Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Washington se rozhodl vymoci dluhy od Ukrajiny v naturáliích

$
0
0
5. 10. 2016    zdroj
Rossijskaja gazeta informovala, že MMF vyzval Ukrajinu, aby dala svolení k prodeji pozemků, což je uvedeno v novém memorandu o pokračování spolupráce s Kyjevem a což potvrdil také vedoucí mise MMF na Ukrajině Ron van Roden. Podle zástupce MMF bylo ve washingtonském sídle fondu vyjádřeno politování, že na Ukrajině nadále zůstává v platnosti moratorium na prodej půdy, které brání "využití pozemků jako zástavního majetku při poskytování úvěrů."


V publikaci je uvedeno, že "ještě jednou vyjádřit nepochopení" a ignorovat požadavky MMF se Kyjevu sotva podaří, i když, vzhledem k náladám ve společnosti, se ukrajinská vláda opět snaží rozhodnutí o prodeji pozemků odložit.

"Na splnění podmínek, které jsou uvedeny v dokumentu MMF, závisí poskytnutí dalších tranší, které jsou pro Kyjev naprosto nezbytné k udržení alespoň vnější finanční stability ukrajinské ekonomiky, připomínají noviny. Vlastní formulace fondu o "používání pozemků jako zástavního majetku" svědčí o tom, že Washington má vážný úmysl získat od Ukrajiny všechno, co do ní bylo vloženo a co jí bylo půjčeno, tím nejspolehlivějším způsobem - v naturáliích, to znamení prostřednictvím půdy. Protože to je v podstatě jediné cenné aktivum, které Ukrajině zůstává."

"Jsou zde ještě karpatské lesy, ale na ty již zaostřila Evropa, upozorňuje list. Povolení neomezeného vývozu kulatiny do EU bylo podmínkou Bruselu pro přidělení Kyjevu slíbeného úvěru na rozvoj ve výši 600 milionů eur. Ukrajinští ekologové a obyvatelé Karpat mohou hystericky tlouct hlavou o zeď při pohledu na hory, které jsou kvůli dravé těžbě dřeva oblezlé, a zdá se, že brzy jim nebudou patřit ani ty pahýly, které tam zůstaly v důsledku "spolupráce" s EU a MMF."

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Jak socializovat migrační ztráty

$
0
0
Eric Best
6. 10. 2016 Final Word

„Evropa se bojí bankovní krize,“ zněl včerejší (3.10.2016) nadpis hlavního článku v Hospodářských novinách. „České firmy potřebují 140 000 lidí,“ napsaly dnes HN na stejném místě. Člověk zrovna nemusí mít MBA, aby si uvědomil, že pokud přijde bankovní krize, české podniky všechny ty nové zaměstnance potřebovat nebudou. 



Přesto se prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák včera rozohnil od řečnického pultu a vybídl vládu, aby urychlila vydávání pracovních karet nekvalifikovaným pracovníkům z Ukrajiny. Premiér Bohuslav Sobotka v naději na získání hlasů podnikatelů souhlasně přikývl.

Vypracoval ale někdo na vládě nebo ve Svazu průmyslu analýzu nákladů a přínosů toho, co zmínění ukrajinští pracovníci budou znamenat pro českého daňového poplatníka, když budou přijati a následně propuštěni kvůli bankovní krizi? Kolik jich na náklady daňových poplatníků zůstane v České republice?

Člověk zrovna nemusí mít MBA, aby si uvědomil, že Hanák usiluje o privatizaci přínosů evropské migrace a socializaci z ní plynoucích ztrát. Takhle vypadá nová „společenská odpovědnost firem“.

„Bílé přilby“: za Sorosovy peníze proti Asadovi! Podle propagandistické mašinérie je činnost organizace „Bílé přilby“ (White Helmets), známá jako „Syrská civilní obrana“ (Syria Civil Defence).

$
0
0

napsal/přeložil mbi
6.10.2016   Eurasia 24
Hlavní funkcí organizace je propaganda, kterou „Bílé přilby“ démonizují Asada a snaží se vyvolat přímou zahraniční intervenci. V posledních letech se propaganda stala pro Západ, a zejména pro Spojené státy, závazným atributem všech válek a vojenských konfliktů, ve kterých se angažují.Šíření dezinformací, polopravd i zcela otevřených lží směřujících k tomu, aby ovlivnily veřejné mínění, a systematická snaha s ním manipulovat – to je věc, která se Washingtonu velmi, velmi daří.

Je přitom příznačné, že i když je oblast bojů prakticky pokaždé daleko od národních hranic Spojených států a jejich spojenců, obětí propagandy se často stávají jejich vlastní občané, jejichž názory se formují působením hromadných sdělovacích prostředků sloužících úzce orientovaným zájmům amerických a západoevropských elit.

Efektivity takového působení je přitom dosahováno kombinovaným působením celého spektra propagandistických nástrojů – falešnou interpretací počínaje a zcela nehoráznou, otevřenou lží při objasňování těch či oněch událostí a jevů konče.

Jedním z nejzářivějších příkladů práce západní propagandistické mašinérie je činnost organizace „Bílé přilby“ (White Helmets), známé také jako „Syrská civilní obrana“ (Syria Civil Defence).

I když byla vytvořena prakticky nedávno (počátkem roku 2013), byla téměř okamžitě zařazena mezi kandidáty na udělení Nobelovy ceny míru za letošní rok.

Navzdory skutečnosti, že šance na udělení ceny, nebo i pouze na zařazení do užšího okruhu kandidátů jsou jen minimální, zájem světové veřejnosti o tuto organizaci znatelně vzrostl – reklama svůj úkol splnila.

Pozornost si zaslouží skutečnost, že tato „nevládní organizace“ jen oficiálně (!) získává finanční prostředky ze státních rozpočtů minimálně tří hlavních členských zemí Severoatlantického paktu.

Konkrétně: 23 milionů dolarů dostaly „Bílé přilby“ (dále jen BP) od vlády USA, 29 milionů od vlády Velké Británie a 4,5 milionu od vlády Nizozemí. Podle zatím nepotvrzených informací dostává organizace od řady dalších zemí Evropské unie také materiálně-technickou pomoc.

Zastánci organizace mohou říci, že není nic špatného na tom, když lidé („obyčejní pekaři, krejčí, inženýři, umělci, farmaceuti“ apod.), kteří prý zachránili „desítky tisíc životů“ tím, že poskytli první pomoc těžce zraněným, kteří provádějí pátrací a záchranné práce a další záslužnou činnost, dostávají podporu od Spojených států a jejich spojenců.

Pro pochopení je velmi názorný příklad spolupráce BP s jejich hlavním sponzorem, tedy Spojenými státy, a to s tím, že tato spolupráce prý (!) přímo souvisí s národní bezpečností USA!

Přitom ministerstvo zahraničních věcí (USA) muselo hledat výmluvy před skutečností, že 16. dubna letošního roku byl představitel BP Raed Saleh vyhoštěn z USA pro podezření ze zapojení do teroristické činnosti.

Mluvčí amerického ministerstva zahraničí, který zřejmě nedostal jasné pokyny, jak se má v případě této citlivé otázky vyjadřovat, tehdy pro novináře uvedl: „S každým člověkem, a tady jsem z jistých důvodů opět nucen udělat vytáčku, libovolným člověkem patřícím do libovolné skupiny, který se dostane do podezření z vazby nebo spojení s extrémistickými skupinami nebo kterého vyhodnotíme jako hrozbu pro bezpečnost Spojených států, budeme jednat odpovídajícím způsobem.“

„Neznamená to ovšem, že zavrhneme nebo přerušíme styky s organizací, pro kterou tento člověk pracuje.“

Navzdory určité nesrozumitelnosti tohoto vyjádření, která je v poslední době vlastní řadě oficiálních představitelů americké administrativy, je základní idea diplomatova vyjádření zcela jasná: zahrávání si s teroristy a vytváření vzájemných strategických kontaktů s cílem zajistit si naplnění vlastních geopolitických zájmů končí tam, kde vzniká přímé ohrožení vlastní bezpečnosti.

Celá řada novinářů z různých zemí, kteří se specializují na problematiku oblasti Středního východu, vyjadřuje svoje pochybnosti nad čistotou úmyslů BP. Například známá aktivistka Vanessa Beeley, bojující za urychlené ukončení bojů v Sýrii a konsolidaci syrské společnosti, se domnívá, že BP jsou výsledkem působení vnějších sil majících zájem na svržení Asadovy vlády a na vytvoření podmínek pro vojenský vpád USA a jejich spojenců na území Sýrie.

Jak uvedla, „Bílé přilby“ soustřeďují svoje aktivity na oblasti kontrolované ozbrojenci Džabhat an-Nusry; členové této „organizace pro ochranu lidských práv“ přitom nevěnují žádnou pozornost zločinům spáchaným těmito teroristy a navíc – snaží se vytvářet o nich v médiích příznivý obraz a všechna obvinění (ze zločinů) přehazují na vládní a provládní síly.

S Vanessou Beeley souhlasí i americký novinář Rick Strerling, který pokládá aktivisty „Bílých přileb“ za „vysoce účinné manipulátory“. Hlavní funkcí organizace jako celku je podle jeho slov propaganda, kterou „Bílé přilby“ démonizují Asada a snaží se vyvolat přímou zahraniční intervenci.

Ve svém interview pro Sputnik hovořila Vanessa Beeley o úzké spolupráci „Bílých přieb“ s PR agenturou Purpose, jejímž cílem je zavádět postupně do povědomí veřejnosti ideu o nezbytnosti svržení Asadovy vlády pomocí zásahu vnějších sil.

Stojí za pozornost, že jeden ze zakladatelů uvedené agentury Jeremy Heimans se podílel i na vytvoření celosvětového nevládního sdružení Avaaz, které se v současné době v zájmu USA aktivně pokouší vštěpovat „demokratické hodnoty“ lidem nejen na Středním východě, ale téměř ve všech koutech světa.

Nezávislí žurnalisté již mnohokrát upozorňovali na spojení Avaazu s fondem Otevřená společnost – nevládní organizací založenou a řízenou nechvalně známým miliardářem Georgem Sorosem, veřejným agentem a proponentem amerického vlivu na mezinárodní scéně.

A právě Sorosovo jméno se objevuje ve většině veřejných informací o nestátním financování činnosti BP, takže tuto shodu okolností lze jen těžko nazvat náhodnou.

Zdroj: rusvesna.su

Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Babišovo ANO utužuje korporátní cenzuru a diktaturu v EU!Kde je v tomto procesu nějaká demokratická kontrola a ochrana proti jeho zneužití? Důležité než půjdete volit....

$
0
0

Maru
6.10. 2016   Zvědavec
Babiš je pro migranty a ne, že ne
Občané EU, cenzurovaní neziskovkami a soukromými internetovými korporacemi - to je představa ANO o uplatňování svobody slova.Neziskovky bonzují, korporace soudí, mažou a banují – a legislativci chystají úpravy trestního práva. To vše proto, aby se - podle komisařky Jourové z ANO - „nesmršťoval digitální prostor svobody projevu“.


EU nepřijala zákon odpovídající americkému zákonu FARA, kdy musí neziskové organizace, které přijímají peníze ze zahraničí, vykazovat sami sebe jako zahraničního agenta. Nikdo neví, kdo tyto neziskovky platí a jakým zájmům vlastně slouží.
EU nemá žádné právo svěřovat těmto organizacím a soukromým korporacím kontrolu nad naší svobodou slova.

Babiš nám v ČR věší na nosy bulíky, zatímco jeho podřízení horečně pracují na nastolení korporátní diktatury v Evropě. Potlačení svobody projevu je v rozporu s naším ústavním právem. Evropská komisařka Jourová z Babišovy strany ANO to však orwellovskou manipulací vydává za boj za svobodu slova.
Posuďte sami její projev, který pronesla v Berlíně, 26. září 2016.

Jourová v něm stále opakuje sousloví "občanská společnost", nedejte se však zmýlit - Jourová používá novodobý politický newspeak, kde„občanská společnost“ znamená neprůhledné neziskovky a nikoli občany:
Dámy a pánové,

dovolte mi začít vyjádřením mého uznání ministru Maasovi a vedoucí úloze, kterou Německo přijalo v boji proti nenávistným projevům na Internetu.

Pracovní skupina, kterou jste v roce 2015 založil, pane ministře Maasi, je pro nás průkopníkem stejně jako příkladem.

Máme problém. V posledních letech jsme svědky toho, jak se extremistické a netolerantní projevy šíří po celém světě jako divoký požár.

V dnešním digitálním světě bez hranic musíme tomuto rostoucímu jevu společně čelit. Proto se Evropská komise v květnu tohoto roku dohodla s významnými IT společnostmi o Kodexu chování, který má bránit nelegálním nenávistným projevům na Internetu.

Naším cílem je přinést změnu, aby lidé nemuseli žít v obavách, a zajistit, že Internet zůstane stále místem svobodného a demokratického projevu, kde budou respektovány evropské hodnoty a zákony.

Šíření nelegálních nenávistných projevů on-line nejen trápí lidi, kterých se přímo týká, ale také ovlivňuje ty, kteří v naší společnosti bojují za svobodu, toleranci a proti diskriminaci.

Pokud by bylo ponecháno bez dozoru, mohly by obavy z výhrůžek odradit tvůrce veřejného mínění - novináře a občany - od používání sociálních médií.

To ve skutečnosti znamená smršťování digitálního prostoru svobody projevu.

Všichni víme, že projevy nenávisti často vedou k trestným činům z nenávisti. Vzpomeňme na osud evropské poslankyně Jo Coxové, která byla brutálně zavražděna na počátku tohoto roku.

Následkem Brexitu a nenávistných kampaní proti cizincům, žijícím ve Velké Británii, a také následkem rasistického chování v jiných případech, zaznamenala občanská společnost společně s úředními orgány nárůst nenávisti o cca 57%.

"Toxické příběhy“ o migrantech a náboženských menšináchjsou pohonnou hmotou nejen pro obavy a předsudky, ale také pro palčivou nenávist vůči těm, kteří jsou vnímáni jako cizinci.

Svoboda projevu zahrnuje právo "obtěžovat, šokovat nebo rozčilovat stát či jakoukoli část obyvatelstva". Nezahrnuje však právo na podněcování k násilí a nenávisti. Nezahrnuje právo zaútočit na někoho na ulici, protože je polské, německé nebo jakékoliv jiné národnosti ... Považuji to za tak vážnou hrozbou, že mám v úmyslu vyburcovat ministry spravedlnosti na nadcházejícím říjnovémzasedání Rady ministrů spravedlnosti.

Reakce na rostoucí verbální a fyzické násilí v Evropě je velkou výzvou. Volá po průřezovém přístupu sdružujícím vzdělávání, občanství, integraci, sociální politiku a vymáhání práva.

Mou hlavní prioritou je zajistit, aby rámcové rozhodnutí o boji proti rasismu a xenofobii bylo řádně transformováno do národních trestních zákoníků a prosazováno tak, aby pachatelé on-line nenávistných projevů byly řádně potrestáni.

Projev podněcující k násilí či nenávisti je nezákonný. Jedná se o trestný čin.

Všichni oceňujeme sílu a význam Internetu. Ale Internet nemůže existovat mimo právní stát.

To je důvod, proč jsem se loni rozhodla spolupracovat s IT společnostmi a neziskovými organizacemi jako s důležitými spojenci v boji proti nenávistným projevům. A byla jsem potěšena tím, že internetové společnosti na sebe tuto odpovědnost převzaly.

Kodex chování, na kterém jsme se v květnu dohodli, je inovativním přístupem k řešení tohoto problému.

Pro IT firmy to znamená, že žádost o odstranění nelegálního nenávistného výroku musí být posouzena a odpovídající akce musí být provedena ve většině případů za méně než 24 hodin. To musí být vloženo nejen do podmínek služeb jednotlivých společností, ale také do zákona.

V mnoha případech on-line nenávistných projevů, zejména těch podněcujících k násilí, je postup zřejmý. A vypořádat se s nimi rychle, to bude znamenat obrovský rozdíl.

V jiných případech však může být obtížné rozhodnout, zda je řeč nezákonná nebo ne.

Existuje již mnoho oblastí, kde soukromé korporace, včetně IT společností, musí činit obtížná rozhodnutí právního souladu, například daně, účetnictví nebo případy týkající se práv zaměstnanců. U posuzování těchto případů musí mít jistotu, že mají k dispozici potřebné zdroje právního poradenství.

Zajištění právního souladu u nenávistné řeči se v ničem neliší.

Kromě spravování online obsahu řeší Kód chování i další důležité aspekty.

Usiluje o zlepšení spolupráce mezi IT společnostmi, občanskou společností a členskými státy.

Jeho cílem je zvýšit efektivnost nahlašování on-line projevů nenávisti.

Snaží se o posílení spolupráce s občanskou společností v boji proti nežádoucím příběhům a dává tak patřičný prostor zprávám, které oponují nenávistným projevům a respektují naše hodnoty.

Podepsání Kodexu chování bylo jenom prvním krokem vpřed. Nyní jej musíme efektivně implementovat.

Povzbudil mě pozitivní vývoj u nahlašování zpráv a užší spolupráce mezi IT firmami a občanskou společností. Tato úzká spolupráce bude klíčová pro to, aby se Kodex chování stal úspěšným projektem.

V současné době pracujeme s IT společnostmi a s občanskou společností na vypracování monitorovacího a vykazovacího zařízení, které by posuzovalo úspěšnost používání Kódu.

Mým cílem je mít nepřetržité posouzení dopadů a shromažďovat konkrétní údaje.

V tomto ohledu by pro nás byly nejcennější zkušenosti vaší pracovní skupiny v této oblasti, pane ministře Maasi.

Na úrovni EU budeme mít první příležitost k tomu, abychom podali zprávu o pokroku dosaženém Pracovní skupinou na vysoké úrovni pro potírání rasismu a xenofobie dne 7. prosince. Poté podám zprávu ministrům spravedlnosti na prosincovém zasedání Rady.

Po předběžném posouzení v prosinci a sledování trendů během dalších kol nahlašování zpráv uvidíme, zda Kodex chování opravdu funguje.

Pokud nebude fungovat, nebudu váhat jít zpět do Sboru komisařů a posoudit, zda nejlepším řešením tohoto problému není samoregulační cesta.

Na úrovni členských států vyzývám ministry, aby zvážili, zda je v jejich zemích v tomto směru naplněn potenciál vnitrostátních předpisů trestního a správního práva včetně transpozice rámcového rozhodnutí o Boji proti rasismu a xenofobii.

Tam je určitě mnoho práce, kterou je třeba udělat.

Spoléhám na vaši pokračující podporu tak, abychom společně skoncovali se zločiny nenávisti, jejichž příčinou jsou nelegální nenávistné výroky.

Děkuji.

Svítí červená kontrolka. Nejenom pro Deutsche Bank

$
0
0
Květa Lauterbachová
6.10.2016 E-republika

Prohlášení politiků a šéfů Deutsche Bank zní takto: "Deutsche Bank nebude novou Lehman Brothers v Evropě". Lze jim věřit, když se podíváme na čísla jako zkušení účetní, kteří umí číst z rozvahy? A to nemáme pohled na různé podrozvahové účty a kostlivce ve skříni.

V pátek 30. září 2016 vše ukazovalo na možné vyvolání bankovní tsunami, která by mohla být spuštěna nikoliv prostřednictvím italského bankovního sektoru, nýbrž možná právě díky Deutsche Bank (DeBa). O její situaci, a zejména náloži zbraní hromadného ničení ve formě derivátů, jsme psali mnohokrát, naposled v tomto článku.

 

Jak zhasnout banku


Víkend je pryč, v sobotu si někteří klienti stěžovali, že si nemohli v bankomatu vybrat peníze a měli i zablokované karty. Deutsche Bank to komentuje jako IT poruchu. I když se cena akcie v pátek v 17 hodin díky dnes již prokazatelně záměrně vypuštěné mediální kachně o snížení pokuty z USA malinko zvýšila a přesáhla hranici 11 euro za akcii, cena na burze DAX od 17 hodin opět spadla. Mlčení a mlžení a využití státního svátku v Německu nevěstí nic dobrého. Solidní informace nejsou - a my politici, my nic...

S velkou kritikou se do Deutsche Bank (DeBa) pustil německý ministr hospodářství Sigmar Gabriel, když po cestě v letadle do Teheránu v podstatě dementoval informace, že by se Deutsche Bank stala obětí spekulace, protože je to právě DeBa, která má postavený svůj obchodní model na spekulování. Naštval tím ovšem šéfy koncernů, viz reakce generálního ředitele BASF Jürgena Hambrechta, který reagoval na ministra slovy, že velké podniky potřebují banku jako je Deutsche Bank, která „je doprovází na cestě do světa“. Na podporu Deutsche Bank, která by měla uklidnit investory i veřejnost, vystoupily všechny velké podniky kótované na německé Dax burze.

Samozřejmě není žádným tajemstvím, že velké koncerny mohutně spekulují na finančních trzích a vlastní výroba je při nasycené poptávce a obrovské konkurenci stále méně rentabilní. Takže automobilky i farmaceutické koncerny mají výrobu a prodej svého zboží něco jako malou přidruženou výrobu k aktivitám na finančních trzích. Není proto divu, že korporace potřebují spojence v Deutsche Bank. Kritika by ovšem měla směřovat i na Sigmara Gabriela, jako ministra hospodářství. Co udělal tento pán pro to, aby se omezily spekulace a oddělilo investiční a klasické bankovnictví? Proč se znovu nezavedl Steagallův akt, který Bill Clinton zrušil v roce 1999 na nátlak finančních lobbyistů? A tak bychom mohli pokračovat. Martin Armstrong komentuje aktuální stav takto:

Deset velkých hedgových fondů se stahuje z Deutsche Bank. Co je potřeba vědět je, že Deutsche Bank (Němci v ní vlastní pořád ještě 26 %, pozn. KPL), je hlavním zúčtovacím centrem pro obchody v Evropě. Problémem hedgových fondů je aktuálně, kam se mají hnout se svými penězi. Krátkodobě by je mohly převést do New Yorku nebo do Londýna. S více jak 60 biliony derivátů u Deutsche Bank není vláda schopna vůbec pochopit, o co jde, natož aby dokázala tuto krizi řešit. Stojíme před masívní krizí důvěry.


Tolik Armstrong. Prohlášení politiků a šéfů Deutsche Bank zní takto: "Deutsche Bank nebude novou Lehman Brothers v Evropě". Lze jim věřit, když se podíváme na čísla jako zkušení účetní, kteří umí číst z rozvahy? A to nemáme pohled na různé podrozvahové účty a kostlivce ve skříni.

 

Poker ohledně záchrany


Angela Merkelová se vyjádřila jasně, že o záchraně této velkobanky německá vláda neuvažuje. To nakonec potvrzuje i ministr Gabriel. Nedávno však vyzvala německé obyvatelstvo, aby si lidé vytvořili zásoby na 10 dnů pro případ krize. V Rakousku byl tento týden vytvořen zvláštní štáb při vládě pro operativní řešení případu krize. A v sobotu se opakovalo několikrát houkání sirén a cvičení poplachu. Co si o tom má soudný občan myslet?

Tento víkend byl v Německu prodloužený na tři dny. Němci slaví v pondělí 3. října 2016 svátek sjednocení Německa. Drážďany jsou v obležení tanků, jako kdyby se očekával úder nepřítele. Známý je výrok Wolfganga Schäubleho, dnešního šéfa „záchranného fondu“ ESM, který se týká vkladů obyvatel. S „bail-in“ se musí obezřetně a když jsou zavřeny banky, tedy o víkendu. A DeBa je na tom velmi špatně. Nejde jenom o pokutu ve výši 14 miliard eur, která by mohla být snížena po vzájemném vyjednávání s americkou vládou snížena až na 5,4 miliard. Zatím to ovšem není plně potvrzeno, údajně se podle Wall Street Journal nakonec nedohodli.

Dnes byla v Milánu vznesena obžaloba proti 13 bývalým a současným špičkovým manažerům Deutsche Bank, Monte dei Paschi di Siena a Nomura za kriminální jednání na finančních trzích. Jakmile se hedgové fondy obrátí k DB zády, ocitne se banka v neřešitelných obtížích. Spustí se lavina a stádo bude následovat a jednotlivé banky budou redukovat svoji pozici u DB. Podle Handesblattu se Armstrongova předpověď naplňuje. Celkem 10 velkých hedgových fondů omezilo své obchodování a stahuje kapitál, jmenovány jsou hlavně Millenium Partners, Roks Capital Management a Capula.

Egon von Gryerz ze Švýcarska hlásí: Deutsche Bank je příliš velká nejenom pro Německo, ale pro celý svět. Tuto větu vyslovil tento zkušený švýcarský podnikatel již 18. září 2016 a varoval, že to může být právě ona, na kterou je namířena střelba ostrými náboji. Po útocích na automobilový průmysl, sankcích proti obchodování s Ruskem, přičemž uprázdněná místa obsadily americké firmy, organizovanému stěhování národů s očividným záměrem změnit etnickou a religiózní strukturu původního německého obyvatelstva - následuje útok na nejslabší článek německé ekonomiky, tedy Deutsche Bank.

 

DB je prázdná nádoba, jako všechny velkobanky


Uvědomme si, že Deutsche Bank je jednou z největších bank světa. Při bilanční sumě 1,6 bilionu eur má však vlastní kapitál pouze 4 %, tedy 68 miliard eur. Tržní cena banky je 16 miliard při jednom procentu bilanční sumy. Jenže k tomu je potřeba přičíst oněch 60 bilionu eur v derivátech. Což odpovídá dvacetinásobku německého HDP. Proto výše uvedená slova Egona von Gryerze. Banka, která ztratí 90% své hodnoty, nepřežije. Vývoj ceny akcií od roku 2007 mluví sám za sebe. Ztráta 92,7 % hodnoty!

Realita je taková, jaká je. Panika byla již spuštěna. Se zajímavou informací přišel tento zdroj, článek zde a také zde. První zdroj uvádí informaci, že o víkendu mělo proběhnout uzavření přístupu klientů k penězům u Deutsche Bank, druhý zdroj tvrdí, že akcie DB začaly skupovat americký Fed, Japonská centrální banka a ECB. Něco se děje, poněvadž jenom ECB a BoJ tisknou nekrytou měnu ve výši 180 miliard eur měsíčně. A Fed nepřistoupil k avízovanému zvýšení úrokových sazeb.

 

Skvělá nálada v Evropě


Monte dei Paschi zachránila ECB. Centrální banky si za natisknuté fiat money klidně koupí celou zeměkouli i vesmír. Ve světle čísel se tato věta nejeví být přehnaná. ECB zachránila v poslední sekundě zkrachovalou banku Monte dei Paschi di Siena, viz naše články o této bance. Deutsche Bank je však banka většího kalibru. Ne na Italy, ale na Němce bude tak možné ukázat prstem znovu jako na viníka všeho zla v Evropě.

Vrátila jsem se z Toskánska, kde jsem sbírala informace, týkající se banky Monte dei Paschi di Siena.To je historie zralá na román. Z mnoha rozhovorů s lidmi (pokud mluvíte dobře italsky, tak se vám otevřou a leccos prozradí) bylo cítit napětí a nenávist vůči Němcům. Noviny jsou plné titulků jako „Matteo Renzi: Berlín nás zničí. Jediný náš spolehlivý partner jsou USA“. Obyčejní lidé si stěžují: "Do Itálie jezdí tolik německých turistů – každým rokem víc, je tedy vidět, že jsou jediní, kterým se v Evropě daří dobře. A my tu máme penze 500 euro, obrovskou nezaměstnanost mladých, kteří nezakládají rodiny, ruší nám i pošty na odlehlých vesnicích, všechno upadá." Těžko těmto lidem vysvětlovat, že jde o ekonomickou válku proti celé Evropě, o velkou geopolitickou hru s Evropou. Německo má sehrát roli viníka. Tu roli, kterou už ve 20. století sehrálo. A podle nálady v Itálii se zdá, že se to zase jednou povedlo. Rozděl a panuj...


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!


Související články:

Times: „an-Nusra" plánuje útoky v Británii a Evropě! Opravdu překvapivé?!

$
0
0
6.10. 21016   První zprávy
Teroristická organizace „Džebhat Fatah al-Sham" (dříve „Džebhat en-Nusra", syrské křídlo Al-Káidy) plánuje realizovat řadu teroristických útoků ve Velké Británii a Evropě, varuje deník The Times.
Podle publikace plánuje Džebhat en-Nusra"útoky kvůli zhoršení postavení skupiny Islámský stát, která nedávno utrpěla porážky v Sýrii a Iráku.

Podle ministra obrany Spojeného království Michaela Fallona, „Džebhat Fatah al-Sham" je „přímou hrozbou" Velké Británii a celé Evropě. Jak se uvádí, vedoucí představitelé skupiny je nyní aktivně rozvíjí plán útoku.

Deník přináší tuto informaci nejen jako varující, ale i do značné míry překvapivou. Naopak je spíše udivující, že se dosud mezinárodní koalice vedená USA chovala v „an-Nusře“ benevolentně až s jakousi koketérií. Varující je výpověď polního velitele "an-Nusry" o podpoře jeho organizaci ze strany zemí Perského zálivu, Turecka a Spojených států pro německý deník Kölner Stadt-Anzeiger:

Kölner Stadt-Anzeiger: Syrští teroristé přiznávají pomoc USA!
Rusko: USA jsou ochotny „dohodnout se s ďáblem", aby svrhly Asada!

Tato informace je zajímavá na pozadí ruských výčitek a podezření vůči Spojeným státům, že v Sýrii projevuje vůči „an-Nusra“ nepochopitelnou balhosklonnost a možná ji i tajně podporují. V každém případě USA hájí tzv. "umírněnou opozici“, která se mnohdy spojuje právě s islámskými teroristy a je od nich nerozeznatelná.
První zprávy,Jiří Kouda

Eric Zuesse: Důkazy jsou přesvědčivé: Malajské letadlo MH17 sestřelily dva ukrajinské vojenské tryskáče. Nebyla to raketa země-vzduch ‚Buk‘

$
0
0
Jaromír Bradávka
6.10.2016   Rukojmí
Podívejme se poněkud dále, než bylo odhaleno profesionální zpravodajskou komunitou a vyšetřovací komisí, abychom poznali skutečné důkazy, které přesvědčivě ukazují, že 17. července to byla ukrajinská vláda, kdo sestřelil malajský linkový letoun. Ve zprávě ze zpravodajské komunity se dostalo titulků 3. srpna od Roberta Parryho (odhalil mimo jiné aféru Watergate) „Posuvy ve scénáři sestřelení Letu 17,“ a ten odhalil, že: „Na rozdíl od veřejných prohlášení Obamovy administrativy obviňujících ze sestřelení letu 17 Malaysia Airlines ukrajinské rebely a Rusko, už někteří zpravodajští analytici dospěli k závěru, že ani rebelové ani Rusko za to nejspíš nemohou, a že to vypadá, že za to mohou ukrajinské vládní síly, jak ukazuje zdroj obeznámený s těmito zjištěními.
  Tento úsudek – odporující tomu, co president Barack Obama a ministr zahraničí John Kerry veřejně prohlašovali – je založený převážně na absenci důkazů od US vlády, že by Rusko rebelům dodalo protiletecký raketový systém Buk, kterého by bylo zapotřebí k zasažení civilního linkového tryskáče letícího v 33 000 stopách, řekl zdroj, který mluvil pod podmínkou anonymity.“

Ve skutečnosti je to založeno na daleko více než jen tomhle; není to založeno jen na absenci důkazů, nýbrž na pozitivním doložení toho, že to byla ukrajinská vláda, kdo ten letoun sestřelil, a dokonce i důkazech o tom, jak to bylo provedeno. Tento důkaz tu uvidíte poprvé detailně předložený. Komentáře čtenářů k článku z 31. července „Fotky z prvního ohledání kokpitu malajského MH-17 ukazují, že ten letoun sestřelila ukrajinská vláda,“ s poskytnutím odkazů a návodů k dalšímu nezávislému potvrzení podporujícímu toto tvrzení od pensionovaného pilota Lufhansy Petera Haisenka rekonstruujícího tuto událost až do té míry, že když jsem tuto záležitost prozkoumal dále, tak jsem získal dost důvěry k prohlášení, že důkazy jsou v této záležitosti opravdu „přesvědčivé“, a že Haisenko má pravdu.

Zde jsou všechny ty důkazy, které mě kolektivně přesvědčily, že Haisenkův závěr je opravdu tím jediným, který může poskytnout alespoň možné vysvětlení stavu vraku. „Byly tam asi dva nebo tři kusy trupu, které byly opravdu poseté tím, co vypadalo skoro jako průstřely kulometu, střelby hodně hodně těžkého kulometu.“ Tohle pozoruhodné prohlášení nepochází od Haisenka, nýbrž od jednoho z prvních vyšetřovatelů OSCE, který dorazil na scénu této katastrofy.

Běžte na youtube a uvidíte to: Tenhle snímek na youtube je interview s Maichaelem Bociurkiwem, a ten pochází od muže, který je „ukrajinsko-kanadským pozorovatelem u Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE). Ten viděl místo havárie Letu MH17 Malaysia Airlines. Bociurkiw a jeden další kolega byli prvními mezinárodními pozorovateli, kteří se po sestřelení toho tryskáče 17. července nad oblastí v držení rebelů na východní Ukrajině dostali k troskám.“

Tento jeho popis je z upoutávky na celé interview s ním v článku z 29. července 2014 od CBC news „Malaysia Airlines MH17: Michael Bociurkiw mluví o tom, jak byl první na místě havárie.“ Ten daleko stručnější klip na youtube ukazuje jen to, co bylo prezentováno v CBC interview s Bociurkiwem v 6:10-6:24. Reportérka CBC má k interview předmluvu oznamující: „Z trosek se ještě kouřilo, když se k nim dostal malý tým z OSCE.“ Takže tam musel být opravdu brzy. „Žádný další oficiální činitel tam pak po celé dny nebyl,“ řekla. Takže už jeden z prvních mezinárodních pozorovatelů na místě viděl přesvědčivé důkazy, že ten malajský letoun byl zasažen „palbou velice velice těžkého kulometu,“ nikoliv palbou rakety vystřelené ze země.

Rekonstrukce Petera Haisenka o sestřelení tohoto linkového letounu byla tímto v podstatě potvrzena na místě jedním z prvních mezinárodních pozorovatelů OSCE, co dorazil na místo, když se z trosek ještě kouřilo. To je tedy to nejbližší svědectví o panensky nedotčených důkazech, jaké jsme kdy dostali. Na rozdíl od analýz interpretace černé skříňky dlouho poté ruskou vládou, nebo britskou vládou, nebo ukrajinskou vládou, z nichž všechny mají v tomto dostihu své koně, tohle svědectví od Bociurkiwa je surové, nezávislé a pochází od jednoho z prvních svědků u fyzických důkazů. Tohle je svědectví se silnou vypovídací schopností s vysokou autoritou, a to shodou okolnost potvrzuje teorii Petera Haisenka o tom, co se stalo. Bociurkiw tam dorazil brzy, protože ten vyjednával za zbytek týmu OSCE s místními, ten tým OSCE se organizoval, že přiletí později: Bociurkiw mluví tamními místními jazyky – ukrajinsky a rusky.

Dále je to svědectví kohosi, kdo je těžko přívržencem protivládních rebelů. Před tím tam bylo tohle: http://pressimus.com/Interpreter_Mag/press/3492, kde se popisuje interview BBC s Bociurkiwem z 22. července. Tehdy řekl: „Díváme se na velké kusy, a koukám se, jak už jsem řekl, na ocasní křidélka, a pak je tu také ta zadní kuželová část letadla, a ty vypadají jinak, než když jsme je poprvé viděli, … přede dvěma dny.“ Takže on dorazil na scénu nejpozději 20. července. (Ani BBC ani CBC, které s ním měly interview, nebyly dostatečně profesionální, aby ohlásily konkrétní datum, kdy Bociurkiw opravdu na scénu dorazil, ale podle tohoto to nemohlo být později než 20. července. K sestřelení došlo 17. července. Když se z některých trosek ještě „kouřilo“, jak řekli žurnalisté z CBC, tak tam možná dorazil ještě dříve.)

Ta youtube upoutávka na Bociurkiwa se ke mně dostala přes komentáře čtenářů mého článku od Bill Johnsona, načež jsem prohledával web ohledně youtube klipů kvůli tomuto zdroji a narazil jsem pak na článek CBC news z 29. července 2014 a k němu doprovodné video. Navíc existuje i kriticky důležitá foto-rekonstrukce z 21. července týkající se úlomků kokpitu umístěných na letadlo, jako kdyby to bylo na původním nedotčeném letounu: https://twitter.com/EzraBraam. (Někdy se to neotevře, takže tady je další snímek, od někoho, kdo to zkopíroval.) Podíváme-li se na tu foto-rekonstrukci, můžeme snadno určit, že nějaký SU-25 či jiný bojový tryskáč střílel do kokpitu z levé strany z hlediska pilota, a že nejenže udělal kulkami cedník z oblasti kolem pilota, ale že se pak zaměřil konkrétně na pilota samotného, čímž vytvořil na jeho místě obrovskou zející díru ze strany letadla přesně na místě, kde pilot seděl. Dále tato zející díra byla vytvořena střelbou do letadla přesně na pilota odspoda a zleva od pilota, kde byl umístěn bojový tryskáč – ne nad letadlem a ne vedle něj, a nikoliv ani pod ním.

Jinými slovy byla to přesná a zblízka mířená cílená střelba přímo na pilota a ne široce rozprostřený výbuch směřující proti němu s cílem zasáhnout letadlo kdekoliv, aby ho sestřelil.Haisenko vysvětlil, jak proražení letadla, i když to bylo zamířené konkrétně na pilota, okamžitě způsobilo rozpadnutí celého letadla.I další čtenáři reagovali na moji zprávu o Haisenkově článku a tvrdili, že střepiny z rakety Buk by mohly podobně způsobit tyto díry ze strany kokpitu. Avšak tyto námitky ignorují další klíčový prvek Haisenkovy analýzy. Haisenko tam řekl: „Vidíte jak vstupní, tak výstupní otvory. Okraje části těchto děr jsou vyhnuté dovnitř. Tyhle díry jsou menší, okrouhlé a čisté, ukazující body vstupu nejpravděpodobněji projektilů s kalibrem 30 milimetrů. Okraje jiných děr jsou větší a poněkud roztřepené, jsou to výstupní díry s úlomky kovu ukazující, že byly vytvořeny projektily toho samého kalibru. Navíc je evidentní, že … tyto výstupní díry ukazují na vnějším okraji dvojitý hliníkový posílený plášť a jsou roztřepené nebo vyhnuté – ven!“

Co to znamená je to, že abychom měli některé díry roztřepené dovnitř a další díry roztřepené ven, tak tam musel být druhý bojový tryskáč, který střílel do kokpitu tohoto linkového letadla i z pravé strany. To je kriticky důležité, neboť žádná ze země vypálená raketa (nebo třeba šrapnel) co zasáhne letadlo, by nemohla vytvořit zásahy po střelbě do kokpitu z obou stran letounu. Za těchto podmínek to musel být příval kulek, které to letadlo sundaly, přilétajících ze dvou stran. To, že na tohle poukázal, je hlavním Haisenkův objev. Nemůžete mít projektily létající oběma směry – na plátu na levé straně trupu přilétající z levé i z pravé strany – jinak, než když do tohoto plátu přilétají z obou stran. Nikdo si před Haisenkem nevšiml, že ty projektily prorazily tím plátem z obou stran, zleva i zprava. Tohle vylučuje jakoukoliv raketu vypálenou ze země.

Peter Haisenko vystavil obrázky v extrémně vysokém rozlišení pocházející z těchto fotek, které použil, a ty jednoznačně ukazují, že některé z děr po kulkách jsou dovnitř, zatímco další z nich jsou ven: Zde to je vidět hodně zblízka. http://www.anderweltonline.com/fileadmin/user_upload/PDF/Cockpit-MH017.pdf

Ač tu byly ty bojové tryskáče, o kterých se povídalo, že do válečné zóny doprovázely malajský letoun údajně letounu SU-25, tak mohl to být klidně i jiný typ. SU-25 jsou konstruované, aby létaly do 23 000 stop (7 km) bez kyslíkové masky, ale mohou zaletět daleko výše, pokud má pilot masku, což byl pravděpodobně tento případ. Samozřejmě, že linkový letoun sám je plně natlakován. To natlakování zevnitř letounu je další klíčovou součástí Haisenkovy rekonstrukce sestřelení tohoto letounu. Haisenko v podstatě rekonstruuje rozpad letounu, jakmile jej příval kulek otevřel a uvolnil tlak z letadla.

Konkrétní fotka tohoto fragmentu kokpitu, který nahrál Haisenko okamžitě po katastrofě, byla z Internetu odstraněna, ale další fotky tohoto fragmentu byly už vystaveny jinde, jako v britské publikaci (která je jako zbytek „zpravodajských“ médií Západu zaujatá pro-Obamu a proti-Putinovi), které 21. července dalo své anti-Putinovské zaujaté teorii rakety nadpis „Havárie MH17: FT fotka ukazuje známky poškození od zásahu raketou.“ Jejich „reportéři“ se do toho pustili se svou nestoudnou proti-ruskou předpojatostí:

„Prvním zjevným tvrdým důkazem, že Let MH17 Malaysian Airliner byl sestřelen raketou země-vzduch, se objevuje na místě havárie na východní Ukrajině poté, co experti v pondělí potvrdili, že na letounu jsou známky poškození střepinami.“

Ač neřekli otevřeně, že ta „střela země-vzduch“ byla od rebelů, projevovali jasnou zaujatost pro ukrajinskou vládu a proti Rusku, když tvrdili: „Západní zpravodajské agentury během víkendu poukazovaly na vršící se důkazy, které podporují tvrzení Ukrajiny, že tento letoun s 298 lidmi na palubě byl omylem sestřelen pro-ruskými separatisty a ruským vojenským personálem pomocí rakety SA-11 vypálené baterií Buk-M1 SAM.“ Jejich stenografové (nebo, jak by to řekli oni „reportéři“) stenografovali (referovali), že: „Douglas Barrie z Mezinárodního institutu strategických studií řekl, že fotografické důkazy‚ odpovídají charakterem poškození, jaké by se očekávalo při detonaci vysoko-explozivní fragmentační bojové hlavice typu běžně používaného v systému SAM.‘“ O žádné analýze z pro-Putinovského tábora jejich „reportéři“ interview neměli. Ale např. ruská tisková služba Interfax měla 29. července nadpis, tedy ve stejný den jako ten článek FT, „Sestřelení Boeingu raketovým systémem Buk je nepravděpodobné – tvrdí vojenský expert,“ a místo toho stenografovali to, co tvrdí jejich „expert“, ale je tu následující:

Šéf taktické protiletecké obrany ruských pozemních sil generálmajor Michail Kruš řekl, že pochybuje, že malajské cestovní letadlo sestřelil raketový systém země-vzduch Buk. „Nikdo neviděl, jak se v té oblasti ten den Buk blíží k cíli, což už na 95 procent dokazuje, že v tomto konkrétním případě to Buk nebyl,“ řekl tento generál v interview s vojenským týdeníkem Vojennoje-Promyšlennij Kurijer, co měl vyjít ve středu (30. července). „Zatím to není více než pouhá teorie. Ale řízená střela vypálená raketovým systémem Buk za sebou za letu zanechává specifickou kouřovou stopu jako kometa. Za dne by byla tahle stopa v okruhu 20-25 km od raketového systému jasně vidět. To by nemohlo zůstat nepovšimnuto. Nejsou tam žádní očití svědkové, kteří by potvrdili, že to tam bylo. Nikdo nehlásil odpálení. Tohle je jedna věc,“ řekl. „Druhá. Díry, které zanechaly zásahové předměty na vnějším plášti Boeingu, naznačují, že bojová hlavice vybuchla pod ním a z boku. Raketa Buk zasahuje cíl shora,“ řekl. „Poškození způsobená na letadle naznačují, že použita byla jiná raketa. Naší metodou navedení je zoom, když střela udeří na cíl shora a pokryje ho jemným oblakem střepin,“ řekl tento generál. „Nemohu to konstatovat kategoricky jenom podle těchto dat, mohu ale na základě své zkušenosti poukázat, že to nebyla střela Buk, co zasáhlo ten Boeing,“ řekl tento expert.

Konstatování generála Kruše by mohla sedět s Haisenke i s Bociurkiwem, ale nikoliv s FT nebo se zbytkem „reportérů“ (které lze prostě považovat za pouhé řadové propagandisty) na Západě. US president Barack Obama při tom celou dobu říká, že to Rusko – proti kterému ve skutečnosti systematicky brojí do války – a nikoliv Ukrajina (kterou k tomu používá jako hlavní lokomotivu, která ho k tomu dotáhne), může za sestřelení tohoto linkového letounu. Před tím říkával, že ti snajpři, kteří v únoru zabili při majdanských demonstracích proti pro-ruskému ukrajinskému presidentovi Viktoru Janukovičovi zabili tolika lidí, pocházeli z Janukovičovy Služby státní bezpečnosti, a nikoliv z krajně pravicových stran, které zkoušely Janukoviče svrhnout, a že to nebyla Obamova agentka Victoria Nuland, kdo vybral novou ukrajinskou vládu. Ale i to byla jedna z Obamových lží. Ten lže hodně, a lži jsou i jediným jeho typem prohlášení, kdykoliv je to o Rusku, nebo o Ukrajině.

Pokud chce někdo ověřit, jak zběsile US vláda lže, a lhala přinejmenším od časů presidentství George W. Bushe, tak ať se jen koukne na tohle video na to, co začíná na 16:00 a jde až do 42:00, a bude šokován. (To se týká lží Bushe, které Obama pořád ještě kryje.) A když dále uvažujete o tom množství jasných otázek, na které to poukazuje, a které US „zpravodajská“ média odmítají klást, a pořád se ještě odmítají ptát na tuto záležitost, tak vám dojde, že vám s naprostým pohrdáním veřejností systematicky lžou, aniž by respektovali jakékoliv právo veřejnosti znát pravdu, i co se týče tak masivní části historie jako je tohle, tak je to brutální.

Těm ignorantským „reportérům“ občas do jejich stenografie uklouznou fakta, která ve skutečnosti podporují druhou stranu verze událostí, a která diskreditují jejich vlastní legendu. Tak tomu bylo např. i v případě tohoto článku Finacial Times, který obsahoval prohlášení, že: „Protiletecké rakety nejsou konstruovány, aby zasadily přímý úder, jelikož jsou zaměřené na ničení rychlých, hbitých bojových tryskáčů. Takže jsou konstruované, aby explodovaly ve vzdálenosti asi 20 m od svého cíle, a vyslaly oblak do ruda rozžhaveného kovu, ke zvýšení šance, že zasadí tolika škody, kolik je jen možné.“

Ale spíše než jen „oblak do ruda rozžhaveného kovu,“ to, co opravdu tento letoun sestřelilo, byly, jak řekl Haisenko, zásobníky plné pečlivě zamířených rychlopalných kulek z kulometu, které ten letoun zasypávaly odspoda, jak zleva, tak zprava.

Byla to práce ukrajinské vlády. Bylo to zblízka. (Žádná raketa vypálená ze vzdálenosti o více než 30 000 stop níže ze země by nemohla být tak přesná, aby se zaměřila jen na pilota místo na daleko větší cíl, zasypáním celého povrchu letadla.) Přišlo to od té vlády, kterou tam v únoru instaloval Obama, a která teď provádí kampaně etnických čistek proti obyvatelům ukrajinského jihovýchodu, tj. proti místům, kde žijí Janukovičovi voliči. Porovnejte tento obrázek s následujícím, který jsem získal z propagandistické stránky k US přátelského režimu, a tudíž takové, která chce ohledně tohoto podepřít linii administrativy, a určitě ne Haisenkovo vysvětlení toho, jak byl letoun sestřelen, i když ale vlastně Haisenkovu verzi podporuje:

Jak na ní vidíte, letoun, letoun, který by byl zasažen raketou vypálenou ze země, místo kulkami vypálenými z útočícího letoun jen pár metrů od něj, by měl poškození rozprostřená hodně široce po celém svém povrchu, ne soustředěná na tak maličké oblasti, jako je ta, kde je v letadle sedačka pilota. Určitě mezi tamtou fotkou a touto je ohromný. Dále si také všimněte, že poškození od střepin na tomto letounu pochází z místa nad ním, což je směr, ze které raketa obvykle letoun zasáhne, když své střepiny vymrští nad ním dolů na letadlo. Na rozdíl od přívalu kulek, do malajského letounu směřujících na pilota zespoda letounu, zamířených nahoru do kokpitu z obou stran kokpitu.

Co se týče toho, zda tam byly opravdu dva bojové tryskáče, co střílely na malajské letadlo nebo jen jeden, zastánce hypotézy jediného tryskáče Bill Johnson vystavil do komentářů čtenářů k mému článku ze 4. srpna série blízkých snímků bočního plátu, z nichž odvozoval, že vysvětlení zjevně jednostranného zásahu kulkami (ze strany pilota) vycházelo nejspíše z tvaru kulek. A pak jsem se ho zeptal, proč odmítá přijmout možnou existenci dvou tryskáčů. On uvedl: „Podle toho, co se mi povedlo najít, radar ruských vojsk detekoval jen jediný ukrajinský bojový tryskáč, nikoliv dva. Hledal jsem a hledal jsem nějaký druh radarového potvrzení druhého bojového tryskáče, a nemohl jsem ho najít.“

Ovšem ten nejpanenštější kus nejčerstvějších důkazů dostupných online týkající se toho pochází ze 17. července chvilku po sestřelení, vystavený s nadpisem následného anglického překladu: „Španělský řídící létání z kyjevského letiště Borispol: Ukrajinská vojska sestřelila Boeing MH17,“ a ten byl na „@spainbuca’s TWITTER FEED”, kde uvedl svá pozorování pouhé minuty po sestřelení: „V těsné blízkosti toho letounu letěly 2 bojové tryskáče.“ Navíc těsně před tím tweetnul: „Ten letoun B777 letěl v doprovodu ukrajinského bojového tryskáče 2 minuty před tím, než se ztratil z radaru.“ Takže se možná druhý tryskáč objevil vzdálený od něj jen těsně před sestřelením.

Jak uvádí doprovodná novinová zpráva také ze 17. července: „Tento kyjevský řídící létání je španělský občan, co pracuje na Ukrajině. A ten byl postaven mimo službu jako řízení letového provozu spolu s dalšími cizinci okamžitě poté, co byl pasažérský letoun Malaysia Airlines sestřelen nad východní Ukrajinou i se zabitím 295 pasažérů a posádkou na palubě. Tento řídící letového provozu v soukromém hodnocení, které zakládal i na vojenských zdrojích v Kyjevě, naznačil, že za tímto sestřelem byla ukrajinská vojska. Radarové záznamy byly okamžitě po sestřelu pasažérského tryskáče konfiskovány.“ Je-li to pravda, pak byly „zkonfiskovány“ ty radarové záznamy, na jejichž základě byly vyslány tyto tweety.

Tohle je nejlepší důkaz, co je v souladu s tím, že díry po kulkách ukazují na dva směry střelby, nikoliv na jeden. Co je však téměř jisté, je to, že nejméně jeden bojový tryskáč blízko byl, a ten sestřelil ten malajský letoun. Zbytek tweetů od @spainbucca tam popisoval okamžité nepřátelství kyjevských úřadů vzniklé při této příležitosti vůči němu a jeho spekulace o tom, kdo je za tím vším.

A Evropská unie hraje s nimi na to, že tohle je hoax. (Pokud máte pořád ještě nějaké další pochybnosti, že to je hoax, tak jen klikněte na tento odkaz a podívejte se.) A masy důvěřivých troubů na Západě věří, že to hoax je: takže uspěli v podněcování horečky touhy po válce, místo horečky touhy po tom, aby se zbavili svých vlastních vůdců, kteří nám lžou o válce, ze které budou mít prospěch jen Západní aristokraté, zatímco zasadí nesmírné fyzické a ekonomické škody všem ostatním – stejně, jako to bylo s invazí do Iráku, a ty by se v tomto případě ztisícinásobily, zvláště když je tu možnost nakonec i použití jaderných zbraní.

Kdybychom snad měli svobodný tisk, zpravodajská média by se bez ustání presidenta Obamy ptala, proč se od ukrajinské vlády nedožaduje odpovědnost za jejich masakr spáchaný 2. května v Budově odborů v Oděse, ve které je ten nově Obamou instalovaný režim mírumilovné oponenty systematicky polapil, a pak upálil zaživa, což Obamou instalovaná ukrajinská vláda odmítla byť i vyšetřit (natožpak stíhat). Obama v podstatě tento masakr sponzoroval. Takže to naše „zpravodajská“ média ignorují, i když se tím začala tato občanská válka na ruském prahu, a tudíž nastal i restart Studené války, tenhle masakr byl totiž Obamův záměr (byl to jeho masakr a jsou to jeho následné etnické čistky), co se tam provádí. (Podobně ta „zpravodajská“ média, ač všechna dostala e-mailem mé články, tak je téměř všechna odmítla publikovat, protože jsem jim nedal kontrolu nad tím, co zjišťuji a o čem referuji.)

A spolu s tím, jak Obama vede tuto republikánskou politiku a vrcholná zahraničně politická poradkyně vicepresidenta Dicka Cheneyho Victoria Nuland ji ve skutečnosti za Obamu vede, tak jsou o tom kongresoví demokraté prostě jen potichu a nezahajují impeachment tohoto podvrženého „demokratického“ hyper-George W. Bushe, čili neo-konzervativního presidenta, u kterého je „demokratická“ jen rétorika – a to i když Obamova politika v této klíčové záležitosti už ohrožuje celý svět.

Komentář čtenáře v předchozí verzi těchto zpráv a analýz namítal proti mé identifikaci Obamy jako Republikána v rounu „demokratického“ beránka a říkal: „To mohou být původně politiky té havěti, ale každý, kdo si chce připustit FAKTA, by mohl pochopit, že se o nich rozhoduje ve shodě OBOU STRAN. Ta Demokratická strana, o které si všichni pořád myslíte, že ještě existuje, je už MRTVÁ a existuje už jen ve vašich mozcích (v té části, která neakceptuje realitu).“

Avšak návrh zákona US Senátu 2277, který je pozváním pro Obamu, aby poskytl Obamou instalovanému ukrajinskému režimu US vojenskou pomoc, měl 26 sponzorů, a všichni to byli Republikánští US senátoři, na druhou stranu jsou prostě potichu o tom, že se Obama přiklonil k nacismu (nebo rasismu – v tomto případě k etnické nenávisti proti etnickým Rusům – k fašismu); přičemž ale senátní Demokraté nejsou mezi těmi, kdo by usilovali o přistoupení k tomuto postupu.

Tohle je Republikánská politika, které se kongresoví Demokraté prostě jen bojí oponovat. Každý realistický člověk však ví, že ať se Obama ukázal jakkoliv krajně pravicově, tak otevřeně Republikánská strana se ukáže být ještě daleko krajně pravicovější, protože ti musí nasadit svou vlastní vnitřní pravici, aby byli schopni vyhrát v republikánských primárkách a udrželi si nominaci své vlastní Strany. Jen proto, že Obamovy hry, co přesunují americký politický střed tak daleko doprava, jak to jen jde, jsou úspěšné, to ještě neznamená, že Demokratická strana sama by měla skončit. To naopak znamená, že je zapotřebí, aby Demokratickou stranu převzali progresivní, zrovna tak, jako za Reagana konzervativci převzali Republikánskou stranu. Jiná naděje už není.

Pokud Demokraté v US Sněmovně jednoduše opětovně přednesou rezoluci o impeachmentu proti Baracku Obamovi, tak by se mohlo převzetí Demokratické strany pravým křídlem nakonec skoncovat, a svět by mohl být zachráněn, protože Demokratická strana sama by pak mohla Obamu odvrhnout jako falsifikát „Demokrata“, Demokrata jen řečičkami. To by transformovalo americkou politiku – a americká politika takovou transformaci potřebuje, ta by Demokratickou stranu vrátila zpátky k progresivismu, byla by pak více jako to, čím bývala Demokratická strana FDR, takže i Republikánští politici by už neměli zapotřebí být tak fašističtí, jakými se stali teď (a jakými teď potřebují být, aby se jim vůbec podařilo získat nominaci vlastní Strany). Pokud se Demokratům nepovede zříci se Obamova konzervatismu, tedy Obamy a Clintona, pak tato Strana skončí, a je třeba jí nahradit, zrovna tak, jako se Republikánská strana zbavila strany Whigů těsně před občanskou válkou. Nacismus se stal stejným problémem dneška, jako bylo tehdy otroctví – je to z hlediska naší politické kultury nehoráznost, a to, že jej Obama na Ukrajině instaloval a schválil, je stejné, jako když James Buchanan schvaloval otroctví v 50. letech 19. století: buď se Demokratická strana stane opět progresivní stranou, nebo to má jinak Demokratická strana za sebou.

Tohle je ale jen moje teorie o tom, jak by ještě možná šlo vyřešit a porazit Obamovy podfuky, pokud to pořád ještě jde; tohle není součástí mé prezentace vysvětlení sestřelení malajského linkového letounu, které je otevřené od 17. července, a které se takto uzavírá. Teď už je to historie, nikoliv budoucnost.

Prezentované zprávy se takto bezplatně šíří, čili bez zátěže copyrightem do všech „zpravodajských“ médií anglicky mluvícího světa v naději, i když možná marné, že referování o neustálých lžích našich vůdců s nimi dostatečně brzy skoncuje, abychom se vyhnuli III. světové válce, když už komunismus z Ruska dávno zmizel, a tak ideologické výmluvy u toho nedávají žádný smysl.

Tahle šílenost je ve skutečnosti jen o aristokratickém dobytí světa, stejně jako jím byla I. Světová válka. Není to ve prospěch veřejnosti nikde na světě. Když se o tom mlčí (jako to dělají „Demokraté“ a mediální „zprávy“), tak je to skandální, a s tím je třeba skoncovat. Skutečná Demokratická strana (Straně FDR se přeci nacisté hnusí a opovrhuje jimi – a to i pouhými fašisty – ovšem dnes Obama instaloval nacisty na Ukrajině k moci), což se musí vyřešit a v Americe je třeba zase zřídit skutečná zpravodajská média. Potřebují to i Republikáni, už samotná myšlenka na „vítězství“ v jaderné válce je zběsilá fantazie. Je to nebezpečná lež, ač existují určití lidé, kteří zjišťují, že ta je velice výnosná. A času už možná moc nezbývá – doufejme, že ho není už moc málo.

Konec konců tento Obamův hoax, kterým se mu povedlo vymámit z Evropy přistoupení k ekonomickým sankcím proti Rusku poté, co vláda, kterou instaloval na Ukrajině Obama, sestřelila malajský letoun, a úspěšně to svedla na „ruskou agresi“, jej velice povzbudil. A evropští vůdci vědí, že celá ta Obamova operace je jen krvavý podfuk (přečtěte si tento zdejší přepis telefonátu – je zarážející). Takže oni to určitě nebudou, kdo před tím zachrání svět. Je to na nás.

O tomto, že to nemohl být Buk, i zdejší stručný článek, který uvádí i některé jiné námitky proti zásahu raketou, které zde nebyly uvedeny: Nová senzace MH17: Německý expert ukazuje prstem na tryskáče Ukrajinského letectva

By Eric Zuesse, Global Research

Nýmandi Amnesty International a rádoby aktivisté lidských práv považuji Zemanovo doporučení, aby byli ekonomičtí uprchlíci deportováni na neobydlené řecké ostrovy, za obdobu plánů Hitlerova Německa...

$
0
0

Břetislav Olšer
6.10.2016  Rukojmí
Prezident Miloš Zeman si nadrobil u pražské kavárny hned dvakrát; poprvé, že byl opět na řeckém ostrovu Rhodos na proruské konferenci Dialog civilizací, podruhé, když tam prohlásil v rozhovoru pro Financial Timesl, že ekonomičtí migranti by se měli deportovat do „prázdných míst“ v severní Africe nebo na neobydlené řecké ostrovy. K pobouření mudrců z Amnesty International a rádoby lidskoprávních aktivistů řekl, že jediné řešení migrační krize v Evropě je deportace lidí, kteří neutíkají před válkou.

„Jsme v Řecku a Řecko má mnoho neobydlených ostrovů a velký zahraniční dluh. Kdyby byly na řeckých ostrovech podmínky pro život běženců, mohlo by to být určitým splácením zahraničního dluhu. Jsem pro deportaci všech ekonomických uprchlíků,“ řekl prezident. Pro pořádek dodal, že „samozřejmě respektuje krutost civilní války v Sýrii, Iráku a podobně“. „Ale o těch lidech nemluvíme, mluvíme o ekonomických uprchlících,“ jichž je „méně než třetina“ z více než milionu lidí, kteří přišli do Evropské unie, což znamená deportovat stovky tisíc ekonomických migrantů. Jestliže přicházejí, mohou i odejít. Jsem si jist, že existuje pevné spojení mezi vlnou uprchlíků a vlnou džihádistů...“



Prezident Zeman má jako vždy pravdu; Řecko dluží EU, proč, by nemohlo splácet tím, že se postará o běžence na svých ostrovech? Bez turistů a s možností pro ty, kteří chtějí pracovat a být šťastní, že jim nehrozí válečná vřava. Navíc je zde fakt, že Německo investuje do Turecka miliardy na péči o tamní více než dva miliony běženců, z nichž jen pár procent pracuje, zatímco zbytek žije v parcích, pod mosty či na náměstích... A Erdogan navíc vydírá Brusel, aby za to, že nebude posílat běženci do EU bylaTurkům Evropou zrušena vízová povinnost a Turecko bude přijato do EU...

Francouzský ekonom Thomase Pikettyho v díle „Kapitál v 21. století“ tvrdí, že neexistuje žádný ekonomický ani morální důvod, proč by mělo být Německo „jedinou evropskou zemí v moderních dějinách, které bylo dopřáno odpuštění dluhů ve velkém“. Měl přitom na mysli roky 1924, 1929, 1932 a 1953 – dluhy byly Německu odpouštěny vždy v souvislosti s devastací země po válce, kterou však sama vyvolala.

„Ti, kdo chtějí Řecko z eurozóny vyhnat, jednou skončí na smetišti dějin. Pokud se však německá kancléřka chce zapsat do učebnic dějepisu pozitivně, podobně jako se to podařilo Helmutu Kohllovi díky německému sjednocení, musí přinést skutečné řešení pro Řecko, včetně debaty o dluzích, kde bychom mohli začít s čistým štítem. Současně ale s obnovenou a daleko silnější fiskální disciplínou,“ uzavírá Pikkety. A Zemanův nápad to ideálně doplňuje...
Pikkety říká, že Německo (a další věřitelé) požadují po Řeckou takovou fiskální disciplínu, kterou sami nikdy nepraktikovali. „Nelze přece po nových nastupujících generacích chtít, aby několik desetileté platily za chyby svých předků. Řekové jistě udělali mnoho velkých chyb. Přinejmenším do roku 2009 falšovali své ´účetnictví´. Přesto však mladá řecká generace nemůže nést větší odpovědnost za chyby svých rodičů, než jakou nesla německá mladá generace v padesátých a šedesátých letech,“ tvrdí Pikkety a má pravdu…
 
Přesto pár aktivistů, co neví, která bije, přirovnávají plán prezidenta Zemana vysídlit ekonomické migranty do pustiny na neobydlené řecké ostrovy k plánům Hitlerova Německa v dobách druhé světové války. Jedním z nich je třeba zástupkyně AI Pařízková či politický pošuk Jan Vrobel. "S podobným nápadem přišlo nacistické ministerstvo zahraničí, když chtělo židy deportovat na neobydlené ostrovy v Africe nebo na Madagaskar, podobně koncepční to je," uvedl tento politický osvícenec. Kolik si tito lidé u sebe doma ubytovali afrických muslimů, aniž by o nich věděli, jakou nemocí trpí, kdo jsou a jakou mají trestní minulost...?

Tito psychopatičtí představitelé českých aktivistů a Amnesty International však nemají ponětí ani o tom, že dávno před Hitlerem existoval Theodor Herzl, zakladetel židovské domoviny - novodobého státu Izrael. Herzl ne vždy trval na vytvoření židovského státu na území Palestiny. Za teoreticky přijatelná místa považoval neobydlené části Argentiny, Kypru či Ugandy... Když židovští uprchlí z Evropy na cestě do Palestiny museli plout na několika lodích, aby nakonec přešli též na parník Patrii. Tady se uprchlíci dozvěděli, že nesmějí vstoupit na palestinskou půdu a že budou spolu se zbývajícími plavidly – Atlantic a Pacific – deportováni Brity na ostrov Mauricius do koncentračního tábora.

Je Zemanův nápad proti lidským právům? A co miliony běženců živořících v ghettech v Calais, nebo po celém Turecku či na hranicích Srbska, Makedonie, Maďarska, Rakouska...? Jsou snad ploty s ostnatými dráty ve stovkách kilometrů po celé EU, údajně chráněné Schengenskou dohodou, lepší než volné a svobodné řecké ostrovy? Podívejme se nyní na dodržování lidských práv vůči milionům běžencům po celé Evropě z Afriky a Blízkého východu, kteří jsou za ostnatými dráty plotů a v ghettech podobných tomu v Calais...



Bude vrcholem sametové revoluce návrat železné opony, krále Šumavy, hraničních zátarasů a pohraniční stráže…?









Kromě problémů s hygienou a zdravotních rizik navíc s rostoucím počtem obyvatel „Džungle“ zde totiž přibývá i nevraživost mezi migranty; Súdán v džungli bojuje proti Afghánistánu. Projevují se pudy sebezáchovy, jelikož každý chce přežít, blížící zima napětí stupňuje. Súdánci tvoří nejpočetnější skupinu obyvatel tábora. Afghánci se výrazně snaží v tamním veřejném životě. Mezi stany a chatrčemi zakládají improvizované obchůdky nebo bary.https://www.youtube.com/watch?v=8gZsy-fx8x4














Je to snad v duchu lidských práv dle AI a tzv. mírových aktivistů na baterky, že ve francouzském Calais přibývá také náboženských staveb - v „Džungli“ už stojí pět mešit a tři kostely, kde se kují pikle. Ne náhodou podobným způsobem vznikla kdysi Al-Kájda.V „etiopsko-eritrejské čtvrti“ je to též pravoslavný kostel slepený ze všeho, co se dá někde ukořistit, přesto je vysoký 15 metrů. Jeho vnitřek zdobí svíčky a různé relikvie. Místo podlahy vítá návštěvníka koberec se zobrazením medvídka Winnie... Inu, kolikrát byli tito ochránci svobody a demokracie mezi běženci džungle, kteří jsou nemocní svrabem, mají vši, blechy, choleru, zápal plic nebo žloutenku typu A či jinou fyzickou újmu na zdraví. Říká se jí Nová džungle - New Jungle. Podmínky jsou zde nuzné, lidé žijí ve stanech, chýších ze dřeva, palet a plachet a mezi kupami odpadků. A v Evropě mezitím rostou drátěné ploty - od Srbska až po Maďarsko... A partička z Amnesty International, které si pro svoji demagogii může podat ruce s Šabatovými, Dienstbiery či a Kocáby..

Jaká byla volební kampaň Aleny Vitáskové

$
0
0
Zdeněk Jemelík
6. 10. 2016   JemelikZdenek
Konkurence ve volebním obvodu Ostrava, v němž kandiduje Alena Vitásková, je velmi silná. Kromě ní se o zvolení uchází dalších devět kandidátů, vesměs místních celebrit: Radim Babinec (ANO 2011), 42 let, náměstek primátora/ Jan Becher (Piráti), 40 let, knihkupec/Petr Borna (DSSS), 48 let, podnikatel/Liana Janáčková (Nezávislí), 62 let, starostka obvodu Ostrava-Mariánské Hory/Tomáš Málek (Ostravak), 48 let, primář/Zdeněk Nytra (nez. kandidát), 55 let, ředitel Hasičského záchranného sboru MS kraje/Josef Pravda (ČSSD), 53 let, předseda představenstva/Ilja Racek (KDU-ČSL + SZ), 66 let, ředitel Slezského divadla/Ivan Strachoň (KSČM), 43 let, náměstek hejtmana.


Obstát v této konkurenci je nesmírně obtížné. Nakolik obstála, poznáme již za několik hodin. Ať bude výsledek jakýkoli, je třeba paní kandidátce přiznat, že udělala vše, co bylo v jejích silách. Získávání voličů se věnovala s plným nasazením fyzických i psychických sil a bez ohledu na čas. Proti billboardům zámožnějších konkurentů stavěla milý úsměv, s nímž se představovala lidem při organizovaných i náhodných setkáních.

Stykem s lidmi si rozšířila znalosti o problémech regionu, který sice je jejím původním domovem, ale přece jen její práce ji od něj v posledních letech vzdalovala, takže některé skutečnosti se jí pod vlivem styku s obyvateli vyjevily ostřeji než dříve. Projevilo se to i v určitém posunu v zaměření jejích vystoupení před voliči. Jestliže na začátku kampaně bohatě využívala svých znalostí o energetice, postupem času se její pozornost přesouvala k sociální problematice, zejména k těžkostem sociálně znevýhodněných skupin obyvatelstva.

Vedla důsledně pozitivní kampaň: nikoho z konkurentů nenapadala, v podstatě je ani nezmiňovala. Naříkat si na ni by mohl pouze ministr obchodu a průmyslu Jan Mládek, který rovněž kandiduje do Senátu a jistě mu neprospívá soustavná kritika nezpůsobilosti jeho úřadu dovést včas k úspěšnému konci jednání s Evropskou komisí o notifikaci podpory obnovitelným zdrojům energie. Její vystupování je určitě nemilé také podnikateli Zdeňkovi Bakalovi, jemuž kvůli drancování Ostravska doslova „jde po krku“. V obou případech bych řekl, že se na ně vztahuje staré české přísloví „škoda rány, která padla vedle“.

Pokud ale Alena Vitásková na někoho útočí, jedná pod svým jménem, otevřeně a připravena nést odpovědnost. Totéž nelze říci o jejích protivnících. Nějací zbabělí ubožáci ve strachu z jejího úspěchu šli tak daleko, že zneužili jejího jména k vytvoření domény, s kterou založili pomlouvačné internetové stránky. Aby se ochránili před ztotožněním, stránky umístili na zahraniční server. Alena Vitásková na ně podala trestní oznámení kvůli zneužití jména a pomluvě.

Dočkala se i útoků „se zdviženým hledím“ kvůli neochotě porušit zákon vyplacením podpory fotovoltaickým elektrárnám, která nebyla schválena Evropskou komisí. Vyčítali ji, že si z této věci dělá nástroj předvolební agitace. Ve skutečnosti Alena Vitásková v této věci zastává pevné stanovisko dlouhodobě, bez souvislosti s volbami. Nepřekvapuje, že proti ní důrazně vystupují novináři, nepřímo placení Zdeňkem Bakalou.

Stávaly se jí ale i věci příjemné. Nejvíce ji hřály bezprostřední projevy sympatií od lidí, s nimiž se potkávala při různých příležitostech. Velmi ji potěšilo udělení Ŕádu Elišky Přemyslovny či nabídka podpory Demokratické strany zelených.

Udělala vše, co bylo v jejích silách. Kostky jsou vrženy. Nezbývá než čekat, zda veškerá vynaložená námaha zanechala stopy v myslích a srdcích voličů.

Consortiumnews: Pokusy zahnat Rusko do kouta je hra s ohněm!

$
0
0

6.10.2016  První zprávy
Vytrvalou snahou plánovat „změnu režimu" v Rusku, se propagandistická mašinérie Spojených států dostává mimo jakoukoliv kontrolu, píše novinář Robert Parry v Consortiumnews.Co kyž po Putinovi příjde nějaký sekáč?V podobě prezidenta Vladimira Putin našel Washingtonu perfektního „padoucha" a nyní mu přiřazuje všechny své hříchy, počínaje zničením letu MH17 až po obětí z řad civilního obyvatelstva v Sýrii. Ale nelze zapomínat, že Rusko je již obeznámeno s „šokovou terapií" a kdo ví, kdo se dostane k moci novou vlnou, organizovanou USA, varuje Parry.

Rychle nabírající na obrátkách se americká propaganda válka proti Rusku vymkne kontrole a nevyhnutelně povede svět k nukleární konfrontaci, konstatuje americký novinář Robert Parry, ve svém článku pro Consortiumnews.

A toto velmi reálné riziko vnímá Washington velmi lehkomyslně a arogantně. Což podle autora naznačuje, že americká elita hodlá i nadále vládnout světu sama, aniž by umožnila ostatním zemím chránit vlastní zájmy, a to i ve svých regionech.

Místo toho, aby se učil žít v multipolárním světě, stupňuje Washington svoji propagandu a vyhlašuje Rusku informační válku. A to už není otázka nějakého konkrétního lídra - obrovský byrokratický stroj běží na „šíleného autopilota", který se plnou parou řítí do záhuby, který nikomu neumožňuje se zastavit.

Připomíná, že státní převrat s neonacisty na Ukrajině se prezentoval jako „vítězství demokracie“ či zabití Muammara Kaddáfího. Stejně tak se rozjel pokus o převrat v Sýrii. Propaganda potřebuje nositele těchto převratů natřít na bílo a najít ty, které natře na černo. Rusko. Samozřejmě, že referendum na Krymu bylo pak „zmanipulované" pod „pod hlavněmi" ruských zbraní.

Takže když byl sestřelen nad Ukrajinou civilní letoun MH17, novináři na Západě instinktivně hodili vinu na proruskou milici, poukazuje novinář. A tento moment byl tak úspěšný, že místo žádosti Ruska o zahájení šetření v rámci OSN, se všichni se rozhodli věřit ukrajinské bezpečnostní službě, která je mimo jiné podezřelá z mučení zadržených. Vyšetřovatelé ani neuvažovali o žádné alternativní verzi, i když to skřípe i podle zjištění nizozemských zpravodajských dat.

Samozřejmě, že americká média opakovaně psala o porušení mezinárodního práva, což je největší ironie. Právě tytéž zdroje do té doby vystupovaly za nelegální invaze a vojenské operace v okamžiku, kdy Washington rozhodoval, které země bude bombardovat a koho zabíjet.

Amerika se pokrytecky rozhořčuje nad obětmi mezi civilním obyvatelstvem v Sýrii, zatímco Rusko tam působí na pozvání Damašku, ale USA tam nikdo nezval, poukazuje Robert Parry. Americké zbraně jsou v rukou teroristů, a nikdo tomu nevěnuje pozornost, stejně tak pozitivní roli Ruska ohledně íránské jaderné krize. Koneckonců to není v souladu s politikou „démonizace“ Putina.

NI: USA, coby „světový četník"? V žádném případě!

Vedle toho lze očekávat další právní kroky vůči Rusku v souvislosti s letem MH17 s cílem dále destabilizovat zemi. Ostatně ekonomická opatření v podobě sankcí již byla použita.

Podle novináře, neokonzervativci doufali, že se tímto způsobem Putinova vláda zhroutí, po čemž dojde v zemi k nové „šokové terapii". Nicméně zkušenosti z 90. let ukazují, že potom může přijít „nějaký nacionalista tvrdší, než Putin". Na rozdíl od obezřetného a racionálního jednání ruského vůdce, jeho případný potenciální nástupce nebude váhat použít jaderné zbraně, aby ochránil „Matičku Rus".

Dnes se Washington společně se svými médii snaží zahnat Rusko do kouta. „Každý chybný krok v této nebezpečné hře může rychle ukončit život, jak ho známe," uzavírá autor.
První zprávy,Jiří Kouda

Putinovo ultimátum

$
0
0
Rostislav Iščenko
6. 12. 2016     zdroj
USA dostaly na výběr: buď realizovat své hrozby a zahájit jadernou válku, nebo se smířit s faktem, že svět již není unipolární a začít se začleňovat do nového formátu. Nevíme, co Washington zvolí. V americkém politickém establishmentu je dostatečný počet ideologizovaných neadekvátů, připravených shořet v jaderném ohni s celým lidstvem, jenom aby nemuseli přiznat konec světové hegemonie USA, která byla tak krátká, nesmyslná a zločinecká. 


Po vydání výnosu prezidenta Ruské federace o pozastavení plnění Ruskem dohody s USA o likvidaci plutonia pro vojenské účely a předložení příslušného návrhu zákona Státní dumě začaly v médiích spory o tom, zda to souvisí s přetržením dohody o Sýrii. Dalším kamenem úrazu byla otázka, proč prý, když Rusko vědělo, že Spojené státy neplní svou část dohody, reagovalo teprve po několika letech. Tímto činem Rusko vážně narušilo mezinárodní prestiž USA, když ukázalo celému světu, že Ameriku je možné bít její vlastní zbraní a nic za to nebude. Bumerang se vrátil. S touto dynamikou a směrem vývoje událostí můžeme vidět stovky představitelů americké elity na lavici obžalovaných v Haagu nejen za našeho života, ale dříve, než si příští americký prezident odsedí v Bílém domě první čtyřleté funkčního období.

Někteří odborníci v oblasti atomové fyziky tvrdí, že dohoda byla objektivně pro Rusko výhodná. Možná. Nejsem expert v této oblasti a je pro mě obtížné říci, nakolik jsou objektivní. Zejména proto, že výhoda z hlediska jaderného odvětví může být nevýhodná z hlediska zajištění bezpečnosti.

I když se domnívám, že nějaké zvláštní problémy s bezpečností nebyly. Rusko mělo dostatečný jaderný arzenál pro uskutečnění smrtelného úderu na USA. To uznával i Washington. Pro výrobu nových hlavic byl také dostatek materiálu. V případě výměny totální jaderných úderů by výroba další šarže bojových hlavic již nebyla potřebná. A i fyzicky by to bylo neuskutečnitelné. Problém by spočíval ve fyzickém zachování zbytků civilizace alespoň na úrovni doby kamenné.

Pokud jde o syrskou problematiku, není to poprvé, co USA, a nejen v Sýrii, uzavírají dohody, maří jejich plnění, opět uzavírají. Formát reakce Ruska je zjevně nesrovnatelný s veřejným odmítnutím Washingtonu spolupracovat, což stejně nebylo.

Myslím, že proto, abychom pochopili rozsah toho, co se stalo, je třeba věnovat pozornost skutečnosti, že Putin nejen vyvedl Rusko z příslušné smlouvy. Oznámil i možnost návratu k její realizaci. Ale opatřil to určitými podmínkami.

Podívejme se na tyto podmínky: zrušení všech sankcí USA proti RF, vyplacení náhrad nejen za ztráty v důsledku amerických sankcí, ale i ruských protisankcí, zrušení zákona Magnitského, výrazné snížení americké vojenské přítomnosti ve východní Evropě, zřeknutí se politiky konfrontace s Moskvou. Pro definici podstaty Putinových požadavků se hodí pouze jedno slovo - ultimátum.

Co si pamatuji, naposled Washingtonu vznesla ultimátum Velká Británie v souvislosti s incidentem s lodí Trent. Bylo to v roce 1861 během občanské války v USA. Dokonce tehdy, ve velmi těžkých podmínkách pro sebe, Amerika souhlasila pouze s částečným uspokojením britských požadavků.

Je třeba poznamenat, že britské požadavky v roce 1861 neobsahovaly pro USA nic ponižujícího. Ve skutečnosti kapitán lodi amerického námořnictva z vlastního podnětu porušil mezinárodní právo, zatkl lidi na neutrálním (britském) plavidle, fakticky vztáhl ruku na suverenitu Velké Británie a málem vyprovokoval válku. A to se Amerika distancovala od činu kapitána a když osvobodila zatčené, odmítla se omluvit.

Nyní Putin nepožaduje jakési omluvy a propuštění několika zatčených, ale změnu celé americké politiky, a dokonce i náhrady, vzniklé v důsledku jednání, jež bylo oficiálně schváleno orgány USA. To je nesplnitelný, ponižující požadavek. Ve skutečnosti je to požadavek úplné a bezpodmínečné kapitulace v hybridní válce, kterou Washington vůbec nepovažuje za nenávratně prohranou. A ještě k tomu vyplacení kontribucí a reparací.

Něco podobného po USA požadovala pouze britská koruna před koncem války za nezávislost, když byly ještě odbojnými poddanými krále Jiřího III. V posledních sto letech si nikdo neuměl ani představit, že by bylo možné s Washingtonem mluvit tímto tónem.

Tak tedy, první závěr. Putin záměrně a demonstrativně ponížil USA tím, že předvedl, že je s nimi možné hovořit ještě tvrději, než jsou ony zvyklé hovořit z celým zbytkem světa.

Kdy se to stalo? To znamená, na co Putin opravdu reagoval? Ve skutečnosti si přece nemyslel, že USA budou plnit ujednání Kerry-Lavrova k Sýrii a přece ho to nerozladilo? Že Washington léta nedodržuje smlouvu o plutoniu, to bylo Rusku také známo, ale Moskva z toho těžila důležitou výhodu pro své jaderné odvětví, když se stala téměř globálním monopolistou a zjevně se nenervovala technologickou zaostalostí USA, která jim neumožňovala zpracovávat plutonium pro vojenské účely tak, jak to bylo stanoveno ve smlouvě.

Tvrdá a téměř okamžitá reakce Ruska následovala po prohlášení mluvčího ministerstva zahraničí USA, že Rusko může začít posílat ze Sýrie v pytlích těla svých vojáků, že tam začne ztrácet letadla a že v ruských městech mohou začít teroristické útoky.

Kromě toho bezprostředně po prohlášení ministerstva zahraničí následovalo prohlášení Pentagonu o připravenosti zasadit Rusku preventivní jaderný úder. Ministerstvo zahraničí Ruska také oznámilo, že Moskva ví o záměru USA zahájit vzdušnou válku proti syrským vládním silám, což znamená, že i proti ruskému kontingentu, umístěném v Sýrii legitimně.

Co ještě bylo na pozadí Putinova ultimáta?

Cvičení protivzdušné obrany/protiraketové obrany a strategických raketových sil k odražení jaderného útoku na Rusko a provedení odvetného vstřícného úderu. A rovněž cvičení ministerstva pro mimořádné události (zahrnující až 40 milionů ruských občanů), vyhlášené na nejbližší dny, k ověření připravenosti objektů a struktur civilní obrany k jaderné válce a k dodatečnému informování občanů o formátu akce v hodině "X".

Když to dáme všechno dohromady, vidíme, že USA již dlouho Rusko neformálně strašily jaderným konfliktem a Moskva pravidelně naznačovala, že je připravena na takový zvrat událostí a že nehodlá ustupovat.

Avšak na konci Obamovy vlády, když si navíc nebyli naprosto jistí vítězstvím Hillary Clintonové v prezidentských volbách, se jestřábi ve Washingtonu rozhodli opět zvýšit sázku. Přičemž dospěli k velmi nebezpečné hranici, kdy konflikt začal vstupovat do stádia vlastního vývoje. V této fázi by jaderný Armagedon mohl začít v důsledku jakékoli náhody, včetně neadekvátnosti některého z vyšších důstojníků Pentagonu nebo úředníků administrativy Bílého domu.

V tomto okamžiku se Moskva chopila iniciativy a zvýšila sázku, ale převedením protistání do jiné roviny. Na rozdíl od Ameriky Rusko nezačalo hrozit válkou. Jen ukázalo možnosti tvrdé politické a ekonomické odezvy, která bude schopná, v případě dalšího pochybení USA, realizovat Obamův sen naopak - roztrhat na cucky ekonomiku a finanční systém Washingtonu.

Tímto činem Rusko také vážně narušilo mezinárodní prestiž USA, když ukázalo celému světu, že Ameriku je možné bít její vlastní zbraní a nic za to nebude. Bumerang se vrátil. S touto dynamikou a směrem vývoje událostí můžeme vidět stovky představitelů americké elity na lavici obžalovaných v Haagu nejen za našeho života, ale dříve, než si příští americký prezident odsedí v Bílém domě první čtyřleté funkčního období.

USA dostaly na výběr: buď realizovat své hrozby a zahájit jadernou válku, nebo se smířit s faktem, že svět již není unipolární a začít se začleňovat do nového formátu.

Nevíme, co Washington zvolí. V americkém politickém establishmentu je dostatečný počet ideologizovaných neadekvátů, připravených shořet v jaderném ohni s celým lidstvem, jenom aby nepřiznali konec světové hegemonie USA, která byla tak krátká, nesmyslná a zločinecká. Ale volbu bude muset učinit. Protože čím déle bude Washington předstírat, že se nic nestalo, tím větší počet jeho vazalů (nazývaných spojenci, ale již dlouhou dobu tížených svou závislostí) bude hrubě a nedvousmyslně ignorovat americké ambice a přecházet na stranu nové perspektivní světové síly.

Na konci se mohou USA dočkat toho okamžiku, kdy dokonce postavení jednoho z center multipolárního světa pro ně bude nedostupné. Nejen Afričané, Asiaté a obyvatelé Latinské Ameriky, ale také Evropané se ochotně pomstí bývalému hegemonovi za svá minulá ponížení. A ti vůbec nejsou tak lidští a mírumilovní, jako je Rusko.

No a nakonec je Putinovo ultimátum odpovědí všem těm, kteří se rozhořčeně ptali, proč se už v roce 2014 ruské tanky nezmocnily Kyjeva, Lvova, Varšavy a Paříže a v čem spočívá Putinův plán.

Mohu jen zopakovat to, co jsem tehdy napsal. Pokud se chystáte jít do konfrontace se světovým hegemonem, musíte si být jisti, že budete schopni odpovědět na jakékoliv jeho akce. Ekonomika, armáda, společnost, státní a administrativní struktury - vše musí být připraveno. Pokud není plná připravenost, je třeba získat čas a pěstovat svaly.

Nyní je vše připraveno a karty jsou vyloženy na stůl. Uvidíme, čím USA odpoví. Ale geopolitická realita již nebude jako dříve. Svět se už změnil. USA byla veřejně hozena rukavice a ony se neodvážily ji hned zvednout.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Moje země, moje firma

$
0
0
Erik Best
6. 10. 2016      EB
Co uvidíme, pokud se na Českou republiku podíváme očima Andreje Babiše jako na firmu? ČR není uspořádána vertikálně, jak by si Babiš přál, ale spíše jako holdingová struktura, v jejímž rámci spolu soutěží jednotlivé části. Bohuslav Sobotka je jako premiér nastrčenou figurkou majoritního akcionáře, jinak známého jako ČSSD a.s. 

Pokyny dostává od zmocněnce z pražské advokátní kanceláře. Pokud se Josef Bernard stane hejtmanem Plzeňského kraje, Škoda Transportation vystoupí z pozadí a oficiálně zasedne v krajské radě. Andrej Babiš z Agrofertu a.s. se mezitím snaží o nepřátelské převzetí skrze kraje, tedy podobným způsobem, jakým vyfoukl Petrimexu Agrofert. Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek včera na Twitteru tvrdil, že Václav Havel by dnes stál v první linii boje proti těm, kteří by chtěli řídit stát jako firmu. To je sice možné, Zaorálkova vlastní politická strana by ale byla na opačné straně barikády a o moc by bojovala nejen s Babišem, ale i s Havlem.

K NATO a EU jsme se přidali kvůli bezpečí, ale přineslo to nové větší nebezpečí. Jsme tam, kde jsme chtěli být?

$
0
0
Josef Mrázek
6. 10. 2016
Evropská unie byla vytvořena tak, že zakládající státy přistoupily na společné řešení některých problémů a tím omezily svou suverenitu, vzdaly se části svého samostatného rozhodování. Výměnou za tento ústupek měly získat jistější postavení vůči svým sousedům a celému světu a volnost pohybu osob a zboží v rámci EU. Ukázalo se, že zajištění vůči světu vně Unie nefunguje a nevýhody jsou vážnější, než se myslelo. Centrála EU si troufá svévolně rozhodovat ve věcech, které ve svých důsledcích dokonce ohrožují samou Evropu na životě, a v ní i nás.

Ve snaze prosadit své záměry přišlo vedení EU s požadavkem takových zásahů do suverenity členských států, které přímo ohrožují jejich existenci. Jde, například, o popírání základního práva státu nevpouštět na své území osoby, které nemají patřičné doklady ani souhlas příjmajícího státu, a o útoky na práva státu suveréně rozhodovat v zásadních otázkách hospodářských, zdravotních a dalších. Extrémní unionisté dokonce požadují, aby rozšiřování poždavků EU nesměly bránit ani ústavy členských států a napadli záměr Maďarů dát do ústavy výslovně, že vynucování přijímání běženců ze strany EU je nepřípustné.

Ne úplně všechno špatné přichází ve formální souvislosti s EU. Ale vnucuje se dojem, že do důležitých pozic v ČR se dostávají lidé svázaní s nadnárodními silami, kterým úřednické vedení EU slouží, například lidé v Radě ČNB, včetně guvernéra. Nedaří se tomu čelit. Ne, že by to nešlo, ale brání tomu nechápání následků, osobní vazby, nedostatečná odvaha a kdo ví co horšího.

Vypadá to tak, že příliš mnoho politiků všech kategorií jsou lidé nadaní schopností zmocňovat se funkcí, ale selhávají jako hlupáci, nebo se jeví jako zločinci, když se mají postarat o blaho občanů. Není pravda, že se neví, jak by se mělo postupovat správně. Zatím ještě fungují nezávislá internetová periodika, kde lze získat skutečné informace, které se v oficiálních mediích moc nevyskytují. Jsou tam nejen kritické rozbory, ale také návrhy řešení. Oficiální místa toho nedbají a tváří se, jako by jim nikdo neoponoval a nikdo nedovedl dobře poradit. Asi nemají argumenty, kterými by mohla zdůvodnit svá odmítavá stanoviska. A hlavní media jim toto ignorování trpí. Zdá se, že pro ně je rozhodující přání těch, kteří jim platí, a na nic jiného nemohou přistoupit.

Nedávný návrh novely volebního zákona je výsměchem všem, kteří by chtěli jako politici sloužit zájmům občanů. Existuje totiž docela jiný, opakovaně uveřejněný návrh změny volebního zákona tak, aby rozhodování bylo v rukou voličů, tedy skutečně a ne předstíraně demokratické. Ale jediným výsledkem návrhu je spolčení politických stran, které 26 let devastují republiku. Spojily se k dosažení společného cíle, odebrat občanům i ty malé zbytky vlivu na výsledek voleb. Zakonzervovat to nejhorší, co přináší systém zdegenerovaných politických stran. Je to věc tak vážná, že bychom neměli volit nikoho, kdo bude hlasovat pro tuto novelu, ale to ještě nepřiblíží to, čeho je třeba dosáhnout.

K vyloučení hlupáků a zločinců z účasti na vládě je stále daleko. Ale to bude aktuální, až když se podaří zvládnout velký a docela zásadní problém, jak čelit ohrožení samé naší existence.

Vlastně jsou to problémy dva:
- hrozící, a bez obraného vzepětí jistý, zánik národů a podstaty Evropy způsobený invazí nadkritického množství nepřátelských živlů a
- hrozící jaderná válka podněcovaná ve spolčení výrobců zbraní a jejich mocichtivých spotřebitelů.

Obrátíme tedy pozornost k problémům nadnárodním a ke schopnosti našich představitelů na ně reagovat. Varující zkušešností bylo již rozdělení Československa, které nakonec přineslo nečekanou výhodu pro Slovensko, protože čeští zločinci a hlupáci po něm předvedli takové dílo zkázy, které Slováci na své štěstí nenapodobili zcela. Také naše společné členství v EU a NATO umožňuje některá užitečná srovnání, ale v poslední době se ve světle uvedených hrozeb jeví jako dobrý příklad hlavně Maďarsko. Když jde o krk, tak případné rozdíly v obecně politickém zaměření jdou stranou a cenný je ten, kdo není hlupák.

Brzo po našem vstupu do EU se projevilo, jak nedůstojné jsou podmínky, na které jsme přistoupili. Nebylo dodrženo ani to, s čím jsme právem na pevno počítali. Otevřeli jsme radostně své hranice za předpokladu, že existuje kontrolovaná hranice šengenského prostoru. Dodnes neexistuje. A chybí mechanismus, jak vrátit vetřelce tam, odkud přišli. A hlavně, ani po rozsáhlých zkušenostech nebyl odstraněn důvod, proč běženci usilují o usazení v Evropě. Dostávají bezdůvodně a bez práce výhody, které nemají ani naši zasloužilí důchodci, o našich sociálních dávkách nemluvě, a dokonce více, než naši pracující občané. Je drzost omlouvat to tím, že průmysl potřebuje pracovníky. I kdyby běženci byli schopni a chtěli pracovat, proč by se měla jejich pomocí zvyšovat produkce a tím zisky podnikatelů a ničily se evropské národy. Vždyť se v Evropě pořádně neintegrovali ani Turci vybraní a dovezení před desítkama let. Navíc nejde o proud běženců, ale o invazi armády mladých bojovníků vychovávaných k vraždění, kteří se místo maskování zaštíťují několika procenty matek a dětí.

Účinný postup Australanů vůči migrantům inspiroval presidenta Zemana. Je přirozeně lepší způsobit, aby běženci vůbec nepřicházeli, ale když by přišli, ač varováni, a byli vykázáni na odlehlá místa, nelze to srovnávat s nacistickými koncentráky, protože by to byla jejich volba a vítanější by bylo, aby nepřicházeli. Pokud se nevzpamatuje EU, je nadějí a příkladem postoj Maďarů.

Každý, kdo o něčem rozhoduje, by měl být posuzován podle výsledků toho rozhodování. Způsoby, jak dosáhnout dobrého výsledku, závisí na lidech a okolnostech v místě samém, a proto mohou být různé. Když se do systému, v rámci místních podmínek dobře fungujícího, násilně zasáhne kvůli vlastním zájmům, dopadne to špatně, jako třeba v Lybii. Podobný nebo horší výsledek by již měla akce Syrie, kdyby Rusko neosvětlilo tamní dění. A je marné volat, že Rus nesmí svítit, protože je autokrat. Asi je, ale má z toho prospěch obyvatelstvo, které má na starosti, a oceňuje to. Není dobré hrozit Rusku raketami a radarovým systémem poblíž jeho hranic a snažit se vyprovokovat válku. Docela špatné je to pro nás. Nejen na radar, který jsme odmítli, ale i na zařízení NATO, která nejsou vidět, by směřoval odvetný úder. A u jaderné války je dost jedno, kdo s kým válčí.

NATO nás nechrání, ale ohrožuje. Jako jeho člen jsme zneužiti v cizím zájmu.

Poznámka redaktora: Výstižnější by bylo napsat po pravdě, že do NATO a EU nás vstoupili naši představitelé, aby se cítili více v bezpečí. 

Brusel vytvořil nové „ozbrojené složky“ pro urychlení dopravy migrantů do Evropy

$
0
0
Jaromír Petřík
6. 10. 2016 Zdroj
Tak jsem se musel zasmát, když jsem si přečetl článek, že vnější hranice od čtvrtka oficiálně chrání Evropská hraniční a pobřežní stráž. „Dnešek (čtvrtek) je milníkem v dějinách spravování evropských hranic.“ Nová ozbrojená složka EU je vystavěna na základu svého předchůdce Frontexu, oproti němu má mít ale dvojnásobně více příslušníků, vlastní vybavení a mandát i schopnost v krátkém čase zasáhnout, kde to bude třeba. Článek zde

Vždy, když EU vytvoří jakoukoliv organizaci proti nekontrolovatelnému přílivu nelegálních migrantů do Evropy, tak to znamená, že ve skutečnosti usnadní pašerákům nelegálních migrantů cestu do Evropy.

Americký ministr zahraničí John Kerry již dříve uvedl, že by hlídkování u pobřeží Libye, odkud lodě s migranty do Evropy vyrážejí, mohlo pomoci stabilizovat situaci v oblasti. „NATO může hrát na moři podpůrnou roli operaci Sophia, aby se zabránilo nelegální migraci a nezákonnému obchodování s lidmi,“ uvedl Kerry s tím, že by alianční lodě neměly bojové úkoly. Avizoval také, že Spojené státy vyšlou jednu bojovou loď do operace NATO v Egejském moři.Zdroj
A skutečnost? Lodě NATO místo zabránění masovému přílivu nelegálních migrantů z Libye nakládají tyto migranty přímo u břehů Libye a nahradili tak roli pašeráků. Příliv nelegálních migrantů z Libye se těmito opatřeními zemí NATO neustále zvyšuje. Proto, když si přečtu titulek „Už to bude dobré, slibuje Brusel. Hranice EU začaly chránit zvláštní jednotky“, tak si říkám, že toto tváří tvář realitě nemohl napsat normální člověk.

Evropa spěje do záhuby a politikové z EU a NATO se svými mainstreamovými médii nechávají chválit, jak prospěšná tato jejich opatření pro Evropu jsou. Vzhledem k tomu, jak vysoká procenta hlasů ve volbách v Německu získávají strany za islamizaci Německa, tedy Křesťanští demokraté Angely Merkelové, Sociální demokraté a Zelení, tak islamizace Německa je jistá. Ve Francii v podobě strany prezidenta Hollanda též a podle preferencí jeho protikandidáta Sarkozyho bude islamizace Francie též nadále pokračovat. A země jako Německo a Francie mají v EU v otázce islamizace Evropy rozhodující slovo.

Zastánci islamizace Evropy takto mají svoji podporu jistou, proto si dovolí vysmívat se svým občanům podobnými frázemi jako: „Dnešek (čtvrtek) je milníkem v dějinách spravování evropských hranic. Odteď je vnější hranice jednoho ze členských států vnější hranicí všech členských států. Právně i operativně,“ prohlásil eurokomisař pro migraci, domácí záležitosti a občanství Dimitris Avramopoulos.

Takže jen vytvářejme stále nové „organizace a jednotky“ při „ochraně“ evropských hranic před nelegálními ekonomickými muslimskými migranty. Jistotu máme jedinou. Tyto evropské „organizace a jednotky“ ve skutečnosti usnadní a urychlí cestu těmto migrantům.

Dobře to vyjádřil ve svém diskusním příspěvku Miroslav Němeček: „Tak sláva! Už se přejmenovali! Teď se jim bude líp jezdit až k břehům Libye a dělat zadarmo převozníky.“

A já jsem zvědavý, kdy nastane doba, až Evropané budou hledat azyl před muslimskými imigranty v Putinově Rusku.

Opět volby! A opět jak nemají být a přesto je nutné k nim jít!

$
0
0


Vladislav Černík
6. 10. 2016
Čím jsou letošní krajské a senátní volby nové? Poprvé, poprvé po více než 25ti letech
byl v podstatě v řadě krajů splněn volební program (středo)levicové strany. Byl poprvé splněn volební program nepravicové strany. Ano, může se nám to zdát dost hubené, ale je to tak, na tento, dlužno dodat, zadní dvorek, jsme se jakožto občané nechali zahnat. A nemalým dílem se na tom podílí nízká, spíše klesající volební účast. 



            Nemálo komentátorů, politologů a jiných veřejně činných osob, o dni voleb říká, že v ten den je občan-volič králem. Ale málokdo, opravdu málokdo, již dodává, že jen v ten den. Proč tomu tak je? A proč se přesto, podle mého názoru, vyplatí k volbám jít?
Nejprve několik důvodů, které zapříčiňuji onen nedobrý volební kontext:
1.      (NE)kvalita informací o volebních stranách a jejich programech, navíc prolnutá s jejich nevyvážeností
2.      Nevíra, že by volby mohly něco (výrazněji) změnit
3.      Zvláště u řady voličů středního a vyššího věku je to pak i jistý podvědomý blok, vzhledem k dávnějším i nedávným zkušenostem, nepříliš blahým
4.      U mladých a zvláště prvovoličů, pak téměř nulové faktické znalosti o době předsametové

            Ad 1:K té NEkvalitě nemálo přispívají předvolební hesla. Pár pro ilustraci, ze Stř. Kraje postačí:.
Dělat věci (s)právně  - Holásek kandidát na senátora pro 21. století (mj. KDU-ČSL)
Dobrý starosta dobrý senátor  - Peřina ČSSD
kandidát Ano na senátora Stibal chce Lepší venkov
Oberfalzer z ODS chce volit Obra (Odvaha, Rozum, Bezpečnost) a pomáhá ma snad i Svatý Petr
Kandidátka ANO na hejtmanku Krnáčová: zdravé a dostupné zdravotnictví
Kupka z ODS žádá zjednodušit kraj– zde stačí připomenout, že za hejtmana Bendla to dělali při privatizaci stř. nemocnic.
Nějaký kandidát za Soukromníky do Stř. kraje jde trošku dál, hrozí, že skoncuje s tzv. Středočeským socialismem. A  na kraji bude podporovat živnostníky, včetně jejich rodin, žřejmě proštředky věřejné správy považuje za něco podobného jako soukromé pojištění. Když pořád slyším, jak jsou na OSVČ tak zle, že nemohou platit ani o 1Kč vyšší odvody na zdrav. a soc. pojištění, tak se nejen mně vkrádá na jazyk:

Z čeho si tedy Soukromníci (ne řemeslníci ale politická strana) dopřáli onen obří poutač, z těch podměrečných odvodů, z toho nevybraného DPH, nebo snad z nadhodnocených zakázek?
Členské příspěvky tak vysoké nemají a zastupitelů za které by brali státní příspěvky také ne.

            Když v parl. volbách 2014 př. ČSSD Sobotka chtěl fungující stát, tak se tomu všichni smáli, ale jak vidno v oné prázdné dunivostiči snad v dunivé prázdnosti, jdou vesele dál. Patrně s vědomím, že teď po několik let nějaké volby budou každý rok, tak to se  každý rok překryje novými a podobně invencí doslova přetékajícími hesly.

            Ad 2,3,4:  tyto body podle úzce souvisí s fakticky klesající volební účastí. Ano, přiznávám, že je velmi obtížné něco měnit, přesněji řečeno, měnit výrazně k lepšímu, ale měnit zpět k horšímu je nejen snáze možné, ale dokonce již třeba Kalouskem vyhlašované, konkrétně zavádět opět nějaké 2. pilíře, které vykrádají důchodové pojištění, zavádět opět poplatky ve zdravotnictví, které ostatně pokud by nebyly zrušeny, tak by byly ZVÝŠENY.

Někteří mohou opáčit, že to nejsou krajská témata,  vše však souvisí se vším. 

Krajské volby mají totiž být předmostím pro revizi opatření, které zavedla Sobotkova vláda
, příští rok, 2017,  jsou totiž parlamentní volby. Bohužel se ukazuje, že růst preferencí hnutí ANO se zcela nezastavil, u KDU_ČSL, vzdor tomu, že je vládní stranou také ne, a pokles preferencí u ODSc a TOP09 je dost malý. Krach parlamentního hlasování o zrušení neplacení prvých 3 dnů nemoci, tzv. karenční doby jasně ukázala na možnost koalice ODS, TOP09, KDU-ČSL a ANO. Mohlo by se jednat jak o koalici smluvní, tak i o tzv. koaličně-opoziční jako kdysi byla tzv. opoziční smouva.

Přesně v duchu hesla: Ano?– Ne, nebude líp!  ODS, TOP09 a KDU-ČSL již s tímto cílem pro tyto krajské spustily dělostřeleckou přípravu: Rozbíjet oranžovo-rudé koalice! Pro ANO je zřejmě důležitější cíl zakotvit po celé vertikále zastupitelských sborů, takže nevylučuje koalice i s KSČM a jemně naznačuje, že je ochotné i někdy obětovat figuru svého hejtmana. Pokud dodáme, že tyto krajské volby slibují větší fragmentaci zastupitelstev, tj. přibrání dalších partnerů do „krajské“ vlády jako např. Zelení, Piráti či nějaké regionální uskupení, pak bude i dost obtížné, aby se plnil středo-levý program ĆSSD. Někdo může namítnout,, že pak snad je již lepší pravicová koalice. NENÍ!
Otevřeně řečeno: pravicová koalice znamená demontáž, toho co bylo krajskými koalicemi s ČSSD dosažěno, např. Stop privatizaci nemocnic, rušení zvýhodněného jízdného atd. Námitka, že třeba ony privatizované nemocnice nějak fungují neobstojí. Zrušené nemocniční poplatky si totiž „kompenzují“ vnucenými nadstandardy, za miniledničku či „trojlůžák“. Co na tom, že je to protizákonné, nemocenské pojištovny  k tomu aktivně mlčí, říkajíc: stěžuj si sám paciente na svého nemocničního lékaře, se kterým si třeba i spokojen.

            I při tom všem nutno jasně říci: Zásadní neúspěch ČSSD v těchto krajských volbách by vedl k rozvalu této strany, která by se do příštích parlamentních voleb (říjen 2017) dostatečně již nezkonsolidovala. I při všech výhradách k ČSSD zřetelně říkám, t.č. není v ČR politická síla, která by dokázala její roli převzít, a už vůbec nemluvě o tom, dělat to lépe. A pokud by v nich vládní otěže převzala nějaká „Kalouskovsko-Nečasovská“ grupa, pak by střední a nižší vrstvy čekal pád do postavení, jako v době hospodářské krize 2009. Pád jejich životní úrovně se snad z větší části, byť ne zcela, podařilo zacelit. A k tomu je nutné zvyšování mezd a platů o min. 5, ale spíše o 10%. Čili důchodci s 2.7% si svou životní úroveň nezvyšují, byť se již tolik nepropadají.

            Proč je nutné jít k volbám? Zatím jako by to spíše vypadalo, že o d účasti na volbách spíše odrazuji. Naopak! Jedině tam se totiž dá dělat politika!
Volby s voličskou účastí okolo cca 40%  a méně mohou totiž dopadnout jakkoliv. Závisí na pak třeba na momentálním počasí. Kdo však k volbám s jistou disciplinou pravidelně chodí jsou právě voliči pravicových stran. Naopak uměle živeným mýtem je, že jde o voliče KSČM.
Velikost jejich tzv. tvrdého jádra, tvořeného členy strany a jejich příbuznými či blízkými známými trvale klesá. 


Otázkou může být rozsah účasti mladých a mladších voličů, ale jejich okouzlení pro noblesního K. Schwarzenberga s čírem sice poněkud pokleslo, ale může se snadno přelít k Babišovi s Čapím hnízdem místo číra, k Pirátům, Zeleným atd.


            Středočeským krajem, na jehož půdorysu jsem svou úvahu stavěl, také „kráčely“ dějiny.


Na jeho území měl stát americký radar, na středočeském hejtmanátu začala akce Sklepmistr,
která měla asi nejúspěsnějšího současného parlamentního rétora Ratha eliminovat, ale měla vést i k vyšachování ČSSD, min. v českých krajích. Bylo by složité, tuto dosud neuzavřenou kauzu blíže hodnotit, ale nemalý podíl na tom, že k velkému pádu ČSSD nedošlo, měla následující tzv. Nagyina volba, kauza dnešní manželky expremiéra P. Nečase. A budiž pro šoučasnou ČSSD varováním, že by se jí mohlo dostat jistého záchranného lana v podobě románku př. ODS Fialy či vůdce TOP09 Kalouska nehrozí.  A u koaličního šéfa ANO(fertu) Babiše to také nehrozí, a i kdyby to hrozilo, tak by to A. Babišovi (jako cokoliv předtím) nevadilo a ČSSD by to nepomohlo.

Neprivilegovaní občané po List. 89 dosáhli (miliardám na kampaně různých Modrých, Fialových a zámořským skolením Černých navzdory) přece jen jistých vítězství:

            Odvolání stavby US radaru- která zdá se, začíná být znovu ve hře, viz:
            zvolením M. Zemana (i při všech jeho přešlapech hájícího české zájmy, proti něčemu, co bych snad připodobnil k tomu, co je tak plasticky popsáno v Osudech dobrého vojáka Švejka) 


            a třetím vítězstvím byl pád  vlády triumvirátu Nečas-Nagyová -Kalousek


Tyto krajské volby mají možnost zastavit berlusconizaci státu,
v její české specifické verzi, tzv. anofertizaci. Berlusconizace Italie ji přivedla na kraj propasti jako Řecko, ale Italie je mnohem větší než Řecko, proto ji EU nenechá jako Řecko padnout. U Česka by se EU nerozpakovalo ani na okamžik a vůbec by nehledělo na to, jak česká politická reprezentace od TOP-áků po socdemáky je lačná plnit pokyny EU či NATO. Takže dámy a pánové voliči vězte, že v těchto krajských volbách zdaleka nejde jen o to, který kus silnice se v kterém kraji opraví.

 
A opravdu apeluji na to, jít k těmto volbám, i vzdor nechuti (a oprávněné) k Senátu, který zcela promarnil svou možnost za éry Oranžové většiny se nějak zreformovat k jisté smysluplnosti.


Vzpomeňte si také na to, jak kdysi Modrý senát blokoval návrhy ze (Oranžové) sněmovny, až se našel nějaký (m/M)elčák či Wolf, který se stal destruktivním, byť ho pravice a media nazývali konstruktivním. 


Jó to jsou ty paradoxy jak by řekl (S/s)ládek přikulovači Vaňkovi.

Masakr v Aleppském kotli: VKS RF a ozbrojené síly Sýrie rozdrtily údernou skupinu teroristů

$
0
0

7. 10. 2016     zdroj
VKS RF a syrská armáda ničivě udeřily na teroristy v Aleppo. Podrobnosti sdělil Russkoj vesne armádní zdroj. "V posledních dvou týdnech různé skupiny teroristů západně od Aleppa shromažďovaly síly a zbraně k útoku na vládní vojska, která obléhají město.


Štáb teroristů počítal s tím, že za tímto účelem zkoncentruje několik úderných skupin v osadách Kafr Hamra, Hraytan, Maaret al-Artik a al-Khaldiyeh. Přípravy k útoku sledovala rozvědka armády SAR a Muchabarat," uvedl zdroj Russkoj vesny.

Katastrofa pro teroristy

"Čekaly, až dosáhne koncentrace sil a zbraní teroristů na výchozím území maximálního počtu, těžké a raketové dělostřelectvo syrské armády s podporou VKS Ruska a syrského bombardovacího a útočného letectva pak zasadily masivní úder na pozice teroristů.

Při úderu bylo na ně shozeno několik desítek tun munice různé ráže, což způsobilo, že ztráty se počítaly na stovky mrtvých a raněných, mnohačetné vraky hořící techniky teroristů šlehaly jasné plameny několik hodin a neměl je kdo hasit", dodal zdroj.

Teroristé z kdysi hrůzné úderné skupiny prchali ze svých hořících pozic, odhazovali zbraně, vybavení a raněné spolubojovníky, zanechávali je ve vše pohlcujícím ohni, který zachvátil jejich pozice.

Celkový dopad úderu vládních vojsk na teroristy lze popsat jedním slovem - katastrofa!

Podle některých zpráv přesáhl počet jen zabitých teroristů v důsledku tohoto úderu vládních vojsk 300 osob, bylo také zcela zničeno asi 40 jednotek různé techniky.

Ale hlavní výsledek spočívá v něčem jiném. Teroristé z osad Kafr Hamra, Hraytan, Maaret al-Artik a al-Khaldiyeh již nejen že nebudou moci jít na pomoc teroristům, kteří jsou obklíčeni v Aleppu, ale těžko budou nyní vůbec vést jakékoliv úspěšné bojové operace v provincii Aleppo.

Poté, co vyšlo najevo, že Rusko a USA se nedokázaly dohodnout na další spolupráci v oblasti Sýrie, zhroutily se pro teroristy poslední naděje a šance změnit situaci v Aleppu.

Teroristé v pasti: blokádu Aleppa není možné prolomit

Porážka záloh teroristů, shromážděných západně od Aleppa, znamená, že průlom blokády města zvenčí je nemožný.

Také to znamená, že ať by byla pomoc od OSN, s níž teroristé Džebhat en-Nusry a Ahrar al-Sham v blokované části Aleppa počítali, jakákoli, v blízké budoucnosti nebude, příměří, v něž doufali, není předpokládáno. Nyní teroristům ve východním Aleppu zůstávají jen dvě možnosti: buď složit zbraně, vzdát se vládním jednotkám a tím si zachránit život, nebo vyčkávat ve svých krysích dírách, vyhrabaných pod městem, a čekat na svou nevyhnutelnou smrt, buď v důsledku úderu vládních vojsk, nebo jako krysy, hladem a nemocemi ...

Přes všechny problémy, které teroristé obyvatelům Aleppa způsobili, vláda a velení armády SAR stále ještě nabízejí zachování života těm, kteří dobrovolně složí zbraně a samostatně vyjdou z obklíčených čtvrtí přes pozice vládních sil.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Babišovo ANO utužuje korporátní cenzuru a diktaturu v EU. Babiš je pro migranty a ne, že ne

$
0
0
Maru
7.10.2016  Zvědavec

Babiš je pro migranty a ne, že ne! Občané EU, cenzurovaní neziskovkami a soukromými internetovými korporacemi - to je představa ANO o uplatňování svobody slova.
Neziskovky bonzují, korporace soudí, mažou a banují – a legislativci chystají úpravy trestního práva. To vše proto, aby se - podle komisařky Jourové z ANO - „nesmršťoval digitální prostor svobody projevu“.

Kde je v tomto procesu nějaká demokratická kontrola? Kde je v tomto procesu ochrana proti jeho zneužití?

EU nepřijala zákon odpovídající americkému zákonu FARA, kdy musí neziskové organizace, které přijímají peníze ze zahraničí, vykazovat sami sebe jako zahraničního agenta. Nikdo neví, kdo tyto neziskovky platí a jakým zájmům vlastně slouží.

EU nemá žádné právo svěřovat těmto organizacím a soukromým korporacím kontrolu nad naší svobodou slova.

Babiš nám v ČR věší na nosy bulíky, zatímco jeho podřízení horečně pracují na nastolení korporátní diktatury v Evropě.

Potlačení svobody projevu je v rozporu s naším ústavním právem. Evropská komisařka Jourová z Babišovy strany ANO to však orwellovskou manipulací vydává za boj za svobodu slova.

Posuďte sami její projev, který pronesla v Berlíně, 26. září 2016.

Jourová v něm stále opakuje sousloví "občanská společnost", nedejte se však zmýlit - Jourová používá novodobý politický newspeak, kde „občanská společnost“ znamená neprůhledné neziskovky a nikoli občany: 

            
Dámy a pánové,

dovolte mi začít vyjádřením mého uznání ministru Maasovi a vedoucí úloze, kterou Německo přijalo v boji proti nenávistným projevům na Internetu.

Pracovní skupina, kterou jste v roce 2015 založil, pane ministře Maasi, je pro nás průkopníkem stejně jako příkladem.

Máme problém. V posledních letech jsme svědky toho, jak se extremistické a netolerantní projevy šíří po celém světě jako divoký požár.

V dnešním digitálním světě bez hranic musíme tomuto rostoucímu jevu společně čelit. Proto se Evropská komise v květnu tohoto roku dohodla s významnými IT společnostmi o Kodexu chování, který má bránit nelegálním nenávistným projevům na Internetu.

Naším cílem je přinést změnu, aby lidé nemuseli žít v obavách, a zajistit, že Internet zůstane stále místem svobodného a demokratického projevu, kde budou respektovány evropské hodnoty a zákony.

Šíření nelegálních nenávistných projevů on-line nejen trápí lidi, kterých se přímo týká, ale také ovlivňuje ty, kteří v naší společnosti bojují za svobodu, toleranci a proti diskriminaci.

Pokud by bylo ponecháno bez dozoru, mohly by obavy z výhrůžek odradit tvůrce veřejného mínění - novináře a občany - od používání sociálních médií.

To ve skutečnosti znamená smršťování digitálního prostoru svobody projevu.

Všichni víme, že projevy nenávisti často vedou k trestným činům z nenávisti. Vzpomeňme na osud evropské poslankyně Jo Coxové, která byla brutálně zavražděna na počátku tohoto roku.

Následkem Brexitu a nenávistných kampaní proti cizincům, žijícím ve Velké Británii, a také následkem rasistického chování v jiných případech, zaznamenala občanská společnost společně s úředními orgány nárůst nenávisti o cca 57%.

"Toxické příběhy“ o migrantech a náboženských menšináchjsou pohonnou hmotou nejen pro obavy a předsudky, ale také pro palčivou nenávist vůči těm, kteří jsou vnímáni jako cizinci.

Svoboda projevu zahrnuje právo "obtěžovat, šokovat nebo rozčilovat stát či jakoukoli část obyvatelstva". Nezahrnuje však právo na podněcování k násilí a nenávisti. Nezahrnuje právo zaútočit na někoho na ulici, protože je polské, německé nebo jakékoliv jiné národnosti ... Považuji to za tak vážnou hrozbou, že mám v úmyslu vyburcovat ministry spravedlnosti na nadcházejícím říjnovémzasedání Rady ministrů spravedlnosti.

Reakce na rostoucí verbální a fyzické násilí v Evropě je velkou výzvou. Volá po průřezovém přístupu sdružujícím vzdělávání, občanství, integraci, sociální politiku a vymáhání práva.

Mou hlavní prioritou je zajistit, aby rámcové rozhodnutí o boji proti rasismu a xenofobii bylo řádně transformováno do národních trestních zákoníků a prosazováno tak, aby pachatelé on-line nenávistných projevů byly řádně potrestáni.

Projev podněcující k násilí či nenávisti je nezákonný. Jedná se o trestný čin.

Všichni oceňujeme sílu a význam Internetu. Ale Internet nemůže existovat mimo právní stát.

To je důvod, proč jsem se loni rozhodla spolupracovat s IT společnostmi a neziskovými organizacemi jako s důležitými spojenci v boji proti nenávistným projevům. A byla jsem potěšena tím, že internetové společnosti na sebe tuto odpovědnost převzaly.

Kodex chování, na kterém jsme se v květnu dohodli, je inovativním přístupem k řešení tohoto problému.

Pro IT firmy to znamená, že žádost o odstranění nelegálního nenávistného výroku musí být posouzena a odpovídající akce musí být provedena ve většině případů za méně než 24 hodin. To musí být vloženo nejen do podmínek služeb jednotlivých společností, ale také do zákona.

V mnoha případech on-line nenávistných projevů, zejména těch podněcujících k násilí, je postup zřejmý. A vypořádat se s nimi rychle, to bude znamenat obrovský rozdíl.

V jiných případech však může být obtížné rozhodnout, zda je řeč nezákonná nebo ne.

Existuje již mnoho oblastí, kde soukromé korporace, včetně IT společností, musí činit obtížná rozhodnutí právního souladu, například daně, účetnictví nebo případy týkající se práv zaměstnanců. U posuzování těchto případů musí mít jistotu, že mají k dispozici potřebné zdroje právního poradenství.

Zajištění právního souladu u nenávistné řeči se v ničem neliší.

Kromě spravování online obsahu řeší Kód chování i další důležité aspekty.

Usiluje o zlepšení spolupráce mezi IT společnostmi, občanskou společností a členskými státy.

Jeho cílem je zvýšit efektivnost nahlašování on-line projevů nenávisti.

Snaží se o posílení spolupráce s občanskou společností v boji proti nežádoucím příběhům a dává tak patřičný prostor zprávám, které oponují nenávistným projevům a respektují naše hodnoty.

Podepsání Kodexu chování bylo jenom prvním krokem vpřed. Nyní jej musíme efektivně implementovat.

Povzbudil mě pozitivní vývoj u nahlašování zpráv a užší spolupráce mezi IT firmami a občanskou společností. Tato úzká spolupráce bude klíčová pro to, aby se Kodex chování stal úspěšným projektem.

V současné době pracujeme s IT společnostmi a s občanskou společností na vypracování monitorovacího a vykazovacího zařízení, které by posuzovalo úspěšnost používání Kódu.

Mým cílem je mít nepřetržité posouzení dopadů a shromažďovat konkrétní údaje.

V tomto ohledu by pro nás byly nejcennější zkušenosti vaší pracovní skupiny v této oblasti, pane ministře Maasi.

Na úrovni EU budeme mít první příležitost k tomu, abychom podali zprávu o pokroku dosaženém Pracovní skupinou na vysoké úrovni pro potírání rasismu a xenofobie dne 7. prosince. Poté podám zprávu ministrům spravedlnosti na prosincovém zasedání Rady.

Po předběžném posouzení v prosinci a sledování trendů během dalších kol nahlašování zpráv uvidíme, zda Kodex chování opravdu funguje.

Pokud nebude fungovat, nebudu váhat jít zpět do Sboru komisařů a posoudit, zda nejlepším řešením tohoto problému není samoregulační cesta.

Na úrovni členských států vyzývám ministry, aby zvážili, zda je v jejich zemích v tomto směru naplněn potenciál vnitrostátních předpisů trestního a správního práva včetně transpozice rámcového rozhodnutí o Boji proti rasismu a xenofobii.

Tam je určitě mnoho práce, kterou je třeba udělat.

Spoléhám na vaši pokračující podporu tak, abychom společně skoncovali se zločiny nenávisti, jejichž příčinou jsou nelegální nenávistné výroky.

Děkuji.


Vážení, také Vám z toho běhá mráz po zádech?

EU nespolupracuje s občanskou společností ale s organizacemi, u nichž nikdo neví, kdo za nimi vlastně stojí.

Neziskovky nikdy nemohou nahradit skutečnou různorodou občanskou společnost, protože prosazují zájmy jen úzkého výřezu této společnosti.

EU, OSN a také národní vlády projednávají návrhy zákonů nebo strategie rozvoje s vybranými organizacemi a vydávají to za demokratický proces.

Proto dochází k tomu, že si přizvané organizace, neziskovky a korporace prosadí své cíle a občané jednotlivých zemí jsou pak donucováni represemi takto dohodnuté zákony či směry rozvoje naplňovat.

To ovšem není demokracie.

Strategie směřování mají být navrženy ve volebních programech jednotlivých stran a jen volby by měly rozhodnout, jakým směrem se společnost vydá.

Jourová na pokyn EU přistupuje k represím, protože občané EU se brání praktické implementaci bodu o přínosu migrace OSN Agendy 2030, který si v OSN určily korporátky a neziskovky jako výhodnou příležitost k byznysu.

Tento bod označuje jakoukoli (tedy i ekonomickou a zdravotní) migraci jako zdroj udržitelného rozvoje. Proto tuto migraci budou organizace, které jsou sdruženy v nástroji OSN Global Compact, nejen podporovat, ale i přímo REALIZOVAT.

To znamená, že prvním krokem pro zastavení migrace je přehodnocení tohoto bodu v Agendě 2030 udržitelného rozvoje, neboť tam byl zařazen na základě nepravdivých argumentů.

Vysílajícím i přijímajícím zemím způsobuje masová migrace obrovské problémy. Mnozí migranti, nalákaní nesplnitelnými sliby, se zklamáni vracejí do svých zemí zpět, jiní podléhají v cizině psychickým poruchám a další končí ve zločineckých nebo teroristických organizacích.

Masová migrace je zdrojem rozvoje jen pro neziskovky a korporace, které z ní profitují.

Abychom ale nezapomněli na ANO.

Jourová pro nás nechystá jen Kodex chování a nadvládu korporátek a neziskovek.

Navrhuje také zřídit úřad Evropského žalobce s přeshraničními pravomocemi a zde již končí veškerá legrace.

Tak neskákejte Babišovi na lep.

Jiří Paroubek: Proč Babiš s Jančurou lžou?

$
0
0
Jiří Paroubek
7.10.2016  Vaše věc

Ve volební kampani ke krajským a senátním volbám, která je vedena ve zcela poklidném rytmu a naprostém klidu, vyčnívají svou extrémní hysterií pouze dvě osoby. Jeden velký a jeden malý oligarcha. Tedy Babiš s Jančurou.

V dnešním rozhovoru v babišonovinách, tedy v Lidových novinách, jinak řečených také Černá sotňa, Babiš zcela nehorázně, demagogicky a veřejně lže.

Mluví o sociálních demokratech jako o těch, kteří by se měli držet jeho jednoduchého programu: nekrást, nelhat a pracovat pro lidi. Oni prý – rozumí se sociální demokraté – „často dělají vše proto, aby se za peníze lidí udrželi ve funkcích.“

 
Rozeberme si tento oligarchův originální citát...

Evropský orgán OLAF právě v tuto chvíli šetří, zda oligarcha Babiš ukradl, či neukradl 50 milionů korun na „své“ Čapí hnízdo. Bez podfuku by na tyto peníze oligarcha nikdy nedosáhl. To můžeme už směle říct bez Olafu. Šlo tedy o krádež spáchanou za bílého dne.

Pokud jde o to lhaní, stačí si jen vzpomenout na Babišovy výroky týkající se způsobu financování Čapího hnízda, než se vlastně dobral k tomu, aby přiznal, že je v celé věci namočen až po uši.

A že chce Babiš pracovat v první řadě pro lidi, jsme již také v praxi viděli. O tom nás přesvědčil zejména při projednávání novely zákona o spotřební dani, pokud jde o daňové odpočty na biopaliva. Náš lidumilný oligarcha, jako pravý přítel lidu, právě díky daňovým odpočtům z biopaliv, které prosadil, získá zpět všechny prostředky, které vynaložil na svůj vstup do politiky. A to včetně nákupu mediálního domu Mafra, tedy zejména dvou velkých deníků – Mladá fronta Dnes a Lidových novin, internetových serverů těchto deníků, rádia Impuls, ale i dalších médií…

Pokud Babiš na jiném místě svého dnešního rozhovoru v LN hovoří o kauzách ČSSD, připomíná také jeden z pomníků svého padlého protégé Šlachty, který se postaral i o falešné obvinění olomouckého hejtmana Rozbořila. Po téměř roce, který uplynul od sdělení obvinění, ovšem nevíme, jak celá věc pokračuje. Hejtman Rozbořil byl ÚOOZ před rokem policií zabalen do kornoutu s některými lumpy a některými řádnými občany na základě stejného vzorce, podle kterého pracovala Berijova NKVD, a obviněn.

Možná, že by Babiš mohl říci, co se o hejtmanu Rozbořilovi od Šlachty ještě dozvěděl, čím je vlastně hejtman Rozbořil vinen. Zda jeho vina není náhodou jen v tom, že byl na Moravě tou nejdůvěryhodnější osobností ČSSD, a proto se ho Babišovo ANO potřebovalo zbavit…

Ze stejného soudku je zřejmě také spektakulární zásah policie na Krajském úřadě Královéhradeckého kraje a v bytě královéhradeckého hejtmana France, o němž Babiš také v rozhovoru žvaní. Francovi nebylo dokonce ani sděleno obvinění, přesto se Babiš tváří, jakoby se jednalo ve Francově případě o úplného vyvrhela.

 
Jančurovo gangsterské lhaní

Podle sporých informací v dnešních novinách má Jančura, který podpásovými útoky vytáhl do boje proti hejtmanům Haškovi a Zimolovi, stáhnout své plakáty, na nichž například nelegálně používá fotografií hejtmana Haška. Kampaň menšího oligarchy Jančury proti Haškovi a Zimolovi je pochopitelně v zájmu většího oligarchy Babiše. (Nezapomínejme ani na současné tažení proti ministru Chovancovi).

Špínu, kterou by se na oba hejtmany štítil vylít i Babiš, se na ně zkrátka neštítí vylít jeho poskok Jančura. Je to neslýchané. A to zejména pro to, že pokud jde o hejtmana Zimolu, od toho se Jančura pro svou firmu Student Agency snažil zcela stupidně získat neoprávněnou výhodu a atakoval Zimolu trapnými SMS. Trapnými proto, že si Jančura ve své neznalosti ani neuvědomil, že jelikož hejtman nedisponuje razítkem státní správy, může být v celé „Jančurově věci“ pouze jen jakýmsi přímluvcem. Jen nevím, proč by Zimola něco takového dělal. A protože se Zimola za Jančuru nepřimlouval, ten proti němu vytáhl se štvavou kampaní…

Slušní lidé si po Jančurově pokusu o zneužití svého postavení spočívajícího ve značných finančních možnostech, musí před tímto „dopravním magnátem“ odplivnout.

Podobnou kampaň jako proti jihočeskému hejtmanovi Zimolovi vede Jančura v Jihomoravském kraji také proti hejtmanu Haškovi. Babišovu nabídku, aby se Jančura stal Haškovým protivníkem v nadcházejících krajských volbách, ovšem Jančura odmítl.

 
Babišovy rozhovory – škola demagogie

Ve včerejším rozhovoru hovořil Babiš o hejtmanu Haškovi jako o podrazákovi, který chtěl shodit svého šéfa, myšleno tedy B. Sobotku. Babiš tím naráží na situaci po posledních sněmovních volbách.

Připomeňme si, s ohledem na Babišovu demagogii, že na schůzi předsednictva ČSSD těsně po sněmovních volbách 2013, které pro chabý volební výsledek vyzvalo B. Sobotku k odstoupení z funkce. A pokud tehdy Hašek s některými svými kolegy jednal s prezidentem Zemanem, šlo jim zejména o to, aby ČSSD ve chvíli, kdy se pod jejím předsedou rozkývala židle a kdy se očekával Sobotkův odchod z funkce, neztratila strana prioritu při pověření k jednání o sestavení budoucí vlády. Hejtman Hašek byl tehdy koneckonců prvním místopředsedou strany… Udělal jedinou chybu, a to tu, že hned nepřiznal médiím tuto schůzku se Zemanem a nevysvětlil její důvod. Pokud by tak učinil, Babiš by nyní neměl o čem mluvit a na hejtmana Haška by nic neměl.

Také Babišovy řeči o Mrencové jsou zcela nepřípadné. Otázka by v první řadě měla znít, zda tato žena práci pro Jihomoravský kraj vykonala, nebo nevykonala. A to, že Mrencová svou práci vykonala, nikdo nezpochybňuje, a tak je celá věc jasná a Babiš by měl držet ústa…

Hnutí ANO je hnutí zcela bez programu a většinou se zcela neznámými osobami na kandidátkách. Tito lidé by, v případě, že občané budou v krajských volbách hnutí ANO hojně volit, mohli pak kraje uvrhnout do stejného chaosu, v jakém je nyní Praha a v jakém je většinu času od posledních komunálních voleb také Brno. Kraje tak za čtyři po volbách následující roky neudělají vůbec nic. Je jen na občanech, zda Babišovi umožní v krajích následující čtyři roky promarnit.

Už dost lhaní světu! Přečtěte si unikátní poznatky obsluhy Buku v kontextu sestřelu MH17

$
0
0
N. Starikov, Sergej N.
6. 10. 2016   Eurasia24

Na blogu ruského publicisty Nikolaje Starikova byly zveřejněny unikátní poznatky bývalého vojenského profesionála sloužícího u systému protivzdušné obrany (PVO) Buk. Autentický „rakeťák“ doslova rozmetává laické a vykonstruované závěry takzvaného „mezinárodního týmu vyšetřovatelů“.

Zničení malajsijského Boeingu bylo klasickou provokací. Jednou z těch, které Západ v minulosti použil už mnohokrát. V rychlosti mě napadá případ korejského Boeingu (jde o známý případ KAL 007 z 1. září 1983 – pozn. překl.), záměrně navedeného do vzdušného prostoru SSSR. Nebo o takzvaný Tonkinský incident, který Američanům posloužil jako záminka pro napadení Vietnamu (v roce 2005 se na světle světa objevily dokumenty dokazující, že Tonkinský incident nebyl ničím jiným než uměle zfabrikovanou provokací).

A co zničení newyorských „dvojčat“ a náraz letounu do budovy Pentagonu 11. září 2001? Nebo řada zvláštních teroristických útoků v hlavních městech evropských zemí, při kterých s sebou teroristé nosí osobní doklady a pečlivě za sebou zanechávají stopy, aby usnadnili práci vyšetřovatelům.

Zničení Boeingu nad Donbasem posloužilo jako zlomový okamžik pro zavedení sankcí USA a Evropy proti Rusku. Lídři Evropy se ošívali a váhali, sestřelení letadla s občany evropských států na palubě je ale přinutilo souhlasit s vyhlášením sankcí. Dnes, kdy se již pět evropských zemí vyslovilo pro jejich zrušení, se znovu publikuje a šíří lež o podílu Ruska na tomto zločinu.

Jako „důkazy“ jsou místo snímků z průzkumných družic předkládány nesrozumitelné úvahy blogerů. Činnost komplexu protivzdušné obrany přitom není (relativně) jednoduché vypuštění Stingeru nebo Igly z ramene (přenosné prostředky PVO krátkého dosahu americké a ruské provenience – pozn. překl.). Jde o složitý systém složený z několika do sebe zapadajících subsystémů. Napsal mi o tom jeden z čtenářů, rozhořčený „důkazy“ zcela lživé zprávy o příčinách katastrofy letu MH 17:

Nedá mi to, abych nereagoval na celý ten znovu opakovaný povyk týkající se sestřeleného Boeingu.

Všechny ty výklady „expertů“ a nejrůznějších podplacených autorů nestojí za nic. Všechno to jsou pusté a nepokryté lži. Tohle povídání je pro ty, co nerozeznají samopal od kulometu nebo dokonce od tanku. Pro tupou masu, která skočí na všechno. Mělo by platit: „Dřív, než začnete diskutovat, zeptejte se profesionálních vojáků“.

Byl jsem v minulosti profesionálním vojákem a pracoval jsem přímo s raketami systému Buk. Pod vojenskou zkratkou jsou známé jako „Výrobek 3M-9“.

Tak tedy – pokud si někdo myslí, že vypustit moderní raketu PVO je totéž jako vystřelit z praku, ten by si měl ještě hodně dlouho číst v knihách věnovaných fyzice, matematice a podobně, a to bez ohledu na to, že dnes už se jedná o tzv. „inteligentní“ rakety. Naopak, právě tyto „inteligentní“ rakety a celý „inteligentní“ systém prostě nestřílí a neničí své cíle hlava nehlava.

Začnu informací, že všechny tyto systémy jsou uloženy ve speciálních výzbrojních skladech. Ty zůstaly zachovány i na území Ukrajiny. Každá raketa má své identifikační číslo. Navíc i každá součástka rakety (a je jich opravdu hodně, to mi věřte) má svoje číslo. Každá raketa má svoji evidenční kartu. A všechny rakety (a další součásti systému) podléhají pravidelné kontrole a péči či údržbě. Kontroly jsou podstatně náročnější než obyčejná občasná STK automobilu. I pohyb každé rakety z výroby až k jednotce je pozorně sledován.

A budeme pokračovat. Baterie systému Buk – to není pouze jedno vozidlo (jak mají údajně „dokazovat“ fotografie a video neznámého vozu systému Buk s odpalovacím zařízením a raketami na neznámém místě – pozn. překl.). Součástí systému jsou: 1 až 3 vozidla s odpalovacím zařízením, 1 přepravní vozidlo pro rakety, 1 vozidlo REB (radioelektronického boje), 1 vozidlo MTZ (opravárenské) a volitelně i 1 vozidlo s mobilním radiolokátorem. To znamená, že bojeschopná soustava Buk má minimálně 3 až 4 vozidla!

Viděl někdo takovou kolonu strojů, jak opouští a poté zase vjíždí na území Ruska? Co je to za fantazie? Ukažte satelitní snímky tolik vynášené do nebes v amerických akčních filmech! Buky přece nejsou jehla v kupce sena! Jde tu o celou baterii.

Zařízení Buku je koncipováno jako nástavby na pásovém podvozku GM-569. Ten už snad ani není vozidlem, ale spíš kosmickou lodí. Vozidlo řídí pouze důstojníci a praporčíci. Stroj je ovládán hydraulicky. Tlak oleje v hydraulice dosahuje stovek atmosfér. Stroj je velmi náročný na kvalitní servis a opravy, ty navíc není možno provádět v jakékoli garáži. Mimo kasárna jsou prováděny pomocí speciálních opravárenských prostředků. Jde přitom o celou vojenskou jednotku – PARM-1M1 atd. Všude jen stroje, stroje, stroje. Opravy probíhají výměnou: příslušný agregát se vymontuje, namontuje se nový a ten starý se odveze. Všechny jsou totiž (k opravě na místě) příliš složité.

Co dál? Obsluha celého systému vyžaduje vysokou odbornou kvalifikaci. Podílí se na ní celá skupina specialistů, a to výhradně specialistů PVO. Žádný věci neznalý člověk, a to včetně vojáků, není schopen vypustit protiletadlovou raketu tohoto typu. Vůbec pak už to nemohli být místní havíři a opolčenci.

Dovedete si představit, že by bylo možno přemístit z Ruska celou jednotku na Ukrajinu a ihned ji zase vrátit přes hranici – a to během jedné noci? Myslíte si, že (Rusové) přemýšlejí, jak to udělat nepozorovaně? Ale proč? Vždyť v Sýrii mohou všichni (USA a jejich spojenci) činnost Rusů vidět. Dívají se přece na televizi.

Pokud by chtěli opravdu vědět, kdo letadlo sestřelil a proč, už dávno by to vypátrali. To se přece utajit nedá. Úplně stačí najít jeden úlomek trupu rakety nebo kus nějaké součástky s číslem. A je hotovo. Nevěřím, že ti rádoby „experti“ nenašli ani jeden úlomek. Našli ho určitě – a hned zpočátku.

Další argument. Raketu není možno odpálit jen tak. Musí se do ní vložit koordináty letu. Navíc je opatřena identifikačním odpovídačem „vlastní-cizí“.

To, co u našich falešných bratrů z ukrajinské PVO zůstalo po SSSR (a je toho hodně), není žádným tajemstvím. Mají i Buky. Stříleli z nich po nás v Gruzii. Nad Černým mořem nám sestřelili Tu-154 (letoun byl sestřelen ukrajinskou armádou 2. listopadu 2001, když při cvičení údajně ztratila kontrolu nad cvičně vystřelenou raketou PVO – pozn. překl.). Mimochodem – to nebyla náhoda. Jak se proslýchá na Ukrajině, jeden místní generál dostal za „správného člověka“, který letadlem cestoval, pořádný balík peněz.

Nelze NÁHODOU sestřelit systémem PVO civilní letadlo. Komplex není Stinger ani Igla.

Jedna otázka. Proč najednou letoun v dané oblasti neočekávaně ztratil výšku a klesal podle pokynů ukrajinského letového dispečera?

Nejméně výhodné to vše bylo jmenovitě pro Rusko a Doněck s Luhanskem. To je jasné všem.

Ukažte světu alespoň jeden úlomek rakety s výrobním (nebo evidenčním) číslem! Toho lhaní celému světu už bylo dost!

(Autor dopisu se v závěru obrací na Západ a nizozemskou vyšetřovací komisi.)

Sergej N.


Zdroj: nstarikov.ru
Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Amerika si zaslouží něco lepšího, ale co je ještě důležitější, svět si zasluhuje něco lepšího

$
0
0
John Chuckman
7.10.2016   zdroj

Jedinou skutečností, s níž se do první prezidentské debaty vstoupilo, a která nebyla širokou veřejností rozpoznána, bylo to, že nezáleží na tom, jak si Clintonová vede a co říká, ačkoliv její kolaps na pódiu by byl zcela jistě dosti přesvědčivou záležitostí.


Nezáleželo přesně na jejím vystupování nebo odpovědích, protože její dlouhá a detailní politická reputace nám absolutně říká, jakým vůdcem je a nadále bude, i když vzhledem k tomu, že pozice na samém vrcholu politiky umožňuje větší volnost pro postoje člověka, jeho předsudky a rozmary, dala by se docela dobře očekávat ještě mnohem extrémnější verze její odporné minulosti.

Clintonová už by se nemohla více změnit, zůstane takovou, jaká je, stejně tak, jako se nemůže změnit velikost její nohy. Jako politička je tak pevně ustálená, jako prehistorická vážka v jantaru.

Bylo učiněno extrémní opatření, aby již neměla mdloby nebo spastickou příhodu či záchvat kašle nebo potíže s kmitáním očí, což jsou všechno symptomy, které se u ní již dříve objevily, během jejích veřejných vystoupení, záměrně omezovaných, a které jsou spolehlivým důkazem její nemoci, kterou před námi nečestně skrývá. Dokonce byla uváděna do budovy (i ven z budovy) přes jakýsi tunel, dočasně postavený na zakázku, kdy agenti tajných služeb používali speciální světla, aby nikdo nemohl fotografovat, kdyby došlo k další náhlé zdravotní epizodě. Jsem si jistý, že byla kvůli debatě pořádně napumpovaná dostatečným množstvím léků, které dočasně oživily její mrtvolu.

Clintonová zůstane Clintonovou, nehledě na body, získané v debatě, a Clintonová představuje to nejtemnější srdce vládnoucí skupiny, kterou má mnoho Američanů a většina světa plné zuby, netečné skupiny privilegovaných lidí, kteří konzistentně lžou a rozhazují finančními prostředky, určené k děsivým věcem. Bombardují, ničí a podporují tyrany na desítkách míst, vždy nám lžou o tom, co dělají, a vůbec se nezajímají o čirý nedostatek spravedlnosti a slušnosti doma, pokud nepočítáme jejich symbolické výroky v době voleb. Neexistuje žádný lepší představitel tohoto vzorce chování, než je Hillary Clintonová.

A to byl úkol Trumpa, aby to vyjasnil posluchačům, ale neučinil tak a zanechal neatraktivní dojem někoho, kdo nenabízí nic nového, kromě poskytnutí snížení některých firemních daní a nájemních poplatků členům NATO.

Z hlediska těch, kteří zoufale očekávají změny, byl Trumpův výkon v debatě skličující. Od kybernetické bezpečnosti až k ISIS a od finanční krize Ameriky až k Rusku, Clintonová řekla takové věci, které dávají prostor těm nejvíce šokujícím reakcím, a zároveň odhalila svou neschopnost předvídat důsledky přímočarého zobecňování, ale reakce se nedostavily.

Měla být přitlačena do kouta, podobně jako hmyz, který se připevňuje do vitrín v entomologických sbírkách, s připomenutím jejího aktuálního záznamu, stejně jako záznamu jejího manžela, temné a pochybné postavy, kterou se rozhodla do toho zaplést, stejně jako hrdá kočka, vstupující do domu s odporně vypadajícím mrtvým ptákem v tlamě. Trump se necítil silný v kramflecích.

A je třeba se zmínit o tom, že máme fotografii Hillary, na které je zcela jasně vidět, že měla na sobě komunikační zařízení podobné tomu, které měl před několika lety na sobě George Bush. Nechápu, proč nejsou při těchto debatách takové triky zakázány, ale zjevně nejsou.

Trumpovy výroky o ekonomice byly opravdu skličující. Řekl pár docela zajímavých věcí během předvolebního turné, zejména ve svém projevu ve státě Michigan, zaměřeném na černé Američany, ale v debatě jsme slyšeli jen staré otřepané věci, znovu opakované představy, sahající až Reaganovi nebo do staršího období, o snížení firemních daní a ještě něco málo dalšího.

Na téma zahraničních věcí, zoufalého tématu a jediné oblasti, která je pro mnohé největší nadějí, řekl překvapivě málo. Ale jak byste nemohli být zklamáni, když si z tohoto rozsáhlého tématu vybral pouze zmínku o svém setkání s vůdcem jedné z nejmenších zemí na světě, o níž Organizace spojených národů prohlásila, že má nejhorší světovou bilanci v oblasti lidských práv, a nazýval tohoto zatraceného muže jeho milovanou přezdívkou?

Clintonová mluvila nesmysly dokonce i o příčinách finančního kolapsu z roku 2008 a připomněla Billovy iluzorní hospodářské úspěchy, když byl ještě v úřadu. Nuže, Trump měl říci, že něco z toho, co Bill udělal, přispělo, i když s časovým zpožděním, k těmto potížím v roce 2008. Také měl říci, že Bushův lhostejný postoj vůči prospěšné regulaci, který se v mnohém podobá jeho postoji a reakci na hurikán Katrina, měl přímý vliv na finanční katastrofu. A rozhodně měl říci, že Obama, přímý nadřízený Clintonové a její politický zastánce, neudělal za osm let nic, aby napravil regulační potíže. Řekl ošklivou pravdu o tom, že Obama neudělal nic jiného, než že nechal natisknout peníze, aby udržel ekonomiku nad vodou, ale nevyjádřil to příliš jasně, ani nemluvil nijak energicky o důsledcích, a to právě měla být jeho parketa.

Ale co měl říci ze všeho nejvíc, bylo to, že vláda nedělá ekonomiku, a mnoho lidí, včetně Hillary, mluví tak, jako by Oválná pracovna měla řadu startovacích a hýbacích pák pro nastavení ekonomiky, která, pokud ji použije nějaký patřičný vůdce, vše rozhýbe. To je skutečně hloupá, avšak vytrvalá myšlenka, a opravdu nastal čas, aby Američané tento jakoby náboženský mýtus pohřbili. Clintonová je určitě přesvědčena o tomto nesmyslu, což předvedla už jen tím, že se odvolávala na minulé úspěchy svého manžela, a tím, že po nějaké chvíli učinila nepříjemný a odpudivý slib, že „pověří Billa ekonomikou“, když bude zvolena.

Skutečnou rolí vlády je udržovat národní prostředí příznivé pro hospodářskou činnost s přiměřenou regulací, zdaněním a vyvarováním se nesmyslné nebo zatěžující legislativě, a je nutné se zcela vyhýbat kontraproduktivní zátěži, jako jsou války. Je třeba se také vyhýbat protěžování a zvláštním zájmům. Vláda musí dělat vše nezbytné k tomu, aby udržovala základní infrastrukturu národa - od silnic a mostů až po širokopásmové přenosy a letiště. A musí zajistit, že vzdělání a spravedlnost vzkvétají. Americká vláda už léta žádnou z těchto věcí nedělá, a to je právě to, co vyčerpává americký lid a velkou část světa.

Nekonečné a neuvěřitelně nákladné války, rozpadající se infrastruktury, bezpráví, které je vidět na každém rohu, školy v ubohém stavu na deseti tisících místech, závadná pitná voda, dominance speciálních zájmů a protekce ve vládě, a další. Jde o podstatné nedostatky, které nejen, že narušují životy milionů občanů, ale vedou i k úpadku. O tyto změny by se měla postarat dobrá vláda, a to je to, v co lidé doufají, že splní jakýkoliv kandidát, který porazí Clintonovou, kterou všichni tak dobře známe, až nás to unavuje.

Když jsem o svém zklamání z této debaty diskutoval s mým dobrým kamarádem, nabídl zajímavou perspektivu, když prohlásil, že Trump mohl říci jen tolik obecných výroků, aby povzbudil své příznivce a lidi, aspirující na jeho fanoušky, kteří samozřejmě všichni nepřemýšlejí stejně, ani neočekávají stejné detaily. Doufám, že to tak je. Co tento svět potřebuje více, než cokoliv jiného, je americký vůdce, kterým nebude Clintonová, žena, jež řekla, jak bylo zaznamenáno, že jako ministryně zahraničí pomohla řídit a organizovat zničení Libye, a o atentátu na vůdce, který byl slušným a mravným člověkem, jež nedopustil, aby v jeho zemi byla válka, a svému lidu poskytl vše, od bezplatné zdravotní péče až po vzdělání, prohlásila: „Přišli jsme, viděli jsme, on zemřel. Ha, ha, ha!“

Skutečně je toho málo, co bychom mohli ztratit, kdybychom někomu dali šanci, aby začal alespoň pár věcí znovu od začátku. Nejsem si moc jistý, zda to je možné, vzhledem k těžkému stínu masivního, nezvoleného falešného pocitu bezpečí a vojenskému vedení Ameriky, ale stojí to za pokus. Pokud jde o stovky tisíců zabitých lidí a o země, které byly rozdrceny vládou Obamy a Clintonové, svět má šanci, že když dojde ke změně, něco tím získá.

Pokud to nebude možné v rámci amerického politického systému, tak si myslím, že to skutečně temné, čím se Amerika stala - nesmírně dobře vyzbrojeným tyranem a zlodějem, který lže o každém činu – je nám všem souzeno strpět až do jejího konečného a nevyhnutelného úpadku. Jsou to Obamové a Clintonové - předstírající liberalismus, zatímco vynakládají celkovou energii na zabíjení, destabilizaci a komandování ostatních v naději zformovat životy mnoha lidí na planetě, což je aktivita, která v mnohém připomíná způsob, jakým si psychopat hraje s oběťmi ještě předtím, než je usmrtí – dost možná nás to přivede k nukleární zkáze s Ruskem a/nebo Čínou.


America deserves better, but even more importantly, the world deserves better
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live