Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Špinavá hra, 11. září, Usáma a CIA. Odborník odkryl pozadí nejbližších spolupracovníků Hillary Clintonové a odhalené vazby a fakta vás možná dost překvapí…

$
0
0
- rozhovor -
20. 10. 2016  ParlamentníListy

Petr Markvart, který se dlouhodobě profesně pohybuje v oblasti Blízkého východu (hlavně v Iráku a Sýrii), poukazuje na zajímavé pozadí blízkých spolupracovníků Hillary Clintonové. Jeden pracoval pro Bushe, ví toho hodně o 11. září a vzniku Islámského státu. Další spolupracovnice má zase napojení na světové islamistické organizace…




Jaký si myslíte, že by mělo zvolení Hillary Clintonové vliv na vývoj politiky USA k Blízkému východu?
Já se domnívám, že v tomto směru bude klíčové, koho si přivede s sebou do Bílého domu. Toto téma se dotýká nás všech, neboť to jsou lidé, kteří budou určovat hlavní směry zahraniční a bezpečnostní politiky této jaderné supervelmoci, která ročně utratí na výdajích za zbrojení – eufemisticky se tomu říká „za obranu“ – stejnou částku peněz jako dohromady dvanáct zemí, které ve výdajích následují hned za ní – pro vaši lepší představu jsou to v pořadí Čína, Saúdská Arábie, Rusko, Velká Británie, Francie, Indie, Japonsko, Německo, Jižní Korea, Brazílie a Austrálie. Částka kolem 600 miliard dolarů financuje mimo jiné pořízení a provoz deseti bojových svazů letadlových lodí, stovek dálkových bombardérů a raketových zbraní, schopných intervenovat kdekoli ve světě za „americké zájmy“.

Podrobíme-li trochu hlubší analýze nejbližší spolupracovníky Hillary Clinton, o nichž se předpokládá, že budou zastávat pozice v zahraničně politickém a národně bezpečnostním aparátu této kandidátky na nejvyšší post v nejnebezpečnější zemi světa, vypadne nám z této analýzy několik nesporně zajímavých jmen.


Koho máte na mysli?

Máme zde veterána špinavých válek a muže, který zřejmě ví, co se stalo 11. září 2001 a jaká byla skutečná role Usámy bin Ládina a „al-Káidy“ v dalším vývoji světového boje proti terorismu. Michael Morell, římský katolík, původem ze státu Ohio a absolvent Georgetown University v oboru ekonomik se stal zaměstnancem CIA v roce 1980. Jeho kariéra v CIA se točila především kolem energetických zdrojů, tras a jejich role v zahraniční politice Spojených států.
V roce 1999 se stal ředitelem odboru analýz pro Asii, Pacifik a Latinskou Ameriku. V této době se stal též jedním ze styčných zpravodajských důstojníků prezidentů Clintona a Bushe ml., s nímž byl i osudného 11. září. V letech 2003–06 – tedy v období americké invaze do Iráku – byl tajemníkem ředitele CIA Teneta. V období 2006–08 byla speciálně pro něj vytvořena pozice ředitele pro zpravodajství „asociovaného zástupce ředitele CIA“, de facto muže číslo 3 agentury, který měl na starosti veškerou analytiku informací vcházejících do systému a jejich vnější prezentaci pro „uživatele“ – tedy politiky a vojenské velitele.

V roce 2010 byl jmenován zástupcem ředitele CIA a ve dvou případech vedl CIA jako její pověřený ředitel. Naposledy na přelomu let 2012 a 2013, na jehož konci se na scéně světové politiky objevila do té doby neznámá skupina „Islámského státu v Iráku a v Šámu“. A Morell byl u toho.


A jak je spojen přímo s Hillary?

K tomu se právě dostávám. Upozornil na sebe v srpnu letošního roku, kdy Morell podpořil Hillary Clinton a nastínil i svoji představu o budoucím řízení národně bezpečnostní politiky Spojených států pod jeho vedením, v které mluvil o zabíjení ruských a íránských vojáků, bojujících v Sýrii, a o útocích na syrského prezidenta Asada a jeho věrné. Tentokráte bez prostředníků a proxy sil, přímo vojenskými prostředky Spojených států. Podobnou rétoriku jsem od politiků naposledy slyšel na vrcholu studené války. Od zpravodajského důstojníka nikdy. Všechny indicie nasvědčují tomu, že to byl právě Morell, který stál u zrodu takzvaného Islámského státu. Ale Hillary má v týmu i další pozoruhodné lidi…

Ano?

Jako „muslimská spojka“ slouží Huma Abedin, která je dítětem ze smíšeného indicko-pakistánského manželství muslimských rodičů. Huma Abedin se narodila v roce 1976 ve státě Michigan. Ve věku dvou let přijal její otec, muslimský aktivista a funkcionář Muslimské studentské asociace a Světové muslimské ligy, angažmá na Univerzitě v saúdskoarabské Džeddě. Jeho hlavním sponzorem a patronem se stal Abdalla Omar Nasíf, saúdskoarabský klerik, islámský právník a zakladatel mnoha panmuslimských institucí.
Prominentní roli v dalších osudech Abedinovy rodiny začal potom hrát Institut pro záležitosti muslimských menšin (Institute for Muslim Minority Affairs), vzdělávací institut pro islámská studia muslimů žijících v nemuslimských zemích.


Co to je za organizaci?


(dokončení textu ZDE)

Asistovaná sebevražda EU?

$
0
0
Zbyněk Fiala
20.10.2016 Vaše věc

Občané to nechtějí, dokonce i kandidáti na prezidenta v USA se bojí vyslovit jednoznačnou podporu. Co tedy s tím? Vnutíme to lidem jen rozhodnutím od stolu v Bruselu, bez ptaní, a taky dřív, než budou američtí voliči moci vyjádřit svůj názor. Řeč je o obchodní smlouvě nejprve CETA s Kanadou, aby rozrazila dveře pro obdobnou, ale mnohem závažnější smlouvu TTIP s USA. Skomírající Evropská unie, která už teď přežívá na hadičkách, si říká o poslední ránu?


Návnada na smlouvu TTIP má být schválena na mimořádném jednání ministrů zahraničí EU už v úterý 18. října v Bruselu, aby pak mohla být podepsána na konci října na summitu Kanada – EU. První tedy bude smlouva CETA s hodnou Kanadou, kde je silné sociální cítění, se zemí, která má vztah k ochraně životního prostředí. Jenže podobný model je připravován i s americkými predátory v podobě smlouvy TTIP. A ti se nad právy zaměstnanců nebo kvetoucí loukou nezakecají.

Žádné parlamenty, ani ten evropský, do toho nemají co mluvit. Žádná referenda. Česká vláda vyslovila souhlas s tímto postupem už minulý týden, možná úmyslně uprostřed české volební vřavy, aby to zapadlo. Je to pokus propašovat do legislativy EU kukaččí vejce omezené suverenity volených parlamentů proti nevoleným korporacím.

Po přijetí smlouvy CETA už totiž bude obtížné argumentovat proti principům, na kterých je postavena i smlouva TTIP s USA. Základní rizika tajně vyjednávané smlouvy TTIP, o kterých jsme se dozvěděli jen díky Wikileaks, tak nebudou odstraněna. To nejdůležitější spočívá v tom, že veškerá ochrana spotřebitelů, prostředí, sociálních práv a další regulace ve prospěch občanů se bude od toho okamžiku jen rozvolňovat. Systém se převede do režimu ráčny, která umožňuje pohyb jen jedním směrem. Jakýkoliv pokus nějakého parlamentu zpřísnit pravidla narazí na arbitráže s americkými korporacemi, které si s podobnými věcmi hlavu nelámou a obviní příslušný stát z poškozování podnikání. Na argumentu „poškozování podnikání“ je celá smlouva postavena.

Pokud by někdo chtěl dodat munici pobouření z arogance Bruselu a jeho podbízivého vztahu k atlantickým vazbám, těžko přijde na něco lepšího. Celá akce vypadá jako start volební kampaně separatistů, kteří mají jediný cíl, Evropskou unii rozpustit.

Smlouva TTIP, ke které CETA pootvírá vrátka, byla zpočátku vyjednávána tajně. Když se Wikileaks podařilo vytáhnout na světlo boží aspoň původní vyjednávací pozici EU, informační blokádu to trochu narušilo. Evropská komise začala publikovat, s čím jde do dalších jednání, ale nevíme, s čím do toho šli Američané. A nevíme ani to, co se dohodlo.

Víme jen, že neprošla původní hrozba volných arbitráží v režii Američanů, ve kterých by se standardně zacházelo s evropskou konkurencí jako teď s Volkswagenem nebo Deutsche Bank (ne, že bych je chtěl chránit). Místo toho má být nějaký mezinárodní obchodní soud. Ale je jedno, jak budeme biti.

Zaznamenali jsme tajké nářky evropských státníků včetně německého vicepremiéra Sigmara Gabriela (SPD), že EU by měla trhy otevírat (to už dělá), ale USA ani náhodou. Smlouva má zavázat federální vládu, která vypisuje minimum veřejné poptávky, ale nemá pravomoc něco nařizovat státům unie. A ty se otvírat nehodlají.

Jsou tu taky studie odborníků, které varují před naivním nebo zbabělým strkáním hlavy do ohlávky. Rozhodně bych předpokládal, že vlády a parlamenty se vyrovnají s jejich otázkami, než na něco kývnou, nebo se tím dokonce odmítnou zabývat a nechají tomu volný průběh. Jednu takovou sadu zásadních otázek obsahuje následující studie, která upozorňuje na rizika těchto smluv z pohledu veřejných služeb. Poukazuje na to, že smlouvy v zásadě představují další kanál, jak vnutit privatizaci těchto služeb, což byla věc, která u nás smetla předchozí koalici a byla tedy odmítnuta ve volbách.

Studii „Public services under attack: TTIP, CETA, and the secretive collusion between business lobbyists and trade negotiators„ zveřejnily už před rokem následující organizace: Association Internationale de Techniciens, Experts et Chercheurs (AITEC), Corporate Europe Observatory (CEO), European Federation of Public Services Unions (EPSU), Instytut Globalnej Odpowiedzialności (IGO), Transnational Institute (TNI), Vienna Chamber of Labour (AK Vienna) a War on Want. Roční zpoždění může mít vliv na podobu některých detailů, ale určitě nedošlo k zásadním obratům v podstatných věcech.

Český výtah ze studie byl nyní vystaven na serveru Špatný vTIIP (vtttip.cz):

Útok na veřejné služby: TTIP, CETA a tajné spolčení podnikatelských lobbistů a obchodních vyjednavačů

Veřejné služby v Evropské unii (EU) jsou ohroženy vyjednáváními o mezinárodním obchodu, která představují riziko jak pro schopnost vlád regulovat trh, tak pro právo občanů na přístup k základním službám, jako jsou dodávky vody a energie nebo zdravotní péče. Hrozí omezení ve prospěch korporátních zisků. Ztělesněním těchto hrozeb je dohoda EU s Kanadou (CETA) a dohoda TTIP projednávaná se Spojenými státy. V nejhorším případě by mohlo dojít ke komercializaci veřejných služeb, ze které se tyto služby již nevzpamatují – bez ohledu na to, jak škodlivé vůči blahobytu by tyto kroky mohly být.

Tato zpráva do určité míry objasňuje tajnou dohodu mezi velkými firmami a vyjednávači v rámci přípravy mezinárodních obchodních dohod EU. Zpráva dokládá agresivní postup korporací poskytujících služby v souvislosti s TTIP a CETA. Tyto firmy usilují o rozsáhlé zpřístupnění trhu v oblastech, jako jsou zdravotní, kulturní a poštovní služby nebo dodávky vody. V důsledku takových opatření by mohly na tyto trhy vstoupit a ovládnout je. Zpráva rovněž ukazuje, jak osoby, které jsou na straně EU odpovědné za vyjednávání o obchodních smlouvách, pochlebují firmám působícím v odvětví služeb. Konsolidovaná dohoda CETA, jež byla uveřejněna v září 2014, pracovní verze kapitol dohody TTIP i dokumenty popisující interní jednání odrážejí přání korporátních lobbistů.
KLÍČOVÉ POZNATKY
  • Dohody TTIP a CETA vykazují jasné známky toho, že jejich znění je ovlivněno stejnými korporátními lobbistickými skupinami v oblasti služeb, které vznikly v uplynulých desetiletích při dřívějších jednáních o obchodu. Jedná se například o nejmocnější korporátní lobbistickou skupinu BusinessEurope nebo o European Services Forum, což je lobbistické uskupení zastupující obchodní asociace i velké společnosti, jako je British Telecommunications a Deutsche Bank.
  • Vztah mezi firmami, které působí v odvětví služeb, a Evropskou komisí (EK) je obousměrný, neboť Komise v souvislosti s jednáními o obchodních dohodách lobbování ze strany firem aktivně podporuje. Tento postup je označován jako „obrácené lobbování“, jinými slovy „veřejný úřad lobbuje u firem, aby za sebe lobbovaly“. Pierre Defraigne, bývalý náměstek generálního ředitele obchodního útvaru EK, hovoří o „systémovém tajném ujednání mezi Komisí a firemními kruhy“.
  • Firemní lobbisté dosáhli obrovského úspěchu, protože CETA se stane první dohodou, kterou EU uzavře, v níž je v oblasti služeb uplatněn princip „negativního seznamu“. To znamená, že pokud není poskytnuta výslovná výjimka, všechny služby podléhají liberalizaci. Jedná se o radikální změnu oproti pozitivním seznamům, které byly v obchodních smlouvách EU dosud používány a které obsahovaly pouze ty služby, s jejichž liberalizací vlády souhlasily, takže jiné sektory zůstaly nedotčeny. Princip negativního seznamu dramaticky rozšiřuje záběr libovolné obchodní dohody, protože vlády činí závazky v oblastech, které si ani nemusejí plně uvědomovat, například nové typy služeb, které budou dostupné v budoucnu. Totéž by mohlo nastat v případě TTIP, kdy Komise tlačí na členské státy EU, aby odsouhlasily stejný riskantní princip, čímž by byly splněny požadavky firemních lobbistů.
  • Velké firmy úspěšně lobbovaly proti vynětí veřejných služeb z dohod CETA a TTIP; obě dohody se týkají doslova všech služeb. Velmi omezená obecná výjimka existuje pouze v případě služeb „poskytovaných při hájení státních zájmů“. Ale k tomu, aby služba splňovala podmínku této výjimky, nesmí být poskytována „na komerčním základě ani v konkurenčním prostředí, kde by působil jeden nebo více dalších ekonomických subjektů“. V dnešní době ovšem prakticky ve všech tradičních sektorech veřejných služeb působí zároveň s veřejnými poskytovateli i soukromé firmy, což často vede k nelítostné konkurenci mezi nimi. Tím je fakticky omezeno vynětí vládních služeb jen na několik základních svrchovaných oblastí, jako je policie, soudnictví nebo služby centrálních bank. Podobné problémy se týkají takzvané výjimky pro „veřejnou technickou infrastrukturu“, která vyhrazuje členským státům EU právo svěřit určité služby veřejným monopolům nebo vlastníkům výlučných práv: tato výjimka obsahuje tolik mezer, že ani ona nezaručuje odpovídající ochranu sektoru veřejných služeb.
  • Pravděpodobně největší hrozbu pro veřejné služby představují rozsáhlá ustanovení o ochraně investic, která jsou součástí CETA a která lze očekávat i v případě TTIP. Prostřednictvím systému označovaného jako „řešení sporů mezi investory a státem“ (ISDS) by tisíce korporací z USA a Kanady (stejně jako nadnárodní firmy se sídlem v EU, které prostřednictvím svých poboček investují na opačném břehu Atlantiku) mohly EU a její členské státy žalovat kvůli tomu, že změny regulace v sektoru služeb snižují firemní zisky. Tyto žaloby by potenciálně mohly vést k náhradě škod ve výši mnoha miliard eur. Cílem nároků na základě ISDS se již staly i zásady, které regulují sektor veřejných služeb – od zastropování cen vodného až po zpětné znárodňování firem.
  • Rozmanité výluky a výjimky obsažené v dohodách CETA a TTIP nepostačují k tomu, aby účinně ochránily veřejný sektor a demokratické rozhodování o jeho uspořádání. To platí zejména vzhledem k tomu, že výjimky se obecně nevztahují na nejnebezpečnější standardy v oblasti ochrany investic a na ISDS. V důsledku toho se regulace citlivých sektorů veřejných služeb, jako je vzdělávání, vodovodní síť, zdravotnictví, sociální zabezpečení a důchodový systém, může snadno stát cílem mnoha druhů investorských útoků.
  • Evropská komise se snaží vyjít vstříc požadavkům firem na zachování současné a budoucí liberalizace a privatizace veřejných služeb. Jedná se například o použití nebezpečných mechanismů, jež zaručují zachování aktuálního stavu nebo brání zavedení opatření, která by byla z pohledu firem více omezující než opatření stávající– a to i tehdy, pokud původní rozhodnutí skončila fiaskem. Tento postoj by mohl být hrozbou pro rozvíjející se trend opětovného zestátňování vodovodních sítí (Francie, Itálie, Maďarsko, Německo, Španělsko a Švédsko), energetických sítí (Německo a Finsko) a dopravních služeb (Velká Británie a Francie). Zrušení některých neúspěšných privatizačních opatření týkajících se britského systému veřejné zdravotní péče (NHS) s cílem posílit neziskové poskytovatele zdravotní péče by mohlo být vnímáno jako porušení dohod CETA/TTIP. Stejně by tomu mohlo být v případě znárodnění nebo zvýšení regulace ve finančním sektoru, k čemuž došlo například během ekonomické krize.
  • Podlehnutí firemním požadavkům na neomezený přístup k veřejným zakázkám by mohl omezit schopnost vlád podporovat lokální a neziskové poskytovatele a podpořit outsourcing pracovních míst ve veřejném sektoru ve prospěch soukromých firem, v nichž jsou zaměstnanci často nuceni vykonávat stejnou činnost za horších platových a pracovních podmínek. V dohodě CETA již vlády přenechaly řadu sektorů na pospas povinným transatlantickým výběrovým řízením, pokud chtějí nakupovat materiál a služby. Jedná se o účinný prostředek privatizace ve formě postupného převodu veřejných služeb do rukou poskytovatelů zaměřených na zisk. Americké lobbistické skupiny, například Alliance for Healthcare Competitiveness (AHC), i americká vláda chtějí v rámci TTIP drasticky snížit limity, při nichž by zakázky byly předmětem transatlantických výběrových řízení.
  • Z dohod CETA i TTIP vyplývá riziko liberalizace zdravotní a sociální péče, což komplikuje zavádění nových regulací v těchto sektorech. Dokument poskytnutý v rámci jednání o TTIP Velkou Británií výslovně zahrnuje nemocniční služby. V textu dohody CETA a v aktuálních verzích dohody TTIP liberalizuje 11 členských států EU dlouhodobou péči, jako je například domácí péče o seniory (Belgie, Dánsko, Francie, Kypr, Irsko, Itálie, Německo, Portugalsko, Řecko, Španělsko a Velká Británie). Tento krok by mohl představovat překážku pro opatření, jejichž cílem je chránit sektor dlouhodobé péče před strategiemi finančních investorů zaměřených na zisk – ty vedly například ke kolapsu poskytovatele Southern Cross ve Velké Británii.
  • Nejaktuálnější pracovní verze (ze strany EU) textu TTIP o službách výrazně omezuje uplatnění povinnosti univerzální služby (USO) a omezuje konkurenci ze strany veřejných poskytovatelů poštovních služeb, čímž odráží přání velkých kurýrních firem jako UPS nebo FedEx. Povinnosti univerzální služby, například každodenní doručování poštovních zásilek do odlehlých oblastí bez příplatku, mají za cíl zajistit univerzální přístup k základním službám za dostupné ceny.
  • Dohody TTIP a CETA představují hrozbu pro svobodu veřejné technické infrastruktury a služeb vyrábět a distribuovat energii v souladu s cíli veřejného zájmu, mezi něž patří například podpora obnovitelných zdrojů energie za účelem zmírnění změn klimatu. Jen několik členských států EU si v rámci uvedených obchodních dohod výslovně vyhradilo právo uplatnit určitá opatření ohledně výroby elektřiny (pouze Belgie, Portugalsko a Slovensko) a lokálních energetických distribučních sítí (např. Belgie, Bulharsko, Maďarsko a Slovensko).
  • USA upínají pozornost k tomu, zda bude na základě TTIP otevřen trh vzdělávání– od školení managementu a jazykových kurzů po přijímací zkoušky na střední školy. Ze změny by mohly profitovat americké vzdělávací firmy, které působí na evropském trhu, jako je například Laureate Education, Apollo Group nebo Kaplan Group, podobně jako německý mediální konglomerát Bertelsmann, který nedávno koupil podíl v poskytovateli internetového vzdělávání Udacity. Evropská komise se dotázala členských států EU ohledně jejich „potenciální flexibility“ v souvislosti s požadavkem USA týkajícím se vzdělávacích služeb.
  • Americký filmový průmysl od TTIP očekává odstranění evropských kvót na obsah a dalších mechanismů podporujících lokální filmový průmysl (týká se například Polska, Francie, Španělska a Itálie). Lobbistické skupiny, jako je Motion Picture Association of America (MPPA), i americká vláda proto oponují tomu, aby audiovizuální služby byly z TTIP vyřazeny a nebyly závazkem EU, o což usiluje francouzská vláda. Americká strana se nyní snaží výjimku co nejvíce omezit, například vynětím vysílání z konceptu audiovizuálních služeb. Zdá se, že se tak děje s podporou profesních skupin v EU, jako je BusinessEurope, i s podporou Evropské komise.
  • Finanční investoři jako BlackRock, kteří jsou na evropských veřejných službách zainteresováni, by mohli použít ta ustanovení dohod TTIP a CETA, která se týkají finančních služeb a ochrany investic, k obraně svých zájmů před „tíživou“ regulací, jejímž účelem například je zlepšit pracovní podmínky v odvětví dlouhodobé péče. Lobbistické skupiny zastupující sektor britských finančních služeb, jako je TheCityUK, výrazně prosazují „komplexní“ dohodu TTIP, která by se „měla věnovat všem aspektům transatlantické ekonomiky“.
  • Rovněž americké firmy poskytující služby lobbují za to, aby TTIP odstranila „překážky obchodu“, jako je regulace trhu práce. Například americká společnost Home Instead, přední poskytovatel domácí péče pro seniory, který provozuje franšízy v řadě členských států EU, od dohody TTIP požaduje, aby vyřešila „neflexibilní pracovní zákony“, dle kterých musí firma poskytovat zaměstnancům, kteří pracují na zkrácený úvazek, „rozsáhlé výhody včetně placené dovolené“. To dle názoru firmy „zbytečně zvyšuje náklady na domácí péči.“
V důsledku obchodních dohod, jako je TTIP a CETA, je v sázce naše právo na důležité služby. Ve hře je navíc naše schopnost spravovat služby všeho druhu ve prospěch společnosti jako celku. Pokud bude obchodním jednáním ponechán volný průběh, bude ve výsledku nemožné činit rozhodnutí ve jménu obecného blaha.

Jedním z opatření, jak účinně chránit veřejné služby před útokem firem, by bylo úplné a jednoznačné vynětí veškerých veřejných služeb ze všech obchodních dohod a jednání EU. Takové vynětí by ovšem rozhodně nebylo postačující k potlačení dalších rizik, které dohody CETA a TTIP obnášejí, protože i mnohá další ustanovení představují hrobu pro demokracii a blaho občanů. Pokud dohody TTIP a CETA nezajistí ochranu regulace ve veřejném zájmu, musejí být zamítnuty.

V Bílém domě okomentovali zadržení Rusa v Praze

$
0
0
20. 10. 2016      zdroj
"Zadržení občana Ruska v Praze je součástí tajného vyšetřování, které provádí Ministerstvo spravedlnosti USA a FBI vůči útokům hackerů na servery Demokratické strany", řekl v průběhu pravidelného briefingu mluvčí Bílého domu Josh Earnest. „Nebudu toto zadržení komentovat. Mohu jenom říci, že je součástí pokračujícího tajného vyšetřování, které provádí FBI a Ministerstvo spravedlnosti,"řekl.


Dříve bylo oznámeno, že česká policie za spolupráce s FBI oznámila zadržení údajného ruského hackera. Předpokládá se, že se zúčastnil kybernetických útoků na cíle v USA. V textu zprávy českých úřadů zaslané na velvyslanectví RF v České republice se praví, že zadržení bylo uskutečněno na žádost soudu jednoho z amerických států. Letos v létě bylo oznámeno nabourání do počítačových systémů Demokratické strany USA. Šéfka národního výboru Demokratické strany Debbie Wassermanová-Schultzová podala demisi po zveřejnění na webu WikiLeaks skandálních detailů korespondence stranického aparátu: Tvrdilo se, že tyto údaje předal hacker přezdívaný Guccifer 2.0, který pak zveřejnil na webu dodatečné dokumenty spojené s národním výborem.

Ministerstvo obrany RF: Koalice pravidelně v Sýrii bombarduje civilní objekty.

$
0
0
20. 10. 2016     zdroj a zdroj
Belgické letecké údery na vesnici v provincii Aleppo jsou toho dalším důkazem. Zacharova o úderu koalice v provincii Aleppo: očekáváme odsouzení ze strany ministerstva zahraničí USA a kampaň na CNN. Ministerstvo obrany Ruské federace připomnělo Belgii, že americká koalice, k níž tato země patří, se neustále dopouští chyb při stanovování cílů pro své letectvo v Sýrii. To 19. října novinářům oznámil oficiální zástupce Ministerstva obrany RF generálmajor Igor Konašenkov.


Připomeňme, že belgické letectvo uskutečnilo letecké údery na syrskou vesnici Hassadzhek v provincii Aleppo. V důsledku bombardování byly zničeny dva obytné domy, zahynulo šest lidí a zraněny byly další čtyři osoby. Ruští vojáci uvedli, že belgické letectvo bez jakéhokoliv varování a zjevného důvodu uskutečnilo letecké údery na civilní obyvatelstvo. O přítomnosti belgických F-16 v oblasti leteckých úderů byly poskytnuty údaje prostředků objektivní kontroly.

Konašenkov připomněl, že americká koalice, do níž Belgie patří, se neustále dopouští chyb při stanovováním cílů pro své letectvo a útočí na civilní objekty.

Zdůraznil, že tak se pod údery bojových letounů ocitají svatby, smuteční průvody, nemocnice, policejní stanice, humanitární konvoje a dokonce syrští vojáci, kteří bojují proti teroristům DAEŠ pod Deir ez-Zorom.

Přičemž žádná ze zemí koalice nebyla ani jednou za tyto "zálety" povolána k odpovědnosti.

Zacharova o úderu koalice v provincii Aleppo: očekáváme odsouzení ze strany ministerstva zahraničí USA a kampaň na CNN

"Očekáváme prohlášení ministerstva zahraničí USA, které tvrdě odsoudí útoky na civilní objekty a zabíjení civilistů. Myslím, že fotografie těch, kteří zahynuli, nebude obtížné najít, aby mohla být spuštěna příslušná kampaň na CNN", napsala Zacharova na svém Facebooku.
Křehké příměří

Poznamenejme, že po vyhlášení jednostranného přerušení operace VKS Ruska ministr obrany Sergej Šojgu oslovil vedení zemí, které mají vliv na ozbrojené formace ve východní části Aleppa, s návrhem, aby přiměly jejich vůdce k ukončení bojových akcí a opuštění města.

Korespondent RT Murad Gazdijev, který je s natáčecí skupinou v západní části Aleppa, řekl, že teroristé nadále ostřelují obytné čtvrti a nesnižují intenzitu útoků.

"Všechno to proběhlo v den, kdy ruské letectvo a SAR přerušily své operace, aby umožnily přístup humanitárním organizacím. Ostřelování ze strany teroristů přesto nadále pokračovalo. John Kerry slíbil, že jakmile bude zastavena operace ruských sil, teroristé také přeruší boje. Nic se ale nestalo, ruská operace byla přerušena před 12 hodinami, ale teroristé nadále střílí každou půlhodinu," konstatoval Gazdijev z místa událostí.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Šedá eminence George Soros ,,kontroluje“ hlasovací zařízení v 16 federálních státech USA

$
0
0


Marco Maier
20.10.2016   CFP
 

Multimiliardář a příznivec Hillary Clintonové George Soros má kontrolu nad společností, která se stará o hlasovací automaty v USA.

Josef Vissarionovič Stalin kdysi řekl: „Rozhodující nejsou hlasy na volebních lístcích, ale to, kdo je počítá.“ Proběhne-li sčítání hlasů převážně automaticky jako v USA, pak stačí mít odpovídající vliv ve společnosti, která se stará o software ve volebních zařízeních. V případě amerických prezidentských voleb jde o vliv multimiliardáře, burzovního spekulanta, organizátora státních převratů a barevných revolucí a příznivce Hillary Clintonové George Sorose v britské společnosti Smartmatic. Ta podle vlastní webové stránky„podporuje“ volební komise v 307 okresech v 16 amerických federálních státech.

Jsou to státy Arizona, Kalifornie, Colorado, District of Columbia, Florida, Illinois, Louisiana, Michigan, Missouri, New Jersey, Nevada, Oregon, Pennsylvánie, Virginie, Washington a Wisconsin.

Jedná se tady celkem o 243 z 538 volitelů. K získání absolutní většiny je jich potřeba 270. Hlasovací zařízení stojí jen v některých federálních státech. Pokud nebude jasné, kdo v těchto „Swing-States“ vyhrál, pak existuje důvodné podezření, že hlasy půjdou k dobru Hillary Clintonové.

Generální ředitel softwarové firmy Smartmatic lord Mark Malloch-Brown je také členem představenstva nadace Open Society Foundation. Ta patří v USA žijícímu multimiliardářovi Georgi Sorosovi, se kterým má velmi úzké vztahy.

Vzhledem k tomu, že Sorosovy neziskové organizace a nadace jsou celosvětově známé svým politickým vlivem, lze předpokládat, že ho uplatní i v amerických prezidentských volbách. Zmanipulovat software je totiž mnohem jednodušší než mít několik tisíc věrných sčitatelů hlasů ve volebních místnostech.

- - -

Překlad: Jan Běhůnek 

Jak chcete integrovat imigranty, když jste nedokázali integrovat ani Romy? Přestaňte do muslimských zemí vyvážet tu Vaši,, demokracii", která zde od začátku jejího vývozu stejně nikde nezakořenila a ani tam nikdy nezakoření!

$
0
0
Radek Rozvoral
20.10. 2016  Rukojmí

Dienstbierovci, sobotkovci, šabatovci, pelikánovci, pánkovci, kocábovci a ještě několik dalších sluníček se stále bije do prsou, že je potřeba imigranty integrovat a využít je jako novou pracovní sílu, která zde chybí.
Co je to za neskutečný blábol? Tihle „mistři světa“ v integraci měli čtvrt století na to, aby integrovali naše Romy a jak pak pochodili tito slavní integrovatelé? No velice „dobře“.


  Do romské integrace se stále pumpuje více a více financí z našich daní, vzniká stále více a více neziskových organizací na začleňování romského nepřizpůsobivého etnika a výsledek se stále nějak nechce dostavit. Peníze na integraci se každým rokem někam zakutálejí a výsledek je takový, že máme v naší zemi stále více a více vyloučených lokalit, kde tito lidé se svými malými dětmi ve špíně, smetí a mezi odpadky žijí. Jen tak pro zajímavost těch integrujících neziskových organizací pro tuto činnost existuje v České republice cca 150.

Takže si myslíte, že by bylo dobré svěřit těmto multi-kulti osůbkám integraci etnika, které je svou kulturou a středověkou vírou v netolerantní, velice násilnou a ženami opovrhující islámskou ideologii co do stylu života a ve svém myšlenkovém pochodu ještě mnohem problematičtějším etnikem než naši Romové? No samozřejmě, že je to neskutečný nesmysl a jestli k tomu někdy opravdu jednou dojde, tak ještě budeme velice rádi se slzou v oku vzpomínat na naše „zlaté“ Romy.

Nenechme se oblbnout nějakými povídačkami o tom, že imigranty využijeme jako chybějící pracovní sílu. Tito lidé do Evropy nepřicházejí za prací, ale jen a pouze za sociálními dávkami a evropští lídři jsou tak tupí, že jim je dávají. Samozřejmě, že je potřeba lidem, které vyhnala ze svých domovů válka pomoci, ale jedině tam odkud přicházejí nebo v nejbližších sousedních zemích, aby to i pro ně bylo kulturně snesitelnější. K tomu je ale také samozřejmě potřeba, aby se přestala do muslimských zemí vyvážet demokracie, která zde od začátku jejího vývozu stejně nikde nezakořenila a ani tam nikdy nezakoření.

„Euro je u konce,“ tvůrce měny říká, že brzy nastane její kolaps, který zničí i EU

$
0
0
Nick Gutteridge
20.10.2016  CFP
 

Euro je tikající časovaná bomba, která brzy vyletí do povětří a zničí celý projekt EU, uvedl tvůrce měny a ekonom Otmar Issing ve svém překvapivém a mimořádném varování.

Vedení EU je nekompetentní, hrozí ekonomická katastrofa

Nick Gutteridge
Issing předpovídá, že bruselský sen o evropském superstátu bude definitivně pohřben mezi troskami rozpadající se jednotné měny.

Uznávaný ekonom zahájil útok proti eurokratům a německé kancléřce Angele Merkelové a obvinil je ze zrady principů eura a demonstrace skandálně nekompetentního vedení. Jeho útok by měl zapůsobit jako ostrý budíček pro evropské představitele, kteří se zavázali k urychlení procesu stále užší integrace poté, co Británie opustí Unii.

Jeho cílem je upozornit svět na hrozící ekonomickou katastrofu, která by s předpokládaným kolapsem eura mohla odstartovat katastrofální řetězec událostí pro finanční instituce po celém světě.

Přední světový ekonom byl obzvláště kousavý vůči Evropské centrální bance (ECB), kterou dříve vedl. Viní ji z toho, že příliš rychle vydala peníze na úpadky bank a zemí.

Zakladatel evropské měny byl stejně divoký také v posuzování Jeana-Clauda Junckera, šéfa komise EU, kterého obvinil ze zrady eura.

Issing říká: „Jednoho dne se domeček z karet zhroutí. Realisticky tak půjdeme od jedné krize ke druhé. Je těžké předpovědět, jak dlouho to bude trvat, ale nemůže to jít donekonečna.“

Kritizuje také komisi a ECB za to, že prosadila přísná pravidla týkající se záchrany eura.

Euro podle Issinga nemá šanci přežít jakoukoliv ekonomickou krizi

Popisuje euro jako projekt na "kluzkém svahu". Issing řekl, že to byla jen kombinace levné ropy, levného eura, kvantitativního uvolňování a méně fiskálních úspor, která zamaskovala jeho obrovské základní slabiny.

Měna je dle jeho názoru v současnosti tak problematická, že nepřežije další globální finanční krizi bez ohledu na to, jak velká bude politická vůle měnu zachránit.

„Pakt o stabilitě a růstu víceméně selhal. Tržní kontrola se chce zbavit zásahů ECB. Neexistuje žádný fiskální kontrolní mechanismus, trží ani politický. To vše může přinést pád měnové unie.“

Issingovo hodnocení situace se shoduje s názorem jeho kolegy, spoluzakladatele eura Jacquese Delorse. Francouzský politik se ve své analýze, kterou vydal minulý měsíc, vyjádřil o euru velmi podobně

Bývalý francouzský prezident a otevřený federalista usoudil, že jedinou možností, jak zachránit skomírající projekt, je účinné ekonomické hospodaření EU pomocí konsolidace půjček.

„Je to nezbytné a naprosto naléhavé. V budoucnu přijde další krize, která otřese Evropou. Nevím, jestli to bude za šest týdnů, šest měsíců nebo šest let. Ale se současným uspořádáním je téměř nemožné, aby euro tuto krizi přežilo,“ nechal se slyšet.

Nicméně, taková možnost vyžaduje změnu německé ústavy, která by v současné politické situaci byla téměř nereálná. Berlín by musel zaplatit převážnou většinu evropských dluhů. A v době, kdy je popularita Angely Merkelové kvůli jejímu zvládání migrační krize na rekordních minimech, tento krok pro ni nepřichází v úvahu.

Rusko nasměrovalo do oblasti Mosulu zařízení pro kosmický průzkum

$
0
0
20. 10. 2016     zdroj
Průběh operace, zaměřené na blokování teroristů ve městě, je nepřetržitě sledován.
Do oblasti iráckého města Mosul, které je pod kontrolou teroristů, poslala ruská armáda zařízení pro kosmický průzkum. Jak informoval TRK "Hvězda", oznámil to náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil Ruska, armádní generál Valerij Gerasimov.
Podle Gerasimova je situace v oblasti Mosulu a průběh operace, zaměřené na blokování teroristů ve městě, nepřetržitě sledován. Upřesnil, že v současné době v této oblasti působí více než deset zařízení pro vzdušný průzkum, včetně bezpilotních prostředků.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

P.C.Roberts: Hillary v útoku na chlapácké řeči a na Rusko

$
0
0
20. 10. 2016    PaulCraigRoberts
Tisková mluvčí ruského ministerstva zahraničí Zacharovová řekla, že prezidentská kampaň v USA je “svého druhu globální hanbou“, nedůstojnou amerického lidu. Řekl bych, že uhodila hřebíček na hlavičku. Kriminální mailový záznam Hitlery musel být Obamovým režimem zprovozen ze světa, aby se kandidátka amerických oligarchů na chodníček k Bílému domu vůbec dostala. Dostala se tam, čímž jsme dospěli na okraj nukleární války s Ruskem a Čínou. A nejpodstatnějším problémem, který jsou v té souvislosti Američané nuceni řešit, je chlapské tlachání o přitažlivých ženách, vedené kdysi Trumpem a Billy Bushem v autobuse.


Jsem skutečně přesvědčen o tom, že tyhle povídačky jsou jako plky rybářů o tom, co velkého už u vody chytili, a musí se proto brát s úsměvem i kouskem pochopení.

Ale proč jsou teď ta plácání najednou důležitější, než je válka s Ruskem, která, kdyby skutečně vypukla, byla by válkou nukleární s koncem života na Zemi?

Trump prohlásil, že nevidí důvod pro válku s Ruskem. Ani důvod pro další existenci NATO čtvrt století po zániku Sovětského svazu.

Jsou Trumpovy choulostivé řeči o ženách nebezpečnější, než provokativní řeč o ruském prezidentovi, kterého Hitlery nazývá „novým Hitlerem“? Který šílenec by byl schopen osočit takto bezdůvodně a urážlivě prezidenta země, jež je schopna vymazat USA a celou západní Evropu z povrchu zeměkoule v několika minutách? A co je hrozivější? Když je několik žen osahaváno, anebo když se v nukleární válce všichni vypaříme? Jestliže na tuto otázku nemáme odpovědi, jsme příliš hloupí na to, abychom si zasloužili žít.

Chystají se americké ženy zvolit Hillary coby odvetou za Trumpovy obscénní hlášky? Jestliže ano, potvrdí tím jen to, že zavedení volebního práva pro ženy bylo omylem. Nebude už však nikdo, kdo by ten omyl v historické práci stačil zaznamenat.

Hillary s dopomocí presstitutek – prodejných děvek, které lžou, aby se uživily – a které dnes reprezentují americký tisk a televizní média – uspěla ve snaze soustředit prezidentskou kampaň na problém, který s nebezpečnou situací, vnucenou Světu právě jí a jejími neokonzervativními kamarády, nemá absolutně žádnou souvislost.

Killary-Hillary obviňuje ruskou vládu z toho, že se ve spolupráci s Trumpem nabourala do jejích emailů, předala je WikiLeaks, které je pak pustily do světa. A jaký je cíl téhle absurdní pohádky?

Nic jiného, než odvést pozornost od toho, co v těch emailech vlastně je.

Nejvážnější problémem, před kterým dnes stojíme, je skutečnost, že se Washingtonu podařilo přesvědčit ruskou vládu o tom, že se Rusko stane cílem preventivního amerického útoku. Jestliže je ovšem nějaký národ přesvědčen, že bude zničen, je nepravděpodobné, že bude sedět a čekat, až ten úder přijde. A zvlášť nepravděpodobné je to u nukleární mocností, jakou je Rusko, strategicky spolupracující s další nukleární mocností - Čínou.

Hlas pro Hitlery je hlasem pro konec života na Zemi.

A ještě pokud jde o Trumpovy tlachy o ženách? Nikdo, kdo viděl Trumpovu manželku, snad nejkrásnější a nejelegantnější ženu na Světě, hovořící pěti jazyky, jim nemůže přikládat žádnou váhu. Ale Hillary jim dává váhu celé naší živé planety.

Překlad: Lubomír Man

VIDEO: Rusové rozmisťují na Aljašce v utajení své vojáky pro hybridní válku! Jsou to opravdu Rusové nebo provokace Pentagonu, která poslouží jako záminka k útoku na Rusko? [CZ Titulky]

$
0
0
- VK -

20.10.2016   AE News
Britský list The Daily Star citoval nejmenovaného bývalého vysokého důstojníka amerického námořnictva, který varuje obyvatele Aljašky, že Rusko začalo na území Aljašky rozmisťovat v utajení své vojáky, kteří přímo v odlehlých oblastech nacvičují silniční uzávěry v přestrojení za silničáře [1]. Invaze podle něho začne ponorkovým výsadkem nedaleko vesnice Wasilla na Aljašce [2].





Disponuje údajně důkazy, že se skupiny těchto operativců nastěhovávají do opuštěných motelů a bývalých základen americké armády z dob studené války, které byly počátkem 90. let zrušeny a opuštěny. Podobné informace přinášejí i další zdroje, takže tato informace posiluje obavy bezpečnostních analytiků, kteří poukazují na vyhrocenou eskalaci vztahů mezi Ruskem a USA. Samozřejmě, že v případě vojenského konfliktu by Rusko mohlo, nebo spíš muselo se zabývat možností obsazení Aljašky, ale tohle není model, který by Rusko mohlo jen tak bez pozornosti amerických služeb provádět na území USA. Aljaška je sice odlehlá lokalita s tak nízkou hustotou obyvatelstva, že když se něco stane turistovi, který není opatrný, tak už se nemusí vrátit živý a prostě zmizí, ale operace cizí armády by nemohla uniknout pozornosti.

Rusko má prý použít ponorku pro infiltraci Aljašku ruskými vojáky.

Představa, že by ruští vojáci v přestrojení nacvičovali přímo na Aljašce nějakou operaci a obsazovali tam opuštěné motely a základny, je velmi podivná. Ovšem celé by to začalo dostávat smysl ve chvíli, pokud by se jednalo o americké vojáky, kteří mají v případě potřeby hrát roli ruských diverzantů na Aljašce. Americká média by v případě krize s Ruskem potom oznámila, že na Aljašce operují v přestrojení ruští diverzanti, a že Vladimir Putin spustil na Aljašce hybridní válku stejně, jako v případě Krymu. A pokud by někdo z amerických jestřábů chtěl spustit válku s Ruskem, bude potřebovat záminku ruské agrese. A když se nepovedlo vyprovokovat Vladimira Putina k invazi na Ukrajinu v roce 2014, když se navíc ruské armádě daří v Sýrii kazit americké plány na rozvracení země a Rusko prostě nelze vykreslit jako agresora, tak prostě bude třeba ruskou agresi uměle vyrobit vlastními silami. Aljaška je vynikající tah.

 

Provokace Pentagonu na vyrobení záminky pro útok na Rusko?


Američané obviní z invaze na Aljašku ruské revizionisty a nacionalisty, kteří se nikdy nesmířili s tím, že car Alexander II. prodal v roce 1867 celé území Aljašky Spojeným státům. Americká veřejnost takovému zdůvodnění ruské invaze uvěří, protože i nyní je Rusko vykreslováno v tom smyslu, že obsadilo Krym proto, že se nikdy nesmířilo s tím, že Nikita Chruščev v roce 1954 připojil Krym k Ukrajině. Takže scénář a provokace bude dávat smysl i médiím. Rusko bude vykresleno jako agresor, které se rozhodlo na Aljašce rozpoutat hybridní válku podle modelu obsazení Krymu, aby mohlo Aljašku připojit zpátky k Rusku a americké zpravodajské služby v určité chvíli zasáhnou a tzv. ruské hybridní válečníky odhalí. Ale ještě předtím jim dovolí provést útok proti nějakému americkému vojenskému cíli na Aljašce, proti americké válečné lodi v přístavu apod.
Poblíž vesnice Wasilla na Aljašce má proběhnout invaze Rusů.

Jaká bude potom reakce Pentagonu v oficiální rovině? Buď bude z útoku přímo obviněn Vladimir Putin, že operaci na Aljašce nařídil a tím bude vyhlášena válka mezi USA a Ruskem, anebo se použije alternativní přístup, že Pentagon a média oznámí, že Vladimir Putin ztratil kontrolu na ruskými ozbrojenými silami, které začaly na Aljašce operovat bez Putinova vědomí. V takovém případě by byl Vladimir Putin vykreslen jako vůdce, který ztratil kontrolu nad ruským jaderným potenciálem, který ohrožuje celý svět a USA ve spojení s fíkovým listím NATO by schválily intervenci do Ruska. A to právě ze strachu, aby se ke zbraním nedostal někdo horší, než je Putin. Co je ovšem na takové provokaci opravdu nebezpečné, to je pozice Ruska a Vladimira Putina, jak by se mohl proti takovému nařčení bránit.

Jak by reagovali generálové v Rusku na Putina v čele jejich vojsk, ale bez jejich účasti a rozhodování? 

 

Ruská útočná ponorka třídy Akula.

Pokud by prohlásil, že o žádné operaci na Aljašce neví a Američané by předložili „důkazy“ anebo dokonce rusky mluvící komparzisty, kteří by hráli ruské hybridní zajaté válečníky, potom by mohlo dojít k tomu, že by uvnitř ruské armády vznikly pochybnosti, jestli opravdu jde o provokaci USA, anebo jestli Putin spouští vážně operace v cizině bez vědomí ruských generálů a soustředí do svých rukou veškerou moc. A kdo potom ty operace řídí? Nějací tajní generálové okolo Putina? Samotní generálové v ruském štábu by mohli začít mít strach o své pozice, že je někdo obchází, a to by byla pro Vladimira Putina nebezpečná pozice. Snaha o vykreslení Ruska jako agresora je ze strany USA patrná už desítky let. A zinscenovaná provokace na Aljašce by přímo nabídla záminku, jak obvinit Rusko z agresivního revizionismu.

Největším problémem pro USA je pozitivní a tvůrčí role Ruska ve světě v poslední době. Stále více států se odklání od americké politiky a vykreslovat Rusko jako agresora je stále těžší. Rusko se nenechalo vyprovokovat k invazi na Ukrajinu, nenechalo se vyprovokovat ani k neuváženým reakcím na americké provokace v Sýrii, takže kde teď Američané najdou záminku pro útok na Rusko, když Rusko se nechce nechat vyprovokovat? Zbývá poslední možnost, prostě si vyrobit záminku a zinscenovat ruský hybridní útok na Aljašku, který se mediálně pokryje v západních médiích a podpoří se falešnými důkazy a svědky. Toto je daleko pravděpodobnější, než představa, že by Vladimir Putin vyslal doopravdy na Aljašku hybridní válečníky ruské armády.

*Titulky ve videu zapnete tlačítkem „CC“ v liště videa.
-VK-
Šéfredaktor AE News

Filipínský prezident během čínské návštěvy oznamuje odtržení od USA po 65 letech a vytyčil nový kurz

$
0
0
20. 10. 2016  AC 24
Je čas říci Spojeným státům ‚sbohem‘, řekl během návštěvy Číny filipínský prezident R
odrigo Duterte, kde spolu s prezidentem Xi Jinnpingem vnáší tání do v poslední době zamrzlých vztahů těchto zemí pomocí celé záplavy bilaterálních dohod, zatímco Wahingtonu teď začíná být ignorován. Duterte ve středu promlouval k tisku před začátkem rozhovorů s Xim. Je jen málo informací o tom, co bude následovat ve čtvrtek, ale Duterteho konference proběhla v souběhu s rozhovory o bezprecedentních dohodách, které se podepisují, zvláště pak o udělení práva Filipínám využívat území Scarbourogh Shoal – ve sporné na zdroje bohaté části Jihočínského moře.

Buřič Duterte se už od nástupu k moci koncem června pomalu odvrací od Washingtonu. Ty série roztržek a vyhrocených poznámek nakonec vyústily tím, že slíbil všechno vylepšit nápravou vztahů se svým historickým rivalem s Čínou.

„Tvůj pobyt v mé zemi byl jen pro tvůj vlastní prospěch. Takže nastal čas říci sbohem můj příteli,“ řekl Duterte členům komunity filipínských krajanů, která mu naslouchala při audienci v Pekingu. Samozřejmě mluvil o vojenské přítomnosti, které se Washington těšil na četných filipínských základnách – proti nimž se během září obzvlášť hlasitě vyjadřoval.

„Už žádné americké vměšování. Žádná americká cvičení. K čemu to?“ řekl posluchačům.

„Už nikdy do Ameriky nepojedu. Jen by mě tam uráželi,“ dodal, než provedl něco, o čem si političtí analytici myslí, že by to žádný světový vůdce nikdy neudělal, natožpak dvakrát: nazval amerického prezidenta Baracka Obamu zase „zkurvysynem“.

Vztahy mezi USA a Filipínami jsou ve spirále smrti už od té doby, kdy Obamova administrativa začala projevovat obavy z Duterteho taktiky boje proti drogové zločinnosti. Manile se nelíbil washingtonský postoj ani trochu a Duterte vydal série ostrých poznámek varujících Obamu, aby se držel opodál a přestal Filipínám diktovat politiku.


Od té doby si užívá politických a ekonomických výhod vztahů s Čínou.

„To, co nás odtrhávalo od Číny, nebylo naším vlastním výtvorem. A já vytyčím nový kurz,“ řekl podle citace PhilStar filipínský vůdce.

Očekává se, že tyto dvě země podepíší přes dva tucty dohod včetně výše zmíněné koncese pro Jihočínské moře – což je pro Čínu ohromný krok, když byla nejdříve tváří v tvář výnosu Haagského tribunálu z července k jakémukoliv ústupku zdráhavá, neboť ten rozsudek diktoval, že si nikdo nemůže dělat na tato území výhradní nárok.

Pro Manilu s nedostatkem peněz jde hlavně o dohodnuté infrastruktury. Došlo rovněž i k dohodám o energetice a komunikacích včetně úvěru 3 miliard $ od Bank of China, jak podle citací Bloomberg v Pekingu uvedl ministr obchodu Ramon Lopez.

„Nikdy o to nebudu prosit, ale když mi to nabídnou a když se mě zeptají, potřebujte tuto pomoc? Pak samozřejmě, jsme velice chudí,“ potvrdil Duterte. „Potřebujete tuto železnici? Ano, pane. A jestli nám může poskytnout měkký úvěr, dejte nám tak nějak 20 let splácení.“

K tomuto odtržení od USA dochází po 65 letech blízkého partnerství. Rozšiřování americké přítomnosti v Asii prostřednictvím Filipín bylo jedním z pilířů Obamovy regionální politiky spolu s udržováním vojsk na Okinawě v Japonsku.

Duterte ve středu vysvětloval, že partnerství s Čínou nezahrnuje plnou vojenskou spolupráci nebo třeba společný průzkum energetických surovin v Jihočínském moři, kde má Peking v současnosti většinový podíl.

Schůzka mezi Dutertem a Xim by se neměla moc točit kolem tamních teritoriálních sporů. Řekl Duterte před čtvrteční schůzkou. Ale kdyby dohoda o Scarbourogh Shoal nebyla k ničemu jinému, tak Čína tím bývalého rivala obrátila na svého regionálního spojence.

P.C.Roberts: Válečný zločin Hillary Clintonové

$
0
0
20. 10. 2016    PaulCraigRoberts                               
Dnešek , to je 20. říjen, je pátým výročím vraždy Muamára Kaddáfího, kterou spáchaly síly zorganizované a z řetězu puštěné prezidentem Obamou ve spolupráci s jeho ministryní zahraničí Hillary Clintonovou.
V té souvislosti si všimněme, že žádná z presstitutek se vražedkyně Hillary na její vinu na této vraždě nezeptala, ač jde o vinu, kterou, kdybychom ji posuzovali podle závěrů  procesu s válečnými zločinci v Norimberku, by musela být kvalifikována jako zločin proti lidskosti.
Všimněme si i toho, že oligarchové, kteří Hillary vlastní, se společně s pressstitutkami pokoušejí učinit z tého válečné kriminálnice příští prezidentku Spojených států.

Překlad: Lubomír Man

Až vnitro spustí, přijdou pravdy hustý

$
0
0

Milan Daniel
20. 10. 2016 Literárky

Štramák Chovanec: Ministerstvo vnitra spustí nový útvar proti dezinformacím. Bude sledovat „lživé weby“ a bojovat s propagandou.


Nezapomenu, jak nás, tehdejší politické vězně, poučoval někdy v roce 1972 na Borech jakýsi krajský prokurátor z Plzně o tom, že „existuje pravda kladná, kterou máme my“, nu a pak ta záporná, kterou mají nepřátelé. Reprezentanti onoho „My“ to tehdy měli relativně snadné, protože proti té záporné pravdě měl systém otevřenou cenzuru, hraniční kontroly a rušičky. Dnes je na jedné straně autocenzura daná strachem o židli a možností splácet ty hypotéky, ale to rozhodně není řešení bez chyby, protože je i v Čechách něco neposlušných novinářů, kteří mají pro strach uděláno a lidé si jich mají proč vážit. Kromě toho ten strašný internet...

To bude dřiny s přetíráním černého na bílo! Ještě že má to vnitro podporu demokratických politiků, BIS, evropských hodnot a generála Pavla. Protože to jsou dobře placení profíci s praxí, jejichž pravda je podložená teplými stolicemi či dolarem. Ech čo to tárám, eurem!

Jak žít s volbami od voleb k volbám

$
0
0
Oldřich Průša
20. 10. 2016
Motto: Uvolte se voliči volit, protože i ten kdo nevolí, volí.
Volby – povinnost nebo privilegium? Nazvěme to třeba „Kompromisium.“
Dávám v úvahu následující:
každé volby by probíhaly pouze v jen jednom dni. Výjimkou budiž volby senátní a přímá volba prezidentská - ve dvou kolech. Samozřejmě, lze počítat s tím, že by se některé volby konaly zároveň v jeden den – viz: letošní rok.


Oproti mnohokrát opakovanému návrhu pana prezidenta se domnívám, že volby by neměly být (pod knutou) povinné, ale konané uprostřed týdne – (pokud možno ve středu) - ve volný sváteční volební den. V demokracii je možnost volby čest. V diktaturách tomu tak není. Prostředek týdne by měl omezit tzv. volení nohama (v přírodě i kdekoliv jinde je lépe než u urny). Ministerstvo financí by mělo spočítat, kolik svátečních volebních dnů by přibylo a na kolik by to přišlo, něco málo by se ušetřilo na jednodenních volbách a politici by měli rozhodnout, zda by to za to stálo. Domnívám se, že ano.

Kolikero krát že to vlastně volíme?

Volby v Česku jsou založeny na zásadách všeobecnosti, tajnosti a rovnosti hlasů občanů dosáhnuvších předepsaný věk, tj. min. 18 let..

Přímo se volí do:
Evropského parlamentu,
krajských zastupitelstev,
obecní samosprávy (obecní zastupitelstva a zastupitelstva městských částí a obvodů ve městech, kde městské části nebo obvody existují),
Senátu a
Poslanecké sněmovny.
Přímo se od r. 2013 volí prezident republiky.

Volby probíhají na základě příslušných zákonů a osoba je do funkce volena na dobu určitou.

Návrh by bylo možno ještě zákonem doplnit o zkrácení jednoho poslaneckého volebního období tak, aby volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu probíhaly na jaře, tj. s dostatkem času na přípravu vládou schváleného „vlastního“ státního rozpočtu.

Jsem přesvědčen, že Senát Parlamentu České republiky i přímou volbu prezidenta je třeba zachovat.

Závěrem návrhu doplňuji, že nutno je bránit ovlivňování voličů „úplatky“ apod.

Mezi Al Kajdou ve východním Aleppu a Daešem v Mosulu

$
0
0

Tereza Spencerová
20.10.2016       Literární noviny 


 Spojené státy se na Blízkém východě ocitají na slepé koleji, region vykazuje čím dál větší vzdor a jednoznačným úspěchem nemusí skončit ani pokus o osvobození Mosulu. 

Není jasné, proč se o víkendu ve švýcarském Lausanne ministři zahraničí Ruska, USA, Turecka, Íránu, Saúdské Arábie a Kataru – a bez Sýrie – vlastně scházeli. Americká strana dopředu varovala, že neočekává žádné „průlomy“, a ruský prezident Putin krátce předtím v rozhovoru pro francouzskou televizi TF1 nezvykle otevřeně pohovořil o amerických kontaktech se syrskou frančízou Al Kajdy, kterou prý chce Washington využít k boji proti Asadovu režimu, nebo o hodinu trvajícím náletu amerických letadel na syrskou vojenskou základnu v tandemu s pozemní operací Daeše. Ve výsledku tak rozhovory ve Švýcarsku skončily už po pár hodinách a šéfové diplomacií Ruska a USA spolu „věcně“ hovořili celých 40 minut. Prý zazněly jakési tajemné „nové nápady“, o nichž se (možná) bude jednat dál, prý se všichni shodli, že o budoucnosti Sýrie si mají rozhodovat sami Syřané, ale zcela jistě se už neshodli na tom, kdo a koho považuje za onoho „oprávněného“ Syřana, tedy zda někoho z Damašku nebo někoho z Al Kajdy.

Nula tedy od nuly pošla. Světlejší výjimkou se podle všeho stal návrh vyslance OSN Staffana de Mistury na otevření humanitárního koridoru, jímž by z východního Aleppa mohli vyjít všichni džihádisté, včetně bojovníků Al Kajdy, a to na rozdíl od jiných oblastí i se zbraněmi. Rusko tuto akci, která by se vztahovala i na civilní obyvatele, podpořilo, mlčení Turecka a Íránu, dalších významných hráčů v dané oblasti, lze chápat jako souhlas, OSN příslušný koridor dokonce i otevřela, načež Rusko dnes nečekaně oznámilo počátek dvoudenního zastavení náletů. Po prvních zprávách o skupinách ochotných kapitulovat se ale zdá, že „tvrdé jádro“ džihádu ve východním Aleppu všechny nabídky znovu odmítne, neboť je rozhodnuto bojovat do konce– a tak bude zničeno.

S velkou pravděpodobností bude totéž platit i pro civilisty, protože džihád je odejít nenechá. „Ve většině oblastí Sýrie a Iráku rebelové nechtějí pouštět civilisty, protože jim slouží jako lidské štíty,“ připomíná The Independent. „V některých případech jim v odchodu brání silou a ti, kterým se odejít podařilo, museli zaplatit velké úplatky, jak se to stávalo v posledních měsících v Mosulu nebo Rakká. Organizovaný odsun civilistů z východního Aleppa pod dozorem OSN by mohl být nejlepším řešením pro civilisty, kteří tam ještě jsou, ale kolaps rusko-amerických jednání o příměří ukazuje, jak složité by bylo odsun zorganizovat.“

  Trocha nejistých čísel


Mimochodem, Martin Chulov z The Guardian po další návštěvě Aleppa před pár dny zopakoval svůj loňský odhad, podle něhož ve východních čtvrtích přežívá „jen“ asi 40 tisíc civilistů, a nikoli neustále opakovaný čtvrtmilion, což více méně odpovídá i odhadům Damašku, který uvádí číslo do 60 tisíc. A druhé „mimochodem“, Staffan de Mistura, který ještě před nedávnem konstatoval, že většinu džihádistů ve východním Aleppu tvoří bojovníci Al Kajdy, jíž ostatní skupiny svěřily centrální velení, nyní tvrdí, že kajdistů je tam jen asi 900, což prý značí asi 10 procent všech rebelů. A Reuter´s s odvoláním na americké „diplomatické zdroje“ mluví o dvou stech a možná jen o stovce kajdistů, možná jen o jejich „symbolické přítomnosti“. Podobné informace mají podle všeho prokázat nehumánnost ruských náletů a Al Kajdu zachránit. Jak poznamenal Michael Dougherty, komentátor The Week: „Co kdybych vám v roce 2001 řekl, že o 15 let později budou USA naštvané, že Rusové bombardují jejich spojence, Al Kajdu?“

Nicméně, otázku počtu obyvatel východního Aleppa i tamních džihádistů lze možná odvodit na příkladu měst, v nichž se už džihád vzdal. Třeba v Daráji jižně od Damašku před válkou žilo asi 80 tisíc lidí a OSN jejich počet – během vládního obklíčení města – odhadovala v rozmezí několika desítek tisíc až po osm tisíc. Když se rebelové, kteří přiznávali, že bez zahraniční pomoci by tak dlouho nevydrželi, letos v létě vzdali, vládní armáda očekávala, že z Daráji vyjde asi 800 až 1200 ozbrojenců a asi 4000 civilistů, nakonec ale vyšlo jen asi 700 ozbrojenců a necelých dva tisíc civilistů. Podobně se mají odhady k realitě i v dalších oblastech Sýrie. A pokud Staffan da Mistura mluví o přibližně devíti tisících ozbrojencích, na něž v reálu v průměru připadnou tři až čtyři civilisté (tedy nejspíš jejich rodiny), jsme zase u toho, že ve východním Aleppu může být asi 40 tisíc lidí.  

A když už jsem u těch čísel, tak libanonský As Safír si (narozdíl ode mě) dal tu práci a připravil přehled „nemocnic v Aleppu“. Lékaři bez hranic prý mají za to, že zbyly „čtyři z osmi“ nemocnic, a i ty jsou bombardované. The Guardian tvrdí, že ve východním Aleppu zůstaly tři nemocnice, a jednu z nich Rusové a Syřani bombardovali. CNN pro změnu tvrdí, že ve východním Aleppu funguje už jen jedna nemocnice z původních čtyř a třetí byla bombardována. Huffington Post se prý dopočítal k pěti špitálům ve východním Aleppu, které stále fungují. Místní „obyvatelé“ sdružení v protiasadovských „výborech“ ale už víc než před třemi měsíci tvrdli, že fungují už jen dvě nemocnice. A tytéž „výbory“ jsou hlavním zdrojem informací pro západní média. A třeba Washington Post letos 28.září psal, že ve východním Aleppu je pořád ještě šest nemocnic, ale o šest dní později jich bylo už o dvě víc…

Slova bezmoci?


Zpět k Lausanne. Je očividné, že jediným cílem Ruska, Íránu a Sýrie v otázce Aleppa je konečné osvobození tamních východních čtvrtí ovládaných džihádisty. A z tohoto hlediska víkendové rozhovory nabídly takřka jistotu, že Washington už nemá po ruce prakticky žádné nástroje, s nimiž by si v tomto regionu uchoval „proaktivnost“. Rusko kontroluje vzdušný prostor nad Sýrií, takže jakýkoli nezkoordinovaný krok, natož pokus o vyhlášení „bezletové zóny“, by vedl k přímé vojenské konfrontaci s Ruskem. Americké vztahy se svým spojencem z NATO, Tureckem, které bývalo hlavní americkou „pákou“ v syrské válce, jsou dál spíše špatné a Ankara Bílému domu dál otevřeně hrozí „velmi závažnými kroky“, pokud jí Američané nevydají Fathulláha Gülena, jehož stoupence nyní do Turecka, mimochodem, vydalo třeba Bulharsko. A co víc, podle Ruska se Turecko, Katar a Saúdská Arábie dohodly, že z východního Aleppa vyvedou „své“ džihádisty. Je to především diplomatická facka Spojeným státům, které od letošního února při jednáních s Ruskem opakovaně slibovaly v zásadě totéž, ale nikdy nedokázaly vygenerovat na rebely takový vliv, aby mohly tento závazek naplnit.

Spojené státy i jejich nejhlasitější spojenci typu Británie nebo Francie se tak v Sýrii – ale spíše na Blízkém východě obecně -- ocitly na slepé koleji, kde čelí mnoha neřešeným nebo nově vznikajícím problémům či otevřenému „výsměchu“, a tak jim nezbývá než zasypávat Rusko kritikou jeho válečných zločinů a hrozbou dalších sankcí. I tento postup má ale své mantinely. Zatímco Rusko reaguje na americká a britská obvinění bohorovně a neprojevuje větší snahu s Washingtonem nebo Londýnem o čemkoli diskutovat, basu už nedrží ani EU. Dospěla sice k závěru, že by se ruské nálety na východní Aleppo „mohly blížit válečným zločinům“, ale na uvalení požadovaných sankcí se podle očekávání neshodla, byť ČR hlásila „vždy připravena“. V evropských metropolích chybí nadšení i pro případnou válku se Sýrií (a Ruskem), zato v samotném Londýně přitom došlo na svého druhu „vzpouru“, když největší britské protiválečné hnutí Stop The War odmítlo protestovat proti Rusku v Sýrii a lídr labouristů Jeremy Corbyn poslal případné protiválečné demonstranty rovnou před ambasádu Spojených států. Neocitly se USA náhodou na špatné straně dějin? ptá se dokonce už i katarská Al Džazíra

Peníze v rodině a v intimních vztazích – příklad příspěvku na péči

$
0
0
Radka Dudová
20.10.2016 E-republika

Jak fungují peníze v českých rodinách? Důsledky poskytování příspěvků na dlouhodobou péči. Příspěvek z konference "Nové peníze pro nový život. České ženy na obranu české koruny. Monetární a etická modernizace i pro Česko." 



 

 


Všichni lidé potřebují péči - ne všichni jsou ale stejně povinováni péči poskytovat. Péče je v naprosté většině společností nedostatečně uznaná a doceněná. Zpravidla ji vykonávají ti, kdo mají nižší sociální postavení - ženy, chudí, minority. Veřejný i politický diskurz odkazuje péči o staré lidi otevřeně i skrytě do sféry rodiny a příbuzenských vztahů. Přitom ti, kdo péči v rodině prakticky poskytují, nejčastěji ženy, tak sice činí s láskou a obětavostí, ale vystavují se mnohým rizikům a platí za ni často vysokou cenu.

Veřejná podpora péče


Existují dvě formy, jakým je poskytována veřejná podpora péče:
  • Služby (terénní, ambulantní, pobytové; sociální a zdravotní)
  • Finanční podpora – pro opečovávané nebo pro pečující

Historie podpory péče


Po 2. světové válce můžeme v naší zemi pozorovat dvě základní období:
  • 50. - 60. léta - Éra defamilializace a investic do ústavních zařízení
  • od 70. let - Postupná refamilializace - obrat k rodině v oblasti péče o starší občany i děti

Od roku 1975 byla doba péče zahrnuta jako náhradní doba sociálního pojištění, od roku 1976 byl zaveden příspěvek na péči o osobu blízkou, současně klesala dostupnost pobytových sociálních služeb. V roce 1965 činila 20 % populace starší 80 let, v roce 1986 15 %, v roce 2010 už pouze 10 %.

V roce 2007 byla provedena reforma sociálních služeb a byl zaveden příspěvek na péči (PnP), který byl určen tomu, kdo péči potřebuje, na nakoupení služeb. Zdůvodněno to bylo tržní logikou a svobodou volby, očekávalo se zlepšení kvality služeb a snížení zájmu o pobytové služby.

 

Rizika tržního přístupu 

 

  • Marketizace péče - posílení tržní logiky v sektoru sociální péče, přičemž soukromí tržní aktéři nyní hrají v oblasti služeb pro seniory hlavní roli
  • Posílení komunitní - rodinné péče na úkor veřejně plánované a organizované institucionální péče vede ke snížení profesionality péče
  • Komodifikace péče - péče, včetně péče mezi blízkými a příbuznými, se stává obchodním artiklem, který je předmětem peněžní směny a vytrácí se ostatní její dimenze, jako jsou emoce, vztah a láska

Vyvstává otázka, jak to v tržním kapitalistickém prostředí udělat jinak, přestože existují ekonomická rizika pro obě strany

 

Důsledky tržního přístupu (Ingo Bode, 2007)


Desorganizace sociálních služeb, nová morální ekonomie péče:
  • Oslabení normy „profesionalismu“ spojené se snižujícím se důrazem na kvalitu služeb (tj. pečovatelé již nemusí mít odpovídající vzdělání, cílem je v první řadě optimalizace nákladů);
  • Oslabení logiky neziskových a dobrovolnických organizací ve službách péče (která je nahrazována logikou trhu)


Příklad příspěvku na péči v ČR


Klíčová slova z veřejného diskurzu byla: „svoboda volby“, „podpora pečujících rodin“, „trh“.
Hospodářské noviny v článku "Za co utrácejí politici naše daně" z 29. 8. 2005 napsaly:
Důležité je vnést i do veřejných služeb trh. Dát lidem šanci, aby si mohli vybírat. Ty, kdo služby nabízejí, pak dostat pod tlak konkurence a nutit je chovat se co nejhospodárněji. Lidem dát co nejvíce informací.

Neočekávané dopady reformy, které se již projevily:

Zvýšení celkových nákladů státu na sociální služby, přičemž ale příspěvky jejich příjemci nevyužili na nákup formálních služeb péče
Nedošlo k uvolnění kapacit pobytových služeb
Senioři byli nepřímo označeni za viníky nedostatku financí v oblasti sociálních služeb
V reakci na tyto dopady proběhlo několik pokusů o nápravu, např. snaha kontrolovat, jak je PnP využíván, snížení dávky v 1. stupni ze 2 000 na 800 Kč, dosud není zcela opuštěna myšlenka o tom, že část bude poskytována v poukázkách, došlo k navýšení maximální výše příspěvku na 12 000 Kč měsíčně.

 

Kvalitativní výzkum: Chápání a využívání PnP


1. Ženy pečující o rodiče vnímaly příspěvek na péči primárně jako peníze svých rodičů, za které je vhodné nakoupit nadstandardní pomůcky či potraviny, případně zaplatit formální placené služby péče jako je např. dovážka jídla.
Lucie, 60 let, vyučená, v důchodu, pův. dělnice napsal(a):
Ale já jsem říkala, já beru na mamku osm tisíc, já nebudu přece bráchovi říkat, aby koupil pleny nebo něco.

Existuje sociální očekávání, že jako děti se o rodiče postarají zdarma a nezištně. V některých případech ženy ani o nároku na příspěvek na péči nevěděly, nebo věděly, ale cíleně o něj nežádaly – s tím, že mají dostatečné příjmy a péči pokládají za svou povinnost.
Olga, 59 let, VŠ, zaměstnaná – účetní napsal(a):
Nežádali jsme, nežádali. (...) Nevím, mně totiž, abych pravdu řekla, (...) mně by bejvalo asi hloupý, abych řekla: mami, jseš pro mne další zdroj příjmu, že budu mít ze sociálky dva tisíce. To jsem nechtěla jako vůči ní, aby ona se (...) Aby řekla: no jo, tak ta jde po penězích jako.

Tyto ženy zpravidla měly jiný vlastní příjem – pracovní nebo důchodový, kromě příjmu svého manžela. Většina z nich však byly samoživitelky.

2. Matky pečující o dítě se zdravotním postižením, pro něž příspěvek na péči představoval hlavní příjem. V tom případě byl vnímán jako odměna za jejich práci spočívající v péči o dítě. Paradoxem bylo, že pokud svou práci dělaly dobře a dítě dělalo pokroky, byl jim příspěvek snížen či odebrán. Periodické přehodnocování stupně závislosti je pro ně velkým zdrojem stresu.
Zdena, vyučená, rozvedená, 12 let péče, nezaměstnaná napsal(a):
Ona má druhý, šest tisíc bereme. Teď měla vlastně přezkoumání, tak jsem měla strach, aby jí to nesnížili nebo nesebrali, protože dneska nevíte. Dneska to seberou, když se jenom projeví, že jí něco jde líp, tak naštěstí zůstal nám. Tak aspoň že nám zůstal ten, co máme.

Tyto ženy kritizují nejednotné pojetí příspěvku na péči ze strany úřadů a finančních institucí:
Bára, SŠ, rozvedená, 5 let péče, občasné brigády napsal(a):
To mě strašně překvapuje, že někdy se ten příjem započítává jako můj příjem a někde ne zase. (...) Jo, ale ty peníze mně se nikde, jako, já když budu chtít půjčku, tak mi to neuznají jako příjem. Přitom ale na sociálce je to vedený jako můj příjem.


Závěr


Péče v rodině je na jedné straně pokládána za praktický projev lásky, vycházející z blízkých vztahů a citových pout, případně založený na principu reciprocity nebo na pocitu morálního závazku; na straně druhé se jedná o časově, fyzicky a psychicky náročnou práci.

Jaké je adekvátní ocenění péče v prostředí tržního kapitalismu? Vnímání i využití příspěvku na péči se liší v různých životních situacích.
V. Zelizer 1989; 2005 napsal(a):
Lidé přikládají penězům různý význam, v závislosti na jejich zdroji, na sociálních vztazích a okolnostech, a pak je i používají k odlišným účelům.

Příspěvek na péči nefunguje jako ocenění péče, ani nevedl k rozvoji sociálních služeb. 

- - -


Článek bude součástí příštího tematického čísla a byl financován díky Vašim darům na rozvoj webu. Děkujeme! Redakce a spolek e-republiky.

Související články:

Porošenkova samolibost utrpěla na jednání v Berlíně těžkou ránu

$
0
0
20. 10. 2016   zdroj
"Samolibost Petra Porošenka utrpěla těžkou ránu" na jednání normandské čtyřky v Berlíně - německá kancléřka Angela Merkelová odmítla posloupnost plnění Minských dohod, na níž trval Kyjev.
Internetové stránce PolitNavigator to sdělil ruský analytik a rozhlasový moderátor Armen Gasparjan.
"Paní Merkelová, jako člověk, který četl text Minských dohod, znovu konstatovala to, co již řekli mnozí. Bod o předání kontroly hranice je bod č. 9. 


Před jeho plněním musí být realizováno prvních osm bodů. Pan Porošenko byl postaven před skutečnost, že musí plnit minský formát, žádná jiná možnost neexistuje.

Garanty Minských dohod zjevně nejsou ti lidé, které je možno ignorovat. Porošenkova samolibost utrpěla těžkou ránu a ne náhodou ukrajinský tisk několik hodin mlčel, nijak nekomentoval jednání a zjevně nechápal, co je teď třeba říkat.

Prohlášení o vstupu ozbrojené mise OBSE je další PR kampaň Porošenka. Od začátku tam jel se dvěma úkoly: první - (zpochybnit) samotnou skutečnost Minských dohod, druhý - vstup mírových sil na Donbas.Ve výsledku mu nic nevyšlo," konstatoval Gasparjan.

Ani Evropská unie, ani Rusko nepřistoupily v Berlíně na žádné ústupky a změny v Minských dohodách, na nichž opakovaně trval Porošenko, říká vojenský expert Igor Korotčenko, redaktor časopisu Národní obrana.
"Minské dohody vyčerpávajícím způsobem popisují způsob plnění a posloupnost bodů, proto nic nového nebylo na setkání "normandské čtyřky"řečeno. Co bylo na začátku minského procesu, bylo také potvrzeno, protože titíž Merkelová a Hollande jsou účastníky procesu. V Minských dohodách je jasně uvedeno, co a za čím následuje, ať se to Kyjev snaží vykládat jakkoliv", shrnul Korotčenko.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

P. C. Roberts: Hillary v útoku na chlapácké řeči a na Rusko

$
0
0
Paul Craig Roberts
21. 10. 2016 Outsidermedia


Tisková mluvčí ruského ministerstva zahraničí Zacharovová řekla, že prezidentská kampaň v USA je “svého druhu globální hanbou“, nedůstojnou amerického lidu. Řekl bych, že uhodila hřebíček na hlavičku.


Kriminální mailový záznam Hitlery musel být Obamovým režimem zprovozen ze světa, aby se kandidátka amerických oligarchů na chodníček k Bílému domu vůbec dostala. Dostala se tam, čímž jsme dospěli na okraj nukleární války s Ruskem a Čínou. A nejpodstatnějším problémem, který jsou v té souvislosti Američané nuceni řešit, je chlapské tlachání o přitažlivých ženách, vedené kdysi Trumpem a Billy Bushem v autobuse.

Jsem skutečně přesvědčen o tom, že tyhle povídačky jsou jako plky rybářů o tom, co velkého už u vody chytili, a musí se proto brát s úsměvem i kouskem pochopení. Ale proč jsou teď ta plácání najednou důležitější, než je válka s Ruskem, která, kdyby skutečně vypukla, byla by válkou nukleární s koncem života na Zemi?

Trump prohlásil, že nevidí důvod pro válku s Ruskem. Ani důvod pro další existenci NATO čtvrt století po zániku Sovětského svazu.

Jsou Trumpovy choulostivé řeči o ženách nebezpečnější, než provokativní řeč o ruském prezidentovi, kterého Hitlery nazývá „novým Hitlerem“? Který šílenec by byl schopen osočit takto bezdůvodně a urážlivě prezidenta země, jež je schopna vymazat USA a celou západní Evropu z povrchu zeměkoule v několika minutách? A co je hrozivější? Když je několik žen osaháváno, anebo když se v nukleární válce všichni vypaříme? Jestliže na tuto otázku nemáme odpovědi, jsme příliš hloupí na to, abychom si zasloužili žít.

Chystají se americké ženy zvolit Hillary coby odvetou za Trumpovy obscénní hlášky? Jestliže ano, potvrdí tím jen to, že zavedení volebního práva pro ženy bylo omylem. Nebude už však nikdo, kdo by ten omyl v historické práci stačil zaznamenat.

Hillary s dopomocí presstitutek – prodejných děvek, které lžou, aby se uživily – a které dnes reprezentují americký tisk a televizní média – uspěla ve snaze soustředit prezidentskou kampaň na problém, který s nebezpečnou situací, vnucenou Světu právě jí a jejími neokonzervativními kamarády, nemá absolutně žádnou souvislost.

Killary-Hillary obviňuje ruskou vládu z toho, že se ve spolupráci s Trumpem nabourala do jejích emailů, předala je WikiLeaks, které je pak pustily do světa. A jaký je cíl téhle absurdní pohádky? Nic jiného, než odvést pozornost od toho, co v těch emailech vlastně je.

Nejvážnější problémem, před kterým dnes stojíme, je skutečnost, že se Washingtonu podařilo přesvědčit ruskou vládu o tom, že se Rusko stane cílem preventivního amerického útoku. Jestliže je ovšem nějaký národ přesvědčen, že bude zničen, je nepravděpodobné, že bude sedět a čekat, až ten úder přijde. A zvlášť nepravděpodobné je to u nukleární mocností, jakou je Rusko, strategicky spolupracující s další nukleární mocností – Čínou.



 
Hlas pro Hitlery je hlasem pro konec života na Zemi.

A ještě pokud jde o Trumpovy tlachy o ženách? Nikdo, kdo viděl Trumpovu manželku, snad nejkrásnější a nejelegantnější ženu na Světě, hovořící pěti jazyky, jim nemůže přikládat žádnou váhu. Ale Hillary jim dává váhu celé naší živé planety.

 

Zdroj: Paul Craig Roberts
Překlad: Lubomír Man

Kdy konečně zrušíme kraje?

$
0
0
Petr Michek
21.10.2016   Vaše věc


Nedávné volby do zastupitelstev krajů již tradičně mnoho voličů nepřilákaly a účast ve volbách v žádném kraji nepřekročila 40% oprávněných voličů. Nejvíce jich přišlo volit ve Zlínském kraji (38,50%) a nejméně v Ústeckém kraji (28,98%). Z uvedeného vyplývá, že většinu obyvatel volby do krajů nezajímají a tak neměli potřebu jít k volbám.

Z předvolební kampaně zmizela krajská témata a převažovala ta s celostátním či mezinárodním dopadem. Zato se objevila celá řada úvah, zda-li jsou kraje potřebné či zbytečné. Ministr financí České republiky Andrej Babiš na rovinu řekl, že kdyby měl tu pravomoc, tak by kraje zrušil, neboť jsou semeništěm korupce!

Pozornost vzbudil speciál České televize věnovaný krajským volbám, do kterého byli pozváni lídři kandidátek ze všech krajů, ale v jejich vystoupeních nejčastěji zazněla slova – dotační tituly, jakoby kraje sloužily pouze k přerozdělování státních a evropských dotací. O samostatné politice krajů vůči občanům řeč nebyla, neboť ti ve své většině kraje nepotřebují, což dali najevo svou účastí – neúčastí ve volbách. Proto je dnes z mnoha stran slyšet: „Zrušme kraje. Jsou drahé a kromě politiků a žadatelů o dotace je nikdo nepotřebuje!“ Na nové kraje si lidé prakticky nezvykli, vnímají je jako novotvary a postrádají oprávněný zemský patriotismus, na který jsou občané v sousedním Dolním Rakousku, Tyrolsku nebo Bavorsku patřičně hrdí!

Vraťme se nyní kousek do minulosti a podívejme se co vše předcházelo dnešnímu stavu ve veřejné správě (státní správě i samosprávě) v České republice.

Po vzniku první Československé republiky v roce 1918 došlo ke zrušení zemského uspořádání a byly zavedeny tzv. „župy“, které se ujaly pouze na Slovensku Na Moravě, ve Slezsku a v Čechách jich mělo vzniknout 15, ale pro odpor široké veřejnosti se neujaly. Proto bylo v roce 1928 přistoupeno k opětovnému zřízení samosprávných zemí – Země české, Země moravskoslezské, Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Nově vzniklé zemské sněmy – parlamenty dostaly tehdy do vínku 33% podíl na vybraných daních, s kterými mohly hospodařit. V roce 1948, kdy bylo zemské uspořádání v ČSR zrušeno, tak země měly k dispozici už jen 13 % podíl a dnešní kraje hospodaří jen s 8 % podílem z rozpočtového určení daní.

Dnešní počet 14 krajů (s Prahou) je prakticky totožný s kraji, které vznikly v roce 1949. Tehdy byly zrušeny Zemské národní výbory a vzniklo 19 krajů a 364 Okresních národních výborů. Reforma územní samosprávy v ČSR v roce 1960 snížila počet krajů na 10 plus Praha. V Čechách vzniklo 5 krajů plus Praha, na Moravě a ve Slezsku 2 kraje a na Slovensku vznikly 3 kraje. Počet okresů se v Československu snížil na 108, z toho 14 okresů bylo v Jihomoravském kraji a 10 okresů vzniklo v Severomoravském kraji.

Po tzv. „sametové revoluci“ byly v roce 1990 zrušeny Krajské národní výbory a výkon státní správy byl plně přenesen na okresy, kterých v České republice bylo k 1. 1. 1996 (byl zřízen okres Jeseník) celkem 76. Původní kraje nezanikly a jako územní jednotky existují dodnes. Česká republika tak má dvě soustavy krajů.

Po nějaké době došlo opět ke změně názoru na územní uspořádání státu a v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR byl přijat ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků (krajů) a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, který stanovil názvy nových krajů a jejich vymezení výčtem okresů. Nové kraje definitivně vznikly 1. ledna 2000 a samosprávné kompetence získaly na základě zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) dne 12. listopadu 2000, kdy proběhly i první volby do jejich nově zřízených zastupitelstev. I s Prahou tak vzniklo 14 menších krajů, nevyvážených jak rozlohou, počtem obyvatel, tak i daňovou výtěžností. Následky tohoto rozhodnutí neseme dodnes.

Kraje jsou příliš drahým experimentem. V roce 2015 podle údajů ministerstva financí spotřebovaly téměř 9 miliard korun, přičemž na platy krajských zaměstnanců bylo potřeba cca 3,4 miliardy korun. Za roky 2011 – 2015 nás kraje stály cca 44 miliard korun.

Chceme-li být dobrými hospodáři ve svém státě, tak bychom se měli vrátit k osvědčenému zemskému uspořádání státu. Vzorem nám mohou být naši sousedi Rakousko a Německo, kde zemský princip správy státu je doveden téměř k dokonalosti. Jeden úředník veřejné správy zde připadá na 18 – 19 obyvatel. Zatímco Česká republika se chystá přijmout příští rok do státní správy dalších cca 7500 nových úředníků!

Ideálním řešením by byl návrat k zemskému uspořádání našeho státu a k původním historickým zemským hranicím, které byly vedeny většinou po rozvodích. Nikdo zatím nezdůvodnil, proč Moravská Třebová, z které je to cca 60 km do Olomouce patří pod Pardubický kraj, když do Pardubic je to z ní cca 90 km!!! Kde je logika věci? Variant zemského uspořádání může být několik, přitom všechny budou úspornější než náklady na 14 dosavadních krajů a na tzv. „regiony soudržnosti“, které byly vytvořeny z několika krajů, aby byly splněny podmínky pro čerpání dotací z Evropské unie.

Varianta A. Tři země – Země česká, Země Moravskoslezská a Metropolitní region Praha (včetně dnešního Středočeského kraje, který je spádovou oblastí Prahy).

Varianta B. Čtyři země - Země česká, Země moravská, Země moravskoslezská a Metropolitní region Praha (viz. výše).

Varianta C. Pět zemí – Země Pražská, Země západočeská, Země východočeská, Země moravská a Země moravskoslezská se sídly v Praze, v Plzni, v Hradci Králové, v Ostravě a v Brně.

Zrušení krajů se věnovali i ve 40. čísle Týdeníku Ekonom, který vyšel dne 6. 10. 2016. Redaktor se zde dotazoval stávajících i bývalých politiků na jejich názory ohledně smyslu krajů. Zajímavý názor zde zazněl od stávajícího senátora za ODS a primátora Teplic Jaroslava Kubery, který řekl: „Kraje nikdy neměly vzniknout, jsou největší chybou po roce 1989!“ „Jako primátor Teplic opravdu Ústecký kraj k ničemu nepotřebuji“, dodává a volá po obnovení zrušených okresů. „Kraje ve svém celku představují tak silné mocenské centrum, že se jich obává i vláda,“ tvrdí senátor. Navrhuje odebrat státní správu z pověřených obcí, které jsou jí zavaleny a obnovit 76 okresů, které se podle něj v minulosti osvědčily.

Bývalý premiér české vlády Petr Pithart konstatuje, že jeho vláda uvažovala o obnově zemského uspořádání České republiky, ale pravicové strany (ODS, ODA a KDU-ČSL) v rámci pragocentrismu tomu zabránily, aby náhodou obyvatelé Moravy a Slezska nechtěli následovat Slovensko!?! Petr Pithart je přesvědčen, že podobné obavy nebyly na místě. Omylem je podle Petra Pitharta i sloučení samosprávy a státní správy, což tenkráte souviselo se zrušením okresů a zavedením sítě pověřených obcí.

Na závěr mi dovolte citaci z Chrudimských novin, kde Jan Halama ve svém příspěvku – K čemu kraje?, říká: „Je jasné, že reforma krajů z roku 2000 je nepovedený paskvil, na který jsme všichni doplatili. Místo aby stát za peníze z Bruselu stavěl dálnice, opravoval silnice, budoval vysokorychlostní železnici, plavební kanály, obchvaty měst, nová vlaková nádraží a další infrastrukturu, tak ponechal politiky v krajích s nástroji ROP a za dotace z Bruselu stavět cyklostezky, parkoviště, penziony, akvaparky, rozhledny, muzea a památníky a podobné nesmysly“.

Řešení se nabízí samo – zrušit kraje a regiony soudržnosti a obnovit samosprávné země s vlastními zemskými sněmy. Pověřeným obcím odebrat agendu státní správy a přenést ji na obnovené okresy, které se v naprosté většině osvědčily. Nově zřízeným samosprávným zemím zvýšit rozhodovací kompetence, umožnit daňovou samostatnost a regionální rozvoj ve všech oblastech, včetně možnosti čerpání dotací přímo z Bruselu, tak jako je tomu ve spolkových zemích v Německu.

A úspory by se brzy dostavily. Otázkou je, kdo z dnešních vrcholných politiků se k tomuto kroku odváží a začne jej prosazovat. Pro začátek by stačilo zadat vypracování srovnávací studie, zda jsou úspornější kraje či navrhované země.

Rusko předložilo belgickému velvyslanci důkazy bombardování Hassadžeka

$
0
0
Natalia Seliverstova
21. 10. 2016 zdroj
Ruské MZV předvolalo velvyslance Belgie v Moskvě Alexe van Meuwena a předložilo mu důkazy účasti belgických VLS v bombardování osady Hassadžek v Sýrii. V besedě s velvyslancem první náměstek ministra zahraničních věcí RF Vladimir Titov prohlásil, že usilovné popírání Bruselem skutečnosti leteckého útoku belgických VLS na předměstí Aleppa vyvolává rozpaky. Velvyslanci byly předloženy důkazy účasti belgických VLS v bombardování. Podrobná informace o technických aspektech letu dvou letadel F16 byla také předána dříve po linii MO Ruska vojenskému přidělenci Belgie v Moskvě, uvádí se ve zprávě MZV.

red.: Prestituti v ČR to samozřejmě tají...
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live