- rozhovor s Terezou Spencerovou -
3. 9. 2015  ParlamentníListy

Polsko nebude přijímat uprchlíky ze Sýrie, protože hrozí nával statisíců běženců z Ukrajiny. To neřekl nikdo jiný než nový polský prezident Andrzej Duda, sděluje ve svém pravidelném shrnutí týdenních událostí na ParlamentníchListech.cz novinářka Literárních novin a analytička Tereza Spencerová. A dodává, že na Ukrajině věci rozhodně nemíří ke stabilitě a plnění minských dohod. Pokud jde o "senzaci" posledních hodin, tedy údajné zapojení Ruska do války s Islámským státem, je skeptická. 

Tento týden byl opět mimořádně zajímavý, bohužel i pro nebohou Ukrajinu, jejíž prezident se snažil dostát minským dohodám, pokusil se v parlamentu protlačit decentralizaci země a odměnou mu za to byl zuřivý dav a mrtví policisté. Co nám tato událost, rámovaná prvním čtením příslušného zákona v Nejvyšší radě, dala najevo a jak to celé s teritoriálním uspořádáním Ukrajiny nakonec skončí? A bavme se od východu na západ.

Největší ironií přitom je, že se Petro Porošenko vůbec nesnaží dostát minským dohodám, protože jejich text je vcelku suchý a srozumitelný a vše, co Kyjev v současnosti podniká, této liteře odporuje. Takže bych spíš mluvila o tom, že se Porošenko slovně snaží o „decentralizaci“, ale fakticky nikoli. Různé analýzy naopak formulaci v návrhu nové ústavy čtou jako zesílení moci v Kyjevě na úkor „decentralizovaných“ regionů. Naposledy se o tom minulý týden přesvědčili poslanci záporožské regionální rady, kteří si slavnostně (v poměru 66 ze 69 přítomných) odhlasovali posílení svých pravomocí ve finančních a jiných sférách, a Porošenko jim okamžitě pohrozil, že je nechá obžalovat ze „separatismu“. Zkrátka, o žádného ducha minských dohod už v Kyjevě nejde. A vlastně nejspíš jít ani nemůže, protože – velmi zjednodušeně – pokud by se udělal ústupek Donbasu, „rozprchnou“ se okamžitě i ostatní regiony a Kyjev by pak zůstal jako příslovečný kůl v plotě.

Na druhé straně ale Porošenko – výměnou za miliardy ze Západu – slíbil, že „decentralizaci“ prosadí, a tak alespoň s tímto pojmem neustále operuje. Nicméně je výmluvné, že radikálové z neonacistických praporů zaútočili na parlament, který z reálného pohledu fakticky hlasuje o ničem, a zmasakrují gardisty, kteří budovu chrání. Znamená to, že je dokáže „vytočit“ byť jen hraní si s vytunelovaným pojmem „decentralizace“. Z toho plyne, že fanatické monstrum, které tam s pomocí Západu zvedlo hlavu a pořádně se rozkročilo, chce jen „totální vítězství“ některých myšlenek z Majdanu, stejně jako se dožaduje totální nadvlády nad ruskojazyčnou polovinou Ukrajiny a konečného vítězství nad donbaskými rebely a potažmo i nad Ruskem jako takovým. A když náckové před parlamentem začali střílet a jeden z nich pak hodil granát, vláda reagovala alibisticky: beztak to všechno zorganizoval Putin. To dá rozum, přece! Čili má strach se radikálům postavit, což ze všeho nejvíc svědčí o tom, že si není jistá, do jaké míry vůbec Ukrajinu ovládá. A z toho vyplývá, že ať už se ústavní „decentralizace“ v prosinci ve finále odhlasuje, nebo ne, na budoucí územní celistvost Ukrajiny bych moc peněz nevsadila.


Vlastně je celá ta „Ukrajina“ už naprosto bizarní záležitost. Porošenko ve středu vyzval „národy svobodného světa“, aby se jednotně postavily do šiku proti ruskému agresorovi, a o tři hodiny později agentury oznámily, že Kyjev právě od agresora dovezl další várku uhlí pro své elektrárny, aby se na Ukrajině dalo ještě aspoň svítit… A aby to nějak Porošenko zakryl, tak večer prohlásil, že ukrajinská armáda bude na úrovni sil NATO do roku 2020. Připomínám, že síly NATO zbastlily zatím všechny války, do nichž se pustily a ukrajinská armáda je na tom hodně podobně už nyní…

Zkrátka, pro cyniky a milovníky černého humoru se Ukrajina stává fakt zlatým dolem. A ano, jistě, vím, že celý ten bizár nakonec zaplatí Ukrajinci svým osudem a evropští daňoví poplatníci svými penězi.

Arsenij Petrovič Jaceňuk, dnes již bývalá strana Udar, nové uskupení Ukrop. A samozřejmě Porošenkův blok stejně jako vláda Ukrajiny, stejně jako omezovaná Komunistická strana Ukrajiny, stejně jako další subjekty... Kdo bude mít na Ukrajině do konce roku jaké postavení, jak to nakonec skončí a kolik lidí, nedej bože, k nám bude kvůli tomu utíkat?

Jak bude Ukrajina vypadat na konci letošního roku si netroufnu přesně odhadnout, ale tipla bych si, že Porošenko ve funkci už být nemusí, protože selhal na všech frontách a namísto do EU dovedl stát na hranici rozvalu, takže je na čase, aby Západ tuhle svou nepodařenou „volbu“ vystřídal někým jiným. Je otázkou, jestli se to stane prostřednictvím dalšího Majdanu, nebo nějak civilizovaněji, ale kandidáti prý už vybráni jsou, tož uvidíme. Do toho polský prezident Andrzej Duda tvrdí, že jeho země nebude brát uprchlíky z Afriky a Blízkého východu, protože čeká nával stovek tisíc Ukrajinců, Maďarsko už alespoň oficiálně oznámilo, že v případě nutnosti přijme nějakých 200 tisíc ukrajinských občanů maďarského původu ze Zakarpatí… Kdo na Ukrajině zbude? Zanícení banderovci a staří lidé? Aby Brusel k imigrační vlně nakonec nemusel řešit ještě i banderovský džihád…

Začínají se šířit zvěsti Kremlem dementované, že Rusko se chystá zasáhnout proti Daeši v Sýrii. Možná jsou tyto zvěsti spíše toužebným očekáváním, protože mapa Sýrie zobrazující poměry sil mezi jednotlivými bojovníky nesvědčí bohužel ve prospěch Bašára Asada, ba spíše ve prospěch Daeše. Tak tedy, zaútočí podle vás Rusko na Daeš, a pokud ne, jak se ten strašný příběh bude odvíjet dále?

Každá normální zpráva by měla mít zdroj a měla by říkat, proč se něco děje, kdy se tak stane a podobně. Je zarážející, že tahle naprostá „slovní omáčka“ z izraelského portálu Ynet neříká, kdy Rusové vyšlou své letectvo, v jakém počtu, proč by to vlastně vůbec měli dělat a hlavně odkud tuhle zprávu vzali. Rusko ji podle očekávání dementovalo, ale je příznačné, že Kreml popírá vyslání „stíhaček“, nemluví ale o pilotech. Je už dávno veřejným tajemstvím, že ruští piloti – vedle těch íránských – v Sýrii působí, byť jsou to všechno nejspíš zaměstnanci různých ruských „Blackwaterů“, tedy žoldnéřských firem, a nikoli piloti pravidelné armády. A co víc, ruští vojáci operují kolem námořní základny v Tartúsu, takže fakticky už ruská armáda v Sýrii působí roky, ale to jako by se nějak „nepočítalo“.

Proti přímému ruskému vstupu do války v Sýrii, jak to naznačují nové spekulace, přitom napovídá mnohé – třeba zbastlené války americké, které nikdy kýžených výsledků nedosáhly, a vždy vše jen zhoršily. Nebo obava, že by takový krok mohl aktivovat „odvetný“ džihád na Kavkazu, což je to poslední, co si dnes Rusko nádavkem k ukrajinské krizi může přát. Nebo opakované teze Kremlu, že lokální války na Blízkém východě by si měl Blízký východ vyřešit sám, s tím, že je samozřejmě některým zainteresovaným stranám třeba nějak pomoci. Ale i tato pomoc má své meze, aby nevytvářela kořeny budoucích konfliktů. Zkrátka, ne, onu zprávu z Ynetu považuji jen za „pokusný balonek“, byť pro něj aktuálně nemám moc racionálních vysvětlení.

Stejně jako nemám vysvětlení pro neustále se opakující tvrzení, že se válka v Sýrii vyvíjí ve prospěch Daeše a že Asad má na kahánku. Vím, že je to v poslední době oblíbená fráze většiny západního mainstreamu, ale odkud se bere? Z pohledu na aktuální mapu války to být nemůže.

A jak se ten „strašný příběh“ bude vyvíjet dál? Nevím. Američtí experti sdružení kolem portálu Long War Journal, který už roky každodenně mapuje a analyzuje americkou „válku proti terorismu“ a džihádistická hnutí po celém světě, tuhle upozornil na zvláštní skutečnost – americké nálety proti Islámskému státu v Sýrii se soustředí na „území ovládané“ Daešem, nikoli na skutečné cíle. Jinými slovy, řekněme, že Daeš obsadí nějaké město, kolem něhož je sto kilometrů pouště. V takovém případě budou americké bomby padat na onu poušť kolem a nikoli na bojovníky Daeše jako takové… Takže od USA průlom asi čekat netřeba, mají v regionu své zašmodrchané zájmy. Možná by fakt bylo dobře, kdyby tam ti Rusové „vstoupili“, ale…

Od toho, jak to dopadne, odvisí i příběh syrských utečenců v Evropě. Být vámi, vyzvala byste je po případném konci války v jejich vlasti, aby se do ní odebrali zpět a šli ji obnovovat? A jak vlastně podle vašich odhadů jejich vlast nakonec bude vypadat a, dovolme si to, jak byste si přála, aby vypadala, jak by měla být uspořádána (včetně kurdského prvku) a kdo by v ní měl vládnout?

Mám za to, že většinu z nynějších uprchlíků bych k návratu do vlasti vyzývat nemusela, protože by se tam rádi vrátili sami – stačí, sakra, aby skončila ta válka! A jak by měla jejich vlast vypadat? To jsou znovu otázky, na něž nemám odpověď. Předpokládám ale, že by si to Syřani už nějak rozhodli sami, třeba ve volbách.

Angela Merkelová již oficiálně pohrozila Česku a dalším zemím našeho okruhu EU, že by se také mohlo stát, že by schengenský prostor skončil, pokud nebudeme chtít přijmout „kvótní“ uprchlíky. Z Rakouska současně přišel náznak, že by se v obdobném případě mohly krátit dotace EU pro nás. Schvalujete takovou rétoriku? Vyplatí se podle vás?

Před pár dny jsem viděla oficiální statistiku ministerstva vnitra, která k poslednímu srpnu registrovala na českém území něco přes 330 uprchlíků. Nás je přes deset milionů a kvůli 330 plus lidem propadáme totální hysterii. To už samo o sobě cosi o našem národě vypovídá. Více, než bych chtěla vědět; a to nemám žádná přehnaná očekávání.

Nicméně, faktem je, že nápad s kvótami nebo škrcením finančních kohoutků je podle mého hloupost. Ze všeho nejvíc je to přiznání nefunkčnosti EU, když se nyní musí „hrozit“ podobnými opatřeními, stejně jako přiznání skutečnosti, že „evropské hodnoty“, o nichž tak rádi mluvíme, vůbec nejsou univerzální. Ukazuje se, že všechny ty české mantry o tom, že jsme historicky součástí západoevropského kulturního prostoru, byly jen prázdné řeči. Stačí srovnat Německo a Českou republiku.

Podle mého je ale nad tím vším nejdůležitější, že se Evropa dál tváří, že čelí jen jakési uprchlické „krizi“. Ale co když je to nová norma?

Někteří čtenáři se nás ptají, co si mají myslet o Turecku, našem spojenci v NATO. I vy jste minule dala najevo, že jeho pomoc Daeši není „samo sebou“. Pokusme se, prosím, o soupis širších souvislostí. Třeba i proto, že se setkáváme s komentáři, že „Bašár nevítězí, protože proti němu jdou Turci“. A navíc v Turecku budou předčasné volby. A navíc se uchází o vstup do EU. A navíc... A to už nechme na vás.

Ano, Turecko už má skoro padesát let podanou žádost o vstup do EU, a nikdy se tam neprokousalo, protože Evropa – kontinent, který má na svědomí genocidu indiánů v severní i jižní Americe, zničení Afriky kristianizací, otrokářstvím a drancováním surovin – se najednou zalekl, že by turecký islám mohl s naší idylkou cosi napáchat. To ale neplatí pro NATO, v němž Washington, nebo spíše ono 1 procento, které jej ovládá, potřebuje výspu své moci na kraji Evropy a Blízkého východu. A protože si to turečtí mocní uvědomují, hrají si své zájmové hry, a západní mocní musejí jen mlčky přihlížet třebas i otevřené podpoře Islámskému státu. Nic z toho přitom není v zájmu ani Evropanů, myslím tím obyčejné obyvatele kontinentu, ani obyčejných Američanů. Bylo by legrační předpokládat, že Pentagon razí svou politiku ve jménu „amerického národa“, který – při prudkém růstu hispánského obyvatelstva a v době, kdy policisté vraždí černochy jako králíky – lze definovat už jen těžko. Nicméně ano, kdyby Turecko, člen NATO – toho demokratického souručenství blaha a bezpečnosti – nepodporovalo Islámský stát a další džihádisty v Sýrii, válka už by možná skončila. Ale totéž platí i pro Evropu. Jak ale donutit naše politiky, aby přestali podporovat Islámský stát prostřednictvím své sankční politiky proti Sýrii? To fakt nevím.

Setkali jsme se v posledním týdnu s myšlenkou tak zajímavou, že jsme až zapomněli jejího autora. Izrael, podle jeho mínění, po jaderné dohodě Íránu se Západem zůstal zcela sám, napospas íránské jaderné hrozbě. Co si o tom myslet?

To je klasika. Současný izraelský premiér Benjamin Netanjahu už někdy před dvaceti lety poprvé prohlásil, že Írán „do tří let“ vyvine jadernou zbraň, a když se tak nestalo, tak tuto formulku opakoval a opakoval a opakuje až dodnes. Svým způsobem tím v mezidobí začal připomínat jehovisty s jejich „přesnými“ daty konce světa. A dnes, po podpisu dohody mezinárodní „pětky“ s Íránem o jeho jaderném programu vymyslel tezi, že nadnárodní dohled nad íránskými jadernými zařízeními umožní Íránu konečně tu zbraň dotvořit. Postrádá to logiku, na což si mimochodem stěžovaly i francouzské židovské organizace. Otevřeně konstatovaly něco jako, že „s takovým materiálem nemůžeme přece v Evropě pracovat“. Ale je pozoruhodné, že pro členy amerického Kongresu je to argument dostačující. Tedy pro některé, a jak se ukazuje v posledních dnech, pro menšinu z nich. Zkrátka, izraelský premiér vsadil na to, že má Kongres díky proizraelským lobby „v kapse“, a tak se ani nenamáhal vymyslet udržitelný argument, což mimochodem vypovídá mnohé o vlivu Izraele na americkou politiku.

Mezitím už ale v Teheránu byli ministři klíčových evropských zemí, premiéři a prezidenti se tam chystají a všem jde o jedno – obří íránský trh může alespoň zčásti zachránit ten blížící se evropský bankrot. Jede tam nyní i Lubomír Zaorálek, což při „svrchovanosti“ české zahraniční politiky fakt už znamená, že se „to smí“.

A přitom to současně znamená, že tradiční izraelská demagogie jako kouzelným proutkem v Evropě ztrácí svůj vliv, a ano, že Benjamin Netanjahu zůstal sám proti zbytku světa. A co víc, pustil se do otevřeného boje s Barackem Obamou, prezidentem země, bez jejíž nekonečné pomoci by Izrael vůbec nepřežil, a zdá se, že prohrál. Co to bude znamenat pro budoucnost Izraele, není zatím příliš jasné; hodně bude záležet na budoucím prezidentovi USA, ale přelomovým se zdá být už jen to, že americký Kongres přestal být – jak zní jeden bonmot – „izraelským okupovaným územím“.

Důležitější mi připadá, že blokované pásmo Gazy bude už od roku 2020 „zcela neobyvatelné“, říká OSN, a nová izraelská bezpečnostní doktrína povoluje střelbu do lidí, co házejí kameny… Teď je načase, aby izraelské kouzlo ztratilo vliv i v otázce Gazy a okupovaného Západního břehu, tedy aby se konečně vyřešila izraelská okupace palestinských území, ale v to moc nevěřím. Reálnější mi připadá „přesun“ Palestinců do Jordánska, kde násilně „najdou“ svou novou „domovinu“ a tu původní a zákonnou prostě ztratí jednou provždy.

Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co Vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?
Nejzajímavější ve čtvrtek bude sledování oslavy konce druhé světové války v Pekingu a všeho, co z tamních jednání vzejde. Tam se totiž formuje „nový světový řád“ a považuji za plus, že tam Miloš Zeman je. Na odiv vystavovanou neúčast západních politiků v Pekingu totiž považuju jen za gesto, a navíc moc hloupé.
Na PL psali:

• Tereza Spencerová: Íránský strašák zmizel, ať žije Írán!
• Tereza Spencerová vám předvede, co se zamotalo v arabském světě a jak z toho má radost Putin. Je si jista, že na Ukrajině je rozhodnuto. A přidává perlu o Jaceňukovi
• Tereza Spencerová: Osa Ruska a Saúdů v Sýrii a vyšachované USA
• Tereza Spencerová: Plíživý rozval Ukrajiny nabírá na obrátkách
• Tereza Spencerová: Obamova smlouva TTP před klinickou smrtí
• Tereza Spencerová: Ukrajina, to jsou zprávy jak z černé kroniky. Blíží se velmi zlý scénář. Smutná pravda o NATO a ty nejhorší vzkazy fanouškům USA
• Tereza Spencerová: Nebezpečná batolata - Minority Report v reálném světě

3.9. 2015   Zvědavec
 Do Řecka, jak bylo lze očekávat – už kvůli relativní snadnosti a přijatelnému dopravnímu riziku, proudí z Turecka denně uprchlíci v číslech, která berou dech. Zdecimované Řecko – ano i tohle jde na konto posledních podmínek, nadiktovaných protektory Aténám, nedělá nic jiného, než by udělal každý stát v jeho situaci – převeze uprchlíky trajekty z ostrovů na pevninskou část a dál se o ně nijak nestará. Prostě je pouští dále do Evropy.
Uprchlíci – kteří, jak jsme denně přesvědčováni tuzemskými, ale dnes zejména západoevropskými medii a politiky, nemají jinou touhu, než si zachránit život a utéci do bezpečí před válkou, nestojí o tyto hodnoty v Řecku. Kde se /zatím/ skutečně nestřílí. Chtějí pryč – jinam.

Marný krátký boj s touto jejich touhou svedla Makedonie a Srbsko se té tsunami ani nepokusilo postavit do cesty. Proč také? Proč by mělo řešit, v podstatě neřešitelný problém za ty, co ho nedávno humanitárně bombardovali, přinutili ho, aby se vzdalo části svého historického území? Takže rádo umožňuje migrantům co nejrychlejší průchod svým územím.

A na řadě je Maďarsko. To, v podstatě jako jediné, začalo činit nějaká logická a rozumná opatření jak vlnu zvládnout -postavilo nízký žiletkový plot. Podél celé hranice se Srbskem. Není zdaleka tak účinný, jak Maďaři doufali! Třeba kvůli tomu, že se nepokusili zadrátovat i železniční koridory a k ostraze plotu nenasadili živou sílu… Ono je to ostatně těžké, když francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Europe 1, televizi RTL a list Le Monde těžce Maďarsko, které v sobotu dokončilo žiletkový plot na hranicích se Srbskem a do listopadu ho chce vyhnat do výšky čtyř metrů. Fabius prohlásil, že Budapešť nerespektuje evropské hodnoty!!!
jak se dozvíte zde:
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/379100-pristup-vychodni-evropy-k-imigrantum-je-skandalni-rozciluje-se-sef-francouzske-diplomacie.html

A Fabious není zdaleka sám, kdo si v tomto směru, bere Budapešť do úst a dělá z ní evropského otloukánka. Podobných je celá řada. Ačkoli Estonsko plánuje vybudovat na nejméně dvou třetinách hranic s Ruskem plot vysoký 2,5 metru a zakončený ostnatým drátem, který má zabránit „narušování hranic“.

http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/estonsko-se-chrani-pred-ruskem-chce-vybudovat-plot_353142.html

Ten estonský The Wall ovšem naprosto nikoho nevzrušuje, takže je to asi plot z kategorie správných Stejně jako ten podél hranice USA s Mexikem.

Zkrátka – není plot jako plot. A není pud jako pud. Zejména ten sebezáchovný je dnes naprosto nedostatkovým zbožím ve velké politice i evropských mediích.

Ale ani tahle zjevná inteligenční disfunkce v případě nahlížení na různé ploty by mne nepohnula k napsání dnešního dílu uprchlíků. Máme zde cosi daleko závažnějšího a daleko, neváhám už napsat – DĚSIVĚJŠÍHO!!!

Uprchlická krize získala skutečně kvalitu tsunami – přírodního úkazu, který vyžaduje mimořádná opatření a zároveň novou kvalitu – hledání náhradních a řekněme si rovnou – falešných viníků! Ten Fabiousův výrok, z kterého jsem citoval totiž zdaleka nebyl jen o plotu a Maďarech. Podstatnější část byla tato:

„Když vidím jistý počet zemí Evropy, které neakceptují kvóty, pokládám to za skandální,“ řekl Fabius v rozhovoru. Dodal, že tyto země se nacházejí na východě kontinentu.

Odvážně se k této problematice podle Fabiuse staví Německo a Francie je po jeho boku, ale odpovědnost by podle ministra měla převzít celá Evropa.

Úplně stejná prohlášení, v posledních dnech, zazněla z Berlína – Merkelová se tvrdě a nekompromisně dožadovala „solidarity“ ve sdílení důsledků uprchlické vlny mezi zeměmi EU, s tím, že právě na principu solidarity prý stojí základy Evropské unie. Když jsem tohle slyšel na večerních zprávách ARD, skoro jsem zapomněl konzumovat večeři! A nutně si musel vzpomenout na to, jak před pár týdny „osvědčilo“ Německo a další solidaritu s bankrotujícím Řeckem a mlátilo Aténám o hlavu heslo, že pravidla se musí dodržovat! Za každou cenu. a to i řeckého sebezničení! Co platí pro Řeky, zdá se – nemusí dodržovat ilegální migranti. A také Německo a Merkelová – zaznamenali jste minulý jiný výrok Merkelové, že Německo se rozhodlo, ohledně syrských migrantů, dále v jejich případech nepoužívat Dublinskou úmluvu a hodlá jim umožnit vstup na své území, bez příslušných dublinských procedur? Kdyby náhodou ne, pak zde si němčináři mohou přečíst detaily:

http://www.focus.de/politik/deutschland/ausnahme-fuer-migranten-deutschland-setzt-dublin-pruefung-fuer-syrische-fluechtlinge-aus_id_4903133.html

Takže někdy závazky platí a musí být plněny až na krev /Řecko/ jindy se respektovat nemusí protože… Protože? Proč?

Aby byla celá záležitost kolem Dublinu dotažena ad absurdum, tak včera večer se na Spiegelu

http://www.spiegel.de/politik/ausland/eu-asylregeln-bruessel-schickt-mehreren-laendern-warnbriefe-a-1050970.html

objevila informace, že Brusel poslal NĚKTERÝM zemím poslední varování, že je potřeba dodržovat dublinské procedury! Myslíte, že ten hlavní varovný dopis směřoval do Berlína? Špatně!! Hlavním adresátem je – Budapešť! Ta prý umožnila nyní odjezd neregistrovaných uprchlíků!!! Ne Řecko, ne Itálie – Budapešť!!!

Copak Merkelové / a Bruselu/ není jasné, že právě tímhle jen vyhrotila celou situaci až k šílenství masového exodu posledních dnů? Že její vyhlášení bylo poslední pobídkou k hromadnému pochodu? Že velkopašeráci lidí tohle bleskově rozšíří v uprchlických táborech v Turecku, Libanonu a Jemenu? A když ne oni, tak to určitě ráda udělá za ně turecká vláda, aby se zbavila problému se statisíci syrských běženců na svém území?!

K tomu navíc německý ministr vnitra Thomas de Maiziere při debatě s občany, kdy mu byl adresován dotaz z pléna, v kterém okamžiku bude nějak omezen jejich přístup do Německa, aby se nezhroutila německá státní a sociální struktura znepokojenému občanovi odpovídá:

Ústavní právo na asyl v Německu NEMÁ žádnou horní hranici!!!!

Kdybyste mi náhodou nevěřili, pak si pusťte tenhle záznam německé veřejnoprávní televize ZDF. Ministrův výrok zazní v čase 1:04

http://www.zdf.de/ZDFmediathek/beitrag/video/2479384/Fluechtlinge-Merkel-fordert-Solidaritaet#/beitrag/video/2479384/Fluechtlinge-Merkel-fordert-Solidaritaet

Ovšem Merkelová, de Maiziere, vicekancléř Gabriel i předseda Evropského parlamentu Schultz, stejně jako francouzský zamini Fabious nebo rakouský kancléř Fajmann a řada dalších západních politiků současně volají po tzv. solidaritě zemí EU při řešení důsledků migrační tsunami. Oním řešením je pro ně prosazených kvót, kolik by povinně a bez diskusí měly jednotlivé členské země přijmout uprchlíků!!! Aby prý došlo ke „spravedlivému“ rozdělení břemene.

Kdyby šlo jen o proklamace“! Jenže on se k této věci svolává narychlo summit hlav států EU!

A rakouská ministryně vnitra Johanna Miklová-Leitnerová už má patentní řešení, jak vzpurné – rozuměj – východoevropské země donutit k povolnosti! Mimochodem – tahle dáma také patří k velkým kritikům maďarského plotu – viz její výrok

„Spoléhat se na to, že nějaký plot uprchlíky odradí, je iluze,!!!

A její recept na řešení uprchlické krize? je pro zvýšení tlaku na země Evropské unie, které nesouhlasí se spravedlivým rozdělením uprchlíků. Omezila by jim i finanční pomoc. Abych ji citoval v plném rozsahu:

„Tady je potřeba odpovědnosti všech 28 členských států. Jednou z možností je redukovat požadavky, pokud není solidární odpovědnost“

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/rakouska-ministryne-vnitra-by-statum-ktere-nepomahaji-uprchlikum-omezila-financni-pomoc-gse-/zahranicni.aspx?c=A150831_135350_zahranicni_ert

Takže podle rakouské ministryně vnitra a francouzského ministra zahraničí, ale podobné náznaky jdou i od dalších západních politiků -aktivní obrana proti masové nelegální migraci jsou aktem proti evropským hodnotám, ale je třeba potrestat ty, co odmítají nést důsledky rozhodnutí jiných zemí akceptovat jasně ekonomické uprchlíky v katastrofickém rozsahu!!!!!

A to není všechno – Brusel se rozhodl v nadcházejících dnech /14.9./ uspořádat další z vrcholných summitů, kde by toto mělo být předmětem diskuse a hlavně – zásadních a závažných rozhodnutí! A kde, jak se dá oprávněně očekávat, bude postupováno přesně v intencích mudrování šéfky rakouského vnitra!!! Ostatně – v čele tažení proti „nechápajícím a nekooperujícím a nesolidárním“ budou Němci. Očekávám, že se stejnou tvrdostí, jakou osvědčili vůči Řekům!!! Protože není náhoda, že během pár hodin středoevropským zemím vyčte nespolupráci, nesolidárnost a vychytralost francouzský ministr zahraničí, rakouská ministryně vnitra a kancléř a nakonec Angela Merkelová. A smysl je zřejmý. Prostředky jak dosáhnout „dobrovolného“ souhlasu „neposlušných“ také.

Evropa, respektive Evropská unie, je, podle mne, v krizovém okamžiku své existence. Nejde o solidaritu. Jde o samou podstatu EU. O zachování principu dobrovolnosti a jednomyslnosti jako základních stavebních kamenů, na kterých Unie funguje. Kecy Martina Schulze, že unie se stává unií egoistů nechť si nechá pro Francouze, až se bude zase jednou jednat o zemědělských subvencích nebo pro Brity až budou žádat další další úlevy – například. Tohle je egoismus pur. Ale přenášení dopadů masové migrace na úroveň egoismu? Zoufalá drzost nebo drzost ze zoufalství.

Jsem si naprosto jistý, že němečtí, rakouští, francouzští a další zainteresovaní politici velmi dobře vědí, že migrační tsunami vůbec není o získání BEZPEČNÉHO azylu! Jediné, co naprostou většinu z nich zajímá je ekonomicky nejvýhodnější azyl! Stačí si přehrát scény z Východního nádraží v Budapešti, aby měl jasno i Pepek Vyskoč! Oni jasně, srozumitelně a nekompromisně sdělují že Germany YES, Hungary NO!



Tohle v Berlíně, Paříži, Vídni, Stockholmu , Kodani, Haagu nebo Londýně všichni moc dobře vědí. Ne, současní migranti jsou velmi vybíraví! Ti nechtějí do Budapešti, Prahy, Bratislavy, Varšavy, Tallinu nebo Rigy. Ti míří do Bochumi, Utrechtu, Amsterodamu, Birnighamu. Lile. Linze, Ahlborgu nebo Västeråsu. Vědí, že jejich volání po tzv. spravedlivém rozdělení a solidaritě je blábol. Tak proč to dělají a proč budou velmi drsně a mohutně na představitele východních zemí za dva týdny tlačit?

Odpověď je až neuvěřitelně jednoduchá ! už v prvním dílu Uprchlíků naleznete, že
-nám nikdo nedá na výběr a uprchlíky budeme muset přijmout
a také že
-politici půjdou jednak cestou nejmenšího odporu, ale hlavně, že budou přesvědčovat obyčejné lidi, že kámen volně puštěný z ruky zásadně stoupá vzhůru
Mohl bych napsat, že jsem se, bohužel, nespletl. Kdybych chtěl být nepoctivý jak k vám, tak sám k sobě. Dobrovolně doznám, že jakkoli obě premisy v uprchlické krizi stoprocentně platí, netrefil jsem. Tedy přesněji – netrefil tak přesně, jak jsem chtěl!

První premisa je jasná, té se moje vnitřní nespokojenost s její formulací a vyzněním netýká. Chybu jsem učinil v té druhé! Já ji omezil jen na domácí scénu příslušných velkopolitikářů – německých, rakouských, francouzských a dalších podobných. Ano, fungují přesně tak- viz třeba onen neuvěřitelný výrok de Maizeireho. Který přemýšlivější a stále rostoucí část německé veřejnosti může jedině naštvat! S tímhle nelze, ani střednědobě, vystačit. Protože i nechápavý volič velmi rychle pochopí, že do půllitru se zkrátka vejde jen půl litr vody + max. maličko navíc a pak to přeteče. To Merkelová a spol dávno vědí! Naštěstí pro tento případ má politika , už dávno, od svých pravěkých počátků, ve výzbroji osvědčený trik – najít falešného viníka!!!! Tohle a jen tohle je ten důvod.


Takže výsledek je jasný a mně osobně štve, že mi nedoklapnul a tudíž jsme na něj neupozornil s předstihem- že nutně musí dojít k tomu, že narůstající problém uprchlíků v hlavních zemích jejích zájmu musí být začít komunikován jinak – že jeho kořenem není nesmyslná imigrační a sociálně imigrační politika vybraných cílových destinací migrantů, nýbrž NEOCHOTA VÝCHODNÍCH ČLENÚ EU podílet se solidárně na „spravedlivém“ rozdělení dopadů a nákladů migrační vlny!

Zkrátka nespokojeným Němcům je jejich vrcholnými politiky stále častěji a důsledněji vysvětlováno, že kdyby ti zatracení Češi, Poláci, Maďaři , Slováci, Balti, atd. nedělali problémy a byli solidární s Německem, tak by vlastně žádný problém s uprchlíky NEEXISTOVAL!!! A aby obyčejný pan Braun z Dortmundu nebyl na pochybách, tak se vedle mýtického „líného „ Řeka dnes objevuje imigrantsky „xenofobní“ Čech či Polák „s věčně nataženou dlaní“ !!! Tohle schéma prostě nemůže selhat!

Ostatně, v EU ani zdaleka není nové. Vzpomenete si ještě na tzv. polského instalatéra?

Během kampaně před francouzským referendem o Evropské ústavě ztělesňoval obraz „polského instalatéra“ rozšířené obavy, že by příval levné pracovní síly z východu mohl výrazně ovlivnit situaci na francouzském pracovním trhu.

Ona ta vzpomínka na tuhle epizodu soužití tzv. starých a nových členů EU vůbec není v kontextu migrační vlny od věci . Licoměrnost dnešního volání po solidaritě „východu“ je až zarážející. Dnešní solidaristé tehdy, v drtivé většině, si, zcela egoisticky, v přístupových jednáních vyjednali to absolutně nejdelší období na ochranu svého pracovního trhu před pracovníky z nových členských zemí!!!! Kde byl základní princip volného pohybu pracovní síly? Na nějakou solidaritu a pomoc nováčkům zcela absentovali. Nezajímala je! Takže licoměrnost. Solidarita je požadována jen někdy – když jde o tu s těmi velkými. Ne s malými.

Takže instalatéra nyní evidentně střídá hamižný xenofob. Pochopitelně ze subvencovaného východu!

Rakouská ministryně vnitra to dala zcela srozumitelně najevo! A všichni politikáři z Německa, Francie, Holandska, Belgie, Rakouska, atd. se toho rádi chopí! Jak prosté! A bohužel – jak účinné! Kámen volně puštěný z ruky politika vždycky, podle potřeby stoupá vzhůru! V tomto případě dokonale! Třeba i za pomoci polského instalatéra nebo egoistického českého imigračního xenofoba. To je to celé.

Německý volič prostě musí být zbaven logické myšlenky, že víc než půl litru vody se do půllitrové sklenice zkrátka nemlže vejít! To je nepřípustné! Proto celý ten cirkus a ukazování směrem na východní křídlo EU. Ačkoli je jasné, že imigranti do chudých zemí jednoduše jít nehodlají!A když tam budou přiděleni, tak zde nezůstanou. Chápal bych, kdyby po solidaritě volalo Maďardsko. Ale Německo, které hodlá neomezeně přijímat Syřany? A říká, že nechce ekonomické uprchlíky ze západního Balkánu, ale nepodniká nic efektivního na jejich rychlé a efektivní odsunování?

Ten postoj západní části EU má ještě jeden a dodám – pro nás mimořádně tragický rozměr. Merkelová a spol, kromě jiného například volají po společné imigrační politice EU 28. Že se vám to zdá logické? Dobrá, pak si položte otázku – a co myslíte, o jaké standardy ohledně azylové politiky asi tak , jestliže přijata, se bude ta jednotná azylová politika opírat? O standardy české nebo německé?!!! Ještě se vám zdá logické, že bychom měli, při naprosto odlišných ekonomických možnostech, přijmout německá pravidla?

Já nijak nezpochybňuji mandát Merkelové a spol řídit německé záležitosti, včetně politiky vůči migrantům a azylového práva, jak uznají za vhodné! Ale tenhle nezpochybnitelný mandát končí v Bavorské Železné Rudě. V té české už nemá žádnou legislativní validitu! Pokud se Němci svobodně rozhodnou přijímat uprchlíky – ok. Ale nesmí důsledky svých rozhodnutí přenášet na jiné členské země EU!!!! A vyžadovat od nich plnění vnitroněmeckých pohledů a zákonů. O tomhle , podle mne bude příští summit EU! A podle výsledku, zdali Sobotka a spol. odolají tlaku Německa, Francie, Rakouska a dalších je budu pro příště měřit. Vůbec členům české delegace nezávidím.Tohle a každé následné zasedání EU k této tématice, pro nás může mít nepochybně, co se důsledků týče, klidně může mít velikost tak osudových jednání jako byl Mnichov 1938 nebo Moskva 1968. Jednak kvůli dlouhodobosti,nezvratnosti důsledků a budoucí precedentnosti, pokud si západ prosadí svou a kvůli tomu, že by se ukázalo, že německý „řecký“ klacek funguje, hlavně na východě, univerzálně.

Za sebe říkám, že česká a další východní delegace se nesmí nechat zlomit žádnou výhružkou přes omezení finančních toků! Žádné peníze za podlehnutí v této kauze nestojí!

A tlak nepůjde jen přes peníze! Bude vyhrožováno i zrušením Schengenského prostoru! Soudím, že pokud Schengen funguje, respektive – nefunguje, tak jak vidíme, pak nemá žádnou praktickou hodnotu. Ať Němci, Rakušané a další klidně znovu zavedou hraniční kontroly. Rozhodně neobnoví vizovou povinnost. Dál budeme cestovat jen s občankou. A holt budeme muset na hranici zastavit, tak jako dříve u okénka, ukázat občanku , obsluha checkpointu nás prolustruje v počítači a pojedeme dále. Bude to v principu trvat asi stejně dlouho jako když platíme benzín u pumpy. Hranice se tím stane potřebně méně průchodná pro všelijaké gaunery lumpy, který z její dnešní otevřenosti těží zdaleka nejvíc. Navíc – německá hraniční kontrola mi osobně bude vadit podstatně méně, než v pohraničním pásmu často neomaleně „filcující“ bavorští a saští policisté podél silnic. Ostatně – Bulharsko a Rumunsko v Schengenu nejsou dosud a také fungují. Současný Schengen není nějakou extra hodnotou. Tak jako jí nemlže být velká díra ve vašem plotě! Je jen symbolem. Který generuje problémy a je při různých příležitostech demagogicky zneužíván,jak to tak u symbolů skoro vždycky bývá

České delegaci není opravdu na nadcházejících jednáních co závidět. Udivuje mne totální klid na zdejší politické i mediální scéně. Všichni jsou neobyčejně blazeovaní a klidní. Zeman jede do Číny a internet je plný prohlášení k téhle návštěvě. Kde kdo radí a má zásadní postoj.K v podstatě nevýznamné události. Ohledně blížícího osudového jednání EU o migrantech -NIC!

A když už, tak člověk zažije například toto:

Na ČT 24 v jednom odpoledním bloku jsem zažil, jak jakási rychlokvašená intervjůčka – jméno mi uniklo, zpovídala nějakého učitele z jedné menší moravské university – obor politická geografie /opět – jméno mi uniklo/. Ten pán mluvil rozumně. A když vysvětloval té realitou evidentně vědomostně nedotčené televizní osůbce, co naše azylové předpisy umožňují a co ne, ona, bez mrknutí oka opáčila -a nebylo by proto třeba ty azylové předpisy změnit, aby k nám mohlo více migrantů? Prostě dokonalá bídná klasika veřejnoprávní televize – propaganda, hloupost, nekvalifikovanost.

Ale nemá valný smysl se nad tím pohoršovat. Opravdovým šokem jsou články na téma evropské imigrační „solidarity“ v renomovaných evropských mediích kalibru německého Spiegelu.

Takový Spiegel v artiklu
Selhání Východevropanů,
kromě jiného napsal:

Merkelová nedávno prohlásila, že tři nebo čtyři země EU nemohou sami nést celou zátěž uprchlické vlny. To je zřejmá a jasná řeč. Co z toho vyplývá?

Východoevropská vedení se musí pohnout, v případě třeba i tlakem přes subvence z EU, aby akceptovaly „férové“ rozdělení nákladů. Což mimo jiné znamená také převzít muslimské emigranty do jejich , dosud katolicky homegeních zemí a tak jim umožnit plnohodnotný život. To všechno samozřejmě bude fungovat nikoli bez obtíží v ve společnostech, kde je velmi rozšířena xenofobie. Ale východní Evropa podle vzoru té západní se to musí naučit…..

A podobné věci lze nalézt i v rakouském Standardu, německých SZ, Weltu nebo FAZ!!!!

Tohle je opravdu průšvih!!!! Lež se stala i u renomovaných a respektovaných pracovním prostředkem. A protože jsme nyní v Evropě v situaci, kdy jde reálně už z tlustých do tenkých, stává se lež , zjevně, normálním pracovním nástrojem. Politici vytvoří falešného nepřítele a media to akceptují. Vinni nejsou ti politici, kteří nejdříve svou hloupou a neodpovědnou a dnes už sebevražednou a destrukční politikou vytvořili uprchlickou krizi v Afghanistánu, Iráku, Syrii, Libyi, rovníkové Africe, kvůli ztrátě hlasů z národnostních přistěhovaleckých zemí nejsou ochotni přijmout účinná opatření na zabezpečení vnějších hranic EU, které se samozřejmě nemohou obejít bez nutné dávky tvrdosti jako každé vynucování práva a pravidel a kteří štědrými sociálními dávkami doslova pobízejí miliony chudých ze zemí třetího světa, aby byli „on the Road“ a jejich tvrdým osekáním je zbavili motivu cestovat! Ne! Ani nápad!

Vinni podle Spiegelu jsou východoevropská vedení, kteráse musí pohnout, v případě třeba i tlakem přes subvence z EU, aby akceptovaly „férové“ rozdělení nákladů. Což mimo jiné znamená také převzít muslimské emigranty do jejich , dosud katolicky homegenních zemí a tak jim umožnit plnohodnotný život. To všechno samozřejmě bude fungovat nikoli bez obtíží v ve společnostech, kde je velmi rozšířena xenofobie. Ale východní Evropa pdole vzoru té západní se to musí naučit…..

A když tohle slyší normální Němec od Merkelové i opravdu jindy seriozních novínářů….Ještě chce někdo pochybovat, že nadcházející summit o migraci může mít význam Mnichova nebo Moskvy 68?

Dočetli jste až sem? A ještě jste schopni vnímat? Tak to zasloužíte odměnu. Ve formě následujícího videa. které by měl povinně shlédnout takový de Maizeire, rakouská ministryně vnitra a řada dalších. Včetně tuzemských vciťovačů. Kvůli absolutním číslům o chudobě na zeměkouli.

3.9.2015  Vaše věc

Před necelým měsícem Bakala prostřednictvím médií informoval veřejnost o tom, že téměř 44 tisíc bytů, které získal společně s privatizací minoritního podílu OKD, prodá britské společnosti Round Hill Capital, která je vnímána jako seriózní majitel a správce nemovitostí.

Round Hill Capital bude však pouze minoritním vlastníkem RPG bytů a bude se podílet na správě bytů. Majoritním vlastníkem RPG bytů se stane lucemburská firma vzniklá teprve letos v červenci a mající údajně vlastnickou strukturu složenou z institucionárních investorů. Dnes je tedy vše jinak, než bylo ještě před měsícem, a bylo by zajímavé vědět, jaká bude ve věci RPG bytů situace za měsíc…

Také by bylo dobré vědět, jak tyto Bakalovy triky s převody majetku hodnotí jeho přátelé Sobotka a Kalousek či to, proč ministr financí Babiš nevyvíjí absolutně žádné úsilí vedoucí ke zrušení smlouvy na prodej minoritního podílu státu v OKD, když Z. Bakala nesplnil jednu z podmínek této smlouvy, a sice tu, že zájemcům z řad nájemníků odprodá byty, které získal v privatizaci minoritního podílu OKD, a to za ceny pro nájemníky velmi příznivé.

Zatím není známo, že by někdo z majitelů bytových domů v ČR podal na Z. Bakalu trestní oznámení kvůli nedovolené veřejné podpoře, která se uskutečnila prodejem bytů z rukou státu do rukou soukromé společnosti za okasní, podhodnocenou cenu. Takový krok některého z Bakalových konkurentů by, pokud by soud rozhodl ve prospěch žalobce, už donutil A. Babiše, aby smlouvu o prodeji minoritního podílu OKD zrušil.

Celý případ kolem Z. Bakaly a RPG bytů je třeba dále sledovat.

2. 9. 2015   zdroj

Alexandr Vondra opět neodolal volání záře reflektorů, a vzdor své nechvalně známé „Promopro“ minulosti, jež by ho v zemi s nezávislým soudnictvím kvalifikovala spíše do věznice se zvýšenou ostrahou a ve slušné společnosti alespoň na hanbu do temného kouta, odkud by se styděl vycházet, vyrazil rozdávat moudra do České televize. V Otázkách Václava Moravce mu byl protějškem P. Telička a jejich tématem byla uprchlická krize.

Promopro Vondra a ani zahraničně politický expert ANO P. Telička vcelku podle očekávání nezahrnovali diváky náročnými myšlenkami a k tomu, jak by bylo možné řešit příčiny krize, se příliš (respektive vůbec) nevyjadřovali.

Zajímavé bylo, že v celém pořadu ani jednou nepadl pojem Islámský stát, ale A. Vondra v souvislosti s uprchlickou krizí nezapomněl zmínit negativní roli Ruska, které je spojencem syrského prezidenta B. Asada, který: „dělá vše proto, aby co nejvíce sunnitských muslimů dostal ze země, protože on je představitelem té šíitské menšiny.“ A dále Vondra pokračoval: „A když vlastně Asad zjistil, že představitel jiné (sunnitské) menšiny S. Husajn v Iráku ve snaze udržet moc neuspěl, tak to samozřejmě nepochybně zkouší demograficky A teď je otázka, jestli všichni tito lidé prchají před válkou, do jaké míry tam je rukopis syrského režimu, a my to jen špatně čteme…“ Opravdu zahraničněpolitický expert hodný České televize.

Netřeba asi komentovat, že o život jde tváří v tvář Islámskému státu v Sýrii hlavně šiítům, tedy vlastně drúzům, alávitům atd. a samozřejmě křesťanům. Každopádně by bylo zajímavé se A. Vondry zeptat, zda si myslí, že Syřanům bude lépe pod vládou Islámského státu než pod vládou B. Asada, kterého de facto označil jako velkého viníka toho, že čtyři miliony Syřanů opustily své domovy a daly se na útěk. Možná chtěl A. Vondra jen ukázat, že na průpovídce „dlouhé vlasy, krátký rozum“ v jeho případě něco je, možná se jen potřeboval opřít do Ruska a prokázat svou loajalitu k Američanům, kteří ještě stále sní svůj sen o tzv. syrské demokratické opozici, kdo ví, co ho k jeho mudraci vedlo…

Dalo by se říci, že v jedné věci měl A. Vondra pravdu. A to když uvedl, že Evropa si trochu může za „uprchlickou krizi“ sama. Když ale dodal, že tím, že některé evropské státy mají příliš štědrý sociální systém, člověk jen žasl. Chce se snad vrátit do časů pickwikovského kapitalismu 19. století?

Ne, že by to někdo čekal od „velikánů“ typu A. Vondry, ale pokud chce Evropa řešit příčiny uprchlické krize, je skutečně potřeba přiznat si, že velkou vinu na současné krizi nese Evropa. Ovšem nikoli nastavením sociálního systému, jak fantazíruje A. Vondra, ale svou neschopností svých lídrů předvídat, k čemu povedou jejich rozhodnutí. Například rozhodnutí Francie a Velké Brtánie (s posvěcením USA) o svržení M. Kaddáfího v Libyi…

Pokud má být uprchlická krize vyřešena, musíme doufat, že lidé, kteří budou rozhodovat a rozhodují např. o politice Západu v Sýrii, budou kompetentnější než A. Vondra, poučí se z předchozích chyb a nebudou Asadův režim oslabovat, ale naopak mu pomohou Sýrii stabilizovat.

Pokud padne Asad, může se Evropa těžit na vlnu pěti až šesti milionů dalších Syřanů, kteří sem utečou před bojovníky Islámského státu a dalšími teroristickými skupinami, kteří se budou snažit získat co největší část Sýrie do své moci.

přeložil a sestavil Mireček
3.9.2015  Kosa zostračili https://vlkovobloguje.wordpress.com/

V předminulém týdnu byla situace horší a horší ale s blížícím se začátkem školního roku a s tím i avizovaného nového příměří došlo k zlepšování situace a doufejme, že to vydrží.
Nový školní rok

Na obou dvou stranách kontaktní linie se finišovaly opravy a zpřístupnění škol a školek a to i pro uprchlíky z válečných oblastí. Hodně škol je zničených tak že nebudou schopny provozu, ale většina školou povinných děti budou mít kam chodit do školy.

S novým školním rokem začalo i nově vyhlášené příměří. Zatím podle zpráv z prvního září to vypadá, že toto příměří není dodržováno kompletně, ale vedlo alespoň ke snížení počtu použití těžkých zbraní v oblasti. Například SMM v Luhanské oblasti nezaznamenala porušení příměří.

Protest před budovou parlamentu

Poslední srpnový den se v Ukrajinském parlamentu schvalovaly návrhy dodatků ústavy definující zvláštní status Donbasu. Na místě se sešlo asi 3000 demonstrantů s vlajkami strany Svoboda, Radikální strany a vlajek Ukropu. Shromáždění bylo nejprve pokojné, ale když se protestující dozvěděli, že ústavní dodatky byly v tomto čtení schváleny, zapálili pneumatiky a dřevo před hlavním vchodem a zaútočily tyčemi a řetězy na policii, která jim bránila ve vstupu.

SMM viděla jak policejní síly, tak i demonstranti házejí na sebe kouřové bomby a kanystry se slzným plynem. Pak v 13:45 SMM slyšela hlasitý výbuch, který byl dle zvuku způsoben granátem. Po výbuchu SMM viděla krvácející policisty a minimálně 8 z nich bylo odvezeno sanitkami ale scéna byla velmi chaotická. Ministerstvo vnitra pak potvrdilo, že zraněno bylo asi 120 policistů 4 z nich vážně a jeden již zemřel.
Mireček k tomu už může dodat jenom „kdo seje vítr, sklízí bouři“. Obávám se, že tohle je jenom předzvěst druhé občanské války na Ukrajině, která nás ještě čeká. Když má spousta velmi nasraných lidí spoustu zbraní, musí to dle mně vést k průšvihu monumentálních rozměrů.

Oblast města Doněck

Pro lepší názornost jsem připravil graf ukazující počty explozí zaznamenaných SMM za jednotlivé dny v oblasti Doněcka z pozorovacího stanoviště na Doněckém nádraží:






V městě Pisky (pod Kyjevskou kontrolou) dle SMM už není prakticky žádné civilní obyvatelstvo a městečko je zhruba ve stejném stavu jako Shyrokyne – většina budov zničených a zbylé poškozené.

Luhanská oblast

Porušování příměří zaznamenáno v okolí Shchastia, Pryshyb, Troitske, Staryi Aidar, Toshkivka, Zolote a Yuzhna Lomuvatka a v mnoha dalších místech SMM viděla následky bombardování přesto, že nebyla jejich přímým pozorovatelem.

Ve Stanytsia Luhanska pokračují boje se sice mírnější intenzitou, ale zato každou chvilku. Jako příjemnou změnu vidím to, že některým lidem je povoleno překročit kontaktní linii, aby se dostali do Luhanské nemocnice, přesto že čekací doba je od 6-12 hodin a někteří tvrdili, že museli čekat i několik dnů.

Odpor k misi OBSE

Když SMM monitorovala bombardované školy v Doněcku (jeden mrtvý hlídač, a poškození tří škol), lidé na místě vyjadřovali svoji nespokojenost s činností SMM, ale místní vojáci DLR se snažili dav uklidnit.

Na benzínové stanici v Novotroitske skupina ukrajinských vojáků pořvávala nadávky na patrolu SMM.

Okolí Mariupole

SMM zaznamenala zvýšenou přítomnost kyjevských sil u Sopyne, kde viděla vykopávání nových minometných pozic a během své návštěvy i zaznamenala ostřelování Shyrokyne z oblasti asi 2km od Sopyne. Na tyto pozice pak opětovali palbu síly DLR.

Pomocí bezpilotního letounu SMM také zaznamenalo v okolních vesnicích na tomto úseku fronty zvýšenou přítomnost těžkých zbraní, které by měly být staženy, a to na obou stranách kontaktní linie.

Mobilizace

Ve Lvově bylo zahájeno vojenské trestní řízení proti 13 vrcholným představitelů obecních zastupitelstev a 2 manažerům soukromých podniků z maření mobilizačních snah.

V Charkově byla mobilizace splněna z 60 procent což je velmi solidní číslo s porovnáním z jinými oblastmi. Až mám pocit, že bude číslo trošku nafouknuté. Například totiž v Chodorivu představitel místní samosprávy informoval, že v šesté vlně mobilizace bylo rozesláno 120 povolávacích rozkazů a jenom 6 lidí přišlo k odvodu.

Demonstrace

500 zaměstnanců „Naftogaz of Ukraine“ protestovalo v Kyjevě a požadovalo vyplacení mezd a konec propouštění.

Obchod LLR a DLR

V Nyzhnoteple (UKR) došlo k výbuchu, který zničil asi 20 metrů kolejí a poslední dva vagony vlaku který převážel uhlí z území LLR do elektrárny v Shchastia. Tohle snad první mnou zaznamenané pozorování „obchodu“ mezi LLR a územím pod kyjevskou vládou.

Na hraničním přechodu mezi LLR a RF v Dolzhanskoe SMM viděla 120 kamionů s uhlím. Dle jednoho z řidičů je čekací doba na přechodu většinou kolem 24 hodin, ale může být i 48 hodinová. I na dalších dvou hraničních přechodech kde je trvalá přítomnost pozorovatelů SMM byl zaznamenán intenzivní vývoz uhlí a propanu do RF.

Kontrolování stažení těžkých zbraní

Jako už tradičně SMM je sice občas umožněno kontrolovat stažení těžkých zbraní na úložištích dle dohod z Minsku, ale většinou jim je přístup hlídači znemožněn, nebo na místě není vůbec nic a SMM o tom dopředu nebyla informována. Když už je jim přístup povolen velice často některé zbraně chybí nebo není SMM umožněno zkontrolovat sériová čísla na zbraních, aby ověřila, že se jedná doopravdy o stejné zbraně, které byly už dříve pozorovány a že tedy nedochází akorát k jejich rotacím z fronty na opravy.

Tentokráte na jednom stanovišti, na které SMM přijelo poprvé, byli i ukrajinští zastupitelé při JCCC kteří odmítli SMM přístup ke zbraním aby zapsali jejich sériová čísla s odůvodněním, že toto nebylo součástí dohod z Minsku.

Co se jinam nevešlo

SMM se v Olenivce střetla s opilým příslušníkem ozbrojených sil DLR, který v ruce nesl projektil 122mm dělostřeleckého granátu.

SMM pozorovala několikrát 4 letadla v oblasti konfliktu na straně kontaktní linie spadající pod Kyjev, ale nebyla schopna dodat víc podrobností. Další den viděla až 6 letadel, u kterých nebylo jisté, jestli byly i na území LLR ale druhé pozorování už určilo, že byli na straně RF, těžko říct jestli celou dobu.

Foto Reuters

3. 9. 2015 Wertyz Report

Ministr financí Andrej Babiš má pro veškeré své kroky tři zásadní argumenty - krade zkorumpovaná pravice, malí podnikatelé, přičemž největšími zloději jsou Miroslav Kalousek a Zdeněk Bakala. Teď se ukázalo, že ministr financí čelí dalšímu skandálnímu odhalení- europoslanec ANO Pavel Telička Bakalovi dlouhodobě za Bakalu loboval u evropských institucí.


Telička se s Bakalou, který ho usadil do představenstva společnosti New World Resources (NWR), rozloučil až poté, co byl zvolen do Evropského parlamentu. Podle výroční zprávy NWR za rok 2014částku dostal po svém červnovém odchodu za půl roku práce zhruba 3,6 milionu korun. Telička dostal dvojnásobek toho, co vydělal o rok dříve. 20 tisíc eur Telička dostal za členství v představenstvu NWR., 113 tisíc euro, zbytek celé sumy, dostal za speciální služby, které jeho firma BXL Consulting Ltd. pro NWR prováděla, šlo převážně o lobbing u evropských institucí.

Echo 24 dále upozorňuje na výroční zprávu za rok 2013. V tom samém roce se začalo vyjednávat o státní pomoci pro důl Paskov. Sám Babiš navrhl, aby stát do Bakalovy OKD poslal 700 milionů korun na „horníky.“ Ve skutečnosti šlo ale o dotaci na těžbu v dole, který chtěl Bakala zavřít. Tuto podporu musela schválit Evropská komise a k tomu Bakalovi sloužil Telička. Těch 3,1 milionu korun inkasoval Pavel Telička za to, že vyjednal, aby Brusel nebránil zaslání veřejných peněz do Bakalovy firmy.

Server Echo 24 dále uvádí, že se Telička stane terčem hlubší politické hry kolem OKD a Bakaly. Akcie Bakalovy NWR začíná skupovat slovenský podnikatel Pavol Krúpa a jeho společnost Arca Capital. Krúpa připravuje proti Bakalovi žaloby a plánuje mu otrávit život. Obdivovatel Andreje Babiše už na podobných praktikách vydělal miliony a plánuje znovu otevřít Bakalův případ v Bruselu.

Krúpa se proti Bakalovi spojil s Babišem i prezidentem Zemanem. Celý skandál může nejvíce odskákat premiér Bohuslav Sobotka, který se o Bakalovu privatizaci zasloužil. Babiš totiž chce Sobotku oslabit, protože je to jeho největší politický soupeř. A k tomu může obětovat Teličku.

Uhlobaron Bakala a bývalý ministr financí Miroslav Kalousek jsou jen pěšáci v celé hře. Babišovi PR agenti moc dobře vědí, kam by měl oligarcha mířit - na názory naštvané populace. To, že místopředsedkyně ANO Radmila Kleslová byla dlouho na výplatní listiněČEZu, je jen špičkou ledovce. 32 miliard korun během osmi let na státních zakázkách pro Babišovy firmy jen značí, že Babiš plně rozumí současné formě vrcholového podnikání a štědrému dotačnímu systému.


Zdroj: Echo24Foto:Twiiter

3. 9. 2015    zdroj a zdroj
Během třídenní cesty na Aljašku americký prezident smutně konstatoval nedostatek ledoborců a nařídil, aby se situace okamžitě napravila, protože Rusové přece v Arktidě nedřímají.

Americký prezident Barack Obama byl zarmoucen, když vidět mezery ve svém "ledoborcovém hospodářství". Během třídenní cesty na Aljašku smutně konstatoval nedostatek ledoborců a nařídil okamžitou nápravu situace: urychleně zakoupit a postavit nové.

Zpanikařil a vášnivý rusofob senátor McCain a záviděl Rusku počet ledoborců. "Rusko má 27 těžkých ledoborců a USA dva, přičemž je jeden z nich nefunkční", přiznal McCain a obvinil Rusko v pokusu chopit se nových námořních tras v Severním ledovém oceánu.

Vydání The New York Times vysvětluje, že Rusko ledoborce potřebuje pro přepravu suchého nákladu po Severního mořské cestě, ale že potenciál USA v Arktidě rovněž vyžaduje rozvoj a investice.V souvislosti s tím se Obama obrátil na Kongres s pokynem nalézt potřebné zdroje pro stavbu a nákup ledoborců. Podle něj se mohou jen takové lodi celoročně pohybovat v polárních regionech země a pouze zvýšení jejich počtu pomůže USA snížit zaostávání za Ruskem v rámci celosvětové soutěže o Arktidu.

Obamovu iniciativu podpořili senátoři za Aljašku Lisa Murkowski a Dan Sullivan. "V současné době mají Rusové magistrály nejvyšší třídy, my máme jen prašné cesty s jámami", posteskl si Sullivan.

Guvernér Aljašky Bill Walker se problémem ledoborců nezabýval, ale postěžoval si na snížení počtu vojáků v jeho stavu právě v okamžiku, kdy Rusko demonstruje svou sílu. Podle něj Rusové nyní zvyšují svou vojenskou sílu, jako tomu bylo během studené války, a přece z Ruska na Aljašku je to, co by kamenem dohodil. "Otevírají deset starých základen a budují v Arktidě další čtyři,"řekl Walker.

Později senátor McCain napsal v The Wall Street Journal,že třídenní cesta Baracka Obamy na Aljašku byla věnována problematice globálního oteplování, ale jsou i mnohem vážnější hrozby v podobě protiamerického autokrata, který řídí agresivní a militarizovaný ruský stát.

Oldřich Průša

Ivan David
3. 9. 2015
Dnes jsem díky své otužilosti ve zdraví přežil několikeré působení "veřejnoprávních" médií. Slyšel jsem několikrát, že vojenská přehlídka v Pekingu byla "monstrózní". Toho slova bylo užito proto, že má negativní konotaci. Vyjadřuje nejen "značnou velikost", ale i "obludnost" (například v lékařství "monstrózní obezita"). Přehlídka značně velké Číny je značně velká přirozeně, stejné rozměry by byly neúměrné v Estonsku.


Monstrózní je rozhodně  mainstreamová propaganda v ČR. Je totiž značně velká a obludná. Je ale také směšná, protože těžko přesvědčí jedince myslící horní polovinou těla. Vždyť banální argument, že vojenská přehlídka v Pekingu je demonstrací síly nemůže nepřivést ke vzpomínce na daleko větší a obludnější demonstrace síly. Například na vojenské intervence USA na Blízkém východě a v severní Africe a ovšem také v Evropě, na napadení Srbska a vytvoření státu Kosovo, aby Spojené státy mohly mít  monstrózní vojenskou základnu ve strategicky důležité oblasti Balkánu. Obyvatelstvo tohoto hroutícího se státečku teď masově prchá, asi v důsledku tradičního důrazu na lidská práva.

Monstrózní propaganda monstrózního režimu papouškovaná vostaly, pazderky a dalšími pitvornými trpaslíky nedosáhne svého cíle. Naopak. Přepískli to. Jsou snaživější než politici, kteří musejí kalkulovat s veřejným míněním, zatímco prestituti chtějí uspokojit šéfredaktora. Čím více se propaganda odpoutává od veřejného mínění, tím méně může sloužit politikům. Ve skutečnosti z nich dělá tajtrlíky a slouží opozici. Nikoli ovšem opozici vládních stran, ale opozici celé politické garnitury. Jen tak dál, monstrózní mainstreame!

3. 9. 2015      zdroj a zdroj a zdroj
V rozhovoru pro kanál SkyNews, jehož fragment byl zveřejněn 2. září, obvinil prezident Ukrajiny Petr Porošenko Rusko ze smrti tří nacgardistů, kteří zemřeli v důsledku nepokojů u budovy Nejvyšší rady.
"Prezident Ukrajiny přímo obvinil Kreml ze zabití tří policistů během demonstrace v pondělí, a také obvinil Rusko z rozšíření kampaně na destabilizaci," bylo uvedeno v charakteristice rozhovoru.

Porošenko také prohlásil, že ruský prezident Vladimír Putin vládne zemi "carským stylem" a jeho činy jsou hrozbou jak pro Ukrajinu, tak i pro evropskou a celosvětovou bezpečnost.

Podle prezidenta Ukrajiny se Rusko stalo "nepředvídatelným", ale on se stále necítí zranitelným, nehledě dokonce na to, že mu připadlo "jedno z nejnáročnějších prezidentství na světě."

Připomeňme, že tajemník Rady národní bezpečnosti a obrany Alexandr Turčinov soudí,že Rusko přešlo k taktice vnitřní destabilizace Ukrajiny.

Lubomír Vylíčil
3. 9. 2015  ProtiProud
 
Možná jsme v bodě obratu: Vstupuje Rusko do války s Islámským státem na straně Sýrie? Proč elity EU tak spěchají s přijímáním migrantů? Geniální Putinův tah. Západ hraje vabank

LUBOMÍR VYLÍČILse zabývá zprávami o aktivním zapojení Ruska do bojů s Islámským státem, k němuž podle posledních zpráv vyzval i prezident Zeman při jednání s Vladimírem Putinem v Pekingu


V posledních dnech se na některých serverech začaly objevovat nenápadné zprávičky. Poblíž Damašku prý přistály jakési ruské jednotky, o kterých ale západní média zatím neinformují. Vypadá to na vyslání ruského expedičního sboru. Mohlo by jít o počátek masivní ruské podpory Assadovi a jeho armádě v boji proti teroristům z ISIS a al-Kajdy.


Islámský stát je dítětem USA

Většina naší veřejnosti tuto událost asi nezaznamenala a řada z těch, kteří si jí povšimli, mávla lhostejně rukou a řekla si, co je nám po tom. My teď máme jiné starosti. Muslimská záplava, kolabující ekonomika EU a čím dál diktátorštější počínání představitelů jejích nejsilnějších států, to je to, co nás ohrožuje. Jděte k šípku se Sýrií. Ty jejich nekonečné a nesrozumitelné potyčky nemají na nic vliv.

Mocní Západu zoufale spěchají. Už není čas nic skrývat a maskovat. Proto také nabírají muslimské uprchlíky horem dolem a co nejvíce oddalují i pouhá jednání o nějakém skutečném řešení. Nechtějí ho

Jenže ony mají. Zopakujme si v krátkosti o co jde. Že je tzv. Islámský stát, který v oblasti řádí, dítětem USA a Saudské Arábie, o tom si už dnes cvrlikají i vrabci na střeše. Je zde například nedávné vyjádření německého novináře Kena Jebsena.

Mají to ti naši „strategičtí partneři“ pěkně rozděleno. Saudové dodávají peníze a wahábistickou ideologii, Američané zbraně a výcvik. Úkolem ISIL je rozbít Sýrii pod záminkou boje proti ošklivému diktátorovi Assadovi tak, aby bylo možné dotáhnout rouru s uhlovodíky z Kataru a Saúdské Arábie přes Syrské území do Evropy. To by vytěsnilo vliv Ruska na kontinent, Rusko oslabilo a samotné Evropany přivázalo ropnou oprátkou k těm úžasným a demokratickým muslimským monarchiím. Našim spojencům.

Zatím tomu president Assad (lump jeden diktátorská) bránil a předchozí pokus, odstranit jej s pomocí tzv. „rebelů“ v podstatě ztroskotal. Druhým cílem ISIL je pak oslabení vlivu Íránu v oblasti. Íránci, to jsou vesměs šíité. Proto se tomuto (druhotnému) úkolu věnují sunnitští bojovníci ISIL s neskrývanou chutí.



Američané shazují ISIL zbraně a zásoby

A aby se pohár pokrytectví naplnil až po okraj, tak všichni okolo, pod vedením USA, usilovně bojují s tím „nepřítelem lidstva“ – Islámským státem. Spojené státy jej usilovně bombardují. Ale tak, aby se pokud možno nikomu z bojovníků nic vážnějšího nestalo. Mezi tím se objevují zprávy íránské rozvědky, že americká vojenská letadla shazují zásoby pro ISIL. Taková zvláštní válka. Asi to občas někde bouchne, ale většinou padají z nebe náboje a konzervy...

Na severní straně pak armáda Turecka, váženého to člena NATO, druhá největší armáda v této organizaci, sedí pokojně na své hranici a občas vypálí směrem do Sýrie. Nikoli však na bojovníky ISIL, ale na Kurdy. Kdykoli to už vypadá, že Kurdové vítězí, přiletí zezadu turecký granát... A k dovršení téhle frašky se vynořují nepotvrzené zprávy o léčení raněných bojovníků ISIL v nemocnicích Turecka a snad prý i Izraele.



Západ hraje va bank

Tahle dlouhá a možná i únavná rekapitulace byla nutná, abychom docenili význam zapojení Ruska do dění v oblasti. A možná i abychom chtíce nechtíce znovu ocenili Putinovu genialitu. No posuďte sami. Všichni se tu tváří, že bojují proti šíleným mudžáhidům z ISIL. Ve skutečnosti ale usilují o porážku Assada a (v neposlední řadě) o oslabení Evropy a její zahlcení tzv. „uprchlíky“.

Nikdo z nich proto nemůže Putinovi vyčítat, že vyslyšel volání všech demokratických sil světa a připojil se k boji proti ISIL. Že tím sleduje podporu Assada a porážku USA se Saudy? Dokažte mu to!

Jeho zapojení do hry je přímo mistrovským kouskem zkušeného šachisty. Zatímco Kongres USA stále váhá, zda podpořit Obamovu pracně ušmudlanou smlouvu s Íránem, námluvy mezi Íránci a Rusy už v tichosti proběhly. Nedávno například, bez velkého zájmu našich medií, navštívil velitel íránských sil generálmajor Qasem Soleimani Moskvu. Výsledkem řady jednání bylo strategické rozhodnutí: vynaložit veškeré potřebné úsilí na udržení mocenské pozice Asada tak, aby Sýrie zůstala barierou bránící šíření ISIS a islamisty podporovaných milicí do okolních států. Mimo jiné i do bývalých sovětských islámských republik.

Rusko nastupuje

Shrňme si situaci. Jak to vypadá, začínají teď od západu, z Assadových pozic, nastupovat Rusové. S moderními zbraněmi a armádou, jejíž odhodlání nebylo léta rozvraceno řečmi o humanitě. Od východu to jistí íránské gardy s horkými novinkami ruského obranného průmyslu v rukou a odvěkou „láskou“ ke všemu sunnitskému. Zejména pak v „jejich“ zájmové zóně. Vypadá to, že by se dlouhodobě zablokovaná, patová situace na Středním východě mohla pohnout. A že to nebude pohyb USA a Saudům milý, na to vemte jed. I ten tolik obávaný ISIL se může brzy ukázat jako umělý, papírový tygr. A takových peněz to (kohosi) stálo….

Ano, to je všechno pěkné a zajímavé, ale jak to souvisí s námi, s našimi problémy, řekne si mnohý. S tou už zmíněnou muslimskou záplavou, kolabující ekonomikou EU a čím dál diktátorštějším počínáním představitelů jejích nejsilnějších států? Odpovím protiotázkou: Všimli jste si, jak spěchají? Kdože? No přece právě ti (čím dál diktátorštější) představitelé EU.



Globálním "elitám" hoří termín

Ten chvat je už neutajitelný. Jako by se muselo něco stihnout a už hořel termín. Tlačí se na co nejmasovější příliv „uprchlíků“ do zemí unie. Vyhlašují se výzvy o přijímání „všech“. Vypravují se pro ně vlaky, hartusí se na státy, co tu záplavu nejrůznějšími způsoby „zbytečně zdržují“. Vojenské lodi se posílají lovit až do lybijských výsostných vod, jen aby přísun nevyschl. Proč?

Proč eurosocialisté opustili svůj dosavadní osvědčený fabiánský model spočívající v postupném ořezávání salámu po tenoučkých kolečkách. Uřízneme kolečko, oni (lid) zabrblají. Až si zvyknou, uřízneme další a další, až je šiška poloviční.

Doposud se to přece osvědčovalo. Lid sice brblal, ale zvykal si. Dříve nepředstavitelné se stávalo po desítkách let normálním. Tak proč? Vysvětlení je dvojí.

Jednak už tenhle model zjevně narazil na své limity. Lidé, a zejména pak lidé v nejpokročilejších zemích unie (rozuměj těch, co už to praktikují nejdéle) si začínali změn svých zemí všímat a jejich odpor a nespokojené mrlání postoupilo až na pokraj otevřené vzpoury. Elitám je už delší dobu jasné, že v následujících volbách, pokud ještě budou a budou alespoň trochu demokratické, mohou být smeteny. Proto je třeba, dokud to ještě jde, postavit občana před hotovou věc. Učinit změny Evropy nevratnými.



Sype se to na všech stranách

Druhou možností je, že čas na splnění jakéhosi plánu, odhadovaného na desetiletí, se náhle zkrátil. Že přišly nějaké nedobré zprávy… Uvedl bych to na příkladu – Albert Speer, ministr zbrojní výroby Velkoněmecké říše si již v roce 1943 zapsal do svého deníku, že válka je v podstatě z hospodářského hlediska prohraná. Přitom se mu ale stále dařilo zvyšovat objem zbrojní výroby, která svého vrcholu dosáhla v následujícím roce 1944. On už si však spočítal limity surovin, výrobní kapacity a možnosti produkce Německa a jeho protivníků a výsledek byl jednoznačný.

Něco podobného možná učinily i naše, evropské elity a ti, kteří je řídí. Také si třeba něco spočítali. O výsledek se s námi asi nepodělí, ale porozhlédněme se sami po světě. Čína se ve velkém zbavuje amerických dluhopisů. Nedávno její burzy lehce kýchly a Wall Street se málem položil. Rusko jedná se zeměmi BRICS a mnoha dalšími asijskými zeměmi o dedolarizaci vzájemného obchodu. Podle posledních zpráv chtějí ignorovat i euro. Na Ukrajině taky cosi zásadně nevyšlo. Místo oslabení Ruska se dosáhlo jeho pevnějšího spojenectví s Čínou a teď se hledá černý Petr, kterému by se hodil na hrb astronomický ukrajinský dluh. A do toho zapadají i nejnovější zprávy ze Sýrie. Sype se to na všech stranách a ani rozpálené rotačky FEDu (a ECB) už nepomáhají.

Tak souvisí ruské zapojení v Sýrii s patáliemi, které teď zažíváme u nás a v Evropě. Mocní Západu zoufale spěchají. Už není čas nic skrývat a maskovat. Proto také nabírají muslimské uprchlíky horem dolem a co nejvíce oddalují i pouhá jednání o nějakém skutečném řešení. Nechtějí ho.

Hrají vabank.

• Islámský stát: Recyklovaná Al Kajda stvořená CIA na pochodu. Kde berou "džihádisté" peníze a zbraně? Krvavé divadlo pro média. Koho vytáhnou globální elity příště? Budoucnost je naše
• Tajenka Blízkého východu: Všechno je jinak. „Teroristický“ Hizballáh bojuje za křesťany. Nenáviděné Rusko přináší mír. Drží „muž na zabití“ klíče k řešení?
• Edward Snowden opět šokuje: Vůdce ISIL je ve skutečnosti agent Mossadu. Cíl třetí americké války v Iráku? Vytlačit ruský vliv, zlikvidovat Asada a vytvořit velký Izrael
• Šéf ruských tajných služeb: Obama USA nevládne, rozhoduje „Magnum 12“. Al-Kajdá a ISIL jsou jejich dílo. Amerika a Británie opět v nekonečné válce, kterou způsobily

• Výhrůžky ze Západu: Berte, nebo budeme zlí! Kancléř v sukních to nezvládá. Chaotická česká vláda neví, kam skočit. Propast se rozevírá. Veřejnost ví své
  Turecký plán: Přes Řecko dovezeme do EU milióny muslimů. Výcviková střediska migrantů: "Říkejte, že jste ze Sýrie". Kurz jak správně ztroskotat. Řeckou tragédii si zahrajeme i u nás 
• Už se s námi nepářou: Burani z východu! Úzkosti a naděje ilegálních migrantů jsou víc, než ty vaše! Hordy neskončí. Bijme ty hlavy při padání!
• Magické záhady kolem "nešťastných běženců": Jak mohou přežít bez podpůrného týmu? Nijak! Lžou nám ráno, lžou nám v poledne, lžou nám večer. Proč Kocáb nedemonstruje?

Radim Valenčík
3. 9. 2015  Czech Free Press
Ale myslím tím vás, „sluníčkáře“ a přijímače. Vy jste totiž způsobili jejich utrpení, ačkoliv se nyní pokrytecky tváříte jako jejich spasitelé, ačkoliv se nyní snažíte zákeřně házet vinu na takzvané „xenofoby“ a „islamofoby".

- VK -
3. 9. 2015  AENews

Václav Umlauf 
4.9.2015 E-republika

Kendallová prohlásila, že ani v případě špatného výsledku ze strany neodejde a bude dál hájit "novou" linii obrany klasických ideálů britského socialismu.

Začněme přehledem kandidátů pro volby na předsednictví Labour Party (LP), které se mají konat 10. září 2015. Vlastně jsou zajímaví jen dva kandidáti, kteří odrážejí novou situaci na levici, a to nejen v Británii. Dilema Demokratů v USA popsal článek Skutečná bitva o budoucnost Demokratické strany v USA. Ideologické zázemí tohoto boje najdete v článku Prodejní demokraté v USA končí, nastupují sociální aktivisté. Celkovou syntézu nových směrů politicky aktivní levice v USA obsahuje článek Předpovězený konec demokratů, nástup nové levice v USA. Podobná situace nyní panuje v britské LP, kde budou velmi důležité interní stranické volby předsedy.


Jeremy Corbyn, labouristický kandidát jednoho procenta

První kandidát Jeremy Corbyn představuje kombinaci uhlazeného technokrata a neúnavného kompromisníka Sobotky a politicky líného Dienstbiera. Je "koupený" pro korporátní politiku zhruba stejným způsobem jako čeští mainsteamoví představitelé socdem. Chce zachovat stranu ve vládě a také současný interní establišment sociální demokracie. Tento bývalý bouřlivák mírových hnutí a osobně slušný člověk má nyní jasnou podporu všech korporátních britských médií, včetně pro něj zmanipulovaných volebních průzkumů. Bouřliváctví mládí se levici mediálně odpouští. Dokonce to vypadá mile, prostě takové hříchy z mládí. Hlavně, když je kandidát nyní tzv. "rozumný", rozuměj koupený pro mainstreamovou politiku. Jak tato politika dopadne, o tom se snažíme referovat už dva roky. V otázce lokálních válek nyní završených uprchlíky, po nichž nutně přijde terorismus, který USA a EU aktivně podporují v zemích Blízkého východu. Podobně možná dopadneme i v otázce světových financí a osudu připraveného exponenty korporátního fašismu, viz smlouvy typu TTIP, TTP, CETA a NAFTA.

Na začátku, a dokonce i nyní, to vypadá pro tohoto stoupence ideologie Tonyho Blaira velice dobře. Mohutná kampaň podpory v korporátních médiích, ve speciálně připravených volebních průzkumech jako tento jej už předem určila za jasného vítěze. Tzv. "umírnění" v partaji si oddechli, že budou zachovány jejich mocenské výdobytky dané za cenu mlčení k sociálnímu rabování země jedním procentem. Corbyn jel a dosud jede na vítězné vlně mainstreamových médií. Podle odhadů mohl počítat s hlasy celkem ze 152 obvodů, což by mu mělo stačit k vítězství.


Liz Kendallová, skutečná labouristka

Jenže minulý týden přišla studená sprcha. Aktivistka Liz Kendallová, stínová ministryně práce a sociálních věcí, vyrazila ze zadních pozic a stala se černým koněm poslední fáze volebního boje. Velmi jí pomohl fakt, že Yvette Cooperová, stínová ministryně vnitra, prohlásila průzkumy pro pravicový deník The Times za problematické. Jak se to dělá, o tom se výborně dozvíte z rozhovoru anonymního pracovníka podobné české agentury pro nezávislý web aeronet.cz. Tato agentura pro "výzkum" veřejného mínění zase v Česku za peníze vyráběla mimo jiné i volební popularitu Babišova "Ano" (Jak fungují české mediální agentury pro průzkum veřejného mínění). Celý trik se jmenuje "mediální prefabrikace". Ideologické zázemí najdete v naší trojdílné studii Mediální manipulace z pohledu neomarxismu nebo v analytickém článku Lže nám česká televize?, který rozebírá jedno konkrétní hlavní zpravodajské vysílání ČT.

Výsledkem nové situace v LP je rozkol jak v ideologii, tak i mocenské úrovni. Předtím vcelku pasivní a korporátním kapitálem koupená partaj, navíc řízená stranickými bossy, konečně začala skutečnou debatu o tom, kdo by měl stranu vést a proč. Plusové body Kendallové jsou následující.
Odmítá tezi, že po vydrancování sociálního systému se voliči sami od sebe otočí doleva. Na to už jsou příliš zmanipulovaní systémem a už nevidí své skutečné politické zájmy. Levice je zradila dlouhodobě, což ovšem Kendallová nyní říci nemůže.

Labour Party se musí vrátit ke svým kořenům, tj. nikoliv k tzv. "blairismu" paktujícímu se s korporacemi a vedoucímu vylhané války pro zájem USA, jako byla druhá válka v Iráku. Partaj musí jít zpět k sociálnímu programu, který pomůže zejména nižší střední vrstvě. Ta je skutečnou obětí nynějšího politického systému jednoho procenta.
Základem musí být bezplatné vzdělání a přiměřená sociální péče, kterou je třeba získat zdaněním těch nestydatě nejbohatších.

Na těchto stránkách najdete podporu jednotlivých osobností LB hlavním kandidátům na předsedu. Je zajímavé, že Kendallovou podporují mimo odborové svazy i mnozí bývalí představitelé labouristického establišmentu. Ti předtím ve své době pilně kolaborovali s neoliberálním britským systémem. Nyní s obavami pozorují současný debakl levice, který před dvěma desetiletími sami vytvářeli.

Za týden budeme moudřejší. Kendallová prohlásila, že ani v případě špatného výsledku ze strany neodejde a bude dál hájit "novou" linii obrany klasických ideálů britského socialismu. K němu ve Velké Británii a Skotsku patří jak křesťanští sociální reformisté, tak tzv. "utopičtí socialisté", a zcela pochopitelně i Karel Marx.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce E-republiky. Děkujeme!

Zdeněk Jemelík
4.9.2015  blog autora
Meteorologové nám slibují s koncem prázdnin odcházení veder. Zdá se však, že ministra spravedlnosti Roberta Pelikána přesto čekají horké dny, i když v jiném slova smyslu. 

Ve srovnání se svou předchůdkyní Helenou Válkovou dosud netrpěl soustavným napadáním ze strany „velkých“ médií. Pouze v psaní některých internetových serverů se odrážela nevole, kterou některými svými kroky vyvolal mezi částí soudců a v akademické obci. „Soustavnou péči“ mu v tomto ohledu věnuje zejména Česká justice a Neovlivní.cz. Posledně zmíněný server si troufá sestavovat žebříček deseti nejvýznamnějších osobností resortu spravedlnosti, na němž se o první čtyři místa konstantně dělí Josef Baxa (předseda Nejvyššího správního soudu), Pavel Rychetský (předseda Ústavního soudu), Lenka Bradáčová (vrchní státní zástupkyně v Praze) a Pavel Šámal (předseda Nejvyššího soudu ČR), zatímco Pavel Zeman (nejvyšší státní zástupce) se příznačně uvádí až na devátém místě. Redakce nechala Roberta Pelikána potupně klesnout z pátého na osmé místo až za pátého exministra Pavla Němce. (neprávem ostrakizovaného za „kauzu katarského prince“ a spory s exprokurátorkou Marií Benešovou) a sedmého Jaroslava Bureše (předsedu Vrchního soudu v Praze, nesmyslně napadeného ministrem kvůli účasti na večírku přátel advokátní kanceláře Pavla Němce). Nevlídné hodnocení ministrova pětiměsíčního působení v úřadě uvedl na stejném serveru známý skandalista Tomáš Syrovátka,který soudí, že Andrej Babiš bude mít s Robertem Pelikánem starosti, protože „se rozhádal se soudci, advokáty, legislativci i akademiky“, bez jejichž podpory nemá šanci cokoli prosadit (vláda a Parlament jsou patrně bezvýznamné instituce).

K výbuchu nepřátelského zájmu „velkých“ médií o Roberta Pelikána došlo až 29. srpna 2015 v souvislosti s únikem zpráv z policejních zdrojů o zahájení úkonů trestního řízení proti němu kvůli nevýhodné smlouvě se společností Corpus Solutions . Příčinlivá Česká justice k tomu připomněla, že zprávu o tomto maléru přinesla jako první již 30.července 2015.

Projevy nevlídného zájmu o jeho počínání tím zjevně neskončily. Dnes (31.8.2015 - pozn.red.)Česká justice uvedla obsáhlou informaci o odůvodnění zprošťujícího rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci opavského soudce Petra Poláka, který rozhodl o propuštění duševně nemocné žďárské útočnice Barbory Orlové do ambulantní léčby. Kárný senát s nelibostí vyzdvihl okolnost, že Robert Pelikán je historicky prvním ministrem spravedlnosti, který se osobně ujal úlohy kárného žalobce. Vyčetl mu, že nestáhl kárnou žalobu své předchůdkyně, když Nejvyšší soud ČR zamítl její stížnost pro porušení zákona. Hlavně mu zazlívá, že se nepodrobil právním názorům Nejvyššího soudu ČR a kárného senátu Nejvyššího správního soudu, které poskytují širokou ochranu neodpovědnosti soudců a státních zástupců.

Domnívám se, že hodnocení ministrova postupu je nespravedlivé. Zřejmě se do něj promítá obecný vztah k němu aktivistické části soudcovského stavu, které vadí jeho zdrženlivý až odmítavý přístup k myšlence ustavení soudcovské samosprávy (který nesdílím). Zejména soudce rozlítil záměrem provést legislativní úpravy, které by umožnily vymáhat regresní spoluúčast soudců a státních zástupců na náhradách účastníkům řízení za škody, způsobené nesprávným postupem soudů nebo státního zastupitelství.

Z výkladu kárného senátu vyplývá, že nehodlá připustit, aby se soudci a státní zástupci museli zodpovídat za vadná rozhodnutí. V tomto směru ale ministr patrně snadno získá podporu veřejnosti, v jejímž mínění obecně převládá nespokojenost s úrovní služeb, které orgány resortu spravedlnosti poskytují občanům. A mínění veřejnosti by se mělo promítnout do postojů politiků, pokud zájem o názory občanů pouze nepředstírají. Nespokojenost veřejnosti je alespoň zčásti důvodná, i když příčinu k ní zadává jen poměrně malá část komunity soudců a státních zástupců. Vyhodnocení obecných výtek vede k závěru, že jednou z hlavních příčin nedobrého stavu je ochrana neodpovědnosti soudců a státních zástupců, kterou jim od Listopadu 1989 trvale poskytuje stát pod záminkou zabezpečení jejich nezávislosti.

Tragická událost ve Žďáru nad Sázavou vyvolala mediální šílenství, které se promítlo do masového pobouření veřejnosti. Ozvalo se jen pár rozumných hlasů na obranu soudce, a to zejména ze stranypsychiatrů, kterým ale veřejnost nechtěla naslouchat. Naopak se dožadovala hlavy soudce. Kdyby se tehdy ministryně spravedlnosti Helena Válková postavila proti běsnící veřejnosti, stala by se sama terčem nenávisti. Takovému tlaku nemohla odolat. Udělala ale to, co bylo v dané chvíli nejrozumnější: podala stížnost pro porušení zákona a kárnou žalobu, čímž přenesla zvážení odpovědnosti soudce Petra Poláka do rukou nezávislých soudů. Nejvyšší soud ČR její stížnost zamítl, čímž potvrdil, že rozhodování opavského soudu proběhlo v souladu se zákonem. Kárný senát z toho vyvodil, že důvod k podání kárné žaloby pominul a vyčítá panu ministrovi, že ji nestáhl. Upřel ministrovi právo na nezávislý názor a nevzal v úvahu, že stížnost pro porušení zákona se týkala procesní stránky věci, zatímco v kárné žalobě šlo o mravní postoj soudce ke způsobu výkonu „řemesla“. Hodnocení výkonu soudce z těchto dvou hledisek nemusí být vždy jednoznačně shodné: formálně právně nezpochybnitelné rozhodnutí může vyvolat mravní znechucení.

Příkrost hodnocení ministrova postupu je nepřiměřená i skutečnosti, že kárné řízení se přiměřeně řídí pravidly trestního řízení. Kárný žalobce je v postavení podobném působnosti žalobce v trestním řízení. Pro podání obžaloby v trestní věci se nepožaduje naprostá jistota o vině: žalobce má žalovat i v nejistotě. Kdyby měly všechny obžaloby ve věcech trestních vyhovět nárokům, které zpětně klade kárný senát na kárnou žalobu a její prosazování ministrem spravedlnosti, velká část obžalob by nemohla být podána.

Robert Pelikán se zjevně s obsahem žaloby své předchůdkyně ztotožnil. Ale rozhodnutí o zpětvzetí by neměl jednoduché, i kdyby tomu tak nebylo, protože obecně stažení citlivých rozhodnutí předchůdce může mít nádech projevu nedůvodné neúcty, neetického, nekolegiálního jednání. Zpětvzetím žaloby by ostatně neprospěl ani soudci Karlu Polákovi, neboť by mu vzal příležitost k očištění pověsti jednoznačným soudním rozhodnutím.

Zajímavým jevem je ovšem vystoupení ministra ve funkci kárného žalobce. Až dosud se ministři do využívání kárné pravomoci nehrnuli a když už pojali záměr podat žalobu, úředníci často vyvíjeli úsilí, aby je od něj odradili. Zastupováním žaloby bývají pověřováni úředníci, jejichž výkon ne vždy odpovídá náročnosti úkolu. Ministři se ostatně dosud nestarali ani o obhájení stížností pro porušení zákona: zatímco v řízení u Nejvyššího soudu ČR vždy vystupuje státní zástupce NSZ, který se většinou snaží o zamítnutí stížnosti, ministerstvo vysílá zástupce k jednání jen ojediněle. Pokud chtěl Robert Pelikán svou osobní účastí upozornit, že hodlá potírat etické poklesky soudců v jejich rozhodovací činnosti, jde sice proti představám soudcovského stavu, ale má nárok na sympatie „zákazníků“ justice.

České justice převyprávěla odůvodnění rozhodnutí kárného senátu do podoby kritiky ministrova postupu, směřující k jeho zpochybnění v očích veřejnosti. Současně vyslovila podporu pocitu nadřazenosti soudců a státních zástupců nad orgány moci výkonné a nad ministra spravedlnosti zvlášť. Zaútočila tak na principy dělby moci v demokratickém právním státě.

Nicolas Bonnal
4.9.2015 Zvědavec  

Jsme posledními muži. Nietzsche

Současná invaze do Evropy je důsledkem tří podstatných faktorů:
Americké války v severní Africe a na Středním východě, války, které zničily životy a vyhnaly miliony lidí. Amerika zorganizovala a řídí ruinování Evropy, a možná i její vyhlazení, jestli Pentagon naplní své tajné přání vést smrtící válku proti Rusku. Ordo ab chaos, řád z chaosu. Jaký řád? Zeptejte se jich.
Křesťanské myšlenky zešílely: ve jménu humanitárních keců budeme napadeni a spolknuti. Papež František této temné agendě ve jménu charity pomáhá a Frau Merkel a oficiální média to vnucují evropské populaci, která je v anestezii nebo zakoukaná jinam.

Globální ekonomická agenda: Sutherland z EK, BP a Goldman Sachs vloni řekl, že naše homogennost by měla být podkopána. Tohoto údajného katolíka jen poslechli. Neboť současným cílem je hlavně zničit rasovou a kulturní homogenitu bývalé sovětské Evropy (která se nyní zdá být rájem, porovnáme-li to se současnou chaotickou noční můrou).

Myslím, že moji čtenáři, obzvláště nejsou-li Evropany, tento nepořádek chápou.

Globalizace již spirituálně a fyzicky zničila desítky zemí, nový světový řád zrušil téměř všechny arabské světy a neokolonialismus vysává to, co zbylo z tradičních a humanistických společností. Lidé jsou velkými korporacemi, které vládnou světu pomocí globální byrokracie, opět redukováni na otroky: Ikea či Nike platí pracovníkům 12 euro měsíčně. Nepotřebujete být komunistou, abyste tato fakta chápali; můžete klidně být libertariánem nebo tím, co v minulé francouzské civilizaci nazývali Honnete Homme.

Potřebovali bychom rytíře, aby nás uchránili před tímto davem. Ale jak kdysi napsal o naší barbarské buržoazní revoluci ve Francii Edmund Burke, doba rytířství je pryč.

Připomeňme si některé dobré předpovědi. Chesterton v r. 1910:

Moderní svět není zlý; v jistých ohledech je moderní svět až příliš dobrý. Je plný divokých a promarněných schopností. Když je otřeseno náboženské schéma, neutrhnou se ze řetězu jen zlozvyky. Zlozvyky se vskutku utrhnou a šíří se a škodí. Ale i schopnosti se vymknou; a schopnosti se šíří rychleji a schopnosti způsobují mnohem strašlivější škody. Moderní svět je plný starých křesťanských ctností vymknuvších se kontrole.

Takže prosazovatelé naší invaze jsou dobrými lidmi.

Merkel je dcerou luteránského pastora a je samozřejmě plná dobrých úmyslů. Nemá děti a samozřejmě chce, aby její uspalí Němci bušili do darebných Řeků, kteří mohou za všechnu bídu světa. Rozšiřování humanitárního feminismu je důležité také.

Chesterton ve své skvělé knize o Americe napsal:

A protože nemohou být žádné zákony nebo svobody v jeslích, rozšiřování feminismu znamená, že by nemělo být více zákonů nebo svobod ve státě, než je v jeslích. Žena ve skutečnosti nepovažuje muže za občany, ale za děti. Může, je-li humanistkou, milovat celé lidstvo; ale nerespektuje ho.

Můj starý přítel Jean Raspail v r. 1973 napsal slavnou knihu Tábor svatých (užitečné narážky na knihu zjevení). Ačkoliv je dobrým křesťanem, věděl, že římsko-katolická církev náš kontinent podkope, nyní je dobrým vazalem amerického nového řádu. Ve své knize líčí (za vyprávění o brutální a masivní invazi) reakci brazilského papeže jménem… Benedikt XVI.

Vatikánské zdroje právě předaly médiím, ani ne před deseti minutami, prohlášení jeho svatosti papeže Benedikta XVI, oficiální text následujícího znění. Cituji: „Na tento dobrý pátek, den naděje křesťanů na celém světě, prosíme naše bratry v Ježíši Kristu, aby otevřeli svá srdce, duše a bohatství světa všem těm chudým nešťastníkům, které bůh seslal klepat na naše dveře. Mimo charity není jiné cesty, které by se křesťan měl držet. A charita není zbytečné slovo. Nelze ji ani dělit, ani po kouskách měřit. Je to vše, nebo nic. Nyní je konečně naše hodinka. Hodinka, kdy my všichni musíme nechat stranou onen polovičatý duch, který dlouho způsobuje, že naše víra ochabuje. Hodinka, kdy všichni musíme reagovat na výzvu k univerzální lásce, za kterou náš pán zemřel na kříži, a v jehož jménu povstal z mrtvých.“

Raspail měl pravdu a římsko-katolická církev vybízí k invazi do Itálie ve jménu věčné štědrosti a ohavné charity.

Dodává, že nesmíme věřit ani naší armádě:

Ach ano, armáda! Všechny ty tisícovky mužů, důstojníků a generálů! Slova, pánové, nic víc. Slova navléknutá do uniforem, skrývající svoji slabost za maskou vojenské oceli, připravena při první známce akce utéct. Po věky to nebylo nic jiného, než armáda na ukazování. Nikdo skutečně neví, co může, nebo nemůže dělat. Protože nikdo se neodváží ji použít, ze strachu že by se ukázalo, jaká bezcenná fraška to je. Vidíte, pane, i armáda vás nechá na holičkách.

Francouzská armáda zničila Libyi nebo Sýrii a nyní je připravena zničit Rusko a následně to, co zbude z bílé rasy. Našim vojákům je to fuk. Stejně jako britským, americkým, baltským nebo polským vojákům. Jsou příliš hloupí na probuzení a skoncují s námi.

Prostřednictvím filmů jsme byli připraveni, abychom před touto invazí kapitulovali. Bílí muži byli nepřátelskou elitou, která ovládá zábavní průmysl, považováni za provinilce, aby se usnadnila invaze. Ohledně amerického filmového průmyslu Raspail dodává:

Vezměte si například filmy. Všechny ty filmy, shlédnuté miliony a miliony lidí, založené na dlouho zapomenutých masakrech, které byly po staletích vykopány, aby splnily daný účel. Černoši, indiáni, Arabové dostávající na frak, scéna za scénou. Války o přežití, ale pozměněné na nemilosrdné pokusy vnutit vládu bílého muže. Ačkoliv dlouhodobě je Západ všechny prohrál. Nezbylo příliš vojáků z masa a kostí pro nenávidění, takže se uchýlili k fantomům minulosti. Ke kolika chcete, meze žádné nejsou. A co víc, jsou příliš mrtví na to, aby mohli protestovat. Je to předloženo jako obvinění veřejnosti, bez jakýchkoliv rizik…

Nepřátelská elita, která vládne osudu Západu, dojde svého konce.

A na konci knihy francouzské letectvo ničí to, co zbylo z francouzského odboje proti velké invazi. Jen si vzpomeňte na Merkel, která již vyhrožuje některým zdráhajícím se Němcům (měli by se cítit provinile, ano, ale kvůli tomu, co udělali Rusku…); pošlou jednotky NATO.

Proč nereagujeme, ptají se někteří. Ano, proč jsme tak v klidu?

Nedávno historik Stanley Payne v rozhovoru na téma Španělsko stručně prohlásil: „Tato země je v narkóze, pomocí televizních sraček, sportu, technologií, sádla. Politici již nejsou voleni, jen vybíráni skrytou hierarchií.“

Huxley popsal dobrovolné vězení. Národy jsou mrtvy, jsme druh odsouzený k zániku. To je důvod, proč Google připravuje pro budoucnost roboty a rozvíjí transhumánní agendu. Vědí, co z nás udělali, a z trhu, produktů, které spotřebováváme, a show, která neustále sledujeme, a zkaženého jídla, které do sebe cpeme.

Tocqueville diagnostikoval toto zlo v moderní demokracii již před dvěma staletími:

Vůle člověka není otřesena, ale změkčena, ohnuta a vedena: muži jsou jen zřídka nuceni jednat, ale jsou od jednání neustále odrazováni: taková moc neničí, ale brání existenci; netyranizuje, ale stlačuje, vynervovává, vyčerpává a blbne lidi, dokud nejsou všechny národy ničím než stádem bojácných a pilných zvířat, jejichž ovčákem je vláda.

Ale přesto se probuďte, chlapi, a nejen v Evropě. Protože západní byrokracie, které vládnou našemu světu „jsou šťastné, že nás ušetří starostí myslet a všech obtíží života“.

A žádná elita v západní historii nevykazovala tolik známek nepřátelství.
 

Ach ať nemám porobených nepřátel
Když nepřátelští cizinci vyděsili mé skály
Strašlivou pompou odvážné invaze!
Král Jan

Shock therapy: Notes on the humanitarian invasion of Europe vyšel 31. srpna 2015 na Pravda.ru. Překlad v ceně 480 Kč Zvědavec.

Josef Mrázek
4. 9. 2015

Prezidenta Zemana navštívili pánové Štěch a Hamáček, předsedové komor našeho parlamentu. Mluvili, mimo jiné, o činnosti České národní banky. Je hezké, že jsou si vědomi, že zastupují celý národ a vnímají, co si běžný občan myslí o ČNB. Jejich stanoviska však měla být podložena úplnější znalostí problému a dostatečně smělá, jak by u tribunů lidu náleželo.

Česká televize nejvíce citovala předsedu senátu Štěcha, který se doprošoval, aby ČNB aspoň trošku polevila v tom, co dělá. Ovšem ona to dělá úplně špatně, takže ten kompromis by byl stále ještě špatný. Předseda Štěch se mohl vyhnout kritice ze strany obhájců českých zájmů, kdyby aspoň poukázal na porušení zákona o České národní bance a trval na důsledcích, které z toho plynou. Tím také mohl odbýt námitky, že ČNB není na ničem závislá. Zdravého rozumu totiž, bohužel, dbát nemusí, ale zákona o ČNB ano.

Obávám se, že žádný z těch pánů si nespočítal a nezvážil, co vlastně ta ČNB dělá. Nejsou to žádné drobnosti. Dlouhodobým svázáním koruny s eurem pomocí nákladnými intervencemi udržovaného stálého kurzu, neudělala ČNB nic menšího, než že pro nás jakoby zavedla euro, ovšem při krajně nevýhodném přepočtu, a s vyloučením výhod. Udělala to v době, kdy to způsobuje jen škodu. Zrušila výsledky posledního úseku zotavování podhodnocené koruny, a trvale brání tržnímu vývoji jejího kursu ve prospěch menšího poškozování obyvatelstva. ČNB tak zajišťuje, aby zvýšeným tempem rostly ztráty, které přináší zahraniční obchodování.

Výrazně proexportní orientace České republiky, s ohledem na špatnou měnovou politiku krajně nevhodná, způsobuje, že exportována je většina hrubého domácího produktu, v roce 2014 v hodnotě zhruba 3.2 biliony korun (3200 miliard Kč). Předcházela základní intervence, která stála 220 miliard Kč a znehodnotila korunu o asi 10%. Během roku následujícího po intervenci jsme proto dostali za vývoz nejméně o 10% méně eur, než bychom dostali bez intervence. Vznikla ztráta, jen z tohoto titulu, asi 320 miliard Kč. Ovšem navíc, dodatkem ke ztrátě následkem již existujícího podhodnocení koruny, v roce 2014 to bylo asi 1100 miliard korun. Ptáme se, zmínil se o tom někdo z těch, kteří vyjí kvůli několika miliardám potřebným k udržení kvality našeho zdravotnictví? Vědí občané, že roční kursové ztráty zahraničního obchodu činí dohromady dvacet krát více, než schodek našeho státního rozpočtu a že to představuje 47 tisíc Kč měsíčně pro čtyřčlennou rodinu a stačilo by to na zvýšení průměrné hrubé mzdy o 80%? Vše podle dat ČSÚ.

Politici se chlubí, že naše produkce v meziročním srovnání rychle roste. Nevědí, nebo nechtějí vědět, že to je tím, že se podařilo více prodat do zahraničí díky znehodnocení české koruny o více než 10%, takže za dumpingové ceny. Z hlediska příjmů nejde o růst ekonomiky, ale, například, při inzerovaném růstu objemu vyvezené produkce o 4% jde o propad příjmů o 6%. Tím padá výmluva, že ČNB jedná ve prospěch naší ekonomiky a ne ve prospěch zahraničních korporací. Základním úkolem ČNB podle zákona o ČNB je pečovat o stabilitu kursu koruny. Násilně a výrazným skokem oslabit kurs a potom ho udržovat na nepřirozené hodnotě, jistě není postup slučitelný se zákonem o ČNB. Jediným, kdo může zakročit při tak flagrantním porušení zákona odvoláním členů Rady ČNB včetně guvernéra, je prezident republiky. A jak řekl pan Hrušínský v kultovním filmu, 'když je někdo jediný, kdo může, tak musí'.

Brian D. Earp
4. 9. 2015   Journal of Medical Ethics

Je neterapeutická obřízka chlapců morálně přípustná? Významným posunem v dlouhodobě probíhající debatě o tomto tématu bylo zveřejnění programového prohlášení a technické zprávy o obřízce Americkou akademií pediatrů (American Academy of Pediatrics – AAP) v roce 2012. Organizace amerických pediatrů v těchto dokumentech tvrdila, že potenciální zdravotní výhody dětské obřízky dnes vyvažují rizika a náklady. Pediatři dále podotýkají, že jejich analýzu je možné chápat jako ospravedlnění rozhodnutí rodičů o provedení obřízky svým právně nezpůsobilým dětem. [1]
Obřízka a „zdravotní výhody“

Vyjádření AAP vyvolalo smršť komentářů, přičemž mnohé z nich byly velmi kritické. Obhájce lidských práv J. Steven Svoboda a profesor klinické pediatrie Robert Van Howe v tomto časopise podrobili AAP ostré kritice [i] za to, že se dopustila mnoha zásadních omylů jak v analýze relevantního důkazního materiálu, tak v základní medicínsko-etické argumentaci. [3] Krom toho, nezávislý mezinárodní panel – složený z 38 předních pediatrů, pediatrických chirurgů, urologů, lékařských etiků a předsedů nemocničních rad a společností pro dětské zdraví – podobným způsobem odsoudil nálezy AAP. V příspěvku pro časopis Pediatrics tito autoři uvádějí:

„Pouze jeden z argumentů, které předložila Americká akademie pediatrů, má určitou teoretickou relevanci v souvislosti s chlapeckou obřízkou. Jedná se o možnou ochranu před infekcí močového traktu u chlapců, která je ale snadno léčitelná antibiotiky bez odnímání tkáně. Další udávané zdravotní výhody, včetně ochrany proti HIV a AIDS, genitálnímu herpesu, genitálním bradavicím a rakovině penisu, jsou sporné, slabé a pravděpodobně budou mít v západním kontextu malou relevanci pro veřejné zdraví, a nepředstavují přesvědčivé důvody pro chirurgický zákrok předtím, než bude chlapec dost starý na to, aby se pro něj rozhodl sám.“ [4]

Mou vlastní analýzu dokumentů AAP – a obhajob „zdravotních výhod“ obřízky obecně – je možné nalézt jinde. [5] Dovolte mi, abych v tuto chvíli obrátil svou pozornost k otázkám kulturního a náboženského ospravedlnění této procedury. Tato ospravedlnění jsou většinou tématem tohoto zvláštního čísla časopisu, a dostala se do popředí – zejména v Evropě – kvůli nedávnému rozhodnutí soudu v Kolíně nad Rýnem, podle něhož rituální odstranění předkožky představuje protiprávní formu ublížení na těle. [ii]

Obřízka jako náboženská praxe
Obhájci kulturně či nábožensky motivované obřízky někdy zdůrazňují, že jde o prastarou tradici, táhnoucí se zpět tisíce let. Tímto způsobem jakoby naznačují, že starobylost této praxe implikuje jakousi úctyhodnost či dokonce svatost. Jak je vůbec možné zpochybňovat fundamentální právní status tak letitého náboženského zvyku?

Tento postoj není neobvyklý. A ti, kteří se ho drží, jsou ve svém přesvědčení nepochybně upřímní. Zejména ve Spojených státech jsou postoje k obřízce převážně příznivé. V USA – na rozdíl od Evropy, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu – zůstává obřízka populárním, byť ustupujícím kulturním zvykem, a to dokonce i mimo jakýkoli náboženský kontext. Poněvadž většina Američanů, včetně mnoha amerických lékařů, prostě není znalá komplexní anatomie a rozličných sexuálních funkcí předkožky (tj. funkcí, které jsou nutně ztraceny obřízkou [3]), letitá blahosklonnost k „odšmiknutí“ je prakticky samozřejmostí.

Ačkoli mohou odvolávky na starobylost vyvolávat v určitých případech atmosféru jisté historické majestátnosti, ponechávají bez povšimnutí, že také mohou signalizovat možnou existenci etického minového pole. V případě obřízky se jedná o tak prastarou praxi, že ji lze vysledovat až do období tak problematického, jakým byla Bronzová doba, [9] tj. období, ve kterém, jak naznačuje Hanoch Ben-Yami, [10] vládly pověry, krvavé smírné oběti byly normou, a ženy a děti byly považovány za movitý majetek. [iii] Naneštěstí soudobá rituální obřízka nejen obsahuje a odráží, ale také slouží k zachování přinejmenším jistých aspektů metafyziky této minulé epochy. [12]

Důsledkem je poněkud nepříjemné napětí mezi implicitní meta-etickou logikou této prehistorické praxe a normativním základem (velké části) současného západního práva a zvyklostí. Jak jsem nedávno poznamenal v časopisu The Philosophers' Magazine:

„Rituální obřízka je kmenovou tradicí z doby před osvícenstvím. Židovská i muslimská verze požadují po mužích, aby obětovali funkční erotogenní tkáň při trýznivém chirurgickém zákroku, který je vykonán roky předtím, než jsou natolik staří, aby mohli poskytnout smysluplný souhlas… Obě verze odpovídají patriarchálním normám, obě povyšují zájmy společenství nad svobodu jednotlivce činit rozhodnutí o svém vlastním těle v náležitou dobu a obě cejchují dítě trvalou značkou příslušnosti k náboženství bez ohledu na významnou možnost, že dotyčný jednoho dne nepřijme systém víry a/nebo kulturní praxi svých rodičů.“ [13]

Oproti tomu současná lékařská etika a rovněž filosofický základ mnoha moderních zákoníků se realizovaly v sekulárním, [iv] poosvícenském období, které upřednostňuje velmi odlišný soubor hodnot, než je ten výše zmiňovaný. [v] Ty zahrnují takové koncepty jako jsou autonomie, souhlas, individuální práva, tělesná nedotknutelnost, svoboda volby (či odklonu od) náboženství, nezbytnost ochrany zranitelných osob ve společnosti před neoprávněným tlakem mocných a zájmy dítěte, nebo jak by to někdo mohl formulovat, „právo“ dítěte na sebeurčení a otevřenou budoucnost. [vi] Jak se několik přispěvatelů do tohoto zvláštního čísla snažilo sdělit, hluboko zakořeněné napětí mezi pohledy na svět z doby před osvícenstvím a z doby po něm je zdrojem mnoha současných – a rovněž historických – kontroverzí, které obklopují etiku chlapecké obřízky. [vii]


Doba předosvícenská a poosvícenská: vyřešení rozporu
Jak lze tento rozpor vyřešit? Vzhledem k tomu, že se západním společnostem podařilo postupně opustit velké množství dříve uctívaných tradic, které se dostaly do rozporu s následným vývojem v oblasti práva a morálky, existuje jeden možný argument, který je stále častěji předkládán právními vědci, etiky a liberálně smýšlejícími muslimy a židy, tj. že přišel čas podobným způsobem opustit i praxi odřezávání předkožek chlapcům. Pokud by toho bylo dosaženo na základě vynucení stávajících zákazů páchání sexuálního násilí, zajisté by to posloužilo k odstranění mnoha nejapných inkonzistencí v západních právních předpisech. Např. zákony, které nestandardně vyjímají neterapeutickou obřízku chlapců z působnosti (jinak jednoznačně interpretovatelné) definice násilného napadení, mohou být zbaveny své hvězdičky. [viii]

Usilování o naprostý zákaz by nicméně mohlo vypadat jako krajní, přehnaně přísné či zkrátka za vlasy přitažené řešení. Vskutku, okamžitý zákaz náboženské obřízky by byl (řekněme přinejmenším) unáhlený a pravděpodobně i kontraproduktivní. Je třeba o tom mnohem více diskutovat jak s veřejností, tak v odborných kruzích. Zároveň by si ale měli lidé připamatovat, že již dnes je podle většiny jurisdikcí [ix] ilegální řezat do genitálií jakékoliženské bytosti, v jakémkoli rozsahu, s jakýmkoli nástrojem, z jakéhokoli důvodu, v jakémkoli jejím věku bez jejího poučeného souhlasu – a někde dokonce i s jejím souhlasem –, pokud nenastane situace, která by akutně ohrožovala její zdraví. Dokonce i nejdrobnější rituální „řezík“ je v USA zakázán na federální úrovni, přičemž jde o zákrok, při kterém se neodstraňuje žádná tkáň a který je podstatně méně invazivní, než většina zákroků, které jsou prováděny chlapcům. [x]

Západní kultura zjevně dospěla do bodu, kdy vzít na malou dívčí vulvu ostrý předmět je považováno za neakceptovatelné – bez ohledu na to, jak jemný je zamýšlený řez, a bez ohledu na to, jak zbožné jsou motivace jejích rodičů. Vzhledem k tomu, že se stejné kultuře nepodařilo dospět k rovnovážnému bodu v úvahách o srovnatelném řezání (a odřezávání) genitálií malých chlapců, člověk by si mohl klást otázku, proč selhala, a zda lze rozumně předpokládat, že se posune tímto směrem. Filosof Anders Sandberg nedávno poskytl na tuto věc užitečný pohled:

„…jedná se [pravděpodobně] o jistou tendenci k zachování současného stavu a [cosi jako] sociální kapitál náboženství. Jsme zvyklí na [mužskou] obřízku v západní kultuře, takže je většinou přijímána. Je to velmi podobné tomu, že některé drogy se považují za nelegální, a má se proti nim bojovat, zatímco jiné drogy jako např. alkohol se považují pouze za problém. Tj. politika není stanovena podle skutečných škod, ale na základě míry společenské přijatelnosti a podle toho, kdo má institucionální moc. To vše dává smysl sociologicky, ale je to špatná etika.“ [19]

Praktické výsledky

Ať už je to jakkoliv, sociologické úvahy zajisté mají význam v praktické sféře schvalování zákonů a utváření politiky. Jedním z argumentů proti okamžitému zákazu chlapecké obřízky je tudíž to, že západní kultury zatím zkrátka nemusejí být připraveny na tak striktní právní manévr – zejména ve světle notoricky známého „dvojího metru“ [20] [21] ohledně řezání do genitálií mužů a žen, který převládá v anglofonních společnostech. Julian Savulescu, [22] Matthew Johnson [8] a Hanoch Ben-Yami zdůrazňují, že úplné zákazy, zavedené před dosažením kulturní připravenosti, mohou mít nežádoucí vedlejší účinky, jako je černý trh s touto zakázanou praktikou, což by v tomto případě mohlo vést k „pokoutným“ obřízkám, prováděným nekompetentními jedinci. Z toho důvodu Savulescu obhajuje politiku minimalizace škod spíše než zákaz; Johnson navrhuje, že by náboženské skupiny měly být odpovědné za škody, které plynou z jejich „invazivních obřadů“ a Ben-Yami nastiňuje řadu postupných reforem, jako je povinné podávání anestetik a postavení metzitzah b’peh mimo zákon. [xi] Ben-Yami tvrdí, že tato opatření mohou v krátkodobém horizontu snížit riziko, bolest a utrpení, přičemž v dlouhodobém horizontu mohou přispět k širšímu kulturnímu obratu.


Závěr

S ohledem na stanoviska vyjádřená v tomto čísle, která sahají od Mazorovy [7] jasné obhajoby chlapecké obřízky jako morálně i právně přípustné až po Svobodovo [14] tvrzení, že obřízka je jednoznačným pošlapáním lidských práv, je evidentní, že debaty o této problematice jen tak neskončí. Celkový pohled se nicméně může posunout směrem k obecné skepsi vůči obřízce – dokonce i uvnitř náboženských komunit. Stále víc muslimských a židovských myslitelů se snaží přesvědčit své souvěrce, že nedobrovolná ablace dětské předkožky není v rámci dnešní náboženské praxe nutností. [xiii] Tyto myšlenky, vycházející zevnitř náboženství, lze vysledovat přinejmenším od známých debat v německé židovské komunitě v 19. století o tom, zda se má v moderní době obřízka provádět či ne. [23] Tento vliv zevnitř náboženství pokračuje i dnes, protože vznikly takové skupiny, jako jsou Jews Against Circumcision [24], a našly se symbolické alternativy k amputaci předkožky. Jednou takovou alternativou je nenásilný a nesexistický [xiv] uvítací rituál, známý jako brit šalom, [xv] který vykonává rostoucí počet židovských rabínů. [25]

Jak to vyjadřuje Dena Davisová v názvu svého eseje, [18] zabýváme se bytostnou neslučitelností mezi tím, co nazývá „prastarými obřady“ a „novými zákony“. Jak k této neslučitelnosti přistoupit, a zda se lze s ní vyrovnat způsobem, který zabezpečí nejen soudržnost a náležité fungování náboženských komunit, ale také tělesnou a duševní pohodu a základní práva dětí, vychovávaných v jejich péči, se ukáže až časem. Toto zvláštní číslo o tématu obřízky je významným příspěvkem pro pokračující diskuzi. To, co teď potřebujeme, je produktivní a zdvořilý dialog, který směřuje vpřed.

Unie českých spisovatelů
4. 9. 2015   Literární noviny   

Unie českých spisovatelů, sama bojkotovaná soukromými i tzv. veřejnoprávními médii stejně jako agenturami, má „dobré“ zkušenosti s cenzurou. Zná cenzuru „tichem“, cenzuru „odsouváním do bezvýznamnosti“, jak tuto taktiku pojmenoval jeden snaživý literární kritik.

Zná cenzuru „náhubkem“, tedy zákazem propagovat tzv. komunismus a ospravedlňovat domnělé zločiny této neexistující společnosti, resp. utopie. A proč nepřipomenout cenzuru ekonomickou? Kdokoliv může publikovat knihu, pokud na to má, ovšem přístup ke státním subvencím a dotacím mají přirozeně jen někteří,„elitou“ vyhodnocení jako „elitní“, hodní odměny za svou uměleckou práci. Všechny tyto formy cenzury, dle Ústavy České republiky „nepřípustné“, se však musí sklonit před tou, které jsme svědky na současné Ukrajině.

Znelíbil se film pracovníkům Státní bezpečnosti? Státní bezpečnost Ukrajiny (SBU – říká si ovšem „Rada bezpečnosti Ukrajiny“) ho jednoduše doporučí zakázat, a to společně s dalšími díly jeho režiséra. Znelíbil se názor nějakého spisovatele, herce, zpěváka, jenž uvažuje vlastním mozkem a má oči k vidění a uši k slyšení? Ukrajinské úřady ho prostě zakážou jako nebezpečného pro „jednotnou Ukrajinu“. Ministerstvo kultury se mění v politický nástroj, v ministerstvo nekultury – a nekulturnosti. Nebo se jen „božsky baví“? Stovky hlavně ruských umělců, herců, zpěváků, hudebníků, spisovatelů, filmařů, scenáristů, režisérů se ocitají na indexu a jejich díla jsou odsunuta – nikoli do bezvýznamnosti, ale do trezoru, aniž si hloupý úředník, sloužící podivné klice, uvědomí, že otevřené zákazy přece také zvýznamňují, zatímco tichá „sametová heydrichiáda“ znevolňovala a znevolňuje úspěšněji, v souručenství vítězů „pravdy a lásky“. Taktika užívaná českou „tichou domluvou“ je tedy nahrazena taktikou nesporně brutálnější. Zatím jen chybí výzvy k zabití nositelů „protiukrajinského“ myšlení, jejich únosu agenty Státní bezpečnosti, popř. jejich „humanitární“ popravy v místech „protiukrajinského“ působení.

Česká média a většina časopisů a institucí, spolků a organizací, které tak vehementně hájí „svobodu projevu“ (většinou pro sebe a své soudruhy), nabrala vodu do úst a mlčí, neprotestuje, nanejvýše konstatuje to, co jim „ukrajinská pravda“ v cizí režii naservíruje. A totéž platí o zvěrstvech ukrajinské armády, soukromých armád a zvláště nacistických praporů na tzv. východě Ukrajiny. Ostřelování měst, škol, nemocnic, obytných center, to vše se zde přechází, jako by nemělo konkrétního viníka, bestii v podobě kyjevských Golemů.

Čípak že jména figurují na seznamu „nepřátel jednotné Ukrajiny“? Jest jich prozatím pouhých 573! Mezi jinými Fjodor Bondarčuk, Natalie Bondarčuková, Oleg Tabakov, Gérard Depardieu, Vachtang Kikabidze, Steven Seagal, Emir Kusturica, Josif Kobzon, Ivan Ochlobystin, Oliver Stone, Nikita Michalkov, Angelo Michajlov, Jegor Cholmogorov, Michail Porečenkov, Diana Arbeninová, Lev Rubinštejn, Zemfira (Z. T. Ramazanovová), Igor Charlamov, Garik Charlamov, etc. etc., samozřejmě nechybí ani Alexandr Dugin, Eduard Limonov, Sergej Glazjev nebo Lev Veršinin. Celý výčet by byl až neúnosně dlouhý. A co seznam zakázaných filmů a seriálů? Zatím jen 162 titulů: aktualizovaný seznam pochází z 25. 8. 2015. (A aby nebylo seznamů málo, vznikl i v Rusku a na Ukrajině seznam těch, kteří „podporují jednotnou Ukrajinu“! Proč v „ohromné zábavě“ nepokračovat?)

Pokud ukrajinská státní bezpečnost uzná za vhodné, může si připojit na seznam i jména a knihy těch, kteří toto provolání podepíší. Všichni jmenovaní to budou pokládat za nejvyšší čest!