Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Putin o Jižním proudu: návrat k projektu vyžaduje "železobetonové" záruky

$
0
0
10. 8. 2016    zdroj
Rusko utrpělo ztráty po zamítnutí Jižního proudu evropskými partnery, proto nyní pouhé řeči o návratu k projektu nestačí, Moskva potřebuje "železobetonové" záruky, řekl v úterý ruský prezident Vladimír Putin po jednání se svým tureckým protějškem Tayyipem Erdoganem.


"Nikdy nepolitizujeme otázky hospodářské spolupráce. Hned zpočátku, když jsme nabízeli projekt Jižní proud, jsme vycházeli z faktu, že náš plyn může jít do jižní Evropy rovnou, přímo ke spotřebitelům v Evropské unii,"řekl Putin. Připomněl, že Evropský parlament přijal zpočátku rozhodnutí, které bránilo realizaci Jižního proudu. "Evropská komise pak poslala bulharské vládě dopis s požadavkem přerušit práci."

"V konečném důsledku jsme nedostali povolení ke vstupu na bulharském území od bulharských orgánů. Ano, nyní vidíme a víme, že bulharská strana by se chtěla k tomuto projektu vrátit. Ale utrpěli jsme určité ztráty v souvislosti s odmítnutím evropských partnerů realizovat tento projekt. Teď pouhé úmysly nestačí, potřebujeme absolutně železobetonové záruky právní povahy. Nyní nejsou,"řekl Putin.

Ruský prezident zároveň dodal, že realizace Tureckého proudu může "být zahájena ve velmi blízké budoucnosti."

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Včera proběhlo konečně setkání Erdogana s Putinem

$
0
0
Yekta Uzunoglu
10. 8. 2016
Ve vsi Střelná, která je přezdívaná jako vesnice carů v Konstantinovském paláci se setkal Putin s Erdoganem. Již před odletem Erdogana byl zatčen turecký pilot F 16, který sestřelil v loňském listopadu ruský bombardér Suchoj Su-24 a byl v masmédiích velkoryse prezentován jako zastánce puče! Přitom se obecně ví, že v těch předigitalizovaných strojích je pilot ten, kdo jen částečně řídí letadlo a to ostatní se provádí "digitálně". Jako by se zapomnělo, že samotný předseda vlády Davutoglu prohlásil, že k sestřelení dal pokyn on osobně. 



Stejně to vypadá, že se zapomnělo, že jeden z "šéfideologů" Erdoganovy strany a poslanec tureckého parlamentu Şamil Tayyar jásal a ani svoje emoce nebrzdil, na svém bloku na Twitteru napsal, že "člověku se chce sestřelit ještě jedno ruské letadlo"!

Svět jakoby měl zapomenout na macho vystoupení Erdogana, že to není on, kdo by se měl omluvit Rusku, ale že by se Rusko mělo omluvit za narušení vzdušného prostoru Turecka. Z těch dlouhých měsíců často nechutné kampaně vedené vůči Rusku a vůči všem a všemu, co se souvisí s Ruskem, nemělo zůstat vůbec nic. Hned při podávaní ruky Erdogan oslovil Putina "drahý příteli Vladimíre", "vzácný příteli", "příteli"! Z kohouta řvoucího na mítincích nezůstalo vůbec nic! Tuto specifickou proměnu by nedokázal popsat ani Pražan Franz Kafka, to by musel znát "hodnoty"či "etiku" turko-islámsistů.

Ale Rus má paměť, žije v prožitém, nezapomíná, obzvlášť jedná-li se o Rusa se zpravodajskou minulostí a obzvlášť pochází-li z prostředí ruského mužika. Proto nenásledovala od Putina žádná emocionální přívětivá reakce.
Podle průzkumu veřejnosti před setkáním Erdogana s Putinem 2/3 Rusů bylo proti sblížení Ruska s Tureckem!

Erdogan, který už pociťoval dopady rusko-turecké krize na ekonomiku a přesto bytostně odrazoval Turky od všeho ruského, odcestoval se všemi svými rezortními ministry hospodářství do Sant Petěrburgu. S jedinou zásadní výjimkou - v delegaci se nacházel ředitel tajné služby Turecka Hakan Fidan, který nebyl nikde nijak vidět. Patrně si Erdogan věřil jako turko-islamista, že je vše pasé, že vše je minulost. Ono to ale vše pasé není. Sice byl Putin prvním státníkem, který po nezdařeném puči v Turecku vyhledal Erdogana a vyjádřil mu svůj soucit a podporu, ale Putin už není vůči Erdoganovi tím, čím byl a bolest z té kudly, o které v loni v listopadu prohlásil, že dostal z Turecka do zad "jen tak" nezapomene.

Očekávání Erdoganových mužů od Putina bylo urgentní: ihned opětovné odstranění vízové povinnosti Turků, odstranění embarga na dovoz tureckých zemědělských produktů, odstranění omezení turismu z Ruska do Turecka, odstranění překážek tureckým investorům a stavebním společnostem a hlavně vývozcům. Na to ale nedostali ale ani nemohli dostat žádnou konkrétní odpověď.

Místo toho ruská strana nadiktovala Turecku svoji agendu: dostavbu ruského plynovodu, dostavbu jaderné elektrárny v tureckém Akkuyu (u Středozemního moře v blízkosti Sýrie) a tureckou statní dotaci pro tuto elektrárnu, spolupráci v politické oblasti při řešení syrské krize. Je absolutní novum v rusko-tureckých vztazích. Za posledních 25 let v turecko-ruských vztazích vládla základní zásada a to oddělení politiky od vzájemného obchodu! A nyní? Nejen že obchod bude navázán na politiku, ale politika poslušnosti vůči ruské politice na středním východě se stala pro Turecko podmínkou! Jestli měl Erdogan představu - jako ostatně vždy – že bude pokračovat ve své nevyzpytatelnosti, na jedné straně se bude rozplývat vůči Putinovi "drahý příteli", "příteli Vladimíre" a přitom na druhé straně by chtěl pokračovat například v šanování ISIS, Al-Nusry nebo spolupráci s tzv. "umírněnou opozicí v Sýrii", tak to mu tentokrát určitě neprojde.
Putin a jeho administrativa buduje na středním východě pevnost, kde již není ani jediné místečko pro emocionality a nevyzpytatelnost Erdogana. Den před setkáním s Erdoganem se Putin sešel s Iránci a Ázerbajdžánci, dnes se schází se znepřátelenými Armény a Ázerbajdžánci, připravuje se na eventuální společné setkání u kulatého stolu s Ázerbajdžánci, Armény a Iránem, případně s Ázerbajdžánem, Arménií a Tureckem. Rozhodně současná ruská diplomacie na středním východě nemá konkurenci. Rusové byli vždy součástí srdce východu. Na tomto pevném fundamentu, který budovalo Rusko nejméně 200 let, buduje nyní Putinovo Rusko svoji vizi pro budoucnost a daří se mu. Je na místě podotknout, že nikdo jiný než Rusko neprováděl průzkum Kurdistánu - včetně Kurdů - a to se vším, co s nimi souvisí. Nikdo neměl tak přesné vědomosti o Kurdech a Kurdistánu v 19. a 20. století jako Rusové. My Kurdové jsme své dějiny ale i kurdologii poznali díky ruským diplomatům, kteří se vždy vedle svých diplomatických povinností věnovali vědeckému bádání o místních národech.

A co s ředitelem turecké tajné služby, který nezjistitelně odjel s Erdoganem do Sant Petěrburgu? Před lety Erdogan poprosil Putina, aby umožnil Güllenovi (podle Erdogana je Güllen duchovním "vůdcem" pučistů) otevření své školy v Rusku. Güllen má "pedagogickou chobotnici“ ve150 zemích, včetně USA, Německa a v dalších evropských zemích. Tenkrát ještě byl Gülen nejbližším přítelem Erdogana. Ale už tenkrát Putin, který tehdy měl srdečný vztah k Erdoganovi, řekl: Niet! Odůvodnil svoje „niet“ tím, že se jedná o prodlouženou ruku CIA. Dle všeho se chtěl Erdogan prostřednictvím svého šéfa, který se setkal se šéfem ruské tajné služby a celou dobu setkání jen pracovali, dozvědět něco víc o pozadí a spojitosti nedávného pokusu o puč proti němu! Evidentně ano! Zda ale dostali očekávanou odpověď, není jisté. Rusové nezapomněli na vměšování Turecka do ruských záležitostí, konkrétně jejich podporu islamistů v Rusku.

Jediná věc, které Erdogan dosáhl touto cestou, je vyslání signálu směrem k západu: "když mně necháte osamoceného, mám jako alternativu Rusko"! Tento signál vyslal Erdogan západu v době, kdy západ má s Ruskem velmi napjaté vztahy. Vyděračské myšlení Erdogana neopustilo. Kdyby ale Erdogan znal novodobé dějiny Turecka, tak by musel vědět, že takový vzkaz byl už nejméně třikrát odvysílán ze strany vládnoucích stran v Turecku na adresu USA a NATO a každý signál se proměnil v rakev těchto vůdců. V 50. tých letech pravicově orientovaný demokrat Adnan Menderes se jen snažil zesílit hospodářské vztahy se Sovětským svazem a dalšími socialistickými zeměmi a tento pokus ho stál život. V roce 1960 turecká armáda provázána pupeční šňůrou s USA a NATO provedla puč a oběsila ho.

Jeho nepoučený následovník Suleyman Demirel, bývalý premiér a prezident, liberálně konzervativní politik, to zkusil též. Nechal stavět sovětům na tehdejší poměry obrovskou železárnu nedaleko místa, kde má stát výše zmíněná jaderná elektrárna, s tehdejším Československem uzavřel řadu dohod, nebo rozdával povolení (tehdy bylo turecké hospodářství striktně vedeno a regulováno státem), tak byl postaven dnes světoznámý pivovar Efes - Pilsen, nebo odštěpný závod české JAWY, který vyráběl víc než mateřský závod v Československu, nebo postavení odštěpného závodu Škoda-Automobil v Turecku, začal s Československem stavět největší tepelnou elektrárnu SOMA Turecka apod. Nedal si říct, přišel vojenský puč v roce 1970 a byl konec. Ale kdypak se směl vrátit do politiky ve spolupráci pokračovat? Turecko se dostalo téměř do občanské války a dnes už víme, kdo ji zinscenoval! V roce 1980 opět přišel puč a tentokrát nejen jemu, ale všem tehdejším politikům ze všech politických stran zakázali politickou činnost a hned vládnoucí vojáci splnili svůj domácí úkol. Smířili se s Řeckem, zastavili kde jaký projekt se socialistickými zeměmi, který mohli zastavit. Ale ani tenkrát těmto tureckým pravicovým politikům, kteří zavedli trest smrti komunistům, nemohlo jít o sblížení se se Sovětským svazem a s dalšími socialistickými zeměmi, ale vždy jim šlo o pokus vydírání západu. Tak tomu je i v případě včerejší návštěvy Erdogana v Sant Petěrburgu! I teď se pokus o vydírání západu málem stal Erdoganovi osudným, tentokrát nepřišel o hlavu, z pokusu o puč vybruslil, ale o co přijde ještě tímto pokusem v podobě návštěvy Ruska?

Ani odtržení, ale ani jistá distance Turecka vůči západu ani není možná, Turecko už bez západu nemůže ekonomicky existovat, to Erdogan dobře ví, ví to Putin ale i Berlín a Washington. Takže jde o další pokus o vydírání, který je nedílnou součástí politické subkultury Turecka.

A Putin? Putin na tomto setkání dosáhl všeho, čeho chtěl dosáhnout! Především vnutil (nadiktoval) Turecku své politické vize na středním východě - včetně prosazení stavby Tureckem brzděné jaderné elektrárny – jestli se ovšem dostavby někdo dožije a jestli bude skutečně západem "dovoleno", aby byla dostavěna, to je jiná otázka - a na ostatní, na to má Putin čas…

Rozvědka se vzepřela: americká armáda lhala o boji proti DAEŠ

$
0
0


11. 8. 2016      zdroj
Analytici Ústředního velení armády (CENTKOM) USA podali stížnosti na členy svého vedení. Podle nich se systematicky zkreslovaly výzvědné údaje o boji amerických sil proti DAEŠ. Ohrožení teroristickou skupinou se snižovalo a úspěchy v boji proti teroristům se zveličovaly. Zkreslení údajů oznámilo asi 50 pracovníků CENTKOMu.

Generální inspektor Pentagonu a komise Kongresu USA již provádějí šetření incidentu, které bude uzavřeno 13.-14. srpna.

"Ačkoli neexistují konečné důkazy o tom, že by vysocí činitelé v administrativě prezidenta USA Baracka Obamy dávali pokyny k falšování údajů rozvědky, šetření, které trvalo pět měsíců, potvrzuje dřívější informace analytiků. Vedoucí výzvědné správy CENTCOMu na ně činili nátlak, aby nezobrazovali hrozbu DAEŠ tak strašnou, jak si mysleli, že je,"řekl zástupce skupiny analytiků CENTKOMu.

Jak Státy bojují s DAEŠ, to je jasné již dlouhou dobu, avšak samotným občanům USA šetření, možná, otevře oči na ledacos.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

P.C. Roberts: Hlas pro Hitlery je hlasem pro jadernou válku

$
0
0

11. 8. 2016    PaulCraigRoberts
Michael Morell, někdejší náměstek ředitele CIA a dnes velký podporovatel Hillary Clintonové v jejím usilování o prezidentský úřad, tvrdí, že Donaldem Trumpem manipuluje sám prezident Putin. Kromě toho vyjádřil názor, že všichni Rusové a Iránci, nacházející se v Sýrii, by měli být ve skrytu povražděni, aby se jim prý tak dostalo to, co jim patří.


Morell, který spolupracoval s Hillary Clintonovou v době, když ta zastávala funkci ministryně zahraničí USA, ve svém interview v televizi BPS řekl moderátorovi Charlie Rosovi, že Rusko a Irán by v Sýrii měli zaplatit velkou cenu, čímž mínil, že by měli být lzikvidováni. „Když jsme byli v Iráku, dodávali Iránci zbraně milicím Shea, které zabíjely naše vojáky, čímž nás nutili platit cenu nejvyšší.“

Překlad: Lubomír Man

Řecko chce po Německu stovky miliard za dobu nacistické okupace

$
0
0


11.8. 2016   První zprávy
 Po dvou a půl letech práce řecký parlamentní výbor předložil zprávu, která potvrzuje  nárok Řecka vůči Německu ve výši 278,7 miliardy euro .
 V řeckém parlamentu se opět rozvinula debata o náhradách z doby 2.světové války, které by Německo mělo vyplatit Řecku.Autoři zprávy doporučují nejprve diplomatickou cestu,  ale v případě potřeby se i obrátit na soud.
 

Výplata náhrady je "právní i morální imperativ,"říká nová 77stránková zpráva. Byl by to "nejlepší základ pro upřímný a bezproblémový vztah mezi Němci a Řeky".

Poslanci, kteří zprávu vypracovali požadují po řecké vládě, aby uplatnila své nároky. Je to poprvé, co poslanci oficiálně požadují po Německu odškodnění .

Otázka válečných reparací z let 1941-1944 z doby nacistické okupace Řecka není stále vyřešena. Říšská banka si v době okupace Řecka půjčila z řecké národní banky peníze v hodnotě asi 12 miliard dolarů a tento dluh, podobně jako reparace nebyl nikdy splacen.

"Německo nikdy pořádně nezaplatilo válečné náhrady za škody způsobené Řecku během nacistické okupace,"řekl premiér Tsipras v řeckém parlamentu. "Zločiny provedené nacisty, jsou stále živé, a máme morální povinnost nezapomínat na to co tyto síly udělaly v naší zemi."

Německo stále dluží miliardy Řecku z doby 2.světové války

Řecko se snaží získat z Německa reparace už několik desítky let, ale Atény nikdy nekvantifikovaly své reparační nároky. Až nyní řecká parlamentní komise upřesnila řecké nároky.

Německo jako poražený stát mělo platit reparace již po prohrané 1.světové válce, ale nebylo schopné dodržet splátky. V roce 1929 zachvátila Německo velká hospodářská krize a Německo se stalo nestabilním státem. V roce 1933 Hindenburg jmenoval ke 30. lednu Adolfa Hitlera kancléřem Německa. V roce 1935 nacistický režim znovu zavedl povinnou vojenskou službu, odstoupil od Versailleské smlouvy.

Po další prohrané válce mělo Německo opět platit reparace, ale vzhledem k hospodářské podpoře pro znovuvybudování Německa byla v roce 1953 Německu prominuta část dluhů (50%).

Trapný, zoufalý Západ. Členský stát NATO se druží s Ruskem, a oni nejsou schopni udělat vůbec nic. Proč musí v USA vyhrát Hillary Clintonová ?

$
0
0
Tereza Spencerová
11.8. 2016   Parlamentní listy
 Petrohradský summit prezidentů Putina a Erdogana nabídl spíše "šou" než převratná politická ujednání. I to ale stačilo, aby Západ opět prokázal, že není schopen udělat vůbec nic, i když členský stát NATO uzavírá spojenectví s jeho deklarovaným nepřítelem.

 VSýrii došlo ke změně dohody mezi Ruskem a USA, která měla zásadní dopad na průběh tamních bojů.

Turecký prezident Erdogan se potkal s Putinem na ostře sledované schůzce v Petrohradu. Moskva podpořila Erdoganův režim po nezdařeném puči a nyní se oba lídři „usmířili“. Dojde ke zrušení sankcí, obnovení letů, obnovení dovozu tureckých potravin a obnoví se i budování plynovodu Turkish Stream. Jak schůzku Putina s Erdoganem shrnout po jednotlivých bodech?

Myslím, že rusko-turecký usmiřovací summit nabídl více „šou“ a méně hmatatelných výsledků. Je nutné brát v potaz, že se „normalizace“ vztahů, která byla slavnostně a „jako z čistého nebe“ oznámena koncem června, připravovala – přinejmenším podle tureckých médií – už od dubna, kdy spolu obě strany začaly komunikovat přes neformální kanály a třetí strany. Od té doby uplynulo už dost času na to, aby si mohli Putin s Erdoganem dostatečně vyjasnit, co od sebe navzájem chtějí a co si navzájem reálně dát mohou. Ale světu z toho všeho prozradili jen poskrovnu.

Třeba Rusko po Ankaře zcela určitě chce uzavření hranic se Sýrií a vypovězení všech kavkazských džihádistů, co jich jen v Turecku je, čímž myslím „vypovězení“ do rukou ruských tajných služeb. K tomu mu navíc určitě záleží na průchodnosti Bosporu a Dardanel, ale to se dnes jeví spíš jako teoretický problém, protože Turecko průplavy neuzavíralo ani v době největšího nepřátelství. Pak je tu samozřejmě i problém s plánem NATO na trvalou vojenskou přítomnost v Černém moři, ale to kromě Turecka odmítá i Bulharsko, takže je to pro Moskvu také spíš jen teoretický problém, byť, přiznejme si, hlas Turecka má v rámci NATO přece jen větší váhu než ten bulharský.

Mnohem horší situace je s požadavky Turecka. Na jedné straně by chtělo do Ruska obnovit export zeleniny a ovoce, protože ruské embargo už turecké farmáře obralo o miliardu dolarů. Jenže polovina Rusů sbližování s Tureckem obecně odmítá a návrat turecké produkce by navíc uškodil místním producentům, kteří v rámci sankcí pookřáli a mnohým z nich se aktuálně velmi daří. Takže otazník.

Ankara by rovněž chtěla návrat ruských turistů, protože turecké pláže zejí prázdnotou a o práci přicházejí stovky tisíc lidí. Současně ale není nejspíš s to zajistit zahraničním hostům bezpečnost před teroristy, takže zase problém.

V politické rovině Ankara sice mluví o sblížení názorů s Ruskem na syrskou válku, ale dál trvá na formulce „Asad musí padnout“. Není příliš jasné, do jaké míry to myslí vážně, nebo zda je to jen snaha „uklidnit“ třeba jestřáby v armádě nebo Al-Káidu a další spřátelené džihádisty, protože válku proti Kurdům, Daeši a případně nově i proti Al-Káidě v Sýrii, která by Ankaru obvinila ze zrady, by Erdogan už opravdu nemusel ustát. Tím spíše v době, kdy se na domácí scéně dál chová nervózně, jako kdyby všechna nebezpečí vyplývající z nedávného pokusu o puč ještě nebyla „vyřešena“. Namísto jasných proklamací o Sýrii, která by Putinovi udělala radost, tak Erdogan ve finále vlastně jen přiznal, že když jeho letectvo loni v listopadu sestřelilo ruskou stíhačku, nestalo se tak kvůli narušení vzdušného prostoru nad Tureckem – nyní totiž mluví o „události nad syrským územím“. A z toho mimochodem nutně plynou další otázky: Proč tedy Turci sestřelili ruskou stíhačku nad Sýrií? Pokud dnes tvrdí, že to provedli piloti z řad gülenistů, aby zpřetrhali vztahy Ankary s Ruskem, tak proč se k sestřelu Ankara tak hrdě hlásila? Opravdu Erdogan neměl armádu pod kontrolou do té míry, že tehdy musel hrát podle toho, jak vojáci pískají? A lze jen tím vysvětlit ty současné mohutné čistky? Odpovědi neznám, ale je zřejmé, že mnohé události z posledního roku teprve čekají na plné objasnění.

Zkrátka, Putin s Erdoganem se v Petrohradu sešli, možná něco i domluvili, ale to, co se až dosud dostalo na veřejnost, je jen jakási nezáživná šeď. Podle mediálních výstupů vzato není ani moc jasné, proč se vlastně scházeli, neboť si vše mohli v případě potřeby sdělit třeba po telefonu. Současně ale platí, že Rusko i Turecko nepostupují v zajetí nějakých ideologií a chovají se do značné míry pragmaticky, takže se skutečné výsledky summitu už zanedlouho třeba zhmotní. Zatím ale vládne mlha.

Co v závěrech schůzky vidět do budoucna i ve vztahu k nám, k EU?
pokračuje na PL

"Ať si to Rusko odpyká": bývalý zástupce hlavy CIA vyzval k utajenému zabíjení Rusů v Sýrii

$
0
0

11. 8. 2016    zdroj   video (anglicky a rusky) 
Bývalý náměstek ředitele CIA Michael Morell vyzval ve vysílání amerického televizního kanálu k "tajnému" zabíjení Rusů a Íránců v Sýrii. Podle jeho názoru to má být odplata za činy Moskvy a Teheránu na Blízkém východě. Řekl také, že by chtěl "uprostřed noci rozbombardovat" vojenské objekty, díky nimž zůstává prezidentem země Bašár Asad.


Bývalý zástupce ředitele CIA Michael Morell vyzval USA, aby tajně zabíjely Rusy v Sýrii a tím přinutily Moskvu, aby "zaplatila" za své akce na Blízkém východě. Uvedl to ve vysílání televizního kanálu PBS...

"Když jsme byli v Iráku, Íránci zásobovali zbraněmi šíitské bojovníky, kteří zabíjeli americké vojáky. Íránci nás přinutili, abychom se vyrovnali. Musíme konat tak, aby to v Sýrii odnesli Íránci, musíme přinutit zaplatit Rusy,"řekl Morell.

Na otázku, zda to znamená, že Washington musí Rusy a Íránce přinutit zaplatit tím, že je bude zabíjet, bývalý zástupce ředitele CIA řekl: "Ano, tajně."

Dodal, že není nutné o tom mluvit před světovým společenstvím. "V Pentagonu nebudete říkat, že jste to udělali. Uděláte však vše potřebné, aby se to dozvěděli v Moskvě a Teheránu," zdůraznil Michael Morell.

Řekl také, že "chce udeřit na ty vojenské objekty, díky nimž zůstává Asad u moci.""Chci Asada vyděsit. Chci zničit jeho prezidentskou gardu a uprostřed noci rozbombardovat jeho úřady,"řekl bývalý zástupce ředitele CIA.

"Chci zničit jeho vojenská letadla na zemi. Chci zničit jeho prezidentské vrtulníky. Chci, aby věděl, že po něm jdeme," dodal Morell.

Připomeňme si, že v předvečer předložil ruský prezident Vladimír Putin Státní dumě návrh zákona, který předpokládá ratifikaci dohody se Sýrií o umístění letecké skupiny Ozbrojených sil RF na území Syrské arabské republiky.

Jak je ve smlouvě zdůrazněno, "cílem přítomnosti ruské letecké skupiny na území SAR je udržování míru a stability v regionu, má obranný charakter a není namířena proti jiným státům."

Rusko může na jejím základě bezcelně dovážet zbraně a materiál, potřebný pro leteckou skupinu, a její mužstvo nepodléhá kontrole. Vojáci mají úplnou imunitu vůči občanské a správní jurisdikci Sýrie, mužstvo a rodinní příslušníci vojáků požívají výsad, stanovených pro diplomatické pracovníky Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích z roku 1961.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  

FSB Ruska zabránila spáchání teroristických útoků v Republice Krym, připravených Hlavní správou rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny

$
0
0

11. 8. 2016     zdroj
Federální bezpečnostní služba Ruské federace zabránila spáchání teroristických útoků v Republice Krym, připravených Hlavní správou rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny. Objekty útoků byly vytipovány kriticky důležité prvky infrastruktury a sociálního zabezpečení poloostrova. Cílem diverzí a teroristických útoků byla destabilizace sociální a politické situace v regionu při přípravě a průběhu voleb do federálních a regionálních orgánů státní moci.


V důsledku operativní a pátrací činnosti byla v noci ze 6. na 7. srpna 2016 v oblasti Armjanska v Republice Krym zjištěna skupina diverzantů. Při zatýkání teroristů zahynul v důsledku přestřelky pracovník FSB Ruska. Na místě střetu bylo nalezeno 20 improvizovaných výbušných zařízení s celkovou kapacitou více než 40 kilogramů TNT, munice a speciální prostředky roznětu, běžné protipěchotní a magnetické miny a také granáty a speciálních zbraně, které jsou ve výzbroji speciálních jednotek Ozbrojených sil Ukrajiny.

Přijatými opatřeními byla na poloostrově Krym zlikvidována agenturní síť Hlavní správy rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny. Byly zadrženy osoby z řad občanů Ukrajiny a Ruské federace, jež byly nápomocny při přípravě teroristických útoků, a které se doznávají. Jedním z organizátorů odvrácených teroristických útoků je Jevgenij Alexandrovič Panov, narozený v roce 1977, obyvatel Záporožské oblasti, pracovník Hlavní správy rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny, který je také zadržen a doznává se.

V noci na 8. srpna 2016 byly zvláštními jednotkami Ministerstva obrany Ukrajiny uskutečněny ještě další dva pokusy o průlom diverzních teroristických skupin, které byly odvráceny jednotkami FSB Ruska a spolupůsobících rezortů. Pokusy o průlom byly kryty masivním ostřelováním ze sousedního státu a obrněnými vozidly Ozbrojených sil Ukrajiny. Během přestřelky zahynul příslušník MO RF.

Na základě výsledků operativní, pátrací a bojové činnosti bylo vyšetřovacím oddělením Správy FSB Ruska Republiky Krym a města Sevastopol zahájeno trestní řízení. Jsou prováděny další operační činnosti a šetření.

Jsou přijata dodatečná bezpečnostní opatření na místech hromadného pobytu a rekreace lidí a také pro ochranu kriticky důležité infrastruktury a sociálního zabezpečení. Byl posílen hraniční režim na hranicích s Ukrajinou.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  

Turecké jaro a evropský podzim

$
0
0
Stanislav Vozka
11. 8. 2016   Prozítřek
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan využil nepovedeného pokusu armády o puč a rozjel naplno budování nového typu státu. My bílí Evropané to ve své postkoloniální křeči odsuzujeme a děláme ze sebe (přinejmenším celému muslimskému světu) ubohé šašky. Neboť o co víc se snažíme tvářit objektivně, o to víc kolem sebe šíříme nepříjemný odér nadřazenosti a přezíravosti. My přece jediní víme jak má vypadat správný stát dle Fukuyamy, my jediní přece máme své dědičné právo určovat podobu režimu v té které zemi …

Erdogan (stejně jako Putin) pochopil, že západní demokracie je jen závoj kryjící totalitní praktiky superbohatých inteligencí – ať už jsou lidské nebo sedí v zasedačkách megakorporací. Na rozdíl od Putina má však v ruce hůl o třech koncích. Navíc k silné armádě a historickému povědomí národa o velké říši má ideologii islámu, který je konstruován ne jako (jen) náboženství, ale jako samonosný politický systém.

Islám je ve své turecké větvi nadto modení a akceschopný. My si (jako vždy) myslíme, že za turecké úspěchy může Attaturkovaateistická reforma s prvky demokracie, ale tak to není. Turecká současnost je daleko víc formována učením Saida Nursího, zvaného Bediuzzaman, myslitele a vykladače koránu, jednou z nejúžasnějších postav dvacátého století.

Nursí se narodil v roce 1860 v kurdské rodině. Od mládí projevoval mimořádnou inteligenci. Koncem devatenáctého století navrhl reformu otomanského universitního školství, která kladla důraz na kombinaci náboženské výchovy a přírodních věd. Po nástupu Attaturka upadl v nemilost a velkou část dalšího života (zemřel 1960) prožil na venkově ve vyhnanství. Zde vytvořil impozantní dílo zvané Risale-i Nur. Traduje se, že celý text (6000 stran) diktoval písaři plynule, bez zaváhání, rychlostí kterou dotyčný stihl zapisovat.

Nosným motivem kolekce Risale-i Nur je logické a racionální zdůvodnění Boží existence a Jeho vztahu k lidskému pokolení, přírodě a vesmíru. Součástí Nursího filozofie je přesvědčení, že věda a technologie jsou potřebné a účelné, protože právě jejich prostřednictvím lépe poznáváme Boha a jeho záměr. Takové myšlenky byly v Attaturkově republice pochopitelně zakázány a dílo se šířilo se ručním opisováním (vzniklo snad až 600 000 kopií) a čtením v čtenářských kroužcích, které byly masově zakládány po celé zemi.

V současnosti tvoří Nursího učení ideovou bázi nejen hnutí Fettuláha Gulena (odtud důraz na zakládání škol a universit), ale patrně i Erdoganovy strany AKP. Je inherentní součástí tureckého pojetí islámu jako takového. Risala-i Nur vyvrací představy o jehonepřizpůsobivosti a neschopnosti stát se platformou moderní společnosti. Je také apoteozou nenásilí a pokojného soužití lidí různého vyznání.

Nursí měl na koho navazovat. V Turecku je většinová větev islámu (přesněji islámského práva) zvaná Hanafi, která na rozdíl od Hanbaly (která zplodila wahabismus) je učením míru a konsensu. Turecko (Otomanská říše) je také země, ve které ve středověku přímo bujela islámská mystika, sůfismus. Ta má daleko k strohé ortodoxiii wahabismu a salafíji. Súfijové k nenásilí Hanafi přidali poetickou lásku a iniciovali svou přítomností proud tak zvaného „venkovského“ islámu, který sebou nese až kultické uctívání živých i mrtvých sůfijů – mystických mistrů a učitelů.

Dodnes přichází k hrobce největšího ze sufujských básníků Malayany v turecké Konyi proudy poutníků. Rumí – Malayana však nebyl jen propagátor nenásilí a lásky, ale také zakladatel (se svým synem Velenem) taríqy (řádu) Mawlawija. Malwawija byla v Otomanské říši populární – jejími členy byli i někteří sultáni. Je také dodnes proslulá tanci dervišů.


Sufijské taríqy jsou do jisté míry obdobou “třetích řádů“ evropských, které se přidružují těm „druhým“ mnišským. Taríqy dávají svým členům možnost zakládat rodiny a věnovat se ekonomickým aktivitám. Dbají velmi na jejich vzdělanost, vštěpují jim morální hodnoty a nutnost péče o chudé a nemajetné. To vše pod vedením mistra (šejch, hokaefendi), kterému jsou členové povinni bezvýhradnou poslušností . Bohatí členové také odvádějí část svých výdělků řádu (navíc k běžnému zakátu).

Je pravděpodobné, že určitou variantu tariqy představuje i společnost Fettuláha Gulena, jehož přívrženci jsou nyní v Turecku tak pronásledováni. Gulen navenek své společenství, které je rozšířeno po celém světě (několik miliónů členů) charakterizuje jako společnost lidí a organizací, kteří jsou „inspirováni“ jeho učením a jen slouží svým spoluobčanům. Například v USA provozují gulenistické organizace (jejich majetech se odhaduje na 25 – 50 miliard USD) několik stovek tak zvaných smluvních (charter) škol, do kterých dodávají učitele přímo z Turecka.

Kritikové však mluví o tom, že Gulenova organizace není volný spolek “inspirovaných” ale představuje silně hierarchické těleso, ve které tak zvaní “abisové” dohlížejí na bezvýhradné plnění vůle mistra. Existuje (možná podvržené) video, na kterém sám Fettulah Gulen vysvětluje strategii převzetí moci „až pronikneme do všech žil země“. Navenek však Gulen mluví jen o dobročinosti, nenásilí a demokracii.

S demokracií to ovšem nebude tak horké ani u Gulena, ani v novém Erdoganově Turecku. Můžeme předpokládat, že oba protagonisté tureckého jara (do roku 2012 Gulena a Erdogana pojilo ideové přátelství) rozeznali, že neúspěch křížení islámu a demokracie plyne z toho, že se Západ namísto demokratické klisničky snaží podstrčit islámskému hřebci kapitalistického osla.

Od takového poznání není daleko k rozhodnutí nahradit demokratickou totalitu superbohaté elity a amorální kapitalismus vlastní verzí státního sytému. Systému, který by daleko více respektovat islámské (ne wahabistické) vidění světa. Systému, který by kladl důraz na náboženskou výuku ve stylu Said Nursího, na morální jednání, kázeň a odříkání, na rodinu a stát.

Ten kdo chystá alternativu k západní demokracii, musí nutně omezit bezbřehé západní svobody, které jsou mladým celého světa tak sympatické, neboť nebrzdí rozlet odpovědností a nevyžadují tvrdou práci. Musí také po svém vzdělávat a formovat mládež a celouspolečnost v duchu nové ideologie, neboť západní propaganda je mocná a všudypřítomná. Musí (aspoň pro začátek) postupovat ve skrytu a kázat víno i když chce pít vodu.

V Turecku je tedy vše maskováno nutností vymýtit sekularitu a neposlušnost armády a bezalternativní potřebou likvidace přivrženců Gulenova hnutí. Je nemožné posoudit do jaké míry je to skutečně pro turecký stát potřebné, protože nejsou jednoznačné a pravdivé údaje o Gulenových záměrech. Vzpomeňme však na postoj německé vlády k scientologům a budeme možná méně ochotni kritizovat Erdogana a jeho policii.

Turecký vůdce je z důvodů výše uvedených navenek přívržencem liberální demokracie evropského střihu. Indicie však napovídají, že turecký muslim vychovaný v tradicích Said Nursího a sufistů, musí západním politickým systémem pohrdat, neboť to co my (kolonialisté) pokládáme za jeho drobné nedostatky, vidí jako kritické systémové zábrany vedoucí zemi do katastrofy. A výhody, které my zdůrazňujeme, jemu padají do slepé skvrny.

Rychlost, s jakou byla současná opatření v Turecku nastartována, svědčí o promyšlené přípravě a do detailu zpracovaném formátu budoucí strategie. Jsme svědky možná nejdůležitějšího experimentu v budování států od dob Josefa Visarionoviče. Turecká svébytná a perspektivní verse islámu je velkou Erdoganovou výhodou. A nezapomeňme, že Turecko má velmi blízko k celé postsovětské střední Ásií, která je historicky spjatá s jeho pojetím islámu a právem Hanifa.

Vladimír Putin: Po událostech na Krymu nemá smysl jednat v normandském formátu

$
0
0
11. 8. 2016      zdroj a zdroj
Ruský prezident Vladimír Putin považuje po sdělení o přípravách diverzí na Krymu za nesmyslné jednání v normandském formátu v Číně.

"Je to velmi znepokojující informace. Skutečně, zvláštní služby zabránily průniku z území Ukrajiny diverzní a průzkumné skupiny Ministerstva obrany Ukrajiny. A samozřejmě, za této situace se setkávat v normandském formátu, natož v Číně, nemá smysl," cituje agentura RIA Novosti prezidentova slova.

Federální bezpečnostní služba Ruska odvrátila spáchání teroristických útoků na Krymu, připravených Ministerstvem obrany Ukrajiny. ... Během zadržování teroristů zahynul pracovník FSB. Další ruský voják se stal obětí ostřelování z Ukrajiny.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Balkan Insight: Srbsko a Čína se nabídly, že budou zachraňovat Aleppo společně s Ruskem

$
0
0

12. 8. 2016     zdroj a původní zdroj
Agentura Balkan Insight informovala, že Moskva poděkovala Srbsku a Číně za to, že z mnoha západních a asijských zemí jako první reagovaly na ruské pozvání k zapojení se do humanitární operace v syrském městě Aleppo. Připravenost pomoci vyjádřily významné mezinárodní organizace včetně OSN, která požadovala příměří, aby bylo možné dostat se k postiženým a pomoci jim.



Ministerstva obrany Srbska a Číny jako první reagovala na výzvu Moskvy zúčastnit se při poskytování humanitární pomoci v Sýrii, píše Balkan Insight.

"Ministerstvo obrany Ruska je vděčné Čínské lidové republice a Republice Srbsko, které jako první vystoupily na podporu rusko-syrské iniciativy ohledně provedení humanitární operace. Spoléháme na další praktické kroky ze strany ministerstev obrany těchto zemí při podpoře úsilí Ruska při poskytování humanitární pomoci obyvatelům Aleppa", uvedla tisková služba ruského rezortu.

Jako uvádí zdroj, oficiální výzva k připojení se k operaci, která byla zahájena 28. července, byla zaslána armádě USA a také většině evropských a asijských států.

Kromě oslovení různých zemí požádala Moskva o pomoc také velké humanitární organizace, které vyjádřily ochotu akce se zúčastnit.

Je uvedeno, že na území Aleppa, které je kontrolováno povstalci a které je obklopeno silami syrského prezidenta Bašára Asada, žije asi 250 000 lidí.

OSN nedávno vyzvala strany k příměří, aby bylo možné dodat potraviny a léky místnímu obyvatelstvu. USA vyzvaly Radu bezpečnosti OSN, aby přezkoumala, že pomoc v Aleppu dostávají všechny strany konfliktu, ne pouze příznivci Asada. Washington požadoval, aby Rusko "přestalo pomáhat obléhajícím a aby využilo svého vlivu k vyvinutí tlaku na režim, aby obležení v Sýrii byla odstraněna." Rusko zase obviňuje Ameriku z politizace problému humanitární pomoci.


Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Co když Frau Merkel nejede oslavit můj svátek?

$
0
0
12. 8. 2016     RadimValenčíkPíše
Brzy, už 25. srpna budeme mít Frau Merkel v Praze. Měl bych z toho mít radost, protože právě tento den mám svátek. Mám však z její návštěvy špatný pocit. Co když Frau Merkel nejede oslavit můj svátek? Její návštěva se mně vůbec nelíbí nikoli (či nejen) proto, že v migrační politice pokazila, co se dalo. Špatný pocit ve mně vzbuzuje následující souběh dat:


21. srpna si připomeneme výročí sovětské okupace, což nepochybně umožní vytvořit "příhodnou atmosféru".

25. srpna bude Frau Merkel na návštěvě u nás.

30. srpna až 20. září bude probíhat na našem cvičení "Ample Strike" (česky "Vydatný úder"), které je vlastně nacvičováním prvního jaderného úderu na Rusko. Cvičení bude probíhat s použitím strategických bombardérů USA a vůbec není "ošetřeno", že na letadlech nebudou jaderné zbraně hromadného ničení (nikoli jen taktické). K tomu viz:

http://radimvalencik.pise.cz/3695-ne-zakladnam-k-nacvicovani-prvniho-uderu.html

(Odpověď iniciativy Ne základnám na mé laické otázky, zda "Vydatný úder" může být použít nejen k nacvičování prvního jaderného úderu na Rusko, či zda může jít nikoli jen o cvičení, ale o první úder jako takový. – Odpovědi, které jsem dostal, mě překvapily. Proto chápu i následující aktivity iniciativy Ne základnám.)

http://radimvalencik.pise.cz/3709-dopis-poslancum-k-nacvicovani-jaderneho-uderu.html

(Dopis iniciativy Ne základnám poslancům PS, před kterým zatím poslanci většinou schovávají hlavu do písku, a to i v případě těch stran, od kterých bych to nečekal.)

http://radimvalencik.pise.cz/3710-najde-se-50-zodpovednych-poslancu-at-neni-valka.html

(Rozhovor s představiteli iniciativy Ne základnám o nebezpečnosti uvedeného cvičení a o tom, že je zjevně porušována Ústava ČR.)

17. září až 18. září Dny NATO a Dny Vzdušných sil AČR za účasti nejmodernějších taktických letounů NATO, což může být zneužito k doplnění techniky v případě, že "Vydatný úder" přestane být "jen" nacvičováním prvního jaderného úderu na Rusko.

Dobře vše načasováno, že? K tomu současné vyvolávání napětí a vojenských střetů na hranicích Ukrajiny s Ruskem.

Je o tomto veřejnost dostatečně informována?

Plní si poslanci dostatečně svoje poslání? Docela mě zajímá, jaké budou jejich odpovědi na dopis iniciativy Ne základnám, až se dají všechny dohromady a porovnají mezi sebou. (Mj. – nemělo by se ve slovech "poslanec" a "poslání" zaměnit písmenko?)

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3722-co-kdyz-frau-merkel-nejede-oslavit-muj-svatek.html

P.C.Roberts: Puch nejohavnější propagandy

$
0
0

12. 8. 2016    PaulCraigRoberts
Právě jsem z úst někdejšího presstituta Davida Sattera vyslechl tu nejprimitivnější odrůdu propagandy, jaká vám u nás může zazvonit v uších. Momentálně se ten člověk ometá v pravicovém Hudsonově institutu a předstírá, že je expertem na Rusko a na Putina. 10. srpna oznámil tento expert posluchačstvu televizní stanice NPR, že americká víra v obnovení míru v Sýrii nedojde naplnění, dokud si všichni ve Washingtonu neuvědomí, že ruská vláda postrádá lidské city a nedbá lidských životů. To, co Washington potřebuje tedy udělat, řekl Satter, je dát Putinovi a jeho náhončím zcela jasně najevo, že za své činy usednou jednoho dne na lavici obžalovaných jako váleční zločinci.


Za ta léta v politice už bych měl být obrněný, ale i tak se nedokáži ubránit údivu, když vidím a slyším, jak se agenti, pracující pro elitu, neštítí vypouštět z úst ty nejprimitivnější a nejprůhlednější lži. Zřejmě spoléhají na to, že média a jejich taktéž koupení „experti“ nevznesou proti jejich vývodům slovo námitky, takže mohou plkat, co je jim libo. Vždyť přesně tohle i onen pohodlný způsob, jakým se dnes přepisuje historie.

Možná už lidé zapomněli, že když washingtonský plán invaze do Sýrie zablokovaly britský parlament a ruská diplomacie, poslal Washington jednotky, použité proti Kaddáfimu v Libyi, do Sýrie, kde se tyto – po čase – vynořily na světlo světa jako Islamský stát (IS), páchající ty nejodpornější zločiny. Jelikož ovšem současně sloužil IS americkým zájmům, nechal jej Washington na pokoji. Po několika letech vraždění IS ztratilo však trpělivost s ním Rusko, a poslalo syrské armádě svou vzdušnou podporu. A síly IS začaly v Sýrii ustupovat.

Celá tahle situace uvedla Washington do zmatku. V Iráku totiž proti IS bojoval, protože ten zde svrhl jeho loutkovou vládu, ale v Sýrii i nadále IS podporoval a pro potřebu okamžiku jej začal charakterizovat jako „umírněné síly“, do krve se rvoucí za zavedení demokracie v Sýrii. Nyní ovšem, když se zde IS ocitl na prahu totální porážky, spustily washingtonské mediální děvky a „experti“ povyk o tom, že za své zablokování washingtonského převratu v Sýrii musí Rusko draze zaplatit.

V 21. století lze všechny válečné zločiny připsat na účet USA a Izraele. A umožnila je i EU, vždy ochotná poskytnout jejich oficiálním lžím své krytí. Ať už se jednalo o lež o iráckých zbraních hromadného ničení, či o iránské atomové hrozbě, jichž Washington využil pro nevyprovokovanou agresi, vedoucí ke zpustošení sedmi zemí.

Skutečným expertům je vlastní morální integrita, vyžadující, aby režimy Clintona, Bushe ml. a Obamy byli za své zločiny volány k soudní zodpovědnosti. A na oné lavici obžalovaných by neměl chybět ani David Satter.

Překlad: Lubomír Man

Teherán versus Washington: Od defenzívy k ofenzívě

$
0
0
Valentin Katasonov
12. 8. 2016   Zvědavec
Následně po dohodě o íránském jaderném programu Washington oznámil, že začne rušit ekonomické sankce proti Teheránu. Íránským bankám bylo umožněno se znovu připojit ke komunikační síti SWIFT, která zpracovává mezinárodní platební transakce, byl zrušen zákaz vývozu íránské ropy a Washington konečně rozhodl, že uvolní íránská finanční aktiva, držená v zahraničí (aktiva byla zmrazena v roce 2012). Nikdo vlastně nezná objem a strukturu těchto aktiv. Někteří íránští představitelé odhadli celkovou částku na 130 miliard dolarů, zatímco Institut mezinárodních financí ve Washingtonu ji odhaduje na 100 miliard dolarů.

Devizové rezervy centrální banky, stejně jako Národního rozvojového fondu Íránu, představují významnou část těchto aktiv. V lednu 2015 americký ministr zahraničí John Kerry prohlásil, že by 55 miliard dolarů ve zmrazených íránských aktivech mohlo být uvolněno. Nicméně íránská centrální banka stále uvádí různá čísla. Podle Valiollaha Seifa, guvernéra centrální banky, je dotyčná částka 32,6 biliónů dolarů. Ať tak či onak, jedná se o značné částky.

Jelikož Írán očekával, že jeho finanční aktiva budou po roce 2000 zmrazena, zařídil pro ně přesun na bezpečnější místa. Z hlediska íránských odborníků šlo o banky mimo jurisdikci USA a západní Evropy. Íránská aktiva byla vybrána ze západních bank a uložena do bank v Číně, Japonsku, Jižní Koreji, Turecku a na Tchaj-wanu. Nicméně íránští odborníci se přepočítali. Washington byl schopný odhalit íránské peníze dokonce i tam, což je skutečnost, kterou by mělo mít na paměti také Rusko, proti němuž může Západ stále používat zbraně typu zmrazení jeho devizových rezerv.
Konfiskace íránských devizových rezerv.

V dubnu se radost Teheránu nad rozmrazením devizových rezerv ukázala být krátkodobá. Americký nejvyšší soud odmítl vrátit 2 miliardy ze zmrazených finančních aktiv íránské centrální bance a rozhodl, že peníze by měly být zaslány rodinám Američanů, zabitých při teroristických útocích, za něž je údajně zodpovědný Írán. Byl tím míněn teroristický útok v Bejrútu z roku 1983, při kterém bylo zabito 241 amerických vojáků. Americký nejvyšší soud zjistil, že v tomto útoku, který se udál před 33 lety, má prsty Írán. Toto tvrzení je přitažené za vlasy a bylo mnohokrát vyvráceno jak íránskými, tak západními odborníky (Caspar Weinberger, který byl v době tragédie v Libanonu americkým ministrem obrany, přiznal v roce 2001, že nikdy neexistovala žádná spolehlivá informace o tom, kdo stojí za útokem v Bejrútu).

S jídlem přichází chuť, takže americké úřady, které zabavily 2 miliardy dolarů z íránských rezerv, se také dopracovaly k dalšímu rozhodnutí. Americký soud zjistil, že Írán má prsty v událostech z 11. září 2001 a nařídil, aby Teherán zaplatil 7,5 miliardy dolarů jako odškodnění rodinám Američanů, kteří byli zabiti při útoku (vychází to na 2 miliony dolarů za oběť). Kromě toho bylo Teheránu nařízeno zaplatit 3 miliardy dolarů jako odškodnění pojišťovnám, které kryly škody, způsobené teroristickými útoky z roku 2001. Neexistuje žádný skutečný důkaz na doložení tvrzení, že íránské orgány byly zapojeny do přípravy a provedení tohoto teroristického útoku. Teherán nemá v úmyslu vyhovět rozhodnutí amerického soudu, takže americké úřady připravují rezoluci o ještě dalším zabavení íránských devizových rezerv, a to až do výše 10,5 miliard dolarů.
Druhý cíl - Saúdská Arábie

Je velmi pravděpodobné, že Írán je jen začátek, že strýček Sam se na Íránu cvičí. A strýček Sam preferuje termín „od odškodnění ke konfiskacím“. Podle USA jde o kompenzaci za škody, způsobené Americe a jejím občanům během různých vojenských a teroristických útoků. Další obětí těchto reparací/konfiskací je Saúdská Arábie.

V současné době se v americkém kongresu připravuje návrh zákona s názvem „Justice proti sponzorům terorismu“, který umožní rodinám obětí 9/11 žalovat ty státy, které byly zapojeny do teroristického útoku z roku 2001. Ačkoli tento dokument nezmiňuje žádné státy, každý ví, že návrh zákona je specificky zaměřený na Saúdskou Arábii. V roce 2014 dosáhly saúdskoarabské mezinárodní rezervy částky téměř 750 miliard dolarů. Tato částka klesla v důsledku pádu cen ropy, ale finanční rezervy této země jsou dnes stále okolo 600 miliard dolarů. To je dosti chutné sousto pro strýčka Sama!

V současné době jsou vztahy mezi Washingtonem a Rijádem složité a scénář odškodnění/konfiskací je vysoce pravděpodobný. Rijád již uvedl, že může z USA vybrat své devizové rezervy ve výši stovek miliard dolarů. To však vyvolává přinejmenším dva problémy. Za prvé, saúdskoarabské devizové rezervy měly být vybrány dříve, když vztahy mezi oběma zeměmi byly stále přátelské. Nyní by Washington mohl zablokovat stažení rezerv a aktiv ve velkém měřítku. Za druhé, i kdyby Rijád stáhl své rezervy a aktiva z USA, zbývá ještě otázka, kde by mohly být bezpečně uloženy. Nešťastné zkušenosti s íránskými aktivy ukazují, že ruka strýčka Sama může dosáhnout nejen na banky v Evropě, ale také v Japonsku a Jižní Koreji, Číně, Hongkongu, Turecku a na Tchaj-wanu.

Pokud jde o čínské banky, v žádném případě by nemohly být považovány za spolehlivé útočiště pro saúdskoarabská aktiva, přinejmenším jen z toho důvodu, že americký Kongres zahájil diskuse o možném zavedení ekonomických sankcí proti Číně. Nastal čas, aby Peking začal zvažovat scénář ohledně možného zmrazení jeho obrovských devizových rezerv. Čína je v extrémně zranitelném postavení, neboť její devizové rezervy jsou největší na světě: ke dni 1. května 2016 dosáhly výše 3,2 trilionu dolarů. Kromě toho má Čína více než 1,24 trilionů dolarů v amerických státních cenných papírech (plus devizové rezervy, uložené v amerických bankách). Aby Čína snížila svoji zranitelnost, zvyšuje podíl zlata ve svých rezervách, neboť tento drahý kov je imunní vůči různým sankcím. Saúdská Arábie však nemůže vyměnit své devizové rezervy za zlato ve stejné sazbě jako Čína a Rusko, protože, na rozdíl od těchto dvou zemí, to není země, která produkuje zlato, a kupování velkého množství zlata na světovém trhu je problematické (poptávka výrazně převyšuje nabídku).
Teherán pohlíží na akci Washingtonu jako na „naprostou krádež“

Na konci dubna 2016 íránské ministerstvo zahraničí protestovalo proti Washingtonu ohledně zabavení 2 miliard dolarů íránských devizových rezerv. Íránská média poukazují na akci Washingtonu jako na „naprostou krádež“ a Teherán se rozhodl přejít od defenzívy k ofenzívě. V květnu íránský parlament (Majlis) schválil návrh zákona, vyzývající vládu, aby zažalovala vládu USA a požadovala náhradu škody, způsobenou Íránu v důsledku amerických akcí od roku 1953. Historie podvratných činností proti Íránu začala svržením legitimní vlády 19. srpna 1953, které zorganizovaly americké a britské zpravodajské služby. Dále je na seznamu osmiletá válka mezi Íránem a Irákem (1980-1988), vyprovokovaná Washingtonem. Íránský parlament požaduje, aby bylo vyplaceno odškodnění rodinám za smrt 223 000 Íránců, a zároveň i 600 000 veteránům z války s Irákem, a vyzvala vládu, aby odhadla výši pohledávky. Odškodnění za ztráty, vzniklé v důsledku 37 let ekonomických sankcí, zavedených Washingtonem v roce 1979, zaujímají zvláštní místo v uplatnění žalobního nároku vůči USA.
O peněžním hodnocení americké kultury

K tomuto příběhu existuje krátký epilog. V květnu 2016 americký prezident ukončil svou návštěvu asijských zemí. V několika z nich USA spáchalo zločiny proti lidskosti, způsobilo kolosální materiální a morální škody na obyvatelstvu těchto zemí. To se týká v prvé řadě Japonska. Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki v srpnu 1945 naprosto zapadá do moderní definice „teroristický čin“. Odborníci odhadují, že americké atomové bomby si vyžádaly 300 000 lidských životů. Atomové bomby vyvolaly i genetický účinek. Washington se nikdy za tyto barbarské činy neomluvil a Japonsko nikdy nevzneslo nárok na kompenzaci za způsobené škody. Dejme tomu, že by se náhrada za každého japonského zabitého civilistu rovnala kompenzacím, které vypočítaly Spojené státy za teroristické útoky v Libanonu v roce 1983 (tj. 2 miliony dolarů na osobu). V tomto případě by Japonsko mohlo požadovat zaplacení odškodnění od USA v celkové výši 600 miliard dolarů. A to nezapočítáváme genetické poškození, kterým je v současné době postižena asi čtvrtina japonské populace, ani hmotné škody, způsobené zničením budov a staveb v zónách atomového výbuchu.

Barack Obama rovněž navštívil Vietnam. Stejně jako Japonsko, i Hanoj zůstala rezervovaná a nepředložila americkému prezidentovi reparační nároky, vztahující se k americké agresi v 60. a 70. letech. Přesto jen na základě samotného použití toxických látek onemocnělo nejméně pět milionů vietnamských občanů a objevily se u nich genetické anomálie. Mimochodem, američtí vojáci byli také zasaženi těmito chemickými látkami, ale nakonec se jim podařilo získat kompenzaci od své vlády. Na základě výše odškodnění, které získali američtí vojáci, kompenzace za škody, způsobené lidu Vietnamu, by šly do stovek miliard dolarů.

Doufejme, že Írán se svými reparačními nároky vůči USA vytvoří tolik potřebný precedens, který budou moci v budoucnu využít Japonsko, Vietnam a další země, kde Amerika prosazovala svou demokracii.
Tehran Versus Washington: From Defensive to Offensive

Arcibiskup Gugerotti: mluvit o Ukrajině není v módě. Ukrajina prohrála na všech frontách

$
0
0

13. 8. 2016     zdroj
Apoštolský nuncius arcibiskup Claudio Gugerotti poukázal na zhoršení situace na Ukrajině a růst počtu mrtvých na Donbasu. Arcibiskup zdůraznil, že z pohledu zahraniční politiky se Ukrajina ocitla na vedlejší koleji. "Geopolitické události, dokonce takové, jako bylo setkání prezidentů Turecka a Ruska, hýbou pozorností celého světa. V situaci nejistoty a absence stability, která ve světě převládá, se na válku na Ukrajině prostě zapomíná", řekl arcibiskup Gugerotti.


"Je na místě říci, že z politického hlediska mluvit o Ukrajině není v módě. Protože Ukrajina je země, která způsobila nebo zhoršila obtíže ve vztazích mezi USA, Evropou a Ruskem, zahnala je do autu. A proto mluvit dnes o Ukrajině by znamenalo mluvit o svých neúspěších. Nemyslím si, že to mlčení bylo naprosto spontánní. V tom smyslu, že Ukrajina, která byla samozřejmě ve sféře vlivu Ruské federace, se rozhodla, pod nesporným tlakem Západu, obrátit se směrem k Evropě a Spojeným státům. Uskutečnil se Majdan, proběhlo faktické oddělení od Ruska, se všemi ekonomickými důsledky, které mohou nastat, když se někdo pohádá nebo vystoupí proti svému hlavnímu živiteli. Ale z různých důvodů Západ nezaujal místo Ruska, nemyslí na zlepšení životních podmínek místního obyvatelstva. Ukrajina tedy prohrála na všech frontách,"řekl Rádiu Vatikán arcibiskup Gugerotti.

Papežský diplomat v Kyjevě připomíná dramatické důsledky války pro místní obyvatelstvo. Jako příklad uvádí, že průměrný plat se snížil od doby Majdanu čtyřikrát.

"To znamená, že k válce se přidává problém celkového zchudnutí na celé Ukrajině. Pokud se to nezmění, hrozí nám válka mezi chudými," varuje arcibiskup Gugerotti.

Připomeňme si, že arcibiskup Gugerotti byl jmenován apoštolským nunciem na Ukrajině 13. listopadu 2015.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  

Prezident republiky přijal Alenu Vitáskovou

$
0
0
13. 8. 2016      zdroj
Prezident republiky Miloš Zeman přijal v pátek dne 12. srpna 2016 na Pražském hradě na její žádost Alenu Vitáskovou, předsedkyni Energetického regulačního úřadu, která informovala o současných nákladech na podporu obnovitelných zdrojů energie, které dnes představují 45 miliard korun. Z čehož jenom 3 miliardy korun byly notifikovány Evropskou komisí, takže zbývajících 42 miliard je podle názoru předsedkyně ERÚ vypláceno nezákonně.


Přičemž 1 kWh silové elektřiny má tržní cenu 1 korunu, zatímco cena dotované solární energie je až 15 korun za 1 kWh.

Prezident republiky vyjádřil názor, že je třeba udělat vše pro to, aby dotace vyplácené do kapes solárních baronů byly co nejvíce omezeny.

Jiří Ovčáček, ředitel Odboru tiskového a tiskový mluvčí prezidenta republiky

Předvídatelný Ústavní soud

$
0
0
Zdeněk Jemelík
13. 8. 2016      ZdeněkJemelík
Vyhlášení rozhodnutí Ústavního soudu dne 11.srpna 2016 ve věci neprůhledného přidělování laických přísedících do senátů Krajského soudu v Brně očekávala řada zájemců s velkým napětím. Jednání vyvolal stěžovatel, který se domníval, že by mohl dosáhnout zrušení rozsudku, který byl dílem senátu, jehož přísedící byli vybráni nejasným způsobem ze souboru zhruba 130 osob.


Takový způsob sestavování senátů podle něj otvírá prostor pro soudcovskou libovůli v podobě účelového výběru přísedících. Naděje stěžovatele nebyly z věcného hlediska zcela beznadějné, protože inkriminovaný způsob organizace sboru přísedících, používaný Krajským soudem v Brně v době podání obžaloby, způsobuje jeho neprůhlednost a tím i nekontrolovatelnost obhajobou.

Úspěch ústavní stížnosti by přinesl prospěch nejen stěžovateli, ale zpochybnil by celou řadu rozsudků Krajského soudu v Brně a jistě by strhl lavinu mimořádných opravných prostředků dalších odsouzených. Ale Ústavní soud stížnost zamítl.

Mnozí ze zájemců přijali výsledek s pocitem zklamání, protože doufali, že soud zruší projednávaný rozsudek jako porušující základní práva obžalovaného na spravedlivý proces. Podcenili rozdíly v myšlení mezi soudci Ústavního soudu a jejich protějšky z obecných soudů, ale i povahu Ústavního soudu, který je soudem “politickým”. “Státotvorné” rozhodnutí, jímž se zamezí masovému útoku na rozsudky Krajského soudu v Brně, bylo předvídatelné. Aby se k němu soudci Ústavního soudu dobrali, museli opustit hranice ztrnulého právního formalismu v myšlení svých kolegů z obecných soudů a obrátit se k zdravému selskému rozumu. Reálné podmínky působení laických přísedících skutečně znemožňují přísné dodržování principu zákonného soudce.

Pravdu má ale obžalovaný Shahram Zadeh, který se v médiích vyjádřil v tom smyslu, že Ústavní soud řeší každý případ individuálně, takže usnesení z 11. srpna nelze považovat za paušální právní výklad daného úkazu, tedy administrativního chaosu v agendě přísedících na Krajském soudu v Brně. Naopak jistota představitele Krajského soudu v Brně Aleše Flídra, neoprávněně vydávaného médii za místopředsedu soudu, že rozsudky z daného důvodu nikdo ani v budoucnosti nezpochybní, je předčasná.

Musíme přípustit, že v jiném konkrétním případě se může skutečně prokázat, že senát byl sestaven účelově ze “vstřícných” přísedících, zatímco “nepodřídiví” zůstali stranou. Oba druhy se vyskytují. Na spolek Šalamoun se občas obracejí se svými bolestmi nejen oběti trestního řízení, ale ojediněle i laičtí přísedící, kteří si stěžují, že jednou nesouhlasili s rozsudkem a už nikdy vice nedostali příležitost.

Zrovna v kauzách, souzených senátem Aleše Novotného, by se mohlo podařit dosáhnout odlišného rozhodnutí, neboť v nich účinkují stále stejní přísedící z velmi úzkého výběru, a zdá se, že jednoznačně patří mezi ty “vstřícné”. Vlídné dámy, které sedí po boku předsedy senátu, sice nepodřimují (i to se dá občas v soudních síních vidět) a tiše sledují dění, ale jejich otázky, které jsem vyslechl během tří let monitorování kauzy Vladimíra Čimpery & spol. (známé jako kauza Aleny Vitáskové) bych (když trochu přeženu) spočítal na prstech jedné ruky. Takové chování přísedících není nezbytné, i když je omluvitelné s ohledem na věk: měl jsem příližitost monitorovat jednání senátu soudkyně Dany Kancírové u téhož soudu, jehož přísedící se živě zapojovali do výslechů.

Obhájci snad všech obžalovaných v kauze Vladimíra Čimpery uplatnili námitku neprůhlednosti sestavení senátu v odvoláních, takže se lze nadíti, že v případě nepříznivého rozhodnutí odvolacího soudu s ní půjdou také do mimořádných opravných prostředků.

Stejný senát se stejnými přísedícími soudí také kauzu Shahrama Zadeha & spol. Řízení je teprve v počátcích, ale z vyjádření pana hlavního obžalovaného lze usuzovat, že z upuštění od pravidelné obměny přísedících bude vytloukat kapitál, přičemž asi bude v právu. Pokud ´by snad někdy podal touto vadou motivovanou ústavní stížnost, bylo by jistě zajímavé sledovat, jak by se Ústavní soud popasoval se skutečností, že ve dvou řízeních, která se časově prolínají koncem jednoho a začátkem druhého, působí stále stejné přísedící a změnili se jen náhradníci, přičemž další hypoteticky možní zájemci měli prostě smůlu.

V každém případě usnesení Ústavního soudu z 11.srpna 2016 otevřelo Pandořinu skřínku s pochybnostmi o únosnosti současného nastavení pravidel působení laických přísedích, jež se nezbytně čas od času a případ od případu dostává do střetu s ústavním principem nároku na zákonného soudce. Legislativci dostali žhavou látku k vymyšlení nového, racionálního řešení problému, jež by zahladilo stopy po “soudcích z lidu”, “vymoženosti” soudnictví protiprávního režimu.

Slovo dal - slovo vzal: USA kardinálně změnily podmínku pro odvolání sankcí z RF ...

$
0
0

Andrej Oreškin
13. 8. 2016   zdroj
"USA nezprostí Ruskou federaci sankcí za Krym, dokud nebude obnovena územní celistvost Ukrajiny", oznámil americký velvyslanec na Ukrajině Jeffrey Payette. Americký diplomat hovořil o údajné absenci důkazů o proniknutí diverzantů na území poloostrova ....


"Politika dvojího metru, kterou se USA tradičně řídí, opět zafungovala v informační válce s Ruskem, řekl FBA Ekonomika dnes profesor Akademie vojenských věd, politolog-amerikanista Sergej Sudakov. Dnes je dokázáno, že Ministerstvo obrany Ukrajiny poslalo na Krym diverzanty, aby připravili teroristické útoky. A protože je celá Ukrajina manuálně řízena Washingtonem, nemohla americká vláda o této operaci nevědět."

Americký velvyslanec na Ukrajině Jeffrey Payette oznámil, že americká vláda považuje za nepodložené obvinění Ruska o "vpádu na Krym." Prý důkazy o proniknutí diverzantů na území poloostrova neexistují. Podle diplomata Washington ekonomické sankce vůči Rusku neodvolá, "dokud nebude obnovena územní celistvost Ukrajiny." Dříve američtí představitelé opakovaně zdůrazňovali: sankce mohou být odvolány, pokud bude Moskva důsledně dodržovat Minské dohody o urovnání konfliktu na jihovýchodě Ukrajiny.

"Ne první m rokem vedou USA prostřednictvím Ukrajiny informační válku s Ruskem. V roce 2015 poslal Washington na tento účel 350 milionů, letošní rozpočet je podstatně zvýšen - na 512 milionů. V rámci této války není pro Washington příznivé uznat zadržení ukrajinských diverzantů na Krymu. Jestliže dříve podmínkou pro odstranění sankcí z RF bylo plnění Ruskem Minských dohod, pak nyní se rétorika dramaticky změnila.

Stalo se tak proto, že demokraté, kteří jsou v Americe u moci, vidí vítězství Hillary Clintonové prakticky předurčené. A připravují půdu pro budoucí tlak na Rusko, který je již naplánován," domnívá se expert ....

"Dokud Moskva nevrátí poloostrov" ...

"V informační válce prohrává vždy ten, kdo mluví pravdu. Proto je pro Rusko lepší vůbec nepřijímat pravidla hry, vnucovaná Washingtonem. V budoucnu bude tlak USA na Rusko pouze narůstat. A pokud ruské vedení opakovaně zdůrazňovalo, že otázka návratu Krymu již nikdy nebude diskutována, tak Washington najde další záminky k výpadům. Ukrajina není nic víc než kámen úrazu a záminka," konstatoval Sergej Sudakov.

Podle jeho názoru začnou USA po prezidentských volbách v listopadu ještě aktivněji využívat Ukrajinu v informační válce. Přičemž všechna fakta se budou zkreslovat tak, aby byl Kyjev prezentován jako oběť a Moskva - zlostný agresor ....

"Jak praxe ukazuje, americká taktika na vytvoření z RF "velkého nepřítele" nutí Evropu, aby těsněji spolupracovala s Washingtonem, v důsledku čehož Amerika získává stále více loajálních satelitů. USA již dávno přešly od politiky "měkké síly" ke strategii "řízeného chaosu" a otevřených vpádů, ale hlavní princip své strategie nezmění. Proto tlak na Rusko a vytvoření pro něj masky světového zla bude pokračovat," uzavírá politolog ....

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Nevěrohodné povídání o penězích do a z EU, aneb obyčejné tzv.„valení šroubů do hlav“ občanů!

$
0
0

Jiří Baťa
13. 8. 2016
Podle deníku PRÁVO (sobota 30.7.2016), Česko v pololetí získalo z EU o 66,6 miliardy víc, než do něj vložilo! Čte se toho hezky, člověk má skoro báječný pocit, jak jsme na tom dobře a hlavně, jak je EU štědrá, resp. jak jsme na EU vyzráli! No uznejte, dát 5 a dostat 10 (obrazně), no neberte to, to je přece výkon hodný uznání. 


Avšak každý soudný a rozumně uvažující člověk se nad tímto sdělením musí nutně zamyslet, protože dostávat miliardy navíc, než které se do EU odvedly není vůbec normální. K pochopení stačí konfrontovat období od vstupu ČR do EU do konce letošního června, kde podle PRÁVA je bilance přímo ohromující: ČR do rozpočtu EU vložila (zaplatila) 448,5 miliardy korun, získala z něj 1067,3 miliardy korun. Z uvedeného tedy vyplývá, že ČR dosud z EU získala o 627,8 (správný rozdíl činí 618,8) miliardy více, než do něj odvedla (zaplatila). Je to možné?

Nejsem ekonom, ani bankovní makléř či jiný finanční odborník přesto není od věci, podívat se na tuto (ne)skutečnou bilanci a zhodnotit ji selským rozumem. Že dostáváme peníze (formou dotací) z EU je sice pravda, ale nikdo nezmiňuje podmínky, za kterých se ním peněz dostává. Neinformovaný či lépe řečeno mylně informovaný člověk se může domnívat, jaký je to od EU velkorysý počin, když nám dává peníze na zvelebování vlastní společnosti. Ale že by za to nic něchtěla? Málkdo si však uvědomuje, že nežijeme v komunismu, kdy by snad či eventuálně mohly být peníze chudým rozdávány, ale v těžkém kapitalismu. Stejně platí, že žádná banka na světě nepůjčí klientu ani korunu bez úroku, žádná finanční půjčka na úrovni mezinárodního byznysu (je jedno, jak se to nazývá, zda spolupráce, kooperace či jinak), se neobejde bez toho, aby z něj nevyplynul nějaký zisk. A už vůbec nepřipadá v úvahu, aby někdo (EU) rozdával peníze, aniž by si (pro sebe) nekladl nějaké zavazující podmínky. Z tohoto pohledu dotace pro ČR získané z EU v poměru či objemu, jak je výše uvedeno, lze považovat za dezinformace a holý nesmysl. Pokud je tomu jinak, nechám se rád poučit.

Lze pochopit, že současná politika je v mnohém ovlivněna dopadem Brexitu, stejně jako je ovlivněna nežádoucím tendencím i v Česku se o něco podobného, tedy o Czexit pokusit, nicméně lidově řečeno „vrážením šroubů do hlav“ občanům je nestoudné a odsouzeníhodné. Pokusy politických špiček vyvrátit či zabránit tendencím o vystoupení z EU lze chápat, ale to je neospravedlňuje z podáváním lživých a zavádějících informací. Na druhé straně je jasné, že politika není od toho, aby se lidem říkala pravda zvláště, když „jim“ (politikům) na tom tolik záleží, protože na dotační politice z EU svým způsobem participují. Samozřejmě, že žádný z nich tuto skutečnost nepřizná stejně, jako že za loajalitu západní, potažmo usácké politice se jim dostává nejen slov uznání, ale zcela jistě i finanční (nebo jiné, neméně hodnotné) odměny.

Jestliže chtějí politici ospravedlňovat výhodnost a efektivnost z členství v EU na základě těchto transakcí tedy, že my hodíme do klobouku pár drobných a oni nám vrátí plný kufr, pak je zapotřebí si uvědomit, že kromě nich, chytrých (spíše vyčůraných) politiků, v naší společnosti existuje nemálo lidí, kteří také umí nejen reálně myslet, logicky uvažovat, ale také počítat, analyticky vnímat a chápat veškeré okolnosti. Nejde však jen o peníze, jde o mnohem víc. Premiér Sobotka totiž říká, cituji: „ Díky úspěšnému čerpání peněz z fondů EF máme potřebné prostředky pro rozvoj klíčových oblastí naší země, zejména podporu udržitelného hospodářského růstu, rozvoj dopravní infrastruktury i tvorbu nových pracovních míst“. I v tomto případě by se chtělo zatleskat, ale fakt není čemu. Pan premiér totiž neříká ani vše, tím méně celou pravdu. To, že nám EU jako že „velkoryse“ poskytne dotace a my můžeme naplňovat záměry podle pana premiéra, nás ale také zavazuje plnit úkoly a potřeby dle (mnohdy hloupých a zbytečných) pokynů EU a EK. Pro lepší pochopení, na úkor dotací vzniklý přebytek či úspora v domácím rozpočtu by měl být použit na globální účely a cíle, které jsou zase diktovány buďto Bruselem nebo samotnými USA. Že se tedy nemluví pravda, či spíše nestoudně lže, vysvětluje rčení, že „účel světí prostředky“, ale také, že lež má krátké nohy.

Ale ještě zpátky k „darům“ EU. Ale je to skutečně dar? Ani náhodou! To, že tam pár kaček vrazíme a dostaneme majland, je totiž hloupost a naprosto proti jakékoli logice. V širším pohledu je taková transakce o to méně věrohodná když si uvědomíme, že nejsme jediní, kteří do EU „odvádí“, resp. platí předem, aby potom v nepoměru dostali peníze zpět. Nabízí se otázka, kde by na to EU tolik peněz vzala? Má snad nějaké vysoce efektivní výdělečné zdroje, o kterých občané EU neví? Nebo sponzory z USA? Zcela jistě si každá členská země, když už tam peníze odvádí, také nějakou tu dotaci nárokuje. Nebo jsme snad my ČR, jedinou členskou zemí, která dotace od EU dostává? Asi sotva. Logicky vzato, spíše by se dalo očekávat, že se EU peněz pro potřeby všech 28 členských států nebude dostávat a hle, ona rozdává! A nejsou to žádné almužny. Proto by před těmito zavádějícími informacemi o dotacích měla také předcházet transparentní informace o bilanci příjmové a výdajové složky rozpočtu EU, protože jinak nelze věřit a logicky pochopit, že by někdo, zvláště v této době, byl schopen jen z nějaké unijní (či jiné) kolegiality rozdávat miliardy.

To, že nám je či byly poskytnuty miliardy navíc ještě neznamená, že je EU pro nás naprostým spasitelem (ostatně totéž platí pro naše členství v NATO). Dotace z EU v řádech miliard, které tak naodiv politici nám občanům předhazují, je také může k čemusi zavazovat (dali jsme vám xxx miliard grátis, tak dělejte co chceme), nebo je to třeba i palmáre za loajalitu a podporu obludné, nesmyslné, zbytečné, zaprodané bruselské administrativy. Ale jak to ve skutečnosti chodí, nám asi politici, resp. pan Sobotka, sotva rozumně vysvětlí. Proto se o financování a dotační politice EU nemluví více otevřeně protože zřejmě stačí, aby byly občanům podány takové informace, které mají EU stavět do role našeho „spasitele“ a potažmo naše politiky za úspěšné elity, kteří se „umí“ postarat o své občany! Kéž by na tom byla alespoň špetka pravdy!

Proč Afrika nechce zpátky své běžence, jimž jsme měli otevírat svá srdce a poděkovat za ně; že by měl Serge Bokwango z OSN pravdu, že jde o vyvrhele a odpad, kterého se jejich země chtěly zbavit...?

$
0
0
Břetislav Olšer
13.8. 2016   Rukojmí
Tak nám to v Německu houstne a černá se od běženců, jichž je na západ od Česka přes 1,3 milionů, z nichž cca 600 tisíc nedostalo azyl a má být deportováno zpět. Pokud však budou deportace neúspěšných žadatelů ze severní Afriky probíhat stejným tempem jako nyní, tak jen Severnímu Porýní-Vestfálsku to prý bude trvat nejméně dvacet let, než se jí podaří vrátit tisíce uprchlíků.

Jejich návrat pouze letecky totiž ze všech sil blokují především severoafrické země jako Alžírsko, Maroko, Tunisko a další. Že by to nebyli kvalitní pracovníci, jež by zvedli ekonomiku oněch zemí? Jak je možné, že stát odmítne vzít zpět své běžence? Budou tentokrát sankce směrovány ne na Rusko, ale využije německá vláda hospodářského nátlaku pro změnu na tyto africké země, které se obrátily zády ke svým občanům, kteří tak zůstanou jako zátěž v Německu...? Jak to, že nelegálně je Německo přijmout muselo, ale legálně je jejich africkým zemím vrátit nemohou, nebo jen velmi komplikovaně...? Prostě pozdě bycha honit...

„Odmítnuté azylanty můžeme do Maroka a Alžírska posílat výhradně linkovými lety jejich národních leteckých přepravců, nikoli chartery. Ty aerolinie však berou do jednoho letadla jen jednoho až dva navrátilce,“ řekla Hannelore Kraftová, premiérka Severního Porýní-Vestfálska. Pozdě... Západní Evropa je zdá se ztracená a s lidmi jako Hollande, Merkel či Obama nemá šanci se invazi běženců ubránit, zvláště když byli do EU v podstatě pozvaní, aby jejich zásluhou nejbohatší země sedmadvacítky vyřešili nejen představy o zvýšení porodnosti, ale také aby nahradili na nepopulárních pracovních místech popeláře, kopáče kanálů či námezních dělníky.

Ti se přesto nestydí o sobě tvrdit, že jsou „kvalifikovaní odborníci“. Navzdory tomu je i nadále snahou hlavně Německa dostat do Evropské unie tohoto „odpadu“ co nejvíc. Vzpomeňme si nyní na zpochybňovanou autenticitu prorockých slov představitele Spojených národů Serge Boreta Bokwanga, (přestože informace byla zveřejněná například v New York Times), který Evropany varoval, marně:


„Afričané, jež nyní vidím v Itálii, jsou doslova vyvrhelové a odpad Afriky. Prodají cokoli a kohokoli i sami sebe. Tito lidé vystupující po ulicích jako kramáři a slídící ulicemi měst za kořistí, v žádném případě to nejsou Afričani v Africe, bojující za obnovu a rozvoj svých zemí. Vzhledem k tomu se ptám sám sebe, proč Itálie a jiné evropské země a také arabské země dovolují a tolerují, aby se na jejich národních územích takové osoby zdržovaly. Pociťuji silný vztek vůči těmto přistěhovalcům z Afriky, jež se chovají jako krysy napadající města v Evropě, a silný stud za ně. Pociťuji ale také silný vztek a stud vůči těm vládám v Africe, které tomuto masovému odchodu svého odpadu do Evropy také ještě napomáhají.“https://www.youtube.com/watch?v=4GnjYSViSa4


Tragédií se stávají desítky milionů běženců z Afriky a Blízkého východu nejen pro země, které na nich chtěly vydělat, ale též státy, které mají společnou hranici s Německem a nyní, navzdory dávné chloubě svobody pohybu zvanému Schengenský prostor, posílají tisíce vojáků tyto hranice střežit. Hrozí totiž nejen obava, že mezi běženci jsou infiltrovaní teroristé Islámského státu, kteří se již projevili desítkami atentátů od Paříže, Nice, Brusel až po Londýn. avšak je zde riziko infekcí z rozličných virových chorob. Ebolou počínaje, přes AIDS a tuberkulózou či cholerou konče. http://www.novarepublika.cz/2015/11/my-vsichni-jsmeislamsky-stat.htm

Nyní si dovolím připomenout citáty a výroky slavných osobností a neslavných troubů ze svých blogů, zveřejněných během trvání běženecké invaze. Srovnejme si tedy pár výroků osobností, které před běženci varovaly již před časem, i výroky nevýznamných troubů, jež ve svých schizofrenních slovech údajně spatřovali morální aspekty a dar pro naši zemi, aniž by sami kdykoliv jakéhokoliv uprchlíka osobně poznali, natož aby mu poskytli přístřeší, třeba na zámku Orlík. Napřed jsem výše připomněl výrok v podání diplomata z Konga pana Bokwanga, a nyní přidávám i ten, který sepsali někteří rozhořčení čeští akademici:

„O imigrantech, lidských bytostech, se píše, jako by šlo o škodnou zvěř či parazity valící se do naší vlasti, aby vysávali sociální systém nebo rovnou vraždili a znásilňovali. Cizinci žijící v Evropě jsou vykreslováni jako pátá kolona, podvodníci a zločinci. Muslimové jsou házeni do jednoho pytle s teroristy, bez ohledu na jejich skutečné názory či nepřebernou rozmanitost náboženských směrů,“ píše se v textu výzvy, kterou autoři zveřejnili jako „Výzvou proti strachu a lhostejnosti“... Názor si jistě udělá každý sám, zvláště po nedávných evropských zkušenostech; znásilňování a vraždění islamistů z řad běženců...

Pan duhový Piňos se zase ptal: „Myslí si čeští v míru a pohodlí žijící občané, že je normální zahnat zpět lidi, za jejichž utrpení neseme zodpovědnost, zpět do nelidských podmínek, zatímco budeme dál zvyšovat konzum a globální sociální nerovnováhu…?“ Nevím, čím se mluvčí Hnutí Duha zasloužil, o to, jak si dnes v Česku vlastním přičiněním žijeme, co všechno máme a o co bychom nechtěli přijít....? Pan Piňos se projevil jako hrdina jen v okamžiku, kdy se sám na Šumavě připoutal řetězem ke stromu, který chtěl nechat sežrat kůrovcem... Na jeho slova bych navázal jiným názorem... http://www.rukojmi.cz/clanky/1596-hlas-kaddafiho-ze-zahrobi-varoval-jsem-vas-ze-se-vam-bombardovani-libye-vymsti-a-jednou-budete-hrabat-prstickem


“Masová migrace vznikla jako falešná ideologie, že je jakýsi nárok, obecné lidské právo potulovat se kdekoliv po světě,” uvedl v červenci 2005 v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes prezident Václav Klaus. Prohlásil také, že multikulturalismus je mylný a škodlivý a všichni na něj doplácíme. Pokud chce někdo imigrovat, měl by se přihlásit k úplné asimilaci v nové zemi a nezůstávat zakotven ve svém původním prostředí. O pět let později objevila objevené Merkelová.

Svá prorocká slova vyřkl též plukovník Kaddáfí: „A nyní poslouchejte, vy lidé z NATO. Bombardujete zeď, která nepropouští migranty z celé Afriky do Evropy. Bombardujete zeď, která nepropustně zadržuje teroristy z Al-Kájdy. Tou zdí bývala Libye. Zničili jste ji, jste idioti. Pro tisíce migrantů z Afriky, pro podporu Al-Kájdy budete hořet v pekle. Tk to je; já nikdy nelhal, nelžu ani teď...“

A tak nastávají chvíle, kdy dochází k tzv. nutné obraně, která existuje, pokud je člověk bezprostředně ohrožen na životě. Senátor Jaroslav Doubrava míní, že by se přistěhovalci z Afriky a Blízkého východu měli bez lítosti vracet zpět, v krajním případě potápět jejich lodě či po nich střílet, protože chtějí dle jeho názoru svou islámskou civilizací zlikvidovat Evropu. Za příliv imigrantů nesou dle něho odpovědnost USA, které rozvrátily Blízký východ. Své tvrzení obhajuje:

„Evropa tak obrovský příliv imigrantů nemůže zvládnout a uživit. Přichází většinou nevzdělaní a co horšího, nevzdělatelní, lidé bez jakékoli kvalifikace a tím i k jakékoli použitelnosti ve výrobním procesu. Jsou známy případy, kdy například v Německu dvacet let žijící muslimové stále neznají řeč. Vezměte prohlášení šéfa Islámského státu Bakar Bagdádího, když řekl „Islám nikdy nebyl náboženstvím míru. Islám je náboženství boje. Ať si nikdo nemyslí, že válka, kterou vedeme, je válkou Islámského státu. Je to válka všech muslimů… Je to válka muslimů proti bezvěrcům“. A jako povinnost muslimů řekl, že ji musí vést všude! Kde EU bere jistotu, že mezi imigranty nepřichází ti, pro které je uřezáváni hlav lidem oblíbenou kratochvílí…?“ https://www.youtube.com/watch?v=zzBZ6n-6m-w

Stranou ve svých výrocích nezůstal ani prezident Miloš Zeman jako hlava státu Česko vzkázal uprchlíkům na českém území, že je do Česka nikdo nezval. Uprchlíci podle něj musí respektovat pravidla této země. „Pokud se vám to nelíbí, běžte pryč,“ vyzval je v nedělním rozhovoru z Lán. „Těmto lidem nejlépe pomůžeme na jejich území,“ dodal. Prezident tím mířil zejména na uprchlíky z Blízkého východu a Afriky… Doslova řekl: „První věta zní: Nikdo vás sem nezval. Druhá věta: Když už tady jste, tak musíte respektovat naše pravidla, stejně jako my respektujeme pravidla, když přijedeme do vaší země. Třetí věta: Když se vám to nelíbí, běžte pryč.“

Dokud byl ještě včas, invazi zabránit, snažili se nejvíc Amnesty International a další lidumilové a pravdoláskaři. Až vše před rokem díky jejich zásahům zhoršil fakt, když byli důkladně rentgenováni mladí běžence, jež měli lepší podmínky a větší šanci na azyl. Ovšem, pouze tehdy, když skutečně odpovídá jejich mladý věk jejich zdravotnímu stavu. V Německu je z kontrol skandál; na žádost úředníků lékaři rentgenují kosti běženců a zkoumají jejich intimní partie. Snaží se tak zjistit jejich skutečný věk. Úřady se snaží zabránit případům, kdy se běženci záměrně „omlazují“, aby jako mladiství dosáhli lepších podmínek pobytu v cizí zemi a měli větší šanci sehnat zaměstnání.

Je ještě jeden důvod, proč mnozí lžou o svém věku. Mladiství běženci jsou v Německu chránění před deportací a musejí navštěvovat školu. Němci kromě rentgenů se u mužů v případě podezření na omlazování zkoumají i intimní partie, zda jejich vývoj odpovídá uváděnému věku, ženám jsou zkoumány mléčné žlázy. Znamená to zřejmě dle lékařů, že čím menší penis, tím by měl být utečenec mladší... Dnes jsou z nich tisíce v Evropě se už skývající potencionální teroristé... Kdo za to může...?


Mladí běženci znaveni po náročné prohlídce intimních partií…

Hlavní cílová země běženců ze severní Afriky a Blízkého východu je Německo. Kdo chce kam, pomozme mu tam. V přijímacích střediscích dostávají čekatelé na azyl zdarma jídlo a k tomu 143 eur (přibližně 3800 korun) měsíčně na „základní potřeby“. Po třech měsících se tato částka zvyšuje na 216 eur (přibližně 5900 korun). Po 15 měsících pobytu (nebo v případě, že je schválena uchazečova žádost o azyl) se částka znovu zvyšuje, tentokrát na 400 euro (zhruba 10 800 korun) měsíčně.

Inu, zatímco v Maďarsku žadatel o azyl pobírá měsíční příspěvek ve výši 600 korun, v Německu si může přijít až na 11 tisíc. Švédi jsou v tomto ohledu ještě štědřejší a uprchlíkům jsou ochotni vyplácet v přepočtu až 20 tisíc korun za měsíc. Není proto divu, že Česká republika se svými devíti sty korun je pro většinu migrantů pouze tranzitní zemí. God Save The Czech Republic…
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live