Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Eduard Šebo: Prečo EÚ nie je schopná riešiť svoje problémy?

0
0

Eduard Šebo
23. 9. 2016   Vaše věc


EÚ sa otriasa v samých základoch a problémy a ťažkosti akoby sa znásobovali. Druhý rok zápasíme s utečeneckou krízou a do tohto vpadne Brexit ako neočakávané rozhodnutie Britov. V únii narastá euroskepticizmus, ktorý, ak naň nebudeme reagovať, vyústi do nových exitov. V tejto situácii sa zišli v Bratislave aj hlavy a premiéri 27 krajín, aby zodpovedali na otázku, ako ďalej.


Robert Fico nenašiel na dialóg partnera


Radi by sme uverili našim politikom, že z najhoršieho sme už vonku a že Bratislavou sa začal reštart EÚ.

Či sa nám to páči alebo nie, musíme povedať, že je to hrozne málo na vážnosť situácie. Jednoducho dostalo sa čosi do súkolesia EÚ a náš stroj sa zadrháva. Možno sa stal niekde omyl, že niekto iba zámenou vsypal alebo vlial do mechanizmu čosi, alebo možno je to zámer zastaviť tento kolos a raz navždy ho znefunkčniť?

Vyhlásenia predstaviteľov Bruselu, že EÚ je v kríze, je trestuhodne málo od politikov, ktorí sú poväčšine vo funkciách minimálne už 10 rokov a oni dnes iba jeden druhého oboznamujú so svojimi názormi na problémy, ktoré ich rozdeľujú.

Pokusy už v prípravnej fáze dohodnúť sa na programe a na nejakých predbežných záveroch, sa ukázali ako nepriechodné. Nakoniec prišlo ku konsenzu, že je nutné aspoň sa stretnúť a ukázať svetu, že žiaden ďalší exit z dvadsaťsedmičky už nehrozí.

Premiér Fico sa snažil nasadiť vysoko latku pre toto stretnutie, keď požadoval stanovenie diagnózy súčasného stavu EÚ. Ukázalo sa, že to bohttp://vasevec.parlamentnilisty.cz/clanky/eduard-sebo-preco-eu-nie-je-schopna-riesit-svoje-problemyl príliš ambiciózny program, ktorý v tomto personálnom zložení nebol reálny.

Správne skonštatoval že: „EÚ sa výrazne preceňuje a jediným možným spôsobom, ako prekonať súčasné dezintegračné procesy je priznať si, že nie všetko u nás doma je v poriadku.“

Ak pod tým „doma“ myslel premiér Fico členov Komisie EÚ, resp. Rady EÚ, tak na takúto diskusiu nenašiel partnera...

Program summitu „urobiť sebareflexiu“ tak jednoducho nevyšiel a všetci sa museli uspokojiť s tým, že sa nebudú otvárať témy, ktoré by ich mohli rozdeľovať.

Zostal tak iba akýsi minimálny program, t. j. stretnúť sa a iba tak od stola, bez hlbšej analýzy, zaujať stanovisko k pálčivým problémom EÚ a utvrdiť sa v tom, že všetci členovia dvadsať sedmičky majú záujem neformálne sa stretávať aj naďalej.

Pri posudzovaní politických, ekonomických či investičných projektov je zaužívaná metóda analýzy ich silných a slabých stránok. Pokúsme sa pozrieť na summit a na postoje a vyjadrenia vrcholných politikov EÚ prizmou takejto metódy.

 

Aké sú silné stránky bratislavského stretnutia a možnosti reštartu EÚ?


1. Badať významnú zmenu atmosféry stretnutia, založenej na snahe viac počúvať jeden druhého a viac rešpektovať ostatných členov EÚ.

2. Aj posun v myslení hlavných aktérov summitu je obrovský. To, čo odznelo teraz v Bratislave, by bolo nemysliteľné pred rokom. Ochrana vonkajších a vnútorných hraníc EÚ sa vtedy považovala za prejav xenofóbie, fašizmu a zrady základných európskych hodnôt. Dnes sú to triviálne požiadavky, s ktorými súhlasili všetci účastníci.

3. Podpora 100 miliónov eur Bulharsku a tým uzatvorenie balkánskej cesty, t. j. čohosi, čo nezodpovedalo doteraz európskej „morálke“ a jej „humanizmu“, dnes prešla jednomyseľne.

4. Autorovi tohto projektu, maďarskému premiérovi Orbánovi sa však žiadnej pochvaly a uznania od pani Merkelovej nedostalo...

5. Aj najsilnejší kritici migračnej politiky, t. j. krajiny V4, dostali v Bratislave prísľub, že o ich požiadavkách sa v budúcnosti bude rokovať.

Zdá sa teda, že mohli by sme zvolať hurá, veci sa pohli! Vážnosť situácie v EÚ by nás mala však viesť k maximálnej opatrnosti.

 

Slabé stránky bratislavského summitu a príčiny krízy EÚ


1. Treba skonštatovať, že pán Junkers, pani Merkelová... si osobujú právo prijímať rozhodnutia, ktoré prekračujú nielen ich právomoci, ale aj ich intelektuálne a líderské schopnosti. Sú skôr aktérmi rozkladu EÚ a nositeľmi umelých problémov, čo im však dnes nebráni, aby sa s nimi pustili do boja...

2. Vedenie EÚ sa stále pohybuje v kultúre nebezpečného vzhliadania sa v projektovaní univerzalistických vízií, ktoré odporujú realite a náladám občanov v krajinách 27. Stále sa pokúšajú postaviť proti sebe národných a „prispaných“ občanov z dvadsať sedmičky a „nových uvedomelých občanov EÚ“ z bruselských štruktúr.

3. Europeanizmus, ako do určitej miery skrytá vízia EÚ, je podľa jej propagátorov výsledkom zákonitého procesu, smerujúceho k vytvoreniu jednotného globálneho ľudstva. Táto predstava by si tiež zaslúžila kritický komentár.

4. Ambície členov Komisie a niektorých významných členov dvadsať sedmičky, že oni budú riadiť tento svetový proces a oni budú tvorcovia novej civilizácie, by v demokratickom spoločenstve už nemali dostať priestor.

5. Význam tohto europeanstva je v tom, že umožňuje politikom dívať sa na národné štáty ako na čosi anachronické, čo treba urýchlene a nemilosrdne zmeniť.

6. Presvedčenie, že celý svet upiera zraky na EÚ a všetky štáty sveta nemajú iný cieľ, iba po vzore EÚ stať sa súčasťou novej humanistickej civilizácie, je nebezpečné nielen preto, že je prejavom ich vlastnej ilúzie, ale najmä preto, že chce opätovne legalizovať techniky sociálneho inžinierstva.

7. Je nutné zdôrazniť, že v kríze nie je EÚ, ale jej politický program! Ide o koncept utopických predstáv europeanizmu ako spoločnosti občanov zbavených všetkých partikularít a obmedzení, ktoré si prinášajú z národných štátov a ich feudálnych či občinových kultúr.

8. Za tým účelom požadujú rozloženie národných štátov, ich kultúry a kultúrnych vzorcov.

9. Požiadavky na oslabenie, resp. zrušenie vonkajších i vnútorných hraníc EÚ, posilňovanie regionálnych väzieb, cezhraničnej spolupráce, masovej migrácie a volanie po ľudských právach, ktoré prekračujú všetky hranice, nie sú ničím iným iba demontážou národných hraníc a premenou občanov dvadsať sedmičky na kozmopolitné a humanistické bytosti zbavené všetkých väzieb na minulosť, rodinu, národ a jeho históriu.

10. Treba povedať, že tieto snahy „slušných ľudí“ nie sú celkom ešte zažehnané.

11. Vyjadrenie niektorých členov Komisie EÚ, že kríza je výsledok nejednoty dvadsať sedmičky a rastu nacionalizmu v jednotlivých krajinách, je možné zdôvodniť iba z europeanskej vízie EÚ.

12. Kríza EÚ je výsledkom nielen neschopnosti lídrov EÚ, ale najmä ich neakceptovateľných vízií jednotného ľudstva a nadradenosti európskeho občianstva nad slovenským, maďarským, nemeckým... národným občianstvom.

13. Predstava niektorých lídrov EÚ, že kríza únie je výsledkom rastu fašistických a nacionalistických nálad, s ktorými európski občania musia bojovať, je lživá a mimo reality.

14. Je výsledkom vytvorenia nového rozporu, a to medzi občanmi národných štátov dvadsať sedmičky, ktorí sa vzpierajú a bojujú proti Bruselu, a „európskymi občanmi“, ktorých reprezentuje Komisia EÚ a jej byrokratické štruktúry.

15. Treba povedať, že takáto politika komisie je absolútne neakceptovateľná, pretože je založená na nedôvere v národné štáty a ich občanov, z ktorých sa únia skladá. Toto je zdrojom rastu dezintegračných tendencií v EÚ a straty dôvery občanov dvadsať sedmičky v jej politiku.

16. Neúcta k občanom dvadsať sedmičky zo strany Bruselu pramení z utopických predstáv, že „občan EÚ je viac“ a preto by mali byť tieto scenáre odhaľované, a to i s ich autormi.

17. Je šokujúce, že nositeľmi takýchto ideí nie sú iba socialistické liberálne strany, ale aj pravicové strany v Nemecku a aj v iných krajinách EÚ.

18. Pán Junkers nechce vychádzať z národnej rozmanitosti EÚ, ale požaduje, aby sme sa všetci stali univerzálnymi Európanmi (samozrejme, v úzkom únijnom zmysle, aby sme náhodou neprevzali niečo aj od Ruska...), t. j. indivíduami, ktoré „prestanú žiť vo feudálnej mytológii“ a stanú sa modernými európskymi občanmi.

19. Členov Komisie EÚ nezaujímajú názory občanov dvadsať sedmičky, ale iba občanov EÚ, ktoré, samozrejme, reprezentujú oni samy.

20. Program summitu, ktorý sa ustálil až tesne pred jeho konaním, stanovil, ako hlavnú úlohu analýzu príčin Brexitu a fungovanie EÚ po odchode Veľkej Británie z únie.

21. Treba povedať, že summit sa s touto úlohou popasoval veľmi povrchne a veľmi rýchle označil za vinníka politickú reprezentáciu Veľkej Británie. Ak by serióznejšie skúmali príčinu Brexitu, museli by vidieť aj závažné súvislosti s rozhodovaním komisie.

22. Tápanie vedenia EÚ, či zodpovedá občanom dvadsať sedmičky, alebo občanom EÚ reprezentovaným Komisiou a neschopnosť dohodnúť sa na riešení problémov, ktoré sami často vyvolali, je nielen výsledkom utopického a naivného programu, ale najmä vplyvom politickej rakoviny, ktorá sa rozšírila v politických a vládnych štruktúrach EÚ za silnej podpory médií –a tou je politická korektnosť.

23. Politickú korektnosť by sme darmo hľadali v politologických slovníkoch, pretože nejde o žiadnu ucelenú teóriu, ba dokonca ani jej nositelia a vyznávači sa k nej nehlásia pod týmto menom a spravidla sa skôr hlásia k humanistom a k liberálom.

24. Je to preto, že skôr, ako by šlo o nejakú teóriu, ide iba o prístup, spôsob a náhľad na svet, v ktorom sa akcentujú morálne a etické požiadavky. Ak sa však kritickejšie pozrieme na postoje „politicky korektných“, vidíme, že sa ustálili akési zásady, ktoré umožňujú spoločný výklad sveta ako i organizovanie svojich stúpencov.

25. Naivita tohto videnia problémov je v tom, že všetko posudzujú cez prizmu humanistických ideí, ktoré sú však sankcionované iba dobrým príkladom „slušných ľudí“. Príznačné pre týchto morálne založených ľudí je strata kontaktu s hrubou a surovou realitou, ktorá je dopĺňaná ich dogmatickou a nezmieriteľnou povinnosťou túto realitu poľudštiť a zmeniť. Ciele „slušných ľudí“ musia byť uskutočnené za každú cenu a bez ohľadu na obete.

26. V dejinách sú takéto prípady sociálneho inžinierstva, či to bol komunizmus, fašizmus... známe a všetky bez ohľadu na veľkosť prísľubu, radosti, lásky, šťastia, humanity priniesli iba rozvrat a tisícky či milióny mŕtvych.

27. Ak dnešní stúpenci politickej korektnosti budú svojím programom absolútneho humanizmu tlačiť a žiadať zmeny v politikách národných štátov, musia rátať minimálne s rastom euroskepticizmu, alebo s novými plebiscitmi o zotrvaní v EÚ.

28. Politická korektnosť je teda tou zhubnou chorobou, ktorá zamedzuje racionálne vedenie EÚ, ako aj presadzovanie jej materiálnych i hodnotových záujmov vo svete.

29. Neadekvátne zhodnotenie veľkosti a sily EÚ, preceňovanie významu jej programu a hodnôt, s čím prichádzajú „slušní ľudia“, odsudzuje na neúspech jeden grandiózny projekt, ktorý by si zaslúžil, aby bol vložený do globálnych zápasov o dnešok a budúcnosť sveta.

30. Myslím si, že toto aj boli hlavné príčiny Brexitu či utečeneckej krízy.

31. Pokým Rada EÚ sa nedohodne na odmietnutí politickej korektnosti, je nemožné pokračovať v integrácii EÚ.

Európa – ale bez moralizátorských póz a pýchy


EÚ potrebuje nový typ racionality zbavený naivity a moralizátorských póz, ako aj idealizmu a pýchy.

Je dosť problémov v EÚ, ktorých riešenie by mohlo pozdvihnúť podporu a vieru občanov dvadsať sedmičky v EÚ. Nezamestnanosť mladých, celoživotné vzdelávanie a celý rad ekologických projektov..., to všetko sú témy, ktoré by mohli zdvihnúť prestíž EÚ.

Je otázne, či dnešné personálne zloženie Komisie EÚ, Rady EÚ a europarlamentu je schopné sebareflexie a na jej základe vyvodiť zmeny svojho myslenia.

Pani Merkelová sa o to pokúša - a jej zmeny postojov o 180 stupňov sú hanebné.

Táto politička, ktorá z morálnych dôvodov zrušila celú legislatívnu ochranu vonkajších hraníc EÚ a pozvala viac ako 1 milión utečencov, nemá dnes dostatok morálnej slušnosti, aby sa vyhla takýmto obratom a prijala zodpovednosť za svoje rozhodnutie.

Je predsa nechutné, aby autorka migračnej krízy sa dnes pasovala za najväčšieho bojovníka za ochranu vonkajších hraníc EÚ. Je to nielen zlá správa pre politickú kultúru EÚ, ale i pre jej príslušnosť k „slušným ľuďom“.

Jej postoj je neakceptovateľný, pretože začína vykazovať veľkú podobnosť s fungovaním a praxou sovietskeho politbyra.

Dnes ju zaujíma iba jej politické prežitie a v záujme odkladu svojej demisie je pripravená organizovať neformálne summity, na ktorých bude prezentovať svoje ideové premety.

Je zlé, že z veľkej političky sa stáva príťaž pre Nemecko i pre celú EÚ.

Preto si myslím, že personálne zmeny pre ďalšie úspešné summity sú nevyhnutné. Mali by sa týkať aj politikov, o ktorých ešte aj dnes píšu médiá, že „nemajú alternatívu“.

Výmenou takýchto ľudí nielen ukončíme neadekvátnu expanziu politickej korektnosti, ale môžeme zvýšiť dôveru občanov dvadsať sedmičky k štruktúram EÚ. A bez toho je osud EÚ spečatený.

Eduard Šebo
(Autor je konzervatívny socialista)

Když se vaří v Česku diplomacie

0
0

Zdeněk Hrabica
23. 9. 2016
Spojité nádoby jsou fyzikálním imperativem; diplomacie je souhrnem zahraničních vztahů. Málokdy je však diplomacie projevem lidské domluvy. Když se na pražském Loretánském náměstí, v blízkosti Černínského paláce, odhalovala socha významného českého ministra zahraničí a později i prezidenta dr. Edvarda Beneše, odnášel jsem si v paměti zajímavý příběh. Řečnil předseda vlády Ing. Jiří Paroubek. Seděl jsem vedle chrabrého muže, generála Františka Fajtla. Chyběl ministr zahraničí JUDr. Cyril Svoboda a podle tiskového mluvčího MZV se statečný voják dozvěděl, že se ministr slavnosti nezúčastní.


Generál vzkypěl, pronesl několik jadrných slov, jakoby velel letce ve Velké Británii. „Prezident Edvard Beneš byl a zůstane mým vrchním velitelem československé branné moci! Vyřiďte panu ministrovi, aby přišel mezi nás, kteří jsme bojovali za vlast proti Hitlerovi. A vzdal poctu našemu veliteli.“

Za chvíli ministr přišel a zcela nediplomatická slova Františka Fajtla si vyslechl z očí do očí

Když se lámal chleba o uznání Kosova, jednal ministr zahraničí Karel Schwarzenberg zcela nediplomaticky. Bylo to poté, když jiný vrchní velitel Václav Havel se připojil svým souhlasem k bombardování letectva NATO na hlavní město Srbska, na Bělehrad. Ministr nezávislost Kosova uznal.

Když se opakovaně zdráhal parlament doporučit nejvyšší vyznamenání bratřím Ctiradu a Josefu Mašínovým a Milanu Paumerovi za hrdinství v boji proti komunismu, ke kterému se aktéři prostříleli, předseda vlády Mirek Topolánek tak učinil v roce 2008 prý pouze za sebe, soukromou iniciativou.

Udělil všem „Plaketu předsedy vlády“.

Na pohřbu Ctirada Mašína v roce 2011 udělll a předal vyznamenání „Zlaté lípy“ Josefu Mašínovi ministr obrany Alexandr Vondra v přítomnosti velvyslance ČR v USA Petra Gandaloviče.

Tyto akty jsou dneska na čestném místě připomenuty v Muzeu Armády ČR.

Nyní se však karta poněkud obrátila a kaše se převařila proti nediplomateckému chování prezidenta Miloše Zemana v USA a na Valném shromáždění. O své vůli zveřejnil a dal veřejně najevo zcela nediplomaticky během své nynější návštěvy USA návrh na budoucího velvyslance České republiky Hynka Kmoníčka v USA, aniž je podle zvyklostí již znám ohlas druhé strany. Přiklonil se zcela nediplomaticky na stranu jednoho z kandidátů na prezidenta USA. Aniž zná volební výsledek. Co se stane, když bude stát v čele USA prezidentka?

Předtím se Miloš Zeman neomaleně a zcela nevídaně vyslovil k jednání současného velvyslance USA v ČR, který se v České televizi zachoval před očima českého národa jako protektor.

Teď za to všechno dali Miloši Zemanovi v České televizi do kožichu - vlastně jeho ústavní pravá ruka Milan Štěch a jak by jinak - i ředitel Knihovny Václava Havla a exvelvyslanec v USA Michal Žantovský.

Kamarádsky se shodli Milan s Michalem, k nímž se už předtím připojil i Karel a Cyril, že to Miloš znovu ve světě, a hlavně v USA - nediplomaticky jaksi taksi pohnojil.

To by se přece jenom nemělo.

Foto autor

Carl Gershman řekl, že “Zemanovy výroky jsou strašná věc” a že si to při návštěvě USA pěkně odskáče za své názory na lidská práva v Číně a Tibetu, k Rusku, Ukrajině a sankcím. Svoboda slova a projevu po americku…Není po americky “in”.

0
0
Břetislav Olšer

23. 9, 2016  Rukojmí
Jmenování Kmoníčka velvyslancem v USA neodpovídá etiketě mezinárodních vztahů, avšak trafiky v duchu "něco za něco" předcházejících velvyslanců do Washingtonu byly na výsost etické...
A opět je oheň na střeše; ředitel zahraničního odboru Hradu Hynek Kmoníček se stane novým českým velvyslancem v USA. Při návštěvě krajanského domu v New Yorku to oznámil prezident Miloš Zeman. Do funkce, ve které nahradí Petra Gandaloviče, by měl Kmoníček nastoupit v březnu. Spojené státy ale se jmenováním Kmoníčka zatím nevyslovily souhlas.

Je možné, že by odmítly nejkompetentnějšího českého diplomata, který již absolvoval sedm velvyslaneckých postů po celém světě? To by se potom museli lidé ptát, za co tam byli Gandalovičové, Žantovští, Vondrové a další "kariérní diplomaté"... „Podepsal jsem již jmenovací dekret, ale říkal jsem mu, že může odjet teprve tehdy, až bude pověřovací listiny předávat novému (americkému) prezidentovi,“ řekl Zeman zástupcům krajanských spolků, když jim představoval Kmoníčka.

Poté v OSN předvedl zpatra v angličtině svůj brilantní projev: „Paní prezidentko, dámy a pánové, před rokem jsem zde varoval proti šíření mezinárodního terorismu. Co se za ten rok událo. Paříž, Brusel, Dhaka, Istanbul, Orlando, Mnichov, Nice a New York, opět. Před několika lety, počet zemí ovlivněných islámským terorismem byl šest. Nyní je to 35,“ poznamenal na úvod svého vystoupení Zeman. Na českém ZM však nehodnotili jeho projev, nýbrž jmenování Kmoníčka velvyslancem v USA, což vyvolalo bouři nevole...




Jak také jinak, to bychom přece nesměli mít v Černínském paláci "vysoce kvalifikovaného" ministra zahraničí a kariérního diplomata Zaorálka, jemuž během vášnivého studia marxismu-leninismu přezdívali jeho spolužáci Zao Ze-tung. A právě dle tohoto našeho ministerstva zahraničí pod tímto vedením neodpovídá předčasné zveřejnění jména velvyslance etiketě mezinárodních vztahů a mohlo by být chápáno jako tlak na jeho přijetí hostitelskou zemí. Nic jiného se nedalo z kauzy Kmoníček očekávat, když máme v Praze ústředního našeptávače z USA v podobě spolužáka Obamy - velvyslance Schapira...




Co všechno má tedy za sebou skutečný kariérní diplomat Hynek Kmoníček? Kromě toho, že dokonale ovládá několik světových jazyků byl též v období 2001 - 2006 velvyslancem České republiky při OSN v New Yorku a mezi roky 2006 - 2009 pak velvyslancem České republiky v Indii, Bangladéši, Nepálu, na Maledivách a na Srí Lance. Po nástupu Karla Schwarzenberga na místo ministra zahraničních věcí byl z pozice náměstka odvolán a vyslán jako velvyslanec do Austrálie. Kníže Karel Spáč I. se údajně vyjádřil přání poslat Kmoníčka mnohem dále než do Austrálie, nejlépe na Mars.

Do širšího povědomí české veřejnosti se zapsal především jako dlouholetý velvyslanec při OSN, kde se stal v historii prvním českým předsedou rozpočtového výboru, a také v souvislosti s úspěšným vyřešením případu zadržení českých entomologů v Indii v roce 2008, kdy zde působil jako velvyslanec ČR. O svoji nominaci na post ministra zahraničí ČR přišel po konfliktu s Cyrilem Svobodou, když jako velvyslanec ČR při OSN údajně nepostupoval podle ministrových instrukcí. A Svoboda se tak stal ministrem zahraničí...




Čestný předseda TOP 09 Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena von Schwarzenberg absolvoval pouze maturitu však má podle svého názoru největší trumf – disponuje několika zámky, vlastní Čimelice, Sedlec, Dřevíč, či Karlov, Orlík a Murau v Rakousku, přihlášen je na Sýkořici a žije mj. ve Švýcarsku. Po útěku před komunisty studoval ve Vídni výchovu k aristokratické etiketě, vedle bujarých večírků v bytě své tety. To mu však nezabránilo, aby pozdějj jako ministr zahraničí nenadělal spoustu amatérských lapsusů. Třeba uzavření velvyslanectví v Kolumbii a Jemenu bylo hrubou ekonomickou chybou, zatímco uzavření zastupitelského úřadu v Keni, který spravoval takřka desítku dalších afrických států z Nairobi, jednoho ze tří sídelních míst OSN, bylo zahraničněpolitickým přehmatem na hranici ryzího amatérismu.

Zapomněl už Karel Schwarzenberg, jak na pozici kancléře prezidenta Václava Havla posílali na místa velvyslanců své kamarády Klímovou, Palouše, Pospíchala, Vondru, Žantovského či Grůšu? Jak se rozdávaly velvyslanecké trafiky voličům Václava Klause; Koukalem počínaje, přes Khünla a Gandalovičem konče? Zapomněl, jaký se odehrál handl, když chtěl tehdy premiér Zeman udělat v roce 2001 ze špičkového odborníka ministra průmyslu a obchodu Grégra místopředsedu vlády ČSSD a z politického analytika Formánka velvyslance v USA?

Že Václav Havel v rámci své pravdy a lásky, co zvítězí nad lží a nenávistí, byl proti, byť s humanitárním bombardováním bez mrknutí oka souhlasil? „Pokud nebudete dělat problémy s Paloušem, nebudu dělat problémy s Grégrem“, přeloženo z hradní mluvy – pokud nebude diplomatický nýmand Palouš velvyslancem v USA, nebude Grégr místopředsedou vlády… A měsíc poté odletěl Palouš do USA a Grégr se stal místopředsedou Zemanovy vlády…




Na Hradě a v Černínském paláci se rovněž v prosinci 2012, před odchodem prezidenta Václava Klause, intenzivně řešil spor – umístění nejbližších spolupracovníků prezidenta Václava Klause v diplomacii. Dosluhující hlava státu by se ráda postarala o úředníky, kteří mu několik let věrně sloužili. Některá jména však byla jako obvykle nepřijatelná pro ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, ale sedm dalších by zase pan kníže rád vyslal do světa. V rámci procesu nominace velvyslanců musel prezident proto podepsat jejich pověřovací listiny, bez čehož to prostě nešlo. Nakonec z toho byl kompromis; Klaus podepsal tři Schwarzenbergovi velvyslance a ten pak musel doplnit velvyslaneckou soupisku o Klausovy hradní favority...

Jak vzniká kariérní diplomat? Někdo studoval na moskevském institutu pro výchovu diplomatů MGIMO, jiný ve Vídni. Tamní Diplomatická akademie, kterou v roce 1754 založila císařovna Marie Terezie, je od roku 1996 veřejnou vysokou školou, která nabízí postgraduální vzdělání v diplomacii. Školné instituce, kterou mezi lety 2005 a 2009 vedl již zesnulý spisovatel Jiří Gruša, nebylo zrovna levné, 11 300 eur (přes 292 tisíc korun) ročně. Absolventi ale mohou se svým diplomem naložit zcela volně. Černínský palác si své diplomaty školí sám na Diplomatické akademii MZ. Karel Schwarzenberg, pokud mě paměť neklame, neabsolvoval ani jedno z těchto postgraduálních vzdělání v diplomacii. Znám ho jen povrchně, jako každý ze Sýkořice, kde má navíc synova rodina dům... http://www.rukojmi.cz/clanky/2421-konecne-kandidati-na-prezidenta-ceska-jak-se-patri-vyber-bude-demokraticky-od-prelata-jenz-byl-odborarem-i-antichartistou-az-po-zbohatlika-na-hazardu-a-odpurkyni-nelegalni-migrace-do-eu

Ovšem, blíží se další přímá volba prezidenta Česka a lidé si myslí, Kroměříž mění, chlubí se dalším seznamem, co je skoro jako ten Cibulkův, ale více zahalenější, jako cudná děva. Tvoří ho Michal Horáček, Tomáš Halík, Šimon Pánek, Jan Švejnar, Petr Kolář, Eliška Wagnerová, Michael Kocáb, Petr Pavel, Marek Eben, Petr Pithart, Karel Schwarzenberg, Zuzana Roithová, Jiří Pospíšil, Miroslava Němcová, Hana Marvanová, Cyril Höschl, Jan Sokol, Tomáš Sedláček, Michael Žantovský, Jiří Dienstbier ml., Zdeněk Svěrák, Jiří Grygar, Táňa Fischerová, bývalý velvyslanec ČR ve Francii Pavel Fischer a Vladimír Dlouhý… (Kocáb a spol. se zaručili, že jen co se kníže Karel Spáč I. probudí, ihned ho budou o jeho vytipovaném postavení v seznamu podrobně informovat...)

Pozoruhodná a nadmíru sebevědomá je prozatím ještě ne „non grata“ persona světáka Petra Koláře, jednoho z kandidátů pro hlavu státu, na pátém místě v seznamu. Mnozí sice tvrdí, že jde o kariérního hochštaplera, ale jsou to jen nehoráné pomluvy, jinak by z něho totiž neměla vlastní maminka tak velikánskou radost. Jako bývalý velvyslanec ČR v Rusku, vedl i české zastupitelské úřady v USA, Irsku a Švédsku, kdysi tvrdil, že na sociálních sítích jsou čeští „odpůrci (amerických konvojů) šílení nebo zaplacení tajnými službami či velkými ruskými firmami“, což prý „v podstatě hraničí s vlastizradou“. Proto se ptám ruských firem a přímo Kremlu, co mají na starost financování proruské propagandy, zdali na mě nezapomněly se mzdou; přece nebudu proruským vlastizrádcem zadarmo…

Nejdřív byl Petr Kolář velvyslancem ČR ve Spojených státech; žoviálně se tento submisivní proamerický politik rád chlubil, jak „se svojí paní mluvili s manželi Obamovými v Bílém domě při nějakém focení, tak na vzpomínal ne jejich návštěvu Prahy, opravdu vzpomínali neformálně, s nějakým takovým jenom jako zdvořilostním nádechem, ale opravdu si to pamatovali. A tehdy především paní Obamová říkala, že by se sem moc rádi vrátili…“



Ve Stockholmu v sedmadevadesátem mně pomohla objevit hrob zastřeleného premiéra Švédska Olofa Palmeho právě sekretářka kanceláře české ambasády s Petrem Kolářem v čele. Ten měl za sebou zvláštní akci; tento poradce Josefa Zieleniece spěchal v době tzv. sarajevského atentátu do redakce MF DNES, aby oznámil, že Josef Zieleniec, tajemník ODS Libor Novák a Václav Klaus znali podrobnosti původu darů. (Maďarský Lajos Bács a Radjiv M. Sinha z Mauricia, jména uvedena v daňovém přiznání ODS z roku 1995 k zastření 15milionového daru od bývalého tenisty a majitele zprivatizovaných Třineckých železáren Milana Šrejbra).

Petr Kolář, původním povoláním etnograf, sice rezignoval po „sarajevském atentátu“ na post velvyslance ve Švédsku, avšak se stal paradoxně zaměstnancem kanceláře prezidenta ČR Václava Klause a jeho diplomatická kariéra začala vzkvétat, zatímco hlavní protagonisté „aféry Lajose Bácse“ Ruml a Pilip šli od válu. Říká se o Kolářovi, že je kariérista, eufemisticky řečeno „dítě štěstěny“… Pak ale skončil v diplomacii a šupito presto k oficiálně kdysi nejbohatšímu Čechovi Petru Kellnerovi...



Zlákala ho nabídka majitele finanční skupiny PPF, aby zastupoval zájmy společnosti v zahraničí, zejména v Rusku. Kellnerova banka Home Credit & Finance Bank (HCFB) byla jedničkou na ruském trhu v poskytování spotřebitelských úvěrů. Je otázkou, kdo koho, a která firma komu platí a zdali ho lze proto nazývat vlastizrádcem, když prosazuje pouze zájmy USA na úkor Česka. A o jaké zájmy šlo, když 7. dubna 2010 byl Kolář v Radiožurnálu, kde negativně odpovídal mj. na otázku „Je protiraketový štít ve střední Evropě opravdu mrtvý projekt?“


Dnes ambasáda pod vedením Andrewa Schapira plánuje “zintenzivnit spolupráci” s českými nevládními organizacemi na tomto poli, bude propagovat transparentnost a chystá i zvláštní grantový program, který má podpořit občanskou společnost v zemi při potírání tohoto nešvaru.

Ale pozor: Schapiro chce rovněž napomoci prohlubování obchodních kontaktů mezi Spojenými státy a Českou republikou hlavně v oblasti jaderné energetiky; rozšíření jaderné elektrárny Temelín tak možná vyhraje americko-japonská společnost Westinghouse. Soutěž byla sice zrušena, ale jde to i bez konkurzu. Podobné hrátky totiž začaly na podzim 2007, kdy zadala vláda bez výběrového řízení firmě AMI Communications zakázku na Informační kampaň k protiraketové obraně.


Proto vystoupil v Černínském paláci prezident americké Národní nadace pro demokracii (NED) Carl Gershman, (71), aby školil české diplomaty a kázal jim o tom, jak a co mají říkat o lidských právech, aby byli po americky “in”. Vyprávěl, jak byl roztrpčen Zemanovými výroky v Číně. A stejně, jako nás před desítkami let poučovali Sověti, co je to plíživá kontrarevoluce, a jak co můžeme či nemůžeme. Doslova pan Gershman řekl, že “Zemanovy výroky jsou strašná věc” a že si to při návštěvě USA pěkně odskáče za své názory na lidská práva v Číně a Tibetu, k Rusku, Ukrajině a sankcím. Svoboda slova a projevu po americku…


Inu, v Černínském paláci mají nyní stažené svěrače, jelikož jsou zvyklí, že k nim pravidelně chodí s direktivami americký velvyslanec v Praze Andrew Schapiro, mladý, mužný, sebevědomý a drzý, co si myslí, že kam přijde, tam duhově zdobí.. Hlásá, že !slova mají moc a je prý nešťastné, když byť třeba bezděčně Češi přihrávají Rusům propagandistický materiál, nebo že jim dávají příležitost si myslet, že mohou..." Třeba ten jejich Zeman, co klidně podepíše jmenování Kmoníčka za velvyslance do USA, aby si tam v Bílém domě potřásl rukou s novým prezidentem USA Donaldem Trumpem...

Nizozemsko nebude ratifikovat dohodu o přidružení Ukrajiny a EU

0
0

23. 9. 2016   zdroj
Amsterdam má v úmyslu odmítnout ratifikaci dohody o přidružení mezi Ukrajinou a EU, píše deník The Financial Times. List cituje nizozemského premiéra Marka Rutte, který při projevu v nizozemském parlamentu navrhl, aby bylo přihlédnuto k názoru obyvatel země, kteří se v národním referendu 6. dubna 2016 vyjádřili proti navazování užších vazeb s Kyjevem .


Premiér Nizozemska zároveň vyjádřil naději, že dohoda bude uzavřena mezi ostatními 27 zeměmi Evropské unie a Ukrajinou. Amsterdam, jak se zdá, nehodlá jít proti vůli voličů. Noviny The Financial Times zdůrazňují,že holandské strany nejsou ochotny ignorovat výsledky hlasování, nehledě na tlak ze strany Bruselu.

Dříve parlamenty všech zemí EU ratifikovaly dohodu o přidružení s Ukrajinou, která vstoupila v platnost 1. ledna 2016. Nizozemsko se ale rozhodlo uspořádat referendum o účelnosti dokumentu. Proti ratifikaci smlouvy se vyjádřilo 61% občanů, pro její podporu se vyslovilo 38,21%. Ihned po vyhlášení výsledků Amsterdam zdůraznil, že hlasování mělo jen konzultativní povahu.

Ministr zahraničních věcí Ukrajiny Pavel Klimkin sdělil, že Kyjev nebude jednat o pozměňovacích návrzích k textu dohody o přidružení s Evropskou unií.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Ministerstvo obrany se Američanům tvrdě pomstilo za důstojníky, zabité v Sýrii. Kalibry zaútočily na americkou koalici v Sýrii, bylo zabito 30 důstojníků západních rozvědek, ale USA netropí povyk

0
0

23. 9. 2016       zdroj a zdroj a zdroj
Ruské válečné lodě zničily salvou Kalibrů centrum zahraničních vojenských operací. Letadla americké koalice v Deir ez-Zor uskutečnila čtyři nálety na pozice syrské armády a zabila 62 a zranila asi 100 vojáků Bašára Asada. Údery provedly dva letouny F-16 a stejný počet A-10, poté přešli teroristé do útoku. Při bombardování zahynulo několik důstojníků ruské rozvědky.


Podle informace íránské tiskové agentury FNA odpovědělo Ministerstvo obrany RF "spojencům" maximálně tvrdě.

Za 62 zabitých Syřanů a tři ruské důstojníky odpověděla Moskva palbou raket Kalibrus. Ruské válečné lodě, dislokované v syrských pobřežních vodách, zničily centrum zahraničních vojenských operací…

"Z ruských válečných lodí byly provedeny tři starty řízených střel Kalibrus na centrum koordinace operací v Dar Ezza v západní části Aleppa nedaleko hory Sam'an, v důsledku čehož bylo zabito 30 izraelských a západních důstojníků. Důstojníci, kteří zahynuli, řídili provádění teroristických útoků v Aleppu a Idlibu," píše íránská agentura FNA.

Co je zde možné dodat? Odpověděli důstojně...

Důležitým faktem je, že posádku operačního střediska, které se nacházelo v oblasti Aleppa na území obsazeném teroristy, tvořili pracovníci ze zemí, které jsou hlavními státy-sponzory DAEŠ a Al-Káidy v Sýrii…A sice: USA, Británie (aktivně se podílela na leteckých úderech) a také čtyř zemí regionu - Turecka, Saúdské Arábie, Izraele a Kataru. Úloha těchto čtyř zemí v regionu, pokud jde o nábor, školení, logistiku a financování terorismu, byla dostatečně podrobně zdokumentována.
Toto operační středisko (tj. bojové informační středisko) v oblasti Aleppa, stejně jako polní operační střediska v jiných regionech (na územích, kontrolovaných teroristy) jsou v neustálém spojení s centry vojenského velení a kontroly USA, Izraele a jejich spojenců.

Ze strany USA nepřišlo žádné oficiální prohlášení, ... vždyť Washington nikdy nepřiznává, že v Sýrii existují tato velitelská stanoviště.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Konec hierarchické struktury a vydírání v bankovním sektoru

0
0
Petr Umlauf
24.9.2016 E-republika

Čtyři velké světové banky uzavřely dohodu o novém společném finančním vyúčtování, založeném na technologii blockchain, což
je systém u nás známého bitcoinu.

Začněme fakty. Čtyři velké světové banky uzavřely dohodu o novém společném finančním vyúčtování, založeném na technologii blockchain, což systém je u nás známého bitcoinu. Německá Deutsche Bank, Švýcarská UBS , Španělská Santandern a Bank of New York Mellon se spojily a spustily to, čemu daly název Utility Settlement Coin, čili vyúčtovací měna pro společné použití. Banky oznámily termín 18 měsíců pro uvedení systému do komerčního provozu. Je třeba si označit toto datum v kalendáři, protože to může být konec americké finanční dominance.

 

Vývoj kryptoměny a její důsledky


Žádný mezistupeň v transakcích, snížení nákladů a času, obejdou se velké banky. Odhaduje se, že náklady na vypořádání transakcí ve finančním průmyslu jsou kolem 80 miliard dolarů ročně, bez započtení plateb na pracovníky, kteří se podílejí na ověřování těchto transakcí. Podle studií může integrace blockchainu ušetřit něco mezi 15 a 20 biliony dolarů za banky pro rok 2022. S integrací technologie se náklady sníží, ale bude to znamenat i snížení zaměstnanosti v sektoru. Je zřejmé, že automatizované procesy povedou k masivní vlně propouštění, snížení počtu zaměstnanců bude nevyhnutelné. Byl to především tlak na snížení nákladů, který donutil banky změnit názor a urychleně se zaměřit na vývoj aplikací této technologie.

Na druhou stranu, vývoj z více projektů v oblasti technologie blockchain u různých bank může vyústit ve dva možné scénáře. Buď se banky spojí a sjednotí vývoj s cílem podpořit jednotnost platformy. Nebo může existovat více platforem neslučitelných navzájem. Je ironií, že projekt, jako je Bitcoin, který se narodil, aby sesadil z trůnu banky s jejich finanční hegemonií, je nakonec pohlcen a stráven v zájmu udržení bankovního status quo. Bitcoin jako měna byla přijata a je akceptována v systému, protože zavedení systému blockchain je již konečné.

 

Viditelné změny


Největší banky světa přehodnocují své vztahy s bankami v malých zemích, což komplikuje přeshraniční převod finančních prostředků. Malé banky si musely držet nutnou hotovost na krytí operací a současné krize je rychle ničí. Ukončení tzv. korespondenčního bankovnictví mezi bankami může ohrozit růst a finanční stabilitu řady malých států. To se uvádí ve zprávě Mezinárodního měnového fondu (MMF). Tato krokodýlí glosa MMF má oporu v realitě. Malé státy Afriky, Karibiku, Střední Asie a země se nachází na ostrovech Pacifiku, jsou nejsilněji zasaženy ukončením korespondenčního bankovnictví. V řadě těchto zemí jsou vytvořeny zóny s nízkým zdaněním příjmů. Dojde ke snížení počtu kanálů, přes které některé země mohou přijímat peněžní transfery od osob pracujících v zahraničí (Samoa). Navíc to komplikuje obchodní transakce v dolarech, nebo jiných rezervních měnách. V konečném důsledku to může bránit poskytování úvěrů a ohrozit hospodářský růst. Poslední skandály offshore-leaks s daňovými ráji (Panam, Bahama) skončí, a tyto černé peníze se teď stěhují pod přímou kontrolu do bank USA. Banky v daňových rájích totiž nedostanou na tyto sumy požadované bankovní rezervy v systému rozpadajícího se korespondenčního bankovnictví.

Nové technologie – iniciátor i hybatel změny


Blockchain technologie v podstatě umožňuje, aby se všichni prováděli transakce jako cizinci. Je to plná anonymita, ale dělaná naprosto transparentním způsobem. Neexistuje žádný prostředník mezi dvěma klienty, mohou dělat transakce přímo, a celý proces se stává jednodušší a levnější. Tento koncept může být aplikován na celý digitální svět a může se dělat jakýkoli druh výměny nebo transakce.

Tyto bankovní měny jsou tedy soukromé a tím obcházejí Fed a obejdou se bez US-dolaru. Tyto finanční technologie se chystají zničit zúčtovací monopol superbank. Příkladem je firma Ripple, která vytváří a distribuuje finanční technologie typu blockchain. Ty umožňují bankám odesílání real-time mezinárodních plateb po sítí. Ripple Labs se snaží propojit digitální svět s tradičního finančního sektoru, propojením izolovaných platebních systémů do jednoho rozdělovače. Mnozí jejich vývojáři původně pracovali pro bitcoin. Podívejte se na tato videa, která ukazují příklady různých kryptoměn a jejich využití pro banky.
https://www.youtube.com/watch?v=7abKUs9tYZg
https://www.youtube.com/watch?v=pj1QVb1vlC0
https://www.youtube.com/watch?v=Q2YHhLkOO9g


Ethereum je poskytovatel decentralizované platformy a programovací jazyk, který pomáhá se systémem smart smluv a umožňuje vývojářům publikovat distribuovaných aplikací.  
Factom je poskytovatel správy záznamů, záznamy obchodních procesů pro business a vlády.
Blockstream je poskytovatel sidechain technologie, zaměřen na rozšíření schopnosti bitcoinu.

V zásadě to znamená, že obchod se vrátí do doby kamenné, kdy jedna osoba přímo obchodovala s druhou, bez prostředníka. Pak bychom nepotřebovali minimálně k běžným platbám banky, jen dobře zajištěnou kryptoměnu.

 

Co to znamená pro USA


Je zajímavé se podívat, jakým ohromným tempem se banky zbavují amerických dluhových cenných papírů. Virtuální dolar jde do kytek. Za týden poklesl objem státních pokladničních poukázek na 27,5 miliardy dolarů, a to je nejsilnější týdenní pokles od ledna 2015. Navíc teď centrální banky drží na účtu federálního rezervního systému pouhých pouhých 2,83 bilionů, a to je minimum od roku 2012. Graf ukazuje, jakým tempem se banky zbavují amerických bankovních poukázek.




Největší prodejce amerických bankovních poukázek je pochopitelně Čína. V červenci Peking prodal hned $22 miliard dolarů těchto dluhopisů. Každý se zbavuje US-dluhopisů, jak jen může. Proto FED prohlásil, že nová finanční technologie založená na kryptoměnách může ohrozit stabilitu finančního systému USA. A má pravdu. V případě, že zahraniční banky mají možnost obchodovat přímo mezi sebou bez nutnosti zapojení přes bankovní systém USA, proč by měly nechat bilióny dolarů ve Spojených Státech? Přijetí této technologie může vést k ohromnému odlivu vkladů z bankovního systému USA. Americké banky se mohou značně utrpět. A vláda USA bude mít těžší práci, jak najít zahraniční kupce svých stále rostoucích dluhů.



Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

Article 10

0
0
Emil Kalabus
24. 9. 2016   CzechFreePress
Snaha USA vnutit všem vlastní zájmy znetvořila svět – každý vojenský zásah Washingtonu se stával základem pro ještě vážnější konflikty, píše starší vědecký pracovník Katonova ústavu a bývalý speciální pomocník prezidenta USA Ronalda Reagana Doug Bandow ve svém článku v časopise The National Interest. 



Washington přitom věří ve správnost vojenských intervencí nezávisle na tom, jaké následky tato politika má, soudí autor příspěvku. Tak třeba válka v Iráku se stala katalyzátorem širokého náboženského konfliktu, který si vyžádal statisíce obětí mezi civilními obyvateli Iráku, způsobil zánik křesťanského společenství a rozšířil řady Al-Káidy, a pak i IS. Vpád do Libye ztroskotal, protože po svržení Kaddáfího chtěli vítězové vládnout sami a nepotřebovali americké okupační síly, podotýká Bandow.

Neúspěchy v Sýrii vysvětlují USA tím, že u moci zůstal prezident této arabské republiky Bašár Asad. „Kdyby ho jen svrhli a dosadili na jeho místo syrského Thomase Jeffersona nebo George Washingtona, IS by se nikdy neobjevil. Krásná historka, jenomže není v ní ani slovo o nepřátelství mezi náboženskými konfesemi, které vypuklo mj. v Iráku poté, co tam USA svrhly světského vládce. Asadovo svržení by způsobilo jenom další kolo boje o moc", praví se v článku. Letecké útoky na pozice syrských vojsk provedené mezinárodní koalicí v čele s USA v oblasti Dajr az Zauru byly úmyslné, prohlásil v rozhovoru pro agenturu Associated Press prezident Bašár Asad. Podle jeho slov trvaly útoky na pozice syrských vojáků okolo hodiny.
„To nebyl náhodný incident jednoho letadla. To byla čtyři letadla, která útočila na pozice syrských vojáků téměř hodinu či více než hodinu. Nemůžete chybovat déle než hodinu,"řekl Asad.

Letadla koalice vedené USA v sobotu zaútočila čtyřikrát na syrská vojska nacházející se v obklíčení bojovníků IS nedaleko Dajr-az- Zauru. Zahynulo 62 vojáků, asi 100 lidí bylo zraněno. V Pentagonu vyjádřili „politování" a řekli, že cílem náletů měli být teroristé. Na Ministerstvu zahraničních věcí Ruska řekli, že podobné činnosti USA jsou srovnatelné s podporou teroristů.

Írán též odmítl považovat útoky USA na syrské vojáky za chybu.

Teherán je přesvědčený, že letecké útoky USA na pozice syrských vojsk ve městě Dajr az-Zaur nebyly vojenskou chybou. Tento názor vyjádřil v pondělí 19. září asistent předsedy parlamentu Íránu pro mezinárodní otázky Hossein Amir Abdollahian, říká agentura IRNA

„Bílý dům dělá vše možné, aby oslabil Sýrii a upevnil pozice teroristických organizací," 
prohlásil Abdollahian a dodal, že
„vojenská přítomnost USA ve vzdušném prostoru Sýrie je porušením mezinárodního práva, jelikož nebyla schválena Damaškem".

Ale není to jediný americký problém. Rusové odmítají nařčení z toho, že by bombardovali kolonu humanitární pomoci.

Rusové neměli jediný důvod ničit si pověst útokem na humanitární cíl a k útoku měli asi stejný důvod, jako doněčtí bojovníci k sestřelu letu MH17. Že šlo o akci „pod falešnou vlajkou“, napovídá mimo jiné fakt, že k události došlo právě v čase 71. zasedání Valného shromáždění OSN.

Zajímavé je, že ani německá vláda nepotvrdila údaje USA o bombardování humanitárního konvoje OSN ze vzduchu.

„Vláda nemá vlastní ověřené údaje o tom, kdo je zodpovědný za to, co se odehrálo," 
řekla zástupkyně oficiálního mluvčího německé vlády Ulrike Demmerová. Nepoužila termín „bombardování", když hovořila o tom, co se stalo. Použila slovo „útok".

USA už dřív obvinily z útoku na humanitární konvoj OSN syrské ozbrojené síly nebo Rusko. Podle mínění Washingtonu byl útok podniknut ze vzduchu a udělat to mohly pouze tyto dvě země. Ruské ministerstvo obrany naopak prohlásilo, že ruské letectvo v pásmu incidentu žádné lety nekonalo a předložilo svou verzi.

Opět zde můžeme sledovat mohutný boj ruské a americké propagandy v přímém přenosu. Problém je v tom, že americké propagandě už téměř nikdo nevěří.


Ceny ropy stoupají, reagují na nečekaný další pokles zásob v USA

0
0

- Pozorovatelka -
24.9.2016 AENews

Americký vládní úřad pro energetické informace EIA dnes oznámil, že zásoby ropy za týden do 16. září klesly o 6,2 milionu barelů. Analytici přitom čekali růst o 3,4 milionu barelů. Americký ropný institut API v úterý večer uvedl, že zásoby ropy se v uplynulém týdnu snížily o 7,5 milionu barelů. Zásoby ropy v USA, které jsou největším konzumentem ropy na světě, klesly již třetí týden za sebou.


Ceny ropy rostou o zhruba dvě procenta. Reagují tak na nečekaný další pokles zásob ropy ve Spojených státech a na stávku v norském ropném a plynárenském sektoru, která by mohla snížit těžbu ze Severního moře. Cena severomořské ropy Brent kolem 17:22 SELČ vzrostla o téměř dvě procenta na 46,74 dolaru za barel. Americká lehká ropa WTI ve stejnou dobu zdražila o 2,4 procenta na 45,11 USD za barel.


V Norsku vstoupilo do stávky kvůli krachu jednání o mzdách více než 300 zaměstnanců firem z oblasti ropných služeb. To má negativní dopad na provoz pěti velkých subdodavatelů domácímu ropnému a plynárenskému průmyslu. Cenu ropy podporují také spekulace, že kartel OPEC a další přední světoví producenti ropy se příští týden v Alžírsku shodnou na předběžné dohodě o zmrazení těžby a že centrální banka USA (Fed) na dnešním zasedání nezvýší úrokové sazby, napsala agentura Reuters. (ZDROJ)

 

FED ponechal úrokové sazby beze změny


Americká centrální banka nezariskovala a raději vyšla vstříc očekáváním trhů a ponechala úrokové sazby beze změny. Na druhou stranu však Fed v úterý v noci vyslal do světa také jestřábí signály, které je třeba brát pro následující týdny v úvahu. Mezi ty patří jednak fakt, že tři z deseti členů vedení Fedu zvedli ruku pro zvýšení úroků a jednak výrok v komentáři FOMC o přibližně vyrovnaných makroekonomických rizicích. Připomeňme, že tato fráze se objevila v komentáři FOMC již před zvýšením úroků na konci minulého roku. Kromě toho pak sama šéfka Fedu Janet Yellenová vyzdvihla, že drtivá většina členů vedení americké centrální banky stále počítá s jedním zvýšením úrokům do konce tohoto roku a ona se s tímto názorem ztotožňuje.

Co nám tedy zářijové zasedání FOMC řeklo o dalších krocích americké centrální banky? Zvýšení úrokových sazeb Fedu do konce roku zůstává silně ve hře, přičemž tak, jak jsme byli zvyklí v posledních měsících a letech, další postup Fedu bude záviset na příchozích datech – především těch z trhu práce. Laťka pro zvýšení úroků však například v případě měsíčního přírůstku nových pracovních míst (payrolls) už nemusí být nastavena tak vysoko. Yellenová totiž na tiskovce uvedla, že současné přírůstky (180 tisíc) jsou na americkou ekonomiku příliš vysoké a pokud by se nezvyšovala (či dokonce klesala) míra participace, mohlo by jí hrozit přehřátí. Co se pak týká přesného načasování, tak prosinec je samozřejmě pravděpodobnějším termínem než listopad, neboť v tomto měsíci budou prezidentské volby za rohem a Fed se nebude chtít stát jejich součástí. Yellenová sice v reakci na naléhání novinářů zdůrazňovala, že Fed je apolitický a i listopadové zasedání FOMC může být “naživo” (navzdory plánu s tiskovkou), ale časová kolize s americkými volbami opravdu spíše hovoří pro zvýšení úroků až v polovině prosince.

 

Saúdská Arábie se dohodla s Ruskem


„Se saúdskoarabským ministrem energetiky jsme se dohodli na společných krocích směřujících ke stabilizaci situace na trhu s ropou. Za nejefektivnější nástroj považujeme zmrazení produkce, o konkrétních parametrech se nyní jedná,“ řekl Novak podle agentury Reuters.

Fálih dnes ale prohlásil, že zmrazení těžby ropy v současné době není nutné. „Zmrazení je jednou z preferovaných možností, v současnosti ale není nezbytné,“ řekl po podpisu dohody o spolupráci s Ruskem. „Situace na trhu se zlepšuje, což se odráží v cenách,“ dodal. (ZDROJ)

 

A dále nezapomeňme na Írán


Írán hodlá zahájit vyúčtování za ropu dodávanou na světové trhy nejen v eurech, ale také v čínských jüanech a dalších silných měnách, ale nikoli v dolarech, prohlásil úřadující náměstek ministra ropy Masoud Hashemian Esfahani.

Podle jeho slov, nechce Írán záviset na americké měně a jejím oběhu ve světě. Jak vysvětlil úředník, není pro jeho zemi výhodné prodávat ropu za dolary kvůli jistým omezením Společného všestranného akčního plánu. K čemu může vést odmítnutí Íránem vyúčtování za ropu v dolarech, hovořil v interview pro Sputnik Persian íránský nezávislý expert-ekonom z Německa Mohsen Maghsoudi:

„Rozhodnutí o dedolarizaci íránské ropy vypadá na první pohled jako spíše politické než ekonomicky motivované a odůvodněné. Některé analytické zdroje již prohlásily, že tento krok Íránu není ničím jiným než pokusem o narušení amerického ropného dolarového systému-hegemonu na Blízkém Východě. Mně se ale zdá, že otázka je mnohem hlubší než prostá propaganda. Írán byl značně poškozen sankcemi. Byla zatčena velká aktiva získaná prodejem ropy. Dnes znějí z USA nové výzvy: zavedení sankcí kvůli zkouškám balistických raket v Íránu. Možná, že přijaté rozhodnutí o zřeknutí se dolaru je pokusem o záchranu íránských aktiv před novými americkými jednostrannými sankcemi. Navíc nesmíme zapomínat, že hlavními zákazníky íránské ropy jsou Čína a země Evropské unie, s kterými Írán rovněž aktivně obchoduje, nakupuje jiné zboží. Proto bude přechod na vyúčtování v národních měnách (euro a jüan) velmi výhodné pro Írán. Další věc, na kterou je třeba upozornit, je skutečnost, že dolar není výhradně americká měna, ale mezinárodní peněžní jednotka. Dnes je dolar hlavní měnou v rezervních fondech mnoha států, zejména Číny. Proto, když pozice dolarů zeslábnou, Čína tím samozřejmě také utrpí,“ míní Maghsoudi.


Poznamenal, že situace přece jen není tak jednoznačná, a hodně bude záležet na zákaznících. „Íránské ministerstvo ropy prohlásilo, že země hodlá zvýšit výrobu o další jeden milion barelů denně. Ale najít zákazníky na tento objem ropy je jedním z nejsložitějších úkolů pro Írán. Naprosté zřeknutí se dolaru a přechod na euro může tento úkol pouze zkomplikovat. Pro potenciální zákazníky bude přece jen výhodnější vyúčtování v dolarech, poněvadž hlavní peněžní jednotkou devizových rezerv je dolar. Jinak mohou tyto země prostě odmítnout nákup íránské ropy, čímž země přijde o klienty. Proto má být přijaté kolektivní rozhodnutí hlavních íránských spojenců na ropném trhu. Jsou-li devizové rezervy Číny počítány v dolarech, je třeba zjistit, nakolik si tato země přeje vést vyúčtování ve vlastní měně, je-li to pro ni výhodné, posílí-li tím jüan. Čínští ekonomové a experti mají vyslovit své předpovědi. Ale v každém případě má být rozhodnutí o změně měny ve vyúčtování ropných transakcí výhodné pro všechny zúčastněné. Hlavní úkol nespočívá v tom, aby se zřekli dolaru ve prospěch eura nebo jüanu, ale aby ropa byla prodána za nejvyšší cenu,“ myslí expert. (ZDROJ)

 

Co ze všeho plyne?


Zlato-ropa-petrodolar jsou spojené nádoby a ty jsou pod kontrolou FEDu, což je nástroj globalistů. Dokud globalisté chtěli udržovat silný dolar, ovlivňovali cenu zlata a ropy směrem dolů a až budou chtít položit dolar, budou ovlivňovat cenu zlata a ropy nahoru (s ropou se tak právě děje). A pokud Americký státní úřad pro energetiku ohlašuje snižování zásob ropy v USA a současně FED nezvýšil úrokové sazby (osvědčený to prostředek k posilování dolaru), pak je zřejmé, že se s dolarem něco děje a to něco nedobrého.

K čemuž si přidejme tuto zprávu: „Mezinárodní měnový fond (MMF) se rozhodl, že zařadí čínský jüan do svého koše hlavních světových měn. Rozhodnutí je podle šéfky MMF Christine Lagardeové mezníkem v integraci čínské ekonomiky do světového finančního systému.“ (zdroj)

K tomu si přidejme, jak jsou USA odstavovány od vlivu na Blízkém východě a v souhrnu nám z toho vychází, že jestliže kdysi byl rozpad SSSR postaven na machinacích globalistů s ropou (viz článek „Rozklad Ruska podruhé„), nyní se v případě USA děje totéž. Existuje hypotéza, že pokud budou globalisté chtít položit celý dosavadní systém, pak jim stačí razantně zvýšit ceny ropy. Což by mohlo ladit se zprávou: Ruská státní Duma počítá s růstem cen ropy na 200 dolarů za barel .

A pak by mě zajímalo, jakým způsobem budou Spojené státy pod vedením D. Trumpa bohatnout a růst – na jaký pohon budou létat ta letadla, o kterých D. Trump hovoří či z čeho budou vyráběna. V souhrnu by mě zajímalo, jak mohou Spojené státy v izolaci sílit, když v moci globalistů je kromě politiky Fedu navíc i možnost sankcí proti kterémukoliv státu. A jak si celkově tzv. antiglobalisté v USA představují, že podpora Trumpa a jeho politiky je porážkou globalistů. A proč jsou pro ně Pjakin a zastánci jeho názorů chorými mozky…


O Zemanově nočním projevu, vyhořelých náklaďácích v Sýrii a Hillary Clintonové

0
0

Rozhovor s Terezou Spencerovou
24. 9. 2016   LiterárníNoviny

Už i západní mediální mainstream uznává, že ne za všechno v Sýrii může Asad a Rusové. Čeští novináři k tomu zatím nedošli, naznačuje Tereza Spencerová. V rámci svého pravidelného shrnutí týdenních událostí se věnuje též čerstvému projevu Miloše Zemana v OSN, zdravotnímu stavu Hillary Clintonové a o vlivu "deep state".

Tento týden v rámci Sýrie řešíme hru „ty uličníku, cos to udělal, omluv se“. Nejprve Američané pomlátili stovku syrských vojáků a následně se omluvili, že prý nechtěli. Chtěli, nechtěli? Uváděla jste, že nakonec se k účasti přiznaly i další státy, aby to nebylo jen na USA. To může být přiznání viny... A jak v kontextu divadla jménem Rada bezpečnosti OSN chápat výkřik paní Powerové, že Asad páchá zvěrstev mnohem víc a neomlouvá se? Jde o znak stupňujícího se tlaku na Rusko, ve smyslu „zase takoví kamarádi nejsme“?

Chtěli, nechtěli? Nevím, proč by po pěti letech syrské války, do níž Barack Obama důsledně odmítal vstoupit přímo, zničehonic změnil názor a snažil se rozpoutat konflikt se syrským režimem, a tím pádem i s Ruskem, Íránem a tak dál. Podle mého – a hysterická reakce paní Powerové v Radě bezpečnosti OSN by tomu napovídala – se USA prostě nechaly nachytat svými „umírněnými“ teroristy. Nějaký jejich návodčí, který zcela jistě prošel kurzy CIA, nahlásil jakési parametry a americké letectvo zaútočilo. Fakt, že pozabíjeli stovku syrských vojáků, a nikoli bojovníků Daeše, je pro džihád vítězstvím. Podařilo se jim Ameriku, která se z pohledu džihádu „paktuje s Ruskem, a tím pádem i Asadem“, totálně zdiskreditovat a současně prokázali, že je Pentagon v Sýrii zcela „slepý“ a lze ho vést „za ručičku“. Pro „supervelmoc“ je to ostuda.

....

Nemá smysl se zabývat výroky typu „Asad páchá zvěrstva“, když západní lídři bez rizika jakéhokoli trestu od agrese do Iráku zavinili na Blízkém východě smrt až čtyř milionů lidí a zdají se být z hlediska zmaru už nedostižnými „rekordmany“ na poli válečných a jiných mezinárodních zločinů. K tomu nyní Saúdům k jejich anihilaci Jemenu dodávají dokonce i munici s bílým fosforem, s níž před časem Američané „vyzmizíkovali“ iráckou Fallúdžu, kde se dodnes rodí deformované děti… Na druhou stranu je to ale prostě studenoválečnická „realpolitika“: Co smíme my, nesmí nikdo jiný, a to ani v náznaku. Ale přitom všem slovním a jiném harašení vzájemný obchod mezi USA a Ruskem loni dosáhl objemu 25 miliard dolarů, zatímco před patnácti lety to bylo jen 10 miliard.

....

Druhá část hry na hledání viníka a vyžadování omluv nastala o pár dní později, kdy vyletěl do vzduchu humanitární konvoj. Američané tvrdí, že to udělali Rusové či Syřané, že to prý technicky odpovídá. Rusové tvrdí, že konvoj před výbuchem pustili ze zřetele a že to vypadá, že bouchl sám. Jaké další indicie zde jsou? A co je podstatnější: Platí ještě přiměří? Zchladnou hlavy? Mají důvod zchladnout? Blížíme se do stavu, kdy USA a Rusko nebudou schopni řídit své vazaly? A kdo je má spolehlivější? Anebo je zvládnou řídit, ale jedna ze stran dospěla k závěru, že dohoda se jí nevyplácí a raději zase půjde do střelby?

Je zvláštní, že mluvíte o vybombardovaném konvoji, zatímco na všech možných záběrech jsou vidět prostě jen vypálené náklaďáky, z jejichž korb zmizelo zboží – kdyby byly zasaženy bombou, železná kostra vozu by musela být zničená, ony ale drží tvar. A nejspíš by se našly alespoň zbytky nákladu, ale všude jsou jen vypálená auta bez jakýchkoli známek, že by vůbec něco převážela. Nevěřím sice ruskému tvrzení, že o trase humanitárního konvoje nemělo ani tušení, ale na druhou stranu předpokládám, že v dohledné době se ona humanitární pomoc objeví na černém trhu, ať už v Sýrii, nebo v Turecku, a tím se celá záležitost jaksi vyjasní. Vlastně nejlegračnější na tomto „příběhu“ je skutečnost, že zatímco USA svůj masakr syrských vojáků – podotýkám, že USA v Sýrii bojují zcela ilegálně – vydávají za „omyl“, „nálet“ na humanitární konvoj, který ovšem popírá už i OSN, se vydává za cílený a zaměrný. My muzikanti, ale oni…!

....

Kolem Hillary Clintonové se i nadále šíří podivné informace o jejím zdraví, leckdy dost pochybné a na hraně konspiračních teorií. Prý do roka umře. Prý její stav může být záminkou pro to, aby se kandidatury ujal nakonec znovu Barack Obama. Prý kolem ní umírají lidé, kteří znají pravdu. Co z těchto spekulací lze hodit do koše jako blbosti a kde je nějaký reálný podklad? Jinak, Donaldu Trumpovi zahrál do karet „papiňákový atentátník“, který mu umožnil točit oblíbené téma – domácí ohrožení muslimy. Jak se nám teď vyvíjí volební výsledek?

Netuším, jak je na tom Hillary Clintonová zdravotně, i když mi s tím podivným poulením očí, protahovaným hysterickým smíchem a kolapsy příliš při smyslech či fyzických silách zrovna nepřijde. Její schopnost otevřít sklenici okurek mne opravdu o ničem nepřesvědčila. Spekulací je kolem toho ale tolik, že nemá smysl se jednotlivými „diagnózami“ zabývat – jako laik beztak nemám možnost posoudit relevantnost názorů různých „mediálních lékařů“, o nichž vlastně vůbec nic nevím. Bohatě mi stačí silný pocit, že je s tou paní „něco špatně“.

....


Trump byl dlouho považován hlavně za exota a narcise, ale je faktem, že jeho postup je promyšlený a den za dnem mu sbírá bodíky. To, že FBI „najednou“ našla afghánského „teroristu“ – už před dvěma lety na něj „orgány činné v trestním řízení“ upozornil jeho vlastní otec, ale bylo mu řečeno, že je kluk OK – samozřejmě hraje Trumpovi do karet. Nicméně, co s tím? Clintonovic několikamiliardová rodinná nadace, která výměnou za „dary“ běžně „prodává“ americké státní služby, a to včetně válek na zakázku, je šílená, tím spíš, že na proklamovanou charitu vydává ročně jen asi pět procent svých zisků. A proti tomu stojí Trump, který díky konexím ušetřil na daních skoro miliardu dolarů. Jeden grázl vedle druhého. 

....


Letošní výroční zpráva Vojenského zpravodajství se vydařila. Vcelku hutně popisuje situaci a poslední vývoj ve všech problematických regionech světa a dozvíme se třeba, že Rusko bez toho, že budou ohroženy jeho životní zájmy, nebude chtít válku s jinými vojenskými bloky. Že na Ukrajině je bída a korupce, která může výrazně snížit vládní stabilitu. Že konflikt na Donbasu nemá čistě vojenské řešení, že za celou ukrajinskou krizí jsou nekompatibilní zájmy zahraničních hráčů. Že v Libyi jsme sice najmenovali sjednocující vládu, ale klid nevynutíme... Není to docela překvapivé znění? Nejde o BIS, ale, opakujeme, o vojenské zpravodajce.


Je fajn, že je tady u nás ještě někdo při smyslech a nebojí se to dát najevo. S ohledem na realitu se tak z Vojenského zpravodajství paradoxně stává ostrůvek pozitivní deviace. Paráda. Teď jen aby se vláda nerozhodla, že takovou tajnou službu nepotřebujeme, a nevyměnila jejich vedení nebo tak něco. Jako že chce slyšet jen to, co je předepsané.


Co vás zaujalo na volbách v Rusku? Jak moc byly zfixlované? Anebo zkrátka přišli volit jen Putinovi fanoušci a ostatní se na to vykašlali, protože kandidáti prozápadní opozice jaksi stejně neměli systémem na růžích ustláno? Znamená výsledek, že se Západ holt bude muset smířit s tím, že Putin bude prezidentem i další období? A ještě perla: Jak je možné, že největší podporu měla Putinova strana v Čečensku a na bídném Kavkaze vůbec?


....

Takže ano, Západ se musí smířit s Putinem i nadále. Ale ruku na srdce, co bychom si bez něj počali? Vždyť mu připisujeme všechno špatné, co se u nás odehrává. A kdyby najednou padl, museli by naši politici začít přiznávat své vlastní chyby. Čili zaplaťpámbu, Putin žije a můžeme do něj zase dál šít a svalovat na něj všechno zlo pod sluncem. Jupí! Další čtyři roky pohody a jistého zaměstnání pro haldy západních propagandistů, jejichž činnost pro změnu jen posiluje Putinovu popularitu doma a dává jistotu zaměstnání i tamním propagandistům. Jak říkám, spokojení mohou být všichni.

Co se týče Kavkazu, musím se přiznat, že při předvídatelnosti voleb jsem regionální výsledky nesledovala nijak zvlášť, ale skutečnost, že Ramazan Kadyrov v Čečně získal 98 procent hlasů, mi přece jen neušla. Frajer! Dokázal v rámci Ruské federace a s Putinovým patronátem nastolit zcela klasický islámský režim blízkovýchodního typu, do něhož proudí spousty arabských investic, což je svým způsobem neuvěřitelné. Vytvořil svět sám pro sebe a o sobě. To mimochodem naznačuje, že v putinovském Rusku je možné skoro všechno, jen ne předání moci nadnárodním korporacím, jak by to chtěl Západ. Smůla. Budeme si muset zase počkat. A doufat, že až v Rusku nastane pro naši jednu desetinu procenta příznivá situace k „přerozdělení“ jejich bohatství, tak že tu ještě nějaký Západ vůbec bude.

....

Zasedá Valné shromáždění OSN. Miloš Zeman se pozdravil s mnoha hlavami států a Jiří Ovčáček tyto fotografie pilně zavěšuje na Twitter. Dá se v tom mumraji něco vylobbovat anebo si vtipnou replikou získat něco sympatií? Co se děje v zákulisí, dojedná se něco? A co projevy? Třeba ten Baracka Obamy, kde mluvil o svých úspěších, o tom, že se nesmíme uzavírat před cizími kulturami, a o tom, že v mnoha oblastech je svět nejbohatší v historii, ale lidé stejně, sakramente, podléhají nejistotě a instituce prožívají krizi důvěry občanů, což ztěžuje vládnutí?

Valné shromáždění OSN je nejspíš jedinou skutečně globálně pojatou akcí, na níž se mohou potkat lídři všech zemí světa. Z tohoto pohledu je jasné, že se Miloš Zeman setkal s lidmi, na které by jinak hned tak nenarazil. A ano, vsadím se, že osobní sympatie mezi lídry, kteří do sebe narazí „při cigárku před barákem“, mohou do budoucna hrát nějakou roli ve vztazích mezi státy, nicméně důležité je, že VS OSN sice zní velkolepě, ale nemá pravomoc přijímat žádná závazná rozhodnutí. Jeho rezoluce jsou sice důležité, ale mají jen symbolický význam. Občas se sice něco opravdu důležitého urodit může, ale to bývají spíš jen světlé výjimky.

Barack Obama se loučil se „světem“ a taky mohl říci něco důležitého, ale to by nesměl být Barackem Obamou. Jedna éra končí, ten pán je podle Washington Times prý prvním prezidentem, který z Oválné kanceláře odchází coby miliardář, dostal nobelovku za mír, protože očividně mohl nechat pozabíjet ve světě miliony lidí, zatímco jich nechal pozabíjet jen desítky tisíc… Když si takoví lidé stěžují na jakousi „krizi důvěry“ v nějaké jejich „instituce“, přemýšlím, proč je vůbec pořád někdo ještě poslouchá. Kam jsme se to – sakra – dostali?

Co se týče projevu Miloše Zemana, mám z něj rozporuplné pocity. Na jedné straně souhlasím, že s terorismem je třeba konečně začít něco dělat, protože uplynulých patnáct let „války proti terorismu“ celý tento nebezpečný fenomén jen posílilo. Nicméně, kdyby se to „někomu“ nehodilo, nejspíš by se tak ani nedělo, ne? Na druhé straně je tu Zemanův argument o nutnosti útočit na „mozek, a nikoli tělo“ teroristů. Zní možná logicky, ale právě to plus mínus praktikují Američané už dlouho a pořád bez výsledku. Soustředí se na likvidaci různých „hlav“ a „ministrů Daeše“, plní tím palcové titulky, aby se mohli poplácat po zádech, ale na místa zlikvidovaných vůdců prostě jen vždy nastoupí někdo jiný a „jede se dál“. A bude tomu tak do té doby, dokud budou existovat podmínky pro to, aby se extrémní verzi islámu dařilo, tedy dokud budou v různých částech muslimského světa vládnout války vedené „bílými okupanty“, chudoba, negramotnost, vztek a zoufalství. Vždyť třeba v onom Afghánistánu, o němž Zeman v New Yorku tolik mluvil, žije už několikátá generace, která nezažila nic jiného než válku a okupaci. Chtít po těch lidech, aby se ze dne na den začali chovat „jako my“, je holý nesmysl, protože vlastně celá ta země je „na psychiatra“. Ale především, silou, jak navrhuje Zeman, ještě nikdo nikdy přece žádnou myšlenku nezlikvidoval. A ideologie radikálního islámu nebude výjimkou.

A zvláštní je, jak náš prezident hází do jednoho koše Tálibán s Daešem a zjednodušuje problém na „hodní my“ a „zlí oni“. Takový přístup ve finále nadělá jen víc škody než užitku. Mimo jiné i tím, že je to vlastně jen pokračování snah Západu vnucovat muslimům, jak mají žít, kdo jim má vládnout a jaké hodnoty mají vyznávat. Frustrace právě z této politiky vedla ve 20. letech minulého století v Egyptě ke vzniku Muslimského bratrstva, z něhož posléze vzešel nejen fenomén politického islámu, ale i všechny současné teroristické organizace. Je až k neuvěření, že i po sto letech jsou někteří západní politici schopni dál opakovat tytéž hloupé chyby a přilévat tak jen olej do ohně.

.....  (celý text rozhovoru v internetové verzi Literárních Novin - ZDE)

Vychytralý, vystrašený běloch černé pleti

0
0

Yekta Uzunoglu
24. 9. 2016
Tak bych asi mohl definovat Baracka Obamu. Člověk se rodí s jistou genetickou výbavou, kterou následně formuje jeho sociální prostředí, prostředí ve kterém žije a vyrůstá.


Barack Obama se narodil africkému otci a bělošské matce, jako smíšené dítě přišel na svět s africkými geny, s evolucí formovaným instinktem pro nebezpečí v mnohem větší míře, než běloch s předky, kteří nepoznali africkou divočinu. Ta zanechala v jeho genech stopy výstrahy pro všudypřítomné život ohrožující nebezpečí.

Tyto v genech zakotvené vysoce vyvinuté instinkty ve velice sociálně problematickém soukolí (opakované putování s matkou nejen z místa na místo, ale i z kontinentu na kontinent, nakonec léta trvající život bez rodičů u prarodičů, u nichž s vysokým věkem přibývala úzkost a v heterogenním a nejistém prostředí jakým je v Honolulu byla jejich úzkost oprávněná) zajisté prohlubovaly svérázný instinkt osoby s geny z divočiny do rozměrů permanentní úzkosti.

S touto krátce popsanou typografií přicházel Obama do politického života.

A díky těmto instinktům rozpoznal výhody své tmavé pleti a věděl, jak vytěžit v maximum ze své jiné barvy pleti. Už to nebyl Obama s černou pletí, ale vypočítavý běloch s černou pletí.

Celou výchovu Obamy měla od narození na starosti jeho matka, která putovala mezi kulturami, a jeho prarodiče běloši. I když měl Obama černou pleť, z černošského prostředí ve svém kritickém období růstu nepoznal nic jiného, společenský útlak osoby, která byla bělochem - mimo přirozené instinkty, které mu přinesly jeho geny po otci.

Pod černou pleť si schoval vypočítavost, úzkost a instinkty pudu sebezáchovy v případě nebezpečí.

Proto „yes we can“ nebyl nic jiného, než vypočítavý, přesně vykalkulovaný trik, jak ve své době vytěžit maximum. V době, kdy osoby s jinou pletí měly větší počet hlasů než za Martina Luthera Kinga a na světě už byla i nová IT generace, která neuznávala společenská či kulturní kritéria a pro ně byl člověk jen figurkou z počítačových her. Obama dokonale využil všeho, čeho se využít dalo, aby strhl všechny svým heslem: „yes we can“! Ano my můžeme, ale to zdaleka neznamená, že my musíme být revoluční! Obama si nechal otevřená zadní vrátka a ti, co ho starostlivě sledovali, včas pochopili, že říká pouze „ano můžeme“! A nechali ho v soutěži o prezidentské křeslo vyhrát.

Obama vyhrál volby a hned dal jasně najevo, že sice může velet, ale to, z čeho má stát strach či obavy, on nikdy neudělá. Přestože měl plné právo po zvolení prezidentem sestavit svoji vlastní administrativu, nechal po vzoru Kenedyho místo ministra obrany USA nedotčené! Ve funkci zůstal i Robert Michael Gates, kterého nominoval G.W.Bush! Jakoby chtěl říci: já nic, já muzikant, já na Pentagon sahat nebudu a pomůžu vám, abyste se stáhli z válečné oblasti z Iráku, z kterého jste se stejně chtěli stáhnout, a slibuji vám, že do vašich záležitostí nebudu zasahovat, já jsem se poučil od Kenedyho a stejnou chybu jako on neudělám.

Instinktivně neudělal nic, kvůli čemu by mohl skončit jako Kenedové, Martin Lurher King, Nixon či Clinton, takže radši neudělal vůbec nic a nechal vládnout státní instituce, aby se mu náhodou nějaká jejich část nechtěla pomstít.

Chtěl v “klidu” doprezidentovat, nic víc, nic méně.

Nevyvinul žádnou akci či iniciativu, kterou by mohl nějakou část silových složek iritovat. A dokázal, že téměř každá silová složka státu byla víc než autonomní, dokonce se někdy zájmy, „strategie“ nebo postupy jednotlivých silových složek navzájem střetly.

Ve svém posledním vystoupení na půdě OSN poděkoval kurdským Pashmerge, jakoby se chtěl udobřit ne s Kurdy (ti jsou mu ukradení), ale chtěl si udobřit ty silové složky státu a ekonomiky, kterým neumožnil větší angažovanost na straně Kurdů. Následně, jak jsme se dozvěděli z NYT, podepsal Obama dekret umožňující přímou vojenskou podporu včetně zásobování vojenským materiálem kurdských paramilitaristických jednotek v Sýrii, to jest YPG a YPJ! Kvůli Kurdům je to vstřícné gesto Obamy? Nikoliv! Vstřícnost Obamy je vůči těm složkám státu, které už dlouho na tento dekret čekají! A také proto, aby ani po svém odchodu z Bílého domu neměl Obama proti sobě jedinou mocenskou složku, která by na něj vzpomínala ve zlém. Jeho instinkt mu totiž říká, že by měl ještě něco honem vyžehlit, aby měl klid i po svém odchodu.

Ten “instinkt” Obamy a jeho nerozhodnost dovolil vyrůst Islámskému státu do těch rozměrů, které známe. Dovolil Erdoganovi, aby se dostal do pozice, ze které může ohrožovat evropskou civilizaci. Jeho nerozhodnost má za následek, že máme pravděpodobně v brzké budoucnosti člověka jako je Trump za prezidenta nejmocnějšího státu na světě, má to za následek, že máme v Evropě neuvěřitelnou rychlostí rostoucí ultrapravici, která může brzy destabilizovat celou evropskou civilizaci.

Adieux, vychytralý bělochu s černou pletí!

Žantovského Týden v médiích: Plivanec na Zemana od bývalého Havlova mluvčího. Fanatik evropské integrace na úrovni Miloše Jakeše. A další pravdomilové ze studia ČT. Petr Žantovský jim to spočetl všem

0
0



24. 9. 2016 ParlamentníListy

Projevu prezidenta Miloše Zemana na půdě OSN a ohlasu, kterého se mu dostalo, se důkladně věnuje Petr Žantovský ve svém pravidelném přehledu mediálních zajímavostí uplynulého týdne. Věnuje se také vystoupení politologa Jacquese Rupnika, jenž mluvil přesně tak, jak od něj Česká televize očekávala. Jeho pozornosti neuniklo ani to, jak rusofobové ve vysílání veřejnoprávní televize nedokázali zakrýt zklamání z výsledků parlamentních voleb v Ruské federaci.


Zeman neomílal prázdné fráze

„Nu, já si nemyslím, že Václav Havel byl výjimečnější než Miloš Zeman, byl to prezident stejné země, v jeho případě dvou zemí, posléze té stejné země jako Zeman, a tudíž si myslím, že na mezinárodní platformě požívají oba dva úplně stejných práv i povinností. Co se týče samotného obsahu projevu, tak nevím, proč vyvolal takový rozruch, protože na něm vlastně nic zvláštního není. Je v něm pouze ten jeden návrh, který stejně nemůže uskutečnit OSN, ale Rada bezpečnosti, a to je případné vytvoření těch bezpilotních jednotek, spolupráce zpravodajských služeb a tak dále. V tom může mít Česká republika pouze hlasovací pozici v případě nějakých rezolucí. Je ale úžasné, že Miloš Zeman zviditelnil naši zemi tím, že navrhl něco smysluplného, stručného, konkrétního, něco naprosto věcného a neomílal stejné fráze jako Barack Obama a spousta dalších řečníků při stejné příležitosti,“ vyzdvihuje Petr Žantovský.

Sám by prezidentův projev hodnotil na rozdíl od těch výše uvedených pozitivně a pozastavuje se u čtvrtečních Událostí, komentářů, kde se na téma projevu Miloše Zemana vyjadřoval jeho jmenovec Michael Žantovský. „Je velmi zvláštní, když tento bývalý diplomat mluví zcela nediplomaticky o prezidentovi vlastní země, i když se mu nemusí líbit. Ať by to byl kdokoli, tak pokud země udržuje demokratické poměry, tak je hlava státu hlavou státu. Nemusí se mu líbit, na to má pan Žantovský plné právo. Ale vyjadřuje se na adresu prezidenta slovy, která mě udivují. Například řekl, že Zemanova rétorika posiluje extremistické strany. Nu nevím, čím posiluje Zemanova rétorika, ať už v tomto projevu, to už vůbec ne, nebo v jakýchkoli jiných projevech, extremistické strany. Nikdy jsem si nevšiml, že by Zeman vystoupil na podporu extremistů a proti standardním demokratickým procedurám, proti Ústavě, proti ústavním zákonům této země,“ podotýká mediální analytik.

Plivanec na hlavu státu od někdejšího Havlova mluvčího

To tedy nepochopil i proto, že se bývalý diplomat nenamáhal s tím, doložit tuto tezi nějakým argumentem. „Stejně jako tezi, že Zemanovi chybí pocit zodpovědnosti. To je vyjádření úplně na hraně. On je pan Žantovský původní profesí psycholog, tak možná směřuje k nějaké diagnóze. Nemyslím pro sebe, myslím pro pana prezidenta. Ale snížený stav zodpovědnosti, právní odpovědnosti, jakési osobnostní integrity, to už je diagnóza. Tak možná že se pan Žantovský chystá vyslovit nějakou diagnózu tohoto typu, nicméně i pro tu by musel použít nějakou argumentaci, což neučinil. Takže je to jenom plivanec, jak už to tak z jeho úst v podobných případech bývá. Plivanec kupodivu – navzdory jeho zkušenostem, diplomatickým, politickým, životním –, čím dál méně noblesní,“ myslí si Petr Žantovský.

Připomíná, že bývaly časy, kdy lidé užívající spíše verbální útoky, mívali svou noblesu. „Třeba Karel Schwarzenberg také nepoužívá často vybíravá slova, ale velmi dlouho míval jistou noblesu. Pan Žantovský tedy žádnou noblesu nemá, je to jenom plivanec. Zejména v okamžiku, kdy srovnával vystoupení prezidenta Zemana s vystoupením Nikity Chruščova, který vzal, jak víme, onu polobotku a mlátil s ní do pultíku, čímž vytvořil jednu z ikonických scén mediálních a politických dějin. Nikita Chruščov byl vůdcem trošku jiné země, než je Česká republika, byl v trošku jiné geopolitické situaci, měl trošku jiné móresy a především to byl příslušník jiného národa s trošku jinou vzdělanostní a estetickou výbavou. Takže srovnávat to je absurdní a říkat o Zemanovi, že je směšný a nedůstojný, opět aniž by to sebeméně doložil, aniž by předložil jediný věcný argument, tak to je opravdu velmi nemístné a spíše to vypovídá o řečníkovi než o kritizovaném,“ tvrdí mediální odborník.

Předseda Senátu alespoň chvílemi dokázal oponovat hloupému chování

Za pikantní samozřejmě považuje, že si Česká televize do Událostí, komentářů k tomuto tématu pozvala proti sobě dva většinou souhlasící, a to zmíněného Michaela Žantovského a také předsedu Senátu Milana Štěcha. „Přitom Žantovského vzdělanostní výbava předstíhá o mnoho a mnoho pater obdobnou výbavu pana předsedy Štěcha, a přesto aspoň Štěch chvílemi mluvil jako normální člověk a dokonce chvílemi i se Žantovským nesouhlasil, což je vzácnost, navzdory tomu, že si jinak tykali, notovali a tvářili se, že spolu chodí na pivo. Každopádně ze Štěcha aspoň občas šla taková elementární kinderstube toho člověka, který ctí Ústavu a který ctí nějaká pravidla. To znamená, když se Michael Žantovský choval nemístně a hloupě, tak mu pan Štěch dokázal chvílemi oponovat, což jsem ani nečekal,“ poznamenává Petr Žantovský k dialogu uvedených dvou hostů vysílání ČT.

Další úlet veřejnoprávního média se mu už ani nechce příliš komentovat. „To, že se České televizi vyčítá, že neodvysílala Zemanův projev v přímém přenosu, to je jedna skutečnost. O tom se už diskutovalo hodně na internetu, tak to je fakt, k tomu se nebudu vracet. To je selhání, to je chyba a můžu si jenom říkat, že to je další z řady selhání, která směřuji k vyjádření postoje pracovníků České televize k hlavě státu. 

Politolog nezklamal a mluvil tak, jak to od něj ČT očekávala

Druhým tématem se vrací ke schůzce šéfů zemí a vlád, která se na sklonku minulého týdne konala v Bratislavě. „Česká televize k tomu přinesla rozhovor s Jacquesem Rupnikem, který točila někde v plenéru, mimo studio. To je dost unikátní událost obecně. Stává se málokdy, že by Česká televize jela za svým respondentem. To se přihodí u hlav státu, například když byl Michal Kubal u syrského prezidenta Bašára Asada nebo když pan Dolanský či někdo jiný, kdo umí anglicky, je u nějakého diplomata, pak to nějaký smysl možná dává. Ale pokud vím, pan Rupnik nic takového není, není ani prezidentem státu, ani diplomatem, je to pouhý akademický pracovník. Ale zřejmě České televizi stojí za ty náklady, aby si za ním vyjela do plenéru a točila s ním,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

I z toho bylo patrné, podle čeho se v České televizi hodnotí význam respondentů. „Já bych řekl, že podle toho, co jsem posléze vyslechl od pana Rupnika, co se očekává, že ten člověk řekne. A také že ano. Pan Rupnik nezklamal. Bylo hezké, jak vrátil rétoriku o nějakých sedmadvacet let zpátky, když se vyjadřoval k samotné evropské integraci. A zejména se ve svých slovech zabýval tím, jak se má Evropa vyrovnat s tím zvláštním schizmatem mezi svými základními hodnotami, což je například volný trh, a mezi realitou, kterou si Evropa sama způsobila. To je například migrační krize, která je mimo jiné důsledkem neschopnosti realizovat ty základní hodnoty – volný pohyb osob, zboží a kapitálu a tak dále jinak než rizikově a jinak než bez té zodpovědnosti, když už tady dnes padlo slovo zodpovědnost. Tak tady zklamala zodpovědnost paní Merkelové,“ domnívá se mediální odborník.

 Kdo chce rozhodovat o všehomíru, nemusí nakonec rozhodovat o ničem

To ovšem pan Rupnik neříká, ale uvádí, že „chceme volný trh, ale musíme rozhodnout o jeho omezení“. „To nechápu, to je jako být částečně těhotná. Volný trh, který má svá omezení, není volný, ale regulovaný trh. Pan redaktor se samozřejmě nezeptal, jak to pan Rupnik myslel, ale mně to silně připomnělo, a proto jsem to zmínil, návrat sedmadvacet let zpátky, projev z léta 89 generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše. Tehdy říkal zhruba toto: ‚My přece chceme dialog, ale my si vybereme, s kým ten dialog povedeme.‘ Komu nepřipadá podobné to vyjádření pana Rupnika, tak ať se přihlásí. Já si myslím, že to je úplně stejné, je to arogantní prohlášení člověka, který se cítí být buďto na vrcholu moci, nebo má pocit, že on bude tím, kdo bude rozhodovat o všehomíru, to znamená o míře regulace volného trhu, nebo o způsobu a partnerech politického dialogu, jak bude veden. Jak jsme viděli na příkladu Miloše Jakeše, pár týdnů poté, co tahle slova zazněla, si pan Jakeš nevybíral nejen to, s kým nějaký dialog povede, ale byl z jakéhokoli dialogu vyloučen,“ připomíná Petr Žantovský.

Proto si myslí, že by se Jacques Rupnik jako člověk relativně vzdělaný mohl trošku chytit za nos a vzpomenout si na historické příklady a uvědomit si, že lidé, kteří chtějí rozhodovat o všem, nakonec nerozhodují o ničem. „A to přesně zřejmě čeká v nějaké době a s nějakými riziky Evropu. Podotýkám, že pan redaktor, který s ním dělal rozhovor, byl neustále v předklonu, ani slůvkem mu neoponoval, ani na okamžik se nezdálo, že by nepřijímal slovo Rupnikovo jako slovo boží. Tak nevím, co se chystá. Měl jsem za to, že příštím prezidentem chce být Petr Kolář, možná že příštím prezidentem chce být také Jacques Rupnik. Jak to provede se svým francouzským občanstvím, to věru nevím. Avšak pan Schwarzenberg má také švýcarské občanství, Dienstbier má občanství americké a může dělat českého ministra, takže je to vlastně jedno. Tak tady nakonec může být prezidentem i Marťan, jak svého času předvídal Jiří Paroubek. Nechme se překvapit,“ míní mediální analytik.

Štamgasti moskevské kavárny se maximálně hádají mezi sebou

Nemůže ve svém hodnocení samozřejmě opomenout to, jak Česká televize zeširoka komentovala výsledek parlamentních voleb v Rusku. „Dalo se očekávat, že výsledek voleb neuspokojí naše rusofoby. Rozhodně jsme z vysílání nemohli získat dojem, že bychom chtěli nastartovat nějakou diskusi o tom, co se v Rusku skutečně děje a proč v Rusku volby dopadly tak, jak dopadly. Jenom z určitých náznaků jsme pochopili – a říkali to i různí pravdomilové z České televize – že je ruská opozice proti Putinovi nejen neschopná, ale především velice rozdrobená a nemá absolutně žádnou veřejnou podporu. Takže když parafrázuji Zemanovo rčení o pražské kavárně, tak je to moskevská kavárna, ale opravdu mrňavá a zastrčená někde na Arbatu. A ještě se osazenstvo jednotlivých stolů, ti štamgasti, mezi sebou dostatečně hádají, protože se nikdo nechce vzdát představy, že právě on bude té kavárně velet, když to tedy vezmu v tomhle příměru,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Podivuje se nad tím, že se odmítáme zabývat myšlenkou, proč má Vladimir Putin v Rusku podporu. „Proč ji má nejen v tom chudém Rusku, což se zdůvodňuje tím, že to jsou lidé nevzdělaní a lidé, kteří jsou schopni mnohem snadněji podléhat nějakým propagandám a podobně, ale on má podporu i v Moskvě. A myslím si, že největším zklamáním pro všechny údajné pravdomily bylo to, že v Moskvě Putinova podpora existuje a sílí a není to naopak. V této souvislosti si Česká televize vzala opět jako komentátora těchto voleb jistého pana Šíra z Fakulty sociálních věd. Ten je tam docela často, skoro jako pan Romancov. Pan Romancov tam teď asi kvůli svému příjmení nechodí, aby nebyl důvodně podezřelý z podjatosti, tak tam zvou místo něj pana Šíra. Ono to je úplně jedno, protože oba říkají stejné věci,“ poukazuje mediální odborník.

Velká Británie by podle metru na Rusko nebyla demokratickou zemí

Proto od hosta ani nic nečekal, stejně jako od České televize, která proti němu neposadila oponenta. „Neposadila proti němu analytika, který by se snažil vyvážit jednostranné fráze pana Šíra. A tudíž jsme byli opět terčem poměrně jednoznačné propagandy ze strany České televize. Pan Šír mimo jiné řekl, že země, mínil tím Rusko, kde lze zavraždit ústavního činitele, měl na mysli Borise Němcova, není demokratická. To byl argument pana Šíra, proč v Rusku není demokracie, proč Putin není demokrat a proč ty volby byly volby jakoby v totalitním státě. No já bych dodal, a co Velká Británie a atentát na paní poslankyni Coxovou před Brexitem. Je Británie demokratická země? Nu, to bychom se asi shodli, že je. Ale když tam lze zavraždit ústavního činitele, jakým byla paní Coxová, je to stále ještě demokratická země? Mě by hodně zajímalo, co by na to pan Šír odpověděl. Domnívám se, že povinnost položit mu tuto otázku měl redaktor, jenž s ním rozhovor vedl. To, že ji nepoložil, mě zase jenom utvrzuje v tom, že Česká televize neplní svou funkci,“ přiznává Petr Žantovský.

Přesto našel ve vysílání České televize i chvályhodný moment, a to ve čtvrtečních Událostech, komentářích, kdy na přetřes přišel návrh generální advokátky Soudního dvora Evropské unie Eleanor Sharpstonové, aby Hamás nebyl uváděn na seznamu teroristických organizací. „Česká televize pro mě překvapivě tuhle informaci doprovodila rozmanitými důkazy pro i proti, abych tak řekl. Například pustila ukázku z dětského vysílání televize, která vyjadřuje mínění Hamasu o tom, jak palestinské děti chtějí střílet všechny, kdy dětská moderátorka zpovídala palestinská děvčata a teď shodly se na tom, že je správné – cituji – střílet všechny Židy. Oceňuji, že Česká televize nechala zaznít i argumenty proti tomu, o co usiluje paní advokátka Sharpstonová. Oceňuji i to, že k tomu ČT pozvala arabistu Petra Pelikána, což je zkušený člověk, který arabskému světu rozumí,“ kvituje mediální analytik.

Arabista upozornil, že Hamás trvalý boj proti Izraeli nevzdá

Mnoho věcí, které bratr ministra spravedlnosti Roberta Pelikána říkal, by se mělo opakovat do omrzení. „Například věc, která vyjadřuje jeho přesvědčení o tom, že Hamás nebo ty ultraortodoxní – teď nemyslím z hlediska islamistického, ale z hlediska politického – skupiny se prostě nezmění jenom tím, že ze svých zakládajících dokumentů vypustí to, že mají ve své chartě trvalý boj proti Státu Izrael a úsilí o likvidaci Státu Izrael. To, že to ze svých dokumentů vypustí, neznamená, že o to přestanou usilovat. To je věta, kterou vyslovil pan Pelikán, a to je věta, kterou by člověk v České televizi moc nečekal. A myslím si, že naopak tato čtvrteční část pořadu Události, komentáře odpovídala tomu, jak by se měla dělat objektivní a odpovědná televizní žurnalistika. Tedy dát opravdu slovo oběma stranám tak, aby si divák mohl udělat obrázek sám. Myslím si, že v daném případě si ho udělal velmi snadno,“ dodává Petr Žantovský. 

(celý rozhovor ZDE)

USA se rozhodly zatáhnout Rusko do velké války na Donbasu

0
0

24. 9. 2016    zdroj
Včerejší rozhodnutí Kongresu USA, kterým bylo Pentagonu povoleno dodávání smrtících zbraní Ukrajině, je kalkulace Američanů, která má zatáhnout Rusko do velké války na Donbasu, vyprovokovat zavedení ještě větších sankcí proti Rusku a změnit ho v zemi odpadlíka. Konstatoval to ruský vojenský expert Igor Korotčenko v rozhovoru s Argumenty a fakta.


"Je to válka, kterou Ukrajina začne na Donbasu již v létě příštího roku ... Je zřejmé, že toto rozhodnutí se snaží podnítit Ukrajinu, aby zahájila vojenské akce na Donbasu s předpokladem, že Rusko bude nuceno zasáhnout jakýmkoliv způsobem, aby předešlo masovému vyhlazení obyvatelstva. Tímto způsobem USA znovu dosáhnou svého cíle a stmelí Západ při zavedení nových sankcí proti naší zemi. Takže to je taková americká kalkulace", řekl expert.

"Evropa chce vystoupit z politiky sankcí proti Rusku. Za těchto okolností je rozhodnutí amerického Kongresu ve skutečnosti postrkováním na nová jatka na Donbasu proto, aby bylo Rusko zataženo do velké války ... sázkou v této dnešní geopolitické hře je budoucnost Ruska. Západ v čele s USA je jednoznačně naladěn na zničení naší země. K tomu potřebují rozsáhlejší sankce a důvody. Je zřejmé, že pokud ukrajinské ozbrojené síly s americkými zbraněmi začnou masové vyhlazování obyvatel na jihovýchodě Ukrajiny, Rusko v této situaci zasáhne. Cílem je vyprovokovat Rusko a zahnat ho do této pasti, pak ho prohlásit za ještě většího agresora a učinit z něj zemi-odpadlíka, řekl Korotčenko.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Glosa "Cui bono?"

0
0


Rostislav Sáček
24. 9. 2016

10. 3. 1948 byl zavražděn Jan Masaryk. Těsně před jeho smrtí byl v kinech promítán jeho projev, ve kterém se jednoznačně přihlásil ke Gottwaldově vládě.​ J. M. byl velice oblíben mezi národem, proto se stal nebezpečným pro pravici, potažmo i Západ. Byl zabit. Cui bono? Kopie inkriminovaného filmového týdeníku z archivů zmizely. Daleko snazší je zničit nebo ukrást z archivu časopis Přítomnost, který obsahuje sporný článek Ferdinanda Peroutky. Jak prosté, Watsone!

České mírové fórum – IV. prohlášení: Odsouzení leteckého útoku tzv. koalice proti IS pod vedením Spojených států amerických na jednotku Syrské arabské armády

0
0

24. 9. 2016
Nejčerstvější „omyl“ tzv. koalice proti Islámskému státu (IS) pod vedením USA opět dokazuje, že její členové pod taktovkou Washingtonu proti islamistickému terorizmu nebojují, nýbrž ho udržují při životě. České mírové fórum upozorňuje na jeden zásadní aspekt této události, který není fakticky od samého počátku přímého vojenského angažmá USA v Sýrii, údajně namířeného proti IS, reflektován: americká armáda a její spojenci nemají v Sýrii co pohledávat.


O co jde?

Dosavadní role USA a jejich spojenců v syrské krizi hovoří jasnou řečí. Jejich snahou je udržovat válečný konflikt v chodu.

Politicko-mediální hra na „moderátní rebely“ a „teroristy IS“ evidentně slouží dvěma účelům.

Za prvé se snaží zakrýt pravý důvod americké intervence, kterým je udržení vlastní vojensko-politické dominance v Blízkovýchodní oblasti. Cílem bylo – a přinejmenším v určitých vlivných kruzích amerického politicko-ekonomického establishmentu zřejmě i nadále je – násilné svrhnutí syrské vlády a prezidenta nebo alespoň jejich co největší oslabení. Tato pozice musí počítat s faktickým zničením syrského státu. Následky takového scénáře není potřeba popisovat, jejich konkrétní podobu zažíváme v Afghanistánu, Iráku a Libyi.

Za druhé. Americké hrátky s tzv. umírněnou (ozbrojenou) opozicí úmyslně zakrývají fakt, na který již dlouho upozorňují i samotní američtí analytici: „moderátní rebelové“ se od IS odlišují jménem, nikoli politickými cíli a metodami boje. Jejich „rebelie“ neplatí „totalitnímu režimu“, ale sekulárnímu státu jako takovému, cílem je sunnitsko-islámská diktatura na základě šaríje.

Mezinárodně-právní aspekt

Ať již šlo v případě útoku na syrskou armádu o „omyl“, jak Američané tvrdí (statistika krvavých amerických „omylů“ je jen za posledních dvacet let vskutku děsivá) nebo o úmysl, k tragédii by nedošlo, kdyby mírou zahraničně-politických aktivit USA bylo mezinárodní právo, nikoliv imperiální sen světového hegemona.

Vojenské operace USA a jejich spojenců v Syrské arabské republice (SAR) se konají bez souhlasu syrské vlády, jsou ilegální a z hlediska mezinárodního práva se tedy jedná o akt agrese proti suverénnímu státu (viz Friendly Relations Declaration z 24. října 1970, Čl. 2, odst. 1-7 Charty OSN). Hrubé porušení Charty OSN je podle těchto zásad vyzbrojování povstaleckých skupin.

Stanovisko ČMF

České mírové fórum vyzývá vládu ČR k jasnému postoji v syrské krizi na straně mezinárodního práva, politického řešení, zachování národní suverenity a územní celistvosti SAR. Údajně bojovat proti terorizmu a zároveň ničit stát, který v tomto boji stojí v první linii, je výrazem politické schizofrenie a mezinárodní zločin. Jeho důsledky pociťujeme nyní i v Evropě ve formě masových migračních proudů a nárůstu teroristických aktivit.
Zároveň opětovně vyjadřujeme solidaritu se všemi občany SAR bez rozdílu etnické či náboženské příslušnosti, kteří bojují za záchranu země, její suverenity a civilizační poslání, jehož hloubku a význam nejen pro Blízký východ, ale i pro Evropu samotnou zřejmě nejsme schopni docenit.

Za ČMF

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně
Petr Schnur, MA, 1. místopředseda
PhDr. Ivan Müller, B.A., M.A., Ph.D., 2. místopředseda

Asociace Vojáci proti válce z.s. s textem Prohlášení souhlasí a zveřejnění Prohlášení podporuje.
plk.v.v. Jiří Bureš - předseda

21. září 2016

Adresováno:

Občanům ČR
Vládě ČR (předseda vlády / ministr zahraničních věcí)
Občanům SAR
prostřednictvím Velvyslanectví Syrské arabské republiky (Praha)

Na vědomí dáno:

Prezidentovi ČR
Světové radě míru

Jedenáctá lež o syrském konfliktu

0
0

24. 9. 2016   Tribun

Válka nezačala, když vláda Bašára Asada na jaře 2011 zakročila proti demonstrantům. Tato verze událostí jsou zamlžovací plané žvásty. Válka začala v roce 2009, kdy Asad odmítnul katarský plán na přepravu plynu z Kataru do EU přes Sýrii. (…) 



Potrubí Katar/Turecko by mohlo dát sunnitským královstvím Perského zálivu rozhodující dominanci na světových trzích se zemním plynem a posílit Katar, amerického nejbližšího spojence v arabském světě… V roce 2009 Asad oznámil, že odmítne podepsat dohodu umožňující vést potrubí skrz Sýrii „k ochraně zájmů našeho ruského spojence“… Dále Asad rozzuřil sunnitské monarchy v Perském zálivu tím, že podpořil Ruskem schválený „islámský plynovod“ vedoucí od iránských plynových polí přes Sýrii a do přístavů v Libanonu. Islámský plynovod by z šíitského Iránu udělal hlavního dodavatele evropského trhu energií místo sunnitského Kataru, a výrazně by tak zvýšil vliv Teheránu na Středním východě a ve světě…

Tajné depeše a zprávy amerických, saúdských a izraelských tajných služeb naznačují, že v okamžiku, kdy Asad rychle zamítnul katarský plynovod, došli vojenští a zpravodajští plánovači ke shodě, že vyvolání sunnitského povstání v Sýrii ke svržení nespolupracujícího Bašára Asada je proveditelnou cestou k dosažení společného cíle dokončení plynového propojení mezi Katarem a Tureckem. V roce 2009, jak uvádí server Wikileaks, brzy po Asadově odmítnutí katarského plynovodu, začala CIA financovat opoziční skupiny v Sýrii.

Sýrska armáda likviduje veľmi podozrivú skupinu džihádistov

0
0
24. 9. 2016   Hlavné správy

Podľa predpokladov vojenských analytikov, sýrska armáda v najbližších dňoch zaútočí na Maardes – dôležité mesto na trase diaľnice M5, ktorá spája Damask a Aleppo. Zatiaľ ho kontroluje unikálna skupina Dzund al-Aksa, ktorá je v radoch sýrskej opozície známa svojím obrovským objemom bezpilotných strojov a úzkymi kontaktami s USA. Podľa rusvesna.su, rozbitie skupiny a predpokladaní zajatci umožnia sýrskej a ruskej rozviedke upresniť si viacero informácií a faktov o vojne v Sýrii


Po uzavretí “prímeria” zo Ženevy museli sýrske jednotky verné legitímnemu prezidentovi Bašárovi Asadovi odrážať viaceré útoky zo strany rôznych teroristických skupín a to najmä v oblasti Aleppa. Zvýšili sa aj aktivity v provincii Hamá, najviac útokov však uskutočnili džihádisti v oblasti Aleppa.

Ešte v pondelok džihádistická skupina Dzund al-Aksa (Vojaci al Aksy, pomenovaní podľa mešity al-Aksa v Jeruzaleme) sa pokúsila rozšíriť svoje kontrolované územie a zvýšila aktivity v blízkosti vojenského letiska neďaleko mesta Maardes. Na trase diaľnice M5 (Damask – Homs – Hama – Aleppo) predstavuje mesto Maardes dôležitý strategický bod, vďaka kontrole tohto mesta musia sýrske vládne jednotky mesto obchádzať, čo spomaľuje ich logistickú podporu jednotkám v blízkosti Aleppa.

Džihádisti tejto skupiny v okolí Maardes kontrolujú niekoľko dedín, napríklad Maan, Muraka. Vo februári 2014 členovia skupiny vtrhli do Maan, pričom zavraždili 25 obrancov dediny a cca 60 žien a detí. Obyvatelia Maan sú vo väčšine prípadov alaviti. Alavitov výrazne nenávidia sunnitskí islamisti, pretože Alaviti podporujú prezidenta Bašára Asada.

Medzi obyvateľmi Muraky bolo množstvo kresťanov (pred vojnou cca 15 000 kresťanov). V rokoch 2014 – 2015 sa o mesto dosť tvrdo bojovalo, niekoľkokrát sa ho zmocnili islamisti, ktorých niekoľkokrát vyhnali sýrske vládne vojská. Momentálne je kvitnúca poľnohospodársky rozvinutá oblasť Maan a Muraka zničená, studne sú zasypané a oblasť sa postupne mení na polopúšť. Väčšina kresťanského obyvateľstva utiekla a mesto je dnes mŕtvou aglomeráciou, v ktorej prežíva obyvateľstvo tyranizované islamistami.

Skupinu Dzund al-Aksa tvoria “bojovníci za vieru”, ktorí ale evidentne nemajú sýrsky pôvod a sformovali sa za pomoci financií Saudskej Arábie, pričom skupina je hojne zásobovaná z americkej strany. USA nereagovali na zverstvá sunnitov voči alavitom a kresťanom žijúcim v tejto oblasti. “Aamerickí odborníci” úporne dokazujú, že v oblasti zahynulo len 21 ľudí, z toho len cca 10 boli ženy a deti.

Na začiatku roku 2015 však uštedrili sýrski vojaci elitnej formácie Tiger Forces džihádistom z Dzund al-Aksy tvrdý výprask. Množstvo prosaudských a proamerických džihádistov, ktorí v Dzund al-Akse pôsobili od roku 2014, zahynuli a vyzeralo to tak, že sa možno skupina rozpadne.
 
 

Potom však ako regrútov prijali sýrskych salafistov, a na jeseň 2015 sa skupina definovala ako súčasť al-Kaidy. Ruské letecké údery, rovnako ako útoky sýrskych či libanonských a iránskych šiítskych jednotiek vo februári 2016 znova skupinu preriedili. Približne 400 členov skupiny sa vybralo na pomoc an-Nusre pri Aleppe, ich presun však ruské a sýrske letecké sily evidovali, takže k an-Nusre sa pridalo len cca 300 jedincov. Členovia skupiny sa potom zúčastnili bojov za Chanaser, kde utrpeli ďalšie straty.

Momentálne sa otrasená jednotka džihádistov sústredí na obranu pred jednotkami sýrskych vládnych vojsk. Jednotka úzko spolupracuje so Sýrskou slobodnou armádou, ktorú sa USA snažia za každú cenu zachrániť a považujú ju za najdôležitejšiu súčasť sýrskych protiasadovských síl. Momentálne v radoch Dzund al-Aksa bojuje cca 1000 džihádistov.

Jednotka je v týchto dňoch pomerne malá, časť jej novonaverbovaných členov nemá dostatok bojových skúseností a nie sú schopní aktívne pôsobiť v širšom meradle. Sýrska vládna armáda sa momentálne sústredí v oblasti Maardesu, pričom rieši aj útok na Kukab a Taibat al Imam, ktoré sa nachádzajú severovýchodne od Maardes. Tieto mestá takisto predstavujú dôležitý strategický cieľ.

Dzund al-Aksa však stále v širokej miere využíva k boju drony, pričom ich drony nie sú nasadzované len pre sledovanie delostreleckých cieľov, alebo rozviedky. Členovia skupiny majú k dispozícii aj drony schopné bombardovať a podľa ruských a sýrskych odborníkov predstavujú špičku na trhu.

Vo štvrtok večer vládne vojská začali s útokom na Maardes z východu a získali pozície vo farmárskej oblasti al-Chazaan a al-Abadech. Mesto je obkľúčené a sýrska armáda je rozhodnutá mesto dobyť a teroristov zlikvidovať. Obsadenie mesta umožní zjednodušiť logistiku sýrskych vládnych jednotiek. Sýrski, ruskí a iránski vojenskí odborníci sú presvedčení, že rozbitie džihádistickej skupiny a výsluch zajatcov ukáže veľmi zaujímavé fakty o formovaní, vyzbrojovaní a podpore džihádistov zo strany Saudskej Arábie a USA.

O útoku na konvoj OSN náhle ticho – proč asi?

0
0

Lubomír Man
25. 9. 2016

Pořadí těch akcí je známo. Nejdřív těžce sjednaná dohoda o příměří v Sýrii, vzápětí porušená těžkým americkým zbombradováním pozic Asadovy syrské armády. Amerika se za útok sice omluvila, ale asi tak, jak jako kdyby řekla: „Neměli jste tam co dělat“, jak poznamenal jeden z komentátorů..


Tím příměří pochopitelně skončilo a Amerika byla v tu chvíli v očích jisté části světové veřejnosti tak trochu na pranýři. Ale jak z dalšího jejího kroku vyplyne, nebyla ochotna ani toto „trochu“ dlouho snášet. A tak se odehrálo následující: ve večerních hodinách 19. září zbombardoval kdosi konvoj OSN, přivážející Syřanům humanitární pomoc. No a jelikož šlo o pomoc směřující do oblasti východního Aleppa, ovládaného protivládními vzbouřenci, bylo rusofobům celého světa okamžitě vše jasné : tenhle barbarský útok nemohl provést nikdo jiný než Asad nebo Rusové.

Jaká to vynikající příležitost i pro zpravodajskou redakci ČT! Do jejího studia byl okamžitě coby odborník povolán generál Šedivý, a po úvodním uvedení doprovodných okolností případu mu byla – s téměř pompou - položena tato otázka: kdo ten útok na konvoj provedl?

Generál na okamžik zaváhal, ale pak jakoby s tíhou, že je od něj vyžadován tak rezolutní odsudek, vyřkl to, co se od něj čekalo: „Rusové nebo syrská armáda“.

Hotovo! Nová a další protiruská a protiasadovská kampaň ČT mohla začít a také začala. Ale řinčela překvapivě krátkou dobu, snad den nebo dva – a pak náhle ztichla. Tak překvapivě useknutá, že to nemohla být náhoda. Proč tak zčista jasna klid? říkal jsem si. Když takhle masitou kost pes jednou skousne, tak s ní přece chvíli běhá po ulici, ne? A ne aby ji hned odhodil.

Odpověď na tuto otázku přineslo až následující oznámení ruské vlády: „Do oblasti, kde se incident udál, vstoupil ve večerních hodinách 19. září, a to několik minut před útokem na konvoj OSN, bezpilotní americký letoun Predator, patřící do sil koalice, vedené USA, a schopný provádět útoky na pozemní cíle. Zaútočil na konvoj z výšky 1600 metrů.

Takže tajemné ticho vyřešeno. Když ovšem fér hra by si vyžadovala, aby ČT po prvotním obvinění Ruska a Asada kápla božskou. Což ovšem ČT neudělala. Možná z obavy, aby nás z takového jejího kousku netrefila pepka.





Vstali noví punkoví bojovníci, konečně!

0
0
Václav Umlauf
25. 9. 2016   E-republika

Pro současný ideologický marasmus je charakteristické, že salónní levice koupená korporacemi o kvalitním protest-punku prakticky nepíše. O pravici nemá cenu mluvit, ta o této alternativě opravdu psát nemůže.



Jako za komunismu i nyní vzniká další vlna undergroundu. Přišla nová generace, která nemůže vystát oposmluvní svinstvo mafiánů. I oni jsou špiclováni, udáváni, zatýkáni, honěni policií a jsou to "extrémisté". Jako kdysi Plastici, DG 307 a další. K tomu jsme psal článek v roce 2013 pod názvem Je mi tě líto, republiko. Tak začněme první písní kapely Svoloč.


Svoloč popojela a zabývá se tématy hodnými e-republiky, což ukazuje výpad proti korporátnímu fašismu.


A proložme to známým Elánem, z jehož triček už zuří Che Guevara a satanovi hrají sólo. Betálně nám asi opravdu už dávno bylo, nebo spíš nikdy nebylo. V punku, na rozdíl od koupené levice, mají aspoň odvahu to říci.


A podívejte se na Svoloč alespoň v tomto klipu. A kdo je znáte, tak nám dejte vědět, rádi bychom udělali sérii rozhovorů a ukázek alternativních kapel.


Pro současný ideologický marasmus je charakteristické, že salónní levice koupená korporacemi o kvalitním protest-punku prakticky nepíše. O pravici nemá cenu mluvit, ta o této alternativě opravdu psát nemůže.


Související články:

Dugin k útoku v Sýrii: Neokonzervativci a globalisté potřebují válku s Ruskem ihned

0
0
Geo
25. 9. 2016  Eurasia24
Svět, a Rusko zvlášť, čekají do amerických prezidentských voleb ještě krušné týdny. Globalistické elity se budou snažit rozpoutat rozsáhlý válečný konflikt s Ruskem, podobně jako to učinily nedávným smrtícím útokem na syrskou armádu – reálně jim totiž hrozí, že konečně přijdou o moc. Je o tom přesvědčen ruský politolog Alexandr Dugin.

Američané už podle něj překračují veškeré hranice.
Provést úder proti syrským vojákům je stejné jako vyhlásit válku nejen Sýrii, ale i Rusku, které bojuje v Sýrii na straně Asada,“ 
uvedl ve svém televizním pořadu Direktiva Dugina.

Absolutně vylučuje, že by se západní (nejen američtí, ale i britští, australští a další) piloti spletli, jak se Američané snaží namluvit světu a současně všemožně odvést od tragédie pozornost:
Takto lhát mohou jen Američané: současné technologie umožňují rozlišit z družice předměty ležící na pracovním stole.
Naopak je podle něj zcela očividné, že USA se připravují na rozpoutání války proti Rusku, kdy podobné incidenty představují „průzkum bojem“.

Globalistické vedení USA už očividně nemůže více ovládat svět, a co víc, hrozba Trumpa (v úřadě) ohrožuje i kontrolu nad samotnou Amerikou. Zatímco se ještě loutka Barack Obama nachází v úřadě, a globalistická kandidatura Hillary Clintonové hrozí zhroucením před očima amerických voličů, je poslední čas začít válku,“ říká Dugin.

Vyvolání rozsáhlého konfliktu totiž podle Dugina umožní odložit volby a případně zastavit Trumpa, jehož prezidentství by bylo omezeno nastalými katastrofickými podmínkami.
Proto neokonzervativci a globalisté v USA potřebují válku. A to okamžitě. Potom bude pozdě. Jestli Trump přijde do Bílého domu, když bude mír, válka už nebude,“ je přesvědčen ruský politolog.

Takový výhled má pro „předvídatelnou budoucnost“, kdy při pozitivním vývoji předpokládá konec „absolutní moci maniakálních globalistických elit“.

V současnosti je ale podle Dugina situace velmi vážná a lze čekat další pokusy rozpoutat válku s Ruskem:
Nikoliv kvůli vítězství, ale kvůli samotnému procesu. Je to jediný jejich zbývající způsob, jak si udržet moc a odpoutat pozornost samotných Američanů a celého světa od nekonečné řady neúspěchů a zločinů.

A Rusko?
My válku nepotřebujeme. Ani dnes, ani zítra, nikdy. A nikdy v dějinách jsme ji nepotřebovali. Ale přitom jsme neustále bojovali. Téměř nikdy jsme neprohráli. Byť za cenu strašlivých ztrát a vynaložení kolosálního úsilí, ale vítězili jsme. A budeme vítězit vždy,“ říká Alexandr Dugin. „Pokud by tomu tak nebylo, neměli bychom dnes ohromnou zemi, svobodnou od vnějšího řízení.

Co je podle Dugina pro Rusko v současné situaci podstatné, je čas.

"V tomto případě je potřeba co nejdéle prodlužovat čas. Američané v podstatě atakovali naše pozice. Jako Gruzínci v Cchinvali v srpnu 2008 (…) Velmi potřebujeme mír natáhnout do 8. listopadu a vše bude jednodušší. Ale dá nám padající kolos takový čas?“ ptá se na závěr Alexandr Dugin.

Geo, Eurasia24.cz
Zdroj: Direktiva Dugina


Zamyšlení před volbami

0
0

Luděk Prokop
25. 9. 2016
K volbám jsem vždy se snažil přistupovat víceméně svědomitě. Za socíku, po roce 1968, jsem za plentou celý volební lístek škrtal křížem. V takzvané demokracii jsem zpočátku volil ČSSD. Později, zhruba od třetího volebního období, jsem již volil s mírným sebezapřením KSČM. V současnosti jsem, co se rozhodování komu dát volební hlas týče, přesvědčen pro Okamuru, čili pro koalici SPD-SPO. 



V rámci možností sleduji předvolební sliby a počínání slibujících představitelů slibujících stran a hnutí - po volbách. Největší soulad mezi sliby před volbami a počínáním po volbách, jako zcela bezkonkurenční a bez vady, zaznamenávám právě u Tomio Okamury. Může si o tom psát a žvanit kdo chce, co chce, takhle to prostě vnímám a hotovo. Stejně tak vnímám nejostřejší, největší věrolomnost a rozpory mezi sliby a počínáním u ČSSD.

Tohle ještě umocňuje hrubé popření ideologie, kterou se tato strana zaštiťuje. A sice ve věci jejího podlézavě vtíravém přístupu k sankcím proti Rusku. K sankcím poškozujícím naši ekonomiku a podporujícím, (to je na tom to nejodpornější), podporujícím ukrajinský fašismus. Vítám, že SPD s SPO kandidují v hradeckém kraji, takže nemusím tápat komu dát volební hlas. Je to pro mne jasná volba.

Považuji za velice žádoucí, aby vládní strany dostaly již letos, v krajských volbách, pořádně za uši, aby jim došlo, že jakékoli lavírování kolem imigrační invaze, obojaký přístup, kdy jinak staví přístup k imigraci před občany a jinak jednají směrem k papalášúm z EU, povede k nevratným ztrátám volebních preferencí před volbami do sněmovny.

Jistou měrou je znepokojující i přístup ČSSD k osobě prezidenta, kterým dává najevo i značnou dávku politické tuposti. Tuposti, která pro osobní zaujatost neumožňuje papalášům této strany pochopit, že mezi voliči presidenta patřili valnou měrou i voliči ČSSD. Že mezi nimi, zásluhou zmíněné tuposti, ztratí vlastních voličů značné množství, vůči kterým tím dává najevo pohrdání, aniž by mezi voliči knížete mohli nějakého voliče získat.

Domnívám se, že zmíněná politická tupost, snoubená s věrolomností ve věci zrazených slibů a s obojakým, falešným lavírováním k otázce imigrace, (a to je záležitost celé současné vlády), může pro koalici SPD a SPO přivést mnoho volebních hlasů, nejen z řad voličů ČSSD, ale i z řad voličů ostatních vládních stran, včetně z nestandardní ANO - pak by mohlo být líp skutečně.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live