Mike Whitney
10.11. 2016 Zvědavec
„Národní stát jako základní jednotka organizovaného lidského života přestala být hlavní tvořivou silou: Mezinárodní banky a nadnárodní korporace jednají a plánují na základě hledisek, které jsou v dostatečném předstihu před politickými koncepcemi národního státu.“
Zbigniew Brzezinski: „Mezi dvěma věky: Technotronická éra“, 1971 „Chci i nadále usilovat o bezletovou zónu a vytvoření bezpečného útočiště v Sýrii… nejen z důvodu pomáhat chránit Syřany a zabránit neustálému odlivu uprchlíků, ale získat určitou páku na syrskou vládu, i na Rusy.“
Bývalá ministryně zahraničí Hillary Clintonová, třetí prezidentská debata
Proč Hillary Clintonová tak dychtí po tom, aby posílila účast USA v Sýrii, když všechny americké intervence v Afghánistánu, Iráku a Libyi dopadly tak strašně špatně?
Odpověď na tuto otázku je velmi prostá. Je to proto, že si Clintonová nemyslí, že se tyto intervence nezdařily. A nemyslí si to ani žádný jiný člen vládních orgánů americké zahraniční politiky (přezdívaní jako Borgové – tj. fiktivní společenství ze seriálu Star Trek, pozn.překl.) Ve skutečnosti jsou v jejich očích tyto války strhujícím úspěchem. Jistě, někteří z nich byli kritičtí vůči silnému odporu ze strany veřejnosti z důvodu neexistujících ZHN v Iráku (nebo logistických chyb, jako bylo např. rozpuštění irácké armády), ale ve většině případů jsou vládní orgány zahraniční politiky spokojeny s tím, jak se snaží destabilizovat region a odstraňovat vůdce, kteří se odmítají podřídit washingtonskému diktátu.
Obyčejní lidé tomu můžou těžko rozumět. Nemohou pochopit, proč by elitní vládní vyjednávači chtěli transformovat funkční, stabilní země na neobyvatelné pustiny, zamořené ozbrojenými extrémisty, sektářskými komandy smrti a teroristy, narozenými v zahraničí. Nemohou také pochopit, co Washington získal za těch 15 let řádění na Středním východě a ve Střední Asii, kdy proměnil tento obrovský pás strategického území na živnou půdu pro teroristy. Jaký to má všechno smysl?
Za prvé musíme vzít na vědomí, že decimace a de facto balkanizace těchto zemí je součástí plánu. Kdyby to nebylo součástí plánu, potom by lidé s rozhodovací pravomocí změnili politiku. Ale oni ji nezměnili. Politika je stejná. Skutečnost, že USA používají džihádisty cizích národností ke svržení a změně režimu v Sýrii, odporujících americkým vojákům v Iráku, není zásadní změnou v politice. Konečným cílem je stále zničení státu a odstranění stávající vlády. Toto stále stejné pravidlo platí pro Libyi a Afghánistán, kdy oba státy byly uvrženy do chaosu na základě akcí Washingtonu.
Ale proč? Co se tím získá, když se tyto země zničí a dojde přitom k tak velkému utrpení a mnoha úmrtím?
Toto jsou mé úvahy: Domnívám se, že se Washington podílí na ohromném projektu, jehož cílem je předělat svět způsobem, který by lépe uspokojoval potřeby elitních složek, mezinárodních bank a nadnárodních korporací. Brzezinski na to poukazuje v úvodním citátu, a zároveň vysvětluje, k čemu dochází: Opouští se od národního státu jako základu, na kterém spočívá světový pořádek. Místo toho Washington vymazává hranice, likviduje státy a odstraňuje silné, sekulární vůdce, kteří by mohli zvyšovat odpor k jeho machinacím, to vše za účelem zavedení zcela nového modelu pro region, nového světového pořádku. Lidé, kteří řídí tyto elitní instituce, chtějí vytvořit globálně propojenou zónu volného obchodu, nad níž by dohlíželi zástupci konzula „Velkého kapitálu“, jinými slovy globální Eurozónu, která by vyloučila nezbytné státní instituce (jako je Centralizovaná finanční správa, společné zadlužení, federální transfery), a jež by umožňovala, aby subjekt bez hranic řádně fungoval.
Hluboce skrytí státní vládní vyjednávači, kteří nastavují politiku za kouřovou clonou našeho „koupeného a zaplaceného Kongresu“, si myslí, že jedna světová vláda je dosažitelný cíl za předpokladu, že bude ovládat světové zásoby energie, světovou rezervní měnu a stane se dominantním hráčem v Asii, nejlidnatějším a nejlépe prosperujícím regionu tohoto století. To je v podstatě to, co pro Hillary znamená „stěžejní bod“ Asie.
Základní problém Washingtonu ohledně plánu NWO spočívá v tom, že přibývá stále více silných zemí, které jsou nadále připojeny ke starému světovému pořádku, a jsou nyní připraveny k jeho obraně. To je to, co se ve skutečnosti děje v Sýrii, kde zvláštní spojenectví Ruska, Sýrie, Íránu a Hizballáhu zastavilo amerického vojenského „juggernauta“ (kolos) přímo v jeho stopách. Nezastavitelná síla narazila na neústupný objekt a tento neústupný objekt vítězí... až dosud.
Samozřejmě, že jsou vládní orgány zahraniční politiky znepokojeny tímto novým vývojem, a mají proč. USA řídily svět docela dlouhou dobu, takže odvrácení se od americké politiky v Sýrii je stejně tak překvapením, jako hrozbou. Ruské letectvo bylo nasazeno v Sýrii před půl rokem, v září, ale teprve nedávno Washington ukázal, že je připraven reagovat tím, že ještě více podpoří své džihádistické agenty v terénu a zesílí útoky proti ISIS ve východní části země (Raqqa). Avšak ke skutečné eskalaci má dojít, až se Hillary Clintonová stane v roce 2017 prezidentkou. Teprve tehdy Spojené státy přímo vtáhnou Rusko vojensky, a budou předpokládat, že jejich střety ve stylu „oko za oko“ nepřekročí hranice Sýrie. Je to riskantní plán, ale je to další logický krok v tomto krvavém fiasku. Ani jedna strana nechce jadernou válku, ale Washington se domnívá, že nicnedělání se rovná couvání zpět, proto můžeme počítat s tím, že Hillary a její neokonzervativní poradci budou zvyšovat své nároky. Někdo nechce „bezletovou zónu“?
Předpokládá se, že nakonec pod velkým tlakem Putin hodí ručník do ringu. To je ale další špatný odhad. Putin není v Sýrii proto, že by o to stál, ani z toho důvodu, že by si cenil přátelství se syrským prezidentem Bašárem al-Assadem. Tak to vůbec není. Je v Sýrii proto, že nemá na vybranou. V sázce je národní bezpečnost Ruska. Pokud by strategie Washingtonu nasadit teroristy za účelem svržení Assada uspěla, potom by se o stejný trik pokusili v Íránu a Rusku. Putin to ví, stejně jako to, že pohroma, spočívající v terorismu, podporovaném ze zahraničí, může zničit celé regiony, jako např. v Čečensku. Ví, že je pro něj lepší zabít tyto extremisty v Aleppu, než aby k tomu došlo v Moskvě. Takže nemůže ustoupit, to nepřipadá v úvahu.
Ale ze stejného důvodu může učinit kompromis, jinými slovy, jeho cíle a cíle Assada se neshodují tak dokonale. Například by velmi dobře mohl učinit Američanům územní ústupky, jen aby zachoval mír, což by Assad nemusel podpořit.
Ale proč by to dělal? Proč by nepokračoval v boji, dokud by nezískal zpět každý centimetr suverénního území Sýrie?
Protože to není v ruském národním zájmu, aby tak učinil, to je ten důvod. Putin se nikdy nesnažil zakrýt fakt, že je v Sýrii proto, aby chránil národní bezpečnost Ruska. To je jeho hlavním cílem. Ale není idealista, je pragmatik, který udělá cokoliv, co je třeba, aby ukončil válku co nejdříve. To znamená dohodnout se na kompromisu.
Vojenským vůdcům Washingtonu na tom zatím nezáleží - zatím. Ale nakonec bude. Nakonec dojde k jistému druhu usmíření. Nikdo nedostane vše, co chce, to je jisté. Například je nemožné si představit, že by Putin zahájil válku proti Turecku, aby získal zpět území, které nyní turecká vojska okupují v severní Sýrii. Ve skutečnosti to již Putin mohl připustit ve svém rozhovoru s tureckým prezidentem Tayyipem Erdoganem během nedávných setkání. To ale neznamená, že Putin nemá svou hranici. Má. Aleppo je tou hranicí. Tureckým vojákům nebude umožněno vstoupit do Aleppa.
Západní koridor, průmyslová a zalidněná centra – to všechno jsou hranice. O nich nebudou učiněny žádné kompromisy. Putin pomůže Assadovi zůstat u moci a udržet tuto zemi do značné míry neporušenou. Ale bude Turecko kontrolovat oblast na severu a budou Spojené státy kontrolovat oblast na východě?
Pravděpodobně ano. To bude muset být dohodnuto při vyjednáváních, avšak je nepravděpodobné, že hranice země zůstanou stejné, jaké byly předtím, než válka vypukla. Putin se nepochybně spokojí s půlkou bochníku za předpokladu, že dojde k ukončení bojů a bude obnovena bezpečnost. V každém případě nebude nečinně čekat, až nastane úplný konec.
Bohužel nás čeká ještě dlouhá cesta, než v Sýrii dojde k jakékoliv dohodě, a to zejména proto, že Washington nechce ani zdaleka přijmout fakt, že je jeho projekt na ovládnutí světa zmařen. To je přeci podstata problému, nebo ne? Bossové, kteří řídí zemi, to stále odmítají. Ještě nepochopili, že je válka prohraná, a že jejich šílený, džihádisticko-vojenský plán selhal.
Bude ještě dlouho trvat, než Washington pochopí, že mu svět neleží u nohou. Čím dříve na to přijde, tím to bude lepší pro všechny. How Putin Derailed the West
Jiří Jírovec
