Kulturní referent......Tak prudce rozvoněl se bez

September 5, 2015, 1:27 pm

≫ Next: Pokrytectví Francie a nevyhnutelnost konfliktů

≪ Previous: Pentagon potvrdil, že americké válečné lodě špióní u břehů Ruska

$

0

0

Jan Pilař
5. 9.  2015

Trocha poezie nikoho nezabije......Tak prudce rozvoněl se bez




Tak prudce rozvoněl se bez,
když jsem tě potkal na pěšině dnes.

I slunce hořelo jak v jednom plameni,
když přitiskli jsme rámě k rameni.

A potom cesta měkká jak tvá líc
nás vedla teplým časem bez hranic

a my jsme spolu odvíjeli niti
mladosti jarní, jež v slunci se třpytí

a ve tvých očích víru zažehuje

že nakonec té lásky nikdy nedoplujem'.

Jak bylas krásná, krásnější než večer,
který nám tiše u lavičky klečel!


Jan Pilař sbírka Divoké keře

---

Pokrytectví Francie a nevyhnutelnost konfliktů

September 6, 2015, 12:14 am

≫ Next: Stopy zvířat

≪ Previous: Kulturní referent......Tak prudce rozvoněl se bez

$

0

0

Oskar Krejčí

6. 9. 2015      První zprávy
PZ: Francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius minulý týden označil jednání východoevropských zemí, zvláště Maďarska, za skandální a nerespektující evropské hodnoty. 
Slova pana ministra jsou učebnicovou ukázkou velmocenského pokrytectví. Kdo zvedl onu přívalovou vlnu migrantů? Kdo bombardoval Libyi a podporou ozbrojené protivládní opozice nestále přiživuje válku v Sýrii? Z evropských států především Francie. 

Pár dní před panem ministrem francouzský prezident opětovně napadl syrského prezidenta způsobem, který nelze interpretovat jinak než jako výzvu k pokračování ozbrojeného boje. Války, která za tři roky vyhnala ze země více než čtyři miliony Syřanů. Většina by se chtěla vrátit domů, nechce emigrovat do Česka či Maďarska, ale ani do Německa. Lze přepokládat, že ukončení války by okamžitě dramaticky snížilo tlak uprchlíků. To je místo řešení migrační vlny, ne schengenská hranice!

Chcete vyřešit migraci? Začněte tím, že ukončíte válku v Sýrii.

Jak si Francie představuje vítězství nad vládou v Damašku? Jako krvavý libyjský nekonečný příběh? Nebo jako v Iráku, kam před dvanácti lety vojáci USA přinesli na bodácích demokracii – a odkud mise OSN hlásí, že jen za minulý měsíc bylo díky politickému násilí zabito 1325 lidí?! Toto slavné vítězství demokracie vyrobilo ze čtyř milionů Iráčanů běžence. Ve Spojených státech ale už mnozí politici a vojáci, uznali, že intervence v Iráku byla chybou. Kdy konečně prozře i Paříž a uvidí onu zkázu, která je důsledkem jejích činů v severní Africe a na Středním východě? Zatím nám francouzský ministr vlastně jen vzkazuje: „My zničíme jejich stát i jejich obydlí a vy se pak koukejte postarat o vyhnance!“ Že by toto byly evropské hodnoty „à la France“?!

Lze přepokládat, že ukončení války by okamžitě dramaticky snížilo tlak uprchlíků. To je místo řešení migrační vlny, ne schengenská hranice! říká v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz politolog Oskar Krejčí.

PZ: V pátek lídři Visegrádské skupiny na mimořádném summitu v Praze odmítli kvóty, podle nichž by měly naše země přijmout tisíce uprchlíků. Jak hodnotíte závěry tohoto jednání?

Obávám se, že se naši státníci bojí byť jen naznačit, že počátkem skutečného řešení migrace nejsou kvóty, ale zastavení válek. Že léčíme projevy choroby, přičemž příčiny nemoci zároveň některé státy neustále obnovují. Ve světě dnes nenajdete absurdnější tragédii. Je nutné sebrat odvahu a otevřeně říci, že západní hodnoty je třeba šířit příkladem, nikoliv neustálou recyklací válek. Navíc válek, které ani neumíme vyhrát.

PZ: Objevily se petice intelektuálů, které nás vyzývají k větší vstřícnosti vůči migrantům. Mainstreamová média ukazují obrázky Vídeňanů a Mnichovanů, kteří migranty vítají. Není toto řešení?
Abstraktní moralizování nic nevyřeší. Rozumný humanismus sice také netřídí lidi podle národnosti či náboženství, ale zároveň hledá věcné příčiny konfliktů. Dnes díky slepotě západních státníků – všimněte si, že nepředpokládám zlý úmysl – bezkonfliktní řešení problému s migranty neexistuje. Zásadní otázkou už není, jak se vyhnout konfliktu, ale na které frontové linii bude probíhat nejostřejší část konfrontace. Jestli uvnitř schengenského prostoru, nebo v neschengenské Evropě. A dále jestli na mimoevropských shromaždištích migrantů, či ve státech, z nichž migranti utíkají. To máme, jestli správně počítám, tři konfliktní linie oddělující čtyři rozdílné oblasti.

Ať již situace dopadne jakkoliv, u nás v Česku jsou momentálně poměry pro přijetí uprchlíků nepříznivé. Chybí dvě podstatné věci: materiální zajištění a psychická připravenost. V takovýchto podmínkách kulturní rozdíly mezi původním obyvatelstvem a novými menšinami nutně vyvolají konflikty – a my si musíme jen přát, aby byly co nejmenší. Podle výzkumu agentury CVVM z června letošního roku přes 70 % dotázaných nad 15 let odmítalo přijímat uprchlíky ze Sýrie a severní Afriky. Obdobný výsledek hlásila také agentura STEM: šetření z téže doby signalizovalo, že příliv uprchlíků vnímalo 71 % dotázaných jako velké nebezpečí a dalších 23 % jako středně velké nebezpečí.

PZ: Tedy nepouštět migranty do Česka?

Máte na mysli nejen chovat se vůči migrantům nepřátelsky, ale i nechat v tom vykoupat naše sousedy, tedy především Maďary a Rakušany? Jenže jejich problém bude brzy i náš problém, třeba i v podobě zastavení eurodotací. Pořád jsme uvnitř schengenského prostoru. A podle agentury Frontex, což je Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států EU, minulý týden dorazilo jen do Řecka 23 tisíc migrantů.

PZ: Má se tedy opevnit celá hranice Evropské unie či schengenský prostor po vzoru Maďarska?

A necháme v tom například Srby, ať se v přívalové vlně uprchlíků utopí? Frontex hlásí, že jen v první polovině letošního roku se balkánskou cestou vydalo do Unie 102 342 uprchlíků. V roce 2010 to bylo pouze 2370 a za celý loňský rok 43 360 migrantů.

Mimochodem, toto téma řeší i za oceánem, kde se chystají prezidentské volby. Tam Donald Trump, který vede závod o prezidentskou nominaci v rámci Republikánské strany, získal své vedení mimo jiné prohlášením, že na jihu USA postaví zeď a nechá ji zaplatit Mexičanům. Kdo by měl platit tu u nás?

PZ: Německá kancléřka Angela Merkelová, snad aby zklidnila situaci, vyzvala k větší pružnosti v uvažování…

Paní kancléřka vykazuje v poslední době až moc pružnosti. Byla to ona, která v roce 2010 jako první oznámila světu, že multikulturalismus selhal. Dnes se diví, že se někdo diví. A že se bojí statisíců nových přistěhovalců. Mluví stejně jako česká veřejnoprávní média v duchu teze: „Bombardujeme je, protože jsou zlí, vy se ale o ně postarejte, protože jsou hodní.“ To je tak, když věcnou analýzu nahradíte abstraktními frázemi.

PZ: V jednom z našich rozhovorů jste upozornil, že balkánská cesta vede z Turecka, které nebrání této migrační vlně a nechová se jako spojenec v rámci NATO.
To jsem řekl, ale upřímně – je to jen část pravdy. Statistiky Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) uvádějí, že v Turecku se od začátku války v Sýrii nahromadilo 1,75 milionu uprchlíků, v pomalu kolabujícím Libanonu je to 1,5 milionů. Pravda, Turecko nese svůj díl viny za rozpoutání a udržování této války. Co ale udělala Evropská unie na pomoc Turecku při starosti o tyto uprchlíky? Turecko jako shromaždiště uprchlíků ze států rozvrácených válkou je třetí oblastí, umístěnou až za schengenskou a evropskou hranicí obrany před migrační vlnou. A kdo to kdy ze slavných unijních státníků zaznamenal?

PZ: Myslíte si, že s příchodem zimy migrační vlna poleví?
Dá se to předpokládat, zvláště u té části, která přichází přes moře. Ale stále ještě čekáme na hlavní přílivovou vlnu z Ukrajiny, kterou též západní politici svojí „neohrabaností“ rozložili. V současné době je podle moskevských statistik v Rusku 2,6 milionů Ukrajinců, z toho více než milion z jihovýchodních regionů. Podle UNHCR je na Ukrajině registrováno 1,4 milionů vnitrostátních běženců, přičemž 331 tisíc z nich je v pracovním věku. K tomu přičtěte téměř půl milionů nezaměstnaných. A přichází topná sezona, platební neschopnost…

Život lidí v rozvrácených státech je otřesný, utrpění většiny migrantů je obrovské. A zdaleka nekončí. Ale nejhorší na tom všem asi je, že žádná z těchto hrůz nemusela nastat. Že je to jen a jen výsledek hlouposti a nenasytnosti některých jedinců u nás na Západě.

Za První zprávy rozhovor vedl Jiří Kouda

Stopy zvířat

September 6, 2015, 1:44 am

≫ Next: Vlády zemí EU a USA poskytly punc své pitomosti

≪ Previous: Pokrytectví Francie a nevyhnutelnost konfliktů

$

0

0

6. 9. 2015   z internetu

Vlády zemí EU a USA poskytly punc své pitomosti

September 6, 2015, 2:15 am

≫ Next: Putinův radikální krok směřuje k ohrožení nadvlády USA

≪ Previous: Stopy zvířat

$

0

0

Paul Craig Roberts
6. 9. 2015      zdroj
Svým bojkotem čínských oslav 70. výročí vítězství ve Druhé světové válce stupeň debility Západu překročil škálu. Západ účast odmítl, ale američtí veteráni Létajících tygrů se přehlídky zúčastnili. A to vedle 30 zahraničních státníků z Ruska. Běloruska, Egypta, Jižní Koreje, Venezuely i jiných zemí. Přítomen byl i generální tajemník OSN. Na přehlídce vedle čínských jenotek pochodovaly i jednotky Ruska, Běloruska, Kuby, Mexika, Egypta, Mongolska, Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Tadžikistánu, Pakistánu a Srbska.

K jednotlivým obrázkům:   zde

Obrázek první: Vojenská vozidla nesoucí rakety schopné ničit z pobřeží mořská plavidla
Obrázek druhý: Vojáci Čínské osvobozenecké armády
Třetí: 200 čínských letadel nad náměstím Nebeského klidu
Čtvrtý: Čínské rakety dlouhého doletu
Pátý: Protiletadlové dělostřelectvo
Šestý: Filmové záběry

Vybral a přeložil Lubomír Man

Putinův radikální krok směřuje k ohrožení nadvlády USA

September 6, 2015, 2:15 am

≫ Next: Role Číny, MMF, Rozvojové banky BRICS a BIZ při přípravě nové světové měny (I.)

≪ Previous: Vlády zemí EU a USA poskytly punc své pitomosti

$

0

0

6. 9. 2015       zdroj a zdroj a zdroj
Nový radikální krok Vladimíra Putina bude znamenat silný úder pro ekonomiku USA a Evropské unie a ohrozí globální dominanci dolaru ve světě. Tímto krokem je odmítnutí dolaru a eura v placení mezi zeměmi SNS. Začala o tom psát západní média.

Odstartovala skutečná noční můra pro Washington, která bude trvat dlouho. "To nejhorší, co se může USA stát a čemu se pečlivě vyhýbají, je ztráta vedoucího postavení dolaru ve světě. Vladimír Putin se snaží ve všech směrech podlomit vliv dolaru vůči ostatním měnám," napsal v tureckém vydání Vedat Ozdan.

Činí pro toto zatím malé kroky, které již začaly USA znepokojovat. Obchod mezi Čínou a Ruskem již přechází na platby v jüanech a rublech.

Spojenectví Číny a Ruska

V letošním roce Rusko prodalo významnou část svých dolarových rezerv a zbavilo se 20% amerických dluhopisů. Stejné akce opakovala i Čína, která vydala 500 miliard dolarů ze státních rezerv. Po rozhodnutí o devalvaci jüanu prodala Čínská centrální banka obrovské množství dolarových aktiv, údajně pro zastavení poklesu na burzách v Šanghaji a Shenzhenu.

Země SNS a Japonsko

Tyto skutečnosti potvrzují, že spojenectví obou zemí se snaží zbavit svět závislosti na dolaru. To je pro Washington velmi znepokojující. Tím spíš, že se k nim může brzy připojit ještě několik dalších zemí, mezi nimiž jsou Kazachstán, Bělorusko, Arménie, Tádžikistán a Kyrgyzstán.

…Zahraničním tiskem proběhla informace o novém radikálním kroku - návrhu zákona, který prezident Putin předložil Státní dumě RF (dolní komora ruského parlamentu).

Tento dokument zakazuje fyzickým a právnickým osobám z Ruské federace používat dolar v oblasti zahraničního obchodu.

V prvních připomínkách k této záležitosti se uvádí, že návrh je zaměřen na vytvoření v určitém slova smyslu "jednotného finančního trhu" mezi zeměmi SNS a předcházení použití dolaru a eura při obchodování mezi těmito zeměmi…

Neočekávaně pro všechny se k nim přidává i Tokio, které navrhlo svou měnu pro úhrady mezi Ruskem a Japonskem. Svůj návrh vysvětlil ředitel Japonské banky pro mezinárodní spolupráci Tadashi Maeda takto: "Za účelem minimalizace obchodních rizik".

Nyní se USA mohou obávat dominového efektu, protože je pravděpodobné, že za těmito zeměmi budou následovat další.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Role Číny, MMF, Rozvojové banky BRICS a BIZ při přípravě nové světové měny (I.)

September 6, 2015, 3:01 am

≫ Next: Analýza V. V. Pjakina z 31.8.2015

≪ Previous: Putinův radikální krok směřuje k ohrožení nadvlády USA

$

0

0

Květa Pohlhammer Lauterbachová 
6. 9. 2015   E-republika

Představme si, že by fungoval skutečný trh se zlatem a stříbrem, případně dalšími vzácnými a pro moderní ekonomiku důležitými kovy v momentu, kdy se spustily rotačky tisku nekrytých peněz dolarů, eur a dalších návazných měn. Jak by asi cena zlata vyskočila nahoru. Pětkrát, desetkrát?

Možná jen čtenáři alternativních médií postřehli, že Čína uveřejnila údaje o stavu svých zlatých zásob a že se kolem Číny toho děje v poslední době víc než dost. Vojenská přehlídka v Pekingu nenechává nikoho na pochybách, že tu máme co do činění s novým hegemonem, otázkou je, jak a ve prospěch koho bude vládnout. Hloupé řeči o pádu ekonomiky Číny naprosto nepřipravených komentátorů-presstitutů – ach, pouze šestiprocentní růst ekonomiky! – čtenáři rozhodně nepomohou, aby se zorientoval v dnešní složité ekonomické situaci. Události se valí každým dnem a pouze zlomek skutečně důležitých informací jsme schopni zaregistrovat. Hledejme tedy společně odpovědi na otázky, které nám nikdo zatím ani nenabízí. Podívejte se na starší dvojdílnou studii Nástup světové měny aneb Distopie se stává realitou, kde jsme už udělali první náčrt současné situace.
 

Peking prý může zavést zlatem krytý yüan

V souvislosti s nákupy zlata Čínskou lidovou bankou a rozpouštěním dolarových rezerv v objemu 100 miliard dolarů během 14 dnů a avízovaným prodejem 40 miliard měsíčně do konce roku se vynořují spekulace o tom, že by Peking mohl zavést zlatem krytý yüan. O tom, že cena zlata byla a je záměrně stlačována, a že se planetární hrnce zlata daly do pohybu, jsme psali v několika článcích nejenom my (např. zde a zde).

Významnou roli finančních domů JPMorgan a HSBC jako skrytého likvidátora FEDu, které tlačily ceny vzácných kovů dolů, popsal v roce 2010 obchodník s drahými kovy a whistleblower Andrew McGuire. Prodeje řízené algoritmy počítačů stlačily tehdy ceny na papírové burze zlata COMEX na pětileté minimum. McGuirovo tvrzení bylo tak přesvědčivé, že americký úřad pro dohled nad touto burzou, tj. Commodities Future Trading Commission (CFTC) začal tyto machinace vyšetřovat. Ale nic nezjistil, pochopitelně. Technicky vzato prý zafixování ceny neodporovalo předpisům londýnské asociace obchodníků s drahými kovy (LBMA - London Bullion Market Association).

Představme si, že by fungoval skutečný trh se zlatem a stříbrem, případně dalšími vzácnými a pro moderní ekonomiku důležitými kovy v momentu, kdy se spustily rotačky tisku nekrytých peněz dolarů, eur a dalších návazných měn. Tzv. "fiat money" zaplavují trh, zatímco produkce zlata má konstantní průběh. Jak by asi cena zlata vyskočila nahoru. Pětkrát, desetkrát? Centrálními bankéři obhajované kvantitativní uvolňování by prostě znamenalo katastrofu, nový Výmar, který zahájil válečnou éru. Závěr z toho plynoucí je, že cena zlata v žádném případě neodráží jeho tržní hodnotu. Pseudohodnotou jsou virtuální peníze a moc z nich plynoucí, které dnes začaly řídit trh. Takový systém je ekonomická sebevražda. Horší je, že jeho etablování po I. světové válce vedlo ke Druhé válce, viz dále. Vzhledem k opakování historie ohledně manipulací s cenou zlata si položme několik otázek.

Proč je Západ tak hloupý a nechá unikat tak velké množství zlata na Východ?
Proč politikové pouze přihlížejí, jak se hroutí základní ekonomická struktura Západu?

A proč guvernér České národní banky neustále obhajuje prodej oněch 55 tun zlata, které byly za tak nevýhodných podmínek prodány, a trvá na tom, jak je investiční portfolio České národní banky spravované americkým žralokem Black Rock a State Street Globals pro Českou republiku výhodné?

Z výnosů uveřejněných ve výroční zprávě ČNB za rok 2014 rozhodně nemáme důvod se zvlášť radovat. Škody způsobené ČNB by měly být předmětem zvláštní vyšetřovací komise. Zatím nabízím kritický pohled Ing. Mrázka a kritiku profesora Zeleného. Pan profesor Zelený je liberál plně věřící tomu, že trh je všemocný i dnes, a všechno vyřeší. Přes tuto iluzi stojí za to ho číst. Kdo nemá iluze, nechť si přečtě náš článek Technologické zaostávání aneb Důvod válek vedených Západem.
 

Jak se zadělává na světovou válku

Jako občané už máme dost těch lží, které se nám dostávají od expertů bankéřů, jejichž rukojmím jsme se stali. V ekonomice platí argumenty a studie podložené fakty. Bankéřům tedy nabízíme, co se týká úlohy zlata, závěry studie královské britské instituce Chatham House. Jde o bývalý Royal Institut of International Affairs, který byl založen po I. světové válce na Pařížské mírové konferenci. Zde byly položeny základy II. světové války a odtud utekl jeden naštvaný lord, jménem John Maynard Keynes. Cecil Rhodes by měl radost, vždyť se naplnila jeho vůle. Chatham House se stal nejdůležitějším think-thankem světa.

Tato organizace založila pracovní skupinu Chatham Gold Taskforce, která zkoumala roli zlata. Vidíme, že vše je úplně jinak, než se nám snaží nabulíkovat centrální bankéři. Kdo umí anglicky, ať si počte v materiálech, naposledy vydaném dokumentu z roku 2011 „Gold, the SDR and Other Matters. K fungování a významu instituce Chatham House se ještě vrátíme.

Planetární hrnce zlata se daly do pohybu. Je to snad pouze neschopností západních elit, že se Východ zvedá jako Fénix z popela? Anebo mají ve hře prsty elity, známí hráči dnešního padajícího kasina, kteří se zachrání modifikací stávajícího finančního systému a přitom nechají padnout USA i Evropu? Nepůjde přitom o ten „lepší a spravedlivější svět“, který přinese blahobyt všem a který si slibují mnozí nadšenci od BRICS států, jeho nové rozvojové banky a Asijské investiční banky AIIB. K tomu jsem osobně kritická, na rozdíl od mých redakčních kolegů-politiků (Ufa 2015 a strategie zemí BRICS). Viz můj článek Banka AIIB aneb Zdání může klamat.


Poučme se z historie Číny

V 17. a v 18. století byla využita společnost East India Company, aby odůvodnila a zajistila nadvládu Britů nad trhem drahých kovů. Východoindická společnost nakupovala v Číně čaj, hedvábí a porcelán. Spotřeba čaje utěšeně rostla, pití čaje se stalo v Anglii hitem, stejně jako dnes káva u nás, a obchod tedy utěšeně kvetl. Jenže Číňané chtěli za své zboží stříbro. Vznikla obava, že by Angličané mohli přijít o všechno své stříbro, a to se jim nelíbilo. Nasadili tedy jako platební prostředek opium, který byl žádaným lékem a East India Company rozjela jeho výrobu v Indii. Tak se rozběhl původně ilegální obchod s opiem do Číny, až postupně na drogách závislí Číňané na placení touto formou kývli. V roce 1935 byla Čína ekonomicky na dně a nikdy na tuto lekci Západu nezapomněla, i díky Západem rozpoutaným opiovým válkám v Číně. Komu se to zdá dávnou minulostí, nechť se podívá na dnešní obdobu "opiové války" v Libyi, Sýrii a na Ukrajině. Píšeme o tom na e-republice celkem dost, viz příslušná klíčová slova.

Tím byla umetena cestička ke kartelovým dohodám o ceně stříbra a dalších kovů, protože hlavní aktéři "obchodů" s Čínou pochopili, že zisku lze dosáhnout i jinak. A to se stalo pouze 10 let před Bretton-Woodem, kdy byl dolar zafixován na zlato pro účely směnitelnosti pro nerezidenty USA. Cena zlata byla však dohodnuta LBMA (London Buillon Market) pod vedením N. M. Rothschilda již v roce 1919. Manipulace se zlatem jménem imperiální politiky té které velmoci (a tím i zničení jiného státu či velmoci) jsou a budou ve světě běžná věc. Takže máme nejprve cenu zlata zafixovanou kartely a skrze imperialistickou politiku danou lokálními válkami. Pak teprve přijde onen slavný zlatý standard. Naivní vyznavače svobodného trhu znovu upozorňuji na pořadí těchto kroků, které je naprosto zásadní.
 

Jaká je skutečná role Západu a Číny?

Že by chtěl Západ dnes napravit to, co způsobil Číně, Indii, Rusko nevyjímaje, ve 20. století? To si jistě nikdo soudný myslet nemůže. Měli bychom se ptát: „Jakou roli hraje Východ, zejména Čína při zavádění Nového světového řádu?“ Výstavbě nového finančního systému a techno-fašistické revoluce, která se testuje jako řešení závažných klimatických a ekologických problémů planety. Viz vize budoucnosti v podobě tzv. „smart cities“, o kterých bude v dalších dílech řeč. Připomeňme, že po vyčerpané velmoci USA a po nevyhnutelném pádu dolaru jako světové měny se světoví finančníci obrátí na nového pána světa. A co mu nabídnou, když poslední dvě staletí jen vykořisťují planetární zdroje a umí jen gigantické manipulace s měnou?

Je to stejné, jako si myslet, že řecká Syriza postavená na Alexi Tsiprasovi a Yannisu Varoufakisovi byla skutečně levicovou stranou, která chtěla zlepšit ekonomické postavení řeckého lidu. Stejně tak je naivní si myslet, že AIIB a banka, kterou založily BRICS, přinesou pokrok lidstvu. Zvláště, bude-li yüan, krytý zlatem, součástí nového koše měn, který bude určovat hodnotu světové měny SDR, která by měla, podle toho, jak se chová Mezinárodní měnový fond, nahradit dolar.

Ve druhém díle se podíváme na osobnosti, které nastoupily do těchto bank a na úlohu Mezinárodního měnového fondu a Banky pro mezinárodní platby a zúčtování se sídlem v Basileji při přípravě nové světové měny.





 
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 800 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republiky přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce E-republiky. Děkujeme!



 

Související články:

• Bojujme za demokratické centrální banky. Bude Island náš vzor?
• CCB, AIIB, NBD: nové štiky v zatuchlém rybníce světových financí
• Islámské bankovnictví versus současný bankovní systém (I. díl)
• Banka AIIB aneb Zdání může klamat
• Islámské bankovnictví versus současný bankovní systém (II. díl)
• Proč média o důležitých věcech lžou
• Dluhová politika Česka se začíná podobat Řecku
• CCB, AIIB, NBD: nové štiky v zatuchlém rybníce světových financí
• Je suis Musulman
• Daň z internetu a podnikání v XXI. století (část II.)

Analýza V. V. Pjakina z 31.8.2015

September 6, 2015, 3:29 am

≫ Next: Kdo odmítá kolektivismus, odmítá své bezpečí

≪ Previous: Role Číny, MMF, Rozvojové banky BRICS a BIZ při přípravě nové světové měny (I.)

$

0

0

5. 9. 2015   přeložila Irena Aneri

Obsah videa:
Úvod – Malajsie, Holandsko, MH17
07:09 – asijsko-tichomořský region, Čína, stěhování sídla globálního prediktora a jeho plány, ekonomika USA
13:17 – propuštění Jevgenie Vasilevové, klany kolem Medvěděva ( a další ...)

17:32 – potomci Romanovců a jejich propagace, Británie a královská rodina

22:46 – odpuštění 20% dluhů Ukrajině (článek)

26:40 – Valentina Matvejenková nedostala vízum k jednání v OSN, stěhování sídla OSN (článek)

28:47 – srpen jako kritický měsíc, Naryškin

30:43 – samostatná armáda Evropy, zrušení NATO

 

Zdroj: Irena Aneri

Kdo odmítá kolektivismus, odmítá své bezpečí

September 6, 2015, 3:35 am

≫ Next: Putin potvrdil to, co už dávno víme: Ruští poradci v Sýrii, Asad je ochoten sdílet moc

≪ Previous: Analýza V. V. Pjakina z 31.8.2015

$

0

0

Štěpán Forgáč
2. 9. 2015 Český ráj

Stále jsme ze všech stran krmeni nesmysly o nutnosti odmítat kolektivismus. Jako odstrašující příklad je v současnosti uváděna např. Severní Korea. Tvrzení, že je kolektivistickým režimem je ukázkovým příkladem sofismu – vydáváním nepravdy za zdánlivou pravdu.

Jak to tedy je? V tzv. kolektivistických společenských formacích ani náhodou a nikdy nečinil v daném území politická ani ekonomická rozhodnutí kolektiv jeho obyvatel. Tato rozhodnutí činila elita (skupina nebo jednotlivec) na základě ideologie. Je to jen jedna z forem elitarismu.

Přirozený kolektivismus byl/je degradován na stádismus. I v zastupitelské demokracii je přirozený kolektivismus degradován na stádismus, jen více skrytě. Historie lidstva je historií elit. Lid byl/je jen jejich pomocníkem v boji o moc. V tom se doposud nic nezměnilo. Právě elitokracie je to co nás nejvíce ohrožovalo a ohrožuje. Chceme-li se vyhnout kontinuálnímu existenčnímu ohrožení, musíme se zbavit elitarismu a nahradit ho spontánním kolektivismem. Jinou možnost prostě nemáme. Jakákoliv snaha o polepšení nepolepšitelného je jen plýtváním času a sil. Vymanit se ze současného paradigmatu je pro bezpečí lidstva nezbytné. V praxi to znamená začít vytlačovat elitarismus z rozhodovacího procesu kolektivismem a to nejprve v nejnižších územních celcích, tedy tam, kde a odkud to lze, tam, kde je elitarismus nejslabší. Organizovat kolektivizační proces v obcích/městech mohou jen sami jejich občané. To je počátek cesty ke svobodě a bezpečí. Přirozená politická a ekonomická kolektivizace je sebe osvobozovacím procesem občanů daného území. A produktem svobodného územního kolektivu je svoboda jeho jednotlivých občanů. Z toho vyplývá, že svoboda kolektivu je nezbytnou podmínkou k tvorbě svobody jednotlivce. Sami občané se na tvorbě své svobody – stanovování hranic svévoli v hranicích svého území podílí.

Dalšími kroky po završení procesu přirozené kolektivizace obcí a měst je kolektivizace regionu, země, státu. To vše řízeno vytvořenou horizontální soustavou obcí a měst – nové mocenské struktury státu. Ne rozpad státu, ale decentralizace, horizontalizace a kolektivizace moci v něm. Elity budou samozřejmě bránit svou moc fér i nefér způsoby.

Je třeba s tím počítat.

---

Putin potvrdil to, co už dávno víme: Ruští poradci v Sýrii, Asad je ochoten sdílet moc

September 6, 2015, 3:53 am

≫ Next: Proboha, copak není v ČT nikdo inteligentní, aby konečně vyřadil z provozu Tvarůžkovou, ostudu české žurnalistiky...?

≪ Previous: Kdo odmítá kolektivismus, odmítá své bezpečí

$

0

0

6.9.2015  Wertyz Report

Po třech letech máme konečně doznání z ruské strany o podpoře syrské vlády ve válce. Po čtyřech letech války a 240 tisících mrtvých se může v nadcházejících týdnech odehrát zásadní změna celého konfliktu.

Ruský prezident Vladimír Putin jezdí po celém světě s touhou po vytvoření mezinárodní koalice pro boj proti ISIS v naději, že krvavý konflikt v režii NATO a USA konečně vyřeší. Spekulace o ruském zapojení v syrské válce sílí, ale zatím nebylo prokázáno (dokud nejspíš Američané nevytáhnou satelitní snímky). Putin na otázky ohledně zapojení řekl, že tvrzení o přímé vojenské intervenci jsou „předčasná.“ Ačkoliv přiznal, že Rusko poskytuje syrské armádě výcvik a logistickou podporu, bez které by už dávno prohrála, přímou intervenci do budoucna nevyloučil. „Říct, že jsme připraveni dnes - prozatím je předčasné o tom mluvit. Sýrii dáváme už docela výraznou pomoc s vybavením a výcvikem vojáků pro naše zbraně,“ citovala ho agentura RIA Novosti během ekonomického fora ve Vladivostoku.

Putin zároveň nevyloučil i koalici s Američany. „Opravdu chceme vytvořit nějakou mezinárodní koalici pro boj s terorismem a extrémismem. Proto jsme to konzultovali s našimi americkými partnery - osobně jsme mluvil s americkým prezidentem Obamou,“ řekl.

Ruský prezident také potvrdil to, co Asad říkal už od roku 2011 - že je ochotný sdílet moc se „zdravou opozicí.“ Zástupci syrské vlády a opozice několik týdnů vyjednávají v Moskvě. Zástupci syrské vlády několikrát zmiňovali, že jsou připraveni i na předčasné volby. Syrských opozičních skupin je hned několik, „zdravou opozicí“ se určitě nemyslí Západem podporovaná skupina, která akorát vymetá drahé hotely.



Zdroj: Reuters
Foto: REUTERS/CNSPHOTO

Proboha, copak není v ČT nikdo inteligentní, aby konečně vyřadil z provozu Tvarůžkovou, ostudu české žurnalistiky...?

September 6, 2015, 6:10 am

≫ Next: Migrace a ultrapravice v Německu

≪ Previous: Putin potvrdil to, co už dávno víme: Ruští poradci v Sýrii, Asad je ochoten sdílet moc

$

0

0

Břetislav Olšer

6.9. 2015   Rukojmí

Proč se nezasmát scénce z filmu “Jáchyme, hoď ho do stroje”, v němž každý čtvrtek skončí jeden ze zaměstnanců u doktora Chocholouška. Ideální parafráze na redaktorku ČT Tvarůžkovou, co je placena za bránění pravdě svým hostům...

V tomto příběhu však skončí u Chocholouška Tvarůžková kvůli svým trapasům, den ode dne neúnosným a celonárodně odsuzovaným. A vedení ČT mlčí, jsou snad placeni za likvidaci svého média. Naopak ji nedávno poslali do Londýna, aby tam vyzpovídala ty nejznámější promiskuitní lehké děvy v Evropě z Pussy Riot. Chápu osobní náboj Tvarůžkové; je z nemanželské rodiny, narodila se Kubánci, jenž u nás pracoval, zplodil ji a nechal své děcko i jeho matku být napospas dětským domovům a jiným potížím, než ho nakonec jako svého biologického otce našla dle svého prohlášení na facebooku.http://ona.idnes.cz/zuzana-tvaruzkova-otce-jsem-nasla-pres-facebook-fty-/spolecnost.aspx?c=A140415_180641_spolecnost_jup

Vyjmenuji jen některé hosty z pořadu Interview ČT24, v němž tato osoba se sluchátkem jako spoluúčastníkem této blamáže z režie dehonestovala Jiřího Vyvadila, Hynka Kmoníčka, hejtmana Michala Haška. aby se v pořadu s Gillesem de Kerchovem, protiteroristickým koordinátorem EU, dopustila nejhoršího novinářského faux pas, kdy nezareagovala na slova svého hosta, když řekl, že nynějším úkolem USA je vycvičit iráckou armádu, aby porazila Islamský stát. Zde měla položit jasnou otázku. "Proč tak USA neučinily během deseti let, co vedly válku v Iráku, navíc prokazatelně a OSN odsouzenou jako vylhanou? Proč dopustily, aby vznikl tak děsivý terorismus...?" Prostě ji nepoložila...


Jak si tato rodilá Kubánka může dovolit manipulovat s lidmi, kteří mají za sebou obdivuhodnou kariéru: např. Hynek Kmoníček, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky, byl velvyslanec ČR v Indii, Bangladéši, Nepálu, na Maledivách, Srí Lance, v Austrálii či při OSN v New Yorku, dále Jiří Vyvadil - senátor, předseda Ústavně právního výboru, náměstek ministra spravedlnosti, hlavní politický poradce pro strategické záležitosti a otázky justice, či hejtman Michal Hašek, předseda Asociace krajů České republiky a hejtman Jihomoravského kraje, kde je momentálně nejpopulárnější osobností.. A všem těmto skákala nezdvořile do řeči, aby nemohli vyslovit pravdu, jež se jí nehodila do krámu. A když se měla ptát, jako v případě zmíněného Gillese de Kerchovena, zarytě mlčela....

Dle Parlamentních listů přišlo k dalšímu překřikování v Interview ČT24 s Haškem poté, co moderátorka citovala vyjádření exprezidenta Václava Klause: „Jestli chce Evropa spáchat sebevraždu tím, že bude přijímat neomezené množství uprchlíků, ať to dělá, ale ne s naším souhlasem.“ Když moderátorka řekla, že k přijímání uprchlíků nás zavazují mezinárodní úmluvy, Hašek reagoval tím, že tyto mezinárodní úmluvy vznikaly v době, kdy těžko mohl někdo předpokládat, že se zvednou miliony lidí a začnou se posunovat na Evropu. „Mezinárodní smlouvy nikdy nepočítaly s tak velkým množstvím uprchlíků,“ poznamenal s tím, že svět se mění natolik dynamicky, že by mělo dojít k revizi těchto úmluv. Tvarůžková pak na Haška naléhala, ať řekne, jakým způsobem by se tyto mezinárodní úmluvy mohly změnit. K takovému vyjádření ale Haška nedotlačila, ten pouze uvedl, „ať se tím zabývají tři tisíce špičkových odborníků“ v Bruselu. Sám konkrétně odpovědět odmítl s odůvodněním: ...„nemám ambici řídit ani OSN, ani EU, a dokonce ani ČR.“

Tvarůžková, jež překvapivě nepochází z Loštic, ale z Litvínova, a co se nesmí jí říkat rasisticky černoška, nýbrž že je exotického původu, vystudovala gymnázium. Následně začala studovat právnickou fakultu, studium ale přerušila; začínala jako novinářka v bulvárním nedělníku Nedělní svět. Do ČT nastoupila, když se rozjížděl zpravodajský kanál ČT24. Stala se redaktorkou domácí redakce, specializuje se na problematiku politiky a justice. Dnes má i své oblíbence; třeba inkriminovanou punkovou partičku z Londýna, jež měla navzdory svým kladným bodům za věznění v Rusku, v Americe problém; Pussy Riot, poté, co je přijaly v USA s takovou pompou Madonna i Hillary Clinton, si usmyslely, že někoho zajímá jejich punk a zúčastnily se protestů v zuřícím Fergusonu; kde ale narazily. Napřed hrdě samy o svém exhibicionismu referovaly na sociálních sítích; ovšem, ouha, žádná sláva, naopak. Odpověď nenechala na sebe čekat - na stránkách Bílého domu se objevila petice s požadavkem zrušení víz pro celou “trojici” a vystěhování jí z USA.

"Ruští aktivisté ze skupiny “Pussy Riot” - N. Tolokonniková, M. Aljochina a P. Verzilov - přijely propagovat vulgární, amorální a nekřesťanský způsob života,- napsal autor petice. - V Rusku byly odsouzeny za šokující, urážlivé a amorální činnosti v katedrále Krista Spasitele. Američané si váží jakýchkoli názorů, ale náš “pohár trpělivosti” přetekl poté, co tito aktivisté se zúčastnili nelegálních protestních akcí ve Fergusonu a New Yorku. Domníváme se, že účast cizinců v podobných akcích je nepřípustná. My, Američané, vyřešíme svoje problémy samostatně, bez pomoci cizinců, kteří mají špatnou pověst… https://petitions.whitehouse.gov/petition/revoke-visas-tolokonnikova-alekhina-and-verzilov-and-prevent-them-entering-united-states


No, prosím, dokud tyto “ku*dy” znesvěcovaly katedrálu v Rusku, byly to hrdinky, přijímané Hillary Clinton a dalšími celebritami. Nechápaly, že jsou na místě, kde se modlí lidé k Bohu, přesto ho znesvětily Když se v rámci svého zviditelnění postavily za pouliční demonstranty v USA, jsou to najednou “cizinci, kteří mají špatnou pověst” - a pryč s nimi!!! Kdepak jsou jejich čeští obhájci? Kubišová, biskup Malý, kníže Schwarzenberg…? Takto se v grupensexu předvádějí morální nositelky Ceny Václava Havla za kreativní disent… http://urod.ru/news/6207/

Tak se nám předvedla alespoň redaktorka ČT Zuzana Tvarůžková ucházela o Novinářskou cenu 2014, sponzorovanou oligarchou nevalné pověsti, za investigativní londýnský rozhovor se dvěma členkami Pussy Riot. Škoda, že místo Londýna neutrácela peníze koncesionářů za cestu do Moskvy, kde by mohla natočit reportáž z tamního Biologické muzea; omladina si v něm uspořádala komsomolské povyražení a jako správná žurnalistka by se sama mohla na vlastní oči zúčastnit tohoto Timurovského spektáklu… Nyní může vše napravit a vydat se na interview do Fergusonu…


Nakonec se to jí i koncesionářům vyplatilo. V česko-americké soutěži Novinářská cena 2014, sponzorované George Sorosem, mj. v kategorii audiovizuální žurnalistiky „Nejlepší rozhovor, beseda nebo diskuse“ byla ve hře i Zuzana Tvarůžková za Interview ČT 24 se členkami Pussy Riot (Londýn - Česká televize Praha). Sice nevyhrála, ale není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.http://olser.blog.idnes.cz/c/460448/soros-jak-byt-vzorem-zido-plutokratickeho-bolsevickeho-sionistickeho-

“Jsou to paradoxy, co?” říká sládek v Audienci Václava Havla, duchovního otce Pussy Riot a Tvarůžkové. Občas měl světoznámý dramatik pravdu. Svět se řítí do ďáblovy ři…. Karikaturisté Charlie Hebdo urazili Proroka Muhammada a bez zaváhání je zastřelili islamisté. Pussy Riot zhanobily křepčením a sprostou písní pravoslavný chrám Krista Spasitele a dostaly Cenu Václava Havla za kreativní disent. Je neuvěřitelné, za co všechno si mohou dnešní rozverné dívky vysloužit novinářské a jiné kreativně vypocené ceny…? Tak se znovu podívejme, copak jsou to za květinky - Pussy Riot… Ovšem, každý začátek je těžký. http://youtu.be/65w8XMUQ3t4


Jak uvedla iDnes.cz, v roce 2008 si členové Vojny včetně těhotné Tolokonnikovové společně zasouložili v moskevském biologickém muzeu (na fotodokumentaci z akce se podívejte zde). Pod heslem “Mr**me na následníka medvídka” tak protestovali proti nástupu Dmitrije Medveděva do prezidentské funkce. Příklady táhnou… Skupina osmi aktivistů v barevných maskách v chrámu na Pražském hradě zazpívala upravený Svatováclavský chorál kritizující vládní návrh na vyrovnání s církvemi. Mezi dopoledními bohoslužbami rozvinula skupina osmi aktivistů v barevných kuklách transparent „Svatý Václave, vyžeň Duku s Nečasem“ a spustila novodobý chorál kritizující církevní restituce. Po chvíli jejich vystoupení přehlušil svojí hrou varhaník a skupinka z chrámu odešla ven. Hlídkující policista jim přitom pouze zabavil transparent. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/FOTO-Tohle-musite-videt-V-Plzni-vystavuji-obraz-s-nazvem-Kunda-z-Lan-345582


Pak prezident Zeman v Hovorech z Lán kritizoval k.ndy sem, k.ndy tam a bylo zle převelice. Přitom v překladu znamenají „pussy riot“ mj. Číče, resp. Kundiičky, co dělají výtržnosti… Kundí výtržnost… Už vím, kdo je v této kauze trapný. Sláva Bohu, že to ještě není s českou inteligencí tak špatné, jak to prachšpatně předvádí Kubišová, Kocáb, Schwarzenberg, Malý a další mocipáni, co protestovali proti uvěznění těchto lepých děv. http://slovnik.seznam.cz/en-cz/word?q=pussy&id=2LD6uPhJBrA=,A9ay9PduRn8

Ihned se análně v pražském Lucerna Music Baru uskutečnil koncert na podporu uvězněných hudebnic z ruské rockové kapely Pussy Riot. Jeden z organizátorů a vystupujících, lídr skupiny “Už jsme doma” Miroslav Wanek, řekl, že Pussy Riot mají právo na názor….” Co asi říká na souložení Naděždy Tolokonnikovové, těhotné členky této “skvělé dokonale intonující” skupiny? Pussy Riot prostě vždy koncertovaly na ilegálních místech, aby vzbudily pobouření. V barevných kuklách a pestrých šatech se kromě pravoslavného chrámu objevily třeba na střeše trolejbusu, ve stanici metra nebo v luxusním butiku.

Vždy za pohoršených pohledů kolemjdoucích. Takže, žádné kočičky či číče, ale něco, co by vzbudilo veřejné pohoršení, tedy rozhodně ne číče, jež by nikoho nepobouřily…Navíc český prezident vlastně jako první z politiků otevřeně a v přímém přenosu řekl, co název Pussy Riot znamená v češtině. V překladu název Pussy Riot je něco jako „Kundí vzpoura“. Dále pak Miloš Zeman citoval některé texty jejich písní, které jsou rovněž plné vulgárních výrazů, především s odkazem na pohlavní orgány a obecně sexuální tematiku.


Podle zmíněných dvou členek však prý český prezident neví, o čem mluví, a netuší, co ve skutečnosti Pussy Riot dělají. Tolokonnikovová s Aljochinovou označily prezidenta Miloše Zemana za „patriarchálního blbečka“. Ten reagoval v Parlamentních listech na citované výrazy dlouhým a evidentně upřímným smíchem.


Kdo jiný by fandil veřejně s kýmkoli a kdekoli souložící dívky, než orálně svým mužem podvedená zřejmě budoucí prezidentka USA Hillary Clintonová…?

„Dobře, mohu vám nabídnout důkaz pravdy, ale obávám se, že nebudete mít odvahu ho uveřejnit. Dostal jsem právě sérii fotografií, které dokumentují Pussy Riot. Máte-li odvahu, a každý skutečný novinář by měl mít odvahu, jako američtí novináři při aféře Watergate, pak jim pošlete od patriarchálního blbečka pozdrav, který bude obsahovat sérii asi deseti fotografií z jejich bohulibé činnosti. Myslím si, že víte, o čem mluvím,“ naznačil prezident s tím, že do hradní kanceláře mailem dorazila série fotografií, které se v posledních dnech šíří českým internetem. http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Pussy-Riot-a-CT-spolecne-v-Londyne-Zeman-ted-vi-jake-to-je-byt-oznacovan-za-amoralniho-346053

Nyní na snímcích několik členů a členek ruského seskupení Pussy Riot veřejně souloží v muzeu za běžného provozu, Tolokonnikovová je během toho dokonce v pokročilém stadiu těhotenství a výrazy zachycených souložících párů navíc připomínají stavy po požití různých psychotropních látek. Říká se tomu performance, radikální “umělecké” skupiny “Vojna”, “Palácový převrat”, “Mrdáme na následníka medvídka” a další. Fotografie i videozáznam z této akce jsou veřejně dostupné na internetu (+18).


Až budou v bazilice Sv. Petra močit a souložit Femen a Pussy Riot

Připomeňme si tedy ještě výrok Karla Schwarzenberga k rozsudku nad Pussy Riot: „Velice vás obdivuji. Držte se. Rusko získá svou důstojnost a svobodu. Všichni na vás myslíme. Pokouším se je podpořit, poněvadž ty holky jsou opravdu báječné, já je opravdu obdivuji. Je dobré upozornit ruské politiky, že někoho zavřít kvůli představení je v dnešní době opravdu poněkud mylné.“

Ovšem, „kundičky“, pardon, jen „kočičky“, miluje i Marta Kubišová. Její slova: “Rozsudkem se (Rusko) ocitlo na seznamu banánových republik. Je to celé nesmysl, už to, že jsou soudně stíhány.” Za ostudu považuje celou akci i biskup Václav Malý. Nemyslí však ostudu, že punkerky vnikly a zpívaly v chrámu, ale že byly zatčeny. “Když se ta děvčata omluvila, měla by dostat nanejvýš pokutu, ale rozhodně nebýt vystavena trestnímu stíhání. Čekal bych od moskevského patriarchy, že řekne: Ta děvčata osvoboďte. Mrzí mě, že od vedení pravoslavné církve nezazněl ani jeden hlas, který by řekl: Toto trestní stíhání je nevěcné,” řekl Malý.

A též mě napadlo, že i Malý je biskup, co na Letné též politizoval: „Gusto, je tu husto!“. Jistě si stojí i za texty Pussy Riot. Připomeňme si je: „Černá kutna, zlaté nárameníky a všichni farníci se plazí k pokloně. Zjevení svobody na nebesích… Hovno, hovno, hovno Boží. Hovno, hovno, hovno Boží… lépe kdyby v Boha, vymrdanec, věřil.“ Ještě, že nepoužili v Česku populární Bič Boží


Do diskuze s řadou názorů ke svérázným výrokům prezidenta Zemana z Lán přispěli také umělci z Plzně. Konkrétně dva profesoři ze střední umělecké školy Zámeček - Karel Švuger a Jiří Světlík. Během několika dnů připravili na společnou výstavu v galerii Visio Art ve čtvrti Roudná dvě kontroverzní díla. Švuger se tu prezentuje obrazem Kunda z Lán, Světlík pak Vulva Laudis…


Inu, již se těším na rozhovor Zuzany Tvarůžkové v ČT s aktivisty Pussy Riot z Fegusonu, v němž se dostane co proto i prezidentu Obamovi, jemuž opět N. Tolokonniková a M. Aljochina jistě vzkáží to, co prezidentu Zemanovi, že ho mají za „patriarchálního blbečka“ a přidají ještě že notně "opáleného"… Možná ke všemu brzy černoši z Fergusonu, Baltimoru a jiných míst vyženou z Ameriky po Pussy Riot i svého černého soukmenovce…

Migrace a ultrapravice v Německu

September 6, 2015, 6:41 am

≫ Next: Předseda vlády Kevin Rudd - Austrálie : "Muslimové, kteří chtějí žít podle islámského práva Sharia, byli vyzváni, aby opustili Austrálii.

≪ Previous: Proboha, copak není v ČT nikdo inteligentní, aby konečně vyřadil z provozu Tvarůžkovou, ostudu české žurnalistiky...?

$

0

0

Ben L.

6.9. 2015  A2larm
Rozhovor s aktivistkou Sarah z německé antifašistické skupiny TOP Berlin o situaci v uprchlickém centru Heidenau, které nedávno čelilo sérii násilných útoků.V pátek 21. a v sobotu 22. srpna utrpělo Německo šok. Stalo se znova svědkem rozsáhlých riotů proti uprchlickému centru. Drsné záběry pořízené v Heidenau, malém městečku nedaleko Drážďan ve východním Sasku, se mnoha Němcům zdají zoufale povědomé. Jako by byly ozvěnou laviny útoků, jež následovala po opětovném sjednocení země v roce 1990. Tyto výbuchy organizovaného rasismu byly považovány za již uzavřenou složitou kapitolu německých dějin.

Útok v Heidenau nicméně nebyl pro Německo, jež se rádo prezentuje jako tolerantní a pokrokově smýšlející země, žádným anomálním dozvukem minulosti. Šlo spíše o poslední a nejnápadnější moment v sérii nacionalistických a rasistických akcí, která v posledních letech nabírá na síle. Zatímco velká shromáždění na náměstích organizovaná populistickým hnutím se dostávala do mezinárodního zpravodajství, řetězci drobných, izolovaných útoků a rostoucímu národnímu šovinismu v centru německé politiky se pozornost nevěnovala. Tento šovinismus, který se projevuje ve společných tropech postkrizového evropského šovinismu – v nedůvěře k migrantům a uprchlíkům, strachu z islámu a odporu k lidem, kteří jsou vnímáni jako ti, co se v současné hospodářské krizi „jen vezou“, tedy k chudým nebo „líným“ (kteří v Německu našli svoji syntézu v postavě „řeckého rybáře“).

Uvnitř německé společnosti probíhá významný proces dělení uprchlíků na ty, co si zaslouží pomoc (ze zemí jako je Sýrie), a na ty, co si ji nezaslouží (například z Balkánu a zemí východní Evropy).

Zatímco útoky v Heidenau ostře odsoudily všechny politické strany, stačí si připomenout tón, jaký velké strany a média v létě používaly při vyjednávání s řeckou vládou v čele se Syrizou, abychom si uvědomili, že tento národní šovinismus pronikl hlouběji než jen do relativně malých neonacistických struktur (pro krátký příklad jazyka a používaných argumentů viz toto videoněmeckého komika Jana Böhmermanna). Zatímco důsledky tohoto širšího posunu směrem k reakční a šovinistické politice mimo malé krajně pravicové struktury staví před antifašisty, antirasisty a před levici obecně závažné otázky, mobilizují se v současnosti v Německu antifašistické struktury proti bezprostřední hrozbě, již v ulicích představují organizovaní pravicoví aktivisté.

Zahraniční média příběhu Heidenau nevěnovala příliš pozornosti. Nejčastěji se o něm zmínila jen okrajově v článcích zabývajících se „uprchlickou krizí“ – čímž se myslí krize, do níž se dostaly státy, jež přijímají uprchlíky, nikoli humanitární krize, jejíž součástí jsou tisíce zbytečných úmrtí na hranicích stále více opevněné Evropy. Velmi pozitivní mediální obraz Německa v zahraničních médiích – jako země ekonomického úspěchu, vzrušujícího městského života a skvělého fotbalu – se tak nemění.

Sarah, členka skupiny TOP Berlín, která je součástí antikapitalistické platformy… ums Ganze!, byla jednou z antifašistek, jež mobilizovaly k cestě do Heidenau a k fyzické obraně uprchlického centra tváří v tvář krajní pravici i policejní agresi. Položili jsme jí několik otázek o tom, co se letos děje v Německu.

Můžete ve stručnosti vysvětlit, co se v Heidenau vlastně stalo? Kdo se na útocích podílel? Můžeme zodpovědnost za tamní události přičítat jen a pouze organizovaným ultrapravicovým strukturám?

Na samém počátku těchto útoků bylo několik demonstrací svolaných neonacistickou Národnědemokratickou stranou Německa (NPD) proti výstavbě uprchlického centra v Heidenau, kterých se účastnilo zhruba pět set demonstrantů. Toto „centrum“ je ve skutečnosti jedna velká prázdná hala se dvěma sprchami a dvěma toaletami pro šest set lidí. To jsou hrozné životní podmínky i v případě, že vám náckové právě neusilují o život. Po jedné takové demonstraci se v pátek 21. srpna organizovaní fašisté pokusili dostat přímo k centru, v tu dobu neobydlenému. Střety mezi davem neonacistů a podnapilých místních obyvatel na jedné straně a policií na straně druhé se odehrávaly celou noc. Fašisté stavěli barikády, odpalovali pyrotechniku a organizovaně útočili jak na policii, tak na azylové centrum. Útoky trvaly s mnohem větší intenzitou i v sobotu, kdy bylo zraněno třicet policistů a docházelo ke střetům mezi nácky a antifašisty.

Zatímco policie nakonec náckům zabránila dostat se bezprostředně k uprchlickému centru, situace byla natolik vyhrocená, že mnozí antifašisté měli problém i jen vystoupit z auta bez incidentu. V davu bylo mnoho místních obyvatel, kteří útoky tolerovali či přímo podporovali, takže je opravdu těžké určit, zda to byly především ultrapravicové struktury, kdo násilí vyvolal. Už teď je ale jasné, že většina obyvatel města dlouho neváhala, na čí stranu se přidat, protože s neonacisty sdílela stejné rasistické názory a nenávist vůči uprchlíkům.

Útoky nepřišly jen tak z čistého nebe. Můžete trochu přiblížit kontext nacionalistického šovinismu a ultrapravice v současném Německu?

Nacionalistické a rasistické ideologie byly v německém obyvatelstvu zakořeněné historicky. Od roku 2013 ale můžeme sledovat zhoršování situace. Tehdy začaly demonstrace proti uprchlickým centrům. Ty měly obvykle podobu pouličního protestu směsice organizovaných pravicových aktivistů a neorganizovaných naštvaných německých občanů. Východoberlínské předměstí Hellersdorf, kde působí naše skupina, bylo prvním místem, kde se taková demonstrace odehrála. V současné době jsou fyzické násilí proti uprchlíkům a migrantům a útoky na domovy, v nichž jsou ubytováni, takřka na denním pořádku. Heidenau není první letošní ukázkou organizovaného rasistického násilí v Německu.

Tento vývoj je potřeba zasadit do kontextu nárůstu počtu uprchlíků hledajících v Německu útočiště. Lidé jsou si toho faktu stále více vědomi. Uvnitř německé společnosti nicméně probíhá významný proces dělení uprchlíků na ty, co si zaslouží pomoc (ze zemí jako je Sýrie), a na ty, co si ji nezaslouží (například z Balkánu a zemí východní Evropy). Současná politika německého státu ohledně ubytovávání uprchlíků je fušerská. Uprchlická centra se zřizují v objektech určených původně jiným účelům, mnoho z nich je na východu země. To všechno poskytuje vhodné záminky pro organizátory místních protiuprchlických demonstrací. Nenávist vůči uprchlíkům souvisí s obecným trendem posilování reakčních ideologických proudů v době krize, které se mnoha lidem v nejistých časech mohou jevit jako jediná možná odpověď.

Vedle těchto lidových hnutí proti uprchlíkům bychom měli zmínit především masové demonstrace iniciativy PEGIDA (Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu), protiislámského hnutí s podporou především ve východním Německu. Některé demonstrace s účastí až 25 tisíc lidí se sice navenek vymezovaly hlavně proti „militantnímu islámu“, ve skutečnosti však brojily proti celé řadě dalších údajných hrozeb včetně migrace. Loňské velké násilné demonstrace skupiny HoGeSa (Chuligáni proti salafismu) na západě Německa jsou dalším příkladem rostoucího lidového šovinismu.

Jedná se pouze o „východoněmecký“ problém?

Ne, nejedná. Nyní už o tom není pochyb. Přestože největší a nejnásilnější demonstrace se odehrály na východě Německa, dochází k čím dál většímu množství nočních žhářských i jiných, drobnějších útoků rovněž na západě Německa. Stejně tak divokost a rozsah loňských demonstrací HoGeSa v Kolíně a Hannoveru ukázaly, že západní Německo má poměrně daleko k tomu, být přátelským prostředím. Nelze popírat míru podpory a tolerance, které se dostává náckům, stranám jako NPD či rasistickým hnutím jak od obyčejných lidí, tak od státní správy. To v praxi ještě více stěžuje možnost uspořádat či podpořit antifašistické protiakce a doslova se tak rasistům postavit do cesty.

Lidé se organizují, poskytují dary, nabízejí lekce němčiny zdarma či místa ke spaní

Jak v Německu vypadá diskuse o současné uprchlické krizi a jak o ní informují média?

Diskuse o zvyšujícím se počtu uprchlíků, kteří do Německa přicházejí, probíhá na několika různých úrovních. Na jedné straně se tu těší velké podpoře uprchlíci ze Sýrie, ale na druhé straně dochází k delegitimizaci „ekonomických uprchlíků“ (kteří utíkají kvůli špatným ekonomickým podmínkám v jejich domovských zemích) a nejvýraznějším požadavkem se zdá jejich okamžitá deportace. Máme tu propastné rozdíly mezi reakcemi lidí na měnící se situaci – od uvítacích párty, různých druhů podpory a ochrany až k davovým rasistickým projevům. Tento rozpor se odráží i v médiích, která o této problematice informují mnohem rozmanitěji než v devadesátých letech, někdy kriticky a chytře, často pak rasisticky a nebezpečně. Zvláště rasistické nálepkování uprchlíků coby kriminálníků či lidí od přírody líných nalezlo silnou odezvu v rasistických platformách a výzvách.

O nespočtu utonulých uprchlíků ve Středozemním moři a na hranicích EU se mluví jako o humanitární krizi. Vina je tak přičítána na vrub nedostatečné ostraze hranice a převaděčům a pašerákům. Neexistuje přitom žádná paralelní debata o tom, jak vytvořit bezpečné cesty, které by umožnily lidem uprchnout z nebezpečných zemí. Stát vědomě zachází s uprchlíky co nejhůř a odepírá jim ta nejzákladnější lidská práva, aby je donutil Německo opustit. Tento přístup má za následek, že se zapojuje občanská společnost: lidé se organizují, poskytují dary, nabízejí lekce němčiny zdarma či místa ke spaní atd. Tato charitativní práce je často podporována státními institucemi, protože práce vykonaná neplacenými dobrovolníky by jinak musela být zajišťována státem.

Současné rasistické násilí a žhářské útoky pak mohou být využity státem jako snadný doklad toho, že si Německo „nedokáže poradit s tolika uprchlíky“ a že by se o ně měly postarat další země EU. Přestože tyto představy překročení reálných možností nejsou vědomým výtvorem státu, přijdou mu rozhodně velice vhod. Je to velmi složitá dynamika, která se jen velmi složitě analyzuje.

Policie opět čelí obviněním, že nebyla dostatečně aktivní v ochraně uprchlíků, někteří dokonce prohlašují, že policie útoky neskrývaně podporuje. Můžete se v kontextu probíhajícího vyšetřování tiché podpory Spolkového úřadu pro ochranu ústavy, tedy německé tajné služby, neonacistické teroristické organizaci NSU vyjádřit k chování policie v Heidenau?

Policejní přítomnost ve městě se proměňovala. Navzdory rozsáhlému narušení veřejného pořádku se policie ze strategických důvodů rozhodla chránit pouze samotná uprchlická centra. Rasistický dav tak mohl řádit dle libosti, nikdo nebyl zadržen. Jen jednou policie použila slzný plyn. Policejní liknavost mnohým připomněla události z Rostocku-Lichtenhagenu v roce 1992, při nichž velký rasistický dav rovněž útočil na uprchlické centrum, zatímco policie odmítala zakročit či povolat dostatečné posily.

V kontrastu s touto taktikou byla antifašistická demonstrace v Heidenau doprovázena velkým počtem policistů a skončila brutálním a rychlým natlačením antifašistů zpět na vlakové nádraží. Několik aktivistů bylo zraněno. Je tak vcelku jasné, koho vnímá saská policie jako svého úhlavního nepřítele.

Z perspektivy, která je vůči státu kritická, je požadavek po zvýšené státní intervenci a policejní přítomnosti velmi problematický a stejně tak by člověk neměl sklouznout ke konspiračním teoriím. Jen těžko uvěřitelné vazby policie a tajných služeb na teroristy z NSU a pokračující přehlížení či přímá podpora neonacistického násilí a dalších ultrapravicových aktivit však jasně ukazují silnou tendenci obzvláště saské policie zavírat před útoky krajní pravice oči.

Jaká byla reakce ze strany občanské společnosti a levice?

Politici útoky odsoudili, ovšem s důrazem na odmítnutí veškerého násilí jak ze strany levicových antifašistů a antirasistů, tak pravice. Občanská společnost naproti tomu v Heidenau v podstatě neexistuje, nebo přesněji řečeno: tvoří ji právě ti, kdo hází kameny na uprchlická centra. NPD zde volí až osmnáct procent lidí a podle antifašistických aktivistů v celém městě panuje velká nevraživost vůči uprchlíkům a cizincům.

Levice a antifašisté uspořádali v neděli po výtržnostech silnou a působivou demonstraci. Další aktivisté zablokovali autobus, který měl do centra v Heidenau krátce po útocích přivézt uprchlíky z Lipska.

Na zítřek je po celonárodní mobilizaci naplánovaná velká antifašistická demonstrace v Drážďanech [demonstrace, jež proběhla v sobotu 29. srpna, se zúčastnilo šest až osm tisíc lidí – pozn. překl.]. V kostce můžeme říct, že levice reaguje poměrně pomalu, možná i kvůli značným obavám a nejistotě, co vlastně dělat. Ale je tu samozřejmě přítomen i hněv a pevné přesvědčení, že tohle musí skončit.

Jaký dopad měly tyto útoky na širší ultrapravicovou scénu?

To je opravdu těžké odhadnout. Skutečnost, že existují jen omezené možnosti, jak se útokům postavit, budou mít pravděpodobně z dlouhodobého hlediska za následek posílení neonacistických struktur. Násilí a žhářským útokům, které se odehrály od víkendu 21. a 22. srpna, se nyní dostalo mnohem větší pozornosti než všem dalším za poslední měsíc. Na jednu stranu je to dobře, protože pozornost medií může zdůraznit naléhavost situace a pomoct antifašistům zasáhnout. Na straně druhé je to rovněž úspěch fašistů, neboť se o jejich aktivitách mluví, píše a dostává se jim v médiích velké pozornosti. Současná situace si jako odpověď žádá silnou a rozhodnou antifašistickou reakci, která by zastavila pogromy ještě předtím, než vůbec začnou. Nakonec tedy musíme říct: je to teď na nás.

Předseda vlády Kevin Rudd - Austrálie : "Muslimové, kteří chtějí žít podle islámského práva Sharia, byli vyzváni, aby opustili Austrálii.

September 6, 2015, 6:50 am

≫ Next: Šílený evropský kvapík – co můžeme dělat?

≪ Previous: Migrace a ultrapravice v Německu

$

0

0

 Celý svět potřebuje takového vůdce!
Přistěhovalci, ne Australané, se musí přizpůsobit. Přijměte to, nebo odejděte. Jsem unavený obavami tohoto národa z toho, zda nejsme ohroženi nějakými jedinci či jejich kulturou.
Od teroristického útoku na Bali jsme u *většiny Australanů zaznamenali nárůst vlastenectví.Naše kultura se vyvíjela během více než dvou století bojů, pokoušení a vítězství milionů mužů a žen, jež usilovali o svobodu. Mluvíme převážně anglicky, ne španělsky, libanonsky, arabsky, čínsky, japonsky, rusky, nebo jakkoli jinak. Tudíž, pokud se chcete stát součástí naší společnosti, naučte se jazyk!
Většina Australanů věří v Boha. Není to žádný politický pravicový nátlak, ale prostý fakt, neboť právě křesťanští muži a ženy založili tento stát na křesťanských principech, což je jasně zdokumentováno. A je jistě vhodné, aby to bylo vyobrazeno na stěnách našich škol. Pokud vás bůh obtěžuje, navrhuji vám, abyste uvažovali o jiné části světa jako svém domově, neboť Bůh je součástí naší kultury.

Vaši víru můžeme akceptovat, a nebudeme se ptát proč. Vše, co žádáme, je aby jste vy akceptovali tu naši a žili s námi v souladu a pokojném soužití. Tohle je naše země, naše půda a náš způsob života a dáme vám veškerou příležitost k tomu, abyste toho všeho mohli užívat. Ale jakmile jste si začali stěžovat, naříkat a remcat o naší vlajce, našich závazcích, naší křesťanské víře nebo našem způsobu života, velmi Vám doporučuji využít další přednosti naší skvělé australské svobody - právo odejít. Pokud jste nešťastní, odejděte. **Nenutili jsme vás sem přijít. Požádali jste, abyste tu mohli být. Tak přijměte zemi, která přijala vás.“

Šílený evropský kvapík – co můžeme dělat?

September 6, 2015, 7:13 am

≫ Next: Žábou na prameni ekonomického rozvoje je skandální nerovnost! A sama o sobě je „děsivou pastí“. Tvrdí Joseph Stiglitz, laureát Nobelovy ceny

≪ Previous: Předseda vlády Kevin Rudd - Austrálie : "Muslimové, kteří chtějí žít podle islámského práva Sharia, byli vyzváni, aby opustili Austrálii.

$

0

0

Vladimír Stwora
6.9. 2015  Zvědavec
Migrace Afričanů  do Evropy
Obecně platí, že dav, veřejnost, je děvka prodejná a lehce manipulovatelná. K ovládání davu byly vytvořeny a vyladěny postupy, přesně popsané a mnohokrát vyzkoušené kuchařky, průběžně v minulém století vylepšované a dovedené k dokonalosti. Manipulace jednotlivců začíná už vzděláním a v tom jsou na Západě opravdu mistry. Mladou generaci se jim podařilo zcela vykořenit, pacifikovat, oblbnout. Nevím přesně, jaké procento veřejnosti v Evropě si skutečně myslí, že multi-kulti je to pravé ořechové, ale něco mi říká, že zvlášť v západních zemích, které nepoznaly dobrodiní budování socialismu, je to zřejmě dost vysoké číslo.
Ostatně vidím to tady v Kanadě. Zde byl projekt multi-kulti úspěšně implementován do hlav mladé generace a současně byla původní společnost bílých Evropanů, která vybudovala v této zemi blahobyt, atomizována, roztříštěna, zneužita, vysáta, vystrašena a zlomena, takže si jen málokterý Kanaďan dovolí byť jen pomyslet, že jeho barevní spoluobčané nejsou z pohledu nějakých vnitřních, lidských vazeb stmelujícím článkem společnosti.

V Kanadě žije hodně barevných. Jsou tady Asiaté, černoši, Indové, a spousta mixů. Vycházejí spolu celkem dobře, bez velkých třenic, celkem se respektují a chladně se míjejí, ale soudržnost a vzájemné sympatie tady mezi nimi nejsou. Prostě žijí mezi námi, jsou jich plné úřady (kanadská vláda s oblibou upřednostňuje tzv. menšiny před bílýma, takže co úředník, to ne-běloch), potkáváme je všude, mají své enklávy, své školy, své právníky, své banky... Ve skutečnosti tady běloši žijí hodně osamoceně a čím dál více tak nějak ztraceně. Musí si neustále dávat pozor na ústa, na mimiku tváře, neustále se hlídat, aby někdy nějak nenaznačili, že jim barevní občas lezou na nervy. Ale nikdy by to nepřiznali, kdybyste se jich zeptali, budou zatloukat a zapřisáhat se, že tak jim to vyhovuje, že je to obohacuje, že přesně takovou Kanadu chtějí.

Píšu o tom tak obsáhle, abych naznačil, jak by mohla Evropa brzy vypadat. Ale v Evropě to bude mnohem horší. Kanada přijímá (psal jsem o tom nedávno) jen asi 30 tisíc emigrantů ročně a velmi si vybírá, kdo dostane landed immigrant status a kdo ne. O azyl se žádá předem, mimo území Kanady. Velké procento příchozích pochází z asijských zemí charakteristických pracovitostí a nenáročností jejich obyvatel.

Evropské národy byly ještě před třiceti léty relativně homogenní. Samozřejmě už tehdy vznikaly v Německu enklávy tureckých gastarbaiterů, ve Francii se hromadili černoši z bývalých afrických kolonií, ale ještě jich nebylo tolik, aby ovlivnili směrování země.

Poslední rok situace nabrala obrat ke katastrofě. Pod taktovkou někoho neviditelného se do Evropské unie derou hordy mladých, silných dobře oblíknutých a arogantních Afričanů bez zavazadel a s těžko prokazatelnou identitou. Mohou o sobě tvrdit cokoliv, je to neověřitelné. Přicházejí v množstvích, které bere dech, ne po stovkách, ne po tisících, ale po statisících a brzy po milionech. Proud nevysýchá, naopak den po dni sílí a jeho konec je v nedohlednu. A ačkoliv zastavit ten proud by nebylo příliš těžké, evropští vůdci projevuji neuvěřitelnou nerozhodnost, laxnost, naivitu, nekompetentnost a hloupost. Jde to tak daleko, že evropské lodi sbírají „uprchlíky“ přímo v afrických vodách a bezpečně je dopravují do Evropy. (Analogie s mravenci: Jistě víte, že v mraveništi mají mravenci rozdělené funkce, existují oddíly dělníků a oddíly vojáků zvlášť krmených, s velkými kusadly, kteří střeží bezpečnost mraveniště. Jak dlouho by přežilo mraveniště, kdyby vojáci sami nosili narušitelé dovnitř, místo aby s nimi bojovali?)

Všechno to vypadá, jako by to bylo někým řízeno. Západní Evropa je africkými hordami zavalena a – co je velmi zneklidňující – zavaleno je i Maďarsko, o sousedním Německu ani nemluvě. Jsou doslova na našem prahu. Zatím k nám přicházejí „jen“ po stovkách a tisících a prý sem moc nechtějí, raději by do některé západní země. To bude trvat jen tak dlouho, dokud nezjistí, jak krásné a dajné jsou naše ženy a dívky.

Jen vzácně v historii národů existuje tak jednotný názor na určitou krizi, jako v tomto případě. Mluvím teď o zemích bývalého socialistického bloku, kde si obyvatelstvo přeci jen uchovalo poměrně zdravý pohled na věc. Dokonce i historikové, sociologové, politologové a mnozí čelní politikové mluví tentokrát podobně. Sobotku a jeho kohortu nepočítám, ten se složí v okamžiku, kdy Merkelová svraští obočí. Rovněž nepočítám naše angažované umělce, intelektuály, dále nepočítám pijavice a parazity z „neziskovek“, kteří už tuší zlatý důl, nepočítám prodejná a cizím zájmům sloužící masmédia a nepočítám silnou pátou kolonu kolem havloidů a pražské kavárny. Ale národ, národ v tom má jasno. A domnívám se, že podobná situace existuje v Polsku a dalších východních zemích.

Přesto máme nulovou možnost africké hordy zastavit. Tohle mě na tom fascinuje nejvíce. Ta bezmocnost. Můžeme (zatím ještě) omezeně demonstrovat, můžeme podepisovat petice. A to je tak asi všechno. Nikdy se neodhodláme k ostřejšímu zásahu, protože máme co ztratit. Na rozdíl od těch mladých černochů bez zavazadel, kteří mohou jen získat.

Jen málokdy dříve byl tak vidět deficit demokracie, skutečnou tvář režimu, který jsme si vyzvonili v 89.

Jsme všichni na jedné lodi. My, Evropané. Je nás tady 500 milionů podvedených, často popletených a zcela dezorientovaných – následek účinné výchovy multi-kulti od raného věku. Hrozí nám velmi drsný konec, konec světa, jak jsme ho znali. Většina si to uvědomuje. Většina ví, co bychom měli dělat. Ale nikdo nenajde odvahu.

V jistém smyslu je patrně dobře, že zanikneme. Z pohledu přírody jsme ztratili schopnost se bránit, změkli jsme, zženštili, zdegenerovali jsme. Musí tedy přijít nová krev, drzá, arogantní, bojovná, s opovrhovaným, ale morálku a mravnost vracejícím náboženstvím, bez okovů politické korektnosti, aby znovu dala směr lidskému snažení. Jak říká Johan Wolfgang Goethe: Jen pak jsi hoden svobody a žití, když rveš se o ně den co den.

Žábou na prameni ekonomického rozvoje je skandální nerovnost! A sama o sobě je „děsivou pastí“. Tvrdí Joseph Stiglitz, laureát Nobelovy ceny

September 6, 2015, 7:29 am

≫ Next: Veleba (SPO): Nevěřím a chci žít v suverénním státě

≪ Previous: Šílený evropský kvapík – co můžeme dělat?

$

0

0

Joseph Stiglitz
6.9. 2015   Střípky ze světa
Krachující kánony na mušce laureáta Nobelovy ceny Právě nerovnost, překračující všechny meze, je výsledkem i faktorem „paralyzující ekonomiky rent a monopolů“. A sama o sobě „děsivou pastí“. I v případě „Američanů s nízkými příjmy, majících jen velice slabé zdravotní pojištění a skoro žádný přístup ke vzdělání, sociální výtah fakticky nefunguje“. „Nerostou-li příjmy, neroste ani spotřeba, což ekonomický rozvoj brzdí.“
 O tom je i jeho včerejší interview v Le Monde.
Před hypotéční krizí se životní standard většiny amerických rodin „udržoval už jen uměle na úvěr“. Teď, kdy je „tento nástroj ten tam, jsou škody následkem nerovnosti jako na dlani. Se zdravým ekonomickým růstem slučitelná není.“

„Recese však nerovnost jen dál vyhrotila,“ přitakává francouzský novinář.

„Ano, cokoli si tu namlouvat nemá smysl: nerovnost není čímsi fatálním, ale výsledkem politických rozhodnutí. Některým zemím se rovnost podařilo spojit s ekonomickým růstem proto, že oba úkoly změnily v prioritní cíl. Platí to o skandinávských státech i Singapuru a Mauritiu: diverzifikovaly ekonomiku s důrazem na vzdělanost populace. USA by se z těchto příkladů mohly v mnohém inspirovat.“

„Apelujete na průmyslově rozvinuté země a v prvé na řadě na USA, aby investovaly do inovací, infrastruktury a vzdělání. Jak to však zařídit v podmínkách rekordních státních dluhů?“ naléhá pařížský deník.

„To je ale velice špatné alibi. V USA jsou reálné úrokové sazby záporné a v Evropě krajně nízké. Tak příznivé podmínky pro investice tu ještě nebyly. Tím spíš, že ty samé investice zajistí stabilní růst na nejbližší roky a doplní i daňové výnosy, jež napomohou srovnat rovnováhu státních financí. Zadlužit se v zájmu budování budoucnosti – to žádnou brzdou růstu není. Právě naopak, pokud to neuděláme, vystavíme příští pokolení úderu.“

„Čeká svět staletá stagnace, tedy dlouhé období slabého růstu?“

„Staletá stagnace má dvě příčiny. Prvou je slabá světová poptávka, a to i následkem neodůvodněné politiky tvrdých úspor v Evropě. Druhá je spojena s otázkami inovací v posledních letech. Facebook či AirBnB negenerují takový přírůstek produktivity, jako epocha průmyslové revoluce, a jejich přínos HDP se vyčíslit nedá.“

Některá z rodících se inovací věcmi nakonec možná pohne. Prognózovat, která to bude, předem je ošidné – podobné zvraty jsou „nepředvídatelné z definice“. Tím spíš lze s „naprostou jistotou tvrdit něco jiného: jsou to státy, kdo tu svou roli může sehrát investicemi do vědeckého výzkumu, mířícího k budoucím inovacím. Poněvadž pouhé investice podniků jsou tu nedostatečné z principu.“

„A pokud k tomu nedojde? A inovace k růstu produktivity nepovedou?

„Generálně vzato by to žádná tragédie nebyla, poněvadž zdroje planety jsou limitované. My si naprosto klidně vystačíme se stabilně nízkým ekonomickým růstem, bude-li provázen bojem proti nerovnosti.“

Zato „růst americké ekonomiky je čirou iluzí. Ano, nezaměstnanost máme nízkou (5,3 %), spoustu lidí hledajících práci však statistika vypouští. Federálnímu rezervnímu systému to nedochází. Řešení, která navrhuje, jsou neudržitelná.“

„Růst posledních několika let se opíral o snížený kurs dolaru, který poněkud zvýšil naši konkurenceschopnost, a o burzovní bublinu. Snížený kurs dolaru je mezitím ten tam a bublina na burzách ke spotřebě rodin přispívá mizivě. Smiřovat se s tím i nadále už nelze.“

„Co se dá udělat pro zdravý ekonomický růst USA?“

„Tady je variant řada: investice do vědeckého výzkumu, infrastruktury a školství, rozšíření přístupu Američanů k vyššímu vzdělání. Jako dobrý nápad se mi jeví i zavedení minimální mzdy. V posledních letech rostly zisky oproti mzdám nepřiměřeně. Podobná nerovnováha v distribuci důchodů je zdrojem nerovnosti a oslabuje ekonomický růst. Situaci lze napravit i tím, že se posílí progresívní ráz i rovnost zdanění. Spekulant dnes platí menší daně, než pracující, a to je vrchovatě nenormální.“

„Proč by takové kroky měl učinit příští prezident, bude-li z Demokratické strany, pokud to neudělal ani Barack Obama?“

„Barack Obama se dopustil chyb. V USA však mezitím došlo ke změnám. Řada politiků, a to i v Senátu, si nezbytnost pustit se do problému nerovnosti uvědomuje. Mezi prioritní úkoly to zařadili všichni kandidáti Demokratické strany.“

„Třetí plán pomoci Řecku“ je naopak „zárukou, že se propadne do letité a bolestné deprese. V tomto směru optimista nejsem. Jedinou dobrou zprávou je to, že se za snížení státního dluhu teď staví Mezinárodní měnový fond. Ani to však věřitelům Řecka nezabránilo schválit program pomoci, v němž o této otázce není ani zmínky.“

„Proč je dluh tak palčivou otázkou pro Evropu?“

„Ze dvou důvodů. Prvým je zmatek. Dluh se tu považuje za brzdu růstu, třebaže ve skutečnosti je to, slouží-li financování klíčových investic, garance budoucího rozkvětu. Evropě se to vypařilo z paměti. Vysvětlení to má: část pravice na kontinentu šíří kolem dluhu hysterii proti sociálnímu státu. Cíl to má prostý: osekat perimetr státu. A to vyvolává obavy. V zajetí podobné mentality, posedlosti tvrdými úsporami a strachu z dluhu Evropská unie svou budoucnost zboří.“

Veleba (SPO): Nevěřím a chci žít v suverénním státě

September 6, 2015, 8:14 am

≫ Next: Cílem je – rozvrácení a likvidace evropské civilizace

≪ Previous: Žábou na prameni ekonomického rozvoje je skandální nerovnost! A sama o sobě je „děsivou pastí“. Tvrdí Joseph Stiglitz, laureát Nobelovy ceny

$

0

0

Jan Veleba
6. 9. 2015 ParlamentníListy

Coby šéf české Agrární komory jsem jezdil dlouhých devět let do Bruselu. Z toho čtyři roky jsem byl jedním z pěti viceprezidentů COPA (to je v podstatě evropská Agrární komora). Zdůrazňuji to proto, že naše kolegy z nevládních agrárních organizací staré patnáctky velmi dobře znám a mohu říct, že syndrom podceňování nových zemí a pocit jakési jejich nadřazenosti trvá.



Bohužel to neplatí jenom pro agrární lídry, ale jak se teď názorně ukazuje, tak i pro vrcholné politiky.

Ale abych věc vysvětlil trochu blíže. Vždy se ke mně a ke kolegům šéfům komor Visegrádské čtyřky chovali při neformálních kontaktech normálně a celkem dobře. To ale trvalo vždy do okamžiku, než jsme jim připomněli naše požadavky, přičemž ten hlavní byl, že chceme rovné dotační podmínky. To najednou před námi seděli úplně jiní lidé a nepokrytě nám dávali najevo, že to je utopie a že to nepřipustí. Této politice samozřejmě odpovídalo personální složení vedení COPA. Sestává s prezidenta, pěti viceprezidentů a úřadujícího generálního tajemníka. Novým zemím ponechávali zprvu místo jednoho viceprezidenta, poté to byli občas dva. Všechny ostatní posty byly a jsou obsazeny představiteli starých zemí.

Když tak pozoruji současné vrcholné politiky EU, tak jejich chování mně nápadně připomíná to, co jsem prožil na vlastní kůži. Hlavní politická rozhodnutí připravuje Německo s podporou Francie, tedy Merkelová s přicmrndováním Hollanda. Vše jakoby funguje, proklamuje se stále dokola jednota všech zemí, připomíná to jakýsi nám dříve dobře známý„demokratický centralismus“, jaký my starší známe z minulého režimu – strana vymyslela, ostatní „demokraticky“ přijali. Ona jednota se ale stále hůře maskuje respektive předstírá. Ještě jakž takž při ukrajinských událostech. Schizofrenní a sterilní systém řízení EU se v plné nahotě projeví až tehdy, kdy problém k řešení není za hranicemi unie, ale uvnitř.

Mluvím samozřejmě o uprchlících a o nesmírně pokrytecké a nepatřičné kritice zemí Visegrádské čtyřky Německem, Rakouskem, Británií, Francií, Itálií a nevím kým ještě. Jsou to oni, kteří, i když každý trochu jinak, způsobili současnou krizi, která může pro Evropu skončit katastrofou. Británie a Francie se výrazně vojensky podílela na destabilizaci Libye, po jejímž rozvratu se uvolnila hráz a cesta pro migranty z Afriky. Itálie dodnes přihlíží ke kyvadlové dopravě lodí zločineckých mafií bez vlajek nabité uprchlíky. Zkusme si představit, že by podobné lodě narušily výsostné vody USA … Vraťme se ale k Itálii. Když budu hodně mírný, tak dobře, jednou se to možná může stát. První lodě využijí moment překvapení a uprchlíci vstoupí na italskou půdu. Jak to ale, že takové lodě v klidu odplují a za pár dní se vše opakuje? To samé v Řecku. Mám pro to jediné vysvětlení, napojení zločinců na politiky.

Další ohnisko s miliony potenciálních uprchlíků je rozvrácená Sýrie. A opět to byly mnohé země EU, které podporovaly, samozřejmě pod praporem USA, opozici a boj proti tamějšímu prezidentovi Asadovi až z toho vznikl Islámský stát a miliony syřanů v pohybu a bez domova. Můžeme pokračovat Irákem, scénář jeho rozvratu jako přes kopírák s Libyí, vylepšený jenom o lživou záminku o držení atomových zbraní. Opomenout bychom neměli ani na Kosovo násilně odtržené „humanitárním bombardováním“ od Srbska.

Sečteno a podtrženo, mnoho zemí Afriky a Asie s relativní dostupností evropské pevniny je v rozkladu, situace milionů lidí se zhoršuje a do toho přijde někdo, kdo jim nabídne, že je dopraví tam, kde mají šanci na lepší život. A ta šance má podobu hlavně Německa a jeho štědrého sociálního systému. */

Mohl bych pokračovat, ale myslím si, že byť obecně, ale srozumitelně jsem důvody současného exodu načrtl. Klíčové v této situaci je odpovědět si na otázku co dál, jak tuto krizi řešit. Moje odpověď není nijak povzbudivá. Máte-li krizi, která je velká a navíc není naděje, že její příčina pomine (miliony potenciálních uprchlíků čekají připraveny se dát do pohybu), tak k jejímu řešení potřebujete dobré politické lídry. Je jím Merkelová, Hollande, Cameron? Ne, není. Může se ale vynořit, jako mnohokrát v podobné situaci v dějinách. Pak to ale bude diktátor, ne-li fašista. Pokud nemáte jistotu, že se věci budou řešit, tak si musíte pomoct sám a to bez ohledu, co na to řeknou ostatní. V této souvislosti vidím jako určitou naději linii Visegrádské čtyřky s podporou jejích hlav států.

Inu hlídat vzdušný prostor nad Islandem, čert ví proti komu, na to jsme kabrňáci. Vymýšlet teatrální plán sil rychlého nasazení s dislokací v pobaltských zemích, které prý se bojí invaze Ruska, to jde EU jako po másle. Řešit ale nasazení pár válečných lodí ve Středozemním moři proti pirátským lodím bez vlajky, k tomu se zmůže, možná, až poté, když uprchlíci pochodují po maďarských dálnicích směr Vídeň a Berlín! Na toto že bychom měli být hrdi, že bychom se měli cítit jako Evropané jak je nám léta vštěpováno do hlavy? Ne, nevěřím a chci proto zůstat Čechem, Moravanem a Slezanem a chci žít ve svém suverénním státě. EU v tomto pojetí a s těmito politiky je bohužel slepá ulička.


*/  spíš než štědrý sociální systém imigranty zajímá vysoká životní úroveň i manuálně pracujících lidí a vysoký stupeň společenské tolerance o muslimským přistěhovalcům, jako před nimi byli Turci a turečtí Kurdové. Navíc nesmíme zapomínat, že kancléřka Merkelová imigranty přímo vyzvala k příjezdu a garantovala jim bezproblémové přijetí v jakémkoli množství a počtu - k přečtení např. ZDE (- pozn. red. NR)

Foto: Hans Štembera
Popisek: Předseda SPO Jan Veleba

Jan Veleba
6. 9. 2015  ParlamentníListy

Coby šéf české Agrární komory jsem jezdil dlouhých devět let do Bruselu. Z toho čtyři roky jsem byl jedním z pěti viceprezidentů COPA (to je v podstatě evropská Agrární komora). Zdůrazňuji to proto, že naše kolegy z nevládních agrárních organizací staré patnáctky velmi dobře znám a mohu říct, že syndrom podceňování nových zemí a pocit jakési jejich nadřazenosti trvá. 

Bohužel to neplatí jenom pro agrární lídry, ale jak se teď názorně ukazuje, tak i pro vrcholné politiky.

Ale abych věc vysvětlil trochu blíže. Vždy se ke mně a ke kolegům šéfům komor Visegrádské čtyřky chovali při neformálních kontaktech normálně a celkem dobře. To ale trvalo vždy do okamžiku, než jsme jim připomněli naše požadavky, přičemž ten hlavní byl, že chceme rovné dotační podmínky. To najednou před námi seděli úplně jiní lidé a nepokrytě nám dávali najevo, že to je utopie a že to nepřipustí. Této politice samozřejmě odpovídalo personální složení vedení COPA. Sestává s prezidenta, pěti viceprezidentů a úřadujícího generálního tajemníka. Novým zemím ponechávali zprvu místo jednoho viceprezidenta, poté to byli občas dva. Všechny ostatní posty byly a jsou obsazeny představiteli starých zemí.

Když tak pozoruji současné vrcholné politiky EU, tak jejich chování mně nápadně připomíná to, co jsem prožil na vlastní kůži. Hlavní politická rozhodnutí připravuje Německo s podporou Francie, tedy Merkelová s přicmrndováním Hollanda. Vše jakoby funguje, proklamuje se stále dokola jednota všech zemí, připomíná to jakýsi nám dříve dobře známý„demokratický centralismus“, jaký my starší známe z minulého režimu – strana vymyslela, ostatní „demokraticky“ přijali. Ona jednota se ale stále hůře maskuje respektive předstírá. Ještě jakž takž při ukrajinských událostech. Schizofrenní a sterilní systém řízení EU se v plné nahotě projeví až tehdy, kdy problém k řešení není za hranicemi unie, ale uvnitř.

Mluvím samozřejmě o uprchlících a o nesmírně pokrytecké a nepatřičné kritice zemí Visegrádské čtyřky Německem, Rakouskem, Británií, Francií, Itálií a nevím kým ještě. Jsou to oni, kteří, i když každý trochu jinak, způsobili současnou krizi, která může pro Evropu skončit katastrofou. Británie a Francie se výrazně vojensky podílela na destabilizaci Libye, po jejímž rozvratu se uvolnila hráz a cesta pro migranty z Afriky. Itálie dodnes přihlíží ke kyvadlové dopravě lodí zločineckých mafií bez vlajek nabité uprchlíky. Zkusme si představit, že by podobné lodě narušily výsostné vody USA … Vraťme se ale k Itálii. Když budu hodně mírný, tak dobře, jednou se to možná může stát. První lodě využijí moment překvapení a uprchlíci vstoupí na italskou půdu. Jak to ale, že takové lodě v klidu odplují a za pár dní se vše opakuje? To samé v Řecku. Mám pro to jediné vysvětlení, napojení zločinců na politiky.

Další ohnisko s miliony potenciálních uprchlíků je rozvrácená Sýrie. A opět to byly mnohé země EU, které podporovaly, samozřejmě pod praporem USA, opozici a boj proti tamějšímu prezidentovi Asadovi až z toho vznikl Islámský stát a miliony syřanů v pohybu a bez domova. Můžeme pokračovat Irákem, scénář jeho rozvratu jako přes kopírák s Libyí, vylepšený jenom o lživou záminku o držení atomových zbraní. Opomenout bychom neměli ani na Kosovo násilně odtržené „humanitárním bombardováním“ od Srbska.

Sečteno a podtrženo, mnoho zemí Afriky a Asie s relativní dostupností evropské pevniny je v rozkladu, situace milionů lidí se zhoršuje a do toho přijde někdo, kdo jim nabídne, že je dopraví tam, kde mají šanci na lepší život. A ta šance má podobu hlavně Německa a jeho štědrého sociálního systému. */

Mohl bych pokračovat, ale myslím si, že byť obecně, ale srozumitelně jsem důvody současného exodu načrtl. Klíčové v této situaci je odpovědět si na otázku co dál, jak tuto krizi řešit. Moje odpověď není nijak povzbudivá. Máte-li krizi, která je velká a navíc není naděje, že její příčina pomine (miliony potenciálních uprchlíků čekají připraveny se dát do pohybu), tak k jejímu řešení potřebujete dobré politické lídry. Je jím Merkelová, Hollande, Cameron? Ne, není. Může se ale vynořit, jako mnohokrát v podobné situaci v dějinách. Pak to ale bude diktátor, ne li fašista. Pokud nemáte jistotu, že se věci budou řešit, tak si musíte pomoct sám a to bez ohledu, co na to řeknou ostatní. V této souvislosti vidím jako určitou naději linii Visegrádské čtyřky s podporou jejích hlav států.

Inu hlídat vzdušný prostor nad Islandem, čert ví proti komu, na to jsme kabrňáci. Vymýšlet teatrální plán sil rychlého nasazení s dislokací v pobaltských zemích, které prý se bojí invaze Ruska, to jde EU jako po másle. Řešit ale nasazení pár válečných lodí ve Středozemním moři proti pirátským lodím bez vlajky, k tomu se zmůže, možná, až poté, když uprchlíci pochodují po maďarských dálnicích směr Vídeň a Berlín! Na toto že bychom měli být hrdi, že bychom se měli cítit jako Evropané jak je nám léta vštěpováno do hlavy? Ne, nevěřím a chci proto zůstat Čechem, Moravanem a Slezanem a chci žít ve svém suverénním státě. EU v tomto pojetí a s těmito politiky je bohužel slepá ulička.



Foto: Hans Štembera
Popisek: Předseda SPO Jan Veleba

Na Parlamentních listech psali:

• Bývalý zpravodaj Syruček: Proč by měl Brusel rozhodovat, kam který prezident pojede? Zeman se baví s Putinem, aspoň někdo z EU udržuje nezbytný dialog
• Klaus v ráži na autogramiádě: Odsekl dotaz ČT na prezidentskou kandidaturu, potupil vědce za petici a hodně tvrdě se vypořádal i s imigranty
• Stanislav Polčák: Zajímalo by mě, jak by se islamobijci Konvička a Okamura chovali třeba v koncentračním táboře. Vzali by na sebe roli nacistických dozorců...
• Česko při předsednictví EU čelilo zbytečné kritice, myslí si Kohout
• Veleba (SPO): Nevěřím a chci žít v suverénním státě

---

Cílem je – rozvrácení a likvidace evropské civilizace

September 6, 2015, 9:00 am

≫ Next: To vy chcete zničit Evropu! Americký velvyslanec rozzuřil kandidátku na primátorku

≪ Previous: Veleba (SPO): Nevěřím a chci žít v suverénním státě

$

0

0

Luděk Prokop
6. 9. 2015 Český ráj

Masmediální gradující masáže veřejnosti, mainstreamovými médii, směřující k obrácení převládajících, sebezáchovných negativních postojů k přijímání imigrantů, při neskonale odporných manipulacích, se neštítí absolutně ničeho. 

Vynalézání úprav schůdnosti cest k rozvrácení a zničení evropské civilizace, počínajíc majdanem s následnou válkou na Ukrajině, pokračujíc záměrně – nekontrolovatelně chaotickou, masovou imigrací z rozvrácených rozbombardovaných zemí a v dohledné době končíc, faktickým rozvrácením a zničením evropské civilizace, je provázeno bezbřehým cynismem nejodpornějšího druhu, cynismem mainstreamových médií, respektive cynismem těch, kdo mainstreamová média vedou a řídí, včetně těch, kdo v nich pracují a kdo jim slouží.

Do zmiňovaného odporného cynismu se vejde velice mnoho. Pohrdání lidmi, respektive lidským plevelem, cynicky účelové zneužívání lidského soucitu, propojené skrytým a neskonalým výsměchem. Výsměchem, souvisejícím s manipulací takovými lidskými slabostmi, jako je obyčejný, (stále méně) běžný, lidský soucit. Vrcholně bezohledné zneužívání lidské slabosti – lidského soucitu, je typické pro chování těžkého psychopata, libujícího si v šíření zla, chaosu a nevraživosti, které manipulačně vkládá do mezilidských vztahů v jeho okolí, zneužívajíc toho všeho pro vlastní záměry.

K tomuto zamyšlení mne dovedla všude možně vystavovaná, cynicky naaranžovaná fotografie utonulého tříletého chlapce (Evropo podívej, co jsi zavinila). Propagandistické fotografie chlapce, ležícího na pláži jako na povel, převzala od Velké Trojky všechna mainstreamová média. A sice stalo se natolik okatě, že místo soucitu převládlo znechucení mnoha lidí, (nikoli však značně pokryteckých politiků), nad takhle viditelně hanebným počínáním mediálních cyniků. V Německu od rána byli v ulicích dobrovolníci a rozdávali fotky ležícího utopeného chlapce. Jako by to celé bylo připravené a zinscenované. Jó, Německo je Německem bývalé soudružky Merkelové, co si budeme namlouvat. Nicméně u nás reakce diskutujících na takové počínání, vzhledem k mnoha jiným a neméně hnusným souvislostem, vedly k zablokování diskuzí na serverech mainstreamu. Z toho lze usoudit, že to byly reakce nehodící se, podobné těm (viz níže), které mne surovou pravdivostí zaujaly:

„Myslím si, že po jednom humanitárním náletu US letadel v Iráku, Libyi, Afghánistánu či bývalé Jugoslávii by se i méně nakašírovaných fotografií dalo pořídit daleko více. Tímto snímkem už nelidskost překročila všechny chápatelné meze. Úmyslně nepíšu hyenismus, protože takto se zvěř nechová“.


„Když turecké bombardéry roztrhaly na kusy v roce 2011, 34 Kurdů na základě informací předaných Američany, kdy mezi obětmi byli i 15-letí chlapci, nikdo z ochránců lidských práv tomu ve světě nevěnoval pozornost, a teď´ takový cirkus. To z lidí opravdu dělají blázny“.


„Když při masakru v Libyjském Zlítánu zemřelo 51 dětí ve škole, na kterou shazovalo bomby letadlo NATO, a jejich matky, které běžely zachránit děti, zemřely ve škole také (prý omylem, piloti si to prý spletli s bombardovacím letadlem, které právě rolovalo ke vzletu a bezletová zóna je bezletová zóna), tak se nikdo v Evropě ani nezačervenal, natož aby se zabýval těmi roztrhanými tělíčky malých dětí.

Zamyšlení nad prapodivnou politikou čelných politiků EU, nad politikou vedoucí k rozvrácení a zničení evropské civilizace, jak jsem se již zmínil, mne iniciovalo cynické vystavení cynicky naaranžované propagandistické fotografie utopeného chlapce ležícího na pláži. Nicméně k tomuto zamyšlení o směřování politiky EU patří a náleží i článek Radima Valenčíka, pod názvem „Běžte se těm uprchlíkům podívat do očí!“ doporučuji přečíst. Dovoluji si, (budiž mi to Radimem Valenčíkem prominuto, bez jeho dovolení), heslovitě uvést z jeho článku vyňaté reálie, potvrzující zrůdnost politiky pohlavárů EU, vedoucí k tomuto mému zamyšlení o jejím směřování k rozvrácení a zničení evropské civilizace.

• Prosazení vysokých sociálních dávek každému imigrantovi. (V tomto punktu lze očekávat jak zvýšení přílivu imigrantů, tak oprávněný výbuch nevole naší romské komunity, s následným, ještě více oprávněným výbuchem nevole nízkopříjmové pracující populace).

• Vytvoření atmosféry, kdy díky snaze o politickou korektnost procházelo muslimům v Rotterdamu čtrnáct let znásilňování dětí ve velkém (1400 obětí) a nikdo se neodvážil ozvat.

• Prosazení toho, že ve Švédsku se nevedou statistiky pachatelů znásilnění podle vyznání, i když je zřejmé, že se jedná v 99% o muslimy. A zatím Kodaňský muftí Shahid Mehdi říká, že ženy bez burky, nebo hidžábu, si o znásilnění v podstatě říkají, britský imám Anjem Choudary vyzývá muslimy, aby používali peníze ze sociálních dávek na džihád, a nikomu to zjevně nevadí. Přijmout do takového toxického prostředí statisíce muslimů prostě nelze, je to sebevražda.

Jak vidno, zhoubná politika EU, započatá bezostyšným ignorováním zřetelných projevů nástupu fašismu na Ukrajině, zhoubná politika gradující podporou v podobě sebepoškozujících sankcí proti Rusku, včetně podpory provokací s vyhlídkou na válku v Evropě, nestačí. Vyprovokovat válku se zatím jaksi nedaří. Čas tlačí. Tož bylo přistoupeno k urychlení žádoucího vývoje, vedoucího k destrukci a likvidaci evropské civilizace.

Páníček za mořem holt pospíchá, tak se musíme více snažit.

To vy chcete zničit Evropu! Americký velvyslanec rozzuřil kandidátku na primátorku

September 6, 2015, 10:38 pm

≫ Next: Je Rusko technicky schopné vést údery v Sýrii?

≪ Previous: Cílem je – rozvrácení a likvidace evropské civilizace

$

0

0

6. 9. 2015          ParlamentníListy
Nela Lisková, která v komunálních volbách kandidovala za stranu NS-LEV 21 na primátorku Ostravy, se zostra pustila do velvyslance USA v Česku Andrewa Schapira. Ten v rozhovoru pro server Týden.cz vyjádřil názor, že nenávist vůči islámu je snad v Česku jen ojedinělá. Tím Liskovou bezmála rozzuřil.
Velvyslanec Schapiro, jehož maminka prchala z Československa před Adolfem Hitlerem, v rozhovoru doufal, že nenávist vůči islámu je v Česku jen ojedinělým jevem. Sám vnímá českou společnost jako přátelskou a jako Američan navíc ví, že přistěhovalci mohou svou novou domovinu pozvednout. Ve Spojených státech ostatně přistěhovalci dominují už staletí a svou „novou vlast“ dokázali pozvednout do role velmoci.

Lisková mu ovšem vmetla do tváře, že si Spojené státy neumějí poradit s vlastními migranty, o čemž svědčí fakt, že stavějí zdi na hranici s Mexikem. A aby toho nebylo málo, ještě má prý tu drzost jako velvyslanec poučovat svrchovaný český národ.

Celý text najdete zde

„Vy a vaše vláda, která nás do problému s imigranty uvrhla, protože to přesně zapadá do vašich plánů na zničení Evropy, vy, kteří napadáte suverénní a fungující státy a rozpoutáváte konflikty po celém světě, protože toto je váš velmi výnosný byznys, nám nemáte právo cokoli radit a kritizovat! Takže vážený, většina našeho národa vámi pohrdá na nejvyšší možnou míru a už jen například vaše podpora a účast na Prague Pride byla jasným signálem, jaké hodnoty uznáváte. Nemám osobně nic proti 4% menšině, ale zásadně jsem proti těmto okázalým a nechutným akcím,“ udeřila autorka.

Slované si jsou prý na rozdíl od Američanů dobře vědomi toho, jaké riziko islám představuje, neboť ctí tradiční rodinu, nikoli zvrácené hodnoty. Své velmi ostré prohlášení pak neúspěšná kandidátka na primátorku uzavřela vtipem. Poznamenala, že Spojené státy jsou jedinou zemí, v níž nemůže dojít ke státnímu převratu, protože tam nenajdeme žádnou ambasádu USA.


Foto: Vít Hassan
Popisek: Setkání s velvyslancem USA Andrew H. Schapirem na Právnické fakultě UK v Praze

Je Rusko technicky schopné vést údery v Sýrii?

September 6, 2015, 11:52 pm

≫ Next: Lidi nejsou blbí, vidí, co se děje. Vidí natažené ruce mnohých imigrantů, vidí sluníčkářské parazitování...

≪ Previous: To vy chcete zničit Evropu! Americký velvyslanec rozzuřil kandidátku na primátorku

$

0

0

Su-34

7. 9. 2015   Euroasia24

V posledních dnech se vyrojila řada informací o ruském zapojení do války v Sýrii a také spekulace o tom, že Rusko zde provádí vzdušnou operaci. Pomineme-li některé značně diskutabilní skutečnosti – například, že o údajné ruské akci informoval jakoby koordinovaně, prakticky současně Islámský stát a izraelské sdělovací prostředky, tedy strany, které mají opačný zájem než Sýrie a Rusko – stojí za to se alespoň krátce pozastavit nad reálnými možnostmi Ozbrojených sil Ruské federace provést takovou operaci.
Rusko je při plánování nasazení vzdušných prostředků značně omezeno skutečností, ze má k dispozici jednu jedinou letadlovou loď, respektive těžký letadlový křižník Admirál Kuzněcov. Jedná se sice o plnocenný letadlový nosič s (provozuschopnými) 11 letouny Su-33 na palubě, ovšem limitující jsou samotné možnosti a schopnosti těchto letadel. Námořní Suchoje neprošly podobnou evolucí jako jejich sourozenci u Vojenských vzdušných sil (VVS) RF a jsou jen omezeně nasaditelné proti pozemním cílům. Jsou to primárně stíhací, nikoliv víceúčelové stroje – nejsou tedy integrovány s přesně naváděnou protizemní municí.

Přesto Su-33 pro operace v Sýrii využitelné za určitých okolností jsou. Mise mohou plnit s použitím nenaváděných bomb a neřízených raket, a to v prostředí, kde je minimální protivzdušná obrana protivníka a především eliminována možnost civilních (neteroristických) ztrát. Využití Su-33 k misím v Sýrii (mohou plnit i jiné úkoly než výhradně údery na pozemní cíle) není vyloučeno už proto, že právě tyto letouny byly u syrských břehů zaznamenány v minulých letech, kdy měla přítomnost ruské letadlové lodi demonstrovat podporu Syrské arabské republice.

Ruský admirál Kuzněcov se syrskými důstojníky na palubě letadlové lodi v přístavu Tartus

Letadlová loď současně představuje jediný bezproblémový způsob dopravy vzdušných bojových prostředků do praktické blízkosti lokace potenciálních cílů. Všechny ostatní možnosti jsou technicky i politicky komplikované a vyžadují dohody o využití vzdušných prostorů třetích zemí. Ačkoliv se tato eventualita nedostala mezi spekulace okolo nedávných kontaktů mezi ruskými a íránskými vojenskými představiteli, vůbec ji nelze vyloučit. Pro Rusko využitelné vzdušné cesty do Sýrie totiž vedou právě přes Írán, jelikož z politických důvodů lze s vysokou pravděpodobností vyloučit využití vzdušných prostorů Gruzie a Turecka. Druhou klíčovou zemí je Irák, ale i zde, vzhledem k opětovnému posilování vojenských kontaktů této země s Ruskem, lze obdobnou dohodu považovat za dobře možnou.

Nejkratší využitelná vzdušná trasa z Ruska k dislokačním základnám v Sýrii představuje vzdálenost okolo dvou tisíc kilometrů. Takovou dálku mohou bez problémů překonat buďto střední bombardéry Tu-22M3, jejichž nasazení je ale k povaze možné operace a charakteru cílů spíše méně pravděpodobné, anebo taktické letouny s potřebným doletem či disponující možností doplňování paliva za letu: MiG-29SMT, Su-30M2, Su-30SM, Su-35 a především Su-24M/M2 a Su-34 (při teoretickém dlouhodobějším charakteru eventuální kampaně je možno uvažovat rovněž o přepravě bitevních letadel Su-25, bojových vrtulníků Mi-28N, Ka-52či Mi-35M s využitím transportních letounů).

Pokud existují plány na vzdušné údery ruských VVS v Sýrii, právě poslední dva uvedené typy taktických stíhacích bombardérů, tedy Su-24M/M2 a Su-34, v nich pravděpodobně nechybí. Oba typy jsou plně operačně způsobilé, vyvinuté k plnění širokého spektra úkolů v činnosti proti pozemním cílům. Umožňují nasazení škály jak neřízené, tak přesné raketové i bombové výzbroje, včetně jeden a půltunových naváděných bomb KAB-1500. Disponují nadzvukovou rychlostí, potřebným doletem i možností tankování za letu a jsou schopny dopravit do cílového místa až osm tun munice.

Pro použití Su-24 jsou navíc přizpůsobeny infrastruktura a vybavení některých syrských vojenských letišť vzhledem ke skutečnosti, že tento typ je ve stavu Vzdušných sil Syrské arabské republiky. A pokud jde o typ Su-34, ať již se jednalo o účelově vyvolanou dezinformaci nebo reálný snímek z činnosti nad Sýrií, není náhodou, že právě tento typ má být objektem záběrů údajně pořízených teroristickými skupinami v Sýrii a poté zveřejněných dalšími médii.

Přestože se v posledních dnech vyrojila spousta informací o narůstající vojenské aktivitě Ruska v Sýrii a toto téma se stalo i tématem rozhovoru mezi ruským a americkým ministrem zahraničí, eventuální vzdušnou operaci coby součást širší kampaně nelze v žádném případě považovat za potvrzený fakt. Pokud by jím však v blízké či vzdálenější budoucnosti byla a napomohla k ukončení strašlivého syrského konfliktu, znamenala by současně přínos pro evropské země zmítající se v bezprecedentní uprchlické krizi.


Foto:Vitalij V. Kuzmin, CC BY-SA 3.0.

Lidi nejsou blbí, vidí, co se děje. Vidí natažené ruce mnohých imigrantů, vidí sluníčkářské parazitování...

September 6, 2015, 11:54 pm

≫ Next: Bláznivé stareny! - hovorí utečenec o dobrovoľníčkach rozdávajúcich humanitárnu pomoc.

≪ Previous: Je Rusko technicky schopné vést údery v Sýrii?

$

0

0

Zbyšek Hlinka 

7.9. 2015  e-portál

Kdo (z nich) by to byl řekl, že? Vždyť naopak proti nenávisti, nesnášenlivost, rasismu, xenofobii, islamofobii atd. tak urputně bojují. A bojují až tak urputně, že nejvíce poškozují právě ty, kteří pomoc skutečně potřebují.
My Češi nemáme nějaký zásadní problém s rasismem, xenofobií atp. Krásným příkladem je Vietnamská menšina. Pamatuji, že když k nám začali Vietnamci přicházet (ještě hluboko za komoušů), lidé s nimi měli problémy (rasistické) natolik velké, že Kocáb na to dokonce napsal písničku "Já rasisty nikdy neměl rád" a aby nebylo pochyb o koho jde, zpívá v ní o žlutých. V majoritní společnosti měli Vietnamci reputaci výrazně horší, než Cikáni. Uplynulo přibližně čtyřicet let a reputace Vietnamců značně stoupla. Z Cikánů se stali Romové a jejich reputace naopak značně poklesla. Pracovití Vietnamci zůstali, líní Kubánci, kteří přicházeli s nimi, zase zmizli.

Sluníčkáři ječí, že příčinou je náš rasismus a žalují všude možně po světě (tu přes AI, jindy v OSN atp.). Nechápu, proč to dělají, asi v tom bude nějaký komplex méněcennosti a nenávist k vlastní kultuře. Nebo možná, když neumějí nic vytvořit, tak aspoň jiným něco zničí. Přesně dle našeho oblíbeného - když má soused kozu a já ne, přeju si, aby sousedovi koza chcípla. Když je soused v pohodě a já se užírám svou hloupostí a nenávistí, jdu na něj něco žalovat. I kdyby to nebyla pravda.

Já nevidím příčinu v rasismu ani xenofobii, ale v nesnášenlivosti vůči parazitům, kteří řvou a natahují ruce. Nemám totiž lepší vysvětlení pro jev, že reputace Vietnamců šla během dvou generací značně nahoru a řada lidí je dokonce obdivuje. Přitom právě Vietnamci jsou jinou rasou, na rozdíl od Romů, kteří jsou jen jiným etnikem. Vietnamci mají také značně odlišnou kulturu, přesto vadí málokomu. Oni nám totiž svou kulturu necpou a nedomáhají se nějakých zvláštních ohledů a výjimek na náš úkor.

Co dělá velká část nynějších imigrantů? Natahuje ruce, řve a stále se něčeho domáhá. Skutečný uprchlík je vděčný za jakoukoliv pomoc, parazit žádný vděk nezná. Tito uřvanci mají být zuboženými lidmi, a naší křesťanskou povinností má být jim všemožně pomáhat? Podle sluníčkářů asi ano. Podívejme se však, co o parazitech říká apoštol Pavel:

2 Tesalonickým 3:8

Ani jsme u nikoho nejedli zadarmo chléb, ale dnem i nocí jsme s námahou a úsilím pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž.

9 Ne že bychom k tomu neměli právo, ale takto jsme vám dali sami sebe za vzor, abyste nás napodobovali.

10 Neboť když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám toto: Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí.

11 Slyšíme totiž, že někteří mezi vámi žijí neukázněně, vůbec nepracují, ale zabývají se tím, do čeho jim nic není.

12 Takovým přikazujeme a vyzýváme je v Pánu Ježíši Kristu, aby s tichostí pracovali a jedli vlastní chléb.

Takže křesťanské je takové lidi napomenout, a v případě imigrantů i vyhnat. A co se sluníčkáři, kteří jsou zašití v různých parazitovkách, nic užitečného nedělají a jen strkají nos do věcí, po kterých jim není? A kteří roznáší své lži po světě a haní tak náš stát neprokázanými pomluvami? Apoštol Pavel dal dost jasný návod.

Lidi nejsou blbí, vidí, co se děje. Vidí natažené ruce mnohých imigrantů, vidí sluníčkářské parazitování na daňových poplatnících i imigrantech, slyší sluníčkářské pomluvy a lži, vnímají jejich odpudivou propagandu (například nedávno s utonulým dítětem). Protože nedochází k jasné a rychlé selekci a ještě se nám EU snaží nějaká procenta parazitů vnutit, je vyléváno s vaničkou i dítě. A tak působením sluníčkářů mnozí lidé odmítají šmahem všechny uprchlíky, byť by jinak proti pomoci skutečně potřebným neměli námitek. Což je špatně. Je to hrozně špatně. Ale sluníčkáři si český odpor k parazitování mylně vykládají jako rasismus a xenofobii.

Bláznivé stareny! - hovorí utečenec o dobrovoľníčkach rozdávajúcich humanitárnu pomoc.

September 6, 2015, 11:55 pm

≫ Next: Strelkov - VSU dokončily přípravu k útoku a mohou rozbít opolčence do týdne nebo dvou

≪ Previous: Lidi nejsou blbí, vidí, co se děje. Vidí natažené ruce mnohých imigrantů, vidí sluníčkářské parazitování...

$

0

0

7.9.2015  JeToInak

Darja Aslamová se vybrala trasou, ktorou do Európy prichádzajú tisíce utečencov. Jej reportáž je odlišná od tých, ktoré nám ponúkajú naše médiá, a to aj obsahom, aj svojou profesionalitou. 



Darja Aslamová je prvá ruská vojnová reportérka s viac ako dvadsaťročnými novinárskymi skúsenosťami. Ak sa vo svete rozhorí vojnový konflikt, táto nebojácna žena tam cestuje, aby správy pre svojich čitateľov mohla priniesť z prvej ruky. Či to bolo Abcházsko, Náhorný Karabach, Kambodža, Osetsko, Tadžikistan, Juhoslávia, Rwanda, Čečensko, Mali, Egypt, Libanon, Ukrajina - Darja Aslamová prinášala správy zo všetkých týchto ohnísk konfliktov. Teraz sa Darja Aslamová vybrala trasou, ktorou do Európy prichádzajú tisíce utečencov. Jej reportáž je odlišná od tých, ktoré nám ponúkajú naše médiá, a to aj obsahom, aj svojou profesionalitou. Hovorila s utečencami z rôznych krajín, ale aj s miestnymi obyvateľmi, dobrovoľníčkou, policajtom, politikom či analytikom.

Zistila skutočnosti, o ktorých naše médiá nenapíšu:

• nie každý utečenec, ktorý hovorí, že je zo Sýrie, naozaj zo Sýrie je. Európa nechce hovoriť o utečencoch z krajín, ktorým spolu s USA na krídlach bombardérov priniesla demokraciu;
• niektorí z nich sú tak bohatí, že krajiny ako Slovensko sú pre nich žobrácke. Sýrska rodina z Aleppa zaplatila za cestu do Európy 20 000 dolárov a teší sa na život, v ktorom už bude pre ňu všetko zadarmo;
• pohŕdajú ženami, ktoré im rozdávajú humanitárnu pomoc. Mužskí členovia ich rodiny by ich podľa nich mali držať doma a nepúšťať na ulicu;
• neváhajú zo svojej 14-ročnej sestry urobiť druhú ženu "slušného"človeka. V Anglicku si bude kráľovsky žiť z dávok pre osamelú neplnoletú matku;
• o 5 rokov bude podľa nich Európa vyzerať celkom inak. Namiesto kostolov tu budú stáť minarety.

"Utečenci v Belehrade sa absolútne nepodobajú na sýrskych utečencov, ktorých som videla v Libanone. Tam sú ľudia s tragickými osudmi, ľudia, ktorí boli zbavení všetkého a pomaly umierajúci pod krutým slnkom v preplnených táboroch, o ktorých sa nikto nestará. Tí, ktorí sa dostali do Európy – tí sú elita. S peniazmi a so svojimi plánmi."

Darja Aslamová navštívila niekoľko európskych krajín, kde každý deň pribúdajú desiatky tisíc ľudí z Afriky a krajín Blízkeho východu. Zďaleka to však nie sú klasickí utečenci. TÍTO sa na novom mieste považujú za pánov, pohŕdajú miestnymi obyvateľmi, ktorí im pomáhajú, a žiadajú pre seba stále nové a nové výhody.

Utečenci v mestečku Kaniža

„Maličké mesto Kaniža na srsbko-maďarskej hranici. Každé ráno o šiestej zvony kostola Petra a Pavla začínajú svoju clivú pieseň. Pristupujem k oknu a odhŕňam záves. Námestie pred hotelom je pusté. ONI sú preč. Zostali len „strážni“ – niekoľko počerných mladých mužov, sediacich na tráve pod stromami.

Ale vtom už na hlavnej stanici lomozí prvý medzinárodný autobus a vypúšťa novú várku utečencov. Sú to najmä muži do 30 rokov v rifliach a tričkách. Ale aj ženy v hidžáboch s maličkými deťmi na rukách.

Nehľadiac na úpornú páľavu sú ženy zahalené v tmavých vlnených odevoch. Niektoré majú dokonca aj čierne rukavice. Všetci títo ľudia sú veľmi sebavedomí a úplne ľahostajní k čaru starobylého kresťanského mestečka. O deviatej sa na rohu otvára kaviareň „Venezia“, do ktorej chodia utečenci, aby si nabili svoje novučké IPhony a notebooky, použili WC alebo si dokonca umyli v umývadle vlasy.

K večeru by v centre Kaniže jablko neprepadlo na zem. Stovky ľudí si rozložili dočasný tábor na dvoch centrálnych námestiach. Podľa najskromnejších odhadov ich je okolo dvoch tisíc. Sedia na tráve, jedia, pijú a s pohŕdaním pozerajú na mestských upratovačov, ktorí sú nútení za nimi zbierať plastové obaly, fľaše, zvyšky jedla.

Smrť Európy

Spúšťa sa noc. Tma je signál. Ľudia sa rozdeľujú na 30 až 50-členné skupiny. Každá z nich má svojho vodcu. O jedenástej večer sa skupiny vyberajú pešo k srbsko-maďarskej hranici. Obyvatelia mlčky sledujú cez okná, ako sa cez tiché, doslova vymreté mesto pohybujú imigranti ako čierne tiene.

„Z mesta vychádzajú pešo, ale potom ich prepravujú cigánski mafiáni na autobusoch.“,- hovorí taxikár Viktor. „My nesmieme prevážať imigrantov. Polícia už zhabala 5 áut z nášho vozového parku. Ale Cigáni si robia čo chcú. Sú hlavní prevádzači utečencov na celej balkánskej trase.

Cigáni privážajú utečencov takmer úplne k hranici a potom ich vedú cez les do Maďarska chodníčkami, ktoré poznajú len oni. Všetko sa začalo v januári. Ľudia začali pribúdať organizovane, každý deň. A prúd stále rastie. Ak mám povedať pravdu, je to hrozné. Čo bude s nami?“

Veľké sťahovanie národov

V roku 2015 vybuchla Európa. To, čo sa začínalo ako tenučký potôčik imigrácie, sa zrazu zmenilo na veľkú ľudskú vlnu, ktorá môže zmiesť útulnú, čistučkú Európu. K dvom prechádzajúcim trasám cez Gibraltár do Španielska a cez Stredozemné more do talianskej Lampedusy sa pridala nová – pohodlná a bezpečná, balkánska trasa.

Najprv z tureckého Izmiru po grécke ostrovy (prvou obeťou sa stal slávny ostrov Lesbos. Gréci mi rozprávali, že Turci všemožne pomáhajú imigrantom. Hovorí sa, že Turecko úmyselne sponzoruje utečencov a doslovne ich postrkuje do medzinárodných vôd.)

Potom Atény, Macedónsko, Srbsko, Maďarsko, a potom sa prúd rozdeľuje na dve časti – Rakúsko a Nemecko alebo Slovensko a Česko. Dokonca Anglicko, ktoré s takým pocitom nadradenosti zbombardovalo nešťastnú Líbyu, zrazu zistilo, že ani ostrovná poloha ho nezachráni od nájazdu.

Tunel pod La Manche každý deň dobývajú nahnevaní utečenci. A v Nemecku musel štát pribrať na pomoc armádu, ktorá poskytnúť imigrantom stany a ochranu od rozzúrených miestnych obyvateľov.

Od januára po júl len balkánskou cestou prešlo stotisíc ľudí. Sociológovia predpovedajú, že na konci roka ich bude už 250 tisíc. A na budúci rok sľubujú katastrofu.

Veľakrát som pracovala v ohniskách konflikov a počas svojho života som videla ohromné množstvo utečencov. Plačúce ženy v domácich odevoch a s bosými nohami v šľapkách, ufúľané deti v obnosených šatách, mužov s kamennými tvárami, zlých od vlastnej bezmocnosti. Boli vďační za fľašu vody, kúsok chleba, neveľkú finančnú pomoc. TÍTO utečenci ma šokovali svojou vonkajším blahobytom a schopnosťou rýchlo zavádzať svoje pravidlá.

Utečenci v Belehrade

 

Park v Belehrade pri autobusovej stanici. Vyzerá tak, ako teraz vyzerajú parky v mnohých európskych mestách. Muži, umývajúci sa vo fontánach, celé rodiny, sediace na tráve. Hneď ako vstúpim na územie parku, oproti mi ide skupina mladíkov.

„Nemôžete tu fotografovať.“, - vyhlasuje jeden z nich slušnou angličtinou a ukazuje na môj fotoaparát. „A to už prečo?“, - zvolám a založím ruky vbok. „Park je verejné miesto, ja som novinárka a robím si svoju prácu.“ „Tu sú naše ženy!“ „No a čo? Vaše ženy sú všetky v hidžáboch a zahalené od hlavy po päty. Ak sa im nepáčia tunajšie pravidlá, môžu sa vrátiť.

Viete, že Belehrad je hlavným mestom pravoslávneho kresťanského štátu? A ženy tu chodia s odhalenými tvárami? Koľko hodín ste v Belehrade?“ „Tri dni.“, - odpovedá môj zmätený oponent. „A už tu zavádzate svoje pravidlá? Toto nie je vaša krajina.“

V tom okamihu obidvaja znižujeme hlas a uzatvárame prímerie. Môj nový známy sa volá Chalid, je z Damasku, má 21 rokov. „Som skutočný Sýrijčan.“, - hovorí s hrdosťou. „Nie ako všetci títo...“, - pohŕdavo ukazuje na ľudí, ktorí obsadili námestie. „Prečo je to dôležité?“, - čudujem sa. „Všetci tu klamú, že sú zo Sýrie. Jednoducho Sýria je teraz v móde. Píšu o nej vo všetkých novinách. Nikoho nezaujímajú utečenci z Iraku, Afganistanu, Líbye, Tunisu. Už aj Afgánci sa začali vydávať za Sýrijčanov.“

Chalid a jeho kamaráti utiekli zo Sýrie, aby ich nepovolali do armády.

„Prečo mám bojovať za Assada? Radšej pôjdem do Nemecka.“ „A prečo nepožiadaš o azyl v Grécku, Macedónsku alebo hoci tu, v Srbsku?“ „To sú žobrácke krajiny.“ ,- pohŕdavo krčí nos Chalid. „Netušil som, že Európa je taka chudobná. My v Sýrii sme pred vojnou žili oveľa bohatšie.“

Len za cestu do Belehradu som zaplatil prevážačom a prevádzačom 3000 dolárov. A za cestu do Nemecka ešte treba zaplatiť poldruha tisíca. Mám peniaze. Môžem si zaplatiť päťhviezdičkový hotel v Belehrade, ale nepustia ma tam, pretože miestne úrady nám dajú len 72 hodín na pobyt v krajine. A moja registrácia sa dnes skončila.

Dokonca aj tu, v parku, platím za sprchu a toaletu. Ale zato potom v Nemecku už bude všetko bezplatné: vzdelanie, dávky, ubytovanie pre imigrantov. Tam je dobre! Chcem sa prihlásiť na ekonomickú fakultu. Hneď ako sa zabývam, tam privediem celú svoju rodinu: dvoch bratov, otca, matku, babičku a tri sestry.“

Autorka s utečencami v Belehrade

Päť sympatických mladučkých žien v hidžáboch sa usalašilo na lavičke v tieni pod košatým stromom, pod ochranou dvoch zachmúrených mužov. „Salam alejkum“, - pozdravím. „Hallo“, - kamarátsky odpovedajú. Jedna z nich, Aiša, sa ujíma úlohy tlmočníčky.

S ťažkosťami vyberajúc anglické slová mi vysvetľuje, že sú zo Sýrie, z Aleppa, a celá rodina ide do Nemecka. Putujú už desať dní. V Nemecku nemajú nikoho, ale počuli, že tam prijímajú všetkých utečencov. Peniaze majú. Za cestovanie musela celá rodina zaplatiť vyše 20 tisíc dolárov.

Ich matka má cukrovku, ale sú presvedčení, že Nemci ju musia liečiť zadarmo. Vydatá Betul mi ukazuje poráňané nohy. „To sme predvčerom v noci prekračovali macedónsku hranicu cez les.“, - vysvetľuje. „Ty si krásna, lebo máš bielu pokožku. Ale aj ja som bola krásna, dokedy som sa neopálila. Pozeraj.“, - Betul si vyhŕňa rukáv a ukazuje mi hranicu medzi opálenou a bielou pokožkou. „Budem žiť v Európe a opäť budem biela. Na severe je menej slnka.“

Utečenci v Belehrade sa absolútne nepodobajú na sýrskych utečencov, ktorých som videla v Libanone. Tam sú ľudia s tragickými osudmi, ľudia, ktorí boli zbavení všetkého a pomaly umierajúci pod krutým slnkom v preplnených táboroch, o ktorých sa nikto nestará. Tí, ktorí sa dostali do Európy – tí sú elita. S peniazmi a so svojimi plánmi.

Utečenci v lese pri srbsko-maďarskej hranici

Ako sa stať utečencom

Skoro ráno z maďarského lesa neďaleko od mestečka Ásotthalom vychádzajú priamo na cestu skupiny počerných ľudí s batohmi na pleciach. Všetci nelegálne prekročili v noci hranicu a teraz sa nemajú čoho báť. Výborne sa orientujú pomocou GPS v svojich telefónoch. Ich hlavnou úlohou je stretnúť prvého policajta a predložiť mu tabuľku s anglickým nápisom „asylum“, ak v ich skupine niet nikoho, kto hovorí po anglicky.

Oficiálnym jazykom sa to nazýva „prejav vôle požiadať o azyl“. Týmto okamihom im vzniká právo na 72-hodinový pobyt v krajine. A nielen to. Na posteľ v centre pre utečencov, bezplatné stravovanie trikrát denne, použitý odev a obuv a bezplatné lístky na vlaky v celej krajine.

Zoltán, vysoký mladík s vypracovanými svalmi v maskáčoch, ma priváža do jedného z utečeneckých táborov. Zoltán patrí k skupine maďarských dobrovoľníkov, národne (alebo patrioticky) naladených, ktorí ochraňujú hranicu a silou sa pokúšajú brániť prieniku utečencov. Nie je policajt a v skutočnosti nemá žiadne právomoci. Ale zle obídu tí utečenci, ktorí sa dostanú do rúk jeho organizácie. V lepšom prípade ich vykopnú späť cez hranicu.

Na lesnej lúke sa pod ochranou policajtov pohodlne rozložili utečenci z viacerých krajín. Jeden z nich, mladý Afgánec Ammanula, mi rozpráva, že dva a pol mesiaca putoval z Kunduzu cez Irán a Turecko, spolu so svojimi priateľmi, v nádeji, že sa usídli v Nemecku. Ukazuje mi mozole na nohách, potvrdzujúce jeho slová.

Utečenci v lese pri srbsko-maďarskej hranici

Vedľa sa rozložila skupina mladých Sýrijčanov, ktorí vyzerajú úplne európsky. Blondíni so svetlými očami, plynule rozprávajúci po anglicky. Spolu s nimi vyzývavo ryšavá mladá žena, fajčiaca jednu cigaretu za druhou. Ona, ako aj jej priatelia, je Sýrijka – Sunnitka, ale drží sa smelo uprostred žien v hidžáboch.

Všetci sú rozhodnutí doputovať do Švédska. Rusovlásku znepokojuje to, že všetkým im vzali odtlačky prstov. „Počula som, že nás môžu hneď vrátiť do Maďarska, aj keď sa dostaneme do Švédska. Je to nová dohoda medzi šengenskými krajinami. Kde ti pri vjazde vzali odtlačky prstov, tam máš ostať.“ (Má úplnú pravdu, ale upokojujem ju, že dohoda je zatiaľ len na papieri.)

Počerný Sunnit z Idlibu Džamil s dvoma deťmi sa ma pýta, kedy po nich príde autobus a odvezie ich na miesto oddychu. Je mimoriadne nespokojný s takou „neorganizovanosťou“. Je ťažké uveriť, že tento človek minulú noc nelegálne prekročil hranicu. Správa sa ako pasažier na autobusovej zastávke, podráždený tým, že autobusy z nejakej príčiny nejdú podľa rozpisu.

Žiada, aby som sa porozprávala s policajtmi. A tí sú veľmi unavení od prúdu utečencov. „Nemáme už dopravné prostriedky, aby sme ich všetkých poprevážali do Segedínu na železničnú stanicu. Od rána odišlo šesť plných autobusov. Čakáme, kedy sa vrátia, aby odviezli ostatných.“

Utečenci v Segedíne

 

Vitajte

Maďarské mesto Segedín. Železničná stanica. Drevený domček, kde už je všetko hotové pre príjem utečencov pomocou dobrovoľníkov z charitatívnej organizácie. Voda, ovocie, sendviče a „halal čorba“ (pre moslimov prípustná mäsová polievka).

„Prečo je halal?“, - pýtam sa tučnej, škaredej, ale dobráckej ženy, ktorá zametá chodník pred domčekom. „Vari si utečenci nemajú zvykať na podmienky života v Európe?“ „Samozrejme, že nie!“, - rozhorčuje sa. „Môže to uraziť ich náboženské cítenie. Sú veľmi zraniteľní“. Nenápadne zisťujem, že moja spolubesedníčka nie je vydatá, rovnako ako väčšina „dobrovoľníčok“, ale pre ňu je „služba nešťastným ľuďom“ zdrojom radosti a oduševnenia.

Pre utečencov sú pripravené biozáchody, sprchy, vodné ventilátory kvôli osvieženiu, bezplatný internet a podrobné inštrukcie, ako sa majú správať pri styku so štátnymi orgánmi. Všetko je blýskavo čisté, na podnose sú uložené jablká, tváre dobrovoľníkov žiaria od radosti z nadchádzajúceho stretnutia s „obeťami“.

Ženy, ktoré pomáhajú utečencom, sú pre nich „bláznivé stareny“

Prekliatie Kaddáfího sa napĺňa

To, čo sa nato udeje, ma uráža do hĺbky duše. Pri stanici za zastaví niekoľko autobusov, maximálne nabitých mladými mužami. Vychádzajúc na ulicu, okamžite začínajú telefonovať a pripájať k internetu módne gadgety. Akoby mimochodom, bez povšimnutia rozrušených, zapýrených „dobrovoľníčok“, si berú fľašky s vodou, sendviče, taniere s polievkou. Dokonca nepovedia ani „Ďakujem!“

„Bláznivé stareny“, - podelí sa o svoje dojmy Džunet z Pakistanu. „Prečo na nich deti alebo vnuci nedávajú pozor? Prečo ich púšťajú len tak na ulicu? Všade, kam sme prišli, nás vítali tieto šibnuté.“

Zlosť mi vyrazí dych a vybuchnem: „Robia to z dobročinnosti! Aby vám pomohli!“ Džunet sa trochu zahanbí: „Veď ja viem, že sú dobré. Ale kde majú mužov? Vari sa to patrí, aby sa staré ženy túlali večer po uliciach a stýkali sa s mladými mužmi? Prešli sme cez celú Európu, a sú tu čudní ľudia.

Dokonca sme videli mladé ženy, ktoré nám rozdávali obložené chleby. Boli takmer vyzlečené a všetky už mali po dvadsiatke. Také staré sa už v Pakistane nevydajú. A ty si prečo sama? Kde máš muža?“

„Dva kroky od teba“,- hovorím pomstychtivo. „Fotografuje.“

Krehký Džunet hodí pohľad na impozantnú postavu môjho muža, chorvátskeho novinára, a hneď mení tón.

„Tak je to správne.“, - schvaľuje. „Ženy nemožno nechávať samé“. Ale potom sa preľakne. „Len nech ma nefotografuje. Zakazujem to. Musím ešte prejsť cez toľko hraníc. Chcem ísť do Londýna, pretože tam je mnoho Pakistancov. Keď sa dostanem do Anglicka, zavolám k sebe svoje dve sestry, a nedovolím im bez sprievodu vyjsť na ulicu.

Mladšia (ktorá má už štrnásť rokov) už má v Anglicku vhodného ženícha. Hoci bude druhá žena, ale bude ženou solídneho človeka.“ „Ale veď v Anglicku nikto túto svadbu nezaregistruje.“ - rozhorčujem sa.

„Ani netreba. Pre nás je hlavné požehnanie Alaha v mešite. A okrem toho je to výhodné. Keď prídu deti, pre Angličanov bude neplnoletou opustenou matkou. Nevieš si predstaviť, koľko jej budú platiť peňazí. Aj medicína, doprava, jedlo, vzdelanie – všetko bude bezplatné. Angličania sú naši bývalí kolonizátori. Za všetko zaplatia. Inšalláh!“

Autorka pri plote, oddeľujúcom Srbsko od Maďarska

„Veľký“ maďarský plot

Srbsko-maďarská hranica. Stojím pred impozantným plotom o výške štyroch metrov, ktorý sa má tiahnuť 175 kilometrov. Je to už slávny maďarský plot, ktorý má oddeliť Maďarsko od nájazdu imigrantov. Zatiaľ nie je dostavaný a utečenci prechádzajú hranicu každú noc.

Pri „veľkom“ maďarskom plote, ktorý stavia Maďarsko, aby sa chránila pred prílivom utečencov. „Čudný pocit.“, - hovorí Veronika, pracovníčka radnice z malého mestečka Ásotthalom. „Nikdy som si nemyslela, že moja krajina bude žiť za ostnatým drôtom. Akurát nevieš, z ktorej strany je väzenie.“ Plot je obmotaný NATOvským žiletkovým drôtom, ktorý ľahko poreže pokožku.

„Všetky mocné nevládne organizácie protestovali.“, - oznamuje Veronika. „Áno, môžu tu byť obete.“, - súhlasím, keď si predstavím, ako sa v noci v oceľovom zovretí zrania a krvácajú utečenci.

„Chápete, veď sa môže ublížiť úbohým divým zvieratám.“, - objasňuje Veronika, a ja s údivom hľadím na jej pokojnú tvár, podozrievajúc ju z irónie. Ale nie, irónie tu niet. „Tu žijúce diviaky a jelene už narazili na plot.“, - hovorí znepokojene. „Veď sa môžu porezať.“ „Áno, to môžu. No a ľudia si stále nájdu nejakú cestu.“,- podotknem. „Podkopú to alebo vyrežú dieru.“

„Stačí v obchode kúpiť dobrý švajčiarsky nôž.“,- hovorí člen maďarského parlamentu za stranu Jobbik Marton Gyongyosi. „Plot nie je prekážka. Ak imigrant prešiel tisíce kilometrov, aby sa dostal do Európy, nebude pre neho problém obísť plot alebo kúpiť nôž. Môže byť, že nie hneď, ale imigranti nájdu riešenie.

V Budapešti sú všade. Vo verejných parkoch spia priamo na tráve. Nevieme, aké majú choroby, aké vírusy prinášajú so sebou. Je to skutočná katastrofa! Pred dvoma rokmi počet žiadostí o azyl nepresahoval dve tisícky. Ale tento rok sme už koncom júla dostali stotisíc žiadostí! Nemáme žiadnu infraštruktúru, aby sme sa vyrovnali s takým prílivom ľudí!

Európska únia nechce hovoriť o reálnych problémoch. Byrokrati z Bruselu hovoria len o ekonomických a sociálnych príčinách nového sťahovania národov. Ale ak sa chceme problému dostať na koreň, musíme pochopiť, že základnou príčinou je vonkajšia politika Západu.

Zasahovanie do Severnej Afriky a Blízkeho východu, destabilizácia takých krajín, ako Irak, Sýria, Afganistan, Tunis, Libanon, Egypt, Líbya. A toto je len začiatok. Doteraz nevieme, aké množstvo utečencov k nám príde z Ukrajiny, keď tam nastane kolaps a ekonomická katastrofa (a to je len otázkou času).

Európa stále ešte tára o multikulturálnej politike, o tolerancii, o právach utečencov. Ale Európska únia je ako pacient, ktorý nevie, že je chorý.

Pre Maďarsko je to urážka. Maďari nikdy nemali koloniálnu minulosť. Francúzsko a Anglicko platia za svoje zločiny. Kolonizovali východné národy a teraz sa ich bývalí otroci vracajú a žiadajú kompenzácie. Ale my sa nemáme za čo hanbiť.“

„Ste presvedčení, že sa nemáte za čo hanbiť? Počúvajte príbeh doktora Ahmada z Líbye.“

„Nikto nie je bez viny!“

S doktorom Ahmadom (tak sa predstavil) som sa zoznámila v srbskom pohraničnom mestečku Kaniža, v kaviarni „Venezia“. Zrazu som upriamila pozornosť na toho syna Afriky s tmavou lesklou tvárou a tučnými odutými perami. Maska afrického boha. Pil pomaly kávu a fajčil cigaretu a ja som pozerala na jeho ruky, silné, krásne, s takými presnými, úspornými pohybmi. Ruky chirurga. A uhádla som.

Predstavila som sa a začali sme sa rozprávať. Hovorili sme o „módnych“ a „nemódnych“ vojnách, o tom, že všetci utečenci presviedčajú miestnych úradníkov, že sú zo Sýrie. „Módne“ vojny!, - smeje sa sarkasticky doktor Ahmad. „Veď máte pravdu. Európa nechce počuť o utečencoch z Iraku a Afganistanu. Radšej by si zapchali uši vatou! Ale ešte urážlivejšie reagujú na utečencov z Líbye. Veď práve Francúzsko a Veľká Británia bombardovali moju krajinu. Teraz sa od nás odvracajú!

Vravia - veď my sme vám predsa priniesli demokraciu a vy ste nedokázali využiť plody slobody! Vy, Líbyjčania, sa máte hanbiť za to, že ste oklamali naše očakávania. Kajám sa, tiež som bol hlupák. Bola eufória, keď zvrhli Kaddáfího. Môj syn bol zapáleným chlapcom a nadchýnal sa revolúciou, ale zomrel.“

Tvár doktora Ahmada ostáva pokojná, keď hovorí o synovi. Fatalizmus moslima a zdržanlivosť obyvateľa Východu.

„Mám dve dcéry. Utiekli sme do Egypta takmer hneď, keď sa začal chaos, opustili sme hrob syna. Som lekár, ale prácu na úrovni som si v Egypte nenašiel. Všade je konkurencia. Cudzincov nemajú radi. Ale nechcem vám rozprávať nudný príbeh mojich putovaní. Dúfam, že v Európe potvrdia môj diplom. Viem dobre po anglicky. Možno budem mať šťastie.“

„Ale miestni obyvatelia majú paniku z nájazdu!“, - hovorím. „Gréci, Srbi, Maďari, Slováci, Česi tvrdia, že si to nezaslúžili! Nie je to ich vina, že sa celý Blízky Východ a Severná Afrika topia v krvi.“

„Ako to!“, - zvolá doktor Ahmad a žltkasté bielky jeho obrovských afrických očí sa podlievajú krvou. „Nemám nič proti Srbom. ZATIAĽ. Ale Grécko, Maďarsko, Slovensko, Chorvátsko sú členmi NATO. Áno, oni nebombardovali moju krajinu, ale vari neprispievajú do vojenského rozpočtu NATO? Vari neposielajú svojich vojakov do Afganistanu a Iraku?

Nepodarí sa im uniknúť trestu. NATO zalialo krvou celý Blízky Východ a teraz slabá Európa, ktorá vládu nad sebou odovzdala americkému Satanovi, bude zničená. Naše ženy budú rodiť deti. O päť rokov sa tvár Európy úplne zmení. Neteším sa tomu. Vážim si veľkú európsku kultúru a nechcem, aby tu namiesto kostolov stáli minarety. Ale bude to tak. Je to odplata. Inšalláh!“

„Vinu musia niesť všetci“

„A má pravdu, ten Váš doktor!“, - neočakávane zvolá Marton Gyongyosi, člen maďarského parlamentu za stranu Jobbik, keď som mu povedala príbeh doktora Ahmada. „Maďarsko je člen EÚ a NATO. A keď táto organizácia vedie agresívnu politiku, aby zničili Sýriu, Tunis, Líbyu, Irak, my nie sme povinní mlčať. Sme povinní rovno povedať našim spojencom: „Počúvajte! Je to proti záujmom Európy a proti záujmom našej krajiny!“ Áno, nezúčastnili sme sa na bombardovaní Iraku a Sýrie, ale naše mlčanie – to je naša vina.

Celý čas si myslím, že sme urobili obrovskú chybu, keď sme sa pridali k NATO. Na papieri sme vstúpili do obranného zväzu. Ale v praxi je Maďarsko členom agresívnej útočnej organizácie, ktorá ničí Blízky Východ a provokuje Rusko v situácii na Ukrajine.

Európski vodcovia sú alebo hlupáci alebo zradcovia. Hoci, keď sa z materiálov Wikileaks dozvieš o tom, že dokonca Merkelová sa nachádza pod neustálym dohľadom amerických tajných služieb, pochopíš: väčšina európskych líderov môže byť obeťou vydierania.“

Autorka s bývalým mistrom zahraničných vecí Srbska Živadinom Jovanovićom

 

Živadin Jovanović, bývalý minister zahraničných vecí Srbska, patrí k tým ľuďom, ktorí jasne vidia spojitosť minulosti s prítomnosťou.

„Nová zničujúca vlna migrácie je následkom imperialistickej politiky Západu.“, - tvrdí. „Všetko sa začalo v Srbsku, po rozbití Juhoslávie a NATOvskom bombardovaní Srbska. Práve tu bol urobený prvý krok k útoku na Somálsko, Sudán, Afganistan, Irak – pod zámienkou boja s terorizmom alebo ochrany práv človeka. Amerika sa vždy drží politiky chaosu, ktorá jej dá do rúk kontrolu nad prírodnými zdrojmi, strategickými líniami komunikácií a pohybom ľudí, drog a zbraní.

Následky dopadajú na Európu, ale Európska únia nie je ani tak spojencom USA, ako skôr súperom. Veď prečo Amerika prinútila Európsku úniu zúčastniť sa všetkých vojenských operácií, sponzorovanými USA, počínajúc vojnou proti Juhoslávii? V skutočnosti Európania bojujú sami proti sebe.

Útok na Líbyu bol barbarstvom, symbolom ktorého sa stala desivo krutá vražda Kaddáfího. Teraz sme získali obrovské nekontrolované územie s rozmachom banditizmu. Vojna v Líbyi obnažila tvár Západu – egoistickú a neokoloniálnu.

Uvideli sme Francúzsko, trpiace komplexom menejcennosti, ktoré dávno stratilo prestíž, a Sarkozyho, hrajúceho sa na Napoleona. Uvideli sme Britániu, ktorá má obrovské koloniálne historické skúsenosti, ale nemá dostatok vojenskej moci.

Práve Angličania často vystupujú ako provokatéri konfliktov, pokúšajúc sa spojiť svoje ambície bývalej impérie s americkou mocou a silou. Teraz aj Angličania, aj Francúzi zborovo kričia, že treba čosi robiť s imigrantmi. Ale veď tu ide o klasický bumerangový efekt.

Áno, vybuchla imigračná bomba, ale príčiny výbuchu sú zložitejšie, ako sa zdá na prvý pohľad. Idú k nám mladí, vzdelaní muži s peniazmi. Všetky moderné kaderníctva v Belehrade sú preplnené ľuďmi z Blízkeho východu. Do drahých chemických čistiarní nosia celé vrecia odevov. Úplne evidentne im niekto finančne pomáha.

Polícia už priznala, že medzi imigrantami sú extrémisti. Všetko, čo polícia môže urobiť, však je, že im vezme odtlačky prstov. Pred nami sú takzvaní „spiaci terorosti“. Keď bude treba, „preberú“ ich a Európu zachváti vlna teroru.“
 

Panika na Balkáne!

Utečenci v Macedónsku

Macedónsko. V krajine je vyhlásený mimoriadny stav. Úplný chaos na grécko-macedónskej hranici. Polícia zablokovala všetky prechody a umiestňuje ostnaté drôty. Utečenci išli do útoku. Policajti museli použiť slzotvorný http://je-to-inak.livejournal.com/63445.htmlplyn a na pomoc povolať armádu. Utečenci si líhajú na koľaje, kvôli čomu je prerušené železničné spojenie s Gréckom a Macedónskom. V neutrálnom pásme uviazli tisíce ľudí. Macedónci obviňujú grécku políciu z toho, že nekoná a pokúša sa vytlačiť cudzincov z Grécka.

Utečenci v Srbsku

Srbsko. Vláda hovorí o humanitnej kríze. Utečencov je už okolo 80 tisíc a miest v imigračných strediskách stačí len na pár tisícok. Hoci samotní utečenci vôbec nechcú zostať v Srbsku (je to známy chyták: vyjadriť vôľu požiadať o azyl, ale nenapísať oficiálnu žiadosť), ale sprísnenie kontroly na maďarskej hranici ich stavia do bezvýchodiskovej situácie. Zomrel prvý Srb, nakazený západonílskou horúčkou.

Utečenci v Chorvátsku

Chorvátsko. Ponorené do starostí o letnú turistiku sa Chorvátsko zrazu prebralo a spanikovalo, odhaliac, že utečenci sa pokúšajú prejsť cez srbsko-chorvátsku hranicu. Má to logiku: na hranici Chorvátska a Slovinska (šengenská zóna) sú husté lesy, cez ktoré niekedy Cigáni prevádzali Číňanov.

A za Slovinskom sa začína bohaté Rakúsko a hranice medzi nimi niet. V samotnom Chorvátsku sa našlo medzi neoliberálmi nemálo „užitočných idiotov“, ktorí vyzývajú spoluobčanov otvoriť svoje srdcia i dvere blízkovýchodným imigrantom. Neoliberálne noviny Jutarnji list už navrhli miesta, kde je možné umiestniť utečencov v prekrásnom Chorvátsku – v opustených vojenských kasárňach v Pule, Varaždíne, Karlovci, v Dalmácii. A dokonca v opustenom paláci Esterházyovcov neďaleko od čarokrásneho Iloku.

Ale maličké, do seba pohrúžené Chorvátsko nedávno zažilo šok: v Káhire pred mesiacom teroristi z Islamského štátu zajali občana Chorvátska a odrezali mu hlavu. Fotografia bola zverejnená na internete. 30-ročný otec dvoch detí na nej drží v rukách vlastnú hlavu.

Dá sa pochopiť, že predpokladaný nájazd cudzincov priviedol miestne obyvateľstvo do hystérie. Nedávno sa na internete objavil plagát: „Drahí imigranti! Vitajte v Chorvátsku! Niet práce, niet peňazí, niet budúcnosti. Prosíme, pokračujte do Slovinska. Ďakujeme.“

Profesor Branislav Đorđević

„Zabudnite na Európu, ktorú ste niekedy poznali“, - s horkosťou hovorí riaditeľ srbského Inštitútu medzinárodnej politiky a ekonomiky, profesor Branislav Đorđević. „Európu zvierajú moslimské geopolitické kliešte: zo strany Španielska, Talianska a Balkánu. Dokonca v Bukurešti, kde prakticky niet moslimov, bola za prostriedky Turecka postavená najväčšia mešita v Európe.

Nedávo bola na Balkáne Victoria Nuland, ktorá v interview vyhlásila: na víťazstvo nad Islamským štátom potrebujú USA 5 až 10 rokov. Som bývalý vojak. Aby bol zničený Islamský štát, netreba čas, ale rozhodnosť. Pýtate sa, pre koho je výhodný chaos na Blízkom Východe? Len si zrátajte, koľko ľudí v USA pracuje v komplexe vojenského priemyslu. Priamo alebo nepriamo. Zrátajte členov ich rodín. A koľko voličov ich podporuje?

Aby vojenský priemysel napredoval, je potrebné spotrebovať už hotové zbrane. A treba vyskúšať nové. Nemôžete toľko vyrábať. Je to najväčší biznis na svete. Väčší ako plyn a ropa. A druhá otázka: potrebuje Amerika silnú Európu?“

„Samozrejme, že nie.“, - hovorím. „Takže: kto je hlavný vinník?“

Najsmutnejšie na práci novinára je, keď v okamihu, keď kladiete otázku, už viete odpoveď, a viete, prečo vám človek nemôže odpovedať priamo. Doktor Branislav Đorđević, riaditeľ inštitútu, ktorý pravidelne navštevujú vyslanci Európskej únie, je v svojich komentároch ostražitý. „Všetkých nás sleduje Veľký Brat. Viete, ako sa volá. Načo sa pýtate?“