Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

„Výživné“ zprávy z Východu: Čečenci půjdou po teroristech v Sýrii, úroveň proruských nálad na Ukrajině je „ohromující“ a Saakašvili možná skončí na letišti

$
0
0

Vybrala a přeložila: Božena Weitingerová
9.112.2016  RusvesnaEurasia24

„Ruské“ Aleppo je již téměř osvobozeno, zato „americký“ Mosul se vyjevuje jako stále větší průšvih. Úroveň proruských nálad na Ukrajině je podle tamního národního umělce „ohromující“. Arabští migranti opět brutálně zaútočili na mladou Němku. Španělé se už bojí, že „Ukrajinská krize ohrožuje jednotu Evropy“. Více ve svodkách Boženy Weitingerové.



1; Ukrajinská armáda ostřelovala večer a v noci doněcké letiště, rozhořely se boje. 7. prosince večer ukrajinská armáda ostřelovala severní okraje Doněcka.

2; Turečtí fanoušci zničili kyjevský stadion. Ulámali plastikové sedačky, odpadkové koše, zábradlí a zničili také tribunu pro média.

3; Růst vojenských výdajů v Evropě na 2 % HDP povede ke studené válce, říká Gruško. Podle jeho slov zvýšení rozpočtů evropských zemí k tomuto stropu vyjde v součtu na více než sto miliard euro.

4; Americké vojenské letectvo zaútočilo na nemocnici v Mosulu. Informovala o tom tisková služba Ústředního velení amerických ozbrojených sil. Ústřední velení tvrdí, že z budovy nemocnice ozbrojenci ostřelovali irácké vojáky a teprve potom americké ozbrojené síly rozbombardovaly nemocnici.

5; Saakašvili informoval o svých plánech v případě vítězství ve volbách. Bývalý gubernátor Oděské oblasti se chystá snižovat daně a množství úředníků.

6; FBI zahájí vyšetřování vůči Porošenkovi, píše americký expert. FBI prověří informaci, dopustil-li se nějakých porušení amerického zákona, například praní špinavých peněz.

7; Šéf Twitteru označil Trumpovo využívání jeho twitterového účtu za bezprecedentní. Nikdy předtím jsem nic podobného neviděl, prohlásil generální ředitel a zakladatel společnosti Twitter Jack Dorsey.

8; Podle Yandexu Rusové na internetu v roce 2016 hledali luxusní dámské boty na podpatku nebo informace o velkých sportovních událostech častěji než například politická témata.

9; Tygři vyčistili už více než 85 % „Aleppského kotle“. Speciální jednotky a tanky prolamují obranu teroristických brusvesnaand. Prudké boje mezi syrskou armádou a teroristy pokračují po celé délce fronty.

10; V supermarketu ve Lvově prodávají čokoládové bonbóny s živými červy. Jedné ze zákaznic se poštěstilo odnést si čokoládové bonbóny s živým překvapením.

11; Rusko navezlo na Krym šest jaderných bojových hlavic, říká Džemilev. „Informační služby medžlisu“ ale neupřesnily, šlo-li o bojové hlavice bez raket nebo s raketami.

12; Úroveň proruských nálad na Ukrajině je ohromující, říká národní umělec Ukrajiny. Populární herec kroutí hlavou a tvrdí, že kdyby se v Kyjevě konal koncert zakázaných ruských interpretů, byl by to trhák.

13; Noční ostřelování měst Doněcké republiky: Bylo vystřeleno 410 nábojů a min, poškozeno bylo 13 obytných domů. Kromě toho je k dispozici informace o zranění jednoho civilního obyvatele.

14; Poslanec Parasjuk zapomněl, se kterými zeměmi vlastně spolupracuje: „Estonsko, Arabské Emiráty... A pak asi ještě další dvě země... Kdybyste mě zabili, nevzpomenu si na ty další, podívejte se na stránky Nejvyšší rady...“
rusvesna
15; Oděsa: Ozbrojenci ze strany Svoboda zabráVybrala a přeložila: Božena Weitingerovánili veteránům z Afghánistánu zazpívat své písně. Nacionalistům přišlo protizákonné, aby v tzv. Den ukrajinské armády veteráni z Afghánistánu veřejně zpívali vojenské písně.

16; Saakašvili se chystá žít na letišti. Uprchlý prezident Gruzie a bývalý gubernátor Oděské oblasti vyprávěl o svých perspektivách novinářům Deutsche Welle.

17; Děripaska požaduje stovky milionů euro od Černé Hory. Šéf „En+ Group“ Oleg Děripaska zažaloval Černou Horu. Požaduje náhradu za ztráty, které utrpěl nezákonným odebráním svých investic.

18; Vyšetřovací výbor Ruské federace sdělil obvinění únoscům ruských vojáků na Krymu. Připomeňme, že pracovníci SBU nezákonně zadrželi a odvezli z Krymu na Ukrajinu dva ruské vojáky.

19; Na Ukrajině budou občanům dlužícím za energie zabavovat řidičáky. V Grojsmanově vládě si vymysleli další způsob, jak vymlátit z Ukrajinců dluhy za „služby spojené s bydlením“.

20; Japonsko by mělo uznat výsledky války. V nacionalistickém opojení Japonci podle všeho zapomněli, že prohráli krvavou válku, kterou rozpoutala jejich militaristická vláda.

21; Ministerstvo obrany Ruské federace odmítlo verzi médií o vině pilota Su-33. Jde o vyšetřování příčin havárie stíhačky patřící ke křižníku Admirál Kuzněcov.

22; Arabští migranti skopli mladou Němku ze schodů. Bezpečnostní kamery berlínského metra natočily krutý a nesmyslný útok skupiny migrantů na mladou Němku.

23; Komunální Majdan. Kyjevané zablokovali dopravu v centru města. Byla zablokována ulice Gruševského a více než tisíc lidí se sešlo na Majdanu nezávislosti.

24; Následky masivního ostřelování Doněcka. Večer 7. prosince ukrajinská armáda zahájila dobře mířenou palbu na okraje Doněcka, Jasinovatou, Dokučajevsk a Gorlovku.

25; Na Ukrajině chtějí prohlásit katolické Vánoce za státní svátek. V ukrajinském parlamentě byl zaregistrován návrh zákona o dvou datech vánočních svátků narození Krista – 25. prosince a 7. ledna.

26; Voják 14. brigády ukrajinské armády si prostřelil nohu, aby se nemusel účastnit bojových akcí ATO.

27; Trumpův poradce přijel do Moskvy. Poradce nově zvoleného prezidenta USA Donalda Trumpa Carter Page přijel do Moskvy, kde má naplánovaná jednání.

28; „Oběť ukrajinizace“. Moje jméno na Ukrajině zkomolili. Žádný Micheil, ale Michail, ne Nikolozovič, ale Nikolajevič.

29; Vítězství Ruska v Sýrii. Známý politolog Serej Markov píše o přechodu Aleppa pod kontrolu syrské vlády.

30; Krym vrátil Ukrajině více než tisíc tun potravin. Všechny výrobky porušovaly platné normy.

31; Ruská generální prokuratura: Generální prokurátor Ruska Jurij Čajka odhadl celkovou sumu škody v důsledku korupční činnosti za rok 2016 na 43,8 miliard rublů, což činí 10 % celkové škody způsobené zločinem v celé zemi. Část této částky se daří vymoci zpět. rusvesna

32; USA nezvládly roli světového vůdce, říkají obyvatelé Evropy. Průzkum byl proveden nejstarší francouzskou společností, která se zabývá výzkumem veřejného mínění.

33; V centru Lvova byla kavárna, která nabízí i sexuální služby. Výtečně to dokresluje obraz Ukrajiny jako země sexuální turistiky.

34; Zemřel ukrajinský generál Boleslav Mečislavovič Dembovskij, který plánoval akce ATO. Na své stránce o tom informoval náčelník generálního štábu Viktor Muženko.

35; V Nejvyšší radě občanka Ruska polila Olega Ljaška rajčatovou šťávou. Politik dokončil interview s novináři se skvrnou na košili.

36; Západ chápe, že bez Ruska není možné zvítězit nad terorismem, říká ruské ministerstvo zahraničí. Mezinárodní protiteroristická koalice musí být vytvořena na pevných právních základech bez politizace a dvojích norem.
rusvesna
37; V Kyjevě našli Azarovův poklad. Místnost byla nacpána velkými taškami s cennostmi a uměleckými díly.

38; V Rusku Trumpovi zástupci testují terén a na Ukrajině pomalu mění politické vedení. Do Moskvy přijel asistent nového amerického prezidenta Carter Page, který podle názoru řady expertů bude zkoumat terén ohledně připravenosti Ruska navázat vstřícné kontakty.

39; Požádali jsme země EU, aby zrušily sankce proti Rusku, řek lídr Ligy severu Matteo Salvini. Bylo zveřejněno interview s italským opozičním vůdcem o referendu, protiruských sankcích a perspektivách evropské integrace.

40; V Chersonské oblasti stříleli vojáci ukrajinské armády jeden na druhého. Trest činí od tří do deseti let odnětí svobody.

41; Ukrajinská armáda ostřelovala přes den z těžkých minometů obec Sachanka na Jihu Doněcké republiky.

42; V Kremlu komentovali hrozby Západu zavést sankce proti Asadovým stoupencům. Tiskový tajemník vyjádřil naději, že nakonec zvítězí zdravý rozum a prohlášení o sankcích zůstanou jen planými řečmi.

43; Ukrajinská krize štěpí Evropu, říkají na španělském ministerstvu zahraničí. Krize na Ukrajině musí být urovnána co nejdříve, protože ve složité době ohrožuje jednotu Evropy.

44; Německé investice v Rusku překonávají všechny rekordy bez ohledu na sankce, píše Wall Street Journal. V neposlední řadě láká investory nízký kurs rublu. Cena práce v Rusku je dnes díky tomu nižší než například v Číně.

45; Británie se bojí vítězství Ruska nad Islámským státem, říká expert. Ve čtvrtek Alex Younger ve svém prvním velkém projevu ve funkci šéfa MI-6 tvrdě zkritizoval akce Ruska v Sýrii.

46; Řečtí antifašisté dodali na Motorolův hrob schránku s hlínou ze Sparty.

47; Koalice USA má velké ztráty při útoku na Mosul a ničí civilní objekty. Počet obětí v iráckém Mosulu kvůli operaci na osvobození města od teroristů Islámského stát nadále roste.

48; Kadyrov komentoval informaci o čečenském specnazu v Sýrii. Podle jeho slov je třeba teroristy zlikvidovat v jejich hnízdě, než jejich chapadla ohrozí naši zemi.

49; Americké úřady se chystají zablokovat privatizaci Rosněfti. Americké úřady budou studovat dohodu o privatizaci Rosněfti ohledně případného porušení sankcí. Oznámil to zvláštní vyslanec USA.

50; Ukrajinská moc: 75 % uprchlíků se na Donbas nevrátí. Ani společnost, ani veřejné organizace nebyly na takový masový jev připraveny.

51; V Porošenkově organismu byl objeven nebezpečný hybrid. Experti objevili v těle ukrajinského prezidenta „dosud nevídaný hybrid“. Doněcký novinář Konstantin Dolgov objasnil, co ve skutečnosti znamená slovní spojení „hybridní válka“, které tak často a rád používá ukrajinský prezident.

52; V Petrohradě požadují demontáž Kolčakovy pamětní desky. V současné době byl Kolčakovi vybudován pomník v Irkutsku, jeho jméno bylo vráceno ostrovu v Karském moři.

53; Ruský ministr zahraničí pronesl závažné prohlášení ohledně výsledků plenárního zasedání Rady ministrů zahraničí OBSE v Hamburku.

54; Ukrajinská armáda obsadila soukromé domy v Avdějevce, říká Basurin. Ukrajinská armáda zaujala pozice v obytném sektoru Avdějevky za účelem krytí palby, sdělili v operativním velení Republiky.

55; Ukrajinská policie odmítla referovat o masakru u Kyjeva za přítomnosti novinářů. Vadim Trojan nechtěl mluvit ve výboru Nejvyšší rady o vyšetřování tragédie v obci Kňažiči za přítomnosti novinářů.

56; Syrská armáda a ruské letectvo pokračují v dobývání Aleppa. Už je osvobozeno 95 % města. V čele s jednotkami Tiger Force a Sokolů pouště armáda z několika směrů napadla opevněná stanoviště Džejš al-Fath.

57; Rubl nadále posiluje vůči euru. Rubl ve čtvrtek na Moskevské burze významně posílil vůči euru, ale poněkud ztrácí vůči dolaru.

58; Indie se stala hlavním partnerem USA. Ministři obrany USA a Indie se domluvili na posílení vzájemné součinnosti v boji proti terorismu a dalších otázkách bezpečnosti.

59; Lavrov: Normandská čtyřka nemůže najít společnou řeč ohledně „cestovní mapy“ v Donbasu. V Normandské čtyřce se zatím nerýsuje společný přístup ohledně „cestovní mapy“ v Donbasu, prohlásil ruský ministr zahraničí.

60; V oděské kavárně došlo ke krvavému masakru. Obětí třiapadesátiletého útočníka se stali dva návštěvníci, kteří museli být s hlubokými bodnořeznými ranami v břiše převezeni do nemocnice. Všichni aktéři události byli pod vlivem alkoholu. Útočníka však dopadli až po dvou dnech.

61; Senát USA schválil obranný rozpočet. Jeho výše činí 618,7 miliard dolarů.

62; V Azarovově tajném bytě našli „zajímavé dokumenty“, říká Avakov. Ukrajinský ministr vnitra prohlásil, že v bytě bývalého premiéra Ukrajiny Nikolaje Azarova našli zajímavé dokumenty.

63; Islámský stát útočí na Palmýru. Vzlétly „Aligatory“ a „Noční lovci“. U Palmýry začíná nový boj mezi syrskou armádou a ruským letectvem na jedné straně a teroristickými bandami Islámského státu na straně druhé. Večer byl zahájen protiútok syrské armády.

64; Oděští ultras zmlátili britské fanoušky. Policii se podařilo doprovodit fanoušky dovnitř stadionu, přesto několik lidí utrpělo zranění.

65; Turecko vyslalo do Sýrie 300 příslušníků speciálních jednotek za účelem posílení operace „Štít Eufratu“ na severu Sýrie.

66; Ukrajina už letos nejspíš nedostane finance od MMF.

67; Senát USA schválil „Globální Magnitského zákon“. Dokument pod názvem „Globální Magnitského zákon“ byl schválen v balíku dalších zákonů spojených s obranným rozpočtem země.

68; Obyvatelé Děbalceva se zúčastnili písňového flashmobu. Město Děbalcevo v Doněcké republice nezůstalo stranou písňového flashmobu, který nabírá na obrátkách.

69; Bojové bratrstvo přivezlo na Donbas představení „Mladá garda“ a léky pro nemocnice. V rámci dobročinného projektu „Pochod Vítězství – Mladá garda kráčí po světě“ se „Bojové bratrstvo“ nyní nachází v Donbasu.

70; „Patriarcha“ Filaret je připraven provést Eurovizi spolu s Conchitou Wurst v Sofijském chrámu. Prankeři Lexus a Vovan si vystřelili ze samozvaného šéfa „Ukrajinské pravoslavné církve Kyjevského patriarchátu“.

71; Obama zrušil omezení na dodávky zbraní spojencům USA v Sýrii. Příslušné memorandum adresované státnímu tajemníkovi a ministru obrany USA zveřejnila tisková služba Bílého domu.

Zdroj: rusvesna.su






Article 4

$
0
0
Michael Werbovski
9. 12. 2016    Global Research a Messin
 

Mainstreamová média líčí německou kancléřku jako strážkyni principů západní liberální demokracie.

Evropané se přiklánějí k názoru, že německá vůdkyně následuje kroky osvícených myslitelů, jako byli Thomas Paine, Jefferson nebo její krajan Wilhelm von Humboldt. A že rozhodně nepřináší tyranskou tradici bývalých východoněmeckých vládců, jako byli Walter Ulbricht nebo Erich Honecker. Nebo je tomu jinak?



Merkel über alles


Přesto po jejím oficiálním oznámení zápasu o čtvrté volební období kancléře se člověk musí ptát, kde je myšlenka té německé takzvané „liberální demokracie.“. Merkelová čelí ve své vlastní CDU zdánlivě malé opozici. Kromě toho je zbytek Německa roztříštěný a příliš uvězněný v debatě, do jaké míry může být země milosrdná ohledně pokračujícího přílivu migrantů a uprchlíků (pravých i falešných, z nichž někteří mají vazby na islámské radikální skupiny). Její přilnavost k moci je nezpochybnitelná. Merkelová nikdy oficiálně neoznačila svého oficiálního zástupce, ale její budoucí následníci budou většinou souhlasící muži, či ženy, pocházející z jejího vnitřního okruhu poradců a obchodníků s mocí. Jedinou výjimkou, či „outsiderem“ je o dost mladší paní Frauke Pefry, šéfka strany AfD. Vede pravicové proti-imigrantské politické uskupení, jehož členové ještě musí být zvoleni a nejpravděpodobněji v roce 2017 budou poprvé od 2. světové války sedět v Bundestagu.


Trumplandia versus Merkenland


Se zvolením Donalda Trumpa prezidentem USA v tomto roce se Merkelové hlavní humanitární doktrína, včetně politického principu „otevřených hranic“ ocitá v ohrožení. Zatímco jeden vůdce vyzval k budování zdí kvůli zadržení migrantů do Ameriky, druhý přehnaně trvá na nekompromisní politice „volného pohybu“ masové migrace. Pokud bude znovu zvolena kancléřkou, tření na přední politické frontě bude nevyhnutelné. Další ideologické střety mezi Trumpem a Merkelovou nutně musí nastat ohledně postoje vůči vedení v Kremlu. Přestože ostatní to vidí jinak, „matička“ Merkelová je věrná ideologii nebránění migraci.

Tato slova svého času pronesla k nyní odcházejícímu americkému prezidentovi:

Historie nám často ukázala mohutnou sílu, která se uvolnila při touze po svobodě. Ta přiměla lidi k překonání svého strachu a otevřeně se postavit diktátorům jak tomu bylo před 22 lety v NDR a východní Evropě. (…) Touha po svobodě nemůže být dlouho obklopena zdmi. Byla to tato touha, co přinesla pád železné opony, která rozdělovala Německo a Evropu a vlastně i svět do dvou bloků.“ (Zdroj)

Toto prohlášení odráží její neochvějné přesvědčení v otázce volného pohybu osob, bez ohledu na to, odkud mohou pocházet, nebo bez ohledu na skutečné motivy jejich příchodu do Německa. Takové přesvědčení z její strany je v přímém rozporu s názory vedení jiných, méně mocných, ale přesto velmi přímočarých/otevřených národů. Členské státy EU, jako například Maďarsko, Česká republika, Rakousko, Francie, jakož samozřejmě i Velká Británie po brexitu, jsou v otázce nechráněných hranic hluboce skeptické.

V oblasti ekonomiky má Merkelová vysoká hodnocení. Dokázala udržet německý průmysl v roli tahouna, i když trochu funícího. Nezaměstnanost je jedna z nejnižších v EU. Její věrnost slábnoucímu post-krizovému euru je vyrovnaná. Jak sama říká: „Euro je náš společný osud a Evropa naší společnou budoucností.

Ale potíže a trápení z pádu do hluboké recese, který způsobila Berlínem diktovaná úsporná opatření v jižní Evropě, zůstávají bolestně patrné dodnes. A konečně, nedávný rozmach teroristických útoků v Německu za poslední rok a šokující zpráva o islámských špionech infiltrujících německé proti-špionážní sítě bude pochopitelně narušovat uprchlickou politiku Merkelové a zpochybní dobrou vůli a velkorysost Německa k cizincům a dalším nově příchozím. Merkelová bude v roce 2017 muset ve výsledku upevnit vládu moci. Pokud se stane příští rok kancléřkou na další funkční období, pak je „benigní diktatura“ téměř jistotou.


Překlad Messin




Migrácia v Nemecku sa zmenila na epidémiu násilia. Mladé dievča skopli zo schodov

$
0
0

Migrácia v Nemecku sa zmenila na epidémiu násila. Mladé dievča skopli zo schodov
9. 12 2016   Hlavné správy

Nemeckom otriasa nový škandál, ktorý zaznamenali bezpečnostné kamery. Mladý človek vyzerajúci ako migrant skopol mladé a nič netušiace dievča zo schodov. Informáciu o útoku potvrdili nemecké portály Berliner Zeitung, Bild, či americký wnd


Pokiaľ nemecké portály v rámci politickej korektnosti neuvádzajú identitu útočníkov, americký wnd spomína otvorene “kultúrny džihád”. Američania na portáli wnd a Rusi na portáli politikus uvádzajú ako jediní necenzúrované video bez rozrastrovaných tvárí.
Na sociálnych sieťach obyvateľstvo jednoznačne tvrdí, že útok spáchali imigranti.

Zaujímavé je to, že k útoku na mladú ženu došlo dňa 27.10.2016, pričom k zverejneniu videa z bezpečnostnej kamery a publikovaniu článkov prišlo až dňa 7.12.2016. Vyzerá to tak, že pred americkými prezidentskými voľbami, v ktorých všetci očakávali víťazstvo Hillary Clintonovej, nechceli Nemci zverejňovať informácie o útoku s možným rasovým podtextom voči mladej nemeckej žene. Dnes sa situácia zmenila a zverejnenie obrazového materiálu možno chápať ako začiatok tlaku proti najviac sprofanovaným predstaviteľom “prívržencov Clintonovej” na nemeckej politickej scéne.

Vo videu mladý človek vyzerajúci ako migrant prikročil zozadu k nič netušiacemu mladému dievčaťu a skopol ho zo schodov. Kopanec bol taký silný, že mladé dievča sa nebezpečne zrútilo po schodoch a utrpelo zranenia.

Argument, že s určitosťou nemôže ísť o moslimov, pretože muži zo skupinky nesú pivové fľaše a fajčia cigarety je zavádzajúci a smiešny. Existuje množstvo moslimov, ktorí neberú islam veľmi vážne, fajčia, berú drogy a pijú alkohol. Navyše, podľa viacerých analytikov množstvo imigrantov pochádza z veľmi nízkych a zločineckých kruhov.

Migračná politika Angely Merkelovej je jednou obrovskou katastrofou, ktorá ohrozuje pôvodné obyvateľstvo Nemecka. Dva roky uplynuli od doby, kedy Angela Merkelová, o ktorej bezpečnosť sa úzkostlivo starajú členovia bezpečnostných služieb, otvorila dvere imigrantom.

Na snímke nemecká kancelárka Angela Merkelová
Nemecká kancelárka Angela Merkelová

Dôsledkom tohto jej nepremysleného kroku sa stali brutálne útoky na nemecké obyvateľstvo. Obťažovania, znásilnenia, krádeže a vraždy sa stali súčasťou nemeckého života, no bežných obyvateľov Nemecka na rozdiel od Angely Merkelovej a viacerých nemeckých politikov nestrážia desiatky po zuby ozbrojených vycvičených agentov, preto aj ich vnímanie tejto situácie je diametrálne odlišné od vnímania Angely Merkelovej.

Ukazuje sa, že samotná nemecká polícia nápor migrantov nezvláda – ak by ho zvládala, nenarástol by predsa alarmujúco počet uvedených trestných činov a nezvýšilo by sa ohrozenie nemeckého obyvateľstva. Navyše, nemeckí policajti sa stále obávajú obvinení z rasizmu, ak by tvrdšie zasiahli voči imigrantom.

Merkelovej politika otvorených dverí destabilizovala celú situáciu v Nemecku. Mnohí Nemci však Merkelovej i naďalej veria a pripomínajú tak pštrosa, ktorý pred nebezpečenstvom skrýva hlavu do piesku.

Ako chcú Nemci zmysluplne integrovať ľudí, ktorí sa kochajú v násilí voči bezbranným ženám?

Nemci a Francúzi však majú pravdepodobne plán, ako sa zbaviť časti problémov. Ten plán tkvie v prerozdeľovaní migrantov podľa určených kvót do všetkých krajín EÚ. Určite majú dostatok možností, politických i ekonomických pák, aby prinútili politické elity východnej Európy splniť ich predstavy.

Na snímke francúzsky prezident Francois Hollande Foto:Jean-Francois Badias
Francúzsky prezident Francois Hollande  
Za to, ako sa situácia vykryštalizovala a za to, ako trpí obyvateľstvo v Európe, môžu veľkou mierou politici Západu, ktorí servilne a na americký príkaz pomáhali destabilizovať Lýbiu, Irak, Sýriu či Afganistan. Výsledkom tejto ich servility voči americkým neoconom a Obamovej administratíve je súčasný stav, kedy vypukla obrovská migrantská kríza a imigranti často spokojne a takmer beztrestne útočia na pôvodné obyvateľstvo v Európe.

Toto pôvodné obyvateľstvo je navyše dezinformované násilne presadzovanými názormi a propagandou rôznych pseudoliberálov v mediálnom priestore. Kým si však pôvodní obyvatelia Európy neuvedomia, aké nebezpečenstvo im hrozí a sami sa nerozhodnú brať svoju ochranu vážne a nebudú na nej s najväčšou rozhodnosťou trvať (voči násilníkom, presstitútom, skompromitovaným politikom…), naďalej bude existovať v Európe neutešený stav, ktorého sme svedkami.

Väčšina politikov sa o svoju bezpečnosť obávať nemusí. Ich chránila, chráni a bude chrániť polícia za peniaze daňových poplatníkov.

Zamyslieť sa nad vlastnou ochranou a bezpečnosťou by sa však mali s určitosťou aj liberáli a členovia rôznych dobrovoľníckych organizácií, ktorí sa venujú dobrovoľníctvu a nezištne pomáhajú migrantom v azylových centrách. Tí sa totiž čoraz častejšie stávajú terčami sexuálnych a násilných útokov jednotlivcov z radov imigrantov, ktorí slušné jednanie považujú za znak slabosti.

Video k článku si môžete pozrieť tu:


P.C.Roberts: PropOrNot nesrovnala krok s Trumpem

$
0
0

9. 12. 2016     PaulCraigRoberts
Webová stránka PropagandaOrNot (PropOrNot), pověřená velkokapitálem USA úkolem zlikvidovat pravdu šířící americké weby (včetně
www.paulcraigroberts.org), prohlašuje, že s těmito weby, jejichž počet udává číslem 200 a charakterizuje je jako „ruské agenty“, spolupracovala ruská vláda. Existuje dokonce jistý počet lidí, podporujících Hillary, který do tohoto spikleneckého kruhu zařazují i samotného zvoleného prezidenta.

Trump sám však časopisu Time řekl: „Nevěřím, že by do našich záležitostí Rusko zasahovalo.“

Skutečně. Jak by obviněné weby mohly ovlivnit miliony lidí v červených státech (státy v nichž Trump zvítězil). Pochybuji, že by tolik lidí naše weby četlo – a pokud by tak skutečně činili – hleděli by na ně nejspíš podezíravě.

Američané vědí, co se jim – pokud jde o jejich finanční příjem - za vlád Clintona, Bushe ml. a Obamy přihodilo, a nepotřebují „ruské agenty“ k tomu, aby véděli, že trpí. Slyšeli hlas Trumpa, který jim řekl, že systém nefunguje. Takže prezidentský kandidát jim řekl jen to, co oni sami dobře věděli, a čekali jen na to, až jim to řekne i nějaký politik. Nepotřebovali tudíž Putina k tomu, aby jim poradil dát hlas Trumpovi.

Překlad: Lubomír Man

Ministr zahraničí RF Sergej Lavrov vyzval země EU, aby "skoncovaly s agresivní rétorikou"

$
0
0

9. 12. 2016     zdroj (s videem)
Systém evropské bezpečnosti nadále eroduje a k nápravě je nutný v této oblasti korektní dialog. Ve čtvrtek to uvedl ministr zahraničí RF Sergej Lavrov na zasedání rady ministrů zahraničních věcí v Hamburku. Podle diplomata může objektivní analýza vojenských potenciálů v Evropě reálně ukázat, odkud přesně vychází hrozba.


"Pro začátek považujeme za důležité skoncovat s agresivní rétorikou, která doposud trvá. Chcete-li pozvat partnera k dialogu, nelze začínat pozvání obviněními na jeho adresu a požadavky mluvit výhradně podle vašich ultimativních podmínek. Považuji za důležité, abychom si jednou provždy ujasnili - možný je pouze a výlučně rovnoprávný dialog, na jehož základě je možno vytvořit politické prostředí, nezbytné pro provedení, řekněme, objektivní srovnávací analýzy vojenských potenciálů v Evropě. Je nutné společně rozložit mapu kontinentu a společně se podívat, co, kde a kdo má rozmístěno. Jsme přesvědčeni, že výsledky tohoto přehledu přesvědčivě odstraní mýtus o ruské hrozbě a názorně předvedou, odkud ve skutečnosti vycházejí rizika", řekl Sergej Lavrov.

Sergej Lavrov na radě také konstatoval, že činnost zvláštní monitorovací mise OBSE na Ukrajině je důležitým prvkem stability při řešení konfliktu na jihovýchodě. Ministr zahraničí také vyzval k zastavení sabotování Minských dohod a k návratu k jeho přesnému plnění a zdůraznil, že jiná cesta k míru neexistuje.

Právě dnes přišly nové zprávy o nočním ostřelování Kujbyševské čtvrti v Doněcku ukrajinskými ozbrojenci. Dva civilisté byli zraněni. Asi deset domů bylo poškozeno, byly narušeny dodávky elektřiny a plynu. Desítky domů byly zničeny. Podle představitele DLR Eduarda Basurina ostřelovalo se těžkým dělostřelectvem ráže 122 a 152 milimetrů.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Obrana před lidem jako metoda sjednocení společnosti

$
0
0

Ivan David
9. 12. 2016
Společnost byla vždy rozdělená ve většině otázek. Různé skupiny poddaných mají protikladné zájmy. V některých postojích se může velká většina občanů sjednotit. Například při vojenské intervenci. Ale i v tom případě se najde nemálo lidí, kteří se z ní snaží vytěžit něco pro sebe. Laborují nebo kolaborují. Ostatně podobné to je i při nevojenských intervencích, například ekonomických nebo ideových.


V celé Evropě je lid stále více sjednocen v negativním postoji k politikům jako „třídě“, jen menšina znovu a znovu věří, že ti „jejich“ jsou „správní“. Evropskou výjimku tvoří Rusko, kde za sjednocení lidu za prezidentem odpovídají zejména drastické výsledky vlády jeho předchůdce a protiruské sankce v důsledcích namířené proti všem.

Hlavní příčinou neobliby politiků jako třídy je opodstatněné přesvědčení, že dělají pro občany příliš málo ve srovnání s jejich sliby a oprávněným očekáváním. Politici se ovšem nevzbouří ve prospěch většiny občanů proti svým chlebodárcům. Zdání demokracie se však dá provozovat dál s ovládnutím televize a s propracovanými metodami korupce. Kombinace líbivých prohlášení a koblih vytvářejících krátkodobé blaho v zažívacím traktu dosud spolehlivě stačí. Samozřejmě ve spojení s naivitou velké části voličů.

Prezident Zeman se občas chová, jako by ke třídě politiků ani nepatřil. Odmítá se nechat tak docela řídit režimem prosazovanou ideologií a často říká to, co lidé chtějí slyšet. Je to prý populismus a je to ošklivé. Hlavně je to nekolegiální k politikům, kteří se snaží, aby se nic nezměnilo, protože správně předpokládají, že každá větší změna je může ohrozit. Prezident zlovolně nechává občany zažít pocit „my a oni“. Rád se vystavuje jako terč a brzo je znát, kdo na něj útočí, a kdo ho obhajuje. To je zřejmě nepřípustné rozdělování společnosti, zatímco by ji měl sjednocovat, tedy říkat to, co ostatní politici, aby si lid uvědomil, že je sjednocen a není úniku.

Politici všech vládních a většiny opozičních stran jsou ve skutečnosti součástí téhož režimu, který nepřipustí jiné, než drobné parametrické změny. V rámci režimu si politici nemohou vůbec dovolit řešit jakékoli podstatné společenské problémy, protože by se tím režim mohl zhroutit a oni s ním. Je celkem jedno, jsou-li spíše neschopní nebo spíše neochotní. Z hlediska výsledků to vyjde nastejno.

V poslední době se objevily anomálie, z nichž nejnápadnější byly „brexit“ a „Trump“. Tyto anomálie se uplatnily jen proto, že jejich riziko bylo skutečnými držiteli moci podceněno. Naši demokratičtí vládcové znají výsledky nezfalšovaných průzkumů veřejného mínění. Mají opravdový strach z uplatnění vůle lidu. Proto nepřipustí, aby takové otázky, jako je vystoupení z NATO (které chrání je, nikoli občany) nebo z Evropské unie, mohly být svěřeny lidovému, tedy demokratickému, hlasování. Byly by nebezpečné pro „demokratický řád“ v pojetí demokracie jako vlády nad lidem. Mohou sice nepřipustit vládu lidu, ale nejsou schopni úplně zabránit nastolování nebezpečných otázek v lidových parlamentech, jako jsou restaurace, domácnosti či pracoviště.

V evropských poměrech si lze jen těžko představit tak dokonalou demokracii, jaká vládla v Singapuru osmdesátých let. Domy byly stavěny na sloupech, tedy bez přízemí, kde by se mohli lidé nebezpečně srocovat. Vznikl-li hlouček čítající více než tři osoby, již přispěchal policista, aby se vmísil do debaty.

Ani obrana před všelidovým hlasováním, tedy referendem či plebiscitem nemusí být pro politiky dostačující. Z toho důvodu se kontinuálně a stále více provádí sledování občanů, kteří nejsou zárukou, že na ně televize a koblihy v žádoucím smyslu zapůsobí. Čím méně je režim schopen zajišťovat zájmy občanů, tím více poroste úloha tajných služeb a jejich spolupracovníků. Nespolehliví už dnes neprojdou prověrkou nejen na stupeň „tajné“, ale ani na stupeň „řadový pracovník“ v celé řadě institucí a provozoven. Problém ovšem tkví v tom, zda taková péče režimu nepodráždí příliš mnoho dosud relativně loajálních občanů. Příští revoluce nemusí být nutně barevná z dovozu, ale může být tuzemská, černobílá. A dost možná po Evropě se šířící jako v roce 1848 nebo 1968. Vůdcové se najdou. A nemusí být bez úspěchu.

Média hlavního proudu ztrácejí vládu nad myšlením občanů v USA i v ČR. Hledání ruského vlivu.

$
0
0

Emil Kalabus
10. 12. 2016   CzechFreePress

P.C.Roberts ve svém novém článku píše, že vládnoucí oligarchie a její presstitutky začínají jevit nervozitu z toho, že najednou ztrácejí vládu nad myšlením Američanů. A jako reakci na takovýto vývoj spouštějí útok na všechny nezávislé internetové žurnalisty
.


Pochopitelně, oligarchii v Americe znepokojuje fakt, že 200 webů dnes vede ve vysvětlování věcí a událostí – a to aniž by vlastnily jakékoli páky moci. Je nutné zmínit, že v ČR je takových webů něco kolem 40 a jejich podrobný seznam koluje díky think-tanku Evropské hodnoty a jejich projektu Kremlin Watch internetem. Tak vznikl vlastně přehledný seznam webů, který můžete navštěvovat pokud vám nestačí informace z hlavního mediálního proudu a pokud uznáváte i jiné názory, nežli ty politicky korektní.

Ale zpět do USA. 30. listopadu, týden poté, co deník Washington Post spustil hon na čarodějnice svým článkem „Falešné zprávy ruské propagandy“, Sněmovna reprezentantů poklidně přijala počtem 390 hlasů autorizační zákon o výměně informací - H.R. 6393 Jde o návrh zákona, který se zabývá řadou sporných otázek, vztahujících se k výměně informací, včetně ruské propagandy, nebo spíše toho, co vláda nazývá propagandou, a navrhuje potenciální přísná opatření pro „provinilce“.

Jak zpravodajský server ActivistPost správně poznamenává, je již nyní jasné, jak by tento zákon, pokud bude schválen Senátem a podepsán prezidentem, mohl být použit k tomu, aby byly vybrány za terč, zastrašovány či eliminovány webové stránky s „falešnými zprávami“, které jsou uváděny na listině.

Ekonomický expert a novinář Dr. Paul Craig Roberts si myslí, že nedávné zveřejnění tzv. seznamu s „falešnými zprávami“, který publikoval Washington Post, signalizuje zásadní zlom pro všechna mainstreamová média (MSM). Dr. Roberts vysvětluje:

„Myslím si, že to je umíráček pro mainstreamová média. Domnívám se, že tento seznam v podstatě zabíjí důvěryhodnost těchto médií samozřejmě i Washington Postu."

V této souvislosti vzpomeňme, že v ČR se v únoru 2016 konala konference think-tanku Evropské hodnoty a projektu Kremlin Watch o tom, jak bránit údajné pro-ruské propagandě, která se šíří českým, resp. evropským internetem. „Nečekaně“ se objevila zpráva o konání této akce i ve vysílání ČRo a ČT. Hlavní výsledek? Požadavek na zkomplikování života pro-kremelským webům.

Je totiž k vzteku, když několik desítek webů s rozpočtem několika tisíc korun totálně drtí Českou televizi, Český rozhlas a celý mainstream včetně ČTK s rozpočtem mnoha miliard korun.

Snad právě proto Ministerstvo vnitra založí speciální tým pro boj s proruskou propagandou. Ta má podle analytiků v České republice ohromný vliv a dovolí si kritizovat NATO, Evropskou unii či USA.

Cílem ruské propagandy je podle analytiků z think tanku Evropské hodnoty vyvolat pochybnosti takřka o všem kolem nás. „Jejich hlavním sdělením tak je, že všichni lžou a chtějí vás podvést,“ tvrdí analytik Roman Máca. Kdo však stojí za jednotlivými propagandistickými weby je těžké podle Máci odhalit.

Ono je totiž reálně možné, že za weby s nekorektními názory vůbec žádní rusové nestojí, proto není co odhalovat. Optikou tohoto pohledu, jsou vynaložené prostředky slušně řešeno vyhozeny oknem.

„Pátá kolona" nezávislých – především internetových – novinářů z „neznámých důvodů" nahlodala veřejné mínění se svými ubohými finančními zdroji a technologickými prostředky natolik, že to vyvolalo u elit chaos. To, pak vyžaduje protiopatření až na úseku Ministerstva vnitra, protože elitám, meinstreamu a Kavárně věří stále menší počet občanů. 
Kde se skutečně stala chyba?

Jak je to tedy doopravdy s tou ruskou propagandou? Osobně se přikláním k názoru pana Petra Hájka, který již v roce 2014 napsal:
„Problém je jinde a vidíme to už po několikáté. Jakmile havlistická Kavárna překročí svými propagandistickými kobercovými nálety jistou únosnou mez zjevných nepravd, veřejnost se od nich instinktivně „odpojí“. Zbytky zdravého rozumu a hluboko v genech uložená zkušenost s bolševickou propagandou předlistopadového režimu se spojí do obranné reakce odmítnutí tupé jednostrannosti. Dělo se tak v době Klausova „sarajevského atentátu“, kampaně „Kníže na Hrad“ a řady dalších.

Jediní, kdo to nevidí, jsou ti, kteří o sobě v Knihovně Václava Havla duchamorně mudrují. Podobně jako ve všech předchozích případech, ovšem ani nyní nepřijdou „pokrokoví“ novináři na to, co se to zase stalo, a čím to, že je lid zase nechápe.

Nemohou. Chronická nemoc jim nedovolí prostou diagnózu příčiny jejich deprese: Svět je totiž jinde, než si přejí. Pokud by pohlédli do nejednoznačné tváře reality, kterou mají popisovat, analyzovat či komentovat – ale nikoli vytvářet – spatřili by v zrcadle:
Lžeme ráno, lžeme v poledne, lžeme večer.“

Megalhaním sami sobě si je možno vysvětlit, proč elity, meinstream ani Kavárna nepředpokládaly brexit ani Trumpův triumf. Něco se stalo a svět je opravdu někde jinde než tito lidé předpokládali.






Zdroj a Zdroj a Zdroj


Generální štáb Ozbrojených sil RF: syrská armáda kontroluje 93% Aleppa

$
0
0

10. 12. 2016    zdroj
Pod kontrolou teroristů zůstává jen několik čtvrtí. Syrské vládní síly kontrolují 93% území Aleppa. 9. prosince to na briefingu oznámil náčelník Hlavní operační správy Generálního štábu Ozbrojených sil Ruska Sergej Rudskoj. Sdělil, že v důsledku úspěšných útočných operací syrské armády je od teroristů osvobozeno 52 čtvrtí východního Aleppa.


"Jenom za poslední čtyři dny se území, kontrolované teroristy, zmenšilo o jednu třetinu", řekl Rudskoj.

Zástupce Generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace zdůraznil, že operace vládních sil a oddílů lidové domobrany za osvobození dalších míst od teroristů také pokračují.

V tomto okamžiku bylo z města Khan al-Shih převezeno do Idlibu 3 690 osob, včetně 2 079 teroristů a 1 611 jejich rodinných příslušníků. Orgány národní bezpečnosti Syrské arabské republiky také amnestovaly 2039 bojovníků, kteří se chtěli vrátit do civilního života.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Cikání jdou do nebe, Romové do Kanady...

$
0
0

Břetislav Olšer
10.12.2016
 Když měla pětičlenná romská rodina v Torontu bez práce denně 35 kanadských dolarů; kdo měl jídlo třikrát denně a na pokoji sprchu, dostal "jen“ pět dolarů na den, na koho zbyla skromnější ubytovna, tomu přidali...
Ze středečního expozé prezidenta Miloše Zemana v poslanecké sněmovně mě zaujala hlavně jeho slova, že máme "příliš štědré sociální dávky, na které dosáhnou i ti, kteří nechtějí pracovat..." Trefil hřebík na hlavičku... Paradoxně si tato "elita" nepřizpůsobivých občanů spokojeně žije, přestože obývají sice vybydlený "smrádeček, ale teploučko"...

A tak mě prezidentova řeč navodila skoro dobrodružnou atmosféru. Nikdy nezapomenu, když jsem v roce 1997 psal v Torontu reportáže o pozoruhodném cikánském fenoménu, který jsem si pracovně nazval: Cikání jdou do nebe, Romové do Kanady...

V jedné z azylových ubytoven na třídě Scarborough jsem se ocitl na pokoji, v němž se sešlo asi dvacet romských mužů, kteří měli zájem si v rámci svého čekání na azyl udělat v Kanadě řidičské oprávnění. Miloš, žijící v Torontu, tam měl autoškolu a chtěl jim prodat testy v polštině.

„Ty, kámo! Tebe přece znám z Mírova!"řekl jeden z Romů svému sousedovi, který přiletěl do Toronta teprve nedávno.

„To jsem nebyl já, ale brácha!" odpověděl oslovený muž. „Já jsem byl ve Valdicích."

„Za co?"

„Za ,el paso´!" zněla odpověď, která v překladu z hantýrky ostrých hochů znamenala, že byl vězněný za loupežné přepadení.




S Milošem jsme na počítači překládali testy pro autoškolu z polštiny do češtiny, aby je mohl novým imigrantům prodat. ,,Jedny testy stojí pět dolarů!"říká Miloš a v duchu počítá, že při počtu dvaceti zájemců o řidičské oprávnění, si z azylové ubytovny může odnést i sto dolarů.

,,No, my si koupíme jen jedny a ty si pak půjčíme, nebo okopírujeme!" sdělil šetrně neoficiální mluvčí Romů a bylo po byznysu.

A když se o svých vězeňských strastech rozpovídali i ostatní tetovaní chlapíci kolem mě, šel mi mráz po zádech a raději jsem z místnosti zavčasu vycouval. A hned jsem se zeptal právního zástupce těchto srdnatých žadatelů o azyl, jak je možné, že se o status uprchlíka mohou v Torontu ucházet i lidé, kteří byli za těžké zločiny řadu let v českých věznicích. A jak se vůbec mohli do Kanady dostat?

Byli snad na celách v Česku diskriminováni a ohrožování z rasových důvodů na svých životech, když se ihned po propuštění z vězení hlásí v Kanadě o svá lidská práva? Nebyli to náhodou oni, kdo byli za mřížemi proto, že sami lidská práva porušili, když ohrožovali životy a majetek bezúhonných spoluobčanů?

„Kanada má zákon, který říká, že není možné vpustit do země nikoho, kdo se ve své bývalé zemi dopustil trestného činu, za který je v Kanadě trest ve výši deseti a více let vězení," vysvětloval mně G. J. Kubeš, právník Romů. „Kanadské imigrační soudy zajímá posledních pět let každého žadatele o status uprchlíka. Pokud tento člověk spáchal zločin před více než pěti lety a trest absolvoval, nebo byl rehabilitovaný, je šance, že soud rozhodne v jeho prospěch. Pokud se ale dopustil kriminálního činu během posledních pěti let, je zbytečné o azyl žádat."

Pak jsem ještě celý roztřesený z toho setkání přemítal nad názorem jednoho z odpůrců rozhazovačné sociální politiky. Byl to americký filozof Matt Ridley, který vydal knihu “The origins of virtue” (Původy ctnosti) s podtitulem “Human Instinct and the Evolution of Cooperation” (Lidský instinkt a vývoj spolupráce).




Psal v ní také o tom, že lidské tělo se skládá asi z osmdesáti tisíc genů, z nichž sice každý sobecky sleduje jen svůj vlastní cíl, ale v zájmu funkčnosti celého našeho těla musí toto své sobectví omezit a naučit se spolupracovat. A jelikož člověčí jedinci, jimž tyto geny přináležejí, tvoří společnost, platí tento princip “genové součinnosti” také pro tuto společnost.

Stručně řečeno: Lidské jednotce, stejně jako společnosti, nezbývá nic jiného, než přemoci svůj instinkt a pragmaticky se chovat mile ke svým spoluobčanům, nebo se alespoň pokusit je snášet a naučit se hrát účelovou hru, v níž je ale vždycky něco za něco. Ať jde o lidskou jednotku třeba romskou, gadžovskou, čili obecně nepřizpůsobivou.

“Pokud nebude mezi členy společnosti dohoda, co se za co vyměňuje, společenský systém se rozpadne, protože doplatí na to, že dává svým občanům neúměrně vysoké sociální výhody a amorálně slibuje, že je možné dostat něco za nic,” lze citovat slova geniálního “genového” filozofa. Stručně shrnuto a podtrženo; jestliže jedna strana může dávat víc, než druhá, resp. jedna všechno a druhá nic, a jestliže někdo bude pracovat a jiní budou obrazně řečeno jen ležet a žít z cizí práce, to je prostě amorální…

Svatá slova, ale co s nimi dnes, kdy se globální sbět musí smířit s tím, že bohatí ještě víc bohatnou, zatímco ti chudí naopak ještě víc chudnou. Tedy ne v Česku, kde pořád dáváme něco za nic. Hned si musím sumírovat kolik bylo už zatím investováno na úkor ostatních poctivců jen do pozitivní diskriminace sociálně vyloučených; především to byl program Podpory projektů integrace příslušníků romské komunity. Spolkl už 57 844 600 Kč. Něco též pozřela kampaň proti rasismu - celkem 1 280 670 Kč... http://www.rukojmi.cz/clanky/604-zaloba-na-boha-neuspela-proto-ze-buh-nema-adresu-my-ale-mame-adresu-soudu-rady-evropy

V Torontu měli Romové i svého již zmíněného právníka G. J. Kubeše, který za jednoho romského klienta dostal od Kanady dva tisíce kanadských dolarů; je však třeba dodat, že jedním klientem se rozumí i skupinka romských žadatelů o azyl. Přesto všecko; no, nekup to… George Jiří Kubeš se narodil sv roce 1955 v Košicích a když mu bylo třináct, emigroval v roce 1968 se svými rodiči do Kanady, kde vystudoval právnickou fakultu. Jako advokát již v Torontu absolvoval přes čtvrt století praxe. Má svoji rodinu, dítě a v době mého pobytu v Torontu byl právním zástupcem asi sta českých Romů, žádajících v Kanadě o status uprchlíka.

A jak to před dvaceti lety bylo, cikánská pohádko? Když jsem se v Torontu setkal s panem Kubešem, stěžoval si, že se musí bránit nejen útokům některých českých masmédií, které se ho snažily obvinit, že láká Romy za oceán z finančních důvodů. V roce 1997 pomohl v Kanadě získat azyl zhruba sto padesáti českým žadatelům o status uprchlíka, většinou z řad romské komunity. “Nikdy jsem do Kanady žádného Roma nelákal,” bránil se.




Toronto...

“A už vůbec ne na inzerát! Měl jsem v českých novinách jenom oznámení, ale ta se netýkala romských uprchlíků, nýbrž náboru legálních přistěhovalců, kteří k nám přicházejí z celého světa v rámci tak zvaného bodového systému. Kanadská vláda mi dává za jednoho romského klienta, který může mít podobu i desetičlenné rodiny, šedesát kanadských dolarů za hodinu práce s nimi, když jedné takové rodině se může právník v otázce jejich azylu věnovat maximálně šestnáct hodin,” vypočítával mi.

V roce 1996 to dělalo od 800 do 1 200 kanadských dolarů za zmíněného mnohočlenného klienta. Byly to však prý jen finance, které skoro nepokryly ani náklady na chod jeho kanceláře, tvrdil rezolutně.

“Co děláš tak daleko od Ostravy?” zeptal jsem se v torontském baru Roma, kterého jsem znal jako novinář z ostravských soudních síní. Měl tam schůzku s Milošem ohledně řidičského oprávnění.

“Žádám tady o azyl!” řekl sebejistě známý kapsář z Přívozu.

“Azyl?” žasl jsem. “Je přece rok 1997, není důvod emigrovat…”

“Když tady řekneš, že tě v Česku i dnes ohrožují skíni, co Romy zabíjejí a šikanují, můžeš požádat o status uprchlíka,” sdělil mi s úsměvem.

“Hele, co kdybych si tady požádal o azyl i já?” šokoval jsem ho.

“Copak tebe někdo v Ostravě diskriminuje?” vytřeštil na mě oči. “My nemůžeme jít v noci v klidu po ulici ze strachu, že nás zbijí holé lebky!”

“Co kdybych řekl, že mě diskriminují Romové, protože nemůžu jít v klidu ve dne v Ostravě po ulici ze strachu, že mě okradou!” vybuchl jsem.

“To je naše kulturní identita!” řekl sebevědomě. “Být čorkařem se u nás dědí z generace na generaci!”

“Hele, statečný dědici cikánské kulturní identity, co když se domluvíme a budeme si v Kanadě dělat jeden druhému svědka u imigračního soudu?” plácl jsem ho přátelsky po zádech. “Ty mi dosvědčíš, že jste mě v Ostravě napadli a zranili, přičemž jste hanobili moji rasu, já ti zase před imigračním soudem potvrdím, že jsem tě chtěl zabít za to, že jste mé ženě ukradli v tramvaji z kabelky deset tisíc korun, doklady a firemní razítko!”

“Ty jsi ale běloch, gadžo, tobě tady fakt azyl nedají!” podíval se vážně. “A vůbec – kdo tě tam teď šikanuje, když jsem už v Kanadě?” snažil se nejapně žertovat. “Když se Romové vystěhují z Česka do Kanady, budou spokojeni i gadžové z Ostravy! Tak proč si lámat hlavu…?”

Čeští Romové, žádající v Kanadě o azyl pobírali zhruba sedm dolarů na den a osobu jako přilepšení, přičemž jim zdejší radnice platila ubytování a stravu. Půl roku museli čekat na zaměstnání. Pětičlenná romská rodina tak měla bez práce denně skoro 35 dolarů. Kdo měl jídlo třikrát denně a na pokoji sprchu, dostal ,jen“ pět dolarů na den, na koho zbyla skromnější ubytovna, tomu přidali.




“Co všechno se dá za pětatřicet kanadských dolarů nakoupit?” zeptal jsem se v torontské samoobsluze. “Dohromady čtyři kila vepřového masa, dvě kila kuřecích párků, čtyři litry stolního oleje, bochník chleba, deset housek, třicet buchtiček a kostka margarinu,” dostal jsem šokující odpověď.

Náhle mi bylo jasné, proč se moji romští spolucestující šprtali v letadle tři slůvka v angličtině: status of refugee – status uprchlíka. Vyslovili je před celníky a měli rázem, jako ,diskriminované české etnikum“, co srdce ráčí. Na letišti se jich ujali imigrační úředníci, zadarmo je odvezli do motelu, dali jim ubytování na účet státu i peníze na stravu. K tomu bezplatně tlumočníka a slevu na městskou hromadnou dopravu i na nákup základních potravin. A ještě peníze ,na přilepšenou´.

“Jak chceš dělat řidičák, když neumíš anglicky?” chtěl jsem pochopit, odkud se bere jeho nevídané sebevědomí.

“V osmnácti jsem byl zdravý, jak kosmonaut a dostal jsem v Ostravě invalidní důchod, proč bych teď jako nebohý psanec neměl v Torontu dostat řidičák…?” pohrdlivě se ušklíbl.

Tak jsem začal ještě v únoru 1997 psát z Toronta reportáže pro české deníky o romském exodu. Přečetl si je i redaktor televize Nova Josef Klíma, přijel za mnou, vyzvěděl, co se dalo a natočil dokument, v něm byly příběhy romských rodin prezentovány jako rozmarný výlet.

”Když náhodou v Kanadě azyl nedostaneme a budeme se muset vrátit do České republiky, nezboří se svět,” ujistil mě klidně další romský žadatel. “Náš byt v Ostravě jsme pronajali, takže nám za něho jdou peníze a máme se po návratu kam nastěhovat. Navíc nám do rodiny přibude kanadský občan,” řekl s úsměvem. “Moje žena je v jiném stavu a podle zdejších zákonů získá každé dítě, narozené třeba v letadle při mezipřistání v Montrealu, kanadské občanství…” dodal a pohladil svoji choť po bříšku.

“Jak si seženeme byt, dostaneme od vlády Ontaria sociální podporu. Ta činí měsíčně 650 kanadských dolarů na ubytování, kolem čtyř stovek je na stravu,” vypočítával a vesele brnkal na kytaru. “K tomu dostaneme dalších 700 dolarů jednorázově, jako tak zvané ,startovné´ na zařízení bytu. Před Vánocemi nám přibude obligátní stovka na dárky a sleva na městskou hromadnou dopravu,” přidal informovaně.




Niagarské vodopády v kanadské zimě...

Když už jsem vzpomněl Kanadu, je třeba si uvědomit., že právě tato země javorového listu, se sofistikovaně podílí na vzniku výše zmíněné populační nerovnováhy. „Kanada má přistěhovaleckým zákonem schválený seznam několika stovek profesí, které má zájem obsadit odborníky ze zahraničí,“ řekl mi již v roce 1997 torontský právník G. J. Kubeš...

„Kdo z cizinců splní stanovené podmínky, hodnocené určitým počtem bodů, jde před imigrační soud. Když projde, dostane ihned práci a do tří let kanadské občanství,“ odmlčí se, aby přidal to hlavní: ,,Za tuto službu platí právníkovi 4000 USD. Když neuspěje, polovina z tohoto vkladu je mu vrácena.“ http://www.rukojmi.cz/clanky/576-iracane-nevedi-jaky-je-rozdil-mezi-zarizenim-v-drahonicich-a-veznici-abu-ghrajb-v-bagdadu

Počet lidí, kteří se každoročně do země javorového listu doslova hrnou, je obdivuhodný. Když si ale připomenu, že rozloha jejích deseti provincií a tří spolkových teritorií byla skoro 10 milionů kilometrů čtverečních, které obývá počet asi 36 milionů obyvatel, je mi jasné, proč může ročně přijmout až 200 tisíc přistěhovalců, z toho zhruba 170 tisíc je legálních a na 40 tisíc žadatelů o uprchlický azyl. V rámci zmíněného bodového systému je nutné dosáhnout alespoň sedmdesáti bodů v deseti podmínkách, k nimž patří mimo jiné vzdělání, druh absolvované školy, znalost angličtiny, zdravotní stav, profese a věk.

Za diplom inženýra je pět bodů, za výuční list kuchaře nebo svářeče je deset, stejně tak dopadne i počítačový programátor, což napovídá, jak jsou zde jednotlivé obory ceněny. Lékaři či právníci nemají v Kanadě šanci, jedině že si zde studium zopakují nebo absolvují za šest tisíc dolarů náročný test o několika stovkách otázek. Boduje se i stáří uchazeče – věk mezi 21 a 44 lety je ohodnocen deseti body. Za každý rok nad nebo pod tuto vymezenou věkovou hranici jsou mínus dva body.




Kanadští mennonité...

Za univerzitu je až patnáct bodů, za střední školu třináct, za základní pět, za dokonalou znalost angličtiny se počítá deset bodů, začátečník získá tři…“ Pak se body sečtou a pokud má uchazeč nad šedesát bodů, je pozván k pohovoru s konzulem v příslušné zemi, odkud se o práci v Kanadě uchází. A také konzulární úředník ohodnotí svůj dojem z uchazeče až deseti body, takže přirovnání tohoto bodového systému k bruslařské produkci na kluzkém ledě je skoro na místě...

Inu, když před dvaceti roky začal romský exodus, aneb Cikáni když šli napřed do nebe a Romové posléze do Kanady, dnes se v Česku mají zásluhou již naštěstí v propadlišti dějin ministrů lidských práv Kocába a Dienstbiera ještě líp... http://www.rukojmi.cz/clanky/702-v-kanade-jsou-opet-vitani-i-bezenci-z-rad-homosexualu-bisexualu-ci-transgenderovych-osob

PS: Jak pravil klasik - všeliké kvaltování toliko hovada je dobré; ve středeční Kauze dne na Rádiu Impuls zpovídala Zuzana Bubílková nového ministra pro lidská práva Jana Chvojku (ČSSD), který přišel na místo odvolaného Dienstbiera. Kromě toho vysvětlil, jak se pokusí začlenit nepřizpůsobivé. Za naprosto zásadní Chvojka považuje, aby děti z těchto rodin chodily do školy. „Ta motivace je pozitivní a negativní. Ta pozitivní by mohla spočívat v tom, že by takové děti mohly dostávat příspěvky na obědy nebo na školní pomůcky. Někdo by mi mohl namítnout, proč by tyto peníze měly některé děti dostávat a jiné ne. Já bych jim odpověděl, že to tyto děti bude motivovat k chození do školy. Pak si lépe najdo.u práci. Kdyby do školy nechodily a nakonec skončily jako nezaměstnaní, tak nás to bude stát tisíckrát víc,“ zdůraznil Chvojka

V.V. Pjakin 5. 12. 2016

$
0
0
10. 12. 2016    zdroj
Vedoucí krajského představenstva Fondu konceptualních technologií, politolog Valerij Pjakin v novém dílu komentuje poselství ruského prezidenta Vladimira Putina Federálnímu shromáždění.

Poradce Trumpa poskytl v Moskvě rozhovor: "Sankce uškodily více samotnému Západu"

$
0
0

11. 12. 2016      zdroj
Do Moskvy přicestoval poradce volebního štábu Donalda Trumpa Carter Page. V rozhovoru s agenturou RIA Novosti komentoval nedávnou dohodu o privatizaci Rosněfti a mluvil o tom, jak ji ovlivnily západní sankce. Kromě toho se Page dotkl otázky uznání na Krymu a také poukázal na "katastrofickou"úroveň dezinformací, která panuje na Západě kolem situace na Ukrajině.


"Nepřátelské pokusy potrestat Rosněfť a vedoucí pracovníky prostřednictvím západních sankcí poškodily hlavně západní firmy, ne vyznačený cíl", komentoval Page privatizaci 19,5% ruské Rosněfti, ohledně níž byla uzavřena dohoda s konsorciem společnosti Glencore a katarského suverénního fondu.

Podle jeho názoru to je "inovativní dohoda", z níž byli v důsledku sankcí vyloučeni mnozí potenciální strategičtí investiční partneři ze západních zemí.

Trumpův poradce zdůraznil, že americké i evropské společnosti mají velký zájem o návrat na ruský trh a jejich zájmy se dotýkají širokého spektra odvětví.

Kromě toho, jak Carter Page sdělil, on sám přijel do Moskvy, aby posoudil možnosti spolupráce se soukromým sektorem v Rusku v celé řadě projektů.

"Jsem pevně ​​přesvědčen, že možnosti spolupráce se soukromým sektorem ruské ekonomiky ještě nikdy nebyly tak velké, jak budou v nejbližších letech. Nehledě na nepřátelskou západní politiku a nevyhnutelnou logickou reakci Moskvy, což omezilo tyto možnosti v posledních několika desetiletích, dnešní možnosti jsou unikátní. Pracuji na řadě potenciálních projektů na podporu tohoto trendu", řekl.

O pozici k Ukrajině

V odpovědi na otázku, zda nová administrativa USA bude realizovat politiku uznání Krymu a jaké místo bude Washingtonem věnováno Ukrajině, poradce zvoleného prezidenta konstatoval, že nedávný vývoj na Ukrajině a na Krymu by mohl být jedním z nejkřiklavějších příkladů fejkových zpráv v nových dějinách.

"Úroveň dezinformace, na níž se stavěla rozhodování vnějších hráčů a jejich vliv na tuto zemi, byl katastrofický. Jsem přesvědčen, že budou nové příležitosti k překonání těchto chybných představ a nesprávného vektoru, který byl určen pro Ukrajinu", řekl Page.

Připomeňme, že poradce Donalda Trumpa Carter Page přicestoval do Moskvy ve čtvrtek, aby uskutečnil řadu setkání s podnikateli a politiky. Očekává se, že v Moskvě zůstane do 13. prosince. V minulosti byl 44-letý Page v Rusku několikrát a dokonce pracoval v moskevské kanceláři investiční banky Merrill Lynch. Před tím absolvent Vojenské námořní akademie USA působil ve správě pro kontrolu výzbroje v Pentagonu a také v analytickém centru Rady pro zahraniční vztahy. V posledních letech nejednou kritizoval politiku sankcí proti Rusku a v létě měl v ruském hlavním městě přednášku na ekonomické téma.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

P.C.Roberts: Jestliže Trump nesníží napětí s Ruskem a Čínou, nemělo smysl jej volit. / Velkokapitál se chystá zrušit náš web

$
0
0

11. 12. 2016   zdroj
Velký kapitál a americká vláda, tímto velkým kapitálem řízená, jsou rozhodnuty internetové vykladače pravdy v USA umlčet. Náš web www.paulcraigroberts.org je jeden z těch určených k likvidaci. Jak jsem již čtenáře informoval, sněmovna reprezentantů schválila návrh zákona, podle něhož má být vytvořen speciální odbor, jehož úkolem bude umlčet vykladače pravdy v případě, že se jejich tvrzení bude rozcházet s tezemi oficiální propagandy. Ke splnění tohoto úkolu pak bude bohatě stačit i situace, kdy oficiální vládní presstituky rozšíří falešné zprávy o údajném spiknutí těchto vykladačú pravdy s Ruskem či Iránem (později také s Čínou), proti Spojeným státům.


Trump zřejmě chce mír s Ruskem, ale chce též válku s Iránem. Což představuje logický rozpor, protože Rusko válku proti Iránu nikdy neschválí. Takže: jestliže Trump a jeho generálové na válce s Iránem budou trvat, nebude žádného uvolňování napětí mezi USA a Ruskem, a též žádného uvolňování napětí mezi USA a Čínou. A jestliže tohle bude skutečný výsledek, udeří Trump na planetu Zemi stejně, jako by to byla učinila i Hillary. Tzn.: jestliže Trump nesníží napětí s Ruskem a Čínou, nemělo smysl jej volit.

Vláda USA je natolik kriminální institucí, že se bojí pravdy stejně, jako se bojí smrti. Lidé, kteří lžou ve prospěch americké vlády a jejích oligarchických vůdců, prosperují. A lidé, kteří říkají pravdu, jsou nespravedlivě a tvrdě pronásledováni: Manning, Snowden, Asange, Kiriakov, Binney atd.atd. A teď je na řadě 200 webů ze seznamu webové sítě PropOrNot, s kterými je třeba se vypořádat.

Heslo Bushe ml.: „Jste buď s námi, nebo proti nám!“ se pohnulo ještě výš. Mí čtenáři vědí, že zbrusu nová webová stránka PropagandaOrNot (PropOrNot), sestavila seznam webů, poskytujících skutečné zpravodajství a nezávislé analýzy, a mir nichts, dir nichts, je označila za „ruské agenty“. Čili: Jestliže říkáte pravdu, sloužíte Rusku – a ne Spojeným státům. Abyste totiž sloužili Spojeným státům, musíte lhát. Nu a protože já říkám pravdu, vhodila mě PropOrNot bez zaváhání do kbelíku s pomyjemi, označeného „ruští agenti“.

Presstitut listu Washington Post Timberg napsal nezodpovědný a urážlivý článek, obsahující absurdní útoky nového a dosud neznámého webu PropOrNot proti našim webům, a učinil to takovým způsobem, jako by bylo zcela samozřejmé, že tyto útoky vycházejí z pravdivých skutečností.

Pam a Russ Martensovi se tedy rozhodli, že se oné nové a dosud neznámé webové stránce podívají na zoubek. Tzn. že se pokusí zjistit, kdo se to za snahou učinit z pravdy zločin, vlastně skrývá.

Nebylo to snadné, ale přece se jim podařilo zjistit toto: PropOrNot sídlí v Santa Fe v Novém Mexiku. Její adresa však slouží jen jako adresa virtuální pro tvorbu společností, které chtějí své skutečné zásady a zájmy udržet mimo oči a uši veřejnosti. A zde je tedy seznam oněch společností, které za PropOrNot stojí: Miliardářští bratři Kochovi, Nadace Lyndy a Harryho Bradleyových, Nadace Sarah Scaifeové, ExxonMobil, senátoři Chris Murphy a Portman napojení naCitigroup a Goldman Sachs, dvě obludy Wall Streetu, které by moc rády odvedly národní debatu k čemukoliv, jen aby to bylo co nejdál od moci a korupce Wall Streetu.

Přečtěte si ten seznam ještě jednou, abyste věděli, čí peníze se to snaží vypudit pravdu nejen z Ameriky, ale i z celého západního světa.

Vybral a přeložil Lubomír Man


Poznámka redakce (I. D.): Toto se mi objevilo, když jsem se chtěl přžipojit na stránku P.C. Robertse přes Googlovský vyhledavač:

Podobné výstrahy se mi před nedávnem objevily, když jsem použil některá jména v souvislosti se státními orgány USA...

Oskar Krejčí: Španělkou inkvizici nikdo nečeká

$
0
0
11. 12. 2016     První zprávy   (rozhovor)
Začnu trochu zeširoka. Bloomberg, to je americká finanční a informační společnost, zveřejnil před několika dny zprávu ze své listopadové ankety mezi 146 ekonomy. Z výsledků vyplývá, že největší riziko v mezinárodních vztazích pro příští rok vidí dotazovaní ekonomové v evropských volbách (cca 85 %). Pak následuje obava ze zahraniční politiky nového prezidenta USA Donalda Trumpa; přibližně o dvacet procentních bodů menší obavy mají respondenti ze zahraniční politiky Vladimíra Putina. Pozoruhodně malou obavu dávají najevo ze změn v Číně (pod 20 %).

...Problém je, že z Evropské unie se stává „pevnost Evropa“. To samo o sobě není dobře. Ještě horší by ale mohlo být, kdyby se změnila na „vězení Evropa“....


Většina takových soudů více odráží náladu v médiích než povahu mezinárodní politiky. Myslím, že v případě Donalda Trumpa ani on sám nemůže dnes říci, jak bude zahraniční politika USA vypadat. V první období bude linie této politiky vektorem vzniklým z různých vnitrostátních tlaků – působení složité byrokracie ministerstev zahraničí, obrany a obchodu plus zpravodajských služeb, ale i kompromisů uvnitř republikánské strany a vlivových skupin v Kongresu. Teprve potom by mohla nastoupit reakce na zahraničněpolitické problémy a povahu globalizace. Až časem se ukáže, kdo a co je nejdůležitější při formování zahraniční politiky Spojených států – a zda to vůbec bude prezident. A zda dobrá předsevzetí neumřou s prvními problémy, jak tomu bylo v případě Baracka Obamy a Johna Kerryho. Nejnovější informace o tom, že by Trumpovým ministrem zahraničí měl být Rex Tillerson, šéf ropného gigantu Exxon Mobil, dává zmíněné anketě specifický význam. Je však také zatím rozporuplným signálem: bude se Tillerson chovat jako oligarcha sledující úzkoprsé podnikatelské zájmy, nebo se stane reprezentantem moderního pojetí bezpečnosti založené na vizi vzájemné ekonomické závislosti?

PZ: Chcete říci, že se ekonomové v anketě, kterou zmiňujete, mýlí? Že nás například příští rok nečeká drama v podobě evropských voleb?

Ano i ne. Vzpomeňte, jak mnozí ekonomové očekávali, že Brexit přivede Velkou Británii div ne do katastrofy. Nebo jak chaoticky reagují finanční trhy na politické impulzy – jejich chování lépe osvětlí teorie davu než ekonomické modely. V případě zmíněné ankety se především jedná o reakci na chybné představení a prognózování velké série letošních voleb a referend nejdůležitějšími sdělovacími prostředky. Mám na mysli volby v Rusku, ve Spojených státech, v Rakousku, ale i první kolo republikánských primárek ve Francii, referendum v Nizozemsku o asociační dohodě s Ukrajinou, zmíněné referendum o Brexitu v Británii a nedávné referendum o změně ústavy v Itálii. Ve všech zmíněných případech selhaly výzkumy veřejného mínění. Ostudné a zavádějící bylo i tendenční smíchání zpráv a komentářů západních mainstreamových médií.

V případě zmíněné ankety mezi ekonomy výsledky ale odrážejí i skutečný problém. Příští rok nás čekají volby v Německu, ve Francii a pravděpodobně i v Itálii. Chcete-li něco zásadního v Evropské unii změnit, nestačí razantní výroky politiků z Visegrádské čtyřky. Státníky v geopolitickém jádru Unie, tedy v Berlíně a v Paříži, nechávají ony výroky chladnými. Chování státníků v geopolitickém jádru Unie mohou změnit jen zmíněné volby. Tím, že ony státníky vymění. A tak posunou osud EU jako celku.

PZ: Mluvíte o geopolitickém jádru Evropské unie. Co tím myslíte?
Evropská unie bývá někdy vnímána jako postmoderní mezinárodní organizace, která není v zajetí tradičních mocenských zájmů. Na tomto podkladě Unie dokonce získala v roce 2012 Nobelovu cenu míru. Odstranila prý války, hlavně ty mezi Německem a Francií. Iluze demokracie nadřazené mocenským zákonitostem je posilována procedurami, jako je hlasování v komisích či subkomisích o tématech typu, jako je název pomazánkového másla. Jenže když dojde na zásadní problémy, například dluh Řecka či Kypru nebo migrační politika, napřed se musejí dohodnout Berlín a Paříž, než jsou přizváni na jednání další. Nemluvě o převratu na Ukrajině a následných minských jednáních, kdy si do rozhodování nechávají Berlín a Paříž mluvit z Washingtonu, ale Evropská unie je dobrá jen na následné podpůrné sankce. Nebo jinak – když vystoupí z Unie Velká Británie, EU se otřese a jede se dál. Kdyby odešla Francie nebo Německo, Evropská unie by skončila a muselo by se začít znovu.

Vlastní zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie je zbytková záležitost: společná politika existuje pouze tam, kde jednotný postoj nepřekáží zájmům těch členských zemí, které můžeme postaru označit za mocnosti. Když se některý z unijních států-mocností rozhodl bombardovat Jugoslávii nebo se podílet se na útoku na Irák či Libyi, nikdo v Evropské unii mu v tom nedokázal zabránit. Na druhé straně mezinárodní organizace sjednocující velkou část Evropy by asi v současném světě těžko mohla fungovat bez funkční zahraniční a bezpečnostní politiky. K zajištění existence opravdu nestačí schopnost rozhodovat o pomazánkovém másle…

PZ: Přesto ale Evropská unie žije!

Protože se Evropa – přesněji část Evropy – integruje po dvou vzájemně se doplňujících liniích: převážně ekonomicko-politické sjednocování v Evropské unii plus vojensko-politická integrace v Severoatlantické alianci. Jde o dva sloupy jednoho integračního procesu. Od samotného počátku. Stejní lidé, kteří stáli u kolébky dnešní Evropské unie, zakládali či spoluzakládali NATO. Většina z nejdůležitějších západoevropských státníků, kteří se jeden den účastní summitu Evropské unie, potká se další den i na summitu NATO. Každá z těchto dvou organizací má v současnosti 28 členů, z nich 22 je společných – počítáno zatím včetně Velké Británie.

PZ: Všiml jsem si, že v letošním, pátém vydání vaší knihy Geopolitika středoevropského prostoru, ale i v pátém vydání Mezinárodní politiky, jste výrazně upravil svůj názor na Evropskou unii a píšete o „EU/NATO“. Nezdá se mi však, že by toto vaše pojetí získalo mnoho příznivců. I na semináři Quo vadis, Evropo?, který v Poslanecké sněmovně nedávno uspořádal Institut slovanských strategických studií, s vámi někteří řečníci nesouhlasili.
To máte pravdu. A nejen akademičtí kolegové. Řekl bych, že například i ruská zahraniční politika se dlouhou dobu snažila rozlišovat mezi Evropskou unií a NATO. A často se dožila zklamání. Tento týden proběhlo zasedání ministrů zahraničních věcí EU/NATO. Generální tajemník aliance Jens Stoltenberg ještě před začátkem jednání uvedl, že Evropská unie a NATO potvrdí přes 40 konkrétních bodů pro vzájemnou spolupráci v sedmi širších oblastech. Probíhá institucionalizace propojování, které dosud bylo v řadě ohledů neformální. Tím přebírá Evropská unie větší spoluzodpovědnost za důsledky jednání NATO. To se týká i neutrálních států, jako je Švédsko, Finsko či Rakousko. Zdá se, že nejen v případě Baracka Obamy se výbor pro udělování Nobelových cen míru unáhlil.

Institucionalizace vztahů Evropské unie a NATO „na shodných hodnotách“ začala v roce 2001. O rok později byla přijata deklarace EU-NATO o evropské bezpečnostní a obranné politice (ESDP). Program nazývaný „Berlín Plus“ byl schválen v roce 2003 a stanovil zásady pomoci NATO v operacích Unie, do nichž není Aliance zapojena jako celek. O posílení spoluprací těchto dvou organizací jednali i některé následné summity – hlavně lisabonský v roce 2010 a letošní ve Varšavě.

PZ: Proč taková urychlení toho, co jste nazval „institucionalizací vztahů EU-NATO“ probíhá právě nyní?

Asi bylo vše chystáno za zavřenými dveřmi dlouho, teď ale se objevila nutnost přejít k rázným činům. Podle Stoltenberga je upevnění spolupráce EU-NATO nejlepší odpovědí na pochyby o budoucnosti transatlantických bezpečnostních vztahů. Myslí tím odstranění obav z některých předvolebních výroků Donalda Trumpa. Navíc po Brexitu význam institucionálního propojení EU/NATO vzrostl. Přinejmenším pro některé politiky ve státech s anglosaskou politickou kulturou, kteří si chtějí zachovat vliv na zahraniční a bezpečnostní politiku Unie i po odchodu Velké Británie z EU. A pak je tu důležité jižní křídlo Aliance, které je nutné upevnit i po zkomplikování vztahů Evropské unie s Tureckem.

PZ: Pokládáte rozhodnutí o další institucionalizaci vztahů EU-NATO za důležitá?

Z hlediska zahraniční politiky jsou asi významnější než umrtvená TTIP, smlouva o transatlantickém obchodním a investičním partnerství. Příznačné je, že TTIP hrozilo složité a velmi riskantní veřejné hlasování, zatímco dohody o institucionálním propojení EU/NATO se prostě zrealizují.

Důležité je to vše ale i z jiného důvodu. Atmosféra na Západě se mění a změny probíhají v celém prostoru politického života. Nejde jen o dohody ministrů zahraničí a obrany v EU/NATO. V Česku na ministerstvu vnitra vzniká odbor pro hlídání pravdomluvnosti, vojenská rozvědka by měla mít přehled o dění na internetu, přes Česko budou volně poletovat drony armády USA... Kontrola nad občanskou společností se pomalu, ale jistě zvětšuje. Děje se tak, aniž si ministři či vlády přijímající jednotlivá dílčí rozhodnutí uvědomují komplexní důsledky. Inu, jak moudře praví Monty Python, „španělskou inkvizici nikdo nečeká“.

PZ: To, co říkáte, zavání konspirační teorií. U někoho může vzniknout pocit, že se od realistické analýzy přesouváte k literární tvořivosti.
To vše, o čem mluvím, je proces, který doprovází oligarchizaci západní společnosti, což je transformace, která má hlubší kořeny než jednání ministrů. A vůbec nesouvisí s nějakou ruskou nebo čínskou hrozbou. Pokud jde o fabulaci, máte trochu pravdu. Ale znovu opakuji, že rozpravy o hrozících problémech jsou jedním z mála obranných mechanismů – vědění snižuje riziko. Jenže sama diskuse nebezpečí neodstraňuje. Problém je, že z Evropské unie se stává „pevnost Evropa“. To samo o sobě není dobře. Ještě horší by ale mohlo být, kdyby se změnila na „vězení Evropa“.

Za První zprávy rozhovor vedl Jiří Kouda

Opravdu bych je nepodceňoval

$
0
0



Jan Pavlica
11. 12. 2016
Věc je dost vážná na to, než abychom si z ní dělali legraci a podceňovali ji. Čtvrtstoletí soustavné antikomunistické/ antiruské/ antivýchodní propagandy má v této společnosti nepochybný odraz, samozřejmě strukturovaný podle věku, schopnosti kritické reflexe získávaných informací a hodnotových postojů toho kterého člověka.

Nemám žádná solidní sociologická data, abych to mohl prokázat na číslech, a tak vařím z vody, resp. z vlastních poznatků.

Nedávno jsem chválil pana Petra Žantovského za kvalitní dizertaci o mediální manipulaci v ČT. Ale jeho dílčí analýza zřejmě platí obecně i na jiná média. Ten homogenní proud dezinformací představuje vymývání mozků v rozsahu, intenzitě a plošném nasazení, který česká společnost dosud nezažila. Nepamatuji přelom 40. a 50. let, byl jsem v době procesů dítě, a až na fakultě mi řekl můj profesor, který byl v té době náměstkem ministra, že zdaleka nebyl sám, kdo - když slyšel Urválka, jak tituluje "spiklence" okolo Slánského - Žid, Žid, Žid při vynášení rozsudku – se definitivně zbavil podezření, že snad skutečně něco vlastizrádného podnikli, a že ten celý monstrproces má antisemitský rukopis dobře známý ze stalinských čistek. Ostatně byl psán sovětskými poradci na vnitru... Pokud vím, všichni pak doma v SSSR po odhalení kultu dostali provaz...

To tehdejší napětí ve společnosti se dá vysvětlit válečnou neurózou: protektorátní minulost a heydrichiáda nebyla zas tak časově daleko, ani ne jedno desetiletí, válka v Koreji byla sice v Asii, ale mohla vypuknout klidně i v Evropě, a to kdykoliv, proto ten strach a hrůza mezi lidmi. Táta měl kufřík s osobními věcmi trvale postavený hned vedle domovních dveří, kdyby něco.

Je veřejným tajemstvím, že na NGO myslí státní rozpočet letos 16,4 mld. Kč. Vedle chvályhodné činnosti jako jsou finanční poradny pro statisíce lidí ve finanční nouzi se z těch peněz platí i zcela jiné aktivity - ostatně některé klíčové příjemce těchto peněz bylo na Konventu vidět.

Opravdu bych je nepodceňoval, mají za sebou silné zázemí, a to nejen finanční. Možná je to ještě silnější pátá kolona, než ta, kterou měl před osmi desítkami let československý stát v týlu v Sudetech.

Přeju všem pokud možno klidný Advent a panu JSch. děkuji za odvahu, s jakou na Konventu vystoupil. Bohužel jsem u toho nemohl být, ale já si do pánů Romancovů a jim podobných rýpám zase jinde...

Petr Tolstoj: Moje země byla rozvrácena

$
0
0

11. 12. 2016    zdroj a zdroj
Dnes se celý den všichni kolem dohadují o Bělověžských dohodách a jejich úloze v historii. Řeknu přímo: nejsem fanda Sovětského svazu z řady důvodů, ale lituji jeho rozpadu. A necítím žádné vřelé city vůči těm občanům, kteří se 8. prosince 1991 shromáždili v Bělověžském pralese. Protože oni rozvrátili mou zemi, v níž jsem se narodil, vyrůstal, za kterou bojovali moji dědové a pradědové. Když bořili SSSR, snažili se rozcupovat historické Rusko. Ale během posledních 25 let bylo jasné, že se to nepodaří. 



Kromě toho to, jak se v poslední čtvrtině století vyvíjejí některé postsovětské země, svědčí o tom, že rozpad SSSR jim zjevně neprospěl. My sami jsme ztratili 20 let historického rozvoje své země a ta se již se nevrátí. To za prvé.

Za druhé. Mnozí vysvětlují lítost z rozpadu SSSR nostalgií po létech svého mládí. Ale zdá se mi, že nejde o nostalgii. Jde o ztrátu ideje.

Klíčový problém, zejména pozdního SSSR, spočíval v tom, že KSSS nebyla schopna nabídnout lidem obraz budoucnosti. Tehdy podvedená sovětská inteligence, která po tisících chodila na shromáždění za svobodu a velkou a čistou lásku k Západu, se spoléhala na Jegora Gajdara a jeho kolegy, ale brzy se ukázalo, že není žádná idea! Takže jednu ideu sebrali a místo toho nabídli jen ideu, jejímž jádrem je zlaté tele. Ale bez ideje nemůže být pohyb vpřed! Ruský člověk ideu a sen potřebuje jako vzduch, bez nich chřadne. V roce 1917 i v roce 1991 nás koupili právě na tento sen.

A na závěr. Ať už se to zhroutilo samo, ať už to byla zrada – to dnes není důležité. Dnes musíme myslet na zítřek a žít přítomností. A co je nejdůležitější, musíme se poučit z naší společné minulosti a správnými závěry a moudrostí neopakovat minulé chyby.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  

Petr Tolstoj je nyní poslanec Státní dumy, před tím moderátor diskusního pořadu Čas ukáže na 1. kanálu RT.

Putin natvrdo o neziskovkách: Že nedostávají instrukce ze Západu? Vždyť je čtu v originálech! (VIDEO)

$
0
0
ea24
11. 12. 2016 Eurasia24
Ruský prezident Vladimir Putin se tvrdě opřel o neziskových organizací, prostřednictvím kterých se západní struktury, zejména americké, snaží získat vliv na všechny aspekty života v Rusku – podobně jako v České republice či na Slovensku. Řekl o nich následující:

Seděl jsem se svými (západními) kolegy a besedovali jsme o našem údajném vlivu na jisté politické procesy v zahraničí. A já jim říkám:

„A co děláte vy? Vy se neustále vměšujete do našeho politického života!“
 A oni mi odpověděli:
 „To nejsme my! To jsou nevládní neziskové organizace!“

A já na to: „Opravdu? Vždyť je platíte a posíláte jim instrukce!“

A oni: „Jaké instrukce?“

A já říkám: „Vždyť je čtu, mí bývalí kolegové (z FSB) mi je nosí na stůl, v originálech…!“


František Škvrnda: Znovu o ruskej hrozbe

$
0
0



František Škvrnda
11.12.2016   Nové slovo

Rusko je v posledných mesiacoch objektom zvýšeného záujmu Európskej únie. Všetko by bolo v poriadku, keby tento záujem neskĺzal čoraz väčšmi do strašenia ruskou hrozbou a výziev do pritvrdzovania vo vzťahoch s Ruskou federáciou.


Vyvolávanie ducha ruskej hrozby sa stalo „exkluzívnym“ doplnkom prezidentskej volebnej kampane v USA, kde ho do omrzenia šírila H. Clintonová. Ruská karta už dávno (možno ešte vôbec nikdy) v kampani kandidáta na prezidenta USA (a tobôž za Demokratickú stranu), nezohrávala takú úlohu, ako v tomto prípade. Zdá sa, kruhy v EÚ, ktoré podporovali neúspešnú kandidátku washingtonského chradnúceho establišmentu, sa témy ruskej hrozby nechcú vzdať a z nejakého skrytého dôvodu ju iracionálne naďalej šíria. Hrozba sa podľa príkladu USA v hlavách európskych atlantistov rozširuje aj na informačnú oblasť a mediálne pôsobenie.

Európsky parlament prijal 23. novembra uznesenie o strategickej komunikácii EÚ s cieľom bojovať s propagandou tretích strán zameranou proti únii. V deklaratívnom dokumente, ako sme si na to v podmienkach EÚ už zvykli, sa chaoticky prelínajú konštatovania, hodnotenia, znepokojenia, obavy, výzvy, požiadavky, úlohy a pod. Veľmi problematické je poukazovanie na slobodu prejavu a vzťah kritiky a propagandy.

O tom, aký je duch dokumentu, svedčia názvy dvoch jeho častí. Druhá časť Pochopenie a odhalenie ruskej dezinformačnej a propagandistickej vojny, silne pripomína politickú terminológiu spred viac ako polstoročia, z čias najmrazivejšieho obdobia studenej vojny. Tretia časť sa zameriava na Pochopenie informačnej vojny a metód dezinformácie a radikalizácie, ktoré využíva IŠIL/Dá’iš. Možno však klásť na jednu rovinu aktivity vôbec neporovnateľných bezpečnostno-politických aktérov?

Návrh predložila za Výbor pre zahraničné veci spravodajkyňa A. E. Fotygová, poľská europoslankyňa za stranu Právo a spravodlivosť z frakcie Európski konzervatívci a reformisti. V menšinovom stanovisku frakcie Európska zjednotená ľavica – Severská zelená ľavica, ktoré predložil europoslanec za španielsku stranu Zjednotení ľaví J. Couso sa o. i uviedlo, že je nezodpovedné klásť štát ako Rusko na rovnakú úroveň hrozieb ako Dá’iš a požadovala sa podpora medzinárodného úsilia v rámci OSN zameraného na odstránenie Dá’iš, v ktorom práve Rusko zohráva kľúčovú úlohu.

Dokument, ktorý má len podporný charakter, nemožno preceňovať aj preto, lebo „za“ hlasovalo 304, „proti“ 179 a „zdržalo sa“ 208 europoslancov (60 ich nebolo prítomných). Napriek tomu zdôrazníme, že materiál naznačuje, že kríza v EÚ sa netýka už len jej inštitúcií, ale sa nebadane rozširuje aj na jej hodnoty. Iste, niektoré aktivity Moskvy možno kritizovať, ale stotožniť jej mediálne pôsobenie s Dá’iš, sa vymyká zdravému rozumu ako aj politickej kultúre, ktorou sa EÚ oháňa.

Na zamyslenie sa je aj to, že v zdôvodňujúcej časti materiálu sa až trikrát spomína NATO. Ak si spomenieme na výroky generálneho tajomníka NATO J. Stoltenberga či predsedu Vojenského výboru NATO českého generála P. Pavla o ruskej hrozbe, vzniká problém, kto v podmienkach „strategickej komunikácie“ vedie hybridnú vojnu – Rusko proti EÚ, alebo EÚ s NATO proti Rusku?

Nemá Rusko také právo na vlastnú propagandu ako EÚ a NATO? Môže NATO rozmiestňovať nové vojská pri ruských hranicich a keď Rusko na to zareaguje, vytvára hrozby pre Európu? Možno povedať, že nie Rusko ohrozuje médiami Európu, ale samotná EÚ sa môže stať touto hrozbou, ak bude skreslene hodnotiť realitu.

Dodáme, že 22. novembra bolo prijaté v Európskom parlamente uznesenie o európskej obrannej politike, kde sa v bode 7 opäť jedným šmahom obviňujú zo zhoršenia bezpečnostnej situácie v Európe rovnako Islamský štát a Rusko. Možno to je len symbolické, ale spravodajcom návrhu bol za Výbor pre zahraničné veci europoslanec U. Paet (z Estónskej reformnej strany, člen frakcie Aliancie liberálov a demokratov pre Európu). Ak významné slovo pri formovaní návrhov pre bezpečnostnú politiku EÚ dostávajú poslanci z Poľska a pobaltských krajín, nedivme sa, že v Európskemu parlamentu znejú rusofóbne názory.

Časť elít EÚ zrejme prepadá panike, lebo čoraz viac hlasovaní dopadá ináč, ako si to predstavujú. Okrem brexitu a víťazstva D. Trumpa neboli v poslednom čase Bruselu po vôli ani výsledky holandského referenda o asociačnej dohode s Ukrajinou, či prezidentských volieb v Bulharsku a Moldavsku, kde zvíťazili kandidáti, ktorí chcú zlepšiť vzťahy s Ruskom. Najčerstvejšie je to víťazstvo F. Fillona, známeho eurokriticizmom a realistickým pohľadom na vzťahy s Moskvou, v prvýkrát organizovaných primárnych voľbách francúzskej pravice. Vidieť však príčinu narastania euroskepticizmu a iných ťažkostí v EÚ v pôsobení ruských médií a klásť to na jednu rovinu s hrozbou islamského extrémizmu, je znakom strácania zmyslu pre realitu.

Možno by bolo namieste spýtať sa, či sa stúpenci tejto rezolúcie na vlastnú škodu neuzavierajú pred diskusiou, ktorá je v súčasnosti nevyhnutná pre riešenie všetkých európskych (i globálnych) problémov. Presviedčame sa o tom dlhší čas vlastne všade – od fungovania ekonomiky cez politiku a bezpečnosť až po sociálne a kultúrne otázky.

… a ještě tu o Červené karkulce…

$
0
0

Vladimír Pelc
11.12.2016  Vaše věc

Socdem politicky sublimuje. Vlivem jejího současného vedení. Protože občanům lže.


Před dnešním uzavřeným jednáním ÚVV ČSSD B. Sobotka poskytl rozhovor (Novinky.cz). Láká v něm voliče. Nepravdami. Třeba z daňové oblasti. Prohlásil například, že nechce kosmetické změny daňového systému, nýbrž jeho výrazné změny. Systém prý byl „v posledních letech budován zejména těmi velkými, bohatými, kteří si během pravicových vlád vylobbovali výrazné změny v daních, které jim ulevily, a přenesly daňové zatížení na ty slabší“.
K tomu však opomněl dodat, že vláda, jejíž je předsedou, s těmito nesprávnostmi neudělala za své volební období vůbec nic.

Dále měl prohlásit: „Nemůžeme dál udržovat tento daňový systém, musíme ho rozbít. Chce to daňovou revoluci. Přechod k daňové progresi, několik daňových pásem, menší daně pro lidi s průměrným a podprůměrným platem. Ale chci také daňovou progresi pro firmy. Není důvod, aby velké nadnárodní firmy platily stejnou daňovou sazbu jako malé začínající podniky.“ Jsou to nové sliby socdem před příštími volbami.

Vzpomeňme na sliby současného vedení socdem v daňové oblasti před volbami minulými, čili co se lze dočíst ve volebním programu ČSSD pro volby do Poslanecké sněmovny PČR ve dnech 25.−26. 10. 2013:

„S cílem posílit domácí poptávku snížíme celkové daně chudším. To zlepší náladu ve společnosti, která získá pocit férovějšího dělení nákladů na krizi, a vrátí lidem víru v budoucnost.“


Nic takového se nestalo.
„Spravedlivě rozdělíme daňové břemeno. Obrátíme trend zvyšování nepřímých daní na úkor daní přímých.“
Nic takového se nestalo.


„Daň z příjmu právnických osob zvýšíme o 1 až 2 procentní body a bude zavedena druhá sazba ve výši 25–30 % pro velké firmy v energetickém, telekomunikačním a finančním sektoru.“
Nic takového se nestalo.

„Daň z příjmu fyzických osob nastavíme jako progresivní se dvěma sazbami ve výši 15 % a 27,5 % ze stávající superhrubé mzdy, což odpovídá 20 % do 100 000 Kč a 30 % nad 100 000 Kč z hrubé mzdy.“

Nic takového se nestalo.

„Zvýšíme podíl majetkových daní na celkové daňové kvótě. Česká republika nebude na posledním místě výběru těchto daní v rámci zemí OECD."
Nic takového se nestalo.

„Odstraníme superhrubou mzdu a vrátíme se ke hrubé mzdě, která je obvyklá v zemích Evropské unie.“
Nic takového se nestalo.

Opravdu věříte tomu, co Bohuslav Sobotka vyhlašuje nyní? Vždyť je to jen obyčejná kulišárna na voliče. Jako před minulými volbami.

Socdem díky současnému vedení politicky sublimuje; z relativně ideově pevné a výrazné politické strany toto vedení vytvořilo jiné skupenství – stranu předkládající hejna předvolebních slibů, které neplní a svou skutečnou politikou tak je od většiny občanů našeho státu velmi, velmi daleko.

K předvolebním pohádkám, které nám B. Sobotka vykládá, může pro větší úspěch přidat ještě tu o Červené karkulce.

Srovnejte:

http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/bohouspolitika

http://vasevec.parlamentnilisty.cz/clanky/superhruba-mzda-ostuda-danoveho-systemu

http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/sobotka-jeho-parta-jsou-politicke-jojo

Proč se Evropská unie bojí ruské propagandy

$
0
0
Alexej Kuprjanov
11. 12. 2016  Zvědavec

Evropský parlament přirovnal program televize RT (Russia Today) a zprávy agentury Sputnik k produkci „Islámského státu“ (v RF zakázaného) a na návrh polského ministerstva zahraničí přijal rezoluci o čelení ruské propagandě. Po přečtení tohoto dokumentu vzniká dojem, že pro EU neexistuje větší nepřítel, než ruská média vysílající do Evropy, a budoucnost EU coby instituce závisí na tom, zda se podaří zničit „hydru kremelské propagandy“. „Lenta.ru“ rozebírá, proč se tak stalo.


Ještě před hlasováním vyvolal tento dokument prudké hádky – mnozí poslanci jej označili za šílený. V návrhu rezoluce se s přímostí vlastní polskému ministerstvu zahraničí praví, že EU musí „náležitým způsobem reagovat na informační válku vedenou Ruskem“. Moskva, tvrdí se v textu, chce „vyvolat strach a rozkol v Evropě“. Za nejnebezpečnější nástroj Kremlu uvedli televizi RT, „pseudo-zpravodajskou agenturu“ Sputnik, a také fond „Ruský svět“ a agenturu „Rossotrudničestvo“– neboť, jak se domnívají poslanci EP, podporují opoziční strany a nevládní organizace v Evropě.

Nakonec tato rezoluce, coby zákonně nezávazná, prošla s 304 hlasy pro, 179 proti, a 208 lidí se zdrželo hlasování. Pro tento dokument téměř plným počtem hlasovaly delegace Chorvatska, Estonska, Maďarska, Litvy, Malty, Polska a Slovinska; proti byly Rakousko, Kypr, Francie, Řecko, Itálie a Portugalsko. Sputnik se již obrátil na OSN, OBSE a řadu mezinárodních organizací a stěžoval si na porušení práva na svobodu slova. Ale poslanci Evropského parlamentu jsou připraveni tvrdě trvat na svém: podle jejich názoru vede Moskva proti Evropské unii informační válku.

 

Důvěřivá Evropa, zákeřné Rusko


Poslední dva roky se teorie o tom, že Rusko útočí na mediální frontě, stala v evropských médiích trvalým zjevem. Logika je tato: Rusko se pokouší za pomoci „měkké síly“ zabránit Západu soustředit se na vnitřní problémy, aby mohlo bez překážek okupovat Ukrajinu.

„Ruská propaganda, často se maskující jako běžné zprávy, se šíří prostřednictvím státem ovládaných médií,“ přesvědčuje čtenáře Daniel Cochis z Centra Margaret Thatcher pro svobodu, „aby zmátla a odpoutala pozornost čtenářů od Putina a legitimizovala ruskou agresi v zahraničí.“ Podle jeho slov Rusko působí různými cestami, včetně umísťování článků na zakázku a celých rubrik do evropských a amerických novin (jako příklad může posloužit La Russie dAujourdhui, měsíční příloha francouzských Le Figaro).

Podle názoru Jakuba Kalenského, ředitele evropské zahraničně-politické služby pro boj s ruskou propagandou (EEAS East STRATCOM Team), používá Kreml různé nástroje: televizi v Pobaltí, stránky s podvodnými zprávami v Polsku, České republice, na Slovensku a v Maďarsku, skupiny internetových trollů ve Skandinávii. Ale žádná evropská země se nevyhnula pozornosti ruských propagandistů, tvrdí Kalenský. Dospělo to tak daleko, že většina Španělů považuje Rusko za oběť západní agrese, a polovina Francouzů věří, že Kyjev začal válku na východě Ukrajiny. Strašidelné údaje, jen co je pravda, že.

Evropský parlament hlasuje o rezoluci o čelení ruské propagandě

Jak se domnívají v EU, tajný plán Moskvy spočívá v tom, že nejdříve je třeba destabilizovat pobaltské země (kde žije mnoho rusky mluvících lidí), z potřeby zorganizovat v nich puč a obsadit je. Strategický cíl je ještě záludnější: rozrušit evropskou inteligenci, zasít v EU rozkol, a nakonec ji rozbít zevnitř. Velkou roli v tom hrají ruská média, po kterých tak dychtí důvěřiví občané Evropské unie. Podívejme se na tyto zbraně propagandy pozorněji.

 

Prostý půvab ruské propagandy


Soudě dle rezoluce Evropského parlamentu má Kreml pro dobytí a ovládnutí světového informačního prostoru dva nástroje: RT a agenturu Sputnik. Ještě je zde armáda úderných bloggerů, nemilosrdně „drtících“ oponenty v komentářích k jakémukoliv článku, ale to je téma samo pro sebe.

Takže, RT. Je to televizní stanice, kterou v Evropě, lze-li věřit společnosti Ipsos, aspoň jedenou týdně sleduje více než 36 milionů lidí, na celém světě asi 70 milionů. Plus dalších 119 milionů lidí, kteří od počátku listopadu navštívili stránku RT.com, přičemž většina jich byla z Ruska. Na stránku agentury Sputnik pak za celý říjen zavítalo 41 milionů lidí.

Údaje jsou to velmi skromné. Pro porovnání, vedení EU zcela loajální kanál Euronews měl, dle údajů za rok. 2016, sledovanost 426 milionů domácností ve 158 zemích světa. Takže proč pak ruská média vyvolávají takovou nervozitu?


„Pro poslance Evropského parlamentu a pro 60-70% evropské politické elity jsou Rusko a informace, které šíří ruská média, přinejmenším stejně tak nebezpečné, jako 'Islámský stát'“, tvrdí ředitel Centra komplexních evropských a mezinárodních studií při fakultě světové ekonomiky a politiky NUV VŠE Timofej Bordačev. „Zcela tomu věří, a mají důvody se tak domnívat, protože v obou případech se jedná o nějakou alternativu. Propaganda IS předkládá alternativní verzi islámu evropským muslimům, ruská propaganda předkládá alternativní pohled na svět občanům Evropské unie. Tato rezoluce je projevem silného strachu z těchto informací šířených Moskvou podporovanými médii. Bohužel se posledních 15 let rozvíjel evropský projekt jako bezalternativní, a to vytvořilo jakýsi plochý lineární vztah ke všem politickým procesům v Evropě.“

Podle názoru Bordačeva rezoluce přijatá EP jasně demonstrovala, že vztah k ruským médiím je zcela závislý na tom, jaký vztah má k Rusku daný stát obecně. „Podívejte se, jak byly rozděleny hlasy při hlasování: z Řeků ji nepodpořil nikdo, neboť pro Řecko, spojené s Ruskem historicky a civilizačně, zde problémy nejsou – říká expert. A delegace zemí, cítících se jako potenciální oběť ruské agrese, hlasovaly „pro“ prakticky jednohlasně.“

 

Hledání alternativy


Právě toto – hledání alternativního pohledu, alternativního zdroje informací – dle všeho nutí průměrného Evropana dívat se na RT. Zde je několik ohlasů ze stránky této televize:

„RT mluví o tom, o čem západní média mluvit nebudou a o čem neuslyšíme z jiných zdrojů. Nicméně jejich propaganda, z mého pohledu, silně diskredituje jejich stanovisko.“

Studio televize Russia Today, vysílající anglicky

„Od počátku tak zvaného „arabského jara“ se RT stala mým základním zdrojem informací. Míra manipulativní propagandy v západních médiích vzrostla natolik, že je mi z ní doslova na blití. Vždy se pokouším dobrat se pravdy, mám problém věřit tomu, co říkají média a nemyslím, že státní média mohou být z principu objektivní. Ale je velký rozdíl mezi RT a západními médii. RT neredukuje vše na „hodní proti zlým“ a nekopíruje hysterii a dezinformace neustále omílané v západních médiích. A ještě se mi moc líbí, že RT pouští do vysílání ty, které nikdy neuvidíte v oficiálních médiích. Například Juliana Assange. Jestli tam je ruská propaganda? Ano, ale je velmi nevtíravá a inteligentní.“

„Dívám se na RT zřídka, případ od případu – například v hotelích během služebních cest. Média, obzvláště státní, nemohou být objektivní. Nicméně tuto televizi bych mohl označit za férovou. Občas vysílají podvrhy nebo jednostranné informace, ale vždy to prezentují jako názor konkrétního reportéra. Samozřejmě, že vysílají určitou propagandu, ale možná to musí dělat, protože je za to platí.“

Situace na Ukrajině – jedno z bolavých míst ve znalosech evropských obyvatel

Takže lidé na Západě (stejně jako v Rusku) ne zcela důvěřují vlastním médiím a chtějí mít maximální přístup k informacím z dalších zdrojů. Ale pokud je toto pro Rusy běžnou věcí ještě z dob SSSR, tak západní elity a média náhle došly k pro ně nepřijatelnému zjištění. RT to ale nekončí: Evropané sledují i čínskou CCTV, katarskou Al Jazeeru, a dokonce íránskou Press TV. Ale pro spoustu lidí je čínské podání zpráv suché, a íránské trochu šílené. Právě ruská média se zaměřují na ta nejožehavější témata.

„Odpovědnost evropských vlád, krize solidarity, problémy s přistěhovalci v Evropě, syrská krize, Ukrajina, Donbas – to formuje informační mapu současného Evropana,"uvádí Bordačev. "Protože evropské společnosti jsou demokratické, je mentalita tamních občanů rozvitější, než v zemích s méně rozvinutými volebními institucemi. Proto jsou poslanci EP coby představitelé evropské politické elity znepokojeni tím, že by mohli částečně ztratit kontrolu nad vůlí, míněním voličů.“
Zbraně 1. , 2. a 3. světové války

 

Lépe, objektivněji, přitažlivěji


Požadavek boje s ruskou propagandou dal vzniknout i návrhům. Své plány na čelení ruským médiím předložila americká a evropská analytická centra – konkrétně Center for European Policy Analysis a RAND Corporation. Celkově se vše smrskává na tři základní rady:
  • učinit vlastní stránky a kanály přitažlivějšími a zajímavějšími, což přiláká diváky a čtenáře, 
  • poskytovat informace maximálně úplné a objektivní, a tím odhalit ruské desinformace, a bude-li nutné, tak tyto i 
  • fyzicky blokovat.

Příklady již existují: v březnu 2016 zablokovali v Lotyšsku stránky Sputniku, aby se zabránilo šíření ruského pohledu na ukrajinské události. Ale je evidentní, že je to slepá ulička: jakýkoliv zákaz, jakékoliv zablokování jen zvýší zájem o danou věc a demonstruje vratkost vlastní pozice.

Ale první dvě doporučení lze jen uvítat: pokud bude předkládání informací v západních médiích objektivnější a obrázek jasnější, prospěje to všem.



Почему Евросоюз боится российской пропаганды vyšel 5. prosince 2016 na warandpeace.ru. Překlad v ceně 639 Kč Zvědavec.

„Není to tak, že by jedna zpráva měla přebít druhou?“ zeptala se moderátorka Radiožurnálu prezidenta Zemana a měla na mysli problém hradního protokoláře Forejta a telefonát Donalda Trumpa…

$
0
0
Břetislav Olšer
11.12. 2016   Rukojmí
Neuvěřitelné, jak prostoduché mohou být úvahy osob, co se považují za žurnalisty. Moderátorka Radiožurnálu se zeptala ředitele zahraničního odboru Hradu Hynka Kmoníčka, zda je opravdu jen čirá náhoda, že Trumpův telefonát prezidentu Zemanovi a jeho pozvání do Bílého domu proběhly ve stejný den, kdy musel ze svého postu ředitele hradního protokolu odejít Jindřich Forejt.


Když Kmoníček nepochopil, vo co gou, dotaz hloupá horákyně precizovala: „Není to tak, že by jedna zpráva měla přebít druhou?“ V hlavě anální radiové brepty se určitě zrodila fantasmagorie, že si snad prezident Zeman zařídil, aby Forejtův úlet přebil osobním telefonátem z Washingtonu...?




„Ty, Donalde, mohl bys mi píchnout? Mého ceremoniáře natočili na video v choulostivé situaci a svoloč z pražské kavárny, taková místní ochlokracie, co o tobě tvrdí, že jsi Putinův agent, z toho dělá aféru. Potřeboval bych od tebe třeba telefonát, abys mě pozval do Bílého domu, když jsem byl jediný, co tě podporoval ve volbách na prezidenta, ještě když ti teklo do bot. Ty jsi Trump a já bud mít trumf, abych ty idioty přetrumfnul…“ http://www.rukojmi.cz/clanky/3019-trump-zemanovi-byl-jste-jedinym-evropskym-prezidentem-ktery-me-verejne-podporil-jeste-pred-listopadovymi-volbami-v-usa-brzy-ceka-hlavu-cr-ve-washingtonu-cena-warrior-for-truth-bojovnik-za-pravdu

Avšak zmíněná osůbka z rádia nebyla jedinou, o podobný úlet se pokusil i šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl. Ten v rozhovoru s prezidentem Milošem Zemanem kladl ještě stupidnější dotazy. Napřed rovněž on pitval kauzu údajného pochybení Jindřicha Forejta, aby vzápětí položil dotaz: “Další velmi významnou událostí v těchto dnech jsou kontakty s Donaldem Tumpem. Hovořili jste spolu po telefonu a mě by zajímalo, jak dlouho jste spolu hovořili?"




A tentokrát se už prezident Zeman rozčílil a řekl Pleslovi, že o něm měl lepší mínění a že se konečně vyjasnilo, proč o novinářích říká, že jsou to idioti a hlupáci. Nechápal totiž, jak může profesionální novinář, navíc šéfredaktor jednoho z Babišových mediálních molochů, vůbec vyslovit, že lapálie hradního zaměstnance mohou být stejně „velmi důležitou zprávou“ jako telefonát budoucího prezidenta USA? A jak obecně záleží obsah sdělení na trvání rozhovoru po telefonu, což už je tragické faux pas, které by se v profesi "nteligentního"šéfredaktora nikdy nemělo přihodit…

Marně se vzápětí v dalším vydání MF Dnes snažil komentátor tohoto listu Miroslav Korecký odpoutat pozornost od psychopatie svého šéfredaktora tím, že se pouze vysmívá a rozvádí výše zmíněné obdobné pochybení moderátorky Radiožurnálu...




Suma sumárum: česká mediální sféra protiruských sdělovacích prostředků už mele z posledního a lze zde bez potíží uvést příměr se zraněným koněm, co kolem sebe kope ve smrtelné křeči; dokazuje to i proslulá pražská kavárna, která nyní tvrdí, že Trump je stejně agentem Putina, čímž si vystavila jasnou nálepku patologické schizofrenie...

Zemanův někdejší poražený protivník v boji o prezidentskou funkci Schwarzenberg připomněl, že se Zeman prořekl v případu šéfa hradního protokolu Jindřich Forejta. "Je to velice neobvyklý postup, který ale už pan prezident jednou udělal, když zvěstoval, že pan Forejt bude velvyslanec ve Vatikánu,"řekl Schwarzenberg. "Samozřejmě je to nezdvořilé, než dotyčný stát souhlasí s tím, koho k němu pošleme," dodal...




Jindřich Forejt přivádí do svatovítské katedrály Dagmar Havlovou | foto: Reuters
Neuvědomil si snad, že si protiřečí, když to byl právě on, který před několika lety jako první navrhl na post velvyslance ve Vatikánu šéfa hradního protokolu Jindřicha Forejta. Konstatoval, že pokud to kabinet Petra Nečase schválí, návrh poputuje k podpisu prezidentovi Václavu Klausovi. Nestalo se tak, přestože byl Forejt klíčovým člověkem při návštěvě Benedikta XVI. v roce 2009. Od papeže dostal vyznamenání. Při návštěvě ve Vatikánu tentokrát u papeže Františka představil prezident Zeman svého hradního úředníka Forejta snad již definitivně jako budoucího velvyslance Česka ve Vatikánu...


Jak poznamenalo Echo24.cz, Zeman se vyjádřil i k videu, na němž je nyní již bývalý ředitel protokolu zachycen údajně při konzumaci drog ve svém bytě. „Já jsem to video – pokud vůbec existuje – neviděl a ani ho nechci vidět. Považuji za špínu lidi, kteří ho natočili. A považuji za ještě větší špínu ty, kdo si ho koupili,“ uvedl prezident v pořadu Kauza dne.


Intimní video pořízené v pražském Forejtově bytě nabízeli řadě českých médií dva muži; chtěli redakci prodal sadu devíti videoklipů, údajně natočených ve Forejtově bytě v Praze 5. Požadovali za nahrávky okolo čtvrt milionu korun. S nabídkou na odkup videa se dvojice obrátila i na deník Echo24.cz. Redakce video odmítla koupit, protože o jeho publikování neměla zájem. Podobně odmítla záznam publikovat další média. Snímky z diskreditujícího videa nakonec zveřejnil jeden malý nejmenovaný server.



Vyjádření Václava Klause: "Vynucený odchod Jindřicha Forejta z jeho funkce a jeho profesní i lidskou diskreditaci rezolutně odsuzuji. Jindřich Forejt byl po celou dobu mého působení v prezidentském úřadu jedním z mých nejbližších spolupracovníků, a i proto mě zacházení s ním lidsky velmi zasáhlo. Po dobu deseti let jsem s ním byl na Pražském hradě v každodenním osobním kontaktu a to, co se s ním dnes děje, je zcela nezasloužené. Je to nedůstojné i těch, kteří štvanici na ředitele protokolu Kanceláře prezidenta republiky rozpoutali...


Osvědčil se jako vynikající vysoký úředník formátu nejen českého, ale i mezinárodního. Mnozí ve světě nám ho záviděli a opakovaně nám to říkali. Tým prezidenta Zemana jeho odchod nepochybně oslabí, a tím bude poškozeno fungování této mimořádně důležité instituce českého státu. Není připraven nikdo, kdo by ho mohl rovnocenně nahradit.


Osobní diskreditace a špiclování v soukromí jsou věci, se kterými se nesmíme smiřovat jako s metodami řešení sporů v politické a, jak je teď vidět, i v úřednické sféře. Odmítám osobní likvidaci člověka a jeho integrity a důstojnosti, jaká byla v této kauze předvedena...." Tolik Václav Klaus...

Jestliže je údajné bezpečnostním rizikem video natočené v soukromém Forejtově bytě, co by potom bylo chování Billa Clintona přímo v Oválné pracovně Bílého domu, kde si nechal dělat orální sex svojí stážistkou Monikou Lewinskou? A prošly mu lži, zůstal dál prezidentem USA. Co tedy je soukromí člověka, jak je chráněno?


Co říct na adresu výše uvedených "novinářů", kteří tvoří podhoubí lidské nenávisti a bezohlednosti, přitom se skrývající za zvrhlým pohledem na svobodu slova a projevu, v jehož jménu je dobrý každý hnus, použitý jako kýbl hnoje na prezidenta Miloše Zemana.

Inu, za vše hovoří slova na výše zmiňované kompromitující video mluvčího prezidenta republiky Jiřího Ovčáčka: "K tomu mám jedinou odpověď, je to špína. My jsme v listopadu 1989 demonstrovali za to, aby v této zemi byla demokracie a svoboda. Aby přestalo špiclování, sledování a tajné fotografování. A teď jsme svědky situace, která připomíná estébácké metody. Ať je to video pravé nebo ne, je to estébácká metoda sledování člověka v jeho domově..."



PS: Vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky: Ochrany soukromí a ochrany osobních údajů se týká zejména čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3. Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě...
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live