Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Volební systém ve Spojených státech je zmanipulovaný, ale nikoliv proti Donaldu Trumpovi

0
0
Jon Schwarz
10.11.2016 E-republika

Devět příkladů, jež ukazují, že volební systém ve Spojených státech je zmanipulovaný, ale nikoliv proti Donaldu Trumpovi.


Donald Trump má pravdu – volební systém ve Spojených státech je totálně zmanipulovaný! Ne, však proti Trumpovi samotnému. Je zfalšovaný vůči lidem, kteří nejsou bohatí, a vůči lidem, jež jsou členy jakkoli početné minoritní skupiny.

Některá falšování jsou záměrná a lze je datovat již k Otcům zakladatelům. Některá jsou jednoduše vedlejším produktem ekonomického systému, kde horní 1 promile má v držení téměř stejné bohatství jako spodních 90 procent. A některá spadají někam mezi. Když to vše sečteme, utváří se zde obrovská překážka normálním lidem, kteří si pouze namlouvají, že mají vliv na chod demokracie. Zde je několik příkladů, v nichž se volební systém ukazuje jako zmanipulovaný. Debata v rámci amerických voleb se vedla jen o malém počtu z těchto bodů.


1. Abyste mohli volit, musíte být registrováni

Mezi jednou čtvrtinou a jednou třetinou amerických dospělých, je více než 50 miliónů lidí, kteří jsou způsobilí volit, ale nejsou zaregistrováni. To je směšné. Proč musí dospělí Američané podnikat tento zvláštní krok, aby si sami vládli? Mnohé jiné země, včetně Francie, Itálie, Chile, Izraele, Švédska, Dánska a Finska registrují každého, aby mohl automaticky volit. Ne náhodou mají tyto země větší volební účast než my. Neevidovaní voliči jsou mladší, chudší a méně bílí než registrovaní. Ti raději podporují progresivní politiku, která se vyznačuje zvýšením minimální mzdy a zdaněním finančních transakcí. Dobrou zprávou je, že Oregon, Kalifornie, Západní Virginie, Vermont a Connecticut nyní využívají téměř automatickou volební registraci a mnoho dalších států o tom uvažuje. Hillary Clintonová vyzvala federální vládu, aby k této formě registrace dotlačila i ostatní státy.

2. Volební den je pracovním dnem

Čím méně peněz a moci máte, tím těžší je si vzít v práci volno a jít volit. Mnoho států má nyní předčasné hlasování, ale netýká se to všech. Dokonce i když můžete volit předčasně, pravidla jsou všude různá a často se mění. Měli bychom rozšířit a standardizovat předčasné hlasování, avšak též, jak prohlásil senátor Bernie Sanders, udělat z volebního dne celostátní národní svátek a den volna.

3. Manipulace s hranicemi volebních obvodů a geografie

V roce 2012 zvítězili zástupci Demokratické strany na absolutní hlasy s malou většinou. Nicméně 54 procent zvolených zástupců byli Republikáni. K tomu došlo na základě manipulování s hranicemi volebních obvodů. Tím se stalo, že voliči Demokratů byli izolováni v hustě zabydlených městech. Současní Republikánští státní zákonodárci využívají počítačový software, aby byli schopni nacpat voliče Demokratů do několika málo obvodů, a tím vytvořili bizarní formu manipulace zvanou "gerrymandering". Počítačová manipulace je využita k tomu, aby vytvořila obvody, které se jeví jako „spravedlivé“ z hlediska jiných statistických ukazatelů ovlivňujících rozdělení voličů. Demokraté jsou v nevýhodě, protože jejich voliči jsou natlačeni do několika malých okrsků. Toto je problém, který nemusí mít jednoduché řešení. Manipulace pomocí gerrymanderingu je do určité míry subjektivní záležitostí. Města pravděpodobně zůstanou voličsky převážně Demokratická. Někteří lidé věří, že by bylo nejlepší přeměnit státy do obvodů s různým členstvím, takže kdyby stát vyslal sedm kandidátů, dostal by zároveň každý občan určitého státu sedm hlasů a na základě nich by si lidé vybrali svých top sedm kandidátů.

4. Mnoho uvězněných nemůže volit

Celkem 6.1 milionů Američanů nemůže tento rok volit, jelikož byli usvědčeni z těžkého zločinu. Z nich 2.2 milionů jsou Afroameričané; na Floridě, v Kentucky, v Tennessee a ve Virginii více než jeden z pěti dospělých černochů nemůže volit. Žádná jiná země takto nefunguje. Řešení je zde snadné: Stejně jako ve Francii, Německu, Izraeli, Japonsku, Nizozemí, Švédsku, Norsku, Peru, Polsku a Rumunsku, všichni by měli být způsobilí volit, včetně těch, kteří jsou usvědčeni z těžkých zločinů a dokonce i těch, kteří jsou momentálně ve vězení.

5. Omezování volebních hlasů

Paul Weyrich, jeden ze zakladatelů současného konzervativního hnutí, v roce 1980 otevřeně prohlásil: „Nechci, aby mohl volit každý... Naše páka ve volbách jde zcela jasně nahoru současně s tím, jak jde volební populace dolů.“'''Republikáni si vzali tuto perspektivu k srdci a dělají, co mohou i v roce 2016, aby zredukovali počet lidí, kteří jdou volit. Mezi jejich populární metody patří zbavování způsobilých voličů jejich voličské role, redukce míst a času pro hlasování, vyžadování identifikační fotografie a zastrašování voličů.

6. Žádný dodatečný volební systém pro zbytkové hlasy

Nový volební systém byl nedávno použit v londýnských primátorských volbách a takhle by to mělo fungovat i v USA. Voliči si vytvoří žebříček z libovolného množství kandidátů a seřadí je podle svých preferencí od prvního k poslednímu. Pokud kandidát obdrží většinu hlasů z prvního hlasování, on nebo ona zvítězí. Pokud ne, tak kandidát na posledním místě je eliminován – a jeho nebo její hlasy jsou dále rozděleny mezi kandidáty, kteří byli při volbě (nyní již eliminovaného kandidáta) bráni jako druhá možnost voliče. A tak dále.

V podmínkách voleb se vyjevuje to, že kupříkladu volič Jill Steinové, který se zdráhá volit Trumpa a žije v tzv. swing state (to jest státu, který není vyhraněný pro konkrétní stranu), nemůže volit pro Steinovou, aniž by zároveň nepomohl Trumpovi. Avšak s tímto alternativním způsobem volení by si takový podporovatel Steinové mohl vytvořit žebříček kandidátů, na němž by Steinová byla jako první možnost, Clintonová jako druhá, a Trump jako možnost třetí, nebo vůbec žádná. U nás stále funguje konsensus založený na systému dvou politických stran, který vystupuje proti takovému postupu. Tento systém by každopádně dokázal oslabit dvoustranný systém, jenž řídí politiku Spojených států.

7. Senát

Senát nesmírně zvětšuje sílu malých států. Tmavě červený (republikánský) Wyoming, s populací 582 000, má dva senátory. Stejně tak tmavě modrá Kalifornie s populací 38.8 milionu, která je 66krát větší než Wyoming. To je naprosto nespravedlivé. Schopnost senátu zpomalit nebo zastavit změnu, je důvodem, proč vůbec vznikl. Jak James Madison, hlavní autor Ústavy, v roce 1787 formuloval: „Naše vláda by měla zajišťovat permanentní zájmy naší země proti inovacím a chránit menšinu bohatých proti většině“. Senát, říká Madison, by měl být součástí vlády, která je koncipována k takovéto činnosti.

8. Nemůžete volit Federální rezervní systém

Ekonomika Spojených států je jako auto s dvěma plynovými pedály a dvěma brzdami. Kongres kontroluje od každého pedálu jeden, ale FED kontroluje zbytek. Jeho sedm guvernérů je jmenováno prezidenty na funkční období čtrnácti let. Je to však ještě horší, Federální výbor pro otevřený trh, který kontroluje míru zájmů, je utvořený ze sedmi guvernérů plus je zde ještě pět členů, kteří jsou prezidenty Regionálních federálních rezervních bank. Tito regionální prezidenti jsou zvoleni v procesu, jenž je převážně kontrolován bankami.

9. Korporátní Amerika má více moci než politici

John Dewey, jeden z nejdůležitějších amerických pro-demokratických filosofů, napsal v roce 1931: „Politika má ve společnosti jen vedlejší roli, protože ta hlavní je obsazena velkými společnostmi.“ Toto je perfektně vidět na roli Wall Streetu v roce 2008. Největší banky zničily ekonomiku Spojených států takovým způsobem, jakým by to žádný politik nikdy nedokázal. Banky jednoduše donutily celý politický systém vše hodit do zastavárny a dát jim to, co se nakonec ukázalo být sumou ve výši bilionů dolarů. V menším měřítku je patrné, že oba kandidáti, jak Hillary Clintonová, tak Donald Trump, doufají v redukci míry zdanění pro nadnárodní korporace. Asi to není jejich priorita, ale závazek ano.

Jak vidíte, je to dlouhý a depresivní seznam defektů americké demokracie. Ale nevzdávejte se. Ten seznam býval mnohem delší a doposud s ním občané po 240 let úspěšně bojovali, aby se zmenšil. Neexistuje důvod, proč nevěřit, že bychom nedokázali tento list ještě zkrátit nebo ho eventuálně společně odstranit.

Takže běžte volit! Důvod, proč tento list existuje, vyplývá ze skutečnosti, že demokracie je silná a nebezpečná a mnoho lidí jí chce omezit. Nenechme je to provést.


- - -

Zdroj: The Intercept: Nine Ways the U.S. Voting System Is Rigged But Not Against Donald Trump. Psáno před prezidentskými volbami. Přeložil M.K.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!


Související články:

Dobré zprávy, jedna špatná

0
0
cnemo
10. 11. 2016

Hodnocení výsledků prezidentských voleb ve spojených státech americkým autorem, který píše pod přezdívkou CNEMO.




Nejprve ty dobré:
  • Prohrál asi nejzkorumpovanější prezidentský kandidát v dějinách USA
  • Prohrál kandidát supertřídy a globálního kapitálu, kandidát, který jim zaručil, že bude svým voličům lhát a konat v jejich prospěch
  • Prohrál kandidát, bezpečně ovládající hlavní média, nejen americká, která produkující agresívní propagandu
  • Prohrál kandidát spojený s ideologickým marazmem multikulturalismu, politické korektnosti a ekologismu
  • Prohrál spojenec diktátorské euroelity a nenáviděných národních elit evropských zemí
  • Prohrál kandidát, který by pokračoval v politice podpory rozvratu zemí EU
  • Prohrál kandidát, který by pokračoval v politice podpory islámského terorismu, na níž se sám již podílel
  • Prohrál kandidát, jenž osvědčil svou politickou neschopnost a posedlost válkou
  • Prohrál kandidát systému, který bezdůvodně vojensky či politicky zdecimoval a rozvrátil řadu dříve stabilních států
  • Prohrál kandidát, neomylně směřující k otevřené konfrontaci s jinými supervelmocemi, zejména s Ruskem a Čínou
A teď ta špatná:
  • Další 4 roky budeme snášet a obávat se těžko predikovatelné politiky nepříčetného šílence jménem Donald John Trump!

Intelektuál, a přesto idiot (k reakcím nejen na US volby)

0
0
Nassim Nicholas Taleb
10. 11. 2016

Nassim Nicholas Taleb, autor kultovní eseje Černá labuť, nabízí k hlasitým nářkům liberálních kruhů kontext v sarkastické poznámce nazvané Intelektuál, a přesto idiot:




Od Indie přes Británii až po Spojené státy jsme dnes po celém světě svědky vzpoury proti vnitřnímu kruhu politiku provádějících „úředníků“, kteří ani sami nenastavují svou kůži, novinářských insiderů, proti té třídě paternalistických polointelektuálních expertů se vzděláním z Břečťanové ligy, Oxfordu/Cambridge nebo podobně honosných škol, kteří nám ostatním říkají 1) co máme dělat, 2) co máme jíst, 3) jak mluvit, 4) jak myslet a 5) koho volit.

Problém ale spočívá v tom, že jednooký je veden slepci: tito samozvaní členové „inteligence“ nejsou s to najít kokos na Kokosovém ostrově, čímž míním, že nejsou natolik inteligentní, aby inteligenci definovali, a tudíž se zacyklují – a jejich hlavní schopností je udělat zkoušku, kterou sepsali stejní lidé jako oni. Psychologické studie replikují asi 40 procent už napsaného, dietní rady se po 30 letech odvracejí od fobie z tloušťky, makroekonomické analýzy fungují hůř než astrologie, farmaceutické testy vycházejí v lepším případě ve třetině případů, a proto mají lidé plné právo spoléhat se na instinkty svých předků a naslouchat svým babičkám (nebo Montaignovi a podobným osvědčeným klasickým moudrům), protože tak dosáhnou většího úspěchu než ti šašci, kteří rozhodují o politice.


IPI považuje za nenormálního kohokoli, jehož činy nechápe, aniž by si uvědomoval, že je to právě jeho chápání, které je v takovém případě omezené. Myslí si, že lidé mají jednat ve svém nejlepším zájmu a on přece ví, jaký zájem to je, obzvláště, pokud je řeč o „vidlácích“ nebo těch anglických hlupácích, co hlasovali pro Brexit. Když plebejci udělají něco, co jim dává smysl, ale jemu nikoli, okamžitě o nich začne mluvit jako o „nevzdělancích“. To, co obecně označujeme za podíl na politickém procesu, IPI popisuje dvěma různými pojmy: „demokracie“, když to zapadá do jeho chápání, a „populismus“, když si plebejci dovolí hlasovat proti preferencím IPI. Zatímco bohatí lidé věří v „jeden zdaněný dolar, jeden hlas“, ti humánnější dokonce v „jednoho člověka, jeden hlas“ a třeba koncern Monsanto v „jednoho lobbistu, jeden hlas“, IPI věří v „jeden doktorát z Břečťanové ligy, jeden hlas“, ovšem s přihlédnutím k některým podobně elitním zahraničním školám a akademickým titulům, protože ty jsou v klubu žádoucí.

IPI obvykle zvládá logiku prvního řádu, ale nikoli už druhého (nebo ještě vyššího), což ho činí zcela neschopným v komplexnějších sférách. Z pohodlí svého předměstského domu s garáží pro dvě auta obhajuje „odstranění“ Kaddáfího, protože to byl „diktátor“, aniž by si uvědomoval, jaké důsledky takové „odstranění“ má (připomeňme si, že IPI nechodí se svou kůží na trh a neplatí za výsledky). IPI se – historicky – mýlí v otázkách stalinismu, maoismu, geneticky modifikovaných organismů, Iráku, Libye, Sýrie, lobotomie, městského plánování, nízkouhlohydrátových diet, přístrojů v posilovně, behaviorismu, transnasycených tuků, freudiánství, teorii portfolia, lineární regrese, gaussiniánství, saláfismu, dynamického stochastického modelu všeobecné rovnováhy, bytových projektů, sobeckého genu, Bernem Madoffovi (před zatčením) a hodnot p-value. Přesto je ale přesvědčený, že jeho aktuální názor je správný…

Celý článek najdete v Literárních novinách

Ke „Dni veteránů“ 11. listopadu 2016

0
0
Petr Kužvart
10.11.2016

K tématu uvádím pouze několik stručných poznámek – aby bylo jasno!

Předně: je nebetyčný rozdíl mezi československými legionáři za První světové války i odbojáři z II. světové války - a dnešními profesionálními vojáky Armády ČR, kteří vyjíždějí na „zahraniční mise“. Po jejich návratu je dávat na roveň legionářům a odbojářům je prostě chucpe!


Za I. světové války to byli dobrovolníci z řad zajatců, kdo se svobodně rozhodli bojovat na straně Dohodových mocností proti Ústředním mocnostem za samostatný český (posléze československý) stát. Mám dva ruské legionáře v příbuzenstvu a ačkoli jsem je bohužel už nezastihl naživu, vím dobře, že v případě zajetí Rakušáky nebo Němci byli bez milosti věšeni jako velezrádci. Šlo ovšem o spontánní odbojovou akci, která obrovským způsobem přispěla k tomu, že dohodové vlády začaly s prof. Masarykem a jeho lidmi vůbec vážně jednat a že vznik samostatného státu ve válečném finále zahrnuly do svých záměrů a požadavků. Tolik tedy v úplné zkratce k povaze, významu a roli Československých legií.
Čs.legie v Rusku

Další velkou, ryze dobrovolnou a slavnou kapitolou byli českoslovenští Interbrigadisté ve Španělské občanské válce (1936 – 1939). Šlo o nestátní, spontánní víceméně komunistickou akci, provedenou navzdory zbabělé a pokrytecké politice „neintervence“ tehdejších klíčových demokratických mocností. Fašistické státy si naopak daly záležet na tom, aby rozhodující měrou zajistily zničení Španělské republiky a vítězství fašistické diktatury. Naši Interbrigadisté šli z vlastní vůle do nejistoty a do ostré války pro své přesvědčení. To nemůže znehodnotit ani do značné míry omezeně sobecká a intrikánská, velmocenská politika stalinského SSSR a jeho agenturní a výkonné struktury, kterou byla Kominterna. Českoslovenští i jiní dobrovolníci zde hráli důležitou roli v obraně Evropy proti fašismu, to se nedá popřít, to nezpochybňují ani stalinistické snahy o hegemonii a ovládnutí snah španělských demokratických sil. Naše země se jim následně odvděčila stalinskými čistkami, popravami, vězněním a všemožnou perzekucí. Národy Československa toto neměly nikdy dopustit. Je to nesporná historická hanba, která nás dodnes provází.
Čs.interbrigadisté ve Španělsku

Za II. světové války to bylo hodně podobné. Nešlo už ale zdaleka o komunistickou akci (českoslovenští komunisté dokonce od září 1939 do června 1941 zachovávali na pokyn Kominterny neutralitu a měli nařízeno se neúčastnit boje mezi buržoazními mocnostmi! Podle toho se s nimi také např. v britském exilu právem zacházelo). Českoslovenští dobrovolníci, často demobilizovaní vojáci, se už od března 1939 postupně zapojovali do domácího i zahraničního odboje, konspirovali, utíkali přes hranice zcela dobrovolně a do naprosté nejistoty, někteří přes Polsko, jiní třebas až přes Balkán a Blízký východ, aby se mohli dobrovolně a z přesvědčení zapojit do nejistého boje za obnovení zrádně zničeného a momentálně neexistujícího státu. A tito domácí i zahraniční českoslovenští dobrovolníci platili za své záslužné aktivity často cenu nejvyšší. Pokud neskončili v mučírnách Gestapa a na popravištích Třetí říše, pokud nebyli zabiti v bojích nad Evropou, Atlantikem, v severní Africe nebo v Tichomoří - prakticky na všech tehdejších bojištích - pak často po vítězné válce a obnově ČSR končili v mučírnách Reicinovy zpravodajské služby, v hradčanském "domečku", na stalinistických popravištích, v lágrech a v uranových dolech. Chrabří lidé pokrytí slávou bitev, prachem bojišť celého světa, ti, kteří vybojovali obnovení Československé republiky a riskovali zcela dobrovolně a bez nároků na odměny, výsady, metály nebo žold nesčetněkrát úplně vše ! Další hanba, která nás pronásleduje dosud: tyto národy se tak barbarsky zachovaly ke svému bojovému výkvětu. Že byl jiný režim, stalinistická diktatura? Ovšemže, ale režimy přicházejí a zanikají, ale takovéhle selhání zůstává. Drsné represe probíhaly - a naprostá většina mlčela, byla netečná, zabývala se něčím jiným. Že byli omámeni vizí budování nové, spravedlivé společnosti? Ovšemže! Ale vize, iluze, ideály a záměry přicházejí a zanikají. Ale drsná realita nesporného skupinového selhání zůstává. Stává se varující historií, o které bychom chtěli raději nevědět, ale která nás může velmi aktuálně opět dohnat.

Ale kdyby jenom to! Stalinské poblouznění zářnými zítřky, nesvoboda v šíření pravdivých informací, naprosté reálné vykostření demokratických rozhodovacích struktur a procedur a celkové přechodné zpitomění dané změnou poměrů (jako po roce 1989, zpitomělí jsme byli nějakou dobu taky, vzpomínáte?), tyto aspekty mohou hodně vysvětlit a snad i omluvit. Ale je strašnou obžalobou již jen „zbytkového“ státu, tedy tzv. II. republiky, že se nepostaral o stovky a stovky německých antifašistům kteří ho byli připraveni bránit a kteří před nacismem prchali při záboru Sudet do vnitrozemí. Nejen že se o tyto lidi československý stát nepostaral, neuklidil je do bezpečí, ale on je dokonce nedobrovolně „repatrioval“ do Velkoněmecké říše. O tom se moc nemluví (hanba nás doteď fackuje!), ale dobře jsem zaslechl výpověď kteréhosi tehdejšího chlapce z německé antifašistiské rodiny, uprchnuvší do Prahy, jak němečtí utečenci dostali zprávu, že na jistém pražském nádraží se bude rozdávat jídlo a snad i další podpora, šli tam, na nádraží byli ale obklíčeni vojskem a nacpáni do vagonů vlaku, který je pak odvezl do Říše! Ten tehdejší chlapec o tom podal později svědectví díky tomu, že mezi zasahujícími vojáky byl – nedemobilizovaný, dosud v uniformě čs. armády i jeho otec, který ho vytáhl z vlaku a tak zachránil před odvozem. Takhle se naši předkové chovali k českým Němcům-antifašistům! Takhle!! A když se někteří po válce vraceli domů, do ČSR, protože přežili říšské lágry a perzekuci, vytvořili kolem nic „vlastenecky uvědomělí“ Češi takové klima, že rádi odcházeli a postupně skoro všichni dobrovolně – poměry donuceni - odešli do Německa, do některé okupační zóny, tak, jako odcházeli nuceně vysidlovaní Sudeťáci, se kterými oni sváděli před válkou nerovný zápas. Tak jsme se zachovali k veteránům sudetského antifašismu! Místo, abychom je po válce podporovali, dávali za vzor a učinili z nich autentickou německou naději do lepší, nefašistické budoucnosti. Věčná hanba !!

Ale ono je to všechno ještě horší: přejděme do žhavé současnosti. Při obraně Luhanské a Donbaské lidové republiky (jež vznikly na základě jednoznačného a nezpochybněného výsledku širokého lidového hlasování na dotčených územích a tedy naprosto legálně a legitimně zjara 2014 odtržením od fašisty a NATO ovládané Ukrajiny) se účastnili a účastní i dobrovolníci z Čech a ze Slovenska, Vzpomínám si, že jeden mladý Čech dokonce před 2 lety mluvil do médií a následně pak přišla zpráva, že v bojích padl. A nebyl tam zdaleka sám.

Opolčenec Ivo Stejskal z Brna padl v boji s ukrajinskými fašisty. Byl in memoriam vyznamenán georgijevským křížem 4. stupně! Spolu s ním padl 12.08.2014 při obraně vesnice Mijusninsk další český opolčenec Vojta Hlinka ze Žatce.


Jak se zachováme k těmto veteránům, pokud samozřejmě přežijí a vrátí se do vlasti? Opět represe, soudy, kriminály? Oni tam přece bojují za naprosto spravedlivou věc sebeurčení a spravedlivého uspořádání těch území, jež nemohou být z řady dobrých důvodů součástí dnešní unitární Ukrajiny! Ale kříží plány a záměry NATO, slouží v cizím vojsku (což je u nás trestné) a pokud se vrátí, budou na obtíž dnešnímu reálpolitickému establishmentu, tak hrdinskému, když jde o audienci pro tibetského představitele natruc vzdálené ČLR, ale tak zbabělému a bezcharakternímu, když jde o požadavky a dobyvačné choutky NATO a USA! Přitom tito dobrovolníci, soudobí čeští legionáři, by si zasloužili metál a všeobecnou úctu.

A což teprve čeští dobrovolníci a dobrovolnice, sloužící nyní spolu s mladými lidmi z celého světa v novodobých Interbrigádách v rámci kurdských milic v Sýrii? Až jejich bojového úsilí Amíci a jejich pohůnci využijí a zneužijí, bude také následovat jejich pronásledování, kriminalizace? Budou stíháni, zatýkáni a posíláni do vlasti k dalšímu řízení a exemplárnímu? Vůbec bych se nedivil. Přitom jde o lidi, zachraňující čest českého národa bojem za veskrze spravedlivou věc, jejíž význam daleko přesahuje hranice Sýrie nebo Blízkého východu. Činí tak navzdory a v příkrém kontrastu k české oficiální zahraniční politice a českému prožluklému „korektnímu“ reálpolitickému konformismu, se kterým máme z minulosti ty nejhorší zkušenosti. Cožpak represe „španěláků“, účastníků západního i východního odboje, ale i zrada na českých antifašistických Němcích nebyly vždy ve své době diktovány dobovým reálpolitickým konformismem? Dobovým oportunismem a dobovou politickou „korektností“ - jakkoli absurdní a zvrácenou?

Máme předplaceno na to, aby nás i v budoucnu – pokud jde o veterány - hanba fackovala! Pokud se nesebereme a neodepřeme dělat dál podobné prasárny, jako naši nedávní předkové. Jak se tak dívám, asi bohužel nesebereme! Anebo přece?

Tolik tedy ke „Dni veteránů 2016“.



Vysvětlivky pro nechápavé, kteří netuší, proč levice vítá vítězství antisystémového miliardáře (v USA i v Česku)

0
0
Štěpán Kotrba
10.11.2016  Facebook

Nepřítel mého nepřítele je můj přítel.
Nepřítelem levice je bohužel ten, kdo moc nadřazuje míru.
Jde-li Trump po krku Clintonově rodině a střídá-li zároveň Obamu,

 

a) likviduje intervencionistickou politickou soldatesku, která za posledních patnáct let vyprovokovala a financovala převraty v dvou desítkách zemí, v desítce zemí rozpoutala válku nebo ji vedla. Ve jménu demokracie? Ne. Ve jménu postkoloniální snahy po moci. Což zlikvidovalo USA ideově i ekonomicky, úvěrovou spirálou destabilizovalo ostatní země napojené tak či onak na dolar...

b) ukončuje monopolární éru vměšování USA do politiky zemí poloviny světa. Monopolarita je věkem války, multipolarita je věkem diplomacie.
c) ukončuje trend neoliberální ekonomické, politické a kulturní globalizace, škodlivou nejen pro USA (zlikvidovalo to její průmysl), ale pro sociální systém zemí Evropy, trpící deregulací sociálních práv a konkurencí s otrockou prací bangladéšských, thajských a čínských dětí. Boj, který nejde vyhrát jen v Česku zlikvidoval veškerý lehký průmysl - textilní, kožedělný, obuvnický, sklářský, keramický, strojírenský, většinu dřevozpracujícího...

Když se dva perou, třetí se směje

Trumpovo ocelové koště na demokratickou bažinu rozjebe americkou politiku do té míry, že nebude mít sílu na manipulace Evropou a provokace vůči Číně a Rusku. Multipolarita vystřídá monopolaritu. Ideologická politika bude vystřídána politikou ekonomickou.

Tohle je nejosudovější porážka pražské kavárny aneb čeká nás převlékání kabátů

0
0

Lubomír Man
10. 11. 2016
A je to i nejradostnější zpráva pro nás, kterým politika pražské kavárny leze už roky krkem. Je to porážka těch jejích odpudivých představitelů jako jsou Schwarzenberg, Kalousek, Štětina, Fiala, Herman, Gazdík, Horáček, Kocáb, Bursík, Halík, Vlk, Jourová, celé té nevábné klaky, jež veškerou svoji sílu a energii čerpala z příkrého nepřátelství Západu k Rusku, a svým politickým životem tak vlastně cizopasila na balancování těchto dvou mocných sil nad propastí nukleární války.


Jako první přiznal rozčarování pražské kavárny z výsledku americké prezidentské volby předseda STANu Gazdík, když po dnešní deváté hodině ranní prohlásil, že zvolení Trumpa prezidentem USA je špatnou zprávou pro Ameriku i Evropu. Že je to špatná zpráva i pro něj, coby vášnivého exponenta vyhraněného českého nepřátelství vůči Rusku, zapomněl dodat, ale to jsme si my všichni už lehce domysleli.

Z obrazovky ČT jsme slyšeli i komisařku EU Jourovou, která hlasem neskrývajícím zklamání, vyjádřila svoji nejistou víru a naději, že se toho s Trumpem na čele USA ve světě a v Evropě snad zas tolik nezmění. To ministr Zaorálek už byl konkrétnější a natvrdo vyslovil domněnku, že s Trumpem v čele USA rozjednanná dohoda o otevřeném obchodu USA s Evropou (TTIP) už de facto padla. A pokud bude mít pravdu, můžeme my s velkou mírou pravděpodobnosti dodat, že společně s TTIP padl i velký projekt amerických neokonzervativců na totálním hospodářském oddělení Ruska od Evropy, od něhož si rusofobové celého světa, samozřejmě včetně naší pražské kavárny, tolik a tolik slibovali.

Padla i naděje všech, kteří v totéž doufali pokud jde o ruský Krym. I ten totiž sliboval zůstat trvalou překážkou jakékoli spolupráce Evropy a Ruskem, ale teď, když slova pouhého prezidentského kandidáta Trumpa o tom, že ruský Krym je naprosto v pořádku, se stávají i slovy skutečného amerického prezidenta, nadchází pro rusofobní Evropu problém: Co si teď vazalská města USA , Berlín, Londýn, Paříž a Brusel, s tímto stanoviskem svého nového vládce počnou? Odváží se mu vzdorovat?

Ani nápad, postupně budou svými vyjádřeními i praktickými kroky ze své nenávisti vůči Rusku ustupovat, až budou tam, kde v té době bude i Trump sám. Totéž se bude samozřejmě odehrávat i u nás, a řeknu vám, že se už na tu komedii (jakkoli od pohledu protivnou), kdy si Kalousci a podobní živočichové, i všechny naše presstitutky včetně naší ČT, začnou pomaličku, kousek po kousku, měnit garderobu, nesmírně těším.

P.C.Roberts: Volby vyhráli prostí pracující lidé

0
0

10. 11. 2016       PaulCraigRoberts
Právě proběhlé prezidentské volby v USA představují historický předěl. A to v tom, že americký lid v nich dokázal porazit jak oligrachii, tak i agentku této oligarchie Hillary Clintonovou. A to vzdor vší zlovolné kampani proti jejímu soupeři Donaldu Trumpovi. Což prokazuje, že média a establishment politických stran už u Američanů ztratily kredit.


Teprve budoucnost však ukáže, zda si Trump bude umět vybrat a ustavit takovou vládu, která poslouží jeho cíli, kterým je nastolení přátelských a na vzájemém respektu založených vztahů s Ruskem, Čínou, Sýrií a Iránem.

Ukáže též, jak bude oligarchie na Trumpovo vítězství reagovat. Jak zareaguje Wall Street a Federální rezevní fond? Ty totiž mohou spojenými silami navodit ekonomickou krizi, která Trumpa přinutí jmenovat jednoho z představitelů oligarchie ministrem financí. A darební agenti CIA mohou kromě toho společně s Pentagonem zorganizovat útok pod falešnou vlajkou, který čerstvě ustavené přátelské vztahy s Ruskem naruší. Načež by se pak Trump mohl dopustit své nejosudovější chyby, spočívající v tom, že by do vlády znovu povolal neokonzervativce.

Trump je dnes naší poslední nadějí. Jestliže při sestavování vlády a při odstraňování překážek, které mu neokonzervatisté budou klást přes cestu, nepodlehne tlaku, můžeme se dočkat konce Amerikou zkonstruovaného konfliktu s Ruskem, stažení amerických raket z polsko-ruských i z rumunsko-ruských hranic, mohli bychom se dočkat i konce konfliktu na Ukrajině, a též konce washingtonských snah svrhnout syrskou vládu.

Tyto cíle nelze ovšem uskutečnit, pokud nebude americká oligarchie poražena. Ačkoliv se totiž Trumpovi podařilo porazit Hillary, oligarchie USA zůstává na svém místě a svou moc si stále ještě drží.

Trump prohlásil, že 25 let po zániku SSSR nevidí žádného smyslu pro další existenci NATO. Jestliže si tento názor podrží, přivodí to velké změny i ve Washingtonem dosud ovládaných zemích EU. Dnes mepřátelský vztah představitelů EU a NATO k Rusku by musel logicky zmizet. Kancléřka Merkelová by ve své dosavadní politice buď musela přeměnit znaménka – nebo odejít. A generální tajemník NATO Stoltenberg by byl ze služby samozřejmě propuštěn.

Nevíme, koho si Trump do vlády vybere. A jelikož není s vládní agendou obeznámen, bude záležet na tom, kdo mu bude radit a co mu bude radit, A teprve ve chvíli, kdy jeho vládu spatříme, budeme vědět, zda můžeme doufat ve změny, na které v tuto chvíli myslíme.

Kdyby oligarchie nedokázala Trumpa uřídit a on by skutečně dokázal omezit moc a rozpočet vojensko-bezpečnostního komplexu, a navíc by byl i schopen udržet finanční sektor politicky zodpovědným, mohl by se stát obětí vražedného útoku.

Trump řekl, že v případě svého prezidenství vsadí Hillary do vězení. Pro začátek by stačilo, kdyby ji nechal podrobit trestnímu řízení – a to za zradu a válečné zločiny, kteréžto obvinění by se dalo vznést i proti dalším neokonzervatistům v dosavadní vládě. To by tzv. vyčistilo palubu pro smír s dvěma dalšími nukleárními mocnostmi, mezi nimiž neokonzervatisté dnes nehledají spolupráci, ale výhradně jen hegemonii. Ačkoli i poté by si neokonzervatisté udrželi kontakty s lidmi ze zpravodajských služeb, stalo by se pro ně zorganizování operací pod falešnou vljakou či politické vraždy mnohem obtížněji proveditelné. Darebácké elementy vojensko-bezpečnostního komplexu by sice politickou vraždu stále ještě dokázaly provést, ale bez neokonzervativců ve vládě by bylo téměř nemožné po ní zamést stopy.

Co všechno lze od nového prezidenta čekat budeme vědět, až spatříme či uslyšíme, kdo jsou noví ministři a noví náměstci ministrů. Jestliže to bude stejný zástup, jaký zde už jednou byl, budeme vědět, že Trumpa lapili. Osobně nevěřím moc tomu, že by Trump byl s to tuto bitvu vyhrát – a to i když oligrachie má už jednu porážku za sebou. A to když uvěřila propagandě svých vlastních médií o tom, že Hillary volby vyhraje, a\ nebyla proto dostatečně připravena na to, aby volby ukradla.

Hillary je dnes na dně, ale oligarchové nikoliv. Jestliže Trumpovi doporučí, aby k nim byl smířlivý a nabral do vlády současný establishment, budou Američané znovu rozčarováni. A v zemi, jejíž instituce byly už tak kompletně oligarchií zkorumpovány, bude bez krveprolití jakákoli změna v budoucnu už stěží možná.

Vybral a přeložil Lubomír Man

V Sevastopolu zadrželi ukrajinské diverzanty

0
0

Maks Vetrov
10. 11. 2016     zdroj a zdroj
Ukrajinské diverzanty, kteří se připravovali k napadení vojenských objektů na Krymu, zadrželi v Sevastopolu. O speciální operaci informovaly orgány FSB Ruska. „Federální bezpečnostní služba 9. listopadu 2016 zadržela v Sevastopolu členy diverzně-teroristické skupiny hlavního velení rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny, kteří měli v plánu uskutečnit diverzní akce v objektech vojenské infrastruktury a sociálního zabezpečení poloostrova Krym“, uvádí se v informaci.


Při prohlídce byly u zajištěných nalezeny a zajištěny silné výbušniny, zbraně, náboje, prostředky speciálního spojení a také mapy a výkresy objektů, na které chtěli teroristé uskutečnit diverzní akce, informoval zástupce zvláštní služby.

Nyní probíhá operativní pátrání a vyšetřování pokračují, spolupracovníci zvláštních služeb řeší otázku co se zadrženými.

V Kyjevě informaci o zadržení ukrajinských vojáků dementují. Oficiální představitel Ministerstva obrany Ukrajiny k otázkám vojenské operace v Donbasu Andrej Lysenko nazval informaci FSB Ruska jako „absolutní nesmysl“. Ukrajinská rozvědka také zadržení diverzantů dementovala.

V srpnu 2016 FSB informovala o zabránění teroristických akcí na Krymu, které také připravovali příslušníci rozvědky Ukrajinské armády. Podle zjištění vyšetřovatelů chtěli tenkrát diverzanti destabilizovat situaci na poloostrově před volbami do Státní dumy.

Poté prezident RF Vladimír Putin obvinil Kyjev z přechodu na praktiky teroru místo toho, aby hledal cesty mírových vypořádání. Putin obrátil také pozornost Angely Merkel a Francois Hollanda k této „hrubé provokaci z ukrajinské strany“.

Překlad: František Chmelař

Co zamená vítězství Trumpa pro Rusko? Válka je odsunuta. Díky!

0
0

Jelena Chaněnkova
10. 11. 2016    zdroj
Rasistická bestie vítězí v Arizoně.
Nepřítel demokracie získal první místo v Michiganu!
Agent Putina vyhrál v Pensylvánii.
Donald vede v Texasu.
Trump je blízko vítězství na Floridě!
Vážený prezident Donald Trump je dnes očekáván ve svém věrném Washingtonu, říká nejnovější vtip, který se stal realitou.


Hlavní otázkou ruského čtenáře - a zcela to chápu - je, co to především znamená pro Rusko? Pro Rusko to znamená, ne-li okamžité zrušení sankcí, pak možnost jejich zmírnění v budoucnosti; ne-li okamžité ukončení expanze NATO na východ, pak počátek dialogu v tomto směru; ne-li normalizace situace na Ukrajině, pak možnost zasednutí k jednacímu stolu s adekvátním protějškem. Ale jak se říká, očekávej méně a nebudeš zklamán.

Britové již nadepsali své úvodníky "Brexit poamericku". Tento americký krok je opravdu odstoupením od zaběhnuté mašinérie globalismu. Trump slíbil, že eliminuje vliv cizích zájmů na politiku USA. Slíbil zavedení pětiletého zákazu, který zabrání, aby se bývalí úředníci Bílého domu a Kongresu stali po odchodu z veřejné služby lobbisty, a doživotní zákaz pro úředníky Bílého domu lobbovat v zájmu cizí vlády. Úplný zákaz pro zahraniční lobbisty na inkasování financí. Trump také navrhuje zrušení miliardových plateb, určených pro programy v oblasti změny klimatu a pro programy OSN. Známé jsou i výroky Trumpa ohledně Severní aliance: "nepotřebujeme NATO v jeho současné podobě. NATO zastaralo a my vydáváme na alianci neúměrné mnoho".

Pokud opravdu dodrží všechny své sliby, pak velmi brzy zůstane osamocený - bez podpory "progresivního světového společenství". "Chválí diktátory, jako je Vladimír Putin, a útočí na naše přátele: na premiéra Velké Británie, starostu Londýna, kancléřku Německa, mexického prezidenta a papeže", vytýkala mu Clintonová.Trump srovnával Obamu s ruským prezidentem Vladimírem Putinem: "Z hlediska vedení dostává známku 5 (česky 1, pozn. překl.) a náš prezident silně zaostává".

O premiérovi Velké Británie Davidu Cameronovi poté, co zkritizoval Trumpem navrhovaný zákaz ve věci muslimů, řekl: "Vypadá to, že nebudeme mít příliš dobré vztahy." Na podobnou kritiku londýnského starosty Sadiqa Khana Trump odpověděl takto: "Myslím, že to jsou velmi hrubé výroky a abych byl upřímný, zapamatuji si je". Trump je také kritický vůči německé kancléřce Angele Merkelové za to, že pustila muslimské běžence do země: "Všichni si mysleli, že to je skutečně velká vůdkyně, ale nyní je jasné, že je to katastrofa".

Po prohlášení mexického prezidenta Enrique Peña Nieto, že Trump používá stejný jazyk, který přivedl k moci Hitlera a Mussoliniho, Trump v rozhovoru s ABC řekl: "Nejsem tomu rád, samozřejmě. Nechci být srovnáván s Hitlerem, ale musíme být silní."

Když papež František navštívil mexické hranice, aby se pomodlil s migranty, řekl: "Myslím si, že nechápe nebezpečí otevřené hranice s Mexikem. Myslím, že Mexiko ho o to požádalo, protože chce, aby hranice zůstaly, jak jsou. Dostávají se tím k velkému jmění, ale my tratíme".

Nebojí se pokazit vztahy i s Kanadou i s Mexikem i s Čínou, což ukazuje na revizi a možnou renegociaci smlouvy o volném obchodu NAFTA a také odstoupení od ní, pokud strany nebudou souhlasit s novými podmínkami USA; na vystoupení z TTIP a z Transpacifického obchodního partnerství; na oficiální přiznání ČLR za měnového manipulátora.

Ale zatím Trump pociťuje jen nekonečnou vděčnost vůči svému národu.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

To snad má Evropa – včetně našeho premiéra – z míru strach?

0
0

Lubomír Man
10. 11. 2016
Představa, že by se nový prezident USA mohl s Putinem domluvit na ukončení rozvíjející se druhé studené války, vzbudila – jak se zdá – v Evropě hotovou paniku. Jeden za druhým vystupují evropští vedoucí politikové a rozechvělými hlasy vyslovují víru, že s nástupem Trumpa na prezidentský úřad se proti současnému stavu snad – a doufejme v to - nic nezmění, že Trump zůstane NATO věrný, a že NATO ani neoslabí ani neopustí. Vždyť co bychom si bez NATO my, evropští ubožáčci, počali?


Začala tímto starostlivým žalozpěvem hned po zvolení Trumpa prezidentem naše komisařka EU Jourová, následoval generální sekretář NATO Stoltenberg, téměř s výhrůžkou směrem k americké pevnině požádal Trumpa o pevné setrvání v NATO předseda evropské komise Juncker – a nejčerstvěji pak vyjádřil víru v pokračující americkou věrnost NATO i český premiér. Stalo se tak dnes v poslanecké sněmovně.

Poslouchám všechny ty hlasy a ptám se, jestli sním nebo bdím? Z čeho to, probohaživého, mají tihle evropští pánové a dáma takovou hrůzu? Z toho, že Trump, jak prohlásil, přestane hlásat americkou nadvládu nad světem, a začne jak s Ruskem tak s Čínou jednat jako rovný s rovným? Z toho, že v konfliktu s Ruskem nevidí žádný smysl a chce se proto s Putinem domluvit na trvalém míru i na snížení zbrojení v obou zemích? Že je rozhodnut omezit v USA moc a vliv vojensko-bezpečnostního komplexu, který už dlouhá desetiletí žene Ameriku do dalších a dalších výbojů, vytvářejících uprchlickou vlnu, která se dnes ze Středního východu a severní Afriky valí právě k nám do Evropy? Že hodlá uznat ruský Krym a ve spolupráci s Ruskem přispět i ke skončení bojů na Ukrajině? Že 25 let po zániku SSSR nevidí už žádný smysl pro další existenci NATO? Že hodlá z polsko-ruských a rumunsko-ruských hranic odvést zpět do USA americké rakety, mířící dnes na Moskvu, Leningrad, Sevastopol atd? A že se pro nás, Evropany, všemi těmito zamýšlenými kroky snižuje možnost, že se právě náš kontinent stane v možném konfliktu USA s Ruskem hlavním bitevním polem?

A z toho že se evropským politikům - včetně našeho premiéra - vraští čela a případ od případu i chvějí hlasy? Ale proč? Vždyť to, co Trump svým spoluobčanům i Světu sděluje, je přece tím, o čem lidstvo vždy snilo. Jde o naději na mír, bez šíleného a stále se zvyšujícího zbrojení, které vysává zdroje kontinentů, otravuje mezinárodní i přírodní ovzduší Země i vzájemnou mezinárodní spolupráci, která by mohla lidstvu tolik prospěšného přinést.

Zvláštní! Lidé ve Světě i v Evropě se z takové perspektivy radují, ale evropští politici se mračí, stěžují si, a člověk se ptá – proč asi?

Nevíte to náhodou někdo?

Komu by dnes svatý Martin dal svůj plášť a na koho by vzal hůl?

0
0
Martin Kunštek
11. 11. 2016

Letos je 1700-té výročí narození svatého Martina. Křesťanského světce a patrona chudých, vojáků, jezdců, kovářů, tkalců, koželuhů, krejčích, hoteliérů, cestovatelů, vězňů, pastýřů a vinařů. Jeho svátek se slaví 11. listopadu – na den kdy byl v roce 397 pohřben ve městě Tours - jehož byl biskupem. 




Je znám svým skutkem milosrdenství, kdy se jako důstojník elitní vojenské jednotky pretoriánské grady v Amiensu při kontrole stráží v mrazivé noci rozdělil se žebrákem o svůj kožešinový vojenský plášť. Ještě než dnes večer ochutnáme svatomartinské víno a/nebo svatomartinskou husu, kterými slavíme svátek tohoto pozoruhodného světce, pojďme si připomenout něco z jeho skutků. Odkaz prvního křesťanského světce, který nezemřel mučednickou smrtí, přináší živou inspiraci i pro dnešní dobu.

Martin se narodil se v roce 316 v posádkovém městě Sabaria v římské provincii Horní Panonie. Dnes se toto prastaré město nazývá Szombathely a nachází se v Maďarsku. Jeho otec byl vysokým důstojníkem římských legií původem z Pávie. Protože ze syna chtěl mít svého nástupce ve vojenském řemesle pojmenoval jej Martinus. Což lze přeložit jako „smělý“ nebo „odvážný“ , nebo jako též „zasvěcený Martovi“ (římskému bohu války). Po letech služby na „limes Romanum“ (hranicích Římské říše) se legie, k níž patřil Martinův otec, vrátila zpět do Pavie k přezbrojení a doplnění mužstva. Během tamního pobytu se Martin asi ve věku 10 let setkal s křesťanským učením. V té tobě již legálním. Křesťanství v Římské říši povolil v roce 313 císař Konstantin nařízením zvaným Milánský edikt. V té době však ještě nešlo o státní náboženství. V Římské říši bylo vyznáváno mnoho kultů, mezi něž patřil i kult božských císařů. K němuž se hlásil Martinův otec.

Křesťanství Martina zaujalo, a tak se nechal zapsat mezi katechumeny – což jsou studenti křesťanského učení. V té tobě mohl být formálním obřadem křtu přijat do řad křesťanů pouze ten, kdo byl řádně „proškolen“ v učení Ježíše Krista a ztotožnil se s tím. Křest se tehdy přijímal nikoli po narození, ale až v době kdy člověk byl schopen absolvovat příslušné vzdělání o křesťanské věrouce. Katechumenát se Martinovi na první pokus nepodařilo dokončit. Po dosažení dospělosti – což bylo tehdy podle římského práva v 15-ti letech - z rozhodnutí otce nastoupil jako voják k legii. Do legií se v té tobě obvykle vstupovalo ve věku mezi 17 až 22 lety. Martin jako syn válečného veterána byl však začleněn do jednotky dříve, než bylo obvyklé. A zřejmě po otci zdědil vojenské vlohy, protože v ozbrojených silách „udělal kariéru“. Z pěšího legionáře se propracoval až do funkce primus pilus, což byl velitel první kohorty. Tuto funkci zastával vždy nejzkušenější a nejosvědčenější centurion (velitel setniny). První kohorta vedla legii do boje. V té době měla legie obvykle 5200 vojáků - legionářů, kteří byli uspořádáni do deseti kohort. První kohorta čítala 800 mužů, zatímco v ostatních devíti kohortách sloužilo po 480 mužích. Legii doprovázely obvykle 2 pomocné jednotky střelců a oštěpařů nazývané auxilia. V nich sloužili vojáci, kteří nebyli Římskými občany. V Martinových dobách pak ke každé legii patřil i jezdecký oddíl o síle 300 mužů, který byl nasazován v rozhodujícím okamžiku boje. Do řad jezdců byl Martin povýšen již jako 18-letý. Což podle historiků svědčí o jeho mimořádných bojových schopnostech a úspěších. Řada legionářů se jezdci stala až po deseti nebo i dvaceti letech služby. Tedy prakticky v závěru vojenské kariéry, která trvala 25 let.


Po povýšení do jezdeckého stavu byl Martin přeložen do Galie (dnešní Francie). V městě Amiensu byl ustanoven circiutorem. Což byla funkce velitele nočních hlídek. A právě při jejím výkonu se stal slavným - tak jak jej známe z obrazů a soch. V prosinci roku 338 objížděl na koni město a kontroloval správné rozestavení a činnost hlídek. Amiens byl v té době městem – vojenským táborem na hranici Římské říše. Nedaleko se nacházelo území nepřátelských Allemanů (později nazývaných Germáni). Při objížďce potkal zimou se třesoucího žebráka, který jej požádal o almužnu. Martin v tu chvíli u sebe neměl žádné peníze. Napadlo je však, že lépe než peníze žebrákovi může pomoci jeho kožešinou podšitý vojenský plášť. Podle legendy jej mečem rozetnul na poloviny z nichž jednu žebrákovi daroval. Dnešní historici se spíše kloní k závěru, že z vojenského pláště, který byl majetkem legie, odpáral kožešinu, která zřejmě byla jeho vlastní a tu pak daroval onomu zimou se třesoucímu chudákovi. Ať to bylo tak či onak – tento skutek se Bohu zalíbil. Příští noci, když Martin neměl službu, se mu zjevil Ježíš oděný do Martinova pláště a před zástupem andělů a svých učedníků řekl:„Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.“ Tato Kristova slova znamenají to, co je napsánu v Evangeliu: „Cokoli učiníš jednomu z mých nejmenších bratří, pro mě jsi učinil.“

Na velikonoce následujícího roku 339 se pak Martin nechal pokřtít.

Jeho vojenská kariéra pak pokračovala až do roku 354. Tedy celkem 23 let. Dotáhl to až na důstojníka elitní Pretoriánské gardy, která byla osobní ochrankou císaře. Kromě policejních funkcí, které plnila v době míru, byla ve válce nasazována v nejtěžších okamžicích bitev nebo vojenských tažení. Složena byla z nejostřílenějších veteránů. Podle historika Minarda působil Martin v závěru své vojenské kariéry ve funkci alaescolares, což byl velitel jízdní útočné skupiny. Jeden z pěti nejvyšších důstojníků pretoriánské gardy.

Do konce vojenského úvazku však Martin v armádě nevydržel. Tehdy se smlouva uzavírala na 25 let služby. Po jejím odsloužení měl legionář nárok na výsluhu v podobě státem přiděleného domu a zemědělských pozemků. Vojáci, kteří nebyli Římskými občany navíc získali občanství.

Martin sloužil v gardě dvou císařů - Konstantia II. a Juliána. Konstatius vládl v letech 337 až 361. Juliánus byl v letech 331 ž 361 Konstantiovým spoluvladařem v části říše na západ od Alp. V letech 361 až 363 byl jediným císařem (tehdy zvaným Ceasar Augustus Romulus). V době Konstantiova tažení proti Germánům – později nazývané rýnská válka - se Martin vzbouřil. Těsně před bitvou, k níž se schylovalo u vesnice Augusta (poblíž Basileje v dnešním Švýcarsku) odmítl příjmout zálohu na odměnu za budoucí vítězství, která se nazývala „donativum“. Císařové a jejich generálové ji v té době rozdávali proto, aby si vojáky zavázali k tvrdému a statečnému boji. Před bitvou se mu znovu zjevil Ježíš a nabádal jej, aby již dále neproléval lidskou krev. Martin proto večer před bitvou odmítl donativum a požádal císaře o propuštění z armády. Tím velmi rozčílil generály, kteří jej nazvali zbabělcem a degradovali jej. Jeden z generálů císaři navrhoval Martina pro výstrahu popravit. Konstantius si jej předvolal k osobnímu výslechu a chtěl vědět proč jej Martin po tolika letech skvělé vojenské kariéry zrazuje těsně před koncem závazku a získáním výsluhy. Do konce smlouvy mu v té době chyběly 2 roky. Martin mu odpověděl, že mu nevypovídá přísahu věrnosti, ale že mu již dále nemůže sloužit se zbraní v ruce. Protože tak mu to nakázal Bůh. Nabídl se, že do bitvy půjde neozbrojen a jako první před všemi vojáky. Císař jej nechal přes noc spoutaného řetězy v obavě, aby neuprchl a nestrhl k dezerci další vojáky. Přes noc o popravě uvažoval a ráno se rozhodl Martinovu nabídku příjmout. Beze zbraně a jen se znamením kříže jej vyslal do bitvy 100 kroků před římskými jednotkami. Bral to jako jinou formu trestu smrti, kterou si „ten podívín“ sám vybral. Germáni však Martina pochopili jako vyjednavače a vyslali mu vstříc vlastní poselstvo. Oběma parlamentářům se kupodivu podařilo domluvit mír, takže k bitvě nakonec nedošlo. Tento čin je považován za jeden z Martinových zázraků za jejichž „spáchání“ byl později prohlášen za svatého. Na císaře udělal tento čin takový dojem, že souhlasil s Martinovým propuštěním z armády. Ovšem bez výsluhy – aby to nesvádělo ostatní k podobným kouskům.


V té chvíli byl Martin zhruba v polovině svého života. Po odchodu z armády odešel pěšky do Poitiers v dnešní Francii, kde u biskupa Hilaria dokončil svá před lety započatá – dnes bychom řekli - teologická studia. Na druhý pokus byl v roce 360 vysvěcen na jáhna (nižší forma kněžského svěcení). Poprvé svěcení odmítl (podle různých zdrojů v roce 356 nebo 358), protože se jako bývalý voják necítil být vhodným pro duchovní službu. V roce 358 byl jeho učitel biskup Hilarius vypovězen do vyhnanství v Elinasienu ve Frýgii (v dnešním Turecku) na základě rozkazu císaře Juliána, který v západní části Římské říše dočasně obnovil pohanství. Během Hilariova exilu Martin odešel žít jako poustevník do jeskyně poblíž Milána. Odsud byl však vyhnán ariánským biskupem Auxenciem. Ariáni byli jedna z křesťanských sekt, která však neuznávala Ježíšovo božství. Ariáni byli v tomto období chráněnci císaře Konstantia, který ovládal část říše na jih a východ Alp. Po smrti císaře Konstatia se stal Julián jediným císařem celé říše a přestěhoval se do Říma. Odkud později vytáhl do války proti Perské říši. V bitvě s Peršany padl po 1 roce a 8 měsících samostatného panování. S Juliánovým přesunem na východ se opačným směrem do Poitiers mohl vrátit Hilarius. Po jeho návratu Martin z jeho rukou přijal jáhenské svěcení. Krátce poté se mu zdál sen, v němž jej Kristus vyslal na misijní cestu do rodné Panonie. Na cestu se vydal jako pěší chudý poutník. Cestou kázal po venkovských usedlostech evangelium chudým zemědělcům. Na konci této cesty se mu podařilo obrátit na křesťanství svou matku. Otec však jeho evangelizačním snahám odolával až do smrti. Po té se jáhen Martin vydal zpět do Poitiers – ovšem cestou na jih pod Alpami. Po návratu z misie přijal z rukou Hilaria i kněžské svěcení. Vzhledem k tomu, že patřil mezi „neotřelé“ kněze, a nijak se nerozpakoval kritizovat různé nepravosti i velmi bohatých a vlivných lidí, tak neustále narážel na urážlivé výčitky, podle nichž by bývalý voják neměl být duchovním. V reakci na ně Martin odešel do poustevny v rozbořené opuštěné vile bývalého důstojníka v Ligugé (poblíž Poitiers). Dlouho poustevníkem nezůstal. Stahovali se totiž za ním různí chudí a nemocní, kteří si jej jako kněze velmi oblíbili. V krátké době vznikl v místě zamýšleném jako poustevna první evropský klášter se špitálem. V něm Martin se svými následovníky pečoval o chudé nemocné a staré lidi. Při jeho činnosti se mu zdařilo i několik zázraků, které mu byly rovněž připočteny k dobru v procesu jeho svatořečení. Mezi „oficiálně“ doložené zázraky je řazeno vzkříšení z mrtvých oběšeného otroka a jednoho katechumena, který se nestihl před svou první smrtí dát pokřtít. Jako lékař a kazatel chudých se stal během let velmi oblíbeným a známým v širokém okolí. Jeho sláva dolehla až do města Tours, kde v té době zemřel biskup Liborius.

Tamní křesťané pozvali Martina do města pod záminkou, aby uzdravil nemocnou dceru bohatého patricije Rusticiuse, který měl slíbit, že v takovém případě dá chudým veškerý svůj majetek. Po příchodu do Tours byl Martin aklamací (veřejným provoláním shromážděných křesťanů) zvolen novým biskupem v Tours. Martin se před touto novou funkcí, kterou nechtěl vykonávat, pokusil utéci a schoval se v místním kurníku na husy. Husy jej však kejháním prozradily, takže nový biskup byl z husince vyveden a odpoledne 4. července 371 odveden do kostela k vysvěcení. Husy, které pečeme a s chutí jíme jako připomínku svatého Martina, se jeho atributem staly právě s odkazem na tuto událost. Na druhý pokus Martin již funkci přijal když uznal, že šlo zřejmě o Boží zásah.

I nový úřad však vykonával podle svých starých zvyků. Snažil se pečovat zejména o chudé a nemocné. Podle Sulpiuse Severuse, který v závěru Martinova života sepsal podle jeho vyprávění oficiální životopis, však jako biskup ztratil schopnost zázračně uzdravovat. Jako biskup tedy napnul síly k misijní činnosti. Ovšem svým svérázným způsobem. Pěšky nebo na loďce vyrážel bořit oltáře, u nichž se obětovalo pohanským bohům. Zbořil i několik pohanských chrámů. Jeho životopisec zaznamenal několik z těchto „výpadů“. Martin při nich „vyzbrojen“ poutnickou holí bořil oltáře pohanských bohů. Přítomným pohanům dokazoval, že se ve své víře „mýlí“ se slovy: „Váš Bůj je falešný - já nyní z moci ducha svatého zbořím tento oltář a vámi obětované jídlo a peníze dám chudým. A žádný blesk do mne neuhodí“. A jak řekl tak se stalo. Byl to nepochybně odvážný čin postavit se sám a neozbrojený před zástup věřících „konkurenčního kultu“ a zbořit jejich chrám. Koledoval si tím mnohokrát nejméně o výprask nebo i o smrt. Ve výsledku se mu ale na jeho víru podařilo mnohé přesvědčit.


Svoji odvahu Martin prokazoval i v případech, kdy se zastával odsouzených k smrti nebo do otroctví a požadoval jejich omilostnění. Nejznámější je jeho advokátské vystoupení v procesu se španělským biskupem Prisciliánem. Ten byl zatčen jako „bludař“ na nátlak sousedního španělského biskupa Ithacia. Priscilián hlásal myšlenku, že muži a ženy jsou si před Bohem rovni – mělo by tomu tak být i mezi lidmi. Ve svých kázáních se odvolával na mnohé citáty Ježíše Krista, jenž mezi své oblíbené následovníky počítal i bývalou nevěstku Marii z Magdaly, kterou zachránil před ukamenováním. Prisciliánovo učení se stalo velmi populární mezi prostým lidem a na venkově. Nepopulárním se naopak stalo zejména mezi bohatými obchodníky, kteří v té době ovládali politický život v mnoha městech. Po intrikách patricijů byl Priscilián nezákonně exkomunikován (vyloučen z církve) biskupem Ithaciem. Následně byl Priscilián světským soudem odsouzen k smrti. Biskup Martin mu vymohl odvolání k přezkumnému řízení před Římskému biskupem. Římský biskup byl považovaný jakožto nástupce svatého Petra za nejvyšší církevní autoritu. Funkci - později označovanou jako papež - v té době vykonával Lev I. Veliký. Po přezkoumání exkomunikaci zrušil. Priscilián byl však znovu zatčen z rozkazu císaře Petronia Maxima. Ve veřejném trestním procesu v Římě jej znovu hájil biskup Martin, který se při obhajobě neváhal postavit samotnému císaři. Před davem lidí císaře prohlásil za nekompetentního stíhat křesťana za jeho způsob výkladu víry. Měl při tom prohlásit: „Ani jako císař nemůžeš coby pohan rozsuzovat spory dvou křesťanů o učení Ježíše Krista.“ Císař nechal Martina za tento výrok vykázat z Říma. Následně se dohodl s obchodníky, o jejichž přízeň usiloval a Prisciálna odsoudil znovu k smrti. Druhého dne ráno byl Priscilián popraven vlastně jako první křesťanský kacíř.

Petronius Maximus ani římští obchodníci se z tohoto vítězství netěšili dlouho. Po dvou měsících v Říme vypuklo povstání, při němž byl císař svržen a ubyt rozvášněným davem. Několik dnů na to germánský kmen Vandalů na čele s náčelníkem Geiserichem dobyl a vyplenil Řím.

Tou dobou však již byl Martin na cestě zpět do Tours, kde se až do roku 397 věnoval své pastorační práci. Během 26 let biskupské činnosti stihl založit ještě klášter a špitál v Marmoutiér, který fungoval podobně jako v Ligugé. Založil též mnoho kostelů. Byl velmi oblíben mezi chudými a lidmi živícími se prací. Pro svoji popularitu byl trnem v oku řadě dalších biskupů, kteří mu po celou dobu celou jeho činnosti připomínali vojenskou minulost. A kritizovali jej za to, že chodí oblečen jako žebrák.On jim kritiku vracel Biblickým citátem, podle něhož „nelze sloužit současně dva pánům - Bohu a Mamonu“. Mamon byl starozákonními Židy považována za démona hromadění majetku.

Martin zemřel uprostřed své práce. Během evangelizační kazatelské cesty po vesnicích jeho „rajónu“. Smrt jej zastihla v Canndes 8. listopadu 397 ve věku 80. let. Pohřeben byl v kostele Tours 11. listopadu. A na tento den slavím jeho svátek. Na místě jeho hrobu byla později zbudována poutní bazilika, která až do přestavby chrámu svatého Petra v Římě v 16. století největším křesťanským kostelem.



Jakou inspiraci nám dává svatý Martin pro dnešní dobu? Zkusme si položit otázku obsaženou v titulku tohoto článku. Komu by Martin dal dnes svůj plášť na koho by vzal hůl? Odpověď na první polovinu otázky je prostá. Stále je bohužel mezi námi hodně chudáků a žebráků. Bezdomovců a těch, co nemají na jídlo nebo oblečení. Na mnoha rozích a ulicích by svatý Martin našel někoho, kdo by si zasloužil, aby mu dal svůj plášť.

Myslím si, že holí by vzal třeba kardinály Duku nebo Vlka, kteří mnoho času, který měli věnovat šíření evangelia, věnovali honbě za majetkem. Za církevními restitucemi, které mnoho občanů postavily proti církvi a znesnadnili jim víru v Ježíše Krista, který obětoval život za jejich spásu. To je obsahem Evangelia (v řečtině „dobrá zvěst“).

Též si myslím, že hůl by vzal i na mnohé radikální muslimy, kteří se nám dnes valí do Evropy a nesou s sebou náboženství, podle něhož je žena méně hodnotná než muž. A že naše víra založená na Evangeliu je méně hodnotná než jejich víra založená na Koránu. A také na politiky, kteří jim z veřejných peněz staví mešity. A zejména na politiky, kteří slouží Mamonu a jeho vyznavačům. Takový prostě Martin byl.

Než si dnes večer připijete prvním letošním vínem na jeho počest nazývaným svatomartinským a než se zakousnete do slavnostní husy, zkuste prosím chvíli následovat příkladu tohoto světce. Pokud už nemáte hůl, kterou byste vzali na hamižné politiky a hromadiče majetku, tak aspoň obdarujete nějakého chudého. Nemusí to být rovnou pláštěm nebo jeho polovinou. Lidem bez domova a hladovým pomohou i peníze, které jim dáte aby si mohli koupit jídlo nebo ubytování. Svatý Martin Vás pak bude mít raději a popřeje Vám dobré chuti.



Naš Doniček vyhral

0
0
Ladislav Větvička
11. l1. 2016   blog autora

To je srandovni sledovat ty zmatene pseudoredaktory, jak běhaju po studyjach jak zmokle kury, koktaju a blekotaju cosik o tym, že to je překvapeni jak cyp, kere nikdo nečekal. 



To je zajimave, že v naši knajpě Na Rožku zme to čekali všeci. Když sem spočital sazky na Donička, tak suma dosahla skoro dvacet tisic. Při kursu 2,5 to je docela slušna častka. Hadejte, kaj ju utratime?

Přitom nam su amerycke volby naprosto ukradene. Jestli bude prezidentem jeden nebo druhy je jedno, bo stejně su všeci kupeni bankovnim sektorem. Jenže když zme viděli, jak všecky televize hykaju blahem nad tou multykulturni marxistkou, došlo nam, že tady se hraje špinava hra jak cyp. Su enem dvě možnosti. Buď byly všecky předvolebni pruzkumy cinknute, anebo se amerycky volič boji pruzkumnikum řict svuj nazor. Oboje je špatně.

Srandovni je aji to, jak fčil všeci pomalučku obracaju kabaty. Třeba stary Saša Vondra začal po rokach mluvit rozumně, tohle třeba řekl v česke televizi: „Města ovladaji transsexualove, homosexualove, nekuřaci, cyklisti… a ja mam někdy nutkani odjet do te Horni Dolni, kde jsou ještě normalni chlapi a ženske…“ Tuž, buď se probudil a zjistil, jaky svět to pomohl vybudovat, anebo se prostě snaži přežit v novem prostředi.

A ještě jedna věc je srandovni. Pamatujete, jak kdysik kandydoval na prezidenta John Kerry? Všecka medyja tenkrat basnila o tym, že jeho dědek, německy Žyd Fritz Kohn se narodil v jakesik ďuře u Bruntalu a že teda budeme možna mět našeho rodaka ameryckym prezidentem. Tak samo se ale radovali Hermanovi kamoši ze sudetoněmeckeho mančaftu, bo řikali, že sudetsky Němec bude prezidentam. Asi si ti kokoti mysleli, že jim pomože dostat se zpatky k majetku. To, že se jedna o sudetoněmeckeho Žyda už moc nezdurazňovali. Bo kdyby stary Fritz nezdrhnul do Ameryky, jeho krajani by s nim pěkně zametli. Jedni by mu vystavili jednosměrnu jizdenku do Březinky, druzi by ho vyhnali ze země. To su paradoksy pane Havel, co?

A tak zatimco o Kerrym/Kohnovi se pěly baje, o tom, že naš Doniček ma hezky a pozityvni vztah ke slovanskym babam, se vice meně mlčelo. O tym, že jeho tři děcka mluvi česky a jezdi do Česka na prazdniny, tež. O strykovi maršala Hermana se popsaly tuny papiru, ale nikoho nenapadlo pozvat si do studyja Doničkovu tchyňu, nebo jeho staru staru. Misto teho všude defilovaly plejady pseudokomentatoru, keři ševelili o tym, jak bude svět krasny, až to multykulturni Hylery vyhraje.

Nevyhrala. Svět se nezbořil, možna bude o jedno humanytarni bombardovani miň. Ale jinak se nic zvlaštniho nestalo. Všecko jede podle planu. Fčil se može propichnut nova bankovně burzovni bublina, kera je největši ve světove hystoryji. Jestli se myslite, že Ameryka přestane provokovat v cizině, tak na to tež zapomeňte. Su za tym obrovske prachy a prachy su až na prvnim mistě.

Vydržte do ledna, až konečně bily miliardař nastupi do statniho bytu po černošske rodině, pak uvidime, jestli se cosik fakt změni, chleba bude levnějši a baby miň protivne. Dejte našemu Doničkovi šanci. Konec koncu, kdyby začal zlobit bankeře tajak Kennedy, zastřelit ho agenti možu kdykoliv.

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, New York



Zdroj: http://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=566127

Idioti a debilové“ se derou k jadernému tlačítku

0
0
Konstantin Dušenov
11. 11. 2016  Zavtra
 
Agresivně rusofóbní, antikulturní, antisociální a infantilní propagandistická ideologie plutokratických vládců zatemňuje mysl a ponižuje inteligenci celé západní společnosti, takže ruští představitelé marně hledají na Západě partnery, s nimiž by se dalo rozumně mluvit. V zrcadle následujícího článku Konstantina Dušenova se vnucuje otázka: A co český národ pod vedením „sluníčkově komediální fronty“? Budeme také za blbce?



Zdá se, že v Kremlu si konečně uvědomili hořkou realitu: dohadovat se Západem? Ouvej, není s kým! Putin a další ruští představitelé si konečně přestali brát servítky po té, co pochopili politiku geopolitických oponentů Ruska.

Jako první to nevydržel ministr zahraničí Lavrov, nedávno šťavnatě označil své oponenty pádným pojmenováním „debilové“. Lavrov však nikdy neměl ke slovu daleko: ještě v září 2008 břitce usadil tehdejšího britského ministra zahraničí Milibanda, když bez jakýchkoliv rozpaků řekl škrobenému Angličanovi v lidové anglické mluvě: "Kdo jsi, sakra, že mě chceš poučovat?“ («Who are you to fucking lecture me?!», podle svědectví The Daily Telegraph z 9. 9. 2008.)

Putin, ačkoliv jednou „na rovinu“ přiznal, že občas také v duchu vkládá do debaty nějaké to peprné slůvko, se držel až do nedávné doby ... Ale replika ruského prezidenta, v níž veřejně nazval vůdce současné banderovské Ukrajiny „úžasnými idioty“ (pravda, zatím bez jakýchkoliv dalších citoslovcí), nenechává nikoho na pochybách, že v Kremlu naděje na přiměřenou úroveň „partnerů“ prakticky vymizela...

Naši západní „přátelé a příznivci“ to cítí. A s celou svojí buržoazně-imperialistickou otevřeností odpovídají Putinovi a Rusku s upřímnou, srdečnou a horoucí nenávistí. Ostatně, inteligentněji a adekvátněji to nedokážou. Stávající kolektivní vědomí západní „elity“ sestává, ouha, z odporného lektvaru totalitních ideologických klišé o liberálním „konci dějin“, nechutných sodomitů, bezbožné zvrhlosti, infantilního egoismu, debilní sebestřednosti, vojenské negramotnosti a směsi panických fobií z „ruského barbarství“, „oživování impéria“ a „pravoslavného tmářství“...

V popředí této hlučné kampaně vystupuje, samozřejmě, strýček Sam. Rozzuřený oživením ruské moci a změnou globální geopolitické rovnováhy sil Washington už několik let baží po krvi nenáviděného „kremelského diktátora.“ První tvrdý scénář státního převratu v Rusku spojený s fyzickou likvidací ruského prezidenta zazněl v Americe v létě roku 2014 s úst bývalého zástupce ředitele CIA Herberta Meyera.

V článku publikovaném v americkém vydání The American Thinker 4. srpna vyřkl následující: 
„Tací bastardi jako Putin neuznají své chyby, napomínáním je nezastavíš, půjdou až do konce, dokud je někdo neodpraví knokautem. Ale jakmile ruští oligarchové pochopí, že prezident Putin je jejich osobní problém, a jeho ctižádost je bude stát jejich vlastní luxusní jachty a drahé milenky, miliardáři se sami postarají o změnu vlády. Mohou přesvědčit Putina, aby opustit Kreml, a ještě mu k tomu zasalutovat, nebo jej mohou vynést nohama napřed s dírou v zadní části hlavy – nám je to jedno.“
Meyer nevyloučil dokonce ani možnost zabití prezidenta Ruska v letadle rukama
„neznámých povstalců ozbrojených protiletadlovým raketovým komplexem země-vzduch.“
Zdálo by se, že naprostá nejapnost takového plánu je dnes zřejmá každému. Ale ne! „Udivujícím idiotům“ nic nedochází a se záviděníhodnou vytrvalostí nepřestávají při své hlouposti strojit fantastické plány a scénáře, jak odstranit Putina od moci. Jako nedávno, 16. října 2016, zdánlivě solidní noviny Financial Times publikovaly článek s nadpisem „Mohou oligarchové zachránit Rusko?", v němž naprosto vážně přesvědčují čtenáře:

"Před dvaceti lety malá skupina ruských oligarchů zachránila zemi před návratem ke komunismu. Tehdy oligarchy poskytnuté finanční a organizační zdroje zajistily Jelcinovi vítězství nad Zjuganovem... Nyní se Rusko opět nachází v ohrožení. Nevšímejte si Putinova chvástání, bývalá velmoc je ve hlubokém úpadku. Izolace a sankce nadále neúprosně sílí, barbarský konflikt v Sýrii nemá žádný praktický účel.

Proč oligarchové musejí podstoupit riziko a zorganizovat převrat v Kremlu? Stejně jako v roce 1996 především ve vlastním zájmu. Mnozí z nich přišli o velké sumy peněz. Ačkoli většina oligarchů byla schopna přesunout svou rodinu a velkou část kapitálu do Londýna či Paříže, jejich aktiva v Rusku nejsou imunní vůči možnému vyvlastnění. Někteří se dokonce obávají, že dlouhá ruka Moskvy je donutí vrátit peníze zpět do země, odkud je vyvezli.

Co by znamenala změna vlády? Za prvé, změnu priorit. Do popředí se dostane ekonomika, otázka posílení vazeb s Evropou se znovu objeví na pořadu dne. To může také spustit novou vlnu privatizace, jíž se zúčastní oligarchové, kteří vrátí do země vyvedenou část svého kapitálu. A samozřejmě Rusko bude postupně ustupovat od nebezpečné iluze, že se především stane velmocí. To učiní svět bezpečnější, a takový převrat v Kremlu je mnohem pravděpodobnější než zachování status quo ...“

Marasmus sílil, ale naše tanky jsou rychlé!

Na pozadí takového „analytického marasmu“, který zasáhl i renomované západní publikace, se militaristická hysterie jejich mladších partnerů nezdá být až tak překvapující. Nebudu citovat nikoho z Ukrajiny a pobaltských zemí, neboť tam, jak se zdá, se pomátli téměř všichni. Kyjev a Tallinn, Riga a Vilnius den za dnem vážně očekávají masivní „ruskou agresi“ a následnou „krvavou okupací“. A tak dnem i nocí prosí strýčka Sama o záchranu, aby naléhavě poslal na pomoc pět set kosmických korábů a milión udatných Batmanů.

Ale třeba takové polské vydání Fronda.pl ze 17. října v článku „Zaútočí Rusové na Polsko?“ ústy místního profesora Przemysława Źuravského přesvědčuje veleváženého politologa Grajewského: 
„Na ruských manévrech v letech 2009 a 2013 se rozpracovaly takové dramatické scénáře, jako jaderný útok na Varšavu, výsadek na polských plážích a hypotetické potlačení polského povstání v oblasti Grodno.“ Ale co velkomožný pan profesor! Sám polský ministr obrany, pan Macherevich, má také velice „těžkou hlavu“, tudíž oblažuje světovou veřejnost odhalením, že druhou světovou válku začali Rusové, či důvěrně sděluje, že káhirští militanti zákeřně prodali agresivní Moskvě dvě egyptské vrtulníkové lodě „Mistral“ za symbolickou cenu 1 dolar...

Ach ti Poláci! Co si, koneckonců, na nich vezmeš: historicky již od XVII století mají před Ruskem komplex méněcennosti. Ale co například Dánové! Rusové s nimi nikdy neválčili, nikdy nedobývali Kodaň a i k Hamletovi se stavěli s pochopením pro jeho středověké rodinné problémy. A přesto, žádný rozdíl! Posuďte sami: noviny Jyllands-Posten ze dne 23. října. Jejich článek s názvem „Putin – nebezpečný člověk!“:

"Ruský režim hrozí válkou, aby posílil své postavení v zemi. Už v čase první čečenské války mělo Rusko skrytý cíl: zvýšit popularitu prezidenta Borise Jelcina. Druhá čečenská válka byla zaměřena na to, aby se stal populární Putin. Pak se v Moskvě několik obytných čtvrtí stalo obětí teroristických útoků, které zorganizovala ruská zpravodajská služba FSB. Válka na Ukrajině sleduje stejné cíle. Chtějí zastrašit ruskou populaci, aby se nenechala inspirovat lidovým povstáním, které začalo na Ukrajině. Proto tam Rusové rozpoutali válku a obsadili Krymský poloostrov. Účast Putina ve válce v Sýrii má rovněž za cíl odvrátit pozornost ruských obyvatel. Jde totiž o to nějak ututlat jeho selhání na Ukrajině.

Další cíl Putina je destabilizovat země EU. Dělá to tak, že podporuje proud uprchlíků namířený proti Evropě. Kromě toho Putin zasahuje do předvolební kampaně v USA svým vystupováním proti Hillary Clintonové. V Sýrii páchá válečné zločiny a ruským letadlem Su-27 nedávno proletěl ve výšce 15 metrů nad americkou válečnou lodí v Baltském moři.

Je na čase vrátit Putina tam, kam patří. My v Dánsku můžeme udělat hodně, aby na něho byl vyvinut potřebný tlak. On rozumí pouze jazyku síly, takže je na čase, abychom se připravili na konfrontaci. Putin s námi nemůže soupeřit. Ale tento člověk může zahájit třetí světovou válku a my musíme zajistit, aby naše svoboda neupadla v plen tomuto rozenému diktátorovi...“

Takže tak! No, jednoduše není slov ... Až slza ukane ... Ale posuďte: Celou tu homérskou odyseu a féerický nesmysl nenapsal nějaký výstřední mrzout, ale současný člen národního dánského parlamentu. Kupodivu tohoto militantního poslance nazývají – Naser Al Khader, což pro původní árijské Dánsko znamená „vyjednavač“, poněkud zvláštní ... Jak vidno, v současné osvícené Evropě se může stát cokoliv!

Následující krátký přehled ukazuje, že téměř všechny evropské sdělovací prostředky, jako na povel, tlačí USA do války a do přímé konfrontace s Ruskem. Tak již zmíněný The Daily Telegraph 20. října v článku "Máme dva týdny na záchranu Sýrie před ruskou armádou" píše:
„Spojené státy mají jen dva týdny na to, aby si zjistily bezletovou zónu nad Sýrií. Situace vyžaduje, aby Spojené státy nenechaly své velení v týlu nebo na boku, ale aby zcela převzaly kontrolu nad situací a zabránily masakrům, které páchá režim Asada a jeho ruští spojenci.

Není třeba se bát hrozeb z Moskvy! Ruská ekonomika je slabá a Putin zjevně nemá zájem o přímou konfrontaci s USA na obloze nad východním Aleppem. Kreml se uchýlil k hrozbám, když západní mocnosti podnikly vojenskou akci v Srbsku proti Slobodanu Miloševičovi, nebo když Turci sestřelili ruské letadlo. Je to jen propaganda Kremlu. Pouze bezletová zóna může zachránit legitimní povstání syrského lidu proti brutální diktatuře a vrátit ztracenou důvěru ve Spojené státy stran jejich vlastních spojenců ...“

To je skutečný manifest současných válečných štváčů! S rozumem nejsou tito provokatéři rozhodně zadobře. Což kdyby se tak nejprve poradili s odborníky, než se přikloní k válce? Byť jich v Evropě není mnoho, ale Bůh není bez milosti, ne všichni tam docela zešíleli...

Dosud se nezbláznil například bývalý předseda vojenského výboru NATO, německý generál Harald Kouyate, který vystoupil 9. října 2016 ve vysílání prvního německého televizního kanálu ARD a vyjádřil se velmi jasně a důrazně. Řekl: 
„Zavřít vzdušný prostor v Sýrii nejsou Američané schopni. Jediný stát, který může uzavřít syrský vzdušný prostor, je Rusko. Rusko má absolutní převahu ve vzduchu. Pokud by Rusové chtěli, potom by v Sýrii museli i vrabci chodit pěšky...“

Nicméně, co může znamenat pro náruživé eurosodomity nějaký osamělý generál, a navíc v důchodu! Vždyť sami mají knírek. A křiví se a křiví na své kanibalské cestě. Že by mezi prvními mohli shořet v ohni války, to je ani nenapadne: dují a dují si svoje „dudu“ plutonské rusofóbie a klinické nepříčetnosti. Rusové říkají, to vůbec nejsou lidé. A co jich tu je!

Také francouzský Le Huffington Post 25. října bez uzardění vyslal do světa:
„Ruský řezník se zaručil za Sýrii uprostřed mrtvých těl odpůrců Bašára Asada: nic nového. Pořád stejné ruské divošství, barbarství a pohrdání lidským životem. Dohadovat se s Rusy – marné úsilí: Rusko není civilizovaná země. I když dobře chápeme neochotu USA zapojit se do konfliktu na blízkém východě, jasně to přidává na odhodlanosti šílenci ze severu: Krym a Donbas, agresivní nálety až do Karibiku ...

Putin a Asad páchají nové válečné zločiny, i když se od nich očekával kompromis a mír. Je nezbytné Rusy zastavit ... Proto zvyšujeme dodávky protitankových zbraní a prostředků protivzdušné obrany vzbouřencům. Putin je tvrdohlavý, ale pár desítek ohořelých koster ruských letadel a vrtulníků sestřelených raketami „Stinger“ by byl zkrušující úder chladnokrevnému zabijákovi. Vy, Rusové, řekli jste si o to sami...“
Odpusťte mi, vážení čtenáři, ale při čtení těchto perel moderního evropského „humanismu“ se na jazyk mimoděk vtírá již proslavené vyjádření Sergeje Lavrova: „Debilové, bl ...“


A lidem se tolik chce žít... ale ne všem

Mimochodem, v Americe – alespoň zatím – je těch, kdo jsou ochotni zemřít pro Evropany ve velké válce s Ruskem, stále menšina. Byť i tam je nepříčetných plno. Ale přece jen může zaznít zpoza oceánu zdravý hlas.

Například dne 25. října v New Yorku americký ředitel Národní zpravodajské služby Jamese Clapper, když byl dotázán, zda mohou Spojené státy zřídit bezletovou zónu nad Sýrií, řekl: 
„Vztahy mezi Ruskem a Amerikou jsou velmi špatné. Máme spoustu rozdílných názorů na Sýrii a na Ukrajinu. Putin, to není přežitek Sovětského svazu, on je přežitek carismu. Ale já beru velmi vážně integrovaný systém protivzdušné obrany, který Rusko nasadilo v Sýrii. Podle mého názoru mohou Rusové sestřelit americké letadlo, pokud usoudí, že ohrožuje jejich síly na zemi. Vyplývá to ze sestavy zbraní, které tam umístili, a z důvodů, proč to udělali. Ruské systémy jsou velmi pokročilé a nemyslím si, že by je nasazovali, pokud by neměli v úmyslu tyto zbraně použít...“

Ostřílenému americkému agentovi přizvukuje armádní generál. Velitel amerických sil v Evropě, generálporučík Ben Hodges, v interview pro The Times 15. října prohlásil: 
„Nebyli jsme schopni předvídat záměry Ruska. Naše politické a vojenské vedení nenaslouchalo varování. Chtěli bychom bývali věřit, že se Rusko stane naším partnerem. USA vrátily domů z Evropy veškerou svoji branou techniku, namísto 300 000 vojáků zůstalo 30 tisíc. Ve stejném poměru byly sníženy i stavy letectva a námořnictva. Všichni jsme byli optimističtí. Ještě před třemi roky jsme v Evropě odzbrojovali tak rychle, jak jsme mohli, protože se Amerika rozhodla zaměřit na tichomořský region. NATO se stalo slabé, roztříštěné a nedozbrojené.

Možná jsme něco vyhodnotili špatně ... Posledních 15 let jsme se zaměřili na Irák a Afghánistán. Snížili jsme počet expertů schopných mluvit a číst v ruštině. Měli jsme plné ruce práce s něčím jiným – snažili jsme se připravit ty, kteří ovládají arabštinu a paštunštinu. Obrazně řečeno, přestali jsme sledovat míč.

Nebyli jsme schopni předvídat ... Pro mě je překvapením každý závažný krok přijatý Ruskem, počínaje Gruzínskou válkou: ruská vojska v Jižní Osetii, Putinova invaze na Krym a východní Ukrajinu, začátek vojenských operací v Sýrii ... Ale teď NATO jedná energicky, aliance se zaměřuje na naše spojence v oblasti Černého moře.“

Poslední věta generála zaznívá samozřejmě oproti všemu předchozímu jakýmsi povinným natovským optimismem, ale Hodgese je možné pochopit: takové jsou jeho současné povinnosti. Po dobu služby prostě musí hledět na budoucnost rozpadající se aliance s radostí a optimismem.

Ale zato jeho evropští kolegové ... Hmm ... Jak se mírně vyjádřit ... Jejich bojovnost je každým dnem urputnější a velmi často hraničí s jakousi šílenou militaristickou psychózou. Přitom pokřivenost jejich vystupování je velmi důmyslná a jemná, jak se sluší na všechny blázny. Zřejmě si uvědomili, že sami Evropané jsou pro válku s Ruskem kategoricky neschopní, a veškeré své úsilí euroklientů USA směřují k tomu, aby libovolným způsobem zavlekli, vtáhli a podnítili k boji s Moskvou svého zámořského partnera!

Například britský generál sir Richard Shirreff, bývalý zástupce velitele sil NATO v Evropě a autor kontroverzní knihy „Rok 2017. Válka s Ruskem“ v nedávném interview pro americký televizní kanál FoxNews (20. října) řekl: 
"Musíme si uvědomit reálně existující hrozbu, jakou představuje rostoucí síla Ruska. Potřebujeme výkonný a spolehlivý vojenský potenciál. Snažíme se ho umístit v pobaltských státech. NATO také potřebuje efektivní rezervy, aby mohly být rychle přisunuty do boje, a efektivní obranné doktríny, který byly vyvinuty na základě praktických zkušeností. Je také důležité, aby evropské země zvýšily výdaje na obranu.

Ale co je nejdůležitější – rozhodující význam vůdčí úlohy USA v NATO a absolutní jistota, že pokud některý z členů aliance bude napaden, Spojené státy dodrží závazek 5. článku: útok na jednoho znamená útok na všechny.“

Jednoduše řečeno: Panuj si nad námi, strýčku Same, jak je ti libo, jen nás chraň před tím hrozným ruským medvědem.


Poslední ultimátum šílenců

To samé, jen ještě více otevřeně, řekl nedávno bývalý generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen. 21. září vyšel na The Wall Street Journalčlánek, v němž prohlásil:

„Putin vyhlašuje výzvu novému světovému řádu, jaký USA úspěšně vytvořily po druhé světové válce. Ze své zkušenosti předsedy vlády Dánska a generálního tajemníka NATO vím, jak je důležité americké vedení. Svět potřebuje globálního strážce a jediný schopný, spolehlivý a žádoucí kandidát na tuto pozici jsou USA.

Rusko je posedlé myšlenkou na obnovení ztraceného impéria a Evropa je rozdělena, chybí jí vůdce. Staré síly, Británie a Francie, jsou oslabené a vyčerpané, nemohou hrát globální roli, jaká byla kdysi neodmyslitelná. Jen Amerika je hodna důvěry, aby vytvářela udržitelná řešení problémů světa. Pouze USA mají dostatek velikosti k tomu, aby zabránily světu upadnout do globálního chaosu.

Nový americký prezident by to měl uznat. Naléhavě potřebujeme amerického prezidenta, který je schopen vést za sebou svobodný svět a odolávat takovým nebezpečným autoritářským vůdcům, jako je Putin. Americký izolacionismus nezajistí Spojeným státům americkým ani dalším svobodu milujícím zemím více bezpečnosti a prosperity, pouze to rozváže ruce diktátorům a jiným utlačovatelům...“

Nuže, nyní všechno zapadlo na své místo. Vetchá, otylá, zvířecká Evropa je připravena udělat cokoliv, jen aby si udržela svůj sytý a tupý „blahobyt“. Hotova vášnivě líbat hvězdně-pruhované boty v zámoří, připravena ospravedlnit jakoukoliv podlost a zvěrstvo „svobodného světa“ proti geopolitickým soupeřům, hotova vzdát se „demokratických svobod“ za pevnou ruku liberálně-sodomské diktatury... Cokoliv, pane, jen ne nás nechat samotné tváří v tvář těmto hrozným a nebezpečným Rusům!

Ale pán, zdá se, sám rozhodl ... Také zchátral, ztloustl a oslábl. Zapotácel se a pomyslel si: stojí vůbec ti ochablí evropští spojenci za tak obrovské peníze, které jsou vynakládány na jejich ochranu? Možnost vítězství amerických „izolacionistů“ do mdloby děsí Evropany. Všude je teď straší ryšavá kštice Donalda Trumpa a v úžasu před sebou ženou propagandistické vlny paniky, hysterie a militaristické psychózy...

Ach, jaká ironie osudu! Zatímco se nadevše strachují o svůj drahocenný život, aniž by byli schopni překonat vlastní chamtivost, hloupost, lenost, nevědomost a aroganci, „osvícení Evropané“ vlastníma rukama tlačí svět do pekla nového globálního zmatku, v jehož žhavém kráteru shoří oni sami jako první! Po pravdě, pokud se Bůh rozhodl někoho potrestat, zbavil ho rozumu...

A hle, pod silou všeobecného evropského šílenství současný generální tajemník NATO Jens Stoltenberg formuluje ve vší vážnosti ultimátum Rusku a ruskému lidu. Vyžaduje od Rusů – nic víc a nic méně – aby se vzdali veškeré naděje na národní, duchovní a mocenské obrození a odevzdali se bez boje milosti západních „vítězů“. Zde jsou charakteristické výroky Stoltenberga za poslední dva roky:

„Narůstání ruských výdajů na zbrojení pokračuje. Již delší dobu se Rusko snaží zastrašovat své sousedy a rozložit Severoatlantickou alianci. To nutí NATO reagovat...“

„Mezi NATO a Ruskem panují hluboké rozpory. Naše názory na hlavní problémy se polarizují. Ruská vojska překročila hranice sousedů a anektovala území jiných států. Rusko anektovalo Krymu. Jeho vojáci jsou v Moldavsku a Gruzii, destabilizují situaci na východě Ukrajiny. V Evropě se něco takového stalo poprvé od konce druhé světové války. Rusko podkopalo zavedený pořádek založený na mezinárodním právu, který převládal v Evropě po mnoho let...“

„Dovolte mi jasně označit naše pozice. Započali jsme největší posilování obrany aliance od dob studené války. Zdůrazňuji: Rusko nemá právo zasahovat do tohoto procesu a nemá právo veta na rozšiřování NATO. Jsme toho názoru, že se Ukrajina stane členem NATO. Gruzie se také přibližuje k členství v NATO. Pokud se jedná o rozšíření, každá země má právo zvolit si svou vlastní cestu...“

„Neuznáváme a nikdy neuznáme nelegitimní anexi Krymu. Vyzýváme Rusko, aby ukončilo svoji vojenskou, politickou a finanční podporu separatistů na východní Ukrajině. Z naší strany poskytneme Ukrajině praktickou pomoc při reformě jejího obranného sektoru...“

„Prohlašujeme, že narůstání vojenské činnosti Ruska v Sýrii nebude mít úspěch. Syrská krize musí být vyřešena politickými prostředky. Masivní ruské nálety proti opozičním skupinám v Sýrii podkopávají snahu o nalezení politického řešení konfliktu...“

„Jsme hluboce znepokojeni vojenskou aktivitou Ruska prováděnou ve velkém měřítku blízko našich hranic. Prohlášení Ruska posílit své jaderné síly je nepřijatelné a nebezpečné, proto posilujeme připravenost našich sil. Odsuzujeme konání ruských rozsáhlých cvičení na jejich území bez účasti mezinárodních pozorovatelů. To je nepřijatelné. Je třeba modernizovat mezinárodní standardy, aby byla zajištěna transparentnost...“

"Rusko musí pochopit, že jeho porušování mezinárodního práva, jeho pokusy o narušení hranic sousedů nemohou zůstat bez následků. Začali jsme největší posilování vojenské obrany NATO od časů studené války. Rusové mají na výběr. Buď pokračovat v dosavadním konfrontačním kurzu, a pak se ruská politická izolace prohloubí a ekonomické sankce zůstanou zachovány. Nebo Rusko změní své chování a zvolí spolupráci...“

Nu což ... řečeno jasně a jednoznačně. Teď je to jen na Rusku. Podlehne snad Rusko této drzé výzvě? Před pár lety bylo ještě možné pochybovat o odpovědi. Ale ne dnes. Dnes je naprosto jasné: ne, Rusko se nevzdá!




Konstantin Dušenov
Zdroj: Zavtra.ru
Překlad: ralh

Pozor nová lumpárna - DISTANČNÍ SMLOUVA

0
0

Jiří Jačka
11.11.2016 

Novela Občanského zákoníku upravuje - tzv. distanční smlouvu (po monitorování v telefonu).

Díval jsem se do nového Občanského zákoníku a skutečně je tato smlouva uzákoněná a dokonce je více takových smluv. Je neuvěřitelné, co ty zákonodárci (hov.da) vymyslí. PŘEPOSÍLÁM A NECHCI VĚŘIT, že takovou pras.rnu mohli v parlamentě schválit lidé, které jsme si sami zvolili, aby hájili zájmy svých voličů. 

DOPORUČUJI SE INFORMOVAT A POTÉ VAROVAT SVÉ PŘÁTELE.

Pozor na nový druh smlouvy.

Rád bych vás upozornil na nový druh smlouvy, který se prý začíná rozmáhat. Do novely občanského zákoníku se dostal termín tzv. "distanční smlouva". Tento druh smlouvy lze sjednat po telefonu.

A teď k tomu podvodu. Někdo vám zavolá, řekne, že hovor je monitorován a jestli vám může něco bezplatně zaslat (soukromě i pracovně).

Pokud souhlasíte, tak se může stát, že za pár dní přijde několikastránkový dopis, kde bude vyčíslena hodnota čehosi.

Někde v textu - samozřejmě špatně čitelném a pokud možno na poslední stránce - bude napsáno, že máte x dní na odstoupení od smlouvy dle obchodních podmínek, jinak je smlouva platná.

Většina z nás takový dopis zahodí, protože si přece nic takového neobjednal a málokdo dočte dopis do konce.

Pak se může stát, že přijde upomínka a už z toho není cesta ven. Protože tím, že jste souhlasili se zasláním bezplatné nabídky, jste uzavřeli distanční smlouvu. A to, že jste si nepřečetli obchodní podmínky, nikoho nezajímá....Takže, buďte obezřetní!!!!!

JUDr. Jiří Jačka

Ruská - protiruská propaganda a dezinformace (VIDEO)

0
0


kolektif1
11. 11. 2016 

Videozáznam debaty analytiků a publicistů na téma "Co je ruská propaganda?" a  "Ohrožuje nás ruská propaganda?"Je zřízení "Chovancova"útvaru při MV pro boj s dezinformacemi největším útokem na svobodu od roku 1989? Proč bojují "neziskovky" s "kremelskou propagandou?"


Moderuje Zdeněk Kratochvíl.

Debatují:

Jaroslav Bašta
-publicista, bývalý velvyslanec ČR v Rusku a na Ukrajině.

Roman Máca
bezpečnostní a mediální analytik, spolupracovník think tanku "Evropské hodnoty."

Jan Schneider
publicista, bezpečnostní analytik.

Ondřej Soukup
novinář HN, spolupracovník "Člověka v tísni."

Jedná se o autentický záznam akce.





Jaká politika vede k hnědnutí společnosti? Kdo nás (ne)žene do záhuby…

0
0

Marek Řezanka
11. 11. 2016
Zatímco je nám vštěpováno, jak prezident Miloš Zeman svým jednáním fašizuje českou společnost (jen v žádných volbách se to ne a ne projevit), v sousedním Německu, kde je politika A. Merkelové týmiž lidmi, kteří nemohou přijít Zemanovi na jméno, dávána za vzor, sílí jisté hnutí, jehož barva je nepřehlédnutelná: „Na první pohled působí celé hnutí (Reichsbürger) velmi panoptikálně, ovšem jsou tu sílící „ale“. Například kromě propojení na pravicové extremisty je znepokojivá i skutečnost, že „reichsbürgři“ začínají nacházet ohlas i mezi policisty“: zde. Jaká politika tedy vede k hnědnutí společnosti?


Je čas vytáhnout roletu…

Blíží se nám výročí 17. listopadu. Zkusme se nyní podívat na stav „západní společnosti“. Všimněme si na chvíli ztracených generací mladých lidí v Řecku, ve Španělsku (a zdaleka nejenom tam), kteří jsou v podstatě nezaměstnatelní. Pokusme se na chvíli vidět amerického muže, který byl zvyklý zajistit své rodině určitý standard, a který je najednou nikým – propuštěn, nežádoucí, nepotřebný.

Nemůžeme přece nevidět hypoteční bubliny, skvělé důchodové zajištění viz Enron či Detroit jako „město duchů“.

Budeme snad tyto lidi přesvědčovat, že se nyní mají nejlépe ve svých dějinách?

Něco zkrátka není v pořádku. Jsme v krizi, která nekončí, jenom se natahuje. A východisko vlastně nemá nikdo – o čemž svědčí i právě skončené americké volby, na nichž považuji nejtristnější fakt, že ani jeden z relevantních kandidátů neakcentoval sociální otázku.

Jsme svědky procesu, kdy většinu občanů zastupují politici, kteří nehájí jejich zájmy – a naopak, často jednají proti zájmům této většiny. Tento proces lze vnímat jako popření demokracie. Roste frustrace lidí – nejvíce těch, kteří by chtěli pracovat, ale jsou pro systém nepotřební, ale i těch, kdo pracují, ale práce jim přijde zbytečná, nesmyslná a nepřinášející uspokojení. Lidé vlastně přežívají, nežijí. Nadto přežívají v pocitu neustálého strachu, kdy vypukne světová válka, která by jejich zmar toliko podtrhla.

Máme tu snad období bankrotu levice?

„Bankrot může nastat tam, kde něco bylo a již to není. U „levice“, jak ji já vnímám, tedy jako sílu antisystémovou, bankrot nastat nemůže jednoduše proto, že taková levice podle mne neexistuje. A netýká se to zdaleka jenom našeho „domácího dvorku“. Stačí se rozhlédnout po Evropě – Francii, Itálii, Spojeném království, Španělsku – ale i Německu a podobně. Pokud něco bankrotuje, potom hra na levici. Jenže dnes už mnohým lidem nestačí hezká slova, nad nimiž se zatetelí, aby pak zapomněli, že je vůbec kdy slyšeli. Řada lidí se dostává nad pomyslnou propast a potřebuje vidět někoho, kdo za nimi stojí. Ale s tím, že je neshodí do té strže, ale naopak je zachrání“: hra-na-levici-zbankrotovala.

Zesměšněni v přímém přenosu…

Žijeme ve společnosti, kde mainstream propaguje jediný správný názor – a jakýkoli jiný je zesměšňován, kriminalizován, degradován – a stejně tak je zacházeno s jeho nositeli. Stačí se podívat na postoje k občanské válce na Ukrajině.

Jsme ovšem svědky dění, kdy se média již dostala za hranu únosnosti. To, když nás dvacet čtyři hodin denně přesvědčují o něčem, co se v realitě odehraje zcela opačně. Ano, narážím na „informování“ o postojích lidí k Brexitu či o jejich preferencích ve volbách v USA. Kde jaké malé dítě už nyní křičí, že média nám nebetyčně lžou a realitu zkreslují. Ta samá média, která nám vykreslují prezidenta republiky jako notorického alkoholika, lháře a div ne agenta Kremlu.

Co pokládám za nejhorší, je, že jsme si odvykli diskutovat. Snažíme se překřičet jeden druhého, ale nevedeme spolu dialog. Kdo je za tento stav zodpovědný? Opět bychom se dostali k médiím a způsobu, kdy nepopisují, co se děje, ale líčí, co by podle nich být mělo – a navíc se tváří, že se to i děje.

„Ještě se však chvíli zabývejme onou neschopností diskuse. Tady právě svůj velký díl odpovědnosti nesou mainstreamová média. Na jednu stranu chce někdo trestat lidi na sociálních sítích, budou-li šířit hoaxy, nepravdivá tvrzení – a budou pomocí nich rozeštvávat společnost a vést ji k nenávisti. Na straně druhé proběhla navzdory všem faktům, jež vyvracejí ruskou invazi v Ukrajině, mediální kampaň, která z Putina udělala „Putlera“ a z Ruska „hrozbu míru“. Je příznačné, že v situaci, kdy je zjevné, že na Ukrajině žádná ruská invaze neprobíhá a že Rusové bojují proti takzvanému Islámskému státu někde úplně jinde, média Ukrajině pozornost nevěnují. Přitom by bylo co komentovat. Občanská válka tam neskončila. Oligarchové se perou o moc a korupce láme rekordy. Politická pluralita v zemi neexistuje a k demokracii snad neměla Ukrajina nikdy dál než dnes. Roste počet zbídačených lidí – nemluvě o uprchlících a těch, kteří na Ukrajině zůstali, ale živoří.
Přesto bude M. Zeman nazýván „prokremelským agentem“ a lidé jako Putna, Halík, Štětina či Šafr budou Rusko nekriticky odsuzovat. Někteří pak požadují Zemanovu demisi: zde.

Mnohokrát jsem upozornil, že jakmile je cokoli propagováno selektivně, ztrácí to na důvěryhodnosti. Česká internetová periodika Britské listy a Deník Referendum opakovaně kritizují různá média za „politickou nekorektnost“ či za „šíření rasismu“. Sama se však podle proklamovaných standardů neřídí. Například když se přiklánějí k názoru, že za „katastrofický scénář pro Evropu“ (způsobený podle nich odchodem Británie z Evropské unie) můžou starší lidé: zde to samé vyhřezlo po volbách v USA.

Všimněme si, jak nekriticky jsou ti, kdo se médiím nehodí do krámu, šmahem nálepkováni jako „nevzdělaní, staří, neperspektivní, hloupí“… Není toto náhodou hrubě nekorektní?

Už jenom k smíchu…

Usilujme o dialog navzdory médiím, akademické frontě i některým politikům. Snažme se na faktech ukazovat nesmírnou vlnu pokrytectví a šalby, které se na nás valí. Budou-li ti, kdo námi manipulují, jako kůl v plotě, budou už toliko k smíchu.

Před rozhodujícím úderem na Aleppo: Rusko nasazuje Hermesy. Pokusí se "válečné elity" ve Washingtonu překazit možnou dohodu Trumpa s Putinem? Skončí "světová válka" proti Sýrii? Jen velmi opatrný optimismus

0
0
Václav Danda 
11. 11. 2016  ProtiProud

Václav Dandasleduje dění na Blízkém východě a možnou změnu vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem ve světle nadějeplného výsledku amerických prezidentských voleb.

Po vítězství Donalda Trumpa a porážce madame "Hillary Válka Clintonová" je na místě ptát se na důsledky této převratné události především v mezinárodní politice. Jednou z nejdůležitějších je otázka, jaký dopad bude mít tato událost na americko-ruské vztahy, a tedy na jednom z prvních míst na syrskou frontu.

Bez ohledu na volby v USA totiž dramata na Blízkém východě - stejně jako poziční hry na východě Ukrajiny - pochopitelně pokračují. Nelze odhadnout, zda stávající vedení země ovládané Pentagonem bude ve svém jednání nadále stejně nebezpečné a nevyzpytatelné, nebo jestli proces předání moci již na něm něco změní.

Především je však otázka, co se bude dít poté. Donald Trump určitě představuje jistou naději na uklidnění katastrofální mezinárodní situace. Nicméně o tom, že bude nadále - možná dokonce energičtěji než slabý Obama - sledovat americké zájmy, není pochyb. Bude také chvíli trvat, než se zorientuje a opravdu převezme "velení". Jenže svět se nezastaví.

 

Hillary a bezletová zóna


Těsně před prezidentskými volbami zahájila současná americká administrativa rozsáhlou operaci v Iráku a Sýrii pod záminkou boje proti tzv. Islámskému státu u Mosulu a nejnověji také u syrského Rakká. Operace k dobytí Rakká je ovšem jen zástěrkou k otevřené invazi na syrské území bez souhlasu legální syrské vlády. Je otázkou jak zbrkle a jak daleko chtějí Spojené státy v nové situaci dojít. Jak by pokračoval vývoj v případě zvolení paní Clintonové (s nímž všichni včetně armádních špiček počítali) si lze představit poměrně snadno.

Dosavadní vývoj, pro Američany katastrofální, v podstatě směřoval k zavedení bezletové zóny v Sýrii. To by se fakticky rovnalo vyhlášení války, protože Rusko, které je v Sýrii legálně, by na něco takového určitě nepřistoupilo - a má dost prostředků, aby mu zabránilo. Situace by tak mohla dále eskalovat až k otevřené konfrontaci mezi USA a Ruskem. Tuto tragickou variantu ovšem nelze vyloučit ani dnes, během zbývajících týdnů neslavného Obamova mandátu.

Připomeňme na okraj, že černošský prezident sice hned po svém zvolení obdržel za barvu své pleti Nobelovu cenu míru, aby se pak stal prvním prezidentem, který po celý svůj dvojnásobný mandát vedl války. Že by nyní na poslední chvíli "vychladl", nelze s jistotou předpokládat.


Válečné dostihy


Je velmi pravděpodobné, že bez ohledu na výsledek voleb budou pokračovat válečné dostihy o to, kdo obsadí (takříkajíc "osvobodí") větší část syrského území, aby si tak vynutil lepší vyjednávací pozici o dalších osudech regionu. Kromě invaze americké koalice (společně s Kurdy a Araby) u Rakká přechází do závěrečné fáze i osvobozování Aleppa Asadovými jednotkami - podporovanými ruským letectvem a šíitskými milicemi.

Významnou skutečností je, že tento týden dorazila k syrským břehům skupina ruských válečných plavidel v čele s letadlovým křižníkem Admirál Kuzněcov. Celá flotila se do konce týdne zřejmě zapojí do masívního úderu na teroristické skupiny ovládající část Aleppa. V podstatě jasně to řekl ministr zahraničí Lavrov. Podle ruských médií má útok, do kterého budou zapojeny i střely s plochou dráhou letu Kalibr, za cíl definitivní vyhnání teroristických skupin (podporovaných západními poradci a veliteli) z východního Aleppa. Je zjevné, že hry na "humanitární příměří" skončily, protože teroristé jich využívali pouze k doplnění zásob.

 

Asad: Rusové nechtějí prezidenta-loutku


Ruské námořní uskupení zahrnuje i raketový křižník Petr Veliký, protiponorkové torpédoborce Severomorsk a Kulakov a také fregatu Admirál Grigorovič - vyzbrojenou právě střelami Kalibr. V oblasti operují údajně také tři ruské ponorky vyzbrojené stejnými střelami - dvě jaderné ponorky a jedna dieselová. Rusko již vydalo upozornění o změně podmínek letového provozu od 10. do 22. listopadu. To naznačuje, že rozhodnutí o závěrečném útoku na část města ovládaného teroristy již padlo. Na syrském bojišti proto stále nelze vyloučit žádný scénář včetně otevřené konfrontace obou velmocí.


Pouhé dva dny před prezidentskými volbami spustili Američané prostřednictvím arabsko-kurdských okupačních sil v Sýrii operaci na dobytí údajného centra ISIL v Rakká (souvislost s finále Clintonové prezidentské kampaně jistě zcela náhodná). Tři týdny předtím zahájili operaci v iráckém Mosulu, odkud se drtivá většina bojovníků tzv. Islámského státu přesunula na bojiště v Sýrii. "Říkáme tomu světová válka, ale je to světová válka proti Sýrii, desítky zemí jsou proti nám, dodávají teroristům peníze a vybavení," prohlásil minulý týden v rozhovoru pro Sunday Times syrský prezident Asad.

Zdůraznil, že jeho armáda se může spoléhat pouze na podporu Ruské federace a Íránu, přičemž o vojenských operacích rozhodují výhradně syrské orgány. Připomněl také, že ruská přítomnost v Sýrii trvá již více než 60 let. "Ruská politika je založena na dvou věcech - morálce a mezinárodním právu. I když mají na řadu věcí svůj vlastní názor, vždy říkají: Toto je vaše země, víte víc. Nikdy se nesnaží vměšovat se, protože od nás nic nechtějí. Nevyžadují, abych byl prezidentem-loutkou."

Tomu, že je Rusko odhodláno Asadův režim proti mezinárodní invazi, na které se podílí čím dál větší množství států, ubránit za každou cenu, nasvědčuje i zpráva z tohoto týdne, podle níž ruská armáda otestuje v Sýrii i nejmodernější rakety typu Hermes. Tento komplex se používá především pro pozemní operace a je schopen najít a zničit nepřátelské tanky, opevněné objekty a živou sílu nepřítele až na vzdálenost třiceti kilometrů.
Nové zbraně

Účinnou zbraní v nadcházejícím boji bude i nasazení útočných vrtulníků Ka-52K umístěných na palubě letadlového křižníku Admirál Kuzněcov, které jsou vybaveny právě střelami Hermes. Podle expertů použití Hermesů v Sýrii umožní vyzkoušet nový raketový systém v boji, což je kromě toho důležité zejména pro Egypt, s nímž má Rusko po společném cvičení (proběhlo minulý měsíc) rovněž stále užší vztahy.

Vývoj a zkoušky této mimořádně účinné střely probíhají od poloviny 90. let. Nová raketa je vybavena kombinovaným naváděcím systémem, schopným vyhledávat nepřátelské cíle i v těch nejsložitějších meteorologických podmínkách.

To, že se Moskva rozhodla nasadit tyto tyto nové rakety do konečné fáze bitvy o Aleppo, lze pokládat i za reakci na stále nové sofistikované zbraně, které islamistům přes arabské zprostředkovatele dodávají Američané a zřejmě také Izrael.

Dohodnou se?


Minimálně do doby, než Donald Trump nastoupí v lednu příštího roku do Bílého domu, bude postoj Spojených států velmi nevyzpytatelný. Existuje řada expertních domněnek a předpokladů, že se Pentagon pokusí nějaký závažný střet úmyslně vyvolat (tak, jako jsme toho byli například svědky při tureckém sestřelení ruského bombardéru před rokem), aby přinejmenším zkomplikoval očekávaný "reset" americko-ruských vztahů, o němž mluvili Vladimír Putin i Donald Trump.

Nebo se nic takového šokovaným americkým generálům nepovede? Nezapomínejme, že řada z nich v závěru kampaně prohlásila čirou neuvěřitelnost - že by Trumpa jako vrchního velitele ozbrojených sil nerespektovali. Šlo možná jen o jiný způsob vyjádření "loajality" k předpokládané nové "velitelce" - ale přesto tento signál nelze podcenit.

Pokud chceme být opatrnými optimisty, předpokládejeme, že se žádná protitrumpovská konspirace v Pentagonu neodehraje. Pak by nebylo úplně vyloučené, že v následujících měsících dojde v otázkách syrského konfliktu i východní Ukrajiny k reálnému pozitivnímu posunu mezi velmocemi.

Současně je však třeba neustále připomínat, že to pochopitelně nezáleží pouze na novém americkém prezidentovi a jeho ochotě dostát svým slibům. Volby samozřejmě "zástupy" válečných elit, které v posledním desetiletí zcela ovládly Washington i Pentagon neodstranily. A jejich lojalita k Trumpovi bude - zvláště zpočátku - nulová.

Ale naděje nikdy neumírá - a nyní přece jen zřetelně pookřála.


Proč americká média upřednostňují Hillary Clintonovou?

0
0
Eric Best
11. 11. 2016  Friday Edition

Článek původně vyšel před volbami ve zpravodaji Mediažurnál. Text přetiskujeme s jeho laskavým svolením.

 
Když Hillary Clintonová před volbami navštívila Show Jimmyho Fallona, vytáhl Jimmy pomačkanou papírovou tašku plnou věcí, které Donald Trump nechal v šatně jako host o den dříve. V tašce byla i fotka Vladimira Putina v červeném rámečku ve tvaru srdce. Diváci si z toho měli odnést, že Trump miluje Putina a musí mít fotku svého idolu u sebe, ať už jde kamkoliv.

Samozřejmě šlo o vtip, je to ale dobrý příklad toho, jak mainstreamová média ve Spojených státech ovlivňují prezidentské volby. Překvapivě velká část Američanů, především těch mladých, získává většinu svých informací o politice z nočních talk show (kterých se napříč různými kanály vysílá více než deset). Maličkosti typu Putinovy fotky tak mohou voliče ovlivnit.

Trump si za svou reputaci Putinova fanouška může z velké části sám. O ruském prezidentovi se vyjadřuje pozitivně a sám sebe prezentuje jako někoho, kdo by přijal podobně „rozhodný“ styl. Clintonová spojení Trumpa s Putinem využila v první prezidentské debatě na konci září. „Není pochyb o tom, že Rusko používá kybernetické útoky proti mnoha organizacím v naší zemi, a mě to hluboce znepokojuje,“ řekla Hillary. „Vím, že Donald Vladimira Putina chválí, Putin se ale dívá daleko do budoucnosti.

Když Clintonová obvinila Putina z hackerských útoků na emaily Národního demokratického výboru, Trump zareagoval prohlášením, že nikdo nemůže vědět, že to bylo právě Rusko. „Hillary říká Rusko, Rusko, Rusko, ale já nevím..., možná to bylo Rusko. Chci říct, že to mohlo být Rusko, ale stejně tak to mohla být Čína. Mohla to ale být i spousta dalších lidí.

Američtí voliči jsou vedeni k tomu, aby věřili, že Rusové patří k nejlepším hackerům na světě. Zároveň jsou prý ale natolik neopatrní, aby po sobě během akce u Demokratů zanechali stopy. Trump využil televizní debatu k tomu, aby tento závěr zpochybnil, jeho vyjádření k tomuto tématu si ale mainstreamová média v podstatě nevšímala. Média totiž nepochybují o tom, že to byli Rusové.

Mnohá z těchto médií vlastní konglomerace s úzkými vazbami na zbrojní průmysl, což by mohlo vysvětlovat, proč věnují Trumpově spojení s Putinem tolik pozornosti. Zásadní změna americké obranné politiky se začala formovat v roce 1992, kdy New York Times odhalily existenci tajného plánu, který sestavil společně s dalšími „neokonzervativci“ zprava i zleva tehdejší ministr obrany Dick Cheney. Hlavní myšlenkou bylo nikdy nepřipustit, aby se objevila konkurenční velmoc, která by mohla ohrozit americkou převahu.

O devět let později události 11. září umožnily Dicku Cheneymu, který už v té době zastával úřad viceprezidenta, plán uskutečnit. Národní bezpečnostní strategie z roku 2002, která je jako veřejný dokument snadno dostupná, mluvila o potřebě „znovu potvrdit zásadní roli americké vojenské síly“ a „odradit další země od toho, aby s Amerikou v této oblasti v budoucnu soutěžily.“ Vojenské akce Spojených států na Blízkém východě a ve východní Evropě po roce 2002, včetně rozšiřování NATO, byly plánovány za účelem dosažení tohoto cíle. Ambiciózní rivalové, které bylo třeba „odradit“, zahrnují Írán, Sýrii, Srbsko, Rusko a (do menší míry) Čínu.

Trumpem deklarované cíle (chce zlepšit vztahy s Ruskem, stabilizovat Blízký východ a přestat exportovat demokracii; tvrdí, že zahraniční politika Baracka Obamy, především na Blízkém východě, je „úplná katastrofa“ a že ví, jak to napravit), by mohly tuto dlouhodobou politiku narušit. Trump představuje hrozbu pro vizi americké vojenské dominance, kterou Cheney, Bush a Obama sdíleli.

Hillary Clintonová reprezentuje pokračování této vize, ovšem i ji si některá mainstreamová média vychutnala. New York Times, které vždy podporují demokratické kandidáty, začátkem minulého roku věnovaly značný prostor knize „Clinton Cash“. V článku na titulní straně použily NYT citát z této knihy, který říká, že Clinton Foundation dostávala vysoké platby od zahraničních subjektů ve stejné době, kdy Hillary jako ministryně zahraničí rozhodovala o záležitostech, ze kterých mohly tyto zahraniční subjekty profitovat.

New York Times pátraly dál a zjistily, že jednou ze zemí, kterým Hillary pomohla, bylo Rusko. Bill Clinton dostal za vystoupení v Moskvě 500 000 dolarů ve stejném období, kdy americké ministerstvo zahraničí schvalovalo akvizici důležitých zásob uranu ruskou společností Rosatom. Celkem získala Clinton Foundation od lidí napojených na tento obchod 2,35 milionu dolarů. Navíc nadace tyto příspěvky nezveřejnila.

Obvinění proti Billovi a Hillary jsou mnohem závažnější než ta proti Trumpovi. Ten je obviňován z toho, že má Putina „rád“ a že se „chová jako“ on, zatímco Bill a Hillary jsou obviňováni z činů ve prospěch Ruska, které by mohly být považovány za vlastizrádné.

Proč tedy New York Times toto téma nejprve Trumpovi nabídly, jen aby před pár týdny stejně oficiálně podpořily kandidaturu Hillary?

Jedna teorie, které mám tendenci věřit, říká, že velmi mocná „neokonzervativní“ frakce v rámci establishmentu (zahrnujícího republikány i demokraty) si jako svého kandidáta vybrala Jeba Bushe a chtěla mu dát silnou kartu, kterou by mohl proti Hillary použít. Když Jeb nenaplnil očekávání a v primárkách prohrál s Trumpem, musela být strategie změněna a preferovaným kandidátem se stala Hillary. George H.W. Bush dokonce prohlásil, že ji bude volit. New York Times samozřejmě o knize „Clinton Cash“ přestaly psát.

Na základě tohoto scénáře mediální spojování Trumpa s Putinem, a spojování Putina s kybernetickými útoky, slouží dvěma cílům. Zaprvé to oslabuje Trumpa jako kandidáta, zadruhé to oslabuje Rusko jako možného regionálního rivala hegemonie Spojených států. Zdůrazňovat spojení Hillary Clintonové s Putinem by na druhou stranu bylo kontraproduktivní, protože by to oslabilo její schopnost pokračovat v současném směřování americké zahraniční politiky. To je podle mě jeden z hlavních důvodů, proč mainstreamová média z velké části upřednostňují Hillary.

Možná ale vůbec nezáleží na tom, kdo vyhraje. Možná je Trump dost chytrý na to, aby si uvědomil, že neokonzervativní politika definovaná v roce 1992 bude pokračovat, ať už s ním, nebo bez něj, a zbytek je jen mediální show pro voliče.

- - -

Miloši pozor: Na Hradě ti reje krtek

0
0
Radim Valenčík
11. 11. 2016     
RadimValenčíkPíše 

 Tentokrát je Miloš Zeman v největším nebezpečí. To, že se dopustil další unáhlenosti a nepřesnosti, to, že opět selhalo jeho bezprostřední okolí, to se dá obyčejně ustát a vykompenzovat pozitivy našeho prezidenta (tím, že není slouhou degenerující a rozpadající se globální moci, jak stále opakuji, ale asi je to potřeba připomínat). Tentokrát jeho přešlap hrozí důsledky, které si patrně on ani jeho okolí neuvědomují. Pokud totiž bude Schapiro odvolán mj. i na základě Zemanových vyjádření a obsahu blahopřání, které zaslal Trumpovi, může Zemana čekat občanskoprávní proces v USA. Připomeňme si, co napsal Trumpovi:

"Poslal jsem blahopřejný dopis, kde jsem ho mimo jiné pozval na návštěvu České republiky. Věřím, že vztahy se Spojenými státy se touto volbou dále zlepší a nebudou zatíženy některými nedorozumněními, jako je například ne zcela profesionální postoj současného amerického velvyslance pana Schapira, který dává nevyžádané rady prezidentu republiky, kam má, či spíše kam nemá cestovat, a který se, jako téměř jediný z velvyslanců, ani nezúčastnil státního svátku 28. října na Pražském hradě."Viz: zde

A to je průšvih, který ho může stát několik desítek či stovek miliónů dolarů. A nikdo mu nepomůže Touto hrozbou se může stát i hodně vydíratelný.

Akce musela být dobře připravena a mít podporu zevnitř. Aby se dostal americký velvyslanec na oslavy do sálu a nikdo z hradních o tom nevěděl či dokonce to ještě popíral, to není jako vylézt na střechu Hradu, ukrást standardu a pověsit tam trenýrky. Buď je Schapiro nejen neviditelný jako Vilém Storitz, ale umí též procházet zdí jako Léon Dutilleul ve slavném filmu z roku 1951 (kde ho ztvárnil Hans Riemann), nebo prostě na Hradě působí  KRTEK (ne Krteček, ale opravdový krtek pracující pro druhou stranu).

Doporučení:
1. Nelze strakat hlavu do písku a je nutné zjistit i veřejně sdělit, jak k faux paux mohlo dojít.
2. Tentokrát sympatie- nesympatie k Schapirovi, nutno se omluvit.

K tomu (aby byly pohromadě všechny relevantní informace) viz též:

Prezident Miloš Zeman by se měl podle předsedy Sněmovny Jana Hamáčka (ČSSD) omluvit americkému velvyslanci Andrew Schapirovi za svůj výrok o diplomatově neúčasti na oslavách státního svátku 28. října na Pražském hradě. Hamáček to uvedl na Twitteru. K omluvě hlavu státu vyzval také ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL), který kritizoval i prezidentova mluvčího za jeho čtvrteční výrok o Schapirově odchodu z funkce. "Netřeba se omlouvat neviditelnému," reagoval na dotaz mluvčí Hradu Jiří Ovčáček.

Zeman Schapira ve středu obvinil, že se "jako téměř jediný z velvyslanců" neúčastnil oslavy státního svátku 28. října. Americké velvyslanectví ale tvrzení odmítlo. Podle ambasády Schapiro na ceremoniálu ve Vladislavském sále byl. Potvrdil to ve čtvrtek také německý velvyslanec v Česku Arndt Freytag von Loringhoven, který vedle Schapira seděl. "Pan velvyslanec byl v tom případě během slavnostních okamžiků 28. října na Hradě neviditelný," reagoval ve středu na sdělení amerického velvyslanectví prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček.

Jurečka ve čtvrtek kritizoval také Ovčáčkův výrok, který na Twitteru vítal očekávaný konec Schapira ve funkci velvyslance. "Krásným dárkem k mým lednovým narozeninám bude odchod nediplomata. Bude to významné posílení našich historicky pevných vztahů k USA," napsal prezidentův mluvčí. Podle Jurečky chybí Ovčáčkovi férovost, schopnost přiznat chybu a omluvit se. Schapiro pravděpodobně po nástupu nově zvoleného prezidenta USA Donalda Trumpa do úřadu opustí svou funkci. U politicky jmenovaných velvyslanců, kteří nejsou kariérními diplomaty, je odchod při změně americké administrativy pravidlem, řekl ČTK bývalý český velvyslanec ve Spojených státech Petr Kolář. Schapira jmenoval velvyslancem současný americký prezident Barack Obama a diplomat se ujal funkce na konci září 2014. Během svého působení v Praze se Schapiro dostal do sporu s českým prezidentem. Velvyslanec měl loni výhrady k Zemanově cestě na oslavy konce druhé světové války do Moskvy, kterých se kvůli ruské anexi Krymu a kvůli konfliktu na východě Ukrajiny neúčastnila většina evropských státníků. Zeman na to reagoval, že Schapiro má zavřené dveře na Hrad, velvyslanec se tam však při oficiálních příležitostech později objevoval.
Viz: zde.

Legrácka dne: Dopravní firma natočila video o přepravě Trumpa do Bílého domu (video)

0
0

11. 11. 2016, zdroj zde


Německá firma si pro své reklamní video vybrala setkání Trumpa s Obamou v Bílém domě.





překlad z němčiny bez záruky: Ďouba
0:18 Donalde, ty už jsi tu?
0:20 Rychleji se přestěhovat s MOVE24, jednoduše, výhodně, přestěhovat!
0:35 První úřední (státnická) záležitost prezidenta - hotovo.
(v německém slangu prý "Erste AMTS-gesheft" znamená defekaci)

Viewing all 19126 articles
Browse latest View live