Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Zpráva Velvyslanectví RF v Bratislavě z úvodního brífingu při návštěvě R. Fica v Moskvě

0
0
8. 9, 2016   zdroj
V. Putin: Vážený pán premiér, milí priatelia! Srdečne Vás vítame v Moskve. Sme veľmi radi, že vás vidíme. Napriek skutočnosti, že, bohužiaľ - musím povedať, bohužiaľ, - už viac rokov pozorujeme pokles vzájomného obratu trhu, predsa len zostáva šanca na obnovenie tohto obchodu a ďalší rozvoj. Rusko zostáva jedným z najväčších obchodných a ekonomických partnerov vašej krajiny.

Slovensko, pokiaľ je mi známe, tento rok predsedá Rade Európskej únie. A dúfame, že budeme pracovať s Vami ako s predsedom Rady Európy v záujme zlepšenia predovšetkým obchodných a ekonomických väzieb s Európou: náš obchodný obrat klesol takmer dvojnásobne.

Takže máme sa o čom porozprávať. Sme veľmi radi, že sme sa stretli. Vítajte.

R. Fico : Vážený pán Prezident! Ďakujem Vám za Vaše slová: povedali ste, že existuje veľa projektov, veľa ponúk a my uvítame príležitosť diskutovať o všetkom.

Myslím si, že musíme lepšie využívať také inštitúcie ako je naša medzivládna komisia. Predpokladám, že naše najbližšie stretnutie v rámci medzivládnej komisie bude začiatkom roku 2017. Taktiež nevidíme žiadne dôvody k znižovaniu obratu vzájomného obchodu medzi Ruskou federáciou a Slovenskou republikou.

Samozrejme, že sa pozeráme na veci objektívne: existujú objektívne dôvody a objektívne faktory, ale musíme urobiť všetko pre to, aby sa obnovil predchádzajúci rozsah obchodu, ktorý existoval prednedávnom.

Pre nás je veľkou cťou, že Slovensko je krajinou ktorá predsedá Európskej únii od 1. júla do 31. decembra t.r. Ak hovorím v mene členov vlády, je to veľká pracovná záťaž, ale vďačíme za túto možnosť aktívnejšie sa zapojiť do európskeho diania.

Nastúpili sme predsedníctvo krátko po tom, ako sa Veľká Británia rozhodla opustiť Európsku úniu. Dnes sa v Paríži stretli predsedovia vlád niektorých krajín a diskutovali o otázke – ako by mala vyzerať Európska únia teraz, keď už nemá 28 členov, ale len 27.

Nie je to jednoduchá záležitosť, pretože v Európskej únii sú členské štáty, ktoré sa nachádzajú v eurozóne, ale aj také, ktoré tam nie sú.

Vážený pán Prezident! Dobré vzťahy, ktoré existujú medzi Slovenskou republikou a Ruskou federáciou sú predpokladom pre návrat ekonomických a iných vzťahov na úroveň, ktorá bola donedávna.

Dnes mam v úmysle prerokovať niekoľko tém, ak sa naskytne taká príležitosť. Jedná sa o konkrétne problémy, napríklad otázka cyklotrónového centra, ktoré je nerentabilné pre nás už viac rokov. Je to tiež spolupráca v oblasti vzdelávania a kultúry, a máme si čo vzájomne povedať o rozsiahlych energetických projektoch.

Okrem toho, by som rád stručne posúdil otázky športu, rovnako ako otázku, ktorá zaujíma všetkých: aké bude nové vedenie OSN? Pretože máme veľmi vhodného kandidáta a vynasnažíme sa získať podporu z vašej strany. Dúfam, že budeme môcť diskutovať o všetkých týchto otázkach v priateľskej atmosfére.

V. Putin: Uisťujem Vás, že sa tak stane. Ešte raz chcem zdôrazniť, že sme radi nášmu stretnutiu a ochotne posúdime všetky tieto otázky.

Malá úvaha nad velkou věcí

0
0


Jiří Baťa
8. 9. 2016   
Je všeobecně známo, že celá řada věcí, která projednává vláda ať už z vlastního popudu nebo EU (případně EK), se odvolává na nutnost a potřebu přizpůsobit všechna rozhodnutí tak, aby byly v souladu s EU, neboť by jinak mohla být rozhodnutí vlády napadena, že neakceptuje normy EU. Zkrátka, jsme nuceni se přizpůsobovat byrokracii EU, která se snaží, v rámci plánů NWO, narušit a postupně zcela eliminovat působnost a existenci národních vlád. 



Vládní představitelé a politici sice sem tam zaprotestují, ale protože je jim košile bližší než kabát, poslušně srazí podpatky a přizpůsobí se svým chlebodárcům. Idea EU kromě jiného v podstatě spočívá také v tom, že by si státy či členské země EU měly být tak nějak rovnocenné, což je ovšem holý nesmysl. Jen ukazatele HDP jasně dokumentují, jaké jsou propasti mezi jednotlivými členskými zeměmi EU.

Nicméně, pokud bychom chtěli tuto ideu naplnit, asi by nebylo od věci, aby se vláda také zabývala, dnes tak problematickou záležitostí, otázkou výše důchodů a věku odchodu do důchodu. Stává se velmi často, že když řeší nějaký problém a pokud je to v jejich zájmu a hlavně pro ně prospěšné, obrátí svou pozornost na zahraničí, kde se prý to či ono již osvědčilo a proto je prý vhodné takové řešení akceptovat i u nás. Zdůrazňuji, že je to však jen tehdy, je-li to pro ně prospěšné. Pravý opak jejich přístupu k řešení některých problémů v případě, jedná-li se o věc, týkající se práce, pracujících a mezd, na čemž se dá velmi slušně vydělat.

To je případ věku odchodu do důchodu a na to navazující výše důchodů. Pro tento případ je nepoužitelný příklad stejné problematiky v Německu, kde má ekonomika ve srovnání s naší naprosto odlišné parametry, ale to není až tak podstatné. Pozornost však zaslouží, na rozdíl od naší vlády a politiků, vnímání německých politiků a vlády otázky sociálního zabezpečení, tedy již zmíněnému věku odchodu do důchodu a výši minima důchodu.

Jistě ani vládě a politikům neuniklo, že vláda SRN nedávno snížila věkovou hranici odchodu do důchodu z 65 na 63 let, ale naopak, zvýšila minimální výši důchodu o 57 euro. Pro názornost, dle statistiky z r. 2011 činil průměrný důchod v ČR 10.557,-Kč (muži 11.672,-, ženy 9.537,-), Ve SRN (r.2009) činil průměrný důchod 742,. eur ( při kurzu cca 27,-Kč/euro, cca 20.034,-.Kč, z toho muži 1.049 eur, tj. cca 28.323,-Kč, ženy 528,-eur, tj. cca 14.256,-Kč). Je to tedy v průměru téměř 100% více, než v ČR, hůře ve srovnání našich žen a německých jsou v NSR na tom právě ženy, které mají de facto v průměru 50% výše důchodu mužů.

Jak bylo poznamenáno, srovnávat ekonomiku SRN a ČR je v podstatě nemožné, jinými slovy, výkonnost německé ekonomiky (které vydatně pomáhá i český obchod a průmysl) je nesrovnatelně vyšší než česká, což také Němcům umožňuje stoprocentně vyšší důchody než v ČR. Poukazovat či srovnávat důchody v SRN a ČR je proto nereálné, jiná věc je však otázka výše věku odchodu do důchodu. Jistě i němečtí podnikatelé a politici si jsou vědomi, že zachování pracovní síly do vyššího věku by bylo ekonomice prospěšné, nicméně si také, na rozdíl našich politiků, uvědomují, patřičně citlivě zohledňují fyzické a zdravotní možnosti pracujících, které nejsou nevyčerpatelné.

Vrátím-li se zpět k úvodu, v něž jde o možnosti a příklady, které se nabízejí v zahraničí, pak jak také zmíněno, naši politici se vůbec nesnaží „kopírovat“ sociální zabezpečení a potřeby pracujících (myšleno fyzicky pracujících, politici jsou v tomto směru jen úřednici – státní zaměstnanci), kde by jim němečtí kolegové mohli být příkladem. Nejde o to, že na to naše ekonomika nemá, protože svým způsobem je peněz relativně dost (viz porcování medvěda), ovšem vláda a politici mají jisté „priority“ ( např. vydržování české armády pro boj v Iránu, Afghánistánu či jinde, příspěvky na zbraňové systému pro potřeby NATO k ochraně před „ vážným nebezpečím“ z Ruska, sta miliony pro imigranty atd.), které jdou na vrub možnostem zafinancování zdravotnictví, sociálních potřeb včetně důchodů a jiných záležitostí.

Vládě a politikům jde také o to, aby bylo dost peněz na zvyšování platů a mezd politiků, soudců, státních zaměstnanců, na dotace politickým stranám atd. Lidé, kteří vytvářejí hodnoty, kteří z velké části dělají za mzdy a platy, které jsou o polovinu nižší, než dávky muslimským imigrantům v NSR., ti jsou pro politiky zajímaví jen z hlediska práce, ale už vůbec ne za přijatelně slušné a zasloužené odměňování.

No nic, taková je doba, kdy nám vládne rozhádaná a nesourodá koalice. Ale blíží se parlamentní volby a tím i možnost to změnit. Je-li výše řeč o důchodech a odchodu do důchodu, pak se tato problematika voleb bytostně týká především důchodců. Pokud se 2,5 milionu důchodců rozumě postaví k urně a nebude volit současné politické strany je naděje, že se s novými politiky změní i politika a život v ČR. Důchodci a důchodkyně, je to v podstatě na nás, abychom to změnili. Proto směle vzhůru k nadcházejícím parlamentním volbám! Do té doby: v y d r ž a ť !

Střídání elit ve Střední Asii: Co mohou Rusové očekávat? Islamisté se pokusí využít odchod Karimova pro své zájmy!

0
0

Alexej Verchojancev
8. 9. 2016    zdroj
Smrt prezidenta Uzbekistánu Islama Karimova, jak je možno vidět v sociálních sítích, značně znepokojila ruské obyvatelstvo v Uzbekistánu a celkově ve všech republikách Střední Asie. Je zřejmé, že tyto republiky jsou jako spojité nádoby, neboť hranice mezi nimi jsou jako dříve poměrně transparentní. Rusy znepokojuje, zda odchod Karimova nebude záminkou pro islamisty k destabilizaci situace nejen v Uzbekistánu, ale ve Střední Asii vůbec. Připomeňme, že i v ostatních republikách jsou prezidenti v poměrně pokročilém věku.


Podle posledního sčítání lidí, kteří se považují za Rusy, žije ve Střední Asii asi 5 milionů. A zhruba tentýž počet rusky mluvících s jinou národností.

Nejvíce "ruským" v regionu je i nadále Kazachstán. Zde žily začátkem roku 2015 3 miliony 600 tisíc Rusů. Připadá na ně 21% obyvatel republiky, spolu s Ukrajinci a Bělorusy téměř čtvrtina (23%). Výrazně klesl počet Rusů v Kirgizii. Ale i tady to je asi 350 tisíc lidí. Je to téměř 9% populace.

Ale v Uzbekistánu nebylo sčítání lidu po rozpadu SSSR nikdy uskutečněno. Proto je možné udělat jen hrubý odhad ruského obyvatelstva v zemi na základě výpočtů demografů - 500 tisíc osob.

A je zde ještě Tádžikistán a Turkmenistán. Celkem to jsou miliony a miliony lidí. Bude mít vliv na jejich osud započatý proces střídání elit v regionu? A co může Rusko udělat, aby se nemusely přijímat stovky tisíc nových uprchlíků?

Střídání elit znepokojuje Rusy ve Střední Asii, protože se již nejednou střetli s nepřátelským vztahem vůči sobě, a to zejména v začátcích postsovětského období, říká vyučující na fakultě humanitních věd Vysoké školy ekonomické, odborník na Střední Asii Grigorij Lukjanov. Od rozpadu SSSR uplynulo čtvrt století. Za tu dobu se početní stav ruských komunit ve středoasijských republikách prudce snížil. Ti, kteří zůstali, jsou z větší části integrováni do života nových států. Byly ustanoveny profesionální a obchodní vazby mezi ruskými a ostatními etnickými skupinami v těchto zemích.

Existuje určité bezpečnostní riziko pro Rusy v Kirgizii. Hlavním důvodem je, že v zemi jsou slabé státní instituty. Každé vzplanutí nestability v této zemi bylo doprovázeno pogromy ve čtvrtích s ruským obyvatelstvem. Tak tomu bylo v letech 2004 a 2010. Jeden z důvodů spočíval v tom, že právě ruská etnická skupina je hmotně dosti zajištěná na pozadí bídy většiny obyvatelstva.

Pokud jde o Uzbekistán, je třeba poznamenat, že hlavním úspěchem Karimova bylo vytvoření silných státních institutů. Systém jím vytvořený umožňuje řídit stát s nejpočetnější populací v regionu. V těchto podmínkách se Rusové cítili docela jistě. Z velké části to jsou lidé s dobrým vzděláním, které si zdaleka ne každý v této zemi může dovolit. V různých odborných sférách to jsou specialisté, které není kým v Uzbekistánu nahradit. Konkrétně Rusové zajišťují část bezpečnostní sféry. Není žádným tajemstvím, že v řadách Národní bezpečnostní služby Uzbekistánu je velké množství etnických Rusů a Ukrajinců. Zůstali v regionu po rozpadu SSSR a díky odborným dovednostem mají poměrně zajištěný život.

Ruskou populaci v Uzbekistánu by mohla ohrozit pouze velká občanská válka, která by byla schopna rozštěpit danou společnost. Nevidím hrozbu takové války. Souvisí to s tím, že sociální opory toho státního systému, který byl vytvořen Karimovem, je poměrně obtížné narušit. Nástroje, které zajišťují kontrolu nad situací v zemi, budou i nadále působit jako za Karimova. Neexistuje žádný vážný důvod předpokládat, že v přechodném období vzniknou bezpečnostní problémy. To znamená, že se Rusové v Uzbekistánu mohou cítit bezpečně.

Svobodnaja pressa (SP): A jaká je situace v ostatních oblastech?

Jak jsem již řekl, nejnapjatější situace s právy Rusů je v Kirgizii. Je to zejména kvůli absenci autoritativního režimu.

Rusko musí dělat vše pro to, aby Střední Asii v mentální rovině neztratilo. Zvýšit kvóty pro mladé lidi z těchto republik na našich vysokých školách. Ruské školy a univerzity v regionu musí být všemožně Ruskem podporovány. A pro to, aby zástupci titulárních etnik v republikách nezapomínali ruský jazyk, je třeba podporovat informační sítě v ruštině, v první řadě dbát na to, aby bylo zachováno vysílání ruských televizních kanálů a aby byl také přístup k ruskému segmentu internetu. Přičemž je důležité, aby se jednalo o média, která řeší důležité otázky pro obyvatele Střední Asie a aby také prezentovala ruský názor na řešení těch či oněch problémů.

Velký význam ve vztazích středoasijských republik vždy hrála problematika migrace. Vzhledem ke spořádané migraci zástupců titulárních etnických skupin v Rusku by bylo možné zaručit bezpečnost slovanskému obyvatelstvu ve Střední Asii. Rusko již ostatně využilo tento faktor v posledních dvou desetiletích a provádělo to velmi efektivně.

Musíme i nadále podporovat stávající režimy v republikách, protože jsou garanty bezpečnosti ruského obyvatelstva.

SP: Avšak Východ není jen citlivá záležitost, ale někdy i nepředvídatelná. Režimy středoasijských republik se někdy nechovají přátelsky k ruské populaci. Příkladem je Turkmenistán, kde bylo určitou dobu dokonce zakázáno odebírání novin a časopisů v ruštině. Otázka spočívá právě v tom, zda se nestane, že na místě lidí, orientovaných na spolupráci s Ruskem, se mohou u moci ocitnout příznivci například islamizace Střední Asie?
Turkmenistán je zvláštní případ. Ruské vedení tolerovalo omezování rusky mluvících v zemi v době, kdy Gazprom ve velkých objemech nakupoval v republice plyn, který potom přeprodával do Evropy.

Rusko vždy balancovalo mezi dvěma prioritami. Chceme zachovat hospodářské vztahy s republikami Střední Asie. Důkazem toho je i naše aktivní účast v Šanghajské organizaci spolupráce. Na druhé straně musíme plně podporovat Rusy a rusky mluvící v těchto republikách, což není vždy snadné v rámci politické situace. Proto ruská diplomacie musí vždy hledat určitou rovnováhu mezi oběma základnami našich vztahů.

Kromě toho musíme rozlišit obyvatelstvo slovanské a obyvatelstvo titulární, které však mluví rusky a zachovává si orientaci na ruský svět. Tuto část ruské populace je nutno také podporovat. Neboť za každého režimu zůstane nástrojem k působení na středoasijské republiky.

SP: Jak vážný problém s radikálním islamismem může v podmínkách střídání elit ve Střední Asii vzniknout?

Opakuji, zatím předpoklady pro změnu elit i v Uzbekistánu nejsou. Ať nahradí Islama Karimova kdokoli, bude to osoba téhož režimu a téhož státního systému, který nyní v Uzbekistánu funguje. Osoba z opozice se dnes o moc v zemi nemůže ucházet. Demokratická opozice nemá prakticky žádný vliv v samotném Uzbekistánu. Je populární pouze u části zástupců zahraničních diaspor. Islamisté také nemají přístup ani k moci, ani k silovým strukturám, ani k pákám, ovlivňujícím ekonomiku. Obdobná situace je i v Kazachstánu, kde je zachována největší ruská komunita.

Ano, Islam Karimov byl silná osobnost. Jeho odchodu mohou chtít využít islamisté nejrůznějšího zaměření. Existuje Islámské hnutí Uzbekistánu.* Ale jeho hlavní síly jsou buď v Pákistánu nebo na území DAEŠ **. Přesunutí nějakých sil do Uzbekistánu, to nějakou dobu potrvá. Kromě toho je docela obtížné to udělat, protože, jak jsem již zmínil, Národní bezpečnostní služba Uzbekistánu funguje dosti profesionálně. S největší pravděpodobností bude radikální islamismus v Uzbekistánu tím strašákem, který bude strašit obyvatelstvo, aby se ještě více semklo kolem stávajícího režimu a hlasovalo ve prospěch toho prezidentského kandidáta, kterého navrhne tento režim.

Od prvních zpráv o úmrtí Karimova se oficiální Taškent zdržuje jakýchkoli komentářů a vysocí úředníci se, jako obvykle, začali zabývat dělením portfejí, řekl politolog, Ph.D., vědecký pracovník IMEMO, Anton Bredichin. Brzy bude mít země nového vůdce a novou vládu, která, nejspíše, změní orientaci země, zahraničně-politickou i domácí. Tento proces se nevyhne ani Rusům v Uzbekistánu. Ano, od okamžiku masového odchodu v 90. letech jich nezůstalo mnoho, ale stále hovoříme o stovkách tisíc osob. Pro Rusko jsou právě oni tou neformální "měkkou sílou", průvodci jeho ideí a zájmů. Jejich podpora je jedním ze strategických zájmů země. Moskva nemůže zůstat stranou od procesu střídání elit v Uzbekistánu, který hraničí s naší Euroasijskou hospodářskou uniií.

Proto je prostě povinna podporovat síly, které přispívají nejen ke stabilizaci politického pole v Uzbekistánu, ale také schopné přivést jej do EAEU***. Takže bych neočekával pouze negativní důsledky odchodu Karimova pro postavení Rusů v Uzbekistánu a ve Střední Asii vůbec. Pokud se Rusko bude v této situaci chovat správně, můžeme pro sebe v Uzbekistánu získat loajálnější režim.

* 4.2.2003 Nejvyšší soud RF prohlásil organizaci za teroristickou a zakázal její činnost na území Ruska. 
** DAEŠ byl rozhodnutím Nejvyššího soudu Ruské federace z 29. prosince 2014 uznán teroristickou organizací, jejíž činnost je na území Ruska zakázána. 
***Eurasijská hospodářská unie, je ekonomická unie sdružující Bělorusko, Ruskou federaci, Kazachstán, Arménii a Kyrgyzstán. Dohoda o vzniku unie, jejíž účelem je přispívat k užší integraci členských zemí, byla podepsána dne 29. května 2014 v Astaně.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Prezidentský výbor PACE přijíždí do Moskvy v plné sestavě

0
0

8. 9. 2016     zdroj
Členové prezidentského výboru mají v úmyslu projednat otázky vztahů Ruska se shromážděním a aktivizace vzájemného dialogu. "Jedná se o první tak rozsáhlou návštěvu zástupců PACE v Rusku po krizi mezi Moskvou a Štrasburkem, která vznikla kvůli připojení Krymu k Rusku a v důsledku čehož byla delegace RF zbavena základních pravomocí v PACE. Na protest se odmítla podílet na činnosti shromáždění. Naše strana přikládá této návštěvě velký význam,"řekl novinářům v předvečer zástupce vedoucího delegace RF v PACE, hlava výboru Státní dumy pro záležitosti SNS Leonid Sluckij.



Prezidentský výbor Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE) v čele s předsedou PACE Pedro Agramuntem přijíždí do Moskvy na dvoudenní návštěvu.
V delegaci jsou vedoucí všech pěti politických skupin shromáždění, hodlají uspořádat setkání s předsedou Státní dumy Sergejem Naryškinem a zástupci delegace RF ve shromáždění. Agentuře TASS bylo na sekretariátě PACE řečeno, že členové prezidentského výboru mají v úmyslu projednat otázky vztahů Ruska se shromážděním a aktivizace vzájemného dialogu.

Podle Leonida Sluckého očekává delegace RF v první řadě návrhy ze strany vedení PACE na to, jak se "dostat ze slepé uličky, v níž se shromáždění ocitlo". "Nevylučuji, že může být vhozen "pokusný balónek" pro určité procedurální řešení tohoto problému přehodnocením přístupu k pravomocím národních delegací a jejich zrušení tak, aby byl rok 2017 započat s čistým štítem a aby to přispělo k návratu delegace Ruské federace", předpokládá Slucký.

Nicméně, zdůraznil poslanec, "hlavní problém zde není procedurální, ale principiální". "Postoj ruské delegace zůstává nezměněn: vrátíme se do Štrasburku pouze v případě, že budou zrušeny diskriminačních sankce a navráceny pravomoci v plném rozsahu,"řekl. Slucký také dodal, že štrasburská platforma je i nadále pro Rusko důležitá. "Ale formát naší účasti v PACE - plný nebo krácený - bude určen již po volbách do Státní dumy (18. září) a schválení nového složení delegace," dodal.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

NATO nalétávalo na Rusy u jejich domoviny. Ti museli zvednout Suchoje a agresory zahnat

0
0
napsal/přeložil Geo
8.9. 2016   Eurasia 24
NATO ve středu 7. září provedlo komplexní provokaci Ruské federace včetně zapojení komponentu informační války. Agresivní provokaci spojenou se šmírováním ruského svrchovaného území NATO přikrylo hysterickými zprávami, „napumpovanými“ do všech redakcí plošných médií. Vojenskou část agresivní operace rázně ukončili ruští piloti Su-27, kteří Američany od své domoviny odehnali, aniž – jak utvrzuje Rusko – jakkoliv porušili předpisy.
Aliance nejprve krátce po poledni prostřednictvím své PR organizace Natoaktual.cz s využitím portálu iDNES.cz (spolupráce mezi nimi funguje dlouhodobě) publikovala informaci, že „Ruský vojenský transportní letoun Antonov An-72 vnikl do vzdušného prostoru Estonska“, aby navodila dojem Ruska coby agresora.

Tento dojem pak měla podtrhnout zmínka o tom, že „ruský stíhací letoun Su-27 se ve středu dopoledne nad Černým mořem nebezpečně přiblížil k americkému hlídkovému letadlu P-8“, přičemž tuto zprávu převzala řada mainstreamových médií v České republice.


Například Novinky informovaly, že „ruští piloti si při přiblížení a doprovázení amerických strojů počínali nebezpečně a neprofesionálně“ – reakci ruského ministerstva obrany, popisující průběh protiakce, však nepřinesly i přesto, že již byla publikována.

Ministerstvo obrany Ruska komentovalo prohlášení řady zahraničních tiskových agentur o údajně „nebezpečném“ a „neprofesionálním“ zachycení amerického vojenského letounu ruskými stíhači nad vodami Černého moře takto: „7. září se průzkumné letouny P-8 Poseidon námořních sil Spojených států dvakrát pokusily přiblížit ke státní hranici Ruské federace nad vodami Černého moře bez zapnutých odpovídačů. Z letecké základny Belbek odstartovaly stíhací letouny Su-27. Po přiblížení ruských stíhačů k průzkumným letounům kvůli vizuální identifikaci americké letouny prudce změnily kurs a odlétly ve směru od státní hranice Ruska,“ hovoří se v prohlášení ruského ministerstva obrany.

Jak dále ministerstvo podotýká, ruští piloti postupovali v přísném souladu s mezinárodními pravidly provádění vzdušných letů. Jedná se podle prohlášení o první pokus letectva NATO přiblížit se ke státní hranici Ruské federace kvůli vedení průzkumu v oblastech, kde probíhají strategická velitelsko-štábní cvičení Kavkaz-2016.

Geo, Eurasia24.cz

Letošní turistický ruch na Krymu

0
0
8. 9. 2016      zdroj
Krym zostáva jednou z najžiadanejších a najobľúbenejších dovolenkových destinácii Rusov a Ukrajincov (čo je, možno, veľkým sklamaním pre niekoho) ako ukazujú štatistické hodnotenia. A počet návštevníkov sa každoročne zvyšuje.


Doteraz polostrov navštívili takmer 4 milióny turistov. To je o 26,1% viac ako v minulom roku. Podľa prognózy ku koncu tohto roka počet návštevníkov dosiahne 6 miliónov. Som presvedčená, že sa tak stane, aj keď nie som odborník.

Tento rok v lete som bola na Kryme, chcem povedať, že trend je jasný.

Priemerná obsadenosť hotelov a letovísk na Krymskom polostrove je 75%.

Neustále rastie počet turistov z Ukrajiny. Tento rok sa 2,2-násobne zvýšila osobná doprava cez hraničné priechody s Ukrajinou a k 1. augustu bola 1,7 milióna ľudí. Počet ukrajinských turistov vzrástol a dosahuje 15% z celkového počtu turistov, ktorí navštívili polostrov. V minulom roku tento ukazovateľ bol 10%. Nie je jasné, ako „Reuter“, ak poznajú tieto údaje (ak si ich vôbec pozreli) mohli dôjsť k záveru, že turistická sezóna utrpela fiasko.

Vôbec sa nedá pochopiť, ako náš kolega z „Reuters“ stanovil návštevnosť reštaurácii? Nečudujte sa, o tom sa tiež píše. Je to možné, ak ste ich navštívili cez deň, keď všetci ostatní sú na pláži. Na Kryme je more, takže cez deň je veľa kúpajúcich sa. Poprechádzajte sa, napríklad, večer v Alušte a pokúste sa nájsť voľne, vopred nerezervované posedenie.

Ukazovatele intenzity dopravy sú tiež vysoké. Iba letisko v Simferopoli k dnešnému dňu obslúžilo 3,5 milióna cestujúcich. Nárast v porovnaní s predchádzajúcim rekordným rokom dosiahol 5%. A to je bez prihliadnutia na koniec augusta, september a október – mesiace aktívnej rekreačnej sezóny.

Guardian: Bělorusové "pokazili" zahajovacího ceremoniál paralympiády ruskou vlajkou

0
0
8. 9. 2016    zdroj a Guardien a zdroj
Zahajovací ceremoniál paralympiády v Riu byl podle autora článku v Guardian "pokažen" protestem běloruského týmu proti odstranění ruských sportovců. Podle novináře tato demonstrace neposlušnosti "odpoutala pozornost" od velkolepé události.

Bělorusko, jak poznamenává autor článku v britském listu The Guardian, ignorovalo přímý zákaz Mezinárodního paralympijského výboru (IPC) a neslo ruskou vlajku během přehlídky sportovců na zahajovacím ceremoniálu her, který se konal v aréně Maracana. Vlajka byla později zabavena a výbor nyní podle informací listu zvažuje svou reakci.

Mezinárodní paralympijský výbor (IPC) zahájil vyšetřování incidentu. Sportovec, který nesl trikolóru, již byl zjištěn.

Dříve bylo IPC sděleno, že objevení se ruské vlajky na zahajovacím ceremoniálu paralympiády bude považováno za "politický protest". Mezinárodní paralympijský výbor pohrozil "určitými opatřeními". Jaké sankce hrozí běloruské delegaci, nebylo dosud oznámeno.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

IPC vyloučil z paralympiády Bělorusa nesoucího ruskou vlajku!

0
0
8. 9. 2016    PrvníZprávy
Mezinárodní paralympijský výbor (IPC) zbavil akreditace člena běloruské delegace Andreje Fomočkina za to, že rozvinul ruskou vlajku při zahajovacím ceremoniálu paralympijských her v Riu. Uvedla to agentura "R-Sport" s odkazem na Twitter ředitele vztahů s veřejnosti IPC Craiga Spence.


Zahajovací ceremoniál paralympiády se konala včera na stadionu Maracana. Fomočkinovi se podařilo s vlajkou projít čtvrt okruhu, než mu byla zabavena.

Později tisková služby ministerstva sportu a cestovního ruchu Běloruska, uvedla RIA Novosti, že rozvinutí vlajky při zahajovacím ceremoniálu paralympijských her v Rio de Janeiro bylo společným rozhodnutím běloruského týmu. Šéf paralympijského výboru Běloruska Oleg Šepel prohlásil, že to nebyl politický akt, nýbrž výraz solidarity s ruskými sportovci.

Čin Fomočkina schválil i oficiální Minsk. „Náš sportovec se zachoval důstojně, kamarádsky a mužně," zdůraznilo běloruské ministerstvo zahraničních věcí s tím, že země je připravena na případný trest Mezinárodního paralympijského výboru.

Ovšem s ostrou reakcí se nemazlilo ruské ministerstvo zahraničí.Mluvčí rezortu Maria Zacharová označila potrestání běloruského účastníka „fašismem“. Podle rozhodnutí Mezinárodního paralympijského výboru byl kvůli údajnému dopingovému programu vyloučen celý ruský paraolympijský tým z her v Riu.

P.C. Roberts: Neokonzervativci nám spolu s 11. zářím darovali i policejní stát

0
0
8. 9. 2016     PaulCraigRoberts
Ústavní právník a ředitel Ruthefordova institutu John W. Whitehead se věnuje obhajobě nespravedlivě obviněných a často se vyjadřuje i k tomu, jak jsme přišli o ochranu amerických občanských svobod, které dnes setrvávají už jen v písemné formě americké ústavy. V následujícím článku Whitehead vysvětluje, jak bylo 11. září využito k přeměně USA v gestapácký policejní stát zde.
Překlad: Lubomír Man

Zasedání Světové rady míru na Kypru ve dnech 9. - 10. září 2016

0
0

9. 9. 2016
Jednání se zúčastní členské organizace tří regionů - Evropy a Středního a Blízkého východu. SRM vychází z toho, že současná politická situace v těchto regionech je vytvořena agresívní destabilizační politikou, podporovanou USA, NATO, EU a jejich spojenci. Všechny tři regiony jsou výbušné a je nutné se společně domluvit, jak zabránit světovému válečnému konfliktu.
Navržené body programu:


Odpor proti zvýšené přítomnosti USA / NATO v severní Evropě a odmítnutí strategie pronikání k Ruské federaci.

Jednání o imigraci s cílem soustředit se na fakt, že existují příčiny a osoby odpovědné za stávající situaci a že imigrace nic neřeší.

Návrh zlepšení výměny informací a sbližování společných iniciativ mezi členskými organizacemi SRM.

Rada pro mír a spolupráci z Portugalska, která je evropským regionálním koordinátorem, navrhne jako regionálního koordinátora SRM na Středním východě Radu pro mír a solidaritu Palestiny.

Závěrečným bodem pak bude příprava na Světové shromáždění za mír, které se má konat od 17. do 20. listopadu v Brazílii a návrh politického prohlášení o světovém míru jako jediném řešení pro lidstvo.

Světové shromáždění se vysloví proti militarizaci mezinárodních vztahů, proti jaderným zbraním, proti cizím vojenským základnám, proti NATO a přetrvávání kolonizace a okupace zemí i proti světové hegemonii USA a jejich spojenců.  

Světová rada míru hodlá na svém shromáždění v Brazílii formulovat Nový světový řád, založený na suverenitě lidu a mezinárodním právu, na spravedlnosti a především na míru!

Kromě evropských zemí a Turecka potvrdili účast zástupci z Jordánska, Libanonu, Íránu, Iráku, Egypta, Palestiny, Sýrie, Bahrajnu, Izraele a Súdánu, Za Českou republiku se jednání na Kypru zúčastní předseda Asociace Vojáci proti válce plukovník Jiří Bureš a předsedkyně Českého mírového fóra Vladimíra Vítová.

Světová rada míru byla založena po Druhé světové válce v letech 1949 - 1950 členy odboje proti nacistickému fašismu. Současná SRM se odvolává na jednoho ze svých zakladatelů Frédérica Joliot-Curie, který řekl, že není možné, aby jednotlivec zabránil válce, ale musí se jednat o snahu všech národů. Prosazoval spolupráci a solidaritu mezi národy na základě svobody, rovnoprávnosti a míru.

Vladimíra Vítová    v Praze dne 8. 9. 2016

O debilizaci mas v EU v přípravě na rozpoutání armagedonu

0
0

Luděk Prokop
9. 9. 2016
Volné zpracování příspěvku neznámého autora.
Politické pokrytectví svobodných západních zemí, nesvobodně plnících pokyny světového četníka, dosahuje vrcholu při manipulaci s povědomím mas. Přes zneužívání sportovních událostí světového měřítka. Všeho moc škodí a v souvislosti s konáním olympiád při pošlapání olympijské myšlenky uvalením kolektivního trestu za doping na všechny ruské sportovce, bez relevantních důkazů - bez ohledu na hledisko - vinen, nevinen, dochází k pokálení běžných morálních aspektů vytvářených civilizačním vývojem. 



Usilovné snahy pošpinit Rusko, se nezastavily ani v případě zdravotně postižených sportovců, takže kontraproduktivně k amorálnímu úsilí pošpinit za jakoukoli cenu Rusko, přidali špinavci špínu především sami na sebe.

Přes veškeré úsilí v mediální válce, přes uvalené sankce a permanentní vyrábění Ruské hrozby, začíná se prosazovat varianta přímého vojenského střetu. Propaganda války dostatečně otupila vědomí populace a nyní už zbývá odhodit masky a burcovat ve jménu evropských humanitárních hodnot. Výdaje na zbrojení rostou, válečná osvěta jde do škol a slova „zadržet Rusko“ jsou každodenním hitem hlavních médií. Nositelé Nobelových cen míru a strůjci barevných pučů, radí zdebilizovaným masám nepodléhat ruské propagandě za žádnou cenu. Rusko není Libye a Putin je Rus a Slovan. A ty jeho jaderné zbraně, co s tím? Slušná armáda, velké území, vlastní zdroje a místo žoldáků národ vlastenců. Mentalita Rusů, proti početně větší armádě paktu NATO s dobrou vojenskou technikou. Celá slavná Evropa s jejími pokryteckými hodnotami jsou tvořeny partou korporátních magnátů, ale ne válečníků. To má jít do války s Ruskem? Evropské mocenské elity nejsou schopny vyřešit vlastní problémy, vlastních lidí. Nejsou schopny jednat o ničem jiném, než o vlastním prospěchu. Přes všechny smlouvy, které kdy v minulosti podepsaly, se vždy vzájemně zradily.

Tento spolek elitářů, žijících v jiné realitě, má svého vůdce v zámoří. Pro světového četníka neplatí žádná pravidla, určuje je sám a stejně tak nám určí i nepřítele. Nic jiného, než prachsprosté napadání států a zabírání zdrojů, se ve světové politice nedělo a neděje. Války ve jménu svobody jsou největším pokrytectvím mocenských ekonomických elit. O žádná lidská práva a demokracii nikdy nešlo, nejde, ani nepůjde! Jen zájmy, moc a ovládnutí zdrojů včetně distribuce. Tito největší světoví zločinci zneužili každého slova „humanita“, které kdy vyřkli. Kdo se podílel na válkách v Kosovu a kdo rozpoutal peklo v Africe? Veškeré novodobé vraždění mají na svědomí USA, Francie, Anglie a Itálie. Koloniální státy svojí historií i současností. Celé africké tažení slavná OSN přikryla mlčením. Všichni váleční štváči, celá propagandistická nezisková armáda, politická garnitura včetně korporátních médií.

Plánů mnoho, klíčové jsou Ruské hranice a zážeh na Evropě. Osvědčená taktika z historie! Provokace co nejblíže u hranic Ruska a za nutné podpory Slovanů. Vojenské obkličování Ruska nemůže být jen v rukách Anglosasů. Něco by na tom nehrálo. V rámci strategie musejí i Slovanské národy chtít zničit Rusko. Plán rozšiřování paktu NATO to ukazuje jasně. Stejně jako instalace Čecha, generála Pavla do vysoké funkce NATO, stejně jako Tuska, Poláka do EU. Jen s pomocí Slovanských národů lze ublížit Rusku nejvíce. Ve vzduchu je další provokace, taková, která musí zahrát na emoce a vyvolat chuť jít do války. Akce pod falešnou vlajkou jsou běžnou praxí vojenské strategie. Neustálé obkličování Ruska paktem NATO co nejvíce k hranicím, vojenské manévry, neustále hrotit napětí. Z toho dříve či později musí eskalovat střet. Válka mezi Ruskem a paktem NATO, je nastartovaná a téměř nevyhnutelná. Sankce nebudou nikdy zrušeny a celá válečná mašinérie se jen tak nezastaví. „Zadržování“ Ruska znamená, navést co nejvíce těžkých zbraní k jeho hranicím, dobudovat odpalovací základny kolem celého území Ruské federace.

Důležité pro mocenské elity je - přímo nezasahovat a ponechat zážeh boje na armádě.

Počátek války s Ruskem vzejde rychle, ale nejdříve proběhne strategický klid před bouří. Jako blesk zasáhne informační pole zásadní sdělení pro občany ze zemí paktu NATO - Rusko porušilo provokacemi světový mír na více místech - jsme ve válce. Lavinu křiku zajistí média za doprovodu Hollywoodských katastrofických záběrů o ruské agresi. Bude to největší a poslední divadlo, které sehrají super elity s jejich politickými pěšáky. Všichni budou svorně volat, zničme Rusko a budou mít na to pár minut. A pak se přemístí do svých, po mnoho let budovaných podzemních krytů. Jen v USA je těchto chodeb stovky kilometrů – pozor jen pro vyvolené zasvěcené!

A co reakce Ruska obklíčeného státy paktu NATO? Taktické jaderné střely uvedené k bojové pohotovosti splní rozkazy. Cíle známé, členské země NATO a USA. Kdo si myslí, že ČR je z toho vyňata, tak ať se ihned vzpamatuje. Obrovské početní převaze armád NATO je nemožné odolávat dlouho konvenční technikou. Rusko se bude muset bránit jaderným arzenálem. Počítejme spálené země do 5-10-20 minut, je to celá Evropa a o pár minut později Anglie. PVO zachytí max. 30% střel, ale další zasáhnou přesně cíle. Po prvních jaderných vzájemných úderech bude snaha vrchních velitelství ukončit apokalypsu marná. Emoční paralýza vymaže u všech stran politickou dohodu. Systém boje je nastaven mimo člověka a tak se s tím i počítá. Ruské ponorky odpálí veškeré jaderné střely na Východní Pobřeží USA. Čas 5-10. minut. První vzájemné údery povedou na velitelství a základny, následně na aglomerace, elektrárny, strategické zdroje průmyslu. Vše životně důležité pro stát, bude vzájemně zničeno. Ruská velká města včetně Moskvy dostanou pravděpodobně vodíkové údery, které jsou ničivější než atomové pumy. Automatizovaný ruský systém řízení jaderné války - odpálí nejsilnější balistické střely Topol a Satan na vybrané cíle v EU a USA. Jak se zachová Čína a celá Asie? Globální výměna úderů je v současných vojenských odhadech 5300 taktických střel a 6000 střel středního doletu k okamžitému použití. Takové množství střel přetíží PVO obou stran. Na Rusko dopadne v prvních 60. minutách 2500 taktických střel a po pěti hodinách skončí velký ohňostroj. Aktualizovaný odhad na sílu jaderných zbraní a počet mrtvých je 60 -100 milionů okamžitě. Do 15. dnů následně, vlivem radiace a spadu, kontaminace prostředí 300-400 mil. lidí. Do půl roku 800 milionů na souhrn všech devastujících následků zničení základních životních zdrojů. Na odklízení mrtvol nebude mít žádný stát kapacitu. Jistým vyjádřením optimismu vládnoucích deprivantů v USA je tvorba nespočtu skladů umělohmotných rakví ve vytipovaných částech USA. Ve všech zasažených státech přestane fungovat infrastruktura, průmysl, zdravotní systém.

Pokud si lze představit chaos s mentálním strádáním těch, co přežijí, pak máme obraz, příčinu a důsledky mocensky posedlých psychopatů Západu. Všichni podporovatelé sankcí a nepřátelství vůči Rusku, mohou krom válečného odhodlání sdělit svým dětem na politických přednáškách, jak bude vypadat válka s Ruskem. Vyprovokovat jadernou velmoc k válce je snadné, ale zastavit její průběh nelze. Vojenští velitelé a politici vylezou z bunkrů a odeberou se do Austrálie, jednat o novém světovém řádu. Austrálie a Kanada jsou země, na kterých se elity dohodly, že zůstanou ušetřeny. Publikace o dopadu jaderné výměny mezi NATO a Ruskem jsou k dispozici a každý si může udělat vlastní závěr.

Celý proces řízené debilizace zakončí Darwinova mez a past. Dokáží naši volení zástupci domyslet, co nastane, pokud po našich lidech budou chtít válčit s Ruskou federací a pod vlajkou paktu NATO a zabíjet Slovan Slovana? Jaká bude reakce veřejnosti, bojovníků za svobodu, posledních našich hrdinů, že Rusko je nepřítel? Mediální štvavá masáž a hon na takzvané proruské weby nabírá na síle, že už malé děti vidí v Rusku peklo se Satanem. Zapojeni jsou všichni kluci a holky z neziskovek, celebrity a nesmíme zapomínat na samozvané aktivisty. Úloha medií, celebrit je klíčová. Informační válku zvládají jak jen lze.

Nepřítel je znám, jen našinec je stále nějak málo odhodlán k boji. Elita z řad skutečných novinářů je odstavena. Petránek se údajně pomátl a tak nám politické analýzy tvoří 20. letí aktivisti z nadací a z mozkových trustů. Martin Koller, který popisuje velmi pravdivě a profesionálně situaci se může upsat a odezvou je jen ticho. Pokud porovnáme souvislosti, využijeme znalosti o složení a mentalitě všech vrstev České a Moravské populace, máme vzorec pro analýzu. Tupá a zhýčkaná mládež líná pracovat a duševně se namáhat. Střední generace bojuje o chleba a senioři se ve všem ztratili pod tíhou nízkých důchodů. Vrcholní papaláši chtějí jen business a 3,5 milionů lidí - do války s Ruskem nechce. Národní armáda neexistuje a mobilizace může přinést jistý druh morálních zábran a možnou politickou změnu na generálním štábu. Stejná situace a stejné nástroje debilizace mas probíhají v celé EU. Mnoho trefných komentářů pokládá otázky, za co bojovat? Za rozkradený stát, za majetek nadnárodních korporací, za mega milionáře a za vládnoucí elity? Za svobodu, ve které je mamon na prvním místě a člověk hodně vzadu?

Pro souvislost stability i křehkosti současného systému je třeba zmínit fatální věci. Pár přírodních výkyvů, dokáže paralyzovat celé státní i politické zřízení a změní je na maladaptivní. Měsíční výpadek vody a elektrické energie způsobí apokalyptický stav společnosti. Po dvou měsících se totálně zhroutí každý systém i bez velké války a tím uvrhne všechny lidi do chaosu. Kdo připravuje válku a nepřímo ji podporuje ničením zdrojové stability jiného státu, chce vyhladovět obyvatelstvo zavedením nedostatku a tím docílit svrhnutí vlády, musí počítat i s následky. Rusko už nemá kam ustoupit, nikdy neustoupilo. Všechny státy, kterým přineslo svobodu, ho dnes zrazují a připravují se na válku. Křehkost systému na denních dodávkách všech zdrojů je doslova děsivá. Pro mocenské elity jsou to postradatelné aspekty, příliš mnoho lidí, kteří ubírají zdroje. Rusko žádný stát ani Evropu nenapadne, má své zdroje na mnoho set let. Poslední největší světové zdroje a ke své obraně má jediného spojence - jaderné zbraně.

Tandem Zeman-Hofer by byl pro středoevropskou stabilitu obrovskou vzpruhou…

0
0
Jiří Vyvadil
9. 9. 2016   Rukojmí
Svět se jako reakce na to, co selhalo, mění a v podstatě lze jednoduše nalinkovat směr, kterým se třebas na příštích dalších 20 let bude ubírat.
USA, Francie, Holandsko, Německo, Švédsko, Finsko, všude v těchto zemích roste kritika světa, který se zde budoval po roce 1989 přes čtvrtstoletí a selhal.


Svět se znovu stal neskutečně nebezpečným dílky válkám a konfliktům vyvolaným USA a NATO v Iráku, Libyi, Afganistánu, Sýrii, v bývalé Jugoslávii či nakonec i na Ukrajině.

Hrozí vojenský konflikt uměle vybrušovaný mezi zeměmi NATO a Ruskem a jeho spojenci, zejména Čínou a eurosasijskou unií.

Statisíce migrantů díky agresi Západu se z Blízkého východu se dali na pochod a díky politice otevřených dveří Angely Merkelové, barbaři, jako kdysi zaplavují náš svět.

Spravedlivé na tom je, že míří z 90 % do Německa, nespravedlivé je, že to berou přes tranzitní země, které je jistě nechtěly.

Bezpečnost, ochrana národního státu, ochrana před migranty a ochrana před islamisty, ochrana před globalizací spojuje stále více výrazných osobností na celém světě.

Jsou nazývány populisty. V pořádku. To kdysi v 19. století byli sociální demokraté také a dnes jsou šedivým a nudným establishmentem, který takřka nelze oddělit od středopravé úvrati křesťanských demokratů.

Trump, Zeman, DeWilders, Marine le Pen jsou představiteli toho nového národního, konzervativně sociálního, jsou rozbíječi mýtů o tom, jak je ten náš současný svět dobrý.

A Hofer představitel té, jak se s oblibou říká, krajní pravice, nebo též populistické pravice by se mohl stát prezidentem jinak zřejmě nejbohatší středoevropské země, země ,s níž nás v dobrém i zlém mnohé v minulosti poutalo.

Je vynikající nápad, že se Zeman odvážně s Norbertem Hoferem chce setkat.

Jako prezident otevřeně řečeno nemá v současné střední Evropě na úrovni hlav států příliš mnoho protějšků, se kterými by si mohl rozumět.

Gaucka vynecháme. Německo není střední Evropa. To je útvar sám o sobě. A navíc Gauck končí a i jinak žije ve svém autistickém snu o skvělé Evropě, a dokonalých západních hodnotách, které je třeba chránit i posilováním armády. Je dobře, že končí.

Slovenský Kiska je téměř prototypem předpotopního eurohujerství a euroatlanticismu, který už jen vzbuzuje útrpný úsměv. Nevím, zde existuje maďarský prezident. Asi ano, ale slyšet o něm není. Je zde Duda, ale Poláci jsou naprosto nepříčetní lidé ve vztahu k Rusku, a každý den vstávají s myšlenkou, jestli by už nemohly USA začít Moskvu bombardovat. A navíc fanatický katolicismus a hysterická víra ve spiklenecké teorie (Rusové jim přece sestřelili letadlo s jejich prezidentem ve Smolensku) je pro racionální uvažování českého člověka nepřijatelné.

Rakousko má navíc neskutečnou výhodu. To že je mnohem ekonomicky bohatší než my je jasné. Že skutečně reálně bychom se od něho mohli něco přiučit, je jasné. Ale důležitější je, že odmítají účast v agresivním paktu NATO, který se sune stále více a více ke konfliktu s Ruskem.

Ve střední Evropě by prezidentský tandem Zeman – Hofer byl požehnáním. A protože díky své zoufalé náměsíční probruselské a proabamovské (proclintonovské) a protiruské politice bude Sobotka přirozeně poražen, a vše trvale nasvědčuje tomu, že zřejmě zvítězí pragmatický Andrej Babiš a protože i Rakousko následně očekávají posuny, Svobodní zřejmě zvítězí a obě ze stávajících stran tzv. velké koalice se už třesou nedočkavostí, aby se k nim mohly připojit, je větší komunikace mezi bohatým Rakouskem a námi užitečná.

Takže na setkání Zeman – Hofer.

Co k nám přijede propagovat Gorbačov? Nu přece Putinovo Rusko!

0
0
napsal/přeložil TauRus
9.9. 2016   Eurasia 24
„Obdiv k Putinovi. Jak on dokáže postavit i tohoto do morku kosti zrádce na službu Vlasti! Asi nebudou po Praze chodit protestní průvody, organizované americkým konzulátem, i když je to ruský politik.“Michail Gorbačov zahájí v Praze Mezinárodní konferenci o problémech evropské bezpečnosti. Prvního prezidenta SSSR přijme na své rezidenci v Lanech prezident Miloš Zeman.


Gorbačov povypráví, co udělal, aby byla umožněna „sametová revoluce“, a představí svou knihu o 17. listopadu.

Sputnik cituje organizátora konference a spisovatele Milana Syručka:

„Už 20. listopadu zaslal Michail Gorbačov na velvyslanectví SSSR v Praze a velení Ústřední skupiny sovětských vojsk v Československu dopis, s nímž měli sovětští představitelé obeznámit naše vedení. Byly v něm dvě hlavní teze.“

„Za prvé, sovětské orgány působící v Československu zabrání všemi možnými způsoby eventuálnímu krveprolití, aby nedošlo v Praze k tragedii podobné té, která se odehrála na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Kdyby bylo třeba, museli sovětští vojáci, dislokovaní v Milovicích, klást dokonce odpor českým silovým strukturám, aby se, opakuji, neprolila krev.“

„Za druhé, dal Gorbačov pokyn velvyslanectví SSSR, aby zastavilo veškeré kontakty s tehdejšími stranickými a státními činiteli, (dále) navázat styky s opozičním hnutím a podpořit vládu, která z něho vznikne a bude legitimizována v důsledku demokratických voleb.“

Zrovna tyto věci mi v té době říkala manželka jednoho stranického papaláše. Já jsem jí neuvěřil. Považoval jsem to za naprostý blud. Dnes se jí musím v duchu omluvit. Měla pravdu. Odevzdal všechno Západu. A teď sepsal knihu – kroniku své zrady.

Jinak, opět můj obdiv k Putinovi. Jak on dokáže postavit i tohoto do morku kosti zrádce na službu Vlasti! Asi nebudou po Praze chodit protestní průvody, organizované americkým konzulátem, i když je to ruský politik. Vždyť přijede hlavní podpindosnik (hrubá, ale výstižná ruská nadávka – pozn.edit.) století. Větší a hlavnější už není a ani nemůže být.

I Kalousek se Schwarzenbergem budou muset držet hubu a krok a sklonit se před ním ve falešné úctě. Protože jeho dílo ještě žije, ještě ho oficiálně nikdo nezrušil.

A co přijede propagovat dobrý děda Gorbačov? Nu přece Putinovo Rusko! Tomu se říká měkká síla!Vmanévruje všechny pražské podpindosniky do správného vektoru a stane se zrádcem na druhou. Zřejmě je to jeho osud.
TauRus
Zdroj: Leva-net
Grafika: Eurasia24.cz

Analýza: Hlavní aktéři sledují v Sýrii různé cíle

0
0
Peter Korzun
9.9. 2016   Zvědavec
Turecko a USA zaujímají rozdílné názory na to, co je třeba pro řešení situace v Sýrii udělat, a každý z nich sleduje jiné cíle.Na konci srpna Turecko zahájilo bezprecedentní vojenskou operaci za účelem odstranit jednotky Islámského státu (ISIS) z pohraničních oblastí a zároveň zastavit na západě zálohy kurdských ozbrojených formací, komplikujících strategii Washingtonu bojovníky porazit. Syrští povstalci, podporovaní tureckou armádou, se střetli s kurdskými bojovníky.

Kurdské Lidové obranné jednotky (YPG) jsou součástí širší, Američany podporované koalice v Sýrii, nazývané Syrské demokratické síly (SDF). Washington podporoval ve svém boji proti ISIS tyto jednotky, které však Ankara vnímá jako nějakou odnož Kurdské strany pracujících (PKK), kurdské militantní skupiny, která je v Turecku zakázaná.

Turecko-kurdský boj je ještě další komplikací v již tak zamotané občanské válce, kdy se Turecko a Spojené státy snaží rozdrtit ISIS tím, že podporují různé proxy jednotky. Nyní je Washington v bezvýchodné situaci kvůli jeho podporování jednotek YPG v Sýrii, které jsou jednou z nejúčinnějších sil v této válce, a kvůli obavám Ankary, že si syrští Kurdové vybudují protostát na jižní hranici a budou tak podněcovat nespokojenost mezi vlastní vzdorovitou kurdskou populací v Turecku. Washington čelí nepříjemnému výběru. Ani uzavření paktu s Tureckem, ani ukončení spolupráce s Tureckem ve prospěch Kurdů neslouží americkým zájmům. Mezi Washingtonem a Ankarou sice vznikl soulad a jednota, ale netrvalo to ani týden.

Podporováním operace v jejích počátečních fázích Bílý dům otevřeně vyjádřil (openly expressed) svou nespokojenost s tím, že si Turecko vybralo za terč kurdské jednotky a vyzval Ankaru, aby místo toho zaměřila své útoky proti ISIS.

Avšak turecký prezident slíbil, že bude odhodlaně pokračovat ve vojenských operacích tak dlouho, dokud budou bojovníci ISIS a syrští kurdští bojovníci představovat bezpečnostní hrozbu pro Ankaru. Starší turečtí představitelé uvedli (said), že s občany USA, Británie, Francie a dalších zemí, bojujících po boku YPG, bude jednáno jako s „teroristy... bez ohledu na to, zda jsou členy spojeneckých zemí“.

„Nikdo nemá právo Turecku říkat, proti které teroristické organizaci může bojovat,“ řekl (said) Omer Celik, turecký ministr pro záležitosti Evropské unie.

Je zřejmé, že plány Spojených států dát dohromady syrskou opozici, Turecko a Kurdy, aby napadli tzv. Islámský stát v Sýrii, se rozpadají.

Stojí za to si povšimnout, že Turecko varovalo, že Eufrat je pro Kurdy červená linie, kterou nemají překračovat. Kurdští bojovníci ji překročili s podporou Američanů, aby osvobodili město Manbidž od bojovníků ISIS ještě v srpnu. Nyní jsou kurdské síly, které američtí vedoucí představitelé nazývají oddaným spojencem, napadány ze strany Turecka, spojencem NATO (USA). Spojené státy sklízí to, co zasely. Tato situace je výsledkem jejich dalšího faux pas ve spojitosti se zahraniční politikou.

Ankarská operace proti Kurdům na severu Sýrie má za cíl zabránit milici, aby se spojila s územím, drženém Kurdy, které je na západ od Eufratu, což by mohlo vést ke vzniku autonomní kurdské oblasti v Sýrii a posílení separatistů na turecké straně hranice, z čehož má Turecko obavy. Turecko se vytrvale drží cíle zavést v Sýrii „bezpečnou zónu“- přičemž tento nápad nezískal žádnou podporu od ostatních světových mocností. Kromě toho hrozí, že se situace vymkne kontrole USA, neboť se může stát, že různé složky budou bojovat proti sobě, aniž by se ohlížely na Washington. Cíl, spočívající v ovládnutí města Rakka (neoficiálně vyhlášeného hlavního města ISIS) vojenskými jednotkami, podporovanými Amerikou, ještě před prezidentskými volbami v USA, se nyní zdá být nesplnitelným snem.

Jak se události rozvíjejí, objevují se praskliny uvnitř mezinárodní koalice, vedené USA. Podle francouzského prezidenta Françoise Hollanda hrozí eskalace konfliktu, neboť turecká armáda vyvíjí vojenský tlak proti Kurdům v severní Sýrii. Řekl (said), že „mnohonásobné, protichůdné zásahy nesou riziko prudkého vzplanutí konfliktů“.

Hollande, který má speciální jednotky, působící v Sýrii spolu s kurdskými a arabskými jednotkami, jako součást mezinárodní koalice, která bojuje proti militantním skupinám, řekl, že zastavení krveprolití je věc absolutní nutnosti. Zdá se, že intervence USA, která byla zprvu vítaná, zvýhodňuje ISIS tím, že staví členy koalice, vedené USA, proti sobě. Francouzský prezident zdůraznil svůj záměr diskutovat o těchto sporných záležitostech s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, až v říjnu navštíví Paříž.

Hned nato Rusko vyjádřilo (has expressed) znepokojení nad tureckými aktivitami v Sýrii a tvrdí, že se tak zvyšuje riziko civilních obětí a zhoršuje se etnické napětí mezi Kurdy a Araby.

Ani syrská vláda, ani Turecko či takzvaná „umírněná“ Syrská opozice se nechystají akceptovat myšlenku na autonomii syrského Kurdistánu. Stavět se proti Kurdům bude mít vážné důsledky a oslabí se tím aliance proti ISIS. Koneckonců jednotky kurdské sebeobrany jsou hlavní pozemní silou, která útočí proti ISIS. Jediný způsob, jak zabránit nejhoršímu, je zahájit kvůli kurdskému zapeklitému problému všeobecný dialog se všemi stranami, zapojenými do konfliktu.

Rusko je hlavní aktér, který je postaven do role prostředníka. Těší se dobrým pracovním vztahům s USA, Tureckem, syrskými Kurdy a syrskou vládou v Damašku, a navíc se nepřiklání na žádnou stranu. Moskva vždy říkala, že syrská krize může být vyřešena pouze na základě mezinárodního práva prostřednictvím dialogu, jež bude zahrnovat všechny etnické skupiny, včetně Kurdů. Rusko-americká jednání o koordinačních aktivitách v Sýrii by se ještě mohla rozšířit a zahrnovat i situaci v severní části Sýrie. Jak uvedl (put it) turecký prezident Tayyip Erdogan: „Bez účasti Ruska je nemožné najít řešení syrského problému. Pouze spoluprací s Ruskem budeme schopni vyřešit krizi v Sýrii.“


Analysis: Major Actors Pursuing Different Goals in Syria

Chystá se Clintonová s Obamou zmařit volby prezidenta USA?

0
0


10. 9. 2016      zdroj
Kandidátka na prezidentku USA Hillary Clintonová téměř neustále hovoří o "ruské hrozbě" a "ruské stopě". Tyto dva problémy vidí paní Hillary Clintonová už všude. Teď je uviděla i v procesu prezidentských voleb a vyzvala k "rychlému a tvrdému" vypořádání se s "potenciální hrozbou zasahování" Moskvy do tohoto procesu, "dokud není ještě pozdě."

Jak píše Bloomberg, "je to téměř nepředstavitelné," prohlásila kandidátka na prezidentský úřad USA, že se "cizí protivník" snaží manipulovat americký politický systém a že ruský prezident Vladimír Putin a jeho pomocníci, jak se zdá, se snaží vytěžit "vlastní výhodu" ovlivněním volby Američanů.

O ruské "hrozbě"řekla Clintontonová novinářům na palubě letadla během předvolební cesty. Bývalá ministryně zahraničí tvrdí, že má "důvěryhodné informace" o záměru Moskvy ovlivňovat průběh prezidentských voleb.

Samozřejmě že konkrétní důkazy neuvedla, ale zato prohlásila: "Musíme se mít dvojnásob na pozoru, abychom ochránili náš volební systém na všech úrovních, a musíme dát jasně najevo, že nikomu nedovolíme zasahovat do rozhodnutí amerického lidu."

Připomeňme, že obvinění proti Moskvě poprvé zazněla po vlámání se do korespondence vedení Demokratické strany USA, která byla zveřejněna na internetových stránkách WikiLeaks. Z dopisů vyplývá, že vedení strany podporovalo primárek exministryni zahraničí Hillary Clintonovou na úkor Berniho Sanderse.

Později vedla zveřejněná korespondence k rezignaci předsedy národního výboru demokratů Debbie Wasserman-Schultze. Demokraté soudí, že Rusko může působit v zájmu hlavního soupeře Clintonové ve volbách republikána Donalda Trumpa. Americké zpravodajské služby … již informovaly o své "vysoké jistotě", že za "krádežemi dopisů a dokumentů" ze serveru národního výboru Demokratické strany je Moskva.

Ve výsledku se americký prezident se svým týmem střetl s "obtížným diplomatickým a politickým rozhodnutím: zda vystoupit s veřejnými obviněními ruského prezidenta Vladimíra Putina z přípravy útoku". Podle novinářů New York Times může takový krok vést k dalšímu zhoršení vztahů mezi Washingtonem a Moskvou

The Washington Post s odvoláním se na své zdroje uvádí, že šetření problematiky vlivu Moskvy na situaci vede ředitel národní rozvědky USA James Clapper. Cílem tohoto šetření je určit rozsah plánovaných akcí a záměry ruské rozvědky během volební kampaně v USA. Zejména jde o posouzení hrozby ruských hackerů.

Jeden z činitelů, který hovořil s The Washington Post pod podmínkou zachování anonymity, řekl, že Kreml nemusí mít v plánu změnit průběh voleb ve prospěch jednoho nebo druhého kandidáta, ale chce vyprovokovat chaos a organizovat propagandistický útok na zahraničně politickou činnost USA v souvislosti s budováním demokracie na celém světě včetně zemí bývalého SSSR.

Zvláštní služby také nemají k dispozici žádné spolehlivé údaje o tom, že by Rusko již zasahovalo do volebního procesu nebo tak plánovalo učinit. Ale zdroje Washington Post v Kongresu, které jsou obeznámeni s vyšetřováním, tvrdí, že Rusko uskutečňuje "aktivní činnost" i v USA i ve východní Evropě, což vyvolává obavy politiků.

V souvislosti s tím, píše list, byla zvýšena priorita při vyšetřování možného vlivu Ruska na volby v USA. Rusko již dříve odmítlo obvinění z útoků hackerů v USA. Putin označil taková obvinění amerických úředníků a politiků za snahu, jak "odpoutat pozornost veřejnosti", shrnuje list.

"V USA začíná aktivní fáze současné kampaně. Tyto volby jsou již nyní považovány za jedny z nejšpinavějších - po volbách v roce 2004. U demokratů narůstají obavy z výsledku voleb, protože mezeru, která je mezi Clintonovou a Trumpem, nemusí demokraté v příštích dvou měsících udržet. Situace začíná být opravdu nepředvídatelná,"řekl Pravdě.ru vedoucí vědecký pracovník Ústavu pro USA a Kanadu Vladimír Vasiljev.

"V tomto ohledu demokraté dělají určité kroky, aby si zajistili vítězství. Co se tím myslí? Již 27. srpna demokraté napsali žádost na FBI, aby zasáhla, prošetřila a případně vzala pod kontrolou systém bezpečnosti voleb. Údajně proto, aby se zabránilo vměšování "vnějších sil", čímž míní Rusko," předpokládá Vasiljev.

"Jde o to, že volební systémy USA jsou manipulovatelné, je možné do nich proniknout, tím spíše s vědomím a silami federální vlády. Zde je možný buď zásah federálních orgánů, zdánlivě za účelem "bezpečnosti", který by umožnil Bílému domu zfalšovat výsledky voleb. Nebo tyto manipulace s použitím zdrojů federální vlády budou vydány za ruskou intervenci," obává se expert.

"Tato prohlášení činí Clintonová proto, aby změnila téma diskuse - v předvečer sjezdu demokratické strany, kde měla být provedena nominace, byly zveřejněny její e-mailové zprávy a pošta demokratické strany. Ty ukázaly, že vedení se chovalo jako ÚV KSSS", svěřil Pravdě.ru prezident Americké univerzity v Moskvě Eduard Lozanskij.

"Je to taková předvolební technologie, která počítá s tím, že přirozeně představí Trumpa jako agenta Kremlu. To vyvolává otázku, zda to není příprava, že kdyby něco, přehodnocení voleb, jejich výsledků v případě nepříznivého výsledku pro Hillary?" konstatuje politolog Boris Mežujev.

V rozhovoru s Pravda.ru dodal, že nedávno četl materiál Madeleine Albrightové, která poskytla rozhovor našemu týdeníku The New, kde řekla, že si nedovede představit jako verzi vítězství Donalda Trumpa.

"Je směšné vidět, že po všech těch prohlášeních o tom, že Rusko je izolované, zaražené, roztrhané na kusy, se ukazuje, že může ovlivnit výsledky prezidentských voleb ve Spojených státech. Chápete, vypadá to divně, je to šokující, neuvěřitelné," domnívá se expert.

"Nejsem konspirolog, ale mám velkou obavu, že přece jen probíhá příprava, promýšlení scénáře číslo 2. Scénáře, jak nepřipustit vítězství Trumpa neelektorátním způsobem," předpokládá Boris Mežujev.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Kam (ne)spěje česká rodina?

0
0

Zdeněk Hrabica
10. 9. 2016
Stále mi leží v hlavě myšlenka vysokoškolské pedagožky, která skoro nikdy neudrží jazyk na zámek. Občas káže páté přes deváté, dokonce i na rozhlasových vlnách. Před mnoha lety ji ostatní studenti na vysoké škole potajmu říkali, pro její horlivost a umanutost - „rudá fena“. 



Neladil mi ten urážlivý pseudonym, zvláště proto, že se týkal ženské bytosti. Ale v mnoha ohledech si jej za hyperaktivitu dobovým praktikám režimu po právu zasloužila. Podobných jedinců jsem v životě potkal na desítky. Horlivě jiné vylučovali a trestali, jak zákony kázaly. Nebo nepřestajně poučovali. Dokonce se nezměnili, ani když sametově nad jinými opět zvítězili. Dotyčná se nedávno nechala slyšet, že budoucí rodina dozná takových změn, že v jejím trvání dojde i k několikerým rozvodům. Vždyť už dneska je každé druhé české dítě dítětem nemanželským. Potomci nevědí, kolik otců se v jejich životě už vystřídalo. Jako bych se ocitl ve zjevení, zúčastnil jsem se zasnoubení muže a dívky v početné vietnamské rodině, odchované v České republice. Mladí mezi sebou mluvili krásnou češtinou, nikoliv řečí matky své, ale řečí školy a kamarádů, mezi nimiž vyrostli. Objevilo se tu i slovo: „Ségro, vole, pomoz mi nést dary ke snoubence!“



Byly to pro mne jímavé okamžiky radosti, že neplatí ještě všude pesimistické prognózy jedné české profesorky. Zaplať nám za to pánbůh, že to není ještě na světě všude stejné.

Psáno pro Novou republiku, Nové slovo a LUK. 
Text a foto Zdeněk Hrabica 
Pozn. red.: Autor neuvedl, že jde o |Jiřinu Šiklovou

,,Tak vy nemáte chuť bojovat za NATO a EU?" ,,Poslušně hlásím, že chuť by byla,ale připadá mi to jako dvojitý klystýr!"

0
0
Břetislav Olšer
10. 9. 2016   Rukojmí
Česko hnědne čím dál víc, proto dnes v Plzeňském kraji soudní lidé protestují proti konání Německo-českého komunálního kongresu sudetoněmeckého landsmanšaftu ve dnech 9. – 11. září 2016 . Považují konání tuto sudeťáckou slezinu za „plivnutí do tváře nejen všem pozůstalým“ po obětech 2. sv. války...
Na programu je nestydatá výměna zkušeností a odborné přednášky, jež mají poskytnou českým a německým komunálním politikům, jejich sudetoněmeckým partnerům i zástupcům německé menšiny v ČR podněty pro další prohloubení jejich spolupráce. Novinářka Lída Rakušanová, vedoucí Sudetoněmecké kanceláře v Praze Peter Barton, poslankyně TOP 09 Nina Nováková další hnědokošiláči budou uctívat „Pouť smíření“ z Pohořelic do Brna na paměť brněnských Němců vysídlených po druhé světové válce.

Nejvyšší představitel Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) Bernd Posselt chce zaujmout přednáškou na téma „Němci v České republice a sudetští Němci a Češi v Německu jako pojítko mezi oběma zeměmi“ či „Federalismus a samospráva – od Habsburské monarchie až k Evropské unii"... Ještě, že se toho nedožili Hašek se svým Švejkem, co bojoval za císaře pána a jeho rodinu...



„Ty nám to pěkně v tom Sarajevu vyvedli,“ se slabou nadějí ozval se Bretschneider.

„V jakým Sarajevu?“ otázal se Palivec, „v tej nuselskej vinárně? Tam se perou každej den, to vědí, Nusle.“

„V bosenském Sarajevu, pane hostinský. Zastřelili tam pana arcivévodu Ferdinanda. Co tomu říkáte?“

„Já se do takových věcí nepletu, s tím ať mně každej políbí prdel,“ odpověděl slušně pan Palivec, zapaluje si dýmku, „dneska se do toho míchat, to by mohlo každému člověkovi zlomit vaz. Já jsem živnostník, když někdo přijde a dá si pivo, tak mu ho natočím. Ale nějaký Sarajevo, politika nebo nebožtík arcivévoda, to pro nás nic není, z toho nic nekouká než Pankrác:“

Bretschneider umlkl a díval se zklamané po pusté hospodě.

„Tady kdysi visel obraz císaře pána,“ ozval se opět po chvíli, „právě tam, kde teď visí zrcadlo:“

„Jó, to mají pravdu,“ odpověděl pan Palivec, „visel tam a sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na půdu. To víte, ještě by si někdo mohl dovolit nějakou poznámku a mohly by být z toho nepříjemnosti. Copak to potřebuju?“




Ministr sudetsko-české kultury Herman nazývá landsmanšaft našimi rodáky, pseudo novinář Vondráček dostal sudetoněmeckou cenu za lidská práva za filmy o "zabíjení po česku", a rádoby herec Pánek se svojí výdělečnou neziskovkou Člověk v tísni ještě dnes v ČT tvrdí, že má své spolupracovníky v českých Sudetech... Naštěstí jsou u nás i soudní politici jako prezident Miloš Zeman, jenž považuje sudetoněmecký landsmanšaft za bezvýznamný spolek, který ztrácí svůj vliv. „Dokonce musel ze svých stanov vypustit teritoriální nároky. Už tam není žádné právo na vlast ani žádné požadavky na vrácení majetku,“ prohlásil při své návštěvě v Aši.




Sudetoněmecké krajanské sdružení je jedním z německých vysídleneckých spolků (Vertriebenenverband), který zastupuje Němce, nuceně vystěhované ze Sudet, tj. z pohraničního území dnešní České republiky. Současným spolkovým předsedou tohoto sdružení je od roku 2014 Bernd Posselt, který také již od roku 2008 zastává funkci mluvčího sdružení. Sudetoněmecké krajanské sdružení je členskou organizací Svazu vyhnanců (Bund der Vertriebenen), který sdružuje všechny organizace Němců vyhnaných nebo vysídlených z východní Evropy. Sudetoněmecké krajanské sdružení vydává týdeník Sudetendeutsche Zeitung (Sudetoněmecké noviny).




Ministr kultury Daniel Herman jako vůbec první oficiální člen české vlády vystoupil na 67.sudetoněmeckém sjezdu. Na úvod projevu předneseného v němčině český ministr připomněl nacistické zločiny i násilnosti Čechů při poválečném odsunu německy mluvícího obyvatelstva. Oslovil v Norimberku sudetské Němce "milí krajané" a vysloužil si aplaus... Nejvyšší představitel Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) Bernd Posselt baculatě zářil: "To, co jsme zažili, byl historický moment,"řekl po Hermanově projevu. Bylo to dle něj jasné odmítnutí nejenom vyhnání, ale i principu kolektivní viny, který tak zamořil dvacáté století...

"Já jsem přesvědčený, že skutečně na čase bylo,“ dopověděl českým novinářům Herman o své účasti na sjezdu. „Na francouzsko-německém dialogu a smíření vidíme, že těch 40 let zpoždění díky komunistickému režimu tady bylo. Kdyby nebylo komunistů, kteří to brzdili a dodneška mají zastydlou mentalitu v minulosti, tak to bylo jistě dříve. Ale je dobře, že to bylo dnes..." Jo, pane Hermane; kdyby byly v ři.i ryby, nebylo by rybníků... http://www.rukojmi.cz/clanky/1705-ministr-kultury-cr-herman-byl-nejvetsi-atrakci-sudetonemecky-sjezd-v-norimberku-kde-pronesl-svuj-projev-v-nemcine




A ještě metál od sudetských vysídlenců... Foto: Reuters..




Je to tragikomický příběh; český "dokumentarista" David Vondráček převzal v roce 2013 na 64. sjezdu sudetských Němců v Augsburgu sudetoněmeckou cenu za lidská práva za své filmy zachycující pohnuté poválečné události v Československu, spojené s vysídlením německé menšiny, co prý nikomu vůbec neublížila. Nacismus byl přece jedno lidské právo za druhým, zvláště v nedaleké Osvětimi…. Co to je David Vondráček, který by hypoteticky určitě převzal jakoukoli cenu i od Konrada Henleina, co se roku 1937 sešel přímo s Adolfem Hitlerem a přislíbil mu absolutní věrnost.

Společně formulovali taktiku „vždy žádat víc, než je možné splnit“, kterou se pak jeho Sudetoněmecká partaj řídila až do rozbití Československa. Protože koaliční vláda začátkem roku 1937 veřejně vyhlásila program odstranění veškeré diskriminace Němců (v obsazování úředních míst atd.) a začala připravovat různá opatření k dosažení úplné rovnosti, musela SdP ve své rétorice stále přitvrzovat. A chystat křivonosým židům „křišťálovou noc“ nejen na Liberecku. Napřed Konrad Henlein pracoval jako bankovní úředník v jablonecké České obchodní bance, odkud však brzy přešel do Kreditanstalt der Deutschen.

Poté byli umučeni, zlynčováni a zastřeleni první čtyři četníci v bitvě o Habartov, v prvním ozbrojeném střetu 2. světové války. Dnes jeho žezlo převzal Bernd Posselt, co byl v letech 2000 až 2008 spolkovým předsedou Sudetoněmeckého krajanského sdružení, jehož je nyní mluvčím. V této funkci je jeho nejvyšším představitelem v Německu. A byl to právě Posselt, který Vondráčkovi cenu předal za to, že učinil z nacistů nevinné ovečky… Jak to bylo možné, že se televizní nýmand nechal dotlačit svojí ješitností až na úroveň kolaborace, za kterou by ho možná ještě dnes v Lidicích nebo Ležácích s chutí zlynčovali.




To vše proto, že si vycucal z prstu, jaká to byla „česká ohavná masová vražda nevinných Sudetských Němců“, jak uváděl ve svém veledíle „Zabíjeníí po česku” tento jistě jen z tragického nedorozumění redaktor ČT David Vondráček. Mezi obcemi Dobronín a Kamenná byly totiž v lokalitě Budínka odhaleny ostatky lidských těl. Údajně šlo o masový hrob šesti až patnácti obětí nelidské vraždy německých starousedlíků, určených před 65 lety k odsunu. V souvislosti s nálezem se okamžitě vyrojily spekulace, jak vlastně tito lidé zemřeli. Mluvilo se o masakru, místní Češi prý měli odsunuté Němce v aktu pomsty ubít lopatami.

Nic takového ale antropologové nedávno neprokázali. Smrt ubitím se nepotvrdila… Prostě senzace za každou cenu, i tu od ladsmašaftu. Navíc tento bulvární pseudonovinář jaksi “opomenul”, že mezi místními Němci a Čechy vypukla řada konfliktů, jeden hned po 15. březnu 1939, kdy německy mluvící obyvatelé napadli českou základní školu v Dobroníně, vytloukli okna, vyrazili dveře, zničili zařízení a snažili se zlynčovat českého učitele. Jeho smrti zabránili až místní čeští sedláci. Odplatou po tomto útoku bylo zavření této české školy…




A byl z toho sudeťácký humbuk; prý též Česko konečně dostihl válečný zločin, reagoval na “investigativní” zprávu pisálka jihlavského Mareše rakouský deník Die Presse. K tomu stačila spisovatelka Hermy Kennel, která napsala knihu „Bergesdorf” na základě subjektivního vyprávění pamětníků, a jeden snaživý televizní redaktor Vondráček, jeho patologická posedlost po zviditelnění a dílo “pravdy, spravedlnosti a lásky” bylo hotovo. „Zabíjení po česku…“ A což tak vraždění a mučení po německu…? Anebo akce a reakce…?

„Na nalezených kostech mezi obcemi Dobronín a Kamenná byla pozorována zhojená zranění, ke kterým došlo v průběhu života jedinců. Ostatní pozorovaná poškození kostí vznikla s největší pravděpodobnosti až po smrti jedinců. Na kostech nebyly pozorovány známky násilí, které by s jistotou odkazovaly na příčinu nebo okolnosti smrti jedinců. Tento závěr může být důsledkem nízké zachovalosti a fragmentárnosti nálezu,“ vysvětlila antropoložka Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Petra Urbanová.




Tak, jak to bylo, Vondráčkova pohádko? Kde jsou ty roztříštěné lebky Němců po ranách lopatami zrůdných českých zločinců? Není to náhodou tak, že ves Bergersdorf, dnes obec Kamenná, získala v roce 1943 titul Vzorová vesnice SS jako vůbec jediná obec nacistické říše. Z této poměrně malé vsi vstoupilo z 246 obyvatel do jednotek SS 46 osob a ty se zúčastnily mj. zvěrstev na Slovensku. První začal o Budince psát již před lety sudetský Němec Fritz Hawelka. Údajně bratr Hawelky z Begersdorfu, člena SS, vyznamenaného Rytířským křížem.

Z práce pana Hawelky – “Dokumentation eines Massenmordes in der nördlichen Iglauer Sprachinsel am 19. Mai 1945 – Recherchiert und zusammengestellt durch: Fritz Hawelka” lze citovat informace o tom, kdo měl zabíjet v Budínce. Že to patrně vůbec nebyli zvlčilí Češi, ale pár Rakušanů a sudetských Němců.http://home.arcor.de/harald.hoefer/budinka.htm Podle Hawelky byl hlavním strůjcem vraždy jistý Robert Kautzinger senior. Podle dochovaných údajů to však nebyl Čech, jak píše pohádkář pan Christian Andersen-Vondráček z ČT, ale německý Rakušan. Pracoval ve Schutzendorfu jako sklář a vzal si za ženu Sudetskou Němku z Dobronína. Dalšími spolupachateli měli být jejich synové Robert a Rudolf. Po otci Rakušané, po matce Sudetští Němci. K nim se měl přidat Polreich, sedlák z Dobronína. Jiří Dejnožka sice byl Čechem, kterého ale donutil Kautzingerem seniorem pod pohrůžkou zastřelení zahrabat špatně pohřbené mrtvoly.

Tak taková byla „česká ohavná masová vraždy nevinných Sudetských Němců“, jak uváděl televizní redaktor David Vondráček, co nemá ani páru, co byly Sudety, jež totiž nikdy nebyly německé; Němci se v Sudetách usídlili ve 13. století dobrovolně na pozvání přemyslovským králem Přemyslem Otakarem I. a souhlasili, že budou patřit oni a jejich potomci k této zemi a pod správu místních úřadů a panovníků… I v dobách, kdy jsme existovali pod Habsburky nebylo Království České nikdy fakticky zrušeno.

Po 1. říjnu 1938 se české obyvatelstvo ocitlo v pozici národnostní menšiny, která neměla naprosto žádná národní práva. Byly zrušeny všechny české politické strany a spolky, jejich majetek byl zabaven ve prospěch Říše. V úředním styku byl zakázán český jazyk, česky se nesmělo mluvit ani na veřejnosti a v dopravních prostředcích. Češi nesměli vykonávat zaměstnání v kterékoliv instituci státní správy, dále nesměli vykonávat žádné politické funkce, ani na obecní úrovni. Postupně byly zrušeny všechny české noviny, byl zakázán tisk českých knih, do kin nesměl přijít žádný český film, bylo zrušeno české vysílání v rozhlasu.

Omezována a nakonec zakázána byla i česká divadelní ochotnická představení, fotbalová utkání, taneční zábavy, poutě, veřejná procesí i kázání a bohoslužby v češtině. Zavřena byla většina českých veřejných knihoven, české střední školy, omezen byl počet základních škol. Češi byli znevýhodňováni při získávání práce, a po okupaci Čech a Moravy odcházeli do Protektorátu. Postupně byly hospodářským tlakem likvidovány drobné české podniky, docházelo ke konfiskaci českého zemědělského majetku. Do roku 1943 se ocitlo v německých rukou zhruba 75 tisíc hektarů půdy, kterou dříve vlastnili Češi. Kromě toho byli Češi omezováni v nakládání se svým majetkem, nesměli ho dále prodávat do českých rukou.




Popisek: Takhle pochodovali nacisti Klatovskou ulicí v Plzni rok po její okupaci, 15. března 1940. Stejnými místy pochodovali díky starostovi Plzně 3 Jiřímu Strobachovi a jeho podřízeným neonacisti současní v sobotu 1. března 2008. Foto: archivZápadočeského muzea v Plzni.




Plzeň, která napřed kolaborovala s nacisty a vyráběla pro ně zbraně, aby se pak nechala zničit US Army a dnes za to leze do zadku landsmanšaftu i Američanům kteří ji sice napřed koncem 2. sv. války podruhé zničili, načež je poté její vdavek chtivé plzeňské děvy vítaly jako své osvoboditele a potencionální manžely...




Nestačí, že se Česko zaprodalo za zbavení svých občanských práv EU, ještě podlézá svými poněmčenými a obzvláště některými análními politiky Lanasmanšaftu... A nejvyšší představitel Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) Bernd Posselt se cítí v Česku opět jako doma, kde chce zaujmout přednáškou na téma „Němci v České republice a sudetští Němci a Češi v Německu jako pojítko mezi oběma zeměmi“ či „Federalismus a samospráva – od Habsburské monarchie až k Evropské unii"...http://www.rukojmi.cz/clanky/1640-zulove-diky-ameriko-v-plzni-dostalo-trhlinu-pry-prirodni-neduh-ale-spis-trest-za-lidskou-nadutost-lez-ma-zkratka-kratke-nohy-a-tomu-odpovidajici-defekty




Inu, jako bych slyšel dobrého vojáka Švejka, kdy pro císaře pána a jeho rodinu musel vybojovat Hercegovinu... A kdo se asi z výše uvedených tlučhubů spatří ve Švejkově nezapomenutelném monologu: „Poslušné hlásím, pane nadporučíku, že se opravdu pan polní kurát nemýlil. Když jsem sloužil aktivně, byl jsem superarbitrován pro blbost, a ještě k tomu notorickou. Od regimentu nás kvůli tomu pustili dva, mé a ještě jednoho pana hejtmana von Kaunitz. Ten, s dovolením, pane nadporučíku, když šel po ulici, tak se současné pořád dloubal prstem levé ruky v levej nosní díře a druhou rukou v pravý dírce…“

Doba si žádá obnovení pracovních návyků

0
0


Jiří Jírovec
11. 9. 2016
Socky je prý třeba přinutit k tomu, aby ráno vstávaly a šly dělat něco užitečného pro společnost. Prý si tím obnoví pracovní návyky. Když se podíváme na pracovní úsilí těch, kteří to na druhých tak vehementně požadují, zjistíme, že by si pracovní návyky měli obnovit i poslanci ve Sněmovně. Tento snímek představuje Sněmovnu v "plném" nasazení. Je z raního vysílání ČT24. 



Protože stenografický záznam jednání ze dne 8.9. uvádí celkem 65 omluv, mělo by být přítomno nejméně 135 poslanců a členů vlády. Na snímku, který zachycuje asi 56% z celkového počtu křesel, by mělo být vidět kolem 60 poslanců a členů vlády. Kampak se nám ti čerchmanti poděli, když při interpelaci ministrů ve čtvrtek 8.9. odpoledne napočítáme jen 11 osob.

Jsou v restauraci, nebo je nebaví žvanírna (to je mimochodem výraz, který kdysi použil poslancováním frustrovaný Rudolf Hrušínský St.) nebo jen tak serou na práci.

Volič možná neví, že poslanec vlastně nemusí pracovat. Stačí když se omluví podle § 9, Jednacího řádu Sněmovny:

(1) Poslanec se účastní jednání Sněmovny a jejích orgánů, do nichž byl zvolen nebo ustanoven.

(2) Po zahájení schůze Sněmovny nebo jejího orgánu oznámí předsedající jména poslanců, kteří požádali o omluvení neúčasti na jednání.

(3) Nemůže-li se poslanec zúčastnit jednání Sněmovny nebo jejího orgánu, omluví se předsedovi toho orgánu, o jehož jednání jde.

(4) Poslanec se omluví tak, aby byl podle povahy věci o omluvě zpraven předseda Sněmovny nebo předseda toho orgánu, o jehož jednání jde, pokud možno před počátkem jednání, na které se omlouvá.

(5) Evidenci účasti poslance na schůzi Sněmovny a na schůzích jejích orgánů, včetně důvodů neúčasti, pokud je poslanec uvede, vede předseda Sněmovny nebo předseda příslušného orgánu.

Pozoruhodné je, že poslanec nemusí vůbec nic. Místo toho, aby Odstavec (1) je formuloval poslancovu povinnost účastnit se zasedání Sněmovny a komisí, do kterých byl zvolen, je formulován naprosto vágně. Není-li povinnost, není postih.

V prvním týdnu právě probíhající 49. schůze Sněmovny (6. - 9. září) byly načteny tyto nejčastější důvody nepřítomnosti: zdravotní (11), neudány (14), osobní (22) a pracovní (47). Tato ministatistika nezahrnuje členy vlády, kteří o jednání valný zájem nemají. Většinou se omlouvají prácí a nebo zahraniční cestou.

Ono je nakonec jedno, kolik poslanců se sejde, protože, většinou jen žvaní podle plachtovského "Já neříkám tak, ani tak, kdo se ve mně vyzná".

Premiér Sobotka před nějakou dobou tvrdil, že vláda nemohla s OKD nic dělat, protože se jí tak nějak přihodilo, že ztratila většinu ve správní radě. Tím se jí doly vymkly z rukou a jejich noví vlastníci mohli za investovaný pakatel vytáhnout obrovské miliardy.

Týž expert na správu podniků a financí 8.9. 2016 tvrdil, že vláda má sice majoritní podíl v ČEZu, ale nemůže ovlivnit, aby jeho správní rada neprodala byty, které jí spadly do klína při privatizaci.

Jistě, občan si může byt koupit za tržní cenu. To je lehčí pro Sobotky, kteří mají poslanecké příjmy a náhrady. Mnozí ostatní se musí smířit s tím, že v hlavěnemohou mít všichni všechno, to dá rozum.

Poslancům nechybějí peníze v pěněžence, ale sebereflexe. Když jde o jejich platy a různé náhrady, tak je všechno OK. Když jde o chudé, tak vrácení náhrady za první tři dny pracovní neschopnosti zamítnou jako škodlivé a říhají nad tím, jak s chátrou zatočili: "Je to hlasování 89, přihlášeno je 163 poslankyň a poslanců, pro 83, proti 72. Návrh byl přijat. (Potlesk a hlasité projevy spokojenosti poslanců hlasujících pro zamítnutí s výsledkem hlasování.)" (http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/049schuz/s049058.htm)

Je jim jedno, že se nápadně podobají šmejdům, kteří si libují, jak zametli s těmi, kteří si koupili předražené kastróly.

Poslanec Opálka jako jediný upozornil na dvojí metr: "Takže milí zlatí, abychom si rozuměli, ono je to všechno vždycky trošku složitější, a měli bychom se taky aspoň trošku chovat morálně. Víte, na jedné straně zde kryjeme sami sebe, když se omlouváme z nemocí, někteří dlouhodobých, a jde nám 100% plat, a na druhé straně tady křičíme, jak na ty chudé musí být přísnost. Toto není adekvátní."

Bývalý ministr zdravotnictví Heger k tomu poznamenal: "Karenční doba je jeden z mála motivačních prostředků, které máme k dispozici a žádný účinný tolik není."

Kdyby tohoto lékaře neohlupila politika, měl by dodat, že karenční doba je účinná jen pro kontrolu socek. Se svým příjmem je natolik odtržen od života, že nechápe, že pro lidi pracující za minimální mzdu je ztráta (redukovaného) příjmu velmi citelná.

Tenhle génius přes zdravotnictví vrhá špatné světlo na kolegy lékaře. Cožpak ti vydávají neschopenky jak si kdo řekne? Možná mezi poslanci zvlčel.

V parlamentu odhlasovali pokus o likvidaci mimoparlamentní politické konkurence

0
0
František Matějka
11. 9. 2016      FrantisekMatejkaBlog

Zatímco se média věnovala jiným tématům, parlamentní strany šly potichu, před volbami v roce 2017, preventivně po krku neparlamentní konkurenci. Dvěma novelami bezprecedentně posílily svoji pozici a zkusily se více zabetonovat. Jde o novelu Zákona č. 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (zdroj zde) a novelu zákonů volebních (zdrojezdeazde). Zmíním v bodech jen to základní, což zdaleka není vše: 1) Byl zřízen nový úřad se sídlem v Brně...


1) Byl zřízen nový úřad se sídlem v Brně, který bude kontrolovat všechny politické strany v ČR, a který má obrovské pravomoci. V jeho čele bude pět lidí s šestiletým mandátem, přičemž tito lidé budou jmenováni stranami v parlamentu. V takovém případě si můžeme o nezávislosti, zejména před volbami a při ohrožení jejich výměnou ve Sněmovně či Senátu, nechat jen zdát. Rozhodovat budou například o správnosti účetnictví, nebo dle vlastního zvážení o oprávněnosti výdajů. Úřad povede správní řízení, přičemž řada nových termínů, použitých zejména v zákoně o politických stranách, nemá svůj ustálený výklad. Kontrolované subjekty, dost možná na zakázku či na základě účelové provokace, tak budou vystaveny výkladu právě úřadu, obsazeném parlamentními stranami, přičemž po dobu řízení bude mít úřad právo rozhodnout například o pozdržení příspěvků od státu na činnost stran.

2) Nově mají politické strany možnost založit si vlastní politický institut jako neziskovou organizaci. Tyto neziskovky mají právo na automatický příjem peněz ze státního rozpočtu a to každý rok ve výši 10% z celkových příjmů strany za mandáty, tedy nad rámec dosavadních peněz pro strany ze státní kasy. Aby však nenechali nic náhodě a peníze občanů skončily jen u těch, kteří jsou tam teď, mají na tento automatický příspěvek nárok jen ty politické strany, které měly v parlamentu své zvolené zástupce alespoň dvě volební období. Pokud tedy příští rok uspěje nějaký subjekt ve sněmovních volbách poprvé, nebude mít, na rozdíl od současných parlamentních stran, na tuto podporu svého politického institutu nárok dalších osm let.

3) Skrytě zvýšili náklady ostatním, kteří už teď nemají tolik peněz na svou činnost. Zavedli povinnost mít minimálně čtyři bankovní účty na jakékoli úrovni autonomie strany. Pokud má tedy politická strana kromě centrály i například krajské pobočky, jedná se o 60 ze zákona povinných bankovních účtů. Pokud má strana samostatně hospodařící sdružení například ve městech, pak vždy po dalších čtyřech kusech účtů. Jedná se vždy o účet pro dary, operace související se zaměstnanci, ostatní výdaje a samostatný účet na základní kampaň. Na každou volební kampaň pak bude muset mít strana samostatný nový bankovní účet. U účtů na volební kampaň budou muset být ze zákona zmrazeny zůstatky peněz 180 dnů po volbách, teprve pak na ně bude moci strana sáhnout a případně převést jinam. Pro parlamentní strany je to jistě v pohodě, ty peníze mají. Pro ty neparlamentní je to likvidační, neboť nevyužité peníze na kampaň nebudou moct minimálně 180 dnů použít například na svůj provoz, čerpané služby, nebo mzdy zaměstnancům.

4) U platebních příkazů ve prospěch či k tíži všech účtů strany musí být vždy uveden účel. Pokud například dárce fyzická osoba neuvede do platebního příkazu, třeba jen na 5000,- Kč, slovo „dar“, nejenže mu musí příjemce peníze vrátit, ale ještě mohou být obě strany transakce pokutovány až do výše 2 milionů korun. Pošlete dar a ještě dostanete flastr. Přijmete dar, nejste schopni ovlivnit, zda dárce napíše účel do platebního příkazu, a dostanete flastr.

5) Dary nad 1000,- Kč musí mít písemnou smlouvu. Všechny. Například dárci z řad vlastních členů, kteří svoji stranu podporují každý měsíc stokorunou, musí nově uzavřít písemnou smlouvu. Jsou omezeny dary na jednoho dárce a rok na maximální výši 3 miliony. Může se vám to zdát i tak hodně, nicméně i u neparlamentních stran platí, že kampaň stojí peníze (parlamentní strany dávaly doposud desítky či stovky milionů), a zatímco parlamentní strany na ni dostanou z veřejných peněz v rámci příspěvků za mandát, neparlamentní strany jsou v tomto souboji odkázány výhradně na své členy, příznivce a soukromé dárce. Pokud by se například někdo bohatý rozhodl věnovat kus svého majetku pro subjekt, hájící svobodu proti současnému socialismu, protože chce, aby jeho děti po jeho odchodu žily v podstatně svobodnější společnosti, než je teď, má smůlu on i neparlamentní politický subjekt.

6) Kromě opakovaných pokut až do výše 2 milionů korun, přičemž o tom, co je, nebo není správně, budou rozhodovat současnými parlamentními stranami jmenovaní byrokraté, zavedli také nejen propadnutí, ale i pokuty ve dvojnásobku přijatého či poskytnutého daru.

7) Pouze účet na přijaté dary musí být transparentní. Současné parlamentní strany chtějí zjevně vědět, kdo z firem či občanů poskytl dary někomu jinému, než právě jim. Zajímavé je, že nákladové účty ani účty na kampaně transparentní být nemusí. To by totiž mohly své karty, tedy od koho dostávají služby a komu poskytovatelé patří, odkrýt právě strany parlamentní, které novelu odhlasovaly.

8) Politické strany si sice mohou dál půjčovat na svoji činnost nebo volební kampaně, ovšem nově výhradně od bank a finančních ústavů, registrovaných u ČNB. Nikdo jiný nově nesmí politické straně půjčit peníze. Také v tomto případě se jedná o likvidaci neparlamentních stran v politické soutěži, neboť bez peněz se prostě kampaně dělat nedají a banky půjčí své peníze samozřejmě jen těm, u kterých je jistota či šance jistotě se blížící, že úvěr následně ze státních příspěvků za získané mandáty splatí. Jinými slovy současné v parlamentu etablované strany mohou mít v podstatě jistotu, že jim peníze na kampaň banky půjčí, zatímco jejich mimoparlamentní konkurenci nikoli.

Jak kdo hlasoval pro výše uvedené se můžete podívat v případě volebního zákona zde a zde, v případě zákona o politických stranách pak zde. Není bez zajímavosti, že tyto změny přišly potichu a bez zájmu médií zrovna v době, kdy je stále více lidí nespokojeno s dosavadní politikou a hledá změnu. Pro zabetonování pozic současných parlamentních stran a likvidaci možné konkurence udělali současní zákonodárci maximum. Že jde o bezprecedentní zásah do svobodné soutěže politických stran? Jistě. Jenže kdo by to řešil, když na pořadu mediálních dnů hlídacích psů demokracie byli Babiš, tábor v Letech, nebo migrační krize. Máme jen kousek k tomu, aby padaly věty typu „my bysme rádi věděli, kde je Mlíkař a kde je Profesor filosofie...“. Snad s jediným rozdílem. Společně se snahou o likvidaci mimoparlamentní politické konkurence všemi nástroji zatím nemizí lidé.

Herec Pavel Landovský!

0
0

Zdeněk Hrabica
11. 9. 2016
 
Osud a náhody mne dali několikrát dohromady s nesmírně vzdělaným hercem Pavlem Landovským, dneska 11.září 2016 by mu bylo osmdesát let. Měli jsme podobné zážitky z dětství. Byli jsme vrstevníky. Před šesti lety jsme mu v Havlíčkově Brodě odhalili překrásnou bronzovou desku sochaře Radomíra Dvořáka, autora monumentálních sochařských děl pod širým nebem, v někdejších lipnických lomech.

 Byli jsme 10.září 2010 u toho v ulici Barbory Kobzinové 2020, kde Pavel prožil léta svého dětství uprostřed rodného města, tehdejšího Německého Brodu, čtyři – Radek Dvořák, Milan Pilař, Luboš Gőbl a trochu i já. A byla tam s námi asi tisícovka přihlížejících. Podařilo se i vydat knihu Heleny Albertové a Pavla Landovského „Lanďák“.


 Když se psal 5.květen 1945 byli jsme oba u toho, když Němci postříleli stejně staré kluky, jako jsme byli my a pak je zakopali v blízkém lesíku. Pavel s rudormějským „synem pluku“ si sám pak do zločinců v odvetě zastřílel z těžkého kulometu, bylo mu jenom devět let. Herec byl ďábel, aktér mnoha skandálů, nebrala ho ke své škodě levice ani pravice – a kromě Pavla Kohouta ani emigrace – ale byl to umělec od pánaboha.Stačí mi Švadrlíkovi “ Černí baroni „ a Gogolův „Revizor“. Všichni, co lkali nad jeho osudem, mu házeli klacky pod nohy.

Po 17.listopadu 1989 mu české divadlo nabídlo pouze šest divadelních rolí. Když se občas přiznám k obdivu nad tímto ojedinělým umělcem, jakých více již nebude, přecitlivělé duše mě ostouzejí a odhazují slovy: „Jak jenom můžeš?“ . Mluvil nejenom jadrně česky, skvěle po babičce od dětství mluvil i rusky, dokonale ovládal přízvuk, akcent, a ještě lépe mluvil slovensky. Čert je vem, co nad ním ohrnují nos, kamarádství s Václavem Havlem mu moc nepomohlo, Landovský byl kulturní fenomén a tímto fenoménem zůstane navždycky.

Rusko měl v hlavě i v srdci, měl k němu srdce i šavli. Nesmírně krásně vyprávěl o přátelství svého svého otce se Stanislavským a Němirovičem – Dančekem. Kdo to ještě kromě nás vůbec ví a chce vědět. Vůbec mi nevadilo, když u příležitosti odhalení jediné pamětní desky, kdy kričel v Havlíčkově Brodě na lesy, že takovou pamětní desku nemá ani Vašek. A mne za nápad nazval hned poté tím, co ženy na mužích nejvíce milují. Bylo to moc milé. Divadelní pánbůh mu to odpusť!


Psáno pro Novou republiku
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live