Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Kauza Zadeh: Další proces, který značně smrdí

0
0

Zdeněk Jemelík
26. 11. 2016         jemelikzdenek
U Krajského soudu v Brně po měsíční přestávce pokračoval ve dnech 22.-24.listopadu 2016 proces proti patnácti obžalovaným, kteří měli během třinácti měsíců v letech 2012 – 2013 při obchodování s pohonnými hmotami způsobit krácením daní škodu dvě a půl miliardy Kč. Přestože proces je významný obrovskou škodou, kterou měli obžalovaní způsobit, zajímavý složitostí žalovaných dějů a přitažlivý osobou hlavního obžalovaného Shahrama Zadeha, českého občana íránské národnosti, v soudní síni nevysedávají novináři a neobléhají ji televizní kameramani. Až to působí dojmem, že médiím někdo případný zájem rozmluvil, aby nebylo vidět na nepřístojnosti orgánů činných v trestním řízení, ke kterým v této kauze došlo hlavně v přípravném a vazebním řízení.


Celý třídenní blok hlavního líčení vyplnilo prohlášení obžalovaného, na které tři dny nestačily, takže dokončení se dočkáme až v únoru. Předcházejí části hlavního líčení jsem komentoval v článcích „Z obžalovaného žalobcem“ a „Soud plný překvapení“. Popsané části vystoupení pana obžalovaného se podstatně lišily od současných, navazujících. Soustředil se v nich převážně na procesní vady řízení od jeho začátku až do současnosti, jež považoval za důkaz podjatosti senátu, zejména jeho předsedy. Vyvozovat z jeho výtek závěry o vině či nevině by bylo značně předčasné. Je ale jasné, že v celém procesu, zejména ve fázi přípravného a vazebního řízení, docházelo k různým procesním pochybením a krácením práv obviněného v koncentraci jinde nevídané, a zatčení Shahrama Zadeha na dvoře věznice bezprostředně po propuštění z vazby, k němuž si dopomohl složením rekordní kauce ve výši 150 milionů Kč, má dle mého laického úsudku všechny rysy psychického týrání, potažmo porušení zákazu mučení a jiného nelidského zacházení, uskutečněného brutálním zneužitím pravomoci státním zástupcem Jiřím Kadlecem (poznámka: pokus o jeho kárné stíhání ztroskotal, i když se oslovený kárný žalobce neztotožnil s jeho právním názorem).

Prohlášení obžalovaného Shahrama Zadeha na rozdíl od návrhu na vyloučení senátu či jeho předsedy pro podjatost, předneseného na předchozích stáních, jednoznačně směřuje k „demontáži obžaloby“, tedy k vyvrácení obvinění. Ve svém vystoupení projevuje jak způsobilost k logickému uspořádání celku, tak vytříbený smysl pro detail a neobyčejnou důkladnost. Tentokrát mluví anglicky a využívá pomoc simultánní tlumočnice, která odvádí výkon přímo heroický.

Zahájení jeho vystoupení se neobešlo bez tradičního zajiskření mezi ním a předsedou senátu. Shahram Zadeh připomněl nemilé probuzení v časných ranních hodinách, které bylo předehrou k jeho odvlečení z Prahy do Znojma, při němž hleděl do hlavní policejních samopalů. Zmínil v té souvislosti účelovost úsilí žalobce Aleše Sosíka, jemuž vyčetl, že si našel místně nepříslušný soud, aby „posvětil“ své nezákonné zákroky. Jeho výroky se hrubě nelíbily předsedovi, který pana obžalovaného upozornil, že žádné invektivy vůči panu žalobci nebude trpět. Hned bylo všem v soudní síni jasné, jak to je v praxi s rovností stran řízení. Státní zástupce může podezřelému bezdůvodně připravit nepříjemné probuzení, ale sám je proti kritice bezpečně chráněn. Nicméně vstup předsedy senátu byl v podstatě nadbytečný, protože slova již odezněla, doletěla k sluchu přítomného žalobce a zpětvzetí nebylo technicky možné. Shahram Zadeh se odvolal na právo volit způsob obhajoby a pokračoval v přednesu. I v dalším průběhu došlo k méně významným pokusům předsedy senátu usměrnit pana obžalovaného, ale zůstaly bez účinku.

Nelze se divit panu obžalovanému, že má vyhraněně záporný vztah k státnímu zástupci Aleši Sosíkovi, který stojí za většinou příkoří, jež musel zažít. K vyhrocení postoje vede i zjištění, že část postupů státního zástupce je v nejlepším případě na hraně zákona, ba spíše je v rozporu se zákonem. V této souvislosti Shahram Zadeh poukázal na nerovnost stran v řízení, spočívající v nepřípustnosti výslechu státního zástupce před soudem. Je nesporné, že jsou případy, v kterých by takový výslech vedl k rozprášení obžaloby rychleji než standardní kroky obhajoby.

Na tomto místě podotýkám, že výše zmíněný způsob zadržení podezřelého je jedním z mnoha příkladů nadužívání policejního násilí, jímž PČR nestydatě předhání StB a dle mé osobní zkušenosti i gestapo. „Zločinci“ typu Shahrama Zadeha by se na vyzvání dostavili k podání vysvětlení na policejní služebnu, ale policie dává přednost užití bezdůvodného násilí před slušným zacházením s lidmi, kteří jsou dosud de iure nevinní.


Obhajoba hutnější než obžaloba

Shahram Zadeh založil svou obhajobu velmi široce, od základů. Velmi podrobně probral své vzdělání a důvody k nevyužití kvalifikace lékaře a k vstupu do podnikání v oboru obchodu s realitami a investiční výstavby v Dubaji, pak k zaměření na zprostředkování ve financování investičních záměrů po návratu do České republiky. Zdůraznil, že nikdy nepřišel do styku s obchodováním s pohonnými hmotami a o existenci daně z přidané hodnoty se dověděl až ve vazbě, neboť v zemích jeho podnikatelské minulosti tuto daň neznají. Rozvedl zvláštnosti a složitost obchodování s pohonnými hmotami a odvodil z toho svou nezpůsobilost k řízení daňových podvodů při obchodování s pohonnými hmotami: nemohl by řídit něco, čemu nerozumí. Odkázal se i na svědectví některých manažerů společnosti P.P.S. GmBH o jeho nekompetentnosti v tomto oboru.

Velmi podrobně vylíčil vývoj svého vztahu k společnostem P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s. a jejich manažerům od náhodného setkání se spolužákem z brněnských studií, který mu přivedl israelského obchodníka Nadava. Ten jej pak z vlastního zájmu seznámil s Petrem Pfeiferem, vedoucím manažerem společností P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s., a společně s ním pak usiloval o získání úvěru od Zadehovy společnosti Strong Strike a.s. na rozšíření obchodu s pohonnými hmotami. Vylíčil pak s podrobnostmi, jak se postupně seznamoval s dalšími manažery obou společností, jmenovitě s Danielem Rudzanem, Eliškou Coufalovou, Petrem Dokládalem, Petrem Moštěkem a také s Milenou Pfeiferovou, manželkou Petra Pfeifera. Popsal složitý způsob prověřování spolehlivosti zmíněných společností jako případných dlužníků-příjemců úvěru. Zvláštní pozornost věnoval osobnostním vlastnostem výše zmíněných osob, o nichž usoudil, že velmi dobře rozumí svému obchodu. Zvláště ocenil spolehlivost Elišky Coufalové. Právě jejich profesní zdatnost jej vedla k souhlasu, aby jeho společnost Strong Strike a.s. poskytla firmě P.P.S. GmbH úvěr. Popsal pak i další jednání o financování nákupu dvou tankerů s pohonnými hmotami, která nedospěla k výsledku a během nichž již manažeři P.P.S. GmbH hledali na vlastní pěst financování i jinde a v telefonických rozhovorech se bavili o nutnosti zbavit se jej, aby jim nemohl nahlížet do karet. Vysvětlil, že obchodník Nadav poskytl P.P.S. GmbH velmi drahý úvěr a měl silný motiv najít dalšího investora, jenž by dlužníkům umožnil jej vyplatit: věděl totiž, že „jedou“ v daňových podvodech.

Shahram Zadeh kladl důraz na nesoulad časového průběhu žalovaného děje s klíčovými body obžaloby. Společnosti P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s. vznikly a daňové podvody začaly probíhat dříve, než se Shahram Zadeh seznámil s obchodníkem Nadavem a s Petrem Pfeiferem. Jeho styky se zmíněnými manažery pak byly výkonem kontroly hospodaření P.P.S. GmbH, kterou si pojišťoval návratnost své investice. Neměl ale ani právo nahlížet do účtů a neměl právní ani faktické pravomoci k vydávání jakýchkoli pokynů manažerům společností, takže tvrzení žalobce, že tyto společnosti řídil, je nesmysl. Ostatně podle zjištění rakouských daňových orgánů a policie na úrovni P.P.S. GmbH k žádným nepravostem v daňovém řízení nedocházelo. Těch se dopouštěli pouze zákazníci, s kterými Shahram Zadeh nikdy nepřišel do styku, takže jim nemohl dávat žádné pokyny.

Pečlivý výběr stíhaných

 Jak připouští obžaloba, část z nich nebyla vyšetřujícími orgány dosud ustanovena. Nabízí se otázka, jak velká část způsobené škody připadá právě na ně. V této souvislosti upozornil pan obžalovaný, že podle usnesení o zahájení trestního řízení zjištěná škoda tehdy činila 245 milionů Kč, ale v době podání obžaloby, tedy 18. března 2015, již dosáhla 2,5 miliardy Kč. V této souvislosti Shahram Zadeh nastolil nepříjemnou otázku odpovědnosti žalobce Aleše Sosíka jako dozorového státního zástupce nad přípravným řízením za podivný způsob vedení vyšetřování, při němž byla uchráněna před ustanovením část bezprostředních pachatelů daňových podvodů a škoda narostla o 2,25 miliardy Kč. Je nezpochybnitelnou skutečností, že největší část žalované škody vznikla pod bdělým dohledem orgánů činných v trestním řízení. Kdo má větší podíl na jejím vzniku ? Dozorový státní zástupce Aleš Sosík nebo „zločinec“Shahram Zadeh ? Je to námět na přemýšlení pro nejvyššího státního zástupce i ministra spravedlnosti. Žalobci je při tom jasné, že škodu od neustanovených pachatelů nikdo nevymůže, a proto se snaží zahladit následky katastrofálního způsobu vyšetřování zoufalou snahou o usvědčení Shahrama Zadeha, o němž se z neznámých důvodů orgány činné v trestním řízení a jimi špatně informovaní politici domnívají, že by se na jeho majetku mohl stát zahojit za neumětelství orgánů činných v trestním řízení.

Na tomto místě upozorňuji, že podáním obžaloby dne 18. března 2015 žalobce umožnil pokračování vazby Shahrama Zadeha, jenž by v případě zmeškání musel být propuštěn na svobodu. Aleš Sosík dal tedy přednost týrání pana obžalovaného nesmyslnou vazbou před dopadením neustanovených pachatelů daňových podvodů. Podle mého názoru si tím příliš nepomohl: bude obtížné ustát obžalobu, postavenou na výsledcích z neúplného objasňování věci.

Mimořádnou pozornost věnoval Shahram Zadeh osobě Petra Pfeifera, o němž se ostatně zmiňoval i při podání návrhu na vyloučení senátu či jeho předsedy pro podjatost. Zejména upozornil na to, že v počátcích vyšetřování považovaly orgány činné v trestním řízení Petra Pfeifera za hlavního organizátora daňových podvodů, dokonce žádaly rakouskou policii o mezinárodní pomoc při vyšetřování jeho činnosti. Byl vedoucím manažerem a spoluzakladatelem obchodních společností, považovaných za jádro podvodné sítě dávno před vstupem Shahrama Zadeha na scénu. Měl z jejich činnosti značný finanční prospěch. Přesto z neobjasněných důvodů se jím orgány činné v trestním řízení náhle přestaly zabývat a na jeho místo dosadily Shahrama Zadeha. Dokumentaci z vyšetřování činnosti Petra Pfeifera nechal státní zástupce odstranit ze spisu. Pan obžalovaný to považuje za odstranění důkazů v neprospěch Petra Pfeifera a dožaduje se, aby soud přikázal žalobci, aby tuto dokumentaci připojil ke spisu a umožnil tak obhajobě se s ní seznámit. Soud ovšem vyhovění odmítá: neudělá přece nic ve prospěch obhajoby.





Z hlavního podezřelého korunním svědkem
Petr Pfeifer se tak stal z hlavního podezřelého korunním svědkem, usvědčujícím Shahrama Zadeha. Má k tomu silnou motivaci: chrání se tím před trestním stíháním a mimo to pomáhá do vězení svému věřiteli, jemuž dluží spoustu peněz. Jak on, tak jeho žena Milena v občanskoprávním řízení o uznání dluhu vůči Shahramu Zadehovi lhali, což jim nepomohlo. Jsou tedy nedůvěryhodní, ale přesto je orgány činné v trestním řízení proti Shahramu Zadehovi berou jako věrohodné. Za nevěrohodné označil pan obžalovaný také dva další, méně významné svědky, na které se proti němu žalobce odvolává. Postěžoval si také, že ještě po podání obžaloby se policie pod dozorem státního zástupce snažila vydíráním přimět některé spoluobžalované ke křivému svědectví proti němu.

Důležité je upozornění pana obžalovaného, že reálnost obvinění proti němu z řízení podvodné sítě troskotá na skutečnosti, že neměl řídící pravomoc proti nikomu ze spoluobžalovaných a dalších osob, není prokázáno, že by nějaké pokyny vydával a podstatnou část osob, které měl řídit, vůbec nezná a ony neznají jeho. Vyjmenoval pak jednotlivě obžalované, které nezná. A to ještě nezmínil, že není prokázáno, že by se podílel na výnosu z daňových úniků, nejsou podchyceny toky peněz od jejich pachatelů do jeho kapes.

V průběhu výkladu upozornil na to, že součástí jeho taktiky obhajoby je hromadění argumentů, jež by mohl později uplatnit v řádných a mimořádných opravných prostředcích. Dal najevo, že v případě nutnosti se obrátí k nadnárodní justici. Dokazování v této kauze je v počátcích, takže si netroufám předjímat, jak by uspěl například s žalobou k Evropskému soudu pro lidská práva, ale z toho, co již víme, usuzuji, že díky takovým kazům, jakým je použití místně nepříslušného soudu k povolení úkonů přípravného a vazebního řízení, neuvěřitelné průtahy ve vazebním řízení, přihlížení orgánů činných v trestním řízení pokračujícím daňovým únikům, přeměna možného spolupachatele Petra Pfeifera na korunního svědka či zatčení Shahrama Zadeha na dvoře věznice po propuštění z vazby by bylo projednání žaloby pro českou justici zdrojem mezinárodní ostudy.

Činit v této fázi dokazování závěry o vině či nevině Shahrama Zadeha by bylo předčasné. Nevíme, čím bude argumentovat v další části svého prohlášení, ani netušíme , co přinesou výslechy zbývajících obžalovaných a navrženého velkého počtu svědků, nevíme co obsahují záznamy odposlechů a listinné důkazy. Nicméně již nyní je zřejmé, že se žalobci vymstí ukvapenost podání obžaloby před úplným dokončením objasňování. Snaha potýrat Shahrama Zadeha co nejdelším držením ve vazbě se obrátí proti němu. Pokud se bude soud důsledně držet zásady, že vina musí být obžalovanému prokázána nezpochybnitelným způsobem při plném respektu k presumpci neviny ve spojení se zásadou in dubio pro reo, ustát obžalobu bude obtížné a nejisté.

Hlavní líčení bude pokračovat intenzivně od 8. února 2017 do 9.června 2017. Pochybuji, že v tomto časovém úseku dospěje k vyhlášení rozsudku.

Řecko odmítlo Obamovi uzavřít své přístavy pro ruské námořnictvo

0
0

26. 11. 2016    zdroj
Athény nemají v úmyslu zakázat ruským lodím kotvit ve svých přístavech a dostávat potřebné zásoby. V pátek 25. listopadu to agentuře RIA Novosti uvedl zdroj na Ministerstvu národní obrany Řecka. Řekl, že "s ruskou flotilou bude všechno v pořádku, (ruské námořní lodě) budou kotvit a normálně se zásobovat v Řecku. Zásobování bude probíhat v souladu s pravidly. A samozřejmě je nepřijatelný jakýkoliv tlak, abychom neposkytovali ruským lodím palivo. Veškerá jednání o tomto jsou zastavena".


Zdroj agentury uvedl, že podle ministra národní obrany Řecka Rusko není nepřítel, ale spojenec země. Jediným nepřítelem Athén je podle zdroje v Rusku zakázaná teroristická organizace DAEŠ.

13.listopadu autoři vojenskopolitického portálu Militaire dospěli k závěru, že americký prezident Barack Obama bude během nadcházející návštěvy Řecka 15.-16. listopadu od řeckého premiéra Alexise Tsiprase požadovat uzavřítí přístavů země pro lodě ruského námořnictva.

V opublikovaném článku portál uvádí, že cíle Obamovy cesty určil fond Heritage Foundation - strategický výzkumný ústav Spojených států, zabývající se zahraničními studiemi. Pracovníci této organizace navrhovali americkému vůdci, aby vyvinul na Atény tlak. Je to nezbytné proto, aby Řecko v prosinci hlasovalo pro zachování protiruských sankcí, vystoupilo proti vplouvání ruských lodí do svých přístavů a umožnilo Makedonii vstoupit do NATO ukončením dlouhotrvajícího sporu o název tohoto státu.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Ke krizi ČSSD – co dělat? Od Radima Valenčíka.

0
0

Luděk Prokop
26. 11. 2016
Radim Valenčík napsal článek pod názvem „ČSSD v krizi. Co dělat?“
Články s názory Radima Valenčíka čtu rád a název vzbudil mojí pozornost, zároveň s jednoduchou odpovědí - nejlépe bude nedělat vůbec nic a přihlížet tomu, jak se tato strana odebírá do ztracena i s jejími funkcionáři všech úrovní. Platí v případě, pokud ti více pružní, flexibilně a včas, nezmění nynější stranické působení v upadající straně, za působení v jiné straně s perspektivnějším výhledem. Jak jinak, než s vysoce uvědomělým záměrem, sloužit lidem a prospěchu naší společnosti až do roztrhání těla. Čili s tím samým záměrem, se kterým vstupovali do ČSSD, v době jejího blahodárného rozkvětu.



Na podporu pro název článku ČSSD v krizi. Co dělat?“ uvádí Radim Valenčík výňatky z facebookové diskuse, na které zároveň odpovídá. Nejsou mi dostupné facebookové stránky, takže mohu reagovat pouze na věci uvedené v daném článku, k němuž jsem započal tuto polemiku.

Otázka: Jak by postupoval pan Valenčík, kdyby v tuto chvíli, byl on na místě B. S. nebo v nějaké jine klíčové pozici v ČSSD.

 

Odpověď: To je snadná odpověď. Pokusil bych se svým kolegům vysvětlit, co je to skutečný program strany, která to myslí vážně. Pro jistotu znovu opakuji, že na fb nemám přístup, takže uvedu pouze můj vlastní názor na podstatu programů politických stran. Nikoli na to, co by měly v idealistickém prostředí, za ideálních podmínek obsahovat a následně i držet.  

 

O jakých programech je tu řeč? Vždyť v reálu jde jen o reklamní slátaniny, účelově tvořené pro nachytání co nejvyššího počtu voličů. Mění se dle potřeby, k účelu svému, notabene při naprosté absenci jakýchkoli zásad ve vztahu k základům ideologie, na kterých byla ta či ona strana založena. Co se týká ČSSD, dlužno připomenout, že zásluhou výše uvedené reality, respektive zrad chování ve vztahu k základům její ideologie, byla v minulosti založena komunistická strana. Zásluhou této zrádcovské mentality strany, došlo později i ke sloučení soc. dem s KSČ. Tato tradice a mentalita tvoří charakter i nynější ČSSD a promítá se jak do jejích programů, tak do panických změn, při hledání jakéhosi středového voliče, při souvisejících ztrátách nemalého počtu voličů skalních.

 

Jakkoli s Radimem Valenčíkem často v mnohém souhlasím, nedokáži se ubránit realitě soudobé politiky, s pohledem na poměry v ČSSD.

-Lze se oprávněně obávat faktu, že pro současné vedení ČSSD, potřebná míra osvěty nepochybně nebude žádoucí, spíš naopak.

-Jak má chtít vedení strany otevřeně se postavit manipulaci ze strany mainstreamových medií, když jsou tato média, v evidentně příkrém rozdílu od doby předsedování M. Zemana a J. Paroubka, současnému vedení nakloněna evidentně příznivě? Přiznejme si, že hazardovat s pozitivním přístupem mainstreamových medií, současné vedení ČSSD, nehodlá a nebude ani náhodou. Že tedy z řady důvodů, nehodlá ani málo kriticky upozorňovat na pořady, či články v mainstreamových médiích, kde se k manipulaci doložitelně uplatňuje dvojí metr při hodnocení situací. Dlužno dodat, že v tomto ohledu kontraproduktivní jednání nemůže ani připustit. Nejen kvůli pozitivně přijímané dosavadní podpoře ukrajinskému fašismu, podpoře související s iniciativní podporou sankcí proti Rusku, ale i vzhledem k labilitě a k obojakému přístupu (jinak doma - jinak v EU) k problému imigrace. Prostě jít do střetu s mainstreamovými médii nepřipadá do úvahy.  

 

-          Využívat pozici strany při snaze o zjednání nápravy. Strana ČSSD si svou pozici již vybudovala. Jak postojem k ukrajinskému fašismu a k sankcím proti Rusku, tak koalicí s lidovci, s totálním zmařením slibované revize církevních restitucí, tak i postojem k našemu prezidentovi a lavírováním kolem imigračnímu problému. Takovou pozici může snažit se uplatnit akorát tak na opačném břehu, než stojí její voliči, ve většině bývalí.  

Poznámce Radima Valenčíka v závorce - jedním z důvodu nedůslednosti stran v této oblasti je to, že jejich vedení se snaží udržet členskou základnu v podřízeném stavu a manipulovat s ní; a kdo manipuluje, nemůže se účinně postavit proti manipulaci, postupně jí podléhá, stává se její obětí a nakonec i figurkou, se kterou se manipuluje. Tak tomu, ani jako člen vyloučený z KSČ rok před listopadem, ani jako jeden z řady dlouholetých, bývalých členů ČSSD, příliš nerozumím. Nicméně připouštím, že na tom může být, zásluhou převodové páky každé strany - kariérních čekatelů, hodně pravdy.

 

Navíc jsem přesvědčen, že ve stávající situaci - dění u nás i v EU, jsou politické strany, respektive jejich vrcholová vedení přesvědčena, že nemusí vůbec nic, s výjimkou podřizovat se přání globálních elit.  (Výjimky jako koalice SPD + SPO potvrzují pravidlo. A ku podivu to, především mediálně, zatím funguje i u nás. Všeho do času).  V souvislosti s otázkou - co znamená obnova ČSSD jako programové strany, lze se oprávněně domnívat, že po tom všem, co již tato strana předvedla, to nemůže znamenat vůbec nic. 

Rizikovost období "chromá kachna"

0
0

Stanislav A. Hošek
26. 11. 2016
Doba od zvolení nového prezidenta USA, po jeho nástup do funkce, se stává rizikovým faktorem pro USA a s ohledem na jejich světovou roli, i pro celý svět. Nebylo tak samozřejmě vždycky, protože události se nehnaly časem tempem současnosti. Ještě horším rizikem pro vnitrostátní vývoj v USA, ale i pro jejich chování v globálním světě, představuje pak celé období, kdy odstupující prezident už fakticky nemá potřebný vliv, což obvykle začíná předvolební kampaní.


Obzvláště citelným se to vše stalo letos, kdy ve volbách, proti přání establishmentu, vyhrál kandidát „veřejnosti“. Vlivové síly neveřejné moci USA zahájily akce, které jsou vážným ohrožením země v období, kdy stávající prezident už není respektován a nový nemá oprávnění konat. Už v den vyhlášení výsledků hlasování vyšli do ulic „demokraté“ jediné správné volby. Jejich počínání se ještě možná dalo omlouvat živelným proudem zhrzených emocí. Ovšem jejich intenzita a znatelná organizovanost nakonec prokázaly, že šlo o dlouhodobě připravovanou aktivitu.

Navíc mediální sluhové hlubinné moci země začali prakticky okamžitě zpracovávat veřejnost. Neprodleně bylo zdůrazňováno, že Trump sice vyhrál, ale Clintonová získala celkově více hlasů. Dneska už se rozrostla převaha hlasů pro Clintonovou dokonce na celé dva miliony.

Hned nato následovaly dvě další „informace“. Jedna tvrdila, že do parlamentu byl předložen zákon na změnu volebního zákona, který měl opět implikovat jakousi neoprávněnost vítězství Trumpa. Druhá dokonce vyzývala volitele, aby porušili zvykové právo a nevolili Trumpa, ale Clintonovou. Od výsledku voleb neuplynulo ani čtrnáct dnů a veřejnost se dověděla, že v zákonodárném sboru se vytvořila dostatečně početná skupina jak z republikánů, tak demokratů, která nedovolí Trumpovi měnit nic v dosavadních směrech zahraniční politiky, především v nenávistném chování vůči Rusku.

Média spekulují, ba co víc, předkládají i další návody jak nedovolit, aby Trump byl prezidentem USA. Dokonce se neutajuje, že skončí jako Kennedy, pokud se postaví nejvlivnější mocenské struktuře v zemi. Konec konců tato alternativa zazněla z Pentagonu už dávno před volbami, když se hovořilo o možném vojenském puči, pokud vyhraje Trump. Osobně vůbec nepochybuji, že je již pečlivě, hned v několika variantách, propracováván impeachment. Demokracie má přece tolik vyrovnávacích pák a mocenských brzd, že ano zhrzení „demokraté“?!

Nejméně tyto, ale i další jevy v chování společnosti USA kolem letošní volby nového prezidenta, jsou v mých očích dostatečným důvodem ke změně volebního zákony a zvykového práva souvisejícího s volbou prezidenta.

Jak jsem se zmínil, význam USA je celosvětový. Proto období omezení jejich akceschopnosti jevem „chromé kachny“, dává tak šanci jejím protihráčům. Je to opět dobře vidět při letošních volbách. Rusko se svými spojenci se jednoznačně rozhodlo vyřešit problém Sýrie ještě před nástupem Trumpa do funkce. Putin od umírněné rétoriky přešel k jednoznačnému útoku a před světovou veřejností to ani neutajuje. Ministerstvo obrany Ruska adekvátně tomu zmnožilo své prostředky v regionu, aby bylo skutečně dosaženo situace, kdy Trump bude už jenom svědkem a možná trpěným účastníkem, již rozhodnutého konfliktu. I proto zcela zákonitě je světová veřejnost svědkem zlostného ryčení bezmocného senátu USA.

Aktivizuje se i měkká síla Číny. U toho, že její měna se stala součástí koše rezervních měn, dozajista nezůstane. Její investorské aktivity v Africe a Jižní Americe se podstatně urychlují. Navíc se zintenzivňuje snaha o „obnovu“ dvou tras hedvábné stezky, což zase může posílit mírové snahy v zemích Střední Asie a Blízkého Východu, na nichž silově pracuje Rusko, svým bojem proti terorismu.

Kdoví, co všechnose ještě podaří odpůrcům Trumpa v samotných USA realizovat. Ovšem měli by si všichni dobře až velice dobře uvědomit, že Trump Ameriku nevyzývá k jednotě ze svého plezíru. Je víc politikem, než si všichni myslí a ví proto daleko líp než většina z establishmentu i jeho slouhů, co je pro USA dneska nezbytné. Víc, jak kdy jindy potřebuje Amerika sjednocenou vůli, aby její prezident se svou vládou se nevyčerpávali nesmyslnými spory, jako třeba Clinton. Nový prezident, který bude moci konat podle svého nejlepšího svědomí, bude i výhodou pro ostatní země. Budou už konečně vědět, jak se Amerika hodlá ve světě chovat, alespoň v nejbližším období.

Pokud hovořím o rizikovosti období „chromé kachny“, tak si myslím, že změna volebního zákona v USA je opravdu nezbytná. V prvé řadě by měla podstatně zkrátit čas mezi zvolením prezidenta a jeho nástupem do funkce. V druhé řadě by pak měla kodifikovat opuštění zvyku, podle něhož politická třída vyžaduje, aby odstupující prezident se víc jak půl roku před odchodem z funkce choval jako chromá kachna.

Musí se ruský medvěd podrobit sebevědomým veverkám z NATO?

0
0

Alexandr Chrolenko
26. 11. 2016       zdroj
24. listopadu generální sekretář aliance Jens Stoltenberg ve svém projevu na univerzitě v Oxfordu prohlásil, cituji: „Aktivity NATO mají obranný a proporcionální charakter, nechceme novou studenou válku, nehledáme konfrontaci s Ruskem.“, konec citátu. Vojenský blok neustále potřebuje „čerstvou krev“. Starší generace Evropanů se staví k NATO stále více skepticky, nepřeje si obnovení studené války. Veškerá naděje se tedy obrací na nezkušenou mládež, která je ještě schopná věřit ve světlou sílu NATO, které sjednocuje celé státy. Proto Brusel zcela pochopitelně verbuje nové stoupence právě mezi studenty.

Posílení NATO ve východní Evropě generální sekretář zdůvodňuje politikou „silného zastrašování“ Ruska pro odvrácení války. Současně poznamenal, že aliance nechává otevřenou možnost pro politický dialog s Moskvou.

Zároveň poradil Rusku, ať se smíří s rozšiřováním NATO.

Stanovisko Ruska se nemění: politika aliance mění státy východní Evropy v nástupiště k agresi. Dokonce přátelské státy v NATO přebírají protiruskou rétoriku, účastní se společných manévrů v blízkosti ruské hranice, a proto ve vztahu s nimi dochází k vojenskému měření sil.

Co to znamená pro Evropu?
Na západním strategickém směru

V červenci na summitu států NATO ve Varšavě bylo dohodnuto největší posílení NATO ve východní Evropě od doby studené války. V roce 2017 plánuje aliance rozmístit v Pobaltí a Polsku čtyři mnohonárodní prapory. Na území východních států NATO se mohou objevit nové systémy protiraketové obrany, základny, úderné komplexy.

Rusko nemíří ke konfrontaci s aliancí, ale vznikající situace objektivně vyžaduje adekvátní účinná odvetná opatření na západním strategickém směru.

Ministerstvo obrany Ruska v říjnu potvrdilo rozmístění operačně-taktických raketových komplexů 9K720 Iskander (kód NATO: SS-26 Stone), které mohou nést konvenční i jaderné bojové hlavice.

24. listopadu představitel Rady Federace Franc Klincevič přímo prohlásil, cituji: „Namíříme svoje zbraně, včetně atomových, na jakékoli objekty, které jsou pro nás hrozbou.“, konec citátu.


Operačně-taktický raketový komplex 9K720 Iskander (kód NATO: SS-26 Stone)
Ekonomické tlaky, vojenské hrozby, politická přinucení Západu ve vztahu k Rusku se odrážejí pouze v tvrdém odmítání podobných vztahů a nasazením nových raketových komplexů různého provedení podél celé hranice Ruska.

Poté co se většina Evropanů sotva „uvolnila“, se Brusel nedokáže s objektivní existencí ruských národních zájmů, které bude Moskva důsledně obhajovat.

Protikrizové řízení
V Oxfordu generální sekretář připomenul studentům, že před několika lety byly mezi NATO a Ruskem těsné vztahy,které byly přerušeny kvůli Krymu. Je to nepokrytá lež. Na pozadí rozšíření aliance do Pobaltí Rusko ještě v roce 2002 slíbilo zrevidovat principy svého vojenského budování a celého spektra mezinárodních vztahů. Tenkrát ani později v Bruselu ani ve Washingtonu nedali náležitý význam těmto námitkám Ruska právě vůči jejich postojům. Stačí se podívat na dynamiku rozšiřování NATO, aby člověk pochopil – Kyjevský Majdan se pod taktovkou státního departmentu USA stal poslední kapkou a každý další krok namířený proti Rusku se bude setkávat se stále tvrdší reakcí.

Jens Stoltenberg nedokáže pochopit, proč Moskva vidí provokaci v rozšiřování NATO o nové spojence ve střední a východní Evropě: „Rusko se musí uvolnit a přijmout to, že její sousedi se rozhodli pro vlastní cestu“, říká Stoltenberg. A co když vede cesta těchto sousedů přes mrtvoly Rusů, jak se v historii již nejednou stalo?

Je možné, že revoluční dialektika generálního sekretáře NATO, odtržená od reality, je zdůvodněna tím, že se politické myšlení Jense Stoltenberga v osmdesátých letech pod vlivem vojenské ideologie marxismu-leninismu a v letech 1985 až 1989 řídil norský komsomol (mládežnické křídlo Norské dělnické strany). Myslím si, že podobní revolucionáři v čele NATO jsou nebezpeční pro mír i světovou společnost.

Dříve, při setkání s gruzínskými studenty v Tbilisi, Stoltenberg vyprávěl o slavné historii a blahodárném určení NATO. Když v roce 1989 padla Berlínská zeď, skončila studená válka a rozpadl se Sovětský svaz, našla si aliance novou práci: „Naše mise se přeměnila z kolektivní obrany na protikrizové řízení, to znamená, že NATO k regulaci konfliktů mimo území členských států.“. Poznamenávám, že Brusel o to nežádal.

Již mnoho let aliance nesystémově a destruktivně předvádí svoji sílu na cizích územích (Afghánistán, Jugoslávie, Irák, Libye, Sýrie) a očekává tichý souhlas Moskvy. Výsledky „protikrizového řízení“ v Evropě i na Blízkém Východě jsou zřejmé včetně negativní prognózy na další roky. Rusko se s takovým světovým řádem a ani se nestane dalším místem pro „protikrizové řízení“. Tím spíš, když v opozici k Rusku se evropští členové NATO jeví jako tlupa burunduků (zemních veverek), která chce dávat ultimáta pánovi tajgy, hnědému medvědovi.

V Tbilisi Stoltenberg řekl: „Rusko se pokouší obnovit sféru vlivu okolo své státní hranice, což zdůrazňuje důležitost silného NATO, silného partnerství s dalšími státy Evropy.“. Daří se, že aliance je zřejmě připravena vojenskými prostředky (jiné ani nemá) uměle a agresivně ohraničit ekonomický rozvoj a sféry vlivu Ruska. Podle něj buď ne každý silný stát má právo na oblasti národní bezpečnosti a adekvátní sousedy, o rovnoprávnosti účast ve světové ekonomice ani nemluvě.

XXI. století potřebuje nové, mnohem spravedlivější a konstruktivní principy světového řádu.

Americký konzervativní internetový portál American Thinker upozorňuje: „Amerika NATO nepotřebuje ... Národy světa dosahují vzájemného porozumění, formují aliance a uzavírají dohody o bezpečnosti, pokud to odpovídá zájmům zúčastněných stran ... A jaká je funkce NATO dnes? Rusko není totalitní síla, která chce vládnout světu. Víme to ... Slouží vůbec NATO našim národním zájmům?“.

Možná i Stoltenbergovi už nazrál čas smířit se s realitou: NATO neodpovídá zájmům Evropanů. Železnou oponu a rétoriku minulého století je potřeba zapomenout.

Překlad: František Chmelař
Alexandr Chrolenko je zpravodaj mezinárodní informační agentury „Rossia segodnja“


Horáček for prezident? Ale kdeže, mnoho povyku pro nic!

0
0

Jiří Baťa
26. 11. 2016
Když se dívám na fotografie potenciálního kandidáta na prezidenta republiky pana Horáčka nemohu se zbavit dojmu, že alespoň podle výrazů, póz a postojů se pan Horáček jako by už tím prezidentem cítil. Dává na odiv svůj domnělý šarm, státnicky důležitým a vážným výrazem ve tváří jako by chtěl veřejnost přesvědčit, že by jeho foto bylo vhodné pro prezidenta republiky, a tedy, že jeho kandidatura na prezidenta je nezpochybnitelná, neřku-li bezkonkurenční.


No nic, neberme mu iluze, o jeho možnostech víme své zvláště když se dozvídáme, že do své kampaně zapojil takové esa, jako jsou Jaroslav Cerman (pětadvacetiletý student žurnalistiky a sociologie) a Robin Kvapil (dokumentaristu a brněnského zastupitele za hnutí Žít Brno) , kteří prý patří k nejznámějším jménům na českém Facebooku. O Cermanovi (nebo snad Cimrmanovi?) toho mnoho nevíme, ovšem problematický je pan Kvapil, který se několikrát na sociálních sítích blýskl květnatou mluvou, viz zde.

Nicméně jaký pán, takový krám, co si pan Horáček vybral je jeho věc a jaké bude mít s nimi výsledky se brzy ukáže. On pan Horáček má vůbec velké oči a značně přehnané iluze a sebevědomí , když se už dnes chlubí, že má na FB desetitisíce příznivců a denně mu prý přichází další velké množství jeho podporovatelů. Sakra, to už aby se i prezident Zeman obával z takové „nebezpečné“ konkurence. Nelze pochybovat, že nějaký ten tisíc příznivců či sympatizantů, potenciálních voličů pan Horáček získá, ovšem troufám si tvrdit, že přetrumfovat sympatizanty M. Zemana to určitě nebude stačit.

Ostatně to platí i pro ostatní potenciální kandidáty, hlavně pro takové, jako je prolhaný a prohnaný katolický kněz, filosof a univerzitní profesor Tomáš Halík, česko-americký performer, vysokoškolský pedagog a signatář charty 77 Milan Kohout, sebevědomý, neskromně ambiciozní myslitel, plzeňský doktor práv Jiří Pospíšil. Jeden lepší než druhý, nebo jak se také říká jeden za osmnáct, ti ostatní bez dvou za dvacet! No nic, hodně štěstí pánové!

PS: K proklamované kandidatuře pana Horáčka několik (z mnoha) názorů občanů:

„ Máš pravdu Horáčku, všichni nezaměstnaní, bezdomovci a ostatní lidi čekající na exekutora, matky samoživitelky, čekající na sociální dávky, zaměstnaní s nepřiměřeně "vysokým" příjmem 11-13 tisíc čistého měsíčně, tak ti všichni sedí denně u Facebooku a mají jediné přání, aby volby prezidenta byly už zítra a mohli tě zvolit! (22. 11. 2016 15:29:02)

„ Od veřejné ČT bych očekával v den, kdy třikrát podpořila kandidaturu soudruha Čoráčka na prezidenta, že seznámí občany s jeho řiťopisem. Jinak je to úspěšný gembler, kterému se podařilo již z 50ti tisíc mladíků udělat patologické hráče“.

Štětina je ve válce s Ruskou federací

0
0

26.11.2016, Petr Ďoubalík, video "Jeskynní rusofobie"


O tom, jak v evropském parlamentu přijali rezoluci o boji s ruskou propagandou, o reprezentantovi ČR Jaromíru Štětinovi, o vedoucí RT Margaritě Simonjan, o tom, co na to všechno řekl Vladimír Putin. V našich sdělovadlech jsem se dočetl, že Putin zuří - je tedy dobré se podívat, jak takové "zuření" ve skutečnosti vypadá. Já bych spíše řekl, že se nám Putin chechtá a má oprávněné obavy o naše zdraví, o naši "demokracii". 

Překlad videa viz níže


Překlad videa:
Europarlament (EP) dnes přijal rezoluci s názvem "Strategická komunikace EU jako boj proti propagandě třetích stran". Třetími stranami se rozumí v tomto případě Rusko a parlamentáři označili za takové nebezpečí média jako agenturu Sputnik a televizní kanál RT.
Vladimír Putin (VP), když se dověděl o tomto rozhodnutí, vzpomenul o politicích, kteří se pravidelně pokoušejí učit Rusko demokracii, o tom, že oni sami počítají libovolné zákazy alternativních názorů za nepřípustné.

VP: Vidíme zcela očividnou degradaci, v politickém smyslu toho slova, představy o demokracii v západní společnosti, v tomto případě na úrovni EP. Já však počítám s tím, že zdravý smysl převládne a reálná omezení neuvidíme. A ty představitele našeho tisku, novináře, kteří probudili představitele evropského orgánu k přijetí takových rozhodnutí, chci pozdravit, protože, soudě podle toho všeho, dělají aktivně, úspěšně, talentovaně svoji práci.

Moderátor: V čem je základ rezoluce a v jakých podmínkách se přijímala, posoudíme s naším zpravodajem Taťjanou Remizovou (TR). Taťjano, čeho se tak polekala Evropa?
z ruského televizního pořadu "60 minut", vysíláno živě (23.11.2016)

TR: Evropa postavila na jednu úroveň s Islámským státem takové organizace, jako televizní kanál "RT", informační agenturu "Sputnik", fond "Ruský svět" a "Rossotrudničestvo". Ve skutečnosti rezoluci podpořila méně jak polovina europoslanců. Podívejte se: Hlasování o rezoluci Europarlamentu o boji proti ruským médiím, z celkového počtu 751 poslanců bylo

179 proti, 60 nepřišlo, 208 se zdrželo
304 pro
Anna Fotyga, poslankyně EP, ministryně zahraničních věcí Polska (2006-2007)

Autorka rezoluce, Polka Anna Fotyga se už přiznala, že je to její osobní fobie, se kterou se nedokáže vyrovnat z dob komunistického SSSR, a jak se střetli Poláci pro a stará Evropa proti.

J. Štětina je ve válce
Štětina Jaromír (poslanec EP, Čech): Jsme ve válce s Ruskou federací, je to hybridní válka, rozpoutaná Kremlem a zatím Kreml vítězí, musíme chápat, že někdy slova mohou být silnější a nebezpečnější než raketové systémy a stíhačky.

Chavier Kouso (poslanec EP, Ital): Tato rezoluce je absurdní hysterií ve vztahu k Rusku, vše to připomíná karikaturu studené války a povede jen k další konfrontaci mezi zeměmi...

Moderátorka: Rezoluce je pouze doporučující a její důvod je prostý: vydobýt financování - milion euro pro pracovní skupinu EU pro informační boj s Ruskem.

Moderátor: Pokud vím, současně s rezolucí EP vznikl v Británii nějaký dokument, vyzývající značkovat (cejchovat, pranýřovat) britské politiky a žurnalisty za spolupráci, jak říkají, s proruskými médii. Dokument výzkumného centra Henryho Jacksona (více např. zde - pozn. překl.) s názvem "Užiteční idioti Putina" ujišťuje, že ti, kdo se objevují ve vysílání televizního kanálu RT dostávají peníze od Kremlu. Sami veřejní činitelé, ti, které laskavě nazvali idioty, už označili dokument jako urážku svobodě slova, mccarthismem 21. století.

Markus Papadopulos (vydavatel a hlavní redaktor žurnálu Politics First): Ten dokument říká, že kdokoli, kdo se objeví v ruských médiích, je nepřítel a zrádce. Taková oznámení mohou pozvednout britské nacionalisty, religiozní extrémisty, libovolného psychicky nezdravého člověka, a ti mohou udělat hloupost (ublížit) těm, kdo se vyskytnou v ruské televizi.
Směle vpřed! Do boje! Se Štětinou na věčné časy a nikdy jinak!


Moderátor: Děkuji Taťjano, zdá se, že EU se snaží přisvojit si to nejhorší, co bylo v SSSR, teď onemocněli těmito dětskými nemocemi, kéž by co nejdříve se uzdravili.
překlad z mluveného slova: Ďouba a NV
Jaromír Štětina za klauna s červeným motýlkem,
čte v EP z papírku česky svůj plamenný projev o tom,
jak je (jsme) ve válce s Ruskou federací. Tak příště v maskáčích, ne?
To bude mít ještě větší efekt!
V pořadu ruské TV "60 minut" bylo velmi zajímavé poslouchat vše, zejména pak vedoucí RT Margaritu Simonjan (vřele doporučuji všem, kteří vládnou ruštinou).
Margarita Simonjan - Маргарита Симоньян, info
Margarita Simonjan, vedoucí RT
Ve 42 minutě přijde na přetřes i "náš" Jaromír Štětina (hodně jsem se za něho styděl). Moderátorka oznamuje, že ho telefonicky zvali k účasti v pořadu, když tvrdí, že v ruské televizi nemůže zaznít opačný názor, tak ať ho řekne on. "Prichadi Stetina" (přijď Štětino), zvou Jaromíra, ale on tvrdí, že nepůjde do propagandistického pořadu, kde by jeho řeč stejně vystříhali. Ale vždyť my vysíláme živě, upozorňuje moderátorka...

Řekl bych, že ani nejlepší reklamní agentura by nodokázala lépe zpropagovat vysílání RT a Sputnik.
To ti hlupáčci opravdu neznají efekt "zakázaného ovoce"? No, buďme pozitivní - třeba je to opravdu skrytě, velmi mazaně udělaná podpora ruským médiím a Rusku jako celku. Hurá EU! Díky Štětina! Já sám jsem RT moc nesledoval, ale na "doporučení" europarlamentu mu teď budu věnovat větší pozornost.
V tomto videu nás sama vedoucí Margarita Simonjan provede sídlem RT a ukáže, jak vlastně pracují. Vidíme, jak jim přicházejí peníze z Kremlu, jak začišťují prostor na příkazy z nejvyšších míst, jak se točí zpravodajství ze Sýrie, Donbasu, jak dopadnou zahraniční novináři v Rusku, moderátora zpráv s pistolí u hlavy... Prostě RT, jak ho máme vidět na příkaz Štětiny a spol.

V jednom z pořadů ("Právo vědět", 15.10.2016) říká M. Simonjan, že rusofobie je vlastně rasismus. Říká, jak sledovanost RT roste, o tom, jak si nemohou dovolit chybu, protože jsou pod drobnohledem všech ostatních světových médií. Vysvětluje, proč je teď RT napadána: dokud byl náš hlas slabý, všichni na Západě měli plnou pusu svobody slova a práva na názor. Teď ale začal být náš hlas slyšet...
Všiměte si, že do všech diskusních pořadů, jsou důsledně zváni hosté s různými názory a z různých stran, hnutí, zemí. A to mluvíme o státních médiích. V těch soukromých, kterých je v RF několik habadějí, si dělají, samozřejmě, co chtějí.


Syrská armáda převzala v Aleppu pod kontrolu čtvrť Masakin-Hanano

0
0


26. 11. 2016        zdroj
Teroristé kladli v daném kvartálu vládním silám odpor v průběhu několika posledních dní.
Strategicky důležitou čtvrť Masakin-Hanano, která byla největší baštou nezákonných teroristických skupin ve východní části syrského Aleppa, kontrolují ozbrojené síly Sýrie a spojenecké oddíly domobrany. Uvádí to RT s odkazem na zahraniční média.

Ve sdělení je uvedeno, že "syrské armádě se s podporou spojeneckých oddílů domobrany podařilo nastolit úplnou kontrolu nad strategicky důležitou čtvrtí Masakin-Hanano".

Konstatuje se, že teroristé kladli v daném kvartálu vládním silám odpor v průběhu několika posledních dní..

Jak dříve oznámila IA Regnum, byl 22.listopadu 2016 ve východní části Aleppa zahájen útok vládních sil, který může vést k definitivnímu osvobození města od teroristů Džebhat en-Nusry (organizace, jejíž činnost je v RF zakázána) a povstaleckých skupin pod jejich kontrolou.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová






Nedělní chvilka poezie

0
0
J. Ksenofontovová

27.11.2016, Zvonečky



Básnický text K. Sultanovové přednáší J. Ksenofontovová (plus ukázky z filmů, ve kterých hraje). Připravil "kulturní referent" NR: Petr Ďoubalík















Gratuluji! K tomu, že jste rozklikli příspěvek, který slibuje "jen" nějakou básničku. Doba je rychlá. Měníme se. Kdo by dnes četl básničky? Kde na to vzít čas? A kdo by se soustředil, zamýšlel... A právě proto!

Líbí se mi moc ruská herečka Jelena Ksenofontovová (Елена Ксенофонтова, 1972), její herectví. Někdy jemná komika (třeba film "Spáč a krasavice", "Noc zavřených dveří"...), jindy drsná tragika (např. film "Žena bez sklonů k pletkám"). Přesto si myslím, že na životní roli stále čeká. Je to škoda, čas běží a nikoho nešetří. V poslední době se účastní, spolu s dalšími známými herci, natáčení videoklipů s básnickými texty Katariny Sultanovové (Катарина Султанова) a hraje v krátkých studentských filmech bez nároků na honorář. Sympatické. Namísto pouhého "odcházení" - "předávání" zkušeností a "rozdávání" talentu.

Pro dnešek a pro seznámení jsem vybral "Zvonečky", pokusil se je přeložit a nepatrně přebásnit (prosím o shovívavost, jsemť amatér v obojím):

Колокольчики

Он такой, мама, улыбается, будто сеет:
Зернышки рассыпаются беззаботно, тонкие стебли мгновенно всходят,
Девочки-колокольчики, едва прорастая, льнут.

От его спелых глаз, мам, низ живота немеет:
Дрожь облекает, липкая вязь ожиданьем под кожей бродит,
Осторожность ломается предвкушеньем, одежды жмут.

Пропадаю, влажными снами таю, щенячьим восторгом тлею:
Страсть меня на цепочке водит, колени сводит -
Цепенею, завидев, как пряник сменяет кнут.

Он такой один, понимаешь, мам? Все мои клетки млеют –
Он нашел, где болит. Он чинит. Он снова меня заводит.
И я буду с ним. Слышишь? Пока не отберут
Девочки-колокольчики.

Zvonečky

On je úžasný, mami, usmívá se, jako když rozhodíš semínka, sypou se bezstarostně a slabounké výhonky okamžitě klíčí,
Dívenky-zvonečky, sotva pučící, hned se naň lepí.
Od jeho zářících očí, mami, podbřišek hluchne:
Třes skrývá, lepkavost očekáváním pod kůží bloudí,
Pozornost se převrací v očekávání, šaty škrtí.
Ztrácím se, vlahými sny taji, nadšením štěněte doutnám:
Vášeň mě na řetízku vodí, kolena odklání -
Tuhnu, vidouc, jak cukr zaměňuje bič.

On je takový jediný, víš, mami? Všechny moje buňky trnou -
Našel, kde to bolí. Dělá. Zase mě nastartuje.
A já budu s ním. Slyšíš? Dokud ho neodtrhnou
Dívenky-zvonečky.
překlad: Ďouba a NV












Kdyby vás to zajímalo, přidávám odkazy na dva filmy a zajímavá místa v nich. I bez znalosti ruštiny si lze udělat představu o herectví Jeleny Ksenofontovové.

Film "Žena bez sklonů k pletkám" (2008), od 1:22:40 až 1:28:30 scéna u zrcadla, kdy hlavní postavu filmu dohání k šílenství pocit viny za smrt manžela, poté, co mu byla nevěrná... 

Film "Spáč a krasavice" (2008), od 26:20 do 30:05 Jelena léčí vůněmi neznámého pacienta, který je v dlouhodobém kómatu, a do kterého se zamilovala, od 36:50 do 44:15 se jí podaří ho probudit. 









Oskar Krejčí: Trapná protiruská "strategická komunikace"

0
0
27. 11. 2016   První zprávy
Jiří Kouda: "Začnu otázku šířeji. Ve středu Evropský parlament přijal rezoluci o ruské propagandě. V rozsáhlém textu lze za upovídanou preambulí nalézt 59 článků, kde se nachází taková obvinění jako „ruská vláda používá celou řadu prostředků a nástrojů, například think-tanky a zvláštní nadace (např. Ruskij Mir), zvláštní instituce (Rossotrudničestvo), vícejazyčné televizní stanice (např. RT), pseudozpravodajské agentury a multimediální služby (např. Sputnik), přeshraniční sociální a náboženské skupiny…, sociální média a internetové trolly proti demokratickým hodnotám“. Kreml prý rozděluje Evropu, „investuje významné finanční prostředky na své dezinformační a propagandistické společnosti a organizace“. Také prý „financuje politické strany a další organizace v rámci EU s úmyslem podrývání politické soudržnosti“. Kremelská propaganda přímo míří na „konkrétní novináře, politiky a jednotlivce v EU“. ‎Asi nevidíte stejná nebezpečí jako autoři této rezoluce?"


Oskar Krejčí: Především poznámku k procesu schvalování. Evropský parlament má 751 poslanců a tato rezoluce byla přijata 304 hlasy, 179 bylo proti a 208 se zdrželo hlasování. Žádná sláva. Europoslankyně Anna Fotyga, bývalá ministryně zahraničních věci a vedoucí kanceláře prezidenta Polska, která rezoluci předkládala, si zkomplikovala situaci tím, na co je asi nejvíc pyšná: rezoluce smíchala ruskou propagandu s propagandou takzvaného islámského státu. To je ovšem politika na úrovni okopávání kotníků či hádek malých dětí na pískovišti o lopatičku. Urážky místo analýzy, obviňování bez důkazů. Zároveň je to však to nejcennější, co lze na dané rezoluci nalézt – vypovídá o pokleslé úrovni části současné euroelity.

Jiří Kouda: Důležitý je ale samotný obsah rezoluce.

Oskar Krejčí: To máte pravdu. Hodně říká už její název: „Strategická komunikace EU proti antiEU propagandě třetích stran“. Ti oškliví jsou propagandisté, ti hodní „strategičtí komunikátoři“. „Strategičtí komunikátoři“ například vědí, že ruská letadla v syrském Aleppu záměrně bombardují nemocnice, zatímco americká letadla v iráckém Mosulu chrání civilisty. „Strategická komunikace“ staví namísto informace válečnickou propagandu. Když však s takovouto „strategickou komunikací“ přijdete mezi české a slovenské skeptiky, prohráli jste předem. A nezbude vám nic jiného než vymlouvat se na ruskou propagandu. Jde o uzavírání západního informačního prostoru před alternativními názory a před diskusí. V konkrétní podobě pak jde o nezvládnuté propagandistické krytí puče na Ukrajině a politiky Západu na Blízkém východě, především v Iráku a v Sýrii. Vše je sváděno na Moskvu, což nelze před veřejností obhájit. Proč by si, proboha, měl normální člověk přát válku či konfrontaci s Ruskem!? I když se mu třeba tamní poměry nelíbí.

Jiří Kouda: Myslíte si tedy, že tato rezoluce Evropského parlamentu je jen plácnutí do vody? Že nebude mít žádné praktické důsledky?

Oskar Krejčí: Jde o rezoluci, která má charakter doporučení. Ovšem v koordinaci s NATO už vzniká EU Strategic Communication Task Force. V celé Evropské unii metastázují instituce pro bojovnou propagandu, pardon pro „strategickou komunikaci“. U nás má mít ochranu pravdy na starost ministerstvo vnitra – v duchu tradic starého dobrého Bachova c. k. Rakouska. Co se nabízí jako praktické kroky? Zaprvé, evidování lidských a institucionálních nositelů nežádoucích názorů. Pak nastupuje embargo, například ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích. Následně přichází skandalizace jako nejnižší stupeň přímého pronásledování. A nakonec umlčování, které může mít řadu podob. Nástrojem „strategické komunikace“ bude utužení mediální jednostrannosti a vydávání brožurek či českých mutací takových bulletinů, jako jsou The Disinformation Digest a The Disinformation Review.

Jako vzor pro budoucnost lze uvést model sporu kolem vybudování americké vojenské základny v Brdech. Veřejnoprávní embargo na informace o akcích hnutí Ne základnám doprovázelo šíření zpráv o ruském financování této občanské iniciativy. Tehdy také vláda zřídila funkci „vládního koordinátora programu protiraketové obrany“, jehož úřad za peníze daňových poplatníků vydával propagační materiály, pořádal besedy a podobně. Přes všechny výdaje se nepodařilo se zarputilými českými hlavami nijak pohnout tím správným směrem. Brožurky a přednášky v duchu veřejnoprávní televize nemohou nic změnit, jen prohlubují nudu a odpor.

Jiří Kouda: To nezní příliš jako lákavá budoucnost.

Oskar Krejčí: Nabízí se ještě jedna varianta vývoje. Když do Bílého domu přišel Barack Obama, oznámil Praze, že žádný radar v Brdech nebude. Poté se propagandisté a politici, kteří do té doby viděli v americké vojenské základně v Česku div ne spásu světa, zklidnili. V lednu nastoupí do prezidentské funkce Donald Trump a možná ukončí období primitivní rusofobie. Třeba jen proto, že trapná protiruská „strategická komunikace“ je nejen drahá, ale hlavně kontraproduktivní. V posledních měsících se zdá, že každý, kdo naznačí možnost zlepšení přístupu k Rusku, získává body navíc. Ať již jde o Estonsko, Moldavsko, Bulharsko, nebo Rakousko či Francii – ale také o Filipíny. Rezoluce, jako je ta z Evropského parlamentu, se pak budou jevit jen jako projev setrvačnosti, neschopnosti reagovat na nové poměry.

Jiří Kouda: Myslíte si, že je tak snadné upravit vztahy s Ruskem?

Oskar Krejčí: Když tak učiní Bílý dům, bude to možné. Stačí upravit priority a nejednat s Ruskem jako s vazalem, ale jako s partnerem. Většina spojenců v Evropě se rychle přizpůsobí. Jako dokázali za Bushovy vlády přejít od slovníku na obranu lidských práv ke slovníku volajícímu po potřebě ochrany bezpečnosti, nebo po příchodu Obamy dokázali zapomenout na téma vojenské základny v Brdech. Střídání administrativy v Bílém domě je šance, kdy změna politiky nemusí být spojena s obavou ze ztráty tváře, s fiktivním ponížením.

Jiří Kouda: A nejednalo by se přece jenom o porážku USA?

Oskar Krejčí: Podstatné je přejít od propagandy k diplomacii. To by bylo vítězství nejen pro Rusko, ale i pro Spojené státy a Evropu.

Jiří Kouda: Přesto mi připadá taková změna kurzu velmi obtížná, a tedy i málo pravděpodobná.

Oskar Krejčí: Jisté to samozřejmě není. Dá se říci, že nás už v prosinci čeká první vážný test možnosti této změny. Vladimír Putin se chystá do Japonska a příprava jeho cesty je tentokrát mimořádně důkladná.

Jiří Kouda: Rusko a Japonsko nemají stále podepsanou mírovou smlouvu. Překážkou je údajná okupace Kurilských ostrovů.

Oskar Krejčí: Spory o ostrovy v této oblasti se v minulém století řešily válkou. Ta, které se říká druhá světová, vedla k tomu, že Jaltská konference v protokolu týkajícím se Japonska připojila Kurilské ostrovy k Sovětskému svazu (čl. 3). Sanfranciská mírová smlouva s Japonskem z roku 1952 obsahuje tezi, že se Japonsko zříká všech nároků na Kurilské ostrovy (čl. 2c) – což Tokio podepsalo a ratifikovalo. Tuto smlouvu ovšem nepodepsal Sovětský svaz mimo jiné kvůli nezmínění dohod z Jalty.

V čem je dnes šance pro diplomacii? Především je to stagnace japonské ekonomiky z jedné strany a z druhé strany snaha Ruska nalézt někoho, kdo bude mít odvahu ukončit sankce. K těm se Japonsko – disciplinovaně pod tlakem Washingtonu a v rozporu se svými zájmy – přidalo. Taktovku v Bílém domě ale postupně přebírá nový muž a Japonsko může už v přechodném období zahájit změnu. Vydělá na tom.

Jiří Kouda: Takový obrat je ale také složitý.

Oskar Krejčí: Atmosféra je příznivá. Zásadní prohlášení zazněla už na Východním ekonomickém fóru letos v září ve Vladivostoku. Japonský premiér Šinzó Abe ve velmi kultivovaném projevu promluvil v duchu hesla „Kdo, když ne my; kdy, když ne teď!“. Zároveň se veřejně vyznal z přátelství s Putinem, kterému navíc po celou dobu tykal. Putin pak na témže fóru připomněl osud pana Shigeki Mori. To byl otec Joširó Moriho, japonského premiéra v letech 2000 až 2001. Otec Mori sloužil za 2. světové války v japonské armádě. Padl do sovětského zajetí. Po návratu domů pracoval jako starosta malého městečka, podnikal – a velmi aktivně se věnoval rozvoji přátelství mezi Japonskem a Sovětským svazem. V souladu s jeho přáním byla po jeho smrti část popela z jeho ostatků pochována v Sovětském svazu na Sibiři. Poslání tohoto příběhu je srozumitelné: byly konflikty, ale také úchvatné společné lidské osudy. Na tom se dá stavět. Samozřejmě že smysl to má jen tehdy, když změnu vztahů Moskvy a Tokia někdo nebude pojímat jako geopolitickou hru například proti Pekingu. To by znamenalo nahradit jeden problém druhým.

Jiří Kouda: Nepřeceňujete příliš tato prohlášení?

Oskar Krejčí: Zlom vyžaduje přípravu veřejného mínění a získání podpory v politické komunitě. Před několika dny na summitu států APEC v Peru premiér Abe i prezident Putin opět veřejně manifestovali srdečné vztahy. Putin připomněl, že dohoda SSSR a Japonska z roku 1956 předpokládala předání dvou z Kurilských ostrovů Japonsku. Tato dohoda nakonec nevstoupila v platnost, protože Tokio dodatečně požadovalo další dva ostrovy – někdy se zdůvodněním, že ostrovy, které nárokuje, nejsou, technicky vzato, součástí Kuril.

Jiří Kouda: A nebude to v prosinci stejné?

Oskar Krejčí: To nevím. Pravdou ale je, že umění diplomacie je především schopnost nalézt a přijmout kompromis. Třeba v podobě představy o postupné cestě k vysněnému cíli.

Jiří Kouda: To jste mi připomněl, že se ve středu v Poslanecké sněmovně konal seminář Quo vadis, Evropa? V diskusi nesdíleli všichni váš názor na potřebu OSN.

Oskar Krejčí: Ano, máte pravdu. Myslím, že se někdy rozcházíme v představě o potřebě OSN proto, že máme jiný názor na to, co vlastně OSN je. Zklamání zpravidla vychází z představy, že OSN má být jakousi světovou vládou. Ve skutečnosti OSN je a bylo permanentní diplomatickou konferencí. Rezoluce Valného shromáždění OSN mají pouze charakter doporučení, což ostatně platí i o Všeobecné deklaraci lidských práv. V Radě bezpečnosti, jejíž rezoluce mají závazný charakter, pak platí právo veta pro vítězné mocnosti z 2. světové války. Tato skutečnost odráží povahu mocenské rovnováhy. Organizace spojených národů nemůže být lepší než společenství států, které ji stvořily. Jak chcete donutit mocnost jako USA, aby nezaútočila na Irák? Neschválíte rezoluci o potřebě války, kterou Washington navrhl – a tím vaše možnosti jako OSN končí. Pak ještě někteří mohou proti USA začít válčit, jenže Spojené státy jsou neporazitelné. Opakuji: OSN je nedokonalá, protože svět je nedokonalý. Nic lepšího ale nemáme. Je třeba OSN vylepšovat, ne je zavrhovat, kdykoliv něco na jeho půdě prohrajete.

Jiří Kouda: Na co je ale taková organizace?

Oskar Krejčí: Nezapomínejte, že Charta OSN tvoří jádro současného mezinárodního práva. I tak je toto právo nedokonalé. Když ho zbavíte jeho současné kotvy, nenaleznete žádná vodítka pro společnou představu o hledání spravedlnosti.

OSN jako diplomatická konference je platformou pro jednání, pro diskusi. Někdy vyhrajete, někdy prohrajete. U jednacího stolu. Velkým problémem je, že Západ promíchal diplomacii a propagandu. Smutným příkladem této skutečnosti jsou vystoupení tiskového mluvčího ministerstva zahraničí USA. A také chování velvyslankyně Spojených států v OSN Samanthy Powelové. U té mě to mrzí osobně, protože její práci pro vládu předcházela zářná akademická kariéra. Napsala mimo jiné řadu pozoruhodných studií o lidských právech. Dnes si plete věcné hledání cesty s arogantními propagandistickými hesly a na vystoupení delegáta Sýrie dokáže odpovědět jenom tím, že odejde z jednacího sálu. To jsou detaily důvodů, proč se řada lidí těší na lednovou změnu v Bílém domě.

Jiří Kouda: Jestli jen nepřeceňujete roli diplomacie. Opravdu si myslíte, že lze vždy nalézt kompromis mezi zájmy mocností?

Oskar Krejčí: Asi nelze, ale musí se to zkoušet. Znovu a znovu. Diplomacie není automatickým řešením problému. Je ale nadějí, že se nebude válčit.

Za První zprávy rozhovor s Prof. PhDr. Osdkarem Krejčím, CSc. vedl Mgr. Jiří Kouda

P.C.Roberts: Trump Veliký

0
0

27. 11. 2016   PaulCraigRoberts
Liberálové a progresivisté se proti zvolenému prezidentovi a proti americkému lidu dávají dohromady s korupčnickou oligarchií, a ze všech sil se pokoušejí vyvolat celostátní hysterický pokřik o Trumpově autoritářství. Vzkaz, který se svým povykem směrem k veřejnosti snaží vyslat, je tento: Pozor, fašisté přicházejí!


Už předem naříkali a fňukali nad tím, že Trump jistojistě sestaví vládu jen z bílých mužů, ale pak protáhli obličeje, když předběžně vyhlášené složení budoucí vlády vyšlo najevo: dvě ženy, jeden černoch, jeden homosexuál a jeden Trumpův kritik.

Samozřejmě se tím zášť vůči Trumpovi neumenšila. S ještě větším zápalem povzbuzují dnes oligarchové své liberálně-progresívní frontové bojůvky k narušení Trumpovy prezidentské inaugurace, a zcela záměrně tak napodobují protestní hnutí v Kyjevě, kterým byla s pomocí placených demonstrantů svržena řádně zvolená vláda Ukrajiny.

A jaký je cíl všech těch snah? Nepochybně, aby se prezidentkou nakonec přece jen stala Hillary.

Co o ní víme? Např. to, že je agentem jednoho procenta. Osobní majetek manželů Clintonových činí 120 milionů dolarů a 1,6 bilionu dolarů disponuje jejich nadace. Což obojí poskytuje jasný důkaz o tom, že byli koupeni a že jsou placeni. Víme, že Hillary je zodpovědna za zničení Libye, za zničení velké části Sýrie, i za svržení demokraticky zvolené vlády na Ukrajině. Víme též, že sankce Clintonova režimu proti Iráku měly za následek smrt půl milionů dětí. To jsou válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Víme též, že Hillary využívala vládní úřad pro své osobní zájmy.

Co však nevíme je, proč skupiny, které jsou údajně liberálně-progresívní či dokonce levicové, tak horlivě Hillary stále ještě podporují.

Jednou z možných odpovědí je, že tyto skupiny jsou pouze zástěrkou jistých partikulárních zájmů a skutečné vlastní motivy svého jednání postrádají.

Nebo mají za to, že podstatným problémem není nalézt zaměstnání pro miliony Američanů a vyhnout se nukleární válce, ale výhradně jen práva transexuálů, homosexuálů a nelegálních cizinců.

Anebo se prostě skládají z lidí jen málo informovaných, či rovnou na hlavu padlých.

To, co tyto skupiny a lidé v nich sdruženi vidí na Trumpově silné osobnosti jako hrozbu, je ve skutečnosti jeho ctností. Obama nikdy neměl a nemá větší schopnost postavit se oligarchii, než měl Bush ml. postavit se Dicku Cheneymu. Nic menšího než autoritativní styl a osobnost nemůže uspět proti dobře zakořeněné vládnoucí oligrachii a tupým neokonzervativcům. Kdyby byl Trump uvadadající fialkoui, voličstvo by ho ignorovalo už ve volbách.

Trump je rozhodný – je ale jen jeden. Oligarchové jsou též rozhodní – ale je jich mnoho.

Trumpovy miliardy dolarů působí – ale oligarchové jich mají biliony.

Kongres v rukou republikánů může v lecčems Trumpovi pomoct – ale Kongres je též v rukou zájmových oligarchických skupin.

Jakkoli je úřad prezidenta mocný, bez jednoty ve vládě se změny uskutečnit nedají.Zvlášť v situaci, kdy se prezident nalézá v křížku s amádou, stále poukazující na údajnou hrozbu ze strany Ruska a Číny.

Trump říká, že chce mír s nukleárními mocnostmi. Ale vojensko-bezpečnostní komplex potřebuje pro svůj rozpočet nepřítele.

Pro Ameriku dneška je absolutně nezbytné, aby se na napětí mezi nukleárními mocnostmi nasadilo víko, a aby se Američanům znovu otevřely pracovní příležitosti.

Trump nezíská nic válkou či dalším vývozem amerických pracovních příležitostí do ciziny, a je proto rozumné, jej v jeho strategii podporovat.

Jestliže Trump dokáže porazit oligrachii a tak Ameriku zachránit, vejde do historie jako Trump Veliký.

Mám za to, že tato vyhlídka je pro něj čímsi mnnohem cennějším, než je jeho bohatství. Zaslouží si proto podporu co nejširší. S Trumpovou rozhodností a podporou lidí je změna odshora dolů možná. Jinak půjde změna odspoda nahoru, která se už bez krve na ulicích neobejde.

Vybral a přeložil Lubomír Man


České "dobrodince" vyhnali z území Doněcké lidové republiky

0
0

27. 11. 2016,  V DLR zbavili akreditace českou organizaci "Člověk v tísni"


Zdroj: zde


České "dobrodince" vyhnali z území Doněcké lidové republiky kvůli systematickému ignorování požadavků programu pro vydávání humanitární pomoci obyvatelům DLR. To oznámila tisková služba Meziresortního výboru DLR pro akreditaci humanitárních misí.



"Důvodem zákazu činnosti této organizace a odebrání dříve udělené licence bylo systematické přehlížení požadavků výboru při realizaci programů výdeje humanitární pomoci obyvatelům DLR a činnost organizace "Člověk v tísni", neodpovídající původně stanoveným cílům" - píše se v prohlášení.

Také byla zaznamenána destruktivní činnost organizace, která se projevila v budování korupčních programů spojených s distribucí humanitární pomoci. To, podle výboru, vyvolávalo konflikty nejen mezi příjemci, ale také mezi místními správami.

Předtím byli z území Doněcké lidové republiky vyhoštěni novináři ruského televizního kanálu "Dožď" za porušení legislativy DLR.
Překlad pro NR: Ďouba

První diváci o „28 Panfilovcích“: „Tento film je nutno ukazovat všem, kdo chtějí napadnout Rusko.“

0
0

Anna Sotnikovová
27. 11. 2016   
Zdroj
 Film natočený za národní (lidové) peníze vítají plné sály a nadšené reakce diváků. Ti, kdo před několika měsíci rozpoutali diskusi o tom, že čin 28 Panfilovců neodpovídá historické pravdě, nahráli na smeč tvůrcům filmu a jeho divákům. Díky této kritice získala hrdinská oběť Panfilovců, bránících Moskvu v r. 1941, nebývalou diváckou podporu. Už v den uvedení filmu do kin nabral plné sály - za první den diváci utratili za vstupné 38 milionů rublů, což je rekord poslední doby pro tzv. vlastenecký film. Ovšem tvůrci předvédají 150 milionů za prvních pět dní. To jsou suchá čísla, ale daleko důležitější je reakce samotných diváků.

Slyšeli jste v poslední době, že by na konci ruského filmu sál tleskal po celou dobu uvádění titulků na plátně? A tady se to odehrává v každém kině. I titulky jsou nezvyklé: na plátně se několik minut uvádějí příjmení těch, kteří obětovali své peníze, aby připomněli hrdinský čin vojáků Rudé armády. Občané Ruské federace sebrali 30 milionů rublů, 30 milionů věnovalo Ministerstvo kultury RF a 10 milionů Ministerstvo kultury Kazachstánu. Dále redaktoři Komsomolské pravdy uvádějí reakce diváků, kteří chodí na film v celých rodinách, berou s sebou děti, a dospělé děti rodiče.











Za všechny uveďme názor Julie Kapitanovové, bývalé redaktorky Komsomolky z Nižního Novgorodu. Julie říká, že film je špinavou, surovou, strašnou pravdou o válce beze známky romantiky. Jako suchá svodka Sovětského informbyra, tj. informační kanceláře. Vzpomíná na poválečné filmy, patriotické, silné, s jasnými kladnými i zápornými hrdiny. Byly – jak říká – filmy své doby. Vnímala je silně emocionálně, ale cítila při nich nadhled nad válkou.

Zatímco v „Panfilovcích“ se ocitla v okopu. Až do morku kostí cítila, co to je uvědomit si, že jí zbývá několik minut života. Protože nám došly patrony, granáty, před námi jen strop zemljanky, za okamžik se objeví tvář nepřítele a v rukách jen zákopnická lopatka. Tam není místa pro patos. Tam jen žertují prostí mužikové, kteří všechno chápou a jen konají svoji práci – bojují. „Teď se dozvědí, jak se s Rusy spojit.“ „Ale já jsem Kazach!“ „Ty jsi hlupák? Copak Kazach není Rus?“

Všem, kteří chtějí poznat další názory Rusů na film i historii „kauzy“ Panfilovci, doporučuji kliknout na http://oper.ru/news/read.php?t=1051618347. Je tam neobyčejně zajímavá diskuse k tomuto fenoménu.

Text přeložila a upravila Alena Mikulášková.

Rostislav Iščenko: Komu vyhlásil válku George Soros?

0
0

27. 11. 2016    zdroj
Z hlediska Sorose, který se aktivně podílel na financování státního převratu na Ukrajině v únoru v roce 2014, během něhož se nacističtí hrdlořezové dostali v Kyjevě k moci, jsou všichni milí lidé a patentovaní demokraté. Charakteristickým rysem jejich "demokratičnosti" je rusofobie, která je vlastní i Sorosovi, jemuž samotná existence Ruska znemožňuje realizovat globalistické plány, a trvalá připravenost k boji za "práva" menšin všeho druhu.


Vlajka za 10 milionů dolarů

Americký miliardář George Soros slíbil, že dá 10 milionů dolarů na boj proti zločinům, způsobeným nenávistí. O jaké zločiny jde? Komu je tento signál určen? Je možné, že vedení Ukrajiny? Těžko.

Ne. Zpráva o 10 milionech dolarů má zaznět jako poplašné zvonění pro ... zvoleného prezidenta USA Donalda Trumpa.

V USA je pod pojmem boje proti zločinům, způsobeným nenávistí, chápána ochrana práv marginálních menšin. Chránit je se Soros chystá před Trumpem, který je prvním zvoleným prezidentem USA za posledních 24 let, který se stará o ochranu práv většinové populace ve své zemi, ne na jejím těle parazitujících různých druhů menšin.

Menšiny Sorose zneklidňují, jelikož…

Soros Trumpa nenávidí jako zástupce a mluvčího zájmů vzbouřených národních průmyslových elit USA, které byly ve spojenectví s hynoucí střední třídou schopny vzbouřit se proti globalistům-kompradorům nadnárodních korporací, jejichž jednou z nejaktivnějších postav veřejného života je samotný Soros.

Menšiny Soros potřebuje jako beranidlo proti Trumpovi.

Globalisté již několikrát uspořádali "pokojné" i nepokojné převraty v těch zemích, kde volby vyhrál představitel národních podnikatelských elit, nadřazující zájmy své země nad zájmy globalistických finančních a politických sešlostí. Ve skutečnosti i útok na Rusko, vedený již půldruhého desetiletí, je spojen právě s tím, že po roce 2000 začal sílit proces nacionalizace ruských elit. Právě tyto nacionalizované elity, jež stavějí na síle jaderné mocnosti a zásobách zdrojů, a nyní také na možnostech znovuzrozeného ruského průmyslu, se staly překážkou na cestě ke globalizovanému unifikovanému světu.

Nyní se část globalistů, poražená spolu s Hillary Clintonovou, jež se nesmířila s porážkou, snaží změnit výsledky amerických voleb. Metoda je stále stejná - "barevný" převrat. Jak je známo, "barevný" převrat potřebuje pouliční masové protesty, které se budou rvát s policií, organizovat provokace proti nepohodlným politikům a všemi silami postrkovat situaci na krveprolití. Je žádoucí, aby byly masové, aby silněji šokovaly společnost, ale mohou být i fejkové - pouze pro televizní obrázek, aby bylo možné nazývat protivníka "krvavým režimem".

Pro roli pouličních provokatérů nemohou být vhodnější síly, než jsou marginální a deviantní menšiny. Za ta léta politiky tolerance jsou zvyklé na to, že mohou všechno a že nikdo nemá právo je vyzývat k pořádku. Proto se nebojí představitelů moci. Jsou přesvědčeny, že síla nemůže být proti nim použita ze zásady. Přičemž ony samotné jsou připraveny sílu použít. Jsou připraveny ničit cizí majetek, mrzačit a bude-li to třeba - i zabíjet odpůrce.

A s tvrdou reakcí se, holt, budou střetávat. A jakmile ji obdrží, budou opravdu překvapeny, budou pobouřeny a křičet do světa o pošlapávání svých práv a svobod. V posledních desetiletích se tyto menšiny nacházejí také v informačním mainstreamu. V souvislosti s tím jsou vedoucí kádry, ale i novináři většiny předních amerických médiích, částečně zástupci těchto menšin, částečně lidé, kteří věří na přízrak tolerance. Takže pouliční provokatéři mohou doufat v masivní mediální podporu.

Pak je otázkou pouze to, zda bude mít Soros a za ním stojící globalisté dostatek administrativních a silových možností, aby změnili médii podporované nepokoje marginálů na plnohodnotný převrat. Ale samotný fakt veřejného poskytnutí finančních prostředků k boji proti Trumpovi s pomocí menšin svědčí o tom, že globalisté (alespoň část z nich) mají v úmyslu se o to pokusit.

A nenechte se zmást mizernou částkou (pouhých 10 milionů dolarů). V tomto případě je tím hlavním veřejný signál pro všechny antitrampisty, že odpor bude pokračovat a že část globalistů se rozhodla jít až do konce, aniž by je zastavilo dokonce nebezpečí občanské války v USA. Těchto 10 milionů dolarů je Sorosem vztyčená vlajka, kolem níž se mají sjednotit neposlušní. Pokud bude těch nesmiřitelných, jako je on, dost, bude peněz víc než dost.

Válka byla vyhlášena. Uvidíme, čím odpoví Trump.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Místo nekrologu: Co vlastně smí revolucionář?

0
0
Jiří Jírovec
28. 11. 2016
Upozornění pro MVČR: Následující text se opírá výhradně o informace ze solidních (západních) zdrojů. Jakákoli podobnost s názory (pro)ruských serverů je čistě náhodná.
Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) míní, že: "[zesnulý] Fidel Castro nejdřív jako revolucionář ztělesňoval v lidech velké naděje, postupně se z něj ale stal diktátor".
Fidel Castro se dostal k moci v roce 1959. Kuba byla v té době vedena proamerickým Fulgenciem Batistou, který diktátořil po převratu v roce 1952.

Batistova vláda byla záhy uznána americkou vládou. Arthur M. Schlesinger, Jr. analyzoval situaci na Kubě takto: "Korupce ve vládě, brutalita policie, nezájem vlády k potřebám společnosti, jako vzdělání, lékařská péče, bydlení a společenská a ekonomická spravedlnost jsou pozvánkou k revoluci.

John F. Kennedy (1960) uvedl, že americké společnosti vlastnily v roce 1959 40% půdy na které se pěstovala cukrová třtina, takměř všechny dobytčí farmy, 90% dolů a těžebních konsesí, prakticky celý naftový průmysl a ovládaly 2/3 kubánského dovozu.

Havana byla centrem prostituce a drogy byly stejně dosažitelné jako panák rumu. K tomu lze dodat, že prostitutky, drogy a kasina uspokojovaly poptávku bílých Američanů. Traduje se, že Batista, do některých podniků "jen pro bílé" nesměl, protože měl viditelnou kapku míšenské krve.

Tím se dostáváme do roku 1959, kdy Castro, jak náš sociálně uvědomělý premiér uvádí, "ztělesňoval v lidech velké naděje".

Revolucionář nemůže jen žvanit, ale musí konat. Castro se v rámci revoluce postavil Američanům, což je věc pro české politiky nepředstavitelná. No, nasral je do té míry, že použili všechny možné prostředky, aby revoluci zvrátili. Základem bylo hospodářské embargo.

Američanům samozřejmě nešlo o nějaká lidská práva. Castro se ostatně dostal k moci v době, kdy v USA vládla hluboká rasová segregace a americké společnosti odsávaly bohatství z většiny zemí latinské Ameriky.

Diktátoři jim nikdy nevadili. Šlo o to, že se Kuba vymkla z jejich vlivu a začala dělat škodlivé věci. Mezi jiným vytvořila universální zdravotní systém a odstranila negramotnost.

Teprve o mnoho let později se začalo mluvit o pronásledování disidentů, tedy osob, které jsou v aktivní opozici vůči zavedené doktrině, politice nebo instituci.

V moderním pojetí je disident osoba, která je třetí stranou využívána nebo i placena, aby bylo dosaženo trvalé změny (zničení) nežádoucího politicko-ekonomického systému.

Po dosažení cíle se disident stává postradatelným až nežádoucím. Když se chartista Milan Kohout pozastavoval v Traiskirchenu nad tím, že tak dlouho čeká na povolení odjet do USA, bylo mu řečeno, že byl disident a takové, že tam nemají zrovna rádi. Bývalí čeští disidenti většinou pochopili, že svoji roli dohráli a tak ekonomicky výhodně splynuli s establishmentem.

Disent nepatří mezi lidská práva. V zavedených demokraciích je disident přejmenován na anarchistu nebo přímo na teroristu, tedy na osoby hodné konečného řešení.

Každá moc se brání změnám a bojuje proti nepřátelským ideologiím. Příslušný řídící princip může znít až takto zrůdně:

"Nepřátelské ideologie, proklamované jednotlivci nebo skupinami, jsou v rozporu se statutem quo a současným rozložením moci v naší společnosti.

Praxe spočívající v tajném sledování politických protestů je z právního hlediska snahou o odhalení případů, které lze soudně stíhat. Z politického hlediska jde o vytvoření atmosféry strachu z disentu."

Zde je příklad z praxe:

"Při akci, zaměřené na ochranu politického jednání na nejvyšší úrovni, byli mezi disidenty nasazeni tajní policisté, udavači a 500 narychlo najmutých špiclů. Jejich informace zaplnily 70 000 stránek. Sedmnáct nejnebezpečnějších disidentů mělo být souzeno."

Pokud si na tomto místě chcete odplivnout směrem k StB nebo podobné komunistické instituci, zadržte slinu. Mohla by letět nežádoucím směrem.

Jde o drobnou mystifikaci: Uvedené citáty pocházejí z informace kanadské CBC o činnosti Joint Intelligence Group, která je součástí Kanadské jízdní policie. Týkala se opatření proti disidentům před dvoudenní schůzkou G20, která proběhla v roce 2010 v Torontu. (viz zde)

Pokud si chcete hnout žlučí, vězte, že ochrana účastníků schůzek G20 a těsně předcházející G8 stála přes 900,000,000 kanadských dolarů.

Tím se dostáváme k druhé části Sobotkovy teze, totiž k odsudku, že se Castro stal diktátorem.

Sobotka by možná mohl vysvětlit, jak se plní "v lidech vzbuzené velké naděje". Se slibováním má zkušenost. Vždyť se prolhal k volebnímu vítězství slibem nápravy církevních restitucí.

Jak asi měl Castro chránit Kubu před ideologickými a ekonomickými tlaky, když měl daleko mocnější soupeře než nějakého kardinála. Měl snad založit nějakou Stranu mírného pokroku v mezích zákona?

Co když Kubánci posuzují disidenty jako lidi, kteří chtějí zničit, co se přes všechny potíže podařilo na Kubě vybudovat. Chtějí, aby se jejich zem zase vrátila, samozřejmě pod rouškou liberalizace ekonomiky, do rukou zahraničních investorů?

Škola alternativ - konference s Janisem Varoufakisem

0
0
28.11.2016  E-republika
Škola alternativ - Zveřejněno 25.11.2016

Zveme na několik zajímavých prosincových akcí alternativní levice, včetně setkání s Janisem Varoufakisem v Praze. 

 

Zveme na několik zajímavých prosincových akcí, včetně setkání a Janisem Varoufakisem v Praze. Plakát najdete kliknutím tento PDF text.

Levice střední a východní Evropy v politických a sociálních zápasech (Praha)

Ve čtvrtek a pátek (1. a 2. prosince) se v Hotelu Angelo na pražském Smíchově uskuteční mezinárodní konference "Levice střední a východní Evropy v politických a sociálních zápasech". Podrobný program je v příloze. Zájemci o účast se musí zaregistrovat na emailu: jiri.silny@rosalux.org.

 

Mezinárodní konference k budoucnosti EU (Praha)

V sobotu 10. prosince se uskuteční mezinárodní konference k budoucnosti EU. Akce bude probíhat v Parkhotelu Praha v Praze Holešovicích a jejím hlavním řečníkem bude bývalý ministr financí Řecka Janis Varoufakis. Program začíná od 10h. Zájemci se mohou zaregistrovat zde. Více informací o konferenci bude brzy zveřejněno na www.skolaalternativ.cz a jejím facebookovém profilu.

Právo na město (Ostrava)

Pokud je pro vás Praha daleko, nebo byste chtěli debatovat na jiné téma, uskuteční se 10. prosince od 10h v Provozu Hlubina v Ostravě seminář na téma "Právo na město". Kromě řady odborníků z ČR bude jeho hostem také maďarský levicový disident a filosof G. M. Tamás. Více informací na stránkách Školy alternativ.

Budu se těšit na setkání na některé z našich prosincových akcí.

Jan Májíček
koordinátor projektu Škola alternativ

 
Související články:

Naprostý kolaps obrany teroristů v Allepu

0
0
MN
28.11.2016   Zvědavec

To co ještě před 3 měsíci vypadalo jako sen, se stává skutečností.

Za poslední tři dny udělala v Aleppu SAA (Syrská arabská armáda) se svými spojenci větší pokrok, než za poslední rok. Čtvrtina teroristy ovládané části Allepa byla osvobozena.


Tak jako u téměř všech velkých vítězství SAA, byl u jeho začátku legendární generál Suheil Al-Hassan a jeho elitní „Tiger forces“

Pojďte se podívat na způsob tohoto velkého vítězství.

[Klikněte p...]

V první fázi „Tiger forces“ provedli překvapivý útok a osvobodili kopec Tal al-Zahour viz oblast č.1 na mapě. Obsazení tohoto kopce získala SAA palebnou kontrolu nad velkou částí východního Aleppa. Zároveň přinutila teroristy roztáhnout svou obranu a tím ji celkově oslabit.

To umožnilo v druhé fázi provést průlom skrz teroristické linie obrany do Hanano čtvrti – jedná se o oblast č.2.

Tato čtvrť byla slabým místem obrany teroristů. Bylo to díky odlišnému druhu výstavby, kdy budovy v této čtvrti jsou na rozdíl od zbytku Aleppa relativně daleko od sebe, celý prostor je tak přehledný a umožňuje nasazení těžkých zbraní.

Osvobozením této čtvrti se SAA dostala hluboko za teroristickou obranu. Nezastavila se a začala dále uzavírat obří kotel. Obrana teroristů tím zkolabovala a ti začali prchat do jižní části jimi obsazeného Aleppa, aby tak předešli obklíčení a konečné likvidaci.

K večeru 27.11.2016 získala SAA pod kontrolu další dvě čtvrti, na mapě jsou označeny jako oblasti č.3.

Podle posledních zpráv SAA dále postupuje a je jen otázkou času, kdy ovládne celý zbytek severní části teroristy ovládaného území v Aleppu. Tím by se území pod kontrolou teroristů zmenšilo o plnou jednu třetinu.

Aktualizovanou mapu k večeru 27.11.2016 najdete zde.

Toto nekompromisní vítězství bude mít velký dopad na morálku obou dvou stran.

Jistě, bude se muset pozabíjet ještě spoustu teroristů, ale výsledek je v tomto okamžiku již daný. Posledních pár stovek až tisíc přeživších teroristů bude v rámci vyhnutí se bojům v zastavěných oblastech umožněn odchod ke svým sponzorům – Turecku, nebo mají možnost složit zbraně a využít amnestii, které je jim nabízena. Tvrdé jádro těchto teroristů si zvolí odchod, část z nich bude pokračovat v boji a další emigrují do EU. Máme se na co těšit.

Další analýzy bojů v Sýrii a ostatní informace o Sýrii najdete a sledovat nás můžete na facebooku nebo na twitteru.
 
 

Erdogan poznává meze, džihád ve východním Aleppu se hroutí

0
0
Tereza Spencerová
28.11.2016  LiterárníNoviny

Turecko se v praxi seznamuje s nepřekročitelnými „červenými čarami“ na Blízkém východě nebo v syrské válce. O to rozhodněji pak ale vystupuje vůči Evropské unii.

Zpočátku to vypadalo dost zamotaně. Turecko oznámilo, že „údajný“ syrský nálet zabil tři jeho vojáky, Sýrie vzápětí nálet popřela a New York Times sice použil jednoznačný titulek, ale fakticky coby možného pachatele přidal ještě Daeš. Ve skutečnosti bude přitom všechno pravda, protože se do jedné informace slily dva útoky, jeden proti tureckým oddílům podnikl Daeš 23. listopadu u Al Bábu severně od Aleppa, a při druhém, o den později, zaútočilo syrské letectvo, které vlastně popřelo jen to, že by útočilo onoho 23.listopadu…

Ve výsledku jsou tu tedy tři zabití turečtí vojáci (a deset zraněných) a turecká armáda v rámci své ofenzívy do Sýrie okamžitě slíbila „odvetná opatření“. Nicméně, nejprve Recep Erdogan zatelefonoval Vladimiru Putinovi, aby si mu na Syřany postěžoval a současně si ujasnil své mantinely. V Kremlu posléze vydali suché konstatování o detailním rozhovoru, který se týkal vzájemné „politické, obchodní a ekonomické spolupráce“, což v překladu nejspíš značí, že Moskva Ankaře připomněla, co všechno je ve hře v době, kdy se ekonomická situace Turecka drasticky zhoršuje a prezidenta kvůli tomu začínají kritizovat i dosud „souhlasící“ oligarchové.

Je navíc příznačné, že syrský nálet na turecký konvoj přišel v den prvního výročí tureckého útoku na ruskou stíhačku. Moskva v této souvislosti vyjádřila „naději“, že si z Turecko z této „tragédie“ vzalo „nezbytná ponaučení“, a Putin podle následných informací Erdoganovi – při druhém jeho telefonátu o den později -- s vojáky zabitými v Sýrii jen „vyjádřil soustrast“. Jinými slovy, syrský nálet na tureckou armádu hluboko na syrském území z 24. listopadu byl svého druhu „klepnutím přes prsty“, který měl Recepu Erdoganovi ukázat jeho meze. V podobném duchu se ostatně vyjádřil i Írán, který Turecku připomněl shodu obou zemí na uchování územní celistvosti Sýrie a Iráku a nutnosti společného „boje proti terorismu“. Tuto formulaci lze ovšem chápat nejen jako „červenou čáru“ pro turecký postup v Sýrii proti tamním vládním jednotkám, ale současně i jako „zelenou“ pro postup proti Kurdům, které Turecko i Írán považují za teroristy.



Al Báb a východní Aleppo

Lze předpokládat, že Ankara – stejně jako ostatní „hráči“ -- chce využít nynějšího bezvětří během „střídání stráží“ ve Washingtonu k dosažení co největších možných zisků v regionu, aniž by riskovala nadbytečné zásahy dalších vnějších sil. A výhodnou se jí pro tento účel může jevit i pokračující koncentrace Ruska, Sýrie a Íránu na osvobození východního Aleppa, byť poslední zprávy naznačují, že tato bitva se už fakticky blíží ke svému závěru – syrské jednotky se svými spojenci a čerstvými posilami v sobotu dostaly pod kontrolu i klíčovou čtvrť Chanáno, kterou až dosud ovládal Daeš a v níž džihád vládl už od roku 2012. Osvobozením Chanána armáda získává kontrolu nad linií palby i na další čtvrti východního Aleppa a tím i rozhodující výhodu, což přiznávají i džihádisté. Po Chanánu byly ještě o víkendu osvobozeny i čtvrti Džebel Badro a Bustán al Paša, přičemž z faktického zajetí džihádu ve východním Aleppu do syrských a kurdských čtvrtí města uprchlo už více než čtyři tisíce civilistů… V neděli večer se zdálo, jako by ve východním Aleppu zafungoval dominový efekt. A lze předpokládat, že z východního Aleppa bude ofenzíva syrské armády pokračování směrem na nedaleký Al Báb, o který nyní s Daešem bojují Kurdové, Turci a jejich předvoj tvořený oddíly Svobodné syrské armády (FSA). Přinejmenším právě těmito plány Damašku lze nejsnáze vysvětlit syrský útok na turecký konvoj, který se tak vlastně stal aktem svébytného „kolíkování“ prostoru.

Recep Erdogan původně vyslal armádu na sever Sýrie s osvědčenou „salámovou“ taktikou – operace formálně motivovaná bojem proti Daeši se brzy proměnila v boje proti oddílům syrských Kurdů a současnou proměnu severu Sýrie v jakési „bezpečné“ území, na které aktuálně – pod tureckou ochranu – ze stále většího počtu měst míří džihádisté, kteří se s Damaškem dohodli na zastavení bojů a složili zbraně. Z této „turecké“ oblasti v Sýrii (o rozloze asi pěti tisíc kilometrů čtverečních) chtěla Ankara podle všeho – i s údajně zamýšlenou vojenskou základnou -- ovlivňovat nejen vývoj situace v Aleppu, ale usnadnit si i dostup k Rakká a především zabránit Kurdům v propojení svých „kantonů“ na severovýchodě Sýrie. Z hlediska těchto plánů bylo obsazení Al Bábu a okolí strategicky důležité. Nicméně, bez ruského souhlasu s leteckou podporou pozemní ofenzívy se boje jen protahovaly, až Damašek po řadě nevyslyšených protestů přistoupil k útoku. To ostatně jen dokládá, do jaké míry se v syrské válce se „hraje“ bez jasně domluvených, natož sepsaných pravidel, a jak se jednotlivé mantinely určují -- ať už po telefonu nebo náletem -- až „za pochodu“. 

Konec osmanské obrody?

Prvotní turecká prohlášení o „odvetě“ vůči Damašku lze tedy chápat jen jako instinktivní „tik“, protože v praxi se zdá, že ... ... ...  (celý text ZDE)

Vojenská ofenzíva Asadovy koalice, strategické a mediální vítězství Rusů

0
0
Václav Umlauf 
25.11.2016   zdroj

Příměří podepisují hlavně kmenové jednotky, které bojovaly proti Asadovi. V současné době přistoupilo na příměří a na odzbrojení vyjednávané pod hlavičkou Ruska celkem 929 vesnic a měst, kde byli islámští ozbrojenci. To znamená, že se desetitisíce uprchlíků nyní mohou vrátit domů.


Psát o Sýrii je nyní docela těžké, protože situace na frontě se mění dost rychle díky ofenzívám. Moc povstalců se láme na mnoha kritických úsecích fronty. Poslední článek jsem publikoval pod názvem (Příměří v Sýrii skončilo a ISIL dostal přímou leteckou podporu USA). Je tam také rozbor bitvy o Šejch Miškin, o kterém píši níže. Jen pro info dávám poslední přehled South Front z 25.11.2016.


Obecně platí, že se vzdávají a příměří podepisují hlavně kmenové jednotky, které bojovaly proti Asadovi. V současné době přistoupilo na příměří a na odzbrojení vyjednávané pod hlavičkou Ruska celkem 929 vesnic a měst, kde byli islámští ozbrojenci. To znamená, že se desetitisíce uprchlíků nyní mohou vrátit domů. Další video jsem přidal kvůli směšné propagandě, kterou mimo jiné šíří Britské listy přejímáním nesmyslů především od korporátní BBC. Tak se sami podívejte, kdy a kolik "posledních nemocnic" v Aleppu Rusové zničili bombardováním.


To jsou prosím oficiální titulky z korporátních západních novin. Obklíčené Aleppo je na tom zle proto, že povstalci používají granáty s bojovými plyny na kritických úsecích fronty a také začali ostřelovat ty části Aleppa, nad nimiž ztratili kontrolu. Odcházející uprchlíky postříleli kulomety v mezinárodně vyjednaných koridorech, protože je potřebují ve městě jako živé štíty. Pak mohou západní plátky lkát nad těžkým osudem civilistů v Aleppu.


Vojenská ofenzíva Asadovy koalice, strategické a mediální vítězství Rusů


Pro Aleppo jsem dal poslední klíčové výsledky z fronty 25. 11., což je úspěšné obsazení čtvrtě Hanano asi z 80 %. Pohled na mapu ukazuje, že tato oblast má zásadní význam. Zaškrcením fronty dojde k rozpůlení teroristů na dvě části podél osy "Midan-Sakchur-Hanano", a to bude konec války v tomto městě.

 

Zlovůle západních humanitárních organizací


Západní mezinárodní pozorovatelé odmítli převzít v Aleppu na místech bombardování vzorky granátů s bojovými plyny. Údajně kvůli bezpečnosti personálu, i když jim Rusové a Asad bezpečnost zaručili. Ale před dvěma roky byli při podobném úkonu naprosto heroičtí, jenže to se zdálo, že civilisty zabil sarinem Asad. To je ovšem prokázaný omyl, tak se o tom zase přestalo mluvit. Proto existují dvě verze mezinárodní spravedlnosti: jedna pro Západ, bez bojových plynů teroristů, protože nejsou důkazy. A druhá verze je pro normální svět, protože ty vzorky už analyzovány byly a mezinárodní organizace je od Rusů musely převzít. Výsledkem granátových útoků s plynem i bez něho jsou mrtvé děti ve školách Aleppa.

Spojenci mají stejný problém při maskování "kolaterálních škod" v ofenzívě na Mosúl, kde se jim tu a tam podaří vybombardovat civilní obyvatelstvo. A to mají řádově desetkrát menší intenzitu bombardování, a vůbec ne v hustě zabydlených oblastech. Kompletní obklíčení hlady strádajícího miliónového Mosúlu je ukončeno stejně jako v Aleppu. Ale Spojené státy a Západ moc spokojeni nejsou, protože Sadrovy milice podporované Íránem a irácká vládní vojska přeťala poslední ústupovou cestu ISIL do Sýrie. A sem potřeboval Západ exportovat teroristy z ISIL, proto tuto trasu nebombardoval. To ovšem urputně dělala irácká vládní vojska za pomocí ruských zbraní, protože jsou spojenci Asada. Obě země nebojují "s terorismem" jako Západ, ale "proti terorismu". Mezitím otočil i "saúdský" Egypt na stranu Rusů a Asada, ale o tom se nemluví. Je zbytečné připomínat, že západní propaganda potřebuje ve válce s teroristy v Mosúlu alespoň jedno malé vítězství, protože Aleppo brzo padne a teroristická fronta v Sýrii se zhroutí. Válka Západu vypadá přesně podle tohoto karikaturního videa, které běží na blízkovýchodních sítích.



Zatím je klíčová nenápadná událost, totiž první oficiální setkání ruských velitelů s veliteli Hizballáhu, které proběhlo na žádost Ruska. Rusové jim poděkovali za mimořádnou statečnost, vojenské nasazení a organizaci útoků při ofenzívě v Aleppu, která začala 28. října. A zejména za bitvu v Šejch Miškin, která ukázala strategické schopnosti této armády. Jejich velitelé dostali pozvání na studium v ruské vojenské akademii. Z tohoto vývoje má Izrael jistě velkou radost, protože zmíněná bitva rozprášila teroristy z al-Núsry, které Izrael podporuje v nárazníkovém pásmu u Golan. Viz heslo "Golany", kde jsme o tom psali s souvislosti s protesty Drúzů na Golanech proti Izraeli.

Rusové mají na boj s terorismem dost vyhraněný názor, což se ukazuje stále více. A navíc v Libanonu vyhrál prezidentství bývalý generál, křesťan Michel Aún, kterého politicky podporuje Hizballáh. Viz článek Hizballáh bojuje za křesťany v Sýrii a v Libanonu. Co nedělá Západ, to naštěstí dělají pro arabské křesťany v Sýrii muslimové z Hizballáhu.

 

Boje s Turky a proti Turkům


Tady se situace dost změnila, viz mapa tureckého záboru Sýrie. Spojené státy podporují Turky skrze zběhlé jednotky bývalé FSA. Podívejte se na poslední známou přehledovou mapu ze 17. listopadu.



Zelená je zábor Turecka podporovaného Západem, žlutá jsou Kurdové, červená Asad, černá ISIL. Situace je hodně nejasná, protože Turci odmítli (jako obvykle) uznat příměří, které s nimi dohodli Rusové a Asad. Jde o ofenzívu na město Al-Bab a později i Rakku. Město Al Bab chtějí Turci tzv. "dobýt" s tím, že pomohou vyexportovat jimi podporované teroristy ISIL jinam. Přitom zaberou území pro budoucí rozparcelování Sýrie, na kterém má mimořádný zájem Západ a wahábitské státy podporující ISIL, jako jsou Saúdská Arábie a Katar.

Turci měli po dohodě s Asadem a Rusy s armádou zůstat 12 km v Sýrii na čáře u Džarábulusu, kde potřebovali vojensky zabránit spojení obou křídel ofenzívy Kurdů, kteří by tím vytvořili kompletní nezávislou enklávu, v níž ale vůbec nemají kmenovou a etnickou většinu. To Rusové ani Asad nechtěli, proto mlčeli k první ofenzívě Turecka. Západ potřebuje parcelovat, tak je mu celkem jedno, jestli území budou spravovat místní warlords podporovaní Kurdy nebo Tureckem. Ale s jídlem roste chuť a Turci postupují do vnitrozemí Sýrie a bojují už nejen proti Kurdům, ale i proti Asadovi. Nyní to vypadá na válku Turecko-Sýrie, v níž Rusové budou celkem jednoznačně na straně Sýrie. Rusko přišlo proto, aby zajistilo územní celistvost státu a zničilo wahábitské teroristy, které nechce mít doma s podporou Saúdské Arábie a USA, jako to bylo při válce v Čečně.

 

Předběžný závěr


Jak se zdá, Asad válku vyhrává, ale nemá vyhráno v otázce budoucího uspořádání země. Zatím si každý hledí urvat, co se dá a Západ chce zničit jednotnou Sýrii. To chtěl už v roce 2011, kdy celému povstání proti Asadovi společně se Saúdy a Turky poskytl vojenskou podporu. Mimořádně aktivní byla a je v rámci EU zejména Francie, kterou asi bude čekat mezinárodní tribunál za podporu zločinů spáchaných pod její pomocí. V Libyi se zničení země za pomoci Francie, Itálie a USA povedlo přímo ukázkově, takže proč úspěchy při budování demokracie nezopakovat v Sýrii. Nyní Turecko vyhrožuje EU, že jí pošle ty 3,5 miliónu uprchlíků, o které se EU odmítá starat v Turecku tím, že neposílá peníze na rozkradení, pardon na humanitární pomoc v rámci známého tureckého hospodářství.

Pro Západ začalo krvavě platit, že kdo s terorismem bojuje, ten ho bude mít doma. Nyní se vrací první várka asi tří tisíc poražených EU-teroristů, pardon bojovníků za svobodu. Jejich loupežná akce a beztrestné vraždění skončilo krachem. Vrací se do svých západoevropských domovů z vojenské dovolené, mlčky trpěné, či dokonce částečně organizované zpravodajskými službami zemí EU. Tito profesionální vrazi a teroristé byli placeni za vraždění cca 400 dolary měsíčně a jako kapesné si přivezou to, co nakradli. Mluvit o štěstí může každý, koho nezabili, za úplatu nevydírali, popřípadě nezotročili, nemučili a neznásilňovali. Tito demokraté nadopovaní captagonem jistě s chutí nastoupí do západních montoven a budou chodit od sedmi ráno do práce jako diví.



Související články:

Ukrajinou se šíří ruský písničkový flashmob

0
0
Ukraina.ru 
28.11.2016 zdroj

Někteří uživatelé sociálních sítí oceňují emocionální ztvárnění písně i skvělou akustiku budovy, jiní v té akci vidí projev "ruského světa".



Iniciativu studentů Záporožské hudební školy, kteří na nádraží interpretovali píseň z filmu "Jaro na Poříční ulici", podpořili obyvatelé Charkova a společně zazpívali píseň z filmu "Dívky". Na internetu se objevilo video, na kterém je vidět, jak asi stovka lidí na Charkovském nádraží začíná najednou zpívat píseň "Starý javor". Někteří uživatelé sociálních sítí oceňují emocionální ztvárnění písně i skvělou akustiku budovy, jiní v té akci vidí projev "ruského světa".



V popisu videa je však uvedeno, že provedení písně z filmu "Dívky" je reakce na studenty Záporožské hudební školy Majborody, kteří v budově místního nádraží zazpívali píseň "Jaro na Poříční ulici". Mladí lidé přišli na nádraží jako obyčejní cestující, někteří měli v ruce deštníky, někdo s kufrem, takže ostatní pasažéři byli překvapeni, když uslyšeli bolestně známý nápěv: "Kdy přijede jaro, to nevím. Přijdou deště... Sníh roztaje..."


Ukrajinské úřady se pokoušejí vytěsnit ruský jazyk ze všech oblastí, takže od 1.xprosince například všechny informace na letištích této země zobrazené na elektronických tabulích a vývěskách a znějící z reproduktorů musí být výlučně v ukrajinštině a angličtině.

Členka nacionalistické strany "Svoboda" Irina Farion navíc vyzvala, aby byli ruskojazyční občané Ukrajiny zbaveni práva na vzdělání a zaměstnání, protože údajně porušují ustanovení ukrajinské ústavy o státním jazyku. "My na ně (ruskojazyčné obyvatelstvo - pozn. red.) nemusíme v žádném případě brát ohled - musíme bezohledně prosazovat svoji věc. Jsou to občané Ukrajiny, kteří musí respektovat zákony. A takovým zákonem je i 10. článek Ústavy Ukrajiny," prohlásila Farion.


Zdroj: Ukraina.ru
Překlad: Stan

Související články:
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live