Evropská armáda kontra NATO

August 27, 2016, 6:35 am

≫ Next: Dopis bývalým kámošům od modrých strak

≪ Previous: Ukrajinské provokace mají možná hlubší kořen, než se zdálo: Krymská akce v režii nejen kyjevské tajné služby? Zkoušejí Američané ruskou reakci? Na jakou válku se mají Němci připravit? Přijde výjimečný stav?

$

0

0

27. 8. 2016  Tribun

Když před časem premiér Sobotka nesměle nadhodil, že by mělo být zřízena celoevropská armáda, dostalo se mu místo uznání, že s tím konečně někdo přišel, razantního odmítnutí hned ze dvou stran. 


Na té jedné to byli ti, kteří jakékoliv posilování EU vidí neradi, místo integrace by raději dezintegraci a takový atribut státnosti, jakým je armáda, je pro ně noční můrou. Ale snad ještě hlasitěji se ozývali ti, pro které společná evropská armáda představuje nežádoucí konkurenci NATO, přesněji řečeno by ho z pohledu Evropy učinila nadbytečným, až zbytečným. A to je zase noční můra pro ty, kteří NATO vnímají jako skvělou záminku a efektivní kanál k vojenské přítomnosti USA v Evropě, a pro které je roztříštěnost evropských sil rovněž vynikajícím prostředkem zajišťování americké dominance.

(Z toho mimochodem jasně plyne i skutečný účel NATO, který s jakoukoliv obranou Evropy má jen velmi málo společného.) Zatímco ti první chtějí alespoň pořád Evropu, byť jinou, ti druzí chtějí jen americký satelit. Přitom emancipace od NATO a společná evropská jsou nejlogičtějším a nejefektivnějším krokem k zajištění evropské bezpečnosti a samostatnosti.

---

Dopis bývalým kámošům od modrých strak

August 27, 2016, 2:16 pm

≫ Next: Európska ľavica ľudí sklamala

≪ Previous: Evropská armáda kontra NATO

$

0

0

Václav Umlauf
27. 8. 2016   E-republika

Aha, tak to je váš plán. My jsme s Klausem ukradli tu pitomou revoluci, a vy nám teď ukradnete to, co jsme lidem za dvacet roků ukradli. Stejně toho moc nezbylo, a u koryta je příliš mnoho hladových rypáků se stranickými průkazkami v kapse. 

 
 

 

Milí soudruzi ve zlodějnách!
 

Já už fakt ničemu nerozumím, proto vám píšu. Dvacet let mi tady vykládáte, že každý se má starat o sebe, že je třeba zmenšit stát na nulu, která nám dnes konečně patří. A že nemáme platit mzdu vyšší, než žádnou, aby se lidi zbytečně nerozmlsali, protože pak by ty socky nakonec chtěly i mzdu minimální. Všechny zákony jsme si na to napsali a schválili. Montovny jedou jako zběsilé a Němci nemusí až do Bangladéše, když tu Bangladéš mají tady, s českýma ručičkama a s držením huby a kroku. Kecy o minimální mzdě jsou prý komunistická propaganda z dob, kde jsme ještě všichni spolu seděli na sekretariátech.

A teď Dlouhý začal na hospodářské komoře vykřikovat, že se mají pracujícím sockám zvednout mzdy. A ještě s tím šel do televize, je snad praštěný? To je zase komunista, nebo co? Jsem taky bývalý nomenklaturní kádr, jako Dlouhý a Klaus. Ale neměl jsem tolik chucpe, abych šel do partaje, a pak na katolickou výšku. Ještě že Dlouhý skončil u toho židovského Goldíka, ale tomu chlapovi dnes fakt není co věřit. Podezřívám ho z toho, že se spolčil v té zednářské Belgii na katolické ekonomce v Lovani i s tajnými jezuity. A teď už fakt neví, která bije.

To si Dlouhý fakt myslí, že v mojí zprivatizované fabrice, která dostala na hubu po stopce exportu do Ruska, budu ještě zvyšovat mzdy? A zrovna teď, když celý světový ekonomický cirkus jde do kytek, i se zadluženým dolarem? A navíc jsem musel přestěhovat všechny své černé prachy z Panamy do New Yorku. A teď se jen klepu, kdy ti amíci zvednou telefon a zase budou diktovat, co všechno nemožného a šíleného mám pro ně v Česku udělat. Jako by jim nestačilo, že to rozkrádali s námi, a že mají všechny naše i světové nakradené prachy u sebe. Jinak by jim ten dolar klekl už před deseti lety.

A do toho přišel ten megatunelář Juncker, který z Lucemburska udělal legální pračku na peníze. Také jsem to tam měl, ale nakonec Lucembursko tolik nevynášelo. Tak raději vykrádám blbce tady a pas mám z Monaka, když jiní zase bydlí na Floridě. Ti byli možná chytřejší, protože ty prachy z Panamy mají vlastně u sebe doma. Ale k věci. Ten Juncker taky začal vykřikovat v Bruselu, že máme zvýšit mzdy. A dokonce kecá jako ten Dlouhý, že máme sockám slušně platit. Bodejť, jejich těžce vydělané prachy to nejsou. Platíme toho EU-komedianta pro lid stejně, jako toho experta Dlouhého na komoře. Bruseláci sobě přidávají každou chvíli, ok, vždyť pro nás šlapali vodu a zařizovali eurodotace. A ty jsme fakt potřebovali.

Eurodotacemi jsme tady spolehlivě zničili konkurenci a koupili si celé partaje, dokonce i ty pitomé socany a chytré komouše. Vlastně nám v Bruselu zařídili klasický socialismus, a za eura, a to zas není tak špatný kšeft. Komouši by se na něco tak chytrého nikdy neshrabali, na to je třeba někoho od Goldíka. Ale proč máme vedle uplacených politiků ještě přidávat i sockám ve fabrice? A těch jsou celé mraky, na rozdíl od těch koupených kecalů. A ještě začali ti neoliberální lídři v Bruselu vykřikovat, že se musí zavést slušná minimální mzda. A to prý taková, která zajistí "obstojný životní standard". Tak, kde to jsme? To jsme zase komouši, nebo co? Máte vy vůbec rozum, takové věci vykládat nahlas normálním lidem u telky, nebo to pouštět do našich vlastních novin?

Hoši, tak pozor. Nemůžu se zbavit dojmu, že tady něco smrdí. Golf, chlastačky a vysokoškolačky jsou jedna věc, ale prachy a byznys, to je věc druhá. Vy na nás chystáte nějaký tunel. Komoušům to vydrželo půl století, ale tento cirkus jde po dvaceti letech úplně do kytek. Máme nakradeno a vyděláno, to jo. Ale teď je tady horda emigrantů, svět je ekonomicky a politicky v kýblu, EU funguje jak socialistická dotační kantýna, Rusáci měli být dávno na lopatě, a přitom zařizují s Čínany pád dolaru. Nic proti bývalé komoušské závodce, pokud v ní kradu, jako kdysi náš partajní vedoucí. Jenže tady to smrdí neoliberálním krchovem. Privatizoval jsem proti podpisu fabriku, ve které jsem léta dělal náměstka, tak o tom něco vím.

Vy tam nahoře se začínáte zařizovat pro sebe, jako to jedno procento nomenklaturistů na komunistickém úvé, když to šlo za pěrestrojky Gorbyho taky do kytek. A nás tady dole asi mají pověsit na ulici, jestli bude další samet bez sametu. A vy si vyletíte někde na Měsíc, a budete se nám smát do ksichtu. Jinak si nedovedu vysvětlit ty vaše kecy o vyšší minimální mzdě. Máme přece naše policajty, vojáky a politiky, máme koupená média a parlament, máme lidi v hrsti přes banky, platební karty, bankomaty a hypotéky, patří nám fabriky, obchodňáky pro chudé, a vlastně celý svět. Tak proč po mně chcete, abych těm sockám přidával na platě, když ty vyrobené šmejdy teď v krizi nemám kam prodat? To si mám na ty platy od vás půjčit za vaši bankovní lichvu, nebo co? A stejně ty EU-prachy a dluhopisy mají cenu záchodového papíru, jak my všichni dobře víme, když se ten spolek rozpadá.

Aha, tak to je váš plán. My jsme lidem ukradli tu jejich pitomou revoluci, a vy nám teď ukradnete i to, co jsme jim za dvacet roků ukradli. Jasně. Ono toho stejně už moc nezbylo, a u koryta je příliš mnoho hladových rypáků se stranickými průkazkami v kapse, jako za komoušů. Vy jste nám zařídili krizi, naše nakradené a vydělané prachy jsou ve vašich bankách. My jsme vidět, protože máme ty fabriky a vily na kopci. Ale vy ne, protože sedíte v bankách a v investičních fondech, kam my jako blbci cpeme ty naše nakradené a vydělané prachy. Všechno máte venku, vaše prachy jsou v daňových rájích, bydliště máte na Floridě. Teď už je jasné, koho tady zlynčují a pověsí jako prvního.

A to nás ještě chcete nahnat do války s Ruskem, fakt výborný nápad. Jako bývalí komouši musíte vědět, že jít na Rusa je čistá sebevražda. Takovou hovadinu vymyslí jen chorá hlava za oceánem, která bude ten masakr ruskou motorovou pilou sledovat na velkoplošné telce. Takže, soudruzi, takto ne. Po té prohrané válce prohrajeme i my, protože další revoluce nás o všechno připraví. Stejně se komouši dostali k majetku po válce, a neměli jsme se u nich zase tak špatně. A vy za oceánem se nám budete smát do ksichtu, protože ty naše zprivatizované fabriky jsou podfinancované už teď. Na subdodávkách pro Němce se slušně vydělat nedá, a ruský trh jste nám zarazili. A po válce zase přijedete na bílém koni, a ty vylágrované a vybombardované fabriky si koupíte proti podpisu, jako za Klause. Hloupým a zblblým lidem dáte zase práci a kus chleba, a nám na hroby dáte zvadlé kytky za dvacku.

Takže tady máte průkazku, a já jdu zase ke komoušům. Kradou s námi úplně stejně, koupení jsou taky úplně stejně, ale budou dělat tu novou revoluci v ulicích. A navíc se mi zdá, že proti těm vylízaným neoliberálním palicím v telce je tam pár chytrých lidí. Znám je z mejdanů, a ti mají pod čepicí. Kapitalismus to jo, ten mastí s námi. Ale kecy pro blbce si nechali stejné, takže to budou mít u lidí zase dobré. Přemýšlet je třeba, a včas, jako to děláte vy, s tím populistickým kotrmelcem směrem k vyděšeným sockám. Zahazovat průkazku modrých strak nebo koupených socanů až potom, co mi vypálí vilu i s trezorem, to je fakt kravina.

Tak se v tom cirkusu bavte dál, ale beze mne. Červenou vstupenku jsem si koupil už dávno, v hospodě jsem poseděl, dobře popil a pojedl, nestěžuji si, a moje děcka na Západě také ne. Ale teď přichází mastný účet. Proto je třeba jít včas na záchod a oknem domů, a nechat zaplatit jiné neoliberální blbce. Tento postup jistě chápete, a perfektně mu rozumíte. Vždyť jsme ty zlodějny dělali podle stejného scénáře celý život. Jenže teď jste tu boudu ušili i na mne, a to není fér.

Takže sbohem a šáteček, a kočírujte jiné blbce!
 

Váš bývalý červený a bývalý neoliberální Franta Vyskoč 

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme! 

Související články:

• Korupce je u nás především organizovaný zločin
• Vymýtání mýtného do soukromých kapes
• Dopravní politika a praxe v ČR aneb Jízda nekonečným tunelem
• Být služebníkem občanů, nikoliv korporací. Rozhovor s Miloslavou Pošvářovou, bývalou zaměstnankyní ŘSD
• Stát je firma a opačně, krást se bude legálně
• Zrada oficiálních českých ekonomů
• Amazon do Česka? Jasný ekonomicko-sociální dumping!
• Guvernér ČNB udržuje Česko v pozici kolonie
• Pročpak - Hoří, má panenko?
• Razie na Nomuru v Itálii se zásadně liší od české kauzy IPB

Európska ľavica ľudí sklamala

August 27, 2016, 3:11 pm

≫ Next: Ukázalo se, že Sorosův fond pořádá Majdany po celé Evropě

≪ Previous: Dopis bývalým kámošům od modrých strak

$

0

0

27. 8. 2016     Postoj   (velmi kráceno)
Marek Maďarič (minister kultúry) pre Postoj hovorí o chybách, ktorých sa Smer v posledných rokoch dopustil, čo musí jeho strana zmeniť, aby prežila, aj o tom, prečo Kaliňáka Smer stále drží a či je to udržateľné. Náš rozhovor sme začali otázkami o európskej ľavici, ktorá prechádza najväčšou krízou v povojnovej histórii.
Pred rokmi vypukla finančná kríza, ktorú vyvolali aj deregulované finančné trhy, no európska ľavica z tohto otrasu kapitalizmu nijako neprofitovala, naopak, je v najväčšej kríze od konca druhej svetovej vojny. Ako si vysvetľujete postupný prepad kedysi veľkých ľavicových strán?

Globálna politika atakuje kľúčovú agendu ľavice, ktorou je sociálny štát. Ten zažíval svoje výnimočné obdobie v 50., 60. a 70. rokoch, keď boli ideálne podmienky na mzdové zabezpečenie či budovanie pracovnoprávnych istôt.

Ekonomika však v povojnových časoch prudko rástla, takže bolo aj z čoho prerozdeľovať a dvíhať sociálne štandardy...

... ale rozdiel bol aj v štruktúre ekonomiky. Vtedy ešte dominovala reálna ekonomika a silný priemysel, čo umožňovalo vysokú zamestnanosť. Finančné skupiny aj bankové domy ešte nemali takú silu, ekonomika bola viac v rukách národných vlád.

Globalizáciou, zmenou štruktúry ekonomiky aj pádom socialistického tábora a takisto nástupom ideológie neoliberalizmu sa významne zúžil priestor pre politiku sociálneho štátu. Už aj ľavicové vlády čelili vplyvu globalizácie a nadnárodných spoločností.

Teda voliči podľa vás už v novej dobe nevideli rozdiel medzi pravicou a ľavicou, čím klasické sociálnodemokratické strany stratili zmysel?

To vyvrcholilo neskôr. Bol tu totiž ešte jeden problém, politika zadlžovania. Keď sa stali vysoké dlhy bremenom, našiel sa vinník, a tým bol sociálny štát.

A nebol?

Významne sa znížili dane právnických osôb, čiže aj príjmy pre sociálny štát. A potom sa povedalo, poďme ho okresávať, a tak sociálnodemokratický kancelár Gerhard Schröder urobil reformy, ktorých výsledkom bola dlhodobá stagnácia miezd.

Pritom miera zisku firiem išla hore. Máme tu teda paradox, produktivita práce sa zvyšuje, ale platy stagnujú.

Sociálnodemokratické strany tomu nedokázali čeliť, stratili svoju agendu, ktorú v západnej Európe nahrádzali ľudskoprávnymi témami. Lenže kľúčovou agendou pre ľavicu sú ekonomicko-sociálne témy, bez nich strácajú dych, a preto neoslovujú zamestnancov ako cieľovú voličskú skupinu.

Lenže problém je v tom, že staré ľavicové schémy a predstavy o sociálnom štáte už nemôžu fungovať, keďže spoločnosť je oveľa pestrejšia. Robotnícky proletariát kedysi volil ľavicu, no ten už neexistuje, mnohé robotnícke profesie zanikli, iné sa transformovali na slušne platené pracovné miesta. Niekdajší voliči ľavice sa tak dnes cítia ako stredná trieda.

Iste, to súvisí s nástupom nových technológií, redukujú sa totiž miesta v priemysle a reálnej ekonomike, ľudia sa presúvajú do služieb či IT-sektora, čo naozaj nie je klasický proletariát. Je tu však propaganda, ktorá vyvoláva v tejto strednej vrstve ilúzie, že všetci môžu byť raz milionármi, takže jej príslušníci v tejto ilúzii hlasujú aj za ľudí, ktorí v skutočnosti nereprezentujú ich záujmy.

To však bola skôr mentalita pred krízou, dnes má stredná trieda najmä na Západe pocit, že sa bude mať horšie než generácie predtým, že si nebude vedieť toľko ušetriť a bude mať nižšie dôchodky. Nie je skôr problém v tom, že Európania už budúcnosti sociálneho štátu neveria a jeho prísľuby pokladajú za chabé ilúzie?

Samozrejme, veď ľudia sa sklamali. Zoberme si príklad francúzskeho prezidenta Hollanda, ktorý nastupoval s veľmi ľavicovou agendou...

... so 70-percentnými daňami pre bohatých...

... a postupne od toho ustúpil a najväčšie súboje zvádza okrem terorizmu práve s odborármi, teda tými, čo zastupujú záujmy jeho voličov.

Ale Francúzsko nejaké reformy potrebuje. Ktorý Hollande je vám bližší, ten prvý alebo druhý?

Isté pochopenie treba mať pre oboch, jeden aj druhý sú vo vleku situácie, keď my ako národní politici strácame národnú suverenitu, aj Hollande závisí od veľkých nadnárodných spoločností či od ratingových agentúr. Určite mi je sympatickejší ten Hollande, ktorý má v hlave ideu, že daňová progresivita môže byť užitočná tak, ako s ňou dokážu narábať škandinávske vlády.

My na Slovensku sme však na tom predsa len inak, už len keby sme sa dostali na úroveň toho v západnej Európe zredukovaného sociálneho štátu, mohli by sme hovoriť o veľkom pokroku. U nás je preto stále nemalý priestor na presadzovanie agendy zamestnaneckých práv alebo zvyšovania minimálnej mzdy.

Ak tento priestor na Západe nie je, čo môže vlastne tamojšia ľavica ponúknuť ako alternatívu?

Nežijem v tom prostredí, takže im nebudem príliš radiť. No predsa sa asi treba vrátiť k záujmom strednej triedy aj pracujúcej chudoby. Aj tam je množstvo ľudí, ktorí sa zamestnávajú v neistých a nízkoplatených pracovných pozíciách.
My na Slovensku sme na tom predsa len inak, už len keby sme sa dostali na úroveň toho v západnej Európe zredukovaného sociálneho štátu, mohli by sme hovoriť o veľkom pokroku.

Jednou z pravicových ideí je flexibilita pracovného trhu, čo je na jednej strane fajn, no prejavom tejto flexibility je aj veľká neistota, človek má byť stále pripravený, aby si zbalil kufre a odsťahoval sa za prácou do iného regiónu. Viac by sme sa mali preto zamerať na lokálnu ekonomiku.

Čo to znamená?

Uvažujem o forme družstevného podnikania, kde je zamestnanec aj spoluvlastníkom a podieľa sa na riadení družstva. Takéto družstvá nemusia byť len v poľnohospodárstve, ale aj vo výrobnej sfére a službách.

To je aj pre nás určitá cesta, ako zvyšovať mieru sebestačnosti v potravinárskom sektore, je to aj vec zachovania miestnej identity. Myslím, že by sme mali takúto formu podnikania u nás legislatívne viac podporiť.

Ľavica musí nájsť odpoveď, inak iniciatívu preberú radikálne ľavicové strany.

Lenže iniciatívu nepreberajú ľavicové, ale najmä pravicové populistické strany trumpovského typu, vidieť to takmer všade.

Pozrime sa však do Grécka. Len čo radikálnejšia ľavicová Syriza pocítila medzinárodný tlak, jej radikálnosť bola preč. To nie je problém ľavice, ale vôbec politiky, ktorá je pod tlakom medzinárodných štruktúr aj nadnárodných korporácií.

Ukázalo se, že Sorosův fond pořádá Majdany po celé Evropě

August 27, 2016, 3:22 pm

≫ Next: Globalizace a konzum – síla i slabost Západu

≪ Previous: Európska ľavica ľudí sklamala

$

0

0

28. 8. 2016    zdroj
Před několika dny došlo k dalšímu velkému počítačovému vlámání. Hackeři DCLeaks.com zveřejnili stovky interních dokumentů fondu George Sorose. Mimořádný zájem upoutaly informace a zprávy o účasti fondu na financování "barevných revolucí" celkově a Majdanu na Ukrajině konkrétně… nyní se prakticky potvrdila informace, že Sorosův fond je tou nejnebezpečnějšá organizací, která je ochotna sponzorovat státní převraty a propagaci těchto převratů v jiných zemích prostřednictvím skupování médií a tvůrců veřejné mínění.

Podle údajů v dokumentech fond skupoval v Evropě média, aby ta diskreditovala vládu Janukovyče a nazývala jej ne jinak než "tyranem a diktátorem" a podporovala Majdan a "revoluci důstojnosti". Zejména fond investoval do řady médií v Řecku, několika soukromých televizních stanic a hlavních novin. V principu je možno podle archivních publikací snadno zjistit, kdo konkrétně byl koupen.

Agentura Bloomberg, která zveřejnila informace o nabourání se do Sorosovy nadace, také dodala, že "jedním ze svých hlavních úkolů organizace vytyčuje protiakce proti Rusku a proti rozšíření vlivu Ruska v Evropě." Podle posledních zpráv fond spolupracoval nejen s řeckými médii, ale také s některými politiky a tvůrci veřejného mínění.

"Studií" organizace se například účastnil Matthew Tsimitakis, poradce předsedy řecké vlády Alexise Tsiprase. Podle samotného Tsimitakise opravdu tuto aktivitu prováděl, ale v době, kdy "ještě nepracoval v rezidenci premiéra Řecka a nezastával stranické posty."

Celkově Sorosův fond i nadále, i když nepřímo, ale ovlivňuje události ve východní Evropě, na Ukrajině a v Rusku. Když už o tom mluvíme, fond byl uznán jako "nežádoucí" na území Ruské federace generální prokuratorou koncem roku 2015. Liberální veřejnost se tehdy, tuším, velmi hlasitě rozhořčovala.

Říkala, že Kreml dostal záchvat paranoie a že Sorosův fond je jen humanitární charitativní organizace, věnující se rozvoji kultury, vědy a ideálů demokracie a humanismu v celém světě.

V naší zemi fond počítal s pokračováním a dokonce zintenzivněním své práce. Opět nepřímo. V publikovaných interních dokumentech fondu byla nalezena zmínka o koncepci v podobě Russia Project Strategy, tedy "Strategie práce v Rusku."

V souladu s touto strategií se plánovalo "vytvoření husté a široké struktury nezávislých subjektů občanské společnosti." Zároveň se zvlášť uvádělo, že "fond musí zůstat flexibilní v otázkách financování, aby se ruští příjemci nedostali mimo zákon o "cizích agentech"."

Taková je to tedy humanitární nevládní organizace...George Soros se chtěl vykašlat na nežádoucnost svého fondu v naší zemi a byl připraven lehce "obejít" zákon o zahraničních agentech. To znamená, že mecenáš a altruista je připraven porušovat zákony suverénního státu k dosažení svých cílů.

A těmito cíli je, rusky řečeno, vytvoření sítě ruských nevládních organizací, které by svou činností stimulovaly destabilizující procesy v naší zemi, propagovaly myšlenky na svržení vlády a iniciovaly procesy podobné ukrajinskému Majdanu.

Ba co víc, kdyby se něco takového stalo, evropský tisk už byl připraven pět "ódy na revoluci", protože, jak dokumenty ukazují, mnohá evropská média má Soros na háku. Neměli bychom také zapomínat, že Soros a jeho fond nejsou osamoceni. Existuje ještě mnoho dalších západních struktur s podobnými cíli a úkoly.

Celkově to všechno není nic nového a víme, oč jde. Ale podívejme se, co se po všech těchto majdanech a revolucích pravidelně děje dokonce nikoli s oběťmi demokracie, ale s iniciátory těchto procesů.

Nedávno například USA na oficiální úrovni prohlásily, že zbytečně podpořily "arabské jaro". No ano, teď tam je chaos, s nímž se z nějakého důvodu vypořádává Rusko, i když tím získává strategickou dominanci v komplikovaném regionu.

O Ukrajině zatím "západní partneři" nic takového neříkají, ale soudě podle vysychajícího financování a odmítání úvěrů, již na to myslí. Celkově lze říci, že všechna tato "úsilí na podporu demokracie" Sorose a podobných struktur se stále častěji obracejí proti iniciátorům a sponzorům těchto procesů.

Kdy těmto lidem dojde, že globální politika se opět dramaticky změnila a že samotné podmínky diktují mnohem horší důsledky za rozdmíchávání další "barevné revoluce", to je otázka. A kolik lidí kvůli tomu musí zahynout, také.

Ale faktem v tomto případě je, že Sorosův fond se celkem rychle dostal na "vlastenecký stop seznam".

Ať už se rozhořčuje naše progresivní a liberální veřejnost, jak chce, nyní se prakticky potvrdila informace, že Sorosův fond je tou nejnebezpečnějšá organizací, která je ochotna sponzorovat státní převraty a propagaci těchto převratů v jiných zemích prostřednictvím skupování médií a vůdců veřejné mínění.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Globalizace a konzum – síla i slabost Západu

August 27, 2016, 11:08 pm

≫ Next: Arab, baraba a jeden potížista

≪ Previous: Ukázalo se, že Sorosův fond pořádá Majdany po celé Evropě

$

0

0

28. 8. 2016   Tribun

Několik inspirativních tezí z Šebestíkovy eseje Hodně podivná a podezřelá válka o tom, proč Západ se svojí ekonomickou, technickou, materiální a amorální převahou není schopen (ochoten) smést Islámský stát do týdne z povrchu zemského:

Kapitalistická expanze

Státy pocházející z válečné kořisti po ústupu Sovětského svazu ze světové scény (národy žijící v domnění, že jim byly svoboda a demokracie darovány pro jejich krásné oči), byly do jisté míry (ne zcela!) integrovány do západního společenství (EU, NATO). Na jedné straně tato válečná kořist vynesla nadnárodním korporacím desítky miliónů spotřebitelů jejich výrobků (částečně speciálně pro ně vyrobených s nižším důrazem na kvalitu), množství velice levné pracovní síly a také spoustu levných pronájmů. Nicméně, obyvatelstvo ze zemí válečné kořisti pochopitelně toužilo a touží sdílet s bohatým Západem úplně vše, pokud možno tedy i životní styl a možnosti. A to stojí peníze. Kapitál sice přenáší své montovny dále na východ, ale tam pořád překáží Rusko.

Globální kapitál totiž potřebuje světovou chudobu. Vývozem západního pracovního i životního stylu za původní hranice západního společenství, si prostor láce a chudoby zmenšuje.

Konzum

Pokud by ale snad měli pravdu ti, kteří tvrdí, že se radikální muslimové právě teď pustili do konečného účtování s „nevěřícími psy“ a že jejich cílem je kulturní návrat do archaických časů, ve kterých je člověk prostřednictvím víry sice zbožný, ale zároveň také nesvobodný a poslušný, pak zapomínají ještě na jednu zbraň Západu, která z něj činí – alespoň prozatím – sílu vskutku nepřemožitelnou. Tou nejmocnější zbraní Západu je KONZUM.

Je nesporné, že velká spousta migrantů, kteří už třetím rokem ve vlnách proudí do Evropy, je vedena touhou sdílet onen konzum s obyvateli tohoto kontinentu. Počítačová technika, automobily, zábava, volný čas, kariéra, možnosti, podnikání, úspěch a spousta dalších lákadel našeho vlastního životního stylu, včetně alkoholu, cigaret, drog a prostituce, to vše stojí proti vizi archaické společnosti ovládané vírou a tradicemi.

Konzum úspěšně drtí každou kulturní opozici i uvnitř evropských zemí. Ixtu považuje za přežitou a archaickou. Kýč nahradil umění, úzká a jen na praxi zaměřená odbornost vytlačuje rozsáhlejší vzdělání, pokrytectví zastínilo realitu, jalové řeči dusí přemýšlení. S archaickými hodnotami, jaké vyznává radikální islám, si konzum hravě poradí. (…) I kdyby selhala ekonomická převaha Západu a jeho zbraně, KONZUM nemůže nezvítězit nad člověkem, jehož přirozeností je mít se co nejlépe,a to dokonce, i když to „co nejlépe“ znamená ve skutečnosti dost špatně.

Arab, baraba a jeden potížista

August 28, 2016, 12:51 am

≫ Next: Miloš Zeman rozstřílel „totalitní pražskou kavárnu“ a její média. Tak drsně jako dosud ne

≪ Previous: Globalizace a konzum – síla i slabost Západu

$

0

0

28. 8. 2016   Nautilus II

Místní písničkář Jarek Nohavica se opět dostal do centra dění. Není to poprvé, kdy se do něj pustila momentální mocenská elita. Politicky nepohodlný Nohavica je prostě stálicí českého veřejného života.


Dá se říct, že mocní pronásledovatelé významnou měrou přispěli k jeho umělecké kariéře. Bohužel k tomu, aby se z něj stal po změně režimu nedotknutelný a neposkvrněný mýtus, jako např. z Karla Kryla (píseň Demokratúra zná jen hrstka lidí), chybí jedna naprosto zásadní věc: Nohavica, na rozdíl od Kryla, nestihl včas umřít, aby bylo možné bezpečně vypreparovat sterilní marionetu, používanou pro propagandistické cíle vládnoucí elity. Kdyby Kryl viděl, kdo a jak se ohání jeho odkazem, asi by vyměnil kytaru za kalašnikova.

Dávný spor o Nohavicově údajném udavačství rozhodl nemilosrdný, ale spravedlivý čas. Správně angažovaný a prospěchářský povaleč - Jaroslav Hudka - skončil na smetišti dějin, zatím co „udavač z Těšína“ plní koncertní sály.

"Dežo"

Možná je to jen můj dojem, ale po písni „Dežo“ a soustředěném mediálním útoku na jeho osobu, jeho osoba z mainstreamu poněkud vymizela. Nicméně o to více narostla jeho popularita mezi běžnými posluchači, za což ale výše uvedená píseň nemůže.

  Arab mi šahá na babu...

Pouhými čtyřmi verši a vykradenou melodií rozpoutal neuvěřitelné mediální běsnění. Geniální a neuvěřitelně účinné. Ty verše jsou přitom tak banální, že i někteří pravdoláskaři váhají, zda je to útok na migranty nebo parodie na české „xenofoby“. Hodnoceno s nadhledem: Nohavica zkonstruoval primitivní zařízení na detekci sluníčkových hňupů, které odhalí takto duševně hendikepovaného i za metrovou železobetonovou stěnou. Objev komiků typu Jana Rejžka (bože, ten člověk fakt žije, není to jen herec z Bloku proti Islámu?) je jen třešinka na dortu.

Ale jinak chápu ten strach prorežimních sluhů. Stejně jako kdysi soudruzi, i naši „demokraté“ se bojí, aby Nohavica nenapsal skutečně politický protestsong!

Miloš Zeman rozstřílel „totalitní pražskou kavárnu“ a její média. Tak drsně jako dosud ne

August 28, 2016, 1:41 am

≫ Next: Hillary Clinton slíbila, že konspiračním teoretikům zruší weby

≪ Previous: Arab, baraba a jeden potížista

$

0

0

zdroj

Hillary Clinton slíbila, že konspiračním teoretikům zruší weby

August 28, 2016, 3:11 am

≫ Next: Putin pevně sevřel kormidlo a mění kurz: Nastartuje ruský hospodářský zázrak? Odřízne od moci "Sorosovy" elity? Šéf "družstva podivínů" už opatřil Němcům Mercedesy. Evropa stojí na tunelu - a zdi se třesou

≪ Previous: Miloš Zeman rozstřílel „totalitní pražskou kavárnu“ a její média. Tak drsně jako dosud ne

$

0

0

Baxter Dmitry
28. 8. 2016 překlad AC24

Svoboda slova a svoboda tisku zapadne pod prezidentováním Hillary Clinton do historie, jelikož demokraty nominovaná kandidátka hrozí, jakmile bude zvolena prezidentkou Spojených států, tak zavře webové stránky alternativního zpravodajství a čehokoliv, na co establishment pohlíží jako na „konspirační teorie“. 

Ve čtvrtek Hillary Clinton při projevu v Reno tvrdila, že Donald Trump si libuje v „temných konspiračních teoriích“, než se pustila do konspiračními teoriemi prodchnutého zlořečení, v němž útočila na Infowars Alexe Jonese a tvrdila, že tím všemocným zosnovatelem hnutí alternativních médií je Vladimir Putin.

V těchto divokých tvrzeních Clintonové se odráží její pokusy odvrátit voliče od obsahu e-mailů z Demokratického národního výboru uniklých přes WikiLeaks, přičemž z tohoto hacknutí obviňuje Putina a Rusko, ačkoliv i FBI tvrdí, že neexistuje žádný důkaz, který by to podložil.

Ředitel Národního zpravodajství James Clapper řekl, že americká zpravodajská komunita se nechystá „vyhlásit, komu to připsat.“


Podle amerického zpravodajství nelze rozhodnout, zda za to může Rusko. Ani Obamův Bílý dům na Rusko prstem neukázal. Avšak absence důkazů proti Rusku Hillary Clinton nezastavila, aby dále neukazovala prstem ve snaze malovat Putina jako čerta na zdi, co může nejen za všechny problémy, se kterými se ona potýká, ale také za každé poctivé vyšetřování alternativních médií, které odhaluje důkazy proti ní.

Tak kdo to vlastně ty „temné konspirační teorie“ podstrkuje, Trump nebo Clintonová?

Není ale vůbec divu, že Hillary chce alternativní média rušit. To je poslední zbývající bašta investigativního žurnalismu. Hillary je tak vyděšená z investigativního žurnalismu, že už po 260 dnů neuspořádala žádnou tiskovou konferenci – což je pro nominovaného prezidentského kandidáta doba, která nemá v historii precedens.

Upřednostňovanou metodou zacházení s médii je pro Hillary Clinton – jak odhalily emaily hacknuté WikiLeaks – mít personál z Demokratického národního výboru, co kontaktuje kanály mainstreamových médií a dělá jim korektury v jejich konceptech článků, mění nadpisy a vyškrtává články, které se jí nelíbí. Mainstreamová média jsou už hluboce zastrčená v kapse korporátních zájmů a Hillary je v ní tou rukou, co je škrtí.

Alternativní média ale s Demokratickým národním výborem tuhle hru nehrají. Alternativní média jsou spolu s WikiLeaks posledním opozičním hlasem a za Clintonovou se táhne historie přísah, že je všechny zničí.

Rozdrcení opozice

Kampaň Hillary proti alternativním médiím se už dostala do kritických otáček, když rozesílá jejich plátcům výhrůžné emaily tvrdící, že nezávislý konzervativní zpravodajský kanál Breitbart News „nemá právo na existenci“ s poukazy, že spřádají plány, jako ho, jakmile bude Hillary zvolena, navždy zruší.

Takže tolik ke svobodě projevu a svobodě tisku. Zda věříte tomu, co tyto alternativní mediální kanály říkají, nebo ne, na tom by nemělo záležet. Jejich právo na existenci je nutno bránit do posledního dechu.

„Breitbar je něco jiného,“ jak říká ona. „Proti nim vypadá Fox News jako pamflet Demokratické strany. Ti jsou už úplně jiná sorta – nejsou jen konzervativní, nýbrž jsou to radikální, bigotní, anti-muslimští, anti-semitští konspirátoři, kteří v této zemi nikdy neměli šanci přiblížit se k pákám moci, a nikdy by se k nim neměli ani dostat.“

Jedním z cílů kampaně Clintonové, jak říká Reynolds, je zařídit, aby Breitbart a další kanály, s nimiž Clintonová nesouhlasí, byly zničeny.

„Je to samo sebou, že tyto lidi musíme porazit. Já je ale chci porazit tak rozhodně, že nic takového už nikdy nepovstane,“ řekla.

Zdroj: wire.com

---

Putin pevně sevřel kormidlo a mění kurz: Nastartuje ruský hospodářský zázrak? Odřízne od moci "Sorosovy" elity? Šéf "družstva podivínů" už opatřil Němcům Mercedesy. Evropa stojí na tunelu - a zdi se třesou

August 28, 2016, 4:39 am

≫ Next: Naše nynější krize

≪ Previous: Hillary Clinton slíbila, že konspiračním teoretikům zruší weby

$

0

0

F. William Engdhal
28. 8. 2016   Journal NEO, Russia Inside (překlad ProtiProud)

William Engdahl analyzuje Putinův dramatický obrat v ruské ekonomické politice, který odstaví od moci prozápadní hospodářské a politické elity - zdejší Pátou kolonu - a vysvětluje, co tento zásadní obrat od neoliberalismu může pro Rusko znamenat.


Za námi jsou více než dva roky zpomalujícího ekonomického růstu a potíží, do nichž ruskou ekonomiku přivedla úroková sazba centrální banky ve výši 10,5 %. Tato absurdita činila jakékoli půjčky na podporu růstu téměř nemožnými. Jenže teď se ruský prezident Putin konečně rozhodl. Zrušil tíživé ozbrojené příměří mezi dvěma interními frakcemi ruských ekonomů a vyrazil vpřed k tomu, co dost možná dostane brzy jméno “ekonomický zázrak”.

Zásadní zpráva z Kremlu

25. července Putin uložil skupině, známé pod jménem Stolypinův klub, aby předložila vlastní návrhy na podporu ekonomického růstu, jež vláda zhodnotí ve čtvrtém čtvrtletí letošního roku. Tím také vlastně odmítl politiku dvou dosud velmi vlivných liberálních - či spíše neoliberálních - ekonomický myslitelů, kteří zneužitím západních myšlenek volného trhu mezitím přivedli Rusko do politicky i ekonomicky riskantní recese.

To je zásadní zpráva. Očekával jsem ji už od té chvíle, kdy jsem měl v červnu možnost vyměnit si názory s kolegy v Petrohradě na každoročním Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru.

Bez větších okolků oznámil ruský tisk před několika dny událost, která bude dost možná v budoucnu pro ruskou ekonomiku mít nejvýše pozitivní dopad. Na online blogu Katehon se objevila noticka, že “ruský prezident Vladimír Putin žádá (Stolypinovo ekonomické fórum, pozn. aut.), aby finalizovalo zprávu Stolypinova klubu a na jejím základě připravilo nový návrh ekonomického rozvoje, který by sloužil jako alternativa ke Kudrinovu ekonomickému plánu. Tento program posléze předá Úřadu Ekonomické rady v posledním čtvrtletí roku 2016.” 

Server Katehon si v komentáři k této zprávě sám všímá, že jde o významné rozhodnutí, jež Rusku pomůže zbavit se evidentně destruktivní neoliberální politiky, prosazované bývalým ministrem financí Alexejem Kudrinem.

“Stolypinův klub naopak trvá na rostoucích investicích, přičemž chce do ekonomiky napumpovat peníze ze státního rozpočtu a z emisí Ruské centrální banky. Koncept Centra pro strategický výzkum (tedy Kudrinův) přitom vychází z představy, že investice musejí pocházet ze soukromých zdrojů a stát má pouze zajišťovat makroekonomickou stabilitu, nízkou inflaci a snižovat rozpočtový deficit.”

Kudrinovo selhání

Jenže v současné situaci dramatických západních ekonomických a finančních sankcí vůči Rusku je tok soukromého kapitálu do ekonomiky “po kudrinovsku” poněkud vzácný - řečeno velmi mírně. Další škrty na beztak již velmi nízkém rozpočtovém schodku zvyšují nezaměstnanost a situaci jen zhoršují.

Prezidentu Putinovi prostě zřejmě došlo, že neoliberální “experiment” selhal. Pravděpodobnější varianta však je, že byl nucen nechat ekonomickou realitu běžet po vlastní dráze pod nadvládou liberálů, dokud si skutečně všechny domácí politické frakce neuvědomily, že je naléhavě třeba vydat se jinudy.

Rusko, stejně jako jiné státy, je zemí, kde soupeří různé zájmy. Zdá se, že zájmy neoliberální kliky kolem Kudrina nabyly natolik špatnou pověst, že má prezident mandát k rozhodným krokům.

Když 25. května tohoto roku Putin svolal po dvouleté přestávce Prezidium Ekonomické rady, uvědomil si, že je (nebo v té době byla) rozdělena na dva názorové tábory. Prohlásil:

“Dnes jsem navrhl, že se především soustředíme na zdroje růstu, které má ruská ekonomika k dispozici pro příští desetiletí… současná dynamika nám ukazuje, že rezervy a zdroje, které na počátku tisíciletí řídily a poháněly naši ekonomiku, nejsou již tak efektivní jako dříve. Řekl jsem to v minulosti a zdůrazňuji i nyní - ekonomický růst se nepřihodí jen tak, sám od sebe. Pokud nenajdeme nové zdroje růstu, uvidíme brzy tempo HDP kolem nuly, čímž se také značně sníží naše možnosti v oblasti sociálních služeb, obrany, bezpečnosti a tak dále. Sníží se tak, že nebude prostor pro to, aby se naše země skutečně rozvíjela.”

Dnes, o dva měsíce později, Putin evidentně ví, jak dál. Je zřejmé, že přitom myslí na příští prezidentskou volbu roku 2018. Jeho rozhodnutí v zásadě vede k preferenci jedné ze tří “frakcí”, zastoupených v Národní ekonomické radě.

Tři tábory

Během ekonomické léčby šokem, kterou Rusko prodělalo pod vládou Borise Jelcina v 90. letech, radili prezidentovi ekonomové typu Jeffreyho Sachse, jehož financoval megalupič George Soros. Ničivé politiky, které prosazoval Jelcinův ekonomický tým, tehdy vedený Jegorem Gajdarem, znamenaly privatizační výprodej státních prostředků a zdrojů. Ty putovaly za mizivé ceny do rukou zahraničních investorů - jako byl právě Soros a jemu podobní.

Gajdarovci zavedli drastické rozpočtové škrty, snížení životní úrovně a prakticky zrušili starobní důchody v celé populaci. Po tomto traumatu, počínaje prvním Putinovým prezidentským obdobím v roce 1999, se Rusko zvolna a bolestivě vzpamatovalo. Nebylo to díky Gajdaro-harvardským ekonomickým šokům, ale spíše jim navzdory a díky obrovskému odhodlání ruského lidu.

Ačkoli to zní neuvěřitelně, vyznavači volného trhu a dalších nápadů zesnulého pana Gajdara si však až téměř do nynějška udrželi monopol nad politikou ministerstva financí a ministerstva hospodářství.

Velmi jim v tom pomáhal mírně odlišný, ale stejně ničivý tábor monetaristů kopajících za guvernérku Ruské centrální banky Elvíru Nabjulinovou - která je, jak se zdá, posedlá pouze a výhradně inflací a stabilizací rublu za každou cenu.

 

Zotavení není za rohem

V květnu Vladimír Putin dal najevo první známku toho, že přestává brát za bernou minci chlácholivé zprávy vlastních ministrů financí a hospodářství o tom, že “zotavení ekonomiky je za nejbližším rohem” (což jsou slova, která Herbert Hoover údajně vyřkl v předvečer americké Velké hospodářské krize třicátých let 20. století). Svolal Prezidium Ekonomické rady - něco, co nepovažoval za nutné učinit za celé poslední dva roky.

Prezidium se skládá ze třiceti pěti členů, kteří zastupují tři hlavní směry ekonomického myšlení v Rusku. Jeden z nich vede neoliberál a bývalý ministr financí Alexej Kudrin, kterého podporuje současný ministr financí Anton Silvanov a ministr hospodářství Alexej Ilujkajev. Tato skupina trvá na prostředcích západního laissez-faire, jako jsou drastické snížení role státu v ekonomice skrze “výprodej” železnic, energetických společností, jako je Gazprom, a dalších cenných státních majetků.

Kudrina také jmenoval Putin v květnu předsedou nově přeskupené pětadvacetičlenné skupiny pro ekonomickou strategii. Mnoho ruských ekonomů se v té chvíli začalo obávat nejhoršího - totiž oživení gajdarovské politiky šoku jedoucí na druhou nadzvukovou rychlost. To se ale nyní zjevně nestane. Kudrin a jeho přístup byli zváženi a shledáni neefektivními.

Druhou skupinu reprezentuje šéfka centrální banky Elvíra Nabjulinová. Její “klika” je nejkonzervativnější ze všech tří a tvrdí, že žádné reformy potřeba nejsou, a není třeba ani žádných dalších ekonomických pobídek. Stačí udržet neochvějně stabilní kurz se dvoucifernou centrální úrokovou sazbou a to nějakým kouzlem vymaže inflaci a stabilizuje rubl - jako kdyby klíč k ekonomickému růstu Ruska nespočíval v ničem jiném. Mezitím je samozřejmě vše naopak, úrokové míry pomalu ekonomiku potápějí a inflace roste.

Představuje se autor německého zázraku

Třetí přístup - tedy Stolypinova skupina, kterou nyní Putin vyzval k činu - byl většinou západních komentátorů vysmíván a zlehčován. Stratfor, napojený na americký Pentagon, jim přezdívá “to podivné družstvo”. Sám jsem se stolypinovci osobně hovořil a garantuji vám, že divného na nich není nic, tedy pokud máte morálku v pořádku.

Stolypinova skupina se v mnohém odvolává až na geniálního myslitele, který stál za zrodem německého “ekonomického zázraku” po roce 1871 - a jehož myšlenky pomohly nastartovat nejobdivuhodnější hospodářský růst (dosažený navíc z pozice evropského outsidera) během pouhých tří desetiletí. Jediné další země, které se kdy německému zázraku přiblížily, byly Spojené státy po roce 1865 a Čína za Teng-siao Pchingova modelu “socialismu s čínskými prvky” po roce 1979. Podobný model je založen na práci dnes téměř zapomenutého německého ekonoma Friedricha Lista.

Stolypinovci jsou pravými následovníky školy “národní ekonomiky” Fridricha Lista. Ta už v 19. století stála v přímém protikladu k tehdy dominantní britské škole volného obchodu Adama Smithe. Listovy názory si ve stále narůstající míře našly cestu i do německé ekonomické strategie, počínaje německou celní unií roku 1834. A byly to ony, co připravilo půdu pro razantní nástup Německa jako ekonomického rivala, jež do roku 1914 překonal Británii ve všech ukazatelích.

 

Cílem je suverenita

Na květnovém zasedání Prezidia Stolypinovu skupinu reprezentovali zakládající členové Sergeje Glazjev a Boris Titov. Jsou spolumístopředsedy organizace Business Russia a ruskými “byznys ombudsmany” od roku 2012, kdy byl tento post vytvořen. Glazjev Putinovi radí v otázkách Ukrajiny a dalších.

V roce 2012 jmenoval tehdejší předseda vlády Putin Glazjeva koordinátorem spolupráce na projektu celní unie Běloruska, Kazachstánu a Ruska, dnešní prudce se rozvíjející Eurasijské ekonomické unie. Titov, který mimo jiné vede stranu Pravý důvod (Right Cause), je úspěšný ruský podnikatel, který v posledních letech prosazoval řadu ekonomických opatření, obvykle v přímém protikladu ke Kudrinovým liberálním představám o volném trhu. Titov mimo jiné předsedá také Rusko-čínské obchodní radě (Russian-Chinese Business Council).

Představu o tom, jaké kroky zhruba stolypinovci navrhnou, dává série návrhů, které vznesl Glazjev v září 2015 před Ruskou bezpečnostní radou, klíčovým poradním orgánem ruského prezidenta.

Glazjev představil pětiletý “jízdní řád” směrem k ekonomické suverenitě Ruska a dlouhodobému růstu. Byl namířen k vybudování imunity země vůči hospodářským šokům zvnějšku a vnějším vlivům obecně, čímž by se Rusko v konečném důsledku mělo změnit z okrajové země světové ekonomiky v jeden z jejích středů. Další cíle zahrnovaly zvýšení průmyslové produkce o 30-35% během pěti let a vytvoření sociálně příznivé ekonomiky tím, že se podstatné prostředky přesunou do vzdělání, zdravotnictví a sociálních služeb. Dalšími návrhy bylo vytvořit nástroje pro zhodnocování úspor poměrně k hospodářskému růstu - a mnohé další, včetně nezávislé měnové politiky.

V roce 1990 se Washington a Mezinárodní měnový fond postaraly v prvé řadě o to, aby Jelcin a Duma “privatizovaly” Státní banku Ruska a změnily ústavu tak, že se ze Státní banky stala obdoba Fedu nebo Evropské centrální banky - tedy instituce, jejímž jediným mandátem je kontrola inflace a stabilizace rublu. V důsledku to ovšem znamenalo, že Rusko ztratilo suverenitu - propříště bylo připoutáno k dolarovému systému.

Glazjevův plán z roku 2015 zahrnoval také užití prostředků Centrální banky na cílené půjčky podnikatelům a průmyslu, kterým by byly poskytnuty dotované úrokové sazby mezi 1-4%. To by umožnilo kvantitativní uvolňování v hodnotě přes 20 trilionů rublů během pětiletého období. Program navrhoval také státní podporu soukromého podnikání skrze “reciproční závazky” k nákupu produktů a služeb za předem dohodnuté výkupní ceny.

Jak nestát na tunelu

Současně Glazjev navrhuje posílit rubl nezávisle na de facto kolabujícím dolarovém systému skrze nákup zlata jako krytí měny. Navrhl, že by Centrální banka vykupovala všechno ruské zlato za předem stanovenou cenu, což by krytí značně zvýšilo. Rusko je dnes druhým největším producentem zlata.

Je zjevné, že ruský prezident ví, že sebelepší diplomacie na zahraniční scéně jeho zemi nezachrání, pokud jí (a jemu) podrazí nohy selhávající ekonomika. Ta je, či dosud byla, ruskou Achillovou patou. Putin ovšem má možnost tento trend zcela zvrátit, provede-li reformu důsledně a na všech úrovních. Jeho nová “pětiletá mapa” přitom kromě časového rámce nebude mít se sovětskými pětiletkami společného vůbec nic. Ostatně, De Gaulle a poválečná Francie by mohli vyprávět.

Dát populaci jasný výhled do budoucnosti není totiž vůbec špatný nápad. Je možné, že tak Putin získá podporu skutečně obdivuhodného potenciálu, který jeho země skýtá v oblasti lidských zdrojů. Pokud se mu to podaří, je dost možné, že se podaří i zdánlivě nemožné - vybudovat skutečnou prosperitu na základech odlišných od monetaristického laissez faire, na němž stojí vytunelovaná ekonomika Západu.

 - - -

F.WilliamEngdahl konzultanta lektor strategických rozik, vystudovalpolitologii naPrincetonské univerzitěajenejprodávanějšíautorem knih o ropě ageopolitice. Píše výhradně pro on-line časopis"NewEastOutlook"

 

Naše nynější krize

August 28, 2016, 5:11 am

≫ Next: Literatura na porážku

≪ Previous: Putin pevně sevřel kormidlo a mění kurz: Nastartuje ruský hospodářský zázrak? Odřízne od moci "Sorosovy" elity? Šéf "družstva podivínů" už opatřil Němcům Mercedesy. Evropa stojí na tunelu - a zdi se třesou

$

0

0

Bohumír Blížkovský

28. 8. 2016  České národní listy

Pokusme se – inspirováni stejnojmenným Masarykovým dílem, napsaným více než před sto lety – o potřebnou realistickou kritiku naší současnosti.

Brzy po „listopadu“ se u nás usadilo nebezpečně jednostranné primitivní černobílé vidění světa. Převládlo tak bezhlavé potácení od jedné krajnosti ke druhé, že se převracelo i to, co stálo rovně.Nepřežil ani hlavní výsledek 1. a 2. československého odboje. Ve sjednocující se Evropě lační prospěcháři a rozvratníci zlikvidovali i společný federální stát dvou nejbližších evropských národů, naši nejvýznamnější novodobou strategickou hodnotu, Masarykovo Československo.

Abnormální normalizace vyústila po „listopadu“ do tak absurdní šokové transformace, že jsme bleskově ztratili ¾ rozhodujících hodnot národního hospodářství, vytvořených v naší zemi za poslední dvě století. Nepatří nám ani jedna výkonná banka, nejsme soběstační už ani v produkci brambor. Cizinci vlastní i většinu masmédií.

Dogmatiky minulého režimu vystřídali tak omezení fanatici krizotvorného neoliberalismu, zpátečnického neokonzervatismu i bezohlední chamtivci, že se už prodává zbývající rodná orná půda pod našima nohama. Neodpovědně a osudně se zaprodává i naše budoucnost. Stáváme se zemí vydělávající stále více pro jiné. Moudřejší politiky a humanitní demokracie jsme se po uplynulých 20 letech nedočkali.

Plánománii nahradila trhománie. Nový blábol „trh vyřeší všechno“ se stal modlou. Bezkonkurenční improvizace, výprodej historického „zlatého i stříbrného pokladu“ za babku, protilidové asociální škrty, maximalizace zisků vyvolených, bezohledné kořistění, zhoubná lichva, kult mamonu a moci a omnipotentní cizí monopoly dostaly zelenou. Spolehlivé komplexní bilance a výhledy chybějí. ČR nemá dosud dlouhodobější strategické priority pro nejisté 21. století ani definované, natož realizované.

Předlistopadové reglementace přeskočily v tak bezmezné deregulace, že vzrůstá neúnosný nepořádek, mocenská svévole, mafiánská korupce, anarchie, apatie i nebezpečí chaosu. Na Masarykovu radu „tolik svobody, kolek je možno, tolik řádu, kolek je nutno“ se nedbá. V sázce nejsou jen elementární sociální jistoty, ale i základy naší demokracie a existence. .

Pod praporem neoliberalismu a neokonzervatismu hrozí neoabsolutismus i neonacismus. Krajní subjektivismus, relativismus i nihilismus zpochybňují hlavní sebezáchovné všelidské hodnoty pravdy, dobra, spravedlnosti, krásy i směrodatné perspektivy udržitelného harmonického rozvoje každé osobnosti a celé společnosti v souladu s přírodou i kulturou.K výkonnějšímu falšování naší historie byl zřejmě zřízen i pochybnosti budící ideologický ústav.

Osvětu nahrazuje pokleslá i odcizená mediokratura. Dekultivující účinnost permanentních sofistikovaných masových manipulací, mystifikací, debilizací a jiných „prznění“ překonává dřívější primitivní totalitní propagandu. Cenzura tichem zamlčí podstatu a polopravdy a nepravdy se pak melou tak dlouho, až splní svůj účel. I obrazy krás světa v médiích bývají komentovány tak okatě účelovým způsobem, že se na ně nelze dívat. Svoboda slova v „našich“ médiích je zkrátka rigorozně omezena jen na pečlivě „vybraná slova“. Na legislativní zákaz většinového vlastnictví hlavních médií cizinci, podle vzoru Francie, Kanady i USA se však naši zastupitelé dosud nezmohli.

Ze země Komenského mizí dnes bohužel i to, co je nejdůležitější: vzdělanost, kvalitní „dílny lidskosti“, umění dobře se učit. Ve vysoce konkurenčním století vědeckých inovací vázne u nás i hlavní odkaz Komenského: „Učit všechny všemu podstatnému, celoživotně.“ Polistopadový odborně fundovaný projekt racionalizace, demokratizace a humanizace československého školství nahradila směsice neokonzervativních a neoliberálních omylů. Propad našeho školství na poslední místa zemí EU a OECD zavinily škodlivé zvraty: obnova překonaného, úzce elitářského pojetí gymnázia z let Bachova absolutismu, absence vymezení základního učiva, likvidace běžných státních maturit, nedostatečné standardy kvalitních výchovně vzdělávacích výsledků, nedbání klasického ideálu harmonie, přeceňování exploze informací, podceňování tvořivosti, praxe i mravní výchovy, proměna vzdělávání v oblast byznysu aj. Rádoby „vysokých škol“ máme již téměř stovku a v komerční tisícovce učebnic se už nevyznají ani učitelé. Největší profesní zátěží pro učitele je dnes zvládání vzrůstající nekázně. Vychýlené tlaky proměňují úlohu učitele v úlohu baviče. Téměř polovinu žáků mladšího věku postihuje šikana násilníků, nejeden žák se bojí do školy chodit. Nové problémy otvírá kontroverzni projekt tzv. inkluze. Nemálo výrostků se místo v tvořivé činnosti vyžívá v destrukci a vandalismu všeho druhu. Dva celoevropské průzkumy ukázaly, že mladí Češi jsou národnostně nejodcizenější generací celé EU, mnozí už nechtějí být Čechy.

K obnově kontinuity dobrého v zemi Komenského je nejvyšší čas. Pokud uvedené /i další/ sebezáhubné nedostatky nepřekonáme, nápravy se nedočkáme. Leckterá jednotlivost se sice improvizovaně podaří napravit, ale jednotlivost nestačí. Nejhorším důsledkem všeobecné mizérie je zřejmě jedna z největších krizí naší novodobé historie. To, co prožíváme, nejsou jen výkyvy globální krize neregulovaného kapitalismu. Nejhorší je krize naší vládní politiky, která je již tak vrchnostensky protilidová, že programově škrtá i „ obecné blaho“. V našem privatizačním ráji a daňovém poloráji např. nejvíce vydělaly cizí firmy s hrstkou našich velkozbohatlíků. Naprostá většina občanů jen více a více ztrácí a prodělává. I naše pozice a role ve světě podstatně poklesla. Ovšem slovem „tunelování“ jsme svět obohatili.

Neméně závažná je naše krize mediální, právní, morální, pedagogická a kulturní. Nezřídka krachuje i zdravotnictví. Nejde jen o bídu hmotnou, nejnebezpečnější je bída duchovní, ztráta spolehlivé demokratické občanské orientace, identity, angažovanosti a vůle k nápravě.

V novověku, po nejhorší katastrofě pobělohorské, kterou u nás nepřežila ani polovina obyvatel a v které naši zlikvidovanou elitu vystřídali cizí kolonizátoři, čelíme zřejmě již třetí novodobé krizi.

Prvou politickou a duchovní krizi na přelomu 19. a 20. stol. nejúčinněji pojmenoval, řešil a během 1.světové války v čele 1.československého odboje jedinečně státotvorně vyřešil T.G.Masaryk.

Druhá krize, zahrnující 30. a 40. léta 20.stol., byla nejnebezpečnější. Po světové hospodářské krizi a „Mnichovu“ následovalo naše největší novodobé existenční ohrožení nacistickou okupací. Překonal je 2.československý odboj v čele s prezidentem E.Benešem.

Třetí, probíhající krize je tak komplexní, že jde zřejmě o naše druhé nejvážnější novodobé ohrožení. Nikdy nebyla systémová náprava tak důležitá jako dnes, nikdy nebyla tak obtížná. Je bláhové domnívat se, že přijde naráz, natož sama od sebe. Předpokládá důkladnou přípravu, cílevědomou postupnou kultivaci hlavních systémotvorných faktorů, vztahů i procesů. Nelze podléhat iluzím ani propadat pesimismu. Soudobá situace je v mnohém kvalitativně odlišná od 19. i 20.stol., vyžaduje nová řešení.

Tak mocnou, riskantní a bezohlednou globální megamoc lidstvo dosud nezažilo. Její účinnější demokratická kontrola není beznadějná, ale dosud chybí. Nedaří se např. ani prosadit tzv. Tobinovu daň z finančních a lichvářských transakcí. Krizí poučená EU ji už navrhuje a připravuje, skanzen našich tržních extrémistů je samozřejmě proti. Posílit třeba i OSN a kolektivní bezpečnost. Nové problémy otvírá migrační krize nevídaných rozměrů. Masarykova vize světové demokracie je zřejmě poslední reálnou nadějí lidstva. Opravdová světová demokracie však může vyrůst jen z tvůrčích aktivit opravdových demokratů, z opravdové demokracie v jednotlivých obcích, národech a státech.

Prof. PhDr. Bohumír Blížkovský, CSc. 

Literatura na porážku

August 28, 2016, 8:29 am

≫ Next: K pozitivnímu scénáři je nutný rozpad dolarového systému. A ten je téměř nevyhnutelný

≪ Previous: Naše nynější krize

$

0

0

Karel Sýs
28. 8. 2016

Terazky jsme zvítězili.
A teď nám dejte pokoj. Teď budeme u lizu my.
Po puči papuče! 


Jak mohli vzdělanci věřit, že nad námi svítá? K čemu se po staletí literáti šprajcovali?
K čemu Dickens, Balzac, Franz Kafka?
Prohlédnuvší divíškové si stěžují v lampárně na Hlavním nádraží: „Už se zase kádruje!“
Kádrovat jste přece začali hned 17. listopadu 89! Jo že jste si všimli až teď?
Vzdělanci hlasovali pro NATO. Račte odpustit při vašem vzdělání – ochuzený uran je neškodný?
Nevěřili jste, co napsal jasnozřivý P. J. O’Rourke:
„Každá vláda je banda kurev. Problém s demokracií je, že ty kurvy jsme tam dosadili my sami.“
Nadaný blb je vždycky nejnebezpečnější kategorie.


V postmoderně stačí mlátit do kláves, kopytem sem, kopytem tam, však oni si to nahoře pan Šalda se soudruhem Štollem přeberou.
S internetem nás nerozdělí ani smrt, už vychladlému nabídne samozahřívací kotel, a ještě si můžeš do rakve objednat třípolohový fotel.
Avšak ani internet nepřinesl nic než to, o čem jsme slyšeli od babiček v pohádkách. Akorát že vlk spolkne babičku v nanosekundě.


Vrátil se středověk: hejtmani, převorové, kaplani, Panenka Marie Skočická, tajní radové, exekuce, bezletové zóny, humanitární bombardování, vedlejší škody, bankovní útrpné právo…
Jak lehce do českého slovníku vklouzl bezdomovec!

O čem ještě rozhodujeme? Jestli se syrečky budou jmenovat syrečky, jestli si smíme ohřát včerejší guláš.
Místo staveb mládeže přestavba. Místo trenek trendy. Za evropské dotace získáme novosvazáky. Gastarbeitři si vyhrnou rukávy a postaví pro ně cesty ve větvích, cyklostezky, disko- a jiné lendy…
Internetová televize Playtvak.cz. slibuje:
„Chceme lidi naučit, jak se mají smát, nabídneme jim videa o vaření či módě, zábavná videa, lifestylové show, sitcomy nebo nejrůznější návody.“
Možná řeknete: tihle kurzisti smíchu jsou jen kapka v Moři Chudých Duchem.
Velký brácha je naučí smát se do vyčerpání zásob, lézt do kočičím zlatem vyvložkované prdele, co nejrychleji promrhat pauzy mezi adrenalinovými projekty.
Usednou k sitkomům, ugrilujou si něco z monitoru, z kebulí si vytřou zbytek mozku.
Místo aby uhodili do bubnů, vyhřívají se v režimním teple z probuzené sopky.
Z toho se můžeš vytáčet, ale nemůžeš se vytočit.
Nadechni se a leť? Než se nadechneš, přiletí rakety ze všech stran a i ty budeš za chrta dán!



Blahoslavení bohatí, kteří jsou pozváni k večeři beránkově za pět tisíc euro!
Jak by se bohu, který umřel nahý, mohlo líbit baroko!
Církve všech značek spáchaly tolik zločinů, že se oltářníci musí modlit, aby Bůh nebyl!
Jenže on je a vede si přesnou a přísnou evidenci!
Jejich antény – věže, minarety, pagody i pyramidy – vysílají na falešné vlně.
Syna tesaře pobili zlatem, svatý Grál sestříhali na seriál, evangelia přetočili na komiks, Ježíšovi jde od úst bublina „Nepokradeš!“, převálcovaná bublinou říjících burz.
Pasáčky obrali o vánočky, zatímco sami ukadili kousíček myrhy.
Beránku boží daruj jim pokoj, nebo radši jednopokojový byt na Pankráci.
Kolik věřících chudáků by neumřelo hlady, nebýt jednoho pozlaceného Krista!
Kamaráde, máš zinek, wolfram, mangan, měď? Nemáš? Tak di do háje!
Kočičí zlato by vám nestačilo? Pak je vám Ježíš pro kočku!
Hlavně žrát!
Frštén: fressen!
Mandžáre, mandžáre, Kilimandžáre!

Český národ, respektive to, co z něj zbylo, cíleně vymře.
Plakát přemlouvá mladé, co v patriotické zabedněnosti hodlají zplodit potomka:
„Veronika 22 let poněkud trochu víc při těle
v Avonu si vydělává na cestování s přítelem
Prý bych se měla usadit
ale já se rozhodla po svém:
na kariéru hypotéku rodinu mám ještě času dost!“
Rozuměj: vyprdni se na všecko a cestuj. Kariéra je beztak jen pro vyvolené, hypotéka tě tak jako tak dostihne i na cestách a rodinu neuživíš.

To je křičící maso, rychloobrátkový národ.
Ale co básník, svědomí národa?

Loňský pražský festival spisovatelů si zvolil za ústřední téma strach. Nikoli však strach z krátké budoucnosti tohoto slzavého údolí!
I sesedli se intelektuálové z Emeriky, Iráku (vlastně odrodilec z Londýna), Izraele a jako přídavek přicmrdávač bez vlasti a blábolili o strachu tak nějak po freudovsku, že se rodíme se strachem, aby nám tatínek neukradl před nosem maminčin prs. Přirozeně nezapomněli ani na pana K.!
Kdysi se povinně začínalo Leninem, dnes Franzem Kafkou. Kdyby je tak slyšel, hnal by je Celetnou až do Vltavy! Angst nebo Neangst…
Strach prý prospívá lásce, ti čtyři pisálci mysleli ovšem sex. Asi proto, že ze strachu se nepostaví, a hned je o čem psát.
Strach však obchází světem. Nikoli strach z impotence.
Strach neexistuje sám o sobě.
Nebáli jsme se Němců jako takových, ale Němců, kteří vtrhli do naší země. Indiáni se nebáli bledých tváří, dokud je – nalité ohnivou vodou – nevyhnali od totemů. Vietnamci se nebáli amerických boys ani girls, dokud na jejich zemi neshodili z bezpečné výšky miliony tun svých oranžových svinstev.
Izraelské matky jsou prý vyděšené, každou chvíli mobilují svým dětem, jestli jsou dosud naživu. Palestinské matky by se musely utelefonovat, mají-li ovšem na mobil.
Izraelský spisovatel si postěžoval: prý nemohou zasáhnout v Sýrii. Vždyť už tam zasáhli a ukrojili si z dortu Golanských výšin.
To říkám, ačkoli nebo právě proto, že celá jedna větev mé rodiny zahynula za holocaustu.

Strach je mrcha setsakramentsky podšitá

K pozitivnímu scénáři je nutný rozpad dolarového systému. A ten je téměř nevyhnutelný

August 28, 2016, 10:55 am

≫ Next: Joe Bidem maže Erdoganovi med kolem huby - USA v mezičase obětovaly svým cílům Kurdy

≪ Previous: Literatura na porážku

$

0

0

Michail Chazin
28. 8. 2016   Eurasia24

Michail Chazin, ruský levicový ekonom a kandidát za vlasteneckou stranu Rodina (Родина) ve volbách do Státní dumy, se zamyslel nad možnými scénáři vývoje Ruska v příštích deseti letech. Jeho krátkou úvahu Eurasia24.cz publikuje už proto, že Chazin dlouho před propuknutím současné krize v roce 2008 poměrně přesně předpovídal její příchod i průběh.

Existují dva základní scénáře toho, co se může stát s Ruskem v nejbližších 10 letech – jeden pesimistický a druhý optimistický.

Pesimistický scénář v případě neochoty prezidenta ke změnám sráží Rusko dolů k zemi až do jeho rozpadu (Vladimir Putin však již nedávným jmenováním Olgy Vasiljevové ministryní školství dal najevo, že je připraven zbavit Rusko zhoubného liberalismu; činí tak pomalu, rozvážně, zato důsledně – pozn. Geo).

V takovém případě bude východní část země po Ural kontrolována Čínou – a centrální a jižní část islámským světem. Co se stane se západní částí Ruska, je celkem neznámá věc, protože není jasno ani v tom, co se stane s Evropou. V každém případě si ale zopakujeme cestu rozpadu tak, jak se to stalo Sovětskému svazu. Přemítat nad tím ale nestojí za to.

Optimistický scénář je reálný za předpokladu rozpadu dolarového systému. A ten je téměř nevyhnutelný.

Ve světě se vytvářejí měnové zóny, které budou zajišťovat příliv investic do regionů prostřednictvím emise regionálních měn. V takovém případě se Rusko stane centrem jedné z těchto měnových zón, jeho ekonomika přestane být závislá na ropném těžebním průmyslu a bude spočívat na třech základních pilířích:

Tím prvním bude zemědělství tvořené velkými hospodářskými celky družstevního typu, které budou zaopatřovat značnou část obyvatelstva.

Druhým pilířem budou velké průmyslové podniky disponující moderními technologiemi, zařazené do vojensko-průmyslového komplexu. Obranný průmysl Ruska má všechny předpoklady stát se do roku 2026 zcela nezávislým na importu dílčích komponent výroby.

Tím třetím pilířem pak bude různorodá směs inovačních a vývojových menších firem a společností, vzájemně propojených vyspělými technologiemi. S výjimkou obrany se však Rusko nebude orientovat na hromadnou strojírenskou výrobu.

K rozvoji výše uvedených odvětví hospodářství nepotřebujeme lákat do země migranty, neboť inovační strojírenství a zemědělství bude soustředěno hlavně v menších městech.

Dodávám ještě, že, jak doufám, do „naší“ budoucí zóny hospodářské spolupráce vstoupí kromě Ruska také státy východní Evropy, Střední Asie, Turecko – a snad i Řecko, Japonsko, sjednocená Korea a Vietnam.

Michail Chazin

Zdroj: khazin.livejournal.com
Překlad: mbi

Joe Bidem maže Erdoganovi med kolem huby - USA v mezičase obětovaly svým cílům Kurdy

August 28, 2016, 12:01 pm

≫ Next: Kdy Německo zaplatí reparace? Blíží se volby do krajských zastupitelstev, senátu, ale i volby parlamentní. Voliči bděte!

≪ Previous: K pozitivnímu scénáři je nutný rozpad dolarového systému. A ten je téměř nevyhnutelný

$

0

0

Yekta Uzunoglu
28. 8. 2016
Před třemi dny v ranních hodinách překročila turecká armáda státní hranice Sýrie a spolu s tureckými tanky postupovala i tzv. Svobodná syrská armáda.Toto se odehrávalo ve stejné době, kdy byl víceprezident USA Joe Biden v letadle na cestě do Turecka. Od té doby sleduji česká média a nemůžu uvěřit tomu, že by byla valná většina komentátorů a novinářů tak nevzdělaná a ještě by se tak polarizovali a vytvářeli přímo absurdní verze těchto událostí.

Tak absurdní verze, že člověka donutí si uvědomit, že žije v zemi Karla Čapka, který již v roce 1919 neuvěřitelně předvídal budoucnost a nebezpečí technického vývoje v dramatu R.U.R.. Ale vize Karla Čapka byly nejen konstruktivní, ale i varující. Rozhodně byly víc realistické, než „vize“ těch, co si v současné době hrají na prognostiky

Co se vlastně před třemi dny stalo tak neobvyklého? Ve své podstatě nic jiného, než že byl spáchán další zločin ze strany vládců v Ankaře vůči mezinárodnímu právu, vůči lidstvu, zločin vůči humanitě. Člověka to přímo nutí položit otázku - no a co? Copak je to první případ zločinů spáchaných vůči těmto hodnotám? Zareagoval snad na páchání podobných zločinů civilizovaný svět, který by měl být staven na těchto hodnotách? Já alespoň o žádném případě reakce nevím. Tak jako v letech 1938 -1945, kdy tzv. civilizovaný svět nechal Hitlera pošlapávat všechny lidské hodnoty a zareagoval, až když lidem nad hlavami v Londýně svištěly padající bomby.

Od té doby se v chápání zločinů civilizovaným světem nic nezměnilo.

To, že jsou USA a Rusko dohodnuti na budoucí podobě Sýrie, jen jim chybí ještě doladit jednotlivé kroky, je jasné. A to, že se tento plán Turecku, Kataru a Saúdské Arábii nelíbí od samého začátku, je též jasné. Jde o zachování koridoru islámského státu směrem do Turecka v délce 96 km. Vše se děje kvůli těm 96 km.

A proč je těch 96 km pro tyto tři země tak bytostně důležitých?


1) Katar vděčí za veškeré své bohatství vývozu zemního plynu. Aby mohl vyvézt svůj plyn, potřebuje plyn dostat na minus 125° C! Jedná se o náročnou technologii vyžadující hodně energie. Energie potřebná na vývoz plynu stála Katar za poslední dva roky při světových cenách ropy a plynu hodně peněz. V současnosti nemá Katar z obchodu tytéž zisky, které vždy měl. Katar potřebuje plynovod, který jeho jediné bohatství - plyn - dostane na světový trh levněji. Totéž platí v Saúdské Arábii o ropě. Plynovod z Kataru i ropovod ze Saúdské Arábie by mohl vést přes ISIS do Turecka a tam se propojit na tureckou síť. Tak je navíc možné zachránit Turecko před ekonomickým kolapsem, ten už klepe na tureckou bránou.

2) Turecko má přístup k sunnitskému světu jedině přes tento koridor a potřebuje exportovat svoje zboží do arabských zemí. Už delší dobu má přesnou kalkulaci, a aby mohlo Turecko vydělávat na obnově Sýrie, kterou se souhlasem USA a EU nechalo zničit, potřebuje do té doby obchodovat s ISIS.

A teď jsme u jádra problému Turecka. V jeho cílech mu překážejí Kurdové. Kurdové si vzali boj proti ISIS k srdci, chtějí svoje území vyčistit od ISIS a spojit dva osvobozené kurdské kantony s třetím osvobozeným kantonem. To ale znamená zmaření záměru Turecka, Kataru a Saúdské Arábie. Kdyby bylo Kurdům dovoleno vyčistit toto území od ISIS, tak ISIS by už neměl žádnou bránu do světa a to včetně exportu svých sebevražedných vrahů směrem do Evropy! Cíl Kurdů by mohl některým vyděračům zkazit hru.

To, že je Turecko postupem Kurdů vystrašeno, že může o všechno přijít, je jasné. A je také jasné, že Turecko opakovaně vyhrožovalo a vyhrožuje USA a EU nejrůznějšími výhrůžkami pod různými záminkami, ale nevíme, proč USA, EU, Rusko, Sýrie a Irán, které se vždy vehementně stavěli proti záměrům Turků, "najednou" souhlasili, aby Turecko přepadlo Sýrii a začalo nepokrytě bombardovat kurdskou pozici, která je už jen několik kilometrů od Jarablusu, posledního útulku ISIS podél tureckých hranic.

To má dle všeho jediné vysvětlení: že USA, EU, ale také Rusko, o přípravě vojenského puče věděli! Někdo víc, někdo méně, tak jako o tom věděl dle všeho i Erdogan. Tak hráli všichni společně kdo z koho….. Puč nevyšel a teď couvají před Erdoganem, kterého podporuje mimo Kurdů téměř celé Turecko. Erdogan vyšel z utajeného boje jako absolutní vítěz. A co teď dál?

Na to není ani na straně USA, ale ani na straně Ruska, dle všeho jednotný plán postupu.
Na straně USA jsou tři síly, které mají odlišný plán postupu: Bílý dům, Pentagon (naftařsko- vojenský průmysl) a Wall Street! Na straně Ruska je obdobný stav: jsou tam blízcí poradci Putina, kteří zohledňuji svoje vztahy a zájmy k tureckému kapitálu a ruské podniky, co kooperují s Turky, pak je tam Sergej Lavrov a ještě stále přítomná ruská armáda.

Pentagon je dle všeho proti hře Erdogana, protože má jiný zájem. A sice - mimo jiné - je to zájem Exonu, o kterém kdysi Obama na prosbu indického prezidenta pronesl: „drahý příteli, můžeš po mně chtít cokoliv, ale Exon ne, na ten nemám ani já". Exon před cca jeden a půl rokem přemístil svoje sídlo pro střední východ do hlavního města iráckého Kurdistánu, do Erbilu a oprávněně to vypadá, že v budoucnu už nechce být absolutně závislý na tureckém ropovodu při exportu kurdské ropy, která jim slibuje větší zisk, než je ze všech arabských států. Dle všeho je v plánu stavba ropovodu přes syrský Kurdistán směrem ke Středozemnímu moři a pak bude třeba dostavět cca 56 km po nekurdském území a tam by se mohli dohodnout s Assadem! Ale Kurdové by museli k tomu ještě dobýt těch 96 km a vyčistit ho od ISIS. Vize, že by Kurdové mohli z Iráku a ze Sýrie vyvážet svoje vlastní bohatství bez Turecka, je noční můrou všech tureckých činitelů bez rozdílu barvy příslušnosti. Pro svůj nacionalistický postoj se může Erdogan těžit z podpory svého celého národa jako málokterý vládce na zeměkouli.

A na straně Ruska? Úzký spolupracovník a poradce Putina Dimitri Peskov, turkolog, který pochází z rodiny turkologa, má dle všeho velký zájem na sblížení s Tureckem. Vidí především ekonomické výhody vazeb na Turecko. Sergej Lavrov a jeho úřad má rozsáhlejší přehled o tom, kde a jak je Turecko druhořadým hráčem. Pak je tady armáda, která vidí v Turecku člena NATO, s kterým má své historické zkušenosti a ví, že Turecko se od NATO nikdy nevzdálí. Armáda zohledňuje především bezpečnost Ruska před ekonomickými výhodami vazeb na Turecko.

Ruská armáda, která se ani po sestřelení ruského letadla nikdy nepřihlásila ke slovu, před dvěma dny (asi protože už neviděli jinou cestu k zabrzdění cesty poradců Putina k vytouženému sblížení) General Leonid Ivashov, který neobvykle svolal tiskovou konferenci a na ní dementoval, že by se Putin dohodl s Erdoganem na vstupu turecké armády do Sýrie. General Leonid Ivashov uvedl, že Rusko s tím souhlasit nebude a tím dal jasně najevo zásadní postoj armády nejen Turkům, ale i k blízkým poradcům Putina!

Na straně USA to vypadá tak, že když puč v Turecku nevyšel (což kdyby vyšel, nebyly by ohroženy ani americké ekonomické zájmy v Turecku, ale ani Evropské, naopak mohl by se zastavit i vyděračský postoj Turecka vůči Evropě, což asi Joe Biden interně vyčítal ostatním silám v USA), Joe Biden odjel do Turecka, aby žehlil a sklonil se před Erdoganem a nahlas se omluvil, že jede tak pozdě po puči a obětoval koho? Koho jiného Joe Biden obětoval než Kurdy, o jejichž statečnosti ještě donedávna Američané básnili!

To, že ani USA, ale ani EU, nebudou trpět postoj Turecka, je víc než jasné, ale to, že potřebují čas na plán „B“, je také jasné. Do té doby, tak, jak New Tork Times napsal, jim namažou trochu medu kolem huby!

Ale dle všeho už začal i plán “B“, kde jde už o ekonomickou válku, kde není prostor na zohledňování zisku z Turecka tak jako doposud v případě plánu „A“. Jisté finanční skupiny v USA budou ale požadovat víc prostoru pro spekulativní kapitál alá Soros. Fitch Ratings snížili už před dvěma dny patnácti tureckým největším bankám bodování na BBB - ! A den poté Erdogan přijal Saicha Bahreynu a teď bude válka už na této frontě.

 

Kdy Německo zaplatí reparace? Blíží se volby do krajských zastupitelstev, senátu, ale i volby parlamentní. Voliči bděte!

August 28, 2016, 3:31 pm

≫ Next: "Generální"úklid: Putin zahájil realizaci čtvrté fáze svého plánu ...

≪ Previous: Joe Bidem maže Erdoganovi med kolem huby - USA v mezičase obětovaly svým cílům Kurdy

$

0

0

Jiří Baťa
29. 8. 2016
Nechci se opakovat, na co bychom my voliči, neměli zapomínat, resp. co bychom naopak měli po kandidátech (všech stupňů) požadovat. Je toho hodně a měli bychom být nejen neformální, ale hlavně velmi obezřetní, protože stávající politické strany jak v koalici, tak v opozici budou zase předkládat své kandidáty a usilovat o jejich zvolení. Je třeba si uvědomit, že to není naše občanská volba, ale je to volba jejich, volba kandidátů, na které tyto „prověřené“ strany spoléhají, jsou to jejich koně, lidé, kteří jsou a budou zase nějak „zavázáni“ loajalitou a vděkem za případně vyhraný post.
Je možné očekávat, či ještě lépe bylo by to žádoucí, chtít po kandidátech plnění a realizaci požadavků a potřeb, které by měli při jejich setkání s voliči předkládat. Ano, máme své zkušenosti, že kandidáti toho naslibují „něurekom“ (hromadu), ale své sliby až na výjimky, zůstanou jen sliby. Jen namátkou připomenu velkohubé sliby ČSSD o zmírnění následků církevních restitucí. Jaké jsou výsledky víme. Nicméně by nás to nemělo odradit od dalších oprávněných tlaků a požadavkům na celou řadu dosud neřešených závažných problémů, které se dotýkají celé společnosti, hlavně řadových občanů.

V souvislosti s návštěvou kancléřky SRN Merkelové v ČR byl na premiéra Sobotku cestou petice vznesen požadavek, aby s paní kancléřkou také, mj. projednal 69 let starou záležitost či spíše kauzu. O co v tomto případě jde? Jedná se o jeden ze základních principů mezinárodního práva, který říká, že agresor je povinen oběti své agrese nahradit všechny škody, které jí agresí vznikly. Okolo tohoto principu v civilizovaných státech nikdy nevznikly a ani v současnosti nejsou nějaké pochybnosti. Vítězné mocnosti druhé světové války nejednou na mezinárodních konferencích jednaly o povinnosti poraženého Německa platit a také zaplatit reparace. Konkrétněji se reparacemi zabývala Pařížská reparační úmluva. Signatářem byla i Československá republika. V souladu s jejími ustanoveními jsme konfiskovali německý majetek tak, aby se nemohl nikdy vrátit zpět do německých rukou. Pokud však šlo o majetek tzv. odsunutých Němců z Československa, pak jsme nebyli povinni jeho hodnotu odečíst z našeho reparačního účtu. Spolková republika Německo nám dosud na reparacích dluží částku ve výši cca 360 miliard předválečných korun, tj. současnosti přes 3 biliony korun. Jde o velkou částku, která by republice pomohla jak v oddlužení, tak při jejím dalším rozvoji.

Jakkoli se krátce po válce k těmto nárokům Československého státu představitelé tehdejšího Německa (Brandt, Genscher) hlásili a byli ochotni reparace zaplatit, rozdělení Německo jim v tom bránilo, protože se oprávněně odvolávali na skutečnost, že válečné škody způsobilo celé Německo. To byl také důvod k tomu, že výplatu reparací oddalovali na dobu, kdy zase bude Německo jednotné. I zde však zůstalo (po sjednocení Německa) u slibů, resp. k oprávněným požadavků českého státu se přestali znát. Nedávné „velmi blízké“ (!) setkání našich politiků (Nečas, Herman), zdravice a rozvíjející se trend mimořádně významných (a nebezpečných) kontaktů s představiteli německého landsmanšaftu však svědčí o tom, že naši politici rádi zapomínají na zájmy státu a jeho občanů, o to víc hájí své osobní zájmy, dobré a výhodné kontakty s představiteli SL.

Zmínka o reparacích by měla apelovat na voliče, aby vynaložili účinný tlak na kandidující „slibotechny“ (zvláště v parlamentních volbách) a požadovat po nich, aby se vší vážností, neodkladností a neústupností vznášeli na německou vládu požadavek plnění jejich povinností stran reparací vůči České republice, jak bylo ustanoveno Pařížskou reparační úmluvou, která ani k dnešnímu dni nepozbyla platnosti. Je to požadavek, který při jeho realizaci může státu a hlavně nám občanům významně zkvalitnit život, neboť při případném oddlužení státu by se na potřeby občanů (důchody, sociální zabezpečení, školství, zdravotnictví atd., atd.) dostalo dostatečné množství prostředků, kterých se nám dnes nedostává. Přednější jsou totiž platby a příspěvky do EU, NATO, případně na nebohé imigranty (o jiných, netransparentním způsobem vydaných penězích ani nemluvě).

Závěrem tedy výzva všem voličům: kromě běžných nároků a požadavků na kandidáty (především v parlamentních volbách) věnujte pozornost také tomuto oprávněnému a naléhavému požadavku, tj. uhrazení reparací našimi sice dobrými, ale nespolehlivými sousedy, SRN.



Jiří B a ť a , 27. srpna 2016

"Generální"úklid: Putin zahájil realizaci čtvrté fáze svého plánu ...

August 28, 2016, 3:46 pm

≫ Next: Zemřel Ing. Jiří Sobotka, CSc.

≪ Previous: Kdy Německo zaplatí reparace? Blíží se volby do krajských zastupitelstev, senátu, ale i volby parlamentní. Voliči bděte!

$

0

0

29. 8. 2016    zdroj
Ruský prezident Vladimír Putin uvolnil ze svých funkcí najednou osm generálů. O své posty přišli vysoce postavení řídící pracovníci z ministerstva vnitra, ministerstva pro mimořádné situace a vyšetřovacího výboru. Vyhláška byla zveřejněna na oficiálním internetovém portálu právních informací ... Putin aktivně uskutečňuje během posledního měsíce kádrová přeskupení, která se dotkla téměř všech odvětví moci. O měsíc dříve se změnila konfigurace v řadě federálních orgánů a regionů. Dále došlo k významným změnám v Radě bezpečnosti a prezidentské administrativě, v důsledku čehož odešel z pozice hlavy administrativy Sergej Ivanov. Z funkcí byli odvoláni i ministr školství a velvyslanec Ruska na Ukrajině.

Obnova generality
"Podle mého názoru jsou dnešní odvolání nesporně pokračováním celkové kádrové politiky Kremlu, obnovy politických elit země. Jde o to, že za posledních 16 let, kdy je prezident Putin u moci, jsme pozorovali určitý konzervatismus při výběru řídících kádrů na různých pozicích. Nyní jsme svědky nového politického cyklu, kdy probíhá globální obnova řídících pracovníků na všech úrovních. Nejde však jen o obnovu osob, ale i o změnu stanoveného politického kurzu," vysvětluje Ekonomice dnes děkan fakulty inženýrského managementu RANHiGS (Ruská akademie národního hospodářství a státní služby) Sergej Serebrennikov přeskupení v moci.

"Soudě podle toho, že se obnovuje generalita, přičemž v největších a nejdůležitějších orgánech země, jedná se o novou protikorupční politiku a novou koncepci národní bezpečnosti. Tyto akce diktují výzvy na mezinárodní scéně, obtížná situace na rusko-ukrajinské hranici a akce NATO během posledních několika měsíců. Kromě toho odvolání ministra školství a vědy Dmitrije Livanova a jeho nahrazení paní Vasiljevoj je pokusem o změnu vzdělávací politiky našeho státu. Přechod od jasného liberálního kurzu ve vzdělávací politice ke konzervativnímu tradicionalistickému kurzu. Všechny tyto změny lze částečně nazvat kádrovou revolucí", pokračuje expert ...

Význam Putinova kádrového přeskupení

Profesor MSU, doktor politických věd a člen vědecké rady při Radě bezpečnosti Ruska Andrej Manojlo nám již dříve řekl, že v důsledku kádrových změn a inovací v kádrové politice prezident zřejmě počítá s tím, že uzavře s obyvatelstvem novou společenskou smlouvu.

Serebrennikov s tímto tvrzením souhlasí a nazývá formování nové společenské smlouvy hlavním prezidentovým cílem. "Za 16 let Putinovy éry jsme zažili několik etap společenské smlouvy. První z nich bylo posílení správní složky státu, když se vytvářely federální okruhy a byla ukončena válka v Čečensku.

Druhé Putinovo období - to byl dobrý ekonomický růst výměnou za jisté politické svobody. Třetí etapa je spojena s návratem Krymu a přímo se týká národní hrdosti. A současná čtvrtá etapa, jejíhož začátku jsme svědky, je sociální smír. Chápeme, že situace v zemi je velmi napjatá, existuje určitý počet těch, kteří jsou unaveni ze současné politiky Kremlu. Nová etapa obnovy elit, příchod čerstvé krve umožní překonání nynější tendence", shrnuje náš spolubesedující ...

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

---

Zemřel Ing. Jiří Sobotka, CSc.

August 29, 2016, 3:30 am

≫ Next: Slobodan Miloševič a otázka viny v Bosne

≪ Previous: "Generální"úklid: Putin zahájil realizaci čtvrté fáze svého plánu ...

$

0

0

29. 8. 2016
Vážení přátelé,
dovolujeme si Vám oznámit, že během víkendu zemřel člen Českého mírového fóra Ing. Jiří Sobotka, CSc., politolog mezinárodních vztahů.
Pan Ing. Sobotka se dožil 92 let. Do poslední chvíle byl intelektuálně velmi svěží a s ohromným zájmem o světový mír, který mu ležel na srdci celý život. Pan Jiří byl mimořádně vzdělaný laskavý a velkorysý muž - skutečný gentleman v tom nejvlastnějším slova smyslu.

Během celého života působil jako diplomat. Byl velvyslancem v Brazílii, několika afrických zemích a vedoucím československé delegace na Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která začala v roce 1972 a jejíž závěrečný akt byl podepsán roku 1975 v Helsinkách.

Formuloval hlavní ideu ČMF, v níž je důležité každé slovo: „ČMF je jako společný dům ve vlastnictví občanů, kteří prosazují svou bezpečnost a bezpečnost své země, každý podle svých sil a možností, způsobem, který považuje za vhodný, a svou bezpečnost a bezpečnost ČR vidí v podmínkách pro život v míru. Cílem ČMF je zahraniční politika ČR podle potřeb občanů.“ Také formuloval motto ČMF: "Žít v bezpečí a jako dobří sousedé spolupracovat ke vzájemnému prospěchu."

Jeho poslední návrh je velmi aktuální a týká se NÁS VŠECH. Napsal totiž tento otevřený dopis, který bude dnes zaslán premiérovi.

Vážený pane předsedo vlády ČR,

podle informací médií převezly USA jaderné zbraně z Turecka do Rumunska. Z dostupných informací nám sice není známo, že by USA měly jaderné zbraně na území ČR, avšak vznášíme na Vás dotaz jménem Českého mírového fóra, zda jste pro zachování území naší země bez jaderných zbraní.

Pan ing. Jiří Sobotka, CSc., říkával, že světové mírové organizace mají svůj mezinárodní pozdrav: “With blue sky!“, ale on vždy používal jeho vlastní českou verzi, se kterou se i my loučíme s tímto opravdu výjimečným člověkem:

„Přejeme Vám modré z nebe, vážený pane kolego, a za vše Vám z celého srdce děkujeme!“

S úctou

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně Českého mírového fóra

Slobodan Miloševič a otázka viny v Bosne

August 29, 2016, 4:25 am

≫ Next: Jak dělají Novinky a Reuters z lidí blbce. Krym prý chudne. Manipulační techniky jak vyšité

≪ Previous: Zemřel Ing. Jiří Sobotka, CSc.

$

0

0

Branislav Fábry
29.8.2016  blog autora

V posledných týždňoch sa na stránkach slovenských médií začali objavovať informácie, týkajúce sa tvrdenia Medzinárodného tribunálu pre bývalú Juhosláviu (ICTY) o nevine S. Miloševiča v otázke zločinov v Bosne a Hercegovine. Mnohí tiež poukazovali na fakt, že tzv. mienkotvorné média túto informáciu úplne odignorovali. Na opačnej strane sa zase objavilo tvrdenie, že ide o konšpirácie tzv. proruských webov. Preto sa pokúsim poukázať na kľúčové fakty tejto problematiky.

Otázka viny a výroky ICTY

Pokiaľ ide o samotný text v rozhodnutí ICTY proti R. Karadžičovi, ktorý tento spor vyvolal, naozaj sa tam nachádza výrok konštatujúci nevinu S. Miloševiča v prípade zločinov proti ľudskosti a genocídy v Bosne a Hercegovine, pozri str. 1303, par. 4360 v rozhodnutí. Súd konštatoval, že neexistujú „dostatočné dôkazy v tejto kauze, aby sa dalo usúdiť, že Slobodan Miloševič súhlasil so spoločným plánom (k uskutočneniu genocídy a zločinov proti ľudskosti)“. Súd tam dokonca hovoril o„Miloševičovej opakovanej kritike politiky a rozhodnutí obžalovaného (R. Karadžiča)“.

Odporcovia tvrdení o nevine poukazovali na to, že v rozhodnutí o R. Karadžičovi sa objavili aj iné výroky o S. Miloševičovi, napr. o tom, že chcel zabrániť odtrhnutiu Bosny a Hercegoviny alebo o jeho podpore bosnianskych Srbov. Aj ICTY však v rozhodnutí uznal, že to jeho vinu za zločiny proti ľudskosti a genocídu nijako nedokazuje.

Taktiež sa poukazuje na to, že pri uvedených výrokoch nešlo o rozhodovanie o vine alebo nevine S. Miloševiča ako takého, ale o rozhodnutie o R. Karadžičovi. Treba uznať, že ICTY naozaj formálne nerozhodol o vine alebo nevine S. Miloševiča, avšak z formálneho hľadiska je S.Miloševič v otázke zločinov proti ľudskosti a genocídy v Bosne jednoznačne nevinný: platí totiž princíp prezumpcie neviny a S. Miloševič nebol odsúdený ani po takmer piatich rokoch väzby v Haagu. Výrok o nevine S. Miloševiča v otázke zločinov v BiH je však dôležitý práve preto, lebo proces so S. Miloševičom bol po jeho smrti zastavený a tak ICTY jeho vinu alebo nevinu nemohol konštatovať priamo v jeho procese.

Napriek všetkému vyjadrenie ICTY o nevine S. Miloševiča vo vzťahu k zločinom v Bosne je veľmi významné. Potvrdila to aj reakcia predstaviteľov srbskej vlády, ktorí tomuto faktu prikladali značnú dôležitosť. Je akiste pravda, že Srbi vidia celý problém veľmi jednostranne, avšak aj tak išlo o vyjadrenia, pri ktorých mali médiá o celej veci informovať. Vzhľadom na to, aké podrobnosti zvykli v minulosti o vojne v Juhoslávii predkladať, nemali mlčať ani o fakte, ktorý tak veľmi vítala srbská vláda.

Pochybný proces v Haagu

Pri procese so S. Miloševičom (1941 – 2006) však existovalo od samého začiatku niekoľko problémov, ktoré veľmi komplikovali jeho dôveryhodnosť. Predovšetkým, samotný ICTY má značný problém s legitimitou, na čo som opakovane poukazoval: Srebrenica, medzinárodná spravodlivosť a jej politizácia. Okrem problematického spôsobu kreácie mu možno vyčítať aj prílišnú prevahu západných predstaviteľov v rozhodovacích procesoch, ale aj ostentatívnu neochotu čo i len uvažovať o vyšetrovaní zločinov NATO počas vojny v Juhoslávii 1999. Bývalá pracovníčka ICTY F. Hartmannová poukázala i na zamlčovanie a cenzúru významných faktov, ktoré mohli mať význam pre Srbov vo viacerých konaniach.

Za pochybné treba považovať aj načasovanie obvinení S. Miloševiča za zločiny v Bosne. Vojna sa totiž skončila už v roku 1995, ale S. Miloševič bol za zločiny v Bosne stíhaný až po vojne v Kosove, ktorú NATO začalo bez súhlasu BR OSN. Ako to, že S. Miloševiča nestíhali už po roku 1995 a až počas vojny s NATO začali riešiť jeho zodpovednosť za zločiny? Celé to vyvoláva dojem, že išlo o účelovú snahu „legitimizovať“ protiprávne vojenské akcie NATO novými obvineniami S. Miloševiča.

Za veľký problém považujem aj dĺžku Miloševičovej väzby– v Haagu ho držali od júna 2001 do marca 2006. Určite to bol dosť dlhý čas na to, aby Miloševičovi dokázali vinu. Pre porovnanie – proces so všetkými nacistickými zločincami v Norimbergu trval menej ako jeden rok. Je tiež zaujímavé, že keby niekoho stíhali za genocídu na Slovensku, museli by ho po štyroch rokoch prepustiť, lebo štyri roky sú maximálna dĺžka väzby. Lenže dĺžka väzby nebola jediným problémom haagskeho procesu s Miloševičom: proces bol veľmi nepresvedčivý, súd mu zjavne nebol schopný dokázať nič a naopak, sám Miloševič účinne spochybnil viaceré obvinenia.

Za pomerne závažný fakt, indikujúci nevinu S. Miloševiča, treba považovať aj rozhodnutie Medzinárodného súdneho dvora (ICJ) z roku 2007 o žalobe, ktorú podala Bosna a Hercegovina proti Srbsku a Čiernej Hore. ICJ vtedy konštatoval, že v BiH síce prišlo k zločinom proti ľudskosti, ale že za ne nie je vinná Juhoslávia. Tá Juhoslávia, na čele ktorej stál v rozhodnom období práve S. Miloševič Treba tiež pripomenúť, že Belehrad uzavrel hranice s BiH ešte v roku 1992 a juhoslovanskí predstavitelia prerušili aj oficiálne styky s orgánmi Republiky Srbskej v BiH, hoci neformálne vzťahy zďaleka nezanikli.

Zodpovednosť za vojnu v Bosne

Jedným z hlavných problémov posudzovania vojny v BiH je snaha Západu vytvoriť obraz Srbov ako jediného vinníka balkánskych vojen. Tým sa totiž podarí lepšie legitimizovať i protiprávnu agresiu NATO bez mandátu OSN z roku 1999. Je pravda, že existuje veľká zodpovednosť bosnianskych Srbov za zločiny v Srebrenici a aj srbský parlament opakovane odsúdil zločiny v Srebrenici, avšak snaha jednostranne obviňovať Srbsko nebudí dôveru.

V médiách však jednostranný obraz o celom konflikte dodnes pretrváva a stále sa zamlčujú mnohé dôležité fakty o udalostiach v Bosne z prvej polovice 90-tych rokov. Po tom, čo 3. marca 1992 BiH vyhlásila nezávislosť od Juhoslávie, začali sa bosnianski Srbi pýtať, prečo majú zostať súčasťou nového štátu. Srbi v BiH na začiatku 90-tych rokov tvorili asi tretinu obyvateľstva, mali tam teda väčší podiel na populácii než moslimovia v bývalej Juhoslávii.

BiH je multietnickým štátom rovnako ako bola aj Juhoslávia a podobne ako bývalá Juhoslávia je aj dnešná BiH federáciou. Otázkou zostáva, prečo jednu federáciu deliť možno a inú nie. Samozrejme, treba hneď dodať, že v roku 1992 sa o územno-organizačnom členení BiH ešte diskutovalo. Veľkým problémom bolo, že bosnianski moslimovia požadovali unitárnu BiH už po vyhlásení nezávislosti od Juhoslávie. V takej BiH by mali vo voľbách prevahu nad Srbmi a mohli by im vnútiť zákony, ktoré by sa Srbom nepozdávali. Avšak nielen kvôli tomu sa črtal sa veľký konflikt.

Existovalo niekoľko pokusov, ako zabrániť vojne v BiH. Z nich najdôležitejším bol tzv. Curringtonov-Cutileirov plán. Tento plán bol výsledkom mierovej konferencie Európskych spoločenstiev z februára 1992. A hoci pôvodná verzia návrhu bola kritizovaná najmä Srbmi, po jej prepracovaní sa podarilo získať súhlas všetkých troch etník. 18. marca 1992 bola uzavretá tzv. Lisabonská dohoda, ktorú podpísali A. Izetbegovič za Moslimov, R. Karadžič za Srbov a M. Boban za Chorvátov. BiH sa podľa dohody mala stať silno decentralizovaným štátom, v ktorom by mali jednotlivé etniká možnosť rozhodovať o územiach, kde tvorili väčšinu. Hranice etnických území boli v dohode presne stanovené.

28. marca 1992 však A. Izetbegovič stiahol svoj podpis pod dohodou a opäť začal požadovať silnú centralizovanú vládu v BiH. Tento krok nasledoval po stretnutí A. Izetbegoviča s veľvyslancom USA W. Zimmermannom. Obsah rozhovoru nie je dodnes známy, je však isté, že USA prisľúbili A. Izetbegovičovej predstave o BiH podporu a ten sa preto rozhodol odmietnuť Lisabonskú dohodu. To bol osudný krok, ktorým A. Izetbegovič veľmi znížil šance na zachovanie mieru.

Alija Izetbegovič a islamský fundamentalitmus

Práve úloha bosnianskeho lídra a prvého prezidenta BiH A. Izetbegoviča v celom konflikte je jednou z najdôležitejších tém zamlčovaných v médiách. Paradoxné je, že hoci A. Izetbegovič niesol veľkú zodpovednosť za vojnu v BiH, ICTY v Haagu ho nestíhal. Zaujímavé však neboli len jeho politické kroky zo začiatku 90-tych rokov, či jeho možná zodpovednosť za vojnové zločiny (napr. masaker v Krenici). Aj samotná jeho osoba bola natoľko kontroverzná, že jeho pôsobenie vo funkcii prispievalo k vzniku rozporov medzi národnosťami v BiH.

A. Izetbegovič (1925-2003) bol islamský fundamentalista a priateľ U. bin Ládina. Ešte počas obdobia druhej svetovej vojny spoluzakladal organizáciu „Mladí moslimovia“, ktorá sa v roku 1943 stala jedným z organizátorov moslimskej divízie  Waffen SS Handžar. Treba povedať, že o Izetbegovičovej úlohe pri vytváraní divízie Waffen SS existuje viacero otvorených otázok, avšak jeho podpora nacistov počas vojny bola zjavná. V roku 1946 bol A. Izetbegovič dokonca odsúdený práve za zločiny, ktoré počas vojny spáchal.

Svoje názory však A. Izetbegovič nezmenil ani po vojne a počas štúdia pokračoval v islamistických aktivitách. Pre svoje postoje a konania ho v komunistickej Juhoslávii stíhali a potrestali za šírenie náboženskej nenávisti, v roku 1983 ho odsúdili na štrnásť rokov, po piatich rokoch ho však omilostili. Práve uväznenie A. Izetbegoviča kvôli jeho islamistickému antikomunizmu mu získalo značnú podporu medzi skupinami bosnianskych moslimov.

Je zrejmé, že keď sa A. Izetbegovič dostal v BiH do čelných pozícií, tamojší Srbi museli pociťovať obavy. Ešte v prvej polovici 20. storočia tvorili v BiH väčšinu obyvateľstva a až neskôr ich vďaka vyššej natalite predbehli moslimovia. Na islamizáciu Bosny ale Srbi neboli vôbec pripravení a to aj kvôli sekulárnemu Titovmu režimu. Pre mnohých Srbov bolo doslova šokom, keď si moslimovia zvolili za predstaviteľa človeka, ktorý bol ešte za Tita vnímaný ako najhorší islamista a ktorého názory zneli v socialistickej Juhoslávii skutočne „stredoveko“.

Islamská deklarácia

Pre lepšie pochopenie názorov A. Izetbegoviča uvediem niekoľko citátov z jeho hlavného diela „Islamská deklarácia“. Na začiatku textu sa ako motto uvádza príkaz „Ver a bojuj!“. V úvodnej kapitole sa zase ako prvý z cieľov spomína: „Realizácia islamu vo všetkých oblastiach spoločenského života, v rodine a spoločnosti, prostredníctvom reštaurácie islamského náboženského myslenia a vytvorenie integrovaného islamského spoločenstva od Maroka po Indonéziu.“

V kapitole Islam je jediné náboženstvo sa zase píše: „Medzi islamskou vierou a „ne-islamskými“ sociálnymi a politickými inštitúciami nemôže existovať mier ani koexistencia... Neexistuje žiadny priestor pre laicistický princíp a štát má byť výrazom morálnych konceptov náboženstva a podporovať ich.“

V kapitole Sloboda vyznania sa uvádza: „Vzdelávanie ľudí, najmä prostredníctvom masových médií musí byť kontrolované ľuďmi s nespochybniteľnou islamskou morálnou a intelektuálnou autoritou. Zvrhlíkom a degenerovaným nemožno dovoliť, aby položili svoje ruky na médiá... Čo môžeme očakávať, keď ľudia dostanú jednu správu z mešity a úplne opačnú z televízie?“

V kapitole Výchova sa uvádza: „Zvláštnou úlohou islamského poriadku je efektívny boj za účelom eliminácie všetkých foriem zlyhávajúcej výchovy. Islam zakazuje a islamský poriadok má konkretizovať opatrenia na zabránenie:

•  všetkých foriem alkoholickej intoxikácie ľudí,
•  otvorenej a skrytej prostitúcie,
•  pornografie slovom, obrazom, filmom a televíziou,
•  kasín, nočných klubov, tanečných klubov a iných foriem zábavy nezodpovedajúcim morálnym predstavám islamu.“

V kapitole Práca a boj zase stojí: „Ohlasujúc obnovu (islamskú), neohlasujeme obdobie bezpečnosti a pokoja, ale obdobie nepokojov a výziev.“

Nedôveryhodná a selektívna spravodlivosť?

Skúsme si predstaviť, že by v nejakej inej európskej krajine v súčasnosti získala moslimská populácia vďaka natalite väčšinu a zvolila si za hlavu štátu človeka, spájaného bin Ládinom, ktorý bude hlásať islamizáciu štátu, zákaz tanečných klubov alebo vylúčenie „zvrhlíkov“ a „degenerovaných“ z médií. Také čosi by vyvolalo výbuch aj v stabilnejšej oblasti než na Balkáne. Je možné, že ku konfliktu v Bosne by prišlo i bez A. Izetbegoviča, ale práve on svojím správaním situáciu v BiH veľmi vyhrotil. A počas vojny podporoval najextrémnejšie sily pri páchaní zločinov.

Po 23 rokoch fungovania ICTY je na čase zrušiť túto inštitúciu, ktorá ročne stojí stovky miliónov eur a ukázala sa ako neefektívna. Niektorých z hlavných zodpovedných osôb ICTY selektívne odmietol stíhať a naopak, iným chcel pripísať viac, než mali na svedomí. Veľkou hanbou tiež zostáva dĺžka procesu so S. Miloševičom, ktorý trval až dovtedy, kým obvinený nezomrel. Práve takýto nespravodlivý a selektívny súd vytvoril o S. Miloševičovi obraz hrdinu, ktorý si nezaslúžil...

Jak dělají Novinky a Reuters z lidí blbce. Krym prý chudne. Manipulační techniky jak vyšité

August 29, 2016, 4:44 am

≫ Next: Otevřený dopis, adresovaný předsedovi vlády

≪ Previous: Slobodan Miloševič a otázka viny v Bosne

$

0

0

Geo
29. 8. 2016

Titulní zprávou portálu Novinky.cz byl v pondělí 29. srpna převzatý článek nadepsaný „Krym dva roky po anexi: Zchudli jsme a Moskva na nás kašle“. Vytvořila a rozšířila jej agentura Reuters – hlásná trouba globální oligarchie, a je dokonalým příkladem mediální manipulace a informační války proti Rusku.

Hodný pozoru je už samotný fakt, o koho je opřena hlavní výpověď o situaci na Krymu: „Připojili jsme se k Rusku a to se na nás vykašlalo,“ řekl Reuters Jevgenij, dělník z továrny na průmyslovou výrobu titanu v Armjansku, který si nepřál zveřejnit své příjmení. Stará manipulační technika – „nepřál zveřejnit své příjmení“ – už nefunguje ani v regionálních plátcích, ale redaktoři Novinek na ni skočili.

Jako by agentura Reuters měla problém oslovit někoho jiného, autentického, z více než dvou milionů obyvatel Krymu. Jenže použitá technika zde má ještě jeden význam: má dávat najevo „obavy obyvatel poloostrova z ruských represí“ – článek podobného vyznění, ať už od Reuters, AP, AFP nebo kterékoliv jiné globální agentury lze očekávat v blízkých týdnech nebo měsících.

A tak Reuters sáhne po údajném „technickém pracovníkovi Pavlovi“, „servírce Natálii“, anebo „číšníkovi z terasy“, v jehož případě by už opravdu bylo hloupé uvádět pouze křestní jméno – své místo tak dostane manipulačně zabarvený výraz „znuděný“. V článku lze ostatně nalézt mnoho dalších příznakových slov, které mají působit na emoce čtenáře – například dvakrát použitý „šok“ – a to vše je dáno do kontrastu s údajnými „sliby“ nejvyšších ruských představitelů.

Přitom i v samotném Rusku je naprostým standardem popisovat reálnou situaci na Krymu, kde nic není úplně růžové – a ani nemůže být, pouhé dva roky poté, co se poloostrov „odpojil“ od „nezávislé“, ale živořící a zadlužené Ukrajiny a „připojil“ se k sankcionovanému Rusku, které se sice oproti předpokladům nehroutí, ale není v ideální ekonomické kondici.

"Za ukrajinské éry přivítal Krym šest miliónů turistů ročně, píše Reuters s odvoláním na oficiální statistiky,“ uvádí se dále článku. Namísto číselného srovnání počtu turistů je ale pouze dovětek: „Počty návštěvníků po anexi prudce klesly.“ I pro průměrně zdatného uživatele internetu je snadné zjistit, jak to s turistickou návštěvností Krymu je ve skutečnosti: v roce 2015 to bylo bezmála pět milionů lidí a jen do konce letošního července, tedy v polovině sezony, to byly tři miliony lidí, přičemž sezona pokračuje v srpnu a září.

Celkem je letos na Krymu očekáváno 6 – 7 milionů turistů a v dalších letech má tento počet ještě růst díky spojení poloostrova s Ruskou pevninou a mnohamiliardovým investicím do turistické infrastruktury, o kterých v článku není ani slovo.

Otevřený dopis, adresovaný předsedovi vlády

August 29, 2016, 4:45 am

≫ Next: USA pokračují v invazi do Sýrie a varují Rusko

≪ Previous: Jak dělají Novinky a Reuters z lidí blbce. Krym prý chudne. Manipulační techniky jak vyšité

$

0

0

29. 8. 2016
Vážený pane předsedo vlády ČR,
podle informací médií převezly USA jaderné zbraně z Turecka do Rumunska. Z dostupných informací nám sice není známo, že by USA měly jaderné zbraně na území ČR, avšak vznášíme na Vás dotaz jménem Českého mírového fóra, zda jste pro zachování území naší země bez jaderných zbraní.
Očekáváme Vaši jednoznačnou odpověď.
S pozdravem
Za České mírové fórum Ing. Jiří Sobotka, CSc., PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., Praha 22. 8. 2016

USA pokračují v invazi do Sýrie a varují Rusko

August 29, 2016, 4:49 am

≫ Next: J. Keller o brexitu, EU a návštěvě Merkelové

≪ Previous: Otevřený dopis, adresovaný předsedovi vlády

$

0

0

Eric Zuesse
29. 8. 2016    Zvědavec

V pondělí 22. srpna vláda Spojených států amerických – jež požaduje svržení syrské vlády, mezinárodně považované za zákonnou – oficiálně oznámila, že americké ozbrojené síly budou nadále okupovat syrské území bez ohledu na to, jak se k tomu staví vláda Sýrie, a že sestřelí kterékoli syrské letadlo, jež přeletí nad americkými ozbrojenými složkami umístěnými v této zemi.

Jak v pondělí informoval server Al-Masdar News:

Pentagon oznámil, že USA jsou připraveny sestřelovat syrská a ruská letadla, jež budou podle jejich názoru ohrožovat americké poradce, kteří v severní Sýrii operují z hlediska mezinárodního práva nelegálně.

V pátek prohlásil mluvčí Pentagonu kpt. Jeff Davis, že se americké stíhačky pokusily odříznout cestu syrským letadlům, aby chránily americké poradce, působící ilegálně u kurdských vojenských sil poté, co letouny syrské vlády bombardovaly oblast Hasaka v reakci na agresi kurdské policie vůči Národním obranným jednotkám.

V pondělí uvedl další mluvčí Pentagonu Peter Cook:

„Radili bychom syrskému režimu, aby se těmto oblastem zdaleka vyhnul.“

„Budeme bránit své lidi na zemi a budeme dělat to, co budeme za účelem jejich obrany potřebovat,“ řekl Cook reportérům.

To znamená, že vláda USA nedovolí syrské vládě vypudit americké jednotky ze Sýrie, ani se jich jinak zbavit. Syrská vláda americké jednotky do své země nikdy nezvala, ale teď si Spojené státy oficiálně troufají vyzvat ji, aby uznala jejich svrchovanost nad oblastmi, kde se nacházejí američtí vojáci.

Al-Masdar pokračoval:

Na náš další nátlak ohledně stanoviska Pentagonu k Rusku se Cook jasně vyjádřil, že USA podniknou tu samou agresi vůči ruským letadlům, jež v oblasti působí legálně, se souhlasem syrské vlády a ve spolupráci s ní.

Ohrozí-li americké vojenské jednotky, máme právo je chránit.

To znamená, že USA jsou nejen ve válce s legitimní vládou Sýrie, ale že budou válčit i s Ruskem, jestliže budou ruské jednotky (které si syrská vláda skutečně pozvala) bránit syrské ozbrojené síly před útoky ze strany amerických jednotek – jednotek, jež jsou v zemi nelegálně.

Těchto amerických vojáků je jen tři sta, přičemž 250 jich bylo do Sýrie vysláno 24. dubna, aby tam sloužili jako poradci ostatních vojenských složek, nelegálně přítomných v Sýrii.

Valná většina nelegálních ozbrojených sil přítomných v Sýrii jsou džihádisté, najatí saúdskou a katarskou vládou a vyzbrojení americkými zbraněmi za účelem svržení syrské vlády. Větší díl zbylých nelegálních vojenských složek, jež v této zemi operují, tvoří kurdské jednotky, podporované vládou USA s tím cílem, aby rozbily Sýrii a vytvořily samostatný kurdský stát v severovýchodním výběžku Sýrie, obývaném převážně kurdským obyvatelstvem.

Primárním cílem USA v Sýrii je svržení syrské vlády, vedené sekulární politickou stranou Baas. Mnoho Arabů trvá na prosazování a dodržování islámského práva šaría, ale syrští Arabové jsou výjimkou; strana Baas měla vždycky podporu většiny syrského lidu, a to včetně syrských Arabů. Většina Syřanů je silně proti právu šaría. Sýrie je nejsekulárnější stát Středního Východu.

Když například poté, co v roce 2001 začal import džihádistů do Sýrie, proběhly v Sýrii Západem financované průzkumy veřejného mínění, ukázalo se, že si 55% Syřanů přeje, aby prezidentem Sýrie zůstal Bašár al-Asad (současný předseda strany Baas) a že se 82% respondentů shoduje na tom, že „IS [Islámský stát] je americká a cizími vlivy vytvořená skupina“. Navíc jich jen 22% souhlasilo s tím, že IS představuje pozitivní vliv. Těchto 22% byla nejnižší úroveň podpory, jíž se ze strany Syřanů dostalo kterémukoli z předložených výroků s výjimkou 21%, které dostala věta „dávám přednost současnému životu než životu pod Asadem“ – což znamená, že Syřanům bylo lépe, než do jejich země vtrhli Spojenými státy financovaní džihádisté, aby svrhli Asada.

Je jasné, že když 82% lidí souhlasí s prohlášením, že „IS [Islámský stát] je americká a cizími vlivy vytvořená skupina“, jen velmi málo lidí podporuje těch tři sta amerických vojáků. Spojené státy tu nejsou jen narušitel, ale také (to platí zejména pro jednotky, které USA v Sýrii podporují) prakticky všem Syřanům podstatně zhoršily (a podstatně zkrátily) život.

Mimoto se při té samé anketě ukázalo, že 70% respondentů je proti rozdělení své země. Proto se podobně odmítavě staví valná většina Syřanů vůči kurdským separatistům.

Syrská vláda se od nynějška nachází v nepříjemné pozici, kdy má na svém území vetřelce a navíc ji jeden z nich (USA) varoval, že se Sýrií otevřeně vstoupí do válečného stavu, pokud se ho pokusí zbavit.

Také Rusko teď bylo Spojenými státy varováno, že pokud jakožto spojenec Sýrie podnikne jakékoli kroky, aby vypudilo kterékoli z amerických vetřelců nebo je zabilo, budou USA ve válce i s ním.

Americká vláda teď tedy vyzývá ruskou vládu. Možná americká strategie spočívá ve snaze přinutit ruského prezidenta Vladimira Putina, aby se buď stáhl a opustil svého syrského spojence, nebo aby na Spojené státy zaútočil jadernými zbraněmi. Jestliže Putin ustoupí, jeho podpora ze strany ruského lidu značně poklesne. Ta je ve všech průzkumech včetně těch financovaných Západem nad osmdesáti procenty. Třeba je strategií prezidenta USA Baracka Obamy vypudit Vladimira Putina z jeho úřadu – což by se mohlo stát, pokud se Spojeným státům nakonec povede připravit o prezidentský úřad Bašára al-Asada.

Jak 7. ledna informoval Seymour Hersh„vojenská rozvědka (DIA) a generální štáb americké armády, tou dobou [v létě 2013] vedený generálem Martinem Dempseyem, předpověděly, že pád Asadova režimu povede v Sýrii k chaosu a potenciálně i k uchopení moci džihádistickými extremisty, podobně jako se to tehdy dělo v Libyi.“

A tak Dempsey odešel a generálporučíka Michaela Flynna, který řídil DIA v letech 2012 - 2014, kvůli tomuhle vyhodili.

DIA tvrdí, že Flynn řekl: „musel jsem čelit obrovskému tlaku ze strany Obamovy administrativy… Měl jsem pocit, že nechtějí slyšet pravdu.“

Flynn je nyní poradcem pro zahraniční záležitosti u republikánského kandidáta na prezidentský post Donalda Trumpa, kterého prezidentská kandidátka za Demokraty kritizuje za příliš měkký přístup vůči Rusku a nedostatečnou oddanost americkému plánu na svržení Asada.


U.S. Invades Syria And Warns Russia... vyšel 23. srpna 2016 na ICH. Překlad v ceně 380 Kč Zvědavec.