro Evropské hodnoty garantem demokracie, svobodné, bezpečné a prosperující České republiky a hrdina bránící liberální demokracii… Omlouvám se čtenářům Kosy za svou duševní nedostatečnost, jakož i totální deficit fantazie!

Nicméně co mne dostalo úplně nejvíce jsou dvě věci:

1- ten blaf u každého jmenovaného titulu obsahuje seznam jeho údajných prohřešků proti pravdě. Takže například server

Rukojmí

sem byl zařazen proto, že:

Charakteristika obsahu:

Publikuje zejména komentáře s proruským obsahem a výraznou kritikou české domácí politiky. Kromě originálního obsahu často přebírají články z Prvních zpráv nebo z inStory.cz. Článek ale může na web vložit prakticky každý. Web ve velké míře píše i o apolitických tématech, součástí webu jsou také rubriky „Kultura“ a „Fejetony“. Ve velké míře propaguje proruský pohled na události v Sýrii a na Ukrajině.

Tohle je naprosto super! Jen nemám zcela jasno v tom, co přesně pokládá Janda nejspíš za naplnění skutkové podstaty trestného činu velezrady.

Jestli mu přijde vysoce nebezpečné, že článek – týýýý joooo, sem může vložit kdokoli (to být Jandou bych opravdu, ale opravdu zakázal !!!!) Nebo to, že si dovolí psát o Sýrii a Ukrajině. Zřejmě jinak než Janda.

Ale koruna je všemu nasazena tímhle:

Mezi články z poslední doby patří například „Propaganda intošů a TOP 09 nezná hranic!“ nebo „Proč je z prezidenta Miloše Zemana pro některé české školy fackovací panák; kdo ze školáků ho však odmítne dehonestovat, je veřejně ponižován…

Takže odpornou prokremelskou propagandou, ohrožující samou podstatu české demokracie, je článek, který nesouhlasí s financováním České televize prostřednictvím koncesionářských poplatků, v případě prvém a v tom druhém zase je podrývána, zjevně nepravdivým (nepletu se Jando?) článkem, který přináší informaci o tom, že jakási přičinlivá aktivistka neziskovky měla školní děti k tomu, aby si uplácali koule z bahna a následně se jimi trefovali do terče, kterým byla fotografie prezidenta republiky a když se jeden z žáků ohradil, byl – navíc opakovaně třídou šikanován.

K prvnímu velezrádnému artiklu dodávám jen tolik, že ačkoli jsem rozhodným zastáncem financování veřejnoprávní televize i rozhlasu přes současným systém, necítím se nijak zásadně ohrožen nositeli jiného názoru. A nikdy bych si je netroufl označit za prokremelské trolly. Ale kdykoli jsem naopak připraven se s nimi pustit do tvrdé diskuse. Ale může být, že už myšlenka na diskusi s nositelem opačného názoru je pro Jandu a spol. velezradou.

K tomu druhému článku, který podle spolku Evropské hodnoty, potvrzuje podvratnou činnost Rukojmí jen tolik, že jsem svůj názor definoval v tomto článku Kosy

Bij a bij Zemana do hlavy!

A trvám na každém písmenu, které tam stojí. Může ovšem být, že pro Jandu je pravým demokratem ten, kdo vede své dítě k házení bahínka na prezidentův portrét a šikaně jinak názorově nastaveného spolužáka.

Sděluji, že opravdu nemám Zemana rád a nikdy to nebude můj prezident, ale vocaď pocaď! A kremelská propaganda je pro mne mýdlovou bublinou ve srovnání s nenávistnou indoktrinací školních dětí na prvním stupni základní školy! Když to zjednoduším – zvedá se mi nad tou Jandovinou žaludek.

Ten jeho výčet konkrétních prohřešků jednotlivých webů... to je fakt dílo! Viz to, co jim vadí třeba na Rukojmí! Zejména tehdy, když si vzpomenu, jak ten samý spolek „zanalyzoval“ 500ti stránkovou stížnost Petra Pražáka na zpravodajství ČT o Ukrajině, kde byly konkrétně doloženy zásadní přešlapy proti realitě, kterých se ČT po dobu více než jednoho roku dopustila! Kdy jejich, už neslavně známý, Kremlin Watch se snažil dokázat tendenčnost a nepravdivost této stížnosti. Z 500ti set stránek si vybral 9, slovy DEVĚT, případů, kdy prý Petr Pražák informoval nepravdivě. S kterýmžto blábolem jsem naložil s článcích

Smekám před Jakubem Jandou a Kremlin Watch I. až III.

Ty lidi fakt si nevidí do úst a nemají trošku studu…..

Asi už by to mohlo stačit, ale nemohu si odpustit nezmínit, co ten blábol píše o, podle něj, nejnebezpečnějším proruském propagandistickém kanálu

PARLAMENTNÍCH LISTECH



Tak tohle je totální dada!!! Respektive naprosto dokonalá ukázka toho, jak si Janda a spol. představují správnou žurnalistiku!!! Kdykoli zazní nepohodlný názor, má být nejméně korigován, rozporován, či zpochybňován nebo ještě lépe – má na něj být upravena rozumná míra editorství, aby bylo zabráněno tomu, že by autor mohl sdělovat čtenářům prakticky cokoli!!!! To podivné slovní spojení rozumná míra editorství v jednoduché češtině neznamená nic jiného než CENZURU! To je to oč tu běží a nic jiného!

Nechovám naprosto žádnou sympatii k Ivo Valentovi, vlastníku Parlamentních listů. Na druhé straně – neumím si naši mediální scénu bez Parlamentních listů, v jejich dnešní podobě PŘEDSTAVIT! Je to jedinečný projekt a jsem za něj jeho majitelům velmi vděčen. Právě pro onu velkou názorovou různost a to, že se redakce do textů a rozhovorů nesnaží nijak zasahovat. Poskytuje čtenáři neocenitelnou službu, která je, bohužel, těžce deficitní u veřejnoprávní televize, která má naopak přesně tohle v náplni práce! Soudný a analyticky uvažující čtenář si rád závěr zformuluje sám. Nepotřebuje k tomu ani trochu žádnou Jandovu rozumnou míru editorství!

Že jde PL také o bulvár? A bombastické titulky? Ano, to je pravda. A kdo tohle nepraktikuje? Včetně veřejnoprávních? A že Parlamentní listy dostaly anticenu Křišťálové lupy za porušování principů seriózní žurnalistiky u tzv. alternativních online médií? Rád věřím, že PL jsou mnohým skutečně trnem v oku! Jak tištěnému tak elektronickému mainstreamu. Jeho redakce velmi důkladně projíždí mnoho zpravodajských webů a tam loví ty nejlepší a nejšťavňatější kousky, aby je hned, ve zkrácené verzi, kde ovšem jsou všechny zásadní informace, pověsila na Parlamentní listy! Samozřejmě, že se postižení čertí, co se do nich vejde. Přicházejí tak o čtenáře a návštěvníky svých webů. Kteří se spokojí s zkrácenou verzí od PL a na původní zdroj nejdou. A tudíž přichází původní vydavatel o příjmy z reklamy! A to se neodpouští, nepromíjí!

Vlk je naopak spokojen. Tomu to šetří, při rešerších a výběru vhodných témat, obrovské množství času. Tolik, že v klidu žije s tím, že PL, když si sem tam, vyzobnou nějaké informace z Kosy, důsledně dbají na to, aby se o původu převzaté informace zásadně ani slovem nezmínily. Na rozdíl od případů, kdy přebírají cokoli od mainstreamu. Ale jak říkám, když zvážím přínosy-mínusy PL, je ta bilance pro mne vysoce pozitivní! Ale chápu, že Janda a spol. by PL nejradši vypálili do základů a ty ještě polili střídavě kyselinou sírovou a nějakým silným louhem.

Někteří z vás jsou asi názoru, že už bych mohl skončit. Mohl. Ale to bych vás ochudil o něco extra.

Pokud jste ten blábol Kremlin Watch četli opravdu pozorně, pak jste určitě zaregistrovali, že jako spoluautorka je, vedle Jandy, uvedena i jakási Veronika Víchová….

Že vám to jméno nic neříká? No Kosa už se téhle dámičce věnovala. V tomto článku:

Evropská bojová jednotka proti kremelské propagandě v akci,

kde jsem komentoval naprosto tristní výstupy práce StratCom East což je Bruselem zformulovaná a financovaná proti kremelsky protipropagandistická jednotka. A ona Veronika Víchová v tom článku hraje hlavní roli…. Dovolím si z toho 3/4 roku starého článku citovat:




…. Protože jestliže ta propagandistická informace o Putinovi a jeho volení Američany je blamáží na úrovni K2, tak tohle je opravdový Everest! Naprosté tuposti té snaživé dívčiny jménem Veronika Víchová z think thanku Evropské hodnoty a/nebo East StratComu! a těch co mají v bruselské jednotce na starosti verifikaci vydávaných „informací“.

Pokud si totiž jí EastStratComu ve zprávě oficiálně uvedený link rozbalíte, opravdu na vás vyjukne článek s nadpisem

CIA a Saúdové dají „vybraným“ syrským militantům zbraně vhodné k sestřelování komerčních linkových letadel

Sympatie AC 24 jsou jednoznačné.

Nicméně když, už jeden někoho někam oznamuje, měl by pracovat důkladně a pečlivě. A samozřejmě, že by měl mít alespoň minimální schopnost logicky myslet. Nehodlám spekulovat nad tím, co z výše uvedeného oznamovacího minima zmíněná iniciativní slečna/paní Veronika Víchová, jednající evidentně podle hesla všech podobně snaživých – udávat se nemá, ale hlásit se musí ! – postrádá. Nejspíš všechno.

Ještě bych pochopil, že na konci článku přehlédne link na zdroj odkud AC 24 svou informaci převzal – tedy na  americký server Zero Hedge com Konkrétně na tento jeho článek:

http://www.zerohedge.com/news/2015-11-05/cia-saudis-give-select-syrian-militants-weapons-capable-downing-commercial-airliners

Ale že přehlédne v českém textu a to dokonce speciálně zvýrazněnou citaci z Wall Street Journal s uvedením tohoto zdroje??? Kde jsou tyto klíčové věty – na které se evidentně odvolává i Zero Hedge, tak to je opravdu trapná groteska, hodná Haškova strážmistra v Putimi! Budu citovat:

Navíc ke zbraním, s jejichž dodávkami US souhlasily, obnovili saúdští a turečtí činitelé se svými americkými protějšky rozhovory o možnosti omezených dodávek z ramene odpalovaných přenosných protileteckých systémů čili Manpadů pro vybrané rebely. Tyto zbraně by mohly pomoci útočit na režimní letadla, zvláště ta, co mohou za vrhání barelových bomb, a mohly by rovněž pomoci udržet v odstupu i ruské letectvo.

Pan Obama dlouho takovéto návrhy zavrhoval s odkazem na riziko pro civilní letectví a obavy, že by mohly skončit v rukou teroristů. US spojenci, aby toto nebezpečí snížili, je navrhli dovybavit tzv. likvidačními spínači a specializovaným software, který operátorovi zabrání, aby tuto zbraň použil mimo vymezenou oblast, řekli činitelé z regionu obeznámení s touto možností.

US zpravodajské agentury mají ale starost, že do Sýrie se už mohlo propašovat pár starších Manpadů zásobovacími kanály, které CIA nekontroluje.

Takže Obama měl a má strach dodávat protiletecké systémy protiassadovským povstalcům, protože by to mohlo znamenat riziko pro civilní letadla!!! A CIA říká, že sice umí pro tyhle účely střely deaktivovat, ale že nemůže zaručit, že tam pochybnými kanály od jinud /a odkud asi jinud než od Saudů???/ přijdou tytéž zbraně, ovšem bez té deaktivace… To všechno konstatuje nikoli Rossia Today nebo Sputnik, ale WSJ!!! Takže totální a dokonalá blamáž!

Nezbývá mi, než spekulovat, zda:

1 - duševní schopnosti slečny/paní Víchové jsou natolik determinovány, že navíc nestačí a totéž platí pro editory konečných výstupů bruselské antikremelské spešl forsis

2 - či determinaci schopností podléhá jen bruselská centrála East Strat Comu, která nalétla rafinované provokaci kremelské propagandistické jednotky v Praze jménem Evropské hodnoty, která se až dosud velmi obratně maskovala jako tvrdý protiklemelský spolek……

Tak to je Veronika Víchová! Bdělá a ostražitá. Vždycky a všude! Takovíhle si dělají nárok na to klasifikovat, kdo dělá propagandu a kdo nikoli!

Tihle prý bání svobodu a demokracii…. To jsme to dopracovali!

Mládí (nebo mladí?) vpřed, aneb ruský Benda bez „gulí“

0
0

Jiří Baťa
29. 7. 2016
S nemalou zvědavostí a zájmem jsem si přečetl rozhovor s opoziční a údajně režimem stíhanou poslankyní oblastní dumy v Kursku Olgou Liovou, zde. Zdržím se analýzy obsahu jejího velmi surealisticky a dehonestujícího rozhovoru, který je možno si přečíst přímo na Parlamentních listech.cz, chci se však především zaměřit na osobu samotné poslankyně Liové. Mladá „paní“ poslankyně je pozoruhodnou osobou, srovnatelnou s naším poslaneckým exotem Markem Bendou. Ani ne tak léty strávenými v poslaneckých škamnách, jako věkem vstupu do politiky. 



Olga Liová se totiž narodila v r. 1986 což znamená, že je jí dnes 30 let. Tento věk je sice i na naše poslanecké podmínky celkem standardní, ovšem u Olgy Liové byl vstup do politiky již de facto v r. 2006, tedy ve věku jejích pouhých 20 let. To je právě ten relativně shodný věk s naším poslancem Markem Bendou. Podle dostupných informací měla totiž v tomto roce (2006) studovat na ekonomické fakultě Kurské státní technické univerzity, kde spoluzaložila list Narodnyj žurnalist a stala se jeho šéfredaktorkou. V něm potom mj. publikovala investigativní články z oblasti daní, státního zastupitelství a soudů. Je otázka, zda v tomto věku lze její znalosti v uvedených oblastech považovat za dostatečně zralé, aby ji bylo možno posuzovat jako úspěšný vstup do politiky. Nicméně za angažovanost to považovat lze, avšak v jejím věku její politickou vyzrálost nelze považovat za dostatečnou k tomu, aby mohla být považována za plnohodnotnou političku a její názory, pohledy a hodnocení za relevantní. V jejich kritických názorech se značně promítá nezralost a naivita, což je přirozená vlastnost mladého a ambiciozního člověka (viz Benda ve svých začátcích).

Přesto, jak z její zřejmé další angažovanosti vyplývá, svou činností se v průběhu dalších let „vypracovala“, aby v roce 2011 byla zvolena jako jediná nezávislá kandidátka poslankyní oblastní dumy v Kursku. Avšak ani ve věku 25 let nelze její politickou angažovanost považovat za vyzrálou, spíše v jejím životě hráli roli jiné faktory, související s opoziční revoltou mladých, tzv. teenagerů, stejně jako její poněkud problematický soukromý život. Informace o ní totiž sdělují, že je svobodná matka dvou dětí, což poněkud její ego a osobní symaptie sráží do poněkud negativního světla hodnocení.

Parlamentní listy ji v její politické roli poslankyně dumy představují jako mladou, úspěšnou opoziční rebelantku, která si nebere žádné servítky při hodnocení ruské celostátní politiky a zvláště pak činnost prezidenta Vladimira Putina, kterého nařkla, resp. obvinila (bez doložení potřebných faktů a důkazů) ze zločinného spiknutí proti vlastnímu národu, z propagandy násilí prostřednictvím ruských federálních televizních společností. Není divu, že bylo vůči její osobě zahájeno trestní řízení pro podezření z pomluvy a extremismu. Je to totiž stejně irelevantní obvinění, jako např. v případě našeho prezidenta, o kterém se prohlašují (nejen) podobná obvinění. Pravda, na rozdíl od ruských soudů, naše soudy jsou k takovým obviněním značně benevolentní a i přes velmi hrubé a vulgární udrážky či řadě bezdůkazných obvinění neshledávají potřebu autory těchto obvinění a hrubých pomluv soudně stíhat. Že nezávislým ruským tiskem je označována za zázračné dítě regionální politiky, je stejně hodnotné a relevantní, jako by v našich podmínkách byl stejně hodnocen Marek Benda.

Není pochyb, že v některých případech má či může mít Olga Liová pravdu, resp. že by jisté skutečnosti v Ruské federaci mohl existovat. Jen ve svém kritickém výčtu nedostatků a problémů zapomněla pro „úplnost“ dodat, že např. v USA či v jiných západních státech by něco podobného nemohlo existovat. Nicméně způsobem, jakým tyto problémy či nedostatky mladá poslankyně prezentuje dávají také tušit, že ne všechno je z její hlavy a že je dost pravděpodobné, že může být motivována či podporována západními kruhy, čemuž nasvědčuje její rétorika, se kterou tak vehementně konfrontuje své názory s ruskou realitou. Také zřejmě či spíše záměrně nemluví o skutečnostech, které mají na stavu věci svůj vliv. O západní, resp. americké expanzní a imperiální politice nemluví, stejně jako nezmiňuje konfliktní situaci na Ukrajinbě, vyvolané Západem. K řadě věcí a stavu kritizovaných skutečností se její rádoby demokratická otevřenost a oponenura dá přirovnat k tomu, že se v této oblasti politiky pohybuje jako slon v porcelánu.

Jak je ale patrné a zřejmé, její osobnost, stejně jako její tvrdá opoziční rétorika má ze strany nezávislého ruského tisku dostatek sympatií a podpory. Konec konců proč ne, opoziční politika patří neodmyslitelně k demokracii. Že i v Rusku demokracie existuje je, na rozdíl od mnoha malověrců, rusofobů a prestitutů skutečností. Ovšem s tím, že i tam má řadu stejných problémů, jako u nás. Ostatně, kde existuje 100 %ní demokracie? Myslím, že nikde, ani v tolik pro nás příkladném Švýcarsku (o americké demokracii lépe se vůbec nezmiňovat). Připočteme-li stav a situaci, ve které se Ruská federace a prezident Putin nachází, je kritika této mladé opoziční političky značně problematická a irelevantní. Doufejme, že mladá poslankyně časem vyzraje a dojde k objektivnímu poznání, že kritizovat je snadné, ale činit nápravu při vědomí alespoň zachovat stávající úroveň života a bezpečnost občanů RF není zrovna snadné a tedy, že všechno zlé je pro něco dobré. Pokud zcela nepodlehne svodům západní politiky a její kritika bude konstruktivní a účinná, má šanci své zemi pomoci. Všechno záleží jen na ní samotné.

Ample Strike: Jen „nacvičování“ prvního úderu?

0
0
Radim Valenčík
29. 7. 2016     RadimValenčíkPíše
"Strategické bombardéry B52 a B1, bitevní vrtulníky Apache a létající tankery vyšle americké velení na sklonku srpna do Česka na rozsáhlé třítýdenní cvičení Ample Strike. Zapojí se do něj sedmnáct zemí a má prověřit hlavně předsunuté letecké návodčí, kteří navádějí letouny na cíle ke zničení."Zdroj. Nejsem odborník v této oblasti, a proto se jako laik ptám:



1. Je to "taktické cvičení", jak se označuje, nebo je to nacvičování prvního strategického úderu?
2. A je to jen "nacvičování", nebo se jedná bezprostředně o samotný první jaderný úder, který bude veden z našeho území?
3. Budou na amerických strategických bombardérech strategické jaderné zbraně prvního úderů a hromadného ničení?
4. Pokud někdo tvrdí, že ne – tak kdo to tvrdí a jak je zajištěna kontrola, že k jaderné zbraně na strategických nosičích umístěny nebudou?
5. A jak je zajištěno, že k tomu nedojde na poslední chvíli na základě připravené a vyvolané provokace, jakých jsme již mnohokrát byli svědky?
6. Uvědomujeme si jako občané naší země, že pokud z naší země vzejde první strategický úder proti Rusku jadernými zbraněmi hromadného ničení, automaticky se staneme první obětí odvetného úderu stejného typu?
7. Uvědomujeme si (uvědomují si to i ti, co "cvičení" schválili, příp. ti, co, co ho obhajují, že tak či tak přinejmenším v době konání "cvičení" (i když to bude jen cvičení) z logických důvodů (přinejmenším dočasně) budou na naši zemi zaměřeny ruské jaderné zbraně hromadného ničení?
8. Kdo toto "cvičení" schválil (víme to vůbec, kdo nese bezprostředně osobní odpovědnost jako ústavní činitel?) a bylo to v jeho kompetenci takovouto věc schválit?
9. Je akce na výročí kolem 21. srpna a v období parlamentních prázdnin i nepřítomnosti většího množství ústavních činitelů na našem území v té době načasována, nebo je to jen náhoda, že se koná v této době?
10. Jsem paranoidní, když si kladu tyto otázky, nebo by si je měl položit každý aspoň trochu přemýšlivý a zodpovědný člověk?
Poznámka: Uvítám upřesnění a zvláště pak vyvrácení mých obav. Nejsem odborník na tuto oblast a rád si vyslechnu kvalifikované objasnění, které mě zbaví pochybností o tom, že se připravuje velká lumpárna.
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3691-ample-strike-jen-nacvicovani-prvniho-uderu.html

V Rusku je vytvářen nový systém kosmické rozvědky

0
0


30. 7. 2016      zdroj
Ruská armáda začne v roce 2019 zavádět nový kosmický systém opticko-elektronické rozvědky, jehož základem budou družice Razdan. Ve čtvrtek 28. července o tom píše Kommersant. List s odvoláním se na dva zdroje v příslušném průmyslovém odvětví a jeden z ministerstva obrany oznámil, že Kosmické síly (jsou součástí Vzdušných a kosmických sil) zahájily konzultace se samarským raketovým a kosmickým centrem Progress. Účelem je konstruování družic optoelektronické rozvědky 14F156 Razdan.


Tato zařízení mají nahradit družice předchozí generace 14F137 Persona. Od roku 2008 do roku 2015 vypustila armáda na oběžnou dráhu tři tato zařízení, ale první selhalo již několik týdnů po startu (záruční doba provozu je sedm let).

Družice tohoto typu jsou používány k získávání snímků s vysokým rozlišením. Jak píše list, byly během syrské kampaně odhaleny nedostatečné možnosti vojenské orbitální skupiny. Aby bylo zajištěno operativní sledování situace, musela být do tohoto úkolu zapojena civilní zařízení pro vzdálené sledování situace na Zemi (Resurs a Kanopus).

Vysoce postavený zdroj ve zbrojním průmyslu listu sdělil, že Razdany budou mít vysokorychlostní zabezpečené radiové kanály a také zcela nové užitné zatížení. Od třetího Razdanu budou na zařízení umístěny nové dalekohledy o průměru více než dva metry, jejichž optický systém zhotovuje Krasnogorský závod.

První Razdan bude podle plánu vypuštěn na oběžnou dráhu v roce 2019, druhý v roce 2022, třetí v roce 2024.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Exkluzivní rozhovor se spisovatelem Janem Bauerem: Radikálů, kteří vytáhli na Novoměstskou radnici, nebylo z počátku mnoho, vešli se do jednoho kostela, ale po cestě se přidali další, protože se konečně začalo něco dít

0
0

Martin Kunštek
30. 7. 2016
U příležitosti 597. výročí první pražské defenestrace přinášíme rozhovor s nejproduktivnějším českým spisovatelem. Jan Bauer napsal 162 knih z oblasti literatury faktu, historických románů a historických detektivek. V rozhovoru pro Novou republiku se s našimi čtenáři podělil o své bohaté historické znalosti dějů souvisejících s pražskými defenestracemi.


Na úvod otázku, která mate řadu lidí – nejen žáků základních škol: Kolik vlastně bylo pražských defenestrací?

Pražské defenestrace byli tři. První v roce 1419 odstartovala husitskou revoluci a husitské války. Druhá byla v roce 1483. A poslední byla v roce 1618 a odstartovala třicetiletou válku.

Někdy se také jako o čtvrté pražské defenestraci hovoří o pádu ministra zahraničních věcí Jana Masaryka z okna Černínského paláce v roce 1948…?

To je spíš taková historická ironie. My dnes sice nevíme, kdo to udělal. Víme, že v době, kdy Jan Masaryk vypadl z okna, se v jeho služebním bytě na ministerstvu pohybovaly cizí osoby, ale nevíme, kdo to byl. Spekuluje se o dlouhých prstech KGB, stejně jako o opilých milicionářích nebo o zlodějích. V této souvislosti se mezi historiky mluví o tom, že Jan Masaryk nespáchal sebevraždu, ale že mohlo jít o vraždu. Nebo také o nezdařený únik před těmi lidmi, kteří do Masarykova bytu vnikli, a pád nešťastnou náhodou. Vyšetřování smrti Jana Masaryka bylo odebráno kriminalistům z pražské „mordparty“ a převzala ji StB. A ta ji možná záměrně „zfušovala“. Co se tehdy stalo, tedy s jistotou nevíme. Zcela určitě to však dotyční nezamýšleli jako plánovanou defenestraci. Tam šlo o něco jiného.

Pojďme tedy na začátek. Můžete nám s odstupem skoro šesti set let popsat, co se v Praze stalo 30. července 1419?

V té době hrozilo svolání křížové výpravy proti Čechům. Král Václav IV. se toho děsil. V té době již asi pět let fakticky zemi nevládl. Byl sice králem, ale prakticky nevykonával svoji moc. Zdržoval se mimo Prahu. Většinou na loveckých hradech. Aby byl v blízkosti Prahy, nechal si v roce 1414 vybudovat v Kunraticích Nový hrádek. Z hrozby vpádu křižáckých vojsk do Čech se však vyděsil a výjimečně začal jednat a omezovat vliv kališníků. Do té doby měl řadu kališníků i v královské radě, což byla taková předchůdkyně vlády. Ke kališníkům se tehdy hlásila i řada velmi vlivných šlechticů, jako nejvyšší purkrabí Čeněk z Vartemberka nebo Jan Sádlo z Miličína, který byl mistrem královské komory. Dnes bychom řekli ministr financí. A řada dalších.
Pod nátlakem hrozby křížové výpravy král omezil počet kostelů, v nichž se smělo přijímat pod obojí. Ale hlavně dosadil do funkce radních – zejména na Starém a Novém městě Pražském – katolíky. Noví katoličtí radní se „vyznamenali“ tím, že pochytali pár kališnických „křiklounů“ a nechali je uvěznit. To vyvolalo mezi lidmi velké vzbouření. To ještě povzbudil kazatel Jan Želivský, který kázal v nedostavěném kostele Panny Marie Sněžné poblíž Koňského trhu – dnes známého jako Václavské náměstí. Tento kostel založil Karel IV. a měl se stát největším pražským kostelem po katedrále svatého Víta. Ve své zamýšlené podobě nebyl nikdy dokončen. V té době byl rozestavěný a nebyl vybavený. V něm jako v jednom ze tří pražských kostelů král povolil přijímání pod obojí. Do funkce kališnického kazatele se v něm dostal zběhlý premonstrátský mnich z Želivského kláštera Jan – podle toho řečený Želivský. V kostele vedl dosti bouřlivá kázání. Na rozdíl od Jana Husa nebo Jeronýma Pražského on nebyl příliš vzdělaný. Řada universitních mistrů se mu pro jeho nevzdělanost posmívala. Želivský měl dobře nastudovaný pouze Nový zákon a zejména zjevení svatého Jana, zvané Apokalypsa. Tím argumentoval nevíce.
Tady si musíme uvědomit, že ve společnosti byl obecně rozšířený názor, že se blíží konec světa. Tehdejší optikou tomu vše nasvědčovalo. Hned ve třech velmi důležitých zemích už koncem předešlého století vládli blázni. V Anglii, ve Francii, a dá se říci, že v osobě Václava IV. i v Říši a v Čechách. Současně byli tři papeži. Zikmundovi se sice podařilo na koncilu dosáhnout toho, že všichni tři byli sesazeni a na jejich místo byl zvolen nový papež Martin V. - nicméně ve společnosti stále panovalo napětí a hrůza z toho, že bude konec světa a nastane Poslední soud. Tento strach samozřejmě výrazně vyvolávaly i opakované morové nákazy, které zabíjely po tisících. Vylidňovaly města i vesnice. A to se tehdy bralo jako znamení blížícího se konce světa.
Tyto nálady a strachy Jan Želivský ještě více přiživoval. Zikmunda Lucemburského kvůli jeho zrzavým vlasům a vousům přirovnával ke krvavému draku z Apokalypsy. Když došlo k pozatýkání a uvěznění kališníků, tak na kázání vyzval pražské kališníky, aby se na nedělní kázání dostavili se zbraněmi pod šaty.
Marxistická historiografie to označovala za vzpouru chudiny a sociálně-ekonomický konflikt. Ve skutečnosti to celé začalo jako náboženská revoluce. A byl to počátek náboženských válek. Ten sociální střet chudých proti bohatým se do toho přidal teprve v průběhu revoluce. Začátek revoluce však byl opravdu nábožensky motivovaný. Musíme si uvědomit, kdo tehdy mohl mít zbraně. Meč mohl nosit pouze šlechtic a tesák si mohl dovolit pouze zámožnější měšťan nebo sedlák. Sudlici nebo kopí pak měli pouze osedlí měšťané – tedy měli dům nebo jeho část, a kteří takzvaně trpěli s městem. To znamená, že platili berně – daně – a měli povinnost se účastnit obrany města. Zbraň v té době byla nákladná věc. Teprve až později si i chudí venkované předělali na zbraně kosy a okovali cepy. Ale na počátku na Novém městě Pražském tento fenomén ještě nebyl.
Na onom nedělním kázání Želivský pronesl plamenný projev a v něm vyzval, aby si takto ozbrojení kališníci došli na Novoměstskou radnici pro své vězněné druhy. Na jeho výzvu se uzbrojený dav dal do pohybu směrem radnice. Cestou se ještě „zastavili“ v kostele svatého Štěpána, který se nachází na rohu ulic dnes pojmenovaných Štěpánská a Na rybníčku. Tam se vlámali do kostela, přerušili v kostele probíhající katolickou mši a katolické věřící vyhnali. Kronikáři tvrdí, že dokonce zmlátili i faráře. V takto „dobytém“ kostele Jan Želivský podával mešní víno. A ozbrojenci povzbuzeni mešním vínem odtud pokračovali na Novoměstskou radnici. Cestou dav narůstal, protože se k původním členům výpravy přidávali další. Protože se konečně začalo něco zajímavého dít. V davu samozřejmě pod heslem „teď se to rozhodne!“narůstal jev, zvaný davová hysterie. K radnici už dav přitáhl pořádně rozvášněný. Na místě žádali radní o propuštění svých uvězněných druhů. Ačkoliv byla neděle, tak konšelská rada kupodivu zasedala. Z toho lze usuzovat, že zřejmě čekali, že k něčemu dojde. Ale zjevně situaci podcenili. Požadavku vzbouřeného davu se otevřeně vysmáli. Na místo sice přijel udělat pořádek královský hofmistr Bechyně z Lažan s několika ozbrojenci na koních, ale když viděl ten dav, který zaplnil celý Dobytčí trh – dnes nazývaný Karlovo náměstí – tak se raději stáhl a ujel. A radní v tom nechal. Do toho někdo hodil kámen na monstranci, kterou nesl na tyči před davem Jan Želivský. A to spustilo útok. Se slovy „dojdeme si pro ně“ dav vylomil vrata radnice a vtrhl dovnitř. V radniční síni konšely pochytali, někoho zabili na místě a ostatní vyházeli oknem na ulici na nastavené sudlice a kopí.
Na místě pak Želivský nařídil, že vzbouřenci nesmí mrtvé konšele okrádat, protože to by byl zločin. Zatím co jejich zabití v boji bylo podle něj řádnou odplatou za svévoli a zločiny, jichž se ranní dopouštěli.
Na místě pak vzbouřenci zvolili nové konšele – novou městskou radu.

Jak to bylo s účastí na této akci v případě Jana Žižky z Trocnova – pozdějšího nikdy neporaženého polního velitele husitských vojsk?

Pozdější historiografie tvrdí, že útoku na radnici velel Jan Žižka z Trocnova. Jediná zmínka o Žižkově účasti je v Husitské kronice Vavřince z Březové. Ta ovšem byla psaná až se zpožděním. Vavřinec z Březové je sice Žižkův současník. Jako absolvent právnické fakulty působil jako notář v královské kanceláři Václava IV. a později během husitské revoluce v kanceláři Nového města Pražského. Je považován za oficiálního husitského historiografa a kronikáře, ale kroniku začal psát až později během revolučních bojů. A já se domnívám, že to napsal pod dojmem pozdějších vojenských vítězství Jana Žižky, kterých dosáhl jako hejtman polních vojsk Táborské obce a později východočeského bratrstva.
První autentická zmínka o Janu Žižkovi z Trocnova jako husitském veliteli je z bitvy u tvrze Nekmíře, kde husité porazili mnohem početnější a lépe vybavené vojsko západočeského landfrýdu vedené Bohuslavem ze Švamberka. Ale to bylo až na přelomu prosince 1419 a ledna 1420. Tehdy se poprvé uplatnila na straně vítězů vozová hradba, jejíž autorství je připisováno Žižkovi. Šlo o na tu dobu překvapivé vítězství, které bylo ihned zaznamenáno do autentických dobových dokumentů.
Z doby červencového útoku na Novoměstskou radnici, která skončila defenestrací, však není autentický záznam. Což nevylučuje, že Žižka u toho skutečně byl. Je možný i výklad, že se události účastnil, ale nikoliv jako vůdce vzbouřenců. Možná, že se na místo dostavil, ale nikoliv s cílem aby velel útoku, ale aby mu pomohl zabránit. Uvědomte si, že v té době byl královský dvořan. Dobové záznamy uvádí, že byl vrátným na dvoře Václava IV. Což neznamenalo, že by byl vrátným v dnešním slova smyslu. To tehdy znamenalo, že byl něco jako králův bodyguard. Měl dokonce podřízené, takže patřil mezi velitele královy gardy, což byly elitní jednotky. Musíme brát v úvahu, že tehdy mu bylo kolem šedesáti let a byl to velmi zkušený válečný veterán. Před vstupem do královských služeb se mnoho let účastnil jako žoldnéř vnitrozemské války mezi moravskými markrabaty Prokopem a Joštěm. Také je z dobových pramenů – mimo jiné Rožmberské popravčí knihy - známě, že se v rámci lapkovských rot účastnil záškodnických válek proti Rožmberkům. A napadal a olupoval i budějovické měšťany. Markrabě Prokop byl spojenec Václava IV. v domácí válce proti šlechtě, která krále jeden čas dokonce věznila. Žižka se zřejmě za své „úspěchy“ v lapkovských a záškodnických výpadech proti Rožmberkům domohl od krále amnestijního listu. Poté se jako žoldnéř vydal do Polska, kde vstoupil do služeb krále Vladislava II. Jagiella. V korouhvi Jana Sokola z Lamberka bojoval v roce 1410 v bitvě u Grunwaldu. Což byla největší bitva té doby. Polsko-litevská unie v ní porazila Řád německých rytířů. Není tedy divu, že po návratu z Polska vstoupil do služeb českého krále a zřejmě ne jen jako řadový voják. Jako šlechtic – zeman – s velkými válečnými zkušenostmi měl zřejmě velitelskou funkci v králově ochrance. V roce 1414 máme doloženo v soudní knize Nového města Pražského, že jako Janek Jednooký vrátný krále Václava IV. koupil za 50 kop grošů dům v ulici Na příkopech.
Spíše bychom tedy mohli čekat, že pokud na místě byl, tak tam asi byl, aby pomohl udržet pořádek. A teprve v průběhu událostí se přidal na stranu vzbouřenců. Ale to je jen spekulace.

Jak se situace vyvíjela dál po defenestraci?

V prvních dnes se vzpoura dále zatím nešířila. Když se o vzpouře dozvěděl král Václav IV., tak ho to dost rozčílilo…

Traduje se, že jej ranila mrtvice, a že na to umřel…?

MUDr. Thomayer po prozkoumání záznamů z té doby tvrdil, že to zřejmě byla mrtvice. Podle pozdějšího výkladu lékařů to mrtvice nebyla. Popis symptomů tomu totiž z medicínského hlediska moc neodpovídá. Neurolog prof. Lesný později publikoval závěr, že Václav IV. měl zřejmě těžké stádium alkoholismu, a že záchvat, který utrpěl po vyslechnutí zprávy o rebelii, měl průběh jako delirium tremens. To je stav, kdy postižený vidí ony známé bílé myšky, hady anebo se mu zjevují přízraky.
Václav IV. žil ještě téměř tři týdny po defenestraci. Umřel až teprve při dalším záchvatu. Během té doby nakonec ještě dokonce potvrdil novou městskou radu na Novém městě Pražském. I když původně vyhrožoval, že všechny nechá pověsit. Teprve poté, jak dokládají dobové záznamy „zemřel za strašného, lvu podobného řvaní na Novém hrádku u Kunratic“. Podle názoru lékařů člověk postižený mrtvicí nebo infarktem většinou neřve.
Zpráva o králově smrti rozdmýchala novou vlnu pověr o právě začínajícím konci světa. Lidé se začali vrhat na kláštery a fary, které přepadali a vykrádali. Kališníci se zbraní v ruce obsadili celou Prahu. Chudinka královna vdova Žofie, která kališníkům původně stranila a patřila k zastáncům Jana Husa, musela pod ochranou mladého – tehdy sedmnáctiletého Oldřicha z Rožmberka - uprchnout před rozvášněným davem z Pražského hradu. A to ještě tajně a v noci. V nastalém chaosu ani nebylo možné nebožtíka krále pořádně pohřbít. Napřed byl nouzově uložen na Vyšehradě a pak byl pod rouškou noci převezen na Pražský hrad. Odtud byl pak převezen na Zbraslav, kde byla od dob Václava II. zřízena královská hrobka. Tam byl jen tak zastřen pod pohřební desku. Později po vyhrané bitvě na Vítkově sem přitáhli vítězní husité a po vydrancování Zbraslavského kláštera zpití klášterním vínem mrtvolu krále vytáhli z hrobu a nalévali jej pivem a vínem. S tím, že tak to měl ostatně za živa rád.
Královu mrtvolu zachránil podle pověsti rybář Moucha. A když byla na objevení ztracené královy mrtvoly vypsána odměna, tak se přihlásil, že jej má pohřbeného u sebe na zahradě. Tedy ne že by to byl takový dobrák, ale při nalezení a vydání mrtvého Václava k řádnému pohřbu asi hráli roli peníze.

Když to tak vezmeme, tak převrat, který se v Praze odehrál v rámci defenestrace, byl vlastně úspěšný, když král nakonec zvolené radní potvrdil…?

Ano převrat byl úspěšný. Po králově smrti ovšem došlo k tomu, že řádění rozvášněných davů, kde už v té době byla hojně zastoupena chudina a dokonce i kriminální živly, dosáhlo takových rozměrů a škod, že Staroměstští měšťané od podpory vzbouřenců ustoupili. A chtěli se raději se zástupci zemské úřední moci nějak dohodnout. Na Starém městě Pražském proběhlo několik kol takzvaného dohodování. Za „vládní“ stranu je vedl nejvyšší purkrabí Pražského hradu Čeněk z Vartemberka. Ten se napřed pokusil vzbouřence potlačit, na což najal v Sasku žoldnéřské rytíře. Pokus o vojenské potlačení vzpoury se však ukázal jako marný. Husité v bojích dobyli i Menší Město pražské – jak se tehdy říkalo Malé Straně – a tam  vydrancovali a vypálili arcibiskupský dvůr. Stejně tak lehlo popelem i Židovské Město. Židé jako ostatně vždycky doplatili i na tyto nepokoje. Teprve poté došlo na dohadování o nějakém urovnání situace.
Obě konšelské rady – Starého i Nového města Pražského nakonec sjednali jakousi dohodu o smíru. V dohodě s představiteli zemských úřadů se pak dohodli, že královna vdova Žofie bude vládnout jako regentka. Ta ovšem mezi tím uprchla do Brna a nakonec nikdy nevládla. Podle dobových pramenů se vlády dokonce svým prohlášením zřekla.
            Na její místo měl nastoupit Zikmund Lucemburský jako dědic království po bratru Václavovi. Husitští radikálové však lucemburskou dědickou dohodu neuznali.  Ozbrojené kališnické houfce pod velením Mikuláše z Husi odtáhly na hrad Zelená hora u Plzně, kde se opevnili. Odtud je později vyhnalo vojsko západočeského landfrýdfu, kterému velel Bohuslav ze Švamberka. Část kališníků, mezi nimiž byl i Jan Žižka z Trocnova, se oddělila již po cestě a na čele s knězem Korandou odtáhla do Plzně, kde se usadili a očekávali příchod konce světa. Plzeňským svým chováním působili značné hospodářské škody. Přišli do krámu vzali si zboží a řekli, že nebudou platit, když se přece blíží konec světa, tak peníze nebudou mít cenu.
            Konec světa byl kazatelem Petrem Kánišem ohlášen na 28. února 1420. Kániš k tomuto datu dospěl na základě jakýsi výpočtů, které měly vycházet z analýzy Apokalypsy a oficiálně jej vyhlásil z kazatelny. Avizovaný konec světa však „kupodivu“ nepřišel. Takže plzeňští měšťané se na kališníky naštvali a vyhnali je z města. Po vyhnání z Plzně kališníci odtáhli na horu Tábor, kde se připojili k zakládání husitského města. Při jejich ústupu z Plzně do Tábora došlo k legendární bitvě u Sudoměře, kde Žižka využil výhodného terénu a s pomocí vozové hradby se opevnil na hrázi mezi rybníky Makovcem a Škaredým. A úspěšně odrazil spojené vojsko šlechty plzeňského kraje a Johanitských rytířů a královské hotovosti, které mělo mnohonásobnou početní převahu a bylo mnohem lépe vyzbrojené. Ale to už hovoříme o naplno běžících husitských válkách, které pak trvaly až do roku 1434.

Rok před první pražskou defenestrací proběhla podobná vzpoura při níž se házeli konšelé z okna ve Vratislavi. Dnes je toto město v Polsku, ale tehdy jako metropole Slezska náleželo k zemím koruny České. Myslíte, že Pražané se tím inspirovali?

Spíš si myslím, že Vratislavští rebelové se hodně inspirovali děním v Čechách. Po upálení mistra Jana Husa na koncilu v Kostnici v roce 1415 se situace v Českém království postupně „vymkla z kloubů“. V zemi nastaly poutě na hory, došlo k sepsání stížných listů české a moravské šlechty proti upálení Jana Husa, kterou podepsalo a zpečetilo více než čtyři sta představitelů nejvýznamnějších šlechtických rodů. Včetně nejvýznamnějších českého šlechtice Oldřicha z Rožmberka, který později přestoupil ke katolické straně. Nebo jeho dřívějšího poručníka Čeňka z Vartemberka. Českou zemí se šířily rebelské myšlenky. A ostatně již před husitskou dobou království zažilo řadu povstání. Proti králi Václavu IV. se opakovaně vzbouřila šlechta. Krále dokonce zajali a nějaký čas jej věznili. Řadu let také v zemích koruny České probíhala vnitřní válka. Dnes bychom řekli občanská válka. Válčila proti sobě vojska moravských markrabat navzájem. Válčili mezi sebou šlechtici. Anebo válčili s králem. Čechy a Slezsko byly samozřejmě v čilém styku a mezi oběma zeměmi se pohybovala řada lidí. Myslím si tedy, že „rebelské móresy“ se z Čech dostaly do Slezska. Podle některých kronikářů dokonce měli defenestraci ve Vratislavi vyprovokovat čeští studenti, kteří šířili radikální myšlenky. Tato vzpoura však byla záhy vojensky potlačena a její vůdcové byli popraveni. Jeden z českých studentů, který patřil k iniciátorům, byl dokonce upálen. Takže bych asi nepřeceňoval vliv Vratislavských událostí jako možné inspirace na pozdější dění v Praze.

V roce 1378, tedy v roce kdy umřel císař Římský a král Český Karel IV., proběhla defenestrace v Lovani. Dnes je to město v Belgii, ale tehdy patřilo k Lucemburskému vévodství a vládl v něm nevlastní bratr Karla IV. – vévoda Václav. Myslíte, že odtud mohla přijít nějaká inspirace do Prahy?

Vlastní pojem „defenestrace“ se poprvé objevuje až v roce 1618. Tedy při třetí pražské defenestraci. Když zástupci vzbouřených stavů vtrhli na Hrad a začali soudit místodržící Slavatu a Martinice, tak kdosi navrhl, že podle starého českého zvyku by je měli vyhodit z oken. Tehdy se poprvé objevuje tento název.
Ale jinak se to okno vždy použilo prostě proto, že bylo nejblíže. Co také s nimi? Při druhé pražské defenestraci vyhodili staroměstského purkmistra z okna, ale on to přežil. Na Novoměstské radnici zase vyházeli z oken mrtvoly již pobitých konšelů. Takže se to nedá brát tak, že by to tehdy byla nějaká tradice, nebo zvyklost jak se zbavit politického protivníka. To okno se prostě hodilo, protože bylo blízko. Bylo jich více. Tak co s nimi? Tak je vyházeli ven. Teprve později se to začalo považovat za jakýsi symbol „úklidu“.

Přejděme k druhé pražské defenestraci z roku 1483. Někdy se také říká, že oba akty roubí období nazývané husitskou revolucí…?

Husitská revoluce jako taková prakticky skončila bitvou u Lipan v roce 1434 nebo spíše přijetím Kompaktát v roce 1436. To byla smlouva mezi koncilem a kališníky, kterou jako garant podepsal i císař Zikmund. V ní bylo českým a moravským kališníkům přiznáno právo přijímat pod obojí – tedy i z kalicha. Kompaktáta ale měla i funkci i mírové smlouvy.
Po jejím vyhlášení v Čechách, jako v první zemi v křesťanském světě, vedle sebe žily dva náboženské národy, nebo také dvojí lid. Katolíci a kališníci. A obě tyto frakce se samozřejmě mezi sebou svářily.
Ale mezi koncem husitských válek a druhou pražskou defenestrací uběhlo mnoho let. Po vyhlášení Kompaktát se na krátkou dobu ujal vlády v Čechách císař Zikmund.
K tomu, aby se mohl fakticky ujmout vlády, ale musel napřed kdekoho uplatit. On byl sice korunován už v roce 1420 – pár dnů poté, kdy jeho rytíři dostali od Žižky „výprask“ na Vítkově. Ale nemohl vládnout, protože většinu země ovládali husité, a ti se s jeho kralováním nechtěli smířit. Až po dlouhých sedmnácti letech válek, v nichž ho kališních poráželi, se mu podařilo uspět poté, kdy přední kališníky zkorumpoval. Tábor dostal stejná práva jako Staré město Pražské, a navíc obrovské pozemkové majetky bývalého Louňovického kláštera. Takže se z něj nakonec stalo velmi bohaté město. Jednotliví husitští hejtmani dostali to, co ovládali, když to předtím vojensky dobyli. Zikmund peníze neměl, tak rozdával majetky. Třeba Táborský hejtman Bedřich ze Strážnice dostal Kolín. Původně to byl husitský radikál, který založil Nedakonice – přezdívané Moravský Tábor.
Tak se Zikmund mohl fakticky ujmout vlády až vlastně ke konci života. Záhy ale v roce 1437 zemřel. Po jeho smrti se na základě dědických smluv mezi Lucemburky a Habsburky ujal vlády v Čechách římský král Albrecht II. A to i přes odpor kališníků. Po dvou letech však v roce 1439 také zemřel. Po jeho smrti trvalo až do roku 1453 takzvané interregnum – neboli období bez krále. Zemi fakticky spravovali zemští úředníci a krajské spolky šlechty a měst zvané landfrýdy. Nejdůležitější rozhodnutí se pak dělala na zemských sněmech. Na nich se pokoušeli najít nového krále, ale nepodařilo se jim to. Nikdo do válkou rozvrácené země nechtěl.
Až v roce 1453 byl korunován Ladislav Pohrobek – syn Albrechta II., který se ale narodil až po jeho smrti. Ten však zemřel jako mladý v roce 1457. Navíc bez potomků. Po něm na sebe vládu strhl Jiří z Poděbrad, který do té doby krále zastupoval jako zemský správce. Král Ladislav totiž většinu času pobýval v Uhrách.
Jiří z Poděbrad vládl jako sněmem zvolený král v letech 1458 až 1471. Měl sice syny, ale ti na trůn nemohli usednout, protože byli v klatbě. Ještě za svého života Jiří z Poděbrad dojednal dohodu s polskými Jagellonci, kterým po své smrti odkázal nástupnictví v Čechách. Svým synům zajistil vládu v Münstenberském knížectví, které jim udělil ještě za svého života, a dohodl s Jagellonci, že tam jejich vládu uznají.
Po smrti Jiřího z Poděbrad na trůn nastoupil Vladislav Jagellonský, kterému tehdy bylo šestnáct let. Přezdívalo se mu král „Dobře“, protože na všechno odpovídal „Bene“ – latinsky „dobře“.  Fakticky za něj vládli čeští páni – česká šlechta.

Co se tedy seběhlo v roce 1483 v Praze?

V roce 1483 přišel do Čech mor a král před ním utekl do Třebíče. Mor měl těžké důsledky nejen v tom, že na něj umírali lidé, ale i v tom, že pak neměl kdo obdělávat pole a byl nedostatek jídla. Ceny potravin prudce zdražily. K tomu se na radnici rozbujela korupce. Někomu bylo v jeho žádostech vyhověno a někomu ne. Lidé na to poukazovali a stejně jako dnes se vynořila spousta bojovníků proti korupci. Do toho se v zemi rozšířila zpráva, že král je těžce nemocen, a že v Třebíči umírá. A tato zpráva dala impulz k novému politickému dění v Praze
Na pražských radnicích v té době vládli katoličtí konšelé. A ti se rozhodli, že když je na tom král tak špatně, tak „využijí“ situace a s pomocí spřátelené šlechty si s kališníky „vyřídí účty“. A zlikvidují je. Informace o připravovaném komplotu  však „prosákly“ ke kališníkům. Katolíci dokonce poslali ke králi do Třebíče posla se žádostí, aby plán schválil. Jenže posel to vzal cestou přes Budějovice, které byly tradiční katolické město. A pod vlivem několika vypitých piv se začal v hospodě chlubit s tím, že ví, co se bude v Praze dít. A jak už to tak v Čechách bývá, tak se to „vykecalo“ dál a někdo to donesl do Prahy. K tomu se opil v hospodě v Praze i jeden z katolických konšelů a pohádal se s nějakým kališníkem. A při tom řval „však vám dáme brzy kravích mazancou žráti!“. Spiknutí bylo prozrazeno. Kališníci nebyli hloupí a rozhodli se akci předejít.
24. září 1483 se v 8 hodin ráno rozezněly zvony na Týnském chrámu, který patřil kališníkům. Na tento signál zaútočili ozbrojení kališníci na radnice a pochytali katolické konšely. Staroměstského purkmistra vyhodili zaživa z okna a on to kupodivu přežil. Později ho chytili ještě jednou a zavřeli. Na Novoměstské radnici to bylo ostřejší. Novoměstští byli vždy více „od rány“, takže na místě pobyli celou městkou radu. A z oken pak vyházeli mrtvoly konšelů. Na Malé Straně se celkem nic nedělo. Tam radnice nebyla přepadena. Ale kališníci pak záhy snadno dobyli Vyšehrad. Chtěli napadnout i Pražský hrad. Ale purkrabí jim raději nabídl, že jim Hrad sám uvolní a vydá výměnou za volný odchod i se zbraněmi. Což se stalo.
Kališníci tím v podstatě ovládli Prahu. Zbytek katolíků v městských radách pak pozatýkali a popravili.
Král v Třebíči neumíral. Ta zpráva byl v podstatě jen drb. Když se to král dozvěděl, tak se velmi rozčílil a chtěl dát dobýt Prahu vojensky. Nechal svolat ke Kutné Hoře zemskou hotovost. Jenže ta se sešla až následující rok. Tehdy všechno dlouho trvalo, protože nebyl žádný internet nebo telefony jako dnes. A navíc se na královu výzvu dostavilo pouze asi čtyři sta jezdců. V tu chvíli král pochopil, že dobývání Prahy je marné. Takže další rok se s Pražany raději smířil.

Takže převrat byl vlastně úspěšný?

Po prvních zprávách o převratu v Praze se celá Evropa zděsila. Všichni čekali další husitské války. Naštěstí k tomu nedošlo. A král když viděl, že nemá sílu dobýt Prahu vojensky, tak s Prahou dojednal Kutnohorský mír. Na sněmu v Kutné Hoře pak byla vyhlášena rovnost obou náboženství v zemi. Kompaktáta byla zahrnuta mezi zemské zákony. Takže když to hodnotíme celkově, tak převrat byl pro kališníky úspěšný. Král navíc v  dohodě o smíru novou radu potvrdil.
Na situaci však reagoval tak, že se raději přestěhoval z Králova dvora na Pražský hrad. Králův dvůr byl někde v místech dnešního Obecního domu. Vladislav jej zdědil po svém předchůdci Jiřím z Poděbrad, který celou dobu vládl odsud. Šlo v podstatě o městský palác, který byl rozhodně snáze dobytný než Pražský hrad. Moc se tomu ani nemůžeme divit, protože vzbouřenci při převratu kde co vyplenili a řadu klášterů zapálili. V rámci plenění proběhl i pogrom na Židy. Napáchané škody byly skutečně obrovské a byly viditelné ještě i po návratu krále do Prahy.

Tato defenestrace je celkem málo známá. Někteří lidé se dokonce domnívají, že byly jen dvě defenestrace. O této skutečně druhé se v podstatě ani moc ve školách neučí. Proč myslíte, že tomu tak je?

Těžko říci. Asi je to tím, že po této akci nebyla žádná revoluce. Spor se nakonec vyřešil smírně. Takže pro řadu autorů to není tak „atraktivní“. I dějepisci si rádi vybírají velká dramata. Ona taková bitva na Vítkově také v podstatě nebyla žádná velká bitva. Ale byl to začátek dlouhého období válek. O Čechách se pak mnoho let mluvilo v celé Evropě.
Kdežto v tomto případě musel král přistoupit na smír, v němž si kališníci bez nějaké velké války na králi vynutili v podstatě všechno, co chtěli. Když jej pak záhy na to v roce 1490 Uherské stavy zvolili i uherským králem, tak Vladislav z Prahy raději utekl a přestěhoval se do Budína. A s Čechami pak už nechtěl mít nic společného. Tím v Čechách vypukla doba, kdy si šlechta začala sama vládnout, a každý si v podstatě dělal, co chtěl. Byl to dost chaos. A to co se děje dnes, tu dobu dost připomíná.

A v roce 1500 si stavy dokonce vynutili na králi Vladislavovi vydání Zemského zřízení, které v Čechách v podstatě uzákonilo parlamentarismus…?

Dá se to tak trochu zjednodušeně říci. Vladislavské zřízení zemské byla vlastně první česká ústava, která vstoupila v platnost. Úplně první zákon, který měl charakter ústavy, se pokusil vydat Karel IV. pod názvem Majestas Carolina. Ale pro odpor šlechty ji musel odvolat. Aby zabránil vzpouře a domácí válce se šlechtou tak „lišácky“ prohlásil, že dokument nešťastnou náhodou shořel. I když ve skutečnosti neshořel a dochoval se v Rožmberské knihovně. Ale ten jeho pokus nevyšel. První ústavní text, podle něhož se začalo fungovat, je právě Vladislavské zřízení zemské, jehož vydání si vynutila šlechta k potvrzení svých práv vůči panovníkovi. Poprvé se zde zakotvuje omezení moci krále a práva sněmu – tedy v podstatě předchůdce parlamentu. I když to ještě nebyl plnohodnotný parlament, jak jej známe. Posuzováno dnešními měřítky, se autoři návrhu dopustili závažného „renonsu“. Královský prokurátor Albrecht Rendl z Oušavy, který sepsal návrh Zřízení, v něm „opomenul“ zmínit práva měst a jejich postavení na zemském sněmu. On to tedy asi udělal schválně, protože to byl odpůrce vzestupu politického vlivu měst, který za husitských dob výrazně narostl. V době, kdy v zemi sněmy prakticky vládly, si na něm města vydobyla v podstatě stejně silné postavení jako šlechta.
Po mnoha tahanicích a pod hrozbou selské vzpoury zástupci měst a šlechty zasedli k jednacímu stolu a tzv. Svatováclavskou smlouvou doplnili Zemské zřízení o právo účasti měst na práci zemských sněmů. Výměnou za to, že i šlechta mohla začít vařit pivo a hospodářsky podnikat. Takže to byl takový obchod.
O tato práva však později města zase přišla, když se vzbouřila proti habsburskému králi Ferdinandovi I. v roce 1547. Tehdy Ferdinand jako král římský a český požadoval svolání zemské hotovosti a její vyslání na pomoc svému bratrovi císaři Karlu V., který v Říši bojoval proti protestantským knížatům. Čeští stavové odmítli nejen vyslání hotovosti, ale i výběr mimořádné válečné berně na tento účel. S tím, že války mezi katolíky a protestanty v Říši se jich netýkají. Po vítězství ve válce, která se nazývala šmalkaldská – v podstatě to nebylo vítězství, ale zabránění prohře katolíků – král „přistřihl křídla“ i české šlechtě. V rámci takzvané redakce Zemského zřízení byla omezena i moc šlechty a posíleny pravomoci panovníka. „Tipec jim pak oběma zaťal“ Ferdinand II. vydáním Obnoveného zřízení zemského v roce 1627. Po porážce stavovského povstání na Bílé hoře v roce 1621 král nechal napsat novou „zemskou ústavu“. A v ní stavy v podstatě přišli o skoro všechna práva, která se předtím vydobyly. České království se ze stavovské monarchie v podstatě začalo přeměňovat na absolutistickou monarchii.

Tím se oklikou dostáváme ke třetí pražské defenestraci. Jak to proběhlo 23. května 1618?

Při přípravě se organizátoři poučili z průběhu předchozích defenestrací. Jeden z hlavních organizátorů Jindřich Matyáš Thurn hned na začátku vyrazil do ulic s oddílem ozbrojených jezdců, aby zabránili rabování a ničení.  Z historie dobře věděli, co se může stát, když vyhodí císařské místodržící z okna. Že kdekoho pak může napadnout, že půjde o krámů a tam si bez placení vezme co chce, nebo že na potkání kohokoliv na ulici zmlátí. Proto hned na začátku vyrazili do ulic patrolovat a udržovat mezi lidmi mír a pořádek. Aby to nedopadlo špatně. Díky tomu nebyla defenestrace provázena lidovou bouří, ničením a rabováním.

Vzbouřenci, kteří vyhodili císařské místodržící z okna, poté sepsali a rozeslali do světa dokument zvaný Apologeta v němž tvrdí, že defenestrace je „tradiční český způsob řešení politických problémů“. Dokonce  v něm tvrdili, že vše proběhlo po právu a odvolávali se na nějaký tajný dodatek k Majestátu císaře Rudolfa II., v němž mělo být údajně stanoveno, že ten kdo ruší zemský mít mezi katolíky a nekatolíky – zakotvený v Majestátu – má být vyházen z okna. Existoval takový nějaký tajný dodatek?

Myslím si, že to vzniklo až na místě defenestrace. Když vzbouřenci přišli na Hrad a chytili Slavatu a Martinice, tak mezi nimi byl i právník Pavel z Říčan. Na místě pak uspořádali cosi jako soud. A dotyčný právník na místě zaimprovizoval a vymyslel toto „právní zdůvodnění“. Takže pánové pak letěli z okna – podle tradice.

A bylo to reálně opravdu tak, že místodržící Slavata a Martinci porušovali mír mezi konfesemi a tím i zemské právo?

Předně místodržících bylo celkem osm. Původně v dávných dobách býval místodržící jeden a ten zastupoval krále, když pobýval mimo Čechy. Teprve za Ferdinanda I. vznikl sbor místodržících. Po potlačení prvního protihabsburského povstání, o němž jsme před chvílí mluvili, poslal Ferdinand I. do Prahy jako svého zástupce svého syna Ferdinanda Tyrolského jako zemského správce. Když v roce 1566 odešel, tak zemi z králova pověření spravovali nejvyšší zemští úředníci, kterým udělit tituly místodržící. Byla to v podstatě taková zemská vláda jmenovaná panovníkem. 
Celý problém začal Broumově. Město patřilo katolickému klášteru benediktinů. Tamní lidé, vlastně poddaní kláštera, si na pozemku patřícímu klášteru postavili protestantský kostel. K podobné situaci došlo na více místech. Vrchnost nařídila protestantské kostely zavřít a v jednom případě zbourat. Šlo o obec Hrob, kde stál protestantský kostel na pozemku Pražského katolického arcibiskupství. To samozřejmě vyvolalo velké pobouření. Protestanti nechali svolat sněm, kde měl být problém řešen. Císař král však jeho svolání zakázal a nechal jim vzkázat, že jednají protiprávně. Ferdinand II. si předvolal největšího protestantského radikála Jindřicha Matyáše z Thurnu do Vídně. Ten samozřejmě věděl, že kdyby tam jel, tak jej panovník nechá zavřít. Reagoval tak, že o své vůli svolal do Prahy zástupce protestantských stavů. Ti se pak usnesli, že kdyby měl být Thurn vsazen do vězení, tak za ním budou všichni stát a přísahali, že jej v tom nenechají. Potom se sešli v paláci Albrechta Jana Smiřického na Malostranském náměstí. Dnes jsou v tom domě kanceláře Poslanecké sněmovny. Na poradě u Smiřického se u vína se dohodli, že druhý den potáhnou do místodržitelské kanceláře na Hrad a budou chtít vysvětlení.
Když dorazili na Hrad, místodržící Slavata a Martinic se s nimi odmítli bavit. Ostatní místodržící tou dobou byli ve Vídni. A to, že místodržící se zástupci stavů odmítli jednat, rozhodlo o jejich osudu, který dnes všichni známe. Z okna za nimi pak letěl i písař Fabricius, který se k tomu v podstatě nešťastnou náhodou nachomýtl.

Ale ono se jim vlastně nic vážného nestalo – na to že letěli z oken, která byla asi 20 metrů vysoko…?

Nic moc se jim nestalo. Byli jen potlučení. Oni totiž spadli do hromady papíru a dalších odpadků. Tak se tehdy uklízelo, že se odpad házel z oken ven. A ta hromada odpadků jim zachránila život, protože ztlumila dopad. Více zhmožděný byl pouze Martinic, kterého ale ošetřila v nedalekém Lobkowiczkém paláci Polyxena z Lobkowicz - rozená z Pernštejna.

Co se dělo potom – po vyházení místodržících z oken?

Zástupci stavů zvolili jako novou zemskou vládu třicetičlenné Direktorium. Současně se snažili sehnat zahraniční pomoc. Zvláštním prohlášením se obrátili na moravské stavy, rakouské stavy a slezské stavy. První reagovala slezská šlechta. Moravská šlechta dlouho váhala a původně se nechtěla připojit. Thurn musel dokonce na Moravu vojensky vytáhnout. V čele Moravského zemského sněmu sice stál nekatolík Karel starší ze Žerotína, který se hlásil se k církvi Jednoty bratrské - stejně jako Jan Amos Komenský. Ale dobře si uvědomoval, do jakého rizika vede cesta připojení se k českému povstání. Moravané měli vlastní nedobré zkušenosti s tím, když se vzbouřili ještě v době Rudolfa II. a podpořili jeho bratra Matyáše. Podruhé už se do toho nechtěli nechat zatáhnout. Nakonec však další Žerotín Ladislav Velen – bratranec Karla staršího – ustavil i na Moravě stavovskou zemskou vládu, v jejímž čele stanul.
Dlouho nerozhodné byly rakouské stavy, které napřed váhaly, ale nakonec se přidaly na stranu vzbouřených Čechů.

V tu chvíli to s Habsburky muselo být hodně „nahnuté“. Proč tedy nakonec povstání ztroskotalo?

Na lakotě. Marxistická historiografie tvrdila, že to ztroskotalo na tom, že nedali zbraně lidu a neumožnili mu se bránit. Ale to je nesmysl. Tehdy už byly válka záležitostí žoldnéřů. Bojovalo se převážně střelnými zbraněmi, které ale v té době byly dost složité na ovládání. K úspěšné střelbě bylo třeba dlouhého výcviku a praxe. Proto se válce věnovali profesionálové. Proti mušketám a dělům by sedláci s cepy nebo městská chudina moc nepořídili. Tehdy se na boj najímaly za žold jednotky dobře vycvičených profesionálů, kteří s těmito ničivými zbraněmi uměli zacházet.
A ten kdo dal víc peněz,  měl větší naději, že sežene více vojáků, lépe vycvičené vojáky a s lepším vybavení. A také lépe motivované bojovat. Bitva na Bílé hoře měla takový rozpačitý průběh, protože nikdo neměl peníze.
Jediný, kdo byl ochoten do toho obětovat nějaké peníze, byl Albrecht Jan Smiřický. Ostatní sice nechtěli Habsburky, ale nechtělo se jim do toho moc investovat. Českou evangelickou šlechtu porazilo její „skrblictví“.
A obráceně. O Buquoyovi se nesprávně tvrdí, že po bitvě na Bílé hoře si neprávem zabral velkou část jižních Čech – velký díl panství po vymřelých Rožmbercích. Není to pravda. Karel Bonaventura Buquoy postavil na své náklady vojsko, které pak porazilo armádu českých stavů. Buquoy dostal velkou část bývalého rožmberského panství, které tehdy patřilo Švamberkům, od císaře jako naturální náhradu za žold, který Buquoy ze svého v hotovosti vložil do najmutí vojska. Švamberk byl jeden ze třiceti  vzbouřeneckých direktorů a císař mu majetek zabavil poté, kdy jej Buquoy porazil. Válka souvisela s penězi a v té době byla svého druhu podnikání.

Ing. Jan Bauer (* 11. dubna1945, Jihlava) je českýnovinářspisovatel. Vystudoval zemědělskou ekonomiku a politologii. V letech 1968 – 1998 pracoval jako novinář, nyní je spisovatelem z povolání. Novinářský talent a znalosti v oboru zemědělství uplatňoval dlouhá léta jako redaktor celostátního deníku Zemědělské noviny. Po sametové revoluci se v  ZN věnoval investigativní žurnalistice a politice. Nyní dlouhodobě žije na samotě u Vodňan, kde se věnuje psaní knih. Za svou tvorbu obdržel řadu literárních cen, např. cenu Masarykovy akademie umění, prestižní jihočeskou literární cenu Číše Petra Voka nebo 2. cenu v soutěži o  román roku 2014.

Doposud publikoval přes 160 knih. Některé knihy napsal pod pseudonymyFelix Krumlowský, Vojtěch Fišer, Anna Březinová. Věnuje se především detektivkám a literatuře faktu, přičemž uplatňuje své znalosti českých dějin.

Počátkem podzimu mu v nakladatelství Alpress vyjde kniha „Převratné události v dějinách lidstva“ a  v  nakladatelství Petrklíč „Zajímavá zastavení v dějinách“.

 

 
















Květa Pohlhammer Lauterbachová: Proč iniciativa „Za monetární modernizaci i v České republice?“

0
0
Pavel Letko
30. 7. 2016     e-republika
V sobotu 10. září 2016 se rozhodly tři aktivistky: Ilona Švihlíková, Miluše Kotišová a Květa Pohlhammer Lauterbachová, uspořádat v Praze 1 konferenci na téma peněz a na obranu české koruny. Redakce E-republiky, která konferenci rovněž podporuje, přináší rozhovor šéfredaktora E-republiky Pavla Letka s jednou ze spoluorganizátorek a naší kmenovou ekonomickou publicistkou Květou Pohlhammer Lauterbachovou. 
V sobotu 10. září 2016 se rozhodly tři aktivistky: Ilona Švihlíková, Miluše Kotišová a Květa Pohlhammer Lauterbachová, uspořádat v Praze 1 konferenci na téma peněz a na obranu české koruny. Program přinášíme ZDE. Redakce E-republiky, která konferenci rovněž podporuje, přináší rozhovor šéfredaktora E-republiky Pavla Letka s jednou ze spoluorganizátorek a naší kmenovou ekonomickou publicistkou Květou Pohlhammer Lauterbachovou:
 
Co si od takové akce slibujete?
 
Především bych chtěla upozornit, že nejsme naivní. Neočekáváme, že my tři Grácie změníme svět, když to nedokázala řada myslitelů, ale ani osvícenějších a statečnějších politiků, než jsou ti dnešní. A mnoho z nich za to zaplatilo i životem. Nicméně nejhorší je lhostejnost a tolerování zla. Naši civilizaci zničí ti, co strkají hlavu do písku. Podívejte se na složení bankovní rady České národní banky. Samozřejmě ani jedna žena, ale i kdyby tam byla, bude tam opět taková, jako paní Zamrazilová, která bude vykřikovat v médiích o odpovědnosti a hlouposti těch, kteří se zadlužují a nedokážou si důkladně prostudovat podmínky smluv. Takových, na které často nestačí ani absolvent vysoké školy, protože je sepsali sofistikovaní právníci, kteří jsou najati nikoliv proto, aby hájili právo a spravedlnost, ale aby hájili zájmy těch, kteří si je zaplatili.
Naším cílem je především poukazovat na lži a mlžení kolem bankovního sektoru, zneužití peněz v ekonomickém systému k trvalému přerozdělování od pracující většiny k nepracující parazitické vrstvě a škodlivosti záměrně chybně nastaveného systému pro zdraví lidí, životního prostředí, ale i reálné ekonomiky jako takové, což by si měli uvědomit zejména podnikatelé. Pokud bude šance na vyvolání referenda, chtěli bychom díky občanské iniciativě vyvolat referendum ke změně Ústavy a zákona o centrální bance podobně jako ve Švýcarsku. Viz odkazy "plnohodnotné peníze" a "demokratická banka". Není jedno, kdo má v rukou tisk peněz a není jedno, že taková instituce nemusí skládat své účty suverénu země, kterým je lid, vláda a další instituce.

Kde vidíš, že je potřeba začít?
 
Především si musíme uvědomit, že nežijeme v žádné demokracii. Takže na prvním místě - učit se, učit se, učit se! A nenechávat se obelhávat. Proč? Takzvaná demokracie je podvod, odevzdání našich hlasů transvestitovi. V moderních byrokratických systémech, které se vyvinuly od poloviny 19. století, byl feudální systém vyzdvižen na další stupeň. Byl vytvořen systém, který umožnil vymáhání renty od obyvatelstva ve formě úroku, finančních poplatků a podobné zlodějny a učinit jej neprůhledným a obtížně pochopitelným těm, kteří se nacházejí vně tohoto kruhu lidí, kteří složili vzájemnou přísahu. Tu, kterou nazývá Thukydides ve své době jako „synomosiai“ (G. Preparata).
Existuje neuvěřitelná subtilita a nástroje propagandy uměle šířených omylů týkajících se bankovnictví, které je hlavním nástrojem, kvůli němuž se daří vyvolávat uměle krize a vyvlastňovat hierarchiím na špici pyramidy trvale bohatství lidského společenství. A když už to nejde, protože se příliš otevřely nůžky mezi těmi, co nemají nic a těmi, co chtějí vše, vyvolávat katastrofy a války. Všichni cítíme, že díky peněžnímu systému došlo k hluboké transformaci společnosti, kterou se podařilo vypracovat v dokonalou feudálně- oligarchickou organizaci. Cituji autora poznámek z knihy Conjuring Hitler na straně 24 Giacoma Preparata, který je nejenom ekonomem, ale i historikem, což je vzácná kombinace.

západ se přeměnil od agrárního, nevolnického modelu založeného na práci pacholků a děveček, přes vysoce mechanizovaný postindustriální včelí úl do systému, jehož síla spočívá na otrocích, zbavených prakticky práv. A to jak modrých, tak bílých límečků. Otroků, jejichž život je zatížen hypotékou, aby si mohli dovolit v módních vlnách vnucený konzumní šmejd a opatřit střechu nad hlavou.
Přes peníze jsou masy zbavovány možnosti svobodně se rozhodovat. Dnes jsem po cestě z Rakouska v autě poslouchala v rádiu jednu americkou manažerku z mezinárodní organizace pro uprchlíky, která se chlubila, jakým pokrokem a modernizací prošla humanitární pomoc. Že je pomoc v podobě bankovní karty umožněna jen těm, kteří poskytnou biometrická data – duhovku- a karta reaguje jenom v případě, že nositel je identifikován přes duhovku. Nelze tudíž s kartou podvádět a přenést ji například na jinou osobu. Uprchlíci jsou tedy první obětí orwelovského snu o řízení lidí díky nutnosti používat peníze. Inu technologický pokrok.

Feudálové dnešních dnů nevybírají svůj tribut viditelně, protože se při dosahování tohoto cíle mohou spolehnout na mechaniku bankovních účtů. Zatímco střední třída v podobě akademiků a publicistů zůstává oddána oné přísaze „synomosiai“, řítí se svět do ekologické i humanitární katastrofy.
Nemáme nejmenší šanci, pokud se nezmění systém vzdělávání. Trvalého míru, svobody národů a fungování státu není možno dosáhnout bez změny paradigmatu týkajícího se fungování peněz. A toho nelze dosáhnout, pokud většina, včetně politiků, nebude vzdělána v otázkách fungování bankovního systému a alespoň část lidí, deset až dvacet procent, nezmění své spotřební chování.

Proč zachovat českou korunu, když je stejně navázaná na euro a teoreticky by mohlo být jedno, zda koruna nebo euro?

Samozřejmě tím, že máme vlastní měnu, bychom se mohli stát snadnou kořistí spekulantů. To nám je jasné. Dokud posloucháme a držíme kurz kolem oněch nařízených 27 korun za euro, což poškozuje především naše občany a odčerpává opět zdroje z republiky, tak nás nechávají na pokoji. Jsme naprosto bezvýznamná ekonomika, skoro nic nám nepatří a jsme opravdu koloniálním přívěskem německého a rakouského hospodářství. Máme se však nechat věčně vydírat? Jsem přesvědčena, že bychom měli bránit právo tisknout si vlastní peníze stejně jako bránit český jazyk a českou kulturu, přestože jsme si vědomi, v jakém marastu se nacházíme a jak jsme zranitelní. A to netrpím žádným nacionalismem, jelikož jsem polyglot, který se pohybuje rád po světě a celá Evropa je pro mne domovem. Ale jsem si vědoma hodnot a bohatství, které pro ni znamenají jednotlivé, často byť odlišné národy, díky kterým je Evropa tak krásná a atraktivní.

O tom, proč euro nemůže fungovat, jsou popsány stohy papírů a popsali to od začátku daleko chytřejší lidé, než jsem já. Euro je politické, nikoliv ekonomické rozhodnutí a je nástrojem přerozdělování v Evropě. Můžeme mít alespoň nějakou hrdost, když už nejsme ve své zemi pány, protože v naší republice máme více kolaborantů a zrádců na kilometr čtvereční než jsme měli za protektorátu.

Na příkladu Řecka jsme viděli, jak snadné je vyvolat umělé zadlužení země, aby bylo možné privatizovat, co ještě zbývá a neposlechnou-li, zavřít bankomaty a neumožnit fungování koloběhu v ekonomice. Dnes jsme tak daleko, že Evropská centrální banka pod svévolnou taktovkou Maria Draghiho vykupuje dluhopisy a akcie vybraných podniků, aktuálně Volkswagenu. Reálná ekonomika přechází systematicky do rukou finanční oligarchie a přechází do nich také jednotlivé oslabené státy. A hádejte, kam byl uklizen bývalý prezident Evropské komise Barroso? Nejdřív učinil vše, aby nebylo možné zakázat v Evropě toxické bankovní deriváty a nyní se dostal za odměnu do té nejlepší společnosti: Má mírnit dopady Brexitu jako skvěle placený ředitel a poradce u banky Goldman Sachs. Proč bychom ještě měli chodit vůbec k volbám do Evropského parlamentu, když už se tzv. evropské elity ani nepokouší maskovat, komu slouží?

Pokud má mít lidstvo nějakou šanci, pak to nemůže být jedna vláda, jedna měna, jedna víra, jak se nás snaží přesvědčit globalisté NWO. Pouze decentralizované ekonomiky jsou zárukou svobody národů, stejně jako decentralizované měny a nový peněžní systém, neumožňující tisk nekrytých peněz a přestavba mezinárodního měnového systému na základě férových podmínek. A opět nemyslím nahrazení dolaru jinou „světovou měnou“, která bude plně v rukou stejných aktérů.

Co bys chtěla ještě sdělit čtenářům?
 
Především uvítáme rády další kolegy a kolegyně, kteří by se s námi chtěli zapojit do pracovní skupiny, která se bude scházet střídavě v Praze a Brně a bude pracovat na programu Iniciativy za monetární modernizaci v České republice. Záměrem je vytvořit pracovní skupinu dobrovolníků jako ve Švýcarsku a v Rakousku, odkud čerpáme inspiraci. Rádi přivítáme mezi sebou právníky, ekonomy se zkušeností z praxe, statistiky a matematiky. A každého dalšího, kdo je ochoten se odvážit jít proti proudu.

Co se týká naší konference 10. září 2016 v Praze, prosíme naše čtenáře a čtenáře dalších nezávislých médií o podporu zakoupením vstupenky (80,- Kč plus 70,- Kč na občerstvení), případně o sponzorský dar na financování nákladů konference na účet E- republiky:

č.ú.: 2200748047/2010 ................. částka: 150,-Kč
Variabilní symbol: 10092016
Abychom Vám mohli rezervovat místo, do zprávy pro příjemce uveďte, prosím, své jméno a příjmení.


Image

Karel Havlíček burcující (1821-1856)

0
0
Přemysl Votava 
30.7.2016   České národní listy

Nezapomínejme! Před 160 lety 29. 7. 1856 zemřel Karel Havlíček Borovský, národní buditel, politik, novinář, ale hlavně, statečný člověk.


Karel Havlíček Borovský (K.H.B) byl vynikajícím novinářem i zakladatelem politické satiry.
K. Havlíček Borovský, byl statečným českým vlastencem a také i obhájcem práv slovanských národů v rakouské říši. Ve svých 27 letech, v revolučním roce 1848, byl zvolen i poslancem říšského sněmu ve Vídni. Jeho protirakouské vlastenecké postoje se staly důvodem, jak jeho uvěznění, tak i později, jeho nuceným vyhnanstvím do Brixenu, kde strávil přes tři roky (1851- 1855), v politické izolaci. Byl zde pod policejním dozorem, zcela izolován od českého politického prostředí. Nesměl dokonce ani na pohřeb své ženy Julie. Po návratu z vyhnanství mu byl zakázán pobyt v Praze, teprve krátce před smrtí je mu zde povoleno léčení. Zde také nemocen a uštván umírá ve svých pouhých 34 letech. Z jeho pohřbu se stala protirakouská demonstrace.

K odkazu K. Havlíčka se hlásil zejména T.G.Masaryk. Ve svých projevech odkazoval na statečnost, národní uvědomění, ale i na mravnost Karla Havlíčka Borovského. Poukazoval na jeho zásadu neustupovat před zlem. V jednom ze svých projevů T.G.M připomenul citací odkaz z K.Havlíčka Borovského : „ Není nám hodno se lekat a strachovat před zlými, nejsme přece slepým nástrojem času, jsme sami tvůrci svého osudu. Nesténejme jako děcka, ale jako muži, se chopme činu…“.

Dnešní politická garnitura není příznivě nakloněná k osudům našich národních hrdinů. Je dokonce snaha jejich statečnost a hrdinské činy zpochybnit, nebo jim dát zapomenout. Vlastenectví, tedy láska k vlasti, se dnes „nenosí“. Ani slovanství se nehodí do „nové Evropy“. Mizí dokonce sochy a symboly našich národních hrdinů, národních buditelů. Přepisují se dějiny. Jak ty evropské, tak zejména ty naše české. Vytváří se noví hrdinové…

Havlíčkovo jméno se stalo symbolem statečnosti. Proto i Německý Brod, který byl úzce spjat s Karlem Havlíčkem Borovským, byl druhý den po květnové revoluci 1945 přejmenován na Havlíčkův Brod. Do parku byla také navrácena socha Karla Havlíčka Borovského, odstraněná nacisty za německé okupace.

Karel Havlíček Borovský „burcující “ !



Přemysl Votava
(Národní socialisté - LEV21)



Karel Havlíček Borovský:

Mně se, mně se, mně se všecko zdá
Mně se, mně se, mně se,
mně se všecko zdá,
že pan Švarcemberk o ústavu hrá;

mně se, mně se, mně se,
mně se všecko zdá,
že o konštituci hrá:

to oblečení
nadarmo není,
to se časem svým
v robotu změní!

Mně se, mně se, mně se,
mně se všecko zdá,
že o konštituci hrá!

Škoda je těch časů,
když jsme povstali,
když jsme konštituci ve
snu dostali;

škoda je těch časů,
když jsme povstali,
že jsme my vás neznali:
měli jsme vás znát,
na fůru vás dát,
za hranice vyjet,
tam vás vysypat!

Škoda je těch časů,
když jsme povstali,
že jsme my vás neznali! 

Bojovníci Islámského státu dostávají azyl na jihu Ukrajiny a cvičí své stoupence pro válku v Evropě

0
0

30. 7. 2016 AC24

Krymský vicepremiér Ruslan Balbek zveřejnil zprávu o soustředění islámských radikálů u severních hranic poloostrovu.



„Víme o cvičných táborech v Chersonské oblasti na Ukrajině, kde trénují stoupence IS. Velmi nás znepokojuje, že ukrajinská strana dovoluje islámským radikálům výměnou za protiruské akce zúčastnit se protiprávních činů v Chersonské oblasti a sestavovat paralelní mocenské struktury,"řekl Balbek na schůzce s francouzskými parlamentními poslanci.

Už to přichází. Nejméně 5 táborů ISIS je v Kosovu, teroristé se cvičí na sebevražedné bombové útoky a válku

„Obáváme se toho, že se jaderné elektrárny na ukrajinském území mohou stát objektem vydírání kyjevské vlády ze strany radikálů, což činí otázky bezpečnosti jak Evropy, tak Ruska, společnými," dodal Balbek.

K záchraně národa je potřeba se aktivizovat a v rámci nalomených demokratických procesů je třeba do struktur nižších řídících elit (do parlamentu a vlády) navolit nové figury.Nebylo by to poprvé, kdy někdo z politiků prodá své přesvědčení třeba za umoření své hypotéky.

0
0
30.7. 2016    AENews   
Plivanec do obličeje českým občanům: Dohoda s Tureckem o kšeftování s uprchlíky není v ČR ratifikována, ale Sobotkova vláda už rozhodla o přijetí 81 migrantů z Turecka! Politika MKT už je i v Česku!
Něco není v Česku v pořádku. Zatímco v Evropě islamisté masakrují lidi, přejíždějí je náklaďáky, sekají do nich sekyrami ve vlaku, střílí po nich z upravené divadelní pistole, zabíjejí je mačetami, vyhazují do vzduchu v hospodách bombami a podřezávají hrdla farářům, Sobotkova vláda rozhodla, že začne přijímat migranty z Turecka [1], ovšem na základě dohody, která v ČR ještě vůbec neprošla ratifikačním procesem a tudíž je stále neplatná! Jak je to možné? Copak vláda v Praze má mandát od parlamentu, aby jednala mimo rámec ratifikačního procesu? Ne, celé je to soukromá aktivita Sobotkovy vlády a bláboly o tom, že se vláda opírá o dohodu s Tureckem, jsou pouze zastíracím manévrem.Budoucí „rodilí“ Češi…

Vláda jedná z vlastní iniciativy, protože ona zmíněná dohoda EU s Tureckem nemá zatím právní účinnost v ČR. Upozornil na to Petr Mach [2]. Opět se ukazuje, že vláda v Praze je ve vleku globalistických sil, které se pohybují na hraně organizovaného zločinu. Koneckonců, reforma policie a ÚOOZ pouze odhalila, jakým způsobem se nyní v nejvyšších strukturách politiky realizují tzv. „zkrácené“ řídící procesy, které přeskakují ratifikační proces mezistátních smluv. Pojďme si rozebrat rizika toho, co to bude znamenat, pokud ČR začne přijímat uprchlíky bez toho, aby proces ratifikace smluv byl dokončen.

Turecko zřejmě dohodou s EU zruší. Co potom?

V Turecku probíhají mohutné čistky po zinscenovaném převratu. Ruské tajné služby předpovídají brutální ochlazení vztahů mezi Bruselem a Ankarou, což potvrdilo včerejší tvrdé prohlášení „alkoholového medvídka“ Junckera v Evropské komisi. Oznámil, že bezvízový styk Turecka s EU nepřichází v této chvíli v úvahu a co se týče vstupu Turecka do EU, tak to už teprve ne, ani teď, ani v dohledné budoucnosti [3]. Co to bude znamenat? Ankara nemusí smlouvu s EU o přerozdělování uprchlíků respektovat a může chtít její novelizaci, která povede k tomu, že nakonec smlouva spadne pod stůl. Takže smlouva ani ratifikována být nemusí, protože nebude životaschopná. Jenže Sobotkova vláda už nebude moci uprchlíky z ČR vrátit, protože si je nasunula k sobě do země mimo rámec smlouvy, která vůbec nikdy neměla oporu parlamentu a ani Turecka. Takže nelze se na přijímání migrantů z Turecka dívat optikou dohody, která dosud nemá právní moc a nebyla ratifikována, ale pouze brýlemi zájmů a notiček Sobotkovy vlády. Komu slouží?Místo ochrany hranic Schengenu se do EU nasunují žadatelé o azyl na základě kšeftu s Tureckem. My platíme Erdoganovi za vracení nelegálních migrantů, Erdogan do EU posílá „legální“…

Lidu České republiky rozhodně ne. Slouží zájmům neziskového sektoru v ČR, který v rámci prvků podobných organizovanému zločinu, ne nepodobného fungování nechvalně proslulé Mrázkovy „krakatice“, prostupuje do nejvyšších řídících struktur státu. Uniklé emaily premiéra Sobotky z počátku tohoto roku (více zde) odhalily, že je obklopen celou řadou podivných postav a lobbistů, jejichž napojení na neziskový sektor, zahraniční fondy, ambasády a různé think-tanky představuje mohutné obludárium mocenských sil a zájmů, které de facto neovlivňují rozhodovací procesy vlády, ale přímo je definují, úkolují a řídí. Jak jinak si vysvětlit, že vláda ČR nyní svévolně obchází ratifikační proces parlamentu?
Vláda si s parlamentem vytřela pozadí. To je realita!

Odpověď je celkem jednoduchá. Vláda používá exekutivní klauzuli o mezinárodních smlouvách, které jsou právně závazné, a to i bez souhlasu parlamentů. Ratifikační proces parlamenty probíhá až ex-post a zde je zajímavá podivnost, která stojí za zmínku. Pokud by parlament ČR smlouvu s Tureckem neratifikoval, tak smlouva by platila dál ve vztahu k partnerům v zahraniční, ale neměla by právní oporu směrem dovnitř České republiky. Poskytování peněz ze státního rozpočtu na integraci migrantů podle neratifikované smlouvy by mohlo být spatřováno jako problém, ne nepodobný tunelování, ovšem na státní úrovni. Vytahování peněz z kapes daňových poplatníků na integraci migrantů podle smlouvy, kterou parlament ČR neratifikoval, by mohlo být zneužito i v mnoha jiných případech.Zinscenovaná fotografie utonulého chlapce ze Sýrie. Má překříženou nohu přes nohu v pohodlné poloze a na sobě má plovací vestu… prostě typický utonulec. Tak určitě…

Pokud by vláda ČR podepsala mezinárodní smlouvu s vysláním vojáků mírových sil na Ukrajinu, a tuto smlouvu by parlament ČR neratifikoval, vláda by přesto byla povinná vojáky na Ukrajinu vyslat, protože mezinárodní smlouvy mají tu explicitní vlastnost, že se opírají o mandát vlády, která smlouvu podepíše a očekává se (implicitně), že vláda má mandát od svého parlamentu takovou smlouvu podepsat. Vymáhání platnosti takové smlouvy má potom velice dalekosáhlé důsledky. V rámci mezistátní dohody může nastat situace, že se po volbách změní vláda, ale platnost smlouvy o uprchlících bude platit dál a vypovězení smlouvy může mít dalekosáhlé důsledky a v některých případech to ani nemusí být možné.
Silná slova proti kvótám v televizi, ale v tichosti se nasunují migranti!

Vůbec se mi nelíbí, jak vláda ČR se snaží mediálně stavět do role odpůrců migrace v EU na straně jedné v hlavních vysílacích časech televizí, ale na straně druhé v tichosti a salámovou metodou, kousek po kousku, v malých dávkách, nasunuje do ČR migranty, a to na základě dohody s Tureckem, kterou český parlament ještě ani neratifikoval. Co nebo kdo nutí vládu Bohuslava Sobotky, aby přijímala migranty a Araby ve chvíli, kdy jejich soukmenovci vraždí v Německu a ve Francii občany západní civilizace jako lovnou zvěř? Jaký to vysílá signál směrem k českým občanům? Mají se snad občané v Česku také začít pomalu bát? Také je budou za čas arabští migranti přejíždět náklaďáky anebo sekat sekyrama? A jak si má český občan vysvětlit skandál, že policie v ČR začíná pokutovat lidi na internetu za svobodu slova? Více o kauze zde. Diví se snad potom někdo, že důraz alternativy na svobodu slova je tak silný?Výměna názorů mezi migranty v Idomeni na makedonské hranici.

Vláda, která se zodpovídá lidu, by měla s okamžitou platností vyhlásit stop-stav na přijímání migrantů do doby, než se podaří neprodyšně utěsnit hranice Schengenu. Zároveň by vláda měla iniciovat proces uvnitř EU za reformu Evropské unie, která by zrušila základní pilíře Lisabonské smlouvy a předchozí smlouvy z Nice v tom smyslu, aby rozhodovací procesy byly v EU vráceny do stavu původních smluv z Maastrichtu, kdy všechny členské země EU si byly rovny a měly právo veta. To je základní recept na záchranu Evropské unie, pokud tedy někdo ještě z politiků chce unii zachránit, anebo spíš už se počítá s Evropským superstátem, který Angela Merkel nazývá „Das neue Europa“, kdy EU se transformuje ze souručenství států do federalizovaného celku s jednotnou vládou, politikou, domácí i zahraniční, financemi, daněmi a armádou. V takovém svazku pochopitelně již nebude mít Maastricht ani Lisabon žádný význam, protože samostatné země Evropy po právní stránce zaniknou a stanou se součástí obrovské evropské Říše, ne nepodobné vizím Germanie, kterou si vysnil Adolf Hitler ve spolupráci s Albertem Speerem.Komu se zodpovídá Bohuslav Sobotka? Zamyslete se nad politikou jeho vlády… cui bono?
To, co teď v Německu a Francii probíhá za útoky, to je proces MKT

V zemi, kde vládu ovládají poradci, lobbisté a neziskový sektor, nelze očekávat světlou budoucnost. Kroky, které činí Sobotkova vláda, jsou cestou německého „MKT“ (Multi Kulti Terrorism) a předpokladem členství země v Nové Evropě jako integrální součást nového „Geheimordnung“ v Evropě a „Neue Weltordnung“ v celé západní civilizaci. Vůbec totiž nejde o hrstku 81 migrantů. Jde o signál vyslaný novosystémovým strukturám, že Česko se chce účastnit zrychlených procesů NWO v Evropě, které byly spuštěny Brexitem. Je to přihlášení se české vlády k projektu „Das neue Europa“ a já si nejsem jistý, že by k tomuto rozhodnutí měla Sobotkova vláda jakýkoliv mandát od českých voličů.

Je to pouze důkaz toho, že k záchraně národa je potřeba se aktivizovat a v rámci nalomených demokratických procesů je třeba do struktur nižších řídících elit (do parlamentu a vlády) navolit nové figury. Je potřeba ale pečlivě vybírat, protože nadnárodní elity mají v ČR podchycené i jednotlivé figury z opozice, včetně té mimoparlamentní. Je smutné nechat se koupit za koblihy a klobásky, ale stejně tak je tragické uvěřit oportunistům, kteří používají antimigrační problematiku jako výtah k moci. Nebylo by to poprvé, kdy někdo z politiků prodá své přesvědčení třeba za umoření své hypotéky.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Oskar Krejčí: Clintonová a demokrati - mystická víra v předurčení USA!

0
0
31. 7. 2016     PrvníZprávy (rozhovor)
Programy republikánů a demokratů shodné: ani v jednom nenaleznete zmínku o mezinárodním právu. Tato absence je jen projevem narůstajícího právního nihilismu v mezinárodních vztazích.Ten demokratický se zdá nudnější. Po pravdě řečeno se ale opoziční program píše snadněji. Útočení je přirozeně dramatičtější než obrana. Jestliže republikáni idealizují minulost, demokraté jako prezidentská strana idealizují přítomnost. Snad i proto je v onom demokratickém programu nadměrná frekvence slovesa „věříme“.


PZ: Téměř všechny první komentáře zdůrazňují, že díky demokratům poprvé v amerických dějinách kandiduje na prezidentský post v USA žena…

V souvislosti s americkým prezidentstvím se někdy říká, že úspěšný kandidát musí být WASP (White Anglo-Saxon Protestant), tedy bílý Anglosas protestantského vyznání. Jako samozřejmost se zároveň myslí muž. Před osmi lety byl ale zvolen černoch, teď je navržena žena. Už v roce 1960 byl poprvé a naposled zvolen za prezidenta katolík: John F. Kennedy. Dlužno ale dodat, že současný viceprezident Joe Biden je také katolického vyznání. A vůbec není náhoda, že si Hillary Clintonová za svého spolukandidáta na funkci viceprezidenta vybrala dalšího katolíka – senátora Tima Kainea. Svědčí to o růstu počtu hispánských voličů v USA a také o tom, jak jsou v demokratické straně vykolíkována teritoria oddělující jednotlivé zájmové skupiny.

PZ: Republikánský program jste charakterizoval jako konzervativní. Jaký je podle vás z ideologického hlediska nový demokratický program?

Tento program je psán v liberálním duchu. Už v preambuli tvrdí, že „demokraté věří, že kooperace je lepší než konflikt, příležitost je lepší než zášť a mosty lepší než zdi“…

PZ: To je zřejmá narážka na Trumpa a republikány, kteří hovoří o výstavbě zdi bránicí volné migraci. To je citlivá otázka i u nás v Evropě.

Můžeme si ocitovat pasáž z nového programu demokratů, která se týká tohoto tématu. „Víme, že dnešní imigranti jsou zítřejší učitelé, lékaři, právníci, vládní představitelé, vojáci, překladatelé, aktivisté, členové školních samospráv, pilíře našich komunit.“ A následuje pasáž o lidských právech v „nesobecké a soucitné zemi“, myšleno v USA. To je liberální slepota v krystalickém vydání.

PZ: Zdá se, že příliš nevěříte v toto pojetí migrantů.

Chybí tam jedno jediné slovo: „někteří“. Nebo alespoň „mnozí“. Někteří dnešní imigranti určitě budou zítra učitelé, lékaři, právníci, jenže někteří budou bezdomovci, jiní kriminálníci, někteří možná dokonce teroristé. Bez zmíněného kouzelného slovíčka je ona věta víc než sporná. Ale také velmi užitečná: díky ní začíná být zřejmé, odkud byla pro evropské sluníčkáře exportovaná ona fascinující naivita. Mimochodem – v citovaném programu je též teze, že „demokraté jsou stranou inkluze“. To vše naznačuje, že případné vítězství Trumpa změní dikci řady politiků i aktivistů v Evropě. Vzpomeňte, jak zmizela apokalyptická varování před íránskými a severokorejskými raketami, kterými čeští zastánci americké vojenské základny v Brdech bombardovali české luhy a háje. Stačilo, že se změnila politika Washingtonu.

PZ: V rozhovoru o programu republikánů jsme se věnovali hlavně zahraniční politice. Vidíte nějaké shody mezi programem republikánů a demokratů?

Pro občany malých států je prvořadá otázka mezinárodního práva. Spojenecké mocnosti mají často příliš velké požadavky na své spojence a mají tendenci v krizi je opouštět, podepisovat mnichovské dohody. V tomto směru jsou programy republikánů a demokratů shodné: ani v jednom nenaleznete zmínku o mezinárodním právu. Tato absence je jen projevem narůstajícího právního nihilismu v mezinárodních vztazích. V případě zmíněných dvou stran je to důsledek oddanosti heslu „America first!“ – „USA především“. Vše ostatní je druhořadé. Abych citoval přesně program demokratů: „Americké vedení světa je podstatné pro udržení naší bezpečnosti a pro růst naší ekonomiky v následujících letech.“ I tady, jako u republikánů, najdete mystickou víru ve zjevné předurčení USA vést svět: „Věříme, že Amerika je jiná než kterýkoliv stát na Zemi. Náš důvtip nemá obdobu, naše armáda je nesrovnatelná, naše ekonomika je největší, nejdynamičtější a inovativnější, naše hodnoty jsou trvalým zdrojem síly a inspirace pro celý svět.“ V Evropě takovýmto vizím říkáme nacionalismus.

Kouzelnou ilustrací tohoto přístupu v duchu „osvíceného egoismu“ je věta v pasáži o Rusku: „Objasníme Putinovi, že jsme připraveni s ním spolupracovat, pokud je to v našem zájmu.“ Tady už žádné abstraktní humanistické hodnoty nejsou – jen sobecky definované státní zájmy USA. Dodávám, že zmíněná pasáž o Rusku je v kapitole nazvané Čelit globálním hrozbám. Tyto hrozby jsou vyjmenovány v pořadí terorismus, Sýrie (včetně požadavku odchodu prezidenta Bašára Assada), Afghánistán, Írán, Severní Korea, Rusko, kybernetická bezpečnost, nešíření zbraní hromadného ničení plus požadavek „globálního klimatického vedení“. Jinak shodou je i fakt, že v obou programech je Evropa představována až na třetím místě regionálních priorit, za tichooceánským a blízkovýchodním regionem. V případě republikánů je pořadí Blízký východ, Pacifik, Evropa. A opět tu máme starost o svobodnou plavbu v Jihočínském moři, což jsou formulace skrývající snahu držet si nad touto oblastí kontrolu. Na druhé straně, stejně jako republikáni i demokraté zdůrazňují setrvání u politiky jedné Číny, tedy neuznání státní suverenity Tchaj-wanu.

PZ: Jako nejzajímavější či nejhrozivější pasáže z programu republikánů jste uváděl ty, které se týkaly armády a válek. Jak se k tomuto tématu stavějí demokraté?

Demokraté nepočítají, kolik mají být schopny Spojené státy najednou vést a vyhrát válek. Jsou vlastně abstraktnější i konkrétnější zároveň: „Věříme, že i když naše armáda musí být nejsilnější ve světě, může být vysílána do boje tehdy, když naše závazky jsou jasně vysvětleny americkému lidu a naše jednotky mají vše, co potřebují pro splnění své mise. Věříme, že válka musí být poslední možnost, ne první volba.“ I když zdůrazňují potřebu porazit takzvaný Islámský stát, dávají najevo přesvědčení, že to „nevyžaduje rozsáhlé nasazení amerických bojových jednotek.“

PZ: A jak v této souvislosti hodnotí situaci v Libyi? 

Hezká otázka! Protože jde o problém, na jehož vytvoření se Hillary Clintonová aktivně podílela, v programu demokratů o něm není žádná zmínka. Ani jedno slovo. Naopak v programu opět najdete – tak jako před osmi lety, kdy poprvé kandidoval Barack Obama – příslib zavřít věznici na základně Guantánamo. Asi nejpřekvapivějším bodem programu demokratů však je příslib, že zavřou Institut bezpečnostní kooperace na západní polokouli (The Western Hemisphere Institute for Security Cooperation; WHINSEC). To je škola, která byla založená v roce 1946 pod názvem Americká škola (The School of the Americas; SOA). Původně sídlila v Panamě, v roce 1984 přesídlila přímo do USA. Podle dostupných údajů v jejích učebnách prodělávalo „antikomunistický protipovstalecký výcvik“ více než 64 tisíc vojáků z Latinské Ameriky. Ten zahrnuje například přípravu odstřelovačů, psychologickou válku, vojenské zpravodajství, ale i nestandardní výslechové techniky…

PZ: Myslíte mučení?

Ano, mučení. Absolventi této školy se podíleli na mnoha převratech v Latinské Americe, najdete mezi nimi však i několik bossů drogových kartelů. Jorge Illueca, panamský exprezident a bývalý předseda Valného shromáždění OSN, nazval tuto školu „největší základnou pro destabilizaci Latinské Ameriky“.

V souvislosti s připomenutím demokratického programu před osmi lety: tehdy prezidentský kandidát sliboval úsilí odstranit jaderné zbraně, včetně závazku do sta dnů po nástupu do Bílého domu svolat summit o jaderném odzbrojení. Tentokrát demokraté slibují do sto dnů summit o klimatických změnách. A je tu mnohem skromnějším plán, pokud jde o nukleární zbraně. Už ne „jaderná nula“, ale pouze snížení počtu nukleárních náloží a jejich nosičů plus omezení závislosti obrany USA na jaderných zbraních.

PZ: I tak to zní slibně. 

Jenže takovéto formulace skrývají výzkum, vývoj a zavádění nových zbraní, které sice nevyvolávají jaderné záření, ale obdobnou trhavou sílu jako zbraně nukleární.

PZ: Když projdete oba programy, který z kandidátů na prezidenta USA se vám jeví z hlediska obhajoby českých či slovenských národních zájmů jako vhodnější?

Především si nemyslím, že Donald Trump či Hillary Clintonová se budou cítit vázáni zmíněnými programy. Ty nám jen naznačují způsob uvažování vedení jejich stran a tedy i lidí, které se vedení bude snažit dát do okolí budoucího prezidenta. Od Hillary Clintonové lze očekávat větší blízkost programu, protože ona patří ke stranickým bossům. Tím, kdo byl mimo establishment, byl konkurent Clintonové v primárkách, senátor Bernie Sanders; Clintonová mu v akceptační řeči děkovala a na adresu jeho přívrženců vzkázala: „Chci, abyste věděli, že jsem vás slyšela. Váš zápas je i naším zápasem. Naše země potřebuje vaše ideje, energii a vášeň.“ A za viceprezidenta si vybrala „mainstreamového demokrata“, který patří k standardním politikům z líhně demokratů a nemá nic společného se Sandersovou vizí socialismu. Obecně platí, že v programu demokratů je celá řada hesel, která lahodí sluchu levicově laděných lidí. Po zkušenostech s Hillary Clintonovou ve funkci ministryně zahraničních věcí však těmto slibům rozumný člověk těžko může věřit.

Nejde tedy o literu programu, ale o jeho ducha. Clintonová jako prezidentka bude jako onen program – pokračováním beze změn. Republikáni slibují změnu a Donald Trump ji přestavuje. Otázkou ale je, zda vůbec měl čas a náladu přečíst si republikánský program. Jde o různé podoby změny. Zatím.

Za První zprávy rozhovor vedl Jiří Kouda

Stéphane Ravier, starosta 7. čtvrti Marseille: Jestliže nezastavíme migranty, je s Francií konec

0
0

Darja Aslamova
31. 7. 2016    zdroj
Darja Aslamovová, speciální korespondentka Komsomolské pravdy, besedovala s člověkem, který se každý den na vlastní oči přesvědčuje o tom, jak evropská velmoc stále více ztrácí svou identitu. Darja se prochází po Marseille, konkrétně po její arabské čtvrti. Známí jí důrazně poradili, aby si sundala všechny cennosti, protože by jí brilianty z uší mohl arabský výrostek odervat - i s ušima. Proto si na výlet do arabské čtvrti vzala pouze fotoaparát, 20 euro a kopii cestovního pasu. Kdyby ji zabili, ať ji mají podle čeho poznat. Zatím ji tam pouze se zájmem sledují; všude prodávají halal pizzu, proti uzavřenému chrámu na Dominikánské ulici prodávají talismany a muslimské cetky.


V centru náměstí se tyčí velkolepý triumfální oblouk v románském stylu a okolo něj se procházejí těhotné arabské ženy v burkách, před sebou tlačí kočárky, kolem nich se pak rojí i jejich starší děti. Darje to připomíná scénu z nějakého historického filmu o Římu obsazeném barbary.Tento oblouk podle Darji buď muslimové zničí, nebo ho zachovají a budou děti učit tomu, že jde o dílo arabských stavitelů, stejně jako kosovští učitelé v albánských školách vtloukaly dětem do hlavy, že překrásné starobylé srbské chrámy jsou poklady albánské architektury, které obsadili zlí Srbové. Velké množství těhotných arabských žen jí pak připomíná nejvýhodnější byznys ve Francii: Čtyři děti zabezpečují dobrý příjem od státu, bezplatné zdravotní pojištění, bezplatné vzdělání a množství dalších výhod. Jestliže nějaký „na hlavu padlý“ výrostek spáchá sebevraždu s výkřikem „Allah abkar!“, maminky s dětmi se nikdo neodváží ani dotknout. Jsou přece Francouzi!

Stéphane Ravier hodnotí činy vlády jako „cirkus“, jenž vnucuje občanům pocit bezpečnosti, říká tento politik a též regionální lídr strany Národní fronta. Vojáci podle jeho slov nemají ani právo prohlédnout si tašky, nemluvě o právu zatčení a použití zbraně. Nesmějí se „dotknout“ občana, pokud vedle nich nestojí důstojník soudní policie. „Patriot“ Sarkozy, bývalý ministr vnitra, propustil z policejních složek a četnictva 12 500 lidí, protože „Francie je bezpečná země“. Nyní se tu nedostává vojáků, policistů i zbraní. Mají je pouze ti, kteří nemají právo je používat. Proto si policisté na služebně hrají hry na mobilním telefonu.

Na otázku, zda se Francie nachází ve válečném stavu, odpovídá Ravier, že ano. Nejedná se ovšem o klasickou válku, protože se bojuje s nepřítelem, kterého důkladněji poznáte, až když spáchá teroristický čin. Proto si podle jeho musí Francouzi vytvořit účinné mechanismy boje s terorismem nikoli jen z vojenského, ale především z právního hlediska.

Nejedná se podle něho o válku občanskou, nýbrž o válku mezi Francouzi a «franko-quelquechose”, tedy s takzvanými Francouzi. Každý „ne úplně Francouz“ by měl ztratit státní občanství po spáchání trestného činu...

Na otázku, proč nevyhostili včas pachatele masakru v Nice, odpovídá s ironií, že Francie je zemí „svornosti, rovnosti a bratrství“. Jeden ze Sarkozyho zákonů totiž zakazuje vyhostit ze země zahraniční občany, pokud mají ve Francii příbuzné a rodinu, tj. děti. Stačí, když se děti učí na francouzské škole – v tom případě je nedotknutelný. To je precedens sahající do dob Velké francouzské revoluce a mající kořeny také v Deklaraci práv člověka a občana – až na to, že slovo občan se z deklarace jaksi vytratilo.

Jako senátor měl S. Ravier možnost se účastnit zasedání příslušného senátu, který rozhodoval o podmínkách přijetí syrských uprchlíků. Ne o tom, koho přijmout, ale o tom, jak jim vytvořit co nejlepší životní podmínky. Nedávno upozornil ministra vnitra na to, že hranice překračují také potenciální teroristé, a on reagoval slovy, že Francie tradičně – už od r. 1793 – přijímá všechny uprchlíky. Od tohoto roku se ovšem radikálně změnila politická situace.

Darja připomíná reakci médií, která „se rozplývají“ nad situací muslimů, potom „pláčí“ nad mrtvými Francouzi, ale osud pěti Rusů a dvou nezvěstných je vůbec nezajímá.

S. Ravier reaguje slovy o tom, že zde nikdo za nic nenese odpovědnost. Politická elita tvoří uzavřenou společnost, při volbách si pouze vyměňují posty, případně změní „barvu“ politické strany – z levé na pravou a naopak. Politická elita je úzce propojena s mediálními elitami. Obě jsou odtrženy od reality obyčejného života. Když se slušný a daně řádně platící Francouz zapomene v autě připásat nebo zvýší rychlost, hned ho pokutují. Zato drogovému dealerovi, např. z Maroka, budou dávat první, druhou a další šance.

Darja připomíná poněkud absurdní příhodu, která se jí stala v jednom francouzském městečku. Zadrželi ji tři četníci a chovali se k ní jako k teroristce. Potom se vyjasnilo, že si nezapnula airbag. Ti tři jí přednesli dvacetiminutovou řeč, nerozuměla z ní ničemu, protože zná jedinou francouzskou frázi: c’il vous plait une coupe de champagne („číši šampaňského prosím“). Dvacet minut jim anglicky vysvětlovala, že se „odpásala“ minutu předtím, aby se zeptala nějaké tetky na cestu na Marseille. Chtěli po ní devadesát euro pokuty, potom se ale spokojili s napomenutím.

Dále se S. Ravierem hovoří o neúspěchu Národní fronty v druhém kole voleb. Vysvětlil jí, že média ve spojení s odbory, byznyssférou a vůbec celý systém vytvořily dojem, že po jejich vítězství se rozpoutá občanská válka. Vyzvaly také „ne úplné Francouze“, aby se hojně dostavili k volbám.

Informuje Darju o tom, že idea integrace muslimů do společnosti „krachla“, proto se teď hovoří o tom, že je nutno oceňovat kulturní odlišnosti mezi národy. Migranti se už nemusí učit francouzštinu ani přijmout francouzskou kulturu a tradice. Mohou si proto dělat, co chtějí. Vyžadují pro sebe mešity, odlišný systém výuky ve školách pro chlapce a dívky, halal jídlo ve školních jídelnách, hidžáby, oddělené prostory v plaveckých bazénech, vnesení muslimských svátků do křesťanského kalendáře. Darja to komentuje slovy, že muslimové nás integrují.

Ptá se, kolik jich ve Francii je. S. Ravier přiznává, že neexistuje žádná statistika. Nesmíte se lidí ptát na jejich víru. Jeden arabský politik nedávno prohlásil, že ve Francii žije 20 milionů muslimů. Dále starosta připomíná anketu jistého populárního časopisu, který před několika lety zjišťoval formou ankety, které jméno je nejpopulárnější. Byl jím několikrát Mohamed. Dnes tato rubrika zmizela. Není záhodno upozorňovat na to, kolik Arabů zde skutečně žije. Sám Ravier má na základních školách své čtvrti 80 % dětí arabského původu.

Jako člověk je starosta pesimista, jako politik musí být optimista a doufat, že se lidé probudí a že se postaví migrantům. Kdyby byl velký pesimista, tak by – jak smutně říká – žádal o politický azyl v Rusku. Ruský prezident je mu velmi sympatický, protože bojuje s terorismem. Jestliže tak neučiní i Francie, čeká ji osud Kosova.

Po odchodu od starosty navštívila Darja restauraci naproti radnici. Arabský „ochránce pořádku“ trošku mluvící anglicky jí poskytl židli a začali spolu hovořit o uzavřeném katolickém kostele. Prý je uzavřen navždy. Francouzi nechodí do kostela. Nemají víru v Boha. Muž z ochranky pochází z Alžíru. Je věřící a má tři děti. Když jeho žena s dětmi přijela do Marseille a obhlédla situaci, sebrala je a vrátila se domů. Ať se prý učí na domácí škole a nejsou z nich drogoví dealeři. Podle jejího mínění francouzské školy učí děti nevíře v Boha a vůbec - činí z nich amorální bytosti, které si neváží starších a nepečují o mladší sourozence.

Muž oceňuje úlohu Ruska jako velmoci usilující o mír a pořádek ve světě. Je protiváhou USA. Je jedinou zemí důsledně bojující s teroristy – nyní v Sýrii.

Vybrala a přeložila PhDr. Alena Mikulášková


Chemické zbraně v Iráku se sice nenašly, zbraně NATO včetně českých ve skladech Islámského státu ano

0
0
31. 7. 2016    zdroj
Syrská armáda se zmocnila skladu zbraní v Aleppu. Vedle americké výzbroje a podle kometářů v následujícím videu také francozské a italské. Na záběrech je jasně vidět návod k použití protipancéřové zbraně v českém jazyce (3:42):
Děkujeme paní A.M. za upozornění na zprávu.

´Další ukázka zintenzivňování vojenské spolupráce dvou klíčových eurasijských mocností Ruska a Číny!

0
0
Alexandr Ševčenko
31.7. 2016   Eurasia 24

Do ruské Kaliningradské oblasti byly z Čínské lidové republiky dopraveny zbraně, vojenská technika a munice.Čínská národně osvobozenecká armáda se v Rusku zúčastní mezinárodní soutěže v bojovém výcviku pěchotních jednotek.V současné době se dokončují poslední práce na přípravě soutěže. Do terminálu přístavu Baltijsk (hlavní základna Baltské flotily RF – pozn. překl.) byla trajektem dopravena čtyři bojová vozidla pěchoty ZBD05 a také tři kusy pomocné dopravní techniky. Zpravodaji portálu Kaliningrad.ru to sdělili zástupci tiskového oddělení Baltské flotily Západního vojenského okruhu.
Při vykládání vojenských vozidel z železničních vagonů pomáhaly zahraničním kolegům vykládací čety zřízené silami Baltské flotily. Vojenská technika armády ČLR byla umístěna ve speciálních skladech, kde ji vojenští odborníci připraví na soutěž.

Samotná soutěž s názvem Námořní výsadek 2016 proběhne v srpnu na polygonu Baltské flotily Chmeljovka v rámci Mezinárodních armádních her. K zajištění soutěže bylo vybudováno 13 nových objektů příslušné infrastruktury a u 3 dalších proběhla rekonstrukce.

Do soutěže jsou přihlášena družstva Číny, Íránu, Pákistánu, Kazachstánu, Angoly, Venezuely, Indonésie a samozřejmě také Ruska.

Poznámka Eurasia24.cz: Jedná se o další ukázku zintenzivňování vojenské spolupráce dvou klíčových eurasijských mocností. Do Ruska jsou ke společným vojenským soutěžím a cvičením v současné době rovněž přesunuty čínské tanky nejnovější modifikace ZTZ-96B a stíhací bombardéry JH-7B. (Geo)
Zdroj: warfiles.ru

Kobylky přicházejí

0
0
31.7.2016   Zvědavec
Do České republiky se chystá desítka uprchlíků z Řecka. Dorazit k nám by měli i uprchlíci ze Sýrie. Všichni přijedou na základě dohod Evropské unie. Česko přijme z Řecka deset uprchlíků na základě přerozdělovacích kvót, které v loňském roce schválila Evropská unie. Tři rodiny již prošly bezpečnostní prověrkou. Datum příjezdu zatím nebylo stanoveno. Po příjezdu s nimi české úřady zahájí řízení o mezinárodní ochraně. Vyplývá to z aktuální zprávy ministerstva vnitra, kterou zveřejnila některá česká média.

Přijedou na základě dohod? My jsme se na něčem dohodli? Je někde náš podpis pod tou "dohodou"?

Všimněte si, jde to jak po másle. Můžeme mlátit pěstičkami, prskat, kopat kolem sebe, nikým nevoleni zločinci si to stejně udělají.

Zdroj: http://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/20160729/3641027/Up...

Nový převrat? Tisíce vojáků oblíčily leteckou základnu NATO Incirlik!

0
0
31. 7. 2016   První zprávy
Měsíc uplynul od prvního neúspěšného pokusu o vojenský převrat v Turecku. Místní orgány obdržely novou zprávu o možném převratu.Aby se tomu zabránilo, byli vojáci převeleni k největší vojenské základně
Incirlik.Sedm tisíc příslušníků bezpečnostních sil a vojáků včera v noci v 23.00 hodin místního času, obklíčilo tureckou leteckou základnu Incirlik na jihu, kde jsou vojenská letadla ze zemí NATO, píše deník Hurriyet.
Důvodem byl údajně nový pokus o převrat v blízkém městě Adana.

Turecko čeká nový převrat! tvrdí britský publicista

Ankara: Pučisti byli i z vojenské základny,kde jsou letadla US AirForce

Nicméně není tato informace oficiálně potvrzena. Turecký ministr pro evropské záležitosti Omar Celik na svém Twitteru uvedl, že prováděla bezpečnostní kontrola. „Jsem ve městě Adana. Provedli jsme všeobecnou bezpečnostní kontrolu. Vše je v pořádku," napsal.

Základnu Incirlik využívají turečtí a američtí vojáci. Kromě toho slouží jako úložiště jaderných hlavic NATO, jejichž přesný počet není znám.

Obamův turecký Vietnam

0
0
Jiří Vyvadil
31. 7. 2016   Rukojmí
…Většina obyvatelstva tzv. euroatlantického světa, od USA, přes neislámskou část Evropy, po naši zemičku rozhodně Erdogana nemusí. A tak jsme se všichni v jednotném šiku postavili na stranu pučistů, jakkoliv nás od prvního momentu mělo zarazit, že jejich snaha o svržení Edogana narazila na nejrozhodnější odpor obyčejných Turků, jeho stoupenců, ale i opozice.
Přestali jsme na chvíli přemýšlet…

Těch důvodů, zejména psychologických asi bylo více. Tím možná rozhodujícím bylo, že nám přes náš odpor byl vnucován plán Merkelové na dohodu s Tureckem ohledně omezení přílivu migrantů, plán, nestoudný v tom, že to byla Merkelová, která jistě po dohodě s Obamou pozvala Syřany do Evropy, aniž se kohokoliv ptala a aniž by se namísto toho starala o to, aby byly urychleně likvidovány džihádistické skupiny, organizované, vyzbrojované USA a Západem, proti legitimní syrské vládě, které jsou zdrojem fanatického islamismu.

Evropští politici jako ovce bez vůle na to přikyvovali, naši Sobotkové, Hamáčkové, Zaorálkové, Zahradilové, hlásili téze, o tom jaké je Erdoganovo Turecko naším spojencem a že bez něho to prostě nepůjde. Střízlivé a odmítavé komentáře na adresu Erdogana, pocházející např. od Zemana byly odmítány…

Druhý důvod souvisí částečně s tím prvým. Každému je jasné, že Erdogan se zcela odklonil od západního kemalovského modelu státu a zcela jasně hledá zdroje dnešního Turecka v islámské osmanské říši.

A tak jsme tleskali pučistům a zcela – a nezodpovědně – ignorovali, že Turecko stojí za Erdoganem tak silně, jak se našim politikům může jen zdát a že puč všichni odmítají…

Ačkoliv žijeme v otevřené informační společnosti, nechali jsme se opět opít rohlíkem, tak jako většina Západu při podpoře násilného puče při odstranění legitimně zvoleného prezidenta Janukoviče a začali jsme sdílet masáž mainstreamu.

Nebrali jsme v úvahu, že vztahy mezi Obamovou administrativou a Erdoganem jsou velmi napjaté mnoho měsíců.

Zapomněli jsme, že základním geopolitickým střetem od euromajdanu není boj s islámským státem, jak by si zřejmě přáli obyvatelé světa, ale i kupříkladu kandidát republikánů Donald Trump, ale boj Západu proti Rusku, jak po tom doslova živočišně touží Hillary Clinton.

Tomuto geopolitickému střetu je podřízen každý krok ze strany Evropské unie, NATO a zejména Obamovy administravy, a proto jakýkoliv odklon od této generální linie Západu se trestá.

Zatímco miláček prodloužené ruky Obamy v Evropě, Angely Merkelové, bývalý turecký premiér Ahmet Davutoglu plnil skvěle úlohu této linie a nechal svého času sestřelit ruský SU-24, čímž uvrhl Turecko do snad největšího konfliktu s Ruskem, kterému Západ nadšeně tleskal, stále více si Erdogan uvědomoval, že je cosi špatně.

A když se Obama odmítal setkat s Erdoganem, ale byl příznivě nakloněn návštěvě Davutogla, a prosakovaly v médiích zprávy, že by to byl pro USA a tím i pro Západ žádoucí Erdoganův nástupce, bylo rozhodnuto Davutoglu musel jít.

Možná nebudeme daleko od pravdy, když zkonstatujeme, že po pokorném a omluvném dopise Erdogana Putinovi padlo v USA definitivní rozhodnutí..

Je čas svrhnout Erdogana…

Samozřejmě, že jsme pouze ve sféře spekulací, nicméně z veřejných zdrojů je jasné například

- že stoupenci Fethullaha Gülen téhož klerika jsou významnými sponzory, koho jiného, než kandidátky demokratů Hillary Clintonové pro její prezidentskou kampaň

- že do povstání proti Erdoganovi byly zřejmě zapojeni i turečtí vojáci působící na největší turecko – americké vojenské letecké základně, bez které USA prakticky nemohou operovat v daném regionu

- že Vladimír Putin včas informoval Erdogana před pučem a ten měl možnost pro povstalce překvapivě v posledních minutách opustit letovisko Marmaris a zachránit si život

- že Obama jistě musel vědět, co se připravuje, a je legitimní ze strany Erdogana, že obviňuje USA, že do puče jsou USA zapojeny, protože nikdo na tomto světě nemá lepší informace než americká administrativa…….

- Že to věděli i například i Francouzi, když Francie, možná z alibistických důvodů nechala od 13. 7. svou ambasádu v Ankaře

- A že to samozřejmě věděla Angela Merkelová, nebližší spojenkyně Obamy v Evropě, která dle veřejných zdrojů odmítla Erdoganovi poskytnout azyl, když jí bylo nouzově voláno z jeho letadla v situaci, kdy Erdogan nevěděl, zda přežije…

Ale Putin jim tuto hru překazil a zavčasu Erdogana varoval.

Naopak Západ jej zradil, tak jako kdysi Kadáfího či Janukoviče

A proto prezident Erdogan, představitel nejvýznamnějšího státu NATO ve zlomové oblasti Evropa, Blízký a střední Východ, prezident země, na jehož území mají USA snad nejrozsáhlejší skladiště jaderných zbraní mimo své území, nezamíří dne 9. srpna ani do USA, ani do Německa, ani do Bruselu, ale do Petrohradu za mužem, který vzdor snahy Západu zatáhnout jej do konfliktů postupně zklidňuje situace a stává se světovým politickým hráčem číslo 1.

PS. Čísla o tisících propuštěných učitelích, soudců, policistů či vojáků působila na první pohled jako projev šílenství…

Tak se tedy na to podívejme.

Zabrouzdejte si prosím, na internetu o panu Gülenovi a o jeho, jako chobotnici rozpostřených soukromých školách po celém tureckém území uvnitř i vně Turecka. Opouštěli je ročně statisíce nepochybně vzdělaných, ovšem islamistovi Güllenovi oddaných studentů, kteří prorostli do státních úřadů, policie

V časopise Echo, vyšel článek opozičního redaktora deníku Hürriet Buraka Bekdila, který je odpůrcem jak islamisty Erdogana, tak islamisty Gülena. A pomalu Gülena hodnotí jako nebezpečnějšího.

Na rozdíl od kyjevského majdanu, převrat v Ankaře Barakovi Obamovi nevyšel.

A Barak Obama už nebude moc před svým koncem volebního období zavítat do Turecka, kde by jistě nesmírně nadšeně pozdravil prezidenta Gülena stejně jako kdysi v Egyptě až podlézavými slovy přivítal vítězství Muslimského bratrstva (Jistě je to někde na youtube a je to otřesné, zejména, když víme, co bylo Muslimské bratrstvo zač)

Že NATO je tímto zpackaným pučem jen chromou kachnou, je jasné.

Že Obama bude v kleštích a bude muset nechat Putina, aby ve spolupráci s Tureckem, Iránem a Sýrií s větším klidem likvidoval islámský stát.

Že Erdogana naprosto přestane zajímat Evropská unie…

Že my se nemusíme bát víz pro Turky a už vůbec ne, nějaké asociační dohody s Tureckem.

Vlastně to dopadlo, jak nejlépe mohlo.

Obama si připravil svůj Vietnam, NATO je psychologicky oslabeno, takže přestane vymýšlet válečné taškařice proti Rusku a Merkelová by se měla připravit na další dávku statisíců Syřanů, když dělá vše proto, aby nemohli ve své zemi zůstat.

Vlastně to dopadlo, jak nejlépe mohlo.

Evropa se začíná přiklánět k Rusku

0
0
31.7. 2016   Eurasia24
napsal/přeložil mbi
Brexit prokázal, že se Evropa začíná pohybovat k bodu zlomu (obnovy), po kterém již v Evropě nebude místo pro v současné době vládnoucí proamerické elity, domnívá se ředitel Centra geopolitických expertíz a člen Společenské komory Ruské federace Valerij Korovin.
„Evropa směřuje k tomu, aby národy, které ji obývají, samy rozhodovaly o tom, kdo bude hájit jejich zájmy,“ píše tento politolog ve svém článku pro portál TV Cargrad
„A již dnes je příslušnost k proamerickým elitářským skupinám černou kaňkou pro každého evropského politika, což samozřejmě povede k výrazné rotaci ve významných funkcích. Do těch se budou dostávat takoví politici, kteří hájí zájmy Evropy evropské – a nikoli americké, jako to bylo až do těchto chvil.“

Korovin je přesvědčen, že nová – evropská Evropa bude jednat ve svých vlastních a nikoli amerických zájmech, což bude pro Rusko velmi prospěšné.

„Eurokontinentalismus (nikoliv euroatlantismus – pozn. Geo) je tou tendencí, tím směrem, který může usmířit Evropu s Ruskem, přinutit evropské politiky pracovat v zájmu Evropy a vytvářet vzájemně výhodné podmínky pro spolupráci Ruska s Evropou, což bylo až dosud nepřípustné,“ domnívá se tento odborník na euroasijské vztahy.

Spolupráce Evropy s Ruskem se stane významnou geopolitickou výzvou pro celosvětovou dominanci USA a ukončí existenci monopolárního světa. „Bude to znamenat nové ‚rozdání karet' v politice i v oblasti globální bezpečnosti. Pak již nebude za bezpečnost Evropy odpovídat Washington, ale sami Evropané. Ti si budou sami stanovovat priority dalšího vývoje – a Rusko se v tom okamžiku stane důležitým faktorem rozvoje Evropy, jak se to jasně ukázalo po zavedení protiruských sankcí přijatých Evropou pod tlakem USA. Tehdy přetekl pohár trpělivosti evropského společenství, které se tak vlastně vzepřelo americké dominanci,“ uzavřel Korovin.

(Společenská komora RF, jíž je Valerij Korovin členem, je jakýsi státní kontrolní a iniciativní orgán ve vztahu k ruské zákonodárné i výkonné moci. Byla zřízena v r. 2005 a má 126 členů, z nich třetinu jmenuje prezident RF, třetinu volí první třetina z nominací společenských organizací a poslední třetinu volí první dvě třetiny z kandidátů – pozn. překl.)
Zdroj: evrazia.org



Francouzský generál mnohé znepokojí,jelikož navrhl zlikvidovat NATO a spojit se s Ruskem!

0
0
31. 7. 2016   AC24
Existence NATO v současné podobě a rozšíření aliance směrem na východ je výhodné především pro USA, které chtějí zachovat distanci mezi Ruskem a Evropou, řekl v interview pro Le Figaro francouzský generál, odborník na geopolitiku a ekonomickou rozvědku,
Jean-Bernard Pinatel.Kdyby se Rusko stalo spojencem evropských zemí v 90. letech, mohla by tato superaliance být značnou konkurencí USA a zpochybnit jejich globální prvenství, které získaly


Podle Pinatelova názoru islámská hrozba znovu zahájila diskuzi o globálním vedení. Nedávné tragické události v Evropě názorně ukazují Francouzům i dalším spojencům USA v NATO, že tato aliance nijak nepomáhá Evropanům v boji proti teroristické hrozbě.

Kromě toho, vzhledem k nejistotě a pochybám USA, Evropané vidí efektivní jednání Moskvy, směřující k boji proti Islámskému státu, což je nutí znovu se zamyslet nad spojením s východním sousedem.

„Tyto důkazy, získané za cenu 234 zabitých a 671 raněných od roku 2012, měly nejen zatřepat s NATO, ale vést k jeho úplné likvidaci nebo totálnímu poevropštění, protože současná alianční politika určitě neodpovídá francouzským zájmům", řekl generál.

Rusko dávno navrhovalo USA koordinaci jednání v Sýrii, ale Obama to odmítal pod záminkou, že umírněná opozice stále ještě má potenciál. Následkem toho se na Blízkém Východě vytváří nová rovnováha.

„Rusko, jež se historicky nacházelo na tomto území, se znovu vrací. Čína, což je novinka, aktivně strká svůj nos do oblasti, a pouze Francie, která má privilegovanou pozici prostředníka, všechno poztrácela pod křídly USA", domnívá se Pinatel.

Generál je toho názoru, že Rusko a Francie mají naprosto shodné strategické a ekonomické zájmy, a v dějinách těchto dvou zemí byla období plodné spolupráce a přátelství.
„Přání USA vrátit do Evropy atmosféru studené války se realizuje prostřednictvím NATO a slouží americkým zájmům a rovněž neschopným a zkorumpovaným evropským vládním činitelům", dochází k závěru odborník.ozpadem SSSR, je přesvědčen Pinatel
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live