Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Víme první: Za odstřižením internetu Juliana Assange stojí Goldman Sachs! Banka si vzala za rukojmí ekvádorské zlato a vláda teď musí poslouchat!

$
0
0

18.10.2016   AENews

Víme první: Za odstřižením internetu Juliana Assange stojí Goldman Sachs! Banka si vzala za rukojmí ekvádorské zlato a vláda teď musí poslouchat!


Julian Assange má problém. Dnes byla uveřejněna na mainstreamu informace, že stát Ekvádor na svém zastupitelství v Londýně odstřihl Juliana Assange z Wikileaks od internetového připojení [1]. Julian Assange pobývá už 4 roky na ambasádě Ekvádoru v Londýně jako azylant. Dosud však komunikoval se světem pomocí internetu a přes něj řídil i svojí organizaci Wikileaks, kterou založil. Je to právě Assange, který má klíče a nejvyšší přístup do informačního systému Wikileaks, který v posledních týdnech pravidelně uveřejňuje emaily Hillary Clinton, šéfa jejího manažera volební kampaně Johna Podesty a další informace ve vztahu k americkým elitám. V sobotu však došlo k bezprecedentní události a informace, které naše redakce získala exkluzivně z Velké Británie před několika okamžiky, ukazují na zcela pragmatický důvod a viníka, kdo je zodpovědný za odstřižení Juliana Assange od internetu.

Julian Assange při projevu na balkónu ekvádorské ambasády v Londýně.

Právě v sobotu totiž Julian Assange na Wikileaks uveřejnil sérii emailů Johna Podesty, šéfa kampaně Hillary Clinton. V těchto emailech je zachyceno několik přednášek, které Hillary Clinton poskytla bance Goldman Sachs a přijala za to honoráře od banky jako dary pro svoji nadaci The Clinton Foundation. O tom, jak americké elity korumpují politiky (nejen z ČR) formou přednášek, za kterou politik dostane potom tučně nasypáno a peníze se deklarují jako příjem a nikoliv dar (to je velmi důležité z právního hlediska, aby politik nemohl být obviněn z příjmu úplatků od zahraničního subjektu), jsme už několikrát psali na AE News a není potřeba to opakovat. Jenže v tomto ohledu Wikileaks šlápli do sršního hnízda. Reakce přišla neuvěřitelně rychle, doslova během pár hodin po uveřejnění emailů.

 

Kampaň Hillary volala Goldman Sachs


Vedení kampaně Hillary Clinton podle naších informací ještě v ten samý den kontaktovalo představitele banky Goldman Sachs v New Yorku a požádalo je o intervenci proti vládě Ekvádoru. Goldman Sachs banka se ještě v sobotu v této věci angažovala telefonicky až do Ekvádoru, kde banka pohrozila blíže nespecifikovaným opatřeními, pokud Ekvádor nezabrání Julianovi Assangeovi v dalším publikování emailů o bance Goldman Sachs z prostorů velvyslanectví v Londýně a o emailech Hillary Clinton. Reakce Ekvádoru na telefonát byla okamžitá a podle dostupných informací zaměstnanci ekvádorské ambasády v Londýně odpojili v jeho pokoji internetovou LAN přípojku v 5 hodin odpoledne. Taková rychlost a odezva v odvetě na zveřejnění informací je neuvěřitelná. Jenže zde vůbec nejde o Hillary Clinton nebo její kampaň. Emaily odhalily, že Goldman Sachs obchází americké předpisy o poskytování darů politickým stranám a politickým subjektům. Emaily totiž odhalují, že John Podesta, Hillary Clinton a další spolupracovníci zcela evidentně o „platbách“ za přednášky v bance Goldman Sachs hovoří jako o darech. A to je federální zločin, protože banka by musela o tomto informovat úřady v USA o daru politickému subjektu, a to Goldman Sachs neudělala.

Peníze pro Hillary od Goldman Sachs za „přednášky“ nesmrdí.

Takže tato alergická reakce a obrovská rychlost odvety vychází přímo od Goldman Sachs. Jenže teď je třeba si zodpovědět otázku, proč proboha Ekvádor skáče podle toho, jak americká banka FEDu píská? A ty souvislosti jsou opravdu šokující. Ekvádor procházel po celosvětové krizi z roku 2008 velmi těžkým obdobím a koncem roku 2013 se vláda Ekvádoru dostala do problému s platební likviditou. Aby Ekvádor mohl splácet své půjčky, ze kterých financuje země svůj deficitní rozpočet, rozhodla vláda o podivné operaci, kterou ovšem známe i z Česka, kde se na stejné operaci podílel bývalý guvernér ČNB Tošovský. V roce 2014 totiž Ekvádor v podivné transakci převezl více než polovinu svých ekvádorských národních zlatých rezerv „do úschovy“ do vaultu (trezoru na zlato) banky Goldman Sachs do USA. A banka za tuto „úschovu“ poskytla vládě Ekvádoru „likviditu“ v podobě natisknutých papírků, tzn. dolarů [2]. A tady to začíná být velmi pikantní a zajímavé.

 

Politici v Ekvádoru prodali zlaté rezervy za natisknutý zelený papír?


Goldman Sachs ekvádorské zlato nekoupil, protože by za nákup musel jednak platit daň v USA federálním úřadům a za druhé, informace by musela být podle zákonů zveřejněná a občané Ekvádoru by s tím podle tamních předpisů museli vyjádřit souhlas v referendu. Zlato Ekvádoru je tedy oficiálně ve vaultech Goldman Sachs ve městě Albany ve státě New York „pouze uschováno“ a banka poskytla Ekvádoru „kolaterál“, tedy úvěr zaručený uschovaným zlatem. Parametry úvěru a podmínky úvěru nebyly zveřejněny, není tedy jasné, jestli Ekvádor bude schopen úvěr splatit a není ani jasné, jestli nejde pouze o zastírací manévr a faktický prodej zlata a vláda Ekvádoru už o zlato a jeho návrat do země ani nebude uvažovat. To by ovšem vyvolalo v jihoamerické zemi mohutné nepokoje. A Goldman Sachs by mohl začít mluvit a např. uveřejnit omylem (leaknutím) informace o tom, jak ekvádorští politici dopředu počítají s tím, že žádné zlato se do Ekvádoru už nevrátí. Podobně, jako se Česká republika zbavila svých zlatých rezerv za vlády bankovního eskamotéra Tošovského.


Hillary Clinton a Lloyd Blankfein, CEO Goldman Sachs.

Ekvádorským politikům tak zjevně hrozí, že by jim mohlo natéct do bot a celá kauza ekvádorského zlata by se dostala na titulní stránky novin v Ekvádoru. Stejně tak Goldman Sachs nemá zájem, aby se někdo vrtal v darech (deklarovaných jako platba) Hillary Clinton za její sérii úsměvných přednášek, které poskytla bance a jejím vrcholovým představitelům. Ekvádor je sice svrchovaná země, která se nebála a poskytla azyl Julianu Assengeovi, ale aby mohla jít i proti zájmům Goldman Sachs, který v roce 2014 upekl s vládou Ekvádoru podivnou dohodu o přesunu více než poloviny zlatých rezerv země do USA, tak takovou suverenitu zase Ekvádor nemá. A důkaz toho, že banky disponují obrovskou mocí, tu máme i z Evropy v souvislosti s kauzou televize RT a její divize ve Velké Británii.

 

Státem ovládaná britská banka uzavřela účty RT


Britská banka NatWest totiž bez udání důvodu uzavřela ve Velké Británii ruské televizi RT všechny účty a platební karty, a to bez udání důvodu. Pozorovatelé dávají tento krok do souvislosti s ostrou rétorikou britské vlády proti Rusku a jeho vojenských operací v Sýrii, přestože britské ministerstvo financí se již od kauzy distancovalo s poukazem na to, že banka už přece v minulosti zavřela více účtů ruským občanům [3]. Jako by to snad měla být omluva. Ministr zahraničí Johnson vypustil v posledních dnech ze svých úst řadu ostrých výroků proti Ruské federaci a Vladimiru Putinovi a ruská televize RT v poslední době přinesla hned několik reportáží, které ukazují na minimálně problematickou roli Velké Británie při rozhodnutí podpořit vojenskou agresi USA do Iráku v roce 2003, anebo při rozhodnutí účastnit se bombardování Libye.

O svobodné novinařině a publikování zpráv bez cenzury lze prostě ve Velké Británii mluvit jen do chvíle, než to začne vadit některé z bank. A NatWest [4] je členem bankovní skupiny Royal Bank of Scotland (RBS), kde majoritu drží překvapivě britská vláda skrze svůj 73% státní podíl [5], a to od srpna 2015 skrze státní investiční agenturu UK Financial Investments (obdoba českého státního podniku CzechInvest). Ta pomohla bance z velkých problémů s toxickými assety pocházejícími ještě z doby před hypoteční krizí v roce 2008. Takže NatWest je dceřinka, kterou ovládá skrze matku RBS britská vláda. Je třeba potom něco dodávat?

V čem bude Mosul jiný nežli Aleppo? 18.10.2016

$
0
0

Jiří Paroubek
18.10.2016  Vaše věc

Podle jednostranných propagandistických vyjádření západních mainstreamových médií ruští a syrští piloti soustavně bombardují civilní obyvatelstvo v části Aleppa, která je obležena islamisty. Je zajímavé, že ani celou OSN včetně generálního tajemníka nenapadne vyzvat ozbrojené islamisty, aby z Aleppa propustili statisíce civilních obyvatel, které v něm uvízly a nestačily se spasit útěkem.

Zdá se, že Západ nechce Asadovi a Putinovi dopřát vojenské vítězství, a tak se islamisté z Fronty dobytí Sýrie (dříve An-Nusra) podle západních médií jaksi vytrácejí, až bychom si snad mohli myslet, že v Aleppu vůbec nejsou a nikdy nebyli. Nikdo samozřejmě spolehlivě neví, kolik tisíc jich tam vlastně je, ale spolehlivě je známo, že Fronta dobytí Sýrie je zřejmě nejbojeschopnější silou islamistů v Sýrii.

Rusko žádá USA, aby oddělily zrno od plev, tedy bojovníky islamistů od ostatních bojovníků, tzv. demokratické opozice. Nelze se ovšem ubránit dojmu, že něco jako tzv. demokratická opozice vůči Asadovi vlastně neexistuje, a tak se budeme v příštích dnech, dokud syrská armáda i díky leteckým útokům, nezničí islamistického nepřítele, ze západních médií dozvídat informace o obětech na civilních osobách. zejména ženách a dětech.

V Iráku nastala chvíle, kdy se vládní vojsko, a jako jeho předvoj kurdské oddíly, pustí do osvobozování Mosulu od bojovníků IS. V Mosulu je jich pár tisíc, možná desítek tisíc. Zdá se, že západní média čísla těchto bojovníků spíše podceňují, nežli aby je přeceňovala.

Pozemní útoky na Mosul budou doprovázeny také leteckými útoky Američanů a jejich spojenců. Je třeba dodat, že Mosul je ještě lidnatější město než Aleppo a statisíce obyvatel z něj nedokázaly před zahájením bojů včas utéci. Uvidíme, zda i v případě Mosulu budou lidskoprávní organizace Západu hovořit tak útlocitně o obětech na životech z řad civilního obyvatelstva jako v Aleppu.

Také v Mosulu by bylo dobré, stejně jako v Aleppu, vyzvat islamistické bojovníky, aby propustili přes linii bojů civilní obyvatele, kteří se jinak budou za pár dní pohybovat přímo v centru bojů.

Vinu za civilní oběti v Aleppu i Mosulu nesou jednoznačně islamističtí bojovníci. Ochrana civilního obyvatelstva by i u nich měla být na prvním místě, ale bohužel není.

Pokud bude Aleppo rusko-syrkými silami zbaveno islamistů a pokud bude také Mosul zbaven islamistických bojovníků, může to znamenat definitivní obrat v obou válkách. V té irácké i v té syrské. Mohl by to být první krok ke stabilizaci obou zemí a k tomu, aby čím dál tím méně lidí v těchto zemích mělo zájem hledat svou záchranu útěkem do Evropy.

Sýrie: Čím skončila "bouře mozků" v Lausanne? Washington může použít jednání o Sýrii jako krytí pro operaci v Iráku.

$
0
0
18. 10. 2016     zdroj
Jednání o Sýrii v luxusním hotelu Beau Rivage v Lausanne, jehož se zúčastnili ministři zahraničních věcí Ruska, USA, Turecka, Kataru, Saúdské Arábie a Íránu a dalších zemí, vyústila v něco, co je svým významem důležité. Dříve USA pozastavily dialog s Ruskem o Sýrii a na adresu Moskvy zazněla nepodložená obvinění. Šance na další jednání o příměří pak byla mizivá. Moskva se rozhodla vyčkat do prezidentských voleb v USA, aby pak zahájila nový diplomatický maraton. 

Ale prezident USA Barack Obama nařídil, aby multilaterální jednání s klíčovými národy pokračovala a aby strany ve výsledku dosáhly delšího a stabilnějšiho snížení úrovně násilí. Moskva proti tomu nebyla. Takže setkání v Lausanne inicioval americký ministr zahraničí John Kerry. Ale Washington navrhoval obnovení jednání v tzv. úzkém formátu na úrovni pouze ministrů zahraničí Johna Kerryho a Sergeje Lavrova.

Ruská strana se ale rozhodla, že u jednacího stolu shromáždí i zástupce dalších zemí, které mají největší vliv na vývoj situace v Sýrii. "Jsme pro to, aby přijeli (zástupci Iránu, Iráku a Egypta - S.T.) a sdělili jsme to Američanům", oznámil náměstek ministra zahraničí Michail Bogdanov, přičemž zdůraznil, že "urovnání syrského konfliktu je nutné v úzkém okruhu zemí, které přímo ovlivňují Syřany." Důležité na tom je, že setkání k Sýrii se v tomto formátu konalo poprvé. K jednání byl také přizván zvláštní vyslanec generálního tajemníka OSN pro Sýrii Staffan de Mistura, který dal předtím podnět k vyvedení teroristů skupiny Dzhebhat en-Nusra z Aleppa. Moskva tuto myšlenku podpořila a oznámila, že "směr diskusí v Lausanne je jasný - je to zastavení násilí v Sýrii, boj proti terorismu, zajišťování přístupu humanitární pomoci k potřebnému obyvatelstvu a okamžité zahájení politického procesu za účasti všech syrských skupin - vlády i veškeré opozice, bez předběžných podmínek".

Podle ministra zahraničí RF Sergeje Lavrova "to není nějaká ruská linie, je to rozhodnutí mezinárodního společenství". Zároveň bylo zřejmé, že bez předchozích konzultací a koordinace nelze od mnohastranných jednání v Lausanne očekávat konkrétní výsledky. Připomeňme si, že 5. října proběhlo na ministerstvu zahraničí Německa z podnětu ministra zahraničních věcí Frank-Walter Steinmeiera setkání vysoce postavených diplomatů z Německa, USA, Velké Británie, Francie a Itálie. Zástupci zemí Blízkého východu však nebyli na toto fórum pozváni, i když na programu byla Sýrie.

Ministr zahraničí USA Kerry nazval jednání v Lausanne "bouří mozků" a konstatoval jistý konsensus. Turecký ministr zahraničí Mevlut Cavusogu v rozhovoru pro TRT Haber sdělil, že "schůzka o Sýrii v Lausanne nevedla k dohodě o příměří" a že "názory účastníků se rozcházely na tom, co je třeba udělat jako první: dosáhnout příměří nebo oddělit teroristické skupiny od umírněné opozice." Nic jiného se ani podle Cavusoglu "nepředpokládalo". Ministr zahraničí RF Sergej Lavrov zase v předvečer Lausanne sdělil, že Rusko se nechystá předložit na setkání žádné nové iniciativy, ale uskutečnil setkání tête-à-tête se svým americkým protějškem Kerrym, na němž, pravděpodobně, hovořili o situaci v Aleppu a vyhlídkách na vymezení teroristů a opozice. Lavrov zdůraznil, že podmínky příměří v Sýrii a urovnání konfliktu jsou již zformulovány v rezolucích Rady bezpečnosti OSN a že právě na jejich realizaci je třeba pracovat.

Zda budou v tomto směru následovat odvetné kroky ze strany USA, nikdo neví. Už jen proto, že, jak uvedla oficiální představitelka ministerstva zahraničí RF Marija Zacharova, konání dvoustranných schůzek (a takové setkání Lavrov - Kerry se v Lausanne konalo - S.T.) je už "nedílnou součástí víceúrovňových diskusí o syrském problému", ne bilaterální summit.

V tomto případě má zásadní význam pozadí geopolitické charakteristiky Blízkého východu. Nadále trvají nesčetné konflikty, které zasahují alavity, Asyřany, drůzy, blízkovýchodní křesťany a další etnické a náboženské skupiny. Kromě Sýrie probíhají závažné události v Jemenu, byl zahájen útok na irácký Mosul. Američtí experti tvrdí, že útok na pozice DAEŠ v Mosulu "má nyní pro Washington vyšší prioritu než humanitární pomoc Aleppu a politické transformace v Sýrii". Pokud je tomu tak, pak mohou USA využít jednání o Sýrii jako krytí pro své operace v Iráku a posuzovat další scénáře na celkové irácko-syrské frontě, aniž by lokalizovaly vojenské akce pouze na území Sýrie a Iráku.

Jak píše v souvislosti s tím německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung, "ani v krátkodobém, ani v dlouhodobém horizontu taková perspektiva nezaručuje rychlý úspěch vzhledem ke komplikované situaci na regionální úrovni." Saúdská Arábie, která chce v Damašku dosadit sunnitskou loutkovou vládu, není ochotná jít na žádné kompromisy s Íránem. Je zde i důležitý faktor Turecka, jež současně bojuje v Sýrii i Iráku. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan oznámil, že Ankara má v úmyslu účastnit se operace za osvobození Mosulu od teroristů DAEŠ vzhledem k tomu, že se Ankara obává negativních dopadů operace - statisíců uprchlíků, kteří mohou začít proudit k turecké hranici. Přičemž, pokud Bagdád a Washington odmítnou pomoc Ankary v této vojenské operaci, prezident Erdogan pohrozil použitím plánu "B", i když nevysvětlil, v čem spočívá. Ankara je také znepokojena tím, že vojenské operace v Mosulu se mohou účastnit ozbrojené formace Kurdské strany pracujících, kterou Turecko považuje za teroristickou organizaci a neohlíží se ani nalevo ani napravo na Bagdád.

Takže mnohostranné rozhovory v Lausanne o Sýrii mohou být předstupněm velké konference k vyřešení mnoha dalších problémů na Blízkém východě. Je pravda, že bude velmi těžké dosáhnout kompromisů, které budou všem vyhovovat, ale je to lepší než bojovat donekonečna. Je třeba poukázat na to, že řada dohod v rámci poválečného systému Versailles-Washington určila do značné míry umělé hranice nových států v zájmu vítězných mocností a že ignorovala historické, etnické, kulturní a jazykové faktory. Jak tomu bude nyní? Prohlášení, jež byla učiněna po schůzce v Lausanne, do událostí moc světla nevnášejí. Ale jen pro tuto chvíli.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Mezi Al Kajdou ve východním Aleppu a Daešem v Mosulu

$
0
0

Tereza Spencerová
18.10.2016   Literárky

Spojené státy se na Blízkém východě ocitají na slepé koleji, region vykazuje čím dál větší vzdor a jednoznačným úspěchem nemusí skončit ani pokus o osvobození Mosulu.


Není jasné, proč se o víkendu ve švýcarském Lausanne ministři zahraničí Ruska, USA, Turecka, Íránu, Saúdské Arábie a Kataru – a bez Sýrie – vlastně scházeli. Americká strana dopředu varovala, že neočekává žádné „průlomy“, a ruský prezident Putin krátce předtím v rozhovoru pro francouzskou televizi TF1 nezvykle otevřeně pohovořil o americhttp://literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/22961-mezi-al-kajdou-ve-vychodnim-aleppu-a-daeem-v-mosulu-kých kontaktech se syrskou frančízou Al Kajdy, kterou prý chce Washington využít k boji proti Asadovu režimu, nebo o hodinu trvajícím náletu amerických letadel na syrskou vojenskou základnu v tandemu s pozemní operací Daeše. Ve výsledku tak rozhovory ve Švýcarsku skončily už po pár hodinách a šéfové diplomacií Ruska a USA spolu „věcně“ hovořili celých 40 minut. Prý zazněly jakési tajemné „nové nápady“, o nichž se (možná) bude jednat dál, prý se všichni shodli, že o budoucnosti Sýrie si mají rozhodovat sami Syřané, ale zcela jistě se už neshodli na tom, kdo a koho považuje za onoho „oprávněného“ Syřana, tedy zda někoho z Damašku nebo někoho z Al Kajdy.

Nula tedy od nuly pošla. Světlejší výjimkou se podle všeho stal návrh vyslance OSN Staffana de Mistury na otevření humanitárního koridoru, jímž by z východního Aleppa mohli vyjít všichni džihádisté, včetně bojovníků Al Kajdy, a to na rozdíl od jiných oblastí i se zbraněmi. Rusko tuto akci, která by se vztahovala i na civilní obyvatele, podpořilo, mlčení Turecka a Íránu, dalších významných hráčů v dané oblasti, lze chápat jako souhlas, OSN příslušný koridor dokonce i otevřela, načež Rusko dnes nečekaně oznámilo počátek dvoudenního zastavení náletů. Po prvních zprávách o skupinách ochotných kapitulovat se ale zdá, že „tvrdé jádro“ džihádu ve východním Aleppu všechny nabídky znovu odmítne, neboť je rozhodnuto bojovat do konce– a tak bude zničeno.

S velkou pravděpodobností bude totéž platit i pro civilisty, protože džihád je odejít nenechá. „Ve většině oblastí Sýrie a Iráku rebelové nechtějí pouštět civilisty, protože jim slouží jako lidské štíty,“ připomíná The Independent. „V některých případech jim v odchodu brání silou a ti, kterým se odejít podařilo, museli zaplatit velké úplatky, jak se to stávalo v posledních měsících v Mosulu nebo Rakká. Organizovaný odsun civilistů z východního Aleppa pod dozorem OSN by mohl být nejlepším řešením pro civilisty, kteří tam ještě jsou, ale kolaps rusko-amerických jednání o příměří ukazuje, jak složité by bylo odsun zorganizovat.“


Trocha nejistých čísel


Mimochodem, Martin Chulov z The Guardian po další návštěvě Aleppa před pár dny zopakoval svůj loňský odhad, podle něhož ve východních čtvrtích přežívá „jen“ asi 40 tisíc civilistů, a nikoli neustále opakovaný čtvrtmilion, což více méně odpovídá i odhadům Damašku, který uvádí číslo do 60 tisíc. A druhé „mimochodem“, Staffan de Mistura, který ještě před nedávnem konstatoval, že většinu džihádistů ve východním Aleppu tvoří bojovníci Al Kajdy, jíž ostatní skupiny svěřily centrální velení, nyní tvrdí, že kajdistů je tam jen asi 900, což prý značí asi 10 procent všech rebelů. A Reuter´s s odvoláním na americké „diplomatické zdroje“ mluví o dvou stech a možná jen o stovce kajdistů, možná jen o jejich „symbolické přítomnosti“. Podobné informace mají podle všeho prokázat nehumánnost ruských náletů a Al Kajdu zachránit. Jak poznamenal Michael Dougherty, komentátor The Week: „Co kdybych vám v roce 2001 řekl, že o 15 let později budou USA naštvané, že Rusové bombardují jejich spojence, Al Kajdu?“

Nicméně, otázku počtu obyvatel východního Aleppa i tamních džihádistů lze možná odvodit na příkladu měst, v nichž se už džihád vzdal. Třeba v Daráji jižně od Damašku před válkou žilo asi 80 tisíc lidí a OSN jejich počet – během vládního obklíčení města – odhadovala v rozmezí několika desítek tisíc až po osm tisíc. Když se rebelové, kteří přiznávali, že bez zahraniční pomoci by tak dlouho nevydrželi, letos v létě vzdali, vládní armáda očekávala, že z Daráji vyjde asi 800 až 1200 ozbrojenců a asi 4000 civilistů, nakonec ale vyšlo jen asi 700 ozbrojenců a necelých dva tisíc civilistů. Podobně se mají odhady k realitě i v dalších oblastech Sýrie. A pokud Staffan da Mistura mluví o přibližně devíti tisících ozbrojencích, na něž v reálu v průměru připadnou tři až čtyři civilisté (tedy nejspíš jejich rodiny), jsme zase u toho, že ve východním Aleppu může být asi 40 tisíc lidí.

A když už jsem u těch čísel, tak libanonský As Shttp://literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/22961-mezi-al-kajdou-ve-vychodnim-aleppu-a-daeem-v-mosulu-afír si (narozdíl ode mě) dal tu práci a připravil přehled „nemocnic v Aleppu“. Lékaři bez hranic prý mají za to, že zbyly „čtyři z osmi“ nemocnic, a i ty jsou bombardované. The Guardian tvrdí, že ve východním Aleppu zůstaly tři nemocnice, a jednu z nich Rusové a Syřani bombardovali. CNN pro změnu tvrdí, že ve východním Aleppu funguje už jen jedna nemocnice z původních čtyř a třetí byla bombardována. Huffington Post se prý dopočítal k pěti špitálům ve východním Aleppu, které stále fungují. Místní „obyvatelé“ sdružení v protiasadovských „výborech“ ale už víc než před třemi měsíci tvrdli, že fungují už jen dvě nemocnice. A tytéž „výbory“ jsou hlavním zdrojem informací pro západní média. A třeba Washington Post letos 28.září psal, že ve východním Aleppu je pořád ještě šest nemocnic, ale o šest dní později jich bylo už o dvě víc…


Slova bezmoci?


Zpět k Lausanne. Je očividné, že jediným cílem Ruska, Íránu a Sýrie v otázce Aleppa je konečné osvobození tamních východních čtvrtí ovládaných džihádisty. A z tohoto hlediska víkendové rozhovory nabídly takřka jistotu, že Washington už nemá po ruce prakticky žádné nástroje, s nimiž by si v tomto regionu uchoval „proaktivnost“. Rusko kontroluje vzdušný prostor nad Sýrií, takže jakýkoli nezkoordinovaný krok, natož pokus o vyhlášení „bezletové zóny“, by vedl k přímé vojenské konfrontaci s Ruskem. Americké vztahy se svým spojencem z NATO, Tureckem, které bývalo hlavní americkou „pákou“ v syrské válce, jsou dál spíše špatné a Ankara Bílému domu dál otevřeně hrozí „velmi závažnými kroky“, pokud jí Američané nevydají Fathulláha Gülena, jehož stoupence nyní do Turecka, mimochodem, vydalo třeba Bulharsko. A co víc, podle Ruska se Turecko, Katar a Saúdská Arábie dohodly, že z východního Aleppa vyvedou „své“ džihádisty. Je to především diplomatická facka Spojeným státům, které od letošního února při jednáních s Ruskem opakovaně slibovaly v zásadě totéž, ale nikdy nedokázaly vygenerovat na rebely takový vliv, aby mohly tento závazek naplnit.

Spojené státy i jejich nejhlasitější spojenci typu Británie nebo Francie se tak v Sýrii – ale spíše na Blízkém východě obecně -- ocitly na slepé koleji, kde čelí mnoha neřešeným nebo nově vznikajícím problémům či otevřenému „výsměchu“, a tak jim nezbývá než zasypávat Rusko kritikou jeho válečných zločinů a hrozbou dalších sankcí. I tento postup má ale své mantinely. Zatímco Rusko reaguje na americká a britská obvinění bohorovně a neprojevuje větší snahu s Washingtonem nebo Londýnem o čemkoli diskutovat, basu už nedrží ani EU. Dospěla sice k závěru, že by se rhttp://literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/22961-mezi-al-kajdou-ve-vychodnim-aleppu-a-daeem-v-mosulu-uské nálety na východní Aleppo „mohly blížit válečným zločinům“, ale na uvalení požadovaných sankcí se podle očekávání neshodla, byť ČR hlásila „vždy připravena“. V evropských metropolích chybí nadšení i pro případnou válku se Sýrií (a Ruskem), zato v samotném Londýně přitom došlo na svého druhu „vzpouru“, když největší britské protiválečné hnutí Stop The War odmítlo protestovat proti Rusku v Sýrii a lídr labouristů Jeremy Corbyn poslal případné protiválečné demonstranty rovnou před ambasádu Spojených států. Neocitly se USA náhodou na špatné straně dějin? ptá se dokonce už i katarská Al Džazíra

(dokončení textu ZDE)

Česká mediální nudapláž

$
0
0
Petr Vavruška 
18.10.2016
Občané by se prý měli připravit na to, „že budoucí česko-americké vztahy budou stále více utvářeny jinými hráči, než jsou vlády. To ztvrzuje i řada militantních prohlášení jako „politoložky“ Šiklové: „lepší mýlit se s USA, než mít pravdu s Ruskem“, která jsou varováním toho, kam až lze „pravdu“ generovanou mainstreamem posunout. Alternativní média nemají bohužel mnoho prostředků na vyvracení lží dobře uplácených námezdních politiků a publicistů. Jedním z nástrojů se může stát kandidatura na titul „Mediální naháč“. Pokud beztrestní autoři nedokáží své publikované bláboly obhájit, bude jim přiděleno trvalé místo na nově zřízené „České mediální nudapláži“. To může odradit i jejich chlebodárce.


V r.2005 Stephen Colbert do US politického života uvedl novotvar Truthiness - pravdění. Znamená to, že něčemu věříte, protože se vám to zdá pravdivé i když vám scházejí fakta. Pro mnohé je to nejpohodlnější přístup k sledování dění v politice bez přemýšlení. Spotřebitelé této masáže nemusí mít ani pocit, že slyší pravdu, protože tomu sami ani nevěří. A je jim to úplně jedno. A ukáže-li se později, že je to úplně jinak, média už neřeší. Důsledky této metody shrnul Thierry Meyssan 21.9.2016 ve WertyzReport.
Americká vláda garantuje, že usiluje o prosazování demokracie na celém světě. Pro občany tato naivní víra naznačuje bez dalšího vysvětlení, že jejich země je příkladem demokracie a že mají spasitelskou povinnost ji přenést do zbytku světa. Lid USA, sycený touto národní mytologií, nevnímá zahraniční politiku své vlády jako formu imperialismu. V jejich očích je legitimní svrhnout vládu, mající ambice převzít model lišící se od jejich a tedy je zlý a špatný“. 
Jsou přesvědčeni, že ve jménu rodiny, vlasti a Boha lze konat jen dobro a že vzhledem k jejich mesiášskému poslání na celém světě, které jim bylo vnuceno, přišli silou vnutit demokracii zemím, které obsadili. Jim to sugerují od malička. To není věcí válečnického sklonu amerického lidu, který je svou podstatou spíše mírumilovný, ale je to věcí propagandy militantních vlád, kterou jsou Američané krmeni po celý svůj život.

Americké vlády totiž očekávají, že svět bude plnit každé jejich přání. Podle přesné definice ruského spisovatele žijící v USA Orlova
... pokud kooperace okamžitě nenaskočí, použijí politický, finanční a ekonomický nátlak. A pokud se efekt nedostaví, zkusí změnu režimu barevnou revolucí nebo vojenským pučem, či zorganizují a zafinancují povstání, které ve vzdorovité zemi vede k teroristickým útokům a občanské válce. A když to nefunguje ani pak, probombardují onu zemi zpět do doby kamenné“. 
K naplnění výše uvedených ušlechtilých cílů jsou oprávněni aplikovat cokoliv, včetně rozpoutání války, nejlépe na evropském území s použitím evropských vojsk, o které se domnívají, že se jich dotkne jen minimálně.

V jaké fázi se dnes nachází ČR? Kromě prezidenta republiky a několika poslanců zatím v té první, protože servilita našich představitelů dokáže již předem přesně odhadnout nevyslovená přání Velkého bratra a ústy zejména předsedy vlády Sobotky, ministrů zahraničí, obrany a loutky instalované do vedení NATO, je horlivě prosazovat. A co není „politicky korektní“, se dnes nesmí vyslovit. Morálka nemá význam. Podle Paškové, šéfredaktorky portálu OzbrojenéSložky MO, by se měli občané připravit na to,
„... že budoucí česko-americké vztahy budou více utvářeny jinými hráči, než jsou vlády. Novými aktéry, kromě jiných, budou významní byznysmeni, vzdělávací a vědecké instituce a nevládní organizace“. 
Že to nemusí být plané řeči, to potvrdil 6.10.2016 ve svém projevu náčelník gen. štábu vojsk US gen. Mark Milley, kdy už nemluvil jen o „zkroucení rukou“ jako Obama, ale naprosto flagrantně vyhrožoval celému světu, že
... kdokoliv se pokusí ohrozit současný americký styl života a bude odporovat USA, toho jejich ozbrojené síly domlátí tak, jako ještě nikdy předtím“. 
K tomu se v ČR již připravuje modernější verze myšlenkové policie, která bude hlídat lidi s odlišným myšlením, jak to popsal v románu 1984 už Orwell, a existují už i návrhy na jejich trestní stíhání. Novou myšlenkou je pro ty nevyléčitelné zavést i „mediální karanténu“.

Mainstreamová média obecně, mají ze svého titulu oslovovat většinu populace jazykem jednoduchých sdělení. Podle Emila Kalabuse média zprostředkovávají především názory mezinárodní elity lidem dole, kteří mají sice odbornou kvalifikaci ve svém oboru, ale nikoli v politice. Hlavním cílem je občany zabavit, aby nepřemýšleli o souvislostech, které způsobují mravní a sociální úpadek.

Jejich zpravodajství se nedá dost dobře věřit, protože přejímá informace od PR agentur „spřátelených zemí“, které je vytvářejí na základě objednávek od držitelů moci či od tajných služeb. Spotřebitelé takovéhoto zpravodajství tak vstupují jen do žurnalistického second-handu, jehož zprávy jsou identické se zprávami agentur z předešlého dne, pouze doplněné povrchním míněním novinářů, aniž by událost řádně rešeršovali. Na to jim chybí odvaha, i čas.

Z hlediska dopadu jakéhokoliv sdělení na diváka je nejúčinnější televize. Divák totiž vnímá jakoukoliv obrazovou informaci vysílanou "jeho" televizí podvědomě jako pravdu, zejména je-li vytrvale opakována. Pak získá tendenci důvěřovat informacím, které je utvrzují v tom „že si to už dříve mysleli“, zatímco na informace, které jejich vsugerované vidění světa rozbíjejí, nahlížejí s podezřením a sklonem je odmítnout jako překroucené či propagandistické.

Úkolem alternativních médií je tuto iluzi zprostředkovanou mezinárodními elitami rozkrýt a pokud možno veřejnost pravdivě informovat. Na rozdíl od mainstreamu přinášejí provokativní a alternativní úhly pohledu na aktuální dění, zasazují události do jiného kontextu, odhalují útoky pod falešnou vlajkou, odhalují polopravdy i zamlčené.

Vrcholní představitelé ekonomiky totiž významně sponzorují, a tak i kontrolují politické strany. Pomocí sítě lobbistů ovlivňují legislativní proces, jeho obsah a výsledek. Jedině lidé, kteří nahlédnou do kuchyně politického marketingu, mají možnost výrazně kontrolovat svůj osud v prostředí dnešní společnosti tím, že se nenechají zmanipulovat. V r. 1989 zemřelý legendární americký novinář J.F. Stone - říkával za katedrou fakult žurnalistiky studentům:
Ze všeho o čemž zde budu hovořit, si pamatujte především tato dvě slova: Vlády lžou.

A v dnešní přetechnizované době platí, že kdo ovládá média, ovládá i veřejné mínění. Je neuvěřitelné, co si prodejní „ovlivňovatelé veřejného mínění“, dovolují. Proklamují špiclování, cenzuru, sestavují seznamy nepřátel a nesprávně myslících spoluobčanů. http://www.novarepublika.cz/2016/09/cesky-vybor-pro-vysetrovani-neamericke.html Ve smyslu hesla „politoložky“ Šiklové „lepší mýlit se s USA, než mít pravdu s Ruskem“, lze v ČT a hlavních médiích obhajovat likvidační a genocidní aktivity, měřit dvojím metrem, převracet historii, beztrestně lhát, zamlčovat, překrucovat a balastem překrývat podstatné. Za podpory ze zahraničí financovaných neziskovek i naší vlády, mohou hlásat trestuhodnou primitivní a militantní propagandu, připomínající rétoriku novodobých národních hrdinů - amerických sniperů, http://www.ac24.cz/zpravy-z-domova/6795-novy-serial-na-ac24-cz-100-otazek-ceskym-medialnim-sniperum-1-dil

Už téměř 3 roky se v „Západním světě“ uměle šíří strach z možné Ruské invaze do Evropy a tvrzení, že Putin je nebezpečný a je ho potřeba zastavit. A že je akutní, za každou cenu zabránit proruské propagandě! Snad poprvé se ztotožňuji s tvrzením Václava Klause, že
... proruská propaganda má u nás naprosto nulový prostor v médiích a nulový prostor v čemkoli. To je výmysl těch, kteří nemají žádná jiná, vážná a potřebná témata, protože neumí o ničem říci ani slovo a pořád ještě bojují s komunismem, který už prakticky 28 let neexistuje. Jestli mě něco trápí, tak je to indoktrinace a tedy propaganda, valící se k nám masivní formou z EU. To je něco, co ničí naši zemi“.

Jsme bezbranní proti systému, jehož sdělovací prostředky se dnes již vyrovnají státní propagandě v diktaturách? Jak získat imunitu proti jednosměrnému procesu informačně-psychologického působení na občany?

Abychom mohli lživá tvrzení správně vyhodnotit, potřebujeme vědomosti a čas, který mnoha lidem schází. Nekonečný příliv krátkých zpráviček, které nazýváme zpravodajstvím, má rozhodující účinky v zapomnění. Tak mohou instituce a osoby vypouštět fámy, vytvářet nálady a šířit strach. Pravda je totiž z prvního pohledu málokdy zjevná. Když se později nějaká zpráva prokáže jako nepravdivá /což je téměř vždy/ tak se to nedementuje a je obratem nahrazena novým tématem. Pak lze i tvrdit, že Kenedyho zabil Osvald, Irák byl napaden kvůli jeho jaderným zbraním, Bin Ladin řídil letecké útoky na technologickou, zpravodajskou a vojenskou velmoc USA z afgánské jeskyně, letadlo MH17 na Ukrajině sestřelili proruští povstalci, nebo že USA bojuje v Sýrii s IS a s její odnoží Al Nustra. A označovat neokolonialistické války za mírové mise. Pro nás existuje nebezpečí, že se staneme obětí propagandy, která nás i celou Evropu chce zavést do války proti Rusku.

Jedním z nástrojů této militantní propagandy jsou. m.j. honosně znějící „Evropské hodnoty“. Komickou hříčkou je, že jsou reprezentované postavou nestoudného pornoherce Jakuba Jandy, který je přímo výstavním prototypem pravdění a mediálního a politického naháče se všemi morálními i vizuálními atributy. Jestliže v rámci projektu Kremlin Watch Monitor bojujícího pod vlajkou boje s fantomem „ruské hrozby“ mohla být ustanovena „Soutěž posluhovačů Kremlu“, oceňujme naproti tomu námezdní žvanily typu Jana Macháčka, kteří nedokáží logicky vysvětlit své publikované bláboly, přinést přesvědčivý důkaz či propagující cenzuru, kandidaturou na titul „Mediální naháč“. Citujme je a dobře mířenými otázkami jim ale dejme prostor k dovysvětlení toho, co napsali. Nedokáží-li to přidělme jim minimálně ve své mysli a v debatách s přáteli opovržení a trvalé místo na nově zřízené „České mediální nudapláži“. Nositele tohoto označení nadále společně ignorujme. To může odradit i jejich chlebodárce. Navíc se vyvarujeme rozhořčení nad nekonečným tokem primitivních dezinformací, testujících pružnost pravdy. Získáme tak i čas na studium důležitých témat od opravdových a nezávislých žurnalistů. V příloze Vám zasílám avizovaný článek "Česká mediální nudapláž".

Následující výběr je ukázkou typické „tvorby“ kandidátů na titul Mediální naháč. Česká mediální nudapláž se může rychle zaplňovat, později i s přičiněním zahraničních kandidátů na tento titul.

Jan Macháček, šéf think-tanku Institut pro politiku a společnost a přednášející na NY University of Prague

Výrok 1:
Rus lže běžně ve všední den i v neděli, když to potřebuje, i jen tak pro potěšení či zábavu. S tím, kdo povýší lež na princip, se byznys dělat nedá. Nikoli proto, že je to nemravné, ale protože je to nepraktické – a protože to vlastně vůbec nejde."

Co je třeba doložit nebo objasnit: Souhlasí Macháček s aplikací jeho myšlenky:
„Ten, kdo povýší lež na princip a nechá si ji zaplatit nemá v novinařině co dělat. Hlavně proto, že je to nemravné, ale i proto, že je to nepraktické - primitivní lháři se totiž časem stávají směšnými?“

Výrok 2:
Nelze čelit propagandě autoritativního státu propagandou demokratického státu, ale snad není problém nařídit zákonem médiím, aby zveřejnila své konečné vlastníky. Rady pro veřejnoprávní vysílání států by pak dostávaly od tajných služeb informace o tom, kdo z veřejných osob, které chodí diskutovat do médií, je ve styku s ruskou mocí. Evropa by také neměla váhat – pokud to jen trochu jde – žádat internetové providery v rámci EU, aby z internetu stáhli obsah, který vysloveně představuje munici informační války. Navrhuji též odejmout vysílací licenci ruské kabelové televizi Russia Today a ruskojazyčným státním kanálům licenci pro kabelové a satelitní vysílání v Evropě i nad Evropou,"

Podle Macháčka zřejmě nestačí 15,6 milionů USD na mediální boj proti Rusku (na odpor proti teroristům z IS se vydalo jen šest milionů), které má k dispozici Broadcasting Board of Governors, což je nezávislá agentura americké vlády, se sídlem ve Washingtonu DC, zodpovídající za všechny mezinárodní nevojenské rozhlasové a televizní programy US vlády?

Výrok 3:
Když jsem přecházel Mánesův most, záměrně jsem nepozdvihl hlavu a nepohlédl ani koutkem oka na hnusnou vilu rusofila Karla Kramáře, plnou pokleslé rusofilní estetiky. Plánoval jsem vyrazit do pražské zoologické zahrady a polít benzinem a zapálit nedávno sem převezené modročervené Gočárovy domky, které již delší dobu podezírám z toho, že v nich nocují Nasťa, Marfuša a Ivánek“.
 A dále:

„Co se těm Čechům stalo? Je to tím, že se národnímu hrdinovi Jaromíru Jágrovi kdysi tak líbilo v Omsku, že přestoupil na pravoslaví?

Co je třeba doložit nebo objasnit: Je ta osoba jen blázen, nebo krajně nebezpečný terorista, před kterým se musí společnost chránit? Nevrtá vám hlavou jak je možné, že šéf think-tanku Institut pro politiku a společnost přednáší spolu s dalšími „špičkovými ideology“, reflektující názory svých chlebodárců, na NY University of Prague? Nechali byste své děti studovat na takovéto škole?

Václav Bartuška, „český diplomat“, ředitel knihovny Václava Havla:

Výrok: Bartuška proslul zejména zrůdným konstatováním, že
„když upálíte neozbrojené nositele jiného názoru, jak to udělali v Oděse - pak máte klid. Když to neuděláte, tak máte válku. To je vše!“ 

(pozn.red. NR - doslovný citát "diplomata" Bartuška zněl:

„…Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid…“)

Dnes se ale ptám na jiný jeho výrok:
„ČR plně podporuje sankce proti Rusku a říkám to jasně, znovu a znovu. Je dobře, že je tam zahrnuta i cena ropy, její pokles o 50 USD během půl roku nebyl náhodný. Tímto bych rád poděkoval našim přátelům v Saúdské Arábii za pomoc“.

Co je třeba doložit nebo objasnit: Na postup v Oděse má Bartuška jasný názor. Ptejme se ho: Co ještě Vám imponuje, na dalších vašich přátelích, tentokrát ze Saudské Arábie? Podpora teroristů z Islámského státu, pedofilie, 1000 ran bičem za podvratný web píšící o demokracii a právu na svobodu projevu, kamenování žen či třeba brutální veřejné popravy, které sledují i děti? Už jste manželce a svým dětem ukázal saudskou demokracii? Také od Vás zdědili obdiv k zemi která za podpory USA, vede Radu OSN pro lidská práva?

Luděk Niedermayer, europoslanec za TOP 09 a bývaly viceguvernér ČNB

Výrok: EU nemůže zrušit sankce proti Rusku. Má totiž strach, že když by to udělala, snesl by se na ni hněv USA v podobě sankcí, pokut a jiných represivních opatření. A to navzdory evropským byznysům, které na sankcích tratí.
Sankce proti Rusku musí pokračovat, ztrát netřeba litovat. S takovými nespolehlivými zeměmi se dobrý byznys nedá dělat vůbec“, opakuje jako ozvěna USA Luděk Niedermayer.

Co je třeba doložit nebo objasnit: Pan europoslanec bezpochyby ví, že sankce proti Rusku připraví Evropu o 100 miliard euro a 2 miliony pracovních míst. V čem je obchod s Ruskem nespolehlivý? Vypnulo Rusko EU plyn? Nenahradilo problémové palivové tyče od firmy Westinghous pro JE Temelín? A podívejme se na to, jak přes evropské a naše sankce, rychle roste ruskoamerický export do USA, např. raketové motory, kdo dopravuje jejich kosmonauty na vesmírnou stanici? Paul Christie, ředitel „Institutu globálních perspektiv“ při Columbijské univerzitě otevřeně definoval jak uhasit 19 bilionový státní dluh USA bez radikálního pádu životní úrovně.
„ Je to realizovatelné jen na cizí účet jakkoliv cynicky to zní. Proto je třeba organizovat události tak, aby celý svět, každá strana v té či oné míře, se účastnila na řešení finančních problémů Ameriky."(novarepublika.cz/2016/05/americky-bridlicovy-plyn-spasa-evropy.html)
A tupé vedení EU je ochotno aplikovat vše, co jim vládnoucí síly z USA vnutí. Patří zasvěceně se tvářící europoslanec k nájemným organizátorům této akce? Uvědomuje si trapnost a míru své servilnosti a jak jeho nedoložené a nenávistné lži poškozují české hospodářství?

Miroslava Paškovášéfredaktorky portálu Ozbrojené Složky MO a bývalá podřízená „Saši“ Vondry

Výrok: Nějaký virus z Putinovy laboratoře, prý ovládl "rusofilní“ jedince.
"Zdraví zůstávají lidé s vysokou imunitou vůči blbosti, srozumění s historií (nikoli té z předrevolučních učebnic). Pokusy o racionální diskuzi, věcná a logická argumentace, zdají se být krmí pro cizopasné ruské houby, usídlené v mozcích nemocných. Nekomunikovat s "rusofilními paranoiky“ není řešením, jelikož by se "nákaza“ mohla přesunout na "tupé“. Hrozilo by tak vytvoření většiny "rusofilních paranoiků“ ve společnosti, kteří by posléze pozvali Putina a byli by tak ohroženi imunní lidé." 
Pašková vyzývá stát, aby v zájmu své suverenity a existence zasáhl proti těmto "nemocným". Je prý třeba "oprášit pojmy jako vlastizrada“. Je třeba aktivizovat policii a soudy k potírání trestného činu rozvracení republiky, a to už ve stadiu pokusu.
"Nemáme-li zatím na ruskou epidemii lék, je třeba nemocné alespoň izolovat,“

Co je třeba doložit nebo objasnit: Aktualizovala tato šílená militaristka these Reinharda Heydricha z r.1941? - Úkol „nepřítel všech nepřátel“ obsahuje hlavní směrnici pro naše policejní a bezpečnostní úkoly, nejen v užším, ale i v širším smyslu slova. Nevidím v tom jen úkol zatýkat a předávat k odsouzení a dohlížet, ale chápu to jako systematické zkoumání nepřátelských vlivů. Pokusíme se podle staré metody poněmčit českou verbež. Zásadní bylo, odstranění skupin a organizací odporu. Za druhé to byla likvidace a odstranění vedoucí vrstvy, která by za určité situace mohla být nebezpečná. Musíme uvážit, co s nimi uděláme. U části špatně smýšlejících lidí dobré rasy nezbude nic jiného, než se pokusit usídli je v říši, v čistě německém prostředí, poněmčit je a převychovat jejich smýšlení nebo, když to nepůjde, postavit je nakonec ke zdi; poněvadž vystěhovat je nemohu, neboť by tam na východě vytvořili vedoucí vrstvu, která by se postavila proti nám.

Jak si představuje zaměstnankyně MO Pašková izolaci těch nemocných od těch zdravých, srozuměných se současně formulovanou historií, kteří už konečně pochopili, že 2. světovou válku začali „Rusáci“ společně s Němci. Může popsat, jak by takové internační tábory měly vypadat?

Pavel Šafr - novinář, který prošel snad všemi médii, všude zanechal, podle prof. Bělohradského špatnou stopu.

Výrok: Má už prý toho kremelského svinstva má plné zuby. „Už jsem se prostě nasral, říká. Musíme mít důstojnost.
Rusové jsou jako malé děti. Všichni. Nezodpovědnost, debilita, agrese. Tak naivní národ jinde na světě není. Půjdu se s nimi třeba i porvat. Za svoji zem a její svobodu má člověk bojovat. Chci být v NATO a chci, abychom byli pevnými spojenci demokratického světa. Musíme se jasně vypořádat s 5. kolonou. A prosadit, že patříme na Západ a že nejsme barbaři. Jsem moc rád, že jsou Čechy součástí německého kulturního okruhu, a nikoli ruského,“

oddechl si Šafr. Ale úplně prý nechápe,
"... kde se v některých Češích bere ona všeslovanská idea, kterou považuje za hloupou a úplně nesmyslnou. Jako by člověk trval sveřepě na tom, že chce být primitiv z pralesa,“ uzavírá.

Co je třeba doložit nebo objasnit: Není Pavel Šafr už tím primitivem? Není známo jakou hodnost a vojenské zkušenosti tento hrdina má. Lze se ale domnívat, že na základě vyhlášení tohoto zásadového a rezolutního postoje staví do čela skupiny dobrovolných českých odstřelovačů v boji za svobodu této země. Aby nebyl považován jen za vyprázdněného mediálního tlučhubu, nepochybně předloží důkaz o svém hrdinském boji. Ale kam se v boji proti debilním Rusákům asi začlení? Do praporu Azov na Ukrajině, nebo do jednotky Al Nustra v Sýrii?

Petr Kolář, diplomat a údajný prezidentský kandidát

Výrok 1: Od jakéhosi V. Potápka, tvářícího se v ČTV jako “odborný“ komentátor, se dozvídáme, že Putin prý napadl Krym, aby zamaskoval žalostné výsledky 15 let svého vládnutí! Jak se v tom má nevzdělaná obec televizních diváků vyznat? Naštěstí nám to vysvětlil exambasador v Rusku,
Putin v r. 2011 zjistil, že historicky nevídaná prosperita lidem nestačí a chtějí být bráni jako občané a dodnes má oprávněný strach, že kdyby Ukrajina uspěla na své cestě k normální zemi, tak by se ta infekce přelila i do Ruska a smetla i jeho

Výrok 2: Pan Kolář ale způsob jak tou ukrajinskou infekcí Rusko nakazit dosud nenašel i když se o to dost dlouho pokouší. Proto do „Evropských hodnot“ přišel s novou thesí.
„Žijeme prý v demokratickém společenství. To je postaveno na hodnotách, a my jsme na ně trochu zapomněli. Ten základní instinkt, že své hodnoty musíme bránit, a to i se zbraní v ruce, se vytratil,“
obává se.

„Já nejsem spokojen, že lidé jsou v klidu. Chtěl bych, aby se začali bát. Zdravě se bát.“ 
Musíme totiž lidem, kteří tomu nerozumí, vysvětlit, že nemohou volit jen ty, co jim slíbí blahobyt.

Co je třeba doložit nebo objasnit:
V propagandě není žádný rozdíl mezi diktaturami a demokraciemi. Nic nového nepotřebujeme, budeme opakovat známé tak dlouho, dokud to nepochopí i ten poslední Němec,“ tvrdil Göring. 
„Vtloukám svým lidem bez ustání do hlavy: opakovat, dokud to nepochopí i ti nejzabedněnější. Podstatné je, aby lidé vždy nakonec uposlechli rozkazy vůdců. Je to jednoduché. Vše, co musíš udělat, je říct, že jim hrozí nebezpečí, a obvinit pacifisty z vystavování země nebezpečí. To spolehlivě zabere v jakékoliv zemi.“

Je to ten správný návod pane Koláři?

Generál Petr Pavel: dnes jeden z „vůdců“ NATO a patrně i kandidát na prezidenta ČR

Výrok:
Rusko je pro nás největší riziko, ne uprchlíci. Putin nikdy nespí. Utečenci nedisponují jaderným arzenálem a propagandistickými nástroji jako Moskva. Jejich přísun neřídí temné síly. Uprchlickou krizi využívá Putin ke svým propagandistickým cílům. Ne příval uprchlíků, ale Rusko je závažnější hrozbou pro země Severoatlantické aliance“. 

Český jestřáb si své ostruhy musí zasloužit válečnickou rétorikou. Však také nedávno prohlásil, že
"Srbsko a Republika Srbská představují hrozbu pro NATO, protože se dostávají do stále většího vlivu Ruska. Jestli Putin něco nechce, je to silná, akceschopná a jednotná EU. Vůči Rusku budeme prosazovat nekompromisní postoj. Musíme trvat na tom, aby byly dodržovány mezinárodní dohody, na nichž je postaven mezinárodní bezpečnostní systém. Rusko lže lidem v Evropě tak úspěšně, že přestávají věřit vlastním politikům“, bezmocně tvrdí generál.

Co je třeba doložit nebo objasnit: Jakže konkrétně Srbsko Severoatlantickou alianci ohrožuje, bude ho NATO znovu bombardovat jako v r 1999, či v r. 2011 Libyi, nebo v současnosti v Sýrii? Konzultoval generál už praktické provedení se svou krajankou Madeleine? Určitě mu poradí, jaké že mezinárodní dohody opravňují NATO ke genocidním válkám! A potom ať je doslova cituje! Blogger se ptá:
„On si ten i….t opravdu myslí, že je většina lidí na intelektuální úrovní americké loutky? Poturčenec horší Turka. Soudruh nám prohlédl a nyní je na té správné straně, ale jaksi už nezvládl změnu slovníku. Patrně i to je důvod proč mu nikdo nemůže věřit ani slovo.“

Karel Schwarzenberg exministr zahraničních věcí

Výrok:
„Pád režimu Muammara Kaddáfího otevírá novou etapu historie svobodné Libye, která je z mnoha hledisek velmi důležitá pro klidný vývoj a bezpečnost celé oblasti.“

Co je třeba doložit nebo objasnit: Mohl by tehdejší ministr zahraničních věcí ČR doložit současný stav v celé oblasti? Necítí spoluvinu, když podpořil barbarské vyvražďování a totálního zničení prosperující Libye našimi spojenci, to dokonce bez vyhlášení války? Nevadí mu, že to stálo 160.000 lidských životů, převážně civilistů? Cítí spoluvinu i za to, že pomáhal otevřít stavidla současné uprchlické vlně? Má dnes vůbec morální právo se k ní vyjadřovat?

- - -

Od globalizace k decentralizaci. Jaké měny potřebujeme k udržení ekologické rovnováhy a spravedlnosti

$
0
0
Květa Pohlhammer Lauterbachová 
19.10.2016   E-republika

Příspěvek z konference "Nové peníze pro nový život. České ženy na obranu české koruny. Monetární a etická modernizace i pro Česko." Za jakých okolností mohou peníze fungovat jako směnný prostředek? Pouze tehdy, když byly získány na základě výkonu. Pokud tomu tak není, hrozí zneužití peněz, kdy si někdo přivlastní produkt cizí práce – neposkytl reciproční plnění.





Dnešní peněžní systém umožňuje zneužití peněz ve velkém stylu jako nástroje moci a vykořisťování.

Přesvědčily jsme se o tom jako organizátorky této konference, kdy nám dva dny před konáním akce oznámil magistrát, že po nás bude chtít 58 000 korun za pronájem, aniž by nám to dopředu řekl ve snaze akci zmařit. Komu vadíme ve zdánlivě „demokratické společnosti“, když není možné mluvit o výsledcích vědeckého bádání a alternativách, které by prospěly naší společnosti a naší civilizaci?
Základní premisou je, že se peníze mohou rozmnožovat samy od sebe, aniž by tomu musel odpovídat patřičný výkon. Chyba v konstrukci systému umožňuje, aby masy lidí pracovaly pro ty, kteří ovládají finanční systém, a to v celoplanetárním měřítku. Dnes stojí svět před dilematem, zda se zasadit o záchranu planety a sociálního smíru, nebo ještě posunout čas neomezeného růstu majetku jednoho procenta nebo ještě lépe řečeno 0,01 %.

Konstrukce peněžního systému umožňuje získat obrovskou ekonomickou moc a vybudovat si politickou moc. Vraťme se k počátkům a funkcím peněz, tak jak se dnes učí na školách a podívejme se na ně z jiného úhlu pohledu. Dnešní finanční systém by měl skládat účty z toho, jak plní nebo neplní své funkce. Především proto, že jeho funkčnost nebo nefunkčnost má široké dopady v oblasti sociální a ekologické.

 

Peníze jako prostředek směny


Peníze reprezentují všeobecně akceptovanou jednotku, za které lze směnit zboží nebo služby. Na rozdíl od časů, kdy peníze měly ještě nějakou vnitřní hodnotu (zlaté mince, stříbro atd…) a byly tedy zbožím, dnešní peníze žádnou hodnotu nemají. Jsou pouze komunikačním prostředkem, statkem, který zprostředkovává směnu, a jsou založeny na důvěře.

Ve zdravé společnosti platí pravidlo reciprocity. Chci-li peníze, musím vykonat práci nebo službu. Peníze nejsou ničím jiným než poukázkou na část produktu, který je vyroben v ekonomice, a já se na něm rovněž svou prací podílím.

Za jakých okolností mohou peníze fungovat jako směnný prostředek? Pouze tehdy, když byly získány na základě výkonu. Pokud tomu tak není, hrozí zneužití peněz, kdy si někdo přivlastní produkt cizí práce, ale neposkytl reciproční plnění.

 

Práce není zboží


Může být práce zbožím? Směňovat lze jen něco, co má charakter zboží. Tedy výrobky, nikoliv práci. To je „jádro hříchu“, příčina největších sociálních problémů. Důsledně se touto problematikou zabýval na počátku 20. století Rudolf Steiner.

Rudolf Steiner, 1919 napsal:
Kapitalistický systém začlenil práci jako zboží, zaměstnavatel si kupuje zaměstnance. Trh práce je zastřeným trhem s otroky, kteří jsou nabízeni a kupováni.

Odtud dnešní „pronajímání pracovníků“, „trh práce,“ „lidské zdroje“. Člověk jako výrobní faktor je v technologicky stále vyspělejší ekonomice stále příliš drahý. O nějaké „reciprocitě“, právním principu ve vztahu zaměstnavatel-zaměstnanec nemůže být ani řeči. A nikdy nemůže být řeč o „svobodném rozhodování“.

Shrnuto a podtrženo: Centrální funkcí peněz je zprostředkování vzájemné směny výrobků a služeb vytvořených prací. Proto práce nemůže být předmětem této směny.

 

Peníze: Žolík s nadhodnotou


Peníze jsou nadřazeny zboží. Proč? Souvisí to s likviditou. Něco se dá rychle směnit, něco hůře, avšak vždy hrají roli transakční náklady, než najdu někoho, kdo má o mé výrobky zájem a chce je směnit. Mezitím se ovšem moje výrobky mohou zkazit. Peníze jsou nejlikvidnější, kdykoliv a kdekoliv je mohu utratit. Zboží se opotřebovává, kazí, spotřebovává. Peníze lze stáhnou z oběhu a nechat je „aby se za úrok rozmnožovaly.

Směnná funkce se dostává do konfliktu s funkcí peněz jako zachovatele hodnoty. Přerušení cirkulace peněz znamená potíže v hospodářském koloběhu. Podle Prof. Dietera Suhra a dalších teoretiků peněz jsou peníze proti zboží nadřazeny o 5 % ročně. Pouze stárnutím peněz by se tento rozdíl vyrovnal. Teprve pak by peníze byly „neutrální vůči zboží“.

Příklady z vrcholného středověku. A jak jsme chudí dnes:
  • Brémy v roce 1400: Za den práce 3 grooty, 1 vykrmené prase stálo 24 grootů.
  • Amiens ve Francii: Za 8 dnů práce 1 malý vůl.

Zákaz braní úroku a snižování hodnoty peněz přetiskem umožnilo, že nikdo neměl zájem hromadit peníze. Zvýšená cirkulace peněz přinášela práci. Profesor Dieter Suhr (1939-1990) byl nejenom ekonomem, ale i špičkovým právníkem a výzkumu organizace peněžního systému z hlediska práva věnoval 10 let. Jeho dílo "Netzwerk NeutralesGeld - Kritická analýza současného systému a koncept finanční inovace pro neutrální peníze", se stalo základem zkoumání dalších teoretiků a ustanovení řady iniciativ, MoMo, Vollgeld a dalších.
 

Peter Knauer: „Unser liebes Geld“ (Aktuální úvahy k systémové chybě)

Zatímco u nás je debata o potřebě reformy peněžního systému nežádoucí, jak jsme se právě přesvědčili, tak v Německu, Rakousku i jinde existuje v rámci vzdělávacího programu dokonce i u katolíků program doporučující semináře na toto téma. Dopady chybně nastaveného systém, kde úrok a složený úrok díky exponenciální funkci funguje jako vysavač bohatství od pracující většiny směrem k nepracujícímu procentu a současně díky existence peněz, které vznikají prostřednictvím dluhu, je dluhová past opcí.

K samotné emisi peněz, které vyrábějí soukromé obchodní banky, a to už bez jakékoliv nutné rezervy, která by kryla ztráty z neefektivních obchodů, se na tomto fóru věnovat nebudeme, avšak jak brizantní je to téma, ukazuje, že dílko Irvinga Fischera "100% Money" bylo přeloženo do němčiny až v roce 2006! Jeho motto: „Zestátněme peníze, ale nechejme fungovat komerční banky,“ je tedy 80 let po uveřejnění jeho práce víc než aktuální.

Výše uvedený autor, jezuita Peter Knauer, navazuje na profesora Dietera Suhra.

 Peter Knauer napsal:
Protože dnešní peníze nepůsobí neutrálně, mají za následek vznik očekávání, že tomu kdo je má a drží, bude odplývat část společného sociálního produktu v jeho soukromý prospěch automaticky. Že část hodnoty bude odplývat do „nesprávných trezorů“. Kde se akumuluje jako majetek, který přináší bez práce- což je protiprávní- dále úrok a rentu. Místo aby poptávaly další zboží a služby. V hospodářském koloběhu vzniká výpadek poptávky a poruchy díky odkanalizovaným prostředkům.

Jedině přes státní zadlužení a spotřební úvěry lze opět navýšení poptávky směrem ke spotřebitelům na konci řetězce. To je ovšem značně krátkodobé a krátkozraké řešení, které vede ke krachu státu a dalšímu oslabování koupěschopné poptávky se všemi sociálními důsledky a především stále rostoucí nezaměstnaností. Jsme dnes svědky historického experimentu dneška, kdy americký Fed a ECB tisknou likviditu, která opět nejde ale do oživení ekonomiky, jak deklarují bankéři, nýbrž do nafukování bublin a dalšímu zadlužování.

Knauer dochází k závěru, že peníze nejsou kapitál, kapitál jsou pouze výrobní prostředky a lidská schopnost vyrobit zboží. Peníze jsou pouze komunikačním prostředkem. Optimalizovat systém podle něj znamená osvobodit tržní systém od kapitalismu. Cesta humánní tržní ekonomiky.


Závěr k obecně definovaným funkcím peněz


Nemá smysl zkoumat, jak fungují další funkce peněz. Život sám ukazuje, jak fungují a jak jsou zneužívány opět k přerozdělování (tlak na placení bezhotovostně, kreditní karty, digitální technologie nasměrované tak, aby byl status quo zachován).

Funkce jako měřítko hodnoty a prostředek uchování hodnoty by bylo možné vyškrtnout z učebnic. Otázkou bude funkce peněz jako platidla. Zda tato funkce nebude zneužita k totalitní kontrole nad obyvateli zeměkoule. Prozatím k tomu vše směřuje. Do té doby, kdy ještě budou existovat bankovky a mince, budeme ještě pořád mít alespoň malou část svobody. Ta je dnes ohrožena více než kdy jindy.

Kromě uvedených funkcí peněz je však evidentní, že existuje funkce „přerozdělovací“. Toto přerozdělování prostředků probíhá prostřednictvím úroku obsaženého v cenách zboží a služeb, prostřednictvím devizového kurzu na úrovni mezinárodního obchodu, kdy je závislá země využita jako levná kolonie prostřednictvím právně neukotveného privilegia obchodních bank (u nás monopol zahraničních bank) poskytovat úvěry bez 100% krytí a ovlivňovat tím hospodářskou strukturu země a odvádět dividendy do zahraničí.

A na nadnárodní úrovni vidíme roli ECB jako nejsilnější politické instituce, která umožňuje realizovat geopolitické zájmy v Evropě a vytvářet uměle nerovnosti mezi národy a podmínky k nenávisti a akceptovatelnosti války jako řešení nahromaděných problémů.


- - -

Článek bude součástí příštího tematického čísla a byl financován díky Vašim darům na rozvoj webu. Děkujeme! Redakce a spolek E-republiky.  - Nová republika se k poděkování připojuje.

Související články:

Saúdská Arábie na křižovatce: „černý pas“ Království

$
0
0
redakce EADaily, překlad ralh
19.10.2016 Eurasia24

Na Saúdskou Arábii se navalila spousta sociálních a ekonomických problémů odvozených z pro exportéry neblahé konjunkce nabídky ropy na světovém trhu s komoditami. Největší arabská ekonomika prožívá jedno z nejvíce stresujících období v celých svých moderních dějinách.


Ze všeho nejvíce by měl ale úřady Království skličovat fakt, že „dno“ hospodářských těžkostí, které jsou doprovázeny velmi nestabilní politickou situací v regionu Blízkého východu, dosud nebylo dosaženo.

Problémy, jaké postihly Saúdy, mají komplexní charakter a neustále se rozšiřují do výbušných rozměrů. Například se ukázalo, že saúdská vláda vyčlenila asi 1 miliardu $ přední stavební firmě ve snaze omezit hrozící pracovní nepokoje. Místní developer Saudi Binladin Group, který realizuje projekty, jako je například rozšíření mešity Al-Haram v Mekce a finanční čtvrti v Rijádu, dostal v září od 800 milionů $ do 1,1 miliardy $, aby eliminoval nedoplatky na mzdách. Saúdské úřady podnikly kroky, které byly interpretovány prestižním americkým časopisem The Wall Street Journal jako „protikrizový klíč“.

Vládními platbami se hasí růst nespokojenosti imigrantů, jejichž počet na stavebních provozech v Království dosahuje desítek tisíc. V zemi existuje reálná hrozba vzpoury zahraničních pracovníků, což byl doposud v Arabské monarchii zcela nebývalý jev. Zahraniční pracovníci, kteří nedostali plat nebo byli propuštěni, organizují protesty. Při jednom z nich zapálili autobus společnosti Saudi Binladin Group v Mekce.

K tomu se v posledních měsících vážně zhoršily podmínky v táborech, kde žijí imigrační pracovníci. A to do té míry, že některým jejich obyvatelům se nedostává potravin. Se zvyšujícím se počtem propuštěných pracovníků se v saúdských justičních domech hromadí soudní žaloby. Situace imigračních pracovníků se také komplikuje zavedením předpisů, podle nichž musejí bývalí zaměstnanci žádat o povolení opustit zemi.

Tím trpí sousední země, jejichž občané přišli do Saúdské Arábie pracovat. Světová banka konstatuje, že zhoršení prognózy ekonomického růstu v několika asijských zemích je ovlivněno poklesem peněžních toků ze zemí Perského zálivu, včetně Saúdské Arábie. Ta samá Saudi Binladin Group v posledním roce propustila více než 70 tisíc lidí z celkového počtu přes 200 tisíc vlastních zaměstnanců. Byli to většinou cizinci z Asie a dalších arabských zemí.

Veřejná poprava pěti Jemenců v saúdském hlavním městě.

Skomírající úlitby poddaným


Klesající příjmy z ropy vedly k masivnímu propouštění, čímž se pracovní nepokoje změnily z epizodických na přetrvávající. Masový projev nespokojenosti se ovšem probouzí nejen v řadách migračních pracovníků, ale i na straně samotných poddaných Království. Saúdský král Salman ibn Abdul-Aziz Al-Saud vydal dne 28. září dekret, podle něhož země poprvé v historii snižuje platy státních zaměstnanců.

Od 1. října se plat ministrů snižuje o 20 % a příplatky pro členy Poradního sboru (má podobu parlamentu Saúdské Arábie, avšak postrádá reálné pravomoci) na údržbu bydlení a automobilů – o 15 %. Pro řadové úředníky se nařizuje zmrazení platů a zavádějí se limity placených přesčasů a dovolených.

Podle názoru expertů je tím zpochybněna nepsaná společenská smlouva mezi vládnoucími elitami a běžnými občany v zemi. Na základě ní byla zástupcům středního a nižšího stupně byrokratického aparátu prakticky doživotně poskytnuta nezatěžující státní služba výměnou za plnou loajalitu vůči vládním orgánům a za upuštění od snahy prosadit politické reformy v konzervativní monarchii.

Je důležité si uvědomit, že státní sektor Království je hlavním zaměstnavatelem saúdskoarabských občanů a zaměstnání dvou třetin z nich je tím či oním způsobem spojeno s veřejnou službou. Na jejich služební plat a ostatní příspěvky padne až 45 % výdajů ze státního rozpočtu (128 miliard dolarů v roce 2015). V neposlední řadě, především z důvodu výdajů na zachování nepsané „společenské smlouvy" mezi vládnoucí rodinou Al-Saudů a poddanými Království, dosáhl vloni rozpočtový deficit země bezprecedentních 98 miliard dolarů.

O nic lepší není ani situace ve finančnictví této přední arabské ekonomiky. Saúdské úřady jsou nuceny hledat doplňující zdroje na zalátání rozpočtu a snižovat náklady. A to se odráží v bankovním sektoru země. Náladu královské rodiny hodnotí finanční analytici blízkou panice. Klíčový burzovní index na akciovém trhu Království Tadawul klesl na minimum z roku 2009.

Akcie bank se také zhroutily poté, co úřady rozhodly, že sníží platy a bonusy úředníkům, a centrální banka země nařídila finančním institucím, aby provedly restrukturalizaci úvěrů osobám postiženým tímto vládním rozhodnutím. Měnový regulátor Saúdské Arábie poznamenal, že dotyčné nařízení je podmíněno potřebou zmírnit tlak na dlužníky, jejichž příjem byl snížen v důsledku vládních opatření na omezení veřejných výdajů.

Obrázek z pouliční produkce našeho nového spojence - Saúdské Arábie: veřejná poprava stětím zachycená na videu západního turisty, projíždějícího v klimatizovaném autobusu kolem. V roce 2014 bylo v Saúdské Arábii popraveno stětím 87 lidí, v loňském roce 144. Zdroj

 

Důsledky prohlubování recese


Ekonomická recese v Saúdské Arábii může ještě zesílit, což do značné míry otřese důvěrou spotřebitelů. Důvěra ve finančním sektoru se již zhroutila, indikátor čehož je růst mezibankovních sazeb.

Vzhledem k narůstajícím problémům Rijádu způsobeným přetrváváním nízkých cen ropy vláda již dopustila opožděné platby dodavatelům, začalo snižování dotací na pohonné hmoty. To vše se děje za účelem snížení deficitu státního rozpočtu, který letos může dosáhnout 13 % HDP a klesnout pod 10 % by mohl teprve v roce 2017. Tato prognóza byla učiněna ze strany Mezinárodního měnového fondu.

Hledání způsobů, jak doplnit státní pokladnu, dostalo v Saúdské Arábii živelný charakter – vhod přijde každá možnost. Přitom jednotlivé kroky v tomto směru jsou často v rozporu s dřívějšími záměry vládního programu pro hospodářský rozvoj. Například v projektu Vision 2030 program předpokládal zajistit masivní příliv zahraničních turistů do země, s čímž je v jednoznačném rozporu násobné zvýšení poplatků za víza v přepočtu na dny krátkodobého pobytu.

Od 2. října se zavádí jednotný poplatek pro všechny typy víz (návštěva Saúdské Arábie za účelem turismu, náboženství, podnikání nebo jiným) zvýšený desetinásobně – od dvou set do dvou tisíc saúdských Rialů (asi 530 $). Od vízového poplatku budou osvobozeni pouze cizinci – muslimové, kteří poprvé podstupují pouť (Hadž) na svatá místa nacházející se na území arabské monarchie.

Tak vysoký tarif za poskytnutí víza je stanoven pouze pro krátké jednorázové návštěvy země. V případě šesti měsíčního víza pro vícenásobný pobyt se poplatek zvýší na 3 tisíce Rialů. Žadatelé o roční a dvouletá víza vystačí s 5 až 8 tisíci Rialy.

Ale to není všechno. Podle nových pravidel musejí cizinci zaplatit nejen za vstup, ale i za výstup (!) ze Saúdské Arábie. Nový poplatek činí asi 53 $. Tedy poté, co turista zaplatil za příchod do Království řádově ve výši 530 $, za což se může týden rekreovat v západoevropské zemi, bude muset vydat ještě 10 % z původního poplatku, aby mu bylo dovoleno opustit monarchii.

Největší výnos vláda očekává od poplatků za vydávání cestovních dokladů pro imigrační pracovníky. Podle nových pravidel zaplatí zahraniční pracovníci za vstup do země 80 $, cena za pracovní vízum na dobu šesti měsíců činí 800 $, na rok 1333 $, pro pár je to 2133 $.

 

Cena ropy a vnější organické výzvy


Jádrem současných socio-ekonomických těžkostí světového lídra v oblasti těžby a vývozu ropy je devalvace „černého zlata“. Až do nedávné doby saúdské úřady utěšovaly sebe i externí partnery, že je důležitější udržet svůj podíl na trhu s ropou, než přijmout naléhavá opatření pro růst ceny za barel. Nicméně s růstem domácích problémů je spoléhání se na vycpaný „polštář“ z předchozích tučných let v podobě devizových rezerv nahrazeno horečným hledáním východiska z rýsující se krize obřích rozměrů.

Saúdská Arábie se nyní snaží podpořit růst cen ropy. Spolu s dalšími členy OPEC upozorňuje na nutnost snížit těžbu a vynutit si takovou cenu za barel, aby byla přijatelná pro všechny producenty ropy. Mezitím setkání na půdě Mezinárodního energetického fóra v Alžíru (26. - 28. září) sice otevřelo cestu pro podobné kroky, aniž by však byly odstraněny všechny rozpory uvnitř samotného kartelového spolku producentů ropy.

Konkrétní řešení, kterým by se jasně stanovilo, jaký objem ropy bude těžit každá strana OPEC v nových podmínkách, bylo odloženo na listopadové zasedání ve Vídni. Ale Saúdové nemají v této věci žádný důvod k uklidnění. Kótování těžby v aktualizovaném rozložení – zafixováno na úrovni 32,5 milionu barelů denní produkce kapalných uhlovodíků – slibuje problém v budoucnu. Podrážděnost Rijádu vyvolává ropná politika Teheránu, který odmítá omezovat těžbu, dokud nedosáhne úrovně před uvalením sankcí a dokonce mírně nepřevýší její špičkové ukazatele.

Organické výzvy, na něž narazila stmelující síla arabského světa, se promítají do rostoucí nestability po obvodu saúdských hranic. Rozhořela se válka v Jemenu. Trvá riziko vnitřní destabilizace arabských sousedů, například Bahrajnu. V Perském zálivu, stejně jako na celém Blízkém východě, vykazuje zvýšenou aktivitu Irán. Situace v Sýrii inklinuje k ještě vážnější vojenské eskalaci za přímé účasti světových mocností zastoupených USA a Ruskem.

Vzrušený obraz Saúdské Arábie dokresluje činnost amerického „spojence“. Formálně sice podporuje například saúdský program Vision-2030, ale ve skutečnosti tlačí Rijád geopoliticky do slepé uličky. Příběh s přijetím zákona o „uplatnění spravedlnosti proti sponzorům terorismu“ americkým Kongresem se stal pro rodinu Al-Saudů „studenou sprchou“.

 

Sevření „černého pasu“


Připomeňme: 28. září obě komory zákonodárců USA poprvé za osm let prezidentství Baracka Obamy přehlasovaly jeho veto zákona, jímž se povoluje rodinám obětí teroristických útoků 11. září 2001 podání žaloby proti Saúdské Arábii.

Přestože Bílý dům vyjádřil „pobouření“ nad přehlasováním veta, Saúdové za vším vidí „dvojí hru“ americké administrativy. Oficiální Rijád odsoudil jednání „spojence“ a začal odpovídajícím způsobem mobilizovat veřejné politické mínění v arabském světě. Království vyjádřilo naději, že „moudrost nakonec zvítězí“ a americký kongres přijme nezbytná opatření pro „korekci nového zákona." Mezitím Nejvyšší soud Spojených států přijal dne 30. září první žalobu proti Saúdské Arábii od vdovy po zaměstnanci vojenské správy USA zesnulém v budově Pentagonu před 15 lety.

Opravdu znepokojivá je pro vládnoucí rodinu Saúdů tendence, při níž se zevnitř i zevně Království začínají objevovat nároky vznášené na právní systém. Soudní žaloby imigračních pracovníků a vdov po amerických vojácích mohou tuto tendenci změnit na pravidlo. A tak může ve vztahu k Saúdské Arábii dojít až k ustanovení zvláštních soudních tribunálů. Vždyť americká administrativa nehledíc na to, že jednou rukou podepisuje se Saúdy nové obchodní zakázky, druhou rukou na ně sesílá roje mezinárodních aktivistů za lidská práva obviňujících Rijád z úmrtí tisíců nevinných Jemenců.

Tak to jednoduše nemůže dál pokračovat, jinak samotné institucionální základy arabské monarchie podlehnou těžší erozi, než si mohou v Rijádu vůbec představit. Tolik zaručených receptů, jak uvolnit sevření „černého pasu“ s přijatelnými ztrátami, zase saúdské úřady po ruce nemají. Projekt Vision 2030 zjevně neznamená v tomto problému lék na všechny neduhy, ale pouze náznak reforem bez vnitřní důvěry v jejich kladný výsledek. Kromě toho, „Vize" na 15 let dopředu nemůže neutralizovat vnější rozpory, kterým Království čelí.

Umírněnost v zahraničních otázkách a vnitřní stabilita byly tradičně hlavními pilíři saúdské státnosti. Současné balancování mezi mírou zapojení monarchie s populací 32 milionů lidí do regionálních záležitostí a její „netečností“ k vnitřním problémům znamená systémové selhání. Saúdská Arábie zamrzla v úzkostném očekávání „převratných" procesů, které jsou Království předurčeny osudem.






Poznámka autorů:„Vision 2030“ byl představen v dubnu letošního roku. Jde o projekt spojený se jménem zástupce korunního prince a ministra obrany Saúdské Arábie Mohamedem bin Salmanem, synem krále Salmana. Strategický plán rozvoje má ve své podstatě zmírnit závislost na vývozu ropy a přináší reformu téměř ve všech oblastech života království. V souvislosti s „americkou stopou“ v rozpracování programu je ovšem nutné poukázat na to, že je ve svém základu dílem poradenské společnosti McKinsey se sídlem v New Yorku.

Zdroj:EurAsia Daily – redakce pro blízký východ

Překlad: ralh

Feministky nechtějí bránit ženy znásilňované imigranty. Místo toho demonstrují proti odporným „nacistům“

$
0
0
MoonChild 
19.10.2016  FreeGlobe

Na ostrově Gotland ve Švédsku znásilnili imigranti postiženou ženu, která se pohybovala na invalidním vozíku. Policie po krátkém výslechu propustila pachatele na svobodu. Na ostrově vypukly protesty místních občanů, kteří odsuzovali zmíněný zločin a jednání policie. Ale feministky se rozhodly demonstrovat proti „rasistům a nacistům“.



V městě Visby na Gotlandu už došlo k několika protestním akcím občanů proti znásilnění postižené ženy a pachatelům tohoto zločinu. Policie sice nechce zveřejnit totožnost pachatelů, ale v internetu se už objevily materiály, které dokazují, že se jednalo o imigranty. Policie kvůli obavám z nárůstu nepokojů musela povolat posily.

Situace se vyostřuje: feministky z organizace Feminististk Initiativ (Feministická iniciativa) svolaly na neděli manifestaci. Nešlo jim pochopitelně o vyjádření soucitu a solidarity se znásilněnou ženou. Manifestace se konala pod heslem „Proti rasismu a sexismu“ a, jak bylo uvedeno v pozvánce na facebooku, jednalo se o reakci na poslední protesty „nacistů“ na Gotlandu.


Na feministické manifestaci vystoupila guvernérka Gotlandu Cecilia Schelin Seidegårdová, která chce, aby se ostrov stal ještě více multikulturním.


Zdroj: friatider.se

Evropské hodnoty v Africe aneb Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá

$
0
0
Květa Pohlhammer Lauterbachová
19.10.2016 E-republika

Ze všeho zla jsou obviňovány USA. Stanou-li jednou před soudem, budou před ním muset stát ovšem i evropští politici. Jako kdybychom my, západní evropský okruh, byli nevinnými beránky.


Mezinárodní finanční kapitál potřebuje nová území, nové zdroje. Je na konci. Co se týká úrokových sazeb, zažíváme delirium tremens a rozpad stávajícího měnového pořádku lze datovat 1. říjnem 2016. Jen málo pozornosti bylo věnováno převzetí yüanu do koše měn MMF jako zlomového data, kterým začíná proces odbourávání modelu Pax Americana. Rusové dnes oznamují vydávání státních dluhopisů v yüanech, což znamená další oslabení dolaru. Nastupují poslední pokusy, jak manipulovat cenu zlata dolů a podvádět naivní investory, viz aktivity centrálních bank a jejich hlavy BIZ v Basileji minulý týden, kdy se pákuje ve velkém již i zlato. Máte kilo, papírově však prodáte tunu. Absurdnější obchodování si nelze představit. Více ZDE

Americký Fed se neodváží zvýšit základní úrokovou sazbu před volbami a prezident Obama rozhoduje v těchto dnech, zda vyhlásit Sýrii (a tedy i Rusku) válku. Turecko ve válce s USA již vzhledem k podepsané smlouvě o výstavbě plynovodu z Ruska fakticky je. Veselé časy!

 

Zdá se, že se kolečko dějin otočilo nazpátek o více jak sto let


Kolonialismus není zdaleka minulostí. Pokud tedy sledujeme alespoň současnou politiku západních mocností, které se pokoušejí zuby nehty prosadit smlouvy TTIP, TiSA, CETA, ATP a EPA a další. Obyvatelstvo Evropy se nedokáže sjednotit, aby demonstrovalo za udržení sociálního smíru, ale dokázalo se zorganizovat a demonstrovat proti pokusům zrušit národní státy a omezit vliv vlád a parlamentů a ovládnout svět ekonomickou silou nadnárodních korporací. Při poslední demonstraci proti TTIP vyšlo v Německu do ulic přes 320 tisíc lidí. Přesto německý Ústavní soud tento týden rozhodl, že aniž by mohla být pěti set stránková smlouva CETA s Kanadou důkladně prostudována, může být uvedena „předběžně v platnost“ pod podmínkou, že bude existovat nějaká možnost od ní v budoucnu odstoupit. Pusťte si vlka do chlívku a doufejte, že tam nenadělá paseku.
 

Angela Merkelová v oparu paranoidní sebestřednosti
Němci hrají velmi špinavou hru. Není omluvou, že jsou obsazeným státem a že musí poslouchat svého protektora. Jejich prostřednictvím je tažena ke dnu celá Evropa. Nástrojů jim k tomu bylo vnuceno dost: Euro, migrantská krize, vydírání a obchodní válka ze strany „nejlepšího přítele“. Ale nestačí, že obšťastňuje evropské občany, po návštěvě afrických zemí vystupuje jako Mesiáš, který snad chce zachránit celou Afriku. Slibuje zde pomoc výměnou za demokracii. Je únavné poslouchat ji: Pořád ta samá papouškování a klišé odkoukaná od Baracka Obamy.

Když se chci jako německá kancléřka starat o to, aby se Němcům vedlo dobře, aby Evropská unie byla soudržná, musím se také starat o to, aby se v evropském sousedství dařilo tak, tam mohli lidé svou vlast považovat za svou vlast. Konkrétně to v naší době znamená, že se budeme muset zabývat Afrikou novým způsobem.

Na ten nový způsob pomoci Africe se podíváme dále. Zřejmě je paní Merkelová ve svém velikášství přesvědčena, že když tak úspěšně obšťastnila Evropu svou politikou, přijme její obšťastňování i africký kontinent. Jak tedy hodnotit cestu Angely Merkelové po Africe?

Vzhledem k její politice otevřených dveří imigrantům a nátlaku EU, jejíž je čelnou představitelkou, nelze tuto cestu označit jinak než za nestoudnou a nemorální. Nebo si snad byla obhlédnout, nakolik je Afrika ještě zralá po špinavé koloniální politice a vměšování se do politiky zemí severní Afriky a podpoře vraždění v ní, zemí, které byly hrází proti uprchlíkům do Evropy, zabránit proudu afrických migrantů na Evropu? Ale nakonec nejde jen o německé politiky. Tématem článku není tentokrát úloha Francie, zemí Beneluxu a Itálie, které si ještě svůj kalich hořkosti budou muset vypít do dna.

 

Prosazování „evropských hodnot“ v podobě evropsko-afrického ekonomického partnerství


Protestujeme proti TTIP, CETA ,TiSa v Evropě, ale veřejnost nemá vůbec ponětí, že Evropská unie vnutila africkým zemím smlouvu o volném obchodu, která je nejenom nemorálním aktem, ale v případě Afriky doslova svinstvem. V případě TTIP s USA nebo CETA s Kanadou nejde o partnery na různém stupni ekonomického rozvoje, úrovně technologie i vzdělání, na rozdíl od zaostalé Afriky. Tady jde o zcela zaostalé země, které se tak stávají obětí daleko horšího stupně neoliberálního vykořisťování, než zažívají země bývalého východního bloku. Ale mají přírodní zdroje, a o to jde. Africké státy nebudou mít tak šanci se kdy postavit na vlastní nohy a vybudovat si vlastní průmysl.

My Češi rádi říkáme, že jsme nikdy žádné kolonie neměli, a tedy se nás invaze afrických a asijských migrantů netýká. Dnes jsme však součástí EU a NATO a děláme užitečné idioty v Mali, Afghánistánu i jinde. A peníze na tyto mise jdou i z našich kapes. I my se na této dnešní nekoloniální sprosté politice, nehodné člověka 21. století podílíme a na konci dostaneme také svoji zaslouženou odměnu. I my neseme část viny za stav tohoto světa.

 

Politika Bruselu vůči Africe popořádku


Ze všeho zla jsou obviňovány USA. Stanou-li jednou před soudem, budou před ním muset stát ovšem i evropští politici. Jako kdybychom my, západní evropský okruh, byli nevinnými beránky, obětí manipulací ze strany USA. Vadí nám vnucovaná chlórovaná kuřata a nadnárodní rozhodčí soudy, neférové podmínky, které vyhnaly do ulic statisíce lidí, ale vůbec jsme si nevšimli, že Brusel podepisuje dohody o volném obchodu s africkými zeměmi, které lze označit za všechno, jenom ne férové. S posledními, které odolávaly nátlaku - Keňou a Rwandou - je podepsal nedávno. Více ZDE . Tanzánie, Uganda, Burundi a Jižní Súdán ještě pořád odolávají. Vše pěkně v tichosti, média nás nebudou přece zatěžovat „zbytečnými“ informacemi.

 

Afrika je v módě. Zájem ze všech stran: USA, Čína, EU


EU se snaží posledních deset let uzavřít co nejvíc dlouhodobých smluv o zónách volného obchodu s velkým počtem afrických zemí. Oficiální název Economic Partnership Agreement (EPA) je součástí bliku Afrika, Karibik a Pacifik (ACP). Základní informace o EPA najdete ZDE

EU prosazuje protlačení smluv o volném obchodu stylem drogového dealera, který shání nové kunčafty. Především nejdříve připraví vyhlédnutým státům nebo hospodářským sdružením malou dávku drogy, aby se země dostaly do úplné závislosti. Samozřejmě jde o neoliberální taktiku, která má zajistit EU přístup k surovinám, stejnou strategii používají i Spojené státy a Čína.

Africké země získávaly od roku 2000 přístup na evropské trhy, tím se vytvářela propojení v oblasti agrárního obchodu, o který EU zejména jde. Jeden příklad za všechny: S Ghanou byl rozjet obchod s importem výrobků a drůbežářských monstrózních evropských továren, které sem dodávaly dotacemi a chemií narvané přebytky a odpad z drůbeže, kterou západní konzumenti opovrhují. Tím však byla zničena existenční základna drobných zemědělců v Ghaně.

Toto otevření vrátek vlkovi dočasným nalákáním na možnost dostat na evropský trh africké výrobky mělo pak zajistit Bruselu páku, jak zlomit odpor afrických zemí proti rozsáhlému otevření jejich trhů evropské konkurenci, které tyto země nebudu nikdy schopny stačit dechem. Aniž bychom si toho všimli, byly africké státy postaveny v roce 2013 naprosto hnusným způsobem před ultimátum: “Buď podepíšete EPA do října 2014, nebo škrtneme naše podmínky, které vám usnadňují přístup na naše trhy“.

Je jasné, že hospodářská (zejména silná německá) lobby podporovala tento nerovný boj ze všech sil a 10. července 2014 kapitulovaly vlády západoafrických států, sdružené v hospodářském společenství ECOWAS a hned nato 22. července ratifikovalo po nátlaku dalších 7 afrických zemí sdružených v South African Development Community (SDAC). Jsou mezi nimi Angola, Kamerun, Jižní Afrika, Namíbie. Jenom Keňa se bránila dodržet podmínky bílého muže, a tak byly na její exporty uvaleny vysoké celní přirážky ze strany EU, což znamenalo pro Keňany ztrátu 150 tisíc pracovních míst. Vláda v Nairobi podepsala „partnerství“ až 1. září 2016. Tanzánie, Uganda, Burundi a Jižní Súdán musí smlouvy podepsat zvlášť.

 

Otevření trhů za nerovných podmínek trvale poškodí africké země, stejně jako poškodilo v devadesátých letech nás


Z krátkodobého pohledu vzniknou sice v Africe nějaká pracovní místa, stejně jako v montovnách ve východoevropských zemích, které jsou také zbaveny víceméně své materiální zemědělské základny a závislé na dovozu potravin, ale neoliberální koncept nadvlády zcela volně se pohybujícího kapitálu bude mít pro Afriku zhoubné ekonomicko-sociální dopady.

Podle EPA musí Afrika otevřít 83 % svých trhů pro evropské zboží, přičemž jen 10 % zboží vyrobeného v Africe je schopno konkurovat. Němci mají v Africe bohaté zkušenosti a jediná pomoc má spočívat v otevření se konkurenci? O tom byla návštěva Angely Merkelové v Africe? Takže se tam budou vyvážet dotované zemědělské přebytky.

Ale nejenom to, jak ukazuje další příklad: Nedávno uveřejnila televize Arte dokument o velkém obchodování se starými počítači a elektronikou z Evropy, která je určena jednak k likvidaci, jednak částečně k prodeji. Tímto kšeftováním se tvoří v Africe „nová střední třída“. Jen si vzpomeňme na obchodování s ojetými auty u nás. V Africe se děje to samé. Bohatý Západ se zbavuje morálně zastaralé techniky, jenže barbarská likvidace odpadu z Evropy s sebou nese důsledky v podobě rozsáhlého znečištění životního prostředí. Únik jedovatých látek do řek a moře ohrožuje mořskou faunu a zbavuje rybáře jejich obživy. Kromě toho s sebou nese nárůst rakovinových onemocnění obyvatel postižené lokality.

To je čistý neokolonialismus, protože rozvrácené africké ekonomiky nebudou nikdy moci konkurovat například německé ekonomice. Nemohlo-li konkurovat Německu Řecko, jak by mohly konkurovat země Afriky. „Smlouva EPA není nic jiného než odpískání šance na vznik zpracovatelského průmyslu v Africe“, říká expert z nevládní organizace Chléb pro svět Francisco Márí. Sankce uvalené v podobě celních přirážek na Keňu přesáhly celou rozvojovou pomoc této zemi.

Evropské země se potřebují zbavit zemědělských přebytků. Zoufalství eurokratů je tak velké, že navrhují platit farmářům v Bavorsku a Rakousku 15 centů za každý litr nedodaného mléka! Zatímco jinde umírají děti hladem…

Související články:

Jak přestat platit koncesionářské poplatky České televizi? Zde je rozbor (ne návod)

$
0
0

Jaroslav Franc
19.10.2016  EU-portál a blog autora

Česká televize je nástrojem propagandy a je třeba ji zrušit, bez peněz nemůže fungovat, neplaťme! Jak na to?

Existují dvě výchozí pozice:

1. Ještě nejste poplatníkem
V žádném případě se nepřihlašujte. Buďte trpěliví. Dříve či později (i po několika letech) vám pravděpodobně přijde dopis od oddělení poplatků České televize, ve kterém vás budou nabádat, abyste tento poplatek začali platit. Nelze dělat mrtvého brouka, protože ze zákona byste mezi povinné plátce spadli, nýbrž je potřeba na ten papír vyplnit jedinou správnou možnost: prohlášení o tom, že nevlastníte žádný TV přijímač a zaslat to zpět. Je možno využít i elektronický formulář, na který tam je odkaz. Tím jste z obliga a koncesionářské poplatky zcela legálně neplatíte. Pokud by bylo třeba, je možno využít i formulář čestného prohlášení zde:https://tvp.ceskatelevize.cz/poplatky/doc/prohlaseni_fo.pdf


2. Poplatníkem již jste

Zde je potřeba se z placení odhlásit (formulář ke stažení zde: https://tvp.ceskatelevize.cz/poplatky/doc/evlist_domacnosti.pdf– zaškrtněte odhlášení a jako důvod v odst. 6 „Poplatník přestal být držitelem přijímače“ ) a podepište čestné prohlášení níže. Pozor, samotné čestné prohlášení nestačí, nutný je právě ten evidenční list.

Analogicky se postupuje v případě odhlášení Rozhlasu.

Komentář:

Vycházíme ze zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (plné znění zde: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=348 2F2005&rpp=15#seznam) .

Zde je naprosto zásadní §3, který definuje, kdo je poplatníkem. Klíčový je odstavec 4:

(4) Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě , považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen „provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

V médiích i na Internetu se dozvíte různé dezinterpretace jako že např. každý, kdo má elektřinu, musí automaticky platit apod. Není to pravda. Každý, kdo odebírá elektřinu a není dosud k poplatku evidován, bude dříve či později ČT vyzván k placení a pokud jí formou čestného prohlášení neoznámí, že TV přijímač nevlastní, automaticky se stává poplatníkem.

Jinou věcí je, zda skutečně vlastníte TV přijímač či nikoliv. Neznám jediný případ, kdy by soud povolil domovní prohlídku za účelem zjištění přítomnosti TV přijímače v obydlí. Ale toto je již věcí, kterou si musí každý vyřešit po svém.

Tento článek není návodem na porušování zákona, pouze vysvětluje jisté aspekty zákona 348/2005 Sb. Každý je sám zodpovědný za to, jak s touto interpretací naloží.

Zdroj:
https://www.facebook.com/events/1728075064104779/
http://franc.pise.cz/16-jak-zbytecne-neplatit-koncesionarske-poplatky.html

Poznámka NR:  ČT a ČRo mají ze zákona povinnost plnit veřejnoprávní službu divákům a posluchačům, především v oblasti nestranného, vyváženého a objektivního informování. Nic takového se pod současným vedení těchto organizací neděje, obě instituce zkrátka neplní svoje poslání a tak zpronevěřují peníze svých koncesionářů. Řešením podle NR není odmítnutí platit poplatky, ale změna vedení ČT, resp. Rad, které mají na vysílání obou institucí dohlížet. Tristní situaci můžeme v současné době změnit pouze změnou v sestavě poslanecké sněmovny, ale protože na české politické scéně není žádné síla, která by mohla reálně situaci změnit, uveřejňujeme tento rozklad. Mnohým poslouží jako recept na demonstrativní protest proti propagandě, kterou obě média za naše peníze vedou.

Proč nepřijala Dalajlámu Alžběta II. a proč s ním Obama mluvil jen soukromě, přičemž ale prohlásil stejně jako prezident Zeman a papež František, že USA, Česko či Vatikán nemění svou politiku vůči Tibetu, který považují za součást Číny.

$
0
0
Břetislav Olšer
19.10 2016   Rukojmí
A tak máme v Praze alespoň Havlovo Forum 2000, na němž se vykecávají za horentní sumy politické mrtvoly z propadliště dějin. Kdo tu šarádu platil? Hlavně Economic and Cultural Office, neoficiální tchajwanská ambasáda, jejíž činnost Čína toleruje, jen když se drží stranou politiky. V očích Pekingu je Tchaj-wan součástí pevninské Číny. Něco přidaly i americký National Endowment for Democracy (NED) - tzv. Nadační fond demokracie se sídlem ve Washingtonu a Open Society, kterou řídí kapitalistický miliardář a spekulant George Soros.

Zkrátka ti správní sponzoři,; tyto fondy totiž též podporují čínské Ujgury s údajným právem na sebeurčení. Za sto milionů dolarů s podporou Kongresu USA jim říkají disidenti, byť po mnoha atentátech a stovkách při nich zabitých Číňanů se projevují jako islámští teroristé. Kdypak Spojené státy uznají právo na sebeurčení též Islámskému státu IS-DAEŠ...?




Americký prezident Barack Obama při soukromém setkání s dalajlámou sice na oko podpořil uchování jedinečných tibetských duchovních tradic, nic ho to nestojí, ale hned zdůraznil, že USA nemění svou politiku vůči Tibetu, který považuje za součást Číny. Peking soukromou schůzku prezidenta s exilovým duchovním vůdcem ostře kritizoval.

Prezident Miloš Zeman na oplátku zase odmítl tvrzení, že někteří představitelé čínských firem jsou napojeni na čínskou rozvědku. „Představa, že by nějaký sinolog věděl, kdo v Číně spolupracuje s rozvědkou, je přinejmenším přeceněním práce sinologů,“ prohlásil. Dalajláma ho nezajímá. „Sešel bych se s dalajlámou tehdy, kdy bych já byl duchovní vůdce. Nebo kdyby dalajláma byl velký investor,“ uvedl Zeman.




Na lavičce Václava Havla...

Tibetského vůdce dalajlámu tak přijme v Česku jen ministr kultury Daniel Herman. Vysvětlil to tak, že to spadá pod agendu jeho ministerstva, protože dalajláma je představitel církve. Proti návštěvě tibetského duchovního vůdce na konferenci Forum 2000 formálně protestovalo čínské velvyslanectví. Návštěva a oficiální přijetí vyvolávají nelibost rovněž formálně u prezidenta Miloše Zemana, který se snaží prosadit politické a ekonomické sblížení s Pekingem. Dalajlámu o víkendu přijal slovenský prezident Andrej Kiska.

Když byl Herman dotázán, co říká na kritiku čínského velvyslanectví v Praze za jeho setkání s Dalajlámou, odvětil: „Vazalství jsme si užili dost“. Kdoví, jestli si vzpomněl, když se stejně objímal s Posseltem, bossem Sudetoněmeckého zemského spolku Landsmašaftu, jaké vazalství si čeští občané užili v Sudedech ze strany Henleinovců…? A zda jak mu šlo z úst při jeho projevu oslovení potomků Sudeťáků “milí krajané“… http://www.rukojmi.cz/clanky/2438-herman-nazyva-landsmansaft-ceskymi-rodaky-pisalek-vondracek-dostal-sudetonemeckou-cenu-za-film-o-zabijeni-po-cesku-panek-jeste-dnes-tvrdi-ze-ma-sve-spolupracovniky-v-ceskych-sudetech

Jak je vidět na následujících snímcích, ministr kultury ČR Herman je schopný se setkat s kýmkoliv, hlavně že mu to přinese alespoň anální efekt...










Když prezident Miloš Zeman řekl v Hovorech z Lán dvě vulgarity, do pár minut už toho byly plné noviny, bulvár i televize včetně besed, komentářů a rozborů nemorálnosti hlavy státu. K tomu šly ruku v ruce výtky k jeho slovům o tom, že uznává celistvost Číny včetně Tibetu a Tchaj-wanu. Nikdo ale ani necekl, že Norové vyměnili Dalajlámu za slanečky a že ho ani papež František pro svůj klid na duši nepřijal… Všichni můžou cokoli, jenom Zeman ani omylem…




Přímo bombou však bylo nekonečné loňské dotazování Takáče v ČT, který se snažil získat od lidí potvrzení svého schizofrenního dojmu, že uvítání a celá návštěva Si Ťin- pchinga byla nepřirozeně pompézní, patolízalské a servilní. Na tuto zhovadilost se nedá reagovat jinak, než ukázkou, jak prezident Zeman musel z pekingského letiště do hlavního města Číny pěšky… (Uvítání Zemana v Číně…https://www.youtube.com/watch?v=dZCm8dR-vBU)

A v Londýně se královna Alžběta II.rovněž ztrapnila tím, že čínského prezidenta vezla k sobě pouze na žebřiňáku taženým chladnokrevnými valachy…http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/383993-britanie-hosti-cinskeho-prezidenta-s-kralovnou-alzbetou-ii-jel-v-pozlacenem-kocare.html




Dalajláma už byl v ČR bezpočtukrát a anální žurnalisté se mohou potrhat, jak píší o české sebeúctě Zemanovců, kterou špiní, když nechají šéfa tibetského buddhismu jen před hradní branou vést monolog pro pár stovek jeho věrných, prý jich byla tisícovka. A někteří byli obzvláště submisivní, třeba Mikoláš Kroupa z jistě neziskoví organizace Post Bellum, co si vypadá na starou "belu", ale je to odnož Ústavu pro studium totalitních režimů, která od roku 2001 vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století.

A tak tento věrný ovčan hrdě vzkázal hlavě českého státu: "Pane Zemane. jestli budete upřednostňovat ekonomické zájmy před svobodou, přijdeme o ni..." Jistě tato slova vzápětí zaslal jako otevřený dopis do Bílého domu, do Buckinghamského paláce, nezapomněl doufám ani na Svatý stolec v Římě či JAR a jinde. K němu se připojil i kněz Ladislav Heryán, ostravský průmyslovák, od září 2002 působící v Praze jako ředitel a kaplan salesiánské komunity v Kobylisích. Řekl:"Nelze měnit lidská práva za ekonomický profit, jako se to děje v naší zemi..."




Nikdo přitom ani nepípne, včetně Kroupy a Heryána, že se tomu neděje jenom v naší zemi, že Dalajláma je dnes "personou non gráta" celosvětovou. V září 2013 Český ho nepřijal nejen prezident Miloš Zeman, ale též jeho předchůdce Václav Klaus. Sám Dalajlama si z toho ale velkou hlavu nedělá. Setkání s politickými představiteli prý pro něj nebylo v tomto případě důležité... Ke zděšení „pokrokového“ světa však odmítnutí Dalajlámy přibývá. JAR navštívil v roce 1996, kdy ho pozval tehdejší prezident Nelson Mandela, a později v letech 1999 a 2004.




Sun City v noci...Jihoafrická republika... Snímek Břetislav Olšer

Od nástupu Jacoba Zumy do prezidentského úřadu se však do země nepodíval ani předloni, neboť mu JAR odmítla vydat vízum v obavě z reakce Číny, která je důležitým obchodním a diplomatickým partnerem Jihoafrické republiky. Pretorie však popírá, že by víza tibetskému duchovnímu vůdci nevydala pod tlakem Číny. Pravda bude asi v tom, že umělý mýtus kolem Dalajlámy není tak významný, aby se kvůli němu připravila JAR o přízeň nejvíc ekonomicky zajištěné Číny.

Dalajláma – buddhistický disident, byl loni v Římě na setkání laureátů Nobelovy ceny za mír a vznesl dotaz, zda by jej papež přijal. František to odmítl kvůli „delikátní situaci“, která nyní panuje ve vztazích s Čínou. Sám Dalajláma sdělil, že mu zástupci Vatikánu vysvětlili, že jeho schůzka s papežem by mohla způsobit problémy; papež odmítl setkání s Dalajlámou nikoli ze strachu, ale z obav o osud čínských katolíků, o vražděných buddhistech v Barmě ani nemluvě...




Řím - Vatikán... Snímek Břetislav Olšer

Vatikán přerušil oficiální diplomatické kontakty s Čínou v roce 1949, vztahy se ale v poslední době snaží zlepšit i kvůli katolické komunitě, která v Číně žije. Během své cesty do Jižní Koree vyzval papež Peking k dialogu a vyslal do Číny poselství dobré vůle, když prezidentu Si Ťin-pchingovi vzkázal, že čínskému lidu přeje mír a blahobyt. Jeho letadlo také smělo využít čínský vzdušný prostor, i když dříve se mu musely církevní delegace při cestách do Asie vyhýbat.



Buddhisté v Pekingu… Snímek Břetislav Olšer

Papež František přiznal, že jako papež pocházející z Argentiny nejednal ve svém životě vždy správně a že jeho autoritářský způsob přijímání rozhodnutí ve funkci jezuitského předáka v Buenos Aires vyvolával problémy. Hovořil také o nutnosti zkoumat roli žen v církvi. Tak mluví a jedná papež, jehož stát není jako jediný stát světa členem OSN a nepodepsal ani „Všeobecnou deklaraci lidských práv“ či “Konvenci o právech handicapovaných osob”. Není ani v EU.

A to nemluvím o tom, že uznal teorie, podle nichž vesmír vznikl velkým třeskem a že člověk jako druh je výsledkem evoluce, jsou správné, ale nijak nevylučují existenci boha. Církev podle papeže Františka nikdy netvrdila, že „bůh je nějaký kouzelník s hůlkou“. Ale na rozdíl od svých předchůdců nikdy nezdůrazňoval, že přijetí moderních vědeckých teorií není neslučitelné s představou boha jako stvořitele.

Nyní sklidila vlnu kritiky norská vláda za svůj výrok, že hodlá intenzivně zlepšovat vztahy s Čínou. Hrůza, když chce někdo navazovat přátelství s jinými zeměmi, místo toho, aby jak Ukrajina harašil zbraněmi a vyhrožoval válkou; na třídenní návštěvu Osla přijel dalajláma nedávno. A norská vláda nic. Moc dobře ví, že měla průšvih, když udělila Dalajlámovi v roce 1989 Nobelovu cenu za mír, a v roce 2010 si z Oslo vyslechl zvěst o tom, že má obdržet stejný metál vězněný čínský disident Liou Siao-po.




Na rybolovu u Oslo. Jedna z rybek, kvůli kterým odmítlo Norsko setkání s Dalajlámou... Snímek Břetislav Olšer

Téměř čtyři roky poté nebyly mezi Norskem a Čínou žádné kontakty na politické úrovni, proto se nyní neuskutečnilo žádné setkání Dalajlámy s nikým z vlády. Zmíněné ceny stály Norsko už tak dost; Peking přerušil rozhovory s Norskem o uzavření dohody o volném obchodu a zavedl restrikce na dovoz norských lososů.

V roce 2012 navíc vynechala Čína Norsko na seznamu evropských zemí, jimž nabídl bezvízové cesty do Země středu. Nic nepomohl ani fakt, že je Norsko bohaté na ropu a údajně si může dovolit Číně vzdorovat. Proč neodjel Bursík se svojí Jau Jau biomasou do Norska vyvěšovat plachty s Dalajlámou, když je takový velký hrdina? A při té příležitosti by mohl orodovat za dvě české děti, co je norské úřady odebraly jejich české matce…?

Inu, jsme prý malý stát, ale se svojí sebeúctou bychom přesto neměli hazardovat. ovšem co sebeúcta Velké Británie, Norska, Vatikánu či Jihoafrické republiky a dalších zemí, pro které je 14. Dalajláma "personou non gráta"...?

Petr Schnur: Diktatura správného smýšlení a začátek dramatu

$
0
0

19. 10. 2016    zdroj
Petr Schnur jako znalec německého prostředí o změně postojů Němců říká: "Je to poněkud schizofrenní. Němci mají v sobě zakódovanou autocenzuru, která je výsledkem jakési směsice mementa vlastní nacistické historie a mozkové masáže tím, co se nazývá politickou korektností. Můžeme to ale nazývat i dobovým ideologismem nebo duchem doby. Pojem je vedlejší, důležité jsou politický tlak a společenská atmosféra, které již nabraly podobu diktatury správného smýšlení." 


Vše, co je mimo středově-politický, v praxi fakticky »neoliberální« mainstream, který v sobě nese zcela povrchní, zvulgarizovaný kult tzv. multikulturalismu a totálně vyprázdněný pojem tolerance, je označované v lepším případě za islamofobii, v horším za nacionalismus a pravicový extremismus. Vše, co se z této kvazi politické kazajky vymyká, je buď levicový, nebo pravicový populismus. Argumenty nejsou třeba, racionálně a empiricky vedená diskuse se nekoná.

Z toho vyplývá i nálada Němců. Strach z ocejchování, které může mít politické i existenční následky, je dělá opatrnými, kde, komu a co říkají. To souvisí i s německou mentalitou, která má obecně daleko větší respekt před státní autoritou a není ochotná riskovat konflikt, než třeba takový Francouz.

Obecně se dá říct, že drtivá většina Němců si uvědomila nebo alespoň začala tušit, co pro sociální, politickou a bezpečnostní situaci země tento masový, nekontrolovaný příliv migrantů znamená. Stále více lidem je jasné, že realita s ním spojená vypadá úplně jinak než pohádky, které nám sugerovaly vláda i sluníčkářská opozice. A to je teprve začátek dramatu, který nás čeká. Koupil jsem si knihu s názvem Nezvládneme to (v originálu Wir schaffen es nicht), která nekompromisně a zcela fundovaně odhaluje oficiální pohádky okolo současné masové imigrace. Autorka Katja Schneidtová nepatří k Pegidě a není členkou Alternativy pro Německo, nýbrž již dvacet let pracuje jako pomocnice v oblasti integrace uprchlíků.

HN: V Německu je dobrovolnictví značně rozšířeno. Zapojuje se i hodně lidí levicového zaměření, kteří se jistě v dobré víře věnují příchozím a mají zájem na jejich integraci. Stále to platí? A přináší to výsledky?

Ano, to souhlasí, přesněji řečeno souhlasilo. S postupem času a každodenními zkušenostmi s příchozími, jak říkáte, i tito dobrovolníci střízliví. Problém je v tom, že již jen manipulativní, zcela zavádějící paušální označení migrantského proudu za uprchlíky, se kterým operovala vláda a které zcela nekriticky převzala tzv. vůdčí média, apelovalo na jejich samaritánství a korespondovalo s jejich ideologickou výbavou. Nyní jsou ale i oni konfrontovaní s realitou, která je v konfliktu s obojím.

Jak jsem uvedl, realita je zcela jiná, než jak ji sugeruje politická elita a její média, v azylových ubytovnách, na ulici, na úřadech a v dalších institucích, které se o imigranty starají. Konflikty mezi etnickými a náboženskými skupinami, sexuální násilí a kriminalita jsou součástí všedních dnů, a nic na tom nemění, že tato témata jsou politicky i mediálně tabuizovaná. Kriminální statistiky se manipulují, policejní úředníci mají příkaz mlčení. Manipulace jde tak daleko, že veřejnoprávní médium zcela otevřeně pohrozí přerušením rozhovoru v případě, že dotyčný úředník zmíní kriminalitu žadatelů o azyl! A dnes již i vláda, průmysl a Spolkový pracovní úřad přiznávají, že na integraci do pracovního trhu ve smyslu kvalifikované práce má reálnou šanci pouze naprostá menšina, zbytek skončí, pokud vůbec, v nízkovýdělkové oblasti nekvalifikované práce. Tam nastane tvrdý konkurenční boj s »domácími«.

Sociální integrace imigrantů ze zcela odlišného kulturního prostředí, povětšině formovaného konzervativním nebo dokonce ultrakonzervativním islámem sunnitské provenience formovaného z velké části archaickými rodinnými, resp. klanovými strukturami, je prostě iluze. Nepovedlo se integrovat druhou a třetí generaci muslimských přistěhovalců, v Německu narozených, a nyní tento paralelní svět dostane statisícovou posilu.

HN: Počkejte, ale Německo je dáváno za vzor dobré integrace a vy říkáte, že se to nepovedlo. Jak je to tedy?

Musíme rozlišovat mezi mainstreamovým mýtem ať již v Německu, Francii nebo dalších západních zemích, a realitou. Opakuji znovu: nejintegrovanější byla první generace přistěhovalců, která přišla za prací a pro kterou bylo náboženství soukromou záležitostí. Integrace tzv. třetí generace se stala výhradně individuální, nikoliv kolektivní záležitostí. Není náhodou, že tzv. no go areas, kterých je stále více, se nacházejí v migrantských čtvrtích. Brizantní na celé věci je to, že se zde mísí sociální propad s kriminalitou, a i ta má archaickou klanovou strukturu. V těchto čtvrtích se policie odváží i k banální dopravní nehodě jen s mnohonásobnou posilou - pokud vůbec. Ideální živná půda pro salafistické kazatele, kteří velmi šikovně dokážou instrumentalizovat kult násilí tohoto prostředí. Tato sociálně a kvazi kulturně uzavřená ghetta jsou ony paralelní světy, které se vymkly kontrole právního státu.

HN: Šance na pracovní zapojení imigrantů, jak říkáte, je malá. Takže tito lidé budou stále na dávkách německého sociálního systému? Jak to může vydržet?
Ano, skutečnost je taková, že příchozí nepracují. Třicet největších německých firem zaměstnalo do srpna tohoto roku jen 54 nových imigrantů! Aby bylo jasné, o čem je řeč, uvedu příklad z nedávné minulosti. Z 200 000 imigrantů, kteří v roce 2014 přišli do Německa, mohlo být doposud jen šest procent zprostředkováno do pracovního poměru, zbytek je nadále bez práce a závislý na státní podpoře. A to bylo ještě před náporem 1,2 milionu nových imigrantů v následujícím roce.

O kvalifikaci nově příchozích jsem se již zmínil. Stále častěji se objevují zprávy o zfalšovaných dokumentech, o analfabetismu a neochotě navštěvovat státem placené kurzy němčiny. Závislost na síti sociální pomoci nebo práci načerno je již předem naprogramovaná. Dnes dostává čtyřčlenná rodina žadatelů o azyl až 1200 eur měsíčně, plus ubytování resp. placení bytu, lékařskou péči a jazykové kurzy.

Perlička z těchto dnů. Více než půl milionu odmítnutých žadatelů o azyl z minula nebylo do dnešní doby odsunuto do zemí původu, které platí za bezpečné. A abychom to všechno zaokrouhlili: spolková vláda počítá do roku 2020 s výdajem na tzv. uprchlíky ve výši 93 miliard eur, a to se týká pouze federálních peněz. Spolkové země kalkulují s dalšími třiceti miliardami z vlastních zemských rozpočtů.

A nyní uvažme, že v SRN žije každé sedmé dítě ze sociální podpory (Hartz-IV), při 2,6 milionech nezaměstnaných. Toto je oficiální číslo pomocí statistických triků, v reálu je nezaměstnanost o poznání vyšší. Jak ekonomická integrace může skončit?…

HN: Jak se začleňují dětští a mladiství uprchlíci, chodí do škol?

Tak tato zdánlivě jednoduchá otázka by byla na jednu novinovou stránku. Podle zákona existuje všeobecná školní povinnost, která se vztahuje i na děti imigrantů. Obecně- a odborně-vzdělávací školy jsou v kompetenci zemí, neexistuje jednotný spolkový vzdělávací systém. K tomu přistupují rozdíly v možnostech jednotlivých měst a komun, ty se týkají jak učebních kapacit, tak financí.

Vzhledem k jazykovým bariérám by bylo nezbytné zavést speciální výuku němčiny, k čemuž ale chybí učitelé. V mnohých třídách proto sedí děti imigrantů, které nemají ponětí, o co ve výuce jde. K tomu si připočtěte, že Německo sází na tzv. inkluzi, tedy výuku postižených dětí, například autistů, v normálních třídách. A nezapomeňme na rostoucí počet romských dětí z Rumunska a Bulharska, které jazykově rovněž nestačí, a navíc jejich rodiny o pravidelnou účast na výuce nemají zrovna velký zájem. Podtrhuji, že zde hovoříme o tzv. exotech ve školních třídách. V problémových čtvrtích velkoměst jsou školy až s 90procentním podílem žáků s migračním pozadím, kteří neumějí pořádně ani jazyk země původu, ani německy. Výsledkem je chaos, nervozita a úpadek kvality vyučování.

Taková je realita. Vím, o čem mluvím, sám jsem v této oblasti pracovně činný (jako speciální pedagog autistické mládeže – pozn. aut.). Takový je výsledek, když ideologie vítězí nad racionalitou.

HN: Před časem jsem zaznamenala informaci, že někteří uprchlíci jezdí dokonce na dovolenou, a to do zemí, z nichž údajně uprchli kvůli pronásledování. Co je na tom pravdy?

Ano, je to tak, a předpokládám, že to, co nám média prozradila, je jen špička ledovce. Tento fakt jen potvrzuje skutečnost, že u naprosté většiny imigrantů se jedná o hospodářskou migraci, která využila pozvánky Merkelové a otevřených hranic. Přesně toto potvrzuje zmíněná autorka Schneidtová, která se v jejich prostředí denně pohybuje. A ať se to komu líbí, nebo ne: i Syřané, kteří přišli z Turecka, mohou jen stěží platit za klasického uprchlíka podle Ženevské konvence. Ti se již nenacházeli v bezprostředním ohrožení života a Ženevská konvence se navíc explicitně nevztahuje na lidi prchající před válkou nebo hladem. A statut politického uprchlíka předpokládá individuální prošetření každého žadatele a posouzení jeho žádosti, jde o individuální, nikoliv kolektivní právo. Nemluvě o tom, že Merkelová postavila i evropskou dohodu o uprchlících, tzv. Dublin II, mimo hru.

Realita je taková, že masy migrantů proudily prostě tam, kde jim kynuly největší hospodářské výhody. »Jste vítaní« německé kancléřky a pohádky o evropském, speciálně německém Eldorádu, kterými za těžké peníze lákaly na cestu převaděčské mafie, vykonaly své. Nyní přichází vystřízlivění – na obou stranách. Prorokuji, že »opice« po mejdanu bude neveselá.

Aby nedošlo k omylu. Cesta za lepším je sice lidsky pochopitelná, každý normální člověk chápe pohnutky, které vedou k úniku z chaosu a bídy. Ale pozor: ten, kdo je schopen převaděčům zaplatit tisícové sumy, je vybaven nejmodernější komunikační technikou a je na první pohled velmi dobře živený, nepředstavuje zrovna prototyp zbídačelého uprchlíka. Otázkou je, jak tyto proudy nazveme a jak se k nim postavíme. A jestliže do země vpustím nekontrolovatelný proud více než jednoho milionu migrantů ze zcela odlišného kulturního prostředí, z nichž se bezmála polovina nějakým způsobem vyhne seriózní registraci, potom se nejedná jen o zjevné porušení zákonů a ústavy, ale o hazardní hru s funkčním státem jako takovým.

HN: Německé hospodářství trpí také důsledky nesmyslných sankcí vůči Rusku. Proč to Německo dopustilo, když sepětí jeho technologií s ruskými surovinami by znamenalo obrovský profit pro občany obou států?

Na tuto otázku se mohu pokusit odpovědět pouze spekulativně. Merkelová musí vědět, o co v Sýrii a na Ukrajině běží, neumím si představit, že by vlastním blábolům mohla věřit. Moc chutná opojně, navíc je plně pod vlivem Washingtonu, podobně jako je celá západoevropská politická »elita« ve vleku amerických geopolitických zájmů. A Německo má pro USA klíčový význam.

Zmínila jste se o výhodné spolupráci mezi Německem a Ruskem. Tak to vidí zřejmě i Američané, jenže z opačné strany. Minulý rok vypustil George Friedman, šéf vlivné myšlenkové fabriky Stratfor, kočku z pytle ven, když prohlásil, že »německo-ruská spolupráce by byla smrtelným úderem americkým zájmům«. Spojené státy v německém Ramsteinu mají největší vojenskou leteckou základnu mimo vlastní území, na které se nachází hlavní sídlo amerických vzdušných sil v Evropě a Africe, k tomu hlavní komandatura vzdušných sil NATO. Tento areál se nachází fakticky mimo kontrolu německého státu. A ve Stuttgartu sídlí centrála amerického komanda pro Afriku AFRICOM.

Protiruské sankce, které poslušně zavedla zmanipulovaná EU, tento geniální nástroj USA na manipulaci Evropou, mají za cíl rozbít existující hospodářské vazby evropských států s Ruskou federací. Plánované transatlantické smlouvy TTIP a CETA nejsou nic jiného, než zacementování ekonomické a politické izolace Evropské unie od Ruska a eurasijského hospodářského prostoru. A zároveň její pevné provázání se strategickými zájmy USA. To, co představuje NATO v oblasti vojenské, znamená TTIP pro hospodářské spoutání Evropy. I zde hraje SRN hlavní roli, nemáme přece evropské Německo, ale německou Evropu.

Na druhé straně hraje Berlín v rámci amerických mantinelů vlastní mocenskou hru, a nejde jen o EU. Připomínám roli Berlína při rozpadu Jugoslávie, v Kosovu a nejčerstvěji na Ukrajině, rapidní nárůst německého vojenského angažmá v Africe a na Blízkém východě. Je to hra »něco za něco«, ambice na roli dalšího globálního hráče. O tom mluvili ministr zahraničí, prezident i kancléřka. Jde o dávný sen dohnat v tomto směru Francii a Británii, USA nyní k tomu nabízejí příležitost.

HN:  Vzpomínám, že Merkelová nápadně obrátila poté, co vyšlo před časem najevo, že byla odposlouchávána americkými tajnými službami.

Odposlech mobilu kancléřky, a nejen jí, ukázal, že SRN je z hlediska Washingtonu stále ještě zemí s omezenou suverenitou. Nic nemohlo demonstrovat totální závislost SRN na USA a zároveň děsivý úpadek občanské společnosti, politické kultury i právního státu, naprostou politickou impotenci jeho ústavních orgánů než právě tato událost. Vláda, parlament, lid – ticho, jako by se nic nestalo…

HN: Proč oficiální německá politika, která prý cítí zodpovědnost Německa za rozpoutání druhé světové války, nepranýřuje neofašismus v Evropě, např. pochodující pohrobky lotyšských SS, soukromé bataliony na Ukrajině s nacistickou symbolikou, banderovský kult apod.?

No, touto otázkou se dostáváme ke kořenu věci. Jak vysvětlit tuto šílenou rozporuplnost, jak vysvětlit, že němečtí levopraví středovci bijí do západoevropských »pravicových populistů« a vámi jmenované nácky buď ignorují, nebo jim dokonce dopomáhají k moci? Jde o stejný politický Absurdistán jako v případě tzv. arabského jara: sekulární Asad je diktátor, saúdskoarabský nebo katarský vahábbistický feudál partner a »faktor stability«. Vysvětlení je vcelku jednoduché: ti, kteří se nacházejí mimo levopravý euro-mainstream, tedy tzv. pravicoví nebo levicoví populisté, ohrožují etablovanou moc, protože stále více občanů si uvědomuje, jak je prolhaná. Ultranacionalisté v Rize nebo Kyjevě jsou naopak užiteční idioti, kteří pomáhají svrhnout nepohodlné vlády a etablovat, popř. udržet prozápadní režimy.

Přesně tak se to má s »arabským jarem«. Ultrakonzervativní islamisté jsou spojenci, protože nezpochybňují globální byznys neoliberalismu, ba naopak, s jejich petrodolary jsou jeho důležitou součástí. Proto mohou vraždit opozici, usekávat ruce i hlavy a bičovat ženy, které byly tak drzé, že se nechaly znásilnit. Těmto feudálům předává »socialistický« prezident Francouzské republiky – tučně podtrhuji slovo republika – nejvyšší státní vyznamenání. A následně se diví, že lidé volí Marine Le Penovou. Kaddáfí nebo Asad musejí pryč, protože do soukolí geostrategických plánů transatlantického společenství a finančním žonglérům Wall Streetu házeli písek. Jde samozřejmě o součást obecné degenerace západní politické kultury, ta německá není výjimkou.

K tomu je nutné připočíst německé historické specifikum. Tzv. denacifikace po druhé světové válce proběhla, pokud vůbec, velmi povrchně a pochybně, mohl bych uvést nespočet příkladů, v oblasti průmyslu, soudnictví i politiky. Pro určité vlivné kruhy, které nepřestaly existovat a které si i nadále zachovaly společenský a politický vliv, se jen stáhly do pozadí, zůstalo Rusko hlavním nepřítelem a ti druzí prostě spojenci. Tehdejší sociální demokracie SPD a politici jako Willy Brandt a Helmut Schmidt patřili k bonnské republice a zosobňovali naději na jiné Německo, bez imperiálních ambicí. Tzv. sjednocení a nová berlínská republika znamenaly odklon od této politiky a postupný návrat ke starým normám v novém, »evropském« hábitu. Myslíte, že ochranná ruka sjednoceného Německa nad Chorvatskem, bosenskými muslimy a kosovskými Albánci na straně jedné, agresivní tah na Srbsko na straně druhé, bylo dílem náhody? Kdo bojoval ve druhé světové válce na straně Německa a kdo proti? Že šlo o vyrovnání účtů z minulosti, si můžete přečíst dokonce v Genscherových pamětech.

A tyto staré myšlenkové antiruské vzorce nyní korespondují s americkým tahem na východ. Německá tragédie spočívá v tom, že tyto stereotypy převzala nová generace tzv. eurolevice včetně Zelených, racionální postoje a odpor proti nim přicházejí povětšině z konzervativního prostředí, což je velmi zajímavý fenomén. Nejsou již zabalené v nacionalismu, ale naopak v naprosto plytkém, dekadentním kosmopolitismu, ale v konečném důsledku jsou stejně »vůdcovské« a pro Evropu nebezpečné. Právě proto, že nad nimi vlaje prapor univerzalismu.

Za Haló noviny rozhovor vedla Monika Hoření
foto Ivan David

Kdo tady lže ?​

$
0
0
Ludvík Smýkal
19. 10. 2016
"Informace", kterými jsou naši občané v současnosti zahlcováni ohledně letu prezidenta republiky do Bratislavy některými našimi politiky, odboráři a médii, včetně veřejnoprávní České televize, se stupňují. Vyvrcholily nedělním prohlášením Odborového svazu letových dispečerů CZTCA, ve kterém uvedli : "Státně důležitému letu CEF01 bylo umožněno pojíždět k vzletové a přistávací dráze okamžitě po žádosti posádky o pojíždění a následný vzlet byl povolen tak, aby nebyl narušena bezpečnost letového provozu", "Prohlášení tiskového mluvčího prezidenta České Republiky Jiřího Ovčáčka vnímáme jako lživá a účelová, poškozující dobrou profesní pověst řídících letového provozu České Republiky" zde .

Na jejich vyjádření navázal mluvčí Řízení letového provozu Richard Klíma vyjádřením, "že letadlo s českou delegací nebylo na pražském letišti žádným způsobem zdrženo a že při letu nepanovalo špatné počasí, zůstává v platnosti.“

Vše chce prověřit ministr dopravy Ťok a o výsledku šetření má 21. října 2016 informovat při přijetí u prezidenta Zemana zde.

Tolik prohlášení, jaká jsou ale fakta ?
Komunikace na frekvenci TWR :

- letu CAF001 (letadlo prezidenta ČR) byla v čase 10:41:58 předána instrukce "čekat před vstupem na dráhu kvůli letadlu TVS106 (letadlo společnosti Travel), protože to je už krátce před přistáním."
- letadlu TVS106 bylo v čase 10:42:06 uděleno povolení přistát.

Z této komunikace jednoznačně vyplývá, že letadlo prezidenta ĆR bylo zastaveno dříve, než bylo povoleno přistání letadla společnosti Travel.

Podrobnosti komunikace na frekvenci NWR jsou uvedeny zde.

Před letem "státně důležitém" (SD) má pouze přednost let na záchranu lidského života, let na ochranu vzdušného prostoru a letoun v nouzi. Dotčený letoun Travelu v žádném případě nebyl toto výjimkou a měl dostat pokyn k opakování přiblížení. Vše je jednoznačně stanoveno v příslušné směrnici...

Příčinou zřejmě byla špatná koordinace mezi APP (přibližovací služba, která povolila přiblížení letadla Travelu k letišti) a službou TWR (povoluje vlastní přistání).

Otázkou ovšem je, zda vše je "pouhým" lidským pochybením nebo zda tímto způsobem bylo prezidentu České republiky "naznačeno", že na "Letišti Václava Havla není "vítán".
Proč si "nekopnout" do prezidenta republiky, když je to pro mnohé naše politiky, média a občany přece tak "nóblesní".

Otevřený dopis premiérovi: Jak bude premiér reagovat na opakované snahy USA, aby v ČR byla vojenská základna?

$
0
0
19. 10. 2016
Pane předsedo vlády, reagoval jste oficiálně na výroky o tom, že má být v ČR protiraketová základna? USA již jednou požadovaly vybudování prvků tzv. protiraketové obrany na území ČR. Je nyní opět tento krok připravován?
Kandidát na viceprezidenta USA za Republikánskou stranu Michael Pence ve svém projevu na předvolebním shromáždění uvedl m.j.
„Vladimír Putin rozmísťuje protiraketové systémy v Sýrii, takže Amerika teď musí vytvořit bezpečné zóny, aby rodiny, ohrožené rodiny s dětmi, mohly tato území (v Sýrii) opustit“. Michal Pence dále uvedl: „Musíme rovněž rozmístit štít protiraketové obrany v České republice a v Polsku, kterých se vzdali Barack Obama a (demokratická kandidátka na prezidenta) Hillary (Clintonová), aby neubližovali Rusům, v roce 2009."

Toto sdělení zaznělo i na ČT 1 ve zpravodajství a to bez jakéhokoliv komentáře. V kontextu celé prezidentské kampaně v USA a současné mezinárodní situace signalizuje toto panovačné vyjádření ne „ kohokoliv“- ale uchazeče o budoucího člena součásti administrativy USA - snahu o znovuotevření již jednou uzavřené otázky existence protiraketového štítu na území ČR Jakýkoliv pokus o „znovuotevření“ této otázky a to v jakékoliv podobě a pod jakoukoliv záminkou se nám jeví jako krok velmi neuvážený.

Pane předsedo vlády České republiky, Vy přece také víte, že výstavbou jakéhokoliv prvku protiraketové obrany USA resp. NATO na území ČR by byly hrubým způsobem porušeny všechny základní normy mezinárodního práva. A to počínaje Chartou OSN, Zakládací smlouvou NATO, Závěrečným aktem Helsinské konference a dalších, včetně Ústavy ČR a také Smlouvy mezi NATO a RF po rozpuštění VS (nepřibližování k hranicím RF, nerozmisťování nových zbraňových systémů v nových členských státech NATO atd.) Není nutné na tomto místě citovat jednotlivé pasáže a paragrafy těchto dokumentů, to učiní dostatečně kvalifikovaně analytici MO.

Tento krok by znamenal další vyostření mezinárodních vztahů, válečné hysterie a vytvoření velkého bezpečnostního rizika nejen pro občany České republiky, ale v širším měřítku i EU.

Pane předsedo vlády, žádáme Vás o vyjasnění následujících otázek:

- Reagoval jste oficiálně - jako předseda vlády České republiky - na tyto oficiálně vyřčené výroky?
- Naše obavy z uvedených výroků mají reálné opodstatnění v tom smyslu, že USA již jednou požadovaly vybudování prvků tzv. protiraketové obrany na území ČR. Připravují nyní opět tento krok?

Pane předsedo vlády, žádáme v souladu s právním pořádkem ČR, o Vaši jednoznačnou odpověď.

Praha 17. října 2016

Plukovník v.v. Jiří Bureš,  předseda Asociace Vojáci proti válce 
PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D,  předsedkyně České mírové fórum

Prachy a "humanita" (koluje po internetu, zdroj nenalezen...)

$
0
0
19. 10. 2016
Tak vážení, myslím, že toto je nejkratší a nejvystížnější vystižení celé situace
Proč ještě nebyl dopaden - a natož odsouzen a potrestán ani jeden pašerák lidí .... ??????
EU má 28 členských států. Každý z těchto států má civilní rozvědku, má vojenskou rozvědku, celkem 56 základních zahraničních rozvědných služeb. Navíc má každý stát svou informační službu ministersva zahraničí a civilní a vojenskou kontrarozvěku.


Navíc jsou tady naši spolehliví a důvěryhodní partneři - USA a Izrael se svými sítěmi na světě nejvýkonějších rozvědek. ....... a nižádná z těchto - pohříchu velice drahých - rozvědek, dosud nevypátrala ani jednoho "humanitárního" pašeráka lidí ............

Uprchlické tábory v Rakousku a Německu provozuje švýcarská soukromá společnost OPS, jejímž majoritním vlastníkem je Barclays Bank, což je hlavní banka Rothschildů.

Stejní lidé provozují “humanitární” a “lidskoprávní” organizace po celém světě, včetně Afriky.
Jak je to jednoduché..... !!!!!

“Humanitární” organizace inkasují peníze od vlád států (vybrané od pracujících daňových poplatníků), které pak velkoryse rozdělují “potřebným”; ti si pak za tyto peníze koupí cestu do Evropy, za kterou zaplatí zpět “humanitárním” pašerákům.

Po příjezdu do Evropy státy opět platí (z peněz vybraných od daňových poplatníků) za “uprchlíky oné společnosti, co provozuje tábory!

A za to vše lobuje u EU pan Soros, pravá ruka Rothschilda, který nutí politiky, aby přijali další miliony “uprchlíků” ročně!

Kromě rozvracení kultury, nastolení nového řádu je v tom i docela prima kšeft!
Nejlepší na tom je, že daňoví poplatníci platí “uprchlíkům” cestu sem, jejich pobyt tady a následné výhody. A procenta z těchto peněz inkasuje světovládná skupina bankéřů .............

Proč je syrská krize složitější a nebezpečnější než Karibská – 2. část

$
0
0
Albert Naryškin
19.10.2016  NWOO


V rozhovorech o Sýrii často můžete slyšet – „…jako v době Karibské krize“. Když se setkáváme s novým jevem, obvykle se snažíme najít k němu nejpodobnější příklad ze známých událostí v nedávno minulé zkušenosti. Ve skutečnosti však je podstata současného konfliktu a příčiny jeho zhoršení v mnoha ohledech jiné než byly mezi SSSR a USA.

Pád všech pravidel a nové reálie


V době Karibské krize byl svět rozdělen na dva gigantické vojensko-politické bloky, mezi nimiž existovala přibližná parita sil. A právě tato rovnováha byla hlavním garantem předvídatelného a příčetného chování obou stran onoho konfliktu. V podmínkách přibližně rovných příležitostí jak Sovětský svaz, tak i Spojené státy téměř bezchybně dodržovaly uzavřené dohody.

A ještě víc: celý svět pak byl svázán a regulován celým systém mezinárodních institucí a dohod, které nejenže zaručovaly naplnění podepsaných dohod, ale také situaci s jejich dodržováním účinně kontrolovaly, měly předepsané společné a hlavně fungující mechanismy působení na strany, které by dohody porušily. Činnost všech zemí světa byla fakticky téměř ve všech oblastech přísně předepsána a definována těmito dohodami a jejich porušení bylo téměř nemyslitelnou záležitostí – všichni apriori věřili, že náklady na nedodržení stávajících pravidel by výrazně převážily výhody z jejich dodržování.

Politrussia.com

V podstatě to byl „zlatý věk“ mezinárodního práva, protože tehdy opravdu fungovalo a definovalo světový pořádek až do nejmenších detailů. USA a SSSR byly samy sobě protiváhou a garanty toho, že jakýkoli pokus narušit světový pořádek kteroukoli zemí bude aktivně neutralizován politickou váhu a prestiží bloku zemí z opačného tábora.

Celý tento systém padl po rozpadu SSSR a rozpuštění Varšavské smlouvy. USA po ztrátě svého „dozorce“ v podobě Sovětského svazu zjistily, že je teď nemá kdo zastavit, a proto jsou osvobozeny od povinnosti mezinárodní právo dodržovat. Ve své době výstižně tento postoj zformulovala ministryně zahraničí USA v letech 2005 – 2009 Condoleezza Rice:

Spojené státy nejsou nikomu na světě povinny skládat účty ve své činnosti.
Condoleezza Rice

Ale pak se situace znovu změnila a vliv Ruska a USA se začal vyrovnávat, protože Rusko potichu posilovalo, zatímco USA, podlomené neúspěšným panováním dvou prezidentů ztrácejí svou moc a slábnou. Kromě toho navíc vzniklo třetí centrum síly v podobě pozvedávající se Asie.

Vznikla tak patová situace: USA se už prostě nemohou vzdát postavení a obrazu světového hegemona, protože pro ně by to znamenalo nebezpečí systémové krize a nekontrolovatelného pádu dolů, a to jak z hlediska finančního vlivu, tak i politického. Zatíženy náklady na údržbu vojenských základen po celém světě si USA prostě nemohou dovolit finanční krizi, protože spolu s ní by stihla jednu po druhé i všechny složky jejich globálního vlivu a dominance.

Ale Rusko také nemůže ustoupit zpět, protože pokud mají USA mnoho pák a mechanismů vlivu, pak v Rusku je všechno mnohem jednodušší: nejdůležitější ruskou zbraní z doby vlády Vladimíra Putina – je důvěryhodnost na základě plnění jednotlivých závazků. Rusko se nikdy nesnažilo o dominanci, ale vše, co slíbilo také plnilo. Na to jsou zvyklí. Ruskou reputaci ovlivnila i situace v Gruzii, kde Moskva nedovolila, aby si o ni někdo otíral boty, a ještě více globální přinucení k poslušnosti Turecka, které Rusko rázně přivedlo k rozumu.

Politrussia.com

Proto je nyní pro Rusko ztráta tváře naprosto nepřijatelná: pokud jednou řeklo, že bude hájit legitimní režim Assada, nedopustí nezákonnou změnu moci v Sýrii a vítězství teroristů, musí své slovo dodržet, jinak by pro ně byly následky také velmi smutné.

Tím více nyní, kdy vojska NATO již skutečně stojí u západních ruských hranic a vykazují velmi nepřátelskou aktivitu, se hlavním modelem přežití stává staré heslo: „Chceš-li mír – připrav se na válku“. Protože natovskou agresi teď brzdí jen pevné přesvědčení o neodvratitelné odpovědi a škodách, které by byly nepřijatelné.

Mimo jiné se však také ukázalo, že NATO z určitého hlediska není nástrojem americké politiky v Evropě, ale jedním z nezávislých hráčů a lobbistů. Faktem je, že skrze Severoatlantickou alianci přicházely po celá desetiletí obrovské peníze a skrze obrovskou korupci se tak proměnila v jednoho z nejvlivnějších světových hráčů. Velení NATO rozdělovalo peníze, podporovalo nebo svrhávalo režimy, poskytovalo pomoc jedněm korporacím proti jiným a vydělávalo na tom peníze, nabývalo vlivu, takže k dnešnímu dni špička této struktury, která je sice stále pod značným vlivem USA, sama o sobě má už dávno na politiku US velký vliv. Všichni tito natovští generálové prostě nemohou přijít o své peněžní toky, svůj vliv a jen tak odejít do zapomnění. Samozřejmě, že budou za sebe bojovat – je to jen otázka sebezáchovy.

Mělo být dávno jasné, že situace v Evropě a nepřátelská politika vůči Rusku jsou vytvářeny nejen na přání USA, i když v tom asi hraji hlavní housle, ale také je podpořena úsilím jisté stínové struktury, která je však všem na očích – NATO.

Za léta studené války a při přísné vojenské subordinaci té doby NATO opravdu nebylo ničím jiným než nástrojem politiky USA v evropském regionu. Ale za čtvrt století, které uběhlo od rozpadu SSSR, a po vstupu nových členů do NATO se situace výrazně změnila a dosáhla okamžiku, kdy množství přešlo v kvalitu a ocas začal čas od času vrtět psem. Nepřímo to potvrdily nedávno zveřejněné plány generála Bradleyho, který připravoval ambiciózní vojenské dobrodružství zaměřené proti Rusku skrze Ukrajinu.

Je třeba vzít v úvahu, že Aliance je do určité míry již připravena jednat ve vlastním zájmu, a to i v rozporu se zájmy USA. Jednoduše řečeno, Amerika se za roky své světové hegemonie tak unavila, že umožnila značné osamostatnění NATO a nyní sklízí důsledky v podobě lobbistických schopností a úsilí věrchušky Aliance v otázkách definice zahraniční politiky USA. Je to další z nových momentů, který by byl v době Karibské krize nemyslitelný.

 

Planeta je už z hegemonie USA unavená


V současnosti americká politika dovedla k tomu, že i přes stále obrovskou schopnost ovlivňovat a formovat západními médii veřejné mínění, Spojeným státům se již nepodaří v okamžiku akutní potřeby – a nyní to je pro ně opravdu důležité – představovat Rusko jako krvežíznivé monstrum. I v Evropě je dost velký stupeň skepse ke zvyšující se úrovni tlaku propagandy, a to se ani nezmiňuji o tom, že na klíčové hráče v Asii a nezápadního světa – Čínu, Japonsko, Jižní Koreu, Brazílii, Argentinu, Indii, Indonésii nebo Írán – toto všechno už neplatní vůbec. Spojeným státům se teď nedař&i acute; plnit ani minimální program – zachovat čistý a jasný alespoň imidž Ameriky.

Politrussia.com
Svět je už docela unavený čtvrtstoletím hegemonie Ameriky s chováním „hlavního chlapa ve čtvrti“, a neustálým očekáváním, která další nevinná země se stane objektem nového dobrodružství Ameriky. Jako si například nyní Evropané „vychutnávají“ příliv uprchlíků ze severní Afriky a Blízkého východu současně s nárůstem terorismu a sociální nestability.

Na tomto pozadí je stále potřebnější moskevská kritika totální a svévolné americké politiky, a to nikoli z agresivní, ale z důsledné a mírotvorné pozice Ruska jako hlavního ochránce principů suverenity a vlády mezinárodního práva. Není divu, že zcela nedávno, v den narozenin Vladimira Putina, se v různých městech světa objevilo jeho zobrazení na transparentech, graffiti i plakátech s nápisem „Mírotvůrce“ – a to je výsledek přesně opačný tomu, jehož se domáhaly Spojené státy.

V myslích stále většího počtu lidí začíná být právě Rusko spojováno s pojmy zákona, spravedlnosti a respektu ke všem státům, uznání jejich práva to bez ohledu na jejich velikost a finanční sílu. A USA, ztrácející vliv a páchající stále více špinavých a neomluvitelných dobrodružství, se mění v obraz hlavního mafiána planety: nejmocnějšího, naprosto nedotknutelného, ale přesto – a to je důležité – zločince a nikoli ochránce zákona.


Předchozí část: http://www.novarepublika.cz/2016/10/proc-je-syrska-krize-slozitejsi.html

nebo
http://www.nwoo.org/2016/10/15/proc-je-syrska-krize-slozitejsi-a-nebezpecnejsi-nez-karibska-1-cast/
Zdroj: http://politrussia.com/world/chem-nyneshniy-krizis-827/

Demokracie v plné parádě: novináři BBC byli nuceni přepsat titulek zprávy o vraždě Motoroly

$
0
0
19. 10. 2016    zdroj

Včera se v Británii rozhořel skandál kvůli "politické nekorektnosti" novinářů národního zpravodajského servisu BBC, který, jen pomyslete, nazval zavražděného velitele praporu Sparta Arsenije Pavlova s volacím znakem Motorola "domobrancem" a jeho vrahy - "ukrajinskými neonacisty". Toto "nepřípustné" porušení demokracie se objevilo v titulku zprávy, zveřejněné na internetových stránkách zpravodajské agentury.


"Ukrajinští neonacisté oznámili, že zabili velitele domoranců "Motorolu", říká titulek zprávy, v níž je uvedeno video hajlujících "potomků demokracie", kteří se k zorganizování vraždy ruského hrdiny přihlásili.

Je třeba uznat - vnímaví cenzoři nejsvobodnějšího média okamžitě zachytili zlomyslný přestupek a jakmile si čtenáři začali zprávu tisknout a zajímat se: "Takže na Ukrajině jsou opravdu neonacisté?", okamžitě změnili titulek na ideově zprávný, "Motorola": Ukrajinští povstalci obviňují Ukrajinu ze smrti velitele" a komentáře smazali. Naneštěstí pro ně byl starý titulek několik hodin ve vyhledávači na Google.

Můžeme jen soucítit s novinářem (nebo bývalým novinářem) BBC, který udělal tak velkou chybu, a znovu poznamenat, že demokracie na Západě je taková demokratická...

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Klíčem ke spolehlivému zdravotnictví je ozdravění poměrů na místech, kde se o něm jedná

$
0
0
Josef Mrázek
19. 10. 2016
Společnost Conforum pořádá 25.10. 2016 pod záštitou ministra zdravotnictví Němečka konferenci „Strategie a vize českého zdravotnictví v roce 2017“, a aby tam kritickými poznámkami „nerušili“ dobrovolní občanští aktivisté, dříve důležití účastníci takových akcí, tak základní vstupné je 13 700 Kč a pro jistotu se s diskuzí v programu ani nepočítá.

V úvodní části jednání vystoupí MUDr. Vepřek, předseda dotovaného spolku Občan, který v rámci příprav pořádá 19.10.2016 diskuzní setkání jakési „Iniciativy za moderní zdravotnictví“ ve složení prof. Šedo, děkan LF UK, Ing. Dvořáček, ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu a Ing. Zámečník, komentátor týdeníku EURO. Ti se mají vyjádřit k sedmi údajným paradoxům českého zdravotnictví, které níže uvádím včetně dávno známého vysvětlení, které poskytuji, jako obvykle, zdarma. O žádné záhady ani paradoxy nejde.

Zdá se ale, že objednavatel konference levně dostupnou pravdu nehledá a naopak chce setrvat nerušen v klamu.

Ohlášené „paradoxy“ a příslušná vysvětlení:

1. Občan má právo na bezplatnou zdravotní péči v rozsahu stanoveném zákonem, ale její rozsah není stanoven.
Rozsah je stanoven v závazné Mezinárodní úmluvě o lidských právech a biomedicíně, kde se píše, že jde o rovný přístup ke zdravotní péči patřičné kvality. V České republice to musí být, podobně jako třeba v Rakousku, péče nejen kvalitní, ale také úplná.
2. Zdravotnictví volá o pomoc, ale máme nejnižší soukromé výdaje v EU.Podle Ústavy ČR je veřejné zdravotnictví placeno z veřejného zdravotního pojištění a to je cenná výhoda. Tato zásada je bohužel porušována. Místo volání po další spoluúčasti je třeba zabývat se známými příčinami snižujícími objem vybraného pojistného. Jde o nízkou, produktivitě práce neodpovídající, úroveň mezd a platů, nesprávné stanovení odvodů z příjmu některých kategorií pojištěnců a zanedbávané dorovnávání bilance zdravotní pojišťovny úpravou pojistného placeného státem.
3. Někde nám scházejí lékaři, ale v rámci EU jich máme nadprůměrně.Je to důsledek chyb úhradového systému, který umožnil, aby u některých druhů ambulantních specialistů jejich počet převýšil zprvu až více než dvojnásobně počet odpovídající skutečné potřebě. Ministerstvo ani pojišťovny na to dostatečně nereagovaly. K tomu se přidaly další chyby. Nikdo nezabránil útěku lékařů (například gynekologů) z nemocnic za větším a snadnějším výdělkem do soukromých praxí.
4. Máme konkurenční systém veřejného zdravotního pojištění, ale bez konkurence.
Více než 20 let je jasné, že Ústava ČR předpokládá jednu veřejnou zdravotní pojišťovnu, která má přesně provádět zákon. Pluralita pojišťoven za účelem jejich konkurence je nesmysl. To se potvrdilo, ale za cenu zbytečných škod. Je hanba, že pluralita pojišťoven přetrvává.
5. Všechna zdravotnická zařízení jsou si ze zákona rovna, ale některá jsou si rovnější.Jde o vady úhradového systému. Na ně upozorňoval, například, Svaz pacientů ČR, dokud se mohl zúčastňovat příslušných jednání. A to asi bylo důvodem, proč byla za vlády ODS účast pacientů vyloučena a tak to zůstalo dodnes.
6. Péče o chronicky nemocné ovlivňuje výsledky zdravotnictví a čerpá 80 % nákladů, ale nikdo ji neřídí.
Tato teze nedává smysl. Péče o chronicky nemocné je řízena zákony stejně jako akutní zdravotní péče. Není zřejmé, co má autor teze na mysli.
7. Zdravotní a sociální péče má tvořit kontinuum, ale dělí je příkop.Je to problém diskutovaný již od devadesátých let mnohokrát. Vždy narážel na kompetenční spory, jejichž řešení blokuje nedohoda o financích.

Zbraně z Bulharska: chystají USA v Sýrii druhý Afghánistán?

$
0
0
mbi 
20.10.2016 Eurasia24

Moskva vyzývá USA a jejich spojence, aby nedodávaly džihádistům v Sýrii přenosné raketové komplexy. Možná je však již pozdě.


Ruské ministerstvo zahraničních věcí zveřejnilo zprávu, že syrská opozice požádala svoje podporovatele o dodávku protiletadlových zbraní. „Doufáme, že naši regionální, ale i ostatní partneři mají dost zdravého rozumu na to, aby na podobné výzvy nereagovali. Pro každý případ je třeba říci, že Rusko nikomu nedovolí, aby někdo ohrožoval jeho občany, a to včetně příslušníků armády,“ prohlásila mluvčí ministerstva Maria Zacharovová, když se vyjadřovala k incidentu spojenému s útokem na ruský vrtulník Mi-8 během humanitárního letu.

Jak uvádí agentura RIA Novosti, syrský ministr pro národní usmíření Ali Haidar naopak uvedl, že zatím neexistují důkazy, že by teroristické skupiny bojující v Sýrii moderními protiletadlovými řízenými střelami (PLŘS) disponovaly. „Mohou disponovat některými starými přenosnými typy, které již používají a kterými sestřelily několik letadel,“ prohlásil Ali Haidar.

Na sociálních sítích ovšem proskakují jiné informace. Aktivisté „umírněné opozice“ tvrdí, že na sever země, do oblasti, kde leží Aleppo, už dorazily dvě velké dodávky raketových protiletadlových systémů a prostředků radiotechnického průzkumu (radarů), schopných sledovat pohyb nepřítele na vzdálenost 4 až 5 km. „Čekáme na videa s MiGy padajícími z oblohy,“ zlomyslně napsalo na svůj twitterový účet „Šam centrum“. Také informační agentura džihádistů zveřejnila informaci, že „povstalci“ v provincii Hamá vypustili ze systémů PLŘS tři rakety a zničili letoun Su-24 vládního letectva. „Padání ptáků začíná,“ snažili se povzbudit své přívržence džihádisté.

Kdo a jaký typ přenosných PLŘS jim dodal, džihádisté nezveřejnili. Lze tedy jen těžko říci, zda jde o pravdu, nebo pouze o propagandu. Další informace „rebelů“, fotografie, videa a průzkum provedený zpravodajskou agenturou EA Daily vyvolávají podezření, že USA nakoupily přenosné raketové protiletadlové systémy Igla ve východní Evropě a poté je předaly svým spojencům na Středním východě, odkud se dostaly k syrským „povstalcům“.


Místo Stingerů


Protiletadlové raketové systémy Igla jsou účinné proti letadlům a vrtulníkům až do výšky 3 500 m a vzdálenosti 5 až 6 km. Bojovými vlastnostmi se vyrovnají (a v některých kritériích je i překonávají) účinným americkým Stingerům, které proti sovětskému letectvu úspěšně používali mudžahedínové v Afghánistánu. Menším počtem těchto zbraní a jejich (v jiných státech vyráběných) kopií již syrští džihádisté disponovali, ale vzhledem k tomu, že je nedokázali správně obsluhovat, nedosáhli s nimi očekávaného výsledku. I tak se jim ale několik vrtulníků sestřelit podařilo. Existuje podezření, že také ruský vrtulník Mi-8 sestřelený 1. srpna v provincii Aleppo se stal kořistí této zbraně, důkazy ale neexistují.

Dnes se podle všeho situace změnila. Jak dokazuje zpráva z „Šam centra“ z provincie Hamá, ozbrojenci se již naučili ostřelovat letouny hned několika raketami najednou a podstatně tak zvýšit pravděpodobnost zásahu. A pokud se opravdu uskutečnily velké dodávky těchto zbraní, umožní to ozbrojencům rozšířit oblast jejich hromadného použití – a to tím spíš, že měly dorazit na sever Sýrie, kde syrská armáda a ruské letectvo pokračují v osvobozování Aleppa.

Jak uvedl blog Milkavkaz.net, to, nakolik efektivně se podaří džihádistům raketové PLŘS používat, záleží na mnoha faktorech. Tento informační zdroj vznikl loni v prosinci – zdánlivě proto, aby studoval transformační procesy v oblasti politiky, bezpečnosti, mezinárodních vztahů a ekonomiky. Soudě podle kontaktů žijí vydavatelé tohoto ruskojazyčného blogu mimo území Ruska, kladou důraz na dění v Sýrii a přes proklamovanou neutralitu zveřejňují řadu článků převzatých z jiných médií, ve kterých je Rusko ukazováno v nepříznivém světle. Článek, o kterém hovoříme, má název „Slabá místa ozbrojené opozice v Sýrii a možnosti jejich odstranění“. Velmi podrobně se v něm rozebírá, proč „umírněná“ opozice PLŘS potřebuje, a jak je možné je použít proti vládnímu syrskému a také ruskému letectvu.

„Vstup ruského letectva do války v Sýrii podstatně změnil rovnováhu ve prospěch vládních sil a dostal povstalce do těžké situace. Vzhledem k tomu, že vojenské letectvo Ruska nedisponuje větším počtem moderních vysoce přesných prostředků napadení nepřítele, nahrazuje je volně padajícími neřízenými bombami a pro zvýšení přesnosti se při bombardování touto municí musí letadla spouštět až pod hranici 5 tisíc metrů,“ píše se v uvedeném blogu. A v rámci odvetných opatření je navrhováno vybavit syrské ozbrojence PLŘS typu Anza-2/3 (Pákistán), FN-6 (Čína, jsou však i ve výzbroji Súdánu a Pákistánu), HT-16PGJ (KLDR) a Igla.

V závěru blog uvádí, že „dostatečné vybavení povstalců přenosnými a dalšími PLŘS a protiletadlovým dělostřelectvem způsobí ruskému letectvu značné ztráty (hlavně vrtulníků a bitevních letounů) a výrazně sníží efektivitu jeho použití vzhledem k tomu, že letouny budou nuceny létat ve výškách nad 5 km, ze kterých bude použití neřízených bomb a raket (které tvoří základ ruské letecké munice) málo efektivní.“

Americké peníze slovanským bratrům nesmrdí?


Stojí za pozornost, že článek „Slabá místa ozbrojené opozice v Sýrii a možnosti jejich odstranění“ byl zveřejněn v srpnu a dnes – po krachu příměří – se někdo jeho myšlenky snaží uvést do života. Pádných důvodů pro to, abychom se domnívali, že nákupy PLŘS probíhají ve východní Evropě, je dost.

Agentura EA Daily již informovala o výsledcích šetření společnosti Conflict Armament Research. Odborníci této společnosti vypátrali nové dodávky zbraní ze zemí východní Evropy. Dodávky jsou podle Conflict Armament Research určeny pro syrskou „umírněnou“ opozici, která je pak často předává dál extrémistům z Islámského státu. Momentálně se společnost obrátila s dotazy na vlády několika zemí, a to s cílem, aby byl prodej zbraní oficiálně potvrzen. Také průzkum provedený agenturou EA Daily ukázal, že i veřejně přístupné zdroje obsahují řadu důkazů o dodávkách zbraní ze zemí východní Evropy na Střední východ – např. z Bulharska.

Podle centra programu, zabývajícího se celosvětově sledováním výroby a obchodu s „malými“ zbraněmi, Small Arms Survey (pracuje ve švýcarské Ženevě – pozn. překl.) vyrábí v Bulharsku PLŘS Igla Vazovský strojírenský závod, známý pod zkratkou VMZ. Agentura EA Daily pak upozornila, že není jediný. Tak například závod Samel-90 vyrábí k přenosným PLŘS odpalovací zařízení. Na firemním webu žádní reklama na zbrojní výrobu neupozorňuje a důraz je tam kladen na osvětlovací zařízení, vybavená světelnými diodami. Najít ovšem kapitolu o zbrojní výrobě v obsahu webu není nic složitého. Mimo uvedená odpalovací zařízení nabízí podnik i radioelektronickou ochranu před účinky výbušných zařízení a dělostřelectva.

V případě VMZ je sortiment zbrojní výroby ještě širší. Vyrábí se zde dělostřelecká munice, munice do raketometů Grad, protitankové granátomety (RPG), neřízené letecké rakety, PTŘS a rozbušky. Že po celém tomto sortimentu je veliká poptávka Pentagonu při jeho nákupech pro „umírněnou opozici“, se dá usuzovat jen podle jediné oficiální zprávy. V červenci zveřejnilo tiskové oddělení podniku na oficiálním webu informaci o návštěvě představitelů amerického ministerstva obrany a také dvou velkých partnerských firem z USA.

„Bulharský zbrojní průmysl má slušný potenciál. USA počítají s řadou zbraní vyráběných v Bulharsku,“ uvedl ve svém vyjádření vedoucí Programu nákupů nestandardních zbraní a munice (myšleny standardy NATO) Pentagonu plukovník Moises Gutierres. Jak je uvedeno na webu VMZ, je to podle něj velmi důležitá okolnost jak při misích v Afghánistánu a Iráku, tak i v boji s IS. „Proto spolupráce a partnerství Bulharska s USA mají klíčový význam,“ prohlásil prý americký plukovník. K tomu podotýkáme, že bulharská vláda nejen, že o nákupech ví, ale dokonce je aktivně podporuje. Důkazem je, že na uvedeném setkání byl přítomen i ministr hospodářství Bulharska Božidar Lukarski.


Giganti se Sýrie neštítí


Na setkání v bulharském Sopotu byly členy americké delegace zástupci amerických firem Chemring a Orbital ATK. Jak jsme zjistili na webu VMZ, právě tyto firmy jménem americké vlády zbraně nakupují.

Orbital ATK je světově proslulá firma vyrábějící kosmické, obranné a letecké systémy. Její tržby za loňský rok byly 4,5 mld. dolarů a objem uzavřených smluv představuje cca 15 mld. $. Ostatně – Orbital ATK nevyrábí jen družicové raketové nosiče a konstrukční díly programů Airbus A350, Boeing 787 nebo Lockheed Martin F-35. Firma také vyrábí, nakupuje a dodává zbraně a munici neodpovídající standardům NATO – od nábojů až po rakety a těžké zbraně. A jak oficiálně oznámila na svém webu, dostala 3. října od americké vlády vícenásobnou objednávku na dodávky zbraní nevyhovujících americkým standardům pro mezinárodní spojence USA. Celkový objem objednávek jen za září a říjen představuje 126 mil. $. Během celých posledních tří let přitom vyřídila obdobné zakázky pro spojence USA za 300 mil. $.

Druhý z amerických partnerů VMZ – Chemring se specializuje na vývoj a výrobu nejrůznějších systémů ochrany lodí a letadel. Jak firma uvádí, představuje 50 % světového obchodu s těmito výrobky a je v dané oblasti největším dodavatelem ozbrojeným silám USA a Velké Británie.

Stejně jako Orbital ATK také Chemring vyrábí, nakupuje a dodává zbraně a dostala letos od Pentagonu dvě objednávky na „nestandardní“ zbraně za 47 mil. $. Firma přitom dodává na Střední východ i značné množství vlastní produkce. V současné době to představuje 14 % veškeré firemní výroby. Více než polovina výroby jsou zbraně a systémy ochrany pozemních vojsk. Předmětem dodávek jsou i průzkumné radary, o jejichž získání informovali džihádisté. Zda je však dostávají i bojovníci IS, to je otázka. Podle dostupných zobrazení na sociálních sítích ozbrojenci možná dostali indické průzkumné radarové systémy PJT-531BSFR krátkého dosahu – úrovně 2D (skupinu vojáků zjistí na 5 km a plížícího se jednotlivce na 500 m). Chemring totiž vyrábí modernější a silnější radary úrovně 3D. Není navíc tajemstvím, že USA dávají přednost tomu, aby džihádistům dodaly nikoli svoje, ale zbraně cizí výroby. Protitankové raketové systémy TOW jsou spíš výjimkou než pravidlem. To konec konců částečně potvrzují i nákupy zbraní v Bulharsku.

Do rukou se bojovníkům IS dostává široký výběr bulharského „tovaru“. Není těžké se o tom přesvědčit, pokud porovnáme sortiment zbraní nabízených bulharskými firmami a zbraně, které již džihádisté mají. Jde například o rakety do raketometů Grad. Přesně takové, jaké vyrábí VMZ, mají islamisté ze skupiny Ahram al-Šam. Dalším příkladem jsou protitankové raketové systémy Fagot

(původně sovětská PTŘS 2. generace, dodávaná do členských zemí bývalé Varšavské smlouvy – pozn. překl.). Bojovníci proti Asadovi často umisťují na internet videozáznamy jeho tanků zničených těmito systémy. Stále to však není všechno. Výčet můžeme doplnit např. ještě o dělostřeleckou munici, protitankové granátomety (RPG) nebo neprůstřelné vesty.

Jistě, část zbraní vyvinutých v SSSR a v Rusku získávají džihádisté z dobytých vojenských skladů vládní syrské armády. O dodávkách zbraní ze zemí východní Evropy však také nejsou žádné pochyby. Vzhledem ke všem okolnostem nemáme pochyby ani o tom, že USA a jejich spojenci se s pomocí těchto zemí rozhodli připravit Damašku a Moskvě něco podobného tomu, k čemu došlo v Čečensku nebo v Afghánistánu. Po krachu příměří a v předvečer dalšího kola jednání sázky na tuto možnost rostou.


Zdroj: EurAsia Daily
Překlad: mbi, Eurasia24.cz



Roberts: Proč se mluví jenom o humanitární krizi v Aleppu?

$
0
0
Paul C. Roberts 
20.10. 2016  První zprávy
 

Proč meslyšíme o humanitární krizi v Jemenu, kde USA a její vazal Saúdská Arábie zabíjely jemenské ženy a děti? Proč neslyšíme o humanitární krizi v Libyi, kde Washington rozvrátil zemi a spustil chaos? Proč neslyšíme o humanitární krizi v Iráku, probíhající už 13 let, nebo humanitární krizi v Afghánistánu, která trvá už 15 let? Píše v komentáři Paul Craig Roberts, americký ekonom a žurnalista.

Odpovědí je, že krize v Aleppu je krizí Washingtonu,  ztrácí své  ISIL žoldáky kvůli útokům syrské armády a ruského letectva. Džihádisté vyslaní Obamou a Hillary Clintonovou zničili  Sýrii a sami budou zničeni. Obamův režim a jeho západní „presstituti“  se snaží zachránit džihádisty  pojmem "humanitární krize."

Takové pokrytectví je standardní postup Washingtonu. Obamův režim vytvořil  humanitární krizi v Sýrii, Iráku, Afghánistánu, Libyi a Jemenu.

Jsme uprostřed americké prezidentské kampaně a nikdo se nezeptal, proč USA  musí svrhnout demokraticky zvolenou syrskou vládu, která je podporována syrským lidem.

Nikdo se nezeptal, proč Bílý dům zmocnil k odstranění prezidenta Sýrie Amerikou dodaných džihádistů, které presstituti nazvali "umírněnými rebely“.

Washington, samozřejmě nemá žádnou přijatelnou odpověď na takové otázky.

Odpovědí je, že strategie Washingtonu je destabilizovat Írán, pak muslimské provincie Ruské federace bývalé sovětské Střední Asie a muslimské provincie Číny,  nahradit stabilní vlády chaosem džihádismu. Irák, Libye a Sýrie byly stabilní sekulární společnosti, v nichž silná ruka vlády zabránila sektářským svárům mezi muslimskými sektami. Tím, že se svrhnou tyto světské vlády a v současnosti je snahu o svržení Asada, Washington spustí chaos terorismu.

Na Středním východě nebyl terorismus, dokud ho tam Washington neimplementoval invazemi, bombovými útoky a mučením.

Džihádisté, ti, které Washington použil ke svržení Kaddáfího, se objevili v Sýrii, když britský parlament a ruská vláda zablokovali Obamovu plánovanou invazi do Sýrie. Presstituti, kteří v amerických médií jsou povinni pomáhat Washingtonu s propagandou, tvrdí, že džihádističtí teroristé jsou syrští demokraté, kteří se bouří proti "diktatuře Asada." To je transparentní a do očí bijící lež, jež byla opakována tolikrát, že je
nyní zaměňována s pravdou.

Sýrie nemá žádnou spojitost s původním ospravedlněním Washingtonu pro spuštění násilí na Středním východě. Původní zdůvodnění bylo 9/11, které bylo použito pro invazi do Afghánistánu s tím, že Taliban je útočištěm Usámy bin Ládinna, "strůjce 9/11", který v té době umíral na selhání ledvin v pákistánské nemocnici. Usáma bin Ládin byl záminkou CIA, která byla použita proti Sovětům v Afghánistánu. Nebyl pachatelem 9/11. A zcela jistě, ani ne Taliban.

Ale západní presstituti kryli lež Bushova režimu a veřejnost byla oklamána strategií, že je musíme "porazit v zahraničí než zaútočí na nás doma."

Samozřejmě, že muslimové nebudou na nás útočit doma. Pokud muslimové jsou hrozbou, proč je tedy americká vláda přijímá a mnoho z nich tady jsou uprchlíci z washingtonských válek proti muslimům?


9/11 byl pro neokonzervativce  "nový Pearl Harbor", psali, že potřebují, aby byla zahájena  válka na Středním Východě. Bushův první ministr financí řekl, že tématem Bushova prvního zasedání vlády byla invaze do Iráku. To bylo před 9/11. Jinými slovy, washingtonské války na Středním Východě byly naplánovány před 9/11.

Neokonzervativci jsou sionisté. Sražením Středního východu do chaosu dosahují oba svých cílů. Odstraňují organizovanou opozici vůči izraelské expanzi, a vytvářejí Džihádismus, který může být použit k destabilizaci země jako je Rusko, Írán a Čína, protože oni věří, že po rozpadu Sovětského svazu je jediný "nepostradatelný národ" USA.

Usáma bin Ládin, údajný strůjce 9/11, umíral, a to spustilo teroristickou válku proti USA z jeskyní v Afghánistánu. Taliban byl zaměřen na boj v Afghánistánu, ne na útok proti Západu. Washington potom přesunul válku do Iráku. Ani tady nebyla žádná známka irácké agrese vůči USA. zbrojní inspektoři OSN uvedli, že neexistují žádné zbraně hromadného ničení v Iráku, ale Washington jakoby neslyšel. Presstituti z amerických médií pomohli Bushovu režimu vytvořit obraz jaderného hřibu stoupajícího  nad Amerikou a USA podnikly  invazi do Iráku.

Irák neměl jaderné zbraně a všichni to věděli, ale fakta jsou irelevantní. Vláda se neodvážila prozradit, že  používá strach. "Musíme je zabít dříve u nich, než oni zabijí nás tady."
 
 
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live