Proč tak a ne jinak?

December 26, 2016, 4:30 pm

≫ Next: Trumpův štáb: Nepřítomnost USA na jednání v Moskvě je Obamovo fiasko

≪ Previous: Vánoční projev prezidenta Miloše Zemana

$

0

0

Zdeněk Hrabica
27. 12. 2016
Nevím čím to je, ale nějak mi chybělo při letošním vánočním televizním projevu prezidenta kouzlo protokolu. Vážnost a ctnost těch, kdo jej připravili. Konečně podrobně se k tomu při kladném hodnocení prezidentova vystoupení vyslovil známý a uvážlivý mediální odborník Jiří Mikeš. Špatně nasvícená a posazená osoba hlavy státu – to vše jenom prozrazovalo značný amatérsmus aktérů díla.

Zcela v odvysílaném pořadu absentovala vánoční atmosféra, nemohl to zachránit ani nazdobený vánoční stromek v Lánském zámku. Není se co divit, že pár minut po vystoupení zepsul prezidenta na webu Seznam.cz moderátor Šídlo, když značně opovržlivě, ěkdy ironicky, zhodnotil televizní prezidentovo vystoupení jako ekonomickou přednášku. Hbitě opravoval svůj výrok “Zeman“ dodatkem prezident. Ani v nejmenším ho nenapadlo dodat podle bontonu také slůvko pan prezident. Nakonec jsem si řekl, proč k tomu něco vůbec dodávat, když některá média nikomu ani za řeč ani za fajfku tabáku vůbec nestojí.

Jenže nám pyšně lezou, i neohlášeně, i do svátečního prostředí Vánoc, které si většinou vytváříme jinak, než si myslí ony.

---

Trumpův štáb: Nepřítomnost USA na jednání v Moskvě je Obamovo fiasko

December 26, 2016, 5:30 pm

≫ Next: Volební štáb Hilary Clintonové

≪ Previous: Proč tak a ne jinak?

$

0

0

27. 12. 2016     zdroj
Štáb zvoleného prezidenta USA Donalda Trumpa se domnívá, že nepřítomnost USA na jednání o Sýrii v Moskvě je jedním ze zjevných selhání zahraniční politiky administrativy současného šéfa Bílého domu Baracka Obamy. Jak uvádí RT, oznámil to spolupracovník republikána a bývalý předseda Sněmovny reprezentantů Kongresu Newt Gingrich.


"Myslím, že si uvědomuje (Trump) naprosté selhání zahraničněpolitické strategie Obamy - Kerryho - Clintonové v regionu, řekl Gingrich. V Moskvě proběhla jednání za účasti Turecka, které je spojencem našeho NATO téměř 50 let. Írán a Ruská federace se rozhodly uskutečnit jednání o Sýrii s nulovým přispěním Ameriky. "

20. prosince ministr zahraničí RF Sergej Lavrov na tiskové konferenci uvedl, že ministři zahraničních věcí Ruské federace, Islámské republiky Írán a Turecka se na základě jednání v Moskvě dohodli na společném prohlášení o situaci v Syrské arabské republice.

Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Volební štáb Hilary Clintonové

December 27, 2016, 4:46 am

≫ Next: Dopis redaktorce Svobodného fóra

≪ Previous: Trumpův štáb: Nepřítomnost USA na jednání v Moskvě je Obamovo fiasko

$

0

0

Zdeněk Hrabica
27. 12. 2016
Házení hrachu na zeď? Zdá se! Ale není to zase tak zcela bez výsledku. Jsme svědky nesmírné masáže, kterou nám poskytují česká média a jejichž charakter a morálku ve vánočním projevu přesně definovala hlava státu. Označila je za volební štáb Hilary Clintonové. Před časem jsem se nakrátko při pražské cestě paní Madelaine Albrightové na autogramiádu své knihy dozvěděl, jak vřelé byly její vztahy k Hilary a Billu Clintonovým.

Však také tato dáma s českým původem znovu přispěchala, tedy nikoliv poprvé, alespoň na dva dny znovu k nám, aby byla přítomná připravovanému ohňostroji na počest zvolené prezidentce USA v Praze.

Volba v USA nevyšla, pražský ohňostroj se nekonal.

Pohrobci nyní pláčou nad zvolením Trumpa prezidentem USA; je zarážející, že však s nimi kvílí i předseda Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý a své kvílení spojuje s dvěma jmény – s příjmením Trumpa a Putina. Ani jeden mu není po chuti.

Jsem rád, že národ mírně procítá z mnohaletého balamucení a odvrací sluch a oči od zvučných jmén současné české novinářské „elity“; mohl bych jménovat v řadě. Občas se rozhořívá diskuse o Babišově vztahu k MfD, LN a Metru a jiným, o Bakalově vlastnictví Hospodářských novin.

A zcela bokem kritické pozornosti jsou četná média v regionech; ta jsou podle mého oproti vzpomenutým celostátním daleko agresivnější a jedovatější. Většinou dvakrát nebo jednou týdně, byť po malých soustech, otravují vzduch.

Pravidelně se mi dostávají na stůl Jihlavské listy a musím říci, že jsou oproti celostátním mnohem zřetelnější a nespokojenější se stavem společenského mínění obyvatel, než celostátní deníky. Nepřeji nikomu, kdo smýšlí odlišněji než ony, aby o něj tyto noviny projevily zájem.

Neskrývají svou nenávist ani své šťouchance k prezidentu republiky, kdekoliv se k tomu jenom najde příležitost. Neskrývají svou poťouchlost ani před svými čtenáři. Pravidelně a dlouhodobě se však tváří objektivně. Jakoby hrály na obě strany.

Kdyby sešly z této cesty, nedostalo by se jim štědrých inzerentů, pomáhajících jim zatím přežít a vydělávat na době, které tak věrně posluhují.

Někdy soudím, mohu se mýlit, že tak konají kvůli hrudce minulého másla na svých hlavách.

Dopis redaktorce Svobodného fóra

December 27, 2016, 6:30 am

≫ Next: Washington neplní své sliby / Washington doesn't Keep Its Promises

≪ Previous: Volební štáb Hilary Clintonové

$

0

0

Jiří Baťa
27. 12. 2016
Občanko Johano Hovorková,
skoro by se chtělo napsat Vaše příjmení místo Hovorková jako Hov(n)orková, protože Vaše úsudky na tragedii ruských umělců- Alexandrovců mají úroveň tohoto exkrementu. Rozhodně Vám nikdo neupírá právo na názor či osobní vyjádření se k nějaké události, ale Vaše „vyhodnocení“ tragedie ruského letadla s členy souboru Alexandrovců je mimo lidské chápání. Bezostyšně o tomto tělesu zmiňujete, že se podle Vás Alexandrovci dopustili zločinu tím, že podporovali obsazení ukrajinského Krymu Ruskem.   Zdroj


Ano, to by mělo být opravdu naprosto neodpustitelné, má-li někdo vlastenecké cítění, je věrný svému národu a podporuje politiku člověka, který tím chrání nejen bezpečnostní zájmy státu, ale i životy občanů Ruska.

Konstatujete, že truchlení z Pražského hradu ale není na místě, protože toto propagandistické uskupení podporovalo zločinné kroky Vladimira Putina v čele s okupací Krymu! Zda-li pak, nevážená občanko Hovorková, sdílíte stejné rozhořčení a kritický nesouhlas se zločinnými aktivitami USA, které okupují celou řadu zemí, v nichž vyvolali válku a zavinili smrt tisícům nevinných lidí, včetně dětí? Při „okupaci“ Krymu nebylo použito zbraní, nestřílelo se a de facto (výjimka není vyloučena) nebyly žádné oběti. Tyto skutečnosti velkoryse přehlížíte, zato máte za normální politiku USA, které „bojují“ proti despotům, tyranům, diktátorům a vládcům, jako byl Saddám Husajn, Muammar Kaddáfí, naposledy Bashar Asád, které pod touto záminkou vyvolali v těhto zemích revoluce, aby tak měly důvod chránit demokracii a svobodu jejich lidu. A to přesto, že tam v tu dobu panoval mír, prosperita, poklidný život. To Vám ovšem nijak nebrání, nevážená demokratko, abyste Alexandrovce přirovnala či zařadila do kategorie subjektů, které se aktivně podíleli na „zločinných“ krocích V. Putina na okupaci Krymu.

Dojemně, ale s notnou dávkou pokrytectví konstatujete, že „Smrt byť jen jediného člověka je neoddiskutovatelná tragédie“, nicméně vzápětí bez lítosti a se zřejmou nenávistí konstatujete, že „by bylo velkým pokrytectvím plakat nad uměleckou či politickou ztrátou, protože prý jsme ještě , podle Vás, stále demokratický stát, stále ještě patřící do rodiny západních zemí“ ! Ponecháme Vaše ideologické iluze stranou, protože Vaše bezcitnost jde ještě dál a prohlašujete, že podobná věc, tedy truchlit nad ztrátou tohoto kulturního, notabene celým světem, uznávaného uměleckého tělesa, je prý stejně nepřípustná, jako byla okupace Krymu. Aby toho nebylo málo ještě si kopnete do prezidenta Zemana s drzou poznámkou, „ Že to však neví náš pan prezident, to není žádné překvapení.“

Hlavní však je, občanko Hovorková, že to víte Vy, že stojíte na té správné straně, zdatně a celkem úspěšně přitakáváte těm, kteří si Vás koupili a kteří Vám také za Vaše vstřícné, proamerické vidění skutečností, dobře platí. Bylo by ale zajímavé, kolik našich lidí je ochotno podpořit Váš vskutku „ojedinělý nekrolog“ k události, která otřásla s každým mírumilovným člověkem kromě Vás, kterou pobouřilo pokrytectví, projevené slušnými lidmi, truchlícími nad neštěstím, které zasáhlo nejen Lucii Bílou, Helenu Vondráčkovou nebo Karla Gotta, ale i většinu slušných lidí České republiky!

Washington neplní své sliby / Washington doesn't Keep Its Promises

December 27, 2016, 11:43 am

≫ Next: Verze události: Tu-154 zbavil spojení radioelektronický útok

≪ Previous: Dopis redaktorce Svobodného fóra

$

0

0

Anna Jaunger
28. 12. 2016    (zasláno redakci autorkou)
Dnes je mezinárodní terorismus je hlavní hrozbou pro lidstvo. Předpokládá se, že Spojené státy jsou "nesporným vůdcem" v boji proti terorismu, protože se provádí většinu z protiteroristických operací po celém světě. Nicméně, pod záminkou boje proti terorismu, Američané bezostyšně napadli další země a přinesly do nich jen chaos a zkázu. Připomeňme Afghánistán nebo Irák. Dne 7. prosince, nicméně současný americký prezident Barack Obama oficiálně uznal, že vojenská kampaň USA v Iráku v roce 2003 vedla ke vzniku ISIS.

Zdá se, že současná administrativa ve Washingtonu prostě není schopna vyvodit správné závěry z chyb, které byly učiněny dříve. Nyní, její prázdné sliby vidíme v iráckém Mosulu a Syrskou Rakka. V rozhovoru pro americký Daily Beast, velitel mezinárodní koalice v Iráku a Sýrii, Genpor. Stephen Townsend řekl, že to bude trvat dva roky tvrdé práce vyčistit města Mosul a Rakka od tzv. islámského státu. Nicméně nenaznačil, kdy by operace měla začít.
Původně na začátku operace v Mosulu v říjnu Townsend tvrdil, že k obsazení Mosulu potřebuje jen "několik týdnů". Nejvyšší američtí a iráčtí představitelé byli skeptičtější. V dubnu americký prezident Barack Obama a irácký premiér Hajdar Abádí opakovaně oznamovali své plány osvobodit Mosul do konce letošního roku. Naposledy to slibovali během setkání vedoucích představitelů Valného shromáždění OSN v září.
V tomto případě operace s cílem osvobození Mosulu prováděná vojsky mezinárodní koalice pod vedením USA vedla k četným obětem mezi civilisty a k masivnímu exodu teroristů z Iráku do Sýrie. Podle CNN, od začátku "protiteroristické" operace v Mosulu bylo údery mezinárodní koalice zabito více než tisíc civilistů, tisíce jich uprchlo ze svých domovů.
Washington stále neuznává, že boj proti terorismu musí probíhat v koordinaci s ostatními zeměmi a nemůže být prováděn v rozporu s vůlí nezávislých států.

Washington doesn't Keep Its Promises

Today international terrorism is a main threat to humanity. It is believed that the United States is an "uncontested leader" in the fight against terrorism because it conducts most of the anti-terrorist operations around the world.
However, under the pretext of fighting terrorism, Americans shamelessly invaded other countries and carried there only chaos and devastation. It should be mind about Afghanistan and Iraq. On December 7, however, the current United States President Barack Obama officially acknowledged that the US military campaign in Iraq in 2003 has led to the founding of ISIS.
Apparently, the current administration in Washington simply is not able to draw right conclusions from the mistakes which had been made earlier. At this time, its empty promises refer to the Iraqi Mosul and the Syrian Raqqa. In an interview to the American Daily Beast, commander of the international coalition in Iraq and Syria, Lt. Gen. Stephen Townsend said that it would take two years of hard work to clear the so-called Islamic State from its twin capitals of Mosul and Raqqa. However, he said nothing about any date range.
Meanwhile, at the beginning of operation in Mosul in October Townsend claimed that the capture of Mosul needs only "a few weeks". Higher US and Iraqi leaders' expression was more modest. In April US President Barack Obama and Iraqi Prime Minister Haider al-Abadi repeatedly reported their plans to liberate Mosul by the end of this year. Last time the promise was made during a meeting between the leaders of the UN General Assembly in September.
In this case the operation to liberate Mosul conducted by the troops of the US-led international coalition has led to numerous victims among the civilians and to a massive exodus of terrorists from Iraq to Syria. According to CNN, since the beginning of the "anti-terrorist" operation in Mosul because of the strikes of the international coalition more than a thousand civilians were killed, thousands fled their homes.
Washington still can't realize that the fight against terrorism must take place in coordination with other countries and can't be conducted in violation of the sovereignty of independent states.

Best wishes,
Anna Jaunger

Verze události: Tu-154 zbavil spojení radioelektronický útok

December 27, 2016, 12:07 pm

≫ Next: Mezinárodní ruskou cenu „Člověk roku 2016“ letos získal v Moskvě Ing. Zdeněk Zbytek. Je to po Václavu Klausovi podruhé ( 2014), kdy toto prestižní ocenění získal občan Česka...

≪ Previous: Washington neplní své sliby / Washington doesn't Keep Its Promises

$

0

0

Ljubov Stěpušova (Ljulko)

18. 12. 2016    zdroj
Ministerstvo dopravy nepovažuje zatím verzi o teroristickém útoku za hlavní. Ale ostatní verze nesedí. Počasí? To bylo výborné. Piloti? Zkušení. Letadlo? Technicky v pořádku. Případ je velmi podobný explozi letadla Kogalymavia nad Sinajem. Tehdy FSB oficiálně vyslovila verzi o teroristickém útoku až dva týdny po neštěstí ... Ale je tu ještě další verze - o radioelektronickém útoku.


Černé skříňky nemusí odpovědět na otázku, zda to byl teroristický útok, stejně tomu bylo již s letounem Kogalymavia a pak byla nalezena dvousložková výbušnina v láhvi od Coca Coly, skrytá v síťce za sedadlem. "Za letu spustilo improvizované výbušné zařízení o kapacitě až 1,5 kg trinitrotoluenu. Výsledkem bylo rozpadnutí letadla ve vzduchu, což vysvětluje velký rozptyl částí trupu letadla", řekl tehdy ředitel Federální bezpečnostní služby Alexandr Bortnikov.

Informace k 26. prosinci 2016
Letoun Tu-154B MO, RA-85572 vzlétl z vojenského letiště Čkalovskij 25. prosince. Letoun letěl do Damašku s tankování v Mozdoku na pravidelné lince přes Kaspické moře, Írán, Irák a celou Sýrii. Ale Mozdok byl uzavřen a letadlo udělalo odbočku 408 km v opačném směru (ačkoli vedle byla v provozu letiště Minvod, Nalčiku, Machačkaly) do Adleru. V Adleru údajně nikdo z cestujících letadlo asi dvě hodiny neopustil. Také prý nebyl nikdo usazen na palubě, nic nebylo naloženo, letadlo pouze natankovalo a odletělo v 5 hodin 25 minut. Pak letoun RA-85572 přestal reagovat na dotazy dispečera a v 5:27, tedy 2 minuty po startu, zmizel z obrazovek radarů.

Během jednoho z briefingů Ministerstva obrany RF bylo na mapě ukázáno, že letoun zmizel z radaru bezprostředně po otočení se o 180 stupňů. Ale na zdroji Flightradaru, který monitoruje kurz letadel v reálném čase, tato stopa není. Byl transpondér vypnutý? Proč? Nebo že by byl někým "vypnutý"?

Po havárii byly úlomky letadla roztroušeny na ploše asi 10 až 12 kilometrů čtverečních. Proudění? Výbuch? Ministerstvo dopravy oznámilo, že verze teroristického činu mezi prioritními není. FSB tuto verzi popřela.

Verze neštěstí
Jaké jsou základní verze? Byla to chyba pilotů, technická závada, nesprávné vyvážení nákladu. Ale kapitán Tu-154 Roman Volkov měl celkově nalétáno více než tři tisíce hodin a mnohokrát po této trase do Hmeymim letěl. Navigátorovi Alexandru Petuchovovi byl udělen Řád odvahy za nouzové přistání Tu-154 na letišti Čkalovskij v roce 2011.

Letouny Tu-154 se podle názoru odborníků ve vzduchu jen tak nerozpadnou. Letadlo je konstruováno s ohledem na zvládnutí zatížení několikanásobně přesahující letové, má trojnásobný bezpečnostní koeficient všech systémů. Stárnutí a únava materiálu po výměně dílů nejsou pro stroj kritické. Nesprávné vyvážení? Ale pak by nenastal takový rozptyl úlomků.

Paluba začala havarovat při rychlosti letu kolem 300 kilometrů za hodinu, výška byla asi 1200 metrů, je to standard pro dvě minuty letu. "Při otřesech, postranním zvuku, záblesku by někdo ze členů posádky nebo korespondentů nějaké informace vydal,"řekl Pravdě.Ru Hrdina Ruska, letec Anatolij Knyšov.

"Každý z cestujících má telefon, i kdyby to bylo 15-20 sekund, mělo by to stačit. Ale soudě podle toho, že nikdo nebyl schopen nějakým způsobem podat zprávu o svém stavu, o situaci na palubě, o stavu techniky, ukazuje to na okamžité zničení stroje", řekl expert.

Nebyl to běžný let - byl významný
Mnozí odborníci poukazují na to, že povaha úlomků a jejich rozptýlení na velkou vzdálenost hovoří o explozi na palubě. Například vzpěra podvozku byla nalezena ve vodě. Zatahuje se ihned po vzletu a je v gondole. Nemohlo být v gondole něco, co způsobilo oddělení vzpěry podvozku od letadla, pak může odpadnout i část křídla a letadlo se zničí ve vzduchu?

Hlavním argumentem "ve prospěch" teroristického činu je to, že letadlo patří ministerstvu obrany a že se jednalo o významný let, kterým letěla řada ruských kapacit. Kdo mohl pronést bombu? Stejně jako v Šarm aš-Šajchu, pracovník na letišti v Moskvě nebo v Adleru.

Ale někdo mohl poslat něco do Sýrie prostřednictvím umělců jako balíček nebo v zavazadle doktorky Lízy. Zdroj Interfaxu v orgánech činných v trestním řízení ujistil, že letiště Čkalovskij je dobře střežené vojenské zařízení a dostat se tam s tím, aby byla na palubu podsunuta bomba, není možné.

Letiště v Soči, poznamenal zdroj agentury, má dvojí poslání, proto je chráněno v zesíleném režimu. Ale zde je názor pilota-instruktora Andreje Krasnoperova. "Létal jsem z letiště Čkalovskij na východ a nebyla tam žádná kontrola, s bezpečností je to mnohem horší než na civilních letištích. A vy sami to víte, pokud jste létali na palubách vojenského dopravního letectva", řekl Krasnoperov.

Pokud se jedná o teroristický útok, zařazuje se do jedné řady s vraždou velvyslance Andreje Karlova v Ankaře. Do jedné řady s příslibem Kirbyho o tom, že brzy uvidíme padat ruská letadla a rakve, pokud se Rusko v Sýrii nezastaví. Poznamenejme, že vypnuté transpondéry a všechny komunikační systémy lze vysvětlit následovně. V předvečer tragédie vplula do Černého moře francouzská průzkumná loď Dupuy de Lom, která je schopna odseknou radiovým impulzem veškerou "elektroniku" letadla. Tato praxe je široce používána Izraelem právě vůči ruským letadlům v Sýrii. Uvádí se, že na tělech obětí neštěstí byly záchranné vesty. Takže posádka je stihla upozornit, ale dispečera ne. To zapadá do verze elektronického útoku. Ale to už není terorismus, to už je válka s NATO.

Je zde ještě další otázka, proč bylo nutné posílat soubor do bojující země, kde se poblíž desetitisíce po zuby ozbrojených hrdlořezů s rádci z NATO ještě vůbec nevzdaly? Sebeuspokojení, že jsme nad všemi zvítězili? To prosvítá i za slovy prezidenta, že "jsme silnější než jakýkoliv agresor" i z prohlášení předsedy výboru Rady federace pro obranu a bezpečnost Viktora Ozerova, který již několik hodin po tragédii řekl, že "teroristický útok to nemůže být".

Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Mezinárodní ruskou cenu „Člověk roku 2016“ letos získal v Moskvě Ing. Zdeněk Zbytek. Je to po Václavu Klausovi podruhé ( 2014), kdy toto prestižní ocenění získal občan Česka...

December 27, 2016, 1:58 pm

≫ Next: Puškov vyzval Power, aby reagovala na nalezení hromadných hrobů v Aleppu

≪ Previous: Verze události: Tu-154 zbavil spojení radioelektronický útok

$

0

0

Břetislav Olšer

27.12.2016   Rukojmí
S velkým ohlasem se setkalo udělení ceny v Chrámu Krista Spasitele „Člověk roku – 2016“ Ing. Zdeňku Zbytkovi, prezidentu společnosti „Klub Rusko“ za upevňování společenských a kulturních styků mezi Českou republikou a Ruskou federací. Ve svém krátkém projevu laureát mj. uvedl: „ Chci ubezpečit, že občané Česka a Slovenska se v dobrém chovají k Rusku a k jeho občanům, váží si ruského národa, tradic a ruského jazyka.“ Je to podruhé, kdy se této ruské pocty dostalo občanu České republiky.Po našem setkání v Praze požádaly Internetové noviny Rukojmi.cz Ing Zdeňka Zbytka o rozhovor:

Dostal jste k Vánocům velký dárek, když jste 21. prosince 2016 ve Sergijevském sále Chrámu Krista Spasitele v Moskvě získal titul „Člověk roku – 2016“. Můžete popsat atmosféru tohoto setkání?

Byl to silný pocit. Ceny se udělovaly již po čtyřiadvacáté tituly. Zakladateli prémie jsou Ruský biografický institut a Institut ekonomických strategií. Na výběru a udělení ceny nominovaným se podílí nejenom Expertní rada prémie – ale také nejširší ruská i zahraniční veřejnost. Mezi zvolenými jsou představitelé všech sfér života – politiky a mezinárodních vztahů, průmyslu i medicíny, kultury i náboženství, vědy a vzdělání. Letošní ceremoniál byl věnován 75. výročí vítězství nad fašismem v boji o Moskvu v roce 1941.




Ocitl jste se v atmosféře velkých osobností…

Mezi laureáty letošního prestižního vyznamenání: „Člověk roku – 2016“ byly přední politici – nedávno zesnulý vůdce Kubánské revoluce a „člověk století“ a osobnost věčné slávy Fidel Castro, ruský prezident Vladimír Putin za zásluhy o upevnění pozice ruské státnosti, prezident Republiky Kazachstán Nursultan Nazarbajev za vynikající výsledky v mezinárodní politice a v upevnění Euroasijského spojenectví.Cena byla udělena i nejvyššímu představiteli Čínské lidové republiky, předsedovi Státní rady Si Ťin – pchingovi za rozvoj strategického partnerství mezi Ruskem a Čínou. Vysoké pocty se dostalo i Patriarchovi Moskevskému a celé Rusi Kirillovi za vynikající vklad a uchování rozvoje duchovních i kulturních zásad ruské společnosti, Prezidentu Akademie věd Ruska Vladimír Fortovovi¨, ruskému hudebnímu skladateli Vjačeslavu Arťjomovi za přínos světové hudební kultuře, hlavnímmu kardiochirurgovi Ruska Leo Bokerijovi za rozvoj kardiochirurgie v RF a za provedení unikálních operací srdce, spisovateli Alexandru Zvjagincevovi za vědecko historické výzkumy a za dokumentární filmy o Norimberské procesu. Titul obdržel například i prezident moskevského obchodního domu „Biblio – Globus“ Boris Jeseňkin, národní umělec Ruska Nikolaj Burljajev za přínos k rozvoji současného filmového umění, filmový režisér Nikita Michalkov za vynikající umělecký přínos a osvětovou práci. Cenu získal v roce 2014 i exprezident Česka Václav Klaus; je rovněž na seznamu Biografickeho institutu v roce 2014... V témže roce dostal i cenu Jegora Gajdara...




Při předávání ceny Člověk roku 2014...


Člověk roku 2016...

Váš vztah k Rusku i k Sovětskému svazu a jeho občanům trvá již desítky let. Co můžete na toto téma dodat?

Uznávám Rusko a jeho občany pro jejich upřímnost, hezký vztah k nám Čechům a Slovákům, kvůli úžasné kultuře, vzdělanosti a historii, která nás za posledních sto let velmi spojuje. Vše bylo umocněno mým studiem na Vojenské Akademii Generálního štábu SSSR v letech 1986-1988, kdy jsem mohl Sovětský svaz, zejména pak Rusko a jeho občany daleko blíže a lépe poznat. Poté co jsem byl prvním civilním ministrem obrany ČSFR Lubošem Dobrovským již 30. září 1991 z Čs. Armády bezdůvodně propuštěn (oficiálně z reorganizačních důvodů, fakticky však z politických důvodů), byť jsem měl tři vojenské vysokoškolské diplomy a bohatou praxi, to mi ale bylo v civilu k ničemu. Musel jsem se něčím začít živit a živit svoji rodinu a tak jsem začal hned podnikat zejména v exportu českého zboží do rusky mluvících zemí- do Ruska, ale i do Běloruska, Moldávie, na Ukrajinu a v současnosti velmi aktivně i do Kazachstánu. Dnes jsem panu Dobrovskému velmi vděčen, že mě tenkrát z Armády vyhodil a musím mu za to dodatečně znovu poděkovat! Sám odejít do civilního prostředí po čtvrt století služby vlasti bych odvahu asi neměl! https://www.youtube.com/watch?v=Dm9m87U_3O0

Vzhledem k velmi dobré znalosti ruštiny a řadě známých ze studií Vojenské Akademii Generálního štábu SSSR (má v Rusku a post sovětských zemích tu nejvyšší prestiž) podnikáte v Rusku od roku 1992, kdy máte v Moskvě od roku i obchodní zastoupení…

Dnes patřím asi k jedněm z nejstarších českých podnikatelů, kteří podnikají v Rusku téměř již čtvrt století. Za ta léta jsem procestoval řadu postsovětských republik (Rusko, Bělorusko, Moldávii, Ukrajinu, Gruzii, Kazachstán, Tadžikistán, chystám se do Ázerbajdžánu a Kyrgyzie), navštívil jsem okolo třiceti největších měst a regionů v čele s Moskvou, Sankt-Petersburgem, Jekaterinburgem, Irkutskem, Tulou, Lipeckem, Krasnojarskem, Minskem, Brestem, Kyjevem, Astanou, Almaty, Tbilisi, Kišiněvem, Lvovem, Užgorodem, Mukačevem, Oděsou a Krymem, dobral jsme se až do zamrzlého Jakutska, za polární kruh do Narjan Maru, do Soči, týden plaval na lodi na Bajkalu atd. atd. atd., bylo by to na jeden velký cestopisný film či román...




Jaký základ mělo a má Vaše podnikáni v Rusku a zmíněných zemích?

Od roku 1994 jsem se zabýval nejprve zejména exportem českého spotřebního zboží a v posledních patnácti letech pak i exportem českých technologií. Nejprve to byl export kancelářských potřeb v čele s tužkami Kooh-I-Noor či mazacími gumami a pravítky Gama, později to byly náhradní díly na československé lokomotivy ČS a ČME, trolejbusy Škoda, autobusy SOR, pak následovala výstavba paroplynové elektrárny, dodávky plynových kotelen, mini pivovaru a dalších technologií pro energetiku. A částečně podnikám i v turistice, když vlastním u Lipna rodinný hotel Kilián. V letech 1996-2004 jsem souběžně působil i jako poradce vedení ŠKODA Auto, a.s. pro hledání místa pro budoucí výrobní závod VW- ŠKODA v Rusku. Dnes má ŠKODA Auto v Rusku v rámci koncernu Volkswagen dva závody, v Kaluze a v Nižním Novgorodu, vyrábí zde ročně okolo 50 tisíc automobilů Škoda-Fabia, Rapid, Octávia a Yeti.

Co Vám tato bohatá podnikatelská práce dala?

Byla to vynikající škola života poznat jak se cíleně a plánovitě pracuje v nadnárodním koncernu Volkswagen. Jsem velmi rád, že jsem se mohl podílet na tomto úspěšném německo- česko- ruském strategickém hospodářském projektu a poznal takové špičkové odborníky automobilového průmyslu jako jsou Vratislav Kulhánek, Detlev Wittig, Luboš Kopecký, Zdeněk Patočka a další. Dnes k nim patří například i pan Mojmír Čapka - majitel vele úspěšného závodu BRISK Tábor, který ročně prodá okolo 25 milionu zapalovacích svíček značky BRISK právě v Rusku! V říjnu tohoto roku jsem mu v Toglijati pomáhal otevřít dceřiný závod BRISK RUS, který za pouhé dva měsíce již v Rusku vyrobil a prodal 1,8 milionů zapalovacích svíček! Ruský trh je pro naše výrobky stále perspektivní!




Kromě Moskvy a Sankt - Petersburgu působíte již více než deset let i v Jekaterinburgu. Tato Sverdlovská oblast byla a je historicky nám Čechům vždy velmi blízká, když vše začalo v době občanské války v roce 1918…

Již za carského Ruska byl Ural místem jedněch z nejtěžších bojů občanské války v Rusku. Československé legie zde bojovali u Jekatěrinburgu, Nižního Tagilu, Něvjansku a padlo zde mnoho legionářů. Československé legie v červenci 1918 ovládli Jekaterinburg a postupně zde bylo umístěno velení tzv. Uralského frontu, spousta týlových útvarů, ale i pobočka Československé národní rady. Československé legie kontrolovaly prakticky celý region středního a jižního Uralu. V Jekaterinburgu byli pohřbíváni i padlí legionáři. S Jekaterinburgem je spojeno i zastřelení carské rodiny, a to týden před obsazením Jekaterinburgu československými legiemi. Československé legie zde vládli téměř rok, až do léta 1919…

Po 2. sv. válce, v šedesátých a zejména v sedmdesátých letech byla uzavírána nová "družba" mezi vybranými sovětskými a československými regiony a městy. Jaký měla tato spolupráce průběh?

Sverdlovská oblast jako jedna z nejprůmyslovějších oblastí tehdejšího Sovětského svazu a po jeho rozpadu i Ruska, kromě toho je velmi bohatá i na suroviny, navázala družbu se Západočeským krajem a město Jekaterinburg s Plzní. Jedním z výsledků této družby bylo dodání cca 650 tramvají výrobce ČKD Praha do Jekaterinburgu a Nižního Tagilu v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století a několik tisíc elektrických lokomotiv ze Škody Plzeň, pod označením lokomotivy ČS, a řada technologií pro uralský těžký průmysl (hutě, a pod.). V Jekaterinburgu dosud jezdí cca 400 tramvají ČKD pod označením T-3 "Tatra", a tyto tramvaje, i když je jim čtyřicet i více let, stále tvoří hlavní městský dopravní prostředek. Kromě toho do místních podniků těžkého průmyslu byly dodány stovky českých obráběcích strojů značky "TOS", a další technologie…



Tyto dobré vztahy minulosti daly základ navázání kontaktů na nejvyšší místní politické úrovni i po vzniku Ruské Federace. Jak se vyvíjely…?

Již v devadesátých letech, kdy zde byl dlouhodobě v čele vlády Sverdlovské oblasti gubernátor Eduard Rossel, který si pamatoval velmi dobrou spolupráci s československými podniky z minulosti, navštívil několikrát Českou republiku a Sverdlovská oblast se tak fakticky stala po roce 1990 jedním z mála ruských regionů, které měli a mají stále zájem o těsnou hospodářskou, ale i kulturní a sportovní spolupráci s ČR. Dnes je v čele Sverdlovské oblasti talentovaný gubernátor Evgenij Kujvašev, má rovněž velký zájem o pokračování spolupráce, zejména pak s Jihočeským krajem. V současnosti jde zejména o již zmíněnou modernizaci tramvají ČKD T-3 "Tatra" podle vzoru Pražského dopravního podniku (v Praze jich bylo modernizováno téměř pět set a stále tvoří polovinu tramvajového parku Prahy), na Urale mají rovněž velký zájem o české moderní technologie pro energetiku ( české kotelny, elektrárny, teplárny, o obráběcí stroje (např. TOS Varndorf), o vzduchotechniku ZVVZ Milevsko a další české technologie.

Kromě podnikání jste s přáteli založil v roce 2002 v Praze společenskou, nepolitickou organizaci, kterou jste nazvali "KLUB RUSKO", jehož jste prezidentem, který sdružuje několik set českých občanů, řada z nich je i podnikatelů, kteří mají k Rusku, k Rusům, k ruskému jazyku, k ruské historii, ruským sportovcům i k ruské současnosti přátelský vztah. Co obnáší tato vaše činnost?

Každý rok pořádáme společné podnikatelské konference, společenské a kulturní akce, organizujeme zájezdy pro mládež, pořádáme již dvacet let pro veterány 2. světové války ke dni 9. května a 6. října vzpomínkové akce. (veteránů zůstalo živých nyní jich opravu jen pár). V roce 2005 jsme postavili v Křenovicích u Slavkova na památku padlých vojáků v bitvě u Slavkova sochu maršála Kutuzova (nocoval v Křenovicích před bitvou ze 4. 12. na 5. 12. 1805), spojeneckým armádám bohužel nevelel! Bylo ale jeho zásluhou, že základ poražené carské armády bylo organizovaně vyvedeno zpět do Ruska, aby pak v letech 2012-2013 se významně podílel na definitivní porážce Napoleona, když vítězné bitvy se však nedočkal (zemřel 28. dubna v Boleslavci…

Jaký máte dnes pocit z této své práce?

Mohl bych o svých třiceti letech v Rusku a v dalších postsovětských zemích napsat romány, ale to asi již málo koho dnes zajímá. Pro mě je nejdůležitější, že žiji v zemi, která je po mé rodné vlasti mému srdci nejbližší…

Tragédie postihla Rusko, když se zřítil letoun i s členy Alexandrovců. Mohl byste komentovat následující vyjádření? „V ruském letadle zemřeli převážně představitelé ruských ozbrojených sil na cestě do válečné zóny, ve které má ruská armáda na svědomí masivní a v poslední dekádě bezprecedentní vyvražďování civilistů ve stylu vyvražďování Čečenska. Západní svět, včetně jinak k Moskvě dost tolerantních Francouzů, mluví o válečných zločinech,“ napsal Janda z Evropských hodnot. „Nebyly to žádné nevinné babičky na vánočních trzích, ale představitelé ruských ozbrojených sil. Sami se rozhodli sloužit ruské vojenské mašinérii. Při její vojenské operaci zemřeli,“ uzavřel Janda. Europoslanec Štětina dodal: „Alexandrovci jsou vojáci. Letěli do války. Zahynuli. Ve válce vojáci umírají. Byli osudem ušetřeni potupy tance na hrobech mrtvých z Aleppa. Těch mrtvých, které zabili jejich kolegové ve zbrani.“

Pan Štětina a jemu podobní si zřejmě "léčí "své černé svědomí z minulosti? Jiné vysvětlení pro tak cynický komentář nemám! Pana Jandu neznám a vůbec mi to nechybí! Oběma chybí pokora, úcta k životu a k práci jiných. Nic jiného než štvát proti Rusku asi neumí!

Puškov vyzval Power, aby reagovala na nalezení hromadných hrobů v Aleppu

December 27, 2016, 3:00 pm

≫ Next: Odbory a soudnictví dnešní doby

≪ Previous: Mezinárodní ruskou cenu „Člověk roku 2016“ letos získal v Moskvě Ing. Zdeněk Zbytek. Je to po Václavu Klausovi podruhé ( 2014), kdy toto prestižní ocenění získal občan Česka...

$

0

0

28. 12. 2016   zdroj
Hromadné hroby desítek Syřanů, kteří byli brutálně mučeni, byly nalezeny v Aleppu v průběhu humanitární operace ruského centra pro smíření. Dnes to oznámilo Ministerstvo obrany Ruské federace. Jak poznamenal mluvčí Ministerstva obrany RF, generálmajor Igor Konašenkov, s největší pravděpodobností to není poslední šokující nález v oblasti, z níž odešli bojovníci takzvané umírněné opozice.
Předseda komise Rady federace pro informační politiku Alexej Puškov okomentoval tuto zprávu na Twitteru. Politik vyzval k reakci americké "obránce" syrských teroristů, na prvním místě ale stálou zástupkyni USA při OSN Samanthu Power.

"V Aleppu jsou nalezeny masové hroby se znetvořenými mrtvolami obyvatel města. Co k tomu asi řekne Samantha Power, média v USA a další ochránci džihádistů?"říká Puškov ve svém mikroblogu na Twitteru.

Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

---

Odbory a soudnictví dnešní doby

December 27, 2016, 3:30 pm

≫ Next: Zdeněk Jemelík, Předvánoční hysterie v justici

≪ Previous: Puškov vyzval Power, aby reagovala na nalezení hromadných hrobů v Aleppu

$

0

0

Luděk Prokop
28. 12. 2016
Neměl bych po procitnutí otevírat internet a už vůbec ne chodit na novinky.cz, protože již jen samotné titulky dokážou zkazit náladu a vybudit myšlenky na to, v jakéže hnusné morálce, tvořící dnešní chaotický blázinec, v jaké to demokratické hnusotě to žijeme.
Titulek první dnes: „Soud znovu zrušil osvobozující rozsudek nad Nečasovou v kauze Vojenského zpravodajství“. Už jenom pomyšlení na počínání soudů, kdy soud „znovu“, tedy opakovaně ruší opakované rozhodnutí soudu, budí dávivý reflex.
O to dávivější, když vezmeme v potaz, jak to dopadne s člověkem ve výrobním procesu, když opakovaně vyrobí zmetek. A tady si soudy v pohodě vyrábí zmetky, bez problémů je zruší, aby vyrobily zmetek další, který opět bez problémů zruší, protože soudy jsou nezávislým pilířem demokracie, jinak řečeno, nezávislým pilířem stojícím nad demokracií, určujícím charakter demokracie, bez možnosti jakéhokoli zásahu oné demokracie, která se tak stává čím dále více prohnilejší. 

V daném případě se dozvídáme o svévolné, bezbřehé ignoraci obsahu zdůvodnění osvobozujícího rozsudku, abychom zvěděli, že: „Podrobnosti k soudnímu usnesení, na které v úterý upozornila Česká televize, nemohla mluvčí Městského soudu v Praze Markéta Puci sdělit, protože ještě není sepsané“. Nebudu zacházet do bližších podrobností, které neznám ale oprávněné pochyby o počínání soudů vzbuzují krajní nevoli i bez těch podrobností. V první řadě, pokud je Nečasová stíhána za zneužití pravomocí státního úředníka, vyvstává otázka kardinální, jak mohla zneužít pravomoci, když ze své funkce ve vztahu k inkriminovaným službám, vůbec žádné pravomoci neměla? Zástupné problémy, bulvárem pranýřované přijímání velkolepých darů, mělo by být v marasmu nesčetnosti neřešených podobných případů, raději opomenuto. Jak soudem, tak investigativním bulvárem. Tedy není-li záměrně nastartován proces likvidace demokracie, v první fázi proces totálního rozkladu morálních hodnot. V prvopočátku rozklad pozůstatků morálky z předchozího režimu, kdy práce jako taková, byla vážena a stavěna v hodnotovém žebříčku do první řady. 

No, v dnešním našem demokratickém soudnictví kraluje nade vším bezkonkurenčně ono, z totalitního soudnictví plně převzaté – důkazů netřeba, bohatě stačí, když soud nabyde přesvědčení. Dobře to známe, jak z případu „Kájínek“, kdy oprávněné pochyby o manipulacích vyšetřujících orgánů, byly důkazní materiály znehodnoceny takovou měrou, že soudu nic jiného, než nabýt přesvědčení, nezůstalo. V případě Kramný zase, nebylo a zřejmě dosud není jasno, ani prokázáno jak byly vraždy provedeny, ale soud nabyl přesvědčení, že byla vražda (ani nevíme jak spáchána, nejprve tak či onak, až v závěru vzdor fyzikálním pochybám - definitivně elektřinou), nicméně soud nabyl přesvědčení, že spáchána byla a že ji spáchal Kramný. Vědět alespoň jak – by to chtělo. Myslím tím v zájmu spravedlivého procesu, nikoli, že bych to k něčemu sám potřeboval.

Další titulek, jenž narušil můj zdánlivý sváteční klid - zní :
„Alza.cz porušila zákon o otevírací době během svátků, tvrdí obchodní inspekce“. Evidentně jde o zákon pro nasrání co nejvíce lidí. V čí prospěch může být takový zákon, se pokusím dále jen hádat.
Odbory se mohou prsit a honosit, jak vybojovaly zaměstnancům vánoční pohodu. Takže místo namáhavějšího a pracnějšího bojování a vybojování dodržování zákonů a etiky ve prospěch zaměstnanců obchodních řetězců, jim vybojovaly sváteční volno, které jim samotným mnoho příležitostí k vánočním nákupům nepřinese. 

A zaměstnanci, kteří by v případě dodržování zákonů, plus příslušných ustanovení benefitů plynoucích z kolektivních smluv, vyjednaných solidními odbory, si přišli na slušné navýšení platu za práci ve svátky, akorát utřou nudli, řetězce ušetří za příplatky. Spokojenost na obě strany – zaměstnavatele (obchodních řetězců) a odborů honosících se dalším úspěchem jejich nesmlouvavého boje za zájmy zaměstnanců. Může být, že odbory mezi zaměstnanci obchodních řetězců těch odborářů mnoho nemají. Otázka na místě zní - proč asi? Odpovím namátkou - hodně starostí a potíží. Jde jenom o lidi a nestojí to za námahu. 

V daném případě pak nelze opomenout otázku, zda a jak zákon s těmi jeho parametry určenými tvořivými poslanci, může či nikoli, postihovat rodinné firmy, (kam odbory jaksi nemohou), a firmy, například vietnamské komunity, kterým nečiní potíže vycházet vstříc zákazníkům i v méně vhodné doby, aniž by zaměstnanci cítili jakoukoli újmu.

Nechci se dál rozepisovat ani o soudnictví, ani o zaměstnancích obchodních řetězců, neřku-li o zastání ze strany jejich odborů. Odborů, které nedokážou prosadit vedle zákazu prodeje o vánocích, zákaz parazitních institucí, mezi které legální agentury práce, tu a tam spadající pod nadvládu nelegálních mafií, nesporně patří.

Pokud bych psal vždy o tom, co mne rozladí, nedělal bych nic jiného. Stačí, když si tu a tam tím psaním ulevím, jako právě dnes a teď.

Zdeněk Jemelík, Předvánoční hysterie v justici

December 27, 2016, 4:00 pm

≫ Next: Zlom: Rusko poprvé podpořilo tureckou armádu u Al-Báb

≪ Previous: Odbory a soudnictví dnešní doby

$

0

0

29.12.2016  blogJemelikZdenek
V předvánočním čase se v justici odehrály události, které díky hysterickému přístupu novinářů, některých úředních činitelů i účastníků řízení samých dále oslabily beztak nevalnou důvěru veřejnosti v justici. Především to bylo zveřejnění usnesení z neveřejného jednání Vrchního soudu v Praze ze dne 17.října 2016 o zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ve věci Davida Ratha & spol. a o vrácení věci na 1.stupeň. Jeho 41 stran je nezáživná četba. 

Z obsahu proto pronikla mezi veřejnost pouze zpráva, že soud vyslovil nezákonnost použitých odposlechů, zakázal použití jimi získaných informací jako důkazů a připravil tak žalobce o významný nástroj usvědčování obžalovaných.

Není proto divu, že část veřejnosti chápe rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako předzvěst, že démonický doktor Rath je z nejhoršího venku a nejspíš unikne trestu. Někteří mu to dokonce přejí, ale většina láme hůl nad bezmocí justice proti mocným.

Znehodnocení odposlechů postavilo státní zástupce před nepříjemnou skutečnost, že se v dalším kole prvostupňového řízení budou potýkat s důkazní nouzí. Žalobce Petr Jirát se sice tváří sebevědomě a ujišťuje, že i tak bude mít důkazů k usvědčení obžalovaných dost, ale reakce „vyšších míst“ svědčí spíše o panice. Lenka Bradáčová oznámila, že podá podnět ke stížnosti ministra pro porušení zákona. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán veřejně prohlásil, že podnětu vyhoví. Jejich křečovitá snaha vrátit odposlechy do hry je sice pochopitelná, ale halasné vyhlašování záměru svědčí o tom, že zapomněli na ponaučení si tacuisses philosophus mansisses :jedna věc je stížnost pro porušení zákona podat, druhá je uspět s ní u Nejvyššího soudu ČR, jenž se v některých svých rozhodnutích staví k odposlechům stejně nevlídně jako Vrchní soud v Praze. Zejména však stížnost pro porušení zákona, podaná v neprospěch obviněného, má jen akademický význam: vyhovění takové stížnosti Nejvyšším soudem ČR nemá žádný vliv na právní moc a vykonatelnost napadeného rozhodnutí a nemůže změnit právní postavení obviněného. Cesta k vrácení odposlechů do hry tedy tudy patrně nepovede.

Odmítám ale názor, že podání stížnosti pro porušení zákona by bylo zásahem do nezávislosti soudů: ministr stížností využívá zákonného oprávnění, aby vyslovil domněnku, že byl porušen zákon. Rozhodnutí o ní náleží opět jen soudcům, v tomto případě soudcům Nejvyššího soudu ČR, tedy elitě mezi trestními soudci. Desítky nespravedlivě odsouzených, jimž řízení, vyvolané stížností ministra, vrátilo svobodu a lidskou důstojnost, jsou vděční za existenci tohoto nástroje ochrany jejich práv.

Pozoruhodné je i vyjádření pana ministra, že vady, jež vytýká Vrchní soud v Praze rozhodnutím o povolení odposlechů v této kauze, se najdou v mnoha ostatních rozhodnutích tohoto druhu a nelíbí se mu, že právě v tomto případě je soud využil ve prospěch obhajoby, když jinde nepřekážejí. Robert Pelikán s odzbrojující upřímností konstatuje známou věc, totiž že policie s podporou státního zastupitelství a pod záštitou pokleslých soudců při používání operativně pátracích prostředků ve velkém rozsahu porušuje práva obviněných. Nezapomenutelný je např. neopodstatněný protiprávní souhlas děčínských soudců k sledování provozu mobilního telefonu předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského. Z hromadného bezpráví ale nelze vyvozovat nárok na jeho automatické trpění v kterékoli jednotlivé kauze, tedy ani v kauze Davida Ratha& spol.

V internetové debatě se v této souvislosti ozval názor, že ministr by měl spíše přemýšlet o potrestání soudců, kteří si při rozhodování o žádostech o povolení odposlechů vedli nedbale. V tomto směru se musím pana ministra zastat: zákon neumožňuje stíhání kárných provinění soudců, která jsou starší tří let. Ale když už si je vědom nešvaru, samozřejmě by měl proti němu zahájit systémové tažení.

Zmíněné usnesení Vrchního soudu v Praze ale není pro žalobce tak nepříznivé, jak se z hysterických reakcí na jeho zveřejnění zdá. Obvinění nad ním jásají předčasně. Soud jim jinak prakticky v ničem podstatném nevyhověl a zejména zamítl námitku místní nepříslušnosti severočeských orgánů, kterou považovali za silnou zbraň. Vyhovění by bylo pro žalobce větší pohromou než znehodnocení odposlechů. Pro obhajobu velmi nepříjemné je důrazné potvrzení věrohodnosti svědectví spolupracující obviněné Ivany Salačové.

Z odůvodnění usnesení vyplývá, že v argumentaci obhajoby se skrývá „nášlapná mina“, kterou zatím všichni obcházejí po špičkách. Mám na mysli náznaky, že prostředky, získané z „provizí“ za přikázání zakázek, měly aspoň zčásti sloužit financování volební kampaně ČSSD. Pokud by obhajoba toto téma v druhém kole prvostupňového řízení řádně rozmazala, posuzování trestnosti jednání obviněných by patrně neovlivnila, ale zato by zmenšila naděje ČSSD na úspěch v podzimních parlamentních volbách.

I když Vrchní soud v Praze obviněné přímo nezachránil, máme důvod počítat s prodloužením řízení a následně se zmírněním případných trestů.

Na rozdíl od tohoto případu Robert Pelikán zachoval chladnou hlavu vůči hysterickému ohlasu na červencový úspěch ústavní stížnosti bývalého soudce Vlastimila Matuly, odsouzeného za vypracování textů stížností pro porušení zákona exministryně Daniely Kovářové ve prospěch odsouzených J.B. a R.T. Případem jsem se zabýval již v článku„Zlobivý ministr a vychytralí lobbisté“. Oba spoluobžalovaní, tedy Vlastimil Matula a Vladimír Chrástecký, se z pochopitelných důvodů nemohou dočkat zhmotnění účinků rozhodnutí Ústavního soudu v jejich životě: Vlastimil Matula se dožaduje vrácení taláru a Vladimír Chrástecký podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Robert Pelikán mu odmítl vyhovět. Naléhání obou odsouzených je pochopitelné, ale zatím nemá naději na bezprostřední úspěch, protože ten se může dostavit až po novém projednání obžaloby obecnými soudy. Od července již uplynulo hodně vody, ale hlavní líčení dosud nebylo nařízeno, protože trestní spis se definitivně vrátil nalézacímu soudu až 7.prosince 2016.

Na věci je zajímavá skutečnost, že Robert Pelikán v přístupu k podnětu ke stížnosti pro porušení zákona údajně jde proti názoru svých podřízených a také státních zástupců, kteří provedli přezkumné řízení k podnětu. Je zvláštní, že profesionálové tlačí ministra k předčasnému kroku a ještě podivnější je skutečnost, že zpráva o jejich nespokojenosti s jeho postojem se dostala na veřejnost. Přezkumné řízení k podnětu ke stížnosti pro porušení zákona je neveřejné. Zabývám se agendou stížností pro porušení zákona řadu let a mnohokrát jsem se pokoušel získat záporná vyjádření státního zastupitelství a příslušného odboru ministerstva k podnětům, které jsem koncipoval. Nikdy jsem se k nim nedostal. Pokud se najednou dostávají neveřejné informace na veřejnost se zjevným cílem dotlačit ministra ke změně stanoviska, svědčí to o nedostatku loajality účinkujících v této hře vůči ministrovi. Vrhá to podivné světlo na vztahy uvnitř ministerstva. Ostatně nadále platí, že rozhodnutí o podnětu ke stížnosti pro porušení zákona je výlučnou pravomocí ministra, který není míněním svých podřízených nijak vázán.

Zatímco pseudoaférou kolem podnětu ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch Vladimíra Chrásteckého se mohl zabývat pouze úzký okruh zájemců z řad odborné veřejnosti, protože z lobbistického serveru Česká justice se dále nepřelila, hysterii mezi širokou veřejností vyvolalo usnesení z 21.prosince 2012 sp.zn. 8 Tdo 1706/2016 předsedy senátu Nejvyššího soudu ČR Jana Bláhy podle §256o trestního řádu o přerušení výkonu trestu odsouzeného Lukáše Nečesaného do meritorního rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o jeho dovolání. Internetová komunita sice pokračuje v debatách o tom, zda „to Lukáš udělal“, a není v tomto ohledu zcela jednotná, ale hlavně si všímá výjimečnosti Bláhova postupu a v souvislosti s dřívějším rychlým vyhověním podnětu ke stížnosti pro porušení zákona a navazujícím zrušením rozsudků obecných soudů senátem Nejvyššího soudu ČR předsedy Jana Bláhy se vzrušeně dohaduje, zda soustředění neobvyklých úkazů v této kauze je jen výslednicí shody náhod či projevem korupčního ovlivnění všech, kdo v tomto řízení ukázali Lukáši Nečesanému vlídnou tvář.

Opatření předsedy Jana Bláhy skutečně není tuctové. O poskytnutí výhody dle §256o trestního řádů žádají obhájci při podání dovolání často. Nevím ale o jiném případu vyhovění, než právě o tomto. Setkal jsem se ve více případech s propuštěním odsouzených z vězení na základě stížnosti ministra pro porušení zákona nebo jako výsledku přezkumu vazebního rozhodnutí či zjištění extrémních průtahů řízení, nikdy však ve spojitosti s dovoláním před rozhodnutím ve věci. Zásadnějším zásahem do života odsouzeného je snad jen přímé zproštění odsouzeného obžaloby Nejvyšším soudem ČR na základě stížnosti ministra pro porušení zákona, které je rovněž velmi vzácné, ale je praxí doloženo.

Pochopení rozhodnutí předsedy Jana Bláhy by usnadnilo jeho odůvodnění. Ale usnesení je neobsahuje, protože zákon je nepožaduje: není nutné, protože se jedná o rozhodnutí mezitímní, z něhož nelze odvodit jistotu, že se pan obžalovaný nebude nakonec muset do vězení vrátit. Taková možnost není „science fiction“: v době, kdy měli ministři spravedlnosti pravomoc se stížností proti porušení zákona odročit nebo přerušit výkon trestu, se občas stalo, že se Nejvyšší soud ČR neztotožnil s názorem ministra a odsouzený se musel vrátit za mříže.

Přesto si myslím, že zde nejsou důvody k podezírání z korupce ani k hysterii. Nejblíže pravdě jsou nejjednodušší vysvětlení. Osobní svoboda je po životě a zdraví tím nejcennějším, čím je lidská bytost nadána. Její odnětí nespravedlivým a později zrušeným rozsudkem je nevratnou újmou, kterou pozdější poskytnutí finančního odškodnění nemůže zcela zhojit. Proto slušný soudce, vědomý si její ceny, by měl sáhnout po §265o trestního řádu vždy, když dospěje k podezření, že další řízení může směřovat k zprošťujícímu rozsudku. Spravedlnost nemůže přijít zkrátka: individuální rozhodnutí předsedy senátu v krátké době přezkoumá senát a po něm pravděpodobně obecné soudy v řádném řízení. Byl-li názor předsedy mylný, odsouzený se vrátí do výkonu trestu. Na rozdíl od tvrdošíjného věznění odsouzeného na základě sporného rozsudku nikomu nevznikne škoda. A lidskou chybu nelze nikdy vyloučit, ani v případě jednání domněle neomylných soudců.

V daném případě trestní stíhání trpí od samého počátku rozpory a mezerami v dokazování. Proto byla bez potíží úspěšná stížnost pro porušení zákona, podaná paní ministryní Helenou Válkovou. Sporných míst v důkazní situaci bylo tolik, že Nejvyšší soud ČR se o rozsudcích obecných soudů vyjádřil mimořádně nevlídně a požadoval nápravu. Senát Krajského soudu v Hradci Králové předsedy Jiřího Vacka za horlivé součinnosti žalobkyně Lenky Faltusové se pokusil obhájit svou pravdu proti názoru Nejvyššího soudu ČR až křečovitě. Vůbec se nebudu divit, pokud Nejvyšší soud ČR při meritorním projednání dovolání projeví nevoli nad tím, že nalézací soud stavěl na svědectví zločince Fundy, kterému musel soudce pomoci přečtením protokolu z podání vysvětlení na policii, aby dokázal ze sebe vysoukat svědectví v neprospěch Lukáše Nečesaného. Je možné, že se Nejvyšší soud ČR pozastaví také nad věrohodností změněné výpovědi paní poškozené, které před obnoveným hlavním líčením poskytovala policie psychologickou podporu návštěvami vyšetřovatele případu. Příliš to připomíná nepřípustné ovlivňování svědkyně. Na korupční ovlivnění vývoje případu je soustava zúčastněných orgánů příliš složitá a její články mají protichůdné zájmy, takže se vzájemně kontrolují. Zřejmě zde dochází pouze k mimořádně ostrému zásadnímu střetu mezi soudy různých úrovní. V danou chvíli zde tedy nejsou důvody k hysterii, ale k trpělivému čekání na meritorní rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání Lukáše Nečesaného.

Zlom: Rusko poprvé podpořilo tureckou armádu u Al-Báb

December 27, 2016, 6:00 pm

≫ Next: Je nejvyšší čas přestat dělat hlouposti a zrušit sankce proti Rusku! Proč si navzájem házet klacky pod nohy, když partnerství je pro obě strany mnohem lepší a výhodnější variantou!

≪ Previous: Zdeněk Jemelík, Předvánoční hysterie v justici

$

0

0

28.12. 2016  Eurasia24
Napsal/přeložil: Geo
Ruské letectvo v minulých dnech provedlo údery na pozice extremistů „Islámského státu“ u severosyrského města Al-Báb. Podle agentury Al-Masdar tak Moskva vůbec poprvé poskytla podporu ozbrojeným silám Turecka v Sýrii.Agentura s odkazem na vojenský zdroj na letecké základně Kuweires uvádí, že operace se zúčastnily frontové bombardéry Su-24 a Su-34. Ruské stroje zničily několik kusů bojové techniky teroristů.
Ofenzíva turecké armády proti „Islámskému státu“ v rámci operace Štít Eufratu se zastavila právě u Al-Báb, kde se turečtí vojáci a bojovníci podporovaní Ankarou setkali s prvním významným odporem „Islámského státu“ a utrpěli značné ztráty.

Museli ustoupit z dobytých pozic, přičemž ztráty v řadách tureckých sil činily podle různých zdrojů mezi čtrnácti a sedmdesáti lidmi.

Turecko také ztratilo několik moderních tanků (deset strojů Leopard 2A4 a jeden modernizovaný M60T – soupis zničené turecké techniky publikovala agentura Anadolu – např. zde a zde; pozn. překl.).

Současně se nenaplňují naděje Ankary vkládané do jejích islamistických spojenců coby úderné síly zmíněné operace a turečtí vojáci musejí sami útočit na pozice Islámského státu.

Mezi takzvanou „umírněnou opozicí“ navíc nazrává rozkol, jehož podstatou je spor o to, zda spolupracovat s Tureckem, nebo přejít na stranu Džabhat Fatah aš-Šám, odnože teroristické organizace Al-Káida.

Zdroj: EurAsia Daily

Překlad: Geo, Eurasia24.cz

Je nejvyšší čas přestat dělat hlouposti a zrušit sankce proti Rusku! Proč si navzájem házet klacky pod nohy, když partnerství je pro obě strany mnohem lepší a výhodnější variantou!

December 27, 2016, 7:00 pm

≫ Next: Soud uznal události na „euromajdanu“ 2014 za státní převrat

≪ Previous: Zlom: Rusko poprvé podpořilo tureckou armádu u Al-Báb

$

0

0

Ladislav Kašuka
28.12. 2016   posláno redakci NR
Nadešel okamžik přiznat si pravdu a říci světu, že Ruská federace není žádnou říší zla, jak nám líčí probruselská a proobamovská hlavní média a uznat, že Rusko udělalo za uplynulé dva roky vše proto, aby v Evropě udrželo mír a na Blízkém východě zničilo, nebo aspoň omezilo teroristickou hrozbu, rozlézající se z této oblasti jako mor plíživě do celého světa!
Západní světové elity se již dva roky marně snaží vyprovokovat Rusko k nějakému neuváženému kroku, jako je válka s Ukrajinou, nebo Tureckem. Washingtonem a Bruselem řízené organizace i osamělí vlci udělali vše proto, aby Ruskou federaci destabilizovali. Západ se totiž bojí rostoucího ruského vlivu a prohlubujícího se ekonomického a bezpečnostního spojenectví této země s Čínou.

To byl důvod, proč na Ukrajině musel proběhnout západem tajně řízený a veřejně podporovaný Majdan, který nebyl ničím jiným, než ozbrojeným pučem zaměřeným na svržení legitimní vlády a prezidenta. Janukovyč musel padnout, protože nehodlal z Ukrajiny udělat antiruskou banánovou nárazníkovou zónu se zničenou ekonomikou a plnou cizích žoldáků a ozbrojených domácích neonacistů uctívajících válečného zločince Banderu.

Tento pokus však západu naštěstí tak úplně nevyšel a toho času AUTONOMNÍ REPUBLIKA Krym s vlastním parlamentem a vládou, odsouhlasila poté, co v Kyjevě padla legitimní vláda své odtržení od Ukrajiny a následně ve všelidovém referendu odhlasovala své připojení k Ruské federaci. Tím zabránila vlastní devastaci a tomu, aby americké lodě plné ježících na Rusko mířících raket mohli kotvit v Sevastopolu a ohrožovat svými provokacemi tento poloostrov a světový mír.

Později, když už bylo jasné, že Ruská federace se dále v ukrajinském konfliktu nijak přímo angažovat nehodlá a omezí své akce pouze na humanitární pomoc lidem v Donbasu, uskutečnil západ poté, co Rusko zahájilo na žádost oficiální syrské vlády vojenskou misi proti islámským extremistům v Sýrii nový pokus jak zatáhnout Rusko do nějaké války. Západ k tomu použil příznivce vlivného imáma Fethullaha Gülena (žijícího v USA) sloužící v turecké armádě. Tak došlo k sestřelení ruského bombardéru SU 24 nad Sýrií, kde právě prováděl vojenskou misi proti teroristům.

Nějaký čas se zdálo, že tento pokus vyšel a vztahy Turecka a Ruska se ocitly na bodu mrazu. Jenže západ požadoval po Turecku další a další provokace vůči Rusku a tureckému prezidentovi to začalo být divné a „hodil tam zpátečku“. Proto musel být okamžitě odstraněn a byl učiněn pokus o jeho svržení pomocí vojáků a politiků věrných výše zmiňovanému imámovi Gülenovi. Tento pokus byl však naštěstí díky včasnému varování jistých, oficiálně nikdy nejmenovaných tajných služeb včas odhalen a následně tureckému prezidentovi věrnou částí armády tvrdě potlačen.

Od té doby se vztahy Ruska a Turecka pořád zlepšují a díky jejich spolupráci mohou v brzké době tyto dvě země společně s Íránem vítězně ukončit válku proti islámskému extremismu v Sýrii, a pokud nový americký prezident Donald Trump dodrží své předvolební sliby, tak společně s USA porazit teroristy také v Iráku.

Je tedy nejvyšší čas přestat dělat nelogické hlouposti a trvat na přežité doktríně „východního nepřítele“. Ruská federace je zemí, která může naší zemi a celé Evropě pomoci k lepšímu a bezpečnějšímu životu a nezablokovaná a vstřícná Evropa může učinit to samé pro Ruskou federaci. 

Soud uznal události na „euromajdanu“ 2014 za státní převrat

December 27, 2016, 11:00 pm

≫ Next: Erdogan obvinil Američany z podpory Islámského státu!

≪ Previous: Je nejvyšší čas přestat dělat hlouposti a zrušit sankce proti Rusku! Proč si navzájem házet klacky pod nohy, když partnerství je pro obě strany mnohem lepší a výhodnější variantou!

$

0

0

28.12. 2016   NWOO
Jak informovalo Rádio Byznys FM, Dorogomilovský soud Moskvy vyhověl žalobě bývalého poslance parlamentu Ukrajiny Vladimira Olejnika a uznal události na majdanu v roce 2014 za státní převrat. O rozhodnutí informovala soudkyně, když ohlásila rozhodnutí ve věci o stanovení právní skutečnosti. V minulých dnech u soudu proběhlo pojednávání, kterého se zúčastnil pouze žalobce. Nezúčastnil se ho ani zástupce prokurátora, který se často podílí na řadě civilních procesů jménem státu a sleduje dodržování zákonnosti. To bylo způsobeno tím, že tato kategorie případů účast prokurátora nepředpokládá.
V rozhodnutí soudu se uvádí, že pan Olejnik měl právo obrátit se na ruský soud kvůli ochraně svých práv, protože cizí státní příslušníci mají stejná práva a povinnosti a využití procesuálních práv spolu s ruskými občany a organizacemi. Soudkyně Anna Šipikova upozornila, že na Ukrajině je žalobce pronásledován z politických důvodů a bylo proti němu z „vymyšlených důvodů“ zahájeno trestní řízení.Na Ukrajině byl zbaven možnosti opravných prostředků,“ — dospěla k závěru soudkyně. Dodala, že rozhodnutí ruského soudu je pro žadatele nezbytné kvůli stanovení jeho právního postavení na území RF (jedná se o statusu uprchlíka).

Šipikova poznamenala, že pravomoci ruského soudu se dotýká skutečnost, že mezi ruským a ukrajinským národem se vyvíjely hluboce osobní vnitrostátní vztahy, v souvislosti s nimiž ruský lid nemůže zůstat lhostejný k utrpení bratrského národa“. Dodala, že na území země působí extremistické skupiny, jejichž členové nejen že „nejsou trestáni, ale dokonce jsou součástí ukrajinských orgánů“. Mnohé z nich jsou zapsány v rejstříku organizací zakázaných Nejvyšš&ia cute;m soudem Ruska. To je důvod, proč otázky státního převratu na Ukrajině přesahují hranice suverenity státu a zároveň i ovlivňují ruské zájmy, konstatovala soudkyně.

Při svém vystoupení u soudu Vladimír Olejnik připomněl svědecké výpovědi bývalých vysoce postavených úředníků na Ukrajině, včetně ex-prezidenta Viktora Janukoviče. V únoru roku 2014 jejNejvyšší rada odstavila z funkce. Janukov ič tehdy opustil Ukrajinu ze strachu o svůj život. Rada změnila ústavu a vyhlásila nové prezidentské volby, které vyhrál Peter Porošenko.

Při posuzování žaloby Dorogomilovský soud Moskvy vyslechl také bývalé vysoce postavené ukrajinskéúředníky, kteří v roce 2014 v průběhu „majdanu“ vedli zemi – zástup ce administrativy bývalého prezidenta Viktora Janukoviče, bývalého generálního prokurátora, bývalého ministra vnitra a šéfaBezpečnostní služby. Tito všichni jednoznačně uvedli, že pokládají události, k nimž došlo na Ukrajině před třemi lety, za státní převrat. Z výpovědí svědků vyplývá, že Evropská unie pohrozila výměnou moci na Ukrajině v případě odmítnutí podpisu dohody o přidružení k EU. Bývalý šéf SBU AlexanderJakimenko řekl, že všechny události na „majdanu“ byly řízeny ze Spojených států amerických. Podle svědků na „majdanu“ byli v akci instruktoři z Gruzie, Pobaltí a Polska.

Konkrétně bývalý šéf administrativy ukrajinského prezidenta Andrej Kljujev řekl, že odstřelovači, kteří zabíjeli lidi, přijeli z Gruzie a z Pobaltí. „To má všechny příznaky ozbrojeného státního převratu, ale takévojenská operace, kterou připravovali více než rok,“ — poznamenal bývalý š éf administrativy ukrajinského prezidenta. Podle jeho slov ostřelovače přivezl poslanec Sergej Pašinský.

„Žádám soud, aby stanovil právní skutečnost spáchání státního převratu na Ukrajině,“ — obrátil se nyní k soudu Vladimír Olejnik.

Je přesvědčen, že sami účastníci převratu přiznali tento fakt, když vyhlásili amnestii na 80 článků Trestního zákoníku Ukrajiny. Tak, podle jeho slov, osvobodili od trestní odpovědnosti nejen za loupež a vraždění, ale i v případě akcí zaměřených na násilné změny nebo svržení ústavního pořádku nebo převzetí státní moci (státní převrat), útoku na teritoriální celistvost Ukrajiny, na život státního nebo veřejného činitele, diverzi, braní rukojmí, terorismus a veřejné výzvy ke spáchání teroristických útoků.

„O jaké revoluci důstojnosti tu může být řeč, když je tu takové množství deliktů páchaných těmi, kdovytvořili takové normy zákona o amnestii?“ — s rozhořčením řekl bývalý poslanec Nejvyšší rady.

Zdroj: http://antifashist.com/item/svershilos-sud-priznal-sobytiya-na-evromajdane-v-2014-godu-gosudarstvennym-perevorotom.html

Erdogan obvinil Američany z podpory Islámského státu!

December 28, 2016, 12:15 am

≫ Next: Jakub Janda? - Obyčejný Mccarthismus

≪ Previous: Soud uznal události na „euromajdanu“ 2014 za státní převrat

$

0

0

28.12. 2016   První zprávy
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan obvinil koalici vedenou USA z podpory extremistické organizace Islámský stát a militantních kurdských skupin YPG a PYD."Koaliční síly v současné době nedodržují to co slíbily,"řekl Erdogan podle státní tiskové agentury Anadolu, Ankara.
Recep Tayyip Erdogan kritizoval mezinárodní protiislamistickou koalici za nedostatek podpory v boji proti teroristickým milicím v Sýrii.
DWN: Jestli Turecko odmítne dolar, upevní liru a rubl
Turečtí vojáci v současné době mají ztráty v boji s bojovníky Islámského státu a teroristickými milicemi u severosyrského města Al-Bab. Těžké boje si od poslední středy vyžádaly životy nejméně 17 tureckých vojáků. Cílem Turecka je podle vládních informací obsadit město.

Turecko v srpnu spustilo pozemní útok v Sýrii s podporou sunnitských povstalců. Turecko bojuje v severní Sýrii zároveň proti kurdským milicím YPG, která jsou úzce propojeny se zakázanou kurdskou Dělnické stranou PKK.

Jakub Janda? - Obyčejný Mccarthismus

December 28, 2016, 3:02 am

≫ Next: Porážka Clintonové a konspirace s „podstrčenými zprávami“ Korporátní média hltají ničím nepodložená nařčení od CIA, jako vyhladovělí psi!

≪ Previous: Erdogan obvinil Američany z podpory Islámského státu!

$

0

0

Radim Valenčík
28. 12. 2016
Jakub Janda se na Facebooku vyjádřil k tomu, co a proč bude dělat "Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám" (to nejdůležitější tučně a podtrženo):
"Pořád dokola posloucháme konspiraci, že plánujeme zavádět cenzuru, umlčovat nepříjemné názory, nebo "zavírat za jiný názor jako za komunistů".
Tak znova a pořád dokola:
Nechci, nebudu a ani nemohu "cenzurovat" internet.
1) Nebylo by to principiálně správné.
2) Přirozeně by to bylo protiústavní....

 

3) Jako nevládní organizace nemám jedinou možnost, jak bych to mohl dělat. Vládní instituce pořád dokola vysvětlují, že nic takového neplánují (http://bit.ly/2hDtUqX). Nikdo seriózní to neprosazuje.

4) V době internetu by to bylo absurdní, technicky by to nešlo provést, pokud bychom nechtěli být jako Rusko či Čína.

5) Upozorňování na dezinformace nebo finanční a personální struktury stojící za vlivem Kremlu v Česku není cenzura. Je to využití svobody projevu k tomu, abychom popsali to, co považujeme za hrozbu. Každý má právo říkat svůj názor, tak my říkáme ten náš.

6) Pokud se libovolná firma rozhodne stáhnout inzerci z konkrétních webů, je to její svobodné rozhodnutí. Asi si nechce kazit jméno a financovat výrobu dezinformací. Na Slovensku to už udělalo přes 1400 společensky zodpovědných firem. Křičet v tom případě fráze o cenzuře je opět fakticky mimo - ty firmy nikomu nezakazují vydávat jakýkoliv obsah, pouze se svými penězi odmítají podílet na jeho financování.

7) Každý má právo dělat, o co se my s programem Kremlin Watchsnažíme. My považujeme za (nikoliv jedinou, ale jednu z hlavních) hrozbu dezinformační projekty a nepřátelský ruský vliv. Což jsou někdy dvě separátní hrozby, někdy je to to samé - například v případě "Institutu slovanských strategických studií". Každý má právo zkoumat a rozkrývat evropský nebo americký vliv, cokoliv si přejete. A je pak na vás, zdali dokážete přesvědčit média, politiky a bezpečnostní instituce, že upozorňujete na vážnou hrozbu pro bezpečnost České republiky.

Nikdo nikomu nic nezakazuje. Ta ufňukanost je často tak velká, že už jen otázka na jejich utajované financování nebo personální strukturu znamená "cenzuru".

Takže popadesáté - cenzuru ve smyslu zakazování vydávání jakéhokoliv legálního obsahu tu nikdo neprosazuje a nikdo jí nechystá. Nejsme v Rusku nebo v Číně."

Připomenu k tomu ještě to, co je Jandův "Kremlin Watch":

"Kremlin Watch je strategický program think-tanku Evropské hodnoty, který má za cíl rozkrývat a čelit jednotlivým nástrojům hybridní války Ruské federace zaměřené proti liberálně-demokratickému systému. S programem Kremlin Watch jsme jediným nevládním centrem v Česku, které se pro-kremelskou dezinformační kampaní systematicky zabývá."

"Vzhledem k narůstajícímu počtu webů prezentujících pro-kremelský náhled na domácí i mezinárodní scénu a nepodložené informace, jsme se rozhodli vytvořit seznam těch nejrelevantnějších entit doplněný o charakteristiku jejich obsahu a autorů. Najdete na www.dezinformatori.cz"

No a v tom je právě problém. Země jako je naše může mít úřad, který svým zaměřením odpovídá tomu, co deklaruje "Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám". V zemi, jako je naše, může působit i obdobná aktivita, jakou je "Kremlin Watch". Není ovšem možné obojí propojit, jinak to znamená bezprostřední ohrožení bezpečnosti země. Proč? Protože to znamená návrat k Mccarthismu:

"Mccarthismus (anglicky McCarthyism) označuje praxi, během které byla vytvářena obvinění z podvratné činnosti nebo velezrady bez ohledu na důkazy. Dle internetového slovníku, termín označuje "praxi vytváření obvinění ze zrady, zvláště za sympatizování s komunismem, a to bez pevných důkazů", a také "praxi vytváření nespravedlivých obvinění či využívání nespravedlivých vyšetřovacích metod s cílem omezit disent a politickou kritiku""

viz"https://cs.wikipedia.org/wiki/Mccarthismus

A ještě k osobě samotného strůjce (myslím, že poučné pro ty, kteří se vydávají touto cestou):

https://cs.wikipedia.org/wiki/Joseph_McCarthy

Přesně jako v době Mccarthismu v USA v 50. létech jsou konstruována obvinění v dosud hlavním veřejném výstupu "Kremlin Watch", viz:

http://www.evropskehodnoty.cz/wp-content/uploads/2016/07/Fungov%C3%A1n%C3%AD-%C4%8Desk%C3%BDch-dezinforma%C4%8Dn%C3%ADch-web%C5%AF4.pdf

Nepochybně jsou zde uvedeny skutečně dezinformační nebo jednostranně informující weby, ale mezi ně jsou přimíchány i ty, které reprezentují kritické myšlení a čelí jednostranné dezinformační kampani, kterou vedou mainstreamová média. Podívejte se, co je třeba napsáno o "Nové republice":

Přesně v duchu mccarthismu. Sestavování seznamů osob, aniž by vůbec vůči nim mohlo být vzneseno nějaké obvinění. Konstrukce spikleneckých vazeb. Dnes "jenom" zablokování reklam, kterým se Janda tak chlubí. A zítra? Třeba:

"Pokud se libovolná firma rozhodne vyhodit zaměstnance, kterého jí označíme, je to její svobodné rozhodnutí. Asi si nechce kazit jméno a financovat výrobu dezinformací."

Věci se poznávají ve srovnáních. Co se takhle podívat na ta média, která byla hlásnou troubou propagandy určitých kruhů USA, které ovládly i prezidentskou administrativu? Ta mainstreamová média, která dala zelenou tvrzením o existenci zbraní hromadného ničení v Iráku. A že nás to hodně stálo! Desetitisíce mrtvých, vznik ISIS, migrační vlny. A že šlo o lež, bylo doloženo. I v řadě jiných příkladů.

Dostat tato mainstreamová média pod tlak těch, co v nich inzerují? Nestačilo by jen to, aby se člověk mohl svobodně rozhodnout a nepřispívat vynuceně na jejich provoz?

Pokud "Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám" podlehne jednostranné ideologické předpojatosti, kterou prezentuje "Kremlin Watch", vystaví nás přímé hrozbě dalších tragédií, ke kterým vede mainstreamové mediální lhaní vnucené geopolitickými ambicemi (dnes již spíše křečemi) určitých kruhů, které ale stále ještě mají ve světě velmi silnou pozici. Obávám se, že právě tomu Jakub Janda slouží. Nevím jen, do jaké míry si to uvědomuje.
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4123-jakub-janda-obycejny-mccarthismus.html

---

Porážka Clintonové a konspirace s „podstrčenými zprávami“ Korporátní média hltají ničím nepodložená nařčení od CIA, jako vyhladovělí psi!

December 28, 2016, 4:04 am

≫ Next: Kdo jim vylízal hlavinky? Školy a "demokratická" média... Jakub Janda je znám i na Slovensku.

≪ Previous: Jakub Janda? - Obyčejný Mccarthismus

$

0

0

Jonathann Cook
28.12. 2016   Zvědavec
Výsledek amerických prezidentských voleb je v šokující míře měřen dvojím metrem.
 Média jsou na špici masivního útoku establishmentu na legitimitu Trumpova vítězství. Tuto kampaň, které předcházel zdlouhavý „změkčovací“ proces amerických zpravodajských agentur pod patronací CIA, vede neúspěšná kandidátka Hillary Clintonová.

Dle převládajícího tvrzení vyfouknul vítězství Clintonové pro Trumpa ruský prezident Vladimír Putin (evidentně podle americké učebnice psychologických operací). Zdá se, že Trump není opravdovým prezidentem USA. Ve skutečnosti byl do Bílého domu dosazen Ruskem - jedná se o kandidáta Moskvy.

Měli bychom posuzovat tvrzení poražené strany odděleně od toho, kdo získal kolik hlasů. Je nepodstatné, že Clintonová získala více hlasů, než Trump. Již od 18. století v Americe funguje, ať už lépe nebo hůře, ze své podstaty nereprezentativní sbor volitelů, což byla dost dlouhá doba na to, aby někdo požadoval reformu volebního systému. Začít mít námitky proti sboru volitelů teprve nyní, co vyhrál Trump, je prostě ubohou politickou partyzánštinou, nikoliv politickým principem.

Spuštěním čehosi, co vypadalo jako potenciální návrat na scénu minulý týden, Clintonová napomohla útokům establishmentu na výsledek voleb. Tvrdila, že Putin osobně řídil akci hackerů, která ji nakonec stála vítězství ve volbách. Pomstil se jí tak za její výroky v r. 2011, kdy jako ministryně zahraničních věcí prohlásila, že ruské parlamentní volby byly zmanipulované a zmařil tak tím přání její voličské základny.

„Putin mě veřejně obvinil za bouři nevole v Rusku proti němu, což je jasným pojítkem mezi tím, co tehdy řekl, a tím, co provedl nyní při těchto volbách,“ řekla Clintonová sponzorům své kampaně na setkání v New Yorku.
Ničím nepodložená tvrzení CIA

Nařčení od Clintonové samozřejmě nebyla jedinými. CIA a další zpravodajské agentury se celé týdny uchylovaly k ničím nepodloženým tvrzením, že Rusko má prsty ve zveřejnění kompromitujících e-mailů z vedení Demokratické strany. Poslední, kdo vystupoval proti této kampani, šéf FBI James Comey, údajně minulý týden úplně obrátil a přidal se do protiputinského tábora.

The Washington Post citovali šéfa CIA Johna Brennana: „Na začátku tohoto týdne jsem se setkal jak s Jamesem Comeyem z FBI, tak s Jimem Clapperem (šéf Národní rozvědky). Jednoznačně jsme se shodli na míře, povaze a smyslu ruského vměšování se do našich prezidentských voleb.“

Craig Murray, bývalý britský velvyslanec, který upozornil na mučící praktiky používané britskou vládou, řekl, že on osobně, zastupujíce WikiLeaks, obdržel uniklé e-maily. Tvrdí, že informace pocházely nikoliv od ruských bezpečnostních služeb, nebo ruských hackerů, ale od zklamaného člena uvnitř Demokratické strany. Podobně, ruští experti v USA popřeli protiputinovksá tvrzení, stejně jako bývalí členové amerických výzvědných služeb.

V každém případě ale, co v tomto rozruchu uniká pozornosti je fakt, že žádná z informací o Demokratické straně, které vyplavaly na povrch, nebyla nepravdivá. (Ačkoliv se to i americké zpravodajské služby zpočátku snažily tvrdit). E-maily jsou skutečné a podávají přesný obrázek nedemokratických machinací uvnitř Demokratické strany, včetně snah o podrývání kampaně Bernie Sanderse - protikandidáta Clintonové.

Pokud Rusko skutečně usilovalo o ovlivnění amerických voleb tím, že uvolnilo pravdivé informace, které ukázaly Clintonovou a spol. v pravém světle, bylo to daleko oprávněnější vměšování se, než co dělají USA v nesčíslných zemích po celém světě. Po desítky se USA aktivně, za užití vojenské síly, podílely na převratech a svrhnutí režimů v Jižní Americe a na Blízkém východě. Také porušují svrchovanost nesčetných států narušováním jejich vzdušného prostoru zabijáckými drony, manipulováním jejich médií a sponzorováním barevných revolucí.

Není žádnou náhodou, že NSA (Národní bezpečnostní agentura) nearchivuje veškeré digitální informace, které má. Američané mají v plánu dosáhnout globální dominance, ať už se to zbytku světa líbí, nebo ne.
Hrozba „podstrčených zpráv“
Korporátní média hltala ničím nepodložená nařčení od CIA, jako vyhladovělí psi. Nejenom, že naivně přijímají pochybná tvrzení těch samých amerických výzvědných služeb, které účelově šířily lži o iráckých zbraních hromadného ničení, ale obohacují to o vlastní, hloupé výmysly.

Média se najednou probudila a začala věnovat pozornost jakési hrozbě západním demokracií od „podstrčených zpráv“. Logickým závěrem tedy je, že to byly právě „podstrčené zprávy“, které katapultovaly Trumpa do prezidentského úřadu. Řádně informované voličstvo v této věci, by nikdy nezvolilo tak směšného a ubohého kandidáta, jako je Trump. Namísto něho by právoplatně zvítězila Clintonová.

„Podstrčené zprávy“ samozřejmě nemají nic společného se systematickým oblbováním ordinovaném korporátními médii. Netýkají se do očí bijících lží, jako těch o iráckých zbraních hromadného ničení, šířených západními vládami a zpravodajskými službami skrze korporátní média. Netýkají se ani obvyklých hlášení korespondentů, kteří, a tím jen demonstrují nekonečnou míru naivity, bez rozmýšlení přebírají neutuchající státní propagandu namířenou proti oficiálním nepřátelům, ať už je to Kuba, Venezuela, Libye nebo Sýrie. Nebo Rusku a nyní i Trumpovi.
Ne, „falešné zprávy“ jsou produkovány pouze blogery a nezávislými weby a šířeny sociálními médii. Těmi, kdo šíří tyto „falešné zprávy“ jsou pisatelé, novináři a aktivisté, nezávislí na příjmech ze stálého povolání jako jsou ti, co pracují pro státem řízené BBC, soukromé mediální impérium miliardáře Ruperta Murdocha nebo globální korporace, jako Times-Warner.

Stojí za povšimnutí, že uniklé e-maily demokratů, ať už to měli na svědomí Rusové, nebo ne, rozhodně nebyly žádnými „podvodnými zprávami“. Jednalo se o zdokumentovaná fakta. Tyto uniklé informace jsou však vehementně označovány za „podstrčené zprávy“.
Umlčování disentu

Vždycky jsme byli svědky očividně slabomyslných zpráv v okrajových i hlavních, mainstreamových médií, ať už se jednalo o tvrzení, že Elvis Presley vstal z mrtvých, nebo o počítačovém viru, který v roce 2000 způsobí konec naší civilizace. Tento problém se nijak výrazně nezměnil, jen se přesunul na nové platformy, jako např. sociální média.

Co je, ale, daleko podstatnější je fakt, že systematické oblbování veřejnosti korporátními médii po několik desetiletí na západě zapříčinilo vznik celých mas nedůvěřivých a cynických lidí. Sociální média jen přispěla k tomuto odcizení veřejnosti, jelikož umožnila čtenářům odhalovat propagandu mainstreamových médií. Trump, stejně jako Brexit, je symptomem rostoucího dezorientace a odcizení vnímaného západním voličstvem.

Avšak tvrzení o „podstrčených zprávách“ většinou poslouží západním bezpečnostním agenturám, politickému establishmentu a korporátním médiím jako mocný nástroj k umlčení svých kritiků. Tito kritici koneckonců nemají k dispozici jinou platformu, než nezávislé webové stránky a sociální média. Zrušte takovéto stránky a zbavíte se svých protivníků.

Kampaň proti zvolení Trumpa prezidentem využije tvrzení o nepřátelském, zahraničním vměšování se do amerických voleb jako záminku pro zátah proti domácímu disentu. Putin neválčí s americkou demokracií. Spíše je to tak, že americká demokracie se stává stále více a více nepohodlnou pro ty, kteří by chtěli diktovat výsledky voleb.

Kdo jim vylízal hlavinky? Školy a "demokratická" média... Jakub Janda je znám i na Slovensku.

December 28, 2016, 5:59 am

≫ Next: Babička z Jevíčka věří všemu

≪ Previous: Porážka Clintonové a konspirace s „podstrčenými zprávami“ Korporátní média hltají ničím nepodložená nařčení od CIA, jako vyhladovělí psi!

$

0

0

Juraj Martus
28. 12. 2016   Hlavné správy  (kráceno)
Ako liberálnu aktivistku realita postretla


Deň po havárii ruského lietadla s Alexandrovcami sa mladá blogerka zo SME pokúsila zaujať svojím humorom, ktorý sa niesol v línii protiruského štvania naordinovaného z odchádzajúceho amerického establishmentu a Sorosových grantov.

 Lucia Anďalová so svojím statusom

V naivnej predstave, že zastáva tie najpokrokovejšie názory slovenskej “rádoby elity”, však narazila na tvrdú realitu. Jej status o tom, ako Alexandrovcov už jedia rybičky a že do mora padol posledný symbol komunizmu, zverejnil na svojej stránke Boris Kollár. Behom pár hodín pribudlo cez 1000 komentárov, ktoré sa vzápätí preniesli na jej facebookový profil. Kým prvé hodiny ešte zvládala nepríjemné názory mazať, postupne to musela vzdať a zrušiť si facebookove konto.

Tak sa toto jej štvanie stálo názornou ukážkou obrovského, priepastného rozdielu medzi tým, čo si myslia rôzni slniečkári, sorosovci a aktivisti a medzi tým, čo si skutočne myslia ľudia o názoroch určitých liberálnych jedincov, ktorí svoje predstavy vnucujú národu ako nejaké univerzálne pravdy.

Každý režim si z tých najhorších ľudských charakterov vyberá svojich nohsledov, ktorí sú mu ochotní slúžiť tými najodpornejšími spôsobmi. Tak to bolo za Hitlera, keď sa našli jedinci, ktorí udávali židov gestapu, tak to bolo za socializmu, keď takíto jedinci podpisovali spoluprácu s ŠTB a donášali na svojich susedov a kolegov a nie je tomu inak ani dnes.

Režim si znovu vyberá “svojich ľudí” a títo potom produkujú nielen takéto neľudské, bezcitné a posmešné statusy, dnes navyše majú pri tom ešte ústa plné slobody, demokracie a humanizmu.

Režim vždy týchto svojich poskokov stavia na piedestál, oceňuje ich rôznymi oceneniami a dáva im priestor v médiách a prezentuje ich ako vzory hodné nasledovania. V Sovietskom zväze bol za socializmu takýmto vzorom napríklad chlapček (pozn. red. NR Pavlík Morozov, dostal se do čítanek jako příklad dětem, nešůlo však o reálnou postavu), ktorý udal rodičov, že si schovali obilie a tých následne popravili.

Úpadok doby vidieť aj na showbiznise, keď rôzne súťaže a realityshow vyniesli na výslnie vzory v podobe rôznych Martiniek z Turca, či Desperádov.

Veď ako musí byť na tom režim, ktorému na špinavú robotu vo verejnom priestore zostanú už iba ľudia ako napríklad Jakub Janda? Chlapca, ktorý v mladosti točil gayporno, dnes režim obliekol do Európskych hodnôt – tak sa volá jeho organizácia, a tento “aktivista a vzor” má strážiť slobodu a bojovať proti propagande (to už ani nie je výsmech, to už je skôr tragédia). Takéto počínanie režimu už nedalo ani českému prezidentovi Milošovi Zemanovi a znechutene to komentoval dokonca vo svojom vianočnom prejave.

“Slniečkari” ukázali svoju pravú tvár: Za imigrantmi ronia slzy, smrť ruských Alexandrovcov oslavujú zde

Babička z Jevíčka věří všemu

December 28, 2016, 6:34 am

≫ Next: Proti ruské hyperzvukové bojové hlavici je protiraketová obrana bezmocná...

≪ Previous: Kdo jim vylízal hlavinky? Školy a "demokratická" média... Jakub Janda je znám i na Slovensku.

$

0

0

Zdeněk Hrabica
28. 12. 2016
Televizní moderátorka Zuzana Tvarůžková v rozhovoru pro ČT mezi vánočními a novoročními svátky s Milanem Uhdem se netajila svými sympatiemi k interwievovanému. To konečně patří k profesi skutečného novináře a pro diváky je to většinou i docela sympatické. Moderátorka nechala Milana Uhdeho na rozdíl od jiných vypovídat o všem, co měl na srdci a na jazyku. Až na dva jistě přikazané imperativy, ke kterým Milana Uhdeho vyzvala – aby se vyjádřil k památce Václava Havla a ke škodlivosti ruské propagandy vůči Česku. 


V prvním případě Milan Uhde ocenil Havlovu odvahu, statečnost, chladnokrevnost, když vzpomenul, že neváhal i za cenu života šířit svou pravdu (což se jistě ne vždy Milanu Uhdemu dařilo) a nepokrytě dal najevo, aniž přiznal, kam na to chodí, jak zavilá je současná ruská propaganda. Jak je destrukční a prolhaná. V prvním případě vyzvedl Havlovu statečnost a pravdomluvnost, vycházející ze zásady - padni komu padni. Připomněl i chystanou obnovenou premiéru své divadelní hry v níž i on znovu po pravdě a otevřeně odkrývá na jednom příběhu zlotřilost, jak Karel Marx počal levobočka a ze šlamastyky mu pomohl dostat se starý mládenec Bedřich Engels. Ten vzal Marxovu kolizi zcela na sebe. A pokud jde o tu zpropadenou ruskou propagandu, nenechal na ní dramatik a spisovatel pírko suché. Označil ji za lživou, agresivní, zcestnou a odpornou.

Nevím, kde tento dramatik a po listopadu 1989 vrcholný ústavní činitel dneska kde a jak žije. Jenom si pamatuji, že jsme kdysi spolu chodili do lidové jídelny, do bufáče v Paláci Lucerna na levný gáblík a na polévku. Paní uklízečka se mne občas ptala po jeho odchodu, zda může zbylé jídlo po „Špejblovi“ , jak ho nechutně pojmenovávala, dojíst. Nechával jsem to na ní.

Nyní jsem očividně poznal, že žije zcela jinde a jinak než většina z nás.

Včera znovu promluvil v Havaně nevlastní bratr Fidela Castra a zopakoval jeho závěť, aby se po odchodu Fidela ze života nic na Kubě nepojmenovávalo jeho jménem – ani náměstí, ani ulice, ani letiště, ani nábřeží a kdovíco ještě. Kvůli jeho zemitému odporu ke kultu osobnosti.

Uhde velikost Václava Havla znovu ještě více podtrhl – a jak si vzpomínám šéfredaktorka v jedné redakci často podtrhovala, že „ každá babička z Jevíčka věří všemu, co říká televize“, uvěří i tomuto sdělení Milana Uhdeho.

Konečně něco o tom všichni víme a nakonec jsme oba i vrstevníky. Bylo nám letos každému po francouzsku 4 x 20 let.

A Milanu Uhdemu moc chybí, jak nám sdělil z obrazovky, také vzpomenutý statečný a hrdinný, také vrstevník. Jeho nedožitého výročí bylo připomenuto u nás - po česku, nikoliv po kubánsku, po castrovsku.

Pozn. red NR (I.D.) Milan Uhde  jako mladík "dovedl volat sláva, onomu prsu, které více mléka dává":

Do bitev půjde před řadami

MILAN UHDE
(14. 3. 1953)

Jedenáct hodin s věže Víta
odlétlo jako černý pták.
Je po naději, neprocitá...
A opět slzou vlhne zrak.

Jak smutně zní teď cimbál polí,
neskřípou kola ve vískách.
Slunce své zlato skoupě drolí,
klarinet větru nepíská,

sestřička sedí nakloněná...
Tu tíhu chvíle sotva znáš.
Při drahém zvuku jeho jména
palčivě bolí dětský pláč.

Jak bych šel nyní Prahou potmě
a večer voní po kvítí.
Pohlédnu na Hrad: v Jeho okně
už zhasli, zhasli, nesvítí

a černý večer přelaskavý
bdí jako matka u syna.
Ověnčen kvítím první slávy
hospodář tiše usíná,

jak lehá otec ustaraný.
A pevně stojí jeho lid.
Do bitev půjde Gottwald s námi,
vzbudí ho těžká vůně lip.

Do bitev půjde před řadami.

Proti ruské hyperzvukové bojové hlavici je protiraketová obrana bezmocná...

December 28, 2016, 10:43 am

≫ Next: Můj čas za vaše peníze

≪ Previous: Babička z Jevíčka věří všemu

$

0

0

Napsal/přeložil: Dmitrij Dzygovbrodskij
28.12. 2016 Eurasia 24
Proti ruské hyperzvukové bojové hlavici „Produkt 4202“ je moderní americký systém protiraketové obrany (PRO) neefektivní.Když Vladimir Putin před pár dny prohlásil, že ruské rakety musejí být schopny spolehlivě překonat stávající i budoucí systémy PRO, nenásledovala obvyklá americká reakce v podobě „nezbytnosti budování protiraketové obrany“. Namísto toho přišla z úst Donalda Trumpa výzva k posílení a rozšíření jaderného arzenálu USA.
Rovnováha v po staletí trvajícím souboji „útočná zbraň vs. obrana proti ní“ byla opět porušena – ruská zbraň získala náskok, a to rychlostí 15 M. A náskok bude mít až do té doby, dokud se neobjeví nová generace PRO. Nikoliv „zítřejší“, ale „pozítřejší“.

Uvedená skutečnost Rusku garantuje mír na nejbližších patnáct až dvacet let. Jistě, USA by provedly na Rusko jaderný úder – pokud by měly jistotu, že jim zpátky nepřiletí taková „odpověď“, která bude v rozporu s další existencí americké civilizace.

Americké vojenské a politické elity by se rády vypořádaly s Ruskem jednou provždy, jsou si ale dobře vědomy, jak by to dopadlo – a společná sebevražda celých USA se jim vůbec nezamlouvá.

Právě proto reagoval Pentagon tak nervózně na novou informaci západních médií o „Produktu 4202“.
Jako nosič hlavice „4202“ je plánováno použít novou raketu RS-28 Sarmat. Díky tomu, že manévrující, hyperzvukovou rychlostí se pohybující „Produkt 4202“ nelze prakticky nijak zadržet, nahradí efektivita každé mezikontinentální balistické rakety (MBR) vybavené těmito hlavicemi účinek několika raket starší generace. Jediné řešení tak přináší jak vojenský, tak ekonomický efekt.

Zvláštní zmínku si zaslouží raketa RS-28 Sarmat. Ta je schopna zasáhnout území USA po suborbitální dráze vedoucí jak přes severní, tak přes jižní pól, což zcela bagatelizuje celou řadu prostředků americké PRO.

Schopnost rakety provést úder po dráze vedoucí přes jižní pól výrazně snižuje pravděpodobnost jejího zničení v počáteční fázi letu.

Navíc se ruský vojensko-průmyslový komplex (VPK) vývojem této rakety zbavil závislosti na VPK Ukrajiny.

Ruští vojenští představitelé o tom mluvili už dlouho – tak nespolehlivý a zkorumpovaný partner jako Ukrajina nemůže být nadále součástí ruského VPK, neboť by to oslabovalo obranyschopnost státu.

Díky tomu, že se podařilo vyvinout Sarmat, mohla být spolupráce s ukrajinskou konstrukční kanceláří Južnoje a koncernem Južmaš definitivně a navždy ukončena. Ukrajinský raketový průmysl čeká rozpad a likvidace, neboť nemá k dispozici potřebné veřejné zdroje pro další vývoj.

Nosnost rakety RS-28 Sarmat je odhadována na 5 až 5,5 t; jedna raketa tedy může nést tři „Produkty 4202“, neboť hmotnost jedné hlavice se pohybuje od 1000 do 1500 kg.

„Produkt 4202“ je unikátní zařízení se schopností letu v atmosféře i v kosmickém prostoru hyperzvukovou rychlostí a se schopností směrových i výškových manévrů při rychlostech mezi 12 a 15 M (tj. v závislosti na výšce cca 14 500 až 19 000 km/h – pozn. překl.).

Trup „Produktu 4202“ je složen ze tří částí, celý povrch trupu je opatřen tepelným štítem a nátěrem pohlcujícím radarové paprsky.

Jednou z charakteristik „4202“ je schopnost nést nejen jadernou nálož o síle cca 750 kt, ale také nárazový (kinetický) bojový blok. Přesnost dopadu je do 10 m od středu cíle.

Rusko tak bude moci zasáhnout kterýkoli bod na Zemi velmi rychlou a účinnou kinetickou střelou, která zasáhne protivníka „přímo do čela“ a nepoškodí okolní krajinu.

Obecně platí, že hyperzvukové manévrující kinetické hlavice jsou předurčeny k překonání libovolné PRO se stoprocentní jistotou a ke zničení rozhodující infrastruktury nepřítele bez radioaktivního zamoření prostoru. K objektům takové infrastruktury patří například elektrárny, vojenské základny, muniční sklady, velitelská stanoviště, letadlové lodě, ponorkové základny nebo průmyslové objekty.

V konečném důsledku je možno hromadným úderem kinetických hlavic během 1 až 2 hodin zničit ekonomiku libovolného státu – a to bez použití jaderných zbraní.

Se vznikem AGBO (аэробаллистического гиперзвукового боевого оснащения – aerobalistického hyperzvukového bojového zařízení) se podstatně změní doktrína preventivního raketového útoku.

Nové rakety Sarmat s hlavicemi „Produkt 4202“ mají být do sestavy Raketových vojsk strategického určení RF zařazeny v roce 2020.

Zdroj: rusvesna.suroti r

Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Můj čas za vaše peníze

December 28, 2016, 11:47 am

≫ Next: The Saker: Katastrofa ruského vojenského Tu-154 – pár krátkých prvotních úvah

≪ Previous: Proti ruské hyperzvukové bojové hlavici je protiraketová obrana bezmocná...

$

0

0

Jiří Jírovec
28. 12. 2016
Snahu českých politiků naučit lid chápat naši pravdu a odmítat hnusnou, tedy Putinovu propagandu, lze vítat. Rád bych se podílel na odhalování lží, které tak často nalézáme v českých mediích. Protože pracuji výhradně se západními zdroji, vím,že je snadné je zahalit pravdu rouškou propagandy. Mohu tedy z jednoho zdroje udělat dvě verze.

Jsem ochoten publikovat kdekoli, kromě Britských listů. Ty bohužel razí heslo, že je lépe mýliti se s jejich redaktorem než mít pravdu s kýmkoli jiným.

Jsou ochotny platit, tedy s podmínkou, že "jejich" autor nebude publikovat na serverech, které lžou. Tedy na všech ostatních.

Z pochopitelných důvodů nejsem ochoten poskytovat svůj čas a intelektuální kapacitu zadarmo.

Moje (pevná) cena je 4000 korun za text zvíci 450 slov. Není to mnoho, když se uváží, kolik peněz prý létá všemi směry k mediím. A pak, čtení mezi řádky představuje bezplatný bonus.

Ochotně přijmu eura i dolary. Pokud se otevře štědrá ruka Kremlu, neštítím se ani rublů. Čistému vše čisté.