Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Pár poznámek k výroční ostudě 28. října 2016 – a k jejím alternativám

0
0
Petr Kužvart 
27.10.2016  zasláno redakci

Chtěl bych navzdory trapnosti, jež vrcholí show Jana Krause v televizi, zdůraznit několik mediálním mainstreamem zamlčovaných a hodně závažných souvislostí.



Tak především je nebetyčný rozdíl mezi našimi stále ubývajícími veterány z domácího i zahraničního odboje z doby II. světové války, kteří utíkali přes hranice zcela dobrovolně a do naprosté nejistoty, někteří přes Polsko, jiní třebas až přes Balkán a Blízký východ, aby se mohli zapojit dobrovolně do boje za zničený a momentálně neexistující stát - a dnešními českými žoldáky, kteří jsou vysíláni do míst válečných krizí vesměs rozpoutaných Západem ve jménu jeho sobeckých a přízemních zájmů! Co tam jedou dělat? Pochopitelně, podporovat své „spojence“, zajišťující v těch zemích zájmy svých vlád, zabalené do násilí, teroru, ničení a smrti pro tolik místních lidí! Co nám udělali??

Je také obrovský rozdíl mezi dnešními měšťáckými establišmenťáky, havlovskými pohrobky, pražskou kavárnou-pakárnou, mefistofelskými katolickými politikáři a pseudoideology na jedné straně a lidmi, kteří šli do ilegality podzemního protinacistického hnutí odporu - vojenského i civilního na straně druhé!

A tito domácí i zahraniční dobrovolníci z dob války platili za své záslužné aktivity často cenu nejvyšší. Pokud neskončili v mučírnách Gestapa a na popravištích Třetí říše, pokud nebyli zabiti v bojích nad Evropou, Atlantikem, v severní Africe nebo v Tichomoří - prakticky na všech tehdejších bojištích světové války - pak často končili v mučírnách Reicinovy zpravodajské služby, v hradčanském "domečku", na stalinistických popravištích, v lágrech a v uranových dolech. Chrabří lidé pokrytí slávou bitev, prachem bojišť z celého světa, ti, kteří vybojovali obnovení Československé republiky a riskovali zcela dobrovolně a bez nároků na odměny, výsady, metály nebo žold úplně vše !

Proti nim jsou dnešní zahraniční mise České armády trapnou ubohostí. Nebývají ale pouhou formalitou. Po dlouhou dobu byla v Afghánistánu nasazena s minimální publicitou naše speciální jednotka pro zvláštní operace, zahrnující průzkum, likvidaci protivníků, tvrdé výslechy zajatců a podobně. Všechny prasárny protipartyzánského boje! Důvodně se o tom prakticky nepsalo a nemluvilo! A když, tak plaché a nekonrétní zmínky. Naši placení profesionálové pomáhali pacifikovat nevybíravými metodami cizí svobodymilovný národ, který nás nijak neohrožoval a na kterém si v průběhu dvou-tří staletí právem vylámaly zuby všechny koloniální a postkoloniální mocnosti (Angličané, Sověti, Amíci + jejich poslušná čeládka z NATO), jež udělaly tu chybu, že se rozhodly svobodomyslné afghánské horské kmeny ovládnout a podrobit svému panství!

Přitom již na obraně Luhanské a Donbaské lidové republiky (jež vznikly na základě jednoznačného výsledku širokého lidového hlasování a tedy naprosto legálně a legitimně zjara 2014 odtržením od fašisty a NATO ovládané Ukrajiny) se účastnili i dobrovolníci z Čech a Slovenska, Vzpomínám si, že jeden mladý Čech dokonce tehdy mluvil do médií a následně v boji padl.

Nyní máme prvé informace, že Interbrigády o síle 500 – 600 bojovníků z celého světa včetně střední Evropy bojují za svobodný a nezávislý Kurdistán v Sýrii, že tam bojují vedle kurdských mužů a dívek i dívky a mladé ženy z celého světa ! Hle, to jsou ti, kdo by měli být dekorováni a jimž by měla být vzdávána povinná úcta nejen veřejností, ale i oficiálními místy a médii, pokud za něco stojí. Ale oni nestojí zjevně za nic. A jak to v Bartolomějských elegiích už dávno vyzpíval Jaroslav Hutka: „… že lež se platí řády a pravda špínou stok, to znáš, jenomže tady, už za hovno je rok …“. To je přesné i dneska.

Naši hrdinové nám zůstanou, oficiálové se ani nepokusí nám je ukrást – leda tak kriminalizovat! Samozřejmě, až nazraje čas – až Amíci dosáhnou v Sýrii svých pochybných cílů, tak se pokusí dosavadní spojence dehonestovat, potlačit, kriminalizovat, uvěznit nebo povraždit. Pak bude správná chvíle, aby státy NATO i Britského commonwealthu začaly naostro s protikurdskou i proti-interbrigadistickou akcí.

Přitom v Rojavě probíhá praktický experiment ve smyslu, že „jiný svět je možný“. Tedy že lepší svět se dá vybojovat i uhájit proti všem darebáckým mocnostem tohoto světa. A navíc tu probíhá neuvěřitelná akce ve prospěch radikální ženské emancipace - na Blízkém východě nemající obdoby (bojují tam sekulární dívčí kurdské milice YPJ), leda tak v jednotkách Hagannah ve druhé polovině 40. let v Palestině. Tehdy šlo o sionistvícké úsilí o vytvoření sociálně spravedlivého Izraele, navzdory Arabům i britské svěřenecké správě. Tam šlo tehdy rovněž o svobodu, sebeurčení i socialismus a bojovaly tam i ženy a dívky.

Nevím, co ten důchodce z Kanady hraje za hru, spíše je s ním špinavá hra hrána. Přijel si sem nalákán kdo ví kým pro náhradní medaile, když mu kdosi volal (a musel to být nutně Hrad?? Tomu pánovi je 88 let a pokud vím, v diplomacii ČR ani ČSR nikdy nepracoval, odkud má znát oficiální protokol a rozeznávat, s kým to zrovna telefonuje?) a jeho povedený synoveček mu jistě vysvětlil, co by se hodilo, aby udělal.

Lidí, kteří přežili Osvětim jsem znal víc, včetně neuvěřitelného Władysława Bartoszewského, postkomunistického ministra zahraničí, historika okupace Varšavy, politického vězně 40.-50 let, předtím přeživšího Osvětim a poté iternovaného Jaruzelským v rámci „stannu wojennego“, ale i řadu dalších. Někteří se vyznamenali v odboji, jako třeba nedávno zesnulý francouzský Žid a odbojář Stéphane Hessel (pamatujete jeho manifest „Rozhořčete se!“?).

A ostatně: jako obdivovatel židovského národa dobře vím, že ti nejlepší Židé ať v Izraeli nebo v diaspoře, tvrdě vystupují proti vnitřní i zahraniční politice dnešního Izraele. Kde tehdy i od té doby byl Hermanův strýček? Že přednášel o holocaustu? Takových byla a je celá řada. On sám je ročník mého otce, za okupace byl ve věku školáka a středoškoláka a do likvidačního soukolí se podle všeho dostal tak pozdě, že ho již zlikvidovat nestačili. Naštěstí. Žádné tvrzení, že by se účastnil povstání v ghettech či vyhlazovacích táborech, nic neobvyklého, žádná účast v hnutí odporu. Byl to prostě židovský mladík, který měl štěstí  - na rozdíl od mnoha jiných. Proč mu nedat metál? Ale proč ho nedat jiným?

Celá ta protizemanovská intrika má neuvěřitelné vlastnosti. Herman se vydělal (chtěně a v hrubém rozporu s vládní politikou – to je na odvolání z funkce!), tu svou sračku dobře rozmazal, pak z ní uformoval bič a teď jím práská kde kdo. Včetně mefistofelského Halíka, včetně Dany Němcové, mladého Dienstbiera, včetně všech těch ódeesáků, topáků a dalších, co by se měli plazit kanalizací a vůbec raději nevylézat na denní světlo. Dokonce i Drábová, dokonce se hledají noví ochotní kandidáti na Zemanovu funkci – rektor UK Drahoš a další. Zase se objevují ti, kdo jsou přesvědčeni, že právě jim stromy do nebe porostou, jako pan Horáček. Hanba je všechny fackuje a jim je to jedno! Dobře si nyní zapamatujme, kdo a co. Kdo práská Hermanovým bičem, kdo je posera a bojí se jasně vymezit, kdo raději mlčí jak zařezaný. Příští volební rok se to zúročí!





Donbas - to je Rusko!

0
0
Alexandr Rusin
27.10.2016 E-republika

Ruská federace - to není Rusko. Je to oligarchické státní zřízení na těle naší vlasti - přibližně takové, jaké má i Ukrajina. Takové, které sice nežebrá na rusofobních schodech, ale hrdě obchoduje se svými surovinami. Samozřejmě ve prospěch oligarchů, tloustnoucích na úkor lidu.
Když se Donbas chtěl vrátit k nám, myslel si, že tam, na východě, je velké a silné Rusko a on je jeho součástí, která se ocitla na Ukrajině v důsledku velké historické chyby. Tedy spíše dvou chyb - nejprve zahrnuli Donbas do ukrajinského společenství (USSR), i když nikdy nepatřil ani k Malorusku, ani k ukrajinskému Hejtmanství. A potom, v roce 1991, jej společně s Ukrajinou oddělili od Ruska.

Počítat tyto chyby lze různě - jako dvě různé, jako jednu a tu samou, ale to není podstata věci. Ta je v tom, že se Donbas ocitl na Ukrajině přibližně stejně jako Krym - v důsledku kutilství sovětských úředníků, kteří kreslili hranice národních republik na základě různých politických úvah.

Donbas, který se ocitl v rámci USSR, se však za uplynulých sto let nestal Ukrajinou. Dokonce i v letech ukrajinské nezávislosti po likvidaci Sovětského svazu zůstal svou podstatou Ruskem. 75 % jeho obyvatel deklaruje ruštinu jako svůj rodný jazyk, a přestože mnozí z nich umí ukrajinsky, většina se považuje národnostně za Rusy.

Společná hranice s Ruskem, svobodný pohyb, četné příbuzenské a obchodní vztahy umožňovaly Donbasu cítit se jako prodloužení Ruska, jako jeho část, která se ocitla na Ukrajině pouze formálně. A až do vítězství majdanu to nikoho nijak zvlášť netrápilo.

Po vítězství majdanu v Kyjevě a rychlém a rozhodném návratu Krymu do Ruska, však Donbas pocítil, že tam, na východě, je velké a silné Rusko, ale on je ta jeho část, která se stala součástí jiného, pro ně cizího státu.

Čím výše skákali na majdanu a čím více se na Rusy a Rusko sypalo hrozeb, tím více se Ukrajina Donbasu vzdalovala a odcizovala, a tím silněji se Donbas chtěl vrátit do Ruska, aby se napravila historická chyba a obnovila rozbitá integrita. Aby nemuseli nadále mít "srdce v Rusku a pas na Ukrajině".

A Donbas si myslel, že velké a silné Rusko ho podpoří stejně jako Krym. Možná že ne stejným způsobem, ne tak rychle a jednoduše, ale hlavní bude, že jej nakonec přijme do svého lůna. Ať už tomu bude předcházet etapa nezávislosti, jako u Abcházie a Jižní Osetie, nebo to bude spojeno s dočasnou izolací, jako u Podněstří - a že to vše je pořád lepší, než zůstat součástí Ukrajiny.

Největší část úkolu byl Donbas připraven uskutečnit sám. Riskovat i bojovat. A také bojoval, protože věřil, že s ním je velké a silné Rusko, které v tom nejdůležitějším okamžiku pomůže a pak ho vezme k sobě. Že ho nedovolí zničit, vypálit, a už vůbec ho nebude posílat zpět.

Donbas důvěřoval Rusku, vkládal do něj své naděje a chtěl se do něj vrátit.


Ale ukázalo se... že Donbas - to je Rusko. A žádné jiné Rusko prostě neexistuje.

Rusko - to je Donbas, Podněstří, Abcházie, Jižní Osetie a ještě k tomu jakási část lidí žijících na území Ruské federace, která si ještě pamatuje, co to vlastně Rusko je.

A jiné Rusko teď není. Rusko zůstalo v naší duši, v naší paměti, v našich dějinách. A na Donbasu.

Ale Ruská federace - to není Rusko. Je to oligarchické státní zřízení na těle naší vlasti - přibližně takové, jaké má i Ukrajina. Takové, které sice nežebrá na rusofobních schodech, ale hrdě obchoduje se svými surovinami. Samozřejmě ve prospěch oligarchů, tloustnoucích na úkor lidu.

Ruská federace - to je stát, který patří buržoazní kleptokracii, jež zničila Sovětský svět, který byl současně i Ruskem, i když silně transformovaným.

Ruská federace - to je komerční projekt na prodej surovin do zahraničí a vyvádění kapitálu získaného prodejem těchto surovin za hranice, tedy komerční projekt stejného typu jako Ukrajina, pouze mnohem silnější, větší, dražší, ziskovější, lépe organizovaný a lépe kontrolovaný.

Proto se také ukázalo, že Donbas se nemá kam vracet.

Rusko, do kterého se chtěl vrátit - to je on sám.

A nebude to Ruská federace, která bude pomáhat Donbasu, aby se vrátil, ale Donbas bude pomáhat Rusku, aby se vrátilo k těm kořenům, na nichž vždy stálo.

Tak takhle to dopadlo. K tomu, aby se Donbas mohl vrátit do Ruska, musí nejprve vzkřísit Rusko.

Má to dokonce jakousi logiku.

Tak se to totiž stává v ruské tradici, že časem zvítězí nejmladší bratr na malinkém hrbatém koníčkovi, kterého na počátku pojmenovali Hlupáček.

 
 
- - -

 

Zdroj: Publizist.ru
Překlad: Stan


 
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 350 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

P.C.Roberts: Američané jsou tak mimo realitu, že „bestarostní“ je pro ně eufemizmus

0
0

27. 10. 2016      PaulCraigRoberts
Zatímco naše idiotské presstitutky a jejich oběti s vymytými mozky donekonečna přežvýkují Trumpovy obscénní plky o ženách, jeden důsledek nového závodu ve zbrojení, vyprokovaného našimi neokonzervativci, je tady. Je to ruská raketa SATAN 2, schopná vymýtitz povrchu zemského vše živé v oblasti stejně velké jako Texas, nebo Francie.


Neokonzervativní zahraniční politika, která k tomuto výsledku dospěla, je nejen chybná, ale přímo ohrožuje život na planetě Zemi.

Hillary Clintonová tuto katastrofální zahraniční politiku našeho státu osobně reprezentuje. Jestliže Američané a Evropané nedokáží dosadit do svých úřadů lidi schopné se s Ruskem dohodnout, není budoucnosti pro nikoho z nás. Trump je jediným, který říká, že v konfliktu s Ruskem nevidí žádný smysl. To je pro posouzení Trumpa podstatné, a ne jeho obscénní tlachy o ženách.

Zato Hillaryiny obscénní tlachy o Putinovi jako o „novém Hitlerovi“ nás pošlou na hřbitov.

Překlad: Lubomír Man

Mediální masakr Hermanovou pilou, aneb: je mi Vás líto, pane Brady

0
0

Jiří Baťa
27. 10. 2016
Snad ani sám ministr kultury Daniel Herman si nepředstavoval, kam až zajde jeho antizemanovská fanatická rétorika, lépe řečeno zášť a nenávist. Je jasné, že trapná komedie se „strýcem“ z Kanady byl špatně naplánovaný podraz na prezidenta Zemana, protože všechny jeho „argumenty“ byly a jsou na vodě, jsou bubliny, které praskají jedna za druhou. Jakkoli byl pan Jiří Brady navržen na vyznamenání Řádem T.G. Masaryka, byl jen „navržen“, ale na konečném seznamu však jmenovitě nebyl uveden. Přesto lidovecký ministr kultury koaliční vlády Daniel Herman vyvolal dojem, že prezident schválené vyznamenání pro Bradyho na posledních chvíli škrtl údajně jako pomstu za jeho setkání s Dalajlámou, před kterým jej (prý rovněž údajně) prezident varoval.


    Je však dostatečně a důvěryhodně prokázáno, že všechna tvrzení pana Hermana jsou irelevantní, že jsou smyšlená či lépe řečeno lživá a které měly vyvolat a posílit averzi vůči prezidentovi, což se mu nejen podařilo, ale mělo i za důsledek oficiální bojkot ceremoniálu na Pražském hradě ze strany pravicové opozice a vládních lidovců. Co víc, podařilo se mu rovněž vyvolat asociace mezi veřejností o tom, jak je prezident Zeman necitlivý k člověku, který přežil holocaust. Celá tato kauza kolem (ne)vyznamenání J. Bradyho je blíže popisována a dokladována jinými autory a na jiných portálech. To však neznamená, že by skandální jednání pana ministra Hermana nezanechalo mediální důsledky a různé asociace ve veřejnosti. To ve svých důslecích považuji za „mediální masakr Hermanovou pilou“.

Je neskutečně trapné až smutné, jak se někteří občané Prahy nechají snadno zmanipulovat, jak snadno a rychle podlehnou falešným a lživým argumentům, jak se snadno nechají vyprovokovat k truc protestům, projevu empatií, aniž vždy dostatečně vědí, za co se vůbec takto veřejně angažují. Nebo snad jsou snad ti pražáci opravdu tak blbí? V masmediích se dočítám, že např. na pódiu divadla Archa vystoupilo několik desítek lidí z veřejného života mj. hééérečky Barbora Štěpánová, Táňa Fischerová, socioložka Jiřina Šiklová, režisérka Helena Třeštíková, zpěvačka Anna K.ale také rusobijec M. Kocáb, vypreparovaný JUDr. Jan Ruml, knihovník M. Žantovský a a další s tím, že „Dnes na začátku natáčení děláme jakýsi happening na výraz toho, že nesouhlasíme s tím, co se děje na Hradě, chceme podpořit demonstraci 28. 10. Myšleno mimo půdu Pražského hradfu) a především vyjádřit podporu panu Bradymu a Hermanovi, kteří jsou našimi dnešními hosty.“ Ptám se, v čem a za co je jim věnována taková pozornost a podpora? Ještě bych pochopil jistou podporu starému panu Bradymu, který je v této nechutné šaškárně zcela nevině, ale proč lidoveckému ministru Hermanovi?

Herman, který je sou osobností pro Českou republiku nebezpečný „katolicko-pravicový extremista“, který (vedle Schwarzenberga a dalších) podporuje Sudetoněmecký landsmanšaft, sudeťácký revanšismus a zcela otevřeně vyjadřuje sympatie k banderovské ideologii! Jsou si osobnosti z veřejného života vědomy, že tato skandální záležitost má také nějaké fakta, reálné důkazy a skutečnosti, které jednoznačně prokazují, že celá kauza kolem pana Bradyho je dílem naprosto bezcharakterního, bezpáteřního politického exhibicionisty, lháře a podvodníka, lidoveckého ministra a jeho synovce pana Hermana?

Že tím nejen hochštapler Herman, ale i paní Fišerová, Šiklová, Třeštíková, Kocánh,. Rum atd. chtějí svým postojem hlavně dát najevo své pravdoláskařské opovržení a mediáoní bjkot s prezidentem Zemanem, proti kterému již dlouhodobě vystupují a kritizují jeho osobu a činnost a kdykoli můžou, tam se mu snaží nasadit psí hlavu? Uvažují také nad tím, zda věc, kterou tak vehementně podporují, má vůbec reálné a faktické opodstatnění? Nebo je to od nich už jen taková zaběhlá zvyklost, že kde můžou, tam jdou proti prezidentu Zemanovi? Hodně ubohé a hodně smutné zároveň když si uvědomíme, že jsou to lidé, kteří pro „obyčejné občany“ mají představovat „elitu“ národa! 

Jen pro upřesnění: Osobně nemám nic proti panu Jiřímu Bradymu, mohu ocenit jeho dožití se 88. let, pobyt v koncentračním táboře, přežití holocaustu, což je však více otázka štěstí, než jeho zásluha, mohu ocenit jeho současný plodný, aktivní život. To je však asi vše. Na druhé straně však nevidím jediný pádný důvod, proč by měl být pan Jiří Brady oceněn státním vyznamenáním, Řádem T.G.Masaryka. Zvláště, když jemu podobných je (snad ještě živých) možná i několik desítek. A ptám se tedy: dává se vysoké státní vyznamenání za něco konkrétního, nebo jen proto, že si to jistá skupina privilegovaných přeje a nevybíravými způsoby si to vynucuje?

Připomínám, že pan Jiří Brady odešel v r. 1949 do Rakouska, odtud v r. 1951 do Kanady, kde žije až dosud. Pan Brady má také kanadské státní občanství, svůj život v Kanadě zasvětil prací ve své firmě, ale není nikde prokázáno či doloženo, že by po dobu cca 60 let, kdy žil a pracoval v Kanadě pro Československo, resp. Českou republiku něco významného udělal, nebo se o ni jinak zasloužil. Tak se znovu ptám, za tak vysoké státní vyznamenání? Jistě nepřekvapí, že až do doby vypuknutí kauzy Herman-Dalajláma versus Brady-Zeman, česká veřejnost a nepochybně ani nikdo z politiků neznal, nevěděl či ani neměl tušení o existenci Jiří Brady z Kanady, člověka, který přežil holocaust.


Jak skutečnosti ukazují, navzdory tomu, že nebude vyznamenán z rukou prezidenta Zemana, sbírá pan Jiří Brady jedno ocenění za druhým. Budiž! Ačkoli veřejnosti, ale i politikům zcela neznámý, pro ČR ničím přínosný občan Kanady, který jen proto, že přežil holocaust, ale i díky cílené, až vyhrocené antizemanovské atmosféře, vyvolané Bradyho synovcem panem ministrem Hermanem, díky aktivitám přizdisráčských politiků, se ještě našli aktivisté, kterým se poměrně snadno podařilo zblbnout část mentálně labilních pražanů, aby založili jakousi nesmyslnou iniciativu „Jirko, děkujeme. Nemlčíme!“

Není od věci se těchto lidí zeptat, jak dalece či zda vůbec znají pana Bradyho, co něm ví, a co je vede k tomu, aby mu veřejně (až provokativně), vyjadřovali tuto morální podporu. Zda si také vůbec uvědomují, že svým veřejným projevem vlastně nepodporují pana Bradyho, ale že podporují podlé či sprosté jednání lidoveckého ministra Hermana jehož cílem je jediné: mediální likvidace prezidenta Miloše Zemana! Obávám se, že tito poněkud přiblblí občané Prahy o tom vůbec, ale vůbec nepřemýšlejí, že je jim naprosto lhostejné koho, co a proč podporují. Důležité pro ně zřejmě je, že mohou tímto způsobem veřejně exhibovat. Nepřekvapilo by mne, kdyby za toto veřejné angažmá ve prospěch pražské kavárny, pravicových lidovců, pravdoláskařů, havloidů a jiných antizemanovských patriotů měli i zaplaceno.

Hra zrádců a ochotníků

0
0


Lenka Procházková
27.10.2016

Stát, který se hlásí k demokracii, nevyžaduje od svých občanů jednotné smýšlení, naopak podporuje různorodost názorů. Přesto ani stát, který má svobodu slova zaručenou ve své ústavě a deklaruje, že demokracie je dialog, nemůže tolerovat, aby v této „vnitřní debatě“ sílily monologické hlasy dirigované zvenčí. Lidem, kteří intrikují proti vlastnímu státu ve prospěch cizí moci, se říká pátá kolona. Před zavedením tohoto názvu měli jednoznačnější označení – zrádci.

Pokud útokům na prezidenta, vyvolaným intrikou ministra kultury a podpořeným skupinou politiků a veřejně známých osob sekundují i mainstreamová média včetně veřejnoprávních, lze mluvit o koordinovaném ataku vůči demokraticky zvolené hlavě státu. Můžeme se dohadovat, kdo je autorem námětu a jaká tvůrčí skupina zpracovala a za pochodu koriguje scénář, můžeme pevně věřit, že časem se zákulisí odhalí, momentálně však čas pracuje proti nám. Autoři a aktéři hry už v předstihu určili datum a rezervovali si i plac pro svůj tyátr.

Staroměstské náměstí v Praze posloužilo jako kulisa mnohým dějinným zvratům, zažilo stínání vzpurných hlav, střelbu, bourání soch i stavění pomníků, nesčetné demonstrace a volební mítinky, národní tryzny i pouťové a hokejové veselice. Je to ideální místo i pro policejní zásahy. Jako pamětnice vím, jak nepříjemným kotlem se tento rynek může stát, když ústupové ulice jsou náhle uzavřeny, zatímco z policejního megafonu drnčí hlas: Rozejděte se! Nikdy mi nevymizí obraz z 28. října roku 1988, kdy řada mužů a mladíků držících se vzájemně za ramena vydržela dlouhé minuty ve stoje odolávat proudům ledové vody v ústí zatarasené Železné ulice. Tehdy jsem své prožitky ze státního svátku zachytila pro samizdatové Lidové noviny v článku „My máme pravdu, vy máte psy!“

Dnešní Lidovky a další média dávají prostor politikům, akademikům a jiným mágům, kteří vyzývají občany, aby se v den státního svátku vypravili na Staroměstské náměstí a svou aktivní účastí podpořili demonstraci proti prezidentovi. Mohou však „neohrožení“ vyzyvatelé svým komparzistům zaručit bezpečné ústupové koridory, pokud se shromáždění „spontánně“ zvrhne v řádění „pražských“ majdanistů? Svolavatelům a dalším „rebelujícím“ řečníkům zřejmě úrazy nehrozí, mohou se i z kotle pod ochranou městské policie včas přemístit a schovat na radnici, ostatně krajan pan Jiří Brady dostal už v předstihu od primátorky klíč. Ale kdo v chaosu, který může vzniknout provokací, ochrání nepřipravený lid obecný? Česká policie? Nebo i spřátelená policie německá, která dle čerstvé smlouvy smí zasahovat při protestech a násilnostech na celém území NAŠÍ republiky?

Nechci malovat čerta na zeď, ale pokud je šedou eminencí tohoto pokusu o svržení prezidenta ministr, který nerespektuje státní smlouvy a ani dějiny národa, mají mé obavy opodstatnění. Proto si myslím, že bude rozumnější nechat páně Hermanovu hozenou rukavici ležet na dlažbě a ponechat ministrovy sympatizanty, ať si kolem ní cifrují sami. Televize nám ty tanečky v přímém přenosu beztak ukáže.

V jiném šotu televizní kamery povinně zaznamenají i slavnostní projev prezidenta ve Vladislavském sále, během něhož se objektivy výmluvně zaměří především na prázdná křesla, určená zadkům těch, jejichž srdce jsou okoralá a rozum zatemněný. Je správné, že tyto neosobnosti, pro které bylo ukradení a zničení prezidentské standarty smysluplným činem, nebudou 28. října na Hradě zaclánět. Ale pokud se místo toho chystají na Staroměstském náměstí řečnit do mikrofonu, nevypínejme znechuceně televizi. Je dobré vědět, koho a proč v příštích volbách zbavíme imunity a pak „oceníme“ podle zásluh. Přímá volba prezidenta ukázala, že většina českých občanů stále umí kriticky přemýšlet. A že balení Lži do katechismu Pravdy a Lásky ještě nedokázalo zničit naši schopnost vnímat realitu.

Pevně věřím, že 28. října si zachováme rozvahu, že oslavíme výročí v kruhu přátel a že ponecháme Staroměstský rynek jen politickým kšeftařům, gardistům z neziskovek a dalším marionetám navázaným na Tržiště. (V pražské ulici Tržiště je sídlo ambasády USA.) Bez naší účasti se plánovaný majdan scvrkne na zaznamenané svědectví o spiklencích a jejich ambicích. Chystané drama se změní ve frašku, která nejenže osvěží naše silvestrovské večírky, až si ji budeme ze záznamu pouštět, ale především se stane důvodem pro úklid naší politické scény, odkud vymeteme jak pátou kolonu, tak i hlupácké ochotníky a další nesvéprávné škůdce národních zájmů. Vedlejším přínosem pak může být i obrodný proces v médiích. O tom, zda si odvolaný ministr kultury odjede lízat rány za krajany do Kanady, nebo za bližšími krajany do Bavorska, případně zda se uchytí jako ministr (pro cokoliv) na Ukrajině, mě teď, v předvečer státního svátku, nebaví přemýšlet.

Možná vám připadá, milí čtenáři, že jsem příliš optimistická. Pokud máte ten pocit, přečtěte si, prosím, můj článek znovu. Pak rozeznáte, že je psán sice s humorem a mnohomluvně, ale s jedinou touhou: Praha se nesmí stát Kyjevem!


- - -

Ze zvědavosti jsem přetrpěl Jana Krause na Primě

0
0
27. 10. 2016
Že by to sestříhali? Kromě obvyklé Krausovy arogance pořad nabídl jen křečovitý pokus o humor a nudu k uzývání. Úvod s nástupem výkvětu místní inteligence a jejich vtipy: "mentál, který neudělil metál, ha, ha, ha" nijak nepřekvapil. Známé ksichty zoufalců věřících že ohromí veřejnost. Jen paní Třeštíková mě tam překvapila. Mezi těmito zjevy bych jí nehledal. Zřejmě sama cítí, že tam patří.
Včera jsem na ČRo2 slyšel úvahu nějakého novináře. Byl nespokojen, že bojovníci proti prezidentovi jsou uzavřenou společností. Navrhoval, aby vyšli mezi lidi a přesvědčovali je, třeba v hospodách. Zajímavý nápad, doporučuji výstroj pro hráče amerického fotbalu.
Ivan David

Horáček zahajuje předvolební kampaň proti Zemanovi: Šmíra rozbila šapitó. Královna vdova, Denní husa a další atrakce. Platíme je my. Sorosovy peníze v pozadí. Pohrdání svátkem republiky

0
0
Petr Hájek
27. 10. 2016  ProtiProud

Petr Hájekkomentuje nechutné divadlo politických komediantů (volených i nevolených), kteří si pro své kabaretní číslo berou za rukojmí celou republiku

 


No konečně! Že to ale trvalo. PKPK (Pojízdný Kabaret Politického Kýče) rozbaluje své šapitó na Staroměstském náměstí. Je to prověřené místo pro začátek státních převratů již od roku 1948, kdy odtud Kléma vyslal do ulic své milice.

Jenže to byl profík – a jeho dnešní imitátoři jen ušmudlaná šmíra: Herci „otevírají svá divadla (na která si nevydělají – a tak jim je soudružka primátorka Krnáčová dotuje z našich daní) k dialogu s veřejností“ – jako v listopadu 1989. Místo Havel na Hrad! se bude vzývat jméno nedávného majitele sázkové kanceláře (po jejím prodeji již bohatého ambiciózního rentiéra) Michala Horáčka. Ostatně právě on celý ten cirkus platí a produkuje - a bude moderovat.

Budou tam všichni, kteří si už málem zoufali z té nudy. Nedávné kim-ir-senovské oslavy nedožitých osmdesátin Velkého Honáka (VH) to vzrůšo nenahradí. A tak přijde i Královna-vdova, pro niž je každé šmírácké představení živou vodou a návratem do mládí normalizačních komedií. A budou i další atrakce. Třeba Denní husa (Miroslava Němcová, ODS). Vstup volný (draho nás to má přijít až potom)!

 

Vlastenci od kapučína


A co že tam budou všichni dělat? Jako vždycky – producírovat se. Protože „show must go on!“, teprve pak se sypou penízky z našich nedobrovolných daní. Tedy alespoň to tak zatím vždycky šlapalo: Česká televize (bude kabaret jistě přenášet) vypáčí z našich peněženek na sedm miliard rok co rok (když jí nedáte, pošle na vás exekutora). Něco si nechá pro svůj vlastní PKPK (zpravodajství a publicistika), zbytek rozdělí do soukromých kapes soudruhů producentů a herců. Tedy těch, kteří spolupracují.

Moment – ale vždyť tam budou i jiné oblíbené kabaretní politické obludy: reinkarnovaný Vašek Havlů (M. Kalousek, TOP 09), kněz Vyklouz (ministr kultury Herman, KDU-ČSL), nebo zase kněz, co nebyl vysvěcen („inženýr lidských duší“ T. Halík), pasáček Denních husí v podobě Fialy (ODS), nebo stan v podobě jakéhosi Gazdíka (STAN): kdo tyhle platí? No samozřejmě opět my z našich daní (stamilióny každoročně pro jejich partaje)! Takže to by bylo, aby nám také něco extra nepředvedli.

Budou předvádět, že oslavují 98. výročí vzniku naší republiky sprosťárnami a útoky na regulérně přímo zvoleného prezidenta této země. No a protože se pomalinku blíží další předvolební prezidentská kampaň, chtějí ji pěkně hlasitě zahájit. Posledně jim to s knížetem nevyšlo, tak teď vsadí na hazardního hráče, kamaráda Kocábů všech druhů. Po patnácti letech by jim mohl vrátit klíče od Hradu, aby konečně se zbytky této republiky mohli hrát válečnou ruletu s Bruselem, Washingtonem, Berlínem a NATO.

Že je ovšem situace jiná než před poslední prezidentskou volbou dokládá in fakt, že tentokrát se za tohle obehrané číslo kupodivu nepostavil hlavní deník (MfD). V textu šéfredaktora J. Plesla se naopak dočteme:
„Textař a rentiér Michal Horáček, už definitivně rozhodnutý kandidovat za rok a půl na prezidenta, se zpočátku držel v bezpečné vzdálenosti od „pražské kavárny", aby si zbytečně nezavřel dveře k venkovským voličům. Teď se mu to ale nějak vymklo z rukou - a už má kapučínko před sebou na stole. Tak v pátek na Staromáku!“

Všechno je jinak


Fakt je, že plný název tohoto šmíráckého spolku s prošlou záruční dobou je delší: nikoli PKPK, ale PKPKPK (Pojízdný Kabaret Politického Kýče Pražské Kavárny) – v tom má šéfredaktor Plesl pravdu. Ostatně má ji i pár jiných, kteří jinak „pékáčka“ tradičně adorují a obhajují, ale tentokrát je to moc už i na ně. Třeba publicista Bohumil Doležal o výzvě divadelních asociací („Divadla a herci společně: Nemůžeme mlčet!“) na svém webu napsal:

„Zarážející je už její (té výzvy, pozn. PH) patetický, silácký tón: 'Vaše svévolné jednání poplivalo těžce obnovované demokratické tradice naší republiky', 'zbaběle jste podlehli', 'servilně jste ujistili', 'mstivá hanebnost prezidenta republiky' atd. To je vždycky signál, že něco není v pořádku. (...) Proboha, nestylizujte se do pozice bojovníků proti totalitě: Chápu sice, že je to působivé 'píár', zároveň je to taky laciný kýč.“

Ostatně již zmíněný J. Plesl k tomu ve svém článku na adresu „protestujících“ herců a politiků dovysvětluje:

„Zajímavé je, že neprotestovali, když před pár lety v Saúdské Arábii tehdejší ministr zahraničí ujišťoval o našem spojenectví představitele země, kde je běžné trestat kritiky režimu dlouholetým žalářem a mučením. Neprotestovali, protože tehdy na 'demokratické tradice' plival milovaný kníže, nikoli ten 'ignorantskej alkoholik'".

Jednoduše – všechno je jinak. Jen si toho naši kavárenští politici v maskách herců a komedianti v převlecích za (nevolené) politiky opět nevšimli. Spadli do anti-zemanovského rauše, na jehož drobné dávky jsou každodenně navyklí. Droga nevysycené nenávisti a lži s názvem pravdolásky je opět nutí dupat v rytmu válečného bubnu. Jenže problém je, že média už nejsou v rukou jediné „německé“ klaky.



Kdo stojí v pozadí?


„Pékáčka“ ovládají sice nadále ta takzvaně veřejnoprávní (v družstevním spoluvlastnictví zaměstnanců a štamgastů PKPKPK) plus Bakalovo mediální impérium postavené z ukradených peněz při „privatizaci“ OKD, ale už přece jen nemají všechna. A s tím se „pražský Majdan“ rozjíždí podstatně hůř. Erik Best, analytik s americkými kořeny v tom však vidí něco víc:

„Opravdu se rýsuje něco jako odlehčená verze Majdanu. Když jsem z legrace napsal, že snad přijede Soros nebo aspoň jeho peníze, je to narážka na to, že často to dopadne tak, že podporujeme někoho proti někomu jinému a ani ta alternativa není nakonec moc příznivá.“

V tom se patrně nemýlí. Není to pouze Horáček, kdo to celé platí. Známe to už dávno: červené karty, placení komparzisté americkou ambasádou – to všechno už tady bylo. Ale připomenutí G. Sorose je zcela namístě. Je to on, kdo stojí v pozadí za připravovaným volebním velepodvodem na Donalda Trumpa. Zdálo by se, že má tedy plné ruce práce za oceánem.

Jenže Soros má také u nás už pevně vybudované „neziskové“ struktury. Také u nás má mnohé „zavázané“ politiky. Jednu z cest ukazuje jasně hlavní sponzor lidovců, muž s příznačným jménem Sekyra (známý z dob mafiána Mrázka).

Vstoupí tedy do hry konečně i u nás naplno „kapitál barevných revolucí“? Určitě se o to pokusí. Fraška znesvěcující státní svátek naší republiky je zatím jenom další – i když velmi významný – test. Šmíra PKPKPK teď musí dokázat, že si Sorosovy prachy zaslouží. Nejde jim o málo.

Nám, kteří na smysl naší republiky věříme, jde však o víc.

Pražská lumpenkavárna aneb Konec III.říše (video)


Hrad to popírá... Manipulace č. 1

0
0
Ivan David
27. 10. 2016
Obávám se, že mnoho občanů nerozpozná manipulativní chování. Jedním z typických je předstírání objektivity. Novinář, pardon presstitut oznámí nějaké obvinění proti někomu a následně jakoby vysloví stanovisko napadené strany, která "to popírá". Pro málo pozorného to může působit, že zazněly názory obou stran a je na čtenáři, posluchači nebo divákovi, aby porovnal názory obou stran. Jenže obvinění je konkrétní, popření je bezobsažné, tedy "nevěrohodné". 
Jenže, obvinění nic nedokazuje. Není povinností napadeného dokazovat nevinu, je povinnost obviňujícího svá tvrzení dokázat. Na něm je "důkazní tíže". Tak je tomu u soudu, který má od dob antiky jasná pravidla korektního jednání (která nebyla vždy respektována). Proto také existuje trestný čin "křivého obvinění". Média ale beztrestně křivě obviňují stále. PRESSTITUTI...

Má stát určovat, co si má občan myslet

0
0

Petr Sak
28.10.2016  


Jestli si občan myslí, že Hillary Clintonová je nemocná zrůda či zachránce západního světa a V.xPutin hrozba civilizace či nejlepší vůdce, jakého kdy Rusko mělo, tak státu a politikům do toho vůbec nic není.


Pokud se státní úředníci domnívají, a ministři jsou úředníci, zaměstnanci občanů, že názory občanů se utvářejí vlivem propagandy, tak jediné co mohou v demokratickém státě legitimně udělat, je rozvíjet u občanů od dětského věku do dospělosti kritické myšlení, s jehož pomocí občan propagandu dešifruje a napomáhat šíření objektivních informací ve veřejném a mediálním prostoru.

Ani jedno, ani druhé naši zaměstnanci ve funkcích nedělají. Kritické myšlení je totiž hrozba pro všechny politiky a pro propagandu jakkoliv zaměřenou, tedy i tu jejich. Naopak ČT, s nevydařeným experimentem veřejnoprávního statusu, v úrovni propagandy již dávno překonala normalizační televizi ze sedmdesátých let.

Právě v ČT jsem slyšel rozhovor s politikem, který má ambice kandidovat na prezidenta a byl jsem zděšen. Měl jsem pocit, že jsem se stal součástí Orwelova románu „1984“. V tak krystalické podobě jsem se s požadavky na kontrolu myšlení občana jako u tohoto kandidáta na prezidenta ještě nesetkal.

Na ministerstvu vnitra vzniká útvar s  30 špicly, který má hlídat myšlení občanů. Podobný útvar již vznikl při „demokratické“ Evropské komisi v Bruselu. Občan by si měl do příštích voleb pamatovat, která politická strana a kteří politici osobně se inspirují Orwelovou fiktivní společností a vnášejí její prvky do současné české společnosti.

Politici jsou tradičně demokraty do okamžiku než získají moc, potom jim již nejde o demokracii, ale o moc, která se snáze kontroluje a upevňuje v totalitě než v demokracii a proto politici instinktivně směřují k totalitě. Moderní totalita znamená kontrolu myšlení občanů. Při moderní měkké formě totality se většinový občan považuje za svobodného v demokratické společnosti.

Nehledejte totalitu ve formě, která existovala ve dvacátém století. Totalita a totalitarismus se vyvíjí a je proto jiný v současné komputerizované společnosti a opět jiný bude za pár let. Občan se musí naučit totalitu vidět v nových formách a projevech.

Protože moc kontroluje, co se o jejím systému říká, tak současnost je vždy demokratická a minulost totalitní. Současná demokracie, až její politici ztratí moc a kontrolu, bude hodnocena také jako totalita.

Občan by neměl netečně přihlížet vznikání úřadů na kontrolu myšlení, protože na svém počátku je totalita slabá a občan má šanci se jí postavit. Postupně však totalita sílí a možnosti občana se bránit slábnou. S  E.Hemingwayem říkám: "Neptej se komu zvoní hrana, to Tobě zvoní."

V médiích můžeme slyšet o proruské propagandě, kterou na internetu šíří desítky časopisů. Navrhuji proto přijmout zákon, který platí v USA a v RF, na jehož základě podle financování budeme vědět, kdo je zahraniční agent.

Budu rád, když budu vědět, že jednu neziskovou organizaci financuje G.Soros a druhou Vladimír Putin a obě jsou zahraničními agenty. Státní úředníci a neziskové organizace jako je Člověk v tísni či Evropské hodnoty, které mluví o šíření zahraničního vlivu, to jistě přivítají.

Ve prospěch přijetí zákona, který by uložil neziskovým organizacím přiznávat příjmy ze zahraničí s označením zahraničních agentů navrhuji vytvořit petici a zahájit její podpisování.
 


Autor doc. PhDr. Petr Sak, CSc. je sociolog, pedagog 

Ivan David na otázky Parlamentních listů

0
0
28. 10. 2016      Parlamentní listy
PL: Rozruch na české politické scéně vzbudila návštěva dalajlamy. Vy jste ve svém textu na Nové republice napsal, že aranžmá akcí s dalajlamou bylo naplánováno tak, aby bylo vedeno ke konfliktu. Čím konkrétně?
Vidím to tak, že mainstreamová média uměle vytvořila rozruch kolem návštěvy dalajlámy. Úmyslně stále připomínala, že promluví na akci „Fórum 2000“, setká se s veřejností a politiky. Mluvilo se o něm víc než o návštěvě čínského prezidenta. Naivní veřejnost měla nabýt dojmu, že přijede světově zcela výjimečná osobnost. Přijel dalajláma.


Mediální dělostřelecká příprava je první fází aranžmá. Naplánováno bylo setkání poblíž Hradu. Proč asi? Pak následovala „soukromá“ setkání místopředsedy vlády Bělobrádka a ministra Hermana. Na ministerstvu se lze soukromě na pár minut sejít s tetou z Berouna, ne s dalajlámou. Z doby, kdy jsem byl poslancem, si velmi dobře pamatuji, jak jsou čínští diplomaté citliví na setkávání politiků s dalajlámou a na jejich cesty na Tchaj-wan. V této hře byl dalajláma použit, aby se do čínských investic v ČR jak se ve Sněmovně říká „hodily vidle“. O „jeho svatost“ vůbec nešlo. Víme přece, na koho jsou napojeni „lidovci“. A teď nemám na mysli jen „internacionálu věřících“.

PL: Setkal jste se s názory, že prezident sednul svým protivníkům na lep. S tím ale nesouhlasíte a naopak se domníváte, že sedli na lep ti kdo na něj útočí. Můžete prosím vysvětlit, jak to myslíte?
Miloše Zemana přece jen přes dvacet let znám. Není to člověk prvoplánového jednání. Je to stratég a šachista uvažující na několik tahů dopředu. A je velmi autonomní a odolný. To neznamená, že nedělá chyby a že ho nelze uvláčet. Znamená to, že dělá chyby zřídka a je velmi těžké ho ulovit. Takže chyba může být zdánlivá, může být obětováním pěšce čtyři tahy před soupeřovou porážkou. Také jsem ho kdysi upozorňoval na chyby a někdy se ukázalo, že jsem jen netušil, co má v plánu. Samozřejmě není neomylný. Ostatně sám napsal knihu „Jak jsem se mýlil v politice“. Na rozdíl od jiných je schopen se poučit a proto i přes svůj věk ještě roste. Předsedou velké strany, předsedou Parlamentu, předsedou vlády a prezidentem země střední velikosti se nikdo nestane náhodou. Nestačí uhýbat, je nutné také tvořit a přiměřeně riskovat.

Jenom blbec může tvrdit, že pan Jindřich Forejt nic neřekl. Řekl dost. Například to, že k vyznamenání pana Bradyho by muselo předcházet písemné oznámení a muselo by být kontaktováno Velvyslanectví Kanady. Ale to se nestalo. Tím se celá konstrukce zdánlivě dobře promyšlených lží hroutí. Mainstreamová média je ovšem budou nadále opakovat. Mnoho lidí využilo své možnosti se ztrapnit. Sedli na lep. Je pravda, že se o tom dozvědí jen ti, kteří aktivně hledají informace.

Jak to dopadne jsem před dvěma dny nevěděl, jen vím, že kdo dává šach, nemusí dát mat. Zejména když hraje s velmistrem.

PL: Je současná aféra kolem vyznamenávání na Hradě 28. října a paralelní akce na Staroměstském náměstí již začátkem předvolební prezidentské kampaně. Je cílem Zemana zdiskreditovat? Ve výše uvedeném textu dáváte dokonce paralelu s Majdanem a prezidentem Janukovyčem. Dá se to přirovnávat?

Pokud by někdo vážně chtěl takto začít svoji prezidentskou kampaň, nutně by vystřílel munici před polovinou souboje a navíc by dal protistraně spoustu prostoru na přípravu obrany a protiútoku.

Cílem současného útoku je Zemana odstranit, protože je překážkou jistých zájmů. Donutit ho, aby byl mrtev. Aspoň politicky. Prezident Janukovič byl vyhnán reálnou hrozbou vraždy. Ta se v případě Kaddafího uskutečnila k nezměrné radosti demokratky Hillary Clinton. Janukovič je politicky mrtvý. Mohl být mrtvý navíc i fyzicky. Demokracie ukrajinského střihu s podporou demokratického Západu se s tím nemaže.

Jak sám prezident Zeman řekl, cesty k odstranění jakéhokoli politika jsou dvě. Demokratické volby nebo kalašnikov. „Kalašnikova“ nechápejte prvoplánově jako střelnou zbraň. Je tím míněn jakýkoli prostředek mimo demokratické volby, který učiní politika politicky mrtvým. Například dlouhodobé masové akce účinně podporované médii. Těžko bude stačit rej trpaslíků na Staroměstském náměstí.

PL: Proč je česká společnost tak názorově rozdělená? Rozděluje ji Miloš Zeman? Nebo jeho protivníci? Či je to naprosto přirozená věc, která tu byla v určité míře vždy? Jsou vůbec lidé z protilehlých názorových táborů spolu schopni komunikovat a diskutovat? Nejsou ty příkopy mezi nimi až příliš velké?

Každá společnost je názorově rozdělená, protože je složena z lidí různých zájmů. Rozdělení společnosti lze utajovat, popírat, bagatelizovat, zveličovat, provokovat, podle potřeby. Když není jiný klacek po ruce, používá se proti politikovi tvrzení, které sice nelze dokázat, ale ani vyvrátit. Že Miloš Zeman rozděluje společnost, to je právě taková blbost, která se u tupější části veřejnosti dobře ujme, zvláště když se stále opakuje. Zemanovi oponenti prostě nechtějí uznat porážku svého Karla a smířit se s ní. Neumění prohrát je trapný projev nezralosti. Nechtějí čekat do příštích voleb, útočí vejci, červenými kartami a teď Hermanovými výmysly.

Společnost rozdělují nejvíce ti, kteří stavějí mladé proti starým, bohaté proti chudým a chudnoucím, zahraniční firmy proti domácím, mimopražské proti Pražákům, atd. Společnost nelze sjednocovat, když jsou zájmy lidí ohroženy. Získávání politické převahy bez zdůrazňování konfliktů není možné. Hypotetická společnost všeobecného souladu politiky nepotřebuje. Ti se nutně vynoří s každým společenským konfliktem. Hovoříte-li s nejprostšími, projeví přání, aby se politici „konečně dohodli“. Lidé, hlavně v malých komunitách si nemohou konflikty dovolit a jsou od dětství cvičeni, aby je urovnávali. Konflikty vedou k nepříjemnému pocitu úzkosti, kterého se snaží zbavit. Obyčejní občané dávno nejsou zájmovou skupinou, o kterou by se politici zvlášť zajímali. Politici pracují s konflikty neustále, je to jejich práce. Velké konflikty dlouhodobě nepřekonatelné dohodou končí nutně katastrofou nejméně pro jednu stranu.

Kdo nechce pracovat s konflikty nemůže být politik. Nebo právník. Připomínám epigram K.H. Borovského, s názvem „Epitaf“: „Zde leží vzácný advokát, jenž křivdu nechtěl zastávat a nenáviděl mezi lidmi vády, onť zemřel hlady.“

PL: Petr Pithart ve svém nedávném projevu zmínil, že se mu nelíbí obracení se k Východu. Mluvil o příslušnosti k Západu jakožto o náročném úkolu, ze kterého se chceme vyvléci tím, že se račím krokem suneme k Východu, v jehož marasmu umíme žít. Je to správný výklad? Jaký máte vy?

Úkol přesvědčit myslící lidi o výlučné příslušnosti k Západu je opravdu náročný úkol a bude tím obtížnější, čím je zjevnější, že tzv. „západní společnost“ zabředá do krizí. Je opravdu těžké se solidarizovat se Západem podněcovanými a vedenými válečnými akcemi, vražděním, lživou propagandou, hospodářskou stagnací, prohlubováním rozdílů mezi lidmi, neschopností řešit narůstající problémy, atd. Kulturně historicky máme blíže k Západu, ale suroviny a možná odbytiště jsou na Východě a na Jihu.My Východ potřebujeme, nemáme-li zahynout, oni nás nutí, abychom potřebovali jen Západ, který nám nemůže a nechce nabídnout ani suroviny, ani odbytiště. Dynamicky se rozvíjí spíše Východ, tam jsou příležitosti. To proto nás chce Západ pomocí svých sluhů od Východu odstřihnout, udržet a posílit naši závislost na Západu. To je ten náročný úkol.

Pokud někdo říká: „Umíme žít v marasmu“, a chce tím říci: „To oni chtějí žít v marasmu“, tak je zřejmě s argumentací v koncích a jen demonstruje svoji nadutost a uráží lidi.

PL:. Ministr Babiš radostně hlásí, že hospodářství naší země vzkvétá. Je menší nezaměstnanost, ale často se mluví o nízkých mzdách u řady profesí. Mají se lidé skutečně lépe?

Nic jiného bych od ministra odpovědného za hospodářství nečekal. Ti, jimž jsme byli prodáni, nemohou mít zájem na růstu mezd. Právě naopak.

Mezi nezaměstnané jsou počítáni jen ti, kteří dosud nebyli odstraněni z evidence. Statistika jako věda za to nemůže, oni nás chtějí podvádět. Nezaměstnanost je obrovská. Totiž počítáme-li i lidi, kteří se neucházejí o zaměstnání. Nemá cenu spekulovat o podílu těch, kteří pracovat nechtějí. I to je vážný společenský problém, protože bez legálního příjmu nutně na někom parazitují. Ve skutečnosti se situace stále zhoršuje. Sociální problémy se prohlubují. V systému, ve kterém žijeme, to jinak být nemůže.

Jako psychiatr potkávám lidi, jejichž sociální situace je velmi špatná, až tragická, bezdomovce, lidi žijící na „ubytovnách“. Statistický průměr o tom nic nevypovídá.

PL: Hořekuje se nad stavem naší mládeže, která ve vzdělanostních žebříčcích propadá a podle učitelů častokrát nemá motivaci k učení a k práci. Je tomu podle vás tak? A proč?

Nad mládeží se hořekuje, co svět světem stojí. Ale tentokrát na tom zřejmě „něco“ bude. Učitelé snad všech škol a oborů si stěžují, že na mládež nelze mít takové nároky jako kdysi, protože by to bylo marné. Myslím, že za úpadkem vzdělání je úpadek výchovy. Nejde jen o to, že starého, nemocného nebo těhotnou ženu nepustí mládež sednout. Všeobecně klesá náročnost a důslednost. Panuje idiotská představa, že korigovat chování lze jen odměnami, tresty jsou nepřípustné. Pro společnost je to sebevražedné.

Malé děti se neumějí obléci a zavázat si tkaničky ve věku, kdy to dříve běžně zvládaly, elementární kázeň je pokládá za nepřípustnou tyranii.

Kingsley Amis ve svém románu z roku 1954 „Šťastný Jim“ psal, že není daleko doba, kdy absolventi univerzity nebudou umět číst a psát. Moje nedávná zkušenost se studenty neelitní vysoké školy je taková, že sice dovedou něco zkopírovat z internetu, ale mají problém vysvětlit smysl textu, který vydávají za své dílo. Nedávno jsem psal soudní posudek na absolventku VŠ, učitelku, jejíž písemný projev je naprosto děsivý po stránce stylistiky i pravopisu. Jak na tom asi mohou být její žáci?

Přednášel jsem studentům elitní střední školy, kteří měli překvapivě rozsáhlé znalosti a mohli se aktivitou přetrhnout. To je bohužel jen ostrůvek pozitivní deviace.

Budoucnost naší společnosti bude taková, jaká je výchova a vzdělávání mládeže. Zřejmě tristní.

Za Parlamentní listy se ptal Oldrich Szaban

Horáček a další umělci potáhnou dnes na Hrad

0
0
28. 10. 2016
Umělecká fronta si pro tento den zabrala nejen Staroměstské náměstí, ale též prostranství na cestě k Hradu s ukončením na Hradčanském náměstí. Počítají s účastí 500 - 1500 osob a akci organizuje spolek Politika a svědomí, z.s. (zapsaný spolek) se sídlem v bytě Radovana Bláhy v Čakovicích, který vznikl v červenci 2016. Účel akce "Uctění památky 28.10. 1918".

Zápis na Magistrátu Hl.m.Prahy:

28.10.

Staroměstské náměstí



18,30 – 20,00
Oslava svátku 28.10.
KUDYKAM


24.10.20146 v 14,37
2500



20
Kudykam je "divadlo" Michala Horáčka

Staroměstské náměstí – Malé náměstí – Karlova – Karlův most – Mostecká – Malostranské náměstí – Nerudova – Ke Hradu – Hradčanské náměstí

20,00 – 22,00
Uctění památky 28.10. 1918
Politika a Svědomí z.s.



24.10.2016 v 15,57
500-1500




10

Krausův nový žánr?

0
0
Radim Valenčík
28. 10. 2016       RadimValenčíkPíše
Podíval jsem se na nesestříhanou verzi úvodu Show Jana Krause, zde:
Měl jsem trochu problém s tím, kam tento žánr zařadit. Pečlivě vybrané osoby, které říkaly to, co se od nich očekává, a to, co víme i bez televize, že by řekly. Možná, že Kraus objevil nový televizní žánr. Jeho informační hodnota je ovšem prakticky nulová. Připouštím, že může být zábavný pro ty, kteří se rámci skupinové konformity dobře popsané v Koukolíkově "Vzpouře deprivantů" chtějí utvrzovat ve svých názorech a postojích bez ohledu na realitu, viz:



nebo další zdroje:
Výsledkem vždy bývá to, že člověk ztrácí schopnost zvažovat relevanci jiného názoru, zapouzdřuje se a vytrácí se skutečný obsah jeho života. Stává se snadno manipulovatelným a při setkání s jinými názory roste jeho agresivita.
V kontextu dění před oslavami výročí vzniku republiky to přesně zapadá do scénáře sestaveného takto:
1. Nejdříve se vyvolá kauza, ve které je Zeman označen za zloducha.
2. Když se začne ukazovat, že šlo k přinejmenším tzv. "nafouknutou bublinu", neuvede se věc na pravou míru, ale ještě před "vyšuměním kauzy" se tato kauza překryje další.
3. Atd. Řetězec lze libovolně natáhnout.
Když vyšuměla kauza "Kováč", viz:
"Podle ministra důvodem zpoždění je, že protokol prezidenta, který připravuje časový plán, zřejmě nezapočítal, že na Ruzyni je zcela jiný provoz. "Ve Kbelích se dostanete na hlavní ranvej v jednotkách sekund, ale na Ruzyni jedete 4,3 kilometru a musíte samozřejmě jet po letišti, které se opravuje,” řekl Ťok."
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3937-inflace-antizemanovske-hysterie.html
Hned, resp. těsně před tím nastoupila kauza "Brady". A když bylo zřejmé, že vyšumí kauza "Brady", viz:
"Herman tvrdí, že tam poprvé přišla na vyznamenání pro pana Bradyho řeč: "8. září odpoledne na slovenském velvyslanectví při rozhovoru pan prezident řekl, že moji nominaci schválil, ale pokud se setkám s dalajlamou, že ji zruší. Takto mi to přímo řekl. Byli u toho dva ministři naší vlády, jeden velvyslanec a myslím, že ještě obsluhující personál."
Těmi ministry jsou Jan Mládek (ČSSD, hospodářství) a Dan Ťok (ANO, doprava). Ani jeden z nich Hermanovu verzi nepotvrzuje, nic takového během debaty prý neslyšeli. Neslyšel to ani slovenský velvyslanec Peter Weiss."
A dále např.:
"Nejasnosti ohledně neudělení vyznamenání pro Jiřího Bradyho by mohly teoreticky skončit. Kanada, jejímž občanem Brady je, má přesně definované podmínky pro udílení medailí jiných zemí svým občanům. Podle zjištění ParlamentníchListů.cz nebyla žádná žádost z české strany kanadské vládě podána."
Tak nastoupila kauza "Kraus".
Podle mě to tak bude pokračovat i nadále, protože načasování k 28. říjnu asi selže, a tak se ti, kteří se snaží u nás doma rozehrát určitou geopolitickou hru, pokusí řetězec natáhnout až k výročí 17. listopadu. Počítají s tím, že stále větší množství lidí spadne do pasti skupinové konformity, ze které v některých individuálních případech skutečně není úniku. Na druhé straně bude ovšem přibývat lidí, u kterých se v důsledku toho vypěstuje přirozená imunita vůči manipulaci a kteří přesněji začnou chápat, jakou podobu má současná globální moc, pro nás její degenerace a rozpad ohrožuje, jak se jí bránit, viz:
Loňské: "Podstata současné moci - úvaha k výročí 28.10."
Letošní: "K výročí vzniku republiky: O co jde a co dělat?"
Přitom vůbec neje o Zemana. Jde o to, zda se k dominantnímu vlivu v naší zemi proderou ti, kteří budou bez jakýchkoli vnitřních zábran, zapouzdřeni do skupinové konformity spojené s představou o jejich výlučnosti, poslušně sloužící degenerující globální moci. Ti, které předvedl Jan Kraus v jeho divném žánru. Jenže lidé v naší zemi si toto nebezpečí uvědomují stále víc. A žádný protektor na tom nic nezmění, tak jako v jiných dobách. Proto tolik hysterie.
Chronologie útoků proti Miloši Zemanovi (pdf, 148kB)



Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3950-krausuv-novy-zanr.html

Otevřte pdf. a víte všechno! Útoky na Miloše Zemana - na povrch vylézají čím dál zajímavější věci!

0
0
Miroslav Ponkrác
28. 10. 2016  Zvědavec


Poté, co jsem včera dal dohromady přehled událostí útoku na Miloše Zemana, začínají z této kostry vypadávat čím dál zajímavější věci. Posuďte sami, toto by měl někdo medializovat:
Chronologie útoků proti Miloši Zemanovi (pdf, 148kB)

1) Žádný kanadský občan, tedy ani Jiří Brady, nesmí převzít žádné ocenění bez předchozího souhlasu kanadské vlády. Doslovný překlad kanadských zákonů: "Jakákoli vláda Společenství (Commonwealth) či vláda cizí, chce-li udělit ocenění, dekorovat či udělit medaili občanu Kanady, musí nejprve získat souhlas od kanadské vlády." - Jiří Brady žádný souhlas kanadských zákonů nemá, teoreticky je pro něho protizákonné převzít jakoukoli medaili či ocenění v České republice.

Stejnou povinnost mají vlády, které chtějí ocenit kanadského občana: "Společenství či cizí vlády, které chtějí udělit řády, medaile či dekorovat kanadské občany, předloží své návrhy vládě Kanady prostřednictvím své diplomatické mise v Kanadě."

Jinak řečeno, Jiří Brady přebírá medaili a ocenění v České republice protizákonně, a protože nemá předchozí souhlas s přijmutím zahraničních ocenění - může být i souzen kanadským soudem za nelegální čin.

Zároveň Česká republika by v případě ocenění Jiřího Bradyho vládou riskovala diplomatický konflikt s Kanadou. Protože by porušila diplomatická pravidla, která byla mezinárodně dohodnutá - a jsou přednostní před naléháním Pražské kavárny.

2) Ministr kultury Daniel Herman v úředním dopise dne 29. června 2016, ve kterém doporučuje Jiřího Bradyho k ocenění a přimlouvá se - zatajil prezidentovi, že se jedná o jeho strýce.

Prezident Miloš Zeman tak možná ani ve chvíli, kdy Daniel Herman předal obvinění z vydírání Milošem Zemanem - pravděpodobně vůbec netušil, že Jiří Brady je strýc Daniela Hermana. Těžko ho pak mohl Daniela Hermana vydírat, že neocení jeho strýce Jiřího Bradyho, když daného dne 8. září 2016, kdy k vydírání mělo dojít, pravděpodobně Miloš Zeman o příbuzenském vztahu obou lidí nic netušil.

3) Daniel Hermann se vykašlal na uctění obětí Terezína, které bylo celostátně určeno na 15. května 2016. Namísto toho, aby uctíval oběti německého nacistického řádění - jak učinila řada politiků, stejně jako byly účastny Židovské obce, romské organizace, veteráni světové války, a řada dalších organizací. Sám ministr kultury Daniel Hermann se na uctění památek holokaustu vykašlal, a namísto toho se jel omlouvat do Německa na sudetoněmecký sjezd, kde pronesl řeč o vině Čechů vůči Němcům. Symbolicky tak všem obětem holokaustu plivl do obličeje, mohl si vybrat jakýkoli jiný den ke svému projevu.

Následně pokrytecky je Pražskou kavárnou vypraven 25. října 2016 happening "Terezínská štafeta", kde studenti v průvodu s Jiřím Bradym křičeli do světa, že Daniel Herman a jeho strýc berou oběti holokaustu vážně - na rozdíl od Miloše Zemana, který holokaust nectí. A to přes ostudné chování Daniela Hermana o několik měsíců dříve.

Já sám osobně jsem několika studentům - účastníkům - tento fakt sdělil. Chtěli důkazy, ty jsem jim podal, včetně fotek, pozvánek. Začali křičet: "ten Daniel Herman je lhář!" a přítomní to museli rychle zakecávat a hasit.

4) Poslední útoky a petice na Miloše Zemana jsou pravděpoboně vedeny homosexuálním aktivistou, bývalým šéfredaktorem více homosexuálních časopisů, dlouholetým prezidentem gay hnutí, mezinárodně oceněného za přínos gay a lesbické komunitě. Jmenuje se Jiří Hromada, ale veřejnosti se v útoků proti Milošovi Zemanovi včera představil velice skromně pouze jako předseda Herecké asociace a spolu s "Asociací profesionálních divadel" vyplodili petici. Proč přitom nezdůrazňoval své hlavní veřejné působení není známo.

Napsal jedinou knihu: "Prezident nebo buzerant?", kterou vydal roku 2014 a věnovat ji zesnulého prezidentu Václavu Havlovi v listopadu 2014. Kmotry této knihy byla Džamila Stehlíková, Michael Kocáb a Ondřej Vetchý.

Před několika minutami jsem všechny tyto údaje doplnil do svého přehledu, který tímto posílám. Zároveň jsem první stránku doplinil rozborem, proč je skutečně útočeno na Miloše Zemana, kde objasňuji, co se vlastně stalo, a co za všemi útoky na Miloše Zemana vězí.

Zdá se, že teprve nyní pod tlakem je nucen Daniel Herman vydávat další a další propriety, a proto každý den vycházejí na povrch další důkazy o tom, jak to bylo. Proto je přehled upravován a doplňován i zpětně.

Chronologie útoků proti Miloši Zemanovi (pdf, 148kB)


Václav Klaus, projev na slavnostním shromáždění k 98. výročí vzniku Československé republiky, Český svaz bojovníků za svobodu, Národní památník na Vítkově, Praha, 28. října 2016.

0
0
Václav Klaus
28.10. 2016 institut V.Klause
Vážení přítomní, dámy a pánové,
děkuji Českému svazu bojovníků za svobodu a jejímu předsedovi Jaroslavu Vodičkovi za pozvání na Vaše každoroční slavnostní shromáždění. K našemu nejvýznamnějšímu svátku jsem neměl možnost vystoupit už čtyři roky a musím se přiznat, že mi to chybělo. Dnešní den – navzdory jeho znevážení vyvoláním nebezpečného a riskantního politického konfliktu, který byl u nás v posledních dnech rozehrán – musí zůstat mimořádnou příležitostí promluvit o naší vlasti a zamyslet se nad tím, co pro nás znamená a jak moc si vážíme toho, že k ní patříme.

Státní svátek 28. října neslavíme proto, že jsme si – jakousi shodou okolností – zvykli v tento den na Pražském hradě udílet vysoká státní vyznamenání, i když i to k tomuto svátku patří. A nemělo by to být znevažováno. Tento svátek je především dnem, kdy si připomínáme okamžik obnovení samostatné české státnosti. Je dnem, kdy se s pokorou a se slovy díků vracíme k událostem a osobnostem, které jsou s úsilím o naši státnost a národní suverenitu spojeny. Stále více je ale i dnem, kdy se s obavou zamýšlíme nad významem a smyslem existence našeho státu v aktuální atmosféře současné Evropy, která státům a historickým národům v nich přátelsky nakloněna není.

V posledním čtvrtstoletí jsme si začali zvykat na to, že se vzpomínka na boj za suverenitu a svobodu našeho státu stala už jen pouhým ohlédnutím se do historie, tématem pro starší generace sice stále ještě emociálně silným, ale pro ostatní již málo aktuálním. Pomalu a postupně jsme podlehli dojmu, že obnovení svobody a demokracie, ke kterému došlo po pádu komunismu, a náš následný vstup do NATO a Evropské unie jednou provždy vyřešily a zajistily vše, oč naši rodiče a prarodiče ve 20. století usilovali a čemu přinášeli oběti – často i nejvyšší.

Většina našich spoluobčanů chce uvěřit, že už jsou existenční krize a národní ohrožení navždy zažehnány a že se před námi otevřela přímá cesta ke stabilní, bezpečné a prosperující budoucnosti. Nemalá část naší veřejnosti podléhala iluzi o nezadržitelném společenském pokroku, o stále rostoucím blahobytu a o dlouhodobě zajištěném bezpečí země i jejích občanů. Iluze tohoto typu jsou naprosto mylné.

Právě dnes, kdy vzpomínáme výročí vzniku naší republiky, která se zrodila z trosek, masakrů a rozvratu první světové války, a kdy si připomínáme historické zásluhy T. G. Masaryka a Edvarda Beneše o náš stát, bychom měli říci velmi důrazně, že i nyní je třeba se o náš stát a o blaho jeho občanů strachovat a že je stále nutné být připraveni je chránit a bránit. My, kteří jsme dnes v tomto sále, to víme. Především několik posledních let nás přesvědčilo, že se Evropa – a my s ní – znovu nachází na nebezpečné křižovatce a že přicházejí nové hrozby, jimž musíme čelit a na něž musíme být připraveni. Vím, že to členové Vašeho svazu vědí a že to při mnoha příležitostech připomínají. Vždy jsem si toho od nich moc vážil.

Masaryk s Benešem nám dali příklad odvahy spolehnout se především na vlastní síly, přestat být provincií ovládanou z ciziny a začít si vládnout sami. Na to jsme už v mnohém zapomněli. Mnoho lidí uvěřilo masivní propagandě, že lékem na všechny naše národní obavy je členství v Evropské unii. Uvěřilo tomu, že jsou západoevropské země bohaté a demokratické proto, že jsou v Evropské unii, i když ty byly bohaté a demokratické dávno před tím, než Evropská unie vznikla. Již řadu let je naopak zřejmé, že – i přes své členství v EU – tyto země v mezinárodní konkurenci ztrácejí a relativně chudnou. Některé z nich chudnou i absolutně.

Znovu je třeba připomínat, že bohatství je třeba nejdříve vytvořit, a teprve potom je možné ho rozdělovat. Že k prosperitě nevedou dotace, ale konkurenceschopnost, produktivita a zisk. Že nám v ničem nepomůže exploze uměle vzniklých nárokových práv na úkor povinností a odpovědnosti. Že řešení nepřinesou v evropském prostoru sílící útoky na základní stavební kameny naší společnosti – na rodinu a tradiční lidské vztahy. Politika našeho státu tomuto neblahému vývoji bohužel nebrání, často mu dokonce napomáhá. Zejména ve školství.

Šířící se politická korektnost brání svobodné diskusi, brání pojmenování problémů, brání jejich řešení. Ideály svobody, na nichž se zrodil náš stát a které mobilizovaly k odporu proti dvěma hrůzným totalitám minulého století, byly nahrazeny chimérou rovnosti dováděné až do nejabsurdnějších podob. Namísto péče o celek se ideálem stal koncept společnosti jako seskupení menšin.

Tato negativa nejsou českou specifikou. Nemocná je celá Evropská unie a v širším smyslu celý Západ. Ukazuje se, že ohrožení naší země, našeho národa a našeho způsobu života nemusí přicházet pouze z té světové strany, ze které jsme si to zvykli očekávat. Někteří lidé to ale slyšet a pochopit nechtějí. Stále se snaží vést minulé války. Nechtějí vidět, že vzrůstající napětí ve světě přibližuje možnost vzniku velkého válečného konfliktu, který by mohl mít fatální důsledky.

Slábnutí Západu a jeho rezignace na vlastní hodnoty vytvořily prostor pro dnešní migrační krizi. Ta je stále ještě jen na svém počátku. Není hrozbou, která přišla a stejně rychle zase odejde. Masová migrace znamená ohrožení existence Evropy, jakou ji známe a chceme mít. Je vykročením ke změně národnostních, etnických, kulturních i hodnotových poměrů na našem kontinentě. Trápí nás, že to vládnoucí elity evropských zemí buď nevědí, nebo vědět nechtějí. Migraci miliónů lidí z Blízkého východu, Asie a Afriky nepovažují za hrozbu, ale vidí v ní příležitost, jak dnešní Evropu podle svých představ změnit. Munici jim k tomu dává ničivá sociálně-inženýrská ideologie multikulturalismu. Ta hrozí rozložit nejen Evropskou unii, ale i poměry v jednotlivých členských zemích.

Nic z toho, co máme, a na co jsme si za poslední už více než čtvrtstoletí zvykli, nesmíme považovat za definitivní a navždy zabezpečené. Znovu se musíme začít spoléhat především sami na sebe. Inspirujme se v tom jak u zakladatelů našeho státu, tak u těch, kteří jeho svobodu a suverenitu v průběhu celého minulého století neváhali bránit. Moderní český stát je úžasná hodnota. Je naší povinností jej chránit, udržet a předat generacím budoucím. Využijme dnešní den k tomu, abychom si to dobře uvědomili. Aby – až si za dva roky budeme připomínat sté narozeniny našeho státu – bylo ještě co slavit.

Děkuji Vám za pozornost.

Václav Klaus, projev na slavnostním shromáždění k 98. výročí vzniku Československé republiky, Český svaz bojovníků za svobodu, Národní památník na Vítkově, Praha, 28. října 2016.

Exkluzivně: Když nemohou Zemana sesadit a hrozí jim i jeho znovuzvolení, rozhodli se najít cestu, jak funkci prezidenta v ČR zrušit! V pozadí Soros a londýnská schůzka! „Nulové řešení“ je na stole!

0
0
- VK -
28.10.2016  AE News

Kauza „Bradygate“, o které náš server jako první přinesl informace před 2 dny zde, dostává úplně hrozivé a neskutečné obrysy. Přitom náznaky bylo možné sledovat už dříve, ale teprve nyní dochází k odkrývání karet. Neuvěřitelná zdravice a patetické vystoupení několika desítek „umělců“ a „osobností“ v pořadu Show Jana Krause na TV Prima odhalila překvapivou souvislost, na jejíž detaily byla dnes redakce AE News od našeho zdroje upozorněna.

Neziskový sektor v ČR selhal ve své práci proti prezidentu republiky. To je podle našeho zdroje stanovisko londýnské centrály Open Society Fund amerického miliardáře George Sorose. Tuto informaci ze zákulisí této mamutí neziskovky jsme získali dnes dopoledne. Už před dvěma dny v kauze Brady jsme upozornili, že máme indicie, že v útoku a zpravodajské hře proti prezidentovi se angažují zahraniční subjekty. Ovšem nová informace pro nás je opravdu znepokojivá. Neziskovky zjistily, že prezident Zeman je kandidátem globalistů a je pod jejich ochranou. Nemohou ho „sejmout“, pokud bych měl použít tento slovník.

Provolání pár desítek „Pragováků“ k národu. Projev zoufalství v boji proti globalismu.


Podle našich informací v Londýně došlo koncem srpna tohoto roku k přijetí rozhodnutí a plánu na zrušení funkce prezidenta v ČR. Na jednání v londýnském City bylo přítomno několik představitelů českých neziskovek, ale také zástůpcu české kulturní fronty a dokonce jeden politik parlamentní strany, která je nyní v parlamentu v opozici. Zjišťujeme podrobnosti a bez konkrétních důkazů nechceme zatím vynášet jména o těchto lidech. Kauza „Brady“ je podle názoru naší redakce přímo produktem této londýnské schůzky. A důkazy máme celou dobu před sebou, ale nevěnovali jsme jim pozornost. Na Primě v pořadu u Krause tento názor a tato výzva zazněla dokonce před miliony diváků. Tu samou výzvu na zrušení funkce prezidenta vypustil i senátor Kubera. Více zde. Nelíbí se mu nápad na zrušení Senátu, a proto vyzval, aby raději byla zrušena funkce prezidenta.



[VIDEO] Návrh na zrušení funkce prezidenta v čase videa 11:35


Poprvé v ČR tento nápad zazněl nahlas od Tomáše Klvani (profil zde) už v roce 2015 [1], který pomáhal zakládat Aspen Institute Prague [2]. To je česká a pražská pobočka think-tanku amerických neoconů se sídlem v Coloradu [3]. Tato pobočka je přímou linkou mezi operačním centrem neoconů, americkou ambasádou, a neziskovkami v ČR. Klvaňa dnes mj. řídí neziskové aktivity Zdeňka Bakaly [4]. Viceprezidentem pobočky je Michael Žantovský, který také u Krause měl hlavní slovo. Právě z okolí těchto lidí začala být do českých médií prosazována myšlenka zrušení funkce českého prezidenta, protože americké elity již nemohou ovlivňovat v ČR přes senátory a poslance budoucí volbu prezidenta. Už není možné dosadit do funkce prezidenta alkoholika s krátkými nohavicemi. Václav Klause byla jiná story. Ten Američanům nevadil, protože je národní elitář a zarytý antiglobalista. A to americkým elitám velmi vyhovovalo. Jenže poté, co prošla změna ústavy a lidé si volí prezidenta sami, došlo k přeseknutí vlivu amerických neocons na chod Pražského hradu.


 [VIDEO] Tomáš Klvaňa prezentuje pražskou pobočku Aspen Institute v angličtině americkým nadřízeným


Náš informační zdroj, který nám poskytuje z nejvyšších kruhů tyto informace a souvislosti, upozorňuje a zdůrazňuje, že procesy řízení proti prezidentu republiky v ČR selhaly. Neziskový sektor nesplnil svojí úlohu a podpora prezidentovi je mezi lidem obrovská. Americké elity podle našich informací už sondovaly mezi českými politiky, zda-li by bylo možné legislativně přímou volbu prezidenta zrušit a vrátit do původních kolejí, aby byl prezident volen sněmovnou a senátem. Možné to je, ale byla by to politická sebevražda, žádná z vládních stran do toho nechce jít. Vzít lidem přímou volbu už není politicky únosné. Ve spolupráci s londýnskou centrálou Open Society Fund tak koncem srpna došlo k okamžité aktivaci tzv. nulového řešení. Protizemanovská opozice v ČR nedisponuje žádným kandidátem a leaderem podle analýzy Aspenu, který by dokázal Zemana ve dvoukolové volbě porazit. Vyprázdněnost opozice je tristní, nominace pana Horáčka, kterého 98% obyvatel nezná, je drsným přiznáním reality, že Zeman nemá protikandidáta.

Americké neocon elity chtějí získat ČR pod svůj vliv stejně, jako získali Polsko po posledních parlamentních volbách. Centrum světového Židovstva (Praha) nesmí přejít pod kontrolu globalistů, tím by byl ohrožen i samotný Izrael! Cílem je militarizace země a fašizace země proti východnímu partnerství, myšleno proti jakýmkoliv vazbám, politickým nebo ekonomickým, se zeměmi na východě, především proti Rusku a Číně. Neziskovkám v ČR dosud nedošlo že řízení světové moci, nástroje světové moci (kapitál) se přesunují do Číny. Postupně toto začínají politici chápat, vyšší procesy řízení postupně působí na lidi tak brutálně, že jim to pomalu otevře oči. Miloš Zeman je kandidátem globalistů v ČR pod ochranou euroasijského křídla globálního prediktora a proto je prezident nedotknutelný, bez ohledu na to, kolik munice, kolik červených karet nebo vajíček na prezidenta neziskovky a cizí ambasády nahází. Procesy řízení světové moci se přesouvají ze západu na východ, Brexit pouze zahájil demisi západní moci, postupně bude následovat útlum vlivu v USA v Evropě, poté vliv americké armády, demise NATO a také restrukturalizace a zmenšení Evropské unie na ose Eurozóny, protože to je diktátem Číny a prediktora. Kdo se nepodřídí jednotnému trhu a měně, globalisté ho odepíší.
 
Umělecká a havlistická fronta u Krause na Primě.


Česko a zejména Praha je centrem kabalistické moci, centrem světového Židovstva a kontrola nad tímto městem a potažmo státem rozhoduje kroky a dějiny celé Evropy. V Čechách začala II. sv. válka (Mnichovská zrada), v Čechách také skončila (myšleno na evropském území, ne v Pacifiku). Američtí neocons mají od počátku 90. let v ČR své lidi. Veřejnost je veskrze začala označovat jako havlisty, havloidy, sluníčkáře, havlérku, Pražskou kavárnu. Jsou to tradičně dvě skupiny lidí. Jednak to jsou umělci, umělecká fronta, která mění informační pole v médiích. Druhou skupinou jsou vyškolení politici, kteří získali studiem v USA, v Británii a na západních školách informace a schopností pro tzv. „leadership“, tedy vůdcovství. Skrze tyto „vůdce“, které organizují po světě americké think-tanky (pozor, to nejsou neziskovky, ale jejich řídící ideologické orgány!) a ty financují jednotlivé neziskové organizace v zemi, ale také mají kontakty do mainstreamu, novin a televizí, kde postupně ovládnou média.

Na televizi Prima u Krause došlo k zoufalému výkřiku havlistů o pomoc směrem k USA. Je to vyhlášený poplach. Všichni vrcholní havlisté skrze televizi vykřikli do světa zoufalství, že nemohou nic udělat se Zemanem. Je to důkaz toho, jaké zoufalství havlisty obklopilo poté, co zjistili, že americká moc v ČR upadává a klíče od ČR přebírají globalisté z rukou prezidenta Zemana, který je pod jejich ochranou. Vůbec ani nejde o Zemana Američanům. Koneckonců, Miloš Zeman vystoupil na AIPAC zasedání v USA a sklidil potlesk. Američanům by ani Zeman nevadil. Ale vadí jim Zemanův globalismus a jeho mocenské napojení na Čínu a Rusko. Proti tomu nemohou nic udělat, a proto se rozhodli pro tzv. nulový plán. Když nemohou mít na Hradě svého prezidenta, pokusí se zařídit, aby tam nebyl už v budoucnu žádný prezident!
Tímo vás všechny zvu k dnešnímu pořadu na Svobodném rádiu od 19:00 hodin, kde se budeme hlavně zabývat kauzou „Bradygate“ a snahou likvidaci funkce prezidenta. Všichni jste srdečně zváni k poslechu.


-VK-
Šéfredaktor AE News

Podle Pavla Rychetského se má prezident chovat jako domovník. Aby s ním byli spokojeni...

0
0
Ivan David
28. 10. 2016
Pavel Rychetský mě znovu zklamal. Asi definitivně ZDE.  Jak to ví, že panu Bradymu někdo volal, že byl vybrán? A opravdu stačí, když mu volá "někdo". Nebo má stačit, že ho vybral ministr Herman? Pan předseda Ústavního soudu konstatuje: "Nepochybně pak bylo několik dnů na to, aby byl na ten seznam doplněn, aby to pan premiér podepsal a aby se na Hradě našla jedna židle navíc..." Seznam měl být doplněn, protože pan Brady přijel? Je to otázka "židle navíc"? To je principielní stanovisko předsedy Ústavního soudu? 



Soudce soudí: "V tu chvíli měli začít pracovat úředníci na Hradě a pana Bradyho tam prostě doplnit." Jak pragmatické! Za pana předsedu Ústavního soudu činí rozhodnutí úředníci? Oni k jeho rozhodnutím doplňují to, co pokládájí za vhodné?

Pan předseda si stěžuje, že úředníci Hradu nezařídili u prezidenta Zemana přijetí kancléře předsedy Evropského soudu. Musel volat prezidentovi... Nepochybuji o tom, že se "úředníci Hradu" ptali prezidenta republiky, jestli míní přijmout vedle předsedy Evropského soudu také jeho kancléře. Vím, že se to tak dělá. Je neunosné, aby úředníci rozhodovali, s kým se prezident bude muset setkat a s kým ne. Jestliže panu předsedovi ÚS tak záleželo na tom, aby prezident přijal kancléře předsedy nejvyššího soudu, bylo zcela namístě, že prezidentovi sám zatelefonoval. Úředníci to rozhodnout nemohou. Možná u Ústavního soudu. 

Pamatuji se, že mi vedoucí sekretariátu těsně před odchodem na jednání vlády předložila k podpisu návrh na nominaci člena správní rady VZP a vyměnila mého kandidáta za svého. Po letech jsem ji potkal. Stále nechápala, proč jsem ji vyhodil. Byla prý zvyklá rozhodovat za ministryni.

Místopředseda vlády Rychetský v nepřítomnosti předsedy vlády Zemana řídil jednání vlády brilantně, zatímco první místopředseda Špidla toho prakticky nebyl schopen. 

Leccos si pamatuji. Například při jednání vlády o přeletech přes ČR při bombardování Jugoslávie pan místopředseda vlády Rychetský konstatoval, že tato vojenská akce naplňuje všechny znaky agrese podle mezinárodního práva. Hlasoval však "pro". Bylo to takové pragmatické. Proč by si kazil kariéru.

Na jednání vlády jsem vyslovil obavu, že budou-li okresní nemocnice převedeny z majetku státu do majetku krajů, je jisté, že budou v řadě případů privatizovány. Místopředseda vlády Rychetský konstatoval, že chápe moje obavy a že je to velmi pravděpodobné, ale že krajům nemocnice musíme dát, protože se s tím v návrhu počítá a nějaký majetek se jim musí dát...

Prostě principielní rozhodnutí. Přidá se židle...

Article 1

0
0
Štěpán Kotrba
28.10.2016  Facebook

Honzík Krausů by si asi měl vzít nějaké další právníky, aby mu vysvětlili, že zábavný diskuzní pořad, kde trojice lidí hovoří o svém životě, práci a koníčcích a havlisticko-bolševicko-neomarxistická politická agitka složená z takových ve zdravé společnosti vzájemně nekompatibilních individuí jako Jiřina Soudružka Šiklová, Tomáš Radar Klvaňa, Michael Trend Kocáb, Táňa Mešuge Fišerová, Michael Havel Žantovský a mnoho dalších soudruhů tohoto tragikomického teátru, jsou dvě naprosto odlišné věci a naprosto chápu, že TV PRIMA to nechce odvysílat. 


Pan Kraus a celá tato skupina vždy ochotných dobrovolníků si chce za peníze soukromé stanice, v jejich studiu a v jejich vysílacím čase vyřizovat účty s prezidentem této republiky, a to prostřednictvím politicky zmanipulované pseudokauzy vedené Landsmanschaft Krájánkem a katolíkem z leknutí Herr Hermanem, který by nejradši viděl ČR jako území Německa, tváříce se, že hovoří za celý národ.

Pokud chtějí dělat hon na čarodějnice, pak ať to dělají za své. Nechť si najmou studio za své, kameramany za své, štáb za své a za své nechť to i odvysílají. Typické je pro tyto lidi, že chtějí dělat revoluce, ale za peníze jiných. To je zřejmě učí ten, který jim peníze na tyto a podobné akce rád dává. O Janu Krausovi jsem neměl nikdy valného mínění a toto jen utvrzuje, že jsem se nemýlil.

Na rohu ulice vrah o morálce káže...

0
0
Ivan David
28. 10. 2016
Zírám v němém úžasu na záznam ze Staroměstského náměstí. Je to ještě trapnější než Jan Kraus a jeho pořad. Jakýsi koncert pro havlisty uvádí prezidentský kandidát Horáček. Je to opravdu špatný řečník a působí mimořádně nevěrohodně a dokonce nejistě. Příležitosti se ztrapnit využil Petr Pithart, paní Němcová už se ani ztrapnit nemůže, ale vrcholu trapnosti bylo dosaženo vystoupením ministra Hermana. Dovolával se totiž nutnosti mít rovnou páteř a Jana Husa....

Handelsblatt: Drážďanská symfonie a turecký Erdogan aneb Spolkové ministerstvo zahraničí cenzuruje vážnou muziku

0
0
28.10.2016 Handelsblat a Střípky za světa

Turecko, jak známo, „přistupuje“ k Evropské unii. Už dlouhé roky. Poslední z testů, v pořadí, jak je na tom s „evropskými hodnotami“, podstoupila Drážďanská symfonie. Galakoncert v Istanbulu nakonec skrečovala sama německá diplomacie.


Epizoda to byla docela frapantní. Drážďanští symfonici chtěli předvést kus, nazvaný Aghet aneb Genocida na Arménech. A to přímo prezidentu Erdoganovi a na německém konzulátu v turecké metropoli.

To dílko je o brutálním masakru, jejž se na Arménech dopustila Otomanská říše. Souzní tak s nedávnou rezolucí Spolkového sněmu, která tu hrůzu před sto lety odsoudila. Skončilo to lakonickým oznámením berlínské centrály, že „prostory generálního konzulátu v Istanbulu nebudou 13. listopadu k dispozici“.

Spor se vyhrotil v momentě, kdy byl na koncert pozván sám Recep Tayyip Erdogan, premiér Binali Yildirim, ministr zahraničí Mevlüt Cavusoglu a ministr kultury Nabi Avci. Vedení německé diplomacie si obratem umylo ruce: „Pozvání na akci proběhlo bez účasti ministerstva zahraničí.“

Ankara se proti označení masakru za genocidu vehementně brání. K těžké roztržce s Berlínem vedla už zmíněná rezoluce Spolkového sněmu z letošního června. masakru jako genocidy. Proponovaný koncert by ji vyhrotil ještě víc. Turecké úřady proti projektu, podporovanému EU a německým ministerstvem zahraničí, brojí již měsíce.

Aghet měl přitom v Istanbulu uveden v mírnějším provedení, než obvykle. Na galapředstavení mělo dojít i k založení Společnosti arménsko–turecko–německého přátelství. Berlín oznámil, že se představení odsouvá, nový termín však nezveřejnil dodnes. Mozaiku doplňují média přímo z Ankary: Turecko kvůli kvůli Aghet nedávno jednostranně vypověděla celý kulturní program EU.

Rezoluce Spolkového sněmu vyvolala i další reakce. Ankara zprvu odmítla vydat povolení i delegaci bundeswehru, mající navštívit leteckou základnu Incirlik. A vydala ji až poté, co spolková vláda prohlásila zmíněnou parlamentní rezoluci za „nezávaznou“. Teprve pak směli Incirlik navštívit i členové výboru pro obranu Spolkového sněmu. Jeden z nich, zahraničněpolitický mluvčí parlamentní frakce Die Linke Jan van Aken, však na povolení turecké vlády čeká již dva týdny.

Drážďanští symfonici si to mezitím kompenzují jinde. V prvé polovině listopadu uvedou Aghet v Bělehradě i arménském hlavním městě Jerevan.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live