Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Sociální standardy pro imigranty jsou mnohem vyšší než minimální mzda

$
0
0
Sociální standardy pro imigranty jsou mnohem vyšší než minimální mzda30.srpen 2015  zdroj
 
Bída z lidí lotry činí...věděl již v patnáctém století francouzský básník Francois Villon. Vzpomněl jsem si na jeho verše, když jsem pátral po příčinách současné vlny ilegální migrace a po jejích dřívějších analogiích.

Na Wikipedii pod názvem Vlora (nave) 8. 8. 1991 jsem narazil na děs nahánějící fotografie lodi přeplněné uprchlíky z Albánie, kteří se rozhodli najít svůj nový domov v Itálii, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Opustili své dosavadní životy a v davu, který i po tom bezmála čtvrtstoletí budí děs, se vrhali na loď jako na Noemovu archu, zaplnili každé místečko včetně stožárů a odpluli do sousední země. Bez peněz, bez dokladů a bez viditelného důvodu. V Albánii nezuřila válka, nikdo je nepronásledoval, naopak padla diktatura a konečně mohli být svobodní. Využili svobodu k útěku za lepším. Itálie se nevyrovnala s negativními důsledky tehdejší ilegální migrace dodnes, jak názorně ukazují statistiky působení albánského organizovaného zločinu.

Tento příklad z nedávné historie ukazuje, že podobné stěhování národů nemusí vyvolávat jen války a kruté diktátorské režimy. Může se jednat i o naprosto iracionální hnutí, v současnosti nepochybně vyvolané a zneužité organizovaným zločinem na africké, arabské, ale i evropské straně. Všem je už jasná neudržitelnost statu quo, protože mírová pravidla v dobách vyostřených konfliktů nefungují. Řečeno stručně, už nestačí jen šlápnout na brzdu, je třeba vypnout motor.

Nelegální migranti směřují do zemí s vysokými sociálními standardy, takže jediná spolehlivá cesta, jak zastavit přílivovou vlnu, je jejich omezení. Smysl má pomáhat jen těm opravdu potřebným, nikoli všem, kdo chtějí žít lépe bez vlastního úsilí. A v této situaci Angela Merkelová vyžaduje, aby všechny země EU zavedly stejně vysoké sociální výhody pro migranty jako má Německo. Aby pro ty, kdož jdou za lepším, byla přitažlivá celá Evropa a přišlo jich ještě více. Připadá mi, že ta uprchlická iracionalita je nakažlivá.

Reakce českých politiků, novinářů a těch, kdo sami sebe považují za intelektuální elitu, budí dojem, že uvěřili iluzím o svém vlivu na český nevděčný plebs. Že stačí ještě chvíli dšít oheň a síru na více než 70% občanů, co se vyslovují proti migraci, obviňovat je z rasismu, fašismu a sobectví, aby ta nevděčná lůza pochopila, kajícně uznala svůj omyl a začala vítat nelegální migranty a hlásit se do dobrovolnických jednotek na ukrajinsko - ruskou frontu. Odtamtud přece hrozí nebezpečí, ne od ubohých běženců.

Obávám se, že se naše samozvané elity mýlí ještě fatálněji než při poslední prezidentské volbě. Každý, kdo podporuje migraci a obviňuje naše občany z příklonu k fašismu a rasismu, neuspěje v příštích volbách do čehokoliv. Výsledkem současné vládní politiky bude rozsáhlá výměna politických elit, protože vyvoláním sporu o „uprchlíky“ se jim povedl husarský kousek – našly téma, které po více než 25 letech umožnilo tradiční české dělení společnosti na my a oni. Naslouchám-li názorům našich politiků, mám neodbytný pocit, že místopředseda vlády Andrej Babiš to již pochopil. Nechce být mezi těmi, kdož v dalších volbách fatálně neuspějí, dodává Jaroslav Bašta..

(rp,prvnizpravy.cz,jb,foto:arch.)
 
Související:

Válka je mír?

$
0
0
Pavel Letko 
30.8.2015 E-republika

Byl ohlášen nový věk, nový světový řád. Mělo být navázáno na Helsinský proces, posilována mezinárodní autorita OSN, agendy lidských práv a život na Zemi měl být podřízen „Míru“ až navěky. 


Média tzv. "hlavního proudu" sleduji v zájmu zachování duševní rovnováhy jen minimálně. Nicméně úplně pominout je nemohu, neboť tvoří, chtě nechtě, společný virtuální svět, v němž žijeme. Nehoráznosti v nich obsažené mě již nechávají celkem v klidu, jelikož je mi jasné, že sdělují téměř výhradně pravdu mocných, která je pořádně nemocná. Ale čas od času považuji za nutné ozvat se proti obzvláště velkým nehoráznostem.

Tak v pátečních Babišových Lidových novinách nám ukrajinistka Lenka Víchová přináší novou „pravdu“ Ukrajiny. Nemáme prý věřit, že Rusku bylo slíbeno „nerozšiřování NATO směrem na východ“. I kdyby tomu tak bylo a Ronald Reagan s Michailem Gorbačovem takovou „gentlemanskou dohodu“ uzavřeli, podle Víchové by šlo o spiknutí. Z takové argumentace vysvítá, že se už asi nemůžeme domluvit vůbec na ničem. Nazývá-li se mírová „gentlemanská dohoda“ spiknutím, pak je otázkou proti čemu. Proti válce? Gorbačov s Reaganem se prý možná dohodli na mírovém uspořádání světa, a ukrajinistka Víchová to nazývá spiknutím. Ovšem, možná, že ukrajinistka Víchová jen nerozumí významu slova „spiknutí“. Možná je vynikající ukrajinistkou, ale mnohem slabší „čechistkou“.

Tehdejší sen

Nejde jen o to, zda mírovou dohodu lze nazývat spiknutím. Jde také o to, že dohody "Gorbačov-Reagan" jsou často marginalizovány a relativizovány. K žádným dohodám prý nedošlo, a pokud ano, nejsou jednoznačné a nikde na papíře žádná dohoda o nerozšiřování NATO neexistuje. K tomu bych řekl, že já osobně jsem byl svědkem takových dohod. Takové dohody možná nejsou na papíře, zato jsou v mé paměti. Nejdříve je ovšem třeba si ujasnit o jaké dohody jde a o co šlo koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let minulého století.

Tehdy byl svět rozdělen na dva znepřátelené bloky, a vlivem různých událostí a jednání došlo k nekrvavé demontáži jednoho z mocenských bloků. Byl ohlášen nový věk, nový světový řád. Podle všeho co jsem mohl tehdy vnímat jak z Hlasu Ameriky, Svobodné Evropy, "návštěvy z jiného světa" amerického prezidenta George Bushe staršího, dobového tisku či televizního zpravodajství, šlo o realizaci lidského snu humanity. Mělo být navázáno na Helsinský proces, posilována mezinárodní autorita OSN, agendy lidských práv a život na Zemi měl být podřízen „Míru“ až navěky. Nikoliv jenom jako stavu bez války, ať už horké nebo studené, ale stavu, kde bude umožněno lidsky žít všem lidem. Tehdy jsme byli ujišťováni, že začíná věk milosrdenství a odpuštění. Světová politika se svými tehdy nejvlivnějšími hráči USA a Sovětským svazem měla směřovat k všeobecnému odzbrojení, jemuž také odpovídala veřejná vize Václava Havla o rozpuštění všech vojenských paktů včetně NATO.

První válka v Iráku byla první zkouškou takové světové koalice. Kuvajt byl napaden, světové společenství takové bezpráví nestrpělo a podniklo společnou akci. Tak jsme to viděli. Největší světovou autoritou se mělo stát celosvětové společenství, nikoliv nějaká velmoc se svými úzkými velmocenskými zájmy a vydírající svět atomovými zbraněmi. Slavnostně byly strhány ploty, neboť pozbývaly účelnost, nadále mělo být právo a spravedlnost prosazovány celosvětovou autoritou. Za pomoci mezinárodního soudu, policie, armády, ale i Světové banky. Velmoci se měly vzdát v zájmu světového míru své hegemonie a svou moc měly postupně odevzdávat těmto mezinárodním institucím. Právo mělo platit stejně v Damašku jako v Budapešti, protože měly začít plně fungovat mezinárodní instituce a především Rada bezpečnosti OSN.

Současná výstavba staronových plotů není jen následkem imigrantské vlny, nýbrž mnohem spíše selháním onoho světa bez hranic, kde spravedlnost a právo mělo být vahou celého mezinárodního společenství prosazováno po celém světě. Ano, také já se přiznávám k naivitě s níž jsem v takový nový spravedlivý řád věřil. Věřil jsem americkým prezidentům Ronaldu Reaganovi stejně jako Georgi Bushovi. Věřil jsem v dohody, které uzavřeli s Michailem Gorbačovem. Ukrajinistce Víchové by mohlo stačit svědectví o těchto dohodách a novém světovém řádu z úst Bushe staršího v projevu v americkém kongresu.

Nemusím snad opakovat, že na rozdíl od Víchové jsem takové dohody nikdy nepovažoval za spiknutí, ale naopak ve shodě s americkým prezidentem za úsilí o osvobození člověka z moci chaosu, bezpráví, nespravedlnosti, útrap a bídy. Holt už nežijeme v roce 1990, ale ve studené válce roku 2015. A máme zapomenout na všechno, co bylo 20 let předtím, jako za Hitlera nebo za Stalina.

Dnešní realita

Sovětský svaz se skutečně vzdal uplatňování své hegemonie nejen na vzdálenější satelity včetně České republiky. Rezignoval na použití síly i proti sovětským republikám, mezi které patřily ty pobaltské, či Ukrajina nyní zmítaná v občanské válce. Naproti tomu zejména Spojené státy se nijak nevzdaly prosazování svých zájmů na úkor ostatních. Světové společenství se mělo stát jen prostředkem k dosahování jejich cílů. A když to mezinárodní společenství odmítlo jako v případě druhé války v Iráku, Spojené státy svou moc uplatnily navzdory ostatním velmocím, navzdory mínění jiných států této Země. Sehnaly si k tomu jen „koalici ochotných“, tj. koalici loutkových států mezi nimiž ovšem nechyběla i Česká republika. O konci této koalice si přečtěte například ZDE. Výsledkem této loutkářské strategie je rozvrat mezinárodního práva, konec autority světového společenství národů. Spojené státy si postupně podmaňují celý svět za použití všech prostředků, tedy i vojenských. Mohou šířit demokracii zbraně a velmocenské lži?

Vyřeší to smlouva?

Tento problém nevyřeší sama o sobě žádná smlouva, ani o "nerozšiřování" NATO na východ, ani žádná jiná vojenská činnost. Obnovení důvěry v mezinárodní instituce totiž musí něco předcházet. Nejdříve budování důvěry a až potom smlouva vyjadřující tuto důvěřu. Důvěra v mezinárodní politiku je v troskách, a to zejména postupem USA v Iráku, Afghánistánu, Guantanámu a Jugoslávii. Je úplně zbytečné pátrat po písemné či ústní smlouvě nejvyšších představitelů USA a SSSR. I kdybychom jí našli, a i kdyby byla ratifikována, nezmění se nic. Důvěra a úsilí o společný život je v troskách. Je zbytečné pátrat po manželské či zásnubní smlouvě ve chvíli, kdy se partneři k sobě chovají nepřátelsky, obviňují se z podvodů a hledají každý své spojence proti sobě.

Můžeme jen čekat konečnou konfrontaci nebo obrat k lepšímu a omluvu velmocí za své násilné jednání. Jestliže jsme se z úst představitele Ruské federace konečně dočkali omluvy za rok 1968, právem můžeme očekávat omluvu amerických představitelů za zločiny proti lidstvu po celé zeměkouli. Vladimír Putin označil prosazování velmocenského postavení SSSR ve východní Evropě za chybu, která v konečném důsledku tyto národy postavila proti Rusku. Předpověděl, že Spojené státy na toto poznání a zkušenost teprve čekají. Věřme, že přijde brzy a „vzdání se moci“ ve prospěch „Míru“ bude ještě méně krvavé než to sovětské.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na 


Foto:
Michail Gorbačov podepisuje s Ronaldem Reaganem v roce 1987 ve Washingtonu dohodu o likvidaci raket středního a krátkého doletu.

Rozpor na Slovensku. Fico odmítá povinné kvóty pro migranty, ale prezident Kiska chce, aby jim Slovensko pomohlo

$
0
0
31. 8. 2015  Hlavné správy

Ak sa znova objaví myšlienka povinných kvót pre migrantov, Slovensko ich odmietne. Vyhlásil to dnes počas osláv 71. výročia SNP v Banskej Bystrici premiér Robert Fico a dodal, že v súvislosti s obrovskou krízou migrantov zvoláva na pondelok (31.8.) mimoriadne zasadnutie Bezpečnostnej rady.


Ako predseda vlády zdôraznil pred asi 2500 účastníkmi osláv vrátane zástupcov veľvyslanectiev a diplomatov, “európska politika, pokiaľ ide o migráciu, absolútne zlyhala”. Európa čelí hrozbe nekontrolovaného prílevu utečencov z rôznych častí sveta často spojenej s ľudskými tragédiami.

“Netvárme sa, že nevidíme strach ľudí, boja sa a nielen na Slovensku, ale v celej Európe. Netvárme sa, že nevidíme príčiny tohto javu a netvárme sa, že sme schopní tento problém vyriešiť tak, že všetkých prichýlime s otvorenou náručou bez ohľadu na to, či sú to ekonomickí špekulanti alebo ľudia, ktorí reálne potrebujú ochranu svojho života, zdravia a rodiny,” povedal premiér.

“Ako je možné, že keď Grécko potrebuje peniaze, tak sa summit stretne za 24 hodín, ale keď zomierajú ľudia, nie sme schopní zorganizovať ho za účasti afrických krajín a povedať, u vás sa bude riešiť problém. Opätovne budeme opakovať to, čo sme hovorili na zasadnutiach európskeho summitu, situáciu treba riešiť tam, kde vznikla a nesústreďovať sa na dôsledky,” konštatoval premiér.

Slovensko je pripravené pomôcť pri vytváraní bezpečnostných zón, kde budú migranti identifikovateľní a bude jasné, kto je ekonomický špekulant, pašerák, obchodník so zbraňami a kto človek, ktorý naozaj potrebuje pomoc.

Podľa Fica každá krajina musí mať právo vybrať si, o koho sa vie reálne postarať. “Buďme úprimní, veď my nie sme schopní integrovať vlastných rómskych spoluobčanov, ktorých máme státisíce, tak ako môžeme integrovať ľudí, ktorí sú niekde úplne inde spôsobom života, náboženstvom.”

Naopak, prezident SR Andrej Kiska si myslí, že utečencom, ktorým doma ide o život a potrebujú pomoc, by Slovensko malo v každom smere prejaviť solidaritu. Povedal to po skončení oficiálnej časti dnešných osláv 71. výročia SNP v Banskej Bystrici v reakcii na príhovor predsedu vlády Roberta Fica.

Utečenci sú podľa Kisku veľmi komplikovaná otázka. “Myslím si, že od nás, našej krajiny, sa ani tak veľa nevyžaduje. Vieme, že nie sme cieľovou stanicou. Žiadne veľké požiadavky na nás nie sú a náš príspevok k tej našej Európe, k Európskej únii je prejavenie solidarity k tým ľuďom, ktorým skutočne doma ide o život a potrebujú pomôcť,” reagoval prezident.

(Grafika: AC24)

ASR: Politickou elitu Západu tvoří lháři a váleční zločinci!

$
0
0

ASR: Politickou elitu Západu tvoří lháři a váleční zločinci!31. 8. 2015   První zprávy
 
Rusko by nemělo věřit západním politikům, lhářům a válečným zločincům, píše Alles Schall und Rauch. Když v roce 1990 slíbili slíbili, že se NATO nebude rozšiřovat na východ, ukázalo se, že je to lež.


Od té doby hlavním cílem všech iniciativ Aliance je, aby se Rusko ocitlo v absolutním obklíčení. Poslední cílem byla Ukrajina, kde Spojené státy nainstalovaly svou loutkovou vládu a zničily ekonomiku.

Americkým politikům se nedá věřit, zdůrazňuje Alles Schall und Rauch. V tomto ohledu dobrým příkladem je zrušený slib Washingtonu nerozšiřovat NATO na východ. V roce 1990 se sovětské vedení v čele s Michailem Gorbačovem dohodlo na sjednocení Německa pouze pod podmínkou, že po rozpuštění Varšavské smlouvy se západní Aliance nebude snažit „naplnit zbývající vakuum", vysvětluje autor.

Na setkání s Gorbačovem a ministrem zahraničí Eduardem Ševardnadze v roce 1990 řekl bývalý americký ministr zahraničí James Baker, že „sféra NATO nepostoupí ani o jeden palec na východ, pokud dá Sovětský svaz souhlas s členstvím sjednoceného Německa v NATO".

Bývalý německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher zase 31.ledna 1990 ujišťoval, že„bez ohledu na to, jaký bude  osud Varšavské smlouvy, rozšíření území NATO na východ k hranicím Sovětského svazu nebude“.

„Co se vlastně stalo?" ptá se autor. Všechny země bývalého východního bloku a sovětských republik v Pobaltí vstoupily do NATO. Kromě toho Aliance chce Ukrajinu a Gruzii. Podle autora se jedná o „čistou provokaci".

Rozšíření NATO na východ, nasazení raket v Polsku, modernizace jaderných zbraní v Německu, a nyní intenzivní růst zbrojení ve východní Evropě - to vše naznačuje, že hlavním úkolem Aliance je zcela obklíčit Rusko.


Slib byl zrušen, říká autor. Oznámil to sám Gorbačov. Bývalý německý kancléř Helmut Kohl a James Baker ho v Moskvě 9. února 1990 ujišťovali, že „NATO se neposune ani centimetr na východ,"řekl bývalý prezident SSSR v rozhovoru pro Bild. „Američané nesplnili tyto sliby a Němcům to bylo jedno," dodal.
   
Manfred Werner, bývalý generální tajemník NATO řekl 19. května 1990:„To, že nebudeme rozmísťovat jednotky NATO mimo Německo, poskytuje Sovětskému svazu spolehlivé bezpečnostní záruky."



Rusové nezapomněli, že slib byl pošlapán, pokračuje Alles Schall und Rauch. A nezapomněli, co se stalo v Jugoslávii, Iráku, Libyi a Sýrii. Libye byla posledním varovným zvonem pro Moskvu, míní autor článku. Americký prezident Obama předstíral, že provádí „humanitární misi" na záchranu obyvatel před „občanskou válkou", ačkoli jeho skutečným cílem byla vražda libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. V důsledku bombardování NATO se země proměnila v hromadu trosek a uvrhla se do teroru.

V Sýrii je to stejné, pokračuje publikace. Řadu let se USA a její partneři se snaží svrhnout syrského prezidenta Bašára Asada, podporou, školením a dodávkami zbraní radikálním islamistům. Západ se snaží svrhnout legitimní vládu pomocí placených žoldáků.

Platbou za zničení těchto států, jejichž jedinou chybou bylo, že odmítli uposlechnout diktát Washingtonu, se stala obrovská vlna uprchlíků do Evropy. Zde politici a média mlčí o roli Západu v této krizi. Dělají, aby masová migrace vypadala jako přirozený jev, a nemluví o skutečné příčině toho, co se děje.

Na Ukrajině byla rovněž svržena demokraticky zvolená vláda a instalován pro Spojené státy vyhovující loutkový režim. Jen se pro převrat využili místo radikálních islamistů nacisti. Nyní je Ukrajina bídná, narušená země se zcela zničenou ekonomikou. Navíc zločineckému režimu v Kyjevě nařídili vést válku proti vlastní populaci na východě Ukrajiny. Rusko už přijalo asi 2.000.000 uprchlíků z regionů, kde se boje odehrávají, ale tom západní média sotva hlásí.

Být na na místě Putina, nevěřil bych ničemu, co říká Washington a jeho evropští vazalové,“ píše  autor v závěru svého článku. „Nedávné události ukázaly, že politickou kastu na Západě tvoří především mazaní podvodníci, lháři a váleční zločinci."

(kou, prvnizpravy.cz, alles-schallunfrauch, foto: arch.)
Souvisejíící:


Poznámka redakce:
Ve světle uvedených fakt jsou články různých českých ´ukrajinistů´ - viz například poslední článek paní Víchové v sobotních Lidových novinách - jen prvoplánově hloupé propagandistické pokusy o zblbnutí čtenářů.

The Economist: Ukrajinci jsou nyní chudší, než za sovětské éry!

$
0
0
31. 8. 2015  zdroj

Dohoda Ukrajinou o restrukturalizaci dluhu se svými věřiteli nezachrání ekonomiku země, a Ukrajinci jsou nyní „chudší, než na konci éry Sovětského svazu", píše britský The Economist.

Deník připomíná, že do konce tohoto roku by mohl hrubý domácí produkt Ukrajiny poklesnout o 60%, což je v dolarovém vyjádření 70 miliard dolarů.

Ukrajinou podepsána dohoda o restrukturalizaci dluhu je méně působivá, než by se mohlo na první pohled zdát, píše The Economist.

MMF za dobu konfliktu v Ukrajině poskytl Kyjevu 11 miliard dolarů. Nicméně, aby Ukrajina mohla zůstat bonitní a platit účty, MMF přislíbil dalších 11 miliard dolarů do konce roku 2018.

Ale MMF si stanovil několik podmínek: Ukrajina musí snížit platby na zahraniční dluh o 15,3 miliard dolarů do roku 2018 a snížit poměr veřejného dluhu k HDP o 71% do roku 2020.

Vezmeme-li v úvahu restrukturalizaci, Ukrajina pravděpodobně bude schopna splnit první podmínku (i když to vše závisí na držitelích mezinárodních dluhopisů), ale druhá podmínka bude problém, poznamenaly noviny.

The Economist nám připomíná, že do konce tohoto roku HDP Ukrajiny mohl poklesnout o 60%, což v dolarovém vyjádření znamená o 70 miliard. V prvním čtvrtletí se snížil o 17% oproti předchozímu roku, zatímco ve druhém o 15%.

S takovým tempem úpadku HDP se úkoly uložené MMF zdají být neřešitelné, konstatuje depresivně The Economist.

Zdá se, že ačkoliv dohoda s věřiteli vyvolala euforii premiéra Jaceňuka, britský list neskrývá svoji skepsi. A není sám. V reakci na uvedenou dohodu dokonce ratingová agentura Fitch snížila svoji prognózu z CC na C, což znamená "nevyhnutelnost bankrotu".

Takže, zdůrazňuje The Economist, krátkodobě nebude mít jednání s věřiteli vliv na dobré životní podmínky obyčejných Ukrajinců, kteří jsou nyní „chudší, než na konci éry Sovětského svazu". Ukrajinská měna je velmi slabá: aktuální inflace v zemi dosáhla 60%.

Dlouhodobá projekce není na tom o moc lépe: i kdyby zítra válka na východě Ukrajiny skončila, země bude potřebovat desítky miliard dolarů, aby se z ní vykřesala.

Ve čtvrtek ukrajinské Ministerstvo financí uvedlo, že se mezinárodní věřitelé dohodlo na odepsání 3,6 miliard dolarů dluhu z hodnoty dluhopisů ve výši přibližně 18 miliard dolarů (všem celkový dluh Ukrajiny dosahuje výše 70 miliard dolarů). V této souvislosti předseda vlády Ukrajiny Arsenij Jaceňuk řekl, že Rusko nebude mít lepší podmínky na dluh, než ostatní věřitelé uvedené dohody. Rusko reagovalo okamžitě, a to negativně. Ukrajina dluží Rusku 3 miliardy dolarů.


(kou, prvnizpravy.cz, economist.com, foto: arch.) 
 
Související:

Peking vyzval média Ruska a Číny, aby odbourala monopol Západu

$
0
0
31. 8. 2015     zdroj
Ruská a čínská média musí "odbourat neměnný monopol Západu na hlas v mezinárodních záležitostech,"řekl čínský velvyslanec v Rusku Li Hui. Podle něj by média "obou zemí měla se strategickým nadhledem plánovat budoucnost, napomáhat obohacení obsahu spolupráce," informovala agentura TASS.

Zároveň musí masmédia Ruska a Číny "rozvíjet v různých formátech dialog a výměnu zpravodajských produktů, podporovat výměnu odborníků, podělit se o technické vymoženosti, provádět společné besedy, uskutečňovat přípravu a šíření společných materiálů," domnívá se velvyslanec.

Čínský velvyslanec poznamenal, že diskusní fórum čínských a ruských médií, které se konalo letos v červnu v Petrohradě, "položilo dobrý základ pro uskutečnění v příštích dvou letech výměny mezi čínskými a ruskými médii."

"Posílení spolupráce a výměny médií mezi oběma zeměmi je velmi nutné a důležité, je důležitou součástí čínsko-ruské humanitární spolupráce", řekl Li Hui.

Velvyslanec poznamenal, že ruské a čínské sdělovací prostředky mohou společně "poskytovat svou interpretaci významných světových událostí a aktuálních regionálních problémů", což pomůže "odbourat monopol Západu na právo hlasu v mezinárodních záležitostech."

Řekl, že "Čína a Sovětský svaz sehrály rozhodující úlohu ve druhé světové válce, vnesly mimořádný nesmrtelný historický vklad ke konečnému vítězství."

Diplomat také zdůraznil, že "je nepřijatelné falšovat historii, překrucovat spravedlnost, zpronevěřovat se hrdinům zapomenutím."Čína, řekl Li Hui, je rozhodně proti "jakýmkoli pokusům falšovat historii druhé světové války, jejichž cílem je výzva poválečnému světovému řádu."

Diplomat zdůraznil, že "některé státy ... se marně snaží smazat hranici mezi pravdou a lží, černá je nazývána bílou, agrese je vydávána za boj za spravedlnost a váleční zločinci se stávají hrdiny."

"Vítězství ve druhé světové válce bylo vítězstvím spravedlnosti nad zlem, světla nad tmou, pokroku nad reakcí, a proto lze nazvat válku velkou," dodal Li Hui.

"Čína má v úmyslu společně se všemi stranami ukázat světu odhodlání hájit výsledky druhé světové války a mezinárodní spravedlnost", řekl diplomat a měl na mysli uskutečnění přehlídky v Pekingu u příležitosti 70. výročí vítězství.

Podle něj je "přehlídka povolána demonstrovat odhodlání a možnosti čínského lidu za obranu míru a vůbec není demonstrací "pouhé" vojenské síly."

"Tím spíš nemůže být řeč o nějakém ohrožení Asie nebo míru ve světě," dodal diplomat.

Li Hui zdůraznil, že účelem přehlídky na náměstí Nebeského klidu je "ještě jedna vzpomínka na padlé hrdiny, kteří obětovali své životy během války odporu čínského lidu proti japonským uchvatitelům, a také mít na paměti všechny, kteří přispěli k vítězství v této válce."

Uskutečnění pamětních akcí umožní "vyjádřit pevný postoj čínského lidu k rozhodné obraně státní suverenity, územní celistvosti a míru na celém světě."

"Po 70 letech si čínský lid ještě více váží míru a stability, které nebyly získány snadno, spolu s mezinárodním společenstvím důsledně obhajuje poválečné uspořádání světa,"řekl velvyslanec a dodal, že světový řád je založen na "ústřední roli OSN, na cílech a zásadách Charty" této organizace.

"Čínská strana, která se řídí upřímnými city, zaslala pozvání mezinárodním organizacím a představitelům příslušných zemí, řekl Li Hui. Ve výsledku obdržela kladnou odpověď mnohých vedoucích představitelů zemí a mezinárodních organizací."...

...Zástupce ministra zahraničí Číny Cheng Guoping prohlásil, že nejčestnějším a nejváženějším hostem na oslavách v Pekingu bude ruský prezident Vladimír Putin.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Ne „vyšetřovací“ komise, ne politické „tribunály“ osn, ale sami pachatelé vám řeknou pravdu, až se dopustí chyby. MH17 a MH370 jsou toho ukázkovým příkladem!

$
0
0
Lubomír Andrassy
31. 8. 2015
To platilo, platí a platit bude! Zapište si to. A doufám, že se to stále ještě učí noví kadeti v oboru kriminalistiky. A nejen to, i Columbo vždycky zbystří, když ho někdo přehnaně upozorňuje na důkazy a možného pachatele. Všimli jste si? Znám jeden stát – na východ od nás, který se v tomto směru může přetrhnout. Málokdo už mu ale věří (brzy od něj dají ruce pryč i západní spojenci – začne překážet) a chudák Columbo má teď těch pitomostí plný notýsek!

Víte, chce to trpělivost. A někdy to netrvá dlouho. Materialistická výchova, úcta k mamonu a k hamižnosti, odvrácení se od DESATERA (nemyslím to desatero, co si zkorumpovaná církev dovolila přepsat), peníze a obyčejná lidská závist – to jsou spojenci každého vyšetřovatele, který to s PRAVDOU myslí poctivě! (Nemyslím tu pravdu, co mu diktují nadřízení). Proč o tom píšu? Protože mi tu zase něco nehraje:

Bůh je mi svědkem, že jsem se už nechtěl vracet k těm obětovaným malajsijským letadlům MH17 a MH370! Dokonce jsem to i několikrát slíbil. Mám k tomu řadu důvodů, i osobních. Já to teď, pro pochopení, napíšu jedním slovem – TICHO. To je to, co mi vadí! Vysvětlím…

Senzace už netáhnou?

Na téhle planetě se od 8.března 2014 hledá malajsijské letadlo B777 označené jako let MH370, a pak se údajně najde jeho část u ostrova Réunion v Indickém oceánu. Mohl bych teď psát o tom, že to je místo na opačné straně jeho plánovaného letu, že to je místo, které je dost daleko od dosud skutečně zaznamenané trasy (i té osmihodinové, co byla zjištěna po přerušení standardního spojení), že se těch kusů údajně našlo více (kufr, dokonce snad část sedačky) a domorodci je údajně spálili (a to nevíme, kdy se někde „objeví“ další). Nikdo neví, kde letadlo skutečně spadlo a proč, ale připouštím, že ostrov Réunion může být v dosahu cíle, kam jednotlivé kusy mohou dopravit mořské proudy – pokud by ovšem opravdu spadlo. Podtrhuji, že připouštím, ale nic z tohoto mě teď nezajímá! K podstatě tohoto článku se dostanu na konci.

Když jsme se tyto informace nedávno dozvěděli, osobně jsem si myslel, že udělají-li tu chybu a označí-li trosky za pozůstatky z letu MH370, pak teprve začne ten pravý šrumec. Bude se zkoumat. Opět se začne hledat zbytek letadla, opět bude obnoveno pátrání a budou postaveny nové vyšetřovací verze, i když to v tomto případě není tak jednoduché – kde hledat, to ví jen vyvolení. Ale ono se nic neděje – je TICHO. Je ticho, i když se děje, jen média o tom nemluví. Stále dokola jsme byli informováni o různých nesmyslech (iránští únosci na palubě, soukromý trenažér kapitána letadla a podobně) a teď, kdy by se měly například zkoumat biologické fragmenty na nalezené části křídla a další souvislosti, média mlčí! Ta média, která tolik milují senzace. Proč je další „vyšetřování“ nezajímá? Všimli jste si, jak byli zpočátku všichni opatrní a jak jsme v prvních dnech po nalezení části vztlakové klapky četli v tisku: „Nemůžeme zatím zodpovědně říci, že se jedná o pozůstatky ze stroje MH370“? Ještě tehdy jsem věřil tomu, že tu chybu neudělají. Udělali! A to je dobře. Opatrnost skončila dne 5.8.2015.

V tento den bylo definitivně sděleno, že cestující jsou mrtví!

To byla ta zpráva. Ne jen, že „ztotožnili“ kus ztraceného letadla. I kdyby přistálo na tajné US základně Diego Garcia nebo v Afghanistánu, jak jsme se dočítali v různých článcích z různých (ne vždy důvěryhodných) webů, v tento den byla definitivně pohřbena poslední kapka naděje všech pozůstalých 239 pasažérů na palubě. Experti z francouzského Toulouse údajně potvrdili, že nalezená část patří opravdu B777, letu MH370 (jiné letadlo stejného typu se v současné době nehledá). Pro mě osobně toto potvrzení oficiálně učinil malajsijský premiér Najib Abdul Razak, který na tiskové konferenci 5. srpna oznámil: "Mezinárodní tým expertů potvrdil, že nalezený fragment letadla na francouzském ostrově Réunion je určitě z malajsijského letu MH370 pohřešovaného již 515 dní."

S úsměvem a s lítostí k cestujícím i k pozůstalým jsem si zapsal toto oznámení do svého vědomí, a zároveň jsem si vzpomněl na článek z iDnesu (ze dne 6.září 2014) jehož název zněl: „Máme přesvědčivé důkazy pádu boeingu, tvrdí malajsijský premiér“. Měl tehdy na mysli druhé letadlo B777 – MH17 sestřelené nad Ukrajinou. Prosím, zapamatujte si tento odstavec. K panu premiérovi se vrátíme na konci zpět.

S prominutím, buď jsem blbej já, nebo novináři na iDnesu, nebo sám Najib Abdul Razak. Protože, pokud si tento článek vyhledáte, nenaleznete zde ani náznak přesvědčivého důkazu! Jen zmínka o tajných službách a šíleně znějící titulek. Pouze se dozvíte, že je nutno poslat na Ukrajinu své vyšetřovatele, kteří mají potvrdit tu senzaci, co byla vyjádřena v nadpisu článku. Jak to dopadlo? Co média? Ví to někdo? Já ne, a příští měsíc to bude rok, co tuto blbinu média vypustila! A protože Malajsie – jako stát nemá tu čest být členem „vyšetřovacího“ týmu (což od počátku postrádá logiku, že?) napadlo mě tehdy – za prvé – „Hurá, byla to koneckonců jejich letadla. Teď snad přijdou s něčím, co to opravdu objasní.“ A – za druhé – „Jsi jenom politik – tedy svým způsobem obyčejný korumpovatelný tvor. Ty musíš být hodně zaplacenej, když jsi plácnul takovou pitomost!“ Přiznávám, že jsem se tehdy přikláněl k té druhé variantě. Malajsie totiž své slovo v tomto zkaženém světě dávno ztratila, když se snažila hnát před mezinárodní soud George Bushe juniora za podvodem vyprovokovanou válku v Iráku!

Nerozdělujme se, už nás dávno rozdělili!

Na červené a zelené. Vzpomeňte si na oslavu 17. listopadu loňského roku. Na hesla „Miloše do koše“, na děti, co nosily cedulky s tímto nápisem, místo toho, aby jim hloupí, bečící a televizí zblblí dospělí dali do rukou nafukovací balonky a do pusinek třeba tureckej med, nebo frkačky. Než se dostanu k epilogu tohoto článku, odpusťte mně toto odbočení. Ale musím to napsat, protože mě to trápí. A mě když něco trápí…

Psal jsem o nešťastných malajsijských letadlech dost často. I když to téma vůbec nemám rád a je to hra s ohněm. Vadilo mně především, když lidský humus, který se označuje za elity tohoto světa, obětuje nevinné cestující jenom pro to, aby válkou zachránil svoji krachující ekonomiku. Stále dokolečka se tiskly nové a nové bankovky, které jaksi nebylo čím krýt! To má svoje důsledky, samozřejmě. Bankovky, kterými se legálně uplácí i úředníci v Bruselu, co rozhodují už i o názvech másla. Znáte měsíční příjem europoslance, že? Vím, že znáte. Hloupí a nevzdělaní lidé portál PL totiž nenavštěvují! Ten zmíněný lidský humus vyvolal další válku, tentokrát už kousek od nás. Do té války se pokusil zatáhnout Rusko. I kvůli tomu byl obětován let MH17 a dalších 298 mrtvých! Díky neobyčejné trpělivosti člověka, který to zlé Rusko řídí, a kterého podle televize máme nenávidět, se to zatím nepovedlo. Tím celá Ukrajina ztrácí na významu a s přicházejícím podzimem bude na obtíž. Kdo bude dodávat uhlí na zimu – Donbas? Ten Donbas, kde denně umírají civilní obyvatelé díky ukrajinským střelám? Kdo znovu zaplatí plyn – Rusko? Dodá „na sekeru“? Nebo zase EU půjčka nečlenskému státu, myslíte? Kdepak. Něco se musí stát! Jinak Ukrajina zmrzne. Ti blázni s modrožlutou vlaječkou na uniformě (zahraniční poradce pomíjím) tomu chystanému říkají „konečné řešení“! Nejzkorumpovanější armáda na světě si myslí, že do konce listopadu pozabíjí všechny ty horníky a vlastence, co brání svůj kousek země a rodinu na východě Ukrajiny. A nám to nevadí. My tam vysíláme vládní letadlo (pominu, že jsme zřejmě poslali i tanky), vrahy s modrožlutou vlaječkou na rukávu dokonce dopravujeme do našich nemocnic, léčíme je a vlastně se ani nedozvíme, jestli jsme je někdy (po ošetření) dopravili zpátky! Proč by nám někdo podobnou informaci sděloval? Copak vám nestačí ty zprávy o porušování Minských dohod? O současném přesunu a soustřeďování těžkých ukrajinských jednotek v brzkém místě střetu? O zakopaných ukrajinských tancích na kontaktní linii? O neustálém ostřelování civilních sídlišť a stále zvyšujícím se počtu civilních obětí? Tady už nejde o žádnou provokaci ale o chystaný masivní útok! Já vím, že naše televize o tom nemluví. Proboha, najděte si ty zprávy jinde. Naše televize o tom přeci mluvit nesmí!

Miloš, co patří podle červených do koše, perfektně ovládá šachy. To je přece velmi logická hra. Proto svázal poslední kousky provázků spojující nás s Ruskem a Čínou, které zpřetrhali ti, za které se stydím a které jsem (já vůl) volil! Snad už není potřeba někomu vysvětlovat nesmyslnost sankcí proti Rusku. Ano – jediná naše výhoda je, že nám zlevnili pohonné hmoty, doufajíc tak, že to militantní Rusko nějak dostanou na lopatky. Na vše ostatní doplácíme a doplácet budeme. A nejen v ČR. V sousedních státech - hlavně v Německu i ve Francii, si to už i politici uvědomují! Jen ti naši stále (tradičně) vyčkávají, mlčí, a ozvou se klasicky, až už bude zase pozdě. Teď myslím vládu, ne prezidenta. Jemu buďme vděční! Až bude nejhůř, a ono bude, vzpomenou si na něj i ti, co tehdy sháněli červené karty a nadávali na něj. Na druhé straně…, národ, který se nechá opít koblihami, si lepší politiky ani nezaslouží. Dobře nám tak!

Když už jsem u toho nadávání, dodnes se mně jeden internetový portál (nebo spíše blog) neomluvil za to, že mě v minulosti označil za plagiátora. Právě v souvislosti s mými články o malajsijských letadlech. Nejsem cimprlich a netrvám na omluvách. Já jen, že majitel toho portálu mně to v emailu slíbil! Skutečný pachatel plagiátorství mu celou situaci prokazatelně vysvětlil. Přesto dodnes na tom blogu visím v jednom z článků jako padouch. Proč o tom píšu? Protože s tímto blogem kopeme za jeden tým! I když jsem o jeho existenci dříve nevěděl. Ale jednotlivé hráče týmu jaksi nezajímá balon a rozhodčí! Jak tak bohužel sleduji, je zajímá LIKE! Totožnost provozovatele tohoto blogu – pana inženýra, který dokonce fandí stejnému fotbalovému klubu jako já, znám. Jen nejmenuji. A děsím se trochu jeho lajkovací posedlosti – on tomu říká „žádost o zpětnou vazbu“. Stejně tak se chová jedna nejmenovaná facebooková přítelkyně. Jednou jsem se jí v jedné diskusi zastal, když jí tam kdosi urážel. Hádala se tam kde s kým, a nakonec i se mnou, protože si neuměla ani přečíst, co jsem tam vlastně psal. Ani nebudu raději popisovat naší soukromou diskusi. Nechci tu dámu urazit. Vzpamatujte se, vážení! Tady nejde o LIKE soutěžení (na to stačí jeden bývalý advokát, co by chtěl být zřejmě příštím prezidentem). Ale o to, jak budeme jednou dětem vysvětlovat, proč jsme zničili tuto krásnou zemi s tradicemi! Na přání velmoci, která žádné tradice ani historii vlastně nemá. Columbo i červení by se zaradovali, a vy dobře víte, že „jsme zločinci“ (nebo Putinovi agenti – chcete-li), když píšeme to, co píšeme.
Oba vás tímto vyzývám, zamyslete se nad následujícím odstavcem:

Ďáblovy krvavé peníze!

Také vás v minulosti trápila myšlenka, jak k tomu chudák Malajsie přijde, když ji někdo systematicky likviduje letadla? Mně to hlava prostě nebrala. Už jen kvůli tomu jsem si přál, aby jednou pravda vyšla najevo, protože jsem chtěl znát ten motiv a cui bono. To přece nemohl být žádný konkurenční boj aerolinek. A skutečný pachatel přece musí škodu nahradit!

Vrátil jsem se z dovolené a ve svém soukromém emailu jsem měl krátkou zprávičku od svých holandských přátel, se kterými jsem už téměř rok (kvůli MH17) v kontaktu. Když jsem pak klikl na přiložený odkaz, polilo mě ještě větší horko, než bylo venku na slunci! Pokud by totiž byla pravda, co jsem si přečetl, VYŠETŘOVÁNÍ TRAGÉDIE LETADEL MH17 A MH370 PRAKTICKY KONČÍ! A vy – političtí manipulátoři, US administrativo a celá ta bando „vyšetřovatelů“ si od teď říkejte už co chcete.

V Malajsii se nám nedávno tak trošku pohádaly bezpečnostní složky a Columbo si koupil nový notýsek i s tužkou. Vše zřejmě odstartovala návštěva britského premiéra Camerona, který byl v Malajsii na pracovní návštěvě dne 30.7.2015. Mimo jiné se samozřejmě setkal i s předsedou vlády Razakem. V oznámení na portálu zdejšího ministerstva zahraničí se uvádějí už jen ty běžné politické formulace: „Oba lídři při bilaterálním setkání zhodnotí vzájemné oboustranné vztahy v oblasti obchodu a investic, vzdělání a obrany, jakož i spolupráci v rámci společenství OSN a bla bla bla“. V těchto nudných politických větách mě ale zaujala pasáž, kde se David Cameron měl ostře vyjádřit proti všem formám korupčních jednání, o kterých se údajně píše v malajsijském tisku – jak bohulibé!
Následně 5.8.2015 údajně vtrhl tým asi šesti policejních vyšetřovatelů do budovy, kde sídlí složky tzv. Malajsijské protikorupční komise (MACC), a to v souvislosti s vyšetřováním jakýchsi úniků informací ve věci stoprocentně vládou řízené společnosti 1Malaysia Development Berhad (1MDB). Tato společnost byla založena s cílem řídit strategické iniciativy pro dlouhodobý ekonomický rozvoj Malajsie, pro podporu přímých zahraničních investic atd. Výše jsem uváděl, že peníze a závist (nebo msta, chcete-li) – to jsou potvory!

A tak se vraťme k malajsijskému premiérovi. Malajsijská protikorupční komise MACC následně zveřejnila šokující informaci: PREMIÉR DATUK SERI NAJIB RAZAK OBDRŽEL NA SVÉ SOUKROMÉ ÚČTY OD NEZNÁMÉHO DÁRCE Z BLÍZKÉHO VÝCHODU FINANČNÍ DAR V MALAJSKÉ MĚNĚ (RINGGIT - MYR), KTERÁ V PŘEPOČTU ČINÍ VÝŠI 700 MILIONŮ US DOLARŮ! (Jiné zdroje uvádí 500).
„Tak to je hustý!“ řekl by můj dvanáctiletý kamarád, kdyby tomuto zkorumpovanému světu rozuměl. Přiznávám, že když jsem tuto informaci objevil poprvé, považoval jsem to zpočátku za zprávu typu alá Blesk. A tak jsem probrouzdal spousty zdejších internetových portálů, abych si věrohodnost těchto informací ověřil, až jsem pak narazil na článek, kde se Datuk Seri Najit Razak k uvedené částce přiznal a sdělil, že pro své soukromé účely nepoužil z velkorysého daru ani sen (drobné). 1 MYR = necelých 6,-Kč.
Musím na tomto místě objektivně sdělit, že není ničím prokázáno, že malajsijský premiér o existenci tohoto „daru“ věděl. To ani není práce pro mě, abych se v tom dále šťoural, že? Ale, kdybych si chtěl trošku zakonspirovat, stačilo by se zajímat o to, kolik by stála dvě navždy ztracená letadla shodného typu Boeing 777-200ER, nemyslíte? Václav Danda na PL v minulém článku obě letadla a jejich souvislosti přirovnával k osmičce – mají v ní obrazně místo, kde se oba jejich osudy střetnou. Já to napíšu jednodušeji, protože mně to nedalo a o konkrétní částky jsem se zajímal:
Cena jednoho stroje se pohybuje v rozmezí od 261,5 mil do 320 mil US dolarů. Podle výbavy. Viz odkazy níže. Další položky do pomyslné rovnice si už dosaďte sami!

Minule jsem média prosil, teď - těm veřejnoprávním oznamuji:


Přestaňte mně prosím ukazovat nahé zadky homosexuálů! Přestaňte mě informovat o nesmyslných a nevýznamných zprávách z USA typu - US Armáda přijímá do svých řad i gaye. Přestaňte blbnout hlavu našim dětem! A začněte už konečně objektivně informovat o tom, co se ve světě děje! Zejména na východ od nás. Nebo se doopravdy naštvu a neuvidíte ode mě už ani korunu. Vaše drzost totiž přesahuje meze! Zde narážím na šílený nápad platit koncesionářský poplatek i z počítačů.
Výše jsem Vám napsal námět. Jsem jedním z vašich živitelů a momentálně mě doopravdy zajímá, co se to ve vládě a v bezpečnostních složkách v Malajsii skutečně děje! Proč mám ztrácet čas neustálým hledáním PRAVDY?
A vy – zelení, pomozte mi! Klidně mně napište, že jsem se zmýlil. Kéž by…

Soutěž duševních gigantů z TOP 09.

$
0
0
Luděk Prokop
31. 8. 2015
Starosta Židlochovic Vitula a místopředseda TOP 09 Ženíšek v rozhovorech pro PL uvedených v prvním případě pod titulkem -“Starosta, kterého Zeman posílal padnout na Ukrajinu: Putin má taktiku jako Hitler. A když vidím ty billboardy s Alexandrovci...zde

Starosta zde (možná i záměrně) servíruje natolik kolosální pitomosti, že v lidech vyvolává sympatie k velikému Rusku a odpor k šíření protiruských nálad veřejnosti. K těmto pitomostem si dovoluji podotknout, že nejen v Rusku vysoce oblíbený státník Putin, zastavil devastaci Ruska a neustále nabízí politiku vzájemné spolupráce rovnocenných partnerů, výměnou za politiku konfrontací, častých bezohledných agresí Politiku vzájemné spolupráce rovnocenných partnerů, za politiku vyhrožování kroucením rukou neposlušných zemí, které nebudou dělat to, co USA chtějí a co potřebují, aby dělaly. Opakovaně zdůrazňovaná nabídka vzájemné spolupráce rovnocenných partnerů, rozhodně nebyla taktika používaná Hitlerem, před druhou světovou válkou, jak choromyslně tvrdí zmiňovaný starosta, dezorientovaný Vitula. Státnická prozíravost Putina, když vyslal dle slov starosty již v březnu 2014 ruské vojáky na Krym, (mimochodem tam nejspíš byli již před tím na základě příslušné smlouvy), byla to přítomnost ruských vojáků, která zabránila krveprolévání civilního obyvatelstva, realizovanépřed časem na Ukrajině. 

Západu by zřejmě, nějaké to krveprolití, stejně jako na Ukrajině a stejně jako v případech humanitárního bombardování v jiných zemích, skutečně nevadilo. Nevadilo mu a nevadí ani vystavování fašistických symbolů na Ukrajině, znamenající předzvěst nástupu fašismu v této zemi. Hodně trapné výhrady rezervního kádru TOP 09, jménem Vitula, vůči našemu přímo volenému prezidentovi, nestojí za komentář. Pitomosti v rozhovoru gradují ve výhradách vůči vystupování uměleckého souboru Alexandrovci u nás. Nebetyčná pokleslost úrovně jeho myšlení kulminuje ve větě týkající se masové imigrace: „myslím, že většina společnosti bez problémů akceptuje integraci, problém je, že tato vstřícnost je přehlušována obavou z islámu“. Tedy problém není v nepřizpůsobivosti a v chování té agresivnější, viditelnější části imigrantů, nýbrž v obavách z islámu. Jak vidno o slovech profi-politika lépe nepřemýšlet. Zvláště když se politik přes propagační projevy výrazné blbosti, nezadržitelně dere výš.

V druhém případě místopředseda TOP09, poslanec Ženíšek v rozhovoru pod titulkem „Šaškování s krtečkem v náručí české ekonomice nepomůže“, aniž by slovem zavadil o to, jak a v čem, kdy české ekonomice pomohl on sám, nebo celá ta slavná TOP09, neřku-li o nezadatelném jejím podílu na výrobě takřka dvou biliónového dluhu ČR. Potenciální vítěz soutěže ve špinění úřadu prezidenta, potažmo výroby neúcty ke státním symbolům – a sice jednou pro vždy. Ta neúcta vnucovaná dnešní mládeži vydrží této mládeži i v dospělosti a bude dělat neplechu i v případě, pokud by do funkce prezidenta, nějakým zásahem „vyšší moci“, nastoupil šlechtic usínající kdykoli a kdekoli, při jakémkoli jednání. Šlechtic, jehož schopnostinedosahují nejen k možnostem řádně dokončit lesnickou školu, ale dokoncenedosahují i na možnost, naučit sev dostatečnémíře slovům hymny státu, jehož chce být prezidentem. O potřebě plínek eliminujících dopady inkontinence, lépe pomlčet.

O slovech místopředsedy TOP09, poslanceŽeníška: „Ode mne nikdo nemůže čekat nic jiného, než že odpovím, že Karel Schwarzenberg by byl nepochybně takovou hlavou státu, kterou bych si opravdu přál. Prezidentský úřad by jistě neztratil svoji důstojnost, prozápadní orientace by byla zachována a pokračovala v tradici české zahraniční politiky v podobě ochrany lidských práv, která byla snad jedinou srozumitelnou značkou České republiky ve světě.“

O těchto slovech, vzhledem k výše zmíněným daným skutečnostem, lze s úspěchem pochybovat především v části týkající se „důstojnosti“ a tradicčeské zahraniční politiky v podobě ochrany lidských práv, (a to bez ohledu na tradicevčetně mnichovské zrady, málo platné, netradiční moderní pojem - „humanitární bombardování“ - nelze jen tak pominout bez mrknutí oka). Prozápadní orientace, je zcela nesporně,nejen ve světle podpory ukrajinského fašismu s noblesním přehlížením fašistických symbolů,více než velice diskutabilní záležitost.

Závěrem lze konstatovat, že evidentně nejapná vyjádření aktérů obou těch rozhovorových článkůbylo by možno pojmout jako soutěž o nejlepšího diverzanta,záškodníka likvidujícího lépe a účinnějijak protiruskoupropagandu,tak proti - Zemanovskou propagandu. K vyhodnocení soutěže mohly by dobře posloužit četné reakce čtenářů pod oněmi rozhovory.

Aktivisté: Pane premiére, jaký je to s vámi, proboha, dialog?

$
0
0
31. 8. 2015

Občanské iniciativy jsou podrážděny přístupem vlády Bohuslava Sobotky k dialogu ohledně průjezdů americké armády přes území ČR. Zveřejňujeme jejich otevřený dopis premiérovi v plném znění.


Úřad vlády ČR,
premiér, Bohuslav Sobotka,
nábřeží Edvarda Beneše 4,
118 01 Praha 1                                                                       Praha 30.8.2015


Pane premiére,

jako zástupci občanských iniciativ a hnutí se již řadu let pokoušíme navázat dialog s politickými představiteli ČR, neboť zastáváme názor, že politika je věcí veřejnou. Na rozdíl od vlád, které přicházejí a odcházejí jako herci, my občané zůstáváme. Nechceme však být jen platícím publikem cizí hry, a proto se ji snažíme usměrňovat prostředky, které nám ústava dovoluje a svědomí přikazuje.

Již v dobách, kdy Vy jste o roli premiéra pouze snil, jsme se snažili varovat Vaše předchůdce před zastaralým a nereálným viděním světa a apelovat na jejich odpovědnost za budoucnost naší země a bezpečnost života v ní. Protože však vnímáme provázanost událostí v celém světě, které směřují k novému přerozdělení sfér vlivu i za cenu velké války, vyjadřujeme se průběžně a s rostoucí naléhavostí i k zahraniční politice ČR. Myslíme si totiž, že i menší země mohou svým postojem a jednáním zabránit katastrofickým zvratům.

V archívech Úřadu vlády i obou komor Parlamentu naleznete například dokument z 11. 9. 2013 nazvaný ,,Výzva občanských iniciativ a hnutí k odpovědnosti politiků a medií vůči situaci v Sýrii“, který byl tehdejším politikům adresován jako reakce proti eskalaci hrůz v Sýrii. V této výzvě iniciativy a hnutí žádaly, aby se vláda ČR zasadila o vydání zákazu vývozu zbraní do míst konfliktů a vyzbrojování jakýchkoli opozičních uskupení a aby iniciovala zákaz přeletů vojenských letadel bombardujících civilní obyvatelstvo Sýrie. Podobně jako my se na své vlády obraceli občané z dalších států. O tom, jaký vliv měly tyto apely na zastavení ,,občanské války v Sýrii“, vypovídá dnešní stav a vlna migrantů do Evropy. Je to důsledek špatné práce, chybných rozhodnutí a také důkaz osobní zbabělosti mnoha tzv. profesionálů, jejichž odpovědnost za povražděné lidi z této planety lze kvalifikovat jako zločiny proti lidskosti a zločiny proti míru.

V archívu Úřadu vlády leží i dokument ze dne 11. 3. 2015 nazvaný „Evropa potřebuje mírová opatření, ne vojenské hry“. Na ten jste, pane premiére, občanským iniciativám odpověděl 24. března 2015 pod j.č. 3890/2015-OPP. Jménem vlády jste nám tehdy sdělil, že řádně zvolený ukrajinský prezident neměl právo odmítnout asociační smlouvu mezi Ukrajinou a EU. Připomněl jste nám anexi Krymu, ale nevyjádřil jste se k vojenským operacím v Jugoslávii, Iráku atd. Opomenul jste odpovědnost evropských politiků za rozpoutání násilí na Majdanu, za politický puč a za vraždění civilních obyvatel na jihovýchodě Ukrajiny. Ani dnes nejste ochoten vnímat příčiny a následky.

Náš důrazný nesouhlas s březnovým průjezdem (2015) amerických vojenských kolon (tzv. Dragounské jízda) přes území ČR zůstal bez odezvy. Vaše vláda nejenže dovolila (bez hlasovaní Parlamentu ČR), aby se tato demonstrace vojenské síly Spojených států amerických na svrchovaném území České republiky uskutečnila, ale vyjadřovala, i Vašimi ústy, pane premiére, z průjezdu ozbrojených cizích jednotek potěšení. Tuto radost politických představitelů však nemalá část české veřejnosti nesdílela a vnímala průjezd vojenských kolon jako otevřenou provokaci, zastrašování silou a zpochybnění suverenity našeho státu.

V závěru dopisu s výše uvedeným číslem jednacím jste nám, pane premiére, jménem své vlády nicméně napsal, že:

,,… je nutné rozvíjet dialog o aktuálních otázkách české a zahraniční politiky. Soudím, že je potřebné vytvářet k tomu vhodné platformy, které umožní skutečné kompetentní hledání odpovědí na tyto složité otázky“.

Pane premiére,

je snad tímto dialogem a platformou další průjezd americké armády po našich dálnicích pod názvem „Danube Ride“ (Dunajská jízda) ve dnech 9. až 14. září roku 2015 přes naše území?

Má takto zvolená ,,vhodná“ platforma ospravedlnit 3 622 leteckých přeletů, kdy v přehledech předkládaných Ministerstvem obrany chybí u mnoha přeletů identifikátory a je otázkou, co průzkumná, dopravní letadla přepravují?

Pane premiére,

jak Vaší touze po dialogu odpovídá skutečnost, že program jednání vlády je znám teprve 24. 8.2015, ale jeho dodatek, ve kterém je bod č. 13 „Vyslovení souhlasu s průjezdy jednotek ozbrojených sil Spojených států amerických přes území České republiky v měsíci září 2015 čj. 1055/15 byl je zpracován 26. 8. 2015? Ministerstvo obrany na svých stránkách zprávu o Dunajské jízdě datuje 27. 8. 2015.

Kdy si, pane premiére, představujete uskutečnit dialog na toto téma s občanskými iniciativami, když vláda bude bod č. 13, tedy souhlas s průjezdem amerických vojenských jednotek, projednávat v pondělí 31. srpna? Do jaké pozice se dostává Parlament ČR, který má dle naší ústavy právo návrh vlády o průjezdu ozbrojených jiných států zrušit? Kolik času nám dáte, pane premiére, na svolání tiskových konferencí a nahlášení protestních demonstrací, když Dunajská jízda vjede na území ČR už 9. září?

Proč tedy mluvíte o nutnosti dialogu, když mu současně zabraňujete? Tím, že stavíte občanskou společnost před „hotovou věc“, navazujete na praktiky totalitního režimu. Vy a Vaše vláda rozhodujete o nás bez nás!

My, níže podepsaní zástupci občanských iniciativ protestujeme proti pokrytectví vlády a jejího předsedy, proti zabraňování veřejné debaty v tak podstatné věci, jakou je vstup cizích ozbrojených sil na území ČR.

Protestujeme proti využívání naší dálniční sítě k demonstraci vojenské síly, proti vnášení neklidu do již tak neklidné společnosti. Na plnění závazků k NATO, které byly přijaty bez občanů, využívejte odpovídajících neprovokujících prostředků a nezbytný přesun ozbrojených sil jiných států realizujete pomocí železničních sítí na tratích 180, 190, 220, 225, 240 a 470.

Protestujeme proti eskalaci válečných příprav a připojujeme se k prohlášení německých osobností „Válku, ne naším jménem!“ Ve spolupráci se slovenským hnutím „Zjednotení za mier“ uskutečníme mezinárodní konferenci „Hlasujeme pro mír“, na které budeme informovat občany, voliče, že nejsou bezbranní a že mají při obraně míru a demokracie oporu v platné ústavě. Všechny naše akce budeme medializovat a jejich výstupy zpřístupníme široké veřejnosti. Vojenská cvičení nejsou mírové prostředky, nechceme Evropský podzim.

Pane premiére,

žádáme Vás, abyste s obsahem tohoto dopisu seznámil členy vládního kabinetu okamžitě po jeho odevzdání na Úřadu vlády, které se uskuteční v pondělí 31. srpna v 10 hodin dopoledne. My se, v rámci dělby práce, zase postaráme o rozšíření obsahu tohoto dopisu do médií.


Za iniciativy a hnutí:

Iniciativa Ne základnám,
Eva Novotná, mluvčí

Nezávislá media,
Lenka Procházková

Strana demokratického socialismu,
Milan Neubert, předseda CV

Hnutí za přímou demokracii,
Marek Řezanka

Doc.Radim Valenčík , CSc.

Suzana Exnerová

Evropané proti válce,
Milan Daniel

Svět bez válek a násilí
Táňa Bednářová
 
Přátelé Srbů na Kosovu
Václav Dvořák


(kou, prvnizpravy.cz, foto: armáda ČR.)
 
 

Džibutsko poslalo Američany domů

$
0
0



Květa Pohlhammer Lauterbachová
1. 9. 2015   E-republika

Američané vyklízejí vojenskou základnu, aby Číňané mohli umístit 10.000 vojáků v Džibutsku.

Můžeme očekávat v africkém ministátě Džibutsko brzkou barevnou revoluci? Malinký africký stát na rohu Afriky jménem Džibutsko si dovolil být suverénní. Američané vyklízejí vojenskou základnu, aby sem Číňané mohli umístit 10.000 svých vojáků.
Těžko uvěřit, že se Washington tak snadno vzdává významné strategické základny v Africe ve prospěch Číňanů. Zpráva o tom, že Džibutsko nařídilo vyklizení své základny, se objevila zde. Ovšem Spojené státy mezitím v podstatě nezákonně okupují Jemenský ostrov Socotra v situaci, kdy pomáhají Saúdské Arábii bombardovat a násilím se pokoušet odstavit zdejší vládu. Tento ostrov plní v Perském zálivu stejnou strategickou funkci a USA za jeho nájem asi teď ani nemusí nic platit, Jemen je rozvrácen a nemá vládu. O americké okupaci strategicky významného Bahrajnu jsme již psali několikrát, viz heslo "bahrajn".

Číňané získávají strategicky významnou pozici v Džibutsku. Jde o malý africký stát u Rudého moře o rozloze 23 tisíc kilometrů čtverečních s 833 tisíci obyvateli. Čína tak dostane důležitý přístup do Rudého moře z Indického oceánu a dále vstup do Suezského průplavu. Doposud se zde, v Oboku, nalézala americká vojenská základna s přístavem a letištěm. Tím ovšem dostane největší americká základna Camp Lemonier, kde se nachází základna pro americké drony a je zde umístěno 4000 amerických vojáků, velkého konkurenta. Jak to mohli Američané připustit, tážete se jistě stejně jako já.

Pentagon platil za užívání základen 63 milionu dolarů ročně. Čína však přišla s nabídkou investice v hodnotě 3 miliard dolarů na vybudování železnice z etiopského hlavního města Addis Abbeba do Džibuti plus 400 milionu dolarů na výstavbu pronajatého přístavu v Oboku, kde byli dosud Američané a původně Francouzi. Číňané jsou tedy mistry v ekonomickém podplácení, tentokrát přes infrastrukturní projekty. Je to lepší než platit ukrajinským oligarchům, kteří peníze vyvedou hned ze země. Číňané jsou na koni, a to hlavně díky zásobě amerických dolarů, kterých se potřebují zbavit, jak je to jen možné. Viz poslední odprodej 100 miliard US dolarových dluhopisů a plánovaný odprodej 40 miliard každý měsíc do konce roku, čtěte zde. Tomuto tématu se budeme věnovat ovšem podrobněji v jiném, obsáhlejším článku.

Lze tedy očekávat, že v nejbližší době vypukne „džibutské jaro“ a Majdan za svržení vlády a nastolení "demokracie" v Džibutsku, jako to proběhlo na Ukrajině? Aby si snad Afričané nemysleli, že jedinou hodnotou jsou peníze, místo naší civilizované „společnosti hodnot“? Možná, že se ale díky Číňanům podaří snížit nával uprchlíků do Evropy, až se tito probudí z růžového snu a zjistí, že práce v Evropě není ani pro evropské nezaměstnané, natož pro ně. A budou tedy rádi pilným čínským včeličkám asistovat při budování nové, lepší Afriky, když jsme to nedokázali my, Evropané.

Na místě je však i otázka, zda budou Číňané lidštějšími investory než americké či západoevropské firmy. Nebo zda jim jde jenom o to, získat v Africe lepší a snadnější přístup k surovinám? Jen si pomyslete, že by Afričané mohli díky Číňanům jezdit na safari výlety po železnici! Pěkně ekologicky. Faktem ale je, že v Džibutsku plánovali železnici již Francouzi. Měla však původně vést ze Senegalu.

Obezřetnosti při rozhodování není nikdy dost a po naších zkušenostech může Džibuti klidně začít třeba i s Číňany. A přejme jim, by se jim nestalo jako nám, že spadnou z bláta přímo do louže. Však jsme se nechali nachytat! Na sliby o svobodě, na pozlátko západní dluhové konzumní demokracie… Když vidím jako ekonomka strukturu devizových rezerv České národní banky, měla bych se už začít pomalu modlit a číst Apokalypsu.

Opatrně a se značnou dávkou skepse bychom měli přistupovat i pokud půjde o čínské investory. Jedna parazitická světová velmoc končí, druhá velmoc, o jejíž strategii můžeme filosofovat, nastupuje. Deník Economist se táže: „Přichází čínské století?“ Doufám, že ne. Prozatím žádná systémová změna na obzoru. Yüan bude přijat na podzim MMF do koše tzv. „rezervních měn“. To však změnu parazitického finančního systému nepřinese. Pouze si světoví hráči pozice na světové šachovnici rozdělí jinak. A nakonec: Jestlipak to Džibutsko nakonec nemá větší strategický význam než Česká republika!




 

Související články:

Levice v EU: z bláta do louže

$
0
0

- red - 
1. 9. 2015 E-republika

Nedávno proběhla v německé levicové straně Die Linke velmi zajímavá debata, která ukazuje na bezvýchodnost myšlení současné levice.

Mluvit o "krizi pravice" je celkem zbytečné. Pravice se nechala buď koupit neoliberálním jedním procentem, a tak se stala politickou prostitutkou, nebo pomalu zatáčí s vyděšenou střední třídou na cestu nacionálního fašismu, nikoliv nacismu. Zajímavá je krize autentické levice. Toto určení se pochopitelně netýká sociální demokracie, která se dala koupit jedním procentem jako celý současný politický mainstream.

Nedávno proběhla v německé levicové straně Die Linke velmi zajímavá debata, která ukazuje na bezvýchodnost myšlení současné levice. Tato parlamentní strana má dva vynikající politiky, kteří patří v Bundestagu k absolutním špičkám, jak po rétorické, tak po odborné stránce. A právě mezi nimi vypukl zajímavý spor ohledně budoucnosti eura, a tím i Evropské unie. Brilantní a sebevědomá politička Sára Wagenknechtová (Sahra Wagenknecht) po pečlivé úvaze sleduje linii, kterou razíme i na e-republice. Společná měna euro je v současném stavu neudržitelný projekt a systematicky ničí ekonomiku EU. Řešením je buď společné EU, nebo společné euro. Wagenknechtová udělala logický závěr ve shodě s většinovým míněním alternativních německých ekonomů. Je potřeba odejít ven z eura. Viz zprávy na tagesschau.de.

Okamžitě po tomto závěru se v její vlastní straně zvedla silná kritika od další vůdčí osobnosti. Vedoucí frakce die Linke v Bundestagu je charismatický právník Gregor Gysi, o němž jsme již několikrát psali. Ten reagoval na výroky Wagenknechtové ohledně opuštění eura (a ne EU!) velmi negativně: "Návrat ke starým nacionálním státům v Evropě, a rovněž ke starému nacionálnímu státu Německo, to se v Die Linke nesmí prosazovat". A protože základním reálným pojítkem zemí EU je bohužel jen to euro, pak jiná cesta pro internacionalistickou levici není. Na druhé straně pak stojí jen nacionální stát ovládaný korporátním fašismem.

Neřešitelné dilema levice ohledně EU je nabíledni. Pokud nemají jinou strategii než EU drženou bankstery a korporacemi, pak jde o falešnou jednotu. To je přesně ta EU korporací a jednoho procenta ovládaného z USA, kterou Wagenknechtová nechce, a plným právem. Jenže pozitivní vizi Evropy tato vynikající levicová politička zatím nemá, což je jasný politický a ideologický handicap. Na druhé straně, u internacionalistů typu levicového a sociálního Gysiho je situace ještě tristnější. Nechtějí fašismus nacionálního Německa, tak tiše souhlasí a veřejně chtě-nechtě obhajují korporátní fašismus ECB řízený skrze banku Goldman Sachs, militarizaci skrze NATO a jimi koupený politický aparát v EU. Taková "jednota" je pro levici kapitulací politického rozumu, a vlastně celého jejich programu daného už jedno století. Tolik k jedné zajímavé debatě o Evropě, která však u nás vůbec neprobíhá.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce E-republiky. Děkujeme!


Související články:

Čína: Konec lži s čísly

$
0
0
china flagJan Campbell
1. 9. 2015 Vaše věc
 
Diskuze o cestě prezidenta Zemana do Číny trvá, nehledě na migrantskou problematiku a k nám se přibližující podzimní tsunami dat, čísel a dění na různých bojových frontách. Všechny tyto bojové fronty, známé, méně známé, nebo zcela neznámé mají jedno společné: Peníze.
V pokračování posledních zveřejněných příspěvků zvaných „Goya a prezident Zeman“ nebo „Cesta do Číny: Zeman je symbolem konce politické lži“ si dovoluji dnes představit několik čísel ve spojení s Čínou, USA a Ruskou federací. Čísla dovolují tvrdit, že cesta do Číny prezidenta Zemana je nejenom symbolem konce politické lži, ale také symbolem konce lži s čísly. Nebude od věci, kdyby si pan prezident nechal prověřit čísla a dal vypracovat dopadovou analýzu pro potřeby MZV a MPO ČR. To proto, že dopady na život v Evropě budou citelné, na druhé straně proto, že si nedělám nárok na absolutní pravdivost čísel. Ta se opírají o veřejně dostupné prameny, včetně Alexandra Zapolskise (Washington – Regnum), které ale nemohou ani při odchylkách změnit trend rozvoje a dění ve světě.

Po turbulencích na burzách v minulém týdnu lze očekávat, že čínská měnová politika bude mít vliv na úrokovou politiku amerického FED, a tím i na Evropu. Dále lze očekávat, že turbulence minulého týdne byly pouze jedním z mnoha bojových cvičení mezi Čínou a USA, při kterém svoji roli hraje i Ruská federace. O této roli dnes nebude řeč, i když se jedná o strategickou záležitost jak pro Rusko, tak i Evropu, a tím i ČR.

Předpokládám, že velká většina čtenářů ví o významu zahraničních investic, jejich výhodách a nevýhodách. Nebudu se rozepisovat o výhodách. O nich mluví a píší především politici a lidé ne vždy kriticky myslící. Mezi nevýhody zahraničních investic, jak to krásně dokazují banky působící v ČR, pan Bakala a další, patří očekávání zisku investory. Investice totiž nikdy nebyla, není a nebude dárkem. Učme se proto u velkého spojence USA i proto, že český podnikatel, až na několik výjimek, je velice konzervativní, co se týče investic v zahraničí. Dává přednost prodeji, před investicí. O politicích nemluvě.

Za prvních 15 let po americkém „vítězství“ ve studené válce uskutečnily USA přímé investice ve světě ve výši 4,6 trilionů USD. To je přibližně 19,1 procent všech zahraničních investic na Planetě. Druhé místo zaujímá Velká Británie (12%), třetí Francie (8%).

Z geografického pohledu jsou vidět americké investice ve190 zemích světa. Z nich se těší americkým investicím v USD jako první Velká Británie (426,4 miliard), Holandsko (412,1 miliard), Kanada (250,6 miliard), Luxemburg (144,2 miliard), SRN (100,6 miliard), Austrálie (106,4 miliard). Na jakém místě je ČR jsem nezjišťoval. V každém případě investiční suma vypovídá o vážnosti spojence USA, a výši možného zisku. Ten se pro USA pohybuje podle bilancí největších amerických investičních fondů mezi 23−28% ročně. Našinec si to může srovnat s úrokem svých vkladů nejenom v penzijním fondu, nebo na účtu ve své bance, a bude mu bez další pomoci zcela jasná osobní úroveň finanční gramotnosti.

Představit si, co si vydělají američtí investoři na Evropě, dovoluje číslo 46,7%. Takový podíl má Evropa na celkových amerických investicích. Asie a Blízký Východ mají podíl ve výši 26,5%. Jednoduchý výpočet pravděpodobného zisku z uvedených dat dovoluje předpokládat jako minimum 1,28 trilionů USD ročně. To je zhruba polovina ruského ročního hospodářského produktu v roce 2013. Jaký opravdový výsledek bude mít Ruská federace za rok 2014 a 2015 se již tak lehko nedovíme, protože se nacházíme v době příprav na větší boj.

Pominu-li hodnotit tři základní chyby amerického investování a rozhodování (1. přenos výroby to Číny, Taiwanu, Malajsie a Singapuru, 2. přechod amerického hospodářství na spotřebu (konsum) a služby, a 3. neschopnost investorů ocenit kvalitu času, schopnosti a ambice Číňanů), a vezmu-li v úvahu celkový peněžní objem na Planetě, obraz dostává kontury, které mohou mnohým způsobit hluboké vrásky nejenom na čele.

Pro informaci uvádím, že přibližný celkový peněžní objem na Planetě představuje 71,5 trilionů USD. Z nich 70,4 trilionů se vztahuje na 50 nejsilnějších zemí. Jednotlivě to znamená, například: USA – cca 12 trilionů, SRN – 2,8, Velká Británie – 2,4, Francie – 1,9, Itálie – 1,4, Španělsko – 1,1. Ruská federace 0,58 trilionů USD. Čína vede ligu s odstupem a peněžním objemem ve výši přibližně 22 trilionů. To znamená, prakticky tolik, kolik mají USA a EU dohromady, přičemž se nesmí zapomenout dynamika růstu peněžní masy. Ještě před šesti roky byl peněžní objem Číny dvakrát menší.

Kdyby neplatilo staré přísloví – Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá – dalo by se věřit, že budoucnost globalizovaného, tj. jediného společného finančního prostoru, bude růžová. Opak je však pravdou. 31,25% všech peněz na Planetě patří Číně. Pouhých, maximálně 17% patří USA. Přitom nelze nevidět, že podíl Číny roste i nehledě na zpomalený hospodářský růst a poslední turbulence způsobené devalvací Rinmimbi. Předpokládaný hospodářský růst Číny ve výši 7% představuje totiž přírůstek čínské peněžní masy o celých 1,3 trilionů USD. To je přibližně tolik, kolik vyprodukují Jižní Korea, Saudská Arábie, Irán nebo dokonce Austrálie. Podíl USA klesá nehledě na kvantitativní uvolňování, války a zbrojení. Nehledě na kreativní účetnictví, které se mimo jiné bojí svého konkurenta ve startovním bloku, jako čert svěcené vody, multidimenzionálního účetnictví.

Přidám – li do úvahy skutečnost, že Čína za posledních šest let investovala v zahraničí přibližně 113 miliard USD, přibližně tolik, kolik USA investovali do SRN, nabízí se další důležitá otázka. Jaký je rozdíl mezi filozofií investování Číny a USA? Odpověď je jednoduchá a dokazatelná. Čína investuje v zahraničí do reálných sektorů hospodářství, například do přístavů, silnic, výrobních závodů. USA investují většinové do spekulativních sektorů, tj. především do akcií. Z tohoto rozdílu ve filozofii investování v zahraničí vyplývá také jednoznačně, že čínská zahraniční investice má podstatně vyšší reálnou hodnotu, než je hodnota investice v nominálních penězích.

Z hlediska geografického a tím i geopolitického není divu, že Čína je, co se týče svého hospodářsko – politického vlivu v regionech, jako na příklad ATP, Afrika a část Jižní Ameriky, rovnocenným soupeřem USA, v některých případech již lídrem, před USA. Není proto divu, že se USA snaží dostat zisky zpět do USA, do svého hospodářství, aby mohly alespoň statisticky dokázat růst hospodářství a udržely burzy v klidu. V Číně je tomu zcela naopak. Nepotřebuje dostat domů zisky ze svých zahraničních investic, protože má doma peněz více než dost. To znamená, Čína hledá příležitosti k investování v zahraničí, nehledě na velké investice doma, a minimálně trojnásobné zvětšení domácího trhu a spotřeby. Hledání příležitostí k investování v zahraničí je velkou výzvou a nebezpečím pro USA. Proč?

Jestliže se uskuteční zahraniční investice ve výši 500 miliard USD ohlášených Národní bankou Číny během příštích pěti let, tak se zvětší objem peněžní masy Číny tak, že USA se dostanou do pozadí. To dnes neuvažuji o tom, že Čína je schopna, jak to dokazuje poslední turbulence na burze, investovat celkově až pět krát více, než oficiálně vyhlášeno. A tady končí, jak se nechá lehce dedukovat z argumentu, legrace pro všechny v Evropě a USA. Když končí legrace a humor, začíná jít o život. I USD. A tak tomu je, již i dnes.

Kdo by nebyl autorem, nebo spoluautorem turbulencí na burzách v minulém týdnu, není podstatné. Skutečností je, a na představitelnou dobu zůstane, že FED již není tak svobodný ve svém konání, jako byl doposud. O ECB nemluvě. Proto očekávám rozšíření bojového pole na Ukrajině o pole čínsko – americké finanční, ve kterém se bude objevovat role Ruské federace ještě markantněji, a pro laika srozumitelněji. Tři hlavní scénáře nabízí tato neúplná rozvaha:

Za prvé: USA udělají vše, co je v jejich silách a možnostech, aby zabránily další expanzi čínských investic v zahraničí. K tomu jim bude sloužit chaos a teror nejenom na Blízkém Východě a Ukrajině, ale i v Africe. Kolaterální škodu utrpí Turecko, Irák se bude transformovat do menších jednotek, tak zvaný Islámský stát bude žít i při bombardování. Hedvábnou cestu – silniční a železniční, stejně jako vodní, se budou USA snažit udělat nesjízdnou. Proto i EU bude mít kolaterální škodu.

Za druhé: USA udělají vše proto, aby byla podepsána TTIP s EU. To proto, že TTIP dovolí USA spojit svoji hospodářskou sílu (17 trilionů USD) se silou EU (16 trilionů USD). Výsledkem bude naděje na prodloužení života USD a na lepší bojovou kondici, která je nutná pro boj s Čínou. Aby mohla být podepsána smlouva TTIP v klidu, nedostane EU čas k oddychu na Ukrajině. Její znovuzrození, v jakékoli formě, bude platit, jak jsem již v jiných příspěvcích argumentoval, EU a Ruská federace. To proto, že USA vědí, že Ruská federace Ukrajinu bez boje neodevzdá. Vojenští byrokraté NATO ví, že přímý boj s Ruskou armádou může znamenat konec NATO, a tím i konec jejich vysoce placených míst a pohodlí.

Za třetí: USA budou i nadále dělat vše, co je v jejich silách, a silách jí placené páté a nevím ještě kolikáté kolony, aby se Ruská federace rozpadla. A když ne již rozpadla, tak se alespoň trvale oslabovala v naději, že přijde nová příležitost pro mladou generaci. Oslabená, nebo slábnoucí Ruská federace v tomto kontextu nebude moci lehce aspirovat na rovnoprávnost ve vztahu k Číně. Ve světě peněz a korupce se tak může objevit naděje na spolupráci USA s Čínou proti Ruské federaci. Ta má všechno potřebné přírodní bohatství i pro dobu post – ropovou, včetně pitné vody. Voda se totiž již během posledních několika desetiletí stala předmětem analýz a strategických příprav na migrační vlnu, úpadek zemědělství a lokální boje v regionu Střední Asie. Obyvatelstvo Střední Asie může totiž migrovat pouze do části Kazachstánu s funkcí přestupní stanice, na cestě do Ruské federace. Ta je jedinou zemí schopnou přijmout migranty i v budoucnosti. O tom možná příště.

České štěstí za cizí peníze

$
0
0
Zbyněk Fiala
1. 9. 2015  zdroj


Za nejrychlejším růstem v Evropě se skrývá nejpomalejší čerpání evropských fondů v minulosti. Utrácíme je na poslední chvíli a topíme se v miliardách, ale jak dlouho vystačíme s českým štěstím za cizí peníze? Českou tradicí býval poklad v hlavě. Jenže ani nejtvořivější inženýři si moc neškrtnou, pokud nejsou obklopeni ekosystémem, který podporuje a poptává vznik inovací.


Peníze by byly, teď kdo to udělá. Příliv evropských peněz pořádně postrčil českou ekonomiku, takže potvrdila vyšší než čtyřprocentní růst a místo nezaměstnanosti začíná být problémem dostupnost kvalifikovaných zaměstnanců. Zaměstnavatelé volají po větším rozvoji technického školství. Rozhodování mladých lidí by mohla usnadnit povinná maturita z matematiky.

V pohádce by následovalo – jak řekli, tak udělali. Ukazuje se však, že s pohádkami je konec. Ministryně školství Kateřina Valachová se netají šokem nad propastí mezi výsledky současné školy a dávnou technickou tradicí. Tradice odchází do důchodu. Nabubřelá prohlášení o vysoké vzdělanosti našeho obyvatelstva, která tvoří povinnou součást státnických projevů, jsou už jen šermem papírovou šavlí. Naše svobodné školství si interpretovalo svobodu učit jako svobodu neučit.

Logika zjištění Valachové je zničující: Matematika je potřeba, ale aby se mohla vrátit na střední školy na potřebné úrovni, musíme tam mít studenty, kteří se s ní dokážou sžít. Napřed tedy přijímačky, pak kvalitnější výuka podle osnov, a teprve potom zkoušky, pokud to nemá být trapné fiasko.

Ale neházejme to jen na učitele. K čemu nám ti matematici budou? Zkusme se na to podívat trochu jinak než tripartita, kde zaměstnavatelé chtějí snížit náklady na přípravu běžných pracovníků do provozů se střední přidanou hodnotou. První liga se hraje jinde, a pokud se chceme kvalifikovat, potřebujeme inovační ekosystém na hranicích základního výzkumu a průmyslu.

Jsou géniové, kteří k tomu ani školy nepotřebují, ale standardem, který tlačí národní ekonomiku vzhůru, jsou firmy spin-off mladých doktorandů a jejich profesorů. (Raději bych pro tyto firmičky použil český výraz „odštěpek“, ale to by se pletlo s ovčím sýrem.)

První přijímací zkoušky na střední školy s maturitou z matematiky mohou být na jaře 2017. Pokud to neutone už ve sněmovním řečnění, první povinné maturity z matematiky lze čekat na jaře 2021. Z těchto maturantů se stanou absolventi technických oborů roku 2025. Ti nejlepší pak mohou pomyslet někdy roku 2030 na doktorát (Ph.D.). A když už se z jednoho stane „postdoc“, pracuje ještě chvíli s profesorem na výzkumu na úrovni Nobelovy nebo jiné lepší ceny, a pak z toho společně vytvoří firmu. Motor domácí konkurenceschopné inovační ekonomiky začíná poprvé nadějně škytat.

Avšak než z tohoto podhoubí vyrostou noví Křižíci, Škodové, Kolbenové či Daňkové, zabere to dalších deset let. Potřebujeme tedy 25 let, aby znovu začalo platit to, s čím jsme vstupovali před 25 lety do éry svobody. Židi chodili po poušti 30 let, my to zvládneme za 50. Švejk se mýlil, když tvrdil, že teď je lidstvo dvakrát chytřejší.

Je tu však ještě další podmínka. Ani inovační kadlub spin-off nevzniká ze vzduchu, ale potřebuje příznivé prostředí inovačního ekosystému. Lze jej definovat tím, co tu chybí. Podporuje nabídku i poptávku. Nabídku tvoří vzdělávací a výzkumný systém, rizikový kapitál, inkubátory, státní podpůrné agentury, řetězec, kterým se myšlenka, peníze a marketing posouvají fázemi od abstraktní ideje k něčemu využitelnému. Poptávku tvoří inovativní výrobci na světové špici. Mimochodem, k té patří i ti, kdo dokážou něco složitého a drahého novátorsky zjednodušit a zpřístupnit.

I kdyby tedy školství začalo dodávat nové inženýry na výrazně vyšší úrovni, samo o sobě to moc nepomůže. Inovací je totiž u nás málo nikoliv jen proto, že průměrná úroveň školství klesla. Špičky stále někde jsou, avšak nové nápady nikdo nepoptává. A nepoptává nikoliv jen proto, že průměrná úroveň průmyslu šla také dolů, ale protože nikdo nepotřebuje nabízet vlastní novinky. Průmysl není náš. O tom, co se nabízí, rozhodují jinde. Zahraniční vlastníci rozdělují podle svých představ také tu nejlépe hodnocenou práci, tedy výzkum a finalizaci.

Kdybychom měli český průmysl, novinky by vznikaly z domácí iniciativy. Ve veřejných registrech se samozřejmě nějaký ten český vlastník najde, ale nepřevažují mezi nimi inovativní inženýři. Častější jsou čeští finanční žongléři, byť virtuózní, takže zvládnou všechny nitky, včetně tvorby zákonů či kurzu koruny. Jenže je rozdíl mezi tím, jak do podniku něco dostat, a mezi tím, jak z něj něco vytáhnout.

Naším neštěstím je to, že česká privatizace nepřevedla rozhodovací pravomoci z komunistických sekretariátů do rukou inženýrů, vývojářů a projektantů. Prakticky nedostali prostor k tomu, aby navázali na podnikové programy, ale teď už bez pout vojenských programů, státního plánu, stranického diktátu a koloniální podřízenosti Moskvě. V jejich rukou měla spočívat dividenda svobody.

Jenže svoboda přejela na špatnou výhybku. Mocenský monopol zdědili bankéři, kteří jej předtím ve státní bance pomáhali zavádět. Do role podnikatelů se přesunuli lidé z pláňáku a ministerstev. Know-how změny nenabídli inženýři, ale veksláci, od nichž se inženýři museli učit krást, aby přežili v prostředí dvouciferných úrokových sazeb.

Původně obslužné funkce, které mají jen promazávat hotová soukolí českého průmyslu, se staly funkcemi hlavními. Proto také samotný český průmysl slouží jen jako obsluha, podřízený subdodavatel zahraničních centrál, kde vznikají vize, rozhodnutí a projekty. Potřebují inženýry-sluhy, kteří budou jen vyrábět výsledky výzkumu a vývoje ze zahraniční centrály.

Ale má vůbec smysl uvažovat o českém a národním při dnešní míře globalizace? Asi ne. Jenže stejnou odpověď si vyslouží také opačná otázka, zda má smysl uvažovat o pokračování či dokonce zvyšování dnešní míry globalizace.

Dnešní míra globalizace není nakloněna zdravé ekonomice. Odsává vládám reálné pravomoci. Vytváří neúnosné sociální nerovnosti. Klíčová rozhodnutí vznikají v nevolené a veřejnosti skryté hrstce nejbohatších osob. Příliš přelétavý kapitál snadno spouští vleklé regionální krize. Příliš přelétaví lidé roznášejí stále nebezpečnější epidemie. Potraviny vznikající nekontrolovaně kdesi daleko jsou plné jedů. Globální zemědělství zbavuje venkovské obyvatelstvo obživy, vyhání je z půdy a mění ji v poušť. V přelidněných městech, kam se pak uchylují, se nedá žít, i když na ně zrovna nepadají bomby. Proto taky valí davy uprchlíků směrem na Západ, a nesou si v ranci konec naší civilizace.

Schůdnou budoucnost si lze těžko představit bez většího podílu ekonomiky na krátkou vzdálenost. Bez malých pracovitých peněz, které se samy točí. Tato budoucnost má zatím jen podobu vzdálených vizí. Ale ani ti lepší inženýři nebudou hned. Tak si naposledy krátce užijme českého štěstí za cizí peníze.

Ukrajinská svodka – JF a jeho výběr ze světového tisku

$
0
0

vybral přeložil a sestavil JF
1.9.2015  Kosa zostračili https://vlkovobloguje.wordpress.com/
 
... po týdenní pauze zase jedna dávka a opět jen částečně o Ukrajině



Jak čínská měnová politika změní svět
Stratfor, 26.8.2015
Současné výkyvy v čínské měně ukazují současně na ty nejlepší i ty nejhorší stránky globalizovaného světa, když rozvoj na jednom místě světa okamžitě vyvolá změny politických a finančních kalkulací vlád na jiných místech.

Čínská krise: Cena za změnu
Rodger Baker, Stratfor, Geopolitical Weekly, 18.8.2015
Minulý týden byl pro Čínu plný událostí. Nejprve čínská národní banka šokovala svět devalvací yuanu o téměř dvě procenta. Současně státní media uveřejnila varování adresované pensionovaným státním činitelům, aby se nepokoušeli zneužívat svých dřívějších kontaktů a postavení. A ve stejném týdnu došlo k serii výbuchů ve skladech chemikálii v přístavu Tanjin.

Posun směrem ke geopolitickému trhu
Jay Ogilvy, Stratfor – Global Affairs, 19.8.2015
Tento článek rámuje otázku, na kterou dosud neexistuje odpověď: jak lze přenést logiku volné obchodní výměny do sféry geopolitických konfliktů?

Konflikt na Ukrajině: rozplétání post-studenoválečných pořádků
Rajan Menon, Eugene B. Rumer, Foreign Affairs
Zde je předložena klidná a jasná alternativa na mnohé emocemi podbarvené snahy svalit vinu z krize na Ukrajině jen na jednu stranu.

Doněck plánuje referendum o připojení k Rusku
Joseph P. Farrell, Giza Death Star, 22.8.2015
Příběh, o kterém je nutné se zmínit. Pravidelní čtenáři vědí, že mám podezření, že se USA posunuly na východ hlavně proto, aby obnovily starý sanitární kordon mezi Evropou a Ruskem a také si udržely Evropu „pod palcem“ zejména pokud se týká dodávek energií a dalšího obchodu Evropy s Ruskem.

Dominic Lieven: Konec carského Ruska (recenze knihy)
Josef Joffe, New York Times, Sunday Book Review, 26.8.2015
První světová válka byla největším zabijákem velkých říší. Zmizela Osmanská říše a habsburská se  smrskla do  malého Rakouska. Německo a Rusko zůstalo velikostí vcelku netknuté ale Vilém II skončil v exilu zatímco Romanovce povraždili bolševici. Skončili sultánové a císaři a místo nich nastoupili autoritáři a totalitáři.

Biden: Ukrajinský lídr odsuzuje útoky proruských sil
New York Times, The Associated Press, 28.8.2015
Vicepresident Joer Biden po svém telefonním rozhovoru s Petrem Porošenkem kritizuje proruské separatisty na Ukrajině za to, že hrozí zabráním většího území a uspořádáním svých vlastních voleb.

Boj za mír, ne za válku
Paul Craig Roberts, Occupy Peace, 27.8.2015
Komentátoři oplakávají smrt amerického mírového hnutí ale Gerald Celente je na nejlepší cestě k jeho oživení – v Kingstonu, New York, v pravé poledne na křižovatce Crown a John Street.

Hollande, Merkelová a Putin nabízejí nové příměří na Ukrajině
John Irish, Jason Bush, Paul Carrel, Reuters, Daily Mail Online, 29.8.2015
Vládci Francie, Německa a Ruska podporují nové příměří na východní Ukrajině po svém sobotním trojstranném telefonním rozhovoru – ale také nabízejí poněkud odlišná stanoviska k otázce, proč je únorová dohoda nefunkční.

MH17 a další pasti, kterým je třeba se vyhnout
Christopher Black, nsnbc international, 26.8.2015
Propagadistický stroj na západě znovu rachotí a vyplivuje jedno falešné obvinění, týkající se loňského sestřelu MH17, za druhým a každý nový příběh je ještě absurdnější než ten před ním. Jedním z posledních je bizarní prohlášení britského deníku, nesprávně nazývaného The Independent.

Ruští hlídači komunikací: Můžeme zablokovat libolnou webovou stránku
Christof Lehmann , nsnbc international, 29.8.2015
Vadim Ampelonskij, šéf ruského úřadu Roskomnadzor, prohlásil na stanici Kommersant Radio, že jeho úřad má “dostatečné právní páky k zablokování libovolné stránky”. To je nebezpečný fakt, zvláště když ruské zákony mohou donutit bloggery a webové stránky k registraci stejné jako u papírových novin, aniž by jim poskytly stejnou právní ochranu a výhody.

Jak fotograf zachytil dramatický vzestup SSSR v době, kdy ekonomika USA stagnovala
Yana Skorobogatov, Time, 28.8.2015
V srpnu 1991 zakázal sovětský parlament činnost komunistické strany. Když však byla fotografka časopisu Life Margaret Bourke-White na návštěvě v zemi v roce 1930, našla zde říši v rozkvětu.

Výcvikové středisko NATO v Gruzii je provokace, říká Rusko
Damien Sharkov, Newsweek, 28.8.2015
Ruské ministerstvo zahraničí varuje Gruzii, že její touha spolupracovat s NATO hrozí destabilizací oblasti a nazývá nové výcvikové středisko, otevřené ve spolupráci s NATO, „provokací“. Mluvčí ministerstva rovněž připomněl Tbilisi pětidenní konflikt mezi Ruskem a Gruzií v roce 2008.

Sedm ukrajinských vládních vojáků zabito a třináct zraněno
Natalia Zinets, Alessandra Prentice, Reuters, 27.8.2015
Za posledních 24 hodin bylo v bojích s proruskými separatisty zabito 7 a zraněno 13 vojáků ukrajinské armády. Jak řekl vojenský mluvčí Oleksander Motuzjanyk, jde o nejvyšší ztráty ukrajnské armády od července.

Vojenské zprávy z Novoruska: intenzivní vojenské akce ukrajinské armády proti Donbasu.
Russell „Texas“ Bentley, Global Research, 29.8.2015
Poslední den se vyznačoval vojenskými akcemi střední intenzity. Sporadické ostřelování a přestřelky, zaznamenané na doněckém letišti a sídlišti Spartak, pokračovaly použitím dělostřelectva a minometů na Stanici Luhanské a ve Šťastje. Po zasažení elektrárny je oblast opět bez elektřiny.
.
Ukrajina, “Lebensraum” pro Ameriku. Připravuje se Washington na válku s Ruskem?
John McMurtry, Global Research, 23.82015
Jednoduchým nahrazením slova „Polsko“ slovem „Rusko“ v Hitlerově prohlášení před napadením Polska v roce 1939 dostaneme tento text:„Nemůžeme na straně Ruska nalézt žádnou ochotu k dohodě s námi. Naděje na urovnání selhaly kvůli ruské mobilizaci.“ Vzhledem k zájmům korporací USA tato podobnost textu se současnými prohlášeními není žádným překvapením.

Ukrajina a MH17: Washington zneužívá Radu Bezpečnosti OSN jako nástroj propagandy, změn režimů a vyvolávání válek
Carla Stea, Global Research, 27.8.2015
V roce 1991 vedla resoluce 678 v kapitole VII Rady Bezpečnosti OSN k „destrukci infrastruktury, potřebné k lidskému životu v Iráku“ (citát ze zprávy Marti Ahtisaariho). V roce 2011 resoluce 1973 v kapitole VII vedla ke zničení Libye, nyní zhrouceného státu, zamořeného terorismem. Povede další resoluce Rady Bezpečnosti ke zničení Ruska?

Obamovy ukrajinské síly porušují minské dohody: obnovená invazehttp://www.globalresearch.ca/obamas-ukrainian-forces-break-minsk-agreement-resume-invasion/5472393
Eric Zuesse, Global Research, 28.8.2015
Podle prohlášení Eduarda Basurina, zástupce velitele vojska Doněcké Lidové Republiky, ze dne 27.srpna, ukrajinské vojenské síly, podporované USA, obnovily dne 26.srpna plné bojové operace proti odtržené doněcké oblasti na všech úsecích fronty.

Ron Paul: Válka USA proti novinářům
Daniel McAdams, AntiWar, 28.8.2015
Nová příručka válečného práva, vydaná ministerstvem obrany, která poskytuje návody pro vojenské velitele v době války, jim doporučuje ty novináře, které považují za „dotěrné“, buď odstranit z vojenských zařízení nebo uvěznit bez obvinění na neurčito.

Restrukturalizace ukrajinského dluhu: záplatování na hraně
Ukraine’s deal with its creditors is less impressive than it appears
The Economist, 29.8.2015,
Na první pohled to vypadalo jako triumf. Po měsících dohadování dosáhla Ukrajina a komise věřitelů konečně jakési dohody kolem ukrajinského 18-miliardového dluhu.

Ukrajina kácí komunistické sochy, ale taky vyvolává větší debaty
Michael Birnbaum, The Washington Post, 13.8.2015
Když se Ukrajina v roce 1991 odtrhla od Sovětského Svazu, nikdy se nezatěžovala odstraňováním srpů a kladiv, které ji značkovaly jako ráj dělníků a rolníků. Nyní ale vyvíjí zvýšenou snahu odtrhnout se od své komunistické minulosti – a tak dělníci jezdí po celé zemi a strhávají staré sovětské symboly.

Experti říkají, že válka s Ruskem byla na spadnutí “66 krát za posledních 18 měsíců”
Mac Slavo, Alex Jones‘ Prison Planet, 29.8.2015
Pro mnohé se stalo napětí s Ruskem jen vzdálenou vzpomínkou… dokud se ovšem NATO a Rusko nestřetlo nad ukrajinským problémem. Nyní se síly NATO, podporované Američany dostaly znovu na samý okraj války – údajně 66krát za posledního půldruhého roku.

NEO – Minsk 2 – rozkládající se mrtvola
Jim W.Dean, Managing Editor, Veterans Today, 24.8.2015
S vědomím několika let neúspěchů USA ve snaze o změnu syrského režimu můžeme očekávat neméně dlouhé trvání konfliktu na Donbase. V této chvíli kyjevské síly čistí svá obranná minová pole na linii dotyku, což je jasné znamení nadcházející ofensivy.

Propaganda, zpravodajci a MH-17
Ray McGovern, Consortium News, 17.8.2015
Propaganda je živou mízou pro život ničící války a vláda USA dosáhla nových výšin (nebo nížin) ve svém umění řídit vnímavost svých obyvatel. Posledním vrcholem jsou nyní mediální manipulace okolo loňského sestřelu malajsijského letounu nad Ukrajinou, říká bývalý analytik CIA Ray McGovern.

Posunování mezí k nukleární válce
William R. Polk, Consortium News, 28.8.2015
Neokonzervativci a liberální jestřábi z Washingtonu opět stupňují napětí okolo Ukrajiny s cílem co nejvíce ponížit a pokud možno úplně destabilizovat Rusko – a není tu přitom žádný moderní J.F.Kennedy, který by ochladil jejich elán a zmírnil existenční riziko, které vidí bývalý diplomat USA William R.Polk.


Analýza: Porážka ukrajinských sil a politiky USA na Ukrajině se blíží

$
0
0
Rostislav Iščenko
1. 9. 2015      zdroj
Expert na zahraniční a domácí politiku Ukrajiny Rostislav Iščenko hovořil s portálem "Ruský svět" o nové eskalaci konfliktu, míře vlivu ukrajinských nacionalistů na přijímání rozhodnutí Kyjeva a také převídá ukončení konfliktu na Ukrajině.

Ukrajinská armáda obnovila zuřivé ostřelování měst Donbasu, stále častěji se hovoří o obnovení celkových bojových akcí. Evropa a Rusko jsou vážně znepokojeny porušováním minského procesu a Kyjev nadále zvyšuje údernou skupinu na hranici s LLR a DLR.

Ukrajinští nacionalisté i nadále činí jednoznačná prohlášení o možnosti nové revoluce, jsou agresivní a vyzývaví. Vzniká dojem, že další eskalace na Donbasu je spojena s přáním Porošenka nasměrovat jejich energii někam dál od Kyjeva. Pochopit jejich logiku je nesmírně obtížné. Chtějí se nacionalisté účastnit politického procesu na Ukrajině nebo sami nechápou, co chtějí?

Samozřejmě že se chtějí účastnit politického procesu. A samozřejmě nechápou, co chtějí. Protože odpadlík zůstane odpadlíkem nezávisle na tom, zda má zbraň v rukou nebo ne. Ano, dostali možnost ovlivňovat přijímání ekonomických rozhodnutí, ale přitom jejich vlastní představy o těchto ekonomických rozhodnutích jsou na nejvyšší míru zjednodušeny a prakticky spočívají v rovině "odejmout a rozdělit." To znamená vzít špatným - dát dobrým a všechno bude na tomto světě dobré. Jsou přesvědčeni, že přítomnost automatu Kalašnikov v rukou ihned dělá z člověka experta na ekonomiku, politiku, diplomacii - v tomto ve skutečnosti spočívá jejich problém.

Ale je to i problém současné ukrajinské vlády. Na Ukrajině proběhl klasický státní převrat, ve kterém jedna skupina oligarchů sesadila jinou skupinu oligarchů, ale noví oligarchové se při tom opírali o nacistické hnutí. To znamená, že současně se státním převratem začala nacistická revoluce, která nedosáhla logického završení.

Nacisté chtěli nahradit oligarchickou republiku nacistickým státem, ale nahradili jednu oligarchickou republiku jinou oligarchickou republikou. Jen v rámci té nové mají větší vliv, protože jsou v podstatě ozbrojenou podporou současné vlády.

A nejen proto, že navytvářeli hromadu dobrovolnických praporů, ale i vzhledem k tomu, že za půldruhého roku došlo k jejich masivní infiltraci do ozbrojených sil, zpravodajských služeb, ministerstva vnitra a tak dále. Ve skutečnosti nyní z těchto nezákonných ozbrojených skupin formálně zůstal pouze "Pravý sektor", a ten se nyní chystá k integraci s SBU. Možná, že tam ještě nějaké 1 - 2 malé jednotky zůstaly, ostatní byly připsány k některým silovým strukturám. Toto ale nezměnilo jejich nacistický charakter a nezvýšila se kontrola moci nad nimi, protože jsou podřízeni svým velitelům v rámci své struktury.

Ve skutečnosti proběhla nacifikace silových struktur, což poskytuje nacistům ještě více vlivu. Jejich problém spočívá pouze v tom, že nemají svého Hitlera, jednoho na všechny, oni mají příliš mnoho hitlerů, kteří se mezi sebou nijak nemohou dohodnout. Jinak by už dávno provedli další převrat a dospěli by k vysněnému nacistickému státu, který nemají nyní možnost vybudovat v rámci stávající oligarchické republiky.

Existuje názor, že Evropa má zájem na tom, aby se na Ukrajině provedl nacistický převrat ...
Ne, Evropa na tom zájem nemá. Evropa má zájem na stabilizaci za každou cenu. Proto se Evropa aktivně podílela na minském procesu. Pro Evropu je důležité, aby na Ukrajině nastoupila nějaká stabilita, aby tam seděla nějaká vlády, bez ohledu na to, jaká. Je důležité, aby poskytovala trvalý tranzit a nevytvářela Evropě problémy.

Ale současná ukrajinská vláda taková není ...
Správně, tato vláda taková není. Ale Evropa se snaží ji vést k nějakému více či méně normální jmenovateli. K čemu existuje minský proces? K tomu, aby Porošenkovi umožnil nějakým způsobem se domluvit s jihovýchodem, stáhnout stupeň nacifikace své vlády a najít nějaký kompromis. Evropa potřebuje situaci na Ukrajině ustálit, vrátit ji do dob Janukovyče, ale bez Janukovyče. Evropě je jedno, kdo bude krást: Porošenko nebo Janukovyč? Pro ně je důležité, aby tam byly ochráněny evropské zájmy.

Problém je v tom, že to je v rozporu s americkými zájmy, protože ty začaly tuto patálii na Ukrajině výlučně proto, aby na ukrajinském území vyvolaly konflikt mezi Ruskem a Evropou. A protože tohoto cíle nebylo stále ještě dosaženo, vyvíjejí nadále úsilí na jeho dosažení. To znamená, že do té doby, dokud budou podporovat Porošenkovu vládu, budou pracovat na dosažení tohoto cíle.

Takže ve skutečnosti Evropa jedná s Ruskem v Minsku o nějaké stabilizaci, ale Kyjev pod záštitou USA tato jednání stále hatí. Je naprosto jasné, že v případě, že by Obama dejme tomu zaujal stejný postoj jako Merkelová a Hollande, už dávno by byla z hraniční linie stažena i vojska i zbraně i technika, a dávno by se už jednalo. Ale problém spočívá právě v tom, že USA mají zájem na tom, aby tento režim vedl válku. Právě zde se americké zájmy překrývají se zájmy nacistů, ale s výhradami.

Samozřejmě, USA nepotřebují nacistický převrat na Ukrajině, protože v tom případě by proběhla delegitimizace režimu. Pokud bude Porošenko svržen otevřenými nacisty a ti začnou budovat nacistický stát, Evropa nebude nadále podporovat tento režim. Navíc, každý rok nemůže být svržen jeden prezident a legitimizován nový. To je obecně velmi obtížné.

Kromě toho, jak jsem již řekl, tito nacisté nejsou strukturováni, to znamená, že téměř každý zde má svou vlastní vyživovací základnu. V takovém případě prostě začíná rozklad ukrajinského státu. Ovládat jeden stát, i když je slabý, chátrající, je mnohem jednodušší, než ovládat dvě desítky jakýchsi republik, hejtmanů, a tak dále.

USA mají zájem na tom, aby se na jedné straně Porošenkův režimu zachoval, ale na druhé straně na tom, aby nacisté, kteří také chtějí bojovat, pokračovali v tlaku na tento režim. Proto neumožňují potlačit nacistické oddíly, ale do jisté míry stimulují jejich infiltraci do silových struktur, protože tak jsou silové struktury nacifikovány, a tak to nejsou nějaké nelegální ozbrojené formace, ale ve skutečnosti silové struktury, které vyvíjejí tlak na Porošenka s požadavkem, aby se pokračovalo ve válce.

Samozřejmě, pokud by Porošenko mohl zcela svobodně konat, dávno by uzavřel mír, protože jeho cílem bylo drancovat Ukrajinu, ne s někým bojovat. A k tomu je potřebný mír a stabilita. Ale vláda Porošenka není svobodná ve výběru svých akcí, je plně kontrolována USA, proto plní úkol ohledně rozpoutávání války. Jistě, plní jej špatně a neúspěšně, ale problém zde není v neochotě, ale v neschopnosti.

S čím je spojeno nynější porušení Minských dohod Ukrajinou?

Jak jsem již řekl, Spojené státy potřebují válku, nacisté na Ukrajině potřebují válku. Za těchto okolností nemůže Porošenkova vláda bez války existovat, protože dva její hlavní pilíře - vnější a vnitřní - požadují válku.

A Evropa?

Evropa zde nehraje. Evropa může hrát spolu s Ruskem. Ale ona je zatím ještě jednou nohou v sankcích se Spojenými státy a druhou se snaží najít cestu k dohodě s Ruskem. Tak to ale nefunguje, je nutné učinit volbu. Tuto volbu měla Evropa učinit už v loňském roce, neměla se snažit hrát na obě strany.

Kromě toho je u Porošenka hrozná ekonomická situace, což znamená, že ukrajinská ekonomika je v podstatě zničena. Ukončení války vyvolá v první řadě návrat několik desítek tisíc lidí se zbraněmi do měst, přičemž řádně nacifikovaných, kteří se budou ptát: co máme dělat dál?, kde pracovat?, kde dostávat výplatu?, jak zaplatit zvýšené sazby? atd. A to samozřejmě podlomí stabilitu režimu, to znamená, že může být kdykoliv smeten.

Zadruhé, jakákoliv dohoda bude stávající armádou považována za zradu. A to také velmi vážně ovlivní možnost organizace dalšího převratu. Dokonce nyní ani ukrajinští veteráni nemluví o tom, že podporují Porošenka, ale formulují svůj postoj přibližně takto: je nutné jít na Kyjev, ale bojíme se opustit pozice, protože je okamžitě zabere ruská armáda. Takže pokud se Porošenko bude domlouvat, pak bude nutno pozice stejně opustit, rozvinout se na Kyjev a půjdou svrhnout Porošenka. 

Jinými slovy, Porošenko je v patové situaci...

Ano, Porošenko je v patové situaci. Otázkou je zde pouze to, jak bude na jeho činy v každém jednotlivém případě reagovat Evropa. Zda bude považovat nějakou tu provokaci za dost přesvědčivý důvod pro to, aby zavřela oči nad Porošenkovými činy, nebo bude Porošenka považovat za narušitele všeho možného? Soudě podle nedávného výroku Kerryho, že USA jen těžko nutí evropské spojence držet jejich linii, je také Evropa na hraně. USA nejsou přesvědčeny, že tam budou na každou Porošenkovu akci reagovat jako dříve. Proto jsou nyní všichni ve stavu váhání.

V případě nezdaru se budou USA snažit odepsat Ukrajinu jako zkrachovaný projekt?

Ony ji původně odepsaly. USA přišly na Ukrajinu ne proto, aby tam vytvořily stabilní režim. Když nám, například, říkají, že se na Ukrajině snažily vytvořit stabilní protiruský režim, neodpovídá to tomu, jaké akce USA skutečně podnikaly. Pokud by byl takový pokus, dohlédly by na to, aby nebylo hospodářství ničeno, napumpovaly by zpočátku dost peněz.

Válka by nezačala ...

Nezačala by válka, protože by bylo možné se snadno domluvit, něco slíbit, pak vzít zpět a tak dále. Nebyly by žádné problémy. Ale USA záměrně tlačily tento režim do sebevražedných akcí s jedním jediným cílem: aby viděly Rusko na Ukrajině.

Kdyby měly USA neomezenou dobu, mohly by sedět a čekat 10-20 let, ale ony to nemohou udělat, protože samotná skutečnost organizace ozbrojených převratů a občanských válek v Libyi, Sýrii a na Ukrajině naznačuje, že USA nemají dostatek času, aby v podmínkách systémové krize pokračovaly hrou v běhu na dlouhou trať.

Zároveň Ukrajina vyžaduje poměrně velké množství zdrojů, v první řadě zdrojů politických. Zde dokonce nejde ani o peníze. Peníze, dejme tomu, nepříliš velké, jsou pro Ukrajinu uvolňovány. Ale je velká spotřeba politických zdrojů: když před rokem a půl Evropa bezvýhradně podporovala USA, nyní Kerry přiznává, že USA ztrácejí kontrolu nad Evropou. A pro ně je ztráta kontroly nad Evropou podobná smrti.

Proto potřebují uzavřít ukrajinský prostor, přičemž to měly učinit již v loňském roce, i tak to příliš protáhly. Pořádat velkou provokaci a válku s ničením Ukrajiny bylo potřeba už na podzim-v zimě loňského roku. Rozhodly se hrát trochu déle, nyní je situace pro ně ještě horší, ale otázka ničení Ukrajiny není odstraněna z programu: je to jediný způsob, jak mohou odtud odejít. Protože pokud přistoupí na nějakou kompromisní dohodu s Ruskem, je kompromis pro ně jednoznačně prohra. Vždyť ony začaly válku, když jim byl nabízen kompromis, pohyb zpět bude znamenat, že prohrály.

A existuje takový scénář, který by vyhovoval úplně všem?

Každý ví, že tento stát nebude existovat dlouho, a každý ví, že jeho konec bude strašný. Jednoduše každý z vnějších hráčů se snaží zformátovat tento konec tak, aby ztratil co nejméně a co nejvíce získal. Těžko říct, jak se to komu podaří, v každém případě bude muset někdo prohrát. Ale protože každé z hlavních měst se bude rozhodovat samostatně, jak na to reagovat, šance na kritickou prohru nemá nikdo.

Nyní probíhá boj kolem toho, kdo ztratí více a kdo méně v této situaci. Pro USA je kompromis uznáním porážky. Pro Rusko a pro Evropu je kompromis přijatelný, protože v každém případě utrpí porážku USA, EU a Rusko vystupují jako mírotvůrci a každý se může pokusit získat zpět svůj zájem v dalším politickém procesu.

Je možný kvůli Ukrajině globální konflikt

Ruská vojska se na Ukrajině neobjevila ani loni na jaře, protože by to garantovalo celoevropský konflikt. Ano, USA mohly zůstat mimo, ale to, že by se do této záležitosti zapojila EU, to bylo v té době téměř neodvratné. Od války s USA, bez ohledu na Ukrajinu, nás nyní odděluje pouze existence jaderných zbraní, schopných zničit svět za 20 minut. Pokud ne celé lidstvo, pak celou civilizaci. Kdyby se stále bojovalo jako v první světové válce, už by se dávno válčilo. To je důvod, proč probíhá v této hybridní podobě: ekonomická, finanční, informační ... Na takových místech, jako je Ukrajina a Sýrie, probíhají formáty občanské války. Nemůžeme zasahovat přímo. Přímý konflikt vede k vzájemnému zaručenému zničení. A USA chtějí vyhrát, ne zemřít.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Lisková (BPP): Okamura lže. Postavit se všem těm svinstvům, to má smysl

$
0
0
Nela Lisková
1. 9. 2015    ParlamentníListy

V poslední době se vyrojila spousta politických stran, hnutí a seskupení. Nic proti tomu, že je někdo aktivní a chce se podílet na politickém dění v naši zemi, nicméně mě znepokojuje nebo přesněji vůbec se mi nelíbí to, jakým způsobem ona politická seskupení fungují, jak jsou mezi sebou navzájem rozhádaní a neschopni konstruktivně pracovat na tom samém společně.

Toto vše mě přivádí k otázce, proč to tak je a za jakým účelem se politicky angažují? Máme tady stávající strany, na které si každý z nás již nějaký názor vytvořil, ale "nováčci" pasující se do role zachránců naší země mě osobně svým přístupem zklamali.

V posledních měsících se konala a bude konat řada protestních shromáždění proti imigrantům, islámu a postoji naši vlády k této problematice. Tak, když nám ti Okamurové, Bartošové, Machové, Janečkové a další hlásají, jak je vše špatně, jak šílená je imigrační politika, jaké problémy představují cikáni, vyděračtí exekutoři a že musíme vystoupit z EU a NATO, zbavit se nadvlády, aktuálně vlády USA v naši zemi, což všichni dobře víme i bez nich, tak proč ve skutečnosti nečiní nic proto, aby tato shromáždění, na která přijedou napříč naši krásnou vlasti všichni slušní lidé s nadějí, že svou přítomností podpoří snahu něco změnit k lepšímu měla smysl a stala se masovými?!

Proč mají shromáždění odděleně a každý si v této pro nás všechny tak závažné situaci hrabe na svém písečku? Proč nejsou schopni alespoň jednou hodit za hlavu svá ega a touhu po korytech a nespojí se v jeden silný, kompaktní celek ?

Pak by na shromážděních nebylo pár stovek lidí, ale tisíce, možná desetitisíce. Na mě osobně to nepůsobí dobře a zkrátka jim nevěřím a věřte, že to, že se s mnohými znám osobně a měla jsem možnost je poznat jak po lidské, tak profesní stránce v mém názoru nehraje roli.

Toto je o něčem jiném. Je to o tom, že nám všem jde o krk a jim o koryta. Protože kdyby ne a mysleli to s námi tak dobře, jak hlásají, sjednotili by se v boji proti imigraci, naši zaprodané vládě a Bruselu a pak by nebylo výsledkem plácnutí do vody, ale tsunami.

A takovou tsunami přesně potřebujeme, aby konečně naše vláda, která už dávno není naše a nikdy nebyla, jen to nebylo tak zřetelné, zpozorněla a došlo ji, že se něco děje a
že už toho máme opravdu dost !

Ale v případě, že se nějaké akce zúčastní pár stovek lidí, to nevypadá zrovna přesvědčivě. Takže to jen posiluje jejich pozice, protože sami vidí, že my, jako národ nejsme ničeho schopni,nemáme na to prostě energii.

Já osobně zastávám názor, že nepotřebujeme slabé polické strany, ale silné a schopné osobnosti, protože náš národ na to, aby se sjednotil a došlo ke změnám má.Toto byl jeden z důvodů, proč jsem opustila SPD. Pasují se do role dobrodinců a zachránců a jen se vezou na vlně imigrační politiky a snaží se si na ni postavit karieru a to není nic pro mě. Jak lživě uvádí pan Okamura, neprošla jsem třemi politickými stranami, byla jsem necelý rok členkou ostravské ČSSD, ale po zjištění, jaké mafiánské poměry v ni panují jsem se rozhodla sama odejít. Ano, kandidovala jsem v komunálních volbách na primátorku Ostravy, ale jako nezávislá - nestraník, abych poukázala na nehorázné mafiánské praktiky v ČSSD. Pokud se jedná o můj odchod z SPD, tak k tomuto kroku jsem se rozhodla taky proto, že zásadně nesouhlasím s alibistickým prohlášením Radima Fialy, že se situace na východě Ukrajiny musí řešit u mírového stolu. Jak se může touto cestou něco vyřešit, když Porošenko od začátku nedodržuje Minské dohody. Dalším důvodem mého odchodu z SPD byla skutečnost, že po mě bylo vedením SPD vyžadováno sponzorování všech aktivit pana Okamury v Moravskoslezském kraji a to jsem odmítla. Ostatně toto pan Okamura již za trvání Úsvitu rovněž vyžadoval po obyčejných lidech, kterým dodnes dluží...

Já pracuji na jiném principu, mám ráda hmatatelné výsledky, například se aktuálně snažím lidem na východě Ukrajiny, konkrétně v Doněcko-Luhanské oblasti zajistit humanitární pomoc. V médiích bylo mnohokrát uvedeno, že pomáhám separatistům. Je už směšné, jak jsou dnes pojmenovávány ženy, děti, babičky a vůbec vlastenci, kterým jde o svobodu jejich země. V tom případě jsem separatista i já a věřím, že i 80% našeho národa, kterému vlastenectví a národní hodnoty nejsou cizí. Nic po nikom nechci a veškeré své politické aktivity si hradím pouze ze svých prostředků. Nabídla jsem celý svůj primátorský plat na smysluplné projekty , protože do politiky mají vstupovat lidé z prestižních důvodů a vážit si důvěry v ně vložené voliči a ne proto, aby páchali kriminální činnost a rozkrádali majetek nás všech. Vím, že se dnes na morálku moc nehraje a budu ve svém "boji" osamělá, nicméně mě ten pocit, že nikoho neokrádám, ale pomáhám dostatečně uspokojuje a nehodlám na svém přístupu ani v budoucnu nic měnit.

Stavím se proti fašismu, který podporuje jak naše vláda, tak celá EU včetně "našeho" europoslance Štětiny, který se nestydí ho propagovat a podporovat a fotí se s hošany potetovanými hákovými kříži vedle nacistické vlajky. To je výsměch a plivnutí do tváře všem obětem 2.světové války a neomluvitelná nehoráznost ! Nemluvě o tom, že je propagace a podpora fašismu právně postižitelná, pokud se ovšem někteří neschovávají za poslaneckou imunitu, to se to pak hajluje !

Postavit se všem těm svinstvům, která na nás EU páchá a snažit se jim čelit a zabraňovat dalším, to má být náplní práce politiků a toto dává smysl.

Ovšem přesně od toho se jak stávající, tak nově vzniklá politická seskupení distancují a bojí se vyjádřit k těmto tématům, protože sami neví, jak to celé dopadne a co kdyby jim to náhodou v budoucnu uškodilo k cestě ke korytům !

Já očekávám a chovám se podle toho, že se nebudou jen prezentovat v těch nám všem zřejmých otázkách, ale nebudou se bát, stejně jako pan prezident prásknout do stolu a vyjádří se jasně v jakýchkoli otázkách. Ale pro ně je jednodušší prezentovat jen ta "bezpečná" témata" a v jistých otázkách raději pomlčet. Chovají se jak poslušní mopsíci EU a USA a to opravdu naši zem nezachrání.

Takže vy, kteří se aktuálně angažujete a snažíte se nás přesvědčit o tom, jak to s námi myslíte dobře, chyťte se laskavě za nos, vzpamatujte se, vykašlete se na různé vaše "žabomyší války", uraženou ješitnost a podobně a spojte síly a táhněte za jeden provaz.

Toto je jediná možná cesta ke změně!




(Foto: Foto: Archiv Nely Liskové  Popisek: Nela Lisková)

Psali na PL:
Lisková (BPP): Okamura lže. Postavit se všem těm svinstvům, to má smysl
Senátor Láska: Peníze od Okamury pomohou uprchlíkům
Okamura (SPD): To, co předvádí současná vláda, přesahuje opakovaně všechny meze
Okamurova atomovka: Politik se pomstil Američanům za Hirošimu a Nagasaki
Okamura (SPD): Hirošima a Nagasaki? Lživá legenda

Azov, „vojensko-vlastenecký“ kurátor Budoucí rekruty si cepuje i ze šestiletých dětí

$
0
0
Michel Chossudovsky 
1.9. 2015   Střípky ze světa
Opičí láska praporu Azov k hnědému moru je známa notoricky. „Evropskou volbu“ Kyjeva zbarvuje drasticky. Korunu jí nasadila novina, nepopřená ani režimním The Kyiv Post. Komentuje ji kanadský profesor Michel Chossudovsky.Prapor, mající nacistický symbol i v logu, pořádá i „dětský vojensko-vlastenecký tábor“. Pro „kluky od šesti let“). „Instruktorem“ je Oleksij, v praporu Azov velitel roty. Aby to, odkud fouká, nikomu neuniklo, i tábor za humny Kyjeva běží pod názvem „Azovec“.

Nejde o variaci na „den otevřených dveří“. Zaznamenal to i britský Daily Mail. Zmíněné snímky glosoval kategoricky: „Šokující obrázky z útrob neonacistického vojenského tábora ukazují rekruty, jimž není víc než šest, cvičené ve střelbě (třebaže platí příměří)“.

The Kyiv Post to napadá jako kachnu. Hned nato však doznává: „Tábor pořádá prapor Azov, založený zákonodárcem Andrijem Bileckým, jeho původním velitelem. Děti si tu jen nehrají na vojáčky – dostává se jim reálného vojenského výcviku od vojáků, kteří bojovali v první linii ruské války proti Ukrajině.“

Nacistická symbolika huláká i z triček, které ti kluci nosí místo mundůru. „Výcvikový program letního tábora je prvou fází verbování dětských vojáků, odporujícího mezinárodnímu právu.“ Vštěpuje jim – „pod insigniemi SS“ - i „familiární vztah k zacházení s lehkými automatickými zbraněmi“.

„Neonacistický letní tábor, cepující a indoktrinující malé děti ve válečném umění“ – dokládá Chossudovsky i z The Kyiv Post - „spadá pod jurisdikci ukrajinské Národní gardy (financované Ministerstvem vnitra)“.

„Letní tábor Azovec“ - píše sama anglická reprobedna „Majdanu“ - „běží od 22. června v cyklu týdenních programů pro skupiny 30 až 40 dětí. Oficiálně je určen dětem od 9 do 18 let, jsou tu však i zhruba sedmileté děti. Pár z nich se ho účastní i po několik týdnů po sobě.“

Tábor je „kontroverzní hlavně tím, že pořádají vojáci Azova, z nichž někteří byli označeni za krajní pravičáky a neonacisty. Kritici tvrdí, že logem praporu je ´Vlčí hák´ naruby, vyvolávající sice nepřímé, přesto nevábné asociace s nacismem.“ Bileckij sice v „dřívějších interview s ukrajinskými médii namítal, že symbolika nebyla pochopena správně“. Protože „písmenům ´N´ a ´I´ coby insigniím Azova prý třeba rozumět jako iniciálám ´národní ideje´.“

„Bileckij na Ukrajině založil neonacistickou strukturu, zvanou Sociálně-národní shromáždění, a v řadách praporu jsou nesporně i neonacisté, část z nich si to nechala i vytetovat. Některá média uvádějí, že k neonacismu se hlásí na 20 procent příslušníků praporu, důstojníci praporu pro komunikaci s médii to však vždy rozhodně popírají a trvají na ton, že Azov, jakožto vojenská formace, ideologii svého zakladatele Bileckého nesdílí a řídí se výlučně ideologií odhodlaného vlastenectví.“

Když The Kyiv Post navštívil Azovec, „děti tu měli plné ruce práce s rozborkou a sborkou samopalů AK-47, nácvikem míření (se vzduchovkami), sebeobrany, zaujetí bojových pozic a výkonu strážní služby“. U „večerních táboráků se učí vlastenecké písně z dob ukrajinského boje za nezávislost od počátku do poloviny 20. století. Dnes je nepřítelem Rusko. Chlapec, usazený na kládě, šeptá: ´Chci, aby ta válka skončila a my ty Rusy pobili do jednoho.´“

To „ďábelské hecování nevinných dětí k nenávisti vůči etnickým Rusům a oponentům kyjevského režimu“ má ovšem – dodává kanadský profesor – „bohaté zázemí i v podobě vojenské pomoci Spojených států ukrajinské Národní gardě prostřednictvím Ministerstva vnitra“. Téhož rezortu, který „koordinuje ´protiteroristickou operaci´ v Donbasu“.

Třebaže Kongres svou zvláštní novelou americkou asistenci praporu Azov zablokoval, v „praxi do něj peníze tečou dál“. Jednak přímo z konta „vojenské pomoci pod jurisdikcí Pentagonu“. Také však „kalifornské Národní gardy, která s ukrajinskou Národní gardou, jejíž součástí je i prapor Azov, uzavřela partnerství.“

Cílem je – praví erární legenda – „prosazovat demokracii, ekonomiku volného trhu a a vojenskou reformu“. A za tím účelem „budovat institucionální filiálky na dlouhodobé bázi“. „Kalifornsko-ukrajinské partnerství podporuje velvyslance Spojených států na Ukrajině“ – a „šéfa velitelství evropských sil Spojených států“.

Kevin Joachim (Dilsoz Bahar): Německý agent, který zemřel na misi u PKK

$
0
0


1.9.2015  Wertyz Report

Po článku tureckého novináře o německých agentech, kteří bojují na straně kurdských bojovníků z PKK a YPG se objevila zpráva o smrti agenta německ étajné služby po útoku tureckých stíhaček na úkryt Kurdské strany pracujících v severním Iráku.

Ve zprávě je zabitý Němec identifikován jako dvacetitříletý člen německé tajné služby BND Kevin Joachim. Joachim pod přezdívkou Dilsoz Bahar přijel v květnu do Sýrie cvičit syrské kurdské jednotky YPG, které bojují proti Islámskému státu. Po dvou měsíční misi na straně kurdské milice v provincii Kamisli se vydal do hor Qandil v severním Iráku na výcvikovou misi Kurdské strany pracujících PKK. Zpráva neuvedla, ve které základně PKK se při své smrti 6. července nacházel. Patrně šlo o tábor u vesnice Kalatuka, kde mají agenti BND ústřednu.

Joachim byl jedním ze sedmi německých agentů, kteří měli za úkol cvičit PKK v klasické partyzánské bitvě, v ovlivňování názorů obyvatelstva a výrobě malých bomb. Osud zbývajících členů skupiny je nejasný. Německá vláda se snažila jeho tělo převézt do Německa, jenže turecké úřady neumožnily převoz. BND se snažila Joachima vykreslit jako jednoho z evropských bojovníků, kteří padli na straně Kurdů, a doufala, že Turecko převoz umožní. Jeho tělo bylo tedy převezeno do iráckého Irbilu, odkud ho přepravilo letadlo do Karsluhe.

Ve zprávě bylo také odhaleno, že se němečtí špioni běžně míchají mezi běžně lidi a v irácké provincii Suleymaniyah shromažďují každý týden informace. Přísně tajné operace v horách Qandil se podle zprávy účastní také agenti Íránu a Izraele.

Zdroj: ufilter.blogspot.cz
Foto: ufilter.blogspot.cz

Pro Rusy jsou USA zemí kriminality a morálního rozkladu!

$
0
0
Pro Rusy jsou USA zemí kriminality a morálního rozkladu!
1. 9. 2015  První zprávy 
Pravidelně slyšíme a čteme, co si myslí o Rusku a Rusech ostatní lidé, politici a média na Západě. Zajímavé je proto také dozvědět se, co si myslí Rusové například o Spojených státech.
Takže sociologové ruského ústavu VCIOM konstatují: Rusové mají ke Spojeným státům mnohem horší vztah ve srovnání z dob perestrojky. Většina ruských občanů se domnívá, že jsou Spojené státy americké zemí bez morálního základu, nepřátelské k Rusku. K tomuto názoru se kloní 59 procent respondentů, píše Rossijskaja gazeta s odkazem na zprávu sociologů.

Čtyři procenta USA označují za agresora a „nepřítele číslo jedna", dvě procenta je vidí jako agenta- provokatéra a zemi, která se snaží ovládnout svět. Stejný počet vidí v protiruské politice snahu o americkou nadvládu nad Ruskem. Mimochodem, jedna desetina respondentů nemá vůči prezidentu Baracku Obamovi dobré slovo.

Nicméně v průzkumu jsou i pozitivní asociace. Takže dvě procenta Rusů přemýšlí o Spojených státech jako o velké supervelmoci a mezi její symboly uvádí hvězdy a pruhy a Hollywood. Jedno procento respondentů vnímá USA jako silnou zemi.

Nicméně se od dob perestrojky postoj Rusů ke Spojeným státům změnil k horšímu. Například v roce 1990 byly Spojené státy v myslích ruských obyvatel především státem s vysokou životní úrovní (35 procent respondentů), a v roce 2015 si to už myslí pouze 12 procent. Naopak, jestliže nyní 15 procent Rusů hovoří o Americe, jako o zemi s vysokou kriminalitou a morálním úpadkem, během perestrojky si to myslelo jen jedno procento. Stejný poměr je k charakterizaci "ve vztazích mezi lidmi není lidská hřejivost".

„Jestliže před čtvrtstoletím představovala Amerika svobodnou společnost (13 procent), s rozvinutou vědou a technikou (15 procent), kde úspěch závisí na osobním úsilí (20 procent), dnes podíl příslušných prohlášení prudce klesl (na pět, sedm a sedm procent),"píše se v prohlášení VCIOM.

Ruští občané stále více začali kritizovat zaoceánskou velmoc: například devět procent ji považuje za zemi, kde je rozšířená rasová diskriminace (proti jednomu procentu v roce 1990), a 11 procent upozorňuje na hlubokou propast mezi bohatými a chudými (dříve jen pět procent).

(kou, prvnizpravy.cz, rg.ru, foto: arch.  - Násilí a rasismus, tak vidí Rusové Spojené státy)
 
Související:

Washington Times: Mír v Sýrii je závislý na strategii Moskvy

$
0
0

Washington Times: Mír v Sýrii je závislý na strategii Moskvy1. 9. 2015   První zprávy

Moskva stále více přebírá úlohu centra diplomatického úsilí o ukončení čtyřleté občanské války v Sýrii, v pátek Obamova administrativa vyslala do Moskvy své klíčové vyslance, uvedl pro The Washington Post Guy Taylor.

Obamovi úředníci uvedli, že se snaží využít "dobré příležitosti" k pokračování blízké spolupráce s Ruskem, která skončila letos v létě podepsáním jaderné dohody s Íránem. To by mohlo pomoci k vytvoření společné strategie s Moskvou na ukončení války, která si od roku 2011 vzala 240 tisíc životů a vyhnala miliony lidí z domovů, píše se v článku

"I když úředníci ministerstva zahraničí jsou si vědomi, že na cestě k vážné spolupráci s Ruskem stále existují velké překážky,  zejména skutečnost, že Moskva mnoho let společně s Íránem podporuje syrského prezidenta Bašára al-Assada, stejně jako jsou velké rozdíly ohledně konfliktu na Ukrajině, Obama zřejmě doufá, že přesvědčí Rusko změnit svůj postoj,"řekl Taylor," to je také důvod, proč zvláštní vyslanec USA  přijel do Moskvy. "

"Doufáme, že je zde prostor pro spolupráci s Ruskem za účelem dosažení politické restrukturalizace v Sýrii,"řekl John Kirby, mluvčí ministerstva zahraničí.

"Jak to vše dopadne, ale nevíme," přiznal Kirby, " tato jednání sotva začala, je důležité,  že jsme tady. To je možnost pokračovat ve spolupráci s Ruskem v rámci syrského konfliktu. "

Během své nedávné návštěvy v Moskvě jordánský král Abdalláh vyzval Putina, aby se ujal role prostředníka k urovnání syrského konfliktu.  "Životně důležité bude, aby se všechny válčící strany setkaly u jednacího stolu a nalezly mírové řešení," připomíná Taylor.

(rp,prvnizpravy.cz,ria,washingtonpost,foto:arch. - Z bojů v Sýrii - ilustrační foto)
Související:
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live