Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Cílem USA je rozbít Rusko pomocí závodů ve zbrojení

0
0
Finian Cunnigham
8.1. 2017   Zvědavec
Ve světě tento týden se rozezněly poplašné sirény kvůli zprávám o nových závodech ve zbrojení mezi USA a Ruskem. Nově zvolený prezident Donald Trump údajně řekl americkým zpravodajským médiím „urychleme to“, poté, co ruský vůdce Vladimir Putin vyzval k „posílení“ jaderných sil své země.Moskva později objasnila, že nemá v úmyslu rozpoutat závody ve zbrojení. Trumpova strana však zůstala ohledně toho, co prezident mínil „velkým rozšířením“amerického jaderného arzenálu, nejednoznačná.

Pro Washington existuje svůdná strategická pohnutka k vyvolání jaderných závodů ve zbrojení s
Ruskem. Ale cílem spíše bude zlomit Rusko finančně. Stále jde o typ válčení, třebaže v jiné formě.

Finanční zruinování Moskvy by pak vedlo k podrobení si Ruska Spojenými státy. Rusko a jeho bohaté přírodní zdroje pak byly další doménou ovládanou americkým kapitálem. A geopoliticky by Washington měl volnou ruku k nakopání zbytku světa, za neexistence protiváhy ve formě silného Ruska, jak dobře ilustrují nedávné události v Sýrii.

Precedent pro tento scénář válčení přes finance lze vidět za úřadování amerického prezidenta Ronalda Reagana v 80. letech. Pravděpodobně po celá desetiletí studené války, od druhé světové války, USA a jejich spojenci z NATO vždy jednali vůči Sovětskému svazu agresivně. SSSR byl nepřetržitě nucen odklánět své ekonomické zdroje tak, aby si udržel jistý druh vojenské parity.

Za Reagonovy éry navyšovaly USA vojenské výdaje, což nevyhnutelně nutilo SSSR reagovat odpovídajícím způsobem. Obě země zaznamenaly v důsledku zrychlujících se závodů ve zbrojení vážné finanční problémy. V případě Sovětského svazu vedly neudržitelné zbrojní výdaje ke kolapsu jeho ekonomiky, a následně k rozpadu jeho politického systému v r. 1991.

Avšak co se týká Spojených států, ty mohly finanční a politickou katastrofu posunout a odložit, protože americký dolar coby hlavní mezinárodní rezervní měna umožňoval Washingtonu prostě neustále tisknout dolary a vršit hromady dluhů. Čtvrt století po oficiálním ukončení studené války jsou USA největší dlužnickou zemi na planetě, s celkovými dluhy 20 bilionů dolarů. Čas pro den zúčtování nadešel již dávno.

Jinými slovy, zdálo se, že USA vyhrály studenou válku, avšak nikoliv kvůli nadřazenosti jejich politického, ekonomického či vojenského systému nad sovětským. Naopak, bylo to pouze proto, že USA mohly tisknout peníze a vršit dluhy, díky čemuž měly navrch; zatímco sovětský systém neměl žádnou takovou výhodu, kdy by mohl přesouvat své finanční problémy na zbytek světa.

Ruský prezident Vladimir Putin je proto rozumný, když tento týden řekl, že neumožní své zemi stát se opět obětí závodů ve zbrojení s USA. Člověku se chce říct, že Putin a jeho poradci prostudovali historii velmi dobře a pochopili, že takovéto závody ve zbrojení – pokud by byly uspíšeny – by vedly k mnohem vážnějším ekonomickým a politickým problémům pro Moskvu, než pro Washington; prostě kvůli osobitosti amerického dolaru coby měny neoprávněně zvýhodněné globálním finančním systémem.

Nicméně lze se domnívat, že závody ve zbrojení s Ruskem je přesně to, co mocné elementy v americkém vládnoucím systému chtějí.

Existuje pro to několik důvodů. Zaprvé, americký kapitalismus by bez životodárných vládních dotací ve formě obřího vojensko-průmyslového komplexu nefungoval. Každý rok utrácí Washington asi 600 miliard dolarů za armádu – asi polovinu celkových vládních výdajů na vzdělávání, zdravotnictví a sociální oblast. Dohromady utrácí USA a jejich spojenci z NATO na vojenské sektory asi desetinásobek toho, co Rusko.

Americký kapitalismus coby údajný systém „volného trhu“, „soukromého podnikání“, je mýtem. Ve skutečnosti je to naopak centrálně plánovaný dotovaný podpůrný systém pro dosahování zisků elitou. Masivní každoroční americké vojenské výdaje jsou pro podpůrný systém tohoto druhu ekonomického parazitismu klíčové. Logicky by pak závody ve zbrojení vnucené Rusku byly vítanou spásou a přínosem pro vojensko-průmyslový komplex korporátních výrobců, bankéřů Wall Street a mega bohatých akcionářů.

Zdá se, že Trump si je toho vědom, vzhledem k jeho nedávné výtce Lockheed Martin kvůli jeho přemrštěnému veřejně dotovanému programu na výrobu letounu F-35. Jestli Trump je ochoten zdolat tuto parazitickou povahu amerického vojensko-průmyslového systému je další otázkou. Je to však nepravděpodobné. Neboť nutností je systémová změna přivozená masovým politickým hnutím, které Trump, coby kapitalistický miliardářský magnát, zcela jistě nepředstavuje a nezastupuje.

Dalším závažným důvodem toho, proč si USA přejí závody ve zbrojení s Ruskem, je, že političtí plánovači a ideologové ve Washingtonu vědí moc dobře, že takováto eskalace by vedla k opakování strategie studené války zničit Moskvu prostřednictvím marné snahy finančně to v konkurenci ustát.

Rusko, jako prakticky všechny ostatní státy, je omezeno tím, kolik vojenských výdajů může jeho ekonomika vydržet. Nikoliv tak Američané. Washington může vršit dluhy beztrestně tak dlouho, dokud se bude globální finanční systém spoléhat na dolar jako na primární rezervní měnu.

Tento scénář s cílem zničit Rusko prostřednictvím finanční války, se závody ve zbrojení coby spouštěčem, by rovněž vysvětlil, proč USA vedená aliance NATO zintenzivnila v posledních letech popuzování Ruska. Zástěrka „obrany Evropy“ před „ruskou agresí“ je průhledně směšná. Smyšlené rozhořčení z „anexe Krymu“ Ruskem je organizováno proto, aby to poskytlo Washingtonu a jeho nohsledům z NATO záminku pro zintenzivnění militarizace na ruských hranicích.

Jakýkoliv člověk při smyslech vidí, že objektivní situací je agrese NATO a zastrašování Ruska, tedy pravý opak toho, co západní vlády a jejich servilní masmédia tvrdí.

To by rovněž vysvětlilo, proč USA jednostranně odstoupily od smlouvy o snížení počtu balistických raket (ABM) v r. 2002. Washington potřebuje zesílit nestabilitu a nejistotu, protože jeho zbankrotovaná ekonomika stojí právě na takové nestabilitě a nakloněnosti válce.

Skutečným účelem není vyvolat třetí světovou válku s Ruskem, ale donutit Moskvu k dalším ničivým závodům ve zbrojení.

Je klíčovým, aby Rusko nepřetržitě posilovalo své obranné schopnosti. To znamená modernizaci existujících systémů. Klíčovým slovem zde je „posilování“. Putin nemluvil o „expanzi“. Mluvil specificky o optimalizaci vojenských schopností tím, že budou ekonomicky a technicky efektivní.

Bezuzdné válečné štvaní Washingtonu je, od druhé světové války, desítky let přetrvávající tendencí. Bohužel, evropští spojenci jsou příliš patolízalští či ideologicky tvární na to, aby se postavili této americké válkychtivosti. V tomto případě musí být Rusko vždy ostražité a mít ty nejlepší obranné systémy, aby odrazilo jakoukoliv skutečnou americkou agresi.

Putin hrdě mluvil o tom, že Rusko je schopno se bránit proti „jakémukoliv agresorovi“.

Nicméně Rusko se musí za každou cenu vyhnout závodům ve zbrojení, které by rozrušily jeho ekonomiku a nakonec jeho národní suverenitu. To je přesně to, co američtí poradci chtějí.


US Aims to Break Russia With Arms Race vyšel na ICH 26. prosince 2016.


Sobotkovi a Hermanovi hrozí dle Svazu českých právníků doživotí

0
0
8. 1. 2016  Benjamin_Fulford
 

Až doživotí by hrozilo premiéru Sobotkovi a ministru kultury Hermanovi, pokud by se Nejvyšší státní zastupitelství přiklonilo k důkazům Svazu českých právníků.

Ten na oba vrcholné politiky v souvislosti s jejich aktivitami směrem k Sudetoněmeckému landsmanšaftu podal trestní oznámení za vlastizradu, rozvracení republiky, spolupráci s nepřítelem, zneužití pravomoci úřední osoby a účast na organizované zločinecké skupině.

Podle Svazu českých právníků je nepochybné, že se ministr kultury Herman zúčastnil sjezdu Sudetoněmeckého landsmanschaftu, kde pronášel protičeské výroky a omlouval se sudetským Němcům za údajné válečné zločiny, které proti nim měli spáchat Češi, přičemž tato cesta byla uskutečněna se souhlasem předsedy vlády Bohuslava Sobotky.

„Ten navíc vysvětloval a obhajoval jednání svého ministra při interpelaci v Poslanecké sněmovně slovy, že sudetští Němci jsou naši spojenci. Ve skutečnosti nemůže být pochyb, že Sudetoněmecký landsmanšaft je protičeské revanšistické sdružení, které usiluje o revizi výsledků druhé světové války. Spolupráce se Sudetoněmeckým landsmanšaftem tedy vyvolává podezření, že Daniel Herman a Bohuslav Sobotka mají v úmyslu sudetské Němce odškodňovat nebo jim restituovat nemovitý majetek, k čemuž není žádný právní důvod, neboť o odsunu Němců rozhodly vítězné mocnosti po druhé světové válce na Postupimské konferenci,“ praví se v politicky třaskavém trestním oznámení.
Poškozeným podle Svazu českých právníků je pak celá Česká republika a všichni její občané.

„Jednání některých českých politiků, zejména tedy podezřelých Bohuslava Sobotky a Daniela Hermanna, vyvolává podezření, že tito politici připravují spolu s některými německými politiky revizi výsledků 2. světové války, a že se tedy dopustili ve spojení s cizí mocí vlastizrady a rozvracení republiky, spolupráce s nepřítelem a vzhledem ke svému postavení také zneužití pravomoci úřední osoby a to vše jako členové organizované zločinecké skupiny působící ve více státech. Proto navrhujeme, aby orgány činné v trestním řízení zahájily trestní stíhání výše uvedených podezřelých a aby požádaly Poslaneckou sněmovnu o souhlas s trestním stíháním,“žádá jménem Svazu českých právníků jeho předseda Norbert Naxera.
- - -

Trump: Rozvědka USA nemá důkaz o vlivu útoků na volební výsledek!

0
0
8.1. 2017   První zprávy,  část článku
Zvolený americký prezident Donald Trump uvedl v mikroblogu na Twitteru, že zpravodajské služby nemají žádné důkazy, že hackeři měli vliv na výsledek voleb.

Tyto dvě země mohou pracovat společně pro dobro celého světa," dodal.
V pátek představitelé americké zpravodajské komunity uskutečnili s Trumpem zvláštní poradu o kybernetických útocím.

„Rozvědka dala velmi jasně na srozuměnou, že neexistuje žádný důkaz, že hackeři ovlivnili výsledky voleb. Hlasovací zařízení nebyla dotčena!" napsal včera Trump na Twitteru.

„Jediný důvod, kvůli nimž se kybernetické útoky proti DNC (demokratickému Národního výboru) posuzují, je porážka demokratů, která byla tak velká, že jsou naprosto bezradní," dodal. Nicméně výslovně nepopřel, že by k hackerskému útoku na DNC došlo.

WikiLeaks se vysmála zprávě amerických zpravodajských agentur


Jak big data a dvojice vědců zajistili vítězství Trampovi a Brexitu

0
0


8. 1. 2017 Das Magazin a Myšlenky o čemkoli

Švýcarský časopis Das Magazin zveřejnil šetření o tom, jak technologie personalizované reklamy na síti Facebook ovlivnily výsledek voleb v USA a referenda o odchodu Velké Británie z EU. Jak uvádí německý Spiegel, mnozí novináři už začali označovat toto šetření "textem roku". Je v něm vše o nejnovější technologii a zároveň univerzální zbrani, která se dostala z dobrých rukou do špatných, o každodenním dohledu na každého z nás, o tajemných zákaznících a o proměně z žebráka na prince (a naopak).


V půl deváté ráno 9. listopadu se Michal Kosinski probudil v curyšském hotelu Sunnehus. Čtyřiatřicetiletý vědec sem přijel, aby vystoupil s přednáškou na Federální vysoké technické škole (ETH) na konferenci o nebezpečí big dat a takzvané "digitální revoluci". S podobnými přednáškami Kosinski jezdí po celém světě: je předním odborníkem v psychometrii — odvětví psychologie, které je založené na analýze údajů. Když onoho rána zapnul televizi, pochopil, že právě vybuchla bomba. Donald Trump byl zvolen prezidentem USA přes všechny prognózy sociologů.

Kosinski se dlouho díval na zprávy o vítězství Trumpa, o výsledcích hlasování z různých států. Tušil, že to, k čemu došlo, má co do činění s jeho vědeckým výzkumem. Pak si povzdychl a vypnul televizi.

V tentýž den jedna dosud málo známá londýnská firma rozešle tiskovou zprávu tohoto znění:
"Jsme ohromeni tím, že náš revoluční postup vycházející z datové komunikace přispěl tak značnou měrou k vítězství Donalda Trumpa". 
Tiskovou zprávu podepsal jakýsi Alexander James Ashburner Nix. Je mu 41 let, je to Brit a stojí v čele společnosti Cambridge Analytica. Vždy nosí oblek, módní designové brýle a své světlé vlnité vlasy obvykle začesává dozadu.

Zamyšlený Kosinski, ulízaný Nix a široce se usmívající Trump — první učinil digitální revoluci možnou, druhý ji provedl a poslední se díky tomu stal vítězem.


Jak nebezpečná jsou big data?

Dnes už je každý, kdo zrovna nežil posledních pět let na Měsíci, obeznámen s termínem „big data“. Tento termín vyjadřuje skutečnost, že vše, co děláme v internetu nebo "offline"— zanechává digitální stopu. Nákup s kreditkou, dotaz na Google, procházka se smartphonem v kapse, každý lajk do sociálních sítí – to všechno přetrvává. Dlouho nikdo nemohl přijít na to, co dobrého by se s tím dalo udělat — samozřejmě kromě těch případů, kdy v pruhu Facebooku se objeví reklama na lék na hypertenzi, a vy jste kupodivu zrovna nedávno zadali v Google dotaz "jak snížit tlak." Nejasné bylo i to, zda by big data mohla být pro lidstvo velkým nebezpečím, anebo velkým úspěchem. Ale od 9. listopadu už odpověď známe. Vždyť za internetovou předvolební kampaní Trumpa a za kampaní na podporu Brexitu stála jedna a ta stejná společnost zabývající se big daty: Cambridge Analytica a její ředitel Alexander Nix.

Kdo chce pochopit podstatu těchto výzkumů (a podstatu toho, co čeká Evropu v příštích měsících), by měl začít s všední událostí, k níž došlo v roce 2014 na britské univerzitě v Cambridgi. A to na katedře psychometrie Kosinského.
Psychometrie, které se někdy také říká psychografie, je snahou měřit lidskou osobnost. V moderní psychologii je samozřejmostí takzvaná "metoda oceánu" (OCEAN – anagram z názvů pěti měření v anglickém jazyce). V roce 1980 dva psychologové prokázali, že každý rys charakteru může být zjištěn pomocí pěti měření. Je to takzvaná "Velká pětka": otevřenost (jak jste připraveni na nové), svědomitost (nakolik jste perfekcionalista), extroverze (jaký je váš vztah ke společnosti), laskavost (jak jste přátelští a ochotní ke spolupráci) a neuroticismus (jak snadné je vás vykolejit). Na základě těchto měření je možné přesně stanovit, o jaký typ člověka se jedná, jaké jsou jeho touhy a obavy a konečně, jak se může chovat. Do té doby byl problém se sběrem dat: chcete-li o člověku něco pochopit, potřebujete od něj vyplnit obrovský dotazník. Ale pak se objevil internet, pak Facebook a pak Kosinski.

V roce 2008 student z Varšavy Michal Kosinski začal nový život: zapsal se na prestižní anglickou Cambridge do Centra psychometrické laboratoře Cavendish, první psychometrické laboratoře na světě. Se svými kolegy tu vymyslel a vytvořil aplikaci pro Facebook s názvem MyPersonality. Uživateli je v ní navrhováno odpovědět na obrovský seznam otázek ("Je snadné vás ve stresu vyvést z míry? Máte sklon kritizovat druhé?",...) a pak obdrží svůj "profil osobnosti". A tvůrci aplikace získají neocenitelné osobní údaje. Místo očekávaných dat o tuctu spolužáků dostali tvůrci informace o stovkách, tisících a pak dokonce milionech lidí. Dva doktorandi tak shromáždili největší "úrodu" dat v historii psychologických výzkumů.

Postup, který Kosinski se společníky vyvinul v průběhu příštích několika let, je poměrně jednoduchý. Za prvé - testovaný obdrží seznam otázek, jakýsi on-line test. Z odpovědí pak vědci vypočítají jeho osobní hodnoty. Dále Kosinski s týmem zjišťují jeho chování: lajky a reposty na Facebooku, stejně jako jeho pohlaví, věk a místo bydliště. Tak získávají vazby. Z jednoduché analýzy dat v síti pak mohou dospět k neobvyklým závěrům. Například pokud se muž podepsal na stránku značky kosmetiky MAC, je to s vysokou pravděpodobností gay. Naopak silným indikátorem heterosexuality je, pokud dal lajk hip-hopové skupině Wu-Tang Clan z New Yorku. Fanoušek Lady Gaga je s vysokou mírou pravděpodobnosti extrovert a člověk klikající na "líbí" je podle filozofického třídění — introvert. Kosinski a jeho kolegové neustále svůj model zdokonalovali. V roce 2012 Kosinski dokázal, že analýzy 68 lajků v Facebooku stačí k tomu, aby byla určena barva kůže testovaného (s 95 % pravděpodobností), jeho homosexualita (88 % pravděpodobnosti) a přízeň k Demokratické nebo Republikánské straně USA (85 % pravděpodobnosti). Jenže tento proces pokračuje dál: intelektuální úroveň, náboženské preference, závislost na alkoholu, kouření nebo drogách. Data dokonce umožňovala zjistit, zda rodiče zkoumaného se rozvedli před jeho zletilostí, či nikoli. Model se ukázal být tak dobrým, že bylo možné odpovědi zkoumaného na určité otázky předvídat. Opojen úspěchem Kosinski pokračoval: brzy byl model schopný už po deseti prostudovaných lajkách lépe rozpoznat osobnost zkoumaného, než jak by ho poznali jeho kolegové v práci. Po 70 lajkách — lépe než kamarád. Po 150 lajkách — lépe než rodiče. Po 300 lajkách — lépe než partner. A s ještě větším počtem studovaných akcí by se dalo zjistit o člověku víc, než o sobě ví on sám. V den, kdy Kosinski publikoval článek o svém modelu, dostal dva telefonáty: žalobu a nabídku práce. Oba byly od společnosti Facebook.


Pouze pro přátele

Nyní na Facebooku můžete označit své pozice jednak jako otevřené a jednak jako soukromé, "pod zámkem": ve druhém případě může nahlížet pouze určitý okruh přátel. Ale pro sběrače dat to není problém. Kosinski si totiž vždy u uživatelů Facebooku vyžádal povolení přístupu k jejich osobním údajům, což je závaznou podmínkou k jejich využívání.

Ale nejedná se jen o zaškrtnutí "líbí" na Facebooku: Kosinski a jeho tým mohou hodnotit lidi podle kritérií Velké pětky na základě jejich avatara - fotografie v sociálních sítích. Nebo dokonce podle množství přátel, což je dobrý ukazatel extraverze! Ale lidé poskytují osobní údaje, i když nejsou v síti. Pohybové čidlo v telefonu ukazuje, jak hodně gestikulujeme nebo jak daleko jezdíme (koreluje s emoční nestabilitou). Jak poznamenává Kosinski, smartphone je obrovský psychologický dotazník, který vyplňujeme, ať už úmyslně nebo neúmyslně. Co je však obzvlášť důležité - funguje to i v opačném směru: z dat je možné sestavovat nejen psychologický portrét, ale můžete mezi těmito portréty hledat ty, které zrovna potřebujete. Například: znepokojené taťky, rozezlené introverty, s výsledkem voleb nespokojené příznivce demokratů,... Ve skutečnosti Kosinski vynalezlvyhledávací systém na lidi.

A tak si Kosinski stále jasněji uvědomoval nejen potenciál, ale také nebezpečí své práce.

Světová síť se mu vždy jevila jako dar z nebes. Každý se chce "vracet", "sdílet". To je duch nové generace, začátek nové éry bez fyzických hranic. Co by se ale stalo, přemýšlel Kosinski, pokud by se někdo rozhodl využít tento vyhledávač na lidi, aby s nimi manipuloval? A začal do všech svých akademických publikací psát varování. Varování, že jeho metody "mohou přinést hrozbu blahobytu, svobodě, nebo dokonce i životu lidí". Ale nikdo, zdá se, nepochopil, k čemu to vede.

Přibližně v této době, na začátku roku 2014, se na Kosinského obrátil mladý asistent profesora jménem Alexander Kogan. Hovořil jménem jakési firmy, která projevila o Kosinského metodu zájem. Návrh zněl, aby prostřednictvím psychometrie analyzoval 10 milionů amerických uživatelů Facebooku. Pro jaký účel to mělo být, to mu kolega neřekl, prý z důvodu ochrany soukromí. Kosinski nejprve souhlasil, protože se jednalo o velké sumy ve prospěch jeho institutu, ale pak začal se souhlasem váhat. Nakonec z Kogana dostal název firmy: SCL, Strategic Communications Laboratories ("Laboratoř strategické komunikace"). Kosinski si název společnosti vygooglil. "Jsme globální společností pro řízení předvolebních kampaní,"— četl na webové stránce firmy, která nabízí marketing na základě psychologie a logiky. Zaměření na ovlivnění výsledků voleb. Kosinski udiveně klikal na stránce webu a přemýšlel, čím se může taková firma zabývat v USA.

Co Kosinski v té době ještě nevěděl: za SCL stojí propracovaný firemní systém, navázaný na daňové ráje: později to bylo uvedeno v "Panamských dokumentech" a odhaleních Wikileaks. Jedna část tohoto systému zodpovídá za krize v rozvojových zemích, další pomáhala NATO rozvíjet metody psychologické manipulace s občany Afghánistánu. A jednou z dceřiných společností SCL je tatáž Cambridge Analytica, ona zlověstná malá firma, organizující internetovou kampaň na podporu Brexitu a Trumpa.O tomhle Kosinski zprvu nic nevěděl, přesto tušil něco nedobrého. Když věc prostudoval, dozvěděl se, že Alexander Kogan vytvořil tajnou společnost, která s SCL spolupracuje. Z dokumentu, který má Das Magazin k dispozici, vyplývá, že SCL získala údaje o metodě Kosinského právě od Kogana. V tu chvíli Kosinskému došlo, že Kogan mohl zkopírovat nebo i znovuvytvořit jeho systém, aby ho pak prodal politechnologům z SCL. Okamžitě s ním tedy přerušil všechny kontakty a o nastalé situaci informoval svého vedoucího. Uvnitř ústavu začal zrát konflikt, protože organizace se obávala o svou pověst. Kogan se tedy odstěhoval do Singapuru, oženil se a začal vystupovat jako dr. Spektrom. Kosinski se přestěhoval do Spojených států a začal pracovat ve Stanfordu.

Více než rok se nic nedělo, ale v listopadu 2015 vůdce radikálních příznivců Brexitu Nigel Farage oznámil, že jeho webové stránky zapojily k práci na své internetové kampani jakousi společnost specializující se na big data, a to konkrétně Cambridge Analyticu. Základní působnost firmy: politický marketing nového typu — tzv. mikrotargenting — založený na "metodě oceánu". Kosinski začal dostávat mnoho e-mailů; s ohledem na slova "Cambridge", "oceán" a "analytik" si totiž mnozí mysleli, že to s ním nějak souvisí. Nicméně on sám se teprve tehdy o existenci takové společnosti dozvěděl. S hrůzou si prohlédl její webové stránky a noční můra se stala skutečností: jeho metodologie se používá ve velké politické hře.

V červenci roku 2016, již po referendu o Brexitu, na jeho hlavu začala padat prokletí. Prý podívejte se, co jste udělal! Pokaždé se Kosinski musel omlouvat a tvrdit, že k oné firmě nemá vůbec žádný vztah.



Nejprve Brexit, pak Trump 
Uplynulo deset měsíců. Na kalendáři je 19. září 2016 a předvolební kampaň v USA je v plném proudu. Sál newyorského hotelu Grand Hyatt provedený v tmavě modré barvě plní kytarové riffy: skupina Creedence Clearwater Revival hraje píseň Bad Moon Rising. Právě tu probíhá výroční summit Concordia - takové světové ekonomické fórum v miniatuře. Pozváni byli mocní tohoto světa, dokonce i současný prezident Švýcarska Johann Schneider-Ammann.

"Ráda bych přivítala pana Alexandra Nixe, ředitele Cambridge Analytica,"— zazní příjemný ženský hlas. Na pódium přichází vytáhlý muž v tmavém obleku. V místnosti vládne ticho. Mnozí již vědí, že tu stojí nový digitální specialista Trumpa. „Brzy mě budete nazývat mistr Brexit,"— záhadně napsal Trump na svém Twitteru o několik týdnů dříve. Skutečně, politologové už tehdy psali o podobnosti programů Trumpa a zastánců odchodu Británie z EU. Ale jen nemnozí věděli o komunikaci Trumpa s málo známou Cambridge Analytica.

Do té doby se digitální kampaní Trumpa zabýval víceméně jen jeden člověk: Brad Parscala. Tento marketingový nadšenec a zakladatel jednoho zpackaného startupu vytvořil pro Trumpa jednoduchý web za 1.500 dolarů. Sedmdesátiletého Trumpa lze jen stěží nazvat člověkem digitální éry: na jeho pracovním stole počítač není. Jak kdysi řekla jeho osobní asistentka, neexistuje něco takového jako e-mail od Trumpa. Sama asistentka ho naučila pracovat jen na smartphonu — z něhož od té doby leje proudy myšlenek do Twitteru.

Hillary Clintonová se naopak opírala o dědictví Baracka Obamy jako prvního "prezidenta sociálních sítí". Velmi často korespondovala s Demokratickou stranou, měla miliony příznivců na síti a podporu Google i Dreamworks. Když v červnu roku 2016 Trump najal Cambridge Analytica, mnoho lidí ve Washingtonu protáhlo obličej. Zahraniční frajeři v oblecích, kteří ničemu v této zemi nerozumí? To myslí vážně?

"Je to pro mě čest, vážené dámy a pánové, pohovořit zde o síle big dat a psychometrické předvolební kampani,"— začal své vystoupení Nix. (Přednáška je k dispozici na YouTube) Za jeho zády se v tu chvíli objevil snímek s logem jeho firmy: obrázek mozku vytvořeného z řetězců, podobně jako na mapě. „Ještě před pár měsíci byl Ted Cruz jedním z nejméně podporovaných kandidátů,“ — pokračoval blondýn s takovým anglickým přízvukem, že přítomní Američané se cítil asi tak jako Švýcaři, když slyší literární němčinu. — „Jen 40 % voličů znalo jeho jméno." Všichni přítomní samozřejmě věděli o strmém vzestupu preferencí senátora konzervativce Cruise, nevysvětlitelné to události volebního klání. Poslední z hlavních odpůrců Trumpa uvnitř Republikánské strany doslova vyskočil z ničeho nic.

„No a jak se tak stalo?"— zeptal se Nix. Na konci roku 2014 Cambridge Analytica vstoupila do předvolební kampaně v USA právě jako poradce Teda Cruze, kterého financoval miliardář Robert Mercer. Do té chvíle, tvrdil Nix, předvolební kampaň probíhala podle demografických kritérií: "Primitivní myšlenka, pokud by se o tom vážně přemýšlelo: všechny ženy dostávají stejný mail, protože jsou stejného pohlaví, všichni Afroameričané obdrží jinou stejnou zprávu na základě jejich rasy". Tímto diletantským způsobem (a zde dokonce ani Nix nemusel nic přidávat) vedl kampaň tým Clintonové: rozdělit společnost na formálně homogenní skupiny definované sociology. Těmi samými, co jí až do samého konce slibovali výhru.

A pak Nix klikne na jiný snímek: pět osob, každá z nich, měřeno podle Velké pětky, odpovídá určitému profilu osobnosti. "V Cambridge Analytica jsme vyvinuli model, který umožní vypočítat osobnost každého občana USA,"— pokračuje Nix. 

V sále je absolutní ticho. Marketingový úspěch Cambridge Analytica je založen na třech pilířích. Je to psychologická analýza chování postavená na "modelu oceánu", studium big dat a targetirovaná reklama. To poslední znamená jednak personalizovanou reklamu a jednak takovou reklamu, která se co nejvíc přizpůsobuje povaze každého jednotlivého spotřebitele.

Nix vysvětluje, jak se společnost tímto zabývá. Jeho firma pořizuje osobní údaje ze všech možných zdrojů: inventárních seznamů, bonusových programů, telefonních seznamů, klubových karet, novinového předplatného, zdravotních údajů,... V USA je možné koupit téměř jakékoliv osobní údaje. Pokud se chcete dozvědět řekněme kde žijí ženy, židovské ženy, můžete bezpečně koupit potřebnou databázi. Pak Cambridge Analytica tyto údaje prokříží se seznamy registrovaných příznivců Republikánské strany a s daty s lajky a postováním na Facebooku — tak se získává osobní profil podle "metody oceánu". Z těchto digitálních dat najednou vznikají lidé se svými obavami, touhami a zájmy a — s adresou pobytu.

Postup je shodný s modelem navrženým Kosinským. Cambridge Analytica také používá IQ testy a další malé aplikace, aby dostávala lajky od uživatelů Facebooku. A Nixova společnost dělá to, před čím varoval Kosinski: "Máme psychogramy všech dospělých Američanů, je to 220 milionů osob. Naše kontrolní centrum vypadá takto, prosím o pozornost,"— říká Nix a klikne na další obrázek. Objeví se mapa Iowy, kde Ted Cruz shromáždil v primárkách nečekaně velký počet hlasů. Na mapě jsou vidět stovky tisíc malých bodů: červené a modré, podle stranických barev. Nix vybírá kritéria: republikáni - a modré tečky zmizí. Nerozhodní — bodů je méně. Muži — ještě méně, a tak dále až se dostane ke jménu jednoho konkrétního člověka, s věkem, adresou, zájmy, politickou preferencí.

A jak Cambridge Analytica zpracovává jednotlivé lidi pro svou myšlenku?
V další prezentaci vysvětluje Nix své postupy na příkladu zákona o svobodném šíření zbraní: "Chceme-li získat pro věc ustrašené lidi s vysokou úrovní neurotismu, představíme zbraň jako zdroj jistoty. Zde, na levé straně obrázku je znázorněna ruka lupiče, který rozbíjí okno. A na pravé straně obrázku vidíme muže se synem, kteří jdou při západu slunce po poli s puškou v ruce - je zřejmé, že jdou lovit kachny. Tento obrázek je zase pro bohaté konzervativce extroverty".

 
Jak odradit voliče Clintonové před hlasováním 

Kontroverzní povaha Trumpa, jeho bezohlednost a z toho vyplývající celá kupa různých zpráv mu nejednou hrála na ruku: pro každého jednotlivého voliče měl svoje poselství.
"Trump se chová jako ideální oportunistický algoritmus, který se opírá pouze o reakci veřejnosti,"— na to v srpnu poukázala matematička Katie O'Neal. 
V den třetí debaty mezi Trumpem a Clintonovou Trumpův tým poslal na sociální sítě (především Facebook) více než 175 tisíc různých variant poselství. Lišila se pouze v drobných detailech, aby byla co nejpřesněji naladěna na psychologii konkrétního příjemce informací: nadpisy a popisky, barvou pozadí, použitím fotografie nebo videa v příspěvku. Filigránnost provedení údajně umožňuje najít odezvu i u těch nejmenších skupin obyvatel, vysvětlil Das Magazinu sám Nix: "Tímto způsobem můžeme oslovit ty správné vesnice, čtvrti nebo i domy, ba i konkrétní lidi." Například aby byli obyvatelé odrazeni od volby Clintonové, byla ve čtvrti Little Haiti v Miami zapuštěna informace o odmítnutí Fondu Clinton podílet se na likvidaci následků zemětřesení na Haiti. Bylo tak učiněno ještě za jedním cílem: udržet voliče Clintonové (např. pochybující levičáky, Afroameričany a mladé dívky) co nejdál od urny pro hlasování a podle slov jednoho z Trumpových zaměstnanců, "potlačit" jejich potřebu volit. Byly použity i tzv. "temné posty" Facebooku: placené reklamy uprostřed pruhu novinek, které se objeví pouze určitým skupinám osob. Například Afroameričanům ukazovali posty s videem, na kterém Clintonová srovnávala černé muže s predátory.

"Moje děti nedokážou lépe vysvětlit, co to znamená reklamní plakát se stejným vzkazem pro všechny i každého,"— uzavřel Nix své vystoupení na summitu Concordia, poděkoval za pozornost a sestoupil z pódia. 

Jak je americká společnost v tuto konkrétní chvíli zpracována odborníky Trumpa, je těžké říct, protože oni jen velmi zřídka útočí na centrálních televizních kanálech, častěji používají sociální sítě a digitální TV. A zatímco tým Clintonové pracující podle rad sociologů nyní pobývá v letargii, v San Antoniu, kde se nachází "digitální štáb" Trumpa, vzniká podle slov korespondenta agentury Bloomberg Saši Issenberga "druhé ústředí". Pouhý tucet zaměstnanců Cambridge Analytica získal od Trumpa v červenci 100 tisíc dolarů, v srpnu dalších 250 tisíc a v září pak ještě 5 milionů dolarů. Podle odhadů Nixe však celková částka plateb za služby činila 15 milionů dolarů. 

I průvodní aktivity byly radikální: od července 2016 dobrovolníci kampaně Trumpa dostali aplikaci, která jim napovídala politické preference a osobnostní typy obyvatel určitého domu, s nimiž se právě měli setkat. Takže dobrovolníci-agitátoři vždy na základě těchto údajů svůj rozhovor s obyvateli upravili. Zpětnou reakci pak ve stejné aplikaci nahrávali a data ihned odesílali rovnou do analytického centra Cambridge Analytica. 

Firma se soustředila jen na 17 států unie a na základě výsledků vyčlenila v americké populaci 32 základních psychotypů. A stejně jak Kosinski zjistil, že muži dávající přednost kosmetice MAC jsou s velkou pravděpodobností homosexuály, tak v Cambridge Analytica zas prokázali, že zastánci amerického průmyslu jsou jednoznačně potenciálními příznivci Trumpa. Mimochodem, podobné objevy pomohly samotnému Trumpovi pochopit, jaká poselství se v určité oblasti nejlépe uplatní. Rozhodnutí volebního štábu soustředit se v posledních týdnech na Michigan a Wisconsin bylo přijato na základě analýzy právě takových údajů.


Čím se zabývá Cambridge Analytica v Evropě? 

Jak velký vliv měla psychometrie na výsledek voleb? Cambridge Analytica rozhodně nespěchá předkládat důkazy o úspěšnosti celé kampaně. Je možné, že je to vůbec otázka bez odpovědi. Je tu však jeden nepopiratelný fakt: díky podpoře Cambridge Analytica se Ted Cruz změnil z ničeho ve vážného konkurenta Trumpa na primárkách. Byl tu nárůst hlasů venkovských obyvatel, kde je nižší volební aktivita Afroameričanů. I skutečnost, že Trump utratil na celý projekt tak málo peněz, může mluvit o účinnosti personální propagace. A také to, že věnoval tři čtvrtiny rozpočtu na reklamu do digitální sféry. Facebook se proměnil v perfektní zbraň a nejlepšího pomocníka ve volbách, napsal na Twitteru jeden člen z týmu Trumpa. 

Mimochodem v Německu antielitární "Alternativa pro Německo"(AfD) má ve Facebook více příznivců než vedoucí strany CDU a SPD dohromady. 

V žádném případě tedy nelze tvrdit, že sociologové a statistici prohráli volby, protože se silně mýlili ve svých odhadech. Opak je pravdou: statistici vyhráli, ale jen ti, kteří používají nejnovější metody. Vtip je v tom, že Trump neustále tuto vědu kritizoval, ale vyhrál především díky ní.

Druhým vítězem je společnost Cambridge Analytica. Vydavatel hlavního konzervativního propagátora Breitbart Steve Bennon patří také do představenstva této firmy. Nedávno byl povýšen na staršího stratéga v Trumpově týmu. Marion Maréchal Le Pen, aktivistka francouzské "Národní fronty" a neteř šéfa strany, již na domácím korporativním videu, které líčí setkání na téma "Itálie", radostně informovala o spolupráci s firmou. Podle Nixe teď o ně mají zájem zákazníci z celého světa. Objevily se už žádosti na spolupráci ze Švýcarska i Německa.

Toto vše sleduje Kosinski ze svého kabinetu ve Stanfordu. Po volbách v USA je na universitě zmatek. Na vývoj událostí Kosinski odpovídá nejostřejší zbraní dostupnou badateli: vědeckou analýzou. Spolu se svojí kolegyní Sandrou Matz provedl sérii testů, jejichž výsledky budou brzy zveřejněny. Některé z těchto závěrů, o něž se vědec rozdělil s Das Magazin, jsou šokující. Například, psychologické targetirování, podobné tomu, co použili v Cambridge Analytica, zvyšuje počet kliknutí na reklamu na Facebooku o 60 %. Pravděpodobnost, že po zobrazení personalizované reklamy lidé přejdou k akci (tedy koupí tu či onu věc nebo budou hlasovat pro potřebného kandidáta) se zvyšuje na 1.400 %. 

Nyní se svět obrátil vzhůru nohama: konal se Brexit a v Americe bude brzy vládnout Trump. A všechno to začalo s člověkem, který nás chtěl varovat před nebezpečím. Nyní opět dostává na svůj pracovní e-mail spoustu stížností. 

"Ne,"— odpovídá. — „Za to já nemůžu. Já jsem tu bombu nepostavil, jen jsem ukázal, že takové existují".

- - -



(©)2016 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

Němci v precedenční pasti

0
0
Ladislav Jakl
8.1. 2017   Czech Free Press
Arab Amri, důvodně podezřelý z teroristického předvánočního útoku v Berlíně, měl prý 14 identit. Šokující? Ne. V dnešním Německu normální.
V prosinci zadrželi v Německu přistěhovalce podezřelého z terorismu. Zjistili, že dotyčný je nositelem osmi falešných identit. To samo o sobě by v právním státě bylo dostatečným důvodem k vazbě, soudu a následnému vězení nebo vyhoštění. Ne tak v Německu.

Dotyčnému podíl na terorismu prokázán nebyl, a tak ho navzdory jeho nejasné identitě po pár hodinách pustili. Proč? Protože museli. Kvůli precedenční pasti.

Podobně bylo zajištěno nebo kontrolováno mnoho dalších imigrantů, kteří neměli žádné pravé dokumenty. Nic se jim nestalo, byli s omluvou propuštěni. Ze stejného důvodu je pro jiné přistěhovalce velmi jednoduché předstírat různé totožnosti a na jejich základě v různých městech čerpat sociální dávky.

Proč je člověk s falešnou nebo nejasnou identitou v Německu nepostižitelný, ač to odporuje tam platným zákonům? Kvůli precedenční pasti. Pokud by takového člověka chtěli jen z tohoto důvodu uvěznit nebo dokonce vyhostit, vysekal by ho z toho každý student prvního ročníku práv.

Jak? Prostě by poukázal na to, že takových je v Německu podle oficiálních odhadů asi půl milionu a nic zlého se jim od úřadů neděje, nikdo je nezavírá ani nevyhošťuje. (Dostali generální pardon, protože prokázání totožnosti nebylo pro imigranty podmínkou vstupu na německé území.) Tak proč to chcete udělat zrovna mému klientovi? To je šikana, to je selektivní přístup!

Německo je v pasti. Nejen v této. Ale precedenční past je názornou ukázkou, jaké další, dosud ne zcela patrné a původně zcela nedomyšlené důsledky může mít celá ona gigantická akce s organizovaným importem (nejen) Arabů do Německa a dalších zemí Evropské unie.

Médiím věří v ČR jen 34 % lidí, novinářům 20 %. Nevěřící bestie. Houstone, máme problém!

0
0
Nevěřící Tomáš byl asi původem Čech
Tomáš Vyoral
8. 1. 2016   blog autora

Podle zprávy Reuters Institute, analyzující média ve 26 zemích, věří zprávám v médiích 34 % Čechů, novinářům 20 % a mediálním domům 29 %. My nevděčné, nevěřící „bestie“! 



Avšak zdaleka nejsme sami. Tabulka všech 26 zemí níže. Zajímavý report Digital News Report 2016 od Reuters Institute for the Study of Journalism analyzuje média ve 26 zemích světa. V rámci analýzy proběhl on-line průzkum veřejného mínění ohledně důvěry v média na vzorku 50 000 respondentů – v ČR bylo respondentů 2014.

Výsledky? Podívat se můžete na přiloženou tabulku níže. V ČR důvěřuje zprávám v médiích 34 % Čechů, novinářům 20 % Čechů a mediálním domům 29 % Čechů (průměr 26 sledovaných zemí je potom: 45,35 % zprávy, 34,7 % novináři, 40,9 % vydavatelství). Češi jsou tedy ve všech hodnotách pod průměrem – více nevěří.

V 17 z 26 států věří médiím méně než 50 % občanů, v 7 z 26 zemí pak dokonce méně než 40 %.

Ze všech tří sledovaných skupin (zprávy, novináři, vydavatelství) lidé v průměru nejméně věří samotným novinářům (nečekaně). V průměru pouhých 34,7 %. V 16 z 26 zemí pak věří novinářům méně než 40 % lidí, v 9 z 26 zemí dokonce méně než 30 %!

Co z toho všeho plyne?

Nepochybuji, že renomovaní odborníci typu Ondřeje Kudry nebo Jakuba Jandy (neototalitně tvořící seznamy nepohodlných) by to prezentovali jako jasný důkaz své podstaty bytí – ruské dezinformační kampaně
(o Jandově seznamu nevhodných alternativních „porno/webů“ jsem psal zde).

Z mého pohledu však jde o přirozený obranný mechanismus běžných lidí, kteří (opět, podobně jako u nás za komunismu) začínají mít dost toho jediného správného proEUmarxistického*/ (a proamerického) pohledu na svět. Selský rozum tak snad ještě žije a možná i zvítězí nad lží a nenávistí (a třeba i nad pseudopravdou a pseudoláskou).

Ostatně stačí se ohlédnout do nedávné minulosti na některé důležité světové momenty a „objektivní“ referování médií o nich (v čele s veřejnoprávní ČT, která musí držet notičky EU). Jak referovaly o prezidentských volbách v USA a v Rakousku? Jak referovaly o Brexitu? Jak referují o Sýrii? Jak referují o migrační invazi a multikulturním obohacení evropských národů – dle mého spíše o ředění a rozkladu národních států, po staletí budovaných hodnot a tradic (Třináctero promigračního novináře zde).

Na veřejnoprávním Rozhlas.cz dokonce k výsledkům analýzy píší: „Data o spokojenosti a důvěře Čechů ovšem ukazují ještě jeden velký problém: rychle klesá důvěra v média.“

Z objektivního pohledu se jedná o „jeden fakt“, nikoliv „jeden velký problém“. Subjektivně z pohledu médií, které se snaží manipulovat s veřejným míněním (na základě shora stanovených notiček) a prosazovat jediný správný názor, to problém vskutku je.

Problém není v lidech/čtenářích, ale v médiích/novinářích. Jenomže buďte si jistí, že napravovat se budou muset lidé!




*/ - to, co je označováno některými autory za neomarxistické či neomarxismus nemá s dílem a osobou Karla Marxe pranic poslečného (pozn.red.)

Duterte žádá Rusko, aby ochránilo Filipíny před USA

0
0

8. 1. 2017   zdroj a zdroj (video)
Filipínský prezident Rodrigo Duterte při setkání se zástupcem velitele Tichomořské flotily, viceadmirálem Eduardem Michajlovem, na palubě velké protiponorkové lodě ruského námořnictva Admirál Tribuc řekl: "Vítáme naše ruské přátele. Můžete zde kotvit kdykoliv - při cvičení, při doplnění zásob nebo jako náš spojenec".


Rok 2017 začal nejen tak šokujícími slovy Duterteho. Rok by mohl být veselý a živý i prostřednictvím podobných geopolitických peripetií, jež se ještě nedávno zdály být naprosto nemožné. Jeden z nesporných a staletých vazalů USA háže rukavici svému pánovi a je připraven spolupracovat s Ruskem ve vojenské sféře. Je jasné, že to všechno nebude tak rychlé a jednoznačné. Vzhledem k enormní závislosti Manily na Američanech bude obtížné se v praxi od Washingtonu skutečně odpoutat. Filipínská elita, vázaná neokoloniálním systémem a obchodováním s drogami, je určitě nespokojená s těmito kroky prezidenta a pokusí se ho zbavit společně s USA. Duterte hodně riskuje, ale jeho rozhodnost je podmanivá.

S podporou prostého filipínského lidu, který ho zbožňuje jako silného vůdce, který začal bitvu s drogami, by Duterte klidně mohl hodit rukavici proamerické elitě a postavit se do čela protiamerického odporu v Jihovýchodní Asii. K tomu se potřebuje opřít o tandem Rusko a Čína a předběžně probrat řadu nuancí a třecích ploch s Pekingem. To je právě to, co se nyní děje, i když v počáteční fázi. Myslím, že dnešní gesto s ruskými loděmi hodně poničilo nervy našim americkým "partnerům" v Manile. No nic, ať si zvykají na blízkost ruských vojáků - v Sýrii, ve Středomoří, Egyptě, na Filipínách.

Nejneuvěřitelnější ale je, že to všechno začalo extravagantními replikami Duterteho, které byly zpočátku vnímány jako šaškárna. Ale dospělo to všechno k významným geopolitickým gestům, která mohou změnit rovnováhu sil v regionu Tichého oceánu. Samozřejmě, nemohlo by se to stát bez operace Ruska v Sýrii a silné politiky Moskvy v posledních letech. Je symbolické, že od pobřeží Sýrie právě odplouvají lodě Ruské federace, ale zůstávají zatím v pohotovosti pro případ porušení politického urovnání. Moskva je jako nové centrum moci připravena bleskově reagovat na potřebu její přítomnosti kdekoli na světě, i pokud bude třeba se objevit až na Filipínách nebo na Kubě.

Potřebujete pomoci v boji proti "raketové a bombové demokracii"? Rusko k vám přijde.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Překvapení! Donald Trump vystoupil v novoročním pořadu ruské televize! DEZINFORMACE!!!

0
0

8. 1. 2017, Novoroční pozdrav Donalda Trumpa na prvním kanálu ruské TV, video, titulky


Jeho účast byla velkým překvapením pro diváky, ne však pro Vladimíra Putina. Ten, jak se ukázalo, měl situaci opět pod kontrolou. Ze záznamu se zdá, že si oba státníci dobře rozumí, ba co víc, v závěru si oba přímo notují - známou novoroční písničku.
V "silvestrovském" (novoročním) pořadu vystoupily i další politické osobnosti: P. Porošenko, S. Zjuganov, V. Žirinovský, A. Merkelová, T. May, H. Clinton... Snad najdu čas, abych udělal titulky i k jejich projevům (v předstihu připojuji na závěr i video s celým pořadem bez titulků).



Úryvek pořadu s D. Trumpem, titulky z mluveného slova - Ďouba:

Naše Ministerstvo pravdy prosím o přidělení razítka "DEZINFORMACE", neboť našim čtenářům hanebně prorusky lžu. Vlastně i proamericky - vždyť nový prezident je zde vykreslen v poměrně příznivých barvách a to by se u nás asi nemělo, ne? Nebo už ČR dostala od ujíždějícího Šapira povolení převléknout kabáty? Soudě podle posledních vyjádření L. Zaorálka a A. Vondry by to tak vypadalo.
Souhlasím, lhát se nemá. Pravda je, že amerického prezidenta sehrál Jurij Stojanov, jinak specialista na Angelu.
Jurij Stojanov v roli představuje Donalda Trumpa
Rozšiřující učivo:
Kteroupak písničku to zpívají D. Trump a V. Putin? (ABBA - Happy New Year)

Zde je celý novoroční pořad z ruské "jedničky" (bez titulků):
0:34:00 S. Zjuganov
0:54:00 P. Porošenko
1:06:00 V. Žirinovský
1:10:00 Clinton - May - Merkel
1:20:00 D. Trump

Zde recept na salát "Olivie s indejkoj"

A výřez z pořadu s Trumpem v nejlepším rozlišení (1080p), ale bez titulků:

Na Nové republice již bylo:

J. Stojanov jako Angela s N. Babkinou
Stojanov Babkina oblékání
J. Stojanov jako Angela s balalajkou, více o J. Stojanovovi
Stojanov balalajka Angela







Svět ruskýma očima 384

0
0

zajoch
8. 1. 2017  OutsiderMedia

Ke dnu, a potom…

Dmitrij Migunov 3. ledna 2017

Před 25 lety započala „šoková terapie“ – reformy týmu Jelcin – Gajdar. Chtěli tehdy přesunout sovětské hospodářství do tržních kolejí. Spor o její výsledky a o metody reformátorů pokračuje až do dnešní doby.

 
 
Polský vzor

Sovětští vůdci zavrhli čínský model rozvoje. Bližší jim byl model transformační ekonomiky realizovaný v zemích Východní Evropy. V Moskvě sledovali obzvláště pozorně Polsko.

Jevgenij Jasin (bývalý ministr hospodářství, ekonom, liberál) k tomu poznamenává, že polští komunisté v této době liberalizovali ceny a vládu dali do rukou premiéra Mazowieckého a ministra financí Balcerowicze. Termínem „šoková terapie“ byly nazývány Balcerowiczovy reformy. Po liberalizaci cen tam tvrdě prosadili finanční stabilitu. Podobně se to řešilo v Rusku.

V Polsku proběhla reforma velmi rychle. Od roku 1990 stačily pouhé dva roky. Osvědčila se. V roce 1990 zde klesl HDP o 11 %, v roce 1991 o 7 %. Již v roce 1992 začal růst a v polovině devadesátých let byl v Polsku tento ukazatel na prvním místě mezi ostatními zeměmi v regionu.. Reformy byly v této zemi natolik efektivní, že i dnes je jediná ve Východní Evropě, která se v době finanční krize v začátku tisíciletí vyhnula recesi.
 
 
V kulminačním bodu

Ruská vláda oznámila 2. ledna 1992 ukončení regulace cen a volný obchod, podle polského vzoru. Během několika dnů se pulty obchodů zaplnily zbožím. Jenže tím podobnost reforem v Rusku s reformami v Polsku skončila. V Polsku se ceny vlivem liberalizace během roku zvýšily 4 až 5 krát. V Rusku k takovému skoku došlo naráz. Inflace se nezastavila, rychle se stala hyperinflací. Finanční systém se prudce dolarizoval. Bez ohledu na rostoucí zásobu peněz se silně šířila barterová schémata.

Následovala privatizace, která byla ve skutečnosti zahájena již v roce 1991, plně se rozvinula později. Teoreticky měl každý občan Ruska právo na veřejný majetek prostřednictvím emitovaných kuponů. Jenže většina potenciálních „lidových investorů“ své kupony rychle prodala. Později se ukázalo, že to bylo pravděpodobně optimální rozhodnutí. Mnozí z těch, kteří chtěli kupony do něčeho vložit, z nich nakonec nic neměli. Všechny podstatné části státního majetku spolykali v aukcích lidé nějak navázaní na vládnoucí osoby. Tak se zrodili ruští oligarchové.

Výsledkem bylo vleklé špičkové zatížení ruského hospodářství. K pomalému růstu došlo až ve druhé polovině devadesátých let, avšak záhy následoval v roce 1998 default. Stabilní růst začal až o rok později, kdy se ekonomika odlepila ode dna.

Varianta s příchodem cizích peněz a následnou modernizací je vhodná pro malé ekonomiky, ne však pro mohutnou ruskou ekonomiku.

Počátkem devadesátých let konzultoval americký ekonom Sachs reformy v Polsku a následně v Rusku. O polské reformě se vyjádřil jako o úspěchu, o ruské jako o selhání s tím, že ruští reformátoři na jeho doporučení nedbali.
 
 
Americká lhostejnost

Sachs napsal, že Rusko neučinilo opatření na zabrzdění peněžní masy, ta rostla a vyprovokovala hyperinflaci. Vinny byly i země bývalého Sovětského svazu, které mohly ještě po celý rok emitovat ruble, což činily ve velkém. Dále upozornil na nízkou kompetenci ruských úředníků a odborníků té doby v ekonomice a na nepořádky. Obvinil rovněž poradce Rosimuščestva (agentura pro nakládání se státním majetkem) Schleifera (americký občan) z hmotné zainteresovanosti při realizaci státních aktiv. Toho v roce 2005 odsoudila americká justice k zaplacení pokuty 2 miliony dolarů s tím, že neměl právo v Rusku podnikat.

Sachs se v Moskvě postavil proti privatizaci těžby užitkových nerostů. Hlavní vinu za selhání ruských reforem kladl na vnější hráče, v první řadě na vedení USA a MMF. Polsko dostalo v roce 1990 veškeré možné ústupky a preference. Jeho zahraniční dluh byl snížen na polovinu, dostalo nové stabilizační úvěry za velmi výhodných podmínek. Nic podobného nebylo učiněno pro Rusko. Bylo požadováno uhradit dluhy do kopějky. G7 vyhrožovala a finanční podpora byla poskytnuta za zcela tržních podmínek.

Administrativa Bushe staršího nechtěla o podpoře Moskvě uvažovat kvůli předvolebním tahanicím. Následující Clintonovu vládu Rusko vůbec nezajímalo, považovala je za slabého a vyřízeného protivníka. Rusko se z potíží muselo dostat jen vlastními silami a se skromnými zdroji. V této době byly vztahy se Západem asi tak nejlepší, ale investice, které by stimulovaly ekonomiku, nebyly. Západní Německo muselo v té době vstřebat NDR a EU integrovala země bývalého socialistického bloku. Rusko nebylo považováno za přítele, spíše za cizince. K takové integraci jako země Východní Evropy, jejichž bankovní systémy přešly do rukou cizinců, nebylo Rusko připraveno.

Nehledě na domácí i zahraniční ostrou kritiku ruských reforem, panuje u mnohých názor, že se všechno dělalo dobře. Jevgenij Jasin k tomu řekl:
„Nemohu si dovolit říci, že jsme šli jedinou správnou cestou. Ale že z celkového hlediska jsme dělali všechno správně a hlavně že jsme dosáhli úspěchu, o tom vůbec nepochybuji.“

Za změny provedené Gajdarem a jeho následovníky zaplatilo Rusko vysokou cenu. Reformátoři mnohdy nebrali v úvahu reálnou situaci v hospodářství země. Řídili se zásadou „ke dnu a potom …“ Jegor Timurovič Gajdar je tragická postava. Je pořádkumilovný, člověk myšlenky, ale bohužel příliš ideologický. Bez rozmýšlení uváděl v život módní doktríny.

Oproti roku 1917, kdy se prosazovala bezbřehá rovnost bez svobody, se v devadesátých letech naopak prosazovala široká svoboda bez jakékoliv rovnosti.

Převzato z lenta.ru

*** 

Exkluzívně pro News Front: Anatolij Vasserman: Chvíle Ukrajiny a ostatního Ruska udeřila


Igor Orcev
5. ledna 2017


Anatolij Vasserman učinil závěr: podle matematické teorie katastrof dospěla Ukrajina k poslednímu předělu. Ve spojení s politikou nového prezidenta USA a také vývoje v Evropské unii brzo zmizí podpora Ukrajiny ze zahraničí. Především její zásluhou Ukrajina, kterou Vasserman nazývá organizovanou zločineckou skupinou, existuje.

NF: Co významného se v tomto roce v politickém smyslu stane ve světě a v zemi?


Trump představuje zájmy části USA, která si přeje radikální změnu celé struktury světové ekonomiky. Nynější struktura dovoluje Spojeným státům užívat si dvakrát více, než vyrobí. Problém je v tom, že snadný život na cizí účet samotné USA katastrofálně demoralizoval. V určitých vrstvách obyvatel je u nich již několik generací lidí v podstatě žijících na podpoře v nezaměstnanosti. Je tam také vrstva lidí, která žije na stejné podpoře, ale zamaskované prací, jejíž výsledky nikdo nepotřebuje. To vše narušilo morálku v zemi. Nyní budou mnozí dostávat těchto podpor méně. Zájmy takových lidí zastupuje Trump. Podle toho, kolik voličů pro něho hlasovalo, jde o velkou část veřejnosti, a to mu sotva dovolí couvnout od svých předvolebních slibů.

V USA existuje zákon o nežalovatelnosti jakýchkoliv výroků během předvolební kampaně. Znamená to, že politik při předvolební kampani zaručeně lže. Avšak nyní mají ve Spojených státech takové množství těch, kteří si přejí zabývat se opět něčím reálným, že Trumpovi sotva dovolí porušit předvolební sliby. Zejména v tom je naděje, že je v Trumpománii reálný základ.

NF: Němci jsou nejednotní. Jedni věří na merkelofobii a jsou přesvědčeni, že ve volbách nezvítězí a druzí tvrdí, že k ní není alternativa a kancléřkou se stane po čtvrté. Ukrajina vyhlašuje, že Marine Le Penová je persona non grata. Po vítězství Trumpa to vypadá směšně a mnozí předpokládají, že s pomocí Ukrajinců rozhodně zvítězí. Co vy na to?

Ukrajina zřejmě co nevidět prohlásí za personu non grata celý svět. V celém světě je totiž stále méně lidí, kteří by chtěli podporovat evidentní nacistické zločince a ještě ke všemu otevřené teroristy.

Kolem Merkelové je několik záludností. Na jednu stranu skutečně nemá ve své straně alternativu. Ztratila mnoho sil na to, aby zbavila svoji partaj několika výrazných osobností. Dobře ví, že sama ze strany vystrnadila svého předchůdce Kohla, který ji podporoval. Za to se od ní dočkal vděku! Ale ve straně ještě výrazní politici zůstali. Zformovala se dostatečně průbojná skupina Alternativa pro Německo, v níž se nacházejí i ti, které ze své strany vyštípala.

Na druhé straně ona sama začala před složitou volební kampaní s myšlenkou, která pro ni ještě nedávno byla pobuřující. Dnes zaujala jiný postoj než před třemi, čtyřmi lety. Je naprosto jasné, že stejně jako v případě Trumpa, existuje v německé společnosti nová silná vrstva mající zájem o novou politiku. To také nedovolí křesťanským demokratům vzdát se svých slibů, pokud získají dost hlasů, aby mohli být ve vládní koalici.

Dnes křesťanští demokraté nevládnou sami, nebo s nějakou slabou stranou, jak se často praktikuje. Jsou ve velké koalici spolu se svými dávnými protivníky, sociální demokracií. K udržení vlády jim proto nestačí jen dost hlasů, kterých nebude samozřejmě tolik, aby mohli vládnout sami. Svým budoucím partnerům budou muset předložit něco reálného. Ti potom budou hlídat, aby strana neměla možnost od svých slibů ustoupit. Pokud tedy budou křesťanští demokraté v koalici a Merkelová bude opět kancléřkou, nebude moci pokračovat v předešlé vstřícnosti k migrantům. Bude muset politiku směřovat k Ukrajině a k ostatnímu Rusku.

NF: Prezident Putin je ve světě frontmanem č.1. Ruská ideologie se dobře rozvíjí. Jenže doma v Rusku to vypadá, že jsou lidé, co nemají žádný vztah ke své vlastní společnosti. Na obrazovky TV se například dostal ne příliš inteligentní humor. Proč jsou jejím prostřednictvím Rusové debilizováni?
Hlavní příčina nízké úrovně TV vysílání je asi v tom, že je velký podíl vysílaného programu placen reklamou. U reklamy rozum nehraje roli, naopak je nežádoucí. Je tvořena tak, aby působila na míru kritičnosti, na její snižování. Je to jen byznys.

Na otázku, nakolik je pro politiku země uvedená tendence škodlivá, uvádí Vasserman, že pravděpodobně ne méně než pro ekonomiku. Navíc nemá velká část politiků zájem na otevření své kuchyně. Ještě Bismarck říkal: „Ten kdo má rád klobásy a politiku, by se neměl starat, jak se tvoří.“ Značná část ruských politiků podporuje směřování k debilizaci. Avšak jsou-li ještě mezi politiky lidé, kteří se chtějí obracet k rozumným, ti se sotva objeví mezi tvůrci reklamy. Pokud se změní domácí politika země, TV bude ještě dlouho otupovat.

NF: Mnozí už dávno pohřbili Ukrajinu a ona se stále drží. Lidé říkají – náš lid je sovětský, pevný, navzdory státu přežil devadesátá léta v Rusku a nyní se to na Ukrajině opakuje – lidé přežívají navzdory Kyjevu.


Skutečně přežívají navzdory Kyjevu. Organizovaná zločinecká banda Ukrajina z velké části přežívá zásluhou zahraniční podpory. USA organizovaly oba státní převraty na Ukrajině s cílem zhatit ekonomické vztahy EU s Eurasií a donutit EU vstoupit do ekonomického spojenectví připraveného Spojenými státy. Západní zahraniční podpora se může v nejbližší době sesypat, Trump není nakloněn takovým velkým mezinárodním svazům. Nemá v tomto případě proč podporovat současnou Ukrajinu.

Existují i další politické skupiny, které si nepřejí organizovanou zločineckou bandu. Proto je určitá naděje, že v příštím roce skončí podpora Ukrajiny ze zahraničí. V podstatě se už mnoho zastavilo nyní. Ukrajina se nestane členem EU, může počítat jen s asociací, nedostane bezvízový režim, atd. Politická podpora kyjevských teroristů je mnohem slabší, než by potřebovali.

Velká část společenských procesů se vyvíjí podle matematické teorie katastrof. Mnoho procesů v přírodě i ve společnosti postupuje do určitého momentu plynule a téměř nepozorovaně a potom v jednu chvíli dojde k prudkým změnám. Potíž je v tom, že teorie katastrof předpokládá nezbytnost prudkých nárazů, ale neumožňuje předpovědět, kdy k tomu dojde. Jediná možnost je čekat a doufat.

Převzato z Politobzor.net

*** 


Bezbranní Evropané opuštěni vládami


5. ledna 2017


Bezmocnost evropských států a veřejnosti před terorismem se neobjevila včera. Situaci způsobila nezodpovědná politika účelově prováděná vlastními strukturami v průběhu několika let. Evropané byli nakonec zbaveni základního práva na bezpečnost ve svých zemích. Pro vlády a místní justici má přednost ochrana práv menšin, namísto ochrany práv vlastních občanů. O situaci viděné zevnitř pohovořil předseda ruské sekce Mezinárodní společnosti pro lidská práva Vladimir Novickij.

To, co se děje v Německu, znepokojuje občany Německa i dalších evropských zemí. Lidé nejsou v absolutní většině nadšeni ohromným migračním přílivem, především mužů vojenského věku. Ti by přece měli ochraňovat své rodiny.

V evropské společnosti je mnoho tabu, Evropané nesmějí hovořit o mnoha očividných záležitostech. Jen v soukromí mohou říci o své nespokojenosti s migranty. Jsou velice vystrašeni a rozzlobeni po nedávném útoku v Berlíně a nespokojeni s celkovou situací. Na veřejnosti o tom hovoří vyhýbavě, anebo takovým způsobem, aby ve skutečnosti nic neřekli.

Existuje speciální zákaz pro policisty a zpravodajské služby. Nesmí být zveřejňován rozsah trestných činů migrantů a jejich etnická příslušnost. Podle možnosti se nehovoří o záležitostech nenávisti mezi etniky, zločinech spáchaných migranty na domácích, aby se neporušil konsensus a požadavky na toleranci. V souladu s evropskou politikou tolerance a otevřených dveří se nehovoří o dalším možném nebezpečí od migrantů. Znamenalo by to totiž obvinění migrantů z dalšího ohrožování.

Nebyly vypracovány žádné speciální programy pro předcházení excesům. Realitou je pozitivní diskriminace menšin a skupin. V Evropě je již zřejmou pravdou. Tento trend nezajišťuje pro menšiny rovné právo s většinou, ale menšiny jsou oproti většině ve výhodě. Demokracie má brát v úvahu mínění většiny, to se ale bohužel v Evropě často ignoruje.

Nejen že se názor většiny ignoruje, ale nedá se jí ani možnost svůj názor a své potřeby zformulovat. Jsou zakázány veřejné rozhovory a veřejné projednávání témat migrantů.

Převzato z Pravda.ru

*** 


Duterte se spoléhá, že se Rusko stane pro Filipíny spojencem a ochráncem


6. ledna 2017


Řekl o tom při návštěvě velkého protilodního plavidla Admiral Tribuc Tichooceánské flotily RF (TOF), kotvícího v manilském přístavu. Uvedl:
„Vítám naše ruské přátele. Můžete zde zakotvit kdykoliv, z důvodu cvičení, doplnění zásob, nebo abyste sem připluli jako spojenci.“

Prezidenta Filipín provázel zástupce velitele Přímořské flotily kombinovaných sil TOF kontradmirál Eduard Michailov a velvyslanec Ruska na Filipínách Igor Chovajev. Vedle Admirala Tribuce byl přítomen také velký námořní tanker Boris Butoma.

Prezident Filipín má začátkem tohoto roku navštívit Moskvu a projednat celou řadu dohod týkajících se především zbraní a komunikačních prostředků. Nynější filipínská vláda se snaží o těsnější spolupráci s Ruskem v souladu se směřováním k „nezávislé zahraniční politice“. Filipínský ministr zahraničí poznamenal, že pokud nebude Donald Trump tak nepřátelský k RF, docílí toho rychleji.

Převzato z Politikus.ru

Contra Magazin: pro Rusko a Čínu je EU pouze "hlasitě řvoucí dítě"

0
0
9. 1. 2017    zdroj a zdroj
Za projektem "Nová hedvábná stezka" není nikdo jiný než Šanghajská organizace spolupráce, kterou "řídí" Rusko a Čína, píše Contra Magazin. Pro "nejmocnější ekonomickou organizaci na světě" s více než třemi miliardami spotřebitelů není Evropská unie s populací 510 milionů lidí "jenom mladší partner, ale hlasitě řvoucí dítě", konstatuje list.


Železniční nákladní doprava mezi Evropou a Čínou přes Rusko se nadále rozvíjí na plné obrátky, píše Contra Magazin.

"Nová hedvábná stezka" má již 15 zastávek v Evropě, mezi nimiž jsou Norimberk, Lyon a dokonce i Londýn. "Ano, milí čtenáři, nemýlíte se, zdůrazňuje list. Hlavní město Velké Británie je článkem nejen evropské, ale i čínské železniční sítě".

Přeprava nákladu je po železnici levnější než vzduchem, a na rozdíl od dopravy po moři trvá mnohem kratší dobu, pokračuje Contra Magazin.

Zvláštní pozornost je věnována také tomu, že všechny soupravy jedou přes Rusko. "U každé přepravy nákladu se musí žádat povolení ruských úřadů. Rusové mohou kdykoliv přepravu zastavit - uložit sankce. Nedělají to ale", konstatuje Contra Magazin.

Za projektem "Nová hedvábná stezka" je Šanghajská organizace spolupráce, kterou "řídí" Rusko a Čína, píše list. Pro "nejmocnější ekonomickou organizaci na světě s více než třemi miliardami spotřebitelů není Evropská unie s populací 510 milionů lidí "jenom mladší partner, ale hlasitě řvoucí dítě", ironizuje Contra Magazin.

Podle listu již zachytili "duch doby" Japonci. "Začátkem května 2016 Japonsko prostřednictvím premiéra Abeho před Putinem kapitulovalo, soudí Contra Magazin. Západ se stále domnívá, že Rusko je slabé a izolované. Ale vždyť to vůbec není tak, jak by se mohlo zdát!"

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Vyrozumění k trestnímu oznámení v kauze Herman-Zeman-Brady,

0
0
Jiří Baťa
9. 1. 2017
„Není to tak, že bychom se neodvážili, protože je to těžké; těžké je to proto, že (nám) chybí odvaha“ (Seneca). Jaká odvaha, to nechť si čtenář dovodí sám.
Koncem měsíce října 2016 jsem čtenáře informoval o podání trestního oznámení (ze dne 29. října 2016) na ministra kultury Mgr. Daniela Hermana pro podezření ze spáchání trestných činů poškozování cizích práv dle § 181 tr. zákoníku a trestného činu pomluvy dle § 184 tr. zákoníku. Dne 7. ledna 2017 jsem obdržel vyrozumění státní zástupkyně OSZ pro Prahu 1, ze kterého jsem si učinil názor, jak je uvedeno v titulku.



Že vyrozumění bude a je obsahově nejen mnou, ale jistě mnohými čtenáři očekáváno jako negativní, něco na způsob „nic se nestalo, jedeme dál“, asi nikoho nepřekvapí. Chci alespoň stručně informovat čtenáře, jak bylo mé podání OSZ pro Prahu 1 posouzeno. Paní státní zástupkyně ve svém vyrozumění mj. sděluje, že...

..Prostudováním trestního oznámení nebylo shledáno podezření ze spáchání (mnou) uvažovaných trestných činů. Zároveň nebylo zjištěno ani podezření ze spáchání jiného trestného činu, uvedeného ve zvláštní části trestního zákoníku.


…..K (mnou) uvažovanému trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 tr. zákoníku nebyly (mnou) uvedeny žádné skutečnosti, které by mohly vést   k závěru, že byl spáchán tento trestný čin. Setkání Mgr. Hermana přímo na půdě ministerstva kultury s tibetským dalajlámou, lze hodnotit jako politický krok, který může být některými osobami vnímán jako nevhodný či dokonce poškozující zájmy ČR, nicméně v žádném případě není možné toto jednání řešit prostředky trestního práva a lze jednoznačně učinit závěr, že tímto jednáním nebyly naplněny zákonné znaky trestného činu a  kdy řádným způsobem nebylo prokázáno, že by Mgr. Herman tím, že přijal tibetského dalajlámu, překročil svou pravomoc.


..Rovněž nelze tímto ustanovením postihnout ani další jednání (která uvádím), neboť nebylo zjištěno, že by se Mgr. Herman dopustil nějakého takového jednání, kterým by překračoval svou pravomoc coby ministra kultury ČR, nebo ji vykonával v rozporu s právními předpisy nebo neplnil nějaké povinnosti, vyplývající z jeho pravomoci v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch, nebo způsobit nějakou škodu.


..tuzemské soudy již vícekrát v souvislosti s ochranou osobnostních práv uvedly, že vyjádření učiněná na adresu osob veřejně činných, kterou prezident ČR beze sporu je, podléhají v evropském kontinentálním společensko-právním systému nižšímu stupni ochrany, než jaký je poskytován osobám soukromým, působícím mimo veřejný život, přičemž tento přístup lze dovozovat z jejich dobrovolného vstupu do veřejného života, který je v centru zájmu občanů a médií. 


     Nebudu více rozvádět obsah tohoto irelevantního vyrozumění, který je plný právnických výrazů, kliček a evidentní snahy zdůvodnit, že pan ministr kultury Herman je nevinnost sama, čistý jak lilie a také to, jak se hluboce mýlím když se domnívám, že se pan ministr Herman dopustil nějakého  nezákonného jednání   a pod. Protože se zaslaným vyrozuměním zásadně nesouhlasím, využívám svého zákonného práva a postupuji vyřízení svého podání k přezkoumání Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Uvidíme, jak mé připomínky posoudí a hlavně, v čí prospěch.


Turecko v propasti svých teroristů - díl II.

0
0
Yekta Uzunoglu
9. 1. 2017
Není žádným tajemstvím, že Erdogan podporoval všemi možnými a nemožnými způsoby i projekt Gülenovců, kteří od 60 tých let zakládali školy (laboratoře na vymývaní mozků již někdy už od mateřské školy) a to nejen v Turecku, ale po celém světě, kde do své "pedagogiky" zaintegrovali skrývaní své pravé identity až do okamžiku potřeby! Tak ani náčelník generálního štábu země jako je Turecko až do okamžiku loňského pokusu o převrat nevěděl, že plukovník vedoucí jeho kancelář či úřad patří ke gülenistům, to je to, co Gülenovci převzali a zaintegrovali do své "pedagogiky od Hašhasi a převzali toho mnohem víc.      Díl I. 


Když Erdogan opakovaně naléhal v minulosti na Putina, aby usnadnil otevření vysokých škol a podobných "pedagogických" zařízeni v samotném Rusku, Putin odpověděl, že je to projekt CIA, který nemá v Rusku co dělat. Tenkrát ještě Erdogan s Gülenem táhli za jeden provaz.

Po zásahu Turecka do vnitřních záležitosti Sýrie a to ryze z ekonomických důvodu, Turecko ke svržení Asada sáhlo po všech zbraních, kterými disponovalo a dosáhlo i na ty, co od roku 1990 připravovalo či vyrábělo Turecko v postsovětských turko-islamistických zemích. Zásobárna dobře vyškolených teroristů tam byla sakra dobrá!

Přes Turecko putovali do Sýrie a do Iráku tisíce a tisíce super profesionálních zabijáků, a jak se proslýchá, samotné vedení ISIS bylo z jejich brutality zděšeno, radši si jejich oddíly drželi daleko od těla a začali s nimi jednat jako s "nevlastními bratry". Zabijáků z těchto zemí se odhaduje v Sýrii a Iráku kolem 4-5 tisíc. Jenže část z nich tam je i se svými rodinami, tak jako atentátník istanbulského Reina Clubu. S rodinami činí jejich počet mezi 30-50.000 lidí. ISIS si je nepřeje a ze strany Turecka mají oprávněný pocit, že jsou zrazeni.

Stejně jako nikdo z postsovětských turkoislamistických zemí ani oni nepotřebují vízum do Turecka, část z nich má i turecké občanství, které Turecko těmto lidem v rámci bratrství velkoryse rozdávalo, navíc každá jejich rodina má v Turecku několik příbuzných už dlouhá léta "integrovaných" a ti nevěří nikomu jinému než Alláhovi a ničemu jinému než Koránu, tak jako jejich příbuzní přicházející nyní ze Sýrie a z Iráku.

Jako každá průměrně informovaná osoba vím, že v těch turko -islámských postsovětských zemích je stále silná vazba na rod, na kmen a silně vyvinutá krevní pomsta. Každý "padlý" sebou stahuje řadu dalších, je to řetězová reakce, která nemá konec a hlavně neskončí kvůli arogantnímu postoji Erdogana, tohle všechno nebude mít jen tak hned konec.

V nedávné minulosti jsme byli svědky Bin Ladina, odchovance CIA, který, když Sovětský svaz prohrál válku v Afganistánu a stáhl se zpátky, pak ho už CIA nepotřebovala a chtěli skoncovat s islamismem, jenže s náboženskou ideologií jako je islamistická, nelze skončit někde u poradního stolu ve Washingtonu či jinde. A Bin Ladinovci se pomstili nejen s 11. září, ale jejich potomci jsou v ISIS a všude jinde na světě včetně na Filipínách, ale oni jsou už i v Evropě, už hodně dlouhou dobu!

BlackRock kapitalismus, který se týká i nás

0
0
Květa Pohlhammer Lauterbachová 
9. 1. 2017  E-republika

A nebojme se! Tráva poroste a slunce bude svítit i bez finančních mágů.

Evropou obchází opět po sto letech strašidlo. Ale politici, plně zaměstnaní vytvářením monstra nepřítele číslo jedna jménem Rusko nevidí, neslyší a hlavně nic neřeší.

Svět se za posledních dvacet pět let změnil. Neuvěřitelná chamtivost těch, kteří vládnou penězi na jedné straně a strach těch ostatních – zejména politiků na straně druhé, charakterizují období posledních 25 let. Jsme svědky bezprecedentního experimentu, který nemá v národohospodářské teorii i praxi obdoby. Díky zkorumpování politiky, která je prakticky řízena vysokou finanční lobby, postoupil kapitalismus do nejvyššího stupně koncentrace a bylo by ho možné nazvat BlackRock kapitalismem. Tento termín poprvé použil v nové rozsáhlé publikaci o mocenských poměrech v globálním kapitalismu „Komu patří svět?“ (Wem gehört die Welt, nakladatelství KNAUS 2016) Hans Jürgen Jacobs. O jaký posun jde, je vidět z následujících čísel, které autor uvádí.

Vývoj světového finančního majetku v bilionech dolarů


Finančním majetkem jsou v tomto vyčíslení autora, který se odvolává na zdroje z MMF, podnikové dluhopisy, dluhopisy finančního sektoru, státní dluhopisy a akcie. Nejsou zde obsaženy deriváty, které celosvětově podle odhadů některých expertů činí až 500 bilionů dolarů.

Za BlackRock kapitalismus lze označit tedy takový stupeň koncentrace kapitálu, kdy se největší investiční společnosti podílí rozhodující měrou na majetku nejvýznamnějších firem světa, jejichž celkový majetek přesahuje vysoce nejenom majetek států, ale i například kontinentů nebo EU.

Nejvýznamnější jsou podle velikosti BlackRock (4 890 miliard US dolarů- stav k 30. 6. 2016), Vanguard (2385 miliard dolarů), Fidelity (1181), State Street (1131), Capital Group (1095), JP Morgan Chase (753), Norges Invest (Norské fondy-státní 517) atd… Ještě v roce 1995 spravoval BlackRock majetek ve výši „pouhých“ 69 miliard dolarů. Mezi rokem 2005 až 2010 se objem majetku zvýšil ze 452 miliard na 3 561 miliard a k 30.6. 2016 dosahuje hodnoty 4 890 miliard dolarů. Celkem 54 % z toho jsou akcie, 34 % dluhopisy, 9 % smíšené fondy a 3 % alternativní investice. Podle posledních údajů přesáhl objem majetku BlackRock 5 bilionů dolarů. Samozřejmě je tento majetek značně nafouknutou bublinou. Ale až praskne, dotkne se to milionů lidí.

Dlouho se veřejnost o BlackRock nezajímala. Společnost si tak potichu vybudovala impérium, které nemá ve finančním světě konkurenta. Je důležitým podílníkem ve společnostech JPMorgan, Citigroup, Exxon Mobil, Chevron, Apple, Nestlé, Deutsche Bank, Daimler, Bayer, Deutsche Post a mnoha jiných. Prostě jde o moc, která sahá po našich penězích, tvrdí nejenom v dobře čtivé publikaci „BlackRock – Tajná světová moc sahá po našich penězích“ novinářka Heike Buchter. Struktura vlastníků je zde stejně jako další oficiální informace lze nalézt na jejich ročence.

Co bychom měli vědět my i naši politici


Centrální banky jako ECB si nechávají od expertů BlackRock radit. I naše republika se nachází v pařátech tohoto giganta a zajímavé články k tomu najdete například zde. V této souvislosti stojí za povšimnutí informace na str. 36 výroční zprávy o investicích ČNB v roce 2015. ČNB intervenovala proti posilování koruny, vytiskla koruny a nakoupila eura, která pak transformovala do amerických, kanadských a australských dolarových rezerv. Jejich výnos byl ovšem nižší než u eurových devizových rezerv. Hlavně si uvědomme, že tyto nákupy souvisí se znehodnocováním české koruny, takže tyto nákupy platíme my, daňoví poplatníci. Kdopak asi ČNB při těchto nevýhodných nákupech a devalvaci radil? K machinacim s korunou jsme publikovali celé číslo věnované naší konferenci (Nové peníze pro nový život). Není od věci osvěžit si pár informací a souvislostí týkající se ČNB z dřívějška, viz tento článek. O velmi kontroverzním prodeji českého zlata je již zbytečné psát.

 

Rok 1990 až 2016 – prodlužování agónie


Svět nebyl v pořádku už v roce 1990. Ještě v sedmdesátých létech se objem finančních aktiv světa rovnal celkovému hrubému produktu. V roce 1999, kdy Bill Clinton zrušil Glass-Steagalův akt, se spekulace rozjíždí naplno. To bylo vidět na číslech nahoře. Pád Lehman Brothers byl pouze vyfouknutím zkušebního balónku a rozhodně ne poučením pro politiky, aby začali spekulaci a nerovnováhy řešit.

Jen tak mimochodem. Pět minut před koncem posledního pracovního dne bylo z londýnského oddělení Lehman Brothers převedeno na hlavní sídlo banky 50 miliard dolarů a v noci vyhlásila banka konkurz. Těch 50 miliard se do Londýna pochopitelně nevrátilo. Vyšetřování konkurzu Lehmanu, jedné z největších světových investičních bank světa netrvalo sedm měsíců nebo sedm týdnů. Jenom 7 hodin. Pak byla banka prohlášena za platebně neschopnou. Elegantní způsob, jak nakonec stihli rychle bystří hoši zinkasovat 50 miliard.

Po tomto testovacím balónku bylo mezitím vytištěno 16 100 000 000 000 dolarových papírků, které natekly do „pásma nestability“ od Maroka až po Írán, na rozval Libye, Sýrie, přeložení plynovodu do Kataru, oslabení Ruska... Seznam dobrých činů takto financovaných by mohl pokračovat. Toto číslo uvádí bývalý šéf ekonomické redakce Süddeutscher Zeitung, nikoliv ruští propagandisté. To jen tak na okraj, třeba pro Jakuba Jandu. Peníze tekly a tečou proudem, ale nekončí tam, kde by měly. Zatímco se HDP zvýšilo o 30 %, zadluženost podniků vzrostla na 346 %, akciová bublina narostla proti roku 1990 na 476 % výchozího stavu a zadluženost finančního sektoru na 600 %.

Kdo bude na řadě jako příští Lehman?


Kandidátů na spuštění konkurzu je mnoho. Až do včerejška se zdálo, že to bude italský bankovní systém včele s Monte Paschi di Siena. Za další kandidáty by bylo možné považovat HSBC z Hongkongu, švýcarskou Credit Swiss, ale především Deutsche Bank. Ta má sice v názvu německá, ale ovládají ji členové rothschildovského klanu, a to přes soukromé osoby, rezidenty nebo právě přes investiční skupinu BlackRock a také přes další soukromé osoby-nerezidenty. Největším vlastníkem akcií Deutsche Bank je Hamad bin Jasim Ben Jaber Al Thani, emír z Kataru. Švýcarsko je útočištěm globální neofeudální finanční šlechty. Co chce, nám předvedla při otevření nového gotthardského tunelu. Ať se stane, co se stane, Švýcarsko zůstane bezpečným přístavem pro kapitál šlechty. Takže Credit Suisse to asi nebude, kdo má padnout. Rothschildové a komunistická Čína nenechají asi ve štychu ani HSBC. Italové jsou podporováni například i Putinem. Připomeňme, že jediným premiérem na hospodářském fóru v Petrohradu v roce 2016 byl Matteo Renzi. Nakonec tu máme čerstvé rozhodnutí Evropské komise, která svolila k záchraně Monte Paschi di Siena ze státních peněz.

Ukazuje se, že strach z pádu eura, kdyby se dostal k moci Grillo se svým hnutím Pěti hvězd, pohne evropskou komisi k překročení všech limitů a popření všeho, co nařizovala včera. Aféra s Monte Paschi ovšem dále pokračuje. Dne 30.prosince 2016 zahájila italská parlamentní komise vyšetřování vyvolané hnutím Pěti hvězd a na světlo už vycházejí další zajímavé skutečnosti. Viz dnešní*/ zprávy o tom, že na klíčových listinách banky figuruje Draghiho podpis.

Tak zbývá už jediný obětní beránek. A všechny události minulých tří let, včetně přenosu teroru do Německa za účelem přijetí mimořádných opatření, drakonických zákonů omezujících svobodu tisku, pohybu obyvatel, šmírování a zvýšená propaganda, která má za účel nespokojenost obyvatelstva odkanalizovat směrem k nově příchozím migrantům, tomu nasvědčují. Na seznamu na odstřel zbývá prakticky už jen Deutsche Bank.

Jako dezert k tomu: toxická aktiva v bilanci Deutsche Bank narostla na 75 bilionu dolarů, přičemž cena akcie Deutsche Bank spadla v červenci 2016 na rekordně nízkých 11 dolarů za akcie. Jenom měsíc předtím se stal jejím největším akcionářem a tím pádem majitelem katarský emír. To něco může signalizovat v době, kdy v Sýrii nevycházejí plány anglosaských elit a připravuje se pravděpodobně nová Jalta. Po porážce teroristů v Aleppu ztrácí Katar poslední naději na plynovod, který by vedl do Evropy.

Naděje umírá jako poslední


Do nového roku přece jenom něco pozitivního. Tady je 44stránková studie od renomované KPMG, týkající se alternativního měnového systému a změny centrálního bankovnictví tak, jak jsme o tom hovořili na naší zářijové konferenci „Nové peníze pro nový život“ a která byla zadána islandským premiérem. Aniž bychom to jako organizátorky tušily, ve stejné době, tedy 5. září 2016 proběhla také na Islandu konference, jejíž záznam můžete shlédnout v angličtině zde. Jak je vidět, nejsme samy, koho zajímá skutečná budoucnost plnohodnotných peněz.

Je tedy šance, že systém plnohodnotných peněz není chimérou nás alternativních ekonomů, nýbrž se už o něm začne vážně diskutovat. Plnohodnotné peníze se tisknou v souladu s potřebami reálné ekonomiky, nikoliv pro spekulace, a mělo by se tak dít pod demokratickou kontrolou. A třeba se jednou dožijeme i toho, že nás hoši z ČNB přestanou krmit pohádkami o inflačních cílech. Protože až stávající systém krachne, pak bych nechtěla být v jejich kůži.

Všem čtenářům a spolupracovníkům alternativních médií hledajících pravdu přeji hodně zdraví a odvahy v roce 2017! A nebojme se! Tráva poroste a slunce bude svítit i bez finančních mágů!


*/ článek vyšel 8.1.2016

Bude nová Jalta?

0
0
stv
9.1.2017 PodSmetákem

„Barack Obama vede válku se svými generály, zatímco Trump je jmenuje do vlády“, říká bulharský publicista a režisér Toma Tomov, který charakterizuje nového amerického prezidenta jako „Regana na stereoidech“.




„Alepo je jako Stalingrad a Trump může udělat druhou Jaltu. Když se mohl Rousevelt domluvit se Stalinem, který byl mnohem větším diktátorem než Vladimir Putin, proč by to nový americký prezident neudělal? Trump nazval politiku Merkelové katastrofou a NATO zastaralou organizací. Přicházejí zajímavé časy. Američané se mohou domluvit s Číňany i Rusy. Není třeba obávat se války.“

Slova Tomy Tomova je dobré brát vážně, je to jeden z nejvýznamnějších publicistů východní Evropy, udělal téměř stovku rozhovorů s předními světovými osobnostmi (Kohl, Gorbačov, Carter, Rabin a další), pracoval v USA s Walterem Croncateem, novinářem, který se zasloužil o rezignaci prezidenta Nixona v době vietnamského konfliktu, je jedním nejceněnějších odborníku na Blízký východ.
Výraz „Nová Jalta“ zatím v médiích nezazněl. Tomov nastínil zcela nové parardigma, kde by se svět znovu přerozdělil po druhé světové válce. Je to logickým vyústěním dějin, ke kterému svět již nějakou dobu spěje.



Když se podíváme na ikonickou fotku tří velkých státníků z roku 1945, můžeme hádat, jaké obličeje nahradí ty staré. Pozice Ruska a USA je vcelku jasná, třetí židle bude bezesporu patřit představiteli Číny. Na Evropu bohužel místo nezbývá, čtvrtá židle na fotce není. Zkusme se však zeptat jinak – kdo by si tam sedl, máme někoho takového? Merkelová? Chtělo by se říci, že Berlín ovládá Evropu, ale jak chce poroučet kontinentu, když ho neposlouchá ani Mnichov. Nebo snad Frederica Mogherini, jak by se asi vyjímala v této společnosti? Zkusme si v této pozici přestavit pana Junckera… Nebo, že by Jourová? Mimochodem, Jalta se nachází na Krymu.


Zdroj

Uplně jiný pohled na Turecko: Turecko v propasti svých teroristů – 3. díl

0
0

Yekta Uzunoglu
9. 1. 2017
Dnešní Turecko je konfrontováno výlučně svou chybou s 20 miliony Kurdů žijícími v Turecku, národem, kterému upírá jejich nejzákladnější lidská práva, jako je výuka v mateřštině, to jest v Kurdštině, Turecko uvěznilo předsedu a poslance Kurdské politické strany, která dostala ve volbách 6 milionů hlasů. To je víc, než hlasy všech voličů České republiky. Přitom Turecko nedává Kurdům žádnou jinou možnost než otevřený boj. Kurdové v Turecku nežijí jen v Kurdistánu, ale hlavně v tureckých metropolích. 

2. díl

Jen v Istanbulu se odhaduje jejich počet kolem 3,5 milionu lidí a ti tam nepřišli, jak se říká " včera", někteří žijí v metropolích již nejméně po dvě generace. Jsou mezi nimi podnikatelé, akademici, továrnici, studenti i dělnici. Majitelem symbolu istanbulských radovánek REINA Club, který se stal terčem teroristického útoku, je též Kurd. Kurdové mají ekonomickou silu, znají prostředí jako málokdo, mají stále silné vazby na kurdskou část Turecka a jsou stále stejně hrdí, jakoby přijeli z Kurdistánu do metropolí teprve včera. Budou se bránit stejně, jako se brání Kurdové v samotném tureckém Kurdistánu. Turecká armáda za poslední rok zdevastovala v Turecku pět kurdských měst, ve dvou je zákaz vycházení do ulic, který trvá už víc než rok a donutil nejméně 210.000 tisíc Kurdů odejít do vyhnanství v samotném Turecku. Část vyháněných lidí zažila smrt svých nejbližších přímo před svýma vlastníma očima, část své usmrcené děti schovávala v mrazáku po celé týdny, než vůbec dostala povolení, aby směli své děti pohřbít. Nejméně 210.000 lidí nejen že už nemá co ztratit, ale žijí s nejhlubší nenávisti vůči státu a nejsou z těch, kdo by se podrobil bezpráví.

Turecko má na krku nejsofistikovanější islamistickou organizaci, co kdy existovala a je vlastním dítětem Turecka a to Gülenovce. Gülenovci založili nejméně ve 150 státech světa svoje školy pro děti elitní třídy, od Afriky až po Taškent. Odchovali stovky tisíc špičkových odborníků s islamismem vymytým mozkem, ti jsou po celém světě a po vzoru moderních Hašhasi čekají na úkol. A nikdy jim nechyběly finance, donedávna měli v Tureckou obrovskou banku, letecké společnosti, továrny, nemocnice, vše, nač může jen člověk pomyslet. Hlavně měli pod palcem téměř celou tureckou policii, justici, část armády a část tajných služeb. Tito odborníci jsou v Turecku buď v kriminále, kde jsou podrobeni nejbrutálnějšímu týrání, nebo jsou na útěku, nebo v exilu, část ještě ani není odhalena.

Tito odborníci dnes mimo "službu" mají své sítě po celém světě. "Zradu" od samotného "islamisty" a spolubojovníka, tak jak oni vnímají Erdogana, zradu mu nikdy neodpustí. Jen za 48 hodin po tzv. pokusu o puč bylo víc než 100.000 úředníku ze všech oblastí státu propuštěno. To, co Erdogan udělal naposled, udělal Hitler a komunisté. Zestátnili všechen majetek všech "podezřelých" ze spolupráce či z podpory pokusu o puč. Otci legendy tureckého fotbalu zestátnili nejen veškerý majetek, ale i jeho dům, jelikož jejich syn (poslanec Erdoganovy strany) se dlouho před pokusem o puč vystěhoval do USA. To je armáda mimořádně vzdělaných lidí, s bohatými zkušenostmi ze všech oblastí lidského života a teď jsou ve válce s Erdoganem kde jde "to be or, not to be ".

Další skupinu tvoří Čečenci, které turecké vlády dlouhá léta podporovaly proti Rusku všemi prostředky, co jimi turecký stát disponoval, a pak je "zradily". Je jich několik desítek tisíc jen v Turecku, kde jim bylo velkoryse uděleno statní občanství Turecka, ale dnes jsou nežádoucími osobami, mnoho z nich má relativně solidní ekonomické zázemí, byť ze státem tolerovaných ilegálních obchodů, a teď žijí s pocitem, že je Erdogan zradil.

A pak jsou tady od roku 1990 intenzivně islámem "vychované " mozky ze všech postsovětských turko - tatarských států. Bezpříkladně brutálních hrdlořezů jsou jen v Iráku a v Sýrii asi 4000 a to s rodinami, což může činit kolem 30.000 tisíc lidí, a to jen v aktivní válce. Kolik jich je v těch státech skutečně, to nevíme, kolik je jich v Turecku a po celém světě, to také nevíme, ale několik set tisíc jich určíte jich je. A ti všichni vidí nyní oprávněně v Turecku zrádce a ďábla, protože se spojilo nejen s koaličními státy, ale i s Ruskem, o kterém jim celých 25 let výchovy jejich duchovni Imámové cpaly do hlavy, že jsou největším zlem a Káfiry. Ti všichni teď nechovají ani tak silnou nenávist proti Asadovi, jak silně nenávidí Turecko a Erdogana.

Se seznamem nejsme ani zdaleka u konce. Ještě je tady ISIS, ke zrodu kterého přispělo Turecko penězi ze Saúdské Arábie a Kataru, vždy pomohlo, jak jen to šlo. Když ISIS dobyl část naftových polí, bylo jejich největším odběratelem Turecko. Když nechtěně bezpečnostní složky zastavily nedaleko syrských hranic konvoj nákladních aut plný zbraní a začali šetřit, oč jde, všichni policisté, kteří s konvojem přišli do styku, byli propuštěni ze služby, uvězněni - tak jako státní zástupci či soudci. Šéfredaktor nejstaršího deníku Turecka Cumhuriyet, který o tom psal, je současné době v německém exilu, který mu osobně udělil německý prezident. A ISIS jako hybridní dítě Turecka, Saúdské Arábie, Kataru a kdo ví koho ještě, je dnes pod palbami tureckých tanků. Že v řadách ISIS je nejméně 3000 tureckých občanů, to není tajemstvím. ISIS v nedávné minulosti v samotném Turecku svými sebevražednými útoky dokázal čeho je schopný. Těžko někdo další útoky na Turecko zastaví, když se cítí být zrazeni se svým otcem.

Pak přichází dalších cca 7 milionů Syřanů, kteří museli kvůli Turecku opustit svou zemi. Bylo to Turecko, které vtáhlo do války Saúdskou Arábii, Katar, USA a další země do syrského konfliktu a z pár demonstrací udělalo občanskou válkou. Do občanské války poslalo všechny islamisty z celého světa. Američané toto minulý rok řekli nahlas: Turecko je dálnicí teroristů z celého světa do Sýrie. Bylo zničeno víc než polovina všeho v Sýrii! Již čtvrtým rokem žijí v Turecku nejméně 3 miliony sunitů, kteří viděli pod otřesnou téměř hitlerovskou propagandou v Asadově režimu hlavního viníka té katastrofy. Tyto nejméně 3 miliony Syřanů za 4 roky "exilového"života otevřelo oči a prohlédli Turecko. Jejich děti musely kvůli přežití sloužit k sadistické prostituci, musely pracovat hůř než otroci - pokud vůbec nějakou práci dostaly - byly zneužity naprosto bezpříkladně. O obchodech s jejich organy je všeobecná známost, jsou známy příslušné sumy za odběr orgánů, ale o tom nemůže v zemi Erdogana psát žádný novinář, nesmí se k tomuto tématu ani se přiblížit. K nelidskému utrpení navíc sunité zažili zradu ze strany Turecka.

Turecko cca před třemi týdny podepsalo v Moskvě dohodu s Iránem, kde de facto Turecko uznalo Asada! Spáchalo největší zradu z pohledu sunitských syrských uprchlíků v Turecku! Turecko vtáhlo sunity do války proti šíitskému Asadovi, teď podepsalo dohodu s Iránem, jehož adoptivním dítětem je Asad, ještě k tomu v Moskvě, v zemi, o které jim bylo vsugerováváno Turecko-koaliční propagandou po celou dobu, že je největším zlem! Největší zlo, které drží Asada při životě a dodává mu zbraně, aby zabíjel sunity. Jaký bude postoj nejen těch nejméně tří milionů sunitských Syřanů "žijících" v Turecku, ale i v Jordánsku, v Libanonu, ale i těch, kterým se podařilo uprchnout do Evropy, zatím nelze odhadnout. Víme ale jedno: že se jedná nejméně o 7 milionů sunitů, kteří v "dobré víře" se sunitskými bratry kvůli Turecku přišli o všechno, co měli! A teď jsou v islámském pojetí zrazeni. Zrazeni tak, jak je zrada vnímána islámem. Ze všech skupin je nejnevyzpytatelnější tato skupina a jejich příbuzní či "islámští bratři a sestry" po světě, ale víme jen jedno, že tato masa milionů lidí je ve všech koutech Turecka přítomná jako časovaná bomba.

Domněnce, že zvýšení represe vůči těmto skupinám ochrání Turecko před útoky nemůže věřit ani nevzdělaný člověk. S tím vším vkročilo Turecko do nového roku 2017, ale to není jediný zhoubný nádor, který je v současném Turecku. Nad přežitím Turecka s těmito nádory visí silný otazník.

Otrokářství se v ČR stává realitou

0
0
9. 1. 2017  Vaše věc

V médiích se objevila informace, která mimo jiné hovoří o tom, že k tomu, aby si lidé „zasloužili“ příspěvek na živobytí, budou podle senátní novely zákona o hmotné nouzi muset odpracovat pro veřejné blaho nejméně 20 hodin měsíčně. Kdo odpracuje 30 hodin měsíčně, může si přijít „až“ na 605 korun navíc.



Kdo pobírá příspěvek na živobytí déle než šest měsíců a není aktivní, tomu klesne dávka na živobytí z životního minima 3410 korun na existenční minimum 2200 korun,“ uvedl Jiří Vaňásek, náměstek ministryně práce pro oblast zaměstnanosti.

Pro lepší pochopení celé situace je nutné uvést, co je to vlastně ten příspěvek na živobytí a kdo na něj má nárok. Příspěvek na živobytí je základní dávka pomoci v hmotné nouzi (poskytovaný vedle doplatku na bydlení a okamžité mimořádné pomoci). A na příspěvek na živobytí nemá automaticky nárok nezaměstnaný, ale pouze nezaměstnaný s tím nejnuznějším ekonomickým zázemím, které si mnohý z nás ani nedokáže představit. Aby byl poskytnut příspěvek na živobytí, nejenže musí příjemce mít nedostatečný příjem. Ale zároveň také majetkové a sociální poměry žadatele musí být takové, že neumožňují uspokojení základních životních potřeb na té nejnižší úrovni, která je pro společnost přijatelná. V podstatě to znamená, že například i tehdy, když člověk vlastní starou, rezatou Felicii, je nucen ji prodat, aby dávku získal… Ta je zkrátka určena jednotlivcům a rodinám, které se nacházejí ve zcela hrozivých ekonomických a sociálních podmínkách. V současné době je krom velmi špatné ekonomické a sociální situace pro pobírání příspěvku také nutné, aby člověk buď pracoval, nebo se o práci aktivně ucházel. Nyní přibude povinnost veřejně prospěšných prací.... Jde jen o to, aby takto uboze finančně zajištěný, a tedy i špatně vyživovaný člověk byl vůbec schopen takové námahy....

Dávka funguje tak, že má lidem dorovnat jejich příjem (po odečtení nákladů na bydlení, které řeší samostatná dávka) do tzv. životního minima. To nyní činí 3410 korun na jednotlivce (či první dospělou osobu v domácnosti), 2830 na druhého (a každého dalšího) dospělého člena v domácnosti, 1740 na dítě do věku 6 let, 2140 na dítě od 6 do 15 let a na dítě do 26 let pak 2450 korun.

Podle údajů MPSV činily výdaje na příspěvek na živobytí v roce 2015 7,24 miliard korun. Je to velmi zajímavý údaj, ze kterého vyplývá – pokud výdaje na příspěvek na živobytí znamenají, že tolik peněz se vydalo potřebným lidem - pokud výpočet velmi, velmi, velmi zjednodušíme a vydělíme oněch 7,24 miliardy korun částkou výše životního minima pro jednotlivce za rok, zjistíme, že částku 3410 korun jako příspěvek na živobytí pobírá zhruba 177 tisíc českých občanů. Je však třeba říci, že ne každý člověk tuto dávku pobírá celý rok, ale mnohdy jde jen o měsíc či období několika měsíců, to jednak - a ne každý, kdo "splňuje podmínky", aby získal příspěvek na živobytí, o něj žádá a pobírá ho... Je zkrátka také otázka, co vše skutečně pod pojem "výdaje na příspěvek na živobytí" spadá...

Právě příjemci té vůbec nejpřísněji posuzované dávky můžou o její značnou část, 1210 korun, přijít, pokud budou registrováni na ÚP déle než půl roku a odmítnou vykonávat veřejně prospěšné práce nejméně v rozsahu 20 hodin měsíčně. Pro člověka, který pobírá příspěvek na živobytí, činí obrovské problémy i výpadek příjmu v řádu stokorun. Pak 1210 korun už se rovná absolutní likvidaci. Zdá se tak, že stát prostě využívá příšerné situace některých českých občanů, aby z jejich nouze těžil tím, že je zkrátka donutí k práci, kterou nechce platit, a proto ji nikdo nechce dělat.

Snad ještě zrůdnější je fakt, že člověk má podle novely zákona o hmotné nouzi i podle slov náměstka Vaňáska možnost si k dávce k hmotné nouzi přivydělat. Tedy ne ten fakt, že si může přivydělat, ale výše přivýdělku.
„Zákon umožňuje navýšit částku na živobytí o 605 korun u těch lidí, kteří vykonali veřejnou službu v rozsahu třicet hodin za měsíc,“ chlubil se Vaňásek.
605 korun za třicet hodin práce znamená 20 korun na hodinu. Minimální mzda však činí 66 korun za hodinu. Z jakého důvodu mají lidé například zametat ulice nebo sekat trávu, a to s posvěcením státu, za mzdu více než třikrát nižší nežli je mzda minimální? Jde o absolutní sprostotu, která z těch nejnuznějších občanů dělá otroky (přičemž dodnes byli „pouze“ otloukánky, o které se, zejména před volbami, otíral každý politik zleva, zprava.)

Co se tím chce lidem, které novela zákona zasáhne, ukázat? Že s nimi krom všech ostatních může nechutně zacházet také stát. A zkrátka proto, že jsou na tom špatně, tak budou pracovat za mnohem méně, než povoluje zákon? Životní minimum by těm, kteří odpracují 30 hodin měsíčně, mělo vzrůst nikoli o 605 korun, ale nejméně o 1980 korun, což odpovídá 30 hodinám odpracovaným za minimální mzdu. V každém jiném případě jde pouze o státem posvěcené otrokářství.

Je neuvěřitelné, že v časech, kdy má v poslanecké sněmovně i v senátu hlavní slovo sociální demokracie, a zejména kdy má sociální demokracie „v moci“ ministerstvo práce a sociálních věcí, spatří světlo světa novela, která jakoby vypadla z pera dříve nechvalně známého, a nyní už naštěstí téměř zapomenutého bývalého ministra práce a sociálních věcí J. Drábka z TOP 09.

Sociální demokracii se v poslední době vyčítalo, že je až příliš zaměřená na sociální oblast a nehledá svá témata jinde. V tomto případě je třeba říci, že v sociální oblasti extrémním způsobem pochybila. Lidé, kterých se ona novela dotkne, k volbám asi většinou nechodí, ale mezi voliči ČSSD se určitě nachází lidé, kterých se to netýká, ale jejichž názorem je, že stát by měl své nejslabší ochraňovat, nikoli zotročit a zneužívat – a ti budou touto novelou – a s ní také ČSSD velmi znechuceni.

Tato novela zákona je absolutním skandálem a Českou republiku znovu vzdaluje západní Evropě, kde je něco takového absolutně nemyslitelné.

- - -


Z diskuze k článku: 


ČSSD jen ukazuje svou skutečnou tvář. Nebude jí škoda až v příštích parlamentních volbách utrpí jednoznačný debakl. Zřejmě již není reformovatelná a její členstvo na to rezignovalo.
Pouze lituji české občany, že pro svou neznalost dají své hlasy ANO. To je přece také skrytá služka vlády za mořem.



"Poturčenci bývají horší turků". Lidové pořekadlo.

Tak jako nezdární žáci někdy po škole za trest opisují školní řád, naši ctění senátoři i poslanci, po skončení své každodenní zákonodárné činnosti, by si za trest měli v lavicích za trest, opakovaně přepisovat a to zdarma Listinu základních práv a svobod. Včetně čl.9 odst. 1., jehož nedodržování již bylo jejich předchůdcům omláceno o hlavu. Takto přepsané kopie doručit MV i na think tank Evropské hodnoty  s podtrženým článkem 10 odst. 3, že každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Na EH jsou již dokonce uvedeny seznamy politiků, kteří navštěvují tzv. pro Ruské čili neamerické weby. Většina občanů stále žije v jakýchsi iluzích o svobodě a demokracii, přičemž z USA 1947 nám právě doputovaly černé listiny z dob senátorování pana McCarthyho a výborů pro neamerickou činnost.

 

New York Times nadále lže o Ukrajině

0
0
Eric Zuesse
9.1.2017 Zvědavec

New York Times zatajuje – po dobu téměř tří let od této mimořádně závažné historické události – Amerikou vyvolaný krvavý převrat, ke kterému došlo na Ukrajině v průběhu února 2014; toto utajování před veřejností již není pouhým uveřejňováním nehorázných „zpráv“, ale definitivně je to lhaní o historii: je to do nebe volající lež o této významné události nedávné světové historie - lež tím horší, jak roky plynou, aniž by deník New York Times přiznal, že tyto informace tají po celou dobu před svými čtenáři; zatajuje tyto zprávy, až se z nich stal kus historie - lež, z níž je těžší se vymanit, jak roky plynou a jak se tato událost stává více a více důležitou, protože se hromadí další a další důsledky, z nichž všechny jsou špatné.





Takže otázka zní, kdy konečně NYT veřejně uzná, že převrat skutečně existoval - že šlo o „státní převrat“ a ne o „revoluci“ (jak falešně prohlašovali, že to je revoluce, a stále se na ni odvolávají)? Zůstane to nevysloveno (že to byl státní převrat) ještě za deset let?

Historicky to byla velmi důležitá událost, protože Amerika tak měla přímou záminku k tomu, aby otevřeně obnovila studenou válku - 25 let po rozpadu Sovětského svazu (v roce 1991), vojenské aliance Varšavská smlouva a pádu komunismu. Americké sankce uvalené proti Rusku a navyšování počtu vojáků a zbraní aliancí NATO v blízkosti ruských hranic byly americké a evropské nepřátelské činy, provedené v rámci chatrné záminky, že Rusko přijalo vůli obyvatel Krymu - který byl součástí Ruska stovky let, dokud sovětský diktátor svévolně nepřičlenil Krym k Ukrajině v roce 1954 - aby se Krym stal opět součástí Ruska; opětovné připojení k Rusku bylo urychleno (doslova donuceno) Obamovým převratem, který svrhl ukrajinského prezidenta, pro něhož hlasovalo 75% krymských voličů. Obama nikdy ani trochu nedbal o to, co lidé na Krymu chtěli. (To je možná důvod, proč schválení americké angažovanosti v ukrajinských záležitostech lidmi na Krymu, které bylo 6% před převratem, pokleslo po převratu na 2,8% - podle Gallupova průzkumu).

Obama, mistr lhář, toto nazval Putinovým „dobytím“ Krymu, ale Obama nikdy nezpochybnil, natož aby popíral (což činí v souvislosti s lidmi na Krymu) právo na sebeurčení národů z hlediska Katalánců ve Španělsku nebo Skotů ve Velké Británii. Ale když se něco takového stane v bývalé části Ruska, navíc jako přímý důsledek Obamova vlastního (což tak v podstatě je) podrobení Ukrajiny, státu, sousedícího s Ruskem (asi tak jako Mexiko a USA), tak Obama má tu drzost, že to nazve Putinovým „dobytím území“, a ještě tvrdí, že Rusko za to musí trpět. Obama by za to měl být stíhán (a také za ještě krvavější důsledky jeho převratu) Mezinárodním trestním soudem, ale místo toho on „stíhá“ (vlastně perzekvuje) Rusko. Co je to za svět, ve kterém žijeme?

Fakt, že převrat byl násilnou americkou akcí pod falešnou vlajkou, dobře pochopil Petro Porošenko (následně se stal ukrajinským prezidentem, a je podrobený Obamovi), a to již tehdy, když převrat 26. února 2014 skončil - a Porošenko to v té době přiznal vyšetřovateli Evropské unie, který tam byl vyslán, aby zjistil, jak k tomuto očividně nelegálnímu svržení ukrajinského, demokraticky zvoleného prezidenta, ve skutečnosti došlo.

Samotný šéf firmy Stratfor („soukromá CIA“) nazval 19. prosince 2014 tento převrat „nejvíce prokazatelným a donebevolajícím převratem v historii“ - důvodem je, že kvůli široce rozšířené technologii nových mobilních telefonů to byl úplně první státní převrat, který byl ve velké míře nahráván a vše bylo vkládáno na internet, dokonce i rovnou ve chvíli, když se odehrával. Souhrn těchto videí byl 18. března 2014 nahrán na YouTube (jen několik týdnů po převratu), což prakticky poskytlo světu sedadlo v první řadě v pohledu na tento převrat; a následně byly odhalovány další a další podrobnosti o pozadí převratu; 80 stránková odborná analýza všech těchto důkazů ohledně okamžiku samotného převratu s názvem „Snajperský masakr“ na Majdanu na Ukrajině potvrdila, že masakr - tj. samotná událost převratu - spáchala stejná skupina, která zorganizovala a řídila masové demonstrace proti demokraticky zvolenému prezidentovi Viktoru Janukovyčovi (americké přípravy na převrat se datují přinejmenším až k 1. březnu 2013 a předběžné plánování převratu probíhalo na americkém ministerstvu zahraničí přinejmenším od roku 2011); takže by člověk musel být blbec, aby ještě déle pochyboval, že se jednalo o „převrat“ - přinejmenším takový „převrat“, jako byly předchozí americké „převraty“, např. když americká vláda udělala převrat v Iránu v roce 1953, Guatemale v roce 1954 a v roce 1973 v Chile - a v mnoha dalších zemích. (Tyto převraty samozřejmě americká zpravodajská „média“ v té době také zapírala, a to po hodně dlouhou dobu.)

A každému, kdo by ještě popíral, že převrat byl řízený Amerikou, budiž definitivním důkazem viny v této záležitosti telefonní konverzace na youtube ze 4. února 2014 - 18 dní před vyvrcholením události - v níž Obamova „agentka“ Victorie Nulandová (americká náměstkyně ministra zahraničí) vybrala Arsenije Jatsenjuka, že má řídit ukrajinskou vládu, až bude převrat ukončen (což se stalo 26. února). Nulandová v rozhovoru říkala americkému velvyslanci na Ukrajině, koho by měl dosadit do čela Ukrajiny poté, co bude demokraticky zvolený prezident pryč.

Jedna věc je spáchat převrat; ale je to něco úplně jiného, než potrestat skutečný cíl - což je obvykle vůdce (jako např. Saddám Husajn, Muammar Kaddáfí, Viktor Janukovyč a Bašár Assad) národa, který je přátelský vůči Rusku, protože Washington je neustále posedlý touhou Rusko oslabit. Rusko samo o sobě bylo skutečným cílem ukrajinského převratu - což konečně Obama a jeho evropští vazalové předvedli tím, že potrestali Rusko za to, že reagovalo na tento převrat, který se odehrával na jeho samém prahu a učinilo svá vlastní nezbytná obranná opatření proti americké agresi, a to zejména vzhledem k faktu, že Obamův gang řekl o Ukrajině, že by měla požádat o členství v alianci NATO – což Ukrajina udělala.

Všechno je maskováno lží. Kdy bude tento podvod proti americké veřejnosti, páchaný americkým „tiskem“, konečně ukončen? Jak může nějaká země s takhle prohnilými „zpravodajskými“ médii – která takové věci drží před americkým lidem v tajnosti - být skutečně demokratická? Nemůže. A taky že není.

Dokonce i ruská zpravodajská média zlehčují rozsah a závažnost tohoto problému. Ruská televize uveřejnila 27. prosince článek pisatele, který nepatří k zaměstnancům této televizní společnosti, nazvaný „New York Times připouští, že Janukovyč měl pravdu v tom, že se nemá podepisovat dohoda s EU“, v němž se pouze uváděla skutečnost, že odmítnutí ruské nabídky ze strany Ukrajiny a odsouhlasení nabídky EU (nabídka od amerických vazalských aristokratů z druhé strany Atlantiku) poškodily ukrajinské zemědělce. Tento článek jednoduše ignoroval zásadní fakt, že Janukovyč odmítl podmínky, které Ukrajině navrhovala EU za vstup do EU, a to kvůli zdrcující vysoké ceně: 160 miliard dolarů.

Ale ve skutečnosti americký převrat na Ukrajině způsobil něco mnohem horšího samotné Ukrajině, než jen to, že poškodil ukrajinské zemědělství.

23. prosince 2015 jsem publikoval článek s titulkem: „Gallupův průzkum: Ukrajinci nenávidí vládu, kterou Obama dosadil“, kde jsem uvedl, že zpráva z Gallupova průzkumu v ten den ukázala, že „17% lidí schvaluje působení jejich prezidenta Petra Porošenka. Zatímco v době, kdy byl u moci předpřevratový prezident Viktor Janukovyč (v letech 2010 - 2014), dosáhl tento údaj v průměru 23% a nikdy nebyl tak nízký, jako má nyní Porošenko.“

Později se v průzkumech veřejného mínění, které provádělo Ukrajinské centrum sociálních studií v Sofii (například v listopadu 2016, a rovněž v září 2016), ukázala podobně nízká oblíbenost loutkového režimu, nastrčeného Obamou. A navíc všechny tyto průzkumy - Gallupův a ze Sofie – vyloučily dvě separatistické oblasti, přičemž v jedné z těchto oblastí (Donbas) hlasovalo 90% obyvatel pro Janukovyče a ve druhé (Krym) pro něj hlasovalo 75%; v obou oblastech znají Obamův loutkový režim jen z bombardování, takže schválení současného vůdce Porošenka by se pohybovalo v rozmezí 0%.

Jinými slovy, dokonce i bez dvou nejvíce proruských, protiamerických regionů, což se odrazilo v těchto průzkumech veřejného mínění, které proběhly po převratu, byla oblíbenost amerického loutkového režimu ve zbývající části Ukrajiny, která je více nakloněná Americe, dokonce nižší, než vůbec kdy byla nejnižší oblíbenost vlády Janukovyče v celé Ukrajině.

Obama - a jeho vazalská aristokracie v Evropě a kdekoli jinde – uvaluje ekonomické sankce proti Rusku za to, že Rusko dovolilo obyvatelům Krymu, aby se přičlenili k Rusku poté, co Obamův tým rozpoutal na Ukrajině peklo. Obama to nazývá ruským „dobytím“ Krymu.


Kdo je tady lhář? Je to americký režim a jeho propagandistické hlasy?

Nebo je to ruská vláda?

V brilantním shrnutí Paula Craiga Robertse, publikovaném 28. prosince pod názvem „Co má Henry Kissinger za lubem?“, (zde ve Zvědavci česky) se uvádí, že se některé síly uvnitř Spojených států snaží podrobit si příštího amerického prezidenta Donalda Trumpa. Všechno je ale ve skutečnosti o tom, zda plán, který George Herbert Walker Bush inicioval v noci 24. února 1990 - aby americká aristokracie ovládla Rusko, nyní - a s konečnou platností - skončí. Nikdo nemůže pochopit současnou historii, aniž by chápal tento plán - podvedení Ruska americkou aristokracií - který po sobě zanechal pouze jednostranný (ruský) konec studené války, zatímco druhá strana (americká strana) v ní pokračovala sub rosa (tj. mlčenlivě), a to až do současnosti.

Lži New York Times jsou ve službách sil, které se stále snaží pokračovat ve studené válce, a dokonce ji ještě zintenzívnit. A Paul Craig Roberts přesně uvedl, koho tyto síly ve skutečnosti představují. Není to americká veřejnost.


- - -


New York Times nadále lže o Ukrajině vyšel 2. ledna 2017 na Strategic Culture Foundation. Překlad v ceně 583 Kč Zvědavec.

Exministr zahraničí USA: aby nás Rusko nesekýrovalo, je nutný bič a marcipán

0
0

9. 1. 2017    zdroj
Bývalý ministr zahraničí USA James Baker nevylučuje možnost napravování vztahů mezi USA a Ruskem. "Je velmi důležité, abychom se pokusili je zlepšit. Vyvíjely se špatným směrem", prohlásil americký politik v rozhovoru pro CNN. Rusko však musí také pochopit, že "nás nemůže sekýrovat", je možné, že se bude muset "použít metoda biče a marcipánu", dodal.


Chtěl bych se vás zeptat na Rusko. Zdá se, že cíl ruské zahraniční politiky v posledních 5-6 letech v podstatě spočíval v tom, aby se v té či oné formě vyvíjel tlak na západní světový řád, aby se rozštěpila Evropská unie, NATO. Nemá smysl zapomínat na anexi Krymu, události na Ukrajině a v Gruzii. Co myslíte, jaká by měla být reakce Ameriky a strategie odpovědi? Jde o to, že mnoho republikánů soudí, že musíme jednat tvrději než Obama. Ale nově zvolený prezident ukázal, že má na věci jiný názor.

James Baker, bývalý americký ministr zahraničí: Nemyslím si, že to je problém rozsáhlé války nebo míru. Domnívám se, že se zemí je možné spolupracovat a snažit se překonat rozpory, které vznikly, a pracovat společně v oblastech, kde existují společné zájmy.

Připomenu vám, že během 15 let po pádu komunismu a rozpadu Sovětského svazu USA a Rusko velmi úzce spolupracovaly: v letech, kdy Boris Jelcin vedl Rusko, ale i v letech vlády Vladimíra Putina. I Západ tehdy většinou s Ruskem spolupracoval. Proto je zcela možné se do té doby vrátit. A určitě se musíme pokusit ji vrátit, pokud to půjde.

Ale to neznamená, že se musíme smířit s tím chováním Ruska, které jste zmínil. Velká část toho, co dělá Rusko, je nepřijatelná. Pokud se vám nelíbí, co se děje v sousední zemi, nemůžete prostě vzít a přivézt tam tanky, jako to udělali Rusové na Krymu.

Z tohoto důvodu jsme společně s našimi západními spojenci kladli odpor a uložili Rusku sankce. Jsme přesvědčeni, že to byla správná a adekvátní reakce. Možná, že s novou americkou administrativou budeme muset ve vztazích s Ruskem používat metodu biče a marcipánu. Ale je velmi důležité se pokusit je zlepšit. Vyvíjely se špatným směrem. Rusko však bude muset také pochopit, že "nás nemůže sekýrovat".

RT byl materiál poskytnut CNN International

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

ČSSD, Trump a Rusko

0
0
Erik Best
9. 1. 2017     EB
ČSSD je v nevýhodě oproti takřka všem ostatním českým politickým stranám, protože se rozhodla držet poměrně úzce liberální agendy inspirované Obamou a Merkelovou, což není u většiny českých voličů příliš populární. Nevýhodu ČSSD ještě prohlubuje to, jak jsou její představitelé při propagování této agendy nekonzistentní. 



Poté, co americké zpravodajské služby v pátek zveřejnily svoji zprávu o ruských aktivitách v průběhu amerických prezidentských voleb, tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza se na Twitteru za zprávu postavil a varoval, že Češi jsou další na řadě. To samo o sobě nebylo překvapivé, pak ale ministr zahraničních věci Lubomír Zaorálek v České televizi prohlásil, že americké zpravodajské služby překročily svou roli, a že je znepokojen způsobem předávání moci ve Spojených státech. Premiér Bohuslav Sobotka pak Zaorálkovo vyjádření retweetoval, čímž naznačil, že s ministrem souhlasí. Taková reakce vyvolává řadu otázek. Jde pouze o snahu ČSSD usmířit si Miloše Zemana? Akceptuje strana konečně vidinu Trumpova prezidentství? Bude připravena zmírnit svá vyjádření a pracovat spolu s Trumpem na zlepšení vztahů s Ruskem?

Smůla býti v Čechách Čechem

0
0

Luděk Ševčík
9. 1. 2017
Obrátil se na mě občan naší obce (jsem místostarosta). Chtěl ode mě pomoci s vyřizováním invalidního důchodu. Při shromažďování podkladů k důchodu se mi do rukou dostalo nedávné Rozhodnutí z ÚP ČR o tom, že se mu příspěvek na živobytí snižuje z 857,- Kč měsíčně na 531,- Kč měsíčně.


Ten člověk má rakovinu, takže nakonec byl státem (ČSSZ) za invalidu uznán. Na invalidní důchod však, s ohledem na nedostatek odpracovaných let, nárok nemá. Patří totiž k těm, které nynější doba takříkajíc semlela. Po revoluci asi 10 let střídavě pracoval ale pak se živil všelijak. Různé fušky, aby měl na jídlo a na pivo, občas ho založil bratr, u kterého bydlí. Bohužel, nebyl dost chytrý ani na to, abys se zaevidoval na ÚP. K tomu jej donutila až exekucí VZP, která si po dlouhých letech povšimla, že její klient je neplatič. Takže teprve v roce 2012 se na ÚP zaregistroval.

Mě, jako člověka v těchto směrech nepoučeného, částky jeho příspěvku na živobytí nesmírně šokovaly. Jak má proboha člověk vyžít z necelých 18 (28) korun denně? Jeho bratr, nyní nezaměstnaný, jej asi těžko bude dotovat.

Vzal jsem tedy telefon a volal na ÚP. Dostalo se mi ujištění, že částka je vypočítána správně. Nechtěl jsem to nechat být, tak jsem zjišťoval i jinde, jak tuto šokující věc napravit.

Vzpomněl jsem si na Deník Referendum, kde se to humanisty jen hemží. Není týdne, aby tam nevyšel článek s kritikou nulového humanismu, či xenofobie a rasismu Čechů. Podal jsem tam tedy zprávu o Rozhodnutí a čekal jsem. Jak se dá vše okamžitě do pohybu, neboť mezi autory článků i přispívajícími je i přehršle šéfů a členů neziskovek, jejichž posláním má být pomáhat lidem v nouzi. Domníval jsem se, snad plným právem, že u nás je v takovéto nouzi velmi málo lidí, takže mohu okamžitě očekávat desítky nabídek k pomoci.

A ono nic. Uběhl den, týden a teď už to bude měsíc. Pochopil jsem pak. Ten občan má prostě smůlu. Kdyby byl migrantem (i ekonomickým), který do naší společné kasy nedal ani halíř, měl by zdarma zajištěno mnohem kvalitnější bydlení, než nyní. Měl by zdarma stravu, oblečení, praní, úklid a navíc by měl nárok na kapesné, převyšující celý jeho nynější příspěvek na živobytí.

Možná by tomu člověku stačilo i to, kdyby patřil k nějaké místní menšině. Jistě by se ocitl v drobnohledu neziskovek, takže by se mu nestalo, že by mu nikdo neporadil evidovat se na ÚP a možná by se mu postaraly i o nějaký fígl, jak se dostat k vyšším dávkám. Opět by tedy nemusel do systému vložit ani desetník a měl by mnohem vyšší životní standard, než má dnes.

Ale on se narodil na nešťastné planetě. Je totiž v Čechách jen Čechem, navíc členem majority, takže nemá nárok. Není v zájmové sféře neziskovek, neboť na něj nejsou vypsány žádné granty. Není ani v zájmové sféře Veřejné ochránkyně práv, protože není cizinkou, která by zde chtěla do školy nosit hidžáb. Přesto, že nějaký ten rok odpracoval a do společné kasy alespoň něco vložil, přesto, že po dobu, co nebyl evidován na ÚP, od státu vlastně nechtěl nic, čímž mu ušetřil, stejně nemá nárok. Má prostě jen smůlu.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live