Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Já že se zastávám "Ligy lidských práv"...?! Volební právo dementním a mentálně retardovaným!

$
0
0

Ivan David
19. 1. 2017
Býval jsem zvyklý se dočítat, co všechno jsem údajně prohlásil, provedl, rozhodl, aniž bych tak byl učinil, nebo na to jen pomyslel. Vycházely rozhovory se mnou, aniž bych je poskytl, nebo "jen" s jinými otázkami než mi byly položeny a proto i s vymyšlenými odpověďmi. Nebo jsem se z televize dozvěděl, že jsem na žádnou otázku neodpověděl. Byla to pravda, žádnou mi nepoložili. To už je dávno. V tomto století už mocným darebákům nestojím v cestě, jen je tak trochu otravuji. Tedy čistě jen omylem jsem se dnes o sobě dočetl, že se zastávám Ligy lidských práv. Něco takového by mě však ve snu nenapadlo.


Ano, odpovídal jsem asi tři hodiny na otázky čtenářů Lidovek.cz zde (jsou publikovány v opačném pořadí, než byly položeny). V následném shrnujícím článku jsem se dočetl, že jsem se zastal Ligy lidských práv v jejich snaze provádět kontroly v psychiatrických nemocnicích. Nic takového jsem nikdy nikde neřekl. Ano, je pravda, že jsem uvedl, že je chyba, že neexistují průběžné kontroly kvality zdravotní péče, tedy i psychiatrické, ale z kontextu jasně vyplývá, že jsem měl na mysli ODBORNOU kontrolu, tedy kontrolu prováděnou odborníky v oboru psychiatrie s cílem nalézat nedostatky a navrhovat a prosazovat řešení pro zkvalitnění péče. Rozhodně jsem neměl na mysli kontrolu právníky bez odborných znalostí, za to s inkvizičním zaujetím a vytrvalým zájmem o skandalizaci. Jistě nechtějí tuto "práci" dělat zadarmo, chtějí na ní dalších pár miliónů. Podobní "experti" už napáchali zejména v USA a jinde na Západě obrovské škody na životech a zdraví lidí.

Můj postoj k Lize lidských práv je dlouhodobě neměnný stejně jako jejich postoj ke mně ZDE.

Jde o zásadní spor. Držím se racionality, sluníčkáři v Ligy lidských práv bizarní ideologie.

Nedorozumění výstižně vysvětlil JUDr. Stanislav Křeček, zástupce ombudsmanky: "Nejde o to, že byl lidé neměli mít stejná práva, ale nelze přece tvrdit, že lidé jsou stejní!" Měl na mysli migranty z kulturně velmi odlišných zemí.

Liga lidských práv prosazuje dlouhou řadu bizarních nesmyslů. Podíval jsem se dnes je její stránky a hned narazil na její nejnovější iniciativu z 10. ledna 2017 "Volební právo pro všechny!"zde. Naleznete tam "Otevřený dopis nevládních organizací k přijímanému stanovisku Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR". Liga lidských práv píše soudcům nejvyššího soudu, že v rámci řízení o svéprávnosti obecné soudy omezují aktivní volební právo některých osob s omezenou svéprávností. Vítají, že Nejvyšší soud hodlá v této oblasti vydat závazné stanovisko. Liga lidských práv se domáhá toho, aby lidem kteří jsou v různých oblastech "nesvéprávní" nebylo možné upírat volení právo.

Liga lidských práv tedy chce, aby lidé, kteří nejsou způsobilí si nic vyřídit na úřadech, nejsou schopni účelně hospodařit s penězi, nechápou smysl manželství a nejsou schopni pochopit následky svého jednání, mohli všichni volit. Argumentují tím, že volební právo bylo upíráno ženám a  Afroameričanům, "což bylo odůvodňováno neschopností těchto skupin porozumět volbám".

"Lidé se zdravotním postižením jsou poslední skupinou, u kterých je účast na volebním procesu problematizována. Přitom vývoj na poli lidských práv mluví jasně – pokud mluvíme o demokracii a všeobecném volebním právu, musíme umožnit jeho výkon opravdu všem dospělým lidem." Dále argumentují, že "Úmluva OSN netoleruje žádné výjimky." Nechápu, proč připouštějí diskriminaci kojenců.

Psychiatričtí pacienti, kteří nejsou nesvéprávní (a takových je samozřejmě velká většina) volit mohou a volí. Kolegyně mi sdělila, že pacientky na chronickém pavilónu byly velmi zklamané. Všechny chtěly volit paní primářku a nechápali proč nemohou. Nekandidovala. Osoby, u nichž je přezkoumávána svéprávnost, na volebním právu zpravidla nelpějí. Obvykle nevědí, jaké existují politické strany, nevědí, kdo je premiér a nerozumějí pojmům "pravice" a "levice", aniž by jim to vadilo. Setkal jsem se ovšem, to musím uznat, i s  omezeně svéprávným, kterému nevadilo, že nemůže hospodařit s více než 500 Kč týdně a záležitosti na úřadech za něj vyřizuje opatrovník. Žádal navrácení volebního práva, aby mohl volit Karla Schwarzenberga. Liga lidských práv konstatuje: "Uznání práva volit je ale důležitým momentem nejenom pro všechny lidi omezené ve svéprávnosti, ale i pro demokracii jako takovou."

Liga lidských práv s hrdostí nad výsledky dosaženými na poli lidských práv doslova píše: "Třešničkou na dortu pak bylo přijetí nominanta Austrálie a člověka s mentálním postižením, Roberta Martina, za člena Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením. Tedy orgánu, který závazně interpretuje danou Úmluvu." To je tedy cíl! Člověk, který by ještě nedávno zvládl nanejvýš zvláštní školu interpretuje mezinárodní právní normu! Sláva! Při pokroku v "inkluzi" zvládne i vysokou.

Ideálem Ligy lidských práv je zřejmě mentálně retardovaný prezident. Snad proto sluníčkářům tak vadí Miloš Zeman.

Vždy, když čtu nápady těchto "bojovníků za lidská práva" a obdivuji se výsledkům, kterých na tomto poli již dosáhli, vzpomenu si na zvolání psychiatra Dr. Sokola ze Sokolova, když kritizoval na začátku devadesátých let tehdy ještě ojedinělé se vyskytující podobné bizarní nápady: "Kde je zdravý rozum?! Krčí se támhle v koutě!"

Russia Today (RT) začíná vysílat v televizní síti OSN

$
0
0

19. 1. 2017   zdroj
Od roku 2017 bude RT vysílat v interní informační síti v sídle Organizace spojených národů v New Yorku. Slavnostního ceremoniálu předání dohody o vysílání televizního kanálu se v budově organizace zúčastnili generální ředitel RT Alexej Nikolov a zástupkyně generálního tajemníka OSN Cristina Gallach. RT vysílal událost z New Yorku v přímém přenosu.


Stálý zástupce Ruska při OSN Vitalij Čurkin, když hovořil o vysílání kanálu, konstatoval, že zkratka RT není ve světě o nic méně známá než název OSN.

Cristina Gallach se k připojení RT také vyjádřila kladně.

"Vysílání vnitřní sítě OSN sledují pracovníci OSN, delegáti a pozvaní oficiální hosté. Působí v ní již mnohé přední kanály na světě a dnes jsme rádi, že můžeme přivítat dalšího člena naší sítě", řekla.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  

Článek: "Polské koncentrační tábory a jejich ruské oběti" vzbudil po letech nevoli polských úředníků

$
0
0
Vladimír Stwora (a Nikolaj Mališevskij )
19.1.2016   Zvědavec

Následující článek vyšel před dvěma roky na Zvědavci. Po letech se proti tomuto článku ohradilo polské velvyslanectví protestním mailem zaslaným 3. tajemníkem politicko-ekonomického oddělení polského velvyslanectví v Praze. Velvyslnecký úředník v něm redakci Zvědavce žádá, aby byl tento článek z webu odstraněn, protože prý obsahuje historicky nepodložené informace a lze jej chápat jako manipulativní a dezinformující. Redakci Nové republiky by potěšilo, kdyby se ke spornému článku vyjádřili čeští historii, zpracovávající toto období dějin. Jejich názor rádi otiskneme. Dále následuje odpověď šéfredaktora Zvědavece pana Vladimíra Swory a pro posouzení i samotný článek:




Vladimír Stwora napsal polskému velvyslanectví tuto odpověď:

Vážený pane tajemníku

Dělám Zvědavce už 20 let, máme tady přes 7000 článků. Snažím se přinášet pravdivé informace, mým cílem nikdy nebylo dezinformovat nebo lhát. Pochopitelně nemohu ověřovat pravdivost každého článku, za věcnou správnost ručí autor. Nejsem historik a nejsem schopen posoudit, na kolik je Vámi zmíněný článek manipulativní a dezinformující. Ale současně nemohu plnit přání každého, kdo se cítí dotčen něčím, co tady publikuji. Tomu by se říkala cenzura.
Součástí naší Ústavy je Listina základních práv a svobod člověka. Dovolte, abych připomenul článek 17:
Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
V odstavci (4) se uvádějí výjimky, kdy lze svobodu projevu omezit. Jde o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Váš požadavek do těchto výjimek nespadá.
A v článku 15, odstavci (2) se uvádí
(2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
Pokud s obsahem článku nesouhlasíte, navrhuji, abyste nechal některým Vaším historikem vypracovat zprávu, proč je zmíněný článek manipulativní a dezinformační. Rád Váš text uveřejním v plném znění. Proti dezinformaci bojujte uvedením pravdivých faktů, ne cenzurou a umlčováním.
Pane tajemníku, dovolte, abych využil příležitosti, že jste napsal, a vyjádřil vážné zneklidnění a hluboký nesouhlas z toho, jak Polsko neustále hrotí nepřátelství a provokuje Rusko. Dráždíte ruského medvěda a to se ještě nikomu nevyplatilo. Těžko říct, co je větší, zda Vaše chorobná nenávist nebo Váš paranoidní (podotýkám ničím nezdůvodněný) strach z údajné ruské agrese. V tomto měsíci jste na svém území přivítali 3500 amerických vojáků spolu s 87 tanky Abrams, 18 samohybnými houfnicemi Paladin, 144 obrněnci Bradley a 419 vozidly Humvee. Na území Polska bude velitelství NATO. Co vlastně chcete, pane tajemníku? Co čekáte? Zapomněli jste, že jste Slované a Rusové jsou také Slované? To chcete, aby Slovan vraždil Slovana? Neuvědomujete si, že tímto krokem jste se stali prvním cílem v případě vojenského konfliktu (a my s Vámi)? Ohrožujete nejen sebe sama, ale celou Evropu!
Druhá světová válka začala na Vašem území. Německý agresor (se kterým jste měli smlouvu o přátelství) zinscenoval operaci pod falešnou vlajkou, aby měl záminku k obsazení Vaší země a následnému rozpoutání nejhorší války v dějinách. Dnes jsou kulisy nastaveny podobně, jako v roce 1938. Jen německého agresora nahradil jiný agresor. Ne, nemyslím Rusko. Myslím zemi, která od svého vzniku vedla nespočet válek, která v roce 2005 měla 737 vojenských základen po celém světě (hledal jsem na internetu, kolik vojenských základen po světě mají Rusové a nenašel. Myslím, že jedna je v Sýrii, možná jinde ještě také nějaká, ale jejich počet je o dva řády menší než USA), jejíž vojenský rozpočet pro tento rok je 725,9 miliard dolarů), což je více než součet rozpočtů všech států světa. Mimochodem Vámi tak nenáviděné Rusko má vojenský rozpočet pouhých 84 miliard– 9x menší. A s takovou zemí se bratříčkujete? Čekáte na další operaci pod falešnou vlajkou na Vašem území? Američané jsou v tom mistři, jen si vzpomeňte, jak začala válka ve Vietnamu. Víte, že by to znamenalo třetí světovou válku – nekonečně destruktivnější, než byla druhá? Opravdu jste tak naivní a nepoučitelní?
Abychom se vrátili k Vašemu požadavku. Je mi líto, ale nemohu Vám vyhovět. Ale jak jsem řekl, mohu uveřejnit Vaši polemiku s tímto článkem.
Přeji hezký den.

- - - 

Polské koncentrační tábory a jejich ruské oběti

Nikolaj Mališevskij
29.10.2014

V Polsku se rozhořel skandál kvůli nápadu zřídit v Krakově památník rudoarmějcům, zahynuvším v polských koncentračních táborech. Ruská vojensko-historická komunita zorganizovala výběr prostředků na památník vojenským zajatcům z řad rudoarmějců, kteří zahynuli v koncentračním táboru v oblasti Dombe a pohřbeným v bratrské mohyle. Projekt památníku již existuje. Začátek jeho budování se plánuje na příští rok.

„Na pozemku vojenské části pamětního městského hřbitova je pohřbeno více než 1200 vojenských zajatců z řad rudoarmějců, zahynuvších v koncentračních táborech z období sovětsko-polské války z let 1919-1921 v okolí Krakova. Jména většiny z nich nejsou známa. Připomenout je je náš dluh coby potomků,“ – uvádí se ve sdělení, zveřejněném na stránce společnosti, kde jsou uveřejněny údaje pro lidi chtějící poskytnout dar na výstavbu památníku.

Polská strana je pohoršena: spatřuje v tom pokus „zkreslit historii“ a „odvést pozornost od Katyně“. Starosta Krakova Jacek Majchrowski, pod kterého spadá Správa obecních hřbitovů, si myslí, že Rakovický hřbitov není vhodné místo pro památník ruským obětem polsko-bolševické války. „Nejvíce sovětských vojáků zahynulo pod Rašinem nedaleko od Varšavy. Na Rakovickém hřbitově se musí objevit jednoduchý pravoslavný kříž, aby se uctila památka ruských obětí, stejně jako ctíme památku německých vojáků, zahynuvších na polské půdě,“ poznamenává Majchrowski. A zároveň dává najevo, že neudělá ani to: prý musí rozhodnutí v této záležitosti učinit polské ministerstvo zahraničí.

Není to jen naprostý výsměch bývalého úředníka stavícího rudoarmějce a fašisty naroveň, ale i nestoudné překrucování faktů. Starosta Krakova, vzděláním historik, velmi dobře chápe, že rudoarmějci, zahynuvší v bitvě o Varšavu a umučení v polských koncentračních táborech není totéž. Velmi dobře ví, že polské koncentrační tábory stačily zlikvidovat tisíce rudoarmějců dlouho před touto bitvou, které se v Polsku říká „zázrak na Visle“.

Rudoarmějci se objevili u Varšavy v důsledku nikoliv útoku na Evropu, jak lžou polští propagandisté, ale v důsledku odvetného útoku Rudé armády. Tento odvetný útok byl reakcí na pokus Polska o bleskovou válku na jaře 1920, s cílem obsadit Vilnius, Kyjev, Minsk, Smolensk a (pokud by se zdařilo) i Moskvu, kde Pilsudski snil, že vlastnoručně na zdi Kremlu napíše: „Mluvit rusky se zakazuje!“



Bohužel v zemích bývalého SSSR není téma masového umírání desítek tisíc Rusů, Ukrajinců, Bělorusů, obyvatel Pobaltí, židů a Němců zatím dostatečně vysvětleno.

V důsledku Polskem započaté války proti sovětskému Rusku zajali Poláci přes 150,000 rudoarmějců. Spolu s politickými vězni a lidmi internovanými v polském zajetí bylo v koncentračních táborech přes 200,000 rudoarmějců, civilistů, bělogvardějců a bojovníků protibolševických a nacionalistických (ukrajinských a běloruských) uskupení.

Druhá Rzeczpospolita vytvořila obrovský „archipelag“ tvořený desítkami koncentračních táborů, stanic, věznic a opevněných kasemat. Rozkládal se na území Polska, Běloruska, Ukrajiny a Litvy. Nešlo jen o desítky koncentračních táborů, včetně „tábora smrti“ a tzv. tábora internovaných, jako byly Strzalkowo, Szczypiorno, Lancut, Tuchole, ale i o věznice, roztřiďovací soustřeďovací stanice, soustřediště, a různé vojenské objekty jako Modlina a Brestská pevnost, kde byly 4 koncentrační tábory – Bug-Schuppe, Fort Berg, kasárna Grajevského a důstojnická kasárna… Ostrovy a ostrůvky archipelagu se nacházely i ve městech a vesnicích a nesly názvy: Pukilice (na jihu, nedaleko Peremyšle), Korosteň, Žitomir, Aleksandrov, Lukov, Lomžinský ostrov, Rombertov, Edunskaja Volja, Toruň, Dorogusk, Plock, Radom, Przemysl, Lvov, Fridrichovka (na Ebruče), Evjagel, Dombe (pod Krakovem), Demblin, Petrokov, Vadovice (na jihu Polska), Bielostok, Baranoviči, Molodečino, Vilno, Pinsk, Ružany, Bobrujsk, Grodno, Luninec, Volkovyssk, Minsk, Pulavy, Povonzki, Rovno, Stryj (v západní části Ukrajiny), Kovel…

Je třeba sem zařadit i tzv. pracovní komanda, pracující v okolí a u velkostatkářů, tvořená vězni, jejichž úmrtnost občas převyšovala až 75%. Podle údajů týkajících se zajatců nahlášených 20. prosince 1920 Vrchnímu velitelství, jich bylo v tzv. pracovních komandech v záchytných stanovištích jen tohoto frontu 3,824.


Polský vojenský „GULAG“ existoval relativně krátce – asi tři roky, ale za tuto dobu dokázal zlikvidovat desítky tisíc lidí. Nejvražednějšími byly koncentrační tábory na území Polska – Strzalkowo a Tuchola.

Rudoarmějce likvidovali v polském zajetí následujícími základními způsoby:

1. Masové vraždy a popravy.

Před umístěním do koncentračního tábora je a) likvidovali mimosoudně, zanechávali raněné na bojišti bez lékařské pomoci a vytvářeli zhoubné podmínky při přepravě do míst internace; b) popravovali je na základě rozsudků různých soudů a tribunálů; c) stříleli je při neposlušnosti.

2. Vytváření nesnesitelných podmínek v samotných koncentračních táborech (posměch a bití, hlad, zima, nemoci).

Na začátku 20. let se polské úřady pokoušely odvést pozornost světového společenství od masového umírání sovětských vojenských vězňů v důsledku nelidského zacházení tím, že obraceli pozornost na zaopatření polských vojenských zajatců v sovětském zajetí. Nicméně toto porovnání se ukázalo být ve prospěch sovětské strany. Bez ohledu na mnohem těžší podmínky – občanskou válku, zahraniční intervenci, rozvrat, hlad, masové epidemie, nedostatek prostředků – byli polští vojenští zajatci v Rusku v mnohem přijatelnějších podmínkách pro přežití.

Dnes polská strana přiznává fakt masového umírání vězňů v polských koncentračních táborech, ale snaží se snížit počet zemřelých v zajetí.

Zaprvé, počet zajatých rudoarmějců je podstatně snižován, s cílem snížit výsledný počet mrtvých. Zadruhé, při výčtu zajatců jde pouze o zajatce zemřelé v době internace. V úvahu se nebere asi 40% vojenských zajatců zahynuvších před internací v koncentračním táboru – bezprostředně na bojišti, nebo během přepravy do tábora a z něj – zpět do vlasti. Zatřetí, mluví se pouze o smrti rudoarmějců, neberou se v úvahu bělogvardějci, bojovníci protibolševických a nacionalistických uskupení a jejich rodinní příslušníci, a také političtí vězni a internovaní civilisté (stoupenci sovětské moci a uprchlíci z východu).

Celkem zemřelo v polském zajetí a internaci přes 50,000 ruských, ukrajinských a běloruských vězňů: asi 10-12,000 rudoarmějců zemřelo před internací v koncentračním táboře, cca 40-44,000 v místě internace (přibližně 30-32,000 rudoarmějců plus 10-12,000 civilistů a bojovníků protibolševických a nacionalistických uskupení).

Bylo by dobré přizvat nejen vědce a historiky, ale i polské a ruské právníky, aby společně prozkoumali otázku osudu desítek tisíc rudoarmějců „zmizelých“ v polském zajetí. Polská strana má bezesporu právo na prozkoumání všech okolností smrti svých občanů v Katyni, ale i ruská strana má přesně totéž právo na prozkoumání okolností smrti rudoarmějců v polském zajetí. I na vytvoření, či přesněji obnovení, seznamu zemřelých v polských koncentračních táborech z 90. let.

Pozornost si také zaslouží návrh ruských blogerů ohledně stanovení oficiálního vzpomínkového data na bojovníky Rudé armády zahynuvší v polském zajetí v letech 1919-1922, a návrh kemerovského gubernátora Amana Tulejeva na vytvoření ruského Institutu národní paměti, který by se zabýval zkoumáním zločinů spáchaných v cizině na sovětských a ruských občanech.


Польские концлагеря и их русские жертвы vyšel 17. října 2014 na Fondsk.ru. Překlad v ceně 507 Kč Zvědavec.

Heknutí Martina Hekrdly

$
0
0
vlk
19.5.2016    Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com


Martina Hekrdlu vedu už velmi dlouho ve své soukromé skupině excelentních komentátorů. Má osobitý pohled, skvěle formuluje, perlí originálními metaforami. Prostě klasa. Jenže…


Jenže každý má právo na takzvaný den blbec. Aspoň věřím, že u něj šlo o den blbec, když Hekrdla pověsil na svůj Facebook v pondělí v poledne výkřik, kterým komentoval názor Jana Petránka, že před migrační tsunami by Evropu mělo bránit NATO s kondenzovaným konstatováním, že jde o blábol, který nestojí za koment. Že je to příběh - cituji:
o stárnutí lidské psychiky – pokud budeme žít dostatečně dlouho, mozek nakonec u každého z nás nebude mít dostatek kyslíku pro standardní činnost. 
A za koment podle něj nestála ani reakce z Britských listů vzorného hlásiče xenofobů Jana Čulíka, v tomto případě zastoupeného zřejmě kandidátem na hlásiče – Danielem Veselým z Čulíkovy redakce. V kterém tenhle cápek označil Jana Petránka za hovado. Protože přece Jan Petránek je – opět cituji:

..... stařec, jenž chce být do posledního dechu slyšen a oceňován, i když už většinou neví, co by smysluplného řekl. Instinktivně však – je to starý pardál – i ve svém gerontologickém třasu vycítil, která blbost vzbudí – řečeno s Cimrmanem – „světový ohlas, zvláště na Litoměřicku“. A tak ji prostě spáchal.

Takže vlastně cápek Veselý měl, podle Hekrdly, díky své neuhasitelné nátuře, vlastně právo, nazvat někoho, jako je novinářský bard Petránek, hovadem.

Ale za pozornost prý stála, reakce Terezy Spencerové, která se Jana Petránka zastala. Kterou ve svém Heknutí ocenil následujícími slovy – opět citát:

Populární vědma spletitých středovýchodních silokřivek se dožaduje argumentů proti názoru, v němž jen blázen – anebo darebák – nevidí idiotismus na první pohled.

Soucítím s Martinem Hekrdlou. To tedy musel být den veleblbec, když jeho výsledkem je takováhle idiocie!!!

Takže to vezmu popořadě – někoho, jako je neuhasitelná nátura cápek Veselý, komentovat, znamená naplnit přísloví – kdo se štourá v pragma faulon, tomu smrdí ruce. Ztráta času a sebepoškozování. I když je to ta neuhasitelná nátura. Čulíkův neohrožený fámulus zcela evidentně kráčí ve stopách svého velkého vzoru. Vzhledem k tomu, že to je ročník 78, má za sebou jistě celou řadu statečných činů nebo alespoň článků, kdy bránil elementární svobodu proti diktatuře. Určitě je psal už jako pionýr ve 4. třídě ZŠ. Takže si do srábka jako je Jan Petránek sprostě kopl naprosto po právu. Hrdina se nezapře!

Ohledně Terezy Spencerové – není tak úplně mojí krevní skupinou, ale uznávám její dokonalou profesionalitu a rozhled. Kdo umí, prostě umí. A rozhodně má pravdu ve svém Hekrdlovým heknutím zesměšnovaným tvrzení, že

„Nemáš-li argumenty, začni nadávat. Pokud autoři z Blistů používají vůči Honzovi Petránkovi takové výrazy, vypovídá to mnohem víc o nich než o něm“

V Hekrdlově uheknutí to vzápětí dostala „naplno ze všech laufů“, co měla jeho brokovnice – pardon, počítačová klábosnice – opět budu citovat:

Sdělila nám tím však místo toho něco důležitého o sobě. A sice to, že když někdo chce proti uprchlíkům nasadit mariňáky, tanky, stíhačky a rakety Severoatlantické aliance, mělo by se podle ní pečlivě vyargumentovat, proč je to úplná blbost.

Populární vědma spletitých středovýchodních silokřivek se dožaduje argumentů proti názoru, v němž jen blázen – anebo darebák – nevidí idiotismus na první pohled.

Souhlasím s Hekrdlou, jen blázen nebo idiot nevidí idiotismus na první pohled. Přihodit se může každému a v tomhle konkrétním případě by měl použít věc zvanou zrcadlo, protože dokonce i jemu!

Pokud vím, má NATO chránit členské země. Například před invazí. Dokonce i před tou, kterou samo vyprovokovalo nebo alespoň někteří členové této organizace. A migrační tsunami bezesporu invazí je! Zejména když jeden přijme argumentaci Britských listů, že jde vlastně o Putinem vyprovokovaný a řízený přímý útok na země Evropské unie, které chce rozložit, pomocí diferencí názorů každého státu, EU na přijímání migrantů a zveličováním problémů s nimi. Jestliže tenhle šílený názor vedle Čulíka i Veselého Hekrdla skutečně zastává, mělo by mu to jako dostatečné odůvodnění názoru Jana Petránka stačit. Ale doufám, že měl skutečně jen den šílený blbec, takže ještě v podobné naprosté ptákovině osobně nejede.

Takže na to půjdu jinak a zkusím Hekrdlovi předložit jinou argumentaci. Která by mu měla konvenovat. Donald Trump je někdo, vůči komu se trvale vymezuje. Zejména od data jeho zvolení. Ostatně nazval jej šiřitelem metody moderního neofašismu.

Kde má aspoň trochu dobré slovo pro Barracka Obamu.

Jestlipak Martin Hekrdla zaregistroval jeden z úplně posledních kroků odcházejícího amerického prezidenta, kterým zrušil výsadu, kterou dosud požívali ilegální migranti z castrovské Kuby – ti dlouhé desítky let požívali zcela unikátního privilegia – jestliže se jim povedlo, před zadržením na moři, vstoupit na americkou půdu, měli automaticky právo na udělení azylu. Oni. Nikdo jiný z celého světa.

Důležité není to zrušení, ale to, co už dávno bylo a přirozeně že zůstává praxí – pokud americká pobřežní stráž, námořnictvo, celníci nebo kdokoli jiný zadrželi uprchlíka z komunistické Kuby, kde, jak všichni dobře víme, vládne tvrdá a bezcitná diktatura, byli diktatura nediktatura – vráceni Castrovi, aby si s politickými uprchlíky dělal, podle své libosti, co chtěl!

Podobně postupuje už hodně dlouho i Austrálie. Ta dokonce koho z nelegálních bootpeople chytí, vyváží nuceně mimo své teritorium. A zejména hodně daleko, aby neměl možnost to opakovat. Řečeno Hekrdlovým heknutím – obě země k tomu používají mariňáky, tanky, stíhačky a rakety, nikoli ovšem Severoatlantické aliance, nýbrž své vlastní armády! Australané řadu let, Američané řadu desetiletí.

Pobřežní stráže, námořnictva jednotlivých zemí Evropské unie a samozřejmě i Frontex, mající střežit vnější hranice EU naopak fungují jako gratis taxislužba. Pro migranty, kteří se dohodnou s tureckými, libyjskými, tuniskými, egyptskými a kdo ví jakými pašeráky a zaplatí jim. Ti je následně posadí do nějakého člunu, nejlépe nafukovacího, vybaveného satelitním telefonem nebo trošku silnější vysílačkou nastavenou na frekvenci pro tísnová volání a nějak dostanou do mezinárodních vod. Pak už si tihle plaváčci zavolají ty gratis námořní taxíky. A ony bleskově dorazí a zařídí dopravu do Evropy.

Američané a Australané by je okamžitě vyvezli tam, odkud přišli. V USA se souhlasem a podporou nejméně 5-ti nebo 6-ti prezidentů a jinak těžce rozhádaného Kongresu. Tohle neofašista Trump nevymyslel. A Obama rozšířil i na ty, kteří zatím měli výjimku. Jan Petránek má tedy pravdu! Tereza Spencerová jak by smet. Nebo už neplatí americký vzor? Jen blázni, naprosto odmítám v příčinné souvislosti použít slovo – darebák, to nevidí.

Jak už jsem napsal – Martin Hekrdla patří do mé soukromé galerie excelentních komentátorů. Protože se držím přesvědčení, že měl den megablbec.

Kdyby ne, nezbylo by mi, než konstatovat, že to, co připisuje Janu Petránkovi –

... stárnutí lidské psychiky – pokud budeme žít dostatečně dlouho, mozek nakonec u každého z nás nebude mít dostatek kyslíku pro standardní činnost ...

na rozdíl od 85-ti letého borce Petránka, jeho postihlo už v jeho 60-ti a je

... starcem, jenž chce být do posledního dechu slyšen a oceňován, i když už většinou neví, co by smysluplného řekl. Instinktivně však – je to starý pardál – i ve svém gerontologickém třasu vycítil, která blbost vzbudí – řečeno s Cimrmanem – „světový ohlas, zvláště na Litoměřicku“. A tak ji prostě spáchal.

Stačí se podívat na diskusi pod předmětným příspěvkem na Hekrdlově Faceboku u předmětného článku.

- - -

Financial Times: vystoupení Moldávie z asociace s EU bude Putinův triumf

$
0
0

19. 1. 2017   zdroj
Během své návštěvy v Moskvě moldavský prezident Igor Dodon nevyloučil, že jeho země může ukončit dohodu o přidružení s Evropskou unií kvůli přistoupení k EAEU, píše Financial Times. Podle listu tento krok v případě realizace vážně ohrozí projekt "Východní partnerství" a bude to vítězství pro ruskou vládu, která se snaží obnovit svůj vliv v postsovětském prostoru. Moldavský prezident Igor Dodon oznámil, že jeho země může vystoupit z asociace s EU kvůli vstupu do Euroasijské ekonomické unie (EAEU). Podle Financial Times lze toto tvrzení považovat za "triumf" Vladimíra Putina, který se snaží obnovit vliv Moskvy v postsovětském prostoru.


"Tato smlouva (o přidružení k EU - pozn. RT) nepřinesla Moldávii žádné výsledky. Ztratili jsme ruský trh a kupodivu náš vývoz do Evropské unie také klesl", řekl Dodon na společné tiskové konferenci s ruským prezidentem. Nevyloučil také, že pokud Socialistická strana v čele s ním vyhraje příští rok parlamentní volby, pak "tuto dohodu zruší".

Podle listu vyvolá tento komentář moldavského vůdce neklid v hlavních městech EU. Tento krok může způsobit vážnou ránu projektu "Východní partnerství", který nabízí asociaci a volný obchod s evropským blokem šesti bývalým sovětským republikám. Tyto dohody podepsaly pouze Gruzie, Ukrajina a Moldávie.

Dodon také sdělil, že požádal Moskvu, aby posoudila přistoupení jeho země k EAEU jako pozorovatele. Tento krok moldavského vůdce připomíná "neočekávanou změnu kurzu" Viktora Janukovyče, který v roce 2013 "pod tlakem od Putina" odmítl podepsat dohodu o přidružení s Evropskou unií. To vedlo k proevropským protestům v Kyjevě, svržení ukrajinského prezidenta, ruské "anexi Krymu a vojenskému vměšování na východě Ukrajiny".

Vztah Dodona k dohodě s EU se vyznačuje nestálostí, tvrdí FT. Na začátku své volební kampaně obhajoval opuštění asociace, ale po vítězství začal říkat, že podpoří zachování smlouvy.

Je možné, uvažuje britský list, že nový moldavský prezident "speciálně připravil" své sdělení pro Moskvu. Ale Putin, zdá se, se rozhodl použít stejný přístup biče a marcipánu ve vztahu k Dodonovi, jako tomu bylo v případě s Janukovičem.

Řekl, že Kreml podpoří moldavské hospodářství - poskytne jejím společnostem přístup na ruský trh a odstraní překážky, což umožní většímu počtu Moldavanů přijíždět za prací do Ruska.

Zároveň ruský prezident zdůraznil, že hodně záleží na tom, jak bude Kišiněv budovat své vztahy s Bruselem. Vyjádřil naději, že jednání o přání moldavských orgánů připojit se k EAEU budou provedena v trojstranném formátu za účasti evropské strany. Putin navrhoval podobný požadavek v případě Ukrajiny, ale tehdy to bylo odmítnuto EU, připomíná list. Prezidenti také diskutovali o neuznaném státu Podněstří, který vyhlásil nezávislost na Kišiněvu v roce 1990 a dostává pomoc od Moskvy. Putin prohlásil, že podporuje územní celistvost Moldavska a že Rusko je připraveno být prostředníkem mezi moldavskou vládou a Tiraspolem, aby se vrátily k návrhu politického řešení, který byl projednáván v roce 2003. Financial Times zdůraznil, že Moskva ignorovala žádost podněsterských orgánů o začlenění republiky do Ruské federace.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

P.C.Roberts: Kdo platí protestantům za narušení Trumpovy inaugurace?!!

$
0
0

19. 1. 2017    PaulCraigRoberts
Jestliže tento web: — http://www.disruptj20.org/get-organized/events/ - není falzum, pak do a lá Majdan protestů proti Trumpově inauguraci vložil kdosi hotové jmění. Kdo to asi byl? George Soros? Národní nadace pro demokracii? CIA?


Zpráva Global research poukazuje na nevidané sumy, nabízené protestantům, ochotným za příslušnou odměnu narušit Trumpovu inauguraci. Inzeráty v 50 největších městech napříč Spojenými státy nabízejí 2500 dolarů měsíčně „pracovníkům“ ochotným protestovat proti inauguraci zvoleného prezidenta Trumpa“. Zřejmě pro daný účel zřízená organizace Demand Protest (Protest na vyžádání) v San Francisku nabízí „pracovníkům“vedle zmíněnných 2500 dolarů navíc ještě i hodinovou mzdu ve výši 50 dolarů, pokud se tito účastní aspoň šesti akci za rok. Všem plně zaměstnaným „pracovníkům“ pak zaručuje i bezplatnou zdravotní péči, včetně ošetření chrupu a zraku.

Organizace Demand protest popisuje sebe sama jako „největší podpůrnou organizaci ve Spojených státech, zaručující potenciálním zájemcům, že za boj proti Trumpovi dostanou zaplaceno“ V inzerátu organizace se dále uvádí: „Platíme politicky motivovaným lidem, ochotným bojovat za cíle, kterým věří. Momentálně hledáme „pracovníky“, kteří jsou ochotni přidat svůj hlas do celostátního protiinauguračního protestu.“

Za hlavní města protestů proti Trumpově inauguraci byla vybrána tato: New York, Chicago, Los Angeles, Dallas, Charlotte, Detroid a Denver.

Překlad: Lubomír Man

Na jaře naroste v Evropě imigrace do obrovských rozměrů! Vyhlasme proto referendum o vystoupení České republiky z Evropské unie!

$
0
0
Radek Rozvoral
19.1. 2017   Rukojmí
Tímto sdělením varoval ostatní evropské lídry maltský premiér Joseph Muscat s tím, že imigrační vlna může dosáhnout dokonce dosud netušených výšek, takže Evropu čekají ještě horší časy než doposud.
Malta v tomto pololetí předsedá Evropské unii a její premiér Muscat dle serveru Business Insider, který se odvolává i na agenturu AP k tomu přímo řekl: „Množství lidí přicházejících přes Středozemní moře dosáhne na jaře rekordních výšek. Můžeme se pokusit připravit se na to už teď, nebo počkáme, až nás to dožene v dubnu či v květnu a nějaké dohody dosáhneme v té době.“



Jedná se hlavně o imigranty se severní Afriky a nejvíce jich přichází z Egypta a z Libye, kde stále ještě zuří občanská válka. Tipnul bych si, že na slova premiéra Muscata nebudou brát zkostnatělí političtí lídři a nikým nevolení byrokratičtí úředníci Evropské unie zřetel a v dubnu nebo v květnu budou hrozně překvapeni, že se proroctví Muscata opravdu naplnilo.
Může to samozřejmě dopadnout ještě hůře, jelikož známe postoje paní Angely, která ráda otevírá imigrantům svou náruč bez ohledu na to, zda se jedná výhradně o imigranty ekonomické, kteří přicházejí do Evropy za jediným cílem. Nedávno se společně s francouzským prezidentem Hollandem ohradila proti nastupujícímu americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi s tím, že Evropa nepotřebuje rady zvenčí, aby se jí říkalo, co má dělat a že mají Evropané osud ve svých rukou.
S tím, že mají Evropané osud ve svých rukou, souhlasím, a proto není na místě jakkoli diktovat členským zemím Evropské unie povinné přerozdělování a umisťování nelegálních imigrantů do jejich zemí, jelikož každá země by měla mít svůj vlastní osud pouze ve svých vlastních rukou a nepotřebuje rady a diktát zvenčí, aby se jí říkalo a nařizovalo, co má dělat! Vyhlasme proto referendum o vystoupení České republiky z Evropské unie!

Američané nechali „spojenecké“ Turky ve štychu. Rusové pomohli ...

$
0
0
18.1. 2017   Eurasia 24
Napsal/přeložil: ea24
 Jak „pevné“ je spojenectví mezi zeměmi NATO když jde o skutečnou pomoc v boji, ukazuje přístup Spojených států k bombardování Islámského státu v severosyrském městě al-Báb: Američané trápící se tureckou armádu ze vzduchu nepodpořili, zatímco Rusové Turecku pomoc poskytli.
Ačkoliv Rusko a Turecko formálně nejsou spojenci, právě takto spojenectví funguje – na rozdíl od tureckého „spojenectví“ s USA a jimi vedenou „koalicí“, která žádostem Turecka o pomoc nevyhověla.
A to i přes fakt, že Američané využívají základnu v tureckém Incirliku. Znovu tak navíc ukazují, jak je to skutečně s jejich „válkou proti terorismu“. Cílem přitom byly ty nejradikálnější skupiny teroristů z Islámského státu.

O společných akcích ozbrojených sil Turecka a Ruska v severní Sýrii se hovořilo už na přelomu roku. Nyní obě země oficiálně potvrdily společnou vzdušnou operaci ve středu 18. ledna.

Jednalo se o masivní úder – do operace bylo nasazeno sedmnáct bojových letadel: za Rusko čtyři Su-24M, čtyři Su-25 a jeden Su-34, za Turecko čtyři F-16 a čtyři F-4E Phantom. Zasaženo bylo celkem 36 objektů.

Vzdušnou operaci odsouhlasila syrská strana i přes to, že bombardování Islámského státu pomohlo takzvané Svobodné syrské armádě.

Turecké letectvo, ač technicky skvěle vybavené, zůstalo zčásti paralyzované poté, co prezident Recep Erdogan svými „popřevratovými“ zásahy narušil jeho organizaci a přinutil k odchodu i řadu letců – a to těch nelepších, kteří si prošli společnými cvičeními NATO a byli bojově nejlépe připraveni.

ea24

Západem zapomenuté Aleppo / Aleppo is Forgotten by the West

$
0
0
Anna Jaunger
19. 1. 2017
Až do nedávné doby mnoho západních politiků a představitelů některých členských států OSN přišlo s různými lživými obviněními k situaci ve východním Aleppu, které bylo dlouhou dobu pod kontrolou teroristů. Není žádným tajemstvím, že "radikální skupiny", které se skrývaly mezi civilisty, byly podporovány a financovány ze zahraničí. Bylo prokázáno,  na konci prosince 2016 byly syrskou armádou objeveny obrovské sklady zbraní a munice západní provenience. Kromě toho se Západ opakovaně snažil přesvědčit světové společenství, že teroristé v Aleppu jsou příslušníci takzvané "umírněné" opozice.


Je třeba zmínit, že ještě předtím, než Aleppo bylo osvobozeno od teroristů, západní masmédia pravidelně přinášela nepravdivé informace o tom, že syrská vláda a její spojenci bránili dodávkám humanitární pomoci do Aleppa. Například americké ministerstvo zahraničí se opakovaně snažilo přesvědčit mezinárodní společenství, že syrský prezident Bašár Asad záměrně brání dodávkám humanitární pomoci pro obyvatele Aleppa a OSN vytrvale požadovala bezpečnostní záruky od syrské armády a jejích spojenců. V reakci na to, syrská vláda vyhlásila v Aleppu několik humanitárních příměří , která byla následně  zmařena radikály. Nicméně, i přes veškerou snahu oficiálního Damašku navázat kontakt s mezinárodními organizacemi, humanitární pomoc nebyla během příměří dodána až do 12. prosince, kdy velení syrské armády oznámilo úplné osvobození východního Aleppa.

Dnes se město vrací k mírovému životu, ale jen Rusko, Mezinárodní výbor Červeného kříže a syrský Červený půlměsíc poskytují skutečnou pomoc obyvatelům. To se zdá být velmi podivné zejména proto, že v současné době je situace ve východní části Aleppa je relativně klidná a bezpečná, a technici úspěšně odminovávají domy a ulice města.

Západ ani neuvažuje o rekonstrukci města, které utrpělo bojovými akcemi militantů, kteří neustále ostřelovali rezidenční čtvrti a terorizovali místní obyvatelstvo. Jako kdyby Západ v čele se Spojenými státy najednou zapomněl, že hájil zájmy radikálů, nikoliv civilistů.

Tak proč Západ a velké mezinárodní organizace, jako jsou UNICEF a Úřad OSN pro koordinaci humanitární činnosti, které se předtím "snažily" dodávat humanitární pomoc do obleženého Aleppa, náhle po osvobození Aleppa ztratily veškerý svůj zájem?

Bylo jasné, že reakce Západu odráží jeho nečekané globální selhání informační kampaňe proti syrské vládě. Pouze tímto způsobem lze vysvětlit jeho nepravdivé prohlášení v médiích a neochotu skutečně se podílet na zlepšení humanitární situace v Sýrii.

Aleppo is Forgotten by the West
Until recently lots of western politicians and representatives of some UN member-states have brought into play different allegations and lie concerning the situation in eastern Aleppo, which had been controlled by the terrorists for a long time.

It's no secret that the radical groups who daily kept at bay civilians of the city, are financed and received support from abroad. It was proven by the Syrian army at the end of December 2016 when it disclosed huge dumps with ammunition and Western-made weapons. In addition, the West has repeatedly tried to convince the world community that the terrorists in Aleppo are militants of so-called "moderate" opposition.

It should be mentioned that even before Aleppo was liberated from the terrorists, Western mass media regularly gave false information about the fact that the Syrian government and its allies prevented the delivery of humanitarian aid to Aleppo. For example, the US State Department has repeatedly tried to persuade the international community that the Syrian President Bashar Assad is deliberately hinders the delivery of humanitarian aid to the inhabitants of Aleppo, and the UN relentlessly demanded security guarantees from the Syrian army and its allies. In response to this, the Syrian government has initiated several humanitarian pauses in Aleppo, which subsequently were thwarted by radicals. However, despite all the efforts of the official Damascus to establish contact with international organizations, humanitarian aid has not been delivered during breaks or after December 12 when the command of the Syrian army announced the full release of eastern Aleppo.

Today the city is returning to a peaceful life, but only Russia, the International Committee of the Red Cross and the Syrian Red Crescent Society provide real help to the residents. It seems very strange, especially considering that currently the situation in eastern Aleppo is relatively calm and safe, and engineers are successfully demining of houses and streets of the city.

West does not even think about rebuilding the city, which has suffered from the hands of the militants, who were constantly shelling residential neighborhoods and terrorizing the local population. As if the West led by the United States suddenly forgot that they defended the interests of the radicals, not of the civilians.

So why the West and such large international organizations such as UNICEF, the UN Office for the Coordination of Humanitarian Affairs, which previously "tried" to deliver humanitarian aid to the besieged Aleppo, the city does suddenly lose all their interest after the liberation of Aleppo?

It became clear that the West's reaction reflects its unexpected failure of global, but poorly thought information campaign against the Syrian government. Only in this way its false statements in the media and the reluctance to actually participate in the improvement of the humanitarian situation in Syria can be explained.

Turecké hospodářství – 2. část

$
0
0

Yekta Uzunoglu
19. 1. 2017         1. část
Po vyhlášeni Turecké republiky 29.10.1923 tureckým Parlamentem, tak jak bylo naplánováno, stal se prezidentem Mustafa Kemal Atatürk, který byl též vůdcem jediné povolené politické strany Turecka a sice Demokratické Lidové Strany. To lidové převzal od Lenina, ale mimo toto přídavné jméno nebylo v jeho politické straně nic lidového, ani ve vládě, která byla sestavena na pokyn Atatürka, ale lidového nebylo nic ani v žádné statní struktuře, které vládla tato strana.


Atatürk po hospodářské stránce nedělal nic jiného, než že převzal tradici Osmanů a částečně byl ovlivněn Leninem tím, že vše patřilo státu. Vše v tom nejširším slova smyslu, vše bylo řízeno v daleko striktnější podobě než za Osmanů. Řízení bylo centrální, jediný rozdíl byl ten, že Osmanové řídili v Topkapi Palac v Istanbulu a Atatürk ve svém poněkud skromnějším paláci v Ankaře.

Genocidu Arménů provedli Osmanové, ale k zestátnění jejich pozemků a majetku (když nepočítáme masové rabovaní ze strany osmanských vojáků, ale i běžných tureckých občanů), to vše bylo zestátněno až za moderního Turecka.

Moderní Turecko následně v 30-tých letech minulého století vydalo dekret na zvláštní zdanění majetku židů, turecké tajné a tajemné síly provokovaly masové vyrabování majetku židů především v balkánské části Turecka, to jest v krajském městě Edirne, které bylo hlavním městem Osmanské říše před Konstantinopolem a tím bylo významným centrem židovské komunity.

Za Osmanské říše jen vybraní židé, Arméni, Asyřané a někdy Řekové měli povolení k obchodování a to pouze v těch komoditách, které dvůr, jeho armáda a jeho elita potřebovaly dovézt z Evropy či z Asie. Po kompletní čistce těchto menšin Atatürk zaúkoloval, to znamená, uložil obstarání potřeb armády, vlády nové elity - vybrané a státu věrné Turky, z kterých se stali novodobí podnikatelé "moderního Turecka". Bylo to jen pár oso, z těch dnes zůstalo jen pár rodin, jsou stále nejbohatšími rodinami v Turecku.

O osobách, ze kterých pak časem vznikla elita tureckého hospodářství, nemáme přesné údaje, v Turecku je stále statní archiv utajen, nevíme, kolik z nich mělo utajený židovský původ a byli poturčenci, ale nebylo jich málo. Těm osobám bylo státem určeno v které zemi a s jakou zemí a především a v jakých komoditách mají podnikat. Třeba rodina Kavala byla určena k obchodování se Sovětským svazem. A rodina Koç s USA, Itálií atd. Jedinou výjimkou bylo, že během II. světové války dle všeho rodina Kavala směla, vlastně musela, prodávat tabák jak stalinskému Sovětskému svazu, taktaké III. říši Hitlera, v rámci "udržení " rovnováhy na obě strany mezi válčícími zeměmi! A ukázalo se, že pro Turecko byl obojaký systém obchodování přínosem.
Tyto osoby až do konce II. světové války obstarávaly potřeby státu.

Jiný druh obchodování, to jest volný - svobodný trh, či hospodářství, neexistoval.

Všechny banky, nerostné bohatství, "průmysl", železnice, lodě prostě vše patřilo jen a jen státu.
Po smrti Atatürka v roce 1938 se nic nezměnilo, až po skončení II. světové války a po polarizaci světa mezi dva vojenské bloky, to jest mezi Varšavskou smlouvu a NATO. NATO potřebovalo nějakou zemi sousedící přímo se Sovětském svazem a aby měla Bospor a Dardanely jako průplav pro válečné lodě NATO směrem k Sovětskému svazu, proto přicházelo v úvahu jen Turecko, které přiměli k členství v NATO, to byl jediný důvod, jinak ani ekonomicky, ale ani mentálně Turecko nemělo žádné požadované předpoklady k členství v NATO.

Jako člen NATO Turecko aspoň navenek potřebovalo vypadat jako demokratická země, konečně po 23 letech vládnutí Atatürkovy strany "moderního Turecka" bylo vůbec poprvé povoleno založení nějaké jiné strany. Byla založena v rámci zlepšeni image Turecka Demokratická strana i s "demokratickým" jménem po vzoru USA, která se směla účastnit voleb až v roce 1950. V těchto volbách skončilo po 27 letech vládnutí jedné jediné strany, to jest po víc jak čtvrtstoletí vlády strany Atatürka, který zemřel roku 1938.

Nově zvolená vládnoucí Demokratická strana skutečně byla, nebo se alespoň snažila být, liberální, liberální v mezích povolených armádou a státním aparátem. Vláda začala povolovat byť omezený dovoz amerických vozů, státní agrární banku donutila, aby zemědělcům půjčovala s normální úrokovou sazbou víc peněz v naději na prosperitu zemědělství, začal být velice žádaný dovoz zahraničního "luxusního zboží", chtěla modernizovat statní výrobní podniky. Když jejich snahy "překročily únosnou mez" armády, tak armáda provedla puč a všichni včetně předsedy vlády dostali provaz, psal se rok 1960.

Po uchopení moci ve státě vojáci brzy poznali, že nejsou schopni vést hospodářství, že tomu nerozumí a že nastává hospodářská krize tykající se jejich potřeb, proto opět dovolili nové parlamentní volby, ale s tím, že prezident musí být voják. A opět vyhráli ti samí liberálové a nikoliv strana Atatürka, kterou prosazovali všemi prostředky vojáci. Liberálové začali povolovat ve směšně omezené míře zahraničním podnikům výrobu na území Turecka, mezi prvními byla Škodovka a Jawa, které postavili na území Turecka své montážní závody a ty vyráběly víc, než mateřské závody v ČSSR!

Vláda dovolila, byť velice omezeně, že zahraniční podniky směly stavět elektrárny a opět mezi prvními byla Škoda Praha - Škoda Plzeň zastoupené Škoda – Exportem. Škoda začala projektem na tehdejší poměry největší tepelné elektrárny SOMA. Sovětům bylo dovoleno, aby postavili v Turecku největší železárnu a poprvé v historii Turecka povolil stát stavbu soukromého pivovaru, který postavil plzeňský pivovar Pilsen a pojmenovali Efes-Pilsen. Tím to asi zase přehnali, protože přišel další puč!

Rozhodl jsem se o tom psát jako první po 45 letech pátrání. Proč právě v době tak ostré polarizace světa mezi NATO a Varšavskou smlouvou, právě NATO vojensky věrný stát jako je Turecko, proč právě dovolil jako prvním na svém území podnikat a vyrábět firmám ze socialistického Československa, to je dodnes schováno v archivech České republiky! O zničení archivních dokladů usilovalo Turecko od svého založení a velice úspěšně!

Proč Turecko zvýhodnilo právě Československo, lze možná najít v jistých aktivitách již dávno zapomenuté české ilegální organizace jménem MAFIA a v tom, co se kdysi dávno dle všeho odehrávalo v Karlových Varech v hotelu Pupp! Někdo patrně dbal na to, aby i to, co se odehrávalo v aranžmá MAFIA v hotelu Pupp už někdy v roce 1918, bylo důkladně smazáno a to nejen v českých archivech.....

V té době Turecko konečně získalo pro zemědělství traktory, kombajny, byť vyráběné v licenci od Fiatu, zemědělství bylo téměř už aspoň v těch elementárních položkách soběstačné.

A opět po malých krůčcích směrem k zahraničnímu "tržnímu hospodářství ", startoval pochod po hlavním městě s heslem zavedení pořádku, to se psal rok 1971.

Jen podotýkám, že Turecko, přestože bylo členem NATO od roku 1952, až do konce 80-tých let bylo zemí, kde bylo držení zahraničních měn striktně zakázáno.

Vzpomínám si, kolik úřadů jsem musel obcházet, abych získal 105 USD k vycestování za účelem studia v Evropě!

Státem regulované hospodářství, které nepřežité trvalo až do začátku 80-tých let, nebylo možné srovnávat ani se socialistickými zeměmi, v těch existoval aspoň Tuzex, kde bylo možné koupit zahraniční automobily.
Do poloviny 80 tých let byl nejen zakázán, ale byl i trestný prodej či drženi amerických cigaret jako je Marlboro, to jen na dokreslení obrazu "moderního Turecka", které se jako značka pro jisté kruhy dobře prodávalo.

Ostatně toto „moderní“ Turecko jako moderní zemi z českých autorů popsali Hanzelka a Zikmund.

Turecká armáda mohla existovat jen díky finanční podpoře a bezplatnému technickému vybavení země NATO a to především USA, jelikož už armáda nemohla dobývat a dostat se tak ke kořisti, jako tomu bylo v době Osmanské říše. A Turecko se po ekonomické stránce klasifikovalo jako země třetího světa či jako rozvojová země, přestože bylo členem NATO.

Vojáci zemí NATO z obavy z komunismu již v té době začali budovat tajnou strukturu nejen v Turecku, ale i v dalších zemích NATO. V Itálii se ta tajná a tajemná organizace jmenovala Gladio, v Turecku Ergenekon. Jako pevnou zeď proti síření levicových ideologií stratégové vymysleli posílení a rozšíření islámu i jako ekonomické síly. V té době, to jest kolem roku 1970, se objevil i Güllen jako předseda "protikomunistického sdružení" v bezvýznamném kurdském městě Erzurum. Těch "güllenů" ale bylo v každém okresním městě či v každé čtvrti větších měst nespočet.

Vedle síření islamistické ideologie se měli angažovat i ve všech oblastech hospodářství.
Už v polovině 80-tých letech se stala jejich politická strana součástí vládní koalice.

Celé hospodářství se skládalo z tří struktur: stát, při vzniku státu pro potřeby státu a armády tolerované společnosti, a teď ještě společnosti s islamistickým kapitálem. Ale koncept stratégů někde daleko v zahraničí, se nezdál vojákům, kteří nebyli ochotni se ani o kousek své moci rozdělit s novým subjektem jako islamistický kapitál, tak opět poslali do ulic své tanky, zavřeli už jednou provždy "liberály", ale i sociální demokraty, zakázali jim návrat do politiky, to se psal rok 1980, kdy ve statní kase přece jen nějaké prostředky byly. Prostředky vojáci spotřebovali za dva roky, když opět nevěděli, jak dál, tak dovolili svobodné volby, ale ještě předtím pro bezpečnost do budoucnosti schválili Ústavu, na kterou nesměl nikdo sáhnout, tato Ústava jim měla garantovat jejich stálý vliv nad neposlušnými liberály.

Ve stejné době už Ronald Reagan v USA začal stavět svůj tajný tým zaměřený na zničení komunismu jako největšího zla a potřeboval, aby Turecko jako jediná země hraničící se Sovětským svazem a disponující svou polohou jako obrovskou výhodou ve válečném konfliktu proti Sovětskému svazu, bylo částečně státem s fungujícím hospodářstvím, nikoliv státem žijícím jen z financi podpory USA.

Snad možná USA učinilo vše, aby v prvních volbách po vojenském puči v roce 1980 zvítězila strana Turguta Özala… Özal založil svou stranu krátce před volbami jako konkurenta proti politické straně, kterou založili vojáci a jako bývalý vysoký spolupracovník světové banky volby "zázračně" vyhrál. Jaký podíl na tom zázraku měla tehdejší Amerika Ronalda Reagana, nevím, ale vím, že to byla doba, kdy se vedla globální válka ve všech oblastech proti komunismu. Součástí té války bylo posílení nejen islamistických náboženských struktur, ale též posílení islamistického kapitálu.

A v tomto duchu Özal začal zavádět poprvé od založení Turecké republiky základy tržního hospodářství, to se psal rok 1983, to jest přesně po šedesáti letech po založení "moderního Turecka", kdy často lidé neměli peníze ani na evropský klobouk, který byl symbolem moderního Turecka.

Ivan David: Oni vážně věří, že co občan, to blbec...

$
0
0
19. 1. 2017     Parlamentní listy
PL: Ještě se nestal Donald Trump prezidentem a už se na něj objevily kompromitující materiály. Novinář Bob Woodward, který odhalil nezákonné odposlechy v aféře Watergate a byl oceněn Pulitzerovou cenou, označil antitrumpovský dokument tajných služeb za odpad, který se nikdy neměl dostat ven, a zpravodajci by se měli omluvit. Jak to vidíte? O čem tohle svědčí?
Nejsem znalcem poměrů v tajných službách, ale dělá to na mě dojem, že se k moci i v tajných službách dostala třetí garnitura. Kompro materiál na Trumpa je na úrovni Kubiceho zprávy. 

Kdo „vyzdvihuje“ takové lidi do funkcí? Kdo je tak málo schopen rozpoznat, že ho ohrožují svojí neschopností? Zároveň je to důkaz naprosté argumentační tísně a přehnaného optimismu (podle Wericha), že co občan, to blbec. Jakmile se oddanost (slouhovství) cení více než schopnosti, připravuje se cesta k prohře. Skupiny, které protesty organizují, mají „velmi dlouhé peníze“. Tedy hromady prachů, argumentační tíseň a chabé kádrové vybavení.

PL: Americká média většinově před volbami podporovala Hillary Clintonovou a i u nás podle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) porušila Česká televize během vysílání tzv. Americké volební noci zákon, kdy prý nadržovala demokratické prezidentské kandidátce. Co si myslíte o tomto?

Česká televize tak činila naprosto zjevně a nepřehlédnutelně. Ráno jsem podle zděšeného výrazu tváře a pohřebního tónu redaktorů poznal, že vyhrál Trump – dříve než to oznámili. Platí totéž jako o kompro materiálech. Platíme je my, ale vybírá je a řídí jako soukromou firmu někdo, kdo se nám nezodpovídá.

Redaktoři jsou vybíráni podle ochoty být za a) konformní, nebo za b) dokonce uvěřit vlastní propagandě. Co od nich můžeme chtít? Při nejbližší změně se ti první přizpůsobí a ti druzí vypadnou. Média hlavního proudu mají hypoteticky dvě možnosti. Buď se budou blížit obrazu skutečnosti, již se nehodlají přizpůsobit jejich řídicí orgány, nebo budou lhát a lhát, aby zakryli svoje lhaní. Obojí jen oddaluje pád. Součástí usilovného lhaní je i vytvoření českého „ministerstva pravdy“. Ti, kteří vládnou a jejich média ztrácejí autoritu a „ministerstvo pravdy“ ji nezíská. Blíží se stav, kdy jim čtenáři, posluchači a diváci nebudou věřit a priori ani předpověď počasí.

PL: Donald Trump v interview pro britský deník The Times zkritizoval NATO, EU i německou kancléřku. Aliance je podle něho zastaralá, kdyby EU nenutila země přijímat migranty, Británie by nevystoupila a Merkelová udělala katastrofální chybu pozváním běženců. Co říkáte na tuto jeho kritiku?

Mně se ta kritika zdá povrchní. Kloním se k tomu, že kritika cílí někam jinam, než pan Trump deklaruje, že na předmětech jeho kritiky mu vadí něco jiného. NATO se zjevně mění z aliance deklaratorně obranné na alianci zjevně útočnou. Orgány EU pracují na svém dalším znemožňování. Angela Merkelová dostala v roce 2010 cenu „Coudenhove-Kalergi“. Richard Nicolaus hrabě von Coudenhove-Kalergi měl opačný plán než Hitler, ovšem stejně odporný. Místo Hitlerovy „čisté rasy“ měl v úmyslu pro Evropu vykřížit rasu míchanou, otroky bez pocitu identity. Merkelová neudělala náhodnou chybu, ale promyšlený krok. Naději vidím v tom, že pokud budou existovat stopy vlivu veřejnosti a nezávislé informace, nebudou si moct tvůrci sociálněinženýrských projektů dovolit být nesympatičtí. Kam ve skutečnosti cílí Donald Trump, opravdu netuším.

PL: Média navíc přišla se zprávou, že lidé z Trumpova týmu zjišťují u členských zemí, zda se někdo další nechystá opustit EU. Jde pouze o sondování, nebo může mít budoucí prezident více informací a hodlá připravovat scénáře na možný rozpad Unie?

Jsem přesvědčen, že EU se rozpadne s Trumpem jako bez Trumpa. Je logické, že o tak důležitém procesu chce být dobře informován, využít příležitostí a vyhnout se hrozbám. Samozřejmě Trump může do procesu zasáhnout, přispět k rozpadu bude snazší, než dosáhnout jeho zbrždění. Ve věci Německa a šéfky jeho vlády zašel Trump ještě dál. „Když se podíváte na EU, je to Německo. EU je v podstatě jen nástrojem pro německé zájmy. Proto jsou Britové tak chytří, že odešli,“ sdělil. Co takovéto postoje mohou vypovídat o jeho budoucí spolupráci s Německem a hlavně s Evropou? Kancléřka Merkelová se má asi na co těšit... Rozhodně to nenaznačuje, že by Trump chtěl posilovat soudržnost EU. Německo je 70 let okupováno USA. Prostřednictvím Německa Američané ovládají Evropu. Nezdá se mi, že by na tom Trump chtěl něco měnit. Merkelová byla a stále je napojena na Trumpovy oponenty.

PL: Podaří se Trumpovi zlepšení vztahů s Ruskem?

Otázku bych přeformuloval na: Jaké chce Trump Rusko? Zdá se, že chce pracovat s Ruskem, a ne proti Rusku, bez ohledu na režim, který ho ovládá. Zřejmě chce využít Ruska ke svým mocenským zájmům a nevidí v něm jen zásobárnu surovin pro nadnárodní korporace. Pokud najde pozici v rámci win-win, mohly by být vztahy i „partnerské“. Dost o tom pochybuji, ostatně to nezáleží jen na něm.

PL: Bude Trump prezident zcela jiný než Trump kandidát? Nebo se potvrdí řeči o neřízené střele s nulovými zkušenostmi z politických funkcí?
Jsem skeptik. Dobře si vzpomínám na nesmírné nadšení z Obamy. Nepochybuji, že se Trump naučí v prostředí mocenských struktur, které má dobře zmapované, pohybovat a rozpozná, kde končí jeho svoboda jako poznaná nutnost. Že by to byl jakýsi „lidový prezident“, to si tedy rozhodně nemyslím, ale pro své záměry potřebuje širokou podporu a tu si nelze spolehlivě jen koupit. Očekávaná likvidace zdravotní reformy naznačuje směr a spojenectví.

PL: Končí prezident Obama. Jak zhodnotíte jeho prezidentskou osmiletou éru?
Čím větší očekávání, tím větší zklamání. Zejména druhé volební období. Pamatuji si na ten optimismus. Je to brilantní lhář a demagog, jenže už příliš profláknutý, a proto nepoužitelný. USA z problémů nevytáhl. Optimismus z čísel o růstu je falešný.

Konec Obamy za 24 hodin!

$
0
0
Radim Valenčík
19, 1. 2017       RadimValenčíkPíše
...a už se asi nic strašného nestane. Aspoň ten dojem jsem měl po jeho včerejší tiskovce (18. 1.), kde působil hodně rezignovaně a snažil se na poslední chvíli zachránit část své image. Poměrně nedůvěryhodně.

Ti, kteří ho vtáhli do závěrečných křečí jeho kariéry – přepočítávání hlasů, vyvolávání několika vln neklidů, bezprecedentního tlaku na volitele, hrocení situace na ruských hranicích až k vyvolání války, hrocení situace v Sýrii, se ocitli bez "hejblátek moci". Začalo masové přebíhání části administrativy státu i služeb k novému páníčkovi. Ten předhodil zákonodárcům dobře vybrané portfolio svých mužů, aby se na jeho kádrování vyřádili, ale přitom si potichu nepoticky obsadil klíčová místa ve všech typech aparátů, které má k dispozici. Beze zbytku přitom využil hujerovské rozvětvení svého rodinného klanu, což mu dává v následujících pozičních bojích velký manévrovací prostor.
Svět se stále ještě probírá z toho, co sledoval v posledních týdnech a dnech Obamova účinkování. A zdaleka ne všem dochází, co se vlastně stalo a o co šlo. Jeden z nejlepších článků na toto téma byl uveřejněn  na "Zvědavci". Zde .
Autora neznám, ale zpracováno realisticky. I když myslím, že moje analýza z 27. května minulého roku, má řadu aspektů navíc. Uveřejnil jsem ji již několikrát, ale stojí zato ji uveřejnit ještě jednou pro přímé porovnání Viz: http://radimvalencik.pise.cz/3471-r2016-116-titanic-rozpad-globalni-moci.html
Nezveřejňuji to proto, abych se chlubil (i když se rád chlubím), ale abych ukázal sílu teorie. Přesná prognóza se mi podařila nikoli proto, že bych měl nějaké informace navíc, ale proto, že jsem k analýze reality použil vhodně rozvinutý aparát teorie her. Konkrétně pak model, který vycházel z pochopení mechanismů vytváření struktur moci založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a jejich prorůstání se strukturami založenými na pozičním investování. Žádná konspirační teorie, žádné připisování výjimečné moci zpravodajským službám. Živnou půdou toho, co se odehrálo, jsou spontánní mechanismy tvorby a prorůstání společnosti výše uvedenými strukturami. Tyto struktury pak vytvářejí živnou půdu pro koncentraci moci vycházející z uplatňování politiky dvojího metru. Tato politika nutně vede k vyvolávání a vyhrocování konfliktů, překrývání jedněch konfliktů ještě většími a postupnému hrocení fatálního globálního konfliktu. A to s neodvratností antické řecké tragédie.
Nyní budeme mít příležitost podrobně analyzovat, co se stalo. A hlavně bychom se z toho měli poučit před našimi volbami, do nichž se ještě promítnou dozvuky odcházející zahnívající moci. Žádná strana, která by nadále chtěla sloužit jako fíkový list krytí lumpáren pocházejících z toho typu moci, který je na nějakou dobu poražen a odstaven, by tuto politiku neměla dělat beztrestně. Voliči by ji měli ztrestat. Jinak se nám zlo zase vrátí.
Proto máme plné právo od každé politické strany důrazně požadovat:
1. Aby ve svém programu popsali, jak vidí příčiny současných problémů (a podle toho, aby mohl volič posoudit, zda slouží či neslouží jako fíkový list krytí zla, se kterým jsme se měli příležitost setkat).
2. Aby se distancovala od politiky použití dvojího metru uplatňované na jakékoli úrovni a v kterékoli oblasti.
Jinak je prostě nevolitelná.
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4180-konec-obamy-za-24-hodin.ht

Putin svým dárkem Dodonovi Kyjevu a Bukurešti jemně naznačil…

$
0
0
19. 1. 2017    zdroj
V epoše změn by měli někteří mluvkové přidržet jazyk na uzdě ... Předpokládá se, že tato narážka trochu zchladí ty nejnezkrotnější hlavy v Kyjevě a Bukurešti ... Moudří lidé se vždy snaží předejít zbytečným konfliktům, proto je někdy lepší udělat narážku na určité akce a okolnosti, než potom rozhrabávat hromadu problémů. Je to zvláště užitečné, pokud máte co do činění s bojovnými nacionalisty a jinými rusofoby a šovinisty.

Právě tak se v těchto dnech zachoval ruský prezident Vladimír Putin. Daroval svému kolegovi, nedávno zvolenému prezidentovi Moldavské republiky Igoru Dodonovi během jeho oficiální návštěvy v Moskvě, mapu Moldavského knížectví z 18. století.

Je možné, že tento skromný dárek umožní trochu snížit hladinu schizofrenie a napětí, které jsou pozorovány v poslední době mezi podunajskými zeměmi. Vždyť vlády Rumunska a Ukrajiny jsou velmi nespokojeny se zvolením Dodona a projevem vůle občanů Moldavska, nepovažují je za správné, čímž se neomaleně vměšují do záležitostí suverénního státu a urážejí jeho obyvatelstvo. Ale vůle lidu musí být respektována, ať se to komu líbí nebo ne.

Předpokládá se, že tato narážka trochu zchladí ty nejnezkrotnější hlavy v Kyjevě a Bukurešti Vždyť pokud necháte událostem volný průběh, určitě se budou chtít věnovat své oblíbené činnosti: řinčet zbraněmi, vyhrožovat vtržením a organizovat hospodářskou blokádu. Je jim koneckonců jedno, zda to mají dělat pouze ve vztahu k Podněstří nebo k tomu přidat i Moldavsko.

Je třeba poznamenat, že mapa opravdu budí pozornost. Součástí Moldavského knížectví tehdy byly:

1. Celý severovýchod současného Rumunska (hrabství Bacau, Botosani, Vaslui, Vrancea, Galati, Neamt, Iasi, východní a jižní části kraje Suceava, s nynějšími 4,2 milionu obyvatel).

2. Část současné Ukrajiny (Černovická oblast a kousek Oděské oblasti, a zejména jižní Besarábie).

Na mapě chybí Podněstří a Oděsa s přilehlým územím. Ale příště bude přece možné Dodonovi darovat i jinou mapu. Kdo ví, jak ve skutečnosti vypadalo Moldavské knížectví v dávných dobách? Starověcí ukři například vyhrabali Černé moře a tento fenomén byl zaznamenán v učebnicích dějepisu. Tak kdo zabrání Moldavanům, aby si mysleli, že jejich stát byl co do velikosti srovnatelný s Byzantskou říší nebo Kyjevskou Rusí?

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Vítězství v Aleppu umožnilo příměří v Sýrii / The Ceasefire in Syria Made Possible by Aleppo Victory

$
0
0

Anna Jaunger
19. 1. 2017     (redakci zasláno autorkou)
Přiblížil se rozhodující okamžik Syrské krize. Podle syrského politického experta Abbase Jumy, osvobození Aleppa, které bylo oficiálně vyhlášeno syrskou armádu 12. prosince, se stalo výchozím bodem pro posílení spolupráce Turecka, Ruska a Íránu, které spojily své úsilí s cílem dát nový impuls k urovnání syrské krize.


Tato třístranná spolupráce umožňuje mimořádně důležité příměří mezi syrskou vládou a ozbrojenou opozicí. Dne 30. prosince, za zprostředkování Turecka, Ruska, Sýrie a opozičních skupin se podařilo dosáhnout dohody o příměří, která pokrývá celou zemi.

Strany podepsaly tři dokumenty: dohodu o příměří, soubor opatření pro sledování příměří a prohlášení o připravenosti k zahájení mírových rozhovorů. Ačkoli syrské úřady připouštějí, že tyto dohody jsou velmi křehké, zůstávají životně důležité pro lidi, kteří jsou vyčerpáni strachem a válkou.
Většina z nejvlivnějších ozbrojených skupin, jako jsou například The Faylaq al-Sham, Jaysh al-Islam, Jaysh al-Mujahideen, Thuwar Ahl al-Sham, Jaysh Idlib al-Hur, Jabhat al-Shāmīyah se také připojily k příměří.

Připravenost ozbrojené opozice k zapojení do dialogu umožnila zahájení přípravy na zasedání v Astaně, kde se zástupci vlády budou vedeny přímé rozhovory s opoziční delegací. Diskuse se zaměří na stabilizaci příměří, zlepšení humanitární situace a přijetí opatření pro posílení vzájemné důvěry, včetně výměny vězňů.

Zároveň příměří a plánování syrských mírových jednání v Astaně začalo být možné až po jistém vítězství syrské armády v Aleppu. Bylo to vítězství v Aleppu, které donutilo opozici a její sponzory, stejně jako celé mezinárodní společenství uznat, že syrský konflikt lze vyřešit pouze prostřednictvím politického kompromisu dosaženo prostřednictvím dialogu.

The Ceasefire in Syria Made Possible by Aleppo Victory

The Syrian crisis approaches a decisive moment. According to a Syrian political expert Abbas Juma, the liberation of Aleppo, which was officially declared by the Syrian army on December 12, became a start point for strengthening the Turkey-Russia-Iran cooperation, who have united their efforts to give a new impulse to the settlement of the Syrian crisis.

This trilateral cooperation made possible an extremely important truce between the Syrian government and armed opposition. On December 30, under the mediation of Turkey and Russia, Damascus and opposition groups managed to reach a ceasefire agreement which covers the whole country.

Both sides signed three documents: a ceasefire agreement, a set of measures for ceasefire monitoring, and a statement of readiness to start peace talks. Though the Syrian authorities admit that these agreements are very fragile, they remain vital for people who are exhausted of fear and war.
The majority of the most influential armed groups, such as The Faylaq al-Sham, Jaysh al-Islam, Jaysh al-Mujahideen, Thuwar Ahl al-Sham, Jaysh Idlib al-Hur, Jabhat al-Shamiyah, have also joined the ceasefire.

The readiness of the armed opposition to engage in a dialogue allowed to begin preparations for the meeting in Astana, where the representatives of the government will hold direct talks with the opposition delegation. The discussion will concentrate on the stabilization of the truce, improving the humanitarian situation and adoption of measures for strengthening mutual confidence, including prisoner exchange.

At the same time, the ceasefire and planning of the Syrian peace talks in Astana became possible only after the confident victory of the Syrian army in Aleppo. It was the Aleppo victory that forced the opposition and its sponsors, as well as the entire international community to recognize that Syrian conflict could be solved only by a political compromise reached through a dialogue.

Globální kormidelník Ťin-pching se šarmem stupňuje ofenzívu

$
0
0
Pepe Escobar
20.1.2017  The Sacer  a  Zvědavec

Dokázal to, svým vlastním způsobem. Čínský prezident Ťin-pching dorazil do švýcarských Alp a s využitím geopolitického vakua, pouhé tři dny před inaugurací Donalda Trumpa a v situaci, kdy atlantický Západ osciluje mezi stagnací a/nebo protekcionismem, zahájil šaramantní ofenzívu a obratně umístil Čínu do čela „inkluzivní“ globalizace.


V obsáhlém projevu, kde zmínil témata od problémů globálního světa až po novou čínskou realitu, Ťin-pching nevynechal nic, co globální kapitál tak rád slyší, jako že protekcionismus znamená „zamykat se do temné místnosti“ a že „nikdo nemůže být vítězem v obchodní válce.“

Jeho vystoupení zahrnulo nutnost míru v Sýrii, kontroverzní důsledky neexistence finanční regulace a boj za „rovnováhu mezi účinností a spravedlností.“

Pokračovalo tématem čtvrté průmyslové revoluce - kde Čína má co říci.

Ťin, vůbec první čínský prezident, který se zúčastnil řečnického maratonu na turbokapitalistickém Světovém ekonomickém fóru, hned od počátku dával najevo, že mu jde o byznys.



Kolemjdoucí vrhá stín na mapu znázorňující čínský megaprojekt „Jeden pás, jedna cesta

Dorazil s osmdesátičlennou delegací, která zahrnovala šéfa Alibaba group Jacka Ma a šéfa Dalian Wanda group Wang Jianlina, dvou špičkových čínských miliardářů, stejně jako ředitele společnosti Baidu Zhang Yaqina.

Porovnejte formát těchto knížat globální ekonomiky se zastoupením Trumpa, kterého v Davosu reprezentoval jeden z jeho oficiálních poradců pro obchod Anthony Scaramucci, zakladatel hedgových fondů SkyBridge Capital, nebo celý Davos s nepříliš hvězdnou investiční konferencí Salt v Las Vegas (příští se bude konat v květnu v lasvegaském Bellagiu).

 
Kde je vstupenka na Rothschildovu párty?

Jakoby „polidštěný“ Davos 2017 prezentoval, jak moc mu leží na srdci záchrana světa ­ nebo alespoň záchrana bohatých před většinou světa. Fórum jako by náhle objevilo, že globalizace, tak jak ji známe, vede k masivní nerovnosti, protože samozvaní manažeři globalizace lpějí na svém morálním právu řídit podle sebe osudy celých národů, jak svědčí „zázračné“ výsledky irské ekonomiky.

Proto znepokojené světové fórum věnovalo nejméně šest zasedání diskusím o nerovnosti. Jednou pod názvem „Boj proti rostoucí nejistotě a nerovnosti“, jindy zase pod názvem „Vyždímaní a rozzlobení: jak se postavit krizi středních tříd“. V diskusích zazářila šéfka MMF Christine Lagardová se svou kabelkou Vuitton a spousta šéfů hedgeových fondů.

To vše v kontextu zprávy organizace Oxfam, která na fóru před světem odhalila realitu G8, tedy skutečnost, že osm jedinců vlastní tolik majetku jako 50% chudší části světové populace dohromady. Můžeme je nazývat králi globalizace. Patří k nim mimo jiné Bill Gates, majitel Amazonu Jeff Bezos, Facebooku Mark Zuckerberg, Oraclu Larry Ellison a také Michael Bloomberg.

- - - -

Sotva se najde výmluvnější symbol pro nerovnost, byť v čistě neodadaistickém stylu, než samotný Davos. Pokud chtějí zástupci korporace získat zelenou kartu, která jim umožní přístup do všech prostor fóra většinou v grandhotelu Belvedere či kolem něj, musí se stát strategickými partnery ekonomického fóra.

Seznam partnerů je téměř symbolem krásy. Členství stojí korporace neskutečných 600.000 amerických dolarů, což jejich šéfům umožňuje přivést si až čtyři nohsledy. Každý z nich si ale musí ještě zaplatit vlastní vstupenku. A ani to ještě nezaručuje pozvání na nejvíce nóbl párty ve městě, kterou pořádá Nat Rothschild v tandemu s ruským miliardářem Olegem Děripaskou.

Přesto i ti, co jen neochotně solí svoje penízky, jen stěží mohli odolat šanci vyslechnout si prezentaci jedné z šéfky Facebooku Sheryl Sandbergové (s majetkem 1,3 miliardy dolarů) o tom, jak „postarší“ globální lídři mohou využít optimismu mládí. Eric Schmidt, výkonný předseda mateřské společnosti Google Alphabet (sám s majetkem 11 miliard), byl v Davosu také přítomen, dal ale přednost tomu držet se v pozadí.
 

Potlesk pro „win-win“ projekty

Ťin si dával pozor, aby okatě nepropagoval nový „čínský konsensus“ či model, protože model se opatrně a neustále vylepšuje.

Z jeho prezentace bylo zjevné, že Peking nechápe globalizaci v její západní, superneoliberální verzi.

Skutečně přináší jisté výhody. Právě ty maskují plundrování přírodních zdrojů rozvojových zemí prostřednictvím neviditelných „mezinárodních zákonů“  (momentálně odložených k ledu) a obchodních dohod, jako je Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) nebo Trans-pacifické partnerství (TPP), zpravidla ve prospěch jednoho promile obyvatel Západu, kterého pak děsí „nerovnost“.

Ťin namísto toho prosazuje myšlenku sériových win-win obchodů, kdy jsou obě strany vítězi. Z tohoto důvodu se trvale zasazuje za projekt Nové hedvábné stezky, neboli projekt „Jeden pás, jedna cesta“ (One Belt, One Road - OBOR), jak zaznělo v poslední části jeho projevu.

Všeobecně se ví, že OBOR je základním nástrojem zdokonalení čínského modelu, rozvoje čínského Dálného západu, že otvírá řadu euroasijských trhů, podporuje internacionalizaci juanu a že samozřejmě zosobňuje velký geopolitický posun v neposlední řadě tím, že v podstatě neutralizuje politiku Pivot to Asia Obamy a Clintonové.

Takže když si složíme společnou palebnou sílu Asijské banky pro infrastrukturu a investice (AIIB), Fondu Hedvábné stezky a Nové rozvojové banky (NDB) zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika), máme dostatek kapitálu pro štědré financování infrastrukturního boomu v pásu od Číny, přes Střední Asii až přímo do západní Evropy a východní Afriky.

Jen v Kazachstánu, například, existuje více jak 50 projektů v hodnotě více než 20 miliard dolarů. Nová mírová jednání o Sýrii za účasti Ruska, Íránu a Turecka se uskuteční v Astaně, nikoli v Ženevě. Kazachstán představuje průsečík mezi Novou hedvábnou stezkou a Eurasijskou hospodářskou unií (EEU). Rusko a Čína lákají Írán a následně i Turecko do Šanghajské organizace spolupráce (SCO). Sýrie se po nastolení míru a po rekonstrukci stane klíčovým členem OBOR. Vše zde do sebe vzájemně zapadá.

Takže to, co navrhuje Čína, nemá nic společného s deglobalizací. Jedná se spíše o „lokalizaci“.

Ale obchodní dohody nikdy neumírají. Při vědomí odstavení TPP Ťin musel vychvalovat opodstatněnost Všeasijského regionálního komplexního hospodářského partnerství (RCEP) s vyloučením USA, které však zásadním způsobem slučuje všechny asociace zemí jihovýchodní Asie, s nimiž má ASEAN obchodní dohody: Čínu, Indii, Japonsko, Jižní Koreu, Austrálii a Nový Zéland.

RCEP bude přínosem pro výrobu v rámci obrovsky složitého širšího dodavatelského řetězce v celé Asii, překonávajícího systém tarifů. Bude zahrnovat také obchod s Indií a Čínou. Teprve se ale uvidí, jak se indický premiér Narendra Modi v rámci své kampaně Make in India vyrovná s otevřením svých trhů pro čínské dovozy.

Ťin samozřejmě musel také zmínit otázku juanu. Juan je v současné době nadhodnocen. Čínská lidová banka nechce, aby sklouzl ještě více, její prioritou je stabilní směnný kurz s cílem stabilizovat obchod. Přesto stratég Danske Bank Allen von Mehren, který je obvykle dobře informován, předvídá do konce září pád juanu na 7,26 amerického dolaru.

Někdo bude muset Trumpovi toto všechno vysvětlit, včetně všech implikací. Nemůže to být Scaramucci. Nemluvě o Peteru Navarro, Wilburu Rossovi, „Divokému psovi“ Mattisovi nebo o Michaelu Flynnovi. Musí to být globální kormidelník Ťin osobně.

- - -



Pepe Escobar je korespondent Asia Times. Jeho nejnovější kniha s názvem „2030“ vydává Nimble Books.

Global helmsman Xi Jinping steps up with charm offensive vyšel 17. ledna 2017 na Asia Times a na Sakerově blogu. Překlad v ceně 437 Kč Zvědavec.

Trumpova inaugurace: Válka v ulicích Washingtonu? Kavárna v akci: Chaos, barikády, plyn a zapalování aut. Putin: Chtějí druhý Majdan! Proměna klauna v úchyla. CIA prahne po pomstě

$
0
0
Jan A. Mařenka
20. 1. 2017 ProtiProud

Jan A. Mařenkave sklepě v plynové masce počítá konzervy a zvažuje šance Donalda Trumpa na přežití, pokud ho CIA nezastřelí už během prezidentské přísahy, která se koná více než symbolicky minutu po dvanácté


Na páteční slavnostní inauguraci prezidenta Trumpa míří do Washingtonu statisícová armáda jeho příznivců a přibližně stejný počet těch, kteří se chystají stavět barikády, zapalovat auta, házet kameny a způsobit chaos. Dohromady se sejde před budovou Kongresu asi milión lidí. A něco se nejspíš stane. Nebo ne?

Situace je čím dál vyhrocenější. Prezidentská přísaha je začátkem další kapitoly války establishmentu proti Trumpovi. Mediální mašinérie šlape na plné obrátky a chrlí jeden "fake" za druhým, jako by vypouštěla hejno jedovatých much. Hollywood dodává celebrity (Madonna), které hlásají: "Trump není můj prezident."

Na inauguraci se chystá pět tisíc motorkářů z celých Spojených států. Pod společnou vlajkou klubu "Motorkáři pro Trumpa" jsou připraveni v případě nutnosti bojovat a postavit kolem svého prezidenta "zeď z masa". Proti nim budou stát mimo jiné místní kavárenští povaleči, kteří si říkají Anti-fašisté (aniž by byli nějací fašisté v dohledu). A nijak se netají tím, že jejich cílem je rozpoutat co největší chaos.

 

 

Armáda bez generála


Demonstrace proti Trumpovi se v hlavním městě konají denně už od minulého víkendu a vyvrcholit mají právě v den inaugurace. Platí je miliardář Soros, jeden z finančních pilířů poraženého establishmentu. Dva dny před inaugurací se ve Washingtonu při demonstraci na protest proti Trumpovi zapálil muž. Nelegální přistěhovalci se shromažďují kolem kostelů. Chystá se útok na washingtonské metro a dopravní uzly.

Stále hlasitěji zaznívají úvahy, které se ještě před pár týdny zdály být výplodem příliš bujné fantazie: Spojené státy stojí na pokraji občanské války - a tohle je její začátek.

Velké znepokojení vyvolává i záhadné odvolání velitele Národní gardy v den inaugurace. Muž, který přežil Bushe i Obamu končí ve funkci přesně v okamžiku, kdy Trump složí přísahu, tedy minutu po poledni. "Jen plním rozkazy,"řekl odvolaný velitel Národní gardy, která měla mít na starosti hladký průběh celé slavnosti a ochranu prezidenta, aniž by upřesnil, kdo ho vlastně odvolal. Velitel tedy pošle své vojáky do ulic, ale už nebude mít pravomoc zavolat je zpátky.

Ruský prezident Putin k tomu v předvečer Trumpovy inaugurace řekl:"Zdá se, že si to vyzkoušeli v Kyjevě, a teď se chystají zorganizovat 'Majdan' ve Washingtonu, aby se Trump nemohl chopit úřadu." Putin měl na mysli barvenou revoluci, kterou USA rozpoutaly v roce 2014 na Ukrajině proti demokraticky zvolenému prezidentovi. Země se dodnes zmítá v chaosu.


Bitva začíná


Občanská válka v USA a následné vyhlášení stanného práva je jedním z mnoha scénářů establishmentu, jak zastavit Trumpa. Jisté je zatím jen to, že v okamžiku, kdy Trump řekne nad biblí "...a k tomu mi pomáhej Bůh," ocitá se odstupující prezident Obama ze hry.

Pak už se nikdo nebude ptát, jak mohl pocházet prezident USA z Keni - a co vlastně myslel tím sloganem "Yes, we can" - jestli Arabské jaro, rozpoutání imigrantské vlny, barevnou revoluci na Ukrajině, provokace NATO u ruských hranic, zpackanou reformu zdravotnictví, cenzuru, nebo něco jiného.

Dnes už je jedno i to, že Hillary Clintonová byla velmi slabou a nedůstojnou kandidátkou, které nepomohla ani dosud nevídaná podpora médií. V "kolébce demokracie", jak vidno, bitva o prezidenta zdaleka nekončí jeho zvolením. V tomto případě teprve začíná.

Demokracie tváří v tvář Trumpovu vítěznému tažení předvedla striptýz, pak sebepoškozování a nakonec spáchala sebevraždu. A protože je údajně nesmrtelná, dala si to celé znova. Demokracie je však to poslední, o co tady jde.

Ať už dopadne inaugurace jakkoliv, Trumpův průlom mediální zdi byl nejsilnějším momentem voleb, které se zatajeným dechem sledoval celý svět. Šlo o tvrdou lekci velkým televizím a velkým deníkům, které se dosud považovaly za všemocné. Je příznačné, že se z porážky vůbec nepoučily - a kampaň jedou stále dál.

Není nám to tak neznámé. Totéž v malém zažili voliči v České republice před čtyřmi lety, kdy se také všechna mainstreamová média zpupně spikla proti kandidátovi na prezidenta Milošovi Zemanovi a pomocí nekonečné řady "fake news" (kterým se ovšem říkalo tehdy pravda) vytvářela iluzi nebezpečí a nekompetence budoucího prezidenta. Stejně tak jako nyní v Americe, také v naší frašce hrála klíčovou roli "ruská hrozba", následovaná "čínskou". Trump později ve své zemi tyto novináře označil za "psychicky choré", což je v podstatě totéž, co o nich říká Zeman už přes dvacet let.

 

Proměna klauna v predátora


V případě mediálního honu na Trumpa šlo samozřejmě o mnohem větší kalibr, než jakým pálili malí čeští patolízalové. Plán to byl propracovaný do nejmenšího detailu, měl dynamiku, napětí, strukturu i dostatek vedlejších příběhů, které mu dodávaly "hloubku". Bylo úchvatné pozorovat zázračnou proměnu Trumpa (respektive jeho mediální obraz) z neškodného klauna v sexuálního predátora, přičemž ve skutečnosti není ani jedno, ani druhé.

Spolupráce televize, tisku a průzkumů veřejného mínění byla příkladná. Všechno bylo pečlivě spočítáno, promyšleno, včetně načasování ideologie politické korektnosti (takové práce ta zrůdnost dala), nasazení ženské kandidátky, a zapojení barevných menšin do voleb (v nichž navíc směli volit i ilegální imigranti). Tento "dokonalý" scénář měl jen jedinou vadu. Jejím výsledkem bylo drtivé Trumpovo vítězství.

Televize CNN, pilíř mainstreamové "fake factory" (a velký vzor České televize), přiznala, že udělala velkou chybu, když v úvodu Trumpa podcenila a naletěla na ten jeho směšný příčesek. Paradoxně to tak byla právě přehnaně štvavá kampaň, která zásadním způsobem přispěla k Trumpově triumfu.

Pokud bychom měli věřit, že co píší média, je pravda, pak hrozí, že nový prezident USA bude na mezinárodní jednání jezdit v pánské šatně, kde bude ošmaťchávat nejen Angelu Merkelovou, ale všechny ty houfy cudných žen, které stojí čele svých zemí. A to možná přijde i Putin, který kromě samopalu a počítače přinese i vodku. No, nevolte je.

Trumpovi tak stačil k vítězství v boji proti hlouposti nabubřelých mediálních gigantů jeden obyčejný twitterový účet. Mimochodem - prezident Zeman ke svému vítězství nad českými médii a jejich "fake news" nepotřeboval ani ten. V tak pohnuté době žijeme.



Jak se zbavit Trumpa po inauguraci


Inaugurace je pro establishment zřejmě poslední možností, jak do války zatáhnout davy. I pokud s nepodaří rozpoutat masové nepokoje, svůj účel splní, když vyvolá dojem, že je Trumpova volba nelegitimní. Po přísaze se sice Trump ocitne o stupínek výš, ale o tu zuřivější bude palba proti němu. Cílem je tzv. impeachment, tedy Trumpova obžaloba a odvolání z funkce.

Proces impeachmentu byl v americké historii zahájen proti několika prezidentům, nikdy však (zatím) neskončil jejich odvoláním. Nejdál to dotáhl v moderní historii prezident Bill Clinton kvůli opakovaným nevěrám a nezřízenému sexuálnímu chování - a to v době, kdy byla politická korektnost dnešního střihu ještě v plenkách. Jeho odvolání schválila Sněmovna reprezentantů, avšak zamítl ho Senát.

 

1) Velezrada


Záminek impeachmentu může být v případě Trumpa celá škála. Nejvyšší kartou je "fake" o údajné vazbě Trumpa a Putina s jeho hackery. Tento ničím nepodložený nesmysl již dávno žije díky médiím svým vlastním životem. Vlastně už ani nejde o to, aby mu někdo věřil, ale aby válečníci establishmentu měli záminku jednat.

Někteří kongresmani (šílený senátor McCain) usilují o ustanovení zvláštní komise, která by rozkryla vliv Putina na americké volby. Už samo ustanovení této komise napovídá, k jakému výsledku dojde. Může to snadno skončit nejen zahájením procesu impeachmentu, ale i vyhlášením stavu národního ohrožení.

 

2) Atentát


Verzi atentátu nahrává spor Trumpa a tajných služeb, které dodávají médiím "důkazy", ze kterých pak kuchtí své řídké polévky. CIA je zmítána zákulisním bojem o moc, který zřejmě nevyřeší ani výměna vedení. Trumpův nepřátelský vztah s tajnými službami bývá přirovnáván k pozici J. F. Kennedyho, zavražděného v roce 1963. Pokud je prezident zabit, nebo nečekaně zemře, přechází podle 25. dodatku (oddíl 1) prezidentský úřad na viceprezidenta.

Mike Pence je systémově mnohem bližší Obamovi, než Trumpovi. Ten si ho vybral za viceprezidenta ne proto, že by tvořili ideální pár, že by nebyl nikdo lepší, ale ze strategických důvodů, aby otupil tlak nepřátelských republikánů. Pro establishment by bylo nahrazení Trumpa jeho viceprezidentem velkým vítězstvím.

 

3) Sexuální obtěžování


Není náhoda, že Trumpa v průběhu kampaně i po zvolení prezidentem udalo několik žen kvůli údajnému sexuálnímu obtěžování ("jeho ruce byly všude"). Ideologie politické korektnosti od Clintonovy éry nabyla tak zrůdných forem, že je opravdu možné všechno (viz Trumpův potlach v pánské šatně). Pouhé obvinění ze sexuálního obtěžování již stálo kariéru desítky politiků.


4) Šílenství


Zajímavou a dosud nevytěženou možnost nabízí 25. dodatek (oddíl 4) Ústavy Spojených států amerických:

"Kdykoli viceprezident nebo většina vedoucích sekcí exekutivy, nebo jiného útvaru, který může Kongres zákonem zřídit, postoupí předsedovi Senátu a předsedovi Sněmovny reprezentantů písemné prohlášení, že prezident není způsobilý vykonávat pravomoci a povinnosti svého úřadu, ujme se pravomocí a povinností úřadu viceprezident jako úřadující prezident."

Jinými slovy: Ústava umožňuje, aby byl prezident USA legálně prohlášen za šílence. Řečeno Švejkem: aby byl "superarbitrován pro blbost". Oddíl 4 ústavního dodatku č. 25 je primárně určený pro případ, že by byl prezident vážně zraněn, nebo onemocněl, ale skýtá také možnost, která dosud kupodivu nikdy nebyla využita.

Mechanismus odvolání "šíleného prezidenta" je prostý: Kongres zřídí komisi, která usoudí, že prezident nemůže vykonávat svou funkci, protože není mentálně uzpůsobilý, neboli zešílel. V tom případě může Kongres prezidenta odvolat. Prezidentské pravomoce by pak přešly na viceprezidenta, kterým je v tomto případě republikán Mike Pence.

 

5) Střet zájmů


Hrozba obvinění ze střetu zájmů se nad Trumpem vznáší jako mrak od chvíle, kdy vstoupil do primárek. Demokratická strana se netají tím, že toto obvinění vznese při první příležitosti, možná již hned po složení přísahy. Jako záminka stačí maličkost - například ubytování zahraniční delegace v některém Trumpově hotelu, nebo přijetí daru od nevhodného dárce.

Podle mnoha analytiků Trump nepřežije první volební období. A to buď doslova, nebo "jen" co do výkonu funkce.

Ale kdo ví, šance tu jsou.


- - - 

Už je to tady: Rumunské ministerstvo zahraničí vyhodnotilo prohlášení prezidenta Moldávie jako neadekvátní

$
0
0

20. 1. 2017    zdroj
Ministerstvo zahraničních věcí Rumunska komentovalo výroky moldavského prezidenta Igora Dodona a poukázalo na jejich neadekvátnost, sdělují rumunská média. V komentáři pro agenturu agerpres.ro ministerstvo zahraničí Rumunska zdůraznilo, že považuje výroky prezidenta Moldávie Igora Dodona "jako neadekvátní a neodpovídající politickým vztahům, konkrétně vztahům mezi Rumunskem a Moldávií".

Jak cituje Agerpres, na ministerstvu zahraničí bylo řečeno, že "pokračování procesu modernizace a reforem a také naplnění snah všech občanů Moldávie vyžadují odpovědné kroky a vztahy".

Ministerstvo upřesnilo, že "trvalé posilování vztahů s Moldávií a důsledná podpora úsilí o sblížení s EU v rámci bilaterálního strategického partnerství pro evropskou integraci zůstávají prioritou rumunské zahraniční politiky".

Moldavský prezident na tiskové konferenci v úterý oznámil, že obdržel jako dárek od prezidenta Ruska Vladimíra Putina mapu z 18. století, zobrazující "Velké Moldavsko". Přičemž zdůraznil, že má v úmyslu "dát přes prsty" všem, kteří v Rumunsku na politické úrovni prohlašují, že "stát Moldávie není a že je třeba likvidovat moldavskou státnost".

Dodon v úterý na základě výsledků setkání s ruským prezidentem Vladimírem Putinem nevyloučil, že dohoda o asociaci s EU bude zrušena po příštích parlamentních volbách, plánovaných v zemi na konec roku 2018.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

O volitelné straně v "Nové republice"

$
0
0
Radim Valenčík     RadimValenčíkPíše
Poprvé jsem měl možnost představit téměř hotovou verzi naší monografie, která letos nese název "Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem", na diskusi, kterou uspořádal klub "Nová republika" 17. ledna s názvem "Zásady programu strany, která chce uspět ve volbách".
Odkaz na plný text monografie je zde: http://radimvalencik.pise.cz/4161-r2017-046-m-monografie-cely-text-ke-stazeni.html


Diskuse se zúčastnilo asi 30 lidí. Název diskuse vycházel z 12 bodů formulovaných hned na začátku monografie (s. 7-8).
Diskuse byla poměrně bouřlivá. Pokud bych ji měl hodnotit ze svého hlediska, hlavní osou střetu byly nikoli rozdílené pohledy na realitu, ale míra optimismu (naivity?) na jedné straně a pesimismu (realismu?) na straně druhé. Mezi kterými byl i Ivan David.

Hlavními odlišně hodnocenými byly hlavně tyto body:

1. Do jaké míry jsou lidé ochotni se angažovat ve prospěch nápravy současného stavu věcí?
2. Do jaké míry jsou manipulovatelní mediálním mainstreamem a jakou roli z tohoto hlediska mohou sehrát alternativní média?
3. Jaká je možnost, že se objeví volitelný politický subjekt?

Ke třetí otázce se vyjádřím podrobněji, protože ji z hlediska poznatků, které jsem si z diskuse odnesl, považuji za nejdůležitější. V návaznosti na 12 zmíněných tezí jsem zdůraznil, že nelze volit žádnou politickou stranu, která by chtěla sloužit jako fíkový list krytí lumpáren pocházejících z toho typu moci, který je na nějakou dobu poražen a odstaven. Voliči by ji měli ztrestat. Jinak se nám zlo zase vrátí.

Proto máme plné právo od každé politické strany důrazné požadovat:

1. Aby ve svém programu popsala, jak vidí příčiny současných problémů (a podle toho, aby mohl volič posoudit, zda slouží či neslouží jako fíkový list krytí zla, se kterým jsme se měli příležitost setkat).
2. Aby se distancovala od politiky použití dvojího metru uplatňované na jakékoli úrovni a v kterékoli oblasti.

Jinak je prostě nevolitelná.

Otázka pak je, zda se před letošními podzimními volbami představí nějaká politická strana jako volitelná. Může to být i strana dnes méně významná, když však pochopí programovou krizi stávajících stran, může na sebe stáhnout velkou část voličů. Času je stále ještě hodně.

Zatím ovšem politické strany dělají spíše vše pro to, aby svou nevolitelnost ještě více vytroubili. Tak třeba:

"Sociální demokraté vyjednávají o pomoci s kampaní s experty z nejužšího týmu prezidentské kandidátky Hillary Clintonové. Chtějí od nich rady, o čem a jak mluvit, čím si získat přízeň voličů. Redakci Aktuálně.cz to prozradilo několik zdrojů z ČSSD, ve středu večer jednání potvrdil i volební manažer strany Jan Birke."

Asociácia slovenských vojakov sa viac nebude podielať na spolupráci so subjektom zrady a dehonestovania národa a suverenity SR, ktorú predstavuje MO SR

$
0
0
20. 1. 2017       Hlavné správy
Asociácia slovenských vojakov (ASV) jednostranne vypovedá zmluvu o spolupráci s Ministerstvom obrany Slovenskej republiky (MO SR). Predseda asociácie Jozef Žarnovičan dôvod vypovedania zmluvy zdôvodnil a jeho vyjadrenia vám prinášame v plnom znení: Predseda ASV jednostranne vypovedá zmluvu o spolupráci s Ministerstvom obrany Slovenskej republiky č. 53 RMO zo dňa 12. 6. 1995. Dôvod vypovedania zmluvy je neochota komunikovať a tiež z dôvodu neschopnosti zabezpečenia systému obrany Slovenskej republiky, zdôvodu prepúšťania ochrany suverenity štátu zahraničným agentom z mimovládnych organizácií napojených na MO SR az dôvodu vlastizradnej činnosti, vykonávanej na politickú objednávku strany SNS, SMER, MOST-HÍD.


Politicko-fašitické zoskupenie mimovládních organizácií koná proti záujmom občanov SR, priamo provokuje globálny vojenský konflikt a zaťahuje Slovenských občanov do hroziaceho globálneho vojenského konfliktu, podporujúc tak korporátno-fašitické ciele vojensko-priemyslového komplexu.

Vyslaním slovenských vojakov na hranice s Ruskou federáciou sme sa zaradili medzi bandu vojnových štváčov a v prípade tohoto hrozného krvavého konfliktu, bude náš národ a mnoho ďalších odsúdených na zánik. Tento vlastizradný akt ministra obrany, nominanta SNS, odporuje akejkoľvek vojenskej logike a princípom humanity.

Minister obrany by mal byť okamžite obvinený z trestného činu terorizmu a extrémizmu podľa platného zákona a odstúpiť z funkcie. Asociácia slovenských vojakov dôrazne žiada ministra obrany Petera Gajdoša, aby okamžite ukončil akúkoľvek spoluprácu s mimovládnymi organizáciami, ktoré vedú psychologickú vojnu na území Slovenska, presadzujúc vojenský nátlak prostredníctvom NATO na Ruskú federáciu. Tieto extrémistické mimovládne organizácie okupujú ministerstvo obrany aktívne vrámci priamej spolupráce a nepriamo pomocou nastrčených zahraničných agentov na rôznych urovniach riadenia MO SR, ktorých jedinou činnosťou je lobisticky zabezpečiť účasť Slovenskej republiky v koalícii západného korporátmo-faštizmu pod hlavičkou teroristickej organizácie NATO a tieňovej vlády USA v agresii proti Ruskému národu.

Táto za zahraničné peniaze vybudovaná mimovládna štruktúra s pochybným a tajným pro-fašitickým financovaním, diktuje bezpečnostnú politku nášmu štátu a prostredníctvom MO SR a vládnych strán SNS, SMER, MOST-HÍD a ďalších opozičných strán, podporujúcich tieto aktivity nás vedú do globálneho konfliktu, po ktorom už nebude demokracie ani humanity.

Ďalej vyzývam predsedu strany SNS Andreja Danka, aby sa zasadil o zrušenie rozkazu MO SR k vyslaniu slovenkých vojakov do Pobaltia na hranice s Ruskou federáciou, pre účely provokácie vojenského konfliktu paktu NATO s Ruskou federáciou. Tento akt robí zo Slovenska nepriateľa Ruskej federácie a priamo zaraďuje Slovensko k vojnovým fašistickým štváčom a robí z neho medzinárodného teroristu a agresora. Ak to pán Danko nevykoná, mal by okamžite rezignovať na post predsedu Národnej rady SR a rovnako by mal okamžite opustiť z funkciu predsedu SNS, kedže tento vlastizdradný akt nemá nič spoločné so záujmami Slovenského národa, jeho bezpečnosťou a jeho potrebami.

MO SR nielenže nereaguje na podnety, výzvy a žiadosti, ale súčasné vedenie MO SR naďalej pokračuje v režime úplneho rozkladania Slovenskej armády, premenovanej na OSSR. Tento rozklad započal v r. 1998 a pokračuje na objednávku vojensko-priemyselného koplexu, ktorý operuje predovšetkým z územia USA a je politicky a lobisticky podporovaný zahraničnými agentami aj prostredníctvom mimovládnych organizácii na Slovensku.

Mimovládne organizácie, ktoré okupujú MO SR na rôznych úrovniach, majú blízko k Sorošovských nadáciám, ktoré budú čoskoro medzinárodným spoločenstvom uznané za teroristické organizácie, kedže nielen podnecujú a podporujú k farebným revolúciám po celom svete, ale predovšetkým vykonávajú podvratnú činnosť proti suverénnym vládam národných štátov v prospech globalistov skrývajúcich sa v korporátno-fašitických organizáciách ako sú vojensko-priemyslový komplex, NATO, rovnako aj najvyššie vedenie EÚ, čím páchajú hromadné porušenia mnohých národných a medzinárodných zákonov. Táto skupina renegátov má na svedomí stovky tisíc životov nevinných civilistov po celom svete a musia byť súdení novým medzinárodným spoločesntvom nezávislých štátov.

Neschopnosť zabezpečenia obrany a ochrany občanov SR sa prejavuje nielen v malých počtoch bojaschopných jednotiek OSSR, ale predovšetkým v odstraňovaní vojenských spôsobilostí, v neschopnosti ich nahradiť, ako aj v neschopnosti reagovať na bezpečnostné riziká vo svete, účinnou národnou obrannou doktrínou. Namiesto toho je vytvorená doktrína vyvedenia slovenských vojakov pre účely vojenských ťažení NATO.

OSSR sú nadaľej nebojaschopné a majú nízke vojenské spôsobilosti vo väčšine strategických vojenských segmentoch pre vedenie obranných operácií na území SR. Tieto nespôsobilosti sú ospravedlňované sice vycvičeným, ale malým počtom vojenských špecialistov, ktorí sú cvičení výhradne pre vyvedenie na vojenské ťaženia organizácie NATO.

Výcvik jednotiek OSSR je zameraný výhradne pre potreby vojenských misií NATO, ktorá sa neriadi mediznárodným právom a má byť preto správne považovaná za svetovú teroristickú organizáciu. Vojenské jednotky OSSR, ktoré sú plánované na vojenské misie NATO majú štandardné logistické vybavenie, výstroj, výzbroj, renovované výcvikové priestory a potrebný pravidelný vševojskový a odborný výcvik. Ostatné vojenské jednotky, ktoré tvoria väčšinu OSSR a ktoré ostávajú pre potreby obrany a ochrany občanov SR, sú silno poddimenzované vo všetkých oblastiach, nielen v zastaralej výzbroji a výstroja, no predovšetkým úplne absentuje logistikcký a efektívny riadiaci systém a ten stávajúci je maximálne neefektívny pre potreby Slovenskej armády, čo je pre fungovanie každej armády strategický prvok zabezpečenia. Špeciálna vojenská technika je síce pre vedenie obranných operácií dôležitá, avšak aj na tú už naša armáda nemá výcvikový systém a je úplne odkázaná na plnú logistickú podporu dodávateľského štátu, ktorý nám špeciálnu techniku odpredá, čím sa akýkoľvek nákup niekoľkonásobne predražuje.

Odovzdávame svoju odbornú spôsobilosť vyškolovať vlastných odborníkov vo vlastnej kompetencii, čo je nielen lacnejšie, ale predovšetkým pod úplnou kontrolou nášho štátu. V čase, keď okolité štáty posilňujú vlastné armády, zvyšujú počty vojakov, skvalitňujú sociálne podmienky slúžiaciach vojakov, zefektívňujú náborový program, aby o službu v armáde bol dostatočný záujem, modernizujú výzbroj, skvalitňujú výcvik, budujú logistické zázemie, vytvárajú orgány územnej obrany, Slovenská republika sa správa ako samovrah. Môže to viesť len k jedinej veci a to k zániku štátu. A zlikvidujú ho takíto, jako sú práve teraz pri moci.

Už ani kedysi stabilizujúci a motivujúci kariérny zákon „vypracovaný s pomocou Asociácie slovenských vojakov v 90. rokoch, bol rozložený na spleť podivných fomulácií, ktoré vnášajú nestabilitu a neistotu čo sa týka zachovania hlavne strategických vojenských odborností, ktoré boli vyučované na už zrušených vojenských stredných odborných školách.

Ministerstvo obrany počas vedenia predchádzajúich ministrov a pokračujúc p. Gajdošom, nominatom SNS, nakupujú predraženú špeciálnu vojenskú techniku, bez akéhokoľvek logistického zázemia, bez akejkoľvek ekonomickej odplaty dodávateľa vo forme offsetov a predovšetkým tak odčerpávajú kriticky malý rozpočet OSSR na zabezpečenie obrany vlasti.

Vojenské školstvo OSSR je rozložené a jeho ostatky nie sú schopné zabezpečiť stabilizáciu odborností v OSSR, ktoré každým rokom tejto nečinnosti nenávratne odchádzajú a budovanie základných odborných spôsobilostí je bez úplnej reorganizácie školstva a znovuzavedenia odborných vojenských škol prakticky nemožné.

Aktívne zálohy sú úplne nefunkčné. Civilná ochrana prakticky neexistuje, okrem predpisov a tabuliek na ministerstve vnútra. Domobrana, ani podobné zložky obrany obyvateľstva , ktoré by ju mohli operatívne zastúpiť niesú ani len v stratégii obrany štátu.

Armáda je v tak úbohom stave, že akékoľvek ďalšie definovanie problémov a návrhov riešení je pri súčasnom vedení MOSR pod záštitou SNS a aktuálnej vládnej moci SMERU ďalej úplne zbytočné. Akékoľvek nákupy MO SR , ktoré sa teraz dejú sú tendenčné, predražené a zbytočné. Jediné čo sa týmito nákupmi rieši je uspokojenie chamtivosti lobistických skupin združujúcich sa okolo MO SR, ktoré žijú z provízií za nákup vojenskej techniky. Na ostatných nákupoch nevojenského materiálu sa zas priživujú provládne podnikatelské subjekty, ktoré armádny rozpočet cicajú úplne rovnako. Pokiaľ by sa preverovali všetky zmluvy o nákupoch a politikom a ministrom by bola priznaná zodpovednosť za zverené štatne zdroje, musel by ísť do väzenia každý minister obrany po r. 1998.

Zmluva o spolupráci medzi MO SR a ASV bola podpísaná ako jedna z prvých zmlúv o spolupráci MO SR s organizáciou vojakov z povolania a vojakov v zálohe. Hlavná úloha ASV bola formulovaná od začiatku a je platná doteraz „za každých okolností všestranne napomôcť Slovensku pri ochrane a obrane jeho zvrchovanosti, demokracie a ľudských práv“.

V roku 1994 v decembri v dôsledku toho, že SNS sa stalo vládnou stranou a pripadol jej rezort obrany, sa členovia ASV dostali do vrcholových funkcií v armáde a mali tak možnosť priamo ovplyvňovať dianie v armáde a realizovať niektoré zo svojich plánov. Politici a ministri sa zúčastňovali snemov ASV a načúvali ich myšlienkam pre ďalšie svoje rozhodovanie vo svojich rezortech v oblasti bezpečnosti.

ASV stála pri dôležitých reformách v armáde, ktorých dôsledky boli až donedávna viditeľné, bohužial predstavitelia ministrov obrany od r. 1998 pomaly likvidovali všetko čo bolo po vzniku samostatného Slovenska v našej armáde vybudované.

ASV sa viac nebude podielať na spolupráci so subjektom zrady a dehonestovania národa a suverenity Slovenkej republiky, ktorú predstavuje MO SR a strana SNS za aktuálneho vedenia Andreja Danka. Rovnako sa dištancuje od spolupráce so stranou KDH, ktorá bola spájaná s ASV kvôli niekorým už nebohým členom ASV, táto politická strana nemá s demokraciou ani kresťanstvom okrem návzvu spoločné vôbec nič.

Príde čas a nieje tak ďaleko, kedy bude mať Slovensko národnú vládu odolnú voči nadnárodným fašitickým korporátnym a globalistickým tlakom, jasne definovanú spojeneckú zmluvu so silnými a spoľahlivými štatmi a silnú národnú obrannú armádu pripravnú chrániť vlastných občanov. Dovtedy pripomínam ministrovi obrany, predsedovi SNS, ostatným poslancom, ministrom, priemérovi a prezidentovi, že sú služobníkmi každého slovenského občana a majú svoju moc len prepožičanú. Stále majú čas, aj keď sa už kráti, k tomu, aby preukázali, prečo dostali dôveru slovenského ľudu kobhajobe záujmov všetkých nás – občanov SR. Šancí bolo niekoľko, táto je posledná!

Inaugurace Donalda Trumpa jako začátek nové éry dělení světové moci. Boj globalistů o udržení moci nad Evropou a nutné kroky alternativy k ochraně čtenářů a svobody slova!

$
0
0
- VN -
20.1.2017 AE News

Dnešní den je ve znamení inaugurace 45. prezidenta USA, Donalda Trumpa. Jeho nástup do funkce přinese řadu politických změn, a to nejen v USA, ale zejména v Evropě. 



Americký realitní magnát byl zvolen 8. listopadu loňského roku nespokojenými Američany, kteří za 8 let vlády Baracka Obamy a jeho experimentu se zaváděním socialistického systému řízení země přišli o práci a hlavně o důvěru v americkou politiku reprezentovanou zkorumpovanými elitami. Útoky ze strany amerického globalizovaného mainstreamu, který útočil na Donalda Trumpa během volební kampaně, stále pokračují a dokonce se zesilují. Americký mediální mainstream, který je finančně ovládán nadnárodním kapitálem, prosazuje v USA globalistické a proti-národní teze, takže úlohu nezávislého zpravodajství musí přebírat alternativní zpravodajské servery, které de facto nahrazují selhávající úlohu, kterou měl vždycky plnit mainstream, ale nikdy k tomu nedošlo. Avšak bezskrupulózní výroba lží a fabrikace informací proti Trumpovi jasně odhalila zvrácenost mainstreamu natolik, že i obyčejní Američané začali chápat, že mainstream není od toho, aby informoval pravdivě, ale aby manipuloval veřejným míněním ve prospěch předem určených tezí.



Donald Trump není samonosná politická jednotka, není to solitér a ani být nemůže. Politika Donalda Trumpa se bude odvíjet od názorových střetů mezi jeho obrovským egem a názory poradců. Ty lze rozdělit do dvou skupin. Tou první skupinou jsou rodinní příslušníci a ideoví soukmenovci. Vedle zetě Jareda Kushnera, židovského realitního makléře a manžela Trumpovy dcery Ivanky, to bude i Steve Bannon, šéf poradců Donalda Trumpa pro strategické záležitosti. On bude hlavním ideovým pilířem Donalda Trumpa ve funkci prezidenta. Steve Bannon byl donedávna provozovatelem amerického alternativního serveru Breitbart a jeho názory jsou velmi dobře známy. Je zastáncem amerického patriotismu, odporuje globalismu ve všech podobách a často kritizoval i americké židy a jejich vliv na politiku. To poslední bude v Trumpově administrativě moderovat právě Jared Kushner, který stojí i za tím, že Ivanka Trumpová konvertovala k judaismu a americký bulvár Vanity Fair odhalil, že to bylo bez vědomí otce, ale neprotestoval proti tomu, když Kushnera osobně poznal.

 

Trumpovy výroky na Rusko nejsou určené pro Rusko


Druhou skupinu lidí okolo Trumpa budou tvořit američtí jestřábi a neocons. Oni reprezentují ty staré a zatuchlé elity a establishment, který Trump tolik kritizoval. Mike Pence, viceprezident. Daniel Coats, šéf tajných služeb. James Mattis, ministr obrany. Faktem ale je, že bez jejich účasti v kabinetu by Donald Trump narazil v Kongresu hned napoprvé. Všechny členy jeho kabinetu musí schválit Kongres do konce ledna. Všechno, co bude z Trumpova kabinetu zaznívat do chvíle, než bude v Kongresu schválen poslední člen Trumpovy vlády, nepůjde brát vážně. Budou zaznívat moderovaná slova, hlavně ve vztahu k Rusku. Jakýkoliv náznak přátelství k Rusku v míře větší, než v malém množství, by okamžitě bylo v Kongresu vnímáno jako vlastizrada  a jako proruské naladění Trumpova kabinetu. Už samotné náznaky a zaznívání informací o možném rušení sankcí proti Rusku (i když za podmínek) představuje pro Trumpa velmi nebezpečné našlapování v kongresovém minovém poli.

James Mattis, Trumpův ministr obrany. Kongres ho již schválil a pochválil ho, že je dostatečně protiruský.
Reálnou politiku začne Trumpův kabinet provádět až po důkladném uchopení moci v USA. To může trvat až půl roku. Trump musí jmenovat nové soudce Nejvyššího soudu, nové šéfy odborů zahraničního zpravodajství, budou probíhat změny v odborech ministerstva zahraničí, a to všechno bude zahrnovat přebírání agendy, systémové změny a přípravy nových koncepcí. Na plný výkon tak začne Trumpův kabinet pracovat až počátkem května, možná června. Trump si bude v politice prosazovat hlavně své názory a své pohledy. Vliv poradců bude možné vnímat jen do té míry, nakolik případné rozhodnutí může Trumpovi zlomit vaz. A takových situací a okamžiků nastane opravdu mnoho. Hned prvním problémem bude zavádění cel a daní na dovoz amerických firem, které vyrábějí produkci v zahraničí. To se týká prakticky všech velkých amerických firem, od Applu, přes HP, Dell, až po Google a Microsoft, který např. celý poslední operační systém Windows 10 si nechal naprogramovat v indické průmyslové a technologické zóně v Bombaji. Jaký to fatální kontrast s Windows 95, které vznikaly celé v americkém Redmondu. Windows 10 jsou typickou ukázkou globalizace.

 

Vnitřní nepřítel v USA


Tyto velké průmyslové hydry budou vrhat velké peníze do lobbingu proti Trumpovi a do zástupců v Kongresu, aby blokovali všechny Trumpovy ekonomické a daňové zákony. Trump sice může přistoupit k tomu, že začne vládnout pomocí exekutivních dekretů, ale to by mu politicky udělalo díru do zad. Přesně tak se totiž choval Barack Obama v druhém volebním období, kdy podepisoval jeden dekret za druhým. Ve vztahu k Rusku dojde k normalizaci vztahů s Moskvou a bude ustanovena pracovní skupina na rozdělení sfér vlivu Ruska a USA na země v Evropě. Podle informací naší redakceČR připadne pod vliv USA, Slovensko pod vliv Ruska. Procesy na přeměnu mocenských pozic již začaly v ČR na nejvyšších místech, které jsou uchopeny nadnárodními procesy řízení. Dosud byla Praha ve zvláštní pozici, kde globalisté a americké elity splývaly v jeden rozmazaný a těžko identifikovatelný obraz. Dokonce bylo možné pozorovat, že některé neziskovky na jedné straně podporují bruselské teze a současně prosazují těsné vazby s USA. Obojí se přitom vzájemně vylučuje, pouze to dříve nebylo tak hmatatelně vidět a různí pornoherci to prostě nepochopili. Ovšem za vlády Trumpa dojde k odhalení barikád, mezi Evropskou komisí a Trumpovo vládou dojde během jara k silné roztržce, k ní se schyluje už od konce minulého roku.

Globalistické americké firmy půjdou Trumpovi po krku.

Trump se kriticky vyjadřuje proti situaci v Evropě, proti migraci, která postihla starý kontinent, proti vítání migrantů ze strany německé kancléřky a chválí naopak Brexit. Všechny tyto výroky zvedly evropské politiky ze židle a proti Trumpovi se ohradili [1]. Že souručenství USA a EU nebude žádná selanka, to už chápou i v NATO, kde si „ofrčkovaní“ generálové po 3 letech vyvolávání agrese proti Rusku uvědomili, že v USA se objevil nový vůdce, a že bude třeba začít s Ruskem mluvit. A pověřili tím koho? Někoho ze slovanského kmene Čechů v NATO, svého šéfa vojenské komise, gen. Pavla [2]. Ten už prý 5x se snažil volat ruskému styčnému generálu Gerasimovi, ale nikdo prý v Moskvě nezvedá telefon. V Bruselu si generálové neuvědomili, že sotva před pár dny poslali k ruským hranicím americké obrněné vozy a několik tisíc amerických vojáků. Je to doslova k smíchu. Kdo by se jako s nimi chtěl bavit? Valerij Gerasimov se ani bavit nemůže, ten čeká až na to, jak se mezi sebou domluví nejprve Vladimir Putin a Donald Trump. Rozpravy na úrovni generálů mezi NATO a Ruskem proto nejsou na pořadu dne.

Boj o země v Evropě


Co ovšem je na pořadu dne, to jsou zesilující útoky evropského mainstreamu proti svobodě slova. V Německu se chystá zákon na pokutování uživatelů sociálních sítí za nevhodné nebo údajně nepravdivé výroky [3]. V Česku vzniklo pod ministerstvem vnitra cenzurní oddělení CTHH. Globalisty ovládané teze řízení v jednotlivých zemích se budou bránit vlivu USA pod vedením Trumpa. Znovu se tím potvrzuje úpadek globální moci v Evropě, že nově bude muset o svůj vliv v EU bojovat s USA a Trumpem. Globalisté jsou si ale vědomi toho, že lidé nevěří promigrační mediální propagandě, multikulti a tezím inkluze. Proto budou v roce 2017 posilovat snahy o uplatnění cenzury. Na tyto tlaky budou muset nově reagovat nezávislá alternativní média.

Gen. Valerij Gerasimov, styčný důstojník ruské armády pro NATO a vojenský poradce Vladimira Putina pro národní bezpečnost.

Bezpečnostní opatření pro rok 2017


Z tohoto důvodu došlo k rozhodnutí přesunout administrativní sídlo AE News do USA, pod ochranu 1. dodatku americké Ústavy. Od 1. ledna je tak provozovatelem AE News americká společnost se sídlem v New Yorku na opravdu prestižní adrese, kterou jsem dojednal za výhodných cenových podmínek během mojí dovolené s rodinou o Vánocích v New Yorku, a to ve spolupráci s kolegou a mým dobrým přítelem ze známého serveru americké alternativy, se kterým naše redakce spolupracovala už od léta minulého roku ve věci pokrývání zpravodajství z amerického předvolebního soupeření mezi Hillary Clinton a Donaldem Trumpem a taktéž se mnou spolupracoval ve věci podkladů pro článek „Syndikát“ [4]. Přesunutí provozovatele do USA s sebou nese výhodu ochrany slova v absolutní rovině pro autory i diskutující, což v Holandsku po Novém roce již nebylo možné, jak jsme byli dopředu upozorněni koncem minulého roku. Přesunuli jsme zatím jen sídlo provozovatele, server je zatím stále v Holandsku, v průběhu příštích měsíců přesuneme i server.

Přesunuli jsme sídlo do New Yorku.

Tato opatření již v předstihu připravují prostor pro nerušené publikování a diskutování na našem serveru, bez obav z nějakých pokut nebo popotahování na úřadech kvůli výrokům, které se nelíbí sledovačům a dohlížitelům globalizace v ČR. Snahy o cenzuru internetu budou z Německa přeneseny postupně do všech států EU, pokuty a postihy za čas zcela uzavřou diskuse, a to na většině serverů v ČR. AE News je v čele mediálního zájmu o alternativu v ČR a snažíme se v první řadě zajistit beztrestnost pro naše čtenáře za vyjadřování svobodných názorů. Je smutné, že 28 let po změnách ve společnosti se v ČR vracejí i do nejvyšší politiky prvky normalizace a tvrdého omezování osobních svobod, a to do míry, kterou si nedovolili ani komunisté v 70. letech. Stát nařizuje dětem, co si budou smět kupovat ve školních bufetech, stát zakazuje lidem kouřit v hospodách, stát zakazuje lidem topit v kamnech palivy, která kupodivu kouří z komína, stát zakazuje lidem hrát na zahradě u táboráku na kytaru po 22. hodině, stát šmíruje podnikatele sledovacím zařízením EET. A nově se bude zakazovat i publikování jiných, než oficiálních názorů.

 

Trump: Jsem jenom posel!


Ve čtvrtek v podvečer se ve Washingtonu před Lincolnovým památníkem konal koncert, na jehož závěr vystoupil s proslovem i Donald Trump. Na začátku řekl důležitou věc, že je jenom posel, ale že skutečnou změnu prosadili obyčejní lidé, kteří šli k volbám a nedali na zprávy z mainstreamu. Veškerou zásluhu na svém vítězství tak připsal právě lidem, kteří nepodlehli propagandě valící se na ně ze všech stran a ze všech mainstreamových zdrojů. Celou slavnost, proslov Donalda Trumpa a následující ohňostroj máte ve videu níže.

 

Česko pod Trumpem má naději, zbytek Evropy čeká chalífát


Posílení vlivu USA v ČR (a v Polsku) na úkor vlivu ve zbytku EU, kde budou posilovat hlavně globalisté, nemusí být žádnou výhrou, pokud nová Trumpova administrativa se nedohodne s Ruskem na normalizaci vztahů a na snížení vojenského napětí v Evropě. Pokud se však toto podaří, je zde velká naděje na to, že díky americkému „trumpismu“ a jeho charakteristickému odporu proti migraci bude ČR ušetřena procesů islamizace, balkanizace a prohlubování multikulturalismu. To je hlavní Trumpova antiteze pro USA, kterou bude uplatňovat i v důležitých partnerských státech v EU, a že ČR bude důležitý partner, to ukazují i poslední zprávy o tom, že Trump místo své ex-manželky Ivany nasadí do Prahy jiného velvyslance, se zkušenostmi [5]. Odpor proti migraci s pomocí Trumpovy administrativy v ČR bude přínosem. Stejně tak normalizace vztahů s Ruskem.

Gen. Petr Pavel, předseda vojenské sekce NATO.
  
Paradoxně však může dojít k posílení vlivu USA na ČR (a Polsko), zatímco v ostatních zemích Evropy budou posilovat globalisté své teze na přijímání uprchlíků. Miloš Zeman bude muset řešit dilema, protože Donald Trump půjde proti Číně, zatímco český prezident Číně otevírá Evropu a sám je kandidátem globalistů. Doufejme jen, že v tomto konceptu nedojde k vražedné chybě, kdy dohoda o normalizaci vztahů s Ruskem se nepovede, ale vliv USA na ČR poroste ve směru eskalace a konfrontace na východ. Tomu by mohlo zabránit to, že pro Trumpa je větším nepřítelem Čína a USA nemají na to, aby mohly jít proti Rusku a Číně současně. S jednou z těch zemí bude muset Trump uzavřít přátelství. Rusko má tudíž na své straně silnější karty.

O souvislostech a globálních otázkách nové Trumpovy administrativy, o Trumpově inauguraci a o dalších věcech budeme hovořit dnes na Svobodném rádiu od 19:00 hodin v mém pravidelném pořadu. Všichni jste srdečně zváni k poslechu.

-VK-
Šéfredaktor AE News
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live