Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

P.C.Roberts: Důvěryhodnost západních médií se nachází ve volném pádu

0
0


17. 9. 2016    zdroj
Jak sděluje Gallupův ústav, věří svým tištěným a televizním médiím jen 32% Američanů. Ještě méně – a to pouhých 14% - věří americkým médiím příznivci republikánů, následováni kategorii 18 až 49 letých, kde médiím důvěřuje 26% lidí. A posléze jsou zde Američané tzv. nezávislí, kde je důvěra v média 30 procentní. A tak jediná skupina, kde se nalézá nadpoloviční většina lidí s důvěrou v média, jsou příznivci demokratů, věřící v pravdu médií v 51 procentech. Hned po nich zabírají příčku nejvíc médiím věřících Američané starší 50 let, kde o pravdě médií nepochybuje 38% lidí.

Z průzkumu vyplývá závěr, že staří Američané, kteří jsou současně i příznivci demokratů, zůstali jedinými, kteří pravdě médií ještě jakž takž věři.

Není obtížné konstatovat, proč důvěra v média tak hluboce poklesla. Korupční Clintonův režim, který se dnes nalézá velmi blízko svého znovuzkříšení, dovolil, aby americká média, včetně médií nezávislých, pohltilo šest megakorporací, čímž nezávislé informování vřejnosti vzalo za své. Nátlak, s kterým korporátní vlastníci okamžitě vyrukovali na zbytkové tiskoviny, společně s tahem na zisk, pak jakékoli svobodné informování veřejnosti zabily. A tak zde zůstala média jen opakující téze vlády či kapitánů korporátního tisku, což je sice ten nejlacinější a nejméně kontroverzní způsob informování, ale mezi lidmi současně i nejméně populární.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Litoměřický seminář 24. 9. 2016

Tvrdě, ale spravedlivě: na internetu se rozšířilo video "krymského sporu" Putina a velvyslance Ukrajiny

0
0

17. 9. 2016       zdroj
Agentura TASS oznámila, že na internetu se objevilo video s odpovědí ruského prezidenta Vladimíra Putina na námitky ukrajinského velvyslance v Kirgizii Nikolaje Dorošenka proti předsednictví Moskvy v SNS. Vladimír Putin připomněl, že ukrajinská strana nepodepsala ústavu SNS, takže nemůže podávat své návrhy k organizaci činnosti této mezinárodní struktury...


Připomeňme si, že diskuse mezi ruskou a ukrajinskou stranou proběhla na summitu SNS v Biškeku. Velvyslanec Ukrajiny prohlásil, že Kyjev je proti předání předsednictví v rámci SNS Rusku. Jako argument uvedl "anexi" Krymu.

"Rusko nic neanektovalo. Situace na Krymu byla výsledkem protiprávního jednání určitých politických sil na Ukrajině, které dovedly situaci ke státnímu převratu v zemi. Krym se stal částí Ruska v důsledku projevu vůle obyvatel poloostrova, v plném souladu s mezinárodním právem a Chartou OSN," poznamenal ruský vůdce.

Kromě toho Vladimír Putin připomněl, že ukrajinská strana nepodepsala ústavu SNS, takže nemůže podávat své návrhy k organizaci činnosti této mezinárodní struktury...

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Roman Fiala (místopředseda Nejvyššího soudu): Otázka suverenity státu je dnes znovu klíčová. Přiznejme pravdu, systém se rozpadá

0
0
17. 9. 2016     Česká justice
Obávám se, že jedním z největších neduhů naší doby, je neochota a strach přiznat si, že problémy máme, natož je pojmenovat. V Evropě dnes stále řešíme, zjednodušeně řečeno, „problémy bohatých“. Úzkostlivě se držíme svých starých dobrých malých problémů – neproblémů, protože jejich existence nás neleká. Víme, že o nic zásadního nejde a že jejich řešení nebolí, že na občas až výstřední lidskoprávní verdikty jsme dostatečně majetní. Takový luxus jsme si konečně jistě mohli dovolit, když tu skutečně vážné problémy nebyly a ani nehrozily.


Je pravda, že v rovině politické jsou otázky řešení migrační krize brány den ze dne vážněji a návrhy na jejich řešení začínají občas vypadat i realisticky. Nicméně stále je opomíjen zásadní právní i státoprávní rozměr celé problematiky. Problém pohybu statisíců lidí po území evropských státu zdaleka není jen problémem ekonomickým, bezpečnostním či organizačním. Postavení těchto lidí, jejich činy i vztahy mají bezpočet právních významů a důsledků. Klíčem k právnímu řešení těchto otázek je nepochybně pojmenování dlouho opomíjeného problému suverenity jednotlivých evropských států.

Každý student právnické fakulty se učí, že jedním ze základních předpokladů existence a fungování státu je svrchovaná moc jeho orgánů nad územím a nad lidmi na tomto území. V moderní podobě to především znamená, že stát vydává zákony, které musí být všemi na území státu respektovány, a pokud někdo zákon poruší, stát má prostředky k vynucení nápravy a neváhá to udělat.

Rozhovor místopředsedy Nejvyššího soudu Romana Fialy, který pro web Česká justice vedla IrenaVálová najdete zde.

Projev přednesený za ANS (Aliance národních sil) na demonstrace za vystoupení z EU dne 17. 9. 2016 v Praze

0
0

17. 9. 2016
Vážení přátelé,
jednak děkuji za pozvání. Takovéto akce – jako je ta dnešní jsou momentálně opravdu VELMI důležité. Dovolte, abych Vás pozdravila jménem Aliance národních sil. Jistě jste informováni, že v létě byly PSP schváleny novely dvou zákonů - jedná se zákon o volbách do PČR a o zákon o sdružování v politických stranách a hnutích.


Obě tyto novely naprosto likvidují všechny stávající neparlamentní politické strany. Proto Aliance národních sil zaslala otevřený dopis prezidentu republiky s žádostí, aby uvedené novely v žádném případě nepodepisoval. Tento dopis naopak podepsali předsedové a místopředsedové 15 politických subjektů a to napříč politickým spektrem a samozřejmě včetně i jednotlivců. Doposud jsme však žádnou odpověď neobdrželi.

Co je však šokující - v případě obou novel, tzv. parlamentní opozice většinou hlasovala pro nebo se hlasování zdržela, či se ho vůbec nezúčastnila. Přehledy hlasování jsou veřejně k dispozici.

Ve skutečnosti to tedy znamená, že žádná parlamentní opozice NEEXISTUJE. Parlamentní hlasování takzvané opozice je dokonce většinou zcela v rozporu s proklamacemi opozičních lídrů.

Takže bychom měli mít na paměti, že není důležité, co kdo říká, ale co kdo dělá! A hlasování je v tomto případě ČIN!

Naše vláda (jako jedna z mála evropských vlád) chce přijmout TTIP a kdyby se to nepodařilo, navrhuje EU ještě něco horšího a to smlouvu TISA.

Podle obou smluv mají státy de facto legálně patřit nadnárodním korporacím.

Dále Evropská komise hodlá schválit smlouvu CETA, v níž je rovnou řečeno, že o VŠEM rozhoduje sama EK a tím pádem jsou národní parlamenty či volby prezidenta a vše ostatní úplně zbytečné.

Už v těchto senátních a krajských volbách je naprosto nezbytné volit JEN strany, které mají ve svých programech vystoupení z EU a vystoupení z NATO

A naprosto zásadní je volit strany, které neprosazují válku ani naši účast v ní!

Tím výrazně omezíme cizí vliv na rozhodování ve vlastní zemi.

Pokud však znovu dáme moc realizátorům Nového světového řádu a tzv. elitám, kterým má tento řád sloužit - navezou si do naší země nové voliče a nebudou nás již více potřebovat.

Protože podle usnesení vlády z 27. července č. 703 - vláda zásadně nesouhlasí s návrhem na kriminalizaci jednání spočívajícího v neoprávněném překročení státních hranic občany třetích států.

A vláda dokonce nesouhlasí ani s ukládáním trestu vyhoštění všem cizincům, kteří se dopustí trestného činu dle některých paragrafů trestního zákoníku.

Například česká ani evropská média vůbec nehovoří o tom, že vlády Iráku a Sýrie žádají své občany, aby se vrátili do své vlasti budovat vše, co bylo zničené válkou. V mnoha oblastech je totiž mír. Proč tedy například Angela Merkelová a čeští vládní politici netrvají na návratu imigrantů, ale dělají pravý opak? Nejde ve skutečnosti o zánik Evropy jim? Copak si neuvědomují, že tato vlna nelegálních migrantů, kterou sama EU svojí politikou vyvolává a organizuje, smete nejen nás všechny, ale nakonec i je samé?!

Takže sečteno – podtrženo: tyto krajské a senátní volby mohou být těmi posledními, kdy můžeme ještě něco ovlivnit.

Pravicovou či levicovou orientaci ponechme stranou, protože nyní jde o naše bytí či nebytí.

V této chvíli je naší životní nutností volit strany, které jsou jednoznačně! PRO vystoupení z EU a z NATO.

Je třeba se přesvědčit, zda to, co Vám lídři říkají, mají skutečně i v programech svých stran.

Děkuji Vám za pozornost

(projev přednesla Vladimíra Vítová)

O to jsme zrovna nebojovali

0
0

Jiří Jírovec
17. 9. 2016
Jiří Suchý v jedné hře vyvolával potlesk na otevřené scéně, když v rámci jemného lavírování proti tehdejší moci zazněla replika: "Je nebezpečné domnívat se cokoli". Podobně reagovali návštěvníci na píseň "Až se k nám právo vrátí" a v ní na přání "děti po svém vychovávat". To je Spirituál kvintet. Tehdejší moci takové věci vadily, ale stejně prohrávala, protože její, frázemi prošpikovaná řeč nestačila na jazyk básníků. Proto se stalo, že Semafor i Spirituál kvintet přes všechny obtíže přežily normalizaci. Stejně jako Divadlo Járy Cimrmana.


Jiří Tichota vzpomíná, že argumentoval proti blbosti tím, že spirituály odrážejí boj černochů proti rasové diskriminaci. Ten byl reálný i v době, kdy Spirituál kvintet začínal a svým způsobem trvá dodnes. Píseň "Jednou budeme dál", v originále "We Shall Overcome" byla hymnou tohoto boje již od počátku minulého století.

Československá situace byla specifická v tom, že naše občany zajímal okolní svět obchodně, ale ne politicky. Vycestovat, vydělat a něco přivézt. Co jim bylo do nějakých černochů nebo války ve Vietnamu? Teď mnozí říkají, jak bojovali a jak trpěli. Pokud jde o umělce, blíž k pravdě bude, že se naučili v předlistopadovém režimu pohybovat. Po roce 1989 s novou mocí splynuli. Bylo přece dobojováno.

Moc, jako filosofická kategorie, se ale nikdy nespokojuje s momentálním stavem, byť vypadá vítězně. Její základní vlastností je utužování se.

Máme svobodu shromažďování, ale musíme se napřed zeptat na úřadě, jestli vezme na vědomí, že se někde sejdeme. Nemůže to vlastně zakázat, leda pod záminkou, že je to které náměstí již obsazené.

Jsou ovšem situace, kdy se "jim" (tedy moci), občané hromadí tak nějak nekontrolovaně. Třeba jako to dělají fotbaloví fanouškové. Tak se zavede termín shlukování. Nebude dlouho trvat a shluky budou nezákonné.

Máme svobodu slova, jenže jen takovou, která se moci hodí do krámu. Ošetřeny jsou názory na holocaust a předcházející režim. Samozřejmě, že ne úplně. Záleží totiž na politické orientaci mluvčího. To poznala třeba Marie Semelová, když byla (zatím neúspěšně) souzena za vyslovení svého názoru o Miladě Horákové. Naštěstí neřekla, že i v USA popravili ženu. Jmenovala se Rosenbergová. Obvinění bylo podobné a stejně jako v případě Horákové byly neúspěšné žádosti o její omilostnění.

V mediích můžete svobodně prohlásit, že komunisté byli horší než nacisté. Říct to obráceně už není jen tak, protože se mnozí bývalí nacisté přeměnili na "naše milé krajany". Jednou jim ještě poděkujeme, že nám pomohli v klidu přežít válku proti Sovětskému svazu.

Občan má být trestán, jestliže se nelibě vyjádří o práci veřejného sluhy. Výjimkou je president Zeman, o němž může kdejaká zpěvačka či kavárník říct cokoli. Úřednici za přepážkou ale nesmíte říct, že je "kráva nebeská" i když zprznila vše, co měla udělat.

Nemá se rovněž kritizovat policii za způsob provádění zákroku. Nejspíš nejen verbálně, ale ani natáčením a zveřejněním videa na sociálních sítích. Taková svoboda je škodlivá, což dokazují nepokoje v USA, které jsou důsledkem zveličování zákroků policie proti čmoudům, či negrům, jak se v Česku zkracuje krkolomný název Afroameričan.

Toto nebezpečí existuje i u nás. Vezměme třeba tuto událost: Při nedávné demonstraci v Praze byla na služebnu v Krakovské ulici předvedena občanka, protože u sebe měla vlajku, jejíž barvy připomínaly tu českou a vzbuzovaly podezření z urážky státního symbolu. Policie pomohla ochránit symbol před znesvěcením.

Jenže: Na sítích se zlovolně objevilo video. Ukázalo, jak se na sedící ženu vrhlo několik svalnatých příslušníků. Použili zákonem povolenou sílu, úměrnou obavě o vlastní život, ale i tak byla celá situace nafouknuta do té míry, že se vedení policie nakonec muselo trapně omlouvat. To je nepřípustné, policie přece musí mít klid pro svou práci!

Občan stojí i před hrozbami, souvisejícími s bojem proti terorismu. Nemůže za to, že se přesně neví, která organizace je či není zrovna považovaná za teroristickou. Něco plácne a pak ho to mrzí. Když se splete, může být obviněn i z finanční či jiné podpory terorismu. Trestný čin "souhlasu" je znám již od vraždy Heydricha skupinou teroristů.

Zákazy a postihy přibývají, ale současně neexistují modelové formulace, jimiž by se dal vyjádřit nesouhlas s úřadem a nebo vyslovení čehosi nevhodného o teroru. Nesouhlas s válkami nebo s politikou vlády může šikovně žalobce proměnit v podporu terorismu.

Občanům by pomohlo, kdyby byly sestaveny bezpečné výroky, pro pochvaly i kritiku. Musely by ale být formulovány tak, aby bylo vyloučeno jejich spojení s ironií. Při policejním zákroku by bylo vhodnější volat "bravo" místo "bijte je, bijte je". Na úřadech by se naopak dalo použít ambivalentní "to jste mi opravdu pěkně pomohli".

Americké orgány znovu oklamaly mezinárodní společenství: Putin vysvětlil, proč se USA obávají zveřejnění dohody o Sýrii

0
0

18. 9. 2016   zdroj
Ruský prezident Vladimír Putin vysvětlil, proč USA nechtějí zveřejnit rusko-americkou dohodu o syrském urovnání. Prezident RF to oznámil 17. září na tiskové konferenci v Biškeku po jednání s prezidentem Kirgizie Almazbekem Atambajevem.
Na tiskové konferenci se novináři Putina zeptali, proč USA tak tvrdošíjně odmítají zveřejnit rusko-americkou dohodu o syrském urovnání.


"Naši američtí partneři vždy a všude vystupují za otevřenost a transparentnost, ale není pro mě nic překvapujícího, že v tomto případě se odklánějí od tohoto svého postulátu", odpověděl Putin.

Vysvětlil, že je to především kvůli těm potížím, které USA v Sýrii zažívají. Jejich hlavním problémem je, že Washington stále nemůže oddělit takzvanou zdravou část opozice od polokriminálních a teroristických prvků. Putin připomněl, že v dosažené dohodě je bod o rozlišení této opozice od takových teroristických skupin, jako je Dzhebhat en-Nusra (teroristická skupina je v Rusku zakázaná).

"Ale nyní vidíme nikoliv oddělení teroristů od zdravé části opozice, ale vidíme pokusy o přeskupení těchto teroristů. Důvodem je zachování bojového potenciálu k boji s Asadovou vládou. Je to smutné," rekapituloval prezident.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Rusko poprvé otevřeně obvinilo USA z podpory teroristů DAEŠ a svolává mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OSN

0
0

18. 9. 2016     zdroj
Nálety na syrské jednotky koalicí, vedenou USA, nás nutí si myslet, že Bílý dům podporuje teroristy skupiny DAEŠ (v RF zakázané), oznámila mluvčí ministerstva zahraničí RF Marija Zacharova.


"Jestliže dříve jsme měli podezření, že se tak odděluje Nusra (seskupení Dzhebhat en-Nusra, které změnilo svůj název na Dzhebhat Fatah al-Sham, pozn. red.), ale nyní, po dnešních útocích na syrskou armádu, dospíváme k závěru, který je skutečně děsivý pro celý svět: Bílý dům podporuje DAEŠ," konstatovala Marija Zacharova ve vysílání televizního kanálu Rusko 24.

Dříve mluvčí Ministerstva obrany RF generálmajor Igor Konašenkov oznámil, že letadla mezinárodní "koalice proti DAEŠ" uskutečnila v sobotu čtyři údery na syrské vojáky, kteří byli obklíčeni skupinou DAEŠ, v Rusku a dalších zemích zakázanou, v oblasti letiště Deir ez-Zor, zahynulo 62 vojáků, asi 100 osob bylo zraněno.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Otevřený dopis panu prezidentovi, aby nepodepisoval novely zákonů, které totálně zničí mimoparlamentní opozici

0
0

18. 9. 2016
Vážený pane prezidente,
dne 10. 9. 2016 se v Praze uskutečnilo jednání Prvního kulatého stolu Aliance národních sil, jehož se zúčastnili zástupci malých neparlamentních politických stran a politických hnutí, občanských sdružení i jednotlivců. Všichni zúčastnění se sešli kvůli tomu, že reálně hrozí faktické zrušení malých politických stran a politických hnutí.


V PSP ČR byly schváleny novely zákonů, které jsou pro malé politické strany totálně likvidační. Byla schválena novela zákona o volbách do PČR č. 247/1995 Sb. a novela zákona č. 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a hnutích a další novely, kterými se mění některé volební zákony a další související zákony.

Podle průzkumu veřejného mínění CVVM (květen 2016) věřilo PS PČR pouhých 28% obyvatel a Senátu PČR pouhých 27% obyvatelstva! A právě zúčastněné - v podstatě nedůvěryhodné politické strany - přijaly na posílení svých pozic a pro absolutní likvidaci konkurence zmíněné novely zákonů.

Tyto změny přišly potichu a bez zájmu médií právě v době, kdy je stále více lidí nespokojeno s dosavadní politikou a hledá změnu. Jedná se o bezprecedentní zásah do svobodné soutěže politických stran. Proto Vás, vážený pane prezidente, žádáme, abyste novely uvedených zákonů v žádném případě nepodepisoval.

Stávající parlamentní strany bez důvěry většiny obyvatelstva přijatými dvěma novelami lstivě – a vlastně navždy - posílily svoji pozici oproti jiným politickým stranám. Analýza těchto novel, včetně přehledů hlasování jednotlivých poslanců je zde:
http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=551053 (publikováno také na NR)

Z výše uvedeného textu vybíráme:

1) Byl zřízen nový úřad se sídlem v Brně, který bude kontrolovat všechny politické strany v ČR, a který má obrovské pravomoci. V jeho čele bude pět lidí s šestiletým mandátem, přičemž tito lidé budou jmenováni stranami v parlamentu. Rozhodovat budou například o správnosti účetnictví, nebo dle vlastního zvážení o oprávněnosti výdajů. Úřad povede správní řízení, přičemž řada nových termínů, použitých zejména v zákoně o politických stranách, nemá svůj ustálený výklad. Kontrolované subjekty, dost možná na zakázku či na základě účelové provokace, tak budou vystaveny výkladu právě úřadu, obsazeném parlamentními stranami, přičemž po dobu řízení bude mít úřad právo rozhodnout například o pozdržení příspěvků od státu na činnost stran.

2) Nově mají politické strany možnost založit si vlastní politický institut jako neziskovou organizaci. Tyto neziskovky mají právo na automatický příjem peněz ze státního rozpočtu a to každý rok ve výši 10% z celkových příjmů strany za mandáty, tedy nad rámec dosavadních peněz pro strany ze státní kasy. Na tento automatický příspěvek však mají nárok jen ty politické strany, které měly v parlamentu své zvolené zástupce alespoň dvě volební období. Pokud tedy příští rok uspěje nějaký subjekt ve sněmovních volbách poprvé, nebude mít, na rozdíl od současných parlamentních stran, na tuto podporu svého politického institutu nárok dalších osm let.

3) Skrytě jsou zvýšeny náklady ostatním, kteří už teď nemají tolik peněz na svou činnost. Poslanci zavedli pro politické strany tuto povinnost: mít minimálně čtyři bankovní účty na jakékoli úrovni autonomie strany. Pokud má tedy politická strana kromě centrály i například krajské pobočky, jedná se o 60 - ze zákona povinných - bankovních účtů. Pokud má strana samostatně hospodařící sdružení například ve městech, pak vždy po dalších čtyřech kusech účtů. Jedná se vždy o účet pro dary, operace související se zaměstnanci, ostatní výdaje a samostatný účet na základní kampaň. Na každou volební kampaň pak bude muset mít strana samostatný nový bankovní účet. U účtů na volební kampaň budou muset být ze zákona zmrazeny zůstatky peněz 180 dnů po volbách, teprve pak na ně bude moci strana sáhnout a případně převést jinam. Pro neparlamentní strany je to likvidační, neboť nevyužité peníze na kampaň nebudou moci minimálně 180 dnů použít například na svůj provoz, čerpané služby, nebo mzdy zaměstnancům.

4) U platebních příkazů ve prospěch či k tíži všech účtů strany musí být vždy uveden účel. Pokud například dárce fyzická osoba neuvede do platebního příkazu, třeba jen na 5000,- Kč, slovo „dar“, nejenže mu musí příjemce peníze vrátit, ale ještě mohou být obě strany transakce pokutovány až do výše 2 milionů korun. Pošlete dar a ještě dostanete pokutu. Přijmete dar, nejste schopni ovlivnit, zda dárce napíše účel do platebního příkazu, a dostanete opět pokutu.

5) Dary nad 1000,- Kč musí mít písemnou smlouvu. Všechny. Například dárci z řad vlastních členů, kteří svoji stranu podporují každý měsíc stokorunou, musí nově uzavřít písemnou smlouvu. Jsou omezeny dary na jednoho dárce a rok na maximální výši 3 miliony. Může se zdát, že je to hodně, nicméně i u neparlamentních stran platí, že kampaň stojí peníze. Parlamentní strany dávaly doposud desítky či stovky milionů. Zatímco parlamentní strany na ni dostanou z veřejných peněz v rámci příspěvků za mandát, neparlamentní strany jsou v tomto souboji odkázány výhradně na své členy, příznivce a soukromé dárce. Pokud by se například někdo bohatý rozhodl věnovat kus svého majetku pro subjekt, má problémy nejen on, ale i neparlamentní politický subjekt.

6) Kromě opakovaných pokut až do výše 2 milionů korun, přičemž o tom, co je, nebo není správně, budou rozhodovat současnými parlamentními stranami jmenovaní byrokraté, je zavedeno nejen propadnutí, ale i pokuty ve dvojnásobku přijatého či poskytnutého daru.

7) Pouze účet na přijaté dary musí být transparentní. Současné parlamentní strany chtějí zjevně vědět, kdo z firem či občanů poskytl dary někomu jinému, než právě jim. Zajímavé je, že nákladové účty ani účty na kampaně transparentní být nemusí.

8) Politické strany si sice mohou dál půjčovat na svoji činnost nebo volební kampaně, ovšem nově výhradně od bank a finančních ústavů, registrovaných u ČNB. Nikdo jiný nově nesmí politické straně půjčit peníze. Také v tomto případě se jedná o likvidaci neparlamentních stran v politické soutěži, neboť bez peněz se prostě kampaně dělat nedají a banky půjčí své peníze samozřejmě jen těm, u kterých je jistota či šance jistotě se blížící, že úvěr následně ze státních příspěvků za získané mandáty splatí. Jinými slovy současné v parlamentu etablované strany mohou mít v podstatě jistotu, že jim peníze na kampaň banky půjčí, zatímco jejich mimoparlamentní konkurenci nikoli.

Jak kdo hlasoval pro výše uvedené, je možné vidět zde:
http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=63810
a zde: http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=64021

Souhrnně lze říci, že v případě novely volebního zákon tzv. parlamentní opozice většinou hlasovala pro nebo se zdržela hlasování a dva poslanci SPD se hlasování vůbec nezúčastnili. (Hlasování 29. 6. 2016 a 6. 9. 2016)

V případě novely zákona o politických stranách byla parlamentní opozice většinou proti, z toho poslanci SPD na hlasování chyběli. (29. 6. 2016)

Ve skutečnosti neexistuje žádná opozice. Parlamentní hlasování takzvané opozice je zcela v rozporu s proklamacemi opozičních lídrů. Není totiž důležité, co kdo říká, ale co kdo dělá.

Vážený pane prezidente, naše vláda (jako jedna z mála evropských vlád) chce přijmout TTIP a kdyby se to nepodařilo, navrhuje EU ještě něco horšího a to smlouvu TISA. Podle obou smluv mají státy de facto legálně patřit nadnárodním korporacím. Dále Evropská komise hodlá schválit smlouvu CETA, v níž je rovnou řečeno, že o VŠEM rozhoduje sama EK a tím pádem jsou národní parlamenty či volby prezidenta a vše ostatní úplně zbytečné.

Je otázkou času, kdy se zhroutí ekonomika a důchody se budou muset radikálně snižovat, až se nakonec zruší úplně. Vláda potají projednala přijetí tisíců nelegálních migrantů. Po odjezdu A. Merkelové sice premiér prohlásil, že do konce roku nikoho nepřijmeme, ale naše země stále přijímá další. Ministr kultury potichu připravuje další díl po církevních restitucích. Naše vláda se chová, jako kdybychom byli německá kolonie. Nikdo také neví, jaké závazky podepisuje naše vláda na mezinárodní úrovni.

Pokud chce vytvořit někdo z nějaké země kolonii, zbaví ji především armády, zemědělství jako zdroje potravin, průmyslu jako zdroje financí, výzbroje pro armádu, zadluží ji, zničí školství a sociální systém, zesměšňuje historii, vlast, národ, rozbíjí rodinu jako základ státu, zamlčuje informace, prosazuje tzv. politickou korektnost a nakonec občany zničí plánovanou občanskou válkou, na níž si oficiálně do Evropy přiveze miliony takzvaných imigrantů, ve skutečnosti však dobře zaplacených žoldáků, a to proti vlastním lidem. Jsme v absolutní pasti, ze které - až zaklapne definitivně - nebude žádného úniku

Vážený pane prezidente, žádáme Vás, jako Vaši voliči, abyste nepodepisoval tyto novely zákonů. My občané ve Vás vkládáme neobyčejnou důvěru. Věříme, že ji nezklamete, protože jinak zůstaneme úplně sami, bez jakékoliv opory.

Vážený pane prezidente, zabraňte zániku zbytku demokracie v naší zemi!
 
Podepsáno 29 zástupců Aliance národních sil, Praha dne 11. 9. 2016



Oskar Krejčí: Lze zachránit Evropskou unii?

0
0
18. 9. 2016    PrvníZprávy
Na summitu Evropské unie v Bratislavě německá kancléřka Angela Merkelová označila situaci v Unii za kritickou. Summit žádná opatření, která by tento kritický stav mohla vyléčit nepřijal. Vlastně ani přijmout nemohl, a to hned ze dvou důvodů. Především šlo o seznamovací summit, kde si představitelé států vyměnili názory na novou situaci. Požadavek na vytvoření „cestovní mapy“ je sice racionální, ovšem politika nesouvisí jen s racionalitou. Jde především o zájmy. Zatím se hledá cíl, kam by cestovní mapa měla Unii dovést. Nemluvě o nejasných nástrojích.

Hledání „cestovní mapy“ začíná v době krize, kdy se každý snaží reagovat v duchu vlastních představ – a to nejen představitelé států.K pozoruhodnostem bratislavského summitu patří, že předseda Evropské komise Jean Claude Juncker a předseda Evropské rady Donald Tusk předložili odlišné návrhy. Ukazuje se, jak špatný byl v tomto ohledu kompromis při psaní Lisabonské smlouvy, který vedl k vytvoření dvou funkcí s překrývajícími se pravomocemi. A jak zmateně na krizi reaguje špička unijních struktur.

PZ: A ten druhý důvod, proč nemohl bratislavský summit přinést řešení?

Politika Unie potřebuje radikální změnu. I když se Brexit může jevit jako nahodilý výsledek jednodenního hlasování, ve skutečnosti je důsledkem několika dlouhodobých krizí. A na jejich odstartování se podíleli i politici, kteří v Bratislavě mluvili o kritické situaci. Teoreticky si můžeme představit, že si státník uvědomí chyby a poučí se z nich. Snad se to někdy stává. V politice ale krize vznikají dvojím způsobem. První je pasivita při sociálních proměnách, jež je dílem politiků, kteří se neumějí poučit. Tím druhým, častějšími motorem krizí je, že státník prosazuje nereálné zájmy. Samotné zájmy či skupiny stojící za chybami státníků nezmizí v okamžiku, kdy se krize objeví. To vytváří sveřepou setrvačnost v jednání i myšlení státníků. Navíc politik, který je vychován v dravém liberálním prostředí, ví, co nesmí udělat poté, kdy se jeho chyby stanou zřejmé: nesmí provést veřejnou sebekritiku.

PZ: Tím myslíte německou kancléřku?

Nejen. Jakmile se v divokém prostředí politiky někdo k chybě přizná, konkurence i spolubojovníci ze stranické smečky jej zpravidla likvidují. O křesla, v nichž se dají dělat velké chyby, je v politice drsná soutěž. Jsou to totiž mocenské funkce. Paní kancléřka dnes mírně upravuje politiku, ale chyby nepřizná, veřejně stále hájí staré pozice například v podobě naivního chápání migrantů a trvá na některých prestižních nesmyslných tématech, jako jsou přerozdělovací kvóty.

PZ: Jak dlouho se dá politika bez seriózního vztahu k příčinám krize provádět?

Záleží na médiích a výsledcích voleb. Když svého času média sevřela prezidenta Billa Clintona v souvislosti s jeho aférou se stážistkou, zatloukal, zatloukal a zatloukal – až ho koncem roku 1998 postihl impeachment, pokus odvolat jej z funkce hlasováním ve Sněmovně reprezentantů. Přestože jej Senát v lednu 1999 zbavil základních obvinění a prezidentskou funkci ustál, aféra spojená s poklesem prestiže se podílela na porážce viceprezidenta Al Gora v následujících prezidentských volbách.

Poučení: pod mediální koberec lze zametat jen takové problémy, které nenarůstají. Čím déle někdo dokáže unijní problémy zatloukat, zatloukat a zatloukat, tím větší je šance, že problémy budou bobtnat, až vše exploduje. Třeba napřed v podobě Brexitu.

V polovině tohoto týdne zahraniční výbor dolní komory britského parlamentu vynesl verdikt týkající se intervence v Libyi. Odsoudil tehdejšího premiéra Davida Camerona proto, že se akce nezakládala na dostatečný zpravodajských analýzách, vedla k neplánovaným důsledkům změn režimu a nese vinu za rozklad libyjského státu. Není to nic podivného, počátkem roku prováděl sebekritiku na toto téma i americký prezident.

Co je podstatné, je velké zpoždění v tomto poznání. V době samotné intervence, obdobně jako v době Bushových intervencí do Afganistanu a Iráku či přípravy a průběhu převratu na Ukrajině, byly kritické hlasy potlačeny. Mediální podpora chybných akcí byla ničivá, byť tehdy ještě každý, kdo měl výhrady, nebyl zařazován mezi aktivisty globálního ruského spiknutí. Pozoruhodným projevem těchto posunů je změna vztahu veřejnosti k médiím. Podle nejnovějšího výzkumu agentury Gallup klesl počet Američanů, kteří věří sdělovacím prostředkům, z 55 % v roce 1999 na současných 32 %. Už je načase, aby se obdobný zdravý kriticismus vůči obchodníkům a manipulátorům s informacemi projevil i u nás.

PZ: Mluvil jste o souběhu krizí v Evropské unii. Jaké máte na mysli?

Brexit odráží nálady v britské společnosti. Stejné nálady vidíme například v pozadí růstu podílu na moci v zemských zastupitelstvech u Alternativy pro Německo, u oprávněných nadějí rakouských Svobodných, že jejich kandidát zvítězí v prezidentských volbách, či v růstu prestiže Národní fronty ve Francii. Všechna tato hnutí a strany spojuje jedno: výrazný euroskepticismus.

Změny nálady ve společnosti mají několik hlavních příčin. Tou nejznámější je migrace. Jenže velká kritika unijní politiky začala už při hledání řešení duhové krize Řecka. Už tehdy se začala štěpit nejen veřejnost, ale i politická elita. Výsledkem léků na dluhovou krizi, které Německo prosadilo v Unii, je neustálý růst řeckého zadlužení. A velice sporná emise Eura po příkladu amerického dolaru. Podařilo se sice zachránit některé německé a francouzské bankovní domy, ale prohloubila se sociální a ekonomická konfrontace severu a jihu uvnitř Evropské unie.

V neposlední řadě k utváření euroskeptických nálad přispěla zcela chybná politika vůči Ukrajině. Návrh asociační dohody od počátku směřoval k odtržení ukrajinského a ruského trhu, tedy k ekonomickému propadu Ukrajiny. Navíc se Unie a některé její členské státy aktivně podílely na svržení zvoleného prezidenta a tím i na odstartování tamní občanské války. K tomu se přidaly kontraproduktivní sankce vůči Rusku a harašení Aliančními zbraněmi na východě Evropy. Zároveň nedůvěru k Bruselu a Berlínu posiluje způsob přípravy obchodních dohod Evropské unie s USA a Kanadou, dělba práce EU a NATO, ale i řada dalších skutečností.

PZ: Nezdá se vám, že problém Ukrajiny a obecně zahraniční politiky při změně nálad v Evropské unii přeceňujete?

Odlišnosti oficiálních unijních postojů a programových záměrů nastupujících takzvaně populistických stran je zřejmý. Například francouzská Národní fronta mluví o naléhavé potřebě dohodnout se s Ruskem. Svobodná strana Rakouska se vždy ostře stavěla proti bombardování Jugoslávie a kritizuje odtržení Kosova od Srbska. I proto jsou tyto strany a hnutí terčem nevybíravé kritiky ze strany mainstreamových médii.

Ale chtěl jsem říci něco obecnějšího. To, co paní kancléřka nazvala krizí Evropské unie, je synergický efekt v důsledku několika krizí. Jde o soubor několika odlišných krizí, přičemž tento souhrn je větší než prostý součet jednotlivých krizí. Jedna plus jedna je více než dvě. Tato „souhrnná krize“ dnes vyžaduje radikálnější řešení než například dohodu o migrační politice – které se stejně nepodařilo dosáhnout.

PZ: V čem vidíte největší bariéru ve snaze zachránit Evropskou unii?
Už jsme o tom mluvili: zpoždění v chápání samozřejmostí. To způsobují sobecké zájmy některých jedinců a skupin plus jim posluhující sdělovací prostředky. Liberální kapitalismus je plný iluzí a pokryteckých španělských stěn. Jakmile se něco nehodí pro oficiální obraz, uzavře se to do nejrůznějších forem utajení.

Osobně si myslím, že za Obamova prezidentství mnohem více než on pomohli demokracii lidé jako Edward Snowden (oscarový režisér Oliver Stone o něm právě dokončil film) či Julian Assange. Tito hrdinové postmoderny poodhalili propagandistický závěs, který zakrývá špinavou realitu politiky. A nejde jen o politiku. Podle toho, co zveřejnila skupina hackerů Fancy Bear se zdá, že základem pro zisk zlatých medailí je mít astma a dohodu se Světovou antidopingovou agenturou. Farizejství a kšeft – to jsou neoddělitelné součásti liberálního kapitalismu.

PZ: Nepřeháníte to s kritikou liberalismu? Přece jen je liberalismu doktrínou oslavující svobodu.
Všichni milujeme svobodu. Jenže svobodu si přejí i hyeny. Stabilní společnost vyžaduje spravedlnost, která je založena na rovnováze svobody a rovnosti.

PZ: Myslíte střední cestu mezi nimi?

Ne, to je aristotelovský omyl. Rovnováha není střed, ale vyvážení potřeb, které se neustále mění. Není to bod, ale cesta. Minulý režim kladl tak velký důraz na rovnost, že to většina lidí pociťovala jako ztrátu svobody. Liberální přílišný důraz na svobodu vytváří oligarchii, vládu majetných dravců, a rozevírání sociálních nůžek v globálním i lokálním měřítku.

A pak je tu ještě pocit národní sounáležitosti. Liberální politické elity jsou povětšině kosmopolitní, pokládají vlastenectví za přežitek. Jenže vlastenectví a etnická sounáležitost mají objektivní základ. Když je popíráte individualismem, který je často účelový, pociťují to někteří lidé jako ztrátu důležitého rozměru své osobní svobody. Příčinou radikalizace národnostní tematiky v evropském prostoru není zlovůle populistů či tajná ruka Moskvy, ale nesmyslná migrační politika Bruselu a Berlína, pro něž je vlastenectví pozůstatek časů minulých. Vzor vidí v individualismu USA, kde není národní cítění oficiálně spojováno s etnicitou, ale se souborem liberálně-konzervativních hodnot.

A výsledek? Nikde ve světě není tolik lidí ve vězení jako ve Spojených státech. A vztah mezi rasami je podle výzkumů veřejného mínění téma, které nejvíce trápí americké voliče při současných prezidentských volbách. Skutečný internacionalismus není popřením vlastenectví, ale jeho pochopením a uvědoměním si, že vedle národní tematiky je tu i sociální otázka a problém individuální svobody.

PZ: A co by podle vás mělo být oním radikálním řešením, které by mohlo zachránit Evropskou unii?

Lidé jako německá kancléřka či francouzský prezident, předseda Evropské komise či předseda Evropské rady, ale i předseda Evropského parlamentu by měli co nejdříve odejít ze svých funkcí. Skutečně seriózní pokus o řešení současných problémů Evropské unie je výměna generace státníků, kteří řídí jak Unii, tak i její nejdůležitější členské státy.

PZ: To nezní jako radikalismus, ale jako extremismus!

Jsou nemoci, které vyžadují chirurgický zásah. Kompromis není namístě. Politici, o nichž mluvím, jsou příliš provázáni nejen se zájmy, které přivedli Unii k historicky nebývalé krizi, ale jsou propojeni mezi sebou. Junckera prosadil Berlín a Paříž poté, kdy se objevily informace o daňových kouzlech Lucemburska, kde byl premiérem. Tuska poté, kdy bylo zřejmé, že jeho politická kariéra v Polsku skončila. Modelová je kariéra José Barrosa. Ten se z mladého maoisty vypracoval na portugalského premiéra, kde se výrazně zasloužil o vytvoření aliance ochotných pro intervenci v Iráku, následně se stal předsedou Evropské komise a nyní pracuje pro americkou bankovní investiční společnost Goldman Sachs. Někdo by mohl říci, že špičkové pozice Unie jsou vyhrazeny pro kamarády z mokré čtvrti.

PZ: Z vašich slov se mi zdá, že sice mluvíte o radikálním řešení, ale sám v něj moc nevěříte…

I to patří k nové podobě euroskepticismu. Přiklánějí se k němu lidé, kteří sice fandí sjednocování Evropy, ale přestávají věřit, že projekt Evropské unie je správný a životaschopný. Ovšem stále platí, že budoucnost existuje ve variantách.

Za První zprávy rozhovor vedl Jíři Kouda

Pravda vítězí, když je nadopovaná a zfetovaná

0
0
Václav Umlauf
18.9.2016  E-republika

Aféra WADA ukazuje rozpad společného světa. Hrstka vyvolených vlastní ta či ona razítka, a s nimi utváří ad hoc pravidla podle toho, jaký mocipán jim právě volá telefonem.



Jak v západních korporátkách není známo, hackeři si vybrali zdravotní záznamy antidopingové agentury WADA a udělali v nich pořádný průvan. Jak je vidět, dopovat a fetovat se může s razítkem a bez razítka. Ale to druhé je trestné a platí jen pro ruské sportovce. Viz náš článek Ruský doping a naše pokrytectví. Z antidopingových testů se stala úplná komedie, hodná tak dopování Armstronga na Tour de France (Jak šlapou české noviny). Jenže to je privátní cyklistická soutěž, na rozdíl od Olympijských her.


Každý ví, že dotyčné sportovkyně a sportovci budou muset vracet medaile. I ti nemedailoví dostanou disciplinární tresty, včetně českých jmen na seznamu. Současné vedení WADA skončí a mediálně lhát se bude muset ve velkém. Rusové na své domácí televizi správně upozornili na to, že všichni sportovci podepisovali osobní prohlášení o tom, že jsou zdraví. A pokud nejsou a potřebují medikamentózní léčbu typu amfetaminů, jako zlatá US-gymnastka Bilesová, pak je někde problém. Minimálně lhali oni sami, a zbytek přikrylo milosrdné razítko.

Poučení z krizového vývoje


Aféra rozsahem odpovídá sestřelení letu MH17 na Ukrajině a bude mít s velkou pravděpodobností podobný průběh. Na stránky hacku Fancy Bears se podívejte zde. Z českých WADA-dopařek je na seznamu Petra Kvitová.




Těm sportovcům, kteří mají na doping razítko z WADA, je hej. Pokud se nic nestane, tak ostatní sportovci se mohou právem vzbouřit a antidopinové testy kompletně odmítnout. K čemu jsou, když někteří dopují a berou amfetamin, jako Němci na východní frontě, a mají na to razítko WADA. Podívejme se na závěry, které leccos ukazují.

Mlčení US-médií a cílená dezinformace EU-médií


V USA se prostě o únicích zpočátku neřeklo nic, pak se napadli "ruští hackeři", věcné informace nebyly žádné. EU-lhaní perfektně ukazuje tento článek v Le Monde. Krokodýlí slzy nad hackem, a pak jen citace WADA o nemorálním postupu "ruských hackerů". O tom, kdo a jak dopoval a fetoval, se nic nedozvíte. Prostě, korporátní klasika.

Dvojí metr mezinárodních institucí


Stále více se ukazuje, jak si Západ instrumentalizuje i dříve celkem neutrální instituce jako jsou sportovní svazy, antidopingové agentury atd. Pak to ale znamená, že jiné, korporátně a politicky mnohem významnější instituce (tisk, banky, mezinárodní organizace v rámci OSN atd.) už musí být kompletně zpolitizovány. Pak ale žijeme ve světě, kde se na realitu dává to či ono razítko, aby platila jako pravda pravdoucí.

Solidarita s nespravedlivě postiženými


Ta musí být dána obecně a na všech úrovních. Jako občané neudržíme realitu společného světa, pokud si každý zalezeme do své ideologické infantilní bubliny, a tam si budeme ofoukávat své narcistické bolístky. Svět je rozervaný regionálními válkami a studenou válkou proti Rusku. Pokud se nezastaneme nevinných obětí, pak jsme přestali žít ve společném světě, kde platí zlo jako zlo a dobro jako dobro. Ve světě ovládaném korporátními razítky se realita nahlíží pouze očima zájmů, které se mohou kdykoliv změnit. Pak se stanou ze lhostejných pozorovatelů oběti. A nikdo se jich nezastane, protože oni sami nic neudělali pro druhé. Tím zanikne společný lidský svět.

Potrestání viníků


To je naprosto zásadní požadavek. Jestli někdo lhal, kradl a nakonec i vraždil, pak musí být potrestán. Namítnete mi, že vraždy v miliónech jsou z historického hlediska už beztrestné. Ano i ne. Musí být alespoň mezinárodní tribunál k těmto zločinům, což teď čeká Ukrajinu, Libyi, Sýrii i Irák.

Aféra WADA ukazuje rozpad společného světa. Hrstka vyvolených vlastní ta či ona razítka, a s nimi utváří ad hoc pravidla podle toho, jaký mocipán jim právě volá telefonem. Jenže v takovém světě nelze žít bez rizika války. Kdo si myslí, že může razítkem určovat, co je realita, ten je přinejmenším sociální psychopat. A je úplně jedno, že je každý den v prolhané televizi či novinách.




 
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme! 

 

Související články:

Tři současní američtí hrdinové naší doby

0
0
Václav Umlauf 
18. 9. 2016 E-republika

Podívejte na zemi, kde zítra již neoliberálně znamená včera. USA je naším zářným vzorem nejen ve zlém, ale dokonce i v dobrém.

Článek Pozadí vraždy ekologické aktivistky Berty Cáceres podává všechny důležité články napsané k přechodu politického systému od korporátního kapitalismu ke korporátnímu fašismu. U nás jsme asi jediný nezávislý web, který o tom píše v různých souvislostech. Včetně právě běžícího procesu s českými anarchisty, kteří se pravděpodobně stali obětí policejní provokace (Proces anarchisty). U nás jsou levičáci zavřeni do své infantilní bubliny narcistních vizí a ideologických pohádek. Ale to není obecný stav všude na světě, a dokonce je tomu v mnohých zemích právě naopak. Podívejte na zemi, kde zítra již neoliberálně znamená včera, která je naším zářným vzorem nejen ve zlém, ale dokonce i v dobrém.

 

Amy Goodmanová, Democracy Now!


Je to moje nejoblíbenější nezávislá novinářka z amerického občanského webu Democracy Now!. Distingovaná a vzdělaná dáma, inteligentní, hodná, pracovitá, pilná, neúplatná, skvělá. Pak je ale jasné, že taková novinářka se nesmí objevit v žádných korporátních médiích. A také tam není, včetně naší televize. Nyní byla obviněna za neúplatné konání své práce, tedy nezávislého žurnalismu. Viz článek North Dakota vs. Amy Goodman: Journalism is not a crime. Korporátky chtějí přes protesty indiánského kmene táhnout přes jejich rezervaci (Rock Sioux Reservation) nový ropovod Dakota Access Pipeline. Goodmanová pro nezávislý tisk USA dokumentovala občanské protesty proti ropovodu a byla obviněna státem Severní Dakota ze zločinu (North Dakota versus Amy Goodman).



Amerika, náš vzor, jak říkají naši milí sorošovci všeho druhu. Takže se můžeme připravit na zatýkání. A připepřený zákon o terorismu už mají čeští poslanci ve Sněmovně na stole. Na druhou stranu nám ale zoufale chybí osobnosti typu Amy Goodmanové. Kvůli obraně klíčových kauz neváhá korporátní fašismus posílat na aktivisty obvinění a zatykače. Mimochodem, firmu Dakota Access LLC chrání neblaze proslulá ochranka G4S, která se v Izraeli proslavila brutálním střežením věznic s Palestinci. Ve světě je tato drahá ochranka specializovaná na špinavé úkoly pro diktátorské režimy, viz tento článek.

 

Barbara Lee, osamělý hlas politického rozumu 

 

Další hrdinkou je paradoxně kongresmanka Barbara Lee, kterou nyní proslavil nezávislý investigativní americký web The Intercept. Z něho ovšem naše nezávislá média, ovlivněná převážně ruským viděním světa a jimi již přeloženými články, téměř necitují. Viz článek Barbara Lee’s Lone Vote on Sept. 14, 2001. Teror z 11. září 2001 vedl ve vyplašeném a zdivočelém US-Senátu k rezoluci, která prezidenta Bushe mladšího fakticky ospravedlňovala k jakékoliv regionální válce. Jak to dopadlo, to dnes víme všichni, a dokonce na vlastní kůži, s koncem demokracie a přílivem uprchlíků. Rezoluce udělala z prezidenta Bushe faktického diktátora a spustila vylhanou a nezákonnou druhou válku v Iráku, pak v Sýrii a v Libyi. Tato osudová rezoluce byla odhlasována v poměru 420-1 ve Sněmovně a v poměru 98-0 v Senátu.

Ten jeden jediný hlas za rozum a proti válečnému šílenství byl od senátorky jménem Barbara Lee, která jako jediná v zákonodárném sboru USA hlasovala proti. Tím vešla do dějin USA. Válku, nezákonné mučení a státní teror sice nezastavila. Ale tato statečná politička ukázala, že alespoň jeden člověk v US-parlamentu měl ponětí o tom, kam povede válečné běsnění a lži Bushova režimu. A připomeňme, že tento výjimečný stav trvá v USA už celkem 15 let. A naposledy jej prodloužil Obama tímto prezidentským dekretem zase o další rok.

Brandon Bryant, pilot zabijáckých dronů, který promluvil

 

Tento operátor vojenských dronů zabil od obrazovky celkem 1.626 lidí. Tzv. "vraždící kolečko americké vlády" popisuje článek Mediální pravdy aneb Jak zabíjí Putin a Obama. Většina obětí zabijáckých dronů jsou civilisté, ženy a děti. O tomto operátorovi dronů a whistleblowerovi jsme již psali, viz náš článek Zabíjet nevinné jde, zůstat nevinný nikoliv. V článku je také odkaz na jeho rozhovor v Democracy Now!, protože mnohá videa už Google vymazal. Našel jsem ale jiné video z jedné veřejné debaty s Brandonem Bryantem. Pozvali si jej političtí aktivisté v Německu.

Brandon Bryant vyplnil s ostatními dvěma aktivisty žalobu na stát USA, který pomocí dronů tajně zabíjí civilisty v Jemenu. Viz náš souhrnný článek Špinavá válka v Jemenu a účelové pokrytectví Západu. K tomu patří i naše aktuální válečné zpravodajství z Jemenu (Jemen se stal pro Saúdy druhým Vietnamem). K žalobě Jaber v. Obama viz tento článek z Common Dreams. Všichni tři aktivisté žalující Obamu (Brandon Bryant, Lisa Ling, Cian Westmoreland) jménem nevinných obětí se aktivně zúčastnili programu zabíjení organizovaného zpravodajskými službami a Pentagonem. Doufejme, že se jim nic nestane a že Obama jako prezident proces prohraje. Jak dopadly Spojené státy za Obamova prezidentování, na to se podívejte do článku Skutečný stav USA po Obamovi v grafech. Amerika, náš demokratický vzor.



Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!



 
Související články:

Svět ruskýma očima 369

0
0
zajoch
18. 9. 2016   Outsidermadia

Dělat výtržnosti a věřit, že to zůstane bez trestu, je americkým vojákům vlastní * Muslimské sváteční modlení v Moskvě a v Petrohradu * Bez práva veta by RB OSN vyjadřovala zájmy jen jedné skupiny států * Ukrajinští politici mají tradici – neplnit to, co slíbí

Ošklivé zvyky Pentagonu

Vladimir Komojedov
9. září 2016


Admirál Komojedov o tom, jak ruští vojáci opakovaně vysvětlovali Američanům, že není dobré dělat výtržnosti

Zvyk dělat výtržnosti a přitom věřit, že to zůstane bez trestu, byl vždycky pro americké vojáky charakteristický. Jsou přesvědčeni, že si se svými základnami po celém světě a svými odposlechovými systémy vytvořili nedotknutelnost. Budou tomu věřit tak dlouho, dokud jim někdo srozumitelně nepředvede, že řádit není donekonečna možné a dokud jim veřejně neuštědří pořádný políček.

Tak tomu byla před několika dny, kdy se americké špionážní letadla P-8 Poseidon dvakrát přiblížila nad Černým mořem k ruské hranici a byla zachycena stíhačkami Su-27.

Epizodu se sestřeleným špionážním letadlem U-2 s pilotem Powersem nad Sverdlovskem mnozí znají. Méně známý je incident hlídkové lodi Bezzavětnyj, který v roce 1988 doslova vyhnal americký raketový křižník Yorktown. Bezprostřední účastník této události, zástupce velitele Černomořského námořnictva, kontradmirál Kulikov, tehdy na Bezzavětném sloužil.

Americký křižník se snažil využít nedávno před tím podepsanou, ale Sovětským svazem dosud neratifikovanou Konvenci OSN o mořském právu. Ta ve výjimečných případech dovolovala průchod bojových lodí se zbraněmi na palubě teritoriálními vodami pobřežních států. Americký křižník Yorktown a torpédoborec Caron vpluly do sovětských teritoriálních vod u břehu Krymu. Američané tvrdošíjně odmítali změnit kurs a tvrdili, že nic neporušili. Připluly hlídkové lodě Bezzavětnyj a SKR-6. Velitelé obou se rozhodli pro taran. Bezzavětnyj udělal dva nájezdy. Došlo k poškození pláště křižníku a zábradlí, byl rozlámaný velitelský člun a několik odpalovacích zařízení protilodních raket Harpoon. Nakonec začalo na křižníku hořet a Američané kvapem ze sovětských vod zmizeli. To oni chtěli prověřit ruskou ostražitost.

Kulikov tehdy stál za zády kormidelníka, aby jej nahradil v případě kritické situace, ale námořník se neroztřásl.

Američtí generálové mají krátkou paměť, špatně znají historii své země a tak znovu posílají k ruským hranicím své lodě a letadla dělat výtržnosti. Rusko jim musí znovu vysvětlovat, že to není k ničemu a že to přijímá s nevolí.

Dalším příkladem ponaučení Američanů je historie s torpédoborcem Donald Cook, jehož posádka byla tak vyjevená ze setkání s neozbrojeným ruským bombardérem Su-24 v dubnu 2014, že po doplutí do rumunského přístavu chtěla, podle západních medií, část z ní být uvolněna ze služby. Tehdy Su-24 při přiblížení k lodi napodobil útok komplexem radioelektronického boje, vyřadil lodní systémy pro sledování i zbraňové systémy z činnosti a Američané se stali fakticky neozbrojenými.

Z vojensko-politických výtržností jsou unaveni už i spojenci USA. Příkladem je poslední incident prezidenta Filipín s Obamou. A to přitom Filipíny zaujímají proamerický postoj, třeba ke sporům USA a ČLR ohledně ostrovů v Jihočínském moři.

Stále více se u lidí ve světě i v Americe ukazuje nenávist k USA. Možná proto předhání Trump Clintonovou v boji o prezidentské křeslo. Možná už samotní Američané si přejí zmírnit agresivitu současného vládce Bílého domu, který dostal Nobelovu cenu míru v předstihu a poté podpálil svět na čtyřech místech.

Je zbytečné podivovat se nad licoměrností Pentagonu a rozčilovat se nad jeho provokacemi. Raději čekat, že demokratického chuligána v Bílém domě nahradí člověk, který nakonec americké generály odnaučí chuligánství u cizích hranic. Lze se jen obávat, že ve 21. století každá armáda, která se dostane do kontaktu s výtržníky, nebude mít takovou výdrž, jako mají ruští letci a námořníci.

Autor je předsedou výboru Státní dumy pro obranu.

Převzato z Izvěstija.ru

 
***

Religionista o tisících oslavujících Kurban-Bayran v Moskvě: „Svážejí je autobusy do hlavního města, aby vytvořili důvod pro výstavbu nových mešit“


Alexandr Bojko
12 září 2016


Proč k tomu v Moskvě došlo, to posuzuje odborník.

V pondělí bylo v Moskvě u mešity na Prospektu míru shromážděno mnoho tisíc muslimů. Proč k tomu došlo, posuzuje doktor historie a religionista Roman Silanťjev.

Převážná většina osob, které se shromažďují u centrálních mešit v Moskvě, nejsou ruští občané a dokonce ani přechodně v Moskvě nežijí. Přebývají v okolí, kde je levněji. V hlavním městě navštěvují jen dvě mešity a kolem nich se shromažďují, i když by se mohli modlit i v okolí Moskvy, mešit je tam dost. O mešitách jinde vědí, ale účelem jejich jednání je také nátlak, aby vznikl důvod ke stavbě dalších mešit. Je to forma vydírání. Moskevský starosta si nechal udělat rozbor a zjistilo se, že 90 procent modlících se o muslimských svátcích v Moskvě nejsou její obyvatelé. Po tomto zjištění moskevského starosty se vydírání ze strany muslimů o něco snížilo.

Podle posledního soupisu obyvatel je v hlavním městě přibližně 600 tisíc muslimů z celkového počtu 20 milionů obyvatel Moskvy a přilehlého území. Mnoho z nich jsou gastarbeitři ze zemí SNS. Ale ekonomická krize, zpřísnění migračních zákonů a příliv běženců a gastarbeitrů z Ukrajiny způsobily snížení počtu cizinců v Moskvě o 20 až 25 procent.

Muslimové dobře vědí, že svým srocováním k hromadné modlitbě zastavují provoz a mohou tak vyvolat podráždění místních. Jim je to jedno, nežijí zde. Vedení mešit by mohlo předisponovat lidi do výstavních objektů, které stojí za moskevským dálničním okruhem, kam by se snadno vešli. Vždyť ani v muslimských zemích nejsou mešity stavěny pro tolik lidí, i tam se lidé shromažďují a modlí na stadionech nebo v přírodě. Kdyby ruská pravoslavná církev pozvala všechny věřící do moskevského Chrámu Krista Spasitele, přišlo by jich nejméně půl milionu.

V Petrohradu Kurban-Bayran také oslavili, prošli procesím po Něvském prospektu. Zde se v klidu a přátelsky snášejí příslušníci různých náboženství. Dokladem toho bylo pondělí 12. září, na které připadl muslimský Kurban-Bayran a křesťanský Den přenesení ostatků Alexandra Něvského.

Muslimové v počtu asi 45 tisíc slavili částečně v mešitách a částečně v modlitebních sálech. Křesťané se nejprve zúčastnili liturgie v chrámu Svaté trojice a poté šli průvodem na náměstí Alexandra Něvského. Při něm se semkly tisíce lidí různého věku a různých profesí. Gubernátor města Georgij Poltavčenko prohlásil, že v této jednotě je láska k Petrohradu, k Rusku a síla Ruska. Průvodu, bohoslužeb a slavnostního koncertu se zúčastnilo asi 50 tisíc lidí.

Převzato z Kp.ru
 

***


Organizace spojených národů v současném světě


Alexandr Mezjajev
13. září 2016


Základna pro kritiku OSN zůstává.

Na programu 71. zasedání Valného shromáždění OSN bude 168 bodů. Hlavní posuzované otázky se budou týkat míru a bezpečnosti, lidských práv, nových mezinárodních konvencí a ekonomického rozvoje světa.

V centru problémů míru a bezpečnosti ve světě jsou otázky odzbrojení („Odvrácení závodů ve zbrojení v kosmu“, „Smlouva o zákazu výroby štěpných materiálů pro jaderné zbraně nebo pro jiná výbušná jaderná zařízení“, „Dodržování ekologických norem při přípravě a provádění dohod o odzbrojení a kontrole nad zbraněmi“…)

Ke tradičnímu tématu „udržitelného rozvoje“ se v oficiální koncepci přidal pojem „postupného ekonomického růstu“. Mezi hlavními body jednání bude: „Snižování rizik katastrof“, „Ochrana světového klimatu v zájmu současného i budoucího pokolení lidstva“, „Plnění konvence o boji s desertifikací“, „Konvence o biologické rozmanitosti“, „Podporování širšího využívání nových a obnovitelných zdrojů energie“… K dalším důležitým otázkám v diskusi patří organizace mezinárodních programů pro boj s pandemiemi, především HIV/AIDS a malárií …

Zdálo by se, že OSN je všestranná a má univerzální charakter, ale přesto k ní má stále více států výhrady. Přímo před otevřením nového zasedání projevil svou nevoli filipínský prezident Duterte. Oznámil možné vystoupení své země z OSN. Za celou historii OSN z ní vystoupil jen jeden stát, a to Indonésie v roce 1965. (1) USA se v roce 2005 o odchod pokusily. (2) Hrozba odchodu Filipín asi zůstane jenom hrozbou.

Výhrady trvají. Mezi hlavní patří neefektivnost činnosti organizace, respektive její slabá efektivnost, neschopnost řešit důležité úkoly, především plnit základní funkce k zachování světového míru a bezpečnosti. Zvláštní nelibost vyvolává neproporcionální zastoupení různých částí světa v Radě bezpečnosti OSN a v ní nerovné postavení jejích členů. Nyní je její reforma prakticky blokovaná v souvislosti s požadavkem značného počtu států buď jim poskytnout právo veta (museli by být stálými členy Rady), anebo toto právo zrušit.

Je třeba říci, že nízká nebo žádná efektivita OSN není zapříčiněna jen jejími systémovými vadami, ale spíš nedobrým stavem samotného mezinárodního společenství. Likvidace OSN by nic nevyřešila. Nějaké snahy překonat hospodářskou zaostalost většiny států za pomoci výzev k „trvalému rozvoji“ nebudou k ničemu dotud, dokud hlavní ekonomické mocnosti budou sázet na upevnění zaostalosti a dokonce přímo útočit na státy, které mají snahu se zaostalostí skoncovat cestou alternativního rozvoje.

Autorita OSN je také využívána na poskytování statusu mezinárodních právních norem všelijakým doktrinálním vymoženostem. Třeba pokus vnutit doktrínu „Odpovědnost chránit“ (R2P) a další vynálezy s krásným pojmenováním, ale pochybným obsahem (například bod 15 jednání 71. zasedání Valného shromáždění OSN „Pomoc při ustanovení nového světového humanitárního pořádku“).

Nedostává se na řešení méně politizovaných problémů, jako je třeba boj s epidemiemi a pandemiemi. Příčina nízké účinnosti boje s HIV/AIDS a malárií není v OSN, ale v politice nadnárodních a farmaceutických společností, šířících tyto nemoci a experimentujících s novými preparáty pod rouškou lékařské péče.

Dnes není k OSN alternativa. Často se stává, že OSN je neúčinná z důvodu přímé provokace. Někteří stálí členové RB OSN demonstrují údajný zastaralý charakter práva veta tím, že předkládají určité projekty nedohodnuté se všemi jejími členy. Nejkřiklavější příklad této taktiky je pokus předat situaci v Sýrii Mezinárodnímu trestnímu soudu.

 
Právo veta je v podstatě principem jednoty stálých členů RB OSN. Bez něho by tato složka vyjadřovala zájmy jen jedné skupiny států.

V programu jednání nadcházejícího VS OSN jsou otázky současného světového uspořádání. Možnosti spravedlivého rozhodování a ulehčení situace jednotlivým národům i všemu lidstvu existují. Patří mezi ně například potřeba odstranit blokádu Kuby Spojenými státy, role diamantů v rozpoutávání konfliktů, otázka Falklandských ostrovů a dalších koloniálních území, ozbrojená agrese Izraele proti iráckým jaderným zařízením a její vážné následky pro stanovený mezinárodní systém v oboru jaderné energetiky k mírovým účelům, trvalá svrchovanost palestinského lidu na okupovaném palestinském území nad svými přírodními zdroji a mezinárodní spolupráce při využívání kosmu k mírovým účelům.

Na programu bude i zvláštní bod jednání – smrt generálního tajemníka OSN Daga Hammarskjölda. Před dvěma lety bylo zahájeno nové vyšetřování události z roku 1961, kdy při leteckém neštěstí v Zambii přišel o život. Nová vyšetřovací komise (3) oznámila, že předložené nové důkazy o tom, že byl zabit, nemají „dostatečnou důkazní sílu“. Ihned byla vidět taktika nové komise: když není možno nadále odmítat fakta, která jednoznačně vyvracejí verzi o „náhodné katastrofě“, zpochybní se důkazní hodnota fakt. Jihoafrická republika dala komisi OSN nové dokumenty, podle nichž byla smrt bývalého generálního tajemníka OSN dílem „operace pod kódovým označením „Celesta“, jejímž účelem bylo „odstranění Hammarskjölda“. Současný generální tajemník Pan Ki-mun předal nadcházejícímu zasedání VS OSN dopis, v němž oznámil, že „je možné, jsou-li jihoafrické dokumenty originály, že se nikdy v rámci předcházejícího vyšetřování nezkoumaly“. V kopiích dokumentů se mluví o operaci s názvem „Celesta“, jejímž cílem je „odstranění Hammarskjölda“ – uvádí se v dopise Pan Ki-muna. Rovněž je v něm upozorněno, že komise měla dříve k dispozici jen „kopie špatné kvality“ a nemohla určit pravost dokumentů.  
„Pokud nyní JAR poskytne originály, bude zřejmě možno podrobit je kriminalistické analýze a dalšímu odbornému posouzení k určení pravosti. Až se toto vyjasní, bude možno určit opodstatněnost hypotézy týkající se operace Celesta, což by v každém případě bylo přínosem k určení historické pravdy.“(4)

Je zajímavé, že se Pan Ki-mun nespokojil závěry nové vyšetřovací komise ve věci jihoafrických dokumentů a doporučil VS OSN prověřit dodané dokumenty „někým ze známých osob“.

Hlavní část zasedání začíná 20. září obecně politickou diskusí, ve které jako obvykle vystoupí hlavy států a vlád všech členů OSN a předloží zásadní směry politiky svých zemí.

Nehledě na veškerou kritiku, včetně té zasloužené, zůstává OSN jedinou univerzální organizací schopnou řešit jakékoliv mezinárodní problémy. V současnosti je nezbytné se energicky postavit pokusům o využívání OSN ke škodlivým cílům a tomu, aby se příliš hovělo diskreditaci této unikátní organizace.

Poznámky uvedeny u originálu.

Převzato z Fondsk.ru

 
***
 

Kazachstán manévruje mezi Ukrajinou a Ruskem

Ljubov Ljulko
15. září 2016


Zástupce ředitele Institutu zemí SNS Jevgenij Žarichin se spolu s redaktorkou Pravdy zamýšlí nad iniciativou Nursultana Nazarbajeva týkající se Ukrajiny.

Iniciativa je pravděpodobně věcí samotného Nursultana Abiševiče, který má spolu se svou zemí velmi přátelské postoje k Ukrajině. U Putina je potíž v tom, že nemá cesty ke komunikaci, případně prostředníky k jednání s Porošenkem. Je pravda, že s ním mluví přímo, často a dlouho, ale to není ono. Porošenko sice pod nátlakem evropských zemí podepsal Minské dohody, ale plnit je v úmyslu neměl. Navíc mu bylo jasné, že mu je ani kyjevská vláda plnit nedovolí.

Minské dohody v něčem přece jen pomohly. Částečně se plní ustanovení o ukončení rozsáhlých válečných akcí. Sice ze strany Kyjeva jsou stálé provokace, ale dřívější intenzívní boje už nejsou. Pokud na kyjevskou vládu nepřijde zkoordinovaný nátlak západních zemí, nebude plnit žádné jiné body dohod. K takovému nátlaku dlouho nedojde. Západ vykřikuje stále jednu mantru: Minské dohody musí plnit Rusko. Přitom ani v jednom z bodů není nic, co by se Ruska týkalo, ani jedna povinnost pro něj, 90 procent jich má Kyjev a 10 procent Doněck a Luhansk. Doněck a Luhansk své povinnosti v podstatě plní. Tyto žvásty pronáší Západ jen proto, aby uklidnil vlastní veřejnost, která už začala mít protiruské psychózy dost.

 
Jak je pro Rusko výhodný „Astanský formát“, který nyní oprašují Nursultan Abiševič a Petr Porošenko.

Minské dohody jsou vypracované mocnostmi zkušenými v řešení konfliktů takového charakteru – Ruskem, Francií a Německem. Je jen jedna alternativa zmrazování konfliktu, projednání podmínek odchodu Doněcka a Luhanska z Ukrajiny. Ukrajinští politici by se s ulehčením rozešli s oběma, přesto formálně hovoří o obnovení územní celistvosti. Jenže to by museli akceptovat kompromis podobně, jako byl dohodnut svého času mezi Ruskem a Čečenskem. Ukrajinci se musí naučit žít ve federaci. Kyjev o tom nechce ani slyšet, ač se o tom mluví i ve Francii a Německu. Je zakotvena i v Minských dohodách.

Jevgenij Žarichin přiznává, že mu není jasné, co může udělat „Astanský proces“ a samotný Nazarbajev to nekomentuje. I tak spolu jednají, ale když Porošenko poslal na Krym teroristické skupiny, tak dokud se veřejně neomluví a nepřizná, že šlo o jeho násilnické iniciativy a dokud neslíbí, že už to nebude opakovat, tak co s tím? Je div, že se sám nepředvedl jako vůdce teroristů.

Nazarbajev všechno řekl, předvedl se a více se o tom nemluvilo. Byla to jakási forma nepříliš šťastného postoje, když se prezident Kazachstánu přátelil současně s Ruskem i s Ukrajinou. Rozhodně není diplomatický a vůdcovsky zkušený.

Až všichni uznají, že se Minské dohody zhroutily, potom bude možno jednat o dohodách jiných. Potom Západ radostně vykřikne: vida, Rusko nesplnilo Minské dohody a přechází k jiným.

 

Ukrajinský tisk se silně napružil, když nebyl Porošenko pozván do Číny na summit „dvacítky“.

Nebyla pozvána nejenom Ukrajina, ale i mnoho středoafrických států, které mají stejně takový HDP na obyvatele.

 
Putin v Číně jednal s Merkelovou a Hollandem a mezi jiným i o Ukrajině

Ale nebyla na prvním místě. Právě to nejvíc Porošenka štve. Z „Normandského formátu“ nikdo Ukrajinu nevystrkoval, sama utekla. Navíc to demonstrativně vyhlašuje, čímž staví své „pány“ do složité situace. „Nepřejeme si a nebudeme plnit body Minské dohody, protože je to pro Ukrajinu nevýhodné“. Proč jste je tedy podepisovali?

V Kyjevě není možno všechno svalovat na nestabilnost parlamentu. Nikdo nepřekáží plnění dohod o obnově bankovního systému a sociálního zajištění obyvatel Doněcka a Luhanska. Vláda má plnit i další body, nikoliv Rada a nedělá to. Když se to kyjevské výkonné moci hodí, potom zákonodárná moc vytvoří zákon, který je v rozporu s ústavou a určí generálním prokurátorem člověka bez právnického vzdělání.

Na Ukrajině bohužel vše směřuje k zamrznutí konfliktu, a to není ta nejhorší varianta. Znamená to, že se objeví nové neuznané územní útvary, ale už s několika miliony lidí. Spolu s tím se zmrazí i obnovení normálních vztahů mezi EU a Ruskem, o co se snažili Američané. Přesto nejsou rozbity vztahy s Ruskem, jak si to představovali, nedošlo k uzavření zóny volného obchodu. Proto možná upouštějí USA od myšlenky vytvořit v Evropě „horký bod“ v podobě Ukrajiny, nedalo by to očekávané výsledky.

Jevgenij Žarichin by dal paradoxně přednost Clintonové před Trumpem. Podle jeho mínění dal pokyn k válce v Jižní Osetii štáb senátora McCaina. Myslí si, že pokud bude Trump vážně šlapat na paty Clintonové, mohou být podle dřívější zkušenosti v polovině října obnoveny válečné akce na Ukrajině. Aby se mohlo prohlašovat: „Zlé Rusko napadlo nešťastnou Ukrajinu, světové demokratické společenství se musí semknout proti zločinci Putinovi.“ Trump je agent Kremlu, proč jej volit prezidentem?
 
Má Vladimir Vladimirovič nějakou dlouhodobou strategii ohledně Ukrajiny? Nebo bude Rusko jednat podle okolností?

V současném světě je složité držet se nějaké dlouhodobé strategie a také to není vždycky správné. Je příliš mnoho dodatečně nastalých okolností. Jedině rozumné je reagovat podle situace. Svět se stal příliš proměnlivým. Putin vážné chyby nedělal. Přesto jsou chvíle, kdy Rusko prohrává. Například v náladách obyvatel: většina obyvatel Ukrajiny je proti Rusku. Rusko propáslo chvíli. Jistě, vláda v zemi tvrdě kontroluje media, není tak mnoho možností, ale jsou. Tak třeba je nepochopitelné, proč ruské TV kanály dávají nepřetržitě tribunu na agitaci a propagandu „ukrajinským soudruhům“, kteří soustavně přecházejí z jednoho studia do druhého a na ruské TV se relace stále opakují. Stačilo by nechat jednu, v níž řeknou, co chtějí, a tu dále neopakovat.

Ukrajinci v ukrajinském politiku (jak to sami nazývají) už zavedli protiruskou tradici a neplní Minské dohody. Když ještě měli vládu údajně proruskou, existovaly dohody o plynu a neplnily se. Mají tradici, bez ohledu na politický názor, neplnit to, co slíbí.

Kdesi na podzim 2013 jsem vystupoval v polské TV v jakési besedě, kde jsem byl přesvědčován: „nyní Janukovyč podepíše s Ruskem dohodu a bude všechno dobré“. Řekl jsem jim: „Vy ještě nevíte, co je ‘čestné slovo’ ukrajinského politika“. A za měsíc se Janukovyč otočil o 180 stupňů.

Noví politici dnes na Ukrajině nejsou. Ta druhá Ukrajina existuje, ale je ušlápnutá.

Shrňme to: iniciativa Nursultana Abiševiče je odsouzena zůstat jen u slov. On je složitý člověk. Před patnácti lety mluvil o Eurasijské unii a všichni si ťukali na čelo. Nakonec existuje EvrAzES. Možná je to velmi moudrý člověk a vidí dál než my všichni.

Převzato z Pravda.ru

Deset hlavních lží o syrském konfliktu

0
0
Neil Clark (příspěvky od messin)
18. 9. 2016 upozornil Tribun
Citováno v míře hraničící z převzetím, jenže článku Deset hlavních lží o syrském konfliktu, ale co už s tím, když nechci ani aby to zapadlo, ani komplet vykrást někomu jinému práci? (Tribun)


Zde je deset nejhorších lží, které byly šířeny Západem ohledně Sýrie. Jejich účelem bylo poskytnout lidem v západních zemích zcela falešný pohled na konflikt, který v této středovýchodní zemi zuří od roku 2011. Stejně jako v případě minulých válek vedených USA proti Jugoslávii, Iráku a Libyi, byly lži hlásané v souvislosti s válkou v Sýrii naprosto nehorázné.

Lež první: Západu se nepodařilo v Sýrii zasáhnout včasa to byl problém
I bez přímého bombardování Asadova režimu Západ v masivním měřítku podporoval protivládní „rebely“, včetně výcviku a dodávek zbraní, které následně skončily v rukou ISILu.

Lež druhá: Za konflikt může zlý Asad (a Rusko, které ho podporuje)
Skutečnost je taková, že mírové prodemokratické protesty byly ve velmi raném stádiu zneužity silami usilujícími o vyprovokování násilné reakce ze strany syrských úřadů. (…) Asad čelil násilnému povstání proti syrskému lidu – ze strany teroristů – z nichž mnozí přišli ze zahraničí.

Lež třetí: Prezident Asad má v Sýrii jen malou podporu
Kdykoliv je země určena ke změně režimu ze strany USA, je třeba de-legitimizovat jejího vůdce. Je nám říkáno, že vůdce nemá podporu veřejnosti a zůstává u moci pouze pro to, že je „brutální diktátor“. (…)  Dalším důkazem široké podpory Asada je skutečnost, že je stále u moci po pěti a půl letech války. (…) Samozřejmě, západní „demokraté“ názory Syřanů, kteří podporují svého prezidenta, ignorují a považují je za „un-people“, protože mají „špatné“ názory.

Lež čtvrtá: Asad neučinil žádné ústupky a nemá zájem na míru a usmíření
Například návrh nové ústavy, který v roce 2012 ukončil desetiletí trvající monopol strany Baas, podpořilo 89,4 procent hlasujících.  (…) Zde opět platí, že západní média této významné reformě nevěnovala téměř žádnou pozornost, stejně jako různým amnestiím, uděleným takzvaným „rebelům“.

Lež pátá: konflikt v Sýrii je pouze sektářský
Zhruba 74 procent Syřanů jsou sunnité, takže bylo by pravděpodobné, že pokud by všichni, nebo naprostá většina z nich byli proti Asadovi, aby byl po pěti a půl letech války ještě u moci? Pravdou je, že sekulární syrská vláda je podporována sunnity i šíity, a je to vláda USA, která se snaží udělat vše pro to, aby využila náboženské rozpory a sektářské napětí.

Lež šestá: Asad zplynoval své vlastní lidi
Nicméně ani tři roky po události s jistotou nevíme, kdo útok chemickými zbraněmi provedl. (…) Zdravý rozum nám říká, že Asad by musel být šílený, aby nařídil takový útok s vědomím, že v Damašku se nacházejí inspektoři OSN a západní jestřábi nesmírně toužili po nějakém důvodu, aby ho mohli bombardovat.

Lež sedmá: Rusko a jeho vláda pomáhají ISIL
Ve skutečnosti Rusko a syrská armáda způsobili ISILu za uplynulý rok v Sýrii mnohem větší škodu, než USA a jejich spojenci. Starobylé město Palmýra bylo osvobozeno od ISIL v březnu syrskou armádou, za podpory ruských leteckých úderů. Jak tehdy napsala Danielle Ryan, jednalo se o největší porážku ISILu od vyhlášení chalífátu, ale nevypadá to, že by to Západ zajímalo.

Lež osmá: Západ je v Sýrii na straně těch dobrých
Podle všech objektivních standardů, „umírnění rebelové“, podporovaní USA, Velkou Británií a jejich spojenci, se dopustili hrůzných činů, které by byly zajisté kvalifikovány jako „terorismus“, pokud by se jich dopustili v západní zemi, nebo zemi, která byla spojencem Západu.

Lež devátá: Existence 70.000 umírněných rebelů v Sýrii
Cameronova slova zněla přesně: „věříme, že existuje asi 70.000 opozičních bojovníků, hlavně v Syrian Free Army – která nepatří k extremistickým skupinám.. a se kterými můžeme koordinovat útoky proti ISIL“. Ale v lednu, bývalý britský premiér (s vyhraným hlasováním) připustil, že někteří z těch „70.000“ byli „relativně tvrdí islamisté.“

Lež desátá: Západní záměry v Sýrii jsou humanitární, zatímco Rusko jedná ve vlastním zájmu
Ve skutečnosti byla „změna režimu“ v Sýrii v plánech Západu dlouho předtím, než v roce 2011 začaly protivládní protesty,  a sahají až do roku 2006 kdy byla syrská podpora Hizballáhu viněna z neúspěchu Izraele porazit organizaci ve 33 dní trvající válce téhož roku.  Jen si představte, jaká by byla reakce USA, kdyby Rusko spustilo násilnou změnu režimu v zemi, která byla dlouholetým spojencem USA. Můžeme si být jisti, že by ruské akce nebyly prezentovány jako „nezištné“ a „humanitární“.

Dajr az-Zaur nebyla náhoda

0
0

18. 9. 2016 Gray Falcon překlad Messin

Přicházím s něčím neobvyklým – a poznamenávám, že to v žádném případě nepředstavuje nic jiného než můj vlastní, osobní názor – ale dnešní nálet, který zabil 62 a zranil 100 syrských vojáků u Dajr az-Zaur, nebyla nehoda. Tady jsou důvody proč.

Za prvé, Spojenými státy vedená „mezinárodní koalice“ předtím v této oblasti neoperovala. Ačkoliv je město obklíčeno Islámským státem (ISIS), je to enkláva držená Syrskou arabskou armádou (neboli „silami Asadova režimu“, pro vás diváky mainstreamových médií). Poblíž nejsou nikde žádní „umírnění rebelové“ podporovaní USA.

Za druhé, reakce USA. Oficiální linie je taková, že to bylo „neúmyslné“. Možná bych uvěřil, pokud by útok proveden pouze stíhačkami F-16 létajícími ve vysokých nadmořských výškách, ale letadla A-10 jsou letadla pro pozemní útoky, které mohou jít níže a blíže. Měli by tedy vědět, že útočí na základnu syrské armády – zejména pokud měli zpravodajské informace o oblasti, o kterých tvrdí že je měli.

Nyní citujme prohlášení velitelství Central Command o události:
„V Sýrii je složitá situace s různými ozbrojenými skupinami a milicemi v těsné blízkosti, ale koalice by úmyslně neútočila na známou syrskou vojenskou jednotku.“

Nejen, že se omluva netýká této konkrétní oblasti, ale „by neútočila“ neznamená „neútočila“.

Za třetí, načasování. Už je to týden, co bylo dohodnuto syrské příměří mezi USA a Ruskem (v uvedeném pořadí reprezentujících „rebely“ a vládu v Damašku). Tímto okamžikem měla být zřízena společná americko-ruská koordinační centra za účelem výměny a koordinace vojenských informací a zajistit, že pouze ISIS a další skupiny zvlášť označené jako teroristé (a Washington bojoval zuby nehty ochránit různé své spojence před tímto označením) budou bombardovány. Hádejte, co se stalo? USA ten nápad nenávidí, byly k němu dokopány a reptají o humanitárních důvodech jako zámince proti jeho realizaci. Zkontrolujte si, zda s tím „koresponduje“ páteční vyjádření ministerstva:

„Pokud by byl nálet způsoben špatnými souřadnicemi cíle, potom je přímým důsledkem tvrdohlavé neochoty americké strany koordinovat s Ruskem své akce proti teroristickým skupinám v Sýrii“, řekl v reakci na útok generálmajor Igor Konašenkov, mluvčí ruského ministerstva obrany.

Další věc, kterou byste měli mít na paměti je skutečnost, že Rusko se snaží podrobnosti dohody o příměří zveřejnit. Washington to bez uvedení jasného důvodu odmítá. Jednání v Ženevě trvala věčnost a ministr zahraničí John Kerry opakovaně volal do Washingtonu pro instrukce a následně čekal hodiny na odpověď. Dobře informovaní pozorovatelé už dávno říkají, že Washington byl proti dohodě od samého začátku.

A nyní Samantha Power, autorka výroku „bombardovat všude po světě, protože všude jsou genocidy“ – doktríny amerického imperialismu – a velvyslankyně u OSN, nazývá ruský požadavek na svolání mimořádného zasedání Rady bezpečnosti OSN – „zviditelňováním plným moralizování a předváděním se… jedinečně cynickým a pokryteckým“.  Zřejmě kvůli Asadovým barelovým bombám, nebo něčemu takovému.

Pokud dosud existovaly ještě nějaké pochybnosti o tom, že záměrem Washingtonu v Sýrii není porážka ISIS, ale „změna režimu“, tak po dnešku už by žádné být neměly. Nyní je skutečnou otázkou, zda to přichází z nejvyšších míst, nebo jestli někdo neprovádí svou vlastní zahraniční politiku – stejně jako na Ukrajině.




Armata během zkušebních testů překonala technické požadavky (video)

0
0
překlad mbi
18. 9. 2016  Vzgljad a Eurasia24

„Výsledky zkušebních testů tanku T-14, postaveného na univerzální platformě Armata, překonaly v řadě ukazatelů technické požadavky na vlastnosti stroje. V současné době testy pokračují,“ uvedl generální ředitel podniku Uralvagonzavod Oleg Sienko během nedávného fóra Armáda-2016.


„Rád bych poukázal na to, že výsledky dosažené v testech plně vyhovují technickým požadavkům, které jsme dostali od ministerstva obrany, a že některé ukazatele tyto požadavky dokonce převyšují,“ cituje Sienka agentura RIA Novosti. Jak Sienko uvedl dále, testy probíhají bez problémů.

Hlavní bojový tank T-14 Armata je dosud jediný (ruský) tank třetí poválečné generace. Jde o výhradně ruský výsledek vývojových prací. Armata – to je univerzální těžká pásová platforma nové generace, která může být podvozkem pro tanky, těžká bojová vozidla pěchoty, speciální vozidla ženijních a technických vojsk nebo pro těžké obrněné transportéry určené k podpoře tanků, k průzkumu nebo jako pohyblivá velitelská stanoviště.

Před nedávnem bylo oznámeno, že ministerstvo obrany uzavřelo s Uralvagonzavodem smlouvu o dodávce první série více než stovky tanků T-14 Armata.

Západní média konstatovala, že nový ruský tank Armata převyšuje svými parametry západní analogické stroje. Například v dubnu se v japonském zpravodajském deníku The Diplomat objevila teze, že Západ by se měl nového ruského tanku T-14 Armata obávat. Armata se podle názoru autora článku může stát „nejsmrtonosnějším tankem světa“. Také časopis National Interest vyjádřil silnou pochybnost o efektivitě PTŘS TOW v boji s T-14.

Zde jsou zatím nejnovější videozáběry T-14 z uzavřené ukázky tanku v rámci nedávného fóra Armáda-2016 (od 0:46):


Zdroj: http://www.vz.ru/news/2016/9/7/831155.html?utm_source=smi2
Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Co se v USA děje? Opilá Clintonová, rozvrácená armáda prezidenta afro Obamy, zabíjení, katastrofy...

0
0
18.9. 2016   Pařát dnes
USA postihl rozsáhlý únik ropy. Pěti státům hrozí nedostatek suroviny. Z ropovodu spojujícího americké státy Texas a New Jersey uniklo kolem milionu litrů ropy. K úniku došlo v okolí města Helena v Alabamě. Podle provozovatele potrubí vyteklo mezi 950 tisíci a 1,3 milionu litrů ropy..


Tak tohleto má být prezidentkou velmoci? V USA tvrdí, že už je hotová!
Video, na kterém Clintonová reaguje na výbuch v New Yorku, vyvolalo další spekulace o jejím zdravím. Podle některých vypadala, že na ni jdou opět mdloby, čtenáři v USA tvrdí, že byla pod vlivem léků či dokonce opilá.

New Yorkem otřásla exploze. Nejméně 29 lidí je zraněných, policie prověřuje další podezřelá zařízení

Američtí vyšetřovatelé zjišťují příčiny výbuchu, který v centru New Yorku zranil 29 lidí, z toho jednoho vážně. Vysoký představitel newyorské policie Harry Wedin na twitteru napsal, že nedaleko místa exploze bylo nalezeno možné druhé výbušné zařízení.

Pod zem unikly miliony hektolitrů radioaktivní vody na Floridě

Přes 9 milionů hektolitrů radioaktivní vody uniklo v místě podzemního zdroje pitné vody na Floridě. Místo úniku se nachází necelých 50 kilometrů od Tampy a místní podzemní voda je zdrojem pro tisíce lidí.

V Minnesotě neidentifikovaný muž v sobotu napadl nožem přítomné. Osm lidí pobodaných, útočník zastřelen.
Šílenství ve městě St. Cloud ukončil policista, který zastřelil útočníka.

USA litují náletu na syrskou armádu.

Americká armáda v dezolátním stavu. Bombarduje místa, na která je údajně navádějí špatné navigační programy, které jim dodává Lockheed - United Launch Alliance (ULA) společně s raketovými systémy. Takže záměny a bombardování civilních cílů či nemocnic prý způsobují sabotáže map, dokonce prý tam úmyslně vkládané chyby, se kterými si neumí američtí letci poradit. Syrská armáda potvrdila, že při náletu zahynuli syrští vojáci, kteří se připravovali na útok proti IS. Jejich počet však neuvedla. Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že při útoku zahynulo více než 60 vojáků a dalších zhruba 100 bylo zraněno

A reakce USA jak z bolševického filmu: "Rusko musí přestat s těmito lacinými snahami získat body a s těmito divadly (zbytečně zabitých a zraněných 160 vojáků je divadlo?) na efekt a soustředit se na to, o co skutečně jde, tedy na realizaci naší dohody,"řekla Powerová novinářům před začátkem jednání Rady bezpečnosti.

v americkém státě Minnesota, kde neznámý muž v sobotu napadl nožem přítomné. Informovala o tom agentura AP. Incident ve městě St. Cloud ukončil policista, který zastřelil útočníka


A psychopati z této země se stěhují se svými zbraněmi do Evropy a připravují válku. Co když se spletou v Evropě a vybombardují česká města?

Bombardování v Sýrii – další akce USA k zahájení 3.WW? Možná je odpověď v odhalených emailech Clintonové a v rekordní americké vojenské pomoci Izraeli

0
0

- pozorovatelka -
19.9. 2016  AE News


Bombardování v Sýrii – další akce USA k zahájení 3.WW? Možná je odpověď v odhalených emailech Clintonové a v rekordní americké vojenské pomoci Izraeli

Další z řady nekonečných jednání mezi USA a Ruskem k situaci v Sýrii se uskutečnilo v září a výsledkem byla dohoda z 9. září 2016, cituji:
9. září: Dohoda USA-Rusko – „bod obratu“ v Sýrii

„Spojené státy a Rusko se dohodly o nové „předběžné“ dohodě o Sýrii. Cílem je vést společnou americko-ruskou leteckou ofenzívu proti Islámskému státu a dalším extremistickým organizací a uspořádat nová vyjednávání o politické budoucnosti země. Dohodu oznámili americký ministr zahraničí John Kerry a jeho ruský protějšek Sergej Lavrov v pátek večer po 13 hodinách vyjednávání v Ženevě po napjatém očekávání, kdy Kerry konzultoval telefonicky další osoby ve Washingtonu. Obě strany se stavějí k dohodě opatrně, avšak uvedly, že by mohlo jít o možný „bod obratu“ po pěti letech brutální války, v níž zahynulo více než 400 000 lidí.




„Nikdo toto nebuduje na základě důvěry,“ řekl Kerry. „Je to založeno na dohledu, plnění podmínek, na společném zájmu. Je to příležitost a nic víc, pokud se to nestane realitou.“ Lavrov charakterizoval situaci v Sýrii jako „směsici“ mnohnásobných navzájem válčících stran, některé z nichž by se snažilo dohodu USA-Rusko podvrátit. Proto, dodal, zůstane velká část dohody utajena, aby nemohla být sabotována. Avšak Lavrov dodal, že si Rusko zajistilo dohodu prezidenta Asada. Rusko učiní, „co závisí na nás!, přislíbil Lavrov, ale dodal, že „ne všechno závisí na nás“.

Bassma Kodmani, mluvčí opozičního Výboru pro vysoké vyjednávání (HNC) uvedla, že její organizace dohodu vítá, „pokud bude vynucena“. Dodala v prohlášení, že všechno závisí na Rusku, protože jeho vliv „je jediným způsobem, jak syrský režim donutit, aby dohodu splnil“.

Součástí složité dohody má být sedmidenní zastavení bojů od pondělka od večera, což je začátek muslimského svátku Eid al-Adha. Během této pauzy v bojích uvolní Asadova armáda obklíčení vzbouřeneckých oblastí v Aleppu a dovolí, aby do hladovějícího města byla dovezena humanitární pomoc. Vzbouřenci přestanou bojovat kolem vládních oblastí.“ (zdroj a více)
16. září: Schůzka RB OSN k Sýrii je zrušena, Putin i USA vysvětlují důvody

V pátek 16.9. večer se o Sýrii měla konat i schůzka Rady bezpečnosti OSN, byla však zrušena na návrh USA a Ruska. Důvod – USA odmítají zveřejnit detaily dojednané dohody. K tomu Putin podává vysvětlení, cituji:

„Nechtějí to zveřejnit snad jen proto, že světové veřejnosti, americké a ruské veřejnosti pak bude jasné, kdo a co ve skutečnosti neplní“, řekl Putin novinářům. „Domluvili jsme se o tom, že mají být odděleny Fronta an-Nusrá a jí podobné, a mají být ukázáno, kde se nacházejí, a kde se nacházejí tak zvané zdravé síly. Co ale vidíme nyní? Vidíme nikoli oddělení teroristů od zdravé části opozice, nýbrž pokusy o přeskupení těchto teroristů“, dodal prezident.

Vladimír Putin

Stálý zástupce RF při OSN Vitalij Čurkin novinářům v pátek oznámil, že schůzka byla zrušena, „protože USA nejsou ochotny poskytnout dokumenty členům Rady, a ani je detailně popsat“. V souvislosti s tím, že Washington není ochoten zveřejnit detaily dohody o Sýrii, vyjádřil Čurkin pochyby o tom, že bude schválena rezoluce RB OSN na její podporu.“ (zdroj). Vysvětlení důvodů USA proti zveřejnění dohody zde.
17. září: Letadla koalice vedené USA bombardují pozice syrské armády, zahynulo až 60 syrských vojáků

Vojenská letadla koalice vedené Spojenými státy bojující proti Islámskému státu (IS) bombardovala dnes pozice syrské armády blízko letiště u města Dajr az-Zaur. Informovala o tom syrská státní televize s odvoláním na prohlášení hlavního velitele syrské armády. Podle Syrské organizace pro lidská práva (SOHR) při útoku zahynulo nejméně 80 syrských vojáků. Americká armáda poté oznámila, že zastavila útoky na cíle, o kterých si myslela, že jsou to pozice IS. Od pondělního večera přitom v zemi platí příměří.

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová oznámila, že Rusko chce svolat mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OSN, na kterém by se projednaly útoky koalice na syrské vojáky. Podle Zacharovové útoky ohrožují rusko-americkou dohodu o Sýrii a vypadají jako důkaz toho, že Washington pomáhá ozbrojencům IS. „Žádáme plné a detailní vysvětlení od Washingtonu. Toto vysvětlení musí být učiněno v Radě bezpečnosti OSN,“ řekla Zacharovová televizní stanici Rossija-24. Syrské ministerstvo zahraničí pak vyzvalo Radu bezpečnosti, aby odsoudila to, co podle něj je agrese USA, a požaduje, aby Washington respektoval suverenitu země.

Syrská armáda potvrdila, že při náletu zahynuli syrští vojáci, kteří se připravovali na útok proti IS. Jejich počet však neuvedla. Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že při útoku zahynulo více než 60 vojáků a dalších zhruba 100 bylo zraněno. Syrská armáda také při útoku na krátkou dobu přišla o některé pozice, které se později podařilo získat zpět. (zdroj)



18. září – stálý zástupce RF v OSN odhaluje některé detaily dohody mezi USA a Ruskem k Sýrii


Zástupce Ruska v OSN Vitalij Čurkin informuje, že podle dohody měly vojska koalice vedené USA společně s Ruskem provést 19. září společnou operaci proti ISIL, ale Spojené státy se rozhodly pro tuto samostanou „akci bez rozumu“ . Dále informoval: „Z důvodů, které neumíme pochopit, USA odmítly zveřejnit detaily této dohody členům Rady bezpečnosti, ale přečtu úryvky z tohoto dokumentů, a bude jasné, co se děje.

Už v červenci bylo dohodnuto, že společná operace proti ISIL začne 19. září. A pokud Spojené státy opravdu chtějí zasadit ránu ISIL, mohly počkat dva dny a zasáhnout koordinovaně s naší armádou. Vymezení oblastí ovládaných ISIL a Al-Nusra přitom zůstává klíčovou prioritou, stejně jako vymezení umírněných opozičních stran“ – řekl Čurkin. „“Doufám, že Spojené státy nyní najdou způsob, jak nás a všechny ostatní přesvědčit, že jim vážně jde o politické urovnání konfliktu v Sýrii a jestli to s bojem proti terorismu myslí vážně,“ – dodal. (zdroj).
Budovatelé globálního amerického impéria jdou za svým i za cenu války

K čemu vlastně v těch několika dnech došlo a co se potvrdilo útokem koalice vedené USA na syrskou armádu? Kromě toho, že se potvrdilo, že Spojeným státům se nedá věřit a že pro jejich zájmy jim žádná podlost není cizí, se potvrdilo to, o čem jsem psala v článku Vzestup a pád impéria. Aneb – kdo ovládne Bospor a Dardanely, ten bude novým „Králem králů“.

Do jeho závěru jsem vložila tento obrázek a k němu zopakuji i tehdy vložený popisek:

Jak spojit Sýrii a Írán – přes Kurdistán či přes Arménii? A kdo ovládne Bospor a Dardanely? Írán, Ćína nebo Rusko? A co to znamená pro Turecko – přežije vůbec? A co to obnáší pro Izrael?

K tomu jsem napsala ještě toto: „Mě z toho všeho plyne jedno: v hlavní roli současného světa je Írán. V roce 2007 dostaly USA za úkol změnit vůči Íránu politiku=osvobodit jej od sankcí (více zde). Následně Ćína dostala za úkol spolupracovat s Íránem v převzetí role hegemona světa. Rusko do dění vstoupilo přes Sýrii – spojence Íránu- a tím se snaží Írán získat na svou stranu (viz koridor Sever-Jih). Tak či tak – zásadní dění současného světa se odehrává kolem Turecka, Sýrie a Íránu. A logicky s tím kolem Izraele, viz tato mapa

Izrael uprostřed islámského světa (více zde)
Do diskuse pod článek jsem později vložila komentář, který prošel naprosto bez povšimnutí, ač jsem jej považala za zásadní, byl to komentář: „Související aktuální zpráva“ zde , ve kterém jsem uvedla právě aktuální odkazy a okomentovala je m.j. slovy „Což lze číst asi tak, že v Sýrii ještě bude rušno. A že tyto zprávy byly jen předzvěstí“.

Komentář i odkazy prošly bez povšimnutí a sama jsme netušila, že se k nim tak brzy vrátím právě v souvislosti s tím, že „v Sýrii ještě bude rušno“. A protože v Sýrii rušno je, nezbývá než odkazy připomenout naplno. A začněme odzadu – u emailů Clintonové, které odhalila Wikileaks.
Hillary Clintonová o americké politice v Sýrii v emailech z roku 2015

Celá dosavadní moc Spojených států na Blízkém východě stála na tom, že měly na své straně Izrael a s ním jeho/své spojence Saúdskou Arábii a Turecko. Jinak řečeno – moc Spojených států stála na tom, že na své straně měly země sunnitského islámu, nad nimiž moc udržoval Izrael, který měl především ten úkol, aby tuto moc nepřevzaly země šíitského islámu – Írán, Sýrie, Libanon, tzn. země přátelské k Rusku. Aby Spojené státy svůj blízkovýchodní vliv rozšiřovaly, spustily tzv. Arabské jaro, což odnesly především Egypt, Libye, Irák. Co potřebují dále, to je zrušení Assáda stejným způsobem a i v Sýrii dosazení takového vůdce, který podpoří sunnity (zvítězí syrská opozice) a současně si na své straně udrží sunnitské Turecko.

Když to shrneme, zájmem USA je, aby na Blízkém východě stále měly dominantní roli sunnitské země, které mají především přes Izrael pod kontrolou a tím na své straně. Především za účelem likvidace Assada byl proto vytvořen jak Islámský stát, tak je Spojenými státy (a Izraelem a SA) podporována jakákoliv syrská opozice – bez ohledu na to, že jde o teroristy (ač se jim říká „umírněná“ opozice). V souhrnu jde o to, že na dominantní roli sunnitských zemí na Blízkém východě stojí i padá hegemonie USA (petrodolar).

V zájmu globalistů však je hegemonii Spojených států ukončit a na jejich místo dosadit Čínu. A to znamená podporu těch blízkovýchodních zemí, které jsou k USA nepřátelské, tzn. v prvé řadě Írán (ten svými energetickými zdroji hraje roli obzvláště důležitou) a s ním Sýrii plus Libanon. To je důvod, proč v řešení syrské otázky dostává přednost Rusko (viz např. otázka syrských chemických zbraní, kde dostal přednost ruský návrh) . Což ale znamená, že přednost dostávají šíitské blízkovýchodní země a že v zájmu globalistů je propojení Íránu se Sýrii a současně nějakým způsobem i propojení Íránu s Tureckem tak, aby vše dosáhlo do Evropy na straně jedné (islámský chalífát) a do Číny na straně druhé. A pokud toto propojení bude uskutečněno, bude to definitivní konec hegemonie USA.

Spojené státy nepochopily, že pokud vytvořením Islámského státu rozbombardovaly Blízký východ, nečinily tak ve svém zájmu, ale pouze v roli služebníka globalistů (GP), tzn. v roli světového policajta, co ale vědí velmi dobře je, že převzetí blízkovýchodní moci Íránem se odehrává v Sýrii. A že jestli někdo může dění v Sýrii zvrátit, je – Izrael.

A chceme-li pochopit současný útok koalice vedené USA na pozice syrské armády, za přečtení stojí dva z emailů H. Clintonové, odhalené WikiLeaks:

Email první:

From: To: Date: 2001-01-01 03:00 Subject: NEW IRAN AND SYRIA 2.DOC
UNCLASSIFIED U.S. Department of State Case No. F-2014-20439 Doc No. C05794498 Date: 11/30/2015

Nejlepší způsob, jak pomoci Izraeli vypořádat se s rostoucím íránským jaderným potenciálem , je pomoci syrskému lidu svrhnout režim Bašára Assada. Jednání o omezení íránského jaderného programu nevyřeší dilema izraelské bezpečnosti. Ani nezastaví Írán od zlepšování klíčové části jakéhokoli íránského jaderného zbrojního programu – schopnosti obohacovat uran. V nejlepším případě rozhovory mezi světovými velmocemi a Íránem, které začaly tento duben v Istanbulu a budou pokračovat během května v Bagdádu, umožní Izraeli odložit o několik měsíců rozhodnutí, zda na Írán zaútočit. Toto rozhodnutí by mohlo vyvolat na Středním východě válku.

Íránský jaderný program a syrská občanská válka mohou vyvolávat zdání, že spolu vůbec nesouvisí, ale tyto dvě věci spolu souvisí. Íránský jaderný program je hrozbou pro vůdce izraelské politiky, protože šílený íránský vůdce může zahájit jaderný útok na Izrael, který by vedl k zániku obou zemí. Čeho se izraelští vojenští vůdcové opravdu bojí – ale není možné o tom mluvit – je ztráta svého jaderného monopolu.

Schopnost íránských jaderných zbraní nezpůsobí pouze konec monopolu, ale může inspirovat další pohotové protivníky jako je Saudská Arábie, nebo Egypt, kteří se mohou zachovat úplně stejně. Výsledkem by byla nejistá nukleární rovnováha, ve které by Izrael nemohl, tak jak je tomu dnes, reagovat na provokace běžnými vojenskými údery na Sýrii a Libanon. Kdyby Írán dosáhl prahu jaderných zbraní, pro Teherán by bylo mnohem jednodušší zavolat své spojence Sýrii a Hizballáh k útoku na Izrael, protože jaderné zbraně budou sloužit jako odstrašující prostředek pro Izrael v případě reakcí na samotný Írán.

Zpět k Sýrii. Je to strategické partnerství mezi Íránem a režimem Bašara Assada v Sýrii, které umožňuje Íránu podkopávat bezpečnost Izraele – nikoli prostřednictvím přímého útoku, protože Írán za celých třicet let Izrael nenapadl, ale bezpečnost Izrele je podkopávána proxy válkou v Libanonu skrze Hizballáh, se kterým Írán skrze Sýrii udržuje dobré vztahy, vyzbrojuje ho a také školí. Pád Assadova režimu ukončí tuto nebezpečnou alianci. Vedení Izraele velmi dobře chápe, proč ve jménu jejich zájmů musí být Assad poražen.

Ve svém projevu na CNN v Amanpour show minulý týden ministr obrany Ehud Barak tvrdil “svržení Assada bude hlavní ranou do radikální osy Íránu….je to jediná základna íránského vlivu v arabském světě…….a to dramaticky oslabí jak Hizballáh v Libanonu, tak islámský džihád v Gaze” Svržení Assada by bylo nejen masivním přínosem pro bezpečnost Izraele, ale také by to zmírnilo pochopitelný ztrach ze ztráty izraelského jaderného monopolu. Poté by se Izrael a Spojené státy mohly dohodnout na tom, kdy je íránský jaderný program natolik nebezpečný, že je nutná oprávněná vojenská reakce. Právě teď je to kombinace íránské strategické aliance se Sýrií a stabilní pokrok v íránském jaderném programu obohacování uranu, kteří vedou Izrael k úvahám nad překvapivým útokem – i v případě pokud Washington bude mít vůči takovému postupu námitky. S odstraněním Assada a neschopností Íránu ohrozit Izrael skrze svého proxy partnera, se mohou Spojené státy a Izrael dohodnout na nepřekročitelné červené čáře pro íránský jaderný program. Stručně řečeno, Bílý dům může zmírnit napětí, které panuje mezi Izraelem a otázkou Íránu tím, že udělá dobrou věc v Sýrii.

Povstání v Sýrii nyní trvá více než rok. Opozice nechce odejít, ani režim není schopný akceptovat diplomatická řešení ze zahraničí. Je tu hrozba, že Bašár Assad s ohledem na ohrožení svého života a životů své rodiny změní přístup k celému konfliktu.


Email druhý:

UNCLASSIFIED U.S. Department of State Case No. F-2014-20439 Doc No. C05794498 Date: 11/30/2015

Obamova administrativa se pochopitelně obávala leteckého útoku na Sýrii, jaký realizovala v Libyi. Měla k tomu tři hlavní důvody. Na rozdíl od libyjských opozičních sil, syrští rebelové nejsou jednotní a nemají pod kontrolou území. Arabská liga nevyzývala k vnější vojenské intervenci jako tomu bylo v Libyi. A Rusové jsou proti. Libye byla mnohem jednodušším případem. Ale kromě chválihodného účelu ochrany libyjských civilistů před útoky Kaddáfího režimu, libyjské operace neměly pro region dlouhodobé důsledky. Sýrie je složitější. Ale úspěch v Sýrii by transformoval události na Blízkém východě. Nejen, že by další nemilosrdný diktátor podlehl masové opozici na ulicích, ale tento region by se změnil k lepšímu a Írán by neměl oporu ve Středním východě,ze které ohrožuje Izrael a podkopává stabilitu v regionu.

Na rozdíl od Libye, úspěšný zásah v Sýrii by si vyžádal značné diplomatické a vojenské vedení ze strany Spojených států. Washington by měl začít tím, že vyjádří ochotu spolupracovat s regionálními spojenci, jako je Turecko, Saudská Arábie a Katar v podpoře zorganizování výcviků a vyzbrojování povstaleckých sil. Takové veřejné oznámení o podpoře regionálních spojenců ve vyjmenovaných činnostech nejspíš v syrské armádě vyvolá značné případy zběhnutí. Potom s pomocí území v Turecku a možná i v Jordánsku američtí diplomaté a úředníci Pentagonu začnou posilovat opozici. Bude to nějakou dobu trvat. Ale vzpoura se již delší dobu chystá s nebo bez účasti USA.

Druhým krokem je rozvoj mezinárodní podpory pro letecké údery koalice. Rusko nikdy nepodpoří takovou misi, takže není prostor k působení prostřednictvím Rady bezpečnosti OSN. Někteří argumentují, že USA širším zapojením riskuje válku s Ruskem. Ale příklad Kosova ukazuje, že je tomu jzak není. V tomto případě mělo Rusko skutečné etnické a politické vazby na Srby, ale tyto vazby mezi Ruskem a Sýrií neexistují, tehdy v případě Kosova Rusko nedělalo nic víc, než že si pouze hlasitě stěžovalo. Ruští představitelé již uznali, že nebudou stát v cestě, pokud k zásahu dojde. Ozbrojení syrských rebelů a použití letecké síly ze Západu k podpoře syrských helikoptér a letadel je nízkonákladovým projektem s vysokou návratností. Pokud političtí představitelé z Washingtonu zůstanou ve svém názoru pevní, že žádné americké pozemní síly nebudou rozmístněny, jak tomu bylo v případě Kosova a Libye, budou náklady Spojených států omezené.

Sýrie jako Kosovo? Budovatelky amerického globálního impéria H. Clintonová a M. Allbrightová

Vítězství nepřijde rychle a nebude jednoduché, ale přijde. A odměna bude značná. Írán by byl strategicky izolován, neschopný uplatnit svůj vliv na Blízkém východě. Výsledný režim v Sýrii bude ve Spojených státech vidět přítele, a nikoli nepřítele. Washington by získal značné uznání jako bojovník za obyvatele arabského světa, nikoli jako bojovník proti zkorumpovaným režimům. Pro Izrael by se důvod k blesku z modrého nebe na íránská jaderná zařízení zmírnil. A nový syrský režim by mohl být otevřený k včasným reakcím vůči zamrzlým mírovým rozhovorům s Izraelem.

Hizballáh v Libanonu by byl odstřižen od svého sponzora v Íránu, poté co Sýria nebude po dlouhou dobu sloužit jako tranzitní prostor pro výcvik, pomoc a rakety. Všechny tyto strategické výhody a vyhlídky na záchranu tisíců civilistů z vražedných rukou režimu Assada (10 000 již bylo zabito v tomto prvním roce občanské války). S rouškou strachu zaseté v syrském lidu se zdá, že lidé jsou ochotni bojovat za svobodu. Amerika může a měla by jim pomoci – a tím pomůže Izraeli a pomůže snížit riziko další války.

Originály emailů zde a zde, jejich český překlad převzatý ze zdroje zde
Spojené státy poskytnou Izraeli největší vojenskou pomoc, jakou kdy USA nějaké zemi daly

14. září – „Spojené státy a Izrael dnes podepsaly dohodu o americké vojenské pomoci židovskému státu. Washington poskytne Izraeli během deseti let celkem 38 miliard dolarů (asi 912 miliard korun). Informovala o tom agentura AP. Jde o dosud největší vojenskou pomoc, jakou kdy USA nějaké zemi daly. Dohoda se týká let 2019 až 2028.

„Premiér Benjamin Netanjahu i já si jsme jisti, že nová dohoda významně přispěje k izraelské bezpečnosti,“ řekl Barack Obama ve Washingtonu. Americký prezident též uvedl, že v otázce izraelsko-palestinského konfliktu bude pokračovat v tlaku na řešení ve formě dvou států.

Dohoda, která nese název memorandum o porozumění, přiznává Izraeli roční pomoc ve výši 3,8 miliardy dolarů. Podle dosavadní dohody, platné do roku 2018, Washington ročně Izraelcům přispívá 3,1 miliardy dolarů. “ (zdroj)
H. Clintonová a B. Netanjahu

Otázka zní, k čemu bude tato americká pomoc využita – přesněji, jestli nebude využita na pomoc všem syrským opozičním silám Assáda, tzn. i tzv. „umírněné opozici“. Z dohody, kterou USA uzavřely s Ruskem a jejíž detaily odmítly zveřejnit, totiž plyne, že jedním z klíčových bodů v ní je jasné rozdělení toho, jestli i tzv. „umírněná“ syrská opozice rovněž nepředstavuje teroristy…

Jak se ukazuje z emailů Clintonové, pro Spojené státy „umírněná“ opozice je dobrá opozice – cílem totiž je zabránit spojení Írán-Sýrie. A zoufalství v tomto směru je o to větší, že i Turecko – ač sunnitské – se odvrací od USA a tím i od SA a Izraele a přidává se na stranu Ruska a Íránu, nemluvě o tom, že i ta Saúdská Arábie už se obrací k Rusku (více)
Shrnutí

Odstavování USA z role světového hegemona a stěhování této role do Číny se odehrává na Blízkém východě. Hlavní roli v tomto dění má Írán a Sýrie, k tomu Turecko, na jehož území leží Bospor a Dardanely a přes ně cesta jak do Evropy tak do Afriky. Dokud bylo Turecko pod vlivem USA, pro Spojené státy stále existovala naděje, že svou roli si udrží, příklonem Turecka k Rusku a Íránu je jim jasné, že je zle. Rekordní vojenská podpora USA Izraeli je dle mého aktem zoufalství, bohužel, právě v souvislostí s ní mi onen „mylný“ útok koalice pod vedením USA (USA litují – viz např. zde) na pozice syrské armády přijde jako počátek něčeho, co ještě bude mít pokračování. V souhrnu mi to přijde jako akce těch představitelů USA, kterým nejde o globalizaci, ale pouze o vybudování globálního amerického impéria, a to i za cenu války (proto podporují Clintonovou, vrcholnou představitelku této vize, která absolutně nepochopila, o čem skutečně globalizace má být). A obávám se, akcí v Sýrii USA opět našláply k vyvolaní třetí světové – zbývá jen věřit, že Rusko i tuto další provokaci – a přesnější je nazvat to další americkou zradou – ustojí.


Pokud jde o svět jako celek a pokud jde o Evropu – tady je dilema. Podpora Íránu a Sýrie totiž na jedné straně znamená podporovat konec hegemonie USA, na straně druhé pak ale znamená i podporu vytvoření islámského chalifátu, sahajícího až do Evropy. Zde ale je nutné zdůraznit, že spojení ruských, íránských a čínských sil proti USA, kterými sice jdou na ruku globalistům, ještě není konečná a že s odstavováním hegemonie USA současně probíhá i souboj, jestli zvítězí ruská představa globalizace či představa globalistů (GP). A k tomu je nutné sledovat, kdo ovládne Bospor a Dardanely. A pokud jde o Izrael/Židy/židy – v tomto směru bude vhodné sledovat, jestli obdoba „Izrael-Saúdská Arábie“ nevzniká ve verzi „Arménie-Írán“.

PS: Je náhoda, že k akci USA došlo v den, kdy je Rusko zaměstnáno vlastními volbami?

USA: Dětská chudoba v číslech

0
0

Jason M. Breslow 
19. 9. 2016   E-republika

Spojené státy jsou v počtu dětí žijících v nouzi hned třetí v pořadí ve vyspělých státech (Mexiko, Turecko, USA). Každé páté dítě v USA žije v chudobě.

Co to znamená být chudý v Americe? V pořadu Poor Kids (Ubohé děti), vysílaném dnes večer na PBS v pořadu Frontline se seznámíte s několika z více než 14 milionů dětí, které žijí v bídě. Uvidíte, jaký je život dětí v nouzi. Mají skoro stále hlad, zažívají stres, když vidí boj svých rodičů o přežití. Často žijí po dny a týdny někde v úkrytu nebo přecházejí z motelu do motelu. Tento pořad se zaměřuje právě na tyto děti. Čísla uvedená níže podtrhují, jakým rizikům čelí děti, které žijí v bídě.

Federální hranice chudoby pro čtyřčlennou rodinu je příjem 23 050 USD ročně. Hranice vzrostla z 20 650 USD před začátkem recese. Medián rodinného příjmu v USA dnes je 50 054 USD.
 

Chudé děti: počet mezi 13,4 a 16,5 milióny


Určení skutečného počtu dětí v USA žijících v bídě závisí na tom, z jakých sčítacích údajů vyjdete. Více než 16 miliónů dětí, čili každé páté dítě, žilo v roce 2011 bídě podle oficiálních údajů o nouzi amerického statistického úřadu. To je největší skupina obyvatelstva. Pro věk od 18 do 64 let je pod hranicí nouze 13,7 % osob a u seniorů je to 8,7 %.

Oficiální údaje statistického úřadu ovšem nedoloží úplný obraz situace. Vzorec, který úřad používá pro vyhodnocení hranice nouze, byl stanoven v šedesátých letech. Proto nezahrnuje současnou výši nákladů na udržení si zaměstnání, jako jsou náklady na dopravu a péči o děti. Vzorec rovněž nekalkuluje s programy pro potřebné, jako jsou potravinové poukázky a zdanění příjmu. Kdyby statistický úřad zahrnul nové faktory a tyto proměnné zahrnul do nového experimentálního vzorce, pak by počet dětí v nouzi klesl na 13,4 milionů.

 

Klesají peníze na záchrannou síť pro děti


Přestože existuje záchranná síť, jež má zabránit tomu, aby děti upadaly do bídy, klesl podle analýzy The Urban Institute objem federálních nákladů na pomoc dětem ze 450 miliard USD v roce 2011 na 445 miliard USD.

Tato studie zohledňuje výdaje jako program Medicaid a program zdravotního pojištění dětí a daňové výdaje jako je daňový kredit pro daň z příjmu a dětský daňový kredit. Souhrnně byl zaznamenán pokles výdajů na děti poprvé od r. 1980, a to v roce, kdy celkové federální výdaje vzrostly z 3, 52 biliónů USD na 3,6 biliónů USD.

Nejchudší děti žijí v domácnostech, kde je pouze osamělá matka, celkem 47,6 % z celkového počtu. Téměř polovina dětí z takových rodin žije v bídě. Děti v rodinách s osamělou matkou zakoušejí nouzi čtyřikrát častěji než děti z úplných rodin.

Děti Afroameričanů žijí v nouzi mnohem pravděpodobněji než rodiny jiných ras, celkem 38,2 % z celkového počtu. Nouze mezi dětmi černochů je o 38,2 % vyšší (tedy víc než dvakrát) než u bělochů. Nouze pro děti hispánského původu je častější o 32,3 %.

Dvacet čtyři států USA a hlavní město Washington má o 15 % vyšší poměr nouze než je celostátní průměr. Většina chudých je v jižních státech. Mississippi má nejvyšší podíl obyvatel pod hranicí nouze, celkem 22,6 % z celkového počtu obyvatel. Naopak s 8,8 % je na tom nejlépe New Hampshire. V Iowě a v Illinois, kde byl výše zmíněný pořad natáčen, je tento poměr 12,8 % a 15 %.

 

Životní vyhlídky chudých dětí


Čím déle žije dítě v bídě, tím obtížnější může pro něj být se během života z bídy dostat. Podle analýzy Národního centra pro děti v nouzi na Kolumbijské univerzitě 45 % lidí, kteří strávili nejméně jednu polovinu dětství v nouzi, zůstávají v nouzi i ve věku 35 let. Mezi těmi, kteří žili v dětství v nouzi po kratší dobu, bylo ve věku 35 let v nouzi jen 8 %.

Jenom tři státy z rozvinutých zemí mají víc dětí v nouzi než USA. Podle OECD je na tom nejhůře Mexiko s úrovní 25,79 %, následované Chile (23,95 %), Tureckem (23,46 %) a USA (21,63 %).

 
Zdroj: PBS, překlad: onlooker, mezititulky upravila redakce E-r

Pozn. red.E-republiky: Článek je sice z roku 2012, ale situace se příliš nezměnila, viz Zpráva The State of America's Children za rok 2014.





Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

 

Související články:

Šlachtagate pokračuje

0
0

Pavel Letko
19. 9. 2016 E-republika

Když náš "zemský ráj" obhospodařují kozlové...
V celé kauze kolem odvolání Šlachty, reorganizace policie a možnému úniku informací i z okolí policejního prezidenta Tuhého dochází k očekávanému obratu. Základem pro tento obrat bylo ustavení parlamentní vyšetřovací komise, neboť poučená veřejnost ví, že vyšetřovací komise se ustavují proto, aby se nic nevyšetřilo. Tak se praví v komediálním politickém seriálu „Jistě, pane ministře“, potvrzuje to i naše prostá zkušenost s reálnou politikou v naší zemi. Jestliže tedy u nás byl šéfem komise jmenován Pavel Blažek Alias „Don Pablo“ můžeme si být jisti, že nebudeme překvapeni (doporučuji otevřít odkaz a počíst si o tomto politikovi ODS). Komise nevybočí ze svého liberálně kapitalistického rámce modrého práva. Spravedlnost v režii ODS jsme všichni viděli, aktuálně se stále líbí pěti až osmi procentům populace. To samozřejmě pokládám za zbytečně mnoho, protože modré právo a převrácená spravedlnost je výhodná maximálně tak pro tři procenta populace. Kdyby voliči volili podle svých zájmů, měla by tedy ODS maximálně tři procenta, a to i se svým mladším klonem TOP09. Nicméně Don Pablo dostal důvěru a už tu máme první výsledky.
Převratné zjištění naší policie a dalších kozlů zahradníků

Podle Novinek ZDE se zjistilo, že:

…brutální únik informací, který se má týkat policejního prezidenta Tomáše Tuhého, se vedl po celou dobu zcela opačně, než jaké byly informace

To je nám jasné. Stačí se podívat, kdo je současným policejním prezidentem, kdo ministrem vnitra a kdo šéfem vyšetřovací komise. Teď je jasné, že se teprve modrá pravda ukáže, i když se pod oranžovou fasádou dlouho skrývala. Došlo totiž k objevu, že nikoliv z anonymní SIM (z údajně blízkého okolí Tuhého) přišla varovná zpráva představiteli vyšetřované firmy, ale bylo tomu naopak. Honza nepsal Davidovi, ale David Honzovi. Tak to je vpravdě zásadní obrat, kdo se v tom chce vyznat, ZDE je přepis SMS komunikace z údajné zprávy Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS):
David: Ahoj David
Honza: Ahoj
David: Podařilo se zjistit podrobnosti?
Honza: Napiš tady pls
David: Můj zdroj jen věděl, že si mají přijít pro tátu. Důvod nevěděl
Honza: Kurva
David: Ted uz jen tady prosím


„David“ je David Tesařík z firmy TESCO SW a „Honza“ je neznámý používající jednu ze třech anonymních SIM zakoupených konzulární úřednicí Olgou T. v Berlíně (blíže jsme o tom psali v článku Je policejní prezident součástí mafie?
 
Připomeňme, že jedna z těchto anonymních a údajně „ztracených“ SIM se ocitla ve stejném telefonu jako SIM patřící jak manželce, tak synovi generála Tuhého. Tuto okolnost nevysvětlil ani generál, ani jeho žena, ani jeho syn. Podle zveřejněné zprávy naopak předložili jiný telefon, aby nakonec raději využili svého práva nevypovídat. 

Co zdravý rozum?


Zdravý rozum praví, že je celkem logické, když policie vyšetřováním reaguje na zjištění profláklé domovní prohlídky a komunikace v mobilu, kde je i věta „Můj zdroj jen věděl, že si mají přijít pro tátu.“. Divné by se naopak zdálo, kdyby vyšetřovatelé dělali, že si nic nepřečetli nebo SMS podezřelých smazali. Našim dnešním modrým policistům a vyšetřovatelům se však zdá, že Tuhý být vyšetřován neměl.

Připomeňme si jenom, že vyšetřovatelé postupovali celkem logicky, že nechali prověřit komunikaci podezřelých a zjistit anonymní SIM, jejíž pomocí byla razie den před svým uskutečněním prozrazena. Je tedy logické prověřit komunikaci „z“ a „do“ mobilu, v kterém to bylo zjištěno. Tedy když se policisté snažili zjistit totožnost skutečného majitele anonymní SIM karty a jeho další komunikaci, připadá mi to nejen jako logický postup, ale přímo povinný postup. Nemohli přece předem vědět, že narazí na generála Tuhého a jeho rodinu. To je to samé, jako by byli kritizováni policisté za to, že měřili rychlost vozidel, zrovna když jel kolem jako Fittipaldi náš policejní prezident Tuhý.

Nu, možná se ještě dočkáme hlubokomyslných úvah parlamentních komisí a nových modrých vyšetřovatelů v oranžových kabátech na téma "proč měřili policisté rychlost zrovna tady a ne jinde". Vždyť policisté nemají podle modrého práva "pomáhat a chránit" nějakého pana Nováka, ale naopak našeho policejního prezidenta před Nováky. Tak praví staronové právo hochů s oranžovo rudými saky a modrými srdci. Našim policistům se zatím nepodařilo anonymního majitele SIM karty zjistit, ale (naivně) věřme, že se to teď podaří pod vedením Dona Pabla. Než se tak stane, můžeme se i přes převratná zjištění stále divit, kterak bylo blízké okolí policejního prezidenta podivně spojeno s profláknutou policejní razií. 

Co to znamená pro nás, ovčany?


Jsme v „dobrých“ spárech smečky vlků bojující o moc. Ti se samozřejmě budou žrát i navzájem, neboť kořisti již není takový přebytek jako v letech devadesátých. Čeká nás taková obdoba 50.let. Když se kácí les, létají třísky. Vězení je otevřené pro všechny, padni, komu padni. Oranžoví sociální demokraté zcela diskreditují zbytky demokracie a připravují s opozicí podobně jako kdysi jejich němečtí kolegové Friedrich Ebert a "bloodhound"Gustav Noske ruku v ruce s krajní pravicí a Freikorpsem nástup fašismu.

Vyplašeni Babišem bojují za zachování prohnilého korupčního systému "tradičních stran" stále pochybnějšími prostředky (Šlachtagate, Centrum hybridních hrozeb, politické procesy, Lex Babiš) a "legitimizují" budoucí nestandardní prostředky příští vlády korporací. Stát je podle dlouhodobého názoru Národní fronty tradičních politických stran špatným hospodářem, neviditelná ruka trhu distribuuje spravedlnost a řídí poptávku s nabídkou tím nejlepším možným způsobem. Soukromé vlastnictví je svaté a práci nám dávají podnikatelé. Čím budou naši bohatí bohatší, tím se budou mít lépe všichni, protože bohatství, podobně jako živá voda, logicky stéká shora dolů. Tak pravil Klaus. Pak už historie dopoví, že nejlepším vůdcem je nejbohatší Čech, a nejlepším způsobem řízení státu je řízení státu jako korporace. Zda takto diskredituje současná česká sociální demokracie parlamentní demokracii z pouhé blbosti, či zcela vědomě, je v konečném důsledku celkem lhostejné. 


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!


 
 
Související články:
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live