Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Režisér-terorista Oleg Sencov dostal 20 let vězení

0
0
27. 8. 2015      zdroj
Tvůrce filmu "Gamer" stráví dvě desetiletí ve vězení za pokus o rozpoutání války teroru na Krymu. Severokavkazský okružní vojenský soud odsoudil 25. srpna ukrajinského režiséra Olega Sencova k 20 letům vězení za plánování teroristických útoků na Krymu.

"V souhrnu zločinů dílčím sloučením stanovit Sencovovi 20 let kolonie s ostrou ostrahou," je uvedeno v rozsudku. Komplic Sencova Alexandr Kolčenko byl odsouzen k 10 letům odnětí svobody.

Odsouzení zazpívali v duetu

Odsouzený režisér se nemohl obejít bez představení. Bezprostředně po vynesení rozsudku Sencov, po objetí s Kolčenkem, zazpíval hymnu Ukrajiny.

39-letý Oleg Sencov, který žil v Simferopolu, byl zatčen pracovníky Federální služby bezpečnosti (FSB) v květnu 2014. Podle verze vyšetřování Sencov spolu se třemi komplici vytvořil diverzní skupinu, jejímž cílem bylo uskutečnění sabotáží a teroristických činů v Simferopolu, Sevastopolu a Jaltě; zejména pak exploze v noci z 8. na 9. května 2014 vlastními silami vyrobenými výbušnými zařízeními u "memoriálu Věčného ohně" a památníku Lenina v Simferopolu a také podpálení úřadu veřejné organizace "Ruská komunita Krymu" a zastoupení strany "Jednotné Rusko" v Simferopolu.

Ze čtyř členů skupiny se dva - Genadij Afanasjev a Alexej Čirnij - přiznali a spolupracovali při vyšetřování. Rozsudek proti nim byl vyřčen dříve a byl poměrně mírný - 7 let odnětí svobody.

Sencov a Kolčenko svou vinu kategoricky popírali, považují případ za vykonstruovaný a tvrdí, že svědectví z nich byla vytloukána mučením a hrozbami.

"Gamer" a "Nosorožec"

Jako režisér se stal Oleg Sencov známým v roce 2011 po natočení filmu "Gamer". Film je příběhem moderního mladého muže, který holduje počítačovým hrám. Snímek byl natočen v Simferopolu v reálných interiérech a téměř bez profesionálních herců pouze za 20 tisíc dolarů.

Světová premiéra filmu se konala na festivalu v Rotterdamu, kde získal od odborníků vysoká ocenění. V roce 2012 film získal cenu Asociace filmových odborníků a kritiků na festivalu "Duch ohně" v Chanty-Mansijsku.

Stojí za zmínku, že jde o takzvaný "autorský film", takže úspěch masového publika "Gamer" neměl.

Na filmovém festivalu v Oděse v roce 2012 představil Sencov projekt kriminálního dramatu "Nosorožec", který se expertům líbil, vyhrál soutěž projektů snímků a získal hlavní cenu 25 tisíc hřiven.

Rozpočet snímku "Nosorožec" byl předpokládán ve výši 1 milion dolarů. Film byl koncipován jako příběh gangstera devadesátých let, který se rozhodl přehodnotit svůj život. Polovinu částky, která byla potřebná k natáčení filmu, vyčlenila ukrajinská vláda.
Sencova se snažili osvobodit Almodovar, Wajda a Michalkov

Po zadržení Sencovova požadovali jeho propuštění představitelé USA a Evropské unie, příznivci liberálních organizací v Rusku. V červnu 2014 filmaři Pedro Almodovar, Wim Wenders, Agnieszka Holland, Mike Lee, Krzysztof Zanussi, Andrzej Wajda, Ken Loach a další vyzvali ruského prezidenta Vladimíra Putina a řadu vysokých úředníků, aby garantovali Sencovovi bezpečnosti, zveřejnili místo jeho pobytu, vznesli proti němu jasné obvinění nebo ho propustili a také aby bylo vedeno transparentní vyšetřování jeho případu.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová

Fakta o Sýrii aneb Válka ve druhém poločase

0
0
- red - 
28. 8. 2015 E-repubika

Kdo s čím v Iráku, v Sýrii a v Libyi zachází, ten s tím také schází. A my máme pro změnu ty uprchlíky, kteří spadli z nebe.


Poslední článek z naší již dvouleté série "Fakta o Sýrii" se časem změnil na "Fakta o Blízkém východu" a nese název Situace v Jemenu a Sýrii, červen 2015. Mlčení korporátních médii o situace v Sýrii a v Jemenu je dost výmluvné. Když korporátky mlčí, obvykle se v dané zemi děje dost zajímavých věcí, které se naspinují pro české či jiné publikum až je po všem. Shrňme situaci. Zběžný pohled ukazuje, jak složitá je situace v Sýrii dnes.




Asad kontroluje asi 20 % z celkem 185.000 km² území, tj. především Damašek, Homs, Latákii a část území kolem Golan a Jordánska. Al Nusra a ISIL kontrolují asi 10-15% území: část kolem Golan a území kolem Idlibu a Aleppa. Kurdové kontrolují asi 15 % a připravují se na útok na hlavní sídlo ISIL, tedy na město Ragka.

Začala bitva o Golany

Již asi rok píšeme o tom, že Izrael bude muset znovu bojovat o Golanské výšiny, které drží v rozporu s usnesením Rady bezpečnosti OSN. Zatím zde vytvořil pomocí odnoží Al-Nusry vlastní teroristické skupiny, kterým dává všemožnou podporu. Tak udržuje v chodu ony "buffer zones", které mu mají chránit vojenská stanoviště na okupovaných Golanech. Jenže držet vedle sebe oheň a vodu dost dobře nejde. Izrael si za léta okupace zkorumpoval zejména ty drúzské vesnice na Golanech, které se smířily s daným stavem okupace na věčné časy. Jenže pro teroristické wahabisty podporované Izraelem jsou Drúzové kmen určený na zabití. Skupina Al-Nusry zvaná Ahrar al-Sham podporovaná Izraelem uskutečnila masakr v libanonské vesnici Qalb Lozé obývané již 1000 let Drúzy. Plenila zde a zabila asi 30 lidí, ženy a děti. Rozhořčení Drůzové tedy budou muset volit mezi židovským okupačním chlebodárcem a mezi Asadem bojujícím proti Al-Nusře, která je chce vyvraždit pod blahovolnou ochranou Izraele.

Další kolo bojů je zajímavé tím, že o něm obě strany urputně mlčí. V pátek 22. 8. měly zaútočit izraelské F-16 na pozice Asadovy brigády č. 68 se základnou v Khan Al-Šeich u Damašku. Zejména vedly útok na brigádu č. 90 u Kunejtry, která nyní vede útok proti Al-Nusře na Golanech, kterou vyzbrojuje a živí Izrael. Stíhačky se také pokusily zničit SAM pozice na letišti v Chalachře. SAA neprve vypálila po stíhačce staré SAM-5 a SAM-9, aby zaměstnala jeho aktivní obranu. Pak přišla na řadu modifikovaná verze ruské S-300 z Iránu. Letadlo se změnilo v ohnivou kouli, dopadlo vedle Golan a pilot prý nevyskočil. Navíc přitom SAA sestřelila asi dva izraelské vrtulníky. Pokud je tato verze správná, pak Izrael díky dodávkám ruských S-300 přišel o nadvládu ve vzduchu.

Ofenzívy Asada, ústup ISIL

Situace je zatím značně nepřehledná, ale některé věci začínají být jasné. Klíčové je dobytí Zabadání, viz tato mapa naprostého obklíčení asi 1100 teroristů všech možných skupin. Mnozí z nich se už vzdali, včetně velitelů ISIL a Al-Nusry, ale boje dále pokračují.



Již jsme psali o vítězné ofenzívě v pohoří Kalamún, kde Hizballáh ukázal mistrovskou taktiku boje na rozsáhlém území. Holt se pilně cvičí na ty Golany... Teroristé placení Tureckem, Saúdy a Izraelem jsou namačkáni už jen na 2 km2 a hrozí jim smrt nebo bezpodmínečná kapitulace. To ale znamená, že fronta se hne směrem k tureckým hranicím, které ze druhé strany čistí kurdská PKK. Teroristé jsou odřezaní od zásobování z Libanonu a postupně jim hrozí odříznutí od Turecka, což bude jejich konec. Pak Golany přijdou o loyalitu Drúzů i o nárazníkové teroristické zóny. To byl také důvod, proč Izrael začal přímo bombardovat vojenské pozice SAA, což ho asi stálo ono zmíněné letadlo.

Dilema Turecka

Zejména Erdoganovo Turecko je nyní dost zoufalé, protože nestačí zásobovat teroristy ISILu v Sýrii. Dříve to USA nijak nevadilo. Ale nyní se ledy hnuly, protože Írán se stal uznanou velmocí a Saúdové jsou zle tlačeni v Jemenu. Výsledkem je, že USA potichu souhlasily s tím, že Rusko rozšíří pomoc Asadovi v boji proti ISIL jak vojensky, tak i družicovým snímkováním. Bezletová zóna nad Sýrií přestala existovat. SAA nyní blokuje turecké stíhačky stejně úspěšně jako izraelské F-16, a to skrze ruské S-300 instalované na vrcholech dobyté Latákie. Viz starší "fakta" a heslo "Latákie". O zbytek se starají pojízdné ruské jednotky Pantsir-S1, které sestřelí každou stíhačku v okruhu do 15 km.

Ovšem poslední historka ukazuje, že od USA placení teroristé a žoldnéři (plat 250-400 US-dolarů měsíčně) to nemají v Sýrii lehké. Komická situace nastala, když teroristé trénovaní a placení z USA přešli hranici do Sýrie a byli okamžitě zajati od Al-Nusry. Výcvik a vyzbrojení těchto zajatých žoldnéřů stálo americké poplatníky asi 500 miliónů dolarů a tip Al-Nusře dalo asi Turecko. Erdogan nevidí rád, když se po Sýrii procházejí jiní bojovníci, než z jimi placené a podporované Al-Nusry a ISILu. Američané jsou tedy z politiky Turecka znechuceni a dali Rusům volnou ruku, aby jim skrze Asada trochu vyprášili kožich. No a my všichni pak zaplatíme výslednou vlnu uprchlíků, kterou úklidová četa českých humanistů považuje za spadlou z nebe.

Schizofrenie Saúdů, USA a Britů

Další vtipná historka je ze Saúdské Arábie. V jedné rodině dva pohřby. Jeden syn zahynul při bombardování jemenských pozic ve vládní saúdské stíhačce, kterou sestřelili hútští povstalci. Druhý se nechal vyhodit do vzduchu při sebevražedném útoku kousek od Bagdádu, kde bojoval na straně ISIL. Saúdové a Američané už neví, čí jsou. Pak není divu, že všichni hlavní představitelé zemí Blízkého východu jezdí za Putinem, kde se střídá v posledních měsících jeden klíčový činitel za druhým. Jenže to je výsledek mnohaleté tiché práce ministra zahraničí Lavrova a jeho blízko-východního týmu. Každý viděl na vlastní oči kapitulaci EU a USA při jednání o iránském nukleárním programu. Sankce skončily a nyní každá EU-země spěchá do Teheránu, aby zde začala obchodovat. Dokonce i Britové zde znovu otevřeli velvyslanectví.

Tony Blair, nyní zvláštní vyjednávač pro Blízký Východ, je na tom tak špatně, že se musí nechat prosíkem zvát na všechny oficiální akce, protože s ním nechce nikdo mluvit. Naposledy jej poslal domů s prázdnou i Hamás. Jejich vyjednavač Chaled Messál odmítl jak jeho rady, tak i návrh, aby se v Londýně vyjednávalo o příměří v Gaze. Inu, kdo s čím v Iráku, v Sýrii a v Libyi zachází, ten s tím také schází. A my máme pro změnu ty uprchlíky, kteří spadli z nebe.

- - -

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce E-republiky. Děkujeme!

Související články:

Nemáte někdo nářadí?

0
0

napsal Kirk
28. 8. 2015 Kosa zostračili https://vlkovobloguje.wordpress.com/

Jsme v kleštích, nevím jak jinak to nazvat. Ze západu na nás tlačí TTIP,z východu sankce proti Rusku a otevřený konflikt na Ukrajině.
Z jihu a jihovýchodu se valí masa uprchlíků, a aby toho nemělo oslabené jižní křídlo Evropy málo, je podrobeno likvidačnímu tlaku mezinárodních měnových institucí a ratingových agentur.

Na severu máme Polsko a pobaltské státy s jejich válečnou agendou. Čelíme tak zároveň útoku fyzickému (uprchlíci), politickému, finančnímu, ekonomickému asociálnímu. A do toho hrátky s dodávkami plynu (South Stream, atd.). Je toho málo? Tak přidáme nepochopitelné chování většiny špiček EU (pravděpodobně kvalitní kokain), špionážní aféry s třípísmenkovými agenturami, nějaký ten atentát a importovanou ekonomickou krizi.
Pokud by to vše ještě nestačilo, je zde přece obrovský potenciál národnostních rozmíšek. Například Slováci a Maďaři, Poláci a Ukrajinci, severní a jižní Itálie, Španělsko a Baskicko, Vlámové a Valoni v Belgii, no a Angličané ví své o Irsku a Skotsku. Stačí aby vyšlo v tisku pár „vhodně“ napsaných článků a začne se to mydlit jako v bývalé Jugoslávii nebo nyní na Ukrajině.

I v naší květinové zahrádce máme své kandidáty na pogrom. Přidejte si do toho ještě migranty.
Tyto skutečnosti se jako obrovské kleště svírají kolem Evropy, aby ji rozdrtily. A Evropa praská. Myslím, že je na čase vytáhnout brašnu s vercajkem a uvolnit ten čep, který drží kleštiny u sebe. Mechaniky jsme tu měli vždy dobré. Takže: „Nemáte někdo vhodné nářadí?“

Privatizace je jádrem fašismu

0
0
Eric Zuesse
28.8.2015  Zvědavec

Privatizace je stále módnější, jako v Řecku, na Ukrajině, v USA a Británii – a privatizace je ústřední charakteristikou fašismu.


Jádrem fašismu je myšlenka, že existuje nějaká elita, ať již „árijská“ nebo „bohem vyvolená“ či jiná, která by měla věci řídit, a že všichni ostatní existují jen proto, aby elitě sloužili. Tato oficiální elita se nevyhnutelně skládá z lidí, které dosazuje skutečná mocenská elita z řad vlastníků téměř všeho cenného. Stále více věcí se stává majetkem těchto lidí – dokonce i ty, které dříve byly veřejnými aktivy. Pláže se stávají soukromými. Školy se stávají soukromými. Přírodní zdroje se stávají soukromými. Není to jen umění, které bylo ukradeno nacisty a jim privatizováno nebo vystavováno v muzeích, která ovládají, co se stává soukromým; vše, co elita chce mít, a ovládat, je nyní soukromým. To je fašistický ideál.

Právní systém vyhovuje legálním vlastníkům, v jakékoliv fašistické zemi. A ve fašismu je legálním vlastníkem aristokracie, což jsou lidé, kteří dopomohli systému vzniknout. Typicky jde o aristokracii, která již v dané zemi existuje, pokud to byla předtím demokracie (aristokraté mají tendenci demokracii nenávidět, takže vytváří fašismus, aby ji nahradil), ale může jít také o skupinu, která je částečně nová a částečně je složena z vítězného segmentu staré aristokracie – z toho segmentu staré aristokracie, který zvítězil ve vnitroaristokratickém konfliktu, který v aristokracii existuje vždy. Zatímco jakákoliv aristokracie vždy válčí proti veřejnosti, existuje také konkurence v rámci aristokracie, aby se určilo, kteří aristokraté budou dominantními.

Fašismus je řízen národní aristokracií a slouží těmto lidem – nikoliv veřejnosti, která nedostává od aristokratického režimu nic, než propagandu. Dokonce i v diktatuře, nejen v demokracii, je potřeba tisk nebo média, aby se udala vládní politika veřejnosti. Je-li tisk privatizován, je vlastněn členy aristokracie. Je-li tisk vlastněn přímo vládou, je to i tak propaganda. Velká většina veřejnosti se nemůže propagandě vyhnout. Pokud jsou u vesla aristokraté, jen málo lidí ví, že tomu tak je.

Privatizace tudíž nahrazuje veřejná, vládou vlastněná, aktiva soukromě vlastněnými aktivy, čímž převádí řízení z veřejně volených vůdců (vlády), kteří jsou zodpovědní všem u volebních uren, na soukromé akcionáře, kteří rozhodují o tom, jak budou aktiva použita – bez ohledu na to, jestli jsou těmito aktivy školy či nemocnice, nebo půda či přírodní zdroje, silnice, cokoliv. Zprivatizovat lze vše. Elita může řídit vše, jako „vlastník“. Fašismus se to pokouší maximalizovat: tedy soukromé vlastnění toho, co bylo dříve veřejným majetkem.

K první vlně privatizace došlo v první fašistické zemi, Itálii, ve 20. letech m.s. a k druhé vlně privatizace došlo v druhé fašistické zemi, Německu, v 30. letech m.s.. Privatizace začala za Mussoliniho a pak byla zavedena Hitlerem. To uvedlo do pohybu kouli fašismu; a po pár desetiletích pauzy po údajné porážce fašismu ve druhé světové válce se vynořil a posílil znovu v 70. letech, kdy fašistické síly v globální aristokracii, prostřednictvím CIA, MMF, skupiny Bilderberg a Trilaterální komise, vnutily globální vládu hlavních světových soukromých držitelů dluhopisů a akcií: aristokraté světa se zmocňují stále více toho, co bylo dříve veřejnými aktivy.

Privatizace, poté, co byla zahájena za fašismu v letech před druhou světovou válkou, byla obnovena opět v 70. letech za fašistického chilského vůdce Augusto Pinocheta; a v 80. letech za fašistické britské vůdkyně Margaret Thatcher (oddané stoupenkyně apartheidu v Jižní Africe) a také za usmívajícího se fašistického amerického vůdce Ronalda Reagana (který pokračoval v předešlém úspěchu „Jižní strategie“ nadvlády bílých Richarda Nixona, kdy jde dokonce říct, že to byl první americký skutečně fašistický prezident); a v 90. letech za několika fašistických (dříve komunistických) vůdců v bývalém sovětském bloku, pod vedením fašistické sekce univerzity Harvard, která převedlařízení z rukou bývalé nomenklatury do rukou nových (na Západě závislých) „oligarchů“.

A privatizace nyní zuří po celém světě, jako v dnešních fašistických Spojených státech a Británii.

Mussolini byl mužem budoucnosti, ale – po smrti Franklina Delano Roosevelta a pak Thatcherové a Reagana a dalších „volnotrhařů“ – se Mussoliniho „budoucnost“ stala naším „dneškem“: ideologie mocností Osy v poválečném světě zvítězila. Jen tentokrát se tomu říká „libertarianismus“ či „neoliberalismus“, a ne „fašismus“, takže jen pravověrní fašisté, aristokraté, vědí, že jde ve skutečnosti o fašismus. Je to jejich velký podfuk. Jejich velká lež. Pouhé přejmenování fašismu na „libertarianismus“ či „neoliberalismus“ oblblo masy, které si začaly myslet, že jde o demokratický „kapitalismus“, přestože jde o aristokracií řízenou formu kapitalismu: fašismus. Ideologická bitva byla tedy evidentně vyhrána pomocí laciného terminologického podvodu. To diktatuře k vítězství stačí.

Demokraticky řízená forma fašismu, jako v zemích severní Evropy, byla běžně nazývána „socialismus“; a samozřejmě stojí proti všem formám diktatury, jak komunistické, tak fašistické. Socialismus je demokratická forma kapitalismu. Je to forma kapitalismu, který slouží veřejnosti, místo aristokracii, kdykoliv mají tyto dvě skupiny konfliktní zájmy. Podřizuje aristokracii veřejnosti. Fašismus místo toho podřizuje veřejnost aristokracii, což je přirozená tendence (protože „nejbohatších 0,7% světa vlastní 13,67krát více, než 68,7% nejchudších světa a „nejbohatších 80 lidí světa vlastní stejně, jako dolních 50%“).

(Takže základní rozhodnutí pro budoucnost světa bude ve skutečnosti činit zhruba jen několik set lidí, jejichž zástupci na fórech jako Bilderberg koordinují věci v soukromí, takže může existovat jakási světová super vláda, jejíž zástupci působí jako ministři pro své páníčky a budou samozřejmě do puntíku provádět vše, co bylo dohodnuto mezi jejich pány a v jejich prospěch. Platby lze provádět normálním způsobem, mezi jejich korporacemi, a součástí mohou být i platby lobbistickým firmám a dalším, mediálním společnostem za reklamu, jak komerční, tak politickou, aby se vše udrželo v lajně v souladu se vzájemně odsouhlaseným plánem světové aristokracie.)

V posledních desetiletích mezinárodní aristokracie, v čele s americkou, uvedla do pohybu plán na privatizaci vynořující se světové vlády, aby se zabránilo, aby byla demokratická: místo o socialistickou půjde o fašistickou světovou vládu. Její původ lze najít v textech samotného Mussoliniho. (Pokud by měl mít plán B, tak by jím byl tento, a konečné přijetí tohoto plánu je nyní, zdá se, jen záležitostí času. Současný neformální fašistický systém, prostřednictvím setkání Bilderberg atd., pak bude fungovat ve všech oblastech formálního systému, který zničí národní suverenitu a jakékoliv známky demokracie, včetně v současnosti vládou regulovaných záležitostí, jako životní prostředí a bezpečnost výrobků. Prakticky celý svět pak bude vězením pro veřejnost a pouze aristokraté k němu budou mít klíče, a do svého malého luxusního svobodného světa pustí jen toho, koho budou chtít a kdy budou chtít.)

Mussolini mimochodem fašismus nevytvořil; dozvěděl se o něm od svého osobního učitele Vilfredo Pareto, který byl jedním ze zakladatelů mikroekonomické teorie, která existuje dodnes a je součástí všech analýz nákladů a výnosů v kapitalistické ekonomice. (Vlastně jde o fašistickou ekonomiku, nikoliv o socialistickou nebo komunistickou. Žádná mikroekonomická teorie pro demokracii – žádná socialistická mikroekonomika – zatím předložena nebyla, nebo pokud, tak nepřežila). Aristokratům se Paretova teorie líbila, takže byla začleněna do toho, čemu se říká „ekonomika blahobytu“, která je navržena tak, aby vyhovovala jeho politické teorii, fašismu. Pareto byl dokonce právem nazýván „Karlem Marxem fašismu“. Například: podle Pareta by dání svobody otrokovi jeho pánem bylo špatné, pokud by to pán neakceptoval jako součást transakce, ve které je otrok prodán a pán je spokojen s nabízenou platbou. Pokud pán spokojen není, pak je transakce „neefektivní“ (v terminologii fašistické mikroekonomické teorie, která je základem existujícího typu kapitalistické ekonomiky – toho typu ekonomiky, která se učí po celém světě).

První americký prezident Abraham Lincoln byl jedním z prvních lidí, kteří obhajovali socialismus. Zatímco u Pareta je na prvním místě majetek, u Lincolna jsou to lidé. Pro Pareta jsou majetková práva nadřazená. Pro Lincolna jsou na prvním místě lidská práva.

Lincoln byl tragicky zastřelen konzervativcem a politická strana, kterou pomáhal zakládat (Republikánská strana) byla pak rychle převzata americkými aristokraty (a i to je popsáno v posledním odkazu, což činí jasným, že Lincoln by Republikánskou stranou po své smrti pohrdal, zapudil by ji).

Ačkoliv Amerika dneška se staví proti socialismu, dva největší američtí prezidenti, Lincoln a Franklin Delano Roosevelt, byli socialisty: oba upřednostňovali lidská práva před majetkovými právy; oba upřednostňovali demokratický kapitalismus. Na rozdíl od FDR žil Lincoln před vznikem fašismu; takže v jeho éře byl ekvivalentem feudalismus, a on byl odhodlán s ním na americkém jihu skoncovat – proto došlo k občanské válce (naivňoučký názor – p.p.).

Dokonce i normální americký učenec by tvrdil, že Lincoln a FDR byli socialisty, a v případě Lincolna by považoval prezidentovy činy za důvody opravňující k tomu, aby byl nazýván „socialistou“. Lincoln nebyl pouhým socialistickým průkopníkem; byl skutečně vehementním průkopníkem.

Amerika se stala fašistickou až v posledních desetiletích. Na konci analýzy dat z průzkumu mínění z r. 2012 jsem uvedl: „Nebezpečí, že do Washingtonu brzy dorazí otevřený fašismus, je skutečné. Ukazují to nejen údaje průzkumu, ale i každodenní zprávy, obzvláště když se na ně člověk dívá ve světle historie. Všichni by si toho měli být vědomi.“ Nyní bych však řekl: už je to tu.

A poslední americký prezident před Ronaldem Reaganem, Jimmy Carter, nedávno v překvapivém návalu upřímnosti, kdy se zamýšlel nad tím, co se dělo poté, co opustil funkci, řekl:


----Nyní je základem všeho oligarchie a neomezené politické úplatkářství, bez toho nelze získat nominaci nebo být zvolen prezidentem. Totéž platí pro guvernéry, americké senátory a kongresmany. Takže právě nyní jsme viděli rozvrácení našeho politického systému, kdy se vyhovuje velkým přispěvatelům, kteří chtějí a očekávají, a někdy dostávají, ústupky ve svůj prospěch poté, co volby skončí.----

Tím popsal fašismus: privatizaci samotné vlády.


Privatization Is at Core of Facsism vyšel 25. srpna 2015 na Strategic Culture Foundation. Překlad v ceně 729 Kč Zvědavec.

Izolace Moskvy se prohlubuje

0
0
28. 8. 2015      zdroj
Moskva se stala druhou Mekkou pro arabské vůdce. Od konce srpna hlavní město RF navštěvují hlavy všech nejdůležitějších zemí Blízkého východu včetně návštěvy prezidenta Egypta polního maršála Abdula Fatáha al Sisi, prince následníka Sjednocených Arabských Emirátů Mohameda al Nahyana a krále Jordánska Abdullahem II. V polovině září je očekáván  emir Kataru, emir Kuvajtu a pak král Saudské Arábie. Tyto události jsou bezprecedentní, protože Moskvu navštíví celý arabský svět.


 
Vladimír Putin bude s prezidentem Sisim urovnání konfliktu v Sýrii, o možnostech vstupu Egypta do BRICS a vytvoření zóny volného obchodu. Prezident Sisi přijede v čele delegace zejména představitelů nejdůležitějších obchodních kruhů.

Se svým dlouholetým přítelem králem Abdullahem II bude prezident Putin jednat o možném úsilí na dosažení míru mezi Palestinci a Izraelem na základě vzniku dvou států a také o situaci v Sýrii a Iráku.

Přeložil I.D. (značně kráceno)

A je to tady: Na Slovensku začali blokovat Aeronet.cz jako zdroj „kriminální činnosti“ kvůli tomu, o čem píšeme! Čínská cenzura bledne závistí. Opět se dočkáme paragrafu 92 Tr. z. č. 140/1961 o rozvracení republiky?

0
0



A je to tady: Na Slovensku začali blokovat Aeronet.cz jako zdroj „kriminální činnosti“ kvůli tomu, o čem píšeme! Čínská cenzura bledne závistí. Opět se dočkáme paragrafu 92 Tr. z. č. 140/1961 o rozvracení republiky?

Jeden z našich čtenářů nás právě upozornil, že se nemůže na Slovensku připojit na náš server, protože webový filtr ISP poskytovatele hlásí naší stránku jako „zdroj kriminální činnost“. Tak jsme se dočkali, komentoval situaci náš admin před chvílí. Po seznamu pana Smatany, kdy nás zařadil na seznam 42 webů, které prý šíří ruskou propagandu, jsme se dostali konečně na blacklist ISP operátorů a poskytovatelů internetu právě i na Slovensku. Jsme tedy na stejné lodi spolu s The Pirate Bay, Wikileaks a dalšími antisystémovými a nepohodlnými servery.

Blokování nepohodlných webů je tradice v našich vodách. Víme už od konce loňského roku, že náš server v ČR blokují státní instituce, úřady a také některé univerzity, ale na Slovensku bylo zatím všechno v pohodě. Jak je vidět, netrvalo dlouho a i v zemi za řekou Moravou už jsme se dostali na blacklisty. Zajímavé je to zdůvodnění na přiložené fotografii od našeho čtenáře, že náš server byl zablokován kvůli „criminal activities“, tedy kriminálním aktivitám.

aeronet.cz.jpg
AE News je blokováno už i na Slovensku


Opravdu by mne zajímalo, jaké kriminální aktivity to jsou. Drogy neprodáváme, do džihádu nikoho neverbujeme, plány na stavbu jaderné bomby nebo velkokapacitní pálenice na obcházení spotřební daně nepublikujeme, takže jediná možnost, která zbývá, je naše publikační činnost. A kdy se naposledy svobodné a necenzurované psaní označovalo za kriminální činnost? Před rokem 1989! Byl na to paragraf, konkrétně §92 Trestního zákona Sb. č. 140/1961 – Rozvracení republiky. Na tento paragraf seděl Václav Havel a celá plejáda dalších disidentů. Kdo bude sedět další?

Kdo by si pomyslel, že po 25 letech bude někdo z ISP operátorů označovat svobodné psaní za kriminální činnost. Je to náhoda? Nebo počátek tzv. retrográdního vývoje ve společnosti, tedy návratu zpět do minulosti? V dnešní době se nedá ničemu divit. AE News je na mnoha seznamech a nesmí vás překvapit, že vám nějaký dozorce všeobecného blaha jednou zablokuje přístup na náš server.

Jak mne informoval administrátor, ISP už blokují i naše e-maily, opět na Slovensku. Konkrétně hostmaster.sk odmítá obsluhovat náš emailový server, takže když nám někdo píše do redakce, tak e-mail sice obdržíme, ale nemůžeme mu odpovědět, pokud hostuje svoji emailovou schránku na hostmaster.sk. Nikde jinde jsme se s tím zatím nesetkali, podporujeme bezpečné odesílání, ověřování, ale nikde jsme se s tím zatím nesetkali, že by nám blokovali emaily posílané čtenářům. Až doteď. Všem lidem, kteří jsou takto postiženi, tak odpovídáme z náhradního redakčního emailu z jiné domény.

Pokud patříte mezi ty, kterým zaměstnavatel, škola nebo přímo poskytovatel internetu blokuje přístup na AE News, musíte pro přístup na náš server použít buď Tor browser anebo placené VPN, případně elite proxy zdarma. Pokud vás někdo blokuje, ozvěte se nám diskrétně přes kontaktní formulář zde, rádi bychom zmapovali názvy firem a institucí, které brání občanům v přístupu k našemu serveru. Seznamy jsou teď v módě, takže bychom si také jeden sestavili.


Šéfredaktor AE News

Společnost pokrytectví

0
0


Vladimír Pelc 
28. 8. 2015  Vaše věc

Pražský dopravní podnik na začátku srpna na šestadvaceti plakátech seznámil cestující se slangovými výrazy, které se mezi dopraváky běžně používají. Objevuje se zde třeba „kaštan“ čili cestující, nebo výraz „černá huba“ pro vůz metra typu 81-7171, který začal v metru jezdit v roce 1978 a nazývají ho tak podle jeho černého čela.


Paní Petra Gelbart, žijící v USA, t.č. na návštěvě v ČR, která se označuje za romskou aktivistku, mj. prohlásila, že takhle trapnou věc snad ještě nezažila, informaci na plakátu označila za asociální chování  dopravního podniku a dodala, že v USA by něco takového nebylo možné.

Paní Petra Gelbart trvale (od konce 80tých let) žije v USA. Ve společnosti pokrytectví. Ve společnosti, kde aktivně působí Ku-klux-klan, ale nesmí se o tom příliš veřejně mluvit, kde policejní a vojenské instituce mučí zajatce, ale nesmí se to dít na území USA, musí se mučit v jiných státech (v Polsku atd.) – vždyť americké zákony mučení vězňů na území USA (ale nikde jinde) zakazují, že ano, v zemi, kde si bílý policista může odstřelit černocha (dosaďte si další „nebílé“ rasy) za to, že přechází na červenou (okamžitě na pokyn policisty nezastaví auto, sedí si zbůhdarma v parku na trávě atp.), žije v zemi, kde je zakázáno pít na veřejnosti alkohol, ale když si flašku rumu schováte do papírového pytlíku, tak můžete chlastat, jak je libo, v zemi, kde je out navštěvovat nevěstinec, ale pokud o tom nikdo z vašeho okolí neví, tak je to v pořádku... Další příklady ať si laskavý čtenář doplní sám.

Česká mainstreamová média dávají prostor pokryteckým vyjádřením paní P. Gelbart že prý by něco takového, tedy aby se vlak metra ve slangu pracovníků metra nazýval negr, nebylo možné – ano, nebylo: v USA je však možné, aby toho negra policista za drobný přestupek rovnou zastřelil. Ale chraň bůh, aby si někdo dovolil negrem označit vlakovou soupravu metra.

Fascinuje mě neskutečná drzost některých lidí, například drzost paní P. Gelbart. Drzost, s níž si nás dovoluje poučovat o tom, co je správné, a co nikoli. Případné by bylo, když už se označuje za romskou aktivistku, aby o pokrytectví pokrytecké společnosti v USA poučovala tam. V USA.

Za prvenství v asociálním chování by aktivistka P. Gelbart měla označovat skutečnosti v USA, které jsem příkladmo výše uvedl. Pak by byla aktivistkou na svém místě.

NI: Ruský „zabijácký“ dron bude napadat americké „stealthy"!

0
0
NI: Ruský „zabijácký“ dron bude napadat americké „stealthy"!28. 8. 2015   První zprávy

Nový ruský bezpilotní letoun bude schopen detekovat americká letadla vybavená „stealth" technologií, zatímco sám bude chráněn před detekcí nepřítelem, uvedl časopis The National Interest. 

Poslední vývoj v Rusku a Číně v oblasti letectví může připravit Ameriku o vojenskou převahu ve vzduchu, tvrdí v článku The National Interest. „Rusko a Čína vyvíjí bezpilotní letouny, jež negují výhody „neviditelných“ amerických letadel," míní časopis.

Systém včasné detekce „neviditelných letadel“ čínským dronem „Božský orel" může být použit proti letadlům jako je strategický bombardér B-2, a proti válečným lodím - například torpédoborci typu DDG-1000. Využitím „Orlů", jako letecké hlídky, umožní čínskému letectvu rychle zachytit stealth letouny, rakety a nepřátelské lodě před tím, než budou na dosah čínského území, cituje časopis komentátora Popular Science.

Navíc Rusko rovněž navrhuje podobný systém. Nový ruský dron (dosud nepojmenovaný) se podobná čínskému „Orlovi", který využívá nízkofrekvenční radar a odhalí stealth letouny F-35, F-22 a B-2 bombardéry, sdělil první náměstek generálního ředitele koncernu Radioelektronické technologie" (KRET), Vladimír Michejev v rozhovoru pro Flightglobal.

„Většina stealth letadel je navržena tak, aby se vyhnula vysokofrekvenčním radarovým systémům. Ale ruský bezpilotní letoun jde o krok dál, a to i „přídavkem“ sady sofistikovaného elektronického systému boje," uvedl The National Interest.

Ten podle Michejeva poskytuje nejen elektromagnetickou ochranu okolo letadla, navrženou tak, aby odolaly střelám „vzduch-vzduch", ale skrývá ho i před radarem.

„Takže, jestli je to pravda, může nový ruský dron najít americké letadlo se „stealth“ technologií, aniž by byl sám detekován. To může být smrtící kombinace,"dodal The National Interest a klade si otázku, zda není "stealth" technolgie přeceňována nebo dokonce už zastaralá. 
 


(kou, prvnizpravy.cz, nationaliterest.org, foto: arch. - Čínský dron Božský orel)
 

Na státní zakázky se političtí gauneři slétají jak masařky na zdechlinu

0
0
Na státní zakázky se političtí gauneři slétají jak masařky na zdechlinu28. 8. 2015  První zprávy
 
Lidstvo se bude muset, chtěj nechtěj, vrátit zpět k původním pozitivním lidským hodnotám, jinak se v tom zkorumpovaném politickém svinstvu, řízeném gaunery, jednou všichni vymácháme, říká  v rozhovoru nejmenovaný politik.

Dá se tomu říkat společenství gaunerů, které vzniklo z potřeby politiků na ovládání veřejného mínění. Asi nikomu neunikne, že někteří politici a strany jsou v médiích trvale, i když se o nich všeobecně ví, že nehorázně zadlužili naši zemi a zbabrali, co se dalo. V podstatě se jedná o vyplachování mozků občanů prostřednictvím placených novinářů a čelních představitelů médií, kteří prezentují to, co si politici objednají. Tento systém si vybudovaly v podstatě všechny politické strany, které se dostaly k moci, tedy i k penězům, pokračuje politik ve zpovědi.

Nejdokonalejší a největší propracovanou strukturu řídí Kalousek, protože ji začal vytvářet jako první a dotáhl tento ryze protistátní systém mediální manipulace společnosti k dokonalosti. Čáru přes rozpočet těmto mazaným podvraťákům udělal Babiš. Ten to pochopil a vytvořil si vlastní média a pro jistotu ty nejdůležitější rovnou koupil, a to i přes to, že tištěná média jsou na trvalém objemovém, a tedy i ekonomickém, ústupu. Byla zde vytvořena protiváha stejného, ale tentokrát dominantního, soukromého mediálního vlivu. Zda to je dobře nebo špatně, to se teprve uvidí. Osobně se domnívám, že mediální moc se snadno využije pro vlastní zájmy. Ono to je obrovské lákadlo držet v rukou tak trochu totalitní moc.

Cenzura nepohodlných informací dosahuje neuvěřitelné absurdity, což je patrné ve všech mainstreamových médiích, která národu předhazují brak z černé kroniky a nepodstatné bulvární informace, neboť se bojí, že je jejich mecenáši vyškrtnou ze seznamu placených sluhů, vybudovaného tzv. „katedrálou“ mediální a politické moci. Tento proces se dá přirovnat k řízené likvidaci nepohodlné, politiky všude proklamované, demokracie, a to úzkou zájmovou skupinou preferující své vlastní zájmy, nikoli zájmy národa.

Ale jak získávají na tuto činnost finance? To je ten zásadní princip, kterým politici degradovali přirozené mravní hodnoty, které by měly být politické elitě národa vlastní. Dělají si ze státních peněz dojnou krávu. Představte si, že při zadání státní zakázky firmě jsou automaticky do ceny započítány finance, například na poradenskou činnost firmy, která má na výplatní pásce (pokud to není vypláceno rovnou na prkno) novináře nebo ještě sofistikovaněji, firma dostává smyšlené faktury za analýzu struktur a procesů v dané oblasti od firem, shodou okolností kontrolovaných anonymním majitelem, se sídlem například na Seychelách. Není výjimkou, že vyvedené finanční prostředky jsou svěřeny pod ochranu renomovaných právních kanceláří, které jsou chráněny zákonem a nemusí sdělit ani policii, komu finanční prostředky nebo nakoupené nemovitosti ve skutečnosti patří a komu je spravují. Bohužel jsou k tomuto účelu zneužívány i některé nadace a nadační fondy, které jsou založené, mimo jiné, i k tomuto účelu.

O jaké částky se může v rámci Česka jednat? To nedokážu odhadnout, ale vím, že někteří novináři si přichází až na čtyřicet tisíc měsíčně, u vlivných řídících pracovníků to šplhalo až ke sto tisícům.

No a jakou roli v tomto procesu hraje lobbing? Zcela klíčovou, neboť jsou to právě lobbisté, kteří sehrávají hlavní roli v organizaci této zločinecké struktury, tak, aby na politiky nemohl padnout sebemenší stín podezření. Podívejte se na Ratha, ten osel si byl tak jist svojí politickou nedotknutelností, že si ani nepřipustil, že by si někdo mohl dovolit ho sledovat a odposlouchávat. To nejdůležitější, co v celém tomto procesu zaznělo, bylo jeho prohlášení: „Já jsem jen malá čudla.“ A měl pravdu. Těch pár desítek milionů, které se u něj našly, se nedají srovnat s řekou, která teče přes státní zakázky do černých fondů politických stran. Rath to zcela jistě všechno ví, jen je ve hvězdách, zda někdy promluví. Pokud ano, můžeme očekávat politické zemětřesení, které česká politická scéna ještě nezažila. Osobně se domnívám, že se bojí o svůj život nebo o život svých blízkých. Jinak by už dávno zazpíval. Je třeba nezapomenout na to, kdo Rath byl, co říkal a co řídil. Jeho strana, která tento systém praktikuje, je dnes opět u vesla a řídí vnitro prostřednictvím svého ministra přezdívaného zrádce zrádců a nikomu to nevadí.

Můžete zmínit alespoň některé konkrétní oblasti, přes které se vyvádí prostředky státu do černých fondů?  Z těch největších to jsou bezesporu mýtné brány, hazard, Česká pošta, ČEZ, Státní lesy, ale i zdravotnictví nebo armádní zakázky. Jedná se i o celou řadu dalších velkých státních, na míru připravených, zakázek v oblasti právního konzultačního poradenství, ale i informačních technologií a marketingových služeb. V podstatě se jedná o všechna ministerstva a podniky řízené státem.V tuto chvíli se opět veřejnosti předkládá boj proti korupci, ale vzpomeňme si, proč šel Babiš do politiky?  Už se na ty křivárny nemohl dívat, neboť požadavky politiků přesáhly všechny únosné meze, a proto odmítl s nimi tuto hru, jíž ale byl do té doby součástí, dál hrát. Přesto po volbách s  gaunery vytvořil vládní koalici. To o něčem svědčí, ne? Dalším penězovodem jsou za tímto účelem vytvořené kraje. To byla doslova do očí bijící krádež kompetencí místní samosprávě, a to jen proto, aby mohli pohodlně kontrolovat toky financí plynoucí do regionů. Centralizace moci byla výsadou bolševiků a současná politická reprezentace se k tomuto osvědčenému principu vlády vrátila. Okleštili místní samosprávu o její přirozené kompetence jen proto, aby mohli centralizovaně pohodlně krást.

Tady rozhovor končí, prozatím, možná bude pokračování příští týden...

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)

72 procent Rusů by volilo Putina

0
0
Putin V.28. 8. 2015  Vaše věc

Podle srpnového průzkumu Fondu veřejného mínění oproti květnu poklesla podpora ruského prezidenta Vladimira Putina o 4 procenta. Nyní by ho v hypotetických volbách volilo 72 procent Rusů. Informaci zveřejnil deník Vedomosti.
V květnu měl Putin rekordní podporu také podle nezávislého Levada Center. S jeho politikou tehdy souhlasilo 89 procent respondentů, nyní je to 83 procent. Podle analytiků pokles způsobuje letní vzestup cen benzínu a také některých potravin. Nejnižší podporu od roku 2000, kdy se stal prezidentem, měl V. Putin v roce 2013, podle Levada Centrum 61 procent. Nárůst o více než 20 procent na počátku loňského roku je spojený s událostmi na Ukrajině.

Wikileaks zveřejnily cestovní manuál agentů CIA o kontrolách ČSA

0
0
Marek Černoch
28. 8. 2015  blog autora

V neděli večer zveřejnil server Wikileaks manuál americké tajné služby CIA, která radím svým operačním důstojníkům, jak se pohybovat na světových letištích, aniž by na sebe agenti zbytečně poutali pozornost. V návodu se píše i o pražském ruzyňském letišti.
Občas stojí za to si rozkliknout server wikileaks, kde se dovíme podpultovní informace, o nichž jinak mainstreamová média povětšinou mlčí. V minulosti mě třeba zaujali americké depeše, kde se psalo o tom, že se ČR má stát jakýmsi trojským koněm GMO potravin pro východní Evropu. V neděli jsem si zase početl ve zveřejněném návodu pro agenty CIA, jak cestovat nepozorovaně na mezinárodních letištích.

Nevím, zda České aerolinie byly nějak americkou tajnou službou infiltrovány, nevím, jakou klasifikaci utajení mají pokyny pro zaměstnance aerolinií a letiště Praha a ani netuším, zda ušetřím práci agentovi české kontrarozvědky BIS, který si v textu bude určitě pročítat, ale každopádně mi přijde zajímavé, že CIA radí svým agentům, jak se vyhnout dvojí kontrole na letišti Václava Havla. V manuálu se doslova píše:

https://wikileaks.org/cia-travel/secondary-screening/WikiLeaks_CIA_Assessment_on_Surviving_Secondary_Screening.pdf

Ticket purchase anomalies can result in a referral to secondary. Czech Airlines (CSA), the primary screening authority for passengers departing Ruzyne Airport in Prague focus on reservation details such as cash payment, ticket purchased at the airport or on the travel date or the day before, oneway travel, and lack of checked baggage. For example, CSA preselected a Nigerian national with one-way ticket and no checked baggage in July 2009 for secondary screening,

Dovolím si volný překlad

„Neobvyklý nákup letenky může vyústit v dodatečnou kontrolu. Prvotní kontrola cestujících ČSA odlétajících z Ruzyně se soustředí na rezervační detaily jako platbu hotově, na nákup lístku přímo na letišti, na datum letu nebo na den před odletem, na jednosměrnou letenku nebo na nedostatek zavazadel. Například ČSA si vybere Nigerijce s jednosměrnou letenkou a nezkontrolovanými zavazadly na dodatečnou kontrolu. Vše se děje v souladu s pokyny vedení ČSA.“

Jak může CIA znát pokyny zaměstnanců ČSA? Soudě podle data vydání manuálu (září 2011) byly ČSA státní leteckou společností, to ale úniku informací evidentně nezabránilo. Co všechno o naší republice ještě CIA ví ? Nezbývá, než opět sledovat server Wikileaks, abychom se pravdu dověděli.

Společenství gaunerů

0
0

miroslav kalousek


Na státní zakázky se političtí gauneři slétají jak masařky na lákavě vonící zdechlinu. Volá mi Láďa: „Hele, musím Tě s někým seznámit, to budeš koukat. Zítra ve 12:00 v pizzerii U Draka v Hradci. Zvu Tě na oběd.“


Znám Láďu natolik, že když něco slíbí, tak vím, že to klapne a že neprojedu zbytečných sto kilometrů tam a zpět jen tak, pro nic za nic. Je neděle a já vyrážím celý nedočkavý na domluvenou tajuplnou schůzku.


Otevírám dveře pizzerie a zahlédnu Láďu, jak na mne mává z venkovní terasy. Poháněn hlodající zvědavostí rovnou spustím: „Tak o koho jde, ty tajnůstkáři?“ „Hele, budeme sedět radši venku, aby nás náhodou někdo nešmíroval,“ řekne Láďa a pokračuje: „Je to bývalý vysoce postavený politik, kterého vyštípali, protože se na tu zlodějnu už nemohl dívat. Však uvidíš, támhle jde.“.

Otáčím hlavu a vidím přicházet sympatického prošedivělého padesátníka v džínách a triku volajícího už z dálky: „Ahoj chlapi, tak co jste si objednali k jídlu, já mám hlad jako vlk.“.
Láďa nezklamal, byl to svého času jeden z čelních politiků, kterému pro tuto chvíli budeme říkat třeba Honza. Po vzájemném představení, úvodní výměně názorů na politické dění a dobrém obědě si Honza povzdechne a jen tak ledabyle pronese: „Lidstvo se bude muset, chtěj nechtěj, vrátit zpět k původním pozitivním lidským hodnotám, jinak se v tom zkorumpovaném politickém svinstvu, řízeném gaunery, jednou všichni vymácháme.“
Miroslav Kalousek Foto: Mediafax

Osmělím se a rovnou se Honzy zeptám: „Můžete to svinstvo podrobněji popsat, napíšu o tom článek.“
Honza se na mne upřeně podívá, pak koukne na Láďu, a ten souhlasně zakývá hlavou a dodá: „Jen mu to všechno řekni, jeho články přebírá dalších dvacet serverů, ať se národ dozví, jak nám ta česká politika funguje.“

Honza usrkne z právě donesené horké kávy a začne popisovat politické principy, z kterých mně chvílemi naskakuje husí kůže.

„Dá se tomu říkat společenství gaunerů,“ přejde Honza rovnou k věci, „které vzniklo z potřeby politiků na ovládání veřejného mínění. Asi nikomu neunikne, že někteří politici a strany jsou v médiích trvale, i když se o nich všeobecně ví, že nehorázně zadlužili naši zemi a zbabrali, co se dalo. V podstatě se jedná o vyplachování mozků občanů prostřednictvím placených novinářů a čelních představitelů médií, kteří prezentují to, co si politici objednají. Tento systém si vybudovaly v podstatě všechny politické strany, které se dostaly k moci, tedy i k penězům. Nejdokonalejší a největší propracovanou strukturu řídí Kalousek, protože ji začal vytvářet jako první a dotáhl tento ryze protistátní systém mediální manipulace společnosti k dokonalosti. Čáru přes rozpočet těmto mazaným podvraťákům udělal Babiš. Ten to pochopil a vytvořil si vlastní média a pro jistotu ty nejdůležitější rovnou koupil, a to i přes to, že tištěná média jsou na trvalém objemovém, a tedy i ekonomickém, ústupu. Byla zde vytvořena protiváha stejného, ale tentokrát dominantního, soukromého mediálního vlivu. Zda to je dobře nebo špatně, to se teprve uvidí. Osobně se domnívám, že mediální moc se snadno využije pro vlastní zájmy. Ono to je obrovské lákadlo držet v rukou tak trochu totalitní moc.“

Odmlčí se, přejede si rukou po čele, jako by hledal správnou formulaci pro pojmenování popisované oblasti a pokračuje: „Cenzura nepohodlných informací dosahuje neuvěřitelné absurdity, což je patrné ve všech mainstreamových médiích, která národu předhazují brak z černé kroniky a nepodstatné bulvární informace, neboť se bojí, že je jejich mecenáši vyškrtnou ze seznamu placených sluhů, vybudovaného tzv. „katedrálou“ mediální a politické moci. Tento proces se dá přirovnat k řízené likvidaci nepohodlné, politiky všude proklamované, demokracie, a to úzkou zájmovou skupinou preferující své vlastní zájmy, nikoli zájmy národa.“

„No dobrá,“ odvětím, „ale jak získávají na tuto činnost finance?“

„To je ten zásadní princip, kterým politici degradovali přirozené mravní hodnoty, které by měly být politické elitě národa vlastní,“ říká Honza a pokračuje: „Dělají si ze státních peněz dojnou krávu. Představte si, že při zadání státní zakázky firmě jsou automaticky do ceny započítány finance, například na poradenskou činnost firmy, která má na výplatní pásce (pokud to není vypláceno rovnou na prkno) novináře nebo ještě sofistikovaněji, firma dostává smyšlené faktury za analýzu struktur a procesů v dané oblasti od firem, shodou okolností kontrolovaných anonymním majitelem, se sídlem například na Seychelách. Není výjimkou, že vyvedené finanční prostředky jsou svěřeny pod ochranu renomovaných právních kanceláří, které jsou chráněny zákonem a nemusí sdělit ani policii, komu finanční prostředky nebo nakoupené nemovitosti ve skutečnosti patří a komu je spravují. Bohužel jsou k tomuto účelu zneužívány i některé nadace a nadační fondy, které jsou založené, mimo jiné, i k tomuto účelu.“

„O jaké částky se může v rámci Česka jednat?“ ptám se Honzy. „To nedokážu odhadnout, ale vím, že někteří novináři si přichází až na čtyřicet tisíc měsíčně, u vlivných řídících pracovníků to šplhalo až ke sto tisícům.“

„No a jakou roli v tomto procesu hraje lobbing?“ ptám se.

„Zcela klíčovou,“ odvětí Honza „neboť jsou to právě lobbisté, kteří sehrávají hlavní roli v organizaci této zločinecké struktury, tak, aby na politiky nemohl padnout sebemenší stín podezření. Podívejte se na Ratha, ten osel si byl tak jist svojí politickou nedotknutelností, že si ani nepřipustil, že by si někdo mohl dovolit ho sledovat a odposlouchávat. To nejdůležitější, co v celém tomto procesu zaznělo, bylo jeho prohlášení: „Já jsem jen malá čudla.“ A měl pravdu. Těch pár desítek milionů, které se u něj našly, se nedají srovnat s řekou, která teče přes státní zakázky do černých fondů politických stran. Rath to zcela jistě všechno ví, jen je ve hvězdách, zda někdy promluví. Pokud ano, můžeme očekávat politické zemětřesení, které česká politická scéna ještě nezažila. Osobně se domnívám, že se bojí o svůj život nebo o život svých blízkých. Jinak by už dávno zazpíval. Je třeba nezapomenout na to, kdo Rath byl, co říkal a co řídil. Jeho strana, která tento systém praktikuje, je dnes opět u vesla a řídí vnitro prostřednictvím svého ministra přezdívaného zrádce zrádců a nikomu to nevadí.“

„Můžete zmínit alespoň některé konkrétní oblasti, přes které se vyvádí prostředky státu do černých fondů?“ ptám se.  

„Z těch největších to jsou bezesporu mýtné brány, hazard, Česká pošta, ČEZ, Státní lesy, ale i zdravotnictví nebo armádní zakázky. Jedná se i o celou řadu dalších velkých státních, na míru připravených, zakázek v oblasti právního konzultačního poradenství, ale i informačních technologií a marketingových služeb. V podstatě se jedná o všechna ministerstva a podniky řízené státem.

V tuto chvíli se opět veřejnosti předkládá boj proti korupci, ale vzpomeňme si, proč šel Babiš do politiky?  Už se na ty křivárny nemohl dívat, neboť požadavky politiků přesáhly všechny únosné meze, a proto odmítl s nimi tuto hru, jíž ale byl do té doby součástí, dál hrát. Přesto po volbách s  gaunery vytvořil vládní koalici. To o něčem svědčí, ne? Dalším penězovodem jsou za tímto účelem vytvořené kraje. To byla doslova do očí bijící krádež kompetencí místní samosprávě, a to jen proto, aby mohli pohodlně kontrolovat toky financí plynoucí do regionů. Centralizace moci byla výsadou bolševiků a současná politická reprezentace se k tomuto osvědčenému principu vlády vrátila. Okleštili místní samosprávu o její přirozené kompetence jen proto, aby mohli centralizovaně pohodlně krást.“

Mám na Honzu ještě mnoho dalších otázek, ale po hodinové diskuzi koukne letmo na hodinky a omlouvá se s tím, že má další povinnosti k rodině, slíbil, že se dnes pojedou podívat na nedalekou rozhlednu. Nicméně, nemá nic proti tomu, abychom se příští týden na stejném místě znovu setkali a pokračovali v započatém hovoru.


Blog autora http://havlicekpetr.blog.idnes.cz
Miroslav Kalousek Foto: Mediafax

Uprchlickou vlnu v Evropě prý způsobily USA. A teď z ní mají mít dokonce radost. Politoložka žádá „hlavu strýčka Sama na podnose“

0
0
29. 8. 2015 ParlamentníListy

Americká politoložka Ann Williamsonová s nadsázkou konstatuje, že by si Evropané zasloužili dostat naservírovanou hlavu „strýčka Sama“ na stříbrném podnose. Za přílivem uprchlíků do Evropy prý totiž stojí neuvážená americká zahraniční politika v posledním čtvrtstoletí. Neméně kritická je ovšem vůči evropským politickým špičkám, které jsou podle jejího názoru ve vleku americké vlády.

„Za mohutnou migrační vlnu mohou Evropané poděkovat agresivní a šílené zahraniční politice Spojených států, jež způsobila smrt milionů lidí a další miliony připravila o jejich domy. Kromě toho byly zničeny zásobárny vody, dopravní systémy a v důsledku toho podmínky pro přežití početných společenství na Blízkém východě i severní Africe. Popřemýšlejte o tom. Dokážete si představit, kolik milionů lidí následkem toho nemá kam jít?“ píše Williamsonová a konstatuje, že nejhorším důsledkem amerických pokusů přetvořit Blízký východ je uvolnění stavidel masové migrace. „Něco takového Evropa nezažila po celá staletí. Křesťanská Evropa může být totálně pohlcena,“ obává se Williamsonová.

Za další nepříjemný důsledek amerického vlivu v Evropě považuje Williamsonová svržení „zkorumpovaného, ale legálně zvoleného prezidenta“ Ukrajiny Viktora Janukovyče. „Od loňského převratu potom do sousedního Ruska utekl na milion ukrajinských uprchlíků. Evropa si tak na krk uvázala krachující Ukrajinu a ve své nevědomosti se zavázala přidat se k sankcím uvaleným Američany proti Rusku. Od července 2014 začaly Spojené státy dokola omílat falešné obvinění Ruska ze sestřelení malajsijského civilního letadla nad ukrajinským územím ovládaným povstalci. Absurdní obvinění ruského prezidenta Vladimira Putina plnilo přední stránky všech světových mainstreamových médií,“ kritizuje Williamsonová.

Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE

Konstantní tlak z okruhu válečných jestřábů z NATO vehnal podle Williamsonové Evropu do válečné hry, a členské státy EU tak souhlasily s rozmístěním amerických zbraní podél ruských hranic. „Naprosto zbytečná provokace, po které volaly jen Polsko a Litva. Evropané jsou tak NATO nuceni zvýšit své příspěvky do společného fondu,“ poukazuje Williamsonová s tím, že americké přehmaty na Blízkém východě se nadále hromadí a způsobují exponenciálně narůstající počet uprchlíků přijíždějících do Itálie a Řecka. „Z uprchlických táborů v jižní Evropě potom imigranti směřují do zemí západní a severní Evropy, kde chtějí využívat všech výhod štědrých sociálních systémů.“

„Do Německa letos zamířilo již 800 000 uprchlíků. Maďarsko kvůli zabezpečení svých hranic staví plot. Makedonie vyhlásila stav ohrožení. V tunelu pod Lamanšským průlivem jsou denně sváděny boje mezi policií a uprchlíky, kteří se snaží dostat do Velké Británie. Demonstrace domácího obyvatelstva požadujícího ochranu jsou na denním pořádku stejně jako násilné střety mezi jimi a uprchlíky. Nejvíce vypovídající o bídné situaci je prohlášení lotyšského velvyslance, podle kterého není pro jeho zemi největším nebezpečím Rusko, ale nekonečný proud přicházejících ukrajinských uprchlíků, a naopak odliv vlastního obyvatelstva do zahraničí,“ poukazuje Williamsonová.

Ve svém komentáři také americká politoložka zmiňuje informaci uveřejněnou v rakouském magazínu Info-Direkt, ze které vyplývá, že americká vláda platí převaděčům, kteří organizují pašování uprchlíků do Evropy přes Středozemní moře. „Převaděči jsou tak díky této finanční podpoře velice dobře vybaveni moderními technologiemi a využívají Facebook, Twitter i Skype stejně jako ti, kdo s americkou pomocí organizovali tzv. arabské jaro. „Je ostatně těžké uvěřit tomu, že tehdejší ministryně zahraničí Hillary Clintonová netušila, jaké důsledky může přinést údajné osvobození Libye v roce 2011. Vůdce země Kaddáfí ostatně často varoval Itálii a Francii před uprchlickou vlnou, která bude následovat po případném svržení jeho režimu.“

Williamsonová je přesvědčena, že současná mohutná migrační vlna směřující do Evropy je plně v zájmu americké zahraniční politiky. „Zejména proto, že pokusy Spojených států vmanévrovat Rusko k útoku na ukrajinské ozbrojené síly, a získat tak více finančních prostředků pro NATO směšně selhaly. Záplavy uprchlíků by mohly Evropany přesvědčit, že přítomnost sil NATO v jejich zemích má své opodstatnění,“ vysvětluje Williamsonová s tím, že stejní stratégové se snaží zaplavit Spojené státy miliony přistěhovalců z Mexika a Střední Ameriky. „Administrativa Baracka Obamy se tak snaží získat mladou, závislou a poslušnou populaci a vláda pracuje na tom, jak vysát ze střední třídy poslední zbytky bohatství a použít je na podporu přistěhovalců, jejichž děti se stanou věrnými voliči svých chlebodárců. Zbraně hromadného ničení tak jsou na svých místech. Pocházejí z Afriky, Blízkého východu a Střední Ameriky,“ uzavírá Williamsonová.
Foto: pixabay.com
Popisek: Svoboda - ilustrační foto

The Guardian: Čína krizi přežije, ale Evropa se zhroutí!

0
0
29. 8. 2015  První zprávy
Dysfunkční model kapitalismu, založený na deregulaci, privatizaci a nízkých mzdách, havaroval a byl spálen již před sedmi lety. A přesto v něm západní elity pokračují, varuje The Guardian.

Seumas Milne, komentátor deníku The Guardian


Čínská ekonomika je hybridní model, ve kterém je většina korporací a bank ve státním vlastnictví, takže dluhová krize ČLR může být vyřešena, na rozdíl od ekonomického modelu západních zemí, konstatuje Seumas Milne.

Prudké výkyvy na trhu, které provázely „černé pondělí" tento týden, stejně jako pokles hodnoty čínských akcií o 40%, pouze zdůrazňují křehkost toho, co se nazývá „mezinárodní oživení". A pokud má Čína možnost „přečkat" krizi, tak Evropa je na cestě ke kolapsu ekonomiky, tvrdí Seumas Milne, komentátor deníku The Guardian.

A po třech desetiletích deregulace přerušované finanční krizí a systémovým zhroucením, existují všechny důvody k obavám z ještě většího pádu kasinového kapitalismu,
nebere si servítky komentátor, kterého by patrně v Česku Miroslav Kalousek upálil.

„Finanční trhy, nafouknuté úvěry a takzvaným kvantitativním uvolňováním, aby udržely reálnou ekonomiku nad vodou, jsou zralé na kolaps – nebo na „korekci" jak to nazývají účastníci trhu. Jedinou otázkou je, jak daleko a jak rychle k tomu dojde. A jak vysoká bude cena, kterou všichni zaplatíme,“ píše temně autor píše ve svém sloupku.

Zbyněk Fiala: Modelu - urvi, co můžeš - dochází baterky!

Paradoxně se může Peking, aby „přečkal bouři“, přizpůsobit lépe než ostatní,
zdůraznil Milne. Čínská ekonomika je podle jeho názoru zpomalena kvůli přechodu z exportního růstu ke spotřebě. Ale i tak stále roste o 7% ročně, což je téměř třikrát rychleji než ekonomika Spojeného království a Spojených států.

„I když se role Číny je přehnaná, její růst je nejméně dvakrát tak rychlejší, než anglosaský růst: to je druh ekonomických problémů, který by chtěl zbytek světa mít,"
zdůraznil redaktor.

Milne upozorňuje, že čínský akciový trh je malý ve srovnání s evropskými protějšky a relativně izolovaný od zbytku ekonomiky.

I přes obrovský soukromý sektor, je Čína je stále hybridní ekonomikou, která je ovládána státem vlastněnými bankami a národními korporacemi. To znamená, že její finanční systém je chráněn před dopady možného zhroucení akciového trhu v měřítku, které bude mít důsledky pro západní soukromý bankovní systém.

Západní model kapitalismu havaroval a byl spálen

Čína, pokračuje autor, v roce 2008 „vyšla z krize" tím, že do ekonomiky napumpovala veřejné investice, které v období 2007 až 2014 zajistily nárůst o 78%, zatímco Spojené státy dosáhly pouze 8% růstu.

Podle něj dysfunkční model kapitalismu, založený na deregulaci, privatizaci a nízkých mzdách, havaroval a byl spálen před sedmi lety. Ale elity zřejmě nevědí co dělají, když se válejí ve své kořisti,
poznamenal tvrdě Milne a připomíná, že osm let poté, co finanční krize vypukla v USA, jsou její otřesy stále cítit po celém světě

„Důsledky této krize se ještě odráží na celém světě, od Evropy do „rozvíjejících se ekonomik ", neboť při snaze udržet nad vodou zničený model, levné úvěry nafukují bubliny aktiv, což je palivo pro novou krizi,"shrnuje varovně autor.




(kou, prvnizpravy.cz, theguardian.com, foto: arch.)

Podzimní referendum na Donbasu - cesta ze slepé uličky

0
0
29. 8. 2015     zdroj a zdroj
Referendum o připojení Donbasu k Rusku, které by se podle zpráv médií mohlo uskutečnit koncem podzimu, umožní vyjít ze slepé uličky, kdy Kyjev, jenž odmítá vyjednávat s regionem, pokračuje v jeho blokádě a ostřelování.

Agentuře "Politnavigator" to řekl ruský vojenský expert Igor Korotčenko, šéfredaktor časopisu "Národní obrana".

"Ukrajina zcela zablokovala Minské dohody, zavedla celkovou blokádu Donbasu, pokračuje v ostřelování měst, což vede ke smrti nevinných lidí. Je zcela zřejmé, že občané DLR a LLR musí mít svobodu volby a východiska z této situace.

Jedním z takových opatření je uspořádání referenda o přistoupení DLR a LLR do struktury Ruské federace. Takové referendum umožní legitimizovat proces další historické a politické volby, kterou by měl učinit Donbas, a, na druhé straně, završit tuto fázi všech těch událostí, které se uskutečnily od okamžiku, kdy v Kyjevě proběhl ozbrojený převrat a násilná změna moci.

Bude to za těchto podmínek naprosto legitimní událost, která bude mít velký politický význam. Tato volba, kterou by měl udělat Donbas, ukáže, po jakém vektoru půjde dále,"řekl Korotčenko.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Pro ozdravění globální ekonomiky se také budou muset "globálně" zregulovat světové burzy!

0
0


Milan Peleška
29. 8. 2015   


Pokud nedojde k nápravě a burzy se obecně nevrátí do mantinelů, ze kterých vzešly, to jest prospěšná alokace kapitálu,který může být skutečně fyzicky investován, bude docházet k podobným "kriminálním" pohybům na burze, které se skutečným obchodem mají pramálo co společného!



Jedinou možností nápravy, je zatrhnout "kšeftaření" s akciemi, pouze kvůli zisku, bez dopadu na skutečné ekonomické nástroje vypsaného titulu.


V praxi je nutné rozdělit burzu na tu seriozní část, kde je možné investovat a očekávat zisk, či ztrátu, ale na základě skutečného "fyzického" obchodu.

Potom může také existovat ta druhá burza, jako je dneska, o které bude každý vědět, že jde o svým způsobem loterii a kasino a tam ať si každý s rizikem investuje co chce, ale musí počítat s tím, že může snadno o všechny své vložené prostředky přijít, protože se zde budou pohybovat korporace mimo ekonomické "zákony" a regulaci. Problémem jsou velké bankovní korporace, které jsou dnes nad státy, a které se nebudou chtít "poctivé" burze podvolit. Tady musí zasáhnout globální politika a vytěsnit "podvodníky" z akciového trhu. Myslím, že až dojde k ještě většímu otřesu a světová ekonomika bude stát nad propastí, k něčemu podobnému dojde a akciové trhy budou na příště podléhat velmi přísné regulaci, bez vyjímky. Jenom tak je možné světovou ekonomiku stabilizovat.
A je celkem jedno, která měna, nebo spíše koš měn, bude plnit funkci světového platidla!
Dnešní stav je obrazem "antikapitalismu", kdy přestaly fungovat přirozené tržní síly s patřičnou regulací a nastoupila docela obyčejná "zlodějna", kdy silnější hráč bere všechno, na základě rozmanitých podvodů a machinací, bez ohledu na obecnou prosperitu!

Čína je stále "zajímavá" , kdy stát reguluje oblasti, které se podle světových expertů na ekonomiku nehodí (Čína "zaměstnává" několik nositelů Nobelových cen za ekonomiku jako národní poradce, takže nejde o nějaké "tupé" rozhodování "komunistického" politbyra!!!), aby podléhaly tržnímu prostředí.

Jde o energetiku, "velkou" dopravu, nezbytné zdroje pro život obyvatel, jako jsou základní potraviny, voda a podobné komodity, také tam může patřit "základní" bydlení a bazální zdravotní a sociální péče a životní prostředí, na které se v poslední době začíná v Číně přísně dbát. Jde pouze o cca 15% až 20% národní ekonomiky, vše ostatní je možné pustit do trhu, kde může probíhat prospěšná konkurence. Podobným způsobem se asi nakonec bude muset chovat světová ekonomika, pokud nechce skončit absolutním a sebezničujícím politickým krachem a také možnosti světového válečného konfliktu!


(vyšlo jako příspěvek do diskuse na Zvědavci:
http://zvedavec.org/komentare/2015/08/6566-ekonomicka-destabilizace-financni-propad-a-manipulace-se-sanghajskym-akciovym-trhem.htm)

)

Ne jenom NSA, stejně špehuje i česká policie!

0
0
Milan Vidlák
29.8.2015 Šifra

Česká policie byla nucena po úniku dat z italské hackerské firmy Hacking Team přiznat, že utratila miliony korun za speciální pirátský program, pomocí něhož se může na dálku nabourat do jakéhokoli počítače či telefonu. 


Počítačový odborník a takzvaný etický hacker (!) Lukáš Nový o tom poskytl serveru Aktuálně.cz  (ZDE) nanejvýš zajímavý rozhovor. „Tento špionážní software je schopný účinně provádět všechny kroky a fáze průniku do počítačového systému: od průzkumu cíle a vyhledání bezpečnostních problémů přes vzdálenou instalaci ovládacího softwaru až po analýzu ukradených dat, a dokonce i výrobu falešných důkazů v napadeném systému.“ A to není vše. Systém umí kromě odposlechů psané, hlasové a obrazové komunikace na dálku ovládat počítač, případně přes mikrofon připojený k počítači odposlouchávat rozhovory v místnosti. „Není problém vůbec nic, v podstatě ty možnosti vzdáleného ovládání často přesahují možnosti uživatele, který sedí u klávesnice,“ řekl serveru hacker Nový. V českém prostředí je přitom normálně trestné už jenom to, když znáte heslo k systému, ke kterému nemáte příslušné oprávnění k přístupu. Policie ale pomáhá a chrání, takže můžeme být v klidu a bezpečí. Safra, nějak mi blbne klávesnice…


Pozadí "utajené revoluce": Na Kavčích horách vše skončilo. Byl jsem při tom. O britském výzkumu se mlčí. Demokracie pohřbená ve spacáku. Zloději, naivky a aktivisté

0
0
Petr Štěpánek
29. 8. 2015 Protiproud

Petr Štěpánekpřipomíná nad stránkami textu Petra Žantovského „tajné dějiny“ revoluce, která je dnes zapomenuta, přestože její důsledky změnily celou polistopadovou realitu naší země




Dějiny se nepíšou samy, píšou je lidé. Hlavně prý vítězové. Opravdu? Proč tedy o téhle věci vítězové nenapsali ani řádku? Proč je o jedné z nejdůležitějších událostí naší novodobé historie, tzv. televizní či spacákové krizi, takové ticho po pěšině? Proč se k jejímu hodnocení nikdy nevrátila ani Česká televize?

Pro upřesnění dodávám, že za reflexi oněch událostí nepovažuji těch několik memoárových knížek tehdejších aktérů (třeba Jiřího Balvína či Marcely Marboe-Hrabincové), nýbrž kritické historické zhodnocení tehdejších událostí a jejich zasazení do společensko-politického kontextu.
 
Narušení důvěry v politiku

Teprve nyní to udělal Petr Žantovský v knížce nazvané Mediální manipulace a krize v ČT v roce 2000. Proč po tomto superzajímavém tématu nikdo z novinářů dosud nesáhl? Odpověď je jednoduchá. Bylo by to sebezničující. Petr Žantovský to pojmenovává hned zkraje:

Tzv. televizní krize je naprosto exemplární ukázkou porušení všech zásad novinářské profesionality a mediální etiky, přinesla velice destruktivní a znehodnocující tendence do oblasti české žurnalistiky a ukázala, jak občansky nedospělá a tím pádem snadno manipulovatelná je značná část obyvatelstva. Také ukáže, jak popisované události v České televizi negativně ovlivnily trend důvěry resp. nedůvěry české veřejnosti v media i samotnou politiku a jejich smysl.
 
Utajené odhalení britských gentlemanů
Krizí České televize se počátkem roku 2001 zabývalo šetření Britské helsinské skupiny pro lidská práva(British Helsinki Human Rights Group, BHHRG), která sledovala vývoj demokracie v evropských postkomunistických zemích. Okruh lidí, se kterými britští gentlemani hovořili, byl obrovský a zahrnoval zástupce obou znesvářených stran v ČT, členy mediálních rad, české novináře i vrcholové politiky celého politického spektra.

Jejich obsáhlá, zasvěcená a dobře vyargumentovaná zpráva však občanům zůstala dokonale utajena. Prakticky všechna česká média ji ignorovala. A není se vlastně co divit. Výsledky šetření britských aktivistů totiž vůbec nezapadaly do falešného obrazu hrdinských bojovníků za svobodu slova, který pro domácí veřejnost vytvořili se vzbouřenci spříznění čeští novináři. Příčinou zájmu britské helsinské skupiny o Českou republiku sice byla televizní krize, výsledná zpráva však nakonec nebyla ani tak o televizi, nýbrž – docela logicky – o anomáliích našeho politického systému. I britští gentlemani totiž velice záhy narazili na české specifikum nazývané nepolitická politika.


Nemohlo jim totiž uniknout, že jedna zájmová politická skupina se v posledních letech drala k moci nikoli standardní cestou politické soutěže, tedy ve volbách, nýbrž mimoparlamentní, možná přesněji dokonce „mimopolitickou“ cestou (ve smyslu ignorace platných pravidel hry), zato však s o to větším mediálním humbukem. A že své scénáře rok od roku vylepšovala. Dřevíčská výzva ještě nikoho nezaujala, Impuls 99 vyšuměl do ztracena, Děkujeme, odejděte! zaznamenalo jistý ohlas a televizní rebelie z přelomu let 2000 – 2001 už měla profesionální organizaci, potřebné finanční zázemí a především ukradenou veřejnoprávní televizní obrazovku.

Co na to Klaus?

Žantovský v knize mimo jiné cituje tehdejší slova Václava Klause: „Jsem přesvědčen, že pro naši zemi není nic horšího než vítězství zaměstnanecké vzpoury, byť demagogicky schovávané za boj o svobodu slova. Odmítám také představu některých novinářů a umělců, že jsou něco více než ostatní, že oni zákony respektovat nemusejí. Ti, kteří dnes tak lehkomyslně vypouštějí z láhve džina neúcty k zákonům a k institucím demokratického státu, by se měli ve své touze po moci a nenávisti ke svým politickým soupeřům zastavit a zamyslet."

Aktéři televizní krize pošlapali vše, co bylo na listopadovém odkazu cenné a hodnotné.


V inkriminované době jsem byl – stejně jako Žantovský – členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Měli jsme tak možnost nahlédnou do tehdejšího dění hodně zblízka. Zároveň ovšem platí, že kompetencí RRTV se tehdejší krize dotýkala pouze okrajově. V centru dění byla jiná mediální rada, totiž Rada České televize.
 
Naivky, aktivisté a zloději

Samotné „vzbouřence“ a jejich motivaci lze rozdělit přibližně do tří skupin. Do první patřili někteří redaktoři, zvláště ti mladí, kteří si opravdu mysleli, že dělají správnou věc, že stojí na správné straně a že opravdu bojují za nezávislost České televize a svobodu slova. V jejich motivaci se snoubila naivita a hloupost mládí, které se dá strhnout stejně snadno jako zmanipulovat, s podlehnutím atmosféře opožděné, či spíše nastavované revoluce.

Někteří z nich už dnes vědí, že hráli kompars v kuse, který režírovala druhá skupina: Političtí aktivisté, u nichž ani na vteřinu netřeba pochybovat, že jejich motivace byla čistě politická. Pro někoho to asi bude silná káva, ale pro tvrdé jádro téhle skupiny byla krize České televize prostředkem ke změně mocenských poměrů v zemi. Za jiných okolností se tomu obvykle říká státní převrat. Pro dosažení svých cílů neváhali užít jakýchkoli prostředků, proto hnali lidi do ulic.

Třetí skupinu pak tvořili lidé, kteří bojovali za svůj ekonomický zájem. Česká televize s rozpočtem (tehdy) téměř pět miliard korun (dnes sedm miliard), nejasnými hodnotícími kritérii a slabými kontrolními mechanismy, je přitažlivým zdrojem obživy pro řadu zájmových skupin. Prim mezi nimi vždycky hrály osoby, které lze řadit spíše k levicovým liberálům, socialistům či tzv. občanským aktivistům v té podivné české „nepoliticko politické“ podobě. Samostatnou podmnožinu téhle skupiny pak tvořili lidé, pro které se vzpoura stala vítaným krytím pro jejich de facto kriminální praxi spojenou s tzv. racketeeringem, tj. organizovaným obchodováním s informacemi.




Neblahé dědictví


Co je dědictvím tzv. televizní krize? Jak skončila? Takhle to hodnotí Petr Žantovský:

Skončila vítězstvím faktické nezákonnosti, účelově vytvářené legislativy, nedozírné manipulace veřejným míněním, mlčky akceptované nemorálnosti, profesního a etického kolapsu většiny české novinářské obce, ale především vítězstvím zákulisních politických rejdů, jejichž dlouhodobým důsledkem je stále se snižující důvěra veřejnosti v média i samu politiku.

V zemi, kde přestalo platit, že vládne ten, kdo vyhraje ve svobodných volbách a firmu řídí ten, kdo byl podle zákona k tomu ustanoven, nelze mluvit o právu, spravedlnosti, svobodě rovnosti a občanských ctnostech, nýbrž o právu silnějšího, bezskrupulóznějšího a schopnějšího rafinovanější manipulace s veřejností. V tomto smyslu skončil listopadový étos z roku 1989 nikoli počátkem druhé dekády nového století, jak říkává Václav Klaus, nýbrž už v období televizní vzpoury.

Její aktéři pošlapali vše, co bylo na listopadovém odkazu cenné a hodnotné: především právo na nikým neumlčovanou výměnu názorů, možnost svobodného rozhodování a respekt vůči právu. Důsledkem je současný defétismus, mocenský vzestup neideových, samoúčelných podnikatelských subjektů, jimž politika slouží jen k dosažení jejich vlastních profánních cílů.


Žantovského knížka opravdu stojí za přečtení, neboť je to první a zatím jediné seriozní analytické ohlédnutí za uzlovým okamžikem naší novodobé historie. Pokud vás tato problematika zajímá, mohu vás odkázat také na rozhovor, který jsme o spacákové krizi – ale i o Žantovského knížce – vedli před kamerami s bývalým tajemníkem prezidenta republiky Ladislavem Jaklem v rámci cyklu Debatní klub.

Žertovná koláž na téma ´realita versus média´ - Ondřej Höppner  


Související z Protiproudu:

Ruská balistická raketa Sarmat má zchladit jakékoliv plány USA

0
0
Ruská balistická raketa Sarmat má zchladit jakékoliv plány USA29. 8. 2015  První zprávy
A i když má nová ruská strategická balistická raketa nižší hmotnost, její bojový výkon je nesrovnatelně vyšší, než nynější 210 tunová raketa Vojvoda (označená na Západě názvem "Satan") .
Mezikontinentální raketa Sarmat nahradí střelu Vojvoda a bude plnit úlohu ručitele odplaty, píše ruský tisk. Navíc bude negovat současnou snahu Spojených států na vytvoření protiraketové obrany.

„Ruská strategie je kompletní a aplikace operací Strategických raketových sil zahrnuje simultánní vypuštění raket dvou tříd: těžkých a lehkých,“ říká šéf strategických raketových vojsk, generál-plukovník Sergej Karakajev. Podle toho se v tzv. lehké třídě budou využívat raketové komplexy Topol-M a Jars. Namísto těžkého Vojvody, přicházejí nové mobilní střely SARMAT. Zařazení tohoto raketového systému do výzbroje ruské armády se očekává v letech 2018-20."Výroba a umístění nového modelu rakety bude probíhat současně se snížením počtu starých raket, takže se strategická raketová vojska budou modernizovat, aniž by byla ohrožena jejich schopnost."

Nová dosud přísně utajovaná raketa byla navržen a postavena (prototyp), v Makejevském státním raketovém centru ve městě Mias, a nejedná se upgrade předchozí střely. Jedná se o zcela nový design – je více kompaktní a lehký.

Sarmat váží polovinu toho, co Vojvoda, má snadnější dopravu a lépe se ukrývá. A podle odborníků nemá její účinnost ve světě rovnocennou konkurenci.


Práce na projektu Sarmaty začaly v roce 2009. Testy ukázaly, že raketa na kapalné palivo může překonat více než 11 tisíc kilometrů, a nést bojové nálože o hmotnosti 4350 kilogramů.

Podle ruských raketových odborníků nemají Sarmaty žádné omezení v dosahu bojového použití, mohou zasáhnout cíle podél trajektorie procházející přes oba póly planety. Podle nich nejsou systémy obrany NATO určeny pro takovou všestrannost.

Nová strategická raketa také může nést deset samostatně naváděných střel. Navíc každá hlavice kombinuje vlastnosti dvou různých typů zbraní: chovají se jako křídlaté rakety a vzhledem k  nadzvukové rychlosti je bude prakticky nemožné zachytit.

Stejně tak samotná Sarmata sice může fungovat jako klasická balistická střela s propočítatelným obloukem (a tudíž s možností sestřelení), ale její další vlastností je, že tuto trajektorii může kdykoliv změnit - její další trysky mohou měnit výšku, směr i její rychlost.

Je sice pochopitelné, že se Rusko chlubí novou výzbrojí, ale nečte se to příliš dobře. Znamená to, že i když se nejedná o navýšení strategických raket, jejichž limit byl stanoven smlouvami, jedná se o další krok ve spirále závodů ve zbrojení.

(kou, prvnizpravy.cz, tvzvezda.ru, foto: zvezda.ru -Ilustrační foto)
 
Související:

Toto nepřehlédněte. Zkušený novinář Žantovský objevil tři klíčové texty k uprchlíkům i propagandě mezi USA a Ruskem

0
0
29. 8. 2015 ParlamentníListy

Zcela jiné názory o propagandistické válce mezi Spojenými státy a Ruskem i o běžencích než česká média většinou nabízejí, objevil v tomto týdnu Petr Žantovský. Z těchto článků se dozvíme, že se americká média mnohdy chovají hůř propagandisticky než ta ruská, že evropská civilizace páchá sebevraždu a také to, že politici i mainstreamová média obvykle ignorují obavy veřejnosti z běženců s poukazem na to, že jde o hrstku xenofobů.


O propagandistické válce mezi USA a Ruskem a tématu běženců pojednává dnešního ohlédnutí Petra Žantovského za uplynulým týdnem v domácích sdělovacích prostředcích. „Rád bych ho věnoval – zcela výjimečně – samým pozitivním příkladům. Jednak proto, že jsem u moře, a to mi dodává jaksi pozitivnější náladu, jednak proto, že těch negativních příkladů si jindy užijeme ažaž, tak proč nevybočit ze standardu a neudělat si prostě radost? Zejména, když se k tomu v jediném týdnu sešly hned tři pádné důvody. Říká se sice, že dobrá zpráva není zpráva, ale věřím, že to tak doslova neplatí. Konec konců v záplavě špatných zpráv ta dobrá potěší dvojnásobně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

O inspiraci se mu tentokrát postaralo listování českými deníky. „Většinou je to činnost zbytečná a marná, protože informační hodnota většiny článků, zejména s tématy, která se nás dotýkají nejcitelněji – od ukrajinské krize po ilegální migraci – ustoupila jednostranné propagandě. A to zase většinou natolik průhledné a primitivní, že na ni těžko kdo skočí, tak proč by to kdo četl. Možná to má na svědomí letní okurkové období, ale v tomto týdnu jsem našel tři články s uvedenými tématy, jež stojí za připomínku a citaci, a některé věty z nich by se až daly tesat,“ domnívá se mediální odborník.


Americká média se mnohdy chovají propagandisticky hůř než ta ruská

Už titulkem „Polarizace názorů na Rusko zabíjí jakýkoli dialog, upozorňují experti“ velice lákavě vyhlíží obsáhlý, na dvě tiskové strany rozložený text Mariana Hronka v deníku E15. „Článek pak je rozsáhlým rozvedením teze z titulku. Autor upozorňuje na to, že v propagandistické válce mezi USA a Ruskem se zejména americká strana – politici, politologové, ale především média – dopouští naprosto nesmyslného zjednodušování, vytváření ikony nepřítele a znemožňování otevřené a svobodné výměny názorů. Jestliže američtí novináři toto vyčítají ruským s poukazem na to, že ruská média se chovají propagandisticky, pak totéž, a často hůře, dělají sami,“ přibližuje Petr Žantovský obsah článku.

Autor v něm rovněž píše, že pro dnešní Ameriku nebyl ještě žádný ruský vůdce od dob Stalina prezentován tak démonicky, označován bez obalu za zločince, vytvářena kolem něho aura zla a atmosféra strachu, jako se to činí s Vladimirem Putinem. „Americká média a ideologičtí lídři odmítají připustit, že ne vše, co tvrdí, je obraz skutečnosti. Odmítají se zamýšlet nad podstatnými a specifickými rysy ruské národní mentality, které by mohly vysvětlit mnohé nepochopené jevy či faktory, vystačí se obvykle s propagandistickým odmávnutím ve stylu: ´jsou to všechno zločinci´. Odtud je však nebezpečně blízko k tomu, aby následovala věta: ´je třeba je všechny odstranit´,“ připomíná mediální analytik.

MF Dnes v posledních letech neslula objektivitou a snahou vést otevřený dialog

Martin Hronek cituje autentické zdroje z Ruska i Ameriky, vyzývá k realistické názorové debatě a varuje před její ideologizací, která, jak píše, je nejsilnější od dob studené války. „Asi nejzajímavější postřeh najdeme tehdy, když autor srovnává přístup ruských a amerických občanů a médií. Zatímco v Rusku je zřetelný spontánní většinový postoj občanů jako zjednodušeně řečeno ´prokremelský´, takže média vycházejí vstříc této poptávce, americká veřejnost takto jednoznačně věci nevidí, a přesto – či právě proto – jí většina médií dodává jednostrannou propagandu, zjevně s cílem infikovat ji politicky žádoucím názorem. A to je nebezpečné, protože kde končí rozhovor, začíná rvačka. Vždy v historii to tak bylo. Je obdivuhodné, jak korektně to konstatuje uvedený článek v E15,“ oceňuje Petr Žantovský.

Další dva články, které si tentokrát vybral pro své hodnocení, se týkají tématiky běženců a oba našel v Mladé frontě Dnes. „To je opět dost překvapivé, protože tento deník v posledních letech vskutku neslul objektivitou a snahou vést otevřený dialog. Spíše to byla platforma pro jednostranné politické zájmy a postoje. Že by se to začínalo měnit pod vlivem dnešního vlastníka Andreje Babiše, který je nejen politik, ale především obchodník, a proto má zřejmě poněkud citlivější nos na to, co by mohlo ohrozit jeho byznys?“ klade mediální odborník řečnickou otázku.


Euroatlantická civilizace vyvážela své hodnoty pod rouškou šíření demokracie
 „Proč se Babiš z pozice místopředsedy vlády téměř vůbec nikdy nevyjadřuje k tak sporným a veřejnost rozdělujícím otázkám, jako je ukrajinský konflikt či migrační krize? Inu proto, že z obojího kouká průšvih globálního rozměru, a Babiš tomu, jakožto dominantní aktér určitých odvětví domácího byznysu, nechce nahrávat. To je alespoň moje soukromá teorie. Nicméně ta se občas potvrzuje, jako například dvěma níže uvedenými články. Jeden z nich napsal Vlastimil Vondruška, jehož názory jsou občasným zřídlem otevřenosti a nestrannosti a na stránkách MF Dnes zpravidla tvoří jediný důvod, proč list vůbec otevřít,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský o autorovi aktuálního článku uvedeného pod výstižným titulkem „Prohráli jsme a poneseme následky“.

Vlastimil Vondruška zde na konto migračního kataklyzmatu a Islámského státu píše mimo jiné to, že jsme si tento problém do značné míry vykoledovali my sami, jakožto příslušníci namyšlené evropské elity. „Připomíná, jak slavná euroatlantická civilizace vyvážela svoje hodnoty pod rouškou šíření demokracie a západních pravidel do zemí, které o nic takového nestály, nebyly na nic takového připravené ani ochotné to akceptovat – viz Libye, Afghánistán, Sýrie, Egypt, Tunisko, Palestina … Vondruška píše zhruba to, že jsme do tamních konfliktů vstoupili neprávem, rozjeli jsme válku, kterou prohráváme, kterou totiž nelze vyhrát, protože islamismus je ideově mnohem silnější v kramflecích, nebere si servítky, nevybírá si metody, je našimi zbraněmi nepřemožitelný, a proto my poneseme následky,“ shrnuje mediální analytik.


O sebevraždě evropské civilizace není příjemné číst, ale je nutné vědět

A sám dodává, že už je neseme v podobě otevřených hranic pro migranty všeho druhu, v nichž se nedokážeme zorientovat. „Neumíme poznat, kdo z nich je ohrožený druh a kdo z nich přichází ohrozit druh náš, a proč vlastně? Pro naši pýchu, naše přesvědčení o tom, že máme právo, či snad povinnost exportovat naše představy jak má vypadat jejich svět. Jak píše Vondruška, nejprve jsme – my ze Západu – podporovali různé kolaborantsky poslušné režimy, a když to nevyšlo, jali jsme se ty země podrobovat silovému řešení – bombardovat, zabíjet jejich ideové lídry, prostě šířit nenávist – ale vůči komu? Vůči nám. Je to sebevražda evropské civilizace. Není to příjemné číst, ale je nutné to vědět. A je překvapivé, avšak potěšující, že si toho všimli už i v MF Dnes,“ míní Petr Žantovský.

Tomu totiž podle něj nasvědčuje i další příklad z týchž novin, tentokrát navíc přímo z pera jejich vlastního redaktora, šéfa severočeské redakce Jana Veselého. „V textu s názvem ´Obsadí běženci naše autobusy? A kdo je ohlídá?´ klade velmi jednoduché, avšak velice zřídka v našich médiích vídané otázky. Jsou naše úřady vůbec připraveny hlídat naši bezpečnost a konec konců i bezpečnost uprchlíků, kteří k nám přicházejí nebo přes naše území procházejí do Německa? Co tu vlastně budou migranti dělat, čím zaplní svůj čas, oficiálně určený k čekání na úřední stanovisko v azylovém či jiném správním řízení?“ vybírá mediální odborník nejzajímavější z předložených otázek.

Sousedovi nic nezabrání, aby za erární peníze pronajal svůj dům stovce Syřanů
 Jan Veselý uvádí jako příklad obce z německé strany Krušných hor, které řeší týž problém, že úřady s občany moc nekomunikují. „Pečou si svůj migrační úkol za dveřmi, neptají se lidí na názor, a tím de facto ten názor sami pomáhají radikalizovat. A otázky pokračují: Jak dlouho tu běženci mají zůstat? A pokud natrvalo, kdo a jak zabrání, aby vznikala nová ghetta vysídlenců s náboženským předznamenáním, která budou logicky zdrojem neklidu a ohrožení pro všechny ostatní, jak to známe ostatně z romských ghett, a to tam ani nejde o náboženství? Za co a proč a z jakých zdrojů a kolik vlastně peněz budou běženci dostávat, když ostatní musí peníze vydělávat prací?“ pokračuje Petr Žantovský ve výčtu nastolených otázek.

Přidává i upozornění, co může také nastat díky tomu, že běženci jsou dotováni z eráru. „Kdo zabrání mému sousedovi, aby za erární peníze pronajal svůj dům stovce Syřanů, a jakou budu mít já možnost obrany před takovou situací, kterou mohu zcela oprávněně chápat jako ohrožení? Veselý dospívá k jasnému závěru: politici na tyto otázky neodpovídají. A teď se ptejme, zda proto, že odpověď neznají, nebo z čiré arogance. Veselého článek je velmi cenný, protože vyjadřuje pocity a postoje velké části veřejnosti. Té části, kterou mainstreamová média obvykle ignorují s poukazem na to, že jde o hrstku xenofobů. Jenže té hrstky je podle seriózních průzkumů více než sedmdesát procent,“ upozorňuje mediální analytik.

Post scriptum pod článkem je hodně nápadné a podezřelé jako pěst na oko

Podle něj Veselého článek mimochodem pěkně vypovídá ještě o jedné věci díky tomu, že jej autor korunoval tím, když za P. S. neopomněl zdůraznit, že on sám je příznivcem přijímání migrantů. „Ta douška v kontextu přečteného vypadá jako hodně nápadná a podezřelá pěst na oko. Jako kdyby se – možná oprávněně – bál, že mu někdo po přečtení jeho realistických řádků vtiskne stigma odpadlíka, který nedrží správnou linii v duchu hesla ´Kdo nejde s námi, jde proti nám´. Smutné zjištění, že se autor musí de facto omlouvat za dobře vykonanou práci. Nebo je to možná ještě horší,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský a nabízí vlastní zkušenost z minulého režimu.

„Když jsem v červnu 1989 napsal pochvalně v recenzi do deníku Práce o vystoupení Joan Baezové v Bratislavě, přičemž jsem záměrně zamlčel, že Baezová koncert dedikovala Václavu Havlovi, byl z toho poprask jako dům. Šéfové deníku to tehdy vyřešili tak, že druhý den napsali o Baezové ještě jednou – s opačným vyzněním než já den předtím. A – světe div se – podepsali ten nový článek mým jménem. Poté jsem z deníku odešel a vrátil se de facto až v listopadu 1989. Nemohl jsem nic dělat, ale ostuda už mi zůstala. Není to s redaktorem Veselým dnes trochu podobné a nepřipsal mu to P. S. nějaký rozdychtěný redakční cenzor? Co by to znamenalo pro povahu naší současnosti, netřeba rozvádět,“ dodává mediální odborník.


Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský


Související na ParlamentníchListech:


Viewing all 19126 articles
Browse latest View live