Hillary byla právě politicky vyřízena: Wikileaks uvolnila celý seznam jejích donorů ISIS i se jmény!

November 4, 2016, 7:42 am

≫ Next: Donbas 4. 11. 2016: separatisté běží!

≪ Previous: Sobotkův puč proti potencionálním pučistům. Konečná pro Sobotku?

$

0

0

Martin Walsh
4.11.2016 Conservativ Daily Post a Prvopodstata

WikiLeaks právě dokončila svoji práci, která započala před několika měsíci. Hillary byla právě odsouzena k smrti! Tohle rozhodně nepřežije! Tohle je příliš! Čistá zrada! Podle Conservative Daily Post: Barack Hussein Obama a Hillary Clintonová jsou zakladateli ISIS. Prokázali jsme to prostřednictvím emailů a dokumentů uniklých z WikiLeaks, ale liberální sdělovací prostředky o tom stále odmítají hovořit.

(pozn.: WikiLeaks=nezisková mediální společnost, která zveřejňuje významné utajované vládní a korporátní dokumenty, při čemž využívá internet k zachování anonymity a nevystopovatelnosti svých zdrojů.)

Koneckonců, jsou stále více zaměřeni na to, co Trump udělal před 11 lety, než na to, co skutečně provedla Hillary.

Kvůli statečným lidem, jako je Julian Assange, jsme obdrželi další důkazy o tom, že Hillary Clintonová je s ISIS spojena více, než se původně předpokládalo.

Uniklý email mezi Clintonovou a Johnem Podestou naznačuje, že „západní rozvědka, americké tajné služby a regionální zdroje“ obvinili Katar a Saúdskou Arábii z „poskytování utajované finanční a logistické podpory ISILU [nebo ISIS] a ostatním radikálním sunnitským skupinám v regionu. “

Odvolávajíce se na potřebu „využívání svých diplomatických a dalších tradičních výzvědných prostředků“ řekla Hillary Podestovi, zatímco tvrdila, že současný vývoj na Blízkém východě byl „důležitý pro USA kvůli důvodům, které se často liší od země k zemi.“

Zvláštní, že Clintonová tvrdí, že Saúdská Arábie a Katar pomáhají financovat ISIS, když její největší sponzorské dary pocházejí od těchto dvou zemí.
V další korespondenci z roku 2012, ředitel zahraniční politiky v Clinton Foundation, Amitabh Desai, sjednal pětiminutové setkání s Billem Clintonem výměnou za $1,000,000 „jako narozeninový dárek“.

Email dodává, že malý ale bohatý národ okupující poloostrov Katar by „uvítal návrhy [Clintonovi nadace] na investice do Haiti – zejména do vzdělávání a zdravotní péče.“ Dessai dodal, že zatímco Katar již „poskytl většinu z jeho $20 milionů…[byli] rádi, že mohou zvážit projekty, které navrhujeme“

Nyní vidíme další dva příklady Clintonova zkorumpovaného jednání a jeho propletenosti s národy, které financují ISIS.

Pro ty, kteří nechápou, jak spolu všechny tyto body souvisí, pojďme si zjednodušit, jak toto celé pracovalo pro Hillary.

Hillary, jako státní tajemnice, prodá teroristům velké zbrojní zakázky pouze poté, co jí dají velice velkorysí dar na její „nadaci“. Tyto zbraně, poskytované Hillary a ministerstvem zahraničních věcí, poté prosakují ze Saúdské Arábie, Kataru, Libye až do vytvoření, zásobování a posilování teroristických skupin.

Přesně tímto způsobem byla vytvořena ISIS. Jenomže místo toho, aby je vyhodili do povětří úderem vzdušných sil, se Hillary a Obama rozhodli nechat ISIS na pokoji. Proč? Protože ISIS ležící na Středním východě umožňuje mašinérii Obama/Clintonová vydělávat miliony v osobním zisku z těchto národů v opakujícím se cyklu prodeje zbraní.

Volí si osobní zisk nad odstraněním teroristické skupiny. Nechávají to klesat ke dnu. Jaktože ještě nikdo Hillary nezatknul za všechny tyto kriminální činy? FBI by vás zatkla bez mrknutí oka, kdybyste teď šli na Facebook chválit Alláha a ISIS. To také vypovídá o tom, proč se tak usilovně snaží umlžet Juliana Assangea.

Media o tom všem mlčí. Tohle by bylo ve všech novinách po celé měsíce v případě, že by byl prezident Trump tomuto vystaven.
Nevědomí politici nejsou problém. Problém je v nevědomém lidu, který pro ně každé volby hlasuje. Tohle je přesně ten důvod, proč v této zemi potřebujeme změnu a ta začíná Donaldem Trumpem.

Lidé jako Julian Assange se vzdali svých životů pro odhalování korupce ve vládě, avšak umožňování Hillary Clintonové vyhrát tyto volby činí všechny jeho oběti bezvýznamnými.

On nám nabídl příležitost ke vzpouře proti naší tyranské vládě. Šance jako tahle se nenabízí často, ale pokud se nechopíme této příležitosti, budeme trpět další čtyři roky pod útlakem našich zkorumpovaných vládců.


přeložila: raja

---

Donbas 4. 11. 2016: separatisté běží!

November 4, 2016, 11:07 am

≫ Next: Podivné chování nejvyšších ústavních činitelů

≪ Previous: Hillary byla právě politicky vyřízena: Wikileaks uvolnila celý seznam jejích donorů ISIS i se jmény!

$

0

0

4. 11. 2016, Petr Ďoubalík

zdroj: NewsFront (YouTube)

Přes 1000 mladých obyvatel Luhanské lidové republiky (LLR) se v Den jednoty zúčastnilo "Ruského běhu"

Dnes se na východ od nás slavil Den národní jednoty. V Luhanské lidové republice se sešli mladí lidé, aby se společně proběhli. Kéž by takto vypadali všichni teroristé - separatisté a kéž by naše republika nepodporovala ATO - antiteroristickou operaci proti nim. Přinášíme video z této akce a hrubý překlad toho, co se v něm říká:

0:10 Kdo se tu sešel a jaký je cíl?

Dnes, 4.11. slavíme Den národní jednoty, každý rok, různé organizace luganské mládeže pořádají Ruský běh, tradičně začíná u stadionu Avantgard, po ulici Mladé gardy. Sešlo se mnoho organizací mládeže, Studentská jednota... Mladí, kteří se věnují sportu, i ti, kdo nesportují. Přišli podpořit všichni, kdo nejsou lhostejní, sejít se v Den národní jednoty a proběhnout se s ostatními dohromady, s vlajkami, symboly, vlajkou LLR.

1:02 Jsou s námi naši přátelé Noční vlci, kteří se také zúčastní.
Neseme vlajky neuznaných republik, abychom ukázali, že je potřeba slyšet názor národa, lidové republiky vyjadřují svoji vůli a ideu. A určitě, sjednocuje nás naše "matka" Rossija, dnešní průvod uzavírají vlajky DLR a LLR, republik, které dnes stojí za svoji pravdu.

1:45 Ta ruská vlajka není obyčejná, ne?
Ano, tuto vlajku už teď používáme prakticky v celé RF, nese myšlenku Nočních vlků, sjednocení Rossiji a SSSR očima Nočních vlků, proto používáme takovou vlajku, je to idea našeho prezidenta Nočních vlků - Chirurga (přezdívka Alexandra Zaldostanova - pozn. překl.).

2:40 Jsme neporazitelní!
3:25 Jeden za všechny, všichni za jednoho!

4:20 Akce neprobíhá poprvé. To není tajemství, že už v roce 2011 jsme založili tradici Ruského běhu, každý rok nabývá na účasti, mladí lidé začínají chápat, co dělají a svým příkladem ostatním ukazují, že to není jen svátek jednoty jen podle slova, a současně zdravým způsobem života ukazují dalším mladým, jak se může slavit jednota.
přibližný překlad mluveného slova: Ďouba

Podivné chování nejvyšších ústavních činitelů

November 4, 2016, 11:55 am

≫ Next: Podpora pražské kavárny je dlážděná cesta na politické smetiště, odkud není návratu.Český Kiska Michal Horáček.

≪ Previous: Donbas 4. 11. 2016: separatisté běží!

$

0

0

Stanislav A. Hošek
4. 11. 2016
Na svátek Všech svatých se uskutečnilo setkání všech nejvyšších ústavních činitelů naší země, údajně prý proto, aby projednali problémy zahraniční politiky naší vlasti, které oni považují za důležité. Snad aby jejich porada byla alespoň trochu konkrétní, tak svůj sbor nejvyšších doplnili o ministry zahraničí a obrany. Podle otázek, které probírali, by podle mého názoru bylo potřebnější, aby si vyslechli spíše šéfy zpravodajských služeb. Jenže ono to vypadá, že jenom potřebovali někoho, kdo by zformuloval závěrečný dokument zde.

Hovořili o tolika problémech, že ani z nich jeden nemohli být schopni probrat na potřebné úrovni, nadtož podrobně. Již tento fakt naznačuje, že smyslem setkání bylo něco naprosto jiného, než probrat několik věcných záležitostí z mezinárodní politiky současné politické moci ČR. Podle toho také vypadá i závěrečné prohlášení, které bylo pro veřejnost vydáno a připomíná spíše jakýsi nepovedený plagiát papežského „Urbi et Orbi“.

Dovoluji si hned na úvod tvrdit, že jsem ještě nikdy nečetl zbytečnější text z dílny současných nejvyšších ústavních činitelů. Píši to v úvodu proto, že dále své tvrzení hodlám podpořit několika argumenty, ale především proto, že na skutečný závěr chci prezentovat svůj názor o motivaci prohlášení „čtyřky“, což považuji za důležitější, než text samotný.

Čtveřice se snaží veřejnost země utvrdit o tom, že, cituji: „V otázce hledání východisek z tzv. migrační krize panuje shoda ústavních činitelů na tom, že je nutné prosazovat v EU komplexní přístup kombinující kroky zaměřené na řešení příčin současné migrační vlny směřující do Evropy spolu s posílením ochrany vnějších hranic EU“. Konec citace. V mých očích je v prvé řadě zarážející, že čtyři, byť nejvyšší ústavní činitelé, tvrdí něco za všechny ústavní činitele, jichž je na tři stovky. Hlavně mi ale vadí, že bohapustě lžou, protože za celou dobu trvání migrační krize naši ústavní činitelé na její průběh, řešení, ba na postupy EU nevykazovali žádnou názorovou shodu.

Hned v druhém odstavci uvedeného dokumentu naše čtveřice mimo jiné diktuje EU, co ve věci migrační politiky musí udělat, cituji: „EU však musí posílit ochranu svých vnějších hranic včetně posílení kapacity Frontexu a své schopnosti krizového managementu pro zvládání krizí ve svém okolí“. Konec citace. S vědomím toho, jak účinně dokáží tito reprezentanti státu prosadit své názory na domácí scéně, je jejich nátlak na „velení“ EU, ba i NATO spíše směšný, než smysluplný.

V následujícím odstavci se dokonce vyjadřují k vnitřním záležitostem jiné země, což je už úplný nonsens. Pochybuji, že by byli nadšeni, kdyby třeba ústavní činitelé zmiňovaného Turecka, se vyjadřovali k situaci v našem státě.

Mne osobně nejvíce oslovil odstavec o Rusku. Především pak věta, cituji: „Nelze přehlížet flagrantní porušení mezinárodních norem a závazků, jakým byla anexe Krymu a zapojení do konfliktu na východě Ukrajiny ze strany Ruské federace“. Konec citace. V prvé řadě si nepamatuji, že by se kterákoliv nejvyšší čtyřka naší země někdy sešla a odsoudila až tisícinásobné „flagrantní“ porušování mezinárodního práva ze strany jakéhokoliv jiného člena mezinárodního společenství. Dělá-li to současná čtveřice, pak tím dává jednoznačně najevo souhlas s nepřátelskými metodami mezinárodních institucí vůči Rusku. Což v mých očích znamená, že naši zem staví do řad eventuálních válečných nepřátel Ruska. Což mne poněkud děsí.

Za absolutně zbytečné pak považuji vyjádření k brexitu. Naše zemička je co do počtu obyvatel poněkud přerostlou čínskou vesnicí a i v rámci EU vedle kolosů jako je Británie, Francie, Německo, či Itálie, nebo Španělsko, naprosto nezpozorovatelná, jak placatý kámen, takže hlas naší čtveřice je něco jako štěkání psů na karavanu, jak se obrazně říká. Měli bychom konečně všichni pochopit své místo v celcích a chovat se pokorně podle toho. Řečeno tvrdě a nekompromisně, měli jsme si svá členství v nadnárodních institucích dobře promyslet, než jsme do nich vstoupili.

Sečteno a podtrženo, mám dost důvodů si myslet, že prohlášení nejvyšší ústavní čtveřice z prvního listopadu letošního roku je falešnou vlajkou. Pravý důvod je naprosto jiný. V prvé řadě jde o pokus zbavit sami sebe pachuti z poněkud zbrkle vydaného prohlášení stejné čtveřice, k návštěvě dalajlámy v ČR.

Podle mého vidění jde dokonce hlavně, ne-li jenom, o vyjádření reálného stavu vztahů současné politické moci vůči gangu pražské intelektuálské luzy, která celých dvacet pět let bojuje o dominantní postavení v celé naší společnosti. Zmíněná garda totiž za pomocí některých vlivných příslušníků lumpeninteligence, dokonce snad i zahraniční, nejen doslova seřvala naše nejvyšší ústavní činitele za celkový postoj k Číně, ale celého incidentu skvěle využívá už i v boji o moc, čti o významná koryta dokonce až ve sféře nejvyšších ústavních činitelů.

Za třetí v nebývalé aktivitě na obou stranách barikády našich politických person cítím zápach příprav střelného prachu k blížícímu se výročí poslední změny celého politického režimu u nás.

Pokud se nemýlím i jenom v jednom bodu svého tvrzení o skutečných motivech prohlášení nejvyšší čtyřky, pak je stav politického klíma v naší zemi doslova katastrofální a hrozí výbuchem.

Podpora pražské kavárny je dlážděná cesta na politické smetiště, odkud není návratu.Český Kiska Michal Horáček.

November 4, 2016, 12:24 pm

≫ Next: Soud Almaty odsoudil islamistického vraha policistů k trestu smrti

≪ Previous: Podivné chování nejvyšších ústavních činitelů

$

0

0

Jaromír Bradávka

4.11.2016   Rukojmí
Michal Horáček oficiálně ohlásil svou kandidaturu ve volbách prezidenta České reubliky, které se budou konat v lednu 2018. To, že o ní uvažuje, zveřejnil už dříve.V důsledku akce na Staroměstském náměstí se lze domnívat, že podlehl vývoji událostí a ohlásil svou kandidaturu dříve než původně zamýšlel.
Kampaň si bude financovat sám, s podporou politické strany příliš nepočítá.

Proč ne, prodal Fortunu za 2,4 mld. Kč a i když tvrdí, že měl další tři společníky, zbylo mu dost na to, aby se nemusel ohlížet na náklady politické kampaně. Nějakou politickou stranu by však za zády mít měl, aby neskončil jako osamělý kůl v plotě Milouš Jakeš, kterého po onom slavném projevu už nikdo nebral vážně.

Kandiduje proto, že cítí ohrožení toho, co má rád, za co bojoval v listopadu 1989 a co je nyní ohroženo. Cítí tlak směrem na východ a chce mu, pro lepší budoucnost svých dětí a vnuků, zabránit.

Hit současné politiky. Zajímalo by mě, jak by on přivítal čínského (případně ruského) prezidenta v ČR potom, co předvedli a) britská královna Alžběta II. a Barack Obama,

b) odpůrci Miloše Zemana a tedy Horáčkovi potenciální příznivci.

Je spokojen s rozkvětem obcí a měst, kde se na radnicích dělá skutečná politika. V politice chce chce být spojován s inspirativními a slušnými lidmi. Proto také objížděl města a vesnice, aby se seznámil s názory a potřebami jejich obyvatel. Pokud by zjistil, že občané dospěli k závěru, že nenaplňuje jejich představu o prezidentovi a náplni jeho činnosti, tak by nekandidoval.

Nevím, kolik radnic pan Horáček navštívil a s kolika občany o komunální politice hovořil, ale může si být jist, že stejné nešvary jako ve vrcholové politice (korupce, podvádění s dotacemi, podrazy v rámci koalic i proti opozici a naopak, přihrávání zakázek „spřáteleným“ podnikatelům, atd.) bují na radnicích, magistrátech i krajských úřadech ve stejné intenzitě jako “v ústředí“, pouze finance, o které se hraje, jsou řádově nižší. Řadoví pracující, živnostníci a malé firmy jsou tu pak především k tomu, aby makali, platili daně, odvody a nejrůznější poplatky a hlavně drželi ústa.

O funkci prezidenta toho zřejmě moc neví, jinak by se na to neptal občanů, ale nechal by se poučit odborníky z oblasti ústavního práva.

Na Staroměstském náměstí byl 28. října jako moderátor a cíl akce – minimální nepohoda a zášť – byl podle jeho názoru splněn.

Tu minimální nepohodu a zášť viděli někteří občané přímo, ostatní v médiích, stačí připomenout transparenty oslovující a plastiky zpodobňující současného, demokraticky zvoleného prezidenta, s jehož volbou se mnoho „demokratů“ dodnes nesmířilo.

Obávám se, že skutečný demokrat T.G. Masaryk, kdyby se přenesl do dnešní doby, by jen nechápavě kroutil hlavou, do jakých výšin část národa za sto let dospěla ve svém „demokratickém planutí“:

Toto je stručný obsah jeho rozhovoru pro server novinky.cz, prvního rozhovoru po ohlášení prezidentské kandidatury. Po jeho přečtení jsem si našel životopis slovenského prezidenta Andreje Kisky a po jeho přečtení a srovnání s Michalem Horáčkem na mě vykoukl stejný typ člověka. Člověka, který nikdy skutečně nepracoval, velmi rychle zbohatnul, tím se dostal mezi „vyšši vrstvy“ občanů, kteří nemají existenční starosti, a na základě těchto skutečností se domnívají, že mají občanům co nabídnout.

Jejich osobnost bez charismatu, jejich všeobjímající názorová bezvýraznost, opírající se o potápějící se EU-NATO, chybějící vize a program rozvoje státu a národa nejen pro dobu svého mandátu, kterým by oslovili široké vrstvy obyvatelstva, a dokonce i vizuální vzhled jsou si velmi podobné.

Jediný rozdíl mezi nimi je ten, že Michal Horáček se českým prezidentem nikdy nestane, protože podpora pražské kavárny je dlážděná cesta na politické smetiště, odkud není návratu.

Soud Almaty odsoudil islamistického vraha policistů k trestu smrti

November 4, 2016, 3:17 pm

≫ Next: Od swého otce w swět wyhnán, W laupežnickém tam roste sboru … Ke 180. výročí úmrtí Karla Hynka Máchy

≪ Previous: Podpora pražské kavárny je dlážděná cesta na politické smetiště, odkud není návratu.Český Kiska Michal Horáček.

$

0

0

4. 11. 2016   zdroj
Zvláštní trestní soud Almaty učinil rozhodnutí o případu Ruslana Kulekbajeva, který byl souzen za vraždu 10 lidí, z nichž většina byli pracovníci silových orgánů Kazachstánu. Terorista a vrah policistů byl odsouzen k nejvyššímu trestu.

"Kulekbajev Ruslan se odsuzuje k trestu smrti", oznámil soudce. Během slyšení se dvakrát souzený 26-letý Kulekbajev, který 18. července spáchal teroristický útok, přiznal k vraždě a řekl, že svého činu nelituje. Oběti podle něj "byly na nesprávné cestě". Když mu bylo umožněno vyslovit poslední slovo, tvrdil, že se mstil policistům za "útlak muslimů", uvádí agentura RIA Novosti.

V současné době mohou soudy v Kazachstánu vynést rozhodnutí o trestu smrti, ale v praxi je v zemi na základě prezidentského dekretu zavedeno moratorium. Jako alternativní trest je používáno doživotní vězení.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  

Od swého otce w swět wyhnán, W laupežnickém tam roste sboru … Ke 180. výročí úmrtí Karla Hynka Máchy

November 4, 2016, 5:58 pm

≫ Next: „Eurasijský dreamliner“: Rusko a Čína společně pracují na letounu, který může zatopit Boeingu i Airbusu

≪ Previous: Soud Almaty odsoudil islamistického vraha policistů k trestu smrti

$

0

0

Petr Kužvart
5.11.2016

Ze soboty 5. listopadu na neděli 6. listopadu 2016 uplyne 180 let od smrti našeho prvého moderního básníka. Umřel ve svém nuzném bytě v Litoměřicích na cholerinu, tedy lehčí obdobu cholery. Silné průjmy, dehydratace, smrt … . Tak skončila stále ještě v chlapeckém věku šestadvaceti let zakladatelská osobnost českého moderního básnictví. Pokud by býval nežil v tak strašlivé bídě a podvýživě, možná by přežil. Ale historie nezná žádná možná!

Nuže tedy, pokusme se o Máchovi pojednat navzdory školním osnovám poněkud záživněji a životněji, nežli je v kraji zvykem. Zaslouží si to!

Klíčovou monumentální skladbou a vlastně posledním a vrcholným dílem Máchovým je lyricko-dramatická skladba „Máj“ (v dobové transkripci „Mág“). Málo se ví, s kolika nejasnostmi a tajemstvími je spojena. Kolik hádanek sama obsahuje.

Zkoumání je tu opravdovým dobrodružstvím ducha, navíc je provázeno navždy již asi nerozluštěnými otázkami. Mácha jako zrovna dostudovávající právník nebyl v době psaní „Máje“ zrovna bez starostí. Jeho Lori čekala dítě, což byl v prostředí biedermeierovského maloměsta, jakým tehdy Praha opravdu byla, samozřejmě mimořádný průšvih. Zatím se vše tajilo, ale bylo třeba něco udělat.

Mácha měl v tomto průšvihu připraven poměrně dobrý - přímo romantický - plán jak jej vyřešit. Z Prahy odejde po studiích jako ammanuensis k "justiciárovi" Durasovi do Litoměřic (ammanuensis je doslova „příručí“, dnes bychom asi řekli advokátní koncipient či právní praktikant), zde po příjezdu začne šířit, že je ženat. A zároveň v Praze organizoval již na dobu po narození dítěte svatbu, na které nebude, ale kde za něj potajmu zaskočí jeho bratr jako ženich. No a pak si chtěl manželku přivézt z Prahy do ještě horšího maloměsta, jakým byly provinční a víceméně německé Litoměřice. Kvůli tomu maloměstu se snažil o odchod z Prahy i o to, aby se za ním se zpožděním přestěhovala již legitimní manželka a dítě. Tak se dala poněkud prekérní osobní a rodinná situace docela elegantně zvládnout.

Náhoda tomu však chtěla, že krátce po vydání „Máge“, na podzim 1836, již sám přestěhován do Litoměřic, onemocněl (sporadicky se v té době vyskytující) cholerinou, slabší obdobou cholery a velmi rychle jí - dost možná také díky silné podvýživě - podlehl. A tak měl pohřeb zrovna v den, kdy se měl stát manželem. Docela romantický konec... .

Nejen potíže osobní, ale i společenské ho pronásledovaly. V rámci pražského obrozeneckého establishmentu byl hodně cizorodým zjevem. Do poněkud úzkoprsého prostředí provinčního maloměsta nezapadal, nectil starší autority, byl až příliš svůj. Byl již vášnivým romantikem a v osobním kontaktu byl asi dost nesnesitelným, nekomunikativním, romanticky exaltovaným a sebestředným individualistou. Po vyjití „Máje“ ostatně jeden z tuctových, establishmentových obrozenců píše v tisku doslova:

 … básně kritisovati nebudu. Nedospělať tato dosud pro kritiku!  

Vůbec ho totiž nepochopili a ani ho asi moc chápat nechtěli. Byl to chuligán, podivín, hašteřivé individuum, jehož podivná skladba byla asi pro nejednoho tehdejšího pražského intelektuála příležitostí k odsudku, k tomu, aby si dloubl, aby se zatvrdil v odporu k té podivné postavě, chodící v rudě podšitém kabátě a s ostruhami na botách - ač žádného koně nikdy neměl - leda ve své vrcholné básni:

"mého to koně krok...".

A tak neuvěřitelnou, téměř cimrmanovskou ironií dějin jediná zasvěcená a pochvalná recenze „Máje“ vyšla anonymně v německém časopise „Unsere Planet“. Dodnes se neví, kdo ji napsal!

Ale samotný „Mág“ skrývá ještě větší záhadu. Tou jsou důvody dedikace (věnování) a smysl zařazení úvodní dedikační básně, psané v tehdy běžném obrozeneckém duchu poněkud průměrného až podprůměrného českého veršování. O desetiletí později se tomuto stylu prostořeký Karel Havlíček právem vysmíval – takovým těm vlasteneckým rýmovačkám ve stylu: vlasti – slasti – masti – pasti a tak dále a tak podobně. Ostatně Havlíčkovu legrácku

„Kdo na hrobech praotců slavných kalamajku tancuješ… tys bratr náš, tys bratr náš, věř nadělí ti Mikuláš ...“ 

následně nezapomenutelným způsobem zhudebnili a zpívali prostořecí klauni Werich s Voskovcem (kuplet "Tys bratr náš!"). Nikoli náhodu! Jde o krásný odsudek obrozeneckých maloměšťáckých kýčů. Prostě si z nich dělají bohapustou srandu! To by se určitě zamlouvalo nejen Karlu Havlíčkovi, ale asi i samotnému Máchovi.

Pravdu se už asi nikdy nedozvíme. Proč Mácha formálně věnoval báseň pražskému mlynářskému podnikateli, obchodnímu partnerovi svého otce (ten měl krupařský krámek na Karláku) a ne některému renomovanému obrozenci, ba obrozeneckému prominentovi? Netuším vůbec, zda byl pan Hynek Komm opravdu „vlastencem přehorlivým“. Máchovská literatura o tom mlčí. Bylo by bývalo určitě taktičtější a autorovi prospěšnější věnovat báseň Palackému, Čelakovskému, Hankovi nebo někomu takovému. Mohlo samozřejmě jít o závazek dlužníka, nemajetného spisovatele, který byl poměry donucen své vrcholné dílo vydat vlastním nákladem a drsně se tedy zadlužit. Třeba mu opravdu bohatý a úspěšný podnikatel na vydání básně půjčil, kdo ví? A on mu takto splácel svůj dluh vděčnosti, že sešitek mohl vůbec vyjít… .

Ale protože hned následuje rafinovaná parafráze na podřadné obrozenecké veršovánky (nebo snad ta veršovánka byla opravdu myšlena vážně?? Nevím, ale nemyslím si to!), tak to zase moc nenasvědčuje, že by šlo o pouhou náhodu. Daleko spíše to vypadá jako dobře promyšlený, rafinovaný a nemilosrdný „kontextuální“ šťouchanec mířený právě do pražských obrozeneckých kruhů, se kterými si tak mohl Mácha na odchodnou z Prahy vyrovnávat účty. Nebyla tedy samotná dedikace náhodou takové to gesto typu: víte, co mi můžete... ? Docela to tak vypadá. Ale nevíme! Můžeme se akorát dohadovat.

A což teprve hned následující úvodní již zmíněná dedikační báseň:  

Čechové gsau národ dobrý a Ty Čechů wěrný syn! Wěrný syn i bratr náš, dobré Čechů srdce máš! 

- a tak dále a tak podobně. Nenáročná veršovánka, naprosto zapadající do stylu podprůměrného agitačního obrozeneckého veršotepectví. A pak přichází ten obrovský kontrast, když hned po té veršovánce následuje skladba, jakou české básnictví do té doby nemělo! Lyrizující romantická velebáseň, kterou se autor - zjevně poučený soudobou evropskou literární produkcí a zvládající bravurně inspirační zdroje domácí (zejména barokní) literatury - dostává náhle na úroveň tehdejšího evropského romantismu a zařazuje česky psanou poezii do soudobého progresívního kontextu světové tvorby! Takový malý zázrak, šlehnutí blesku – a kdo by tohle řekl do toho šestadvacetiletého nekomunikativního a podivínského chuligána!?

Bude určitě víc dohadů či hypotéz, proč ten kontrast, proč vůbec dedikační báseň jakoby se podbízející nevalné úrovni dobové obrozenecké intelektuální komunity a jejímu poněkud pokleslému vkusu. Možná chtěl Mácha poněkud předem ulomit hroty a zajistit básni příznivé přijetí – a také lepší šanci prodeje. Dedikační verše se jednoznačně obracejí na čtenáře a oslovují ho. Jak už bylo výše zmíněno, nemajetný Mácha vydal své vrcholné dílo jako drobný sešitek nákladem pár stovek kusů vlastním nákladem a pěkně se kvůli tomu zadlužil. Skladbu stejně bravurně kladoucí řadu drtivých a nadčasových existenciálních otázek již zcela moderního člověka, nadhazující hluboké, veskrze moderní existenční úzkosti, stejně jako s přehledem se zmocňující uhrančivou lyrikou popisu jarní přírody chtěl možná přece jen tou úvodní básní zařadit do dobového obrozeneckého kontextu. Manifestovat svou národní orientaci, příslušnost. Nevíme! A už se asi nikdy nedozvíme.

Nebo mu šlo o ten očividný kontrast mezi věnováním a úvodní dedikační básní na jedné straně – a bravurní, originální, suverénní a do té doby neviděnou skladbou, která zazářila jako blesk z čistého nebe? Kde zjevně autor nehledá klopotně verš, kde jde vše nějak přirozeně, samo sebou, bravurně. Byl si vůbec sám vědom toho, co vytvořil a jak drtivě to působí ve srovnání s běžným česky psaným dobovým veršotepectvím? To kdybychom věděli! Snad věděl, tušil že dokonal něco, po čem marně toužily generace klopotných písmáků a kohorty salónních intelektuálů! Určitě si věřil a věděl dobře, jak je to odlišné ode vší srovnatelné české produkce, kterou dobře znal. Možná proto ta podivná úvodní veršovánka. Místo převratné, objektivně již velké, evropské dimenze skladby musel naopak zdůraznit onen malý, český, ryze provinciální rozměr, musel manifestovat, že je také obrozencem, aby se to vůbec jakž takž prodalo a aby se splatily dluhy... . Kdo ví?

Tady se už asi nic nového nikdy nedozvíme. Záhada zůstane záhadou. Hvězdný okamžik zrodu české moderní poezie evropských dimenzí a uměleckých kvalit zůstane hvězdným okamžikem. A bravurní nastolení existenciálních otázek i úzkostí, dodnes naprosto aktuálních a moderních, zůstane slavnou kapitolou v dějinách tohoto národa tím spíše, že slavných epizod je v jeho historii - nejen té literární - docela pomálu.

Ještě k inspiračním zdrojům a podivnostem obsahu samotné básně. A také k jiným dílům, protože Mácha není autorem unius libri, ač to nedovzdělancům může tak i připadat.

Inspirační zdroje byly několikeré. Především domácí literární tradice, podle všeho hlavně ta předobrozenecká. Tedy zejména barokní lyrika, barokní umění i myšlení obecně a jeho poněkud morbidní fascinace smrtí. Vzpomeňme barokní duchovní lyriku, třeba českého jesuitu Bedřicha Bridela a jako „Báseň (čí Píseň?) o smrti“ (jestli mě paměť neklame, je právě on autorem a obsáhlá skladba se nese v tomto duchu:  

Mějte se dobře, lucerny paláce nebeského, svěťte kupcům, světa bludcům, po tom moři plynoucím, jáť jsem doplul a již připlul lodí k břehům žádoucím … odchází den, přichází sen, ten musím dlouho spáti, než zazvučí a poručí andělská trouba vstáti …). 

Ale barokní fascinace smrtí je mnohostranná – vzpomeňme Františkem Antonínem hrabětem Šporkem vydanou knihu „Totentanz“ čili „Smrtí tanec“. Inspirován dřevorytinami Albrechta Dürera nechal zhotovit snad stovku grafických listů geniálním mědirytcem Michaelem Heinrichem Rentzem a nechal to vyjít jako knihu. Jejím jediným obsahem je sled výjevů, jak si smrt přichází pro pány i kmány, vojáky, biskupy, šlechtice, kupce, námořníky, sedláky i žebráky … prostě pro všechny.

Zajímavý je opakující se moment, kdy život ztotožňuje se snem:

„… W žiwota sen Byl gsem gá gen wywáben ...“ a dále: „… Budaucj čas?! - Zjtřegši den?! - Co přes něg dál, pauhý to sen, či spanj ge bez snenj, Snad spanj ge i žiwot ten, Jejž žigi teď; a přjštj den Gen w giný gen se změnj? Či po čem tady taužil gsem, A co neměla šjrá zem, Zjtřejší den mi zgevj? Kdo wj? - Ach zádný newj ...“. 

Život jako sen, život je sen – to je opět ryze barokní myšlenka, vzpomeňme divadelní hru Pedra Calderóna de la Barca „Život je sen“ („La vida es sueño“ z let 1631–1632) .

Ovšem jeden veliký rozdíl tu je. Pro baroko byla smrt jakousi dvojtečkou. Za ní mělo cosi následovat, a to přímo v boží režii. U Máchy je ale smrt definitivní tečka, je to konečná:

„ … Tam žádný – žádný- žádný swit, Pauhá gen tma přebýwá. Tam wšecko gedno, žádný djl – Wše bez konce – tam nenj chwjl, nemine noc, newstane den, tam času neubýwá. - Tam žádný – žádný – žádný cjl – Bez konce dál – bez konce gen Se na mne wěčnost djwá. Tam prázdno pauhé – nade mnau, A kolem mne i pode mnau Pauhé tam prázdno zjwá. - Bez konce ticho – žádný hlas – Bez konce mjsto – noc – i čas --- To smrelný ge mysle sen, Toť, co se „nic“ nazýwá … „ .

Neznám lepší vylíčení definitivní a nekonečné nicoty. Nevyhnutelně to navozuje přesvědčení o niterném ateismu autora. Tady je naprosto moderní a předbíhá dobu o sto – ba i dvě stě let! Bůh tady ztratil již jakoukoli roli.

Obsahově blízkým a také barokem preferovaným motivem je pak i vědomí pomíjivosti v kontextu věčnosti:

“ … Widjš-li pautníka, an dlauhau lučinau Spěchá ku cjli, než červánky pohynau? Tohoto pautnjka giž zrak neuzřj tvůg, Gak zagde za onau w obzoru skalinau, Nikdy – ach nikdy! To budaucj žiwot můg. Kdo srdci takému utěchy gaké dá? Bez konce láska ge! - Zklamánať láska má! ...“ A dále nádherné, temné příměry: „ … Klesla hwězda s nebes wýše, Mrtwá hwězda sinný swit, Padá v neskončené řjše Padá wěčně w wěčný byt. Gegj pláč znj z hrobu wšeho, Strašný gekot, hrůzný kwjl. „Kdy dopadne konce swého?“ Nikdy - nikde – žádný cjl ...“.

Vztah k lidové slovesnosti, lidové písni jako inspiračnímu zdroji tu přímo vidět není. Nejde o „ohlasovou“ poezii, tehdy tak populární, ale jistota a zpěvnost Máchova verše a jeho nádherný rytmus dávají tušit obecnou inspiraci jazykovými možnostmi, jež lidová píseň jasně dokládá, rozvíjí a demonstruje.

Podstatným inspiračním zdrojem je evropská soudobá literatura. Jak byl Mácha jazykově vybaven k jejímu vnímání? Určitě uměl stejně dobře česky jako německy, to bylo v bilingvní Praze té doby běžné. Jako absolvent právnické fakulty musel znát alespoň právnickou latinuW chrámu. Po potlačené polského povstání v roce 1830 se účastnil jako obrozenecká mládež vůbec pomoci prchajícím povstalcům, pro které byla Praha přestupní stanicí na cestě Západ, zpravidla do francouzského exilu. Pokud víme, mládež si zpívala polské písně a alespoň pasivně se tedy Mácha polsky asi naučil. Nicméně italsky, anglicky a francouzsky asi neuměl nebo neuměl dost na to, aby v těchto jazycích četl krásnou literaturu. George Gordona Byrona, Waltera Scotta a další nejspíš četl v německých překladech. Četl ovšem také Goethova Fausta, soudobé německé romantiky, o tom se ví. Tedy se dá shrnout, že měl aktuální evropský literární rozhled a evropskou beletrii své doby, tedy romantickou literaturu, bezpečně znal.

Tolik tedy zdroje inspirace… .

V lyrická skladbě „Mág“ je ovšem řada vcelku obecně opomíjených, ba nepovšimnutých nelogičností. Především: Mácha vycházel z reálné otcovraždy, jež se v minulosti opravdu udála. Selský synek snad ze žárlivosti zavraždil svého otce (nabízí se, že tatínek třeba lezl za synovou přítelkyní) a zachovalo se vyjádření vraha, jak těžko se mu bude umírat. Byl odsouzen a ortelován. Je to podobné, jako když Johann Wolfgang Goethe psal své celoživotní veledílo, svého Fausta. Pokud jde o jednu z dějových zápletek v tomto veršovaném filosofickém románu, tedy tragický příběh svedené Markétky, vycházel Goethe rovněž z reálného případu, který se v Německu té doby udál (jde však jen o jednu z řady epizod Faustova putování a spolužití se všemocným zlem, bohužel jedinou, která se obecně uchytila díky své košilatosti a skandalitě – román je podstatně obsažnější a bohatší, rozhodně nejde o lacinou operetku! V Máchově vrcholné skladbě je letmo načrtnutý milostný trojúhelník ústředním dějovým motivem, tedy to máme oproti Faustovi jednodušší).

V Máchově příběhu je jedna velká nesrovnalost. Ze (snad) selského synka se stal vůdce tlupy loupežníků. Budiž! Ale když tento chasník

„… Pozděgi wůdcem spolku zwán, Dowede činy neslýchané ...“, 

pak je velmi podivné, že by se po dokonané otcovraždě nechal chytit – a pokud ano – pak by ho jeho banda mohla s klidem osvobodit, když seděl peřd popravou sám v opuštěném vězení, kde ho hlídá pouze jeden starý žalářník, tak lehkomyslně vstupující s lucernou do jeho cely a tam prodlévající. Mimoto – žádný soud, rovnou poprava. Prostě z hlediska logiky a věrohodnosti příběhu je to hodně, ale hodně romanticky přeexponované a nepřesvědčivě zkratkovité.

Nelogičností nebo věcných nesprávností je ale víc: Vilém je sťat a poté

„ … po audu lámán aud ...“, 

pak je nelogicky vpleten do kola a to je vyzdviženo na kůl a ponecháno ve vodorovné pozici na popravčím místě, uťatá hlava je nasazena na střed kola a tedy je ponechán nepohřben. Takto se to nedělo ani ve středověku, ani v Máchově době. Ve středověku se poprava mečem praktikovala u šlechticů. Tím Vilém podle všeho nebyl. Nekombinovala se s lámání kolem, kdy byl ortelovaný v roztažené pozici položen na zem, přivázán případně k zatlučeným kolíkům, na vhodných místech podložen kulatinou a údere těžkého okovaného kola, zdvihaného vzhůru, jsou mu postupně lámány kosti končetin, případně i jiné části. Praktikovalo se to jako poprava kolem „bez milosti“, kdy byly odsouzencovy kosti přeráženy a drceny zaživa, při vědomí, nebo „s milostí“, kdy prvý úder kola směřoval na krk a spolehlivě ortelovaného usmrtil. Následně pro rozlámání byl odsouzenec již mrtvý opravdu vpleten do popravčího kola a vyzdvižen a ponechán na popravišti nepohřben. Mácha tedy z věcného hlediska fabuluje chybně, podle všeho povrchně.

No jo, ale především je třeba si uvědomit, že samotný děj i reálie jsou tu zcela podružnými prvky, když epické sekvence jsou vlastně pouze dvě, tedy stručná vězňova životní retrospektiva ve vězení během bdění v noci před popravou – a pak už jen závěr celé skladby, vyprávěný v prvé osobě, kdy vypravěč snad sedm let po příběhu přijíždí na místo a teprve se seznamuje s celou tou Vilémovou a Jarmilinou historií. Jinak samá lyrika.

A za druhé: jde o jedinečnou lyriku a ta je prostě bravurní a veškeré „prozaické“ nesrovnalosti překrývá jako cosi zcela nepodstatného.

Dále: Mácha opravdu není autorem unius libri, jak by se mohlo zdát. On toho za svůj velmi krátký život napsal docela dost. Prózu i poezii. Zmiňme jako příklad nejen bravurně psanou povídku „Marinka“, která je běžně uváděna v literárních přehledech i v čítankách, ale i např. podivuhodnou báseň „W chrámu“, dokládající jeho návštěvy nedostavěné pražské katedrály, kde hluboce prožíval a dobře si uvědomoval prozaičnost pražské maloměstské reality své doby v kontrastu k notně idealizované slavné minulosti národa – zmiňuje krásně, jak na něj zapůsobily parléřovské náhrobky českých knížat a králů ve věnci kaplí katedrálního závěru sv. Víta:

„ … Při každého nohau kamenný spj lew - co umdlelá sjla i ukrotlý hněw.“

Krásné a veskrze romantické! Ostatně motiv návštěvy pražské katedrály jako panovnického mauzolea je zmíněn i v dalším mimořádně pozoruhodném, byť drobném textu, kterým je „Pauť krkonošská“. Pocestný přichází večer na Sněžku, tady stojí pobořený gotický klášter (později zmizevší) a v něm duchové mnichů ochotní mu odpovídat na jeho otázky o drtivých záležitostech života, osudu… . Surrealismus tu má svého zřejmého o celých sto let staršího předskokana!

Konečně si povšimněme, že Mácha byl skutečným vnitřním „rozervancem“, jak byl často ve své době a svém prostředí i chápán. Svědčí o tom jeho obdivný a hluboký platonický vztah k těžce nemocné, éterické dívce v „Marince“, do nějž se jako autor píšící v prvé osobě stylizuje, ke kterému se takto přiznává – v kontextu Arbesem rozluštěných šifrovaných Máchových deníků s cynickým popisem k dívce Lori Šonkové docela drsných a nešetrných sexuálních praktik a také fakt, že tuto celkem jednoduchou bytost stresoval svými náladami, svými nápady, např. ji nutil, aby mu nad rakví své právě zesnulé matky přísahala, že před ním nikoho neměla nebo přiznala, zda ji někdo svedl … . V osobním styku asi dost arogantní, exaltované, sebestředné a málo sympatické stvoření to bylo.

Nicméně svým dílem se zapsal do dějin české literatury jako jeden z jejích velikánů a následně inspiroval zástup českých básníků celého 19. století, ale i století následujícího. Jeho modernost je obdivuhodná a není divu, že ve své době sváděl jeho „Mág“ k útokům, odsudkům, ale i k umělecké polemice, vzpomeňme dodnes obecně známé Erbenovo „Záhořovo lože“ z jinak spíše ohlasové sbírky „Kytice“, ale i dnes již zapomenutou obsáhlou báseň Václava Bolemíra Nebeského „Protichůdci“.

Takže: v noci ze soboty na neděli věnujme tichou vzpomínku českému geniálnímu chuligánovi, Karlu Hynku Máchovi.

- - -

„Eurasijský dreamliner“: Rusko a Čína společně pracují na letounu, který může zatopit Boeingu i Airbusu

November 5, 2016, 1:08 pm

≫ Next: Panika v ČSSD a přestřelka v energetice

≪ Previous: Od swého otce w swět wyhnán, W laupežnickém tam roste sboru … Ke 180. výročí úmrtí Karla Hynka Máchy

$

0

0

Napsal/přeložil: mbi

5. 11. 2016   Eurasia 24
Rusko a Čína v tvrdé globální konkurenci spojily své síly, peníze a technologie, aby do pěti let poslaly do vzduchu hi-tech širokotrupý dopravní letoun nové generace, jenž může ohrozit zatím dominantní postavení Boeingu 787 Dreamliner i nového evropského Airbusu A350.
Pro Rusko to znamená další navázání na vývoj přerušený rozpadem Sovětského svazu, pro Čínu pak zcela novou příležitost prosadit se z pozice velmoci na světovém trhu civilních dopravních letadel, který v posledních desetiletích – zvláště v kategorii letadel na dlouhé vzdálenosti – ovládají prakticky výlučně západní výrobci.

Prvního listopadu byl na mezinárodní letecké a kosmické přehlídce China Airshow 2016 v čínském Zhuhai kromě jiného poprvé představen také model perspektivního společného rusko-čínského širokotrupého letounu pro dálkové lety.

Zatímco v Rusku je projekt označován písmeny ŠFDMS (z ruského широкофюзеляжного дальнемагистрального самолета), v Číně pak S 929.

Letadlo společně vyvíjejí ruská akciová společnost Sjednocená letecká výrobní korporace (OAK) a čínské letecko-výrobní sdružení Commercial Aircraft Corporation of China Ltd. (COMAC).

Memorandum o společném vývoji ŠFDMS bylo zúčastněnými stranami podepsáno v dubnu 2014. Dokumenty týkající se programu, jehož cílem je vývoj a výroba širokotrupého osobního dopravního letounu pro dálkové tratě, byly podepsány letošního 25. července během oficiální návštěvy ruského prezidenta Vladimíra Putina v Číně.

Součástí dokumentů je také dohoda o zřízení společného partnerského podniku potřebného k realizaci projektu. Podnik bude zaregistrován jako dceřiná společnost COMACu v zóně volného obchodu v obvodu Pchu-tung v Šanghaji.

Podle předběžných údajů bude letoun ŠFDMS schopen přepravit kolem 280 cestujících na vzdálenost 12 000 km. O jeho pohon se budou starat dva proudové motory, každý s tahem 35 tun (bude se jednat o motory Rolls-Royce nebo General Electric, později o perspektivní ruský PD-35).

Se startem prvního prototypu se počítá v roce 2021 a se zahájením sériové výroby a dodávek pak někdy v letech 2025 až 2027, v závislosti na potřebě a objemu nových technologických řešení, která si vývoj letounu vyžádá.

Rusko zabezpečí pro vývoj letounu společné projekční a řešitelské centrum, vlastní sériová výroba bude probíhat v závodě letecko-výrobního sdružení COMAC v Pchu-tungu v Šanghaji (závod byl vybudován s určením pro výrobu čínského dopravního letounu středního doletu S 919).

Zdroj: BMPD

Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Panika v ČSSD a přestřelka v energetice

November 5, 2016, 1:10 pm

≫ Next: Ministerstvo zahraničí USA: USA nebudou obnovovat spolupráci s Ruskem ohledně Sýrie. Situace se může změnit po volbách.

≪ Previous: „Eurasijský dreamliner“: Rusko a Čína společně pracují na letounu, který může zatopit Boeingu i Airbusu

$

0

0

Zdeněk Jemelík
5. 11. 2016       JemelikZdenek 
Podlehnuv dojmu, že jeho postavení v čele ČSSD zachrání jen zázrak, Bohuslav Sobotka se rozhodl provést rok před koncem volebního období obměnu kabinetu. Zachoval se podobně jako hokejový trenér, který v kritickém bodě zápasu nechá prázdnou branku, aby získal převahu na hrací ploše. V hokeji se někdy zázraky dějí, v politice sotva. Dříve, než se noví ministři seznámí s úřadem, budou volby. Věřit, že jejich výkon oslní voliče, je troufalé.

Premiérova nervozita se určitě nějakým způsobem dotkla ministrů, o nichž se v novinách spekuluje, že právě oni jsou „určeni na odstřel“. Můžeme jim přiznat právo na neklid, ale zatím jej příliš nedávají znát : jistě by o ně po odchodu z vlády bylo postaráno nějak jinak. Panice mezi nimi viditelně propadá pouze jeden: ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, jenž začal tušit nebezpečí dříve, než předseda strany a vlády otevřeně vyjevil své úmysly. Projevuje se to ve vystupňování přestřelek mezi ním a předsedkyní Energetického regulačního úřadu Alenou Vitáskovou kvůli jejímu opakovanému záměru zastavit výplatu podpor obnovitelným zdrojům a současně výrazně snížit podíl domácností na jejich financování. Šarvátky vyvrcholily ostrým prohlášením pana ministra na Parlamentních listech z 2.listopadu 2016, na které odpověděla jeho odpůrkyně článkem ostrým jako břitva.

Ministr se marně dožaduje, aby vzdorovitá dáma umožnila vydáním cenového výměru vyplácení podpor obnovitelným zdrojům v r. 2017 bez ohledu na to, zda s poskytnutím podpory souhlasí Evropská unie. Svou vůli ale nemůže prosadit. Ve sporu tahá za kratší konec: Alena Vitásková si je vědoma své nezávislosti na vládě, chráněné zákonem a mezinárodními dohodami, takže nešťastný ministr nemá nástroj, jímž by zlomil její odpor. A předseda vlády z nich dvou může odvolat právě jen jeho.

Tvrdost boje je dána obrovskou částkou, která je ve hře: jde o více než 40 miliard Kč, určených k výplatě v r.2017, na které se těší velká část majitelů výroben „zelené“ energie. Jan Mládek je přesvědčen, že by je měli dostat, protože se do svého podnikání pustili v dobré víře, že příslib finanční podpory ze strany státu je míněn vážně. Pro některé z nich by nevyplacení podpory mělo likvidační následky. Jistě by se pustili do soudních sporů se státem, v nichž by mohli být úspěšní. Stát by to mohlo nakonec přijít dráž než hladké vyplacení nezákonných podpor.

Připomínám, že podpory jsou značně nadhodnocené, za celou dobu platnosti odčerpají ze státního rozpočtu a z kapes daňových poplatníků biliony Kč. Na tvůrce předpisu, kterým byly nastaveny, podal kdysi trestní oznámení senátor Jiří Čunek, ale policie jeho podnět odložila. Další trestní oznámení podal Energetický regulační úřad po nástupu Aleny Vitáskové do funkce. Ani tentokrát orgány činné v trestním řízení nedošly k závěru, že se tvůrci pravidel pro vyplácení podpory dopustili trestného činu. Není bez zajímavosti, že někteří z nich působí v trestním řízení proti ní jako svědci obžaloby.

Další trestní oznámení podali v lednu 2016 poslanci Úsvitu kvůli tomu, že se každý měsíc vyplácejí nezákonné podpory ve výši přibližně 4 miliardy Kč. Výsledek vyšetřování mi není znám.

Bez ohledu na vyvolanou nevoli a na možné následky pro svou osobu Alena Vitásková trvá na svém. Tím dostává Jana Mládka do obtížné situace. Vyjednání souhlasu Evropské unie spadá do jeho kompetence a v jednání zatím není úspěšný. Pouze za sebou nechává dlouhou řadu optimistických prohlášení o očekávání potřebného souhlasu v brzké době. Jenže termíny procházejí jeden za druhým, výsledek stále není nikde a ministrova důvěryhodnost upadá. Odpovědnost za neúspěch mu nikdo nevezme, i když nebyl u zrodu problému (stejně jako Alena Vitásková neměla nic společného s vydáním licencí sedmnácti fotovoltaickým elektrárnám v poslední den roku 2010).

V této věci zcela jistě dojde ke krizi, nedají-li unijní orgány souhlas k výplatě podpory a setrvá-li současně Alena Vitásková na svém stanovisku.

Jedná se o zvláštní případ přímé podpory podnikání státem, která je podle unijního práva v zásadě nepřípustná, ale unijní úřady mohou povolit výjimku udělením tzv. notifikace. Ta dosud chybí všem podporám, přiznaným před rokem 2012. Unie zpřesnila v r. 2015 podmínky pro jejich vyplácení, takže regulátor se dále nemůže tvářit, že o nezákonnosti nic neví. Proto Alena Vitásková již v r.2015 odmítla vydat cenový výměr pro r.2016. Nakonec jej v její nepřítomnosti podepsal její náměstek, kterého za to po návratu z dovolené propustila.

Pro r. 2017 připravuje další přitvrzení postupu: hodlá zastavit také vybírání příplatku na podporu obnovitelných zdrojů od konečných spotřebitelů. Sníží se tak cena elektřiny pro domácnosti. Jan Mládek ji obvinil v této souvislosti z populismu, ale ve skutečnosti jde o sladění úředního postupu s právem.

Samozřejmě, ve chvíli, kdy Evropská unie podporu obnovitelných zdrojů „posvětí“ vydáním notifikací, Energetický regulační úřad okamžitě vydá cenový výměr, v solárním byznysu zavládne pohoda a domácnostem se opět zvýší cena elektřiny.

Opačně, pokud Evropská unie definitivně rozhodne o nepřípustnosti výplaty podpory v současné výši, nastanou diaes irae, které se různých účastníků hry dotknou rozdílně.

Aspoň zdánlivě vyhrají domácnosti, které nebudou muset přispívat na podporu obnovitelných zdrojů. Zapláčí podnikatelé, kteří přijdou za jediný rok o více než 40 miliard Kč. Potíže vzniknou i státní akciové společnosti OTE, která výplatu podpor provádí. Bude se muset snažit vymoci od podnikatelů neoprávněně vyplacené peníze zpět, a ti se budou jistě bránit. Rozběhne se spousta soudních tahanic. Ministr Jan Mládek bude vystaven hněvu postižených za to, že notifikace sliboval, ale neobstaral. Otázku, zda vůbec bylo možné získat souhlas Evropské unie s výplatou rozmařilých podpor, v tu chvíli nikdo řešit nebude. Alena Vitásková si oddechne s úlevou, protože v případě, že by podepsala cenový výměr a notifikace by pak nebyly, byla by odpovědná za neoprávněné vyplacení více než 40 miliard Kč. Dvě vykonstruované obžaloby a hrozba trestem odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců jí ke spokojenosti stačí. S pravděpodobností blízkou jistotě by mohla počítat s tím, že by ji čekalo další trestní řízení s velmi konkrétním nehajitelným obviněním.

Zatímco postavení Aleny Vitáskové, Jana Mládka, vedení OTE a.s. a majitelů obnovitelných zdrojů energie bude různé podle toho, zda z Bruselu přijdou notifikace či nikoli, daňoví poplatníci na tom budou špatně tak nebo tak: zvýšenou cenou elektřiny budou přispívat na notifikované dotace, v případě neposkytnutí notifikací na ně různými cestami nepřímo dopadnou náhrady, které bude muset stát platit za porušení slibů investorům. Jejich vyhlídky jsou neradostné.

---

Ministerstvo zahraničí USA: USA nebudou obnovovat spolupráci s Ruskem ohledně Sýrie. Situace se může změnit po volbách.

November 5, 2016, 1:35 pm

≫ Next: Amerikano-Srb Steven Seagal dostal ruské občanství

≪ Previous: Panika v ČSSD a přestřelka v energetice

$

0

0

5. 11. 2016    zdroj
Ministerstvo zahraničí USA je vděčno Čínské lidové republice za vyzvání k obnovení jednání s Ruskem o situaci v Syrské arabské republice, ale neučiní tak. Sdělil to oficiální mluvčí ministerstva zahraničí USA John Kirby.

Poznamenal, že ministerstvo zahraničí je vždy vděčno za nápady, ať přicházejí odkudkoli. Co se týká obnovení jednání s Moskvou, Washington není připraven následovat radu Číny, řekl Kirby.

Mluvčí ministerstva zahraničí USA tvrdí, že USA údajně vynaložily velké úsilí na spolupráci s Ruskem, ale vzhledem k tomu, že Moskva údajně neplní dohody, jednání nebudou obnovena.

"Nedávné události dokazují, že jsme se vážně snažili s Rusy pracovat, ale ti neplnili své smlouvy,"řekl Kirby, aniž by upřesnil, jaké smlouvy konkrétně Rusko porušilo.

Kirby řekl, že USA se v mnohostranném formátu snaží udělat něco menšího než v rámci Mezinárodní podpůrné skupiny pro Sýrii, kde bylo nutné jednat s Ruskem.

Ruská strana opakovaně poukazovala na skutečnost, že USA nesplnily povinnosti, ke kterým se zavázaly - odlišit takzvanou opozici od teroristů.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Amerikano-Srb Steven Seagal dostal ruské občanství

November 5, 2016, 2:01 pm

≫ Next: Prohlášení ze setkání nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice

≪ Previous: Ministerstvo zahraničí USA: USA nebudou obnovovat spolupráci s Ruskem ohledně Sýrie. Situace se může změnit po volbách.

$

0

0

5.11. 2016   New World Order Opposition
Ruský prezident Vladimir Putin podepsal dekret o udělení občanství Ruské federace známému americkému herci, hudebníku a mistru východních bojových umění Stevenu Segalovi. „Udělit občanství Ruské federace Stevenu Frederikovi, narozenému 10. dubna 1952 ve Spojených státech amerických,“ – píše se v textu vyhlášky, která se objevila na portálu Kremlu.
A lze ji charakterizovat jako dlouho očekávané překvapení. Není žádným tajemstvím, že hvězda hollywoodských akčních filmů v posledních letech dost často pobývá v Rusku. Spolu s Putinem navštívili různé sportovní turnaje bojových umění a sám herec dokonce vedl mistrovské kurzy pro ruské děti. Přitom Steven nijak netajil své sympatie k Rusku. Což asi není až tak překvapivé, pokud vezmeme v úvahu ruský původ jeho předků z otcovy linie. Mimochodem v jeho škole v Los Angeles již mnoho let administrativní a tréninkové funkce plní jeho nejbližší spolupracovníci – Japonec Haruo Macuoka a Rus Alexander Smirnov.

Když Seagal během své poslední cesty do Ruska navštívil filmový festival „Kraj světa“, řekl, že se mu v Rusku líbí, vidí tu dobrý potenciál pro rozvoj podnikání na ostrově Sachalin a dodal, že má v úmyslu v blízké budoucnosti získat ruskou státní příslušnost. Je rozhodnut každoročně strávit minimálně několik měsíců spolu se svými přáteli v Rusku. Nicméně není vyloučeno, že jeho plány jsou mnohem širší.

Washingtonská administrativa Seagala nijak zvlášť neželí. Na jedné straně proto, že se dost často, a to nejen ve svých filmech, stavěl na ochranu původních obyvatel Ameriky, na druhou právě kvůli jeho neskrývaným sympatiím k Rusku. Navíc si lze představit, jaký odpor vyvolalo, když v červnu 2013 na summitu G8 prezident RF Vladimír Putin na osobním setkání s Barackem Obamou navrhl jmenovat Stevena Seagala čestným konzulem Ruska v Kalifornii a Arizoně. Americká strana k tomu samozřejmě souhlas nedala. Úspěchem nebyly korunovány ani následné pokusy ruského velvyslance v USA Sergeje Kisjaka, který několikrát bezvýsledně nanesl otázku jmenování Seagala na ministerstvo zahraničí USA.

To, že rozhodnutí o udělení státního občanství Seagalovi nebylo přijato hned, potvrdil novinářům mluvčí prezidenta RF:

- On (Seagal) dost vytrvale a po dlouhou dobu o ruské občanství žádal. Je velmi dobře znám svými vřelými vztahy k naší země. Nikdy to neskrýval, přitom je to dost známý herec, – řekl Dmitrij Pěskov.

Je třeba říci, že ruské občanství není na evroasijském kontinentu první, které Steven Seagal dostal. 11. ledna letošního roku získal státní občanství Republiky Srbsko. Zdá se, že taková sestava občanství (srbská + ruská) – je výzvou zahraniční politice Washingtonu a ne jen momentální chvilkovou touhou hvězdy.

Bude-li Seagal v Rusku otevírat své školy, nebo bude-li tu natáčet film či věnuje-li svůj čas pobytu v Rusku klanění v buddhistických svatyních (herec je buddhista), zatím není známo. Nicméně lze konstatovat, že je tu o dalšího známého Rusa víc. I když je to samozřejmě dost zvláštní koktejl – Američano-Srbo-Rus – a dokonce, jak sám říká, taky Mongol (po jedenom z prarodičů).

Prohlášení ze setkání nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice

November 5, 2016, 2:25 pm

≫ Next: To je ten překrásný a záhadný Tibet...

≪ Previous: Amerikano-Srb Steven Seagal dostal ruské občanství

$

0

0

5.11. 2016 Hrad
Setkání nejvyšších ústavních činitelů proběhlo na Pražském hradě v úterý dne 1. listopadu 2016 za účasti prezidenta republiky, předsedy Senátu PČR, předsedy Poslanecké sněmovny PČR, předsedy vlády ČR, ministra zahraničních věcí a ministra obrany. Ústavní činitelé projednali téma zvládání migrační krize a boje proti terorismu, otázku možné evropské bezpečnostní a obranné unie, aktuální situaci v Turecku, sankční režim vůči Ruské federaci a problematiku tzv. brexitu.

V otázce hledání východisek z tzv. migrační krize panuje shoda ústavních činitelů na tom, že je nutné prosazovat v EU komplexní přístup kombinující kroky zaměřené na řešení příčin současné migrační vlny směřující do Evropy spolu s posílením ochrany vnějších hranic EU. Ústavní činitelé podpořili tzv. migrační kompakty s opatřeními na posílení spolupráce zejména se zdrojovými zeměmi migrace, jejichž cílem je snížit příliv nelegálních migrantů do Evropy. Je potřeba vyvážit práva běženců a žadatelů o azyl a zajištění vlastní bezpečnosti přijímajících zemí. Ústavní činitelé rovněž zdůraznili nutnost posílit schopnost předcházet hrozbě terorismu, včetně rizika infiltrace migračních toků extremisty.

Ústavní činitelé se shodli na potřebě aktivního přístupu České republiky k posilování evropské bezpečnosti a obrany. Základem teritoriální obrany ČR a Evropy zůstává Severoatlantická aliance a pevná transatlantická vazba. EU však musí posílit ochranu svých vnějších hranic včetně posílení kapacity Frontexu a své schopnosti krizového managementu pro zvládání krizí ve svém okolí. ČR se v této souvislosti hodlá soustředit na využitelnost Bojových uskupení EU, rozvoj vojenských schopností a posilování spolupráce evropského obranného průmyslu. Ústavní činitelé se shodli na prospěšnosti diskuse k realizovatelnosti konceptu evropské armády.

Ústavní činitelé znovu odsoudili červencový pokus o vojenský převrat v Turecku a vyjádřili podporu demokraticky zvoleným představitelům země. Podtrhli zájem ČR o zajištění stability a evropských standardů demokracie a lidských práv v Turecku, jakož i o další prohlubování česko-turecké spolupráce. Migrační dohoda mezi EU a Tureckem přispěla k podstatnému poklesu počtu migrantů přicházejících do Řecka, a je proto klíčové zajistit i do budoucna její naplňování oběma stranami.

Byly diskutovány i sankce vůči Rusku. Nelze přehlížet flagrantní porušení mezinárodních norem a závazků, jakým byla anexe Krymu a zapojení do konfliktu na východě Ukrajiny ze strany Ruské federace. Zároveň je v zájmu všech co nejdříve odstranit důvody pro uvalení sankcí. Ekonomické sankce EU jsou vázány na plnění Minských dohod a další osud sankcí tak závisí na vývoji situace na východní Ukrajině.

V otázce vystoupení Velké Británie z EU, tzv. brexitu, panuje shoda ústavních činitelů na tom, že její odchod nesmí ohrozit evropský integrační projekt. Velká Británie zůstává blízkým spojencem ČR a vytvoření co nejlepšího modelu spolupráce mezi ní a EU je v našem zájmu. Takový model předpokládá plné respektování všech čtyř svobod - volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob.

Závěrem ústavní činitelé odsouhlasili rámcový plán svých zahraničních cest a návštěv pro rok 2017. Tento plán byl sestaven v souladu se zahraničně-politickými prioritami ČR a se zohledněním zájmů českého exportu.

To je ten překrásný a záhadný Tibet...

November 5, 2016, 3:12 pm

≫ Next: Kontrarozvědka: v německém Bundeswehru je 20 džihádistů a 286 pravicových extremistů. Asi 60 příslušníků armády je spojeno s radikálními islamisty.

≪ Previous: Prohlášení ze setkání nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice

$

0

0

5. 11. 2016     zdroj
Jak tak jednou přišla řeč na Tibet z doby vlády dalajlámy, kdosi se podivil vyprávění o tom, že ve 20. letech minulého století se snažili sehnat peníze na válečné hry se sousedy, a tak byla duchovním vládcem dalajlámou zavedena zvláštní daň - na uši. To znamená, že ten, kdo chtěl, aby uši zůstaly se svým majitelem, musel zaplatit daň, jinak mu je usekli. Tehdy se to ve mně vzbouřilo: "A tohle že je ten svobodný Tibet, který utlačují Číňané?"


Nu dobře, pojďme se tedy podívat na to, jakým byl Tibet do roku 1959, než "bajonety Lidové
osvobozenecké armády Číny" zde jako v poslední zemi na světě zrušily otrokářství. Dalajláma žijící
od té doby v exilu vám tyto fotografie nikdy neukáže. Prohlédněte si je sami: zde

Horní řada zleva doprava: výrobky tibetských lámů z lebek popravených otroků - amulety z
odřezaných rukou (byly nošeny na opasku) - otrok nesoucí na zádech jiného otroka, kterému
odsekali nohy za neposlušnost vůči majiteli.

Otrok, kterému majitel za provinění vypíchl oči - předměty na trestání otroků.

Bydlení otroků. V dálce je vidět bílý palácový komplex.

Tak žili otroci - vlevo majetek, vpravo rodina.

Starý umírající otrok.

Vysušené lidské kůže a vysušená kůže nemluvňat

A nyní něco o tom, za co mohl být otrok potrestán. Je znám případ, kdy hospodář poslal otroka do
odlehlé vesnice s úkolem. Ten se nestihl vrátit před setměním a tak přenocoval cestou na poli. Jak se
ukázalo, toto pole patřilo nějakému místnímu majiteli a ten požadoval od otroka za přenocování
peníze. Otrok peníze samozřejmě neměl, a tak mu za trest usekli ruku. Když se zesláblý vrátil
zpátky ke svému pánovi, ten, rozhněvaný skutečností, že zdravý dobrý otrok se stal invalidou,
přikázal mu useknout i druhou ruku. Nezaslouží si tato nádherná pohádková země všemožnou
podporu ze strany organizací ochraňujících lidská práva?

A zde je ještě jedno svědectví o tam vládnoucích pořádcích od lidí, kteří v Tibetu pobývali.
Francouzská cestovatelka Alexandra David Neel v knize "Starý Tibet před novou Čínou" napsala:
"V Tibetu jsou všichni rolníci doživotními nevolníky a je nepravděpodobné mezi nimi najít někoho,
komu se podařilo se z dluhů dostat."

A David MacDonald, který ve 20. letech XX. století pracoval jako obchodní zástupce Velké
Británie v Tibetu, v knize "Skutečný Tibet" napsal následující řádky:
"Nejtěžším trestem v Tibetu je trest smrti. Odsouzeného zašijí do koženého vaku a hodí do řeky.
Zpočátku takový vak plave na hladině, ale v průběhu pěti minut se začne potápět. Pokud člověk
uvnitř neumře, hodí ho do řeky znova. Když umře, vyndají ho z vaku, mrtvolu rozsekají a naházejí
do vody. Kromě trestu smrti však tu existuje i řada krutých trestů: lámání rukou i nohou,
vypichování očí, lití horkého oleje nebo vroucí vody do očí, čímž otroka oslepí atd. Pokud to
nevolník přežije, zůstane po zbytek života invalidou. Zločinci i podezřelí jsou drženi ve studených,
temných a špinavých kobkách až do konce svých dní."

Nicméně ponížení nejsou vystaveni jen otroci. Známý novinář Vsevolod Očinnikov, který v 50.
letech Tibet navštívil, vzpomíná:
"Vysvětlili mi, že sekta "Červené čepice" odedávna rozvíjí u mladých lámů schopnost telepatických
kontaktů. Aby zlepšili "roaming" takového spojení, používal se jistý krutý zvyk: pod základní kámen
každé nové klášterní stavby dávali mladičkého lámu. Mládence uvedli do stavu "samadhí", který je
podobný letargickému spánku, a bez jeho vědomí navždy spícího zakryli kamennou deskou. Říká se,
že podobně jako kůň ucítí hrob svého pána zemřelého i před několika lety, tak i mrtvoly mladých
lámů vydávaly záření usnadňující telepatům přístup k požadovanému objektu.
V roce 1990 jsem ve Lhase besedoval s profesorem bohosloví Tibetské univerzity. Jako dítě byl
poslán do kláštera Ganden a zde byl vybrán pro tento smutný osud. Byl však včas varován učitelem,
kterému se jeho žáka zželelo, a utekl."

Jenže co když to všechno jsou jen agenti čínské propagandy a drze pomlouvají bezbranné a dobré
lámy?

Podívejme se tedy na dokumenty. Melvyn Goldstein ve své knize "The Snow Lion and the Dragon:
China, Tibet, and the Dalai Lama (University of California Press, 1995) píše:
"...O několik století později armáda čínského císaře byla poslána do Tibetu, aby poskytla podporu
Nejvyššímu lámovi - ambicióznímu 25letému muži, který sám sobě udělil titul Dalai (oceán) Lama,
vládce celého Tibetu.

Dvě jeho předchozí inkarnace coby lámy byly zpětně uznány za jeho předchůdce a tak změnil
prvního Dalaj-Lamu ve třetího Dalaj-Lamu. Tento první (nebo třetí) Dalaj-Lama uchvátil kláštery,
které nepatřily k jeho sektě, a rovněž zničil budhistické spisy, které nesouhlasily s jeho nároky na
svatost. Dalaj-Lama, který ho později nahradil, byl zase požitkář, měl mnoho milenek, pořádal
velkolepé hostiny ve společnosti přátel a celkově nevedl život odpovídající jeho vysokému
postavení. Za to byl svými kněžími zabit. V průběhu 170 let tak bylo bez ohledu na jejich přiznanou
svatost zabito představiteli vyššího duchovenstva nebo svými dvořany pět Dalaj-Lamů."
V roce 1660, v době pátého Dalaj-Lamy, vypuklo povstání v provincii Tsang - citadele soupeřící
sekty Kaga, v jejímž čele stál vrchní láma jménem Karmapa. Pátý Dalaj-Lama přistoupil k
rozhodným krokům proti povstalcům a vypravil mongolskou armádu, aby zničila muže, ženy i děti
"jako vejce rozbíjená o kámen... Stručně řečeno, nechť jsou z tváře země setřeny všechny jejich
stopy, dokonce i jména".

V roce 1792 byly mnohé kláštery Kagy konfiskovány a jejich mniši byli násilně obráceni k sektě
Gelug (sekta Dalaj-Lamy). Škola Gelug známá také pod jménem "Žluté klobouky" totiž nehodlala
jiné budhistické sekty tolerovat. Tradiční modlitby této sekty obsahovaly slova:
"Blahoslavený Ty, ó krutý bože učení Žlutého klobouku, který obracíš v prach veliké bytosti, vysoké
hodnostáře i obyčejné lidi, kteří znečišťují a kazí učení Gelug,...".

Vzpomínky tibetského generála žijícího v XVIII. století obsahují popisy boje mezi budhistickými
sektami - stejně krvavé a nelítostné jako ostatní náboženské konflikty. Tato ponurá historie však
zůstává dnešními stoupenci tibetského budhismu na Západě bez povšimnutí.

Michael Parenti píše ve své práci "Přátelský feudalismus - mýtus o Tibetu" (úryvek je delší ale
dávám ho sem celý z důvodu jeho názornosti): Jedna 22letá žena, uprchlá nevolnice, vyprávěla:
"Hezké nevolnické dívky si obvykle brali hospodáři jako domácí služebné a používali je pro své
rozmary. Byly prostě otrokyněmi bez jakéhokoli práva." Pokud chtěl nevolník kamkoli jít,
potřeboval povolení. Majitelé měli zákonné právo chytit ty, kdo se snažili utéci.

Jeden 25letý uprchlík vítal čínskou invazi jako "osvobození". Později svědčil, že v průběhu svého
nevolnictví byl obětí nepřetržitého trápení, mrznul a hladověl. Po třetím nezdařeném pokusu o útěk
byl nemilosrdně bit lidmi statkáře, a to tak dlouho, dokud z něj všude netekla krev. Potom mu na
rány nalili alkohol a sodu, aby znásobili jeho bolest.

Nevolníci byli zdaňováni za manželství, narození každého dítěte i za smrt každého člena rodiny.
Platili daň za výsadbu stromu na svém dvoře i za držení zvířat. Daně byly za náboženské svátky,
veřejné tance a hru na bubny, daň byla vybírána za uvěznění i za propuštění z něj.
Ti, kdo nemohli najít práci, platili daň za to, že byli nezaměstnaní, a pokud se vydali do jiné vsi
práci hledat, platil daň za cestování. Když lidé platit nemohli, kláštery jim peníze půjčovaly na úrok
20 - 50 %. Někdy dluhy přecházely z otce na syna, z děda na vnuka. Dlužníci, kteří nebyli schopní
své dluhy splatit, riskovali, že budou prodáni do otroctví.

Teokratické náboženské učení se opíralo o třídní uspořádání. Chudé a utlačované učili, že si své
neštěstí způsobili sami svými hříchy z předchozích životů. A tak byli nuceni se se svým těžkým
osudem v současném životě smířit, přijmout ho jako karmický trest a žít s nadějí na lepší život v
budoucích inkarnacích. Bohatí a mocní chápali svůj šťastný osud jako náhradu za zásluhy v
minulém i současném životě.

Tibetští nevolníci se však nechtěli vždycky smířit s rolí obětí karmy, s rolí viníků svého vlastního
ponížení. Jak jsme viděli, někteří utíkali, jiní vzdorovali otevřeně, za což byli často podrobeni
krutým trestům. Ve feudálním Tibetu bylo mučení a mrzačení - včetně vypichování očí, vytrhávání
jazyka, odtrhávání končetin - oblíbenými druhy trestů používaných vůči zlodějům a uprchlíkům
anebo vzpurným nevolníkům.

Když putovali v 60. letech po Tibetu Stuart a Roma Herder, hovořili s bývalým nevolníkem Zerethem
Tueya Wangem, který ukradl dvě ovce patřící klášteru. Za tento čin ho zbavili obou očí a zmrzačili
mu ruku, takže ji už nikdy nemohl používat. Vysvětlil jim, že přestal být budhistou: "Když jim svatý
Láma přikázal aby mě oslepili, pomyslel jsem si, že na náboženství není nic dobrého." Přestože
zbavení života je v rozporu s budhistickým učením, některé provinilce trestali velmi silným
bičováním a pak ho "ponechali Bohu" v mrazivé noci zemřít.

Umírající dítě-otrok

Otrok, kterému jeho pán nechal odříznout ruku

Tibetský otrok drží svoji mumifikovanou  ruku, která mu byla uťata

Tibetští otroci  osvobození v roce 1959

Tibetský otrok

Dalajlama 1957


V roce 1959 Anna Louise Strong navštívila výstavku mučicích nástrojů používaných tibetskými
majiteli.

"Byla tam pouta všech velikostí, včetně maličkých pro děti, nástroje na řezání nosů a uší, na lámání
rukou, na podřezávání šlach na nohách. Byly tam nástroje na lití horkého klihu, biče a speciální
nástroje na kuchání. Na výstavce byly i fotografie a svědectví obětí, které byly oslepeny, zmrzačeny
nebo zbaveny končetin za krádež.

Jednomu pastýřovi měl hospodář zaplatit náhradu v jüanech a pšenici, ale zaplatit odmítl. Pastýř si
tedy vzal jeho krávu. Za to mu uřezali ruce. Jinému pasákovi, který se bránil, když mu chtěli vzít
ženu a dát ji statkáři, zlámali ruce. Byly tam vystaveny i fotografie komunistických aktivistů s
uřezanými nosy a roztrženými ústy a také ženy, kterou nejprve znásilňovali a pak jí uřízli nos.
Přestože se nám tomu nechce věřit, feudálně-teokratický Tibet byl nekonečně vzdálený od
zromantizované Šangri-La, které se tak nadšeně obdivují západní propagátoři budhismu".
Působivá svědectví o mírném a dobrotivém náboženství a jeho představitelích, není-liž pravda?
A zde je ještě jeden mýtus (ostatně vymyšlený samotným Dalaj-Lámou) - že totiž Dalaj-Láma je
hlavou všech budhistů. Ve skutečnosti je pouze hlavou všech lamaistů - náboženství tibetských
lámů, kteří nasáli do svých praktik strašné krutosti tradičního tibetského náboženství Bon a dalších
podobných.

Dejme ještě jednou slovo M. Parentimu:
"Pro bohaté lámy a statkáře byla komunistická intervence velikým neštěstím. Velká část jich
emigrovala do zahraničí, včetně samotného Dalaj-Lámy, kterému v útěku pomohla CIA. Někteří pak
projevili veliký úžas nad skutečností, že si budou muset na svůj život vydělat sami. Mnohým se však
podařilo tomuto smutnému osudu vyhnout. V průběhu 60. let totiž dostávala tibetská emigrantská
komunita od CIA 1,7 milionů dolarů ročně, jak bylo v roce 1998 publikováno v dokumentu
ministerstvem zahraničí. Po tomto zveřejnění organizace Dalaj-Lámy sama přiznala, že v 60. letech
dostala od CIA miliony dolarů na vypravení ozbrojených skupin do Tibetu, které měly podkopávat
maoistickou revoluci. Dalaj-Láma sám dostával každoročně 186.000 dolarů. Jeho i další tibetské
vyhnance podporovala i indická rozvědka. Na otázku, zda on a jeho bratři patří k CIA, Dalaj-Láma
odmítl odpovědět. Samotná CIA tato fakta rovněž nekomentuje."

Takový je zcela nestranný obraz tibetských lámů, pokud si neděláme představu o lamaistické
teokracii podle reportáží západních televizních kanálů, holywoodských filmů nebo spisů madame
Blavatské, Roericha a dalších teosofů.

Mohou nám namítnout, že pozitivně tajemný a záhadný obraz Tibetu byl vytvořen dlouho před
připojením Tibetu k Číně a lidé, kteří tam byli, už nic takového nepamatují. Stačí však zjistit, co
věděli Evropané o Tibetu v 19. století, kdy tyto mýty začaly vznikat. Nic takového fakticky neznali.
Existovala jakási tajemná země, vysoko v horách, v níž, jak se říkalo, žili mudrci... V podstatě jen
tato matrice stačí, aby se podle ní vytvořila řada pseudovědeckých spekulací (jak známo, čím je
informace tajemnější a méně dostupná, tím je přitažlivější).
Většina těch, kdo formovali mýty o Tibetu, tam buď nikdy nebyli, nebo tam byli až po té, co si o
něm vytvořili své zcela vyhraněné mínění, a takové lidi nepřesvědčíš, dokonce ani v tom případě, že
by lámové před jejich očima vařili jídlo z nemluvňat. I v tom by jistě byl nalezen nějaký sakrální
význam.

Je politováníhodné, že téma Tibetu bylo po dlouhé roky ponecháno různým podvodníkům z
náboženských sekt, čímž bylo zahaleno rouškou jakéhosi tajemna a nedostupnosti.

Když budu objektivní, pak tibetský budhismus není v ničem lepší ani "sakrálnější" než indický nebo
čínský a tibetská civilizace 50. let XX. století rozhodně není "svébytným a unikátním útvarem", ale
reliktem středověku v současném světě, proto všechny nároky lámů a jejich podporovatelů na
nějakou exkluzivitu v případě údajně barbary zničené unikátní civilizace mají stejné právo na
existenci jako například tvrzení neonacistů, že hordy bolševiků zničily unikátní civilizaci Třetí říše.
Mezi nimi je mimochodem mnoho společného a není divu, že se nacističtí šéfové k Tibetu chovali s
takovým respektem. Cítili spřízněné duše.

Charakteristickým momentem je, že Dalaj-Lámovo okolí dosud požaduje po Číně návrat "toho, co
bylo", ale to, co bylo, my všichni už velmi dobře známe. Nemyslím si, že potomci těch 4 tisíc
otroků patřících do osobního vlastnictví Dalaj-Lámy, by se nějak zvlášť zaradovalo z návratu do
postavení svých předků. Sami o tom mluví. Ano, Dalaj-Láma je tam dosud chápán jako duchovní
vůdce, o tom není pochyb, ale nic víc. Je pozoruhodné, že čínská vláda opakovaně Dalaj-Lámovi
nabídla, aby se do Tibetu jako duchovní vůdce vrátil - samozřejmě za souběžné existence stávající
administrace, což on ale zcela odmítá. Potřebuje, aby "vše bylo tak, jako dřív", a to je samozřejmě
nemožné.

Takže to pojďme shrnout. Tibet v roce 1959 vůbec nebyl nebeskou Šangri-La, ale zaostalou
feudální teokracií, jejíž náboženství nebylo o nic "sakrálnější" než jiné proudy budhismu, naopak
mnohá svědectví o účasti tibetských lámů na mučení a popravách lidí jdou jasně proti
budhistickému kánonu. Celá tato velkolepá země byla řízena jen hrstkou bezuzdných lámů a
majitelů pozemků, kteří si byli velmi dobře vědomi své beztrestnosti.

K sobě připoutaní otroci, z nichž jeden je bezruký

Otroci žebrající o jídlo

Chlapec-otrok a psi: jedna miska jídla pro všechny

Pán potrestal otroka za provinění odseknutím nohy

Kontrarozvědka: v německém Bundeswehru je 20 džihádistů a 286 pravicových extremistů. Asi 60 příslušníků armády je spojeno s radikálními islamisty.

November 6, 2016, 1:01 am

≫ Next: Levný úřad k mání

≪ Previous: To je ten překrásný a záhadný Tibet...

$

0

0

6. 11. 2016    zdroj
Německá kontrarozvědka zjistila, že v řadách Bundeswehru je 20 radikálních islamistů. 5. listopadu o tom napsal deník Berliner Morgenpost s odkazem na službu německé vojenské kontrarozvědky.

Bylo zjištěno, že zemi opustilo asi 30 příslušníků německé armády, aby se zapojili do vojenských akcí v Sýrii a Iráku. Verbíři teroristické organizace DAEŠ (organizace, jejíž činnost je v RF zakázána) se mimořádně zajímají o tyto německé občany, protože si osvojovali vojenské dovednosti.

Po krvavých teroristických útocích v Paříži v listopadu 2015 zahájila německá kontrarozvědka prověřování kádrů Bundeswehru.

Na základě této prověrky bylo zjištěno, že v řadách německých ozbrojených sil je 20 džihádistů ​​a dále asi 60 příslušníků armády, spojených s radikálními islamisty.

Kromě toho slouží v Bundeswehru 286 pravicových extremistů.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Levný úřad k mání

November 6, 2016, 1:19 am

≫ Next: Média: syrská armáda zničila oddíly Dzhebhat al-Nusra v Deraá. K významným změnám došlo na frontě jižně od Damašku

≪ Previous: Kontrarozvědka: v německém Bundeswehru je 20 džihádistů a 286 pravicových extremistů. Asi 60 příslušníků armády je spojeno s radikálními islamisty.

$

0

0

Jiří Jírovec

6. 11. 2016
Podle mínění Michala Horáčka stačí pro koupi Hradu 11 miliónů korun. Je bohat až k relativní nezávislosti a tak je vsadil. Když to bude málo, tak přihodí. Má přece rezervy, které již vyjevil. Horáček, jistě nechtěně, připomněl výrok "Kdo z vás to má ?" Paroubek jím objasňoval svoje příjmy. Činil tak před novináři, kteří na něj tlačili tak dlouho až podlehl. Oblekem a několika čísly jim naznačil, že není žádný vošoust. Tím je urazil, protože oni jsou proti němu chudáci, ledaže zpívají písně svých chlebodárců opravdu, ale opravdu přesvědčivě.

Horáček podpořil svou kandidaturu bezcenným slibem, že jeho volební výdaje budou zcela transparentní. To je každému šumafuk, protože každá koruna půjde z jeho kapsy.

Zajímavější než jeho budoucnost je jeho minulost. Jsou v ní údajně vazby na nízkonákladovou Stb i skartace jeho spisu. Může to být důkaz, že nová moc stála po roce 1989 víc o lásku než o pravdu. Existuje i možnost, že ten spis je v cizích rukách a Michal Horáček může být vydíratelný. No, znáte Putina!

O Horáčkovi se rovněž praví, že na chuchelském závodišti provozoval soukromou sázkovou kancelář. Musel nejspíš občas utíkat přes esenbáky, ale odboj vyžaduje obezřetnost. Proti nenáviděnému režimu bojoval tím, že mu snižoval zisk ze sázení na koně. Protože byl chytrý a nedal se chytit, celkem zdatně minulým režimem proplouval. Publikoval a skládal v době, kdy se mnozí chartisté oháněli lopatou v kotelnách.

Na Horáčkovi je potěšitelné, že se nesnížil k výrokům, které známe od dvojice H&H, tedy seriálového Sira Humphreyho a skutečného Havla. Nepředstírá, že vlastně presidentem být nechce, ale obětoval by se, kdyby národu bylo nejhůře.

Jde na to přímo: Zachtělo se mu presidentství a tak si úřad koupí. Čistě technicky vzato, jde pravděpodobně o jednu z nejlepším možných investic. Dá do hry 11 a za pět let dostane na platu a požitcích 24 miliónů. K tomu zámek, oboru a služebnictvo. No neberte takový kšeft.

Uvedená čísla bohužel ukazují, jak trapně zaostáváne za světem. Český úřad je v prvním přiblížení k mání za 400,000 USD. To je chabý plat hokejisty NHL, který se sotva dostal na soupisku. Obama potřeboval pro zvolení skoro miliardu.

Když stojí úřad příliš mnoho peněz, může dojít ke známé situaci, kdy zbydou kandidáti, které chtějí jen ti, kteří na ně vsadili a očekávají od nich, že budou poslušně pracovat v jejich prospěch.

Lecos o tom je v Moorově dokumentu Capitalism Love Story (Michael Moore, 2009, české titulky). (https://www.youtube.com/watch?v=pycn5RM6LqA)

Je staršího data, takže nemůže být poznamenán současnou ruskou propagandou. Emoce, které vyvolává jsou tedy bezpečné západní.

Média: syrská armáda zničila oddíly Dzhebhat al-Nusra v Deraá. K významným změnám došlo na frontě jižně od Damašku

November 6, 2016, 1:25 am

≫ Next: Fukušima otrávila celý Tichý oceán. Ale po katastrofě vládne zvláštní ticho spiknutí.

≪ Previous: Levný úřad k mání

$

0

0

6. 11. 2016   zdroj
Syrská armáda zničila několik jednotek teroristické skupiny Dzhebhat al-Nusra nedaleko města Deraá na jihozápadě Syrské arabské republiky. 5. listopadu to oznámil televizní kanál RT s odkazem na vojenské zdroje. Situace v Deraá byla dlouhou dobu beze změn: teroristé i syrští vojáci udržovali své pozice. Zničení několika teroristických oddílů podstatně mění rozložení sil v regionu. Bylo také oznámeno, že syrská vládní armáda zničila skupinu teroristů DAEŠ na východě provincie Suvajda. Rovněž byla zničena palivová nádrž, která patřila teroristům. 5. listopadu bylo ještě oznámeno, že syrští vojáci odrazili útok teroristů jihozápadně od Damašku.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

 

---

Fukušima otrávila celý Tichý oceán. Ale po katastrofě vládne zvláštní ticho spiknutí.

November 6, 2016, 1:44 am

≫ Next: Západní vážka, ruský mravenec, Putin a nový světový pořádek

≪ Previous: Média: syrská armáda zničila oddíly Dzhebhat al-Nusra v Deraá. K významným změnám došlo na frontě jižně od Damašku

$

0

0

6. 11. 2016    zdroj a původní zdroj

Která z jaderných katastrof je nejnebezpečnější v dějinách lidstva? Většina lidí bude říkat, "Černobyl" ale to není pravda. V roce 2011 "zemětřesení" vyvolalo tsunami, která způsobila zhroucení reaktorů v jaderné elektrárně společnost TEPCO v japonském městě Fukušima. Roztavily se tři reaktory. Následkem čeho nastal únik radiace do vody, největší v historii lidstva? Pouze za tři měsíce po katastrofě do Ticho oceánu bylo vyvržených tolik radioaktivních a chemických látek, že převýšily objem emisí během černobylské katastrofy. Nicméně reálné údaje mohou být mnohem vyšší, protože několik vědců za poslední roky dokázalo, že množství udávané Japonci neodpovídá skutečnosti.

A jak by to všechno nestačilo, Fukušima pokračuje s vypouštěním do Tichého oceánu ohromujícího množství - 300 tun! - Radioaktivního odpadu každý den! Fukušima bude zamořují oceán neomezeně dlouho, protože netěsnost nelze odstranit. Přístup prostě není možný pro člověka nebo roboty, z důvodu extrémně vysokých teplot.

Takže nebuďte překvapeni, Fukušima pouze za pět let už zamořila zářením celý Tichý oceán.

 Mapa zatížení radioaktivním zářením

Fukušima by mohla být snadno nejhorší ekologickou katastrofu v dějinách lidstva, ale ní téměř nikdy nemluví ani politici, ani špičkoví vědci, ani žádné informační agentury.
Je zajímavé si všimnout, že TEPCO je dceřinou společností General Electric (GE) - jedna z největších společností na světě, která má významnou kontrolu nad médii i nad politikou. Mohlo by to vysvětlit nedostatek informací o katastrofě v Fukušimě, které jsme svědky v posledních pěti letech?

Kromě toho existuje důkaz, že korporace GE po desetiletí věděla, že reaktory Fukushima byly v hrozném stavu, ale nic s tím neudělala. Tyto fakta vedly k tomu, že 1400 občanů Japonska podali žalobu na GE pro její přímou odpovědnost v fukušimské jaderné katastrofě.

A i když nemůžeme vidět radiaci, některé části západního pobřeží Severní Ameriky v posledních několika letech již pociťují její účinky. Ihned po krátké době po Fukušimě ryby v Kanadě začaly krvácet ze žáber, úst a očí.
 
Vláda tuto "nemoc" ignoruje
 
Mezitím se radiace snížila o 10 procent místní rybí faunu, včetně severo pacifické sledě. V západní Kanadě, nezávislí vědci zaznamenali nárůst hodnoty záření o 300 procent. Podle jejich údajů, úroveň radiace v Tichém oceánu roste každým rokem. Proč mlčí hlavní média? Možná, že důvod spočívá v tom, že USA a Kanadské úřady zakázaly svým občanům mluvit o Fukušima, aby "lidé, nepropadli panice?"

Na jihu, v americkém státě Oregon, mořské hvězdice začaly ztrácet nohy a pak se zcela rozpadat, když i tuto oblast v roce 2013 dosáhlo záření. Nyní hvězdice umírají v rekordních objemech, čímž ohrožují celý oceánský ekosystém regionu.
Nicméně, vládní úředníci říkají, že není na vině Fukušima, ačkoli to bylo pak Fukušimě když se úroveň radiace oregonského tuňáka ztrojnásobil. V roce 2014 radiace na plážích Kalifornii vzrostla o 500 procent. V reakci na to vládní úředníci řekli, že radiace pochází z tajemného "neznámého" zdroje a není se čeho bát.

Ale Fukušima katastrofa měla obrovský vliv nejen na západním pobřeží Severní Ameriky. Nyní vědci říkají, že radioaktivní je již celý Tichý oceán - je 5-10 krát více radioaktivní (samozřejmě v porovnávání se vzdáleností od Hirošimy, Nagasaki a amerických jaderných zařízení a ve Francii - pozn.) Jako v době Druhé světové války a bezprostředně po ní , když americká vláda shazovala v tomto regionu četné atomové bomby - zkoušky.

Takže, pokud nebudeme diskutovat o Fukušimě, očekávají nás velmi nepříjemné překvapení.

Západní vážka, ruský mravenec, Putin a nový světový pořádek

November 6, 2016, 1:06 am

≫ Next: Jak přemluvit muže na sex - tip kulturního referenta

≪ Previous: Fukušima otrávila celý Tichý oceán. Ale po katastrofě vládne zvláštní ticho spiknutí.

$

0

0

Pavel Kotelnikov
23.10.2016       leva-net a původní zdroj
„Paměť davu je omezena současností a dvěma týdny nazpět“
Drtivá většina lidí žije celý život prožíváním (nebo přežíváním?) aktuálních událostí. Část se alespoň někdy zajímá o události dřívější doby, ale jen málokdo cíleně studuje celostný obraz v historických obdobích jakkoliv významné délky. 
Právě proto si může dnes Putin dovolit jednoduše odvolat návštěvu Francie kvůli konkrétnímu chování Hollanda a francouzské delegace v RB OSN. To nejsou „rozmary Putina“.

Dnes už většina lidí zapomněla co se dělo před dvěma týdny. Přitom jsou dnešní události přímo spojeny s událostmi měsíčního stáří a pro jejich správné chápání je nutné osvěžit si v paměti to, co se tehdy stalo.

Tehdy proběhly dvě hlavní události. První na konci srpna, druhá na začátku září. Tyto dvě události jsou těsně spjaty a ve své podstatě je to jedna událost.

Na konci srpna navštívila skupina 11 studentů z britské Eton College s neformální návštěvou V. Putina a o několik dní později dal V. Putin interview agentuře Bloomberg. Tyto události byly popsány v analýze „Země v souhvězdí "vah". Co sdělil světu Putin v interview Bloombergu“.

Ta však zůstala téměř bez povšimnutí ze strany mnoha čtenářů, i když je asi jedinou, kde jsou rozkryty skutečné významy daných událostí (v každém případě, autor na jiný článek kde by byly popsány skutečné významy nenarazil). Více zde.

Velmi doporučuji si výše uvedený článek přečíst, bez něj nebude pochopitelný další text.

Globální řízení dalo Putinovi pravomoce na řešení světových problémů, a také poskytlo svou prestižní tribunu pro ohlášení principů nového světového pořádku.

Vše co dnes probíhá jsou přímé důsledky těch událostí.

Pravděpodobně i letmý čtenář zaregistroval jak výrazně se změnila rétorika Putina, Lavrova, Zacharovové a dalších oficiálních představitelů za poslední dobu.

Krátce je to možné charakteritovat tak, že ze strategické obrany přešel Putin ke strategickému útoku. Projevilo se to v celé řadě událostí, které proběhly za několik posledních týdnů.

Pokud byl dříve Putin poměrně zdrženlivý, nyní on a ve spojení s ním pracující ministerstva zahraničí a obrany přešly k přímému nazývání věcí svými jmény. Bylo ohlášeno mnoho důležitých věcí, konkrétně:

- USA byly otevřeně označeny za zemi, která nejen vytvořila, ale i podporuje teroristy na Blízkém Východě, konkrétně v Sýrii;

- USA byly označeny odpovědnými za státní převrat na Ukrajině, za organizaci záplavy Evropy migranty, za celou řadu mezinárodních zločinů, takových jako bombardování civilních objektů a fyzická likvidace vůdců jiných států;

- Byly ohlášeny podrobnosti jednání poslední doby (a nejen poslední doby) mezi Ruskem a USA, Ruskem a Francií, Ruskem a dalšími zeměmi, včetně velmi pikantních podrobností, odkrývajících dvojakost pozice USA a jejich satelitů v G7 ohledně celé řady otázek. Vše se to nyní stává majetkem světového informačního prostoru skrz média různých zemí.

Strategický útok se připravoval pečlivě, skrupulózně a dlouho. Budování reálně fungujícího modelu fungování světa je záležitost dlouhá a obtížná, nezodpovědně parazitovat na světových zdrojích je lehké. Přímá příprava probíhala nejméně rok (informace o tom, že návštěva 11 studentů Etonu se připravovala déle než rok) a okamžik byl vybrán, jak se nyní ukazuje, velmi vhodně. Není tajemstvím, že „hegemonem“ starého světového pořádku byly USA, které hrubou silou dominovaly nade všemi, počínaje EU a konče malými zeměmi typu Libye. A to znamená, že kardinální změna pořádků je možná až tehdy, když je odstraněn starý základ – dominantní silová role USA.

V současné době v USA vrcholí prezidentské volby, což znamená že odcházející prezident Obama už nemá reálnou politickou váhu – jeho slovo nic neznamená. A nový prezident ještě není, „pádné slovo“ nyní nemá v USA kdo říct. A právě v tento okamžik Putin spouští realizaci aktivní části své strategie ohledně formování nového světového pořádku.

Ta aktivní část podrozumívá jak informační, tak silovou komponentu. Informační komponenta v sobě zahrnuje odhalení reálného stavu věcí a strhávání licoměrných (dvojakých) masek z politických sil světa. Čas je drahý, prakticky není (ne proto, že volby v USA budou brzo, ale proto, že globální problémy jsou příliš vážné na to, aby se dalo odkládat jejich řešení), proto předtím než něco rychle měnit, je nutné vytvořit odpovídající informační pole, a za tím účelem je z druhé strany nutné jasně identifikovat světovou situaci a roli každého účastníka v ní. Nejasnosti v reálných pozicích by se v budoucnu staly překážkou na cestě nutných změn, proto je nyní nejdůležitější je vyloučit. Silová komponenta má za úkol operativně likvidovat reálné „horké“ problémy, stojící dnes na pořadu dne. Samozřejmě se jedná o Blízký Východ a Sýrii. Proto Rusko poslalo do Sýrie plnocenný vojenský kontingent, mající všechny potřebné protředky pro kompletní blokádu libovolných silových způsobů řešení otázek ze strany „koalice“ (NATO). Nejsou to jen bombardéry, ale i multifunkční letouny a také stíhačky určené pro vzdušný souboj. Je to nedvousmyslný signál toho, k čemu je Rusko připraveno v případě nutnosti. Ze strany moře Sýrii kryje komplex křižníku „Moskva“, pro blokování vzdušného prostoru jsou dislokovány systémy S-300 a S-400 „Triumf“, a jako třešnička na dortu v Kaspickém moři stojí lodě s raketami Kalibr s plochou dráhou letu. Přitom Rusko dalo na vědomí, že zdržovat likvidaci teroristů už dále nedovolí a odmítlo libovolné nové varianty „příměří“ (které už bylo tisíckrát porušeno), a zanechalo teroristům jen variantu vzdát se syrským úřadům. Zde bylo uděláno významné prohlášení na téma, že jelikož USA vystupují na straně teroristů, pak libovolné příměří je jim potřeba jen pro zvýšení bojeschopnosti teroristů. Brzká čistka teroristů v Sýrii je odsouhlasena s globálním řízením. Nelze aktivně přeformátovávat světový systém, když v něm doutná zárodek požáru, který může položit popelem celou budovu, včetně důležitých elementů, například Evropy.

Z pozic obecného chodu věcí je možné s jistotou říct, že čistka strategicky významného města Aleppo od teroristů bude završena během měsíce, nehledě na jakékoliv křiky a hysterii za oceánem. Globální řízení dnes zajímá přežití planety Země a za tím účelem byly Putinovi dány mimořádné pravomoce. Ti, kdo se tomu brání, budou nemilosrdně drceni. Čas běží. Regionálním „elitám“ USA, které se stále ještě nechtějí vzdát své ideje světového parazitismu a panování bylo křišťálově jasně naznačeno, že pokud budou tvrdohlaví i nadále, pak je umyjí krví občanské války v USA ještě před prezidentskými volbami. Proto jim zbývá jen hysterie, počínaje tribunou RB OSN a konče svými médii uvnitř USA.

Rusko se reálně stalo novým centrem koncentrace světového řízení a ostatní země by to měly vzít na vědomí. Právě proto si může dnes Putin dovolit jednoduše odvolat návštěvu Francie kvůli konkrétnímu chování Hollanda a francouzské delegace v RB OSN. To nejsou „rozmary Putina“. Je to nutnost ukázat Hollandovi a podobným kde je jejich místo v novém světovém pořádku. Jejich údělem je hledat společný jazyk s Ruskem a integrovat se do jeho řečiště ve světové politice. A pokud někdo nechce a chce dál sedět na dvou židlích a podobně, pak může posedět v osamocení a zamyslet se nad svým chováním.

Rovnováha sil se zásadním způsobem změnila. Této strategické linii pomáhá i globální elita v USA, v první řadě Obama a Kerry, kteří bijí rekordy ohledně diskreditaci imidže USA na mezinárodní aréně.

V upomenutém článku „Země v souhvězdí Vah...“ jsou vyjmenovány některé základní principy nového světového pořádku, jehož vybudování svěřilo globální řízení Putinovi. Také některé principy Putin oznámil prakticky hned (o několik dní později) na tiskové konferenci na závěr summitu G20 v Číně. Doporučuji si také poslechnout.

S ohledem na výše popsané události a konjunkturu je možné bez rizika omylu předpovědět, že až do voleb v USA a do okamžitu vstupu do úřadu nového prezidenta bude probíhat aktivní transformace sil na mezinárodní aréně. Všechny zatvrzelé, kteří odmítají novou logiku okolností, budou drtit a vpisovat do objemnějších scénářů, pokud bude třeba i silou (zde jsou pravděpodobné „teroristické útoky“ v zemích, které se budou šprajcovat; rozsah útoků bude přímo odpovídat stupni tvrdohlavosti a zatvrzelosti).

Takticky operativně je budou vpisovat v rámec politiky neprotivení se Rusku. Z pozic delšího časového intervalu se budou globální elity pokoušet vepsat také jiné země do rámců politiky Číny a Íránu (na Blízkém východě). Ale dnes je defakto jen Rusko tou silou, která může zajistit byť elementární „plynulost“ přechodného období, a proto dnes jde o rámec neprotivení se v prvé řadě Rusku. Čína a Írán se budou profilovat jako globální hráči postupně, aby nekrachla globální situace dnes. Ačkoliv Čína přijala (oficiálně) od Británie brázdy „globálního řízení“, všimněme si, že sedí tiše zatímco Rusko řeší situaci. Čína bude čekat, aby pak podle možností „podpořila“ a získala/přisvojila si část dividend. To je nevyhnutelné. Ale dnes nemají schopnost reálně zajistit operativní řízení, proto budou ve stínu Ruska, které vystupuje jako předvoj formování nového světového pořádku.

A jen na Rusku závisí, jaké místo v tom novém světovém pořádku zaujme. Čím menší bude zoufalý odpor uvnitř Ruska proamerických klanově-korporativních skupin, tím lépe. V případě jejich aktivního odporu je budou „globální elity“ drtit neméně tvrdě, než v USA. V období „turbulence“ to bude těžké pro všechny, proto ty, kdo se snaží rozhoupat loď ještě více, čeká tvrdá odpověď. Někdo se „pověsí na kravatě“, někdo skočí z okna, a někdo tiše usne a už se neprobudí. Touto prací se budou zabývat právě „globální elity“. Putinovi je odvedena role aktivního strukturního vedení, protože v silné bouři jsou nutná rychlá rozhodnutí a bezstrukturní řízení je časově opožděné a nemá potřebnou operativnost. Právě proto potřebují kormidelníka; a právě proto, že Putin je dnes jediný světový politik, který má potřebnou míru chápání světových událostí a potřebnou sílu, byl jimi vybrán a podpořen pro tuto roli.

Koráb lidstva pluje bouří mezi Skyllou a Charibdou (mezi objektivními ekonomickými a ekologickými problémy světového měřítka a vojenskopolitickými ambicemi úzkého kruhu neadekvátních „starých regionálních elit“, které si nepřejí loučit se se svou odcházející mocí, protože v novém světě jim nabídnou maximálně roli vrátného v hotelu). Putin je u kormidla tohoto korábu a blížíme se k nejodpovědnější fázi konkrétně průchodu mezi těmi dvěma monstry. Kolik bude třeba času na to je minout a zda to skončí úspěšně uvidíme v nejbližší době. Nynější rok 2016 se, ačkoliv je výrazně nasycen událostmi, celkově blíží k závěru, ačkoliv ho nelze podceňovat. Následující rok 2017 bude v tomto ohledu klíčový. Objektivní problémy jsou skutečně vážné a transformace světového pořádku bude pro všechny země a národy náročná. Rusko na tom je lépe v tom ohledu, že ruští lidé jsou zvyklí na těžkosti.

Držme se všichni.

Jak přemluvit muže na sex - tip kulturního referenta

November 6, 2016, 3:04 am

≫ Next: Proč Clintonová "vede nad Trumpem jen těsně"?

≪ Previous: Západní vážka, ruský mravenec, Putin a nový světový pořádek

$

0

0

6. 11. 2016, Petr Ďoubalík

Dizel Šou, Ukrajina, video - titulky

Dnes zasedne mnoho hokejových fanoušků k televizi a tak mě napadlo, že se hodí pověsit na náš web něco "do série", o fanouškovství (hokejovém, fotbalovém...), o běžném rodinném životě, který je tak podobný na celé planetě, natož v ČR a Ukrajině. A také je neděle a máte právo si odpočinout od politiky a nechat se trochu bavit. Moc si přeji, aby se to ukrajinským přátelům podařilo.


Udělal jsem titulky z mluvené ruštiny, snad jsem to přeložil jakž takž správně.

Ještě pár poznámek:
-v úvodu se mluví o nějakém pořadu, kde "25 žen dobývá jednoho muže". Mám pocit, že je to něco na způsob našeho pořadu "Výměna manželek"
-když se ve dveřích objeví dívka a představí se jako "Asol", je to téměř jistě vymyšlené tak, aby se jméno podobalo slovu "sol" (sůl), a současně - Asol je jméno krásné hlavní hrdinky kultovní sovětské pohádky z šedesátých let s názvem "Nachové plachty" (Alye parusa). Krásná Asol jako sen všech mužů!
-blíže neupřesněné ruské slovo "mašina" je nejčastěji používáno pro "auto". V konci scénky manžel šikovně přidá k "mašině" přívlastek "stiralnaja", čímž se "auto" změní na "pračku"
titulky z mluveného slova: Ďouba

Proč Clintonová "vede nad Trumpem jen těsně"?

November 6, 2016, 3:19 am

≫ Next: Média se dozvěděla o přeletu amerického výzvědného letadla v blízkosti ruských hranic

≪ Previous: Jak přemluvit muže na sex - tip kulturního referenta

$

0

0

Ivan David
6. 11. 2016
Protože komerční média jsou drahý podnik a dnes už je asi nevlastní nikdo jen proto, aby mohl propagovat pravdu a lásku. Kdysi existovala média, která se o to vážně pokoušela a média, která nezastírala, že hájí "pravdu" nějaké partaje či zájmové skupiny. To se za poslední desetiletí prudce změnilo. Dnes platí "pravda" toho, kdo nejvíc platí. Protože "ten" může zkorumpovat nebo zničit každého. Kdo tomu nevěří, nechť si přečte krásně zdokumentovanou studii Roberta W. McChesney: "Problém médií". Weby jsou mnohem levnější, mohou si dovolit i tu pravdu, aspoň zatím. Prodejní jsou i průzkumníci veřejného mínění. 


Kvalitní, dostatečně rozsáhlý, reprezentativní a metodicky korektní průzkum je velmi nákladný. Nikdo si ho neudělá jen tak pro radost. Někdo ho musí zaplatit. Některé agentury jsou schopné a ochotné provést korektní a pravdivě interpretovaný průzkum. To není průzkum široké spotřeby. Pravdivý průzkum si nechávají udělat i partaje. Členům stran není výsledek dostupný, ba často ani fakt, že byl průzkum proveden. Výsledek zná partajní analytik a nejužší vedení. Výsledky vedení sdělí, jen pokud jsou příznivé. Placení funkcionáři chtějí znát svoji perspektivu, nejsou zvědaví na "nositele dobrých zpráv". Stejně kvalitní průzkumy si nechávají dělat průmyslové a obchodní firmy. Pravdivé výsledky jsou pro ně životně důležité.

Průzkumy pro "širokou veřejnost" jsou určeny k manipulaci, matení veřejnosti. Objednávají je média blízká zájmovým skupinám. Nepravdivé výsledky jsou pro ně životně důležité. Výsledky se ovšem nesmějí podstatně odchylovat od reality, když se blíží jev, který je možno s výsledkem porovnat. Například volby. Protože agentura by ztratila vážnost a tedy i vliv. A za ten se platí.

Jak to souvisí se "vedením" Clintonové? Ti kteří ji chtějí, jsou ve svém součtu mnohem bohatší než miliardář Trump. Proto výsledky, které vycházejí v novinách a hlásají se v nikoli nezávislých elektronických médiích musejí hovořit pro volební úspěch Clintonové.

Je dávno známo, že nerozhodnutí voliči, a o ty se v kampani bojuje, dávají statisticky významně více přednost té volební straně a tomu kandidátovi, o kterém jsou přesvědčeni, že zvítězí. Snad to pak pokládají také trochu za své vítězství, nebo mají pocit, že vyhráli v loterii. Proto je favorit přitažlivější pro každého, kdo neví o moc víc, než do říkají "preference". Tedy pro velkou většinu.

Proč "vede" Clintonová "jen těsně"?  Protože je potřeba na poslední chvíli zmobilizovat všechny potenciální voliče Clintonové, aby opravdu k volbám přišli. A za druhé, majitelé agentur chtějí žít i po volbách. Pokud "náhodou" Trump vyhraje, aby nevypadali tak moc jako podvodníci. Aby si u nich ještě někdy někdo nějaký průzkum objednal. A ti, kteří tipovali skutečného vítěze, mají šanci na objednávky. 

Clintnová "kupodivu" vede ve všech českých prestitutních médiích? I když I-Ďes přiznává, že většina čtenářů si přeje vítezství Trumpa.

Můžete tomu říkat "teorie spiknutí", ale je to praxe spiknutí. Politici se spikávají, je to jejich řemeslo. Myslím, že o tom víc trochu víc než průměrný občan ČR.

Pokud jste to všechno dávno věděli, snad jsem Vás, vážení čtenáři, tímto sdělením neurazil...

Možná že se Trump dohodl, co neudělá po svém zvolení. Pokud vyhraje a nedohodl se, nastane s vysokou pravděpodobností tradiční americká demokratická varianta - "kalašnikov", i když v USA je kvalitní ostřelovací puška pravděpodobnější už proto, že k nastalé "politické změně" se kupodivu nikdo nepřihlásí.

Média se dozvěděla o přeletu amerického výzvědného letadla v blízkosti ruských hranic

November 6, 2016, 3:20 am

≫ Next: Trump a dalajlama, jak se to rýmuje

≪ Previous: Proč Clintonová "vede nad Trumpem jen těsně"?

$

0

0

 

6. 11. 2016 Sputníknews
Dva letadla amerického vojenského letectva se v sobotu 5. listopadu přiblížila k ruským hranicím v Pobaltí a k základně ruského námořnictva v Sýrii. Informovala o tom agentura Lenta.ru s odkazem na internetové portály, které sledují pohyb vojenského letectva. Strategické průzkumné letadlo RC-135W, jež odstartovalo z letecké základny Mildenhall ve Velké Británii, provedlo radiotechnický průzkumný let poblíž pobřeží Kaliningradské oblasti.Další letadlo...
Další letadlo P-8A Poseidon odstartovalo ze základny Sigonella na Sicílii a vydalo se směrem k základně materiálního a technického zabezpečení ruského námořnictva v syrském přístavu Tartús. „Pro tuto chvíli krouží poblíž syrského pobřeží a sleduje základnu a přiléhající vody," stojí ve zprávě. K podobným výzvědným letům amerického letectva došlo i v pátek 4. listopadu.

Číst dál: https://cz.sputniknews.com/svet/201611054074715-media-americke-vyzvedne-letadlo-hranice/