Stanislav Blaha 
20.1.2017   E-republika

Zpravodajská redakce ČT porušuje zákon a na upozornění ze strany RRTV reaguje neadekvátně a arogantně.

Upozornění RRTV

10. ledna 2017 zasedala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) a mimo jiné upozornila Českou televizi, že porušila §31, odst. 2 a 3 Zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Toto je citace obou odstavců:

Parlament ČR, 231/2001 Sb., §31 schválil, že:

(2) Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru.
(3) Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě.

Česká televize podle RRTV porušila zákon tím, že v rámci pořadu, charakterizovaném provozovatelem jako zpravodajský pořad s názvem Americká volební noc, dne 9. listopadu 2016, v časovém úseku 03:00 – 08:00 hodin, na programu ČT24 odvysílala nevyvážené a neobjektivní zpravodajství, během něhož docházelo k nadržování jedné straně, zejména soustavnou a zcela jednostrannou kritikou jen jednoho z kandidátů na amerického prezidenta.

RRTV ve své tiskové zprávě uvádí konkrétní pochybení, např.:

• Použití fotografií v zavádějícím kontextu;
• překrucování výroků Trumpových příznivců;
• široký prostor pro vyjádření byl dán pouze transparentním příznivcům Clintonové;
• neoddělení názorů a hodnotících komentářů od informací zpravodajského charakteru;
• spojování potenciálního vítězství Trumpa s pocitem ohrožení;
• účelové řazení informací;
• CNN otevřeně sympatizující s Clintonovou jako téměř jediný zdroj informací.

Rada stanovila České televizi lhůtu k nápravě 7 dní ode dne doručení tohoto upozornění.

Reakce redakce

Reakce redakce zpravodajství ČT byla příznačná. Zástupci šéfredaktora zpravodajství ČT Michal Kubal a František Lutonský v tomto otevřeném dopisu označili upozornění na porušení zákona za "účelovou a zaujatou zprávu".   Michal Kubal, František Lutonský napsali:

Vaše zdůvodnění vyvolalo mezi tvůrci a spolupracovníky pořadu rozhořčení a pocit nespravedlnosti, zejména kvůli účelovosti a zřejmé zaujatosti vaší zprávy. Nikdo z desítek lidí připravujících toto vysílání neměl samozřejmě sebemenší zájem na vyjadřování preferencí kteréhokoliv z kandidátů.

Podle závěrečných otázek v otevřeném dopisu by až člověk nabyl dojem, že RRTV není regulačním orgánem České televize, ale že je tomu přesně naopak. K usvědčení obou pánů z toho, že v poslední větě výše uvedené citace lžou, přitom stačí jen letmý pohled na jejich twiterové účty (zde a zde). Příznačné též je, že inkriminovaný pořad není možné přehrát v archivu ČT. Na tuto námitku František Lutonský na svém twitteru argumentoval právy na agenturní záběry, přitom v době, kdy jsem psal tento článek, šel bez problémů přehrát obdobný pořad z roku 2012, a to včetně agenturních záběrů. Na webu České televize nelze najít ani zmínku o upozornění RRTV, a dokonce ani o otevřeném dopisu Kubaly a Lutonského. Zdá se, že zásada, že veřejnoprávní médium informuje o událostech spojených se sebou samým stejným způsobem jako o jakékoli jiné instituci, v tomto případě neplatí.

 

Reakce diváků

František Lutonský, který zveřejnil odkaz na otevřený dopis na svém twitterovém účtu, tam sklidil drtivou kritiku. Stejně tak kriticky vyzněla diskuse pod článkem o reakci vedení zpravodajské redakce ČT i na serveru Echo24, který zastává a hájí spíše liberální postoje. Vesměs všude, kde se kauza diskutuje, převažuje kritika ČT, přesto vrcholní manažeři její zpravodajské redakce zůstávají skálopevně přesvědčeni o tom, že oni svoji práci dělají dobře.

Zeptal jsem se na názor Michaela Hausera, člena Rady ČT, který mi k celé kauze sdělil: "Česká televize je liberální médium a ve svém pokrytí amerických presidentských voleb se až příliš spoléhala na CNN a renomované US agentury pro výzkum veřejného mínění, které v předvečer voleb předpovídaly, že s 85% pravděpodobností zvítězí Hillary Clintonová. Toto je první institucionální kritika tohoto druhu po několika letech a manažeři ČT na ni nejsou zvyklí. Proto reagují tak podrážděně."

 

Závěrem

Podle mého názoru má ČT máslo na hlavě už dlouho, píšeme o tom celkem pravidelně, naposledy v souvislosti s 500stránkovou stížností Petra Pražáka, která se zabývala informováním ČT o událostech na Ukrajině a která s velkou pravděpodobností skončila v koši.

Co se týče presidentských voleb v USA, vyčítám ČT především tyto přešlapy:

• Absenci objektivního, analytického a kritického zhodnocení osmi let vlády Baracka Obamy,
• Informování o margináliích, nikoli o programech jednotlivých kandidátů a zájmových skupinách, která za nimi stály,
• Vytváření dojmu, že Hillary Clintonová je jediná ze všech kandidátů, která má pro presidentskou funkci tu správnou kvalifikaci,
• Neinformování o Bernie Sandersovi a o tom, jakým způsobem ho špičky Demokratické strany vyšachovaly ze hry,
• Zatajení obsahu uniklých e-mailů členů volebního štábu Clintonové, z nichž vyplývalo velmi podezřelé financování její volební kampaně,
• Nabíhání si na stále stejné vidle. Což události jako zvolení Miloše Zemana českým prezidentem či Brexit nestačily jako varování, že spoléhat se na agenturní zprávy a "renomované" agentury na výzkum veřejného mínění nestačí?
• Absenci pokory a sebereflexe, arogantní a naprosto neadekvátní reakci na jakoukoli kritiku.

RRTV udělala na české poměry odvážný krok správným směrem. Pánové Kubal a Lutonský svým otevřeným dopisem dostali svého zaměstnavatele do velmi těžké pozice. Podíváme-li se do výše zmíněného zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zjistíme, že pokud ČT setrvá ve svém odporu ke kritice a nepřijme v požadované lhůtě žádná nápravná opatření, jak ji o to žádá RRTV ve svém upozornění, nezbude Radě nic jiného, než udělit České televizi pokutu až do výše 2,5 mil. Kč. V tomto případě by ředitel ČT měl po manažerech zpravodajské redakce požadovat úhradu škody, kterou svým jednáním způsobili České televizi a tím i jejím koncesionářům. A poté provést rozsáhlé personální změny.



Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!


Související články:

• Michael Hauser: Pokud jde o zpravodajství ČT, tak tam mám výhrady celkem pravidelně
• Revoluční návrh soudruhu Dvořákovi a jeho klice z ČT
• Náš redaktor Stanislav Blaha kandiduje do Rady ČT
• Ještě ke sjezdu ČSSD
• Už zase Zpívá celá mediální rodina
• Debatní klub o zahraniční politice: Petr Markvart / Roman Joch
• Postideologický totalitarismus
• Kariéra jednoho politického úředníka
• Brainstorming pro demokracii 2014, první díl
• Brainstorming pro demokracii 2014, druhý díl

20. 1. 2017    zdroj
Protivládní síly ve Venezuele připravují masové akce, zaměřené na střety s orgány činnými v trestním řízení. Oficiální prohlášení ministerstva zahraničí RF uvádí, že protivládní struktury ve Venezuele uskutečňují scénář "barevné revoluce".


Ruský zahraničněpolitický rezort připomíná, že tento scénář není zdaleka nic nového a že není těžké spočítat jeho důsledky, když si uvědomíme osud zemí, které se staly obětí této technologie. Jejich smutná zkušenost ukazuje, že existující problémy nejen že nebyly řešeny, ale byly doplňovány o nové, hlubší a často katastrofické. V důsledku použití "barevných" technologií byly nejen ničeny státy, na jejichž území byly prováděny tyto scénáře, ale byla také destabilizována situace v sousedních regionech.

Ministerstvo zahraničí Ruska vyzývá k pokračování dialogu vlády a opozice, který je jedinou alternativou sklouznutí do absolutního chaosu.

V tomto okamžiku však protivládní síly ve Venezuele připravují masové akce, předem zaměřené na střety s orgány činnými v trestním řízení a destabilizaci státu.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

rozhovor
20. 1. 2017  ParlamentníListy

Petr Markvart, který se dlouhá léta profesně zabývá zahraničním obchodem, říká, že jsme si dobrovolně nechali zničit výrobní i finanční základnu a stali se zdrojem levných komponentů, levné pracovní síly a odbytištěm výrobků druhé jakosti. „Pokud nám takováto nedůstojná role nevadí, budeme ještě za svého života sledovat, jak se z našich dětí stávají otroci,“ varuje a hovoří o „idiotské“ EU. Předkládá konkrétní fakta o problémech naší ekonomiky.

Vy jste v našem rozhovoru řekl: „Nedávno se mě kdosi snažil přesvědčit, proč bychom se měli snažit, když 75 procent našeho vývozu realizujeme do zemí EU. Zapomněl však dodat, že minimálně polovina tohoto zboží jsou takzvané kompletační reexporty, které poté generální dodavatel z EU vyveze do země konečného uživatele. Jeho obchodní marže je, samozřejmě, mnohem vyšší, než si může dovolit na zboží nasadit český dodavatel. Potom se divíme, že naši zaměstnanci mají tak nízké platy, že jsou v Evropě pokutováni za nekalou soutěž.“ Kde jste vzal to číslo, že jde asi o polovinu?

Bohužel, české oficiální statistiky jsou nastaveny právě tak, aby byly v tomto směru neprůkazné. Na rozdíl od mnoha vyspělých zemí totiž nesledujeme náš výrobek až do země konečného zákazníka, ale pouze do země vývozu. Pro nás tedy český výrobek končí v Evropské unii, kde je zařazen do investičního nebo technologického celku, dodávaného zahraničním kompletátorem (generálním dodavatelem) zákazníkovi mimo Evropskou unii. Jedná se tedy o tzv. kompletační reexport a neměl by být potom vykazován jako „Export do EU“.

Jak bylo tedy řečeno, přesná čísla sice neexistují, ale existují kvalifikované odhady podílu našich výrobků na vývozu mimo EU prostřednictvím subjektu jiné členské země. Tyto odhady vycházejí především z takzvaných zrcadlových statistik, kde se například český export do Číny liší dlouhodobě od vykazovaného čínského importu českých výrobků (Čína totiž zkoumá původ některých výrobků) řádově až o desítky procent. Prostřednictvím takzvané klasifikace CPA (Classification of Product by Activity) lze potom dopočítat pravděpodobný podíl dalšího vývozu zboží, dovezeného do některých zemí EU, do třetích zemí mimo Unii. V konkrétní bilanci zemí V4 k Německu bylo touto metodou poměrně přesně dopočítáno, že 55 procent našeho exportu do Německa je následně reexportováno německými společnostmi mimo EU.

Proto také ta podrážděná reakce Německa na naše přímé ekonomické vztahy s Čínou, proto ta usilovná snaha pana ministra Hermana, aby sílící česko-čínské vztahy co nejvíce poškodil.

A lze něco dělat s tím, abychom nebyli tolik závislí na exportu do EU? Je šance, že se dostaneme zpět například na naše „staré trhy“ z dob komunismu? Co byste tedy navrhoval jako pozitivní opatření pro náš zahraniční obchod?

Začněme tím primárním, tedy vzděláním. V době, kdy naše univerzity chrlí stovky a tisíce absolventů ve zbytečných oborech, jako jsou genderová či jiná sociální studia, nám citelně chybí především absolventi technických oborů, kteří by měli být tahounem vědy, výzkumu a jejich aplikace v praxi. Chybí nám citlivě i absolventi kdysi hrdých oborů, zaměřených na jazyk, kulturu a reálie cílových teritorií. Orientalistika, zejména arabistika, která byla kdysi vlajkovou lodí československých a českých teritoriálních a regionálních studií, skomírají na úbytě.

To, co platí o vysokém školství, které má připravovat špičkové inženýry, obchodníky, ekonomy a diplomaty, platí dvojnásob o odborném školství a o učebních oborech. Hromadné rušení učňovských středisek, zejména v oblastech oborů s vysokou přidanou hodnotou, například v leteckém průmyslu, je prvním krokem k oborovému zaostávání. Pokud nebudeme mít dělníky a techniky schopné dokonalého obrobení kvalitního materiálu a pečlivého sestavení jednotlivých souborů, nebudeme schopni, přes sebevětší snahu projektantů či obchodníků, úspěšně prodat takový výsledný produkt.

Po vysoké škole musí nutně následovat také zaškolení v oboru. Typickým schématem realizace investičních celků byly tandemy, kde na jedné straně stála projekční organizace a dodavatelský závod, které koordinovaly projekční činnost, výrobu, dodávky a montáž a na druhé straně podnik zahraničního obchodu, který odpovídal za vztahy vůči zahraničnímu zákazníkovi, smluvní, obchodní a finanční záležitosti. Na této ose probíhalo též praktické doškolování absolventů vysokých škol, především ve věcech konkrétní znalosti komodity (jak se kdysi říkalo „detailního zbožíznalství“), včetně jejích technických a technologických parametrů, a také z hlediska obchodních reálií daného oboru v cílovém teritoriu.

Dnes na takové detaily, jakými je zaškolení nových pracovníků, nikdo nemá čas – podnikatelský subjekt chce hotového člověka nebo ho nanejvýš naučí úzkou komoditní nebo oborovou výseč bez návazností a širších souvislostí. V takovém prostředí nemohou vyrůst (až na čestné výjimky) obchodní virtuózové, ani nemůže vzniknout skvělý obchodní či realizační tým. A opět zde platí totéž pro zaškolení dělnických profesí a techniků. Skutečný odborník může vyrůst pouze pod vedením zkušených a zručných předchůdců, kteří jej naučí vše, co je potřeba v praktickém uplatnění nabytých schopností.

Plánování dalších směrů rozvoje domácího průmyslu a na něj navázaného zahraničního obchodu je nutné z hlediska budoucího směrování vědy, výzkumu a technologických programů. Ty musejí nutně vycházet z toho, co hodláme do budoucna vyrábět a prodávat, a nikoli pouze z toho, na co přistane jakýsi grant z Evropské unie. Ta může mít totiž často naprosto opačné záměry, než mají domácí výrobci a vývozci. Důsledná ochrana průmyslového vlastnictví a vynálezů proti jejich vývozům a jejich lehkomyslnému postupování zahraničním, zejména asijským výrobcům, se přitom musí stát normou. Nechceme se přece zbavit toho jediného, co nás ještě činí ve světě zajímavým, to znamená technologického náskoku, zejména v oblasti použití nových materiálů. Tolik krátce k roli vědy a výzkumu.

A co udělat pro to, aby se z České republiky vyvážely investiční celky?

Jak jsem již řekl, k realizaci velkých investičních celků je potřeba spojení všech potřebných domácích společností s technologickým garantem, který zaručí zahraničnímu zákazníkovi výkonové parametry investičního celku. To je dnes asi naší největší bolestí, neboť dodavatelé jednotlivých technologických uzlů jsou připraveni dodat vám stroje nebo i technologické soubory, ale nikdo z nich není schopen ani ochoten garantovat celkové výkonové hodnoty. Zrušení velkých takzvaně výrobně-hospodářských jednotek, které takové garance za soubor několika svých projekčních a výrobních závodů zpravidla přejímaly, se tedy ukázalo jako nesmyslné a ve svém důsledku škodlivé. Tolik snad ke korporátní úrovni. Nikdo nechce návrat socialismu a plánovaného hospodářství, ale občas by trochu koordinace jednotlivým projekčním výrobním závodům pomohlo.

K realizaci zahraničního obchodu velkých celků či velkého objemu patří jistě i stránka politická, kdy státní správa nejenom pomáhá podnikatelským subjektům „otevírat dveře“ a propagovat jejich výrobky, ale umí se i rozhodně postavit proti svévolnému ničení našich trhů konkurenčními firmami a státy. Postup těchto konkurenčních zemí, které dnes v mnoha případech nazýváme našimi „aliančními spojenci“ či „unijními partnery“, je jednoduchý. V prostředí, které jim není politicky nakloněno, vyvolají napětí a lokální rozmíšky, které potom s pomocí velkých mediálních společností prohlásí za „občanské bouře“... ....

Celý text ZDE




Petr Markvart je vystudovaný právník. Ve 2. polovině 80. let pracoval v podniku zahraničního obchodu Technoexport, mimo jiné jako obchodní referent realizace petrochemických investičních celků v Iráku a asistent generálního ředitele. V letech 1989 až 1995 působil v Sýrii jako ředitel blízkovýchodní expozitury – pro Technoexport Praha, později pro německý Südrohrbau Ingolstadt. V letech 1998 až 2001 pracoval pro kanadskou firmu MacDonald Engineering Group Calgary jako ředitel její dceřiné společnosti v Nigérii. Od roku 2002 působí v leteckém průmyslu jako konzultant pro země západní Afriky.

20.1.2017 novinky, část textu
video zde
ON-LINE: Trump se stal prezidentem, už podepsal první dekrety
 Ve svých 70 letech se stal nejstarším mužem, který kdy usedne v Oválné pracovvně. Krátce před ním přísahal věrnost americkému lidu a složil obdobný slib jeho viceprezident Mike Pence.

20. 1. 2017, I do slavnostního ohňostroje před inaugurací D. Trumpa se nabourali ruští hackeři! 

Není dne, aby V. Putin a jeho parta v USA neprovedli nějakou lumpárnu. Když ve volbách protlačili outsidera D. Trumpa a přiblížilo se jeho uvedení do funkce, rozhodli se vyjádřit radost ještě i pomocí ohňostroje. Uspořádání světelných kouliček mělo původně na nebi vytvořit nápis "USA"...

titulky z mluveného slova: Ďouba

vlk
20.1.2017 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Dnes v poledne končí úřadování 44. prezidenta Spojených států Barracka Obamy. Jakých bylo jeho 8 let v úřadu a s jakou bilancí odchází? 


Včera jsem si na Parlamentních listech přečetl názor Libora Roučka, že Obama se zařadí k velkým americkým prezidentům, po bok Lincolna, Roosewelta nebo Regana. Zcela výjimečně to zdrojovat nebudu, protože tohle je hlavní sentence a zbytek není zajímavý.

Stejně jako nehodlám zdrojovat spousty textů, které s Obamou účtují formou hadru na podlahu.

Přiznávám, že ani jedno a ni druhé hodnocení mi nevyhovuje. Proto nabídnu vlastní.

Bude Obama v galerii velkých prezidentů? Odpovím netradičně – ano i ne. Ale o tom později. Zkusím svůj velmi nedokonalý facit z Obamova působení. Nedokonalý z mnoha důvodů. Především proto, že je příliš na dálku a že vnitroamerický rozměr Obamova prezidentství spíše fabuluji než tuším. Ale většina těch, co ho bilancují tady u nás a dokonce i v Evropě, na tom není o moc lépe. Mají sice třeba brilantní angličtinu, byli ve Spojených státech, jenže oni do závěrečné bilance člověka, co opustí Bílý dům, promítají svoje představy, jak to měl dělat. Zejména v těch oblastech, na které jsou oni citliví. Pokusím se takového pohledu vystříhat. A tam, kde to nebude možné, na tuhle explicitní možnou srážku hodnocení s realitou si ještě dovolím upozornit. Střet představy vlastní s životem.

Obama rozhodně není obyčejný člověk. Když jsem procházel jeho životopis, upoutala mne skutečnost že už před začátkem politické kariéry, v roce 1995 vydal knižní bestseller – autobiografi s názvem Sny mého potce. Příběhy rasy a dědictví /Dreams from My Father. A Story of Race and Inheritence/. Která v roce 2006, v mluvené verzi dostala dokonce cenu Grammy!!!

Řekl bych, že uvědomění si sebe sama byl start jeho politické kariery! Ta začala v roce 97, kdy se stal členem senátu státu Illinois. V roce 2004 pronikl na celostátní úroveň, když jako pátý černoch v historii získal mandát senátora Spojených států. Jeho následnou success Story a vítězné tažení do Bílého domu už pamatujeme všichni. Není to tak dávno.

Takže něco na tom chlapíkovi být muselo, protože kráčel od úspěchu k úspěchu. Až dosáhl toho absolutního – stal se prvním americkým černošským prezidentem. Tenhle primát už mu nikdo nikdy nevezme a všichni si ho budou kvůli tomuhle pamatovat a to bez ohledu, jaký postoj k jeho prezidentství měli. Tahle skutečnost ho prostě do té galerie velký prezidentů bezesporu řadí a v ní udrží. Ale zároveň to a si není to, proč mu tuto poctu přiznává Libor Rouček a podobní.

Barrack Obama se svým Yes We Can! /Ano my můžem!/ prorazil a porazil. Nejprve Clintonovou, následně Mc Caina.

Kdybych měl Obamu charakterizovat jednou větou, pak bych ho pojmenoval – člověk, který vzbudil nevídanou vlnu nadějí! A kdybych měl pro charakteristiku věty dvě, pak bych přidal -člověk, který ty naděje nikdy nemohl naplnit!

Mohutnost těch nadějí byla dokonce taková, že dostal Nobelovu cenu míru hned po svém zvolení. Aniž by cokoli v tom krátkém čase mezi nástupem do úřadu a laureátstvím vůbec mohl dokázat. Dovolím si poznámku – zajímalo by mne, co v soukromí o svém tehdejším rozhodnutí říkají členové výběrového výboru…

Svět je šokován výhrou Donalda Trumpa. Zvláštní je, že nebyl šokován už vítězstvím jeho předchůdce!!! Ačkoli je zjevné, že jde v podstatě o stejný případ – o protest nadkritické části voličů oproti systému a establismentu!!! Jen v případě Obamy šlo o vzpouru jiných voličských skupin než v Trunmpově. Ale vždycky to byla revolta z nespokojenosti a s touhou po změně. Zvláštní mi přijde, že revolta barevných Američanů, mladých, intelektuálů a sexuálních menšin je povolená a kvitována, zatímco vzpoura bílé Ameriky a zdevastované střední vrstvy odsouzení hodná! Ale tohle není dneska mým tématem. Zůstanu u konstatování, že Obama měl být tím, kdo nespokojeným se systémem přinese změnu. Navíc zásadní. Tudíž zásadní otázka zní – přinesl ji a pokud ano, jakou? Naplnil očekávání svých voličů?

Nejvíce úspěchů je mu přiznáváno v ekonomice. Takového Jana Macháčka jsem již na Kose citoval - Obama prý zachránil globální ekonomiku! A není s tímto názorem sám.

Pro mne jde o úsměvné tvrzení! Hodně úsměvné. Já si pod pojmem záchrana nepředstavuji zabránění totálního zhroucení, ale nápravu do stavu, kdy další absolutní kolaps systému přestane existovat jako hrozba. Podle mne Obama „jen“ zabránil tomu okamžitému sesypání. A následně nějaké opravdové řešení odsunul do budoucna. Aniž by bylo jasné, jestli náhodou jeho léčba nepovede k ještě většímu průšvihu než byl ten, který zdědil po Bushovi /přesněji řečeno – po Clintonovi/.

Krize 2008 opravdu nebyl žádný závidění hodný začátek. Obama ho, s pomocí FEDu přežil. Otázka je za jakou cenu. Myslím, že nejlepší odpověď dávají grafiky, které jsem přetáhl z ničeho menšího než Obama - Clinton Post, pardon – Washington Post:

Sami si promítněte Obamovo prezidentství 2009-2016 do následujících grafů:

Celkový veřejný dluh





Federální přebytek/ deficit



Deficit versus HDP země



Zadlužení země po dobu úřadování



Procentní změna velikosti veřejného dluhu



A přidám ještě jeden–

Roční přírůstky amerického HDP od roku 1950.



Myslím, že výše uvedené obrázky hovoří sami za sebe! Být Macháčkem a dalšími podobnými, velmi bych brzdil ve známkování Obamy jako ekonomicky úspěšného prezidenta! Z posledního grafu je zřejmé, že téměř každý z jeho předchůdců se musel popasovat s nějakou větší či menší krizí (přiznávám, že žádná nebyla tak velká jako ta Obamova), ale každý následně měl období prosperity, ke kterému se to Obamovo ani nepřiblížilo. A při tom je zjevné, že kromě ekonomických diletantů typu Regan a Bush ml. nikdo ani vzdáleně nezadlužil USA jako Barrack!

Takže finance a ekonomika – pro mne špatně a dvakrát špatně, když vezmu v úvahu steroidy kvantitativního uvolnění, které mi ze všeho nejvíc připomínají vymýtání čerta ďáblem, s nimiž bude mít svět v budoucnu možná dosud ani netušené problémy!

Mimochodem, kdyby byl Obama ekonomicky úspěšným prezidentem, nemohla Clintonová utrpět porážku, kterou zpečetil Trumpův triumf tzv. americkém rezavém pásu s tradičně demokratickými voliči!

Pojďme dál – Obamu dostali do Bílého baráku zejména barevné menšiny. Černoši si prostě řekli – dokážeme bratra dostat domů! A ve spojení s ostatními to klaplo. Dokonce 2x!

Naplnil jejich naděje?

Už bohužel dost pamatuji. A minimálně na dálku to vypadá, že od černošských protestů začátkem 60-tých let nebylo v USA takové rasové napětí a tolik rasově motivovaných nepokojů jako za Obamovy éry!!!

Takže to vypadá taky na hodně špatnou známku.

Někdo může namítnout a co Obama Care? Ok. Tohle asi bude největší přínos 44. prezidenta svým voličům. A vůbec si nejsem jistý, že Trump dělá dobře, když se snaží ji vyvrátit z kořenů.

Jenže ani Obama Care není úplně nezpochybnitelný úspěch. Její tvůrci počítali s tím, že se do programu zapojí 4o milionů Američanů. Výsledek je poloviční a náklady daleko nad plánovanými. Doporučuji všem propagandistickým blábolilům, kteří by rádi nahradili náš, prý nevyhovující systém zdravotního pojištění, komerčním, s poukazem na USA, aby si velmi všímali detailů Obama Care. Proč vůbec vznikla! Ale to už jsme zase někde jinde. Pojďme dál!

V úvodu jsem napsal, že čtenáře upozorním, až v bilancování přijde pasáž, kdy do hodnocení 44. prezidenta začnu promítat svoje vlastní představy a očekávání. To je právě nyní! Dostáváme se totiž k tomu, co Evropana Čecha /Slováka zajímá nejvíce ohledně amerického prezidenta nejvíce – americká zahraniční politika a její dopady na nás.

Obama slíbil ukončit angažmá země ve zděděných válkách, zrušit vězení na Guantanamu a restart vztahů s Ruskem. Nevím jak vy, ale já vidím závěreční účet jako tristní. Protože taková je odpověď na základní otázku – je svět po Obamovi bezpečnější než před ním? A přidám hned druhou, která s tím úzce souvisí, je Amerika po Obamovi silnější?

Odpovědi jsou jasné – obě zní jasně -NE a NE!

Nelze Obamovi upřít snahu, zejména v prvním volebním období své sliby naplnit. Guantanamo nejde tak úplně na jeho triko, v uskutečnění jeho záměru mu zabránil nepřátelsky naladěný Kongres, který mu na tu operaci neposkytl nutné finance.

Pokusil se o restart s Ruskem.A dodnes nemám jasno, proč se nepovedl. Nejsem totiž ochoten přijmout vysvětlení mainstreamové propagandy, že za to může zlotřilý Rusák, opilý představou obnovy sovětského imperia. Rusko! Například podporou Bushe v jeho afghánské operaci ukázalo mimořádně dobrou vůli! Osobně vidím tři momenty, kdy Obama prostě Rusy buď přímo podvedl, urazil nebo zahnal do kouta a jeden, kdy se cítil být Ruskem uražen a chtěl se pomstít.

Tím prvním byla Libye. Kdy Rusko a Čína umožnily přijetí rezoluce RB OSN č 1973, kterým OSN oprávnila členské státy k použití síly k ochraně civilního obyvatelstva, zejména prostřednictvím prosazení bezletové zony na Libyí. Jenže státy NATO, které si to vzaly za vlastní, místo bezletové zóny své letectvo zapojily do bojových operací a zničilo oficiální libyjskou armádu. Tohle si Rusko pamatovalo a pro budoucnost nemohlo nechat líbit. Podvod tohoto rozměru se neodpouští.

Ani osobní urážka se také neodpouští. A té se Obama dopustil svým chováním a velmi nešikovným prohlášením na adresu Putina, když jednal s tehdejším ruským prezidentem Medveděvem. Prostě měl Putina za odbytou veličinu, která se už na post ruské jedničky nikdy nevrátí. Vrátil. Podle mne měl zoufalé špatné noty od zpravodajských služeb a poradců. Připojte si k tomu odhalení, že na summitu G8 byl Medveděvovi podstrčen napíchnutý mobil. Jak odhalil Snowden. O tom ještě bude důležitá zmínka za chvilku - pro tentokrát – ani osobní urážky se neodpouští.

Třetím momentem, který Rusové nikdy nemohli překousnout, připustit a do budoucna opomenout, je Ukrajina. Nemusím pro Kosu rozepisovat proč. Tady už šlo o fatální ruské zájmy. O přežití Ruska.

S touhle zátěží se nikdy žádný restart konat nemohl. Ačkoli bylo dobře nastartováno zrušením příslovečného radaru. Prý proti Iránu a Severní Korei… Jak nám tehdy tvrdili! Tohle byl hodně dobrý základ. Promrhaný.

Snažil jsem se vystopovat, od kdy došlo k naprosto markantnímu zhoršení americko – ruských vztahů. Nemohu říci, že bych byl s výsledkem svého zkoumání kdo ví jak spokojený. Prostě nemám bod, kde bych s určitostí řekl – tohle byl ten zlomu!

Nicméně jedno je pro mne jasné, jedním z hlavních momentů světové politiky, který aspiruje na titul – okamžik, kdy se Rusko stalo světovým vyvrhelem č. 1 je defekce Erika Snowdena, jeho příjezd do Ruska a Putinovo odmítnutí vyhovět Obamově žádosti o jeho vydání! Po záležitosti s Medveděvovým mobilem, diví se někdo?

Všimněte si, co všechno následovalo od té chvíle – snaha po bojkotu olympiády v Soči, zvýšení přítomnosti NATO v Pobaltí, ale zejména Ukrajinská krize a její neobyčejně masivní podpora ze strany USA, bez snahy po jakékoli domluvě s Moskvou. S následným zavedením sankcí a totální ostarkizací Ruska. Nebudu tvrdit, že můj názor na okamžik klíčového zlomu je jediný možný a už vůbec ne, že jasně správný, ale rozhodně trvám na tom, že to byl velký a významný milník! A tím více, když se podívám na poslední Obamovy kroky – pomstu floridským Kubáncům za jejich podporu Trumpa, která také stála za prohrou Hillary, tím že zrušil privilegium pro kubánské uprchlíky. Pomstu Donaldu Trumpovi, kdy se všemožně snaží zatížit dopředu jeho prezidentský mandát. Pomstu Izraeli za jeho kritiku blízkovýchodní politiky, zprůchodněním antiizraelské rezoluce v OSN. Takhle mstivého člověka ve vrcholné politice jsem snad ještě neviděl. Takže logicky mi vychází i pomsta Putinovi osobně a tím i Rusku za nevydání Snowdena.

Výsledkem Obamovy konfrontační politiky je pak nastavení tzv. atomových hodin smrti, které se po dobu jeho prezidentství dostaly na druhou nejbližší úroveň atomovému Armagedonu ve své historii vůbec!

Katastrofální je i další zahraničně politická bilance. Obama z konfliktů, které zdědil, ani nedokázal odejít, ani tam zůstat! Projevil totální zoufalost. Došlo mu, že stáhnout americké síly z Iráku a Afghu by vedlo k totální porážce podporovaných struktur a blamáži. Viz zrození a triumfální postup IS v Iráku a Talibánu v v Afghanistánu. Porážku nemohl dopustit a na vítězství, ani částečné, neměl ani odvahu, ani prostředky, když nechtěl porušit svůj slib o stažení vojsk. Zůstal tedy uprostřed. Takže proti sobě poštval jak jestřáby, tak holubice. A pokračoval v tom, co osobně nazývám americkou zahraničně politickou katastrofou! Jakékoli americké angažmá, od Billa Clintona v zahraničí vyústí v haldu mrtvých a totální rozvrat a nekonečný chaos v konkrétní zemi! Amerika, ani za posledního prezidenta, nezískala kompetenci řešit a vyřešit nějaký zahraniční problém.

Nemluvě o tom, že zcela flagrantně zradila svého nejvěrnějšího blízkovýchodního spojence – Izrael, dohodou s Iránem. Už jsem to psal několikrát – zrazení Izraele by si měli všimnout všichni zastánci hesla – Lépe se mýlit s USA než mít pravdu s Putinem. A vyvodit z toho závěry. Pro mne například, že jediný, s kým musíme mít pravdu, jsme my sami a nemýlit se s nikým. Ani s Washingtonem, ani s Moskvou, ani s nikým jiným.

Apropo – iránská dohoda. Věnoval jsme jí na Kose docela podrobný rozbor Dohoda s Iránem? Díky, nechci! a nehodlám na něm nic měnit. Takže ani tady nemohu přiznat Obamovi kladné body.

A co Kuba? Inu embrago zrušeno. Ale jak je to dávno, co nějaká americká společnost chystala pod krytím pomoci na Kubě zavést něco jako místní twitter, ve skutečnosti protirežimní platformu?! Že by o tom v Bílém domě nevěděli?

A co TPP a TTIP? Globální obchodní dohody? Úspěch nebo neúspěch? Záleží na tom, na které straně ekonomického žebříčku stojíte. Jestliže máte blízko ke globálnímu kapitálu, pak úspěch. Jste-li někým z tzv. rezavého pásu… Tak jste zvolili Trumpa!

Ale netroufám si jednoznačně říci – tohle je dobře a tohle špatně. Každá mince má vždycky dvě strany. A budou je mít i ty megadohody. V každém případě platí, že když jsem hledal nějaké zlomové body Obamova prezidentství, nemohlo mi uniknout, že druhá prezidentská perioda byla úplně jiná než ta první a nikoli k lepšímu. Zpravidla to bývá tak, že prezident ve druhém období, kdy ví, že už nemůže být znovu zvolen je zpravidla daleko odvážnější a samostatnější než v tom prvním. Zejména tehdy, když má proti sobě nepřátelský kongres. U Obamy to bylo opačně! Proč?

Mohu nabídnout jen spekulaci – šlo o Obama Care. Jestliže s ní nechtěl totálně pohořet, musel jestřábům a velkým korporacím nabídnout alespoň něco. Jestřábům dal Rusko, korporacím globální dohody. Obama Care přežívala. Ale je to jen spekulace. Druhé možné vysvětlení je, že stal součástí establishmentu. Tak jako mnoho jiných, kdysi radikálních politiků v celém světě před ním.

Pro mne obrovským Obamovým debaklem je to, jak se postavil k tajné zprávě Kongresu ohledně 11. září a jeho nekonání vůči zjištěním o roli Saudů. Dalším stejným průšvihem v mém vidění je, jak USA pod Obamou ztratily kontrolu nad konáním ambiciozních „spojenců“ zejména Blízkém východě, kdy ti si provozují naprosto samostatnou politiku, často proti americkým zájmům, aniž by na ně brali jakýkoli ohled. Svět je díky tomu daleko nebezpečnější než před osmi roky!!!

A amerikanofilům všeho druhu a ražení vadí údajný měkký Obamův postoj vůči Rusku, ačkoli se svou politikou dostal jen kousek od horké války s Moskvou!!! Dokonale rozkladná politika Rijádu a Kataru, nemluvě o dalších podobných je pro ně ok.

A ještě jedna Obamova minela – dlouhodobě pro americké prezidenty typická – naprostá slepota vůči svému budoucímu osudovému soupeři - Číně! Neuvěřitelná hloupost – hnát Rusko silou mocí jako spojence Pekingu do náruče.

Povedlo se, v zahraniční politice vůbec Obamovi něco? Bohužel ano! Správně čtete – bohužel! Vytvořil z evropských členů NATO, popř. EU bezvýhradné a absolutně poslušné vazaly, jako žádnému americkému prezidentovi před ním….

Takhle mi vychází bilancování mandátu 44. prezidenta. Mimochodem nepřipomíná vám jeho Yes We Can! jiný známý velmi podobný výrok ? Ano, správně – mám na mysli Wir schaffen das!

Obama mohl ale nedokázal. Merkolvá šafla,ale nedošafla….

Takže Libore Roučku, bude Obama v galerii velkých amerických prezidentů? Ne kvůli výkonům, ano proto, že bude vždycky prvním černým americkým prezidentem!

Nicméně – risknu jednu předpověď – Obama sice nebyl velkým prezidentem, ale stane se velkou legendou. Plně srovnatelnou s Martinem Lutherem Kingem. Byl tím prvním barevným prezidentem! Maléry a prohry budou zapomenuty a nezískaná vítězství nabudou obřích rozměrů. Obama se zkrátka stane legendou!

A ještě dvě poznámky:

1- Jsem zvědav, jak si Barrack povede jako prezident na penzi… Byl na absolutně možném vrcholu moci. Nyní spadne do stínu. Kdy bude brán už jen jako atrakce. Pro každého trochu ambiciozního člověka hororová situace. Nevěřím, že ho může uspokojovat sem tam nějaká ta hodně dobře placená přednáška a podobná činnost. Zapomnění a chybějící zájem je strašná zátěž a on je relativně velmi mladý prezidentský důchodce!

2 - Obama se mi nikdy příliš nelíbil. Několikrát jsem tady napsal, že když jsem ho viděl v debatách s Mc Cainem, přestal pro mne být důvěryhodným. Kdo mne ovšem oslovil velmi byla Michelle Obamová! A se zájmem budu sledovat její další osud. Nemám nejmenší tušení, jakou a jak velkou roli hrála v zákulisí výkonu úřadu svého muže. Ale přiznávám, že by mne nikterak nepřekvapilo, kdyby za čtyři roky vyzvala ona Donalda Trumpa. Nebo za 8 let někoho jiného. Zejména při naprosté personální bídě, kterou Demokraté momentálně prožívají.

Velký protest je mimo jiné plánován i v Praze, kde jinde než na náměstí Jana Palacha a lavičkách Václava Havla, kam se dostanou z letiště Václava Havla, pak přes ulici Václava Havla, projdou náměstí Václava Havla, staví se v knihovně Václava Havla a pořád budou v Praze. Též třicet aktivistů Greenpeace protestovalo proti zvolení Trumpa v Berlíně...

A ve Washingtonu vydaly úřady povolení ke konání pětadvaceti protitrumpovských demonstrací. Hlavní z nich, nazvané Ženský pochod na Washington, by se mělo zúčastnit na 200 tisíc lidí. Pochodem chtějí demonstranti podle serveru USA Today vyslovit své obavy o ženská práva včetně práva na potrat, stejně tak jako o dostupnou zdravotní péči nebo rovnější mzdy.




„Očekáváme mírumilovné předání moci. Nemáme žádný důvod předpokládat, že dojde k potížím. Ale v případě, že budeme potřeba, zcela jistě utvoříme hradbu z lidských těl. Budeme stát s bratry bok po boku a půjdeme do souboje jeden na jednoho s kýmkoliv, kdo by se pokusil prolomit policejní bariéry,“ řekl televizi Fox News zakladatel skupiny Bikers for Trump Cris Cox. Skupina má podle Coxe asi 200 tisíc členů ze všech koutů USA... Dnešní inauguraci Trumpa tak hlídaly tisíce vojáků a členů Národní gardy...




CNN, jehož žurnalisté jsou s Trumpem na nože, by byla v Česku nařčena z dezinformační kampaně a šíření poplašných zpráv, jelikož dovolila svým moderátorům v přímém vysílání hovořit o důsledcích smrti zvoleného přrezidenta Donald Trump v důsledku hypotetického atentátu ve Washingtonu, DC v den jeho dnešní inaugurace, uvedla rozhlasová stanice WDBO, která vysílá na Floridě. Rozhlas a řada amerických internetových webů obrátily pozornost na část vysílání CNN z 18. ledna, kdy moderátor Wolf Blitzer zadal téma k posouzení takto:

„Co když nového prezidenta a jeho zástupce odstraní první den (jejich práce)?" Následně Blitzer a moderátor Brian Todd předložili řadu možných kandidátů na dočasný výkonu prezidentských pravomocí: současného ministra Johna Kerryho, předsedu Sněmovny reprezentantů Paula Ryana, a dokonce i náměstka ministra zahraničí pro politické záležitosti Thomase Shannona.




Jak zdůraznil WDBO, hlavní závěr debaty na CNN byl, že při nejhorším možném scénáři událostí zůstane moc ve Spojených státech dočasně či nepřímo v rukou odcházející administrativy Baracka Obamy.„Teď se hodně mluví o násilných protesty ve Washingtonu den inaugurace, a hrozby fyzického násilí vůči Trumpovi. Vzhledem k této situaci, čím se zabývá CNN? Nezodpovědnou žurnalistikou, ukazuje špatný vkus, anebo je plně oprávněna?" klade rétoricky otázku radiostanice.

WDBO nevyloučil, že taková zpráva by mohla být jakýmsi druhem pomsty CNN vůči Trumpovi, protože ji veřejně ponížil, když jejímu novináři popřel právo klást otázky při své první velké tiskové konferenci. Republikán tak reagoval na zveřejnění CNN o údajném shromažďování špíny na miliardáře podporovaného Moskvou.

(Jak to vypadalo s bezpečností, když byl v Praze před devíti roky Hussein Barack Obama? Po přistání, když cestu z ruzyňského letiště lemovaly policejní hlídky, zamířil do hotelu Hilton, který měl uzavřeny veškeré boční vchody, okolí už kontrolovala policie. Každý host musel projít bezpečnostním rámem v hlavním vstupu. Na parkovišti před vchodem stál připravený černý prezidentský sanitní vůz. V Praze byl i speciální obrněný cadillac. Kolona tmavých vozů už den předem Prahou projela a zaparkovala u hotelu Hilton, kde Obamovi bydleli.

Tým amerického prezidenta dopravil do Česka zároveň veškerou telekomunikační a další techniku. Dovezl třeba rušičky mobilních telefonů, kterými jsou vybavena i auta v prezidentské koloně a mezi přivezenými věcmi jsou také přístroje na odhalování biologických, chemických a jedovatých látek. Nezapomnělo se ani na zásoby krve skupiny AB, jakou má Obama. To pro případ, že by Obamu někdo poranil. V prezidentově doprovodu byl proto i lékař a další zdravotnický personál…) http://www.rukojmi.cz/clanky/1402-proc-maji-media-i-politici-tak-kratkou-pamet-kdyz-tvrdi-ze-takovou-ochranu-jakou-si-naridil-si-tin-pching-pry-nemel-ani-obama

Naštěstí se neopakoval Dallas, resp. jako kdysi atentát na Kennedyho, Trumpovi se pomodlili v presbyteriánském kostelíku sv. Jana nedaleko Kongresu USA, vypili polední kafe s Obamovými, kde možná probírali nejen dle mě zásadní fakta pro nastávající Trumpopvu administrativu...

A pak už nastalo jen patetické pokrytectví s modlitbami a slovy o vyvoleném národu, mezi jehož politiky bylo i pár válečných zločinců – od Cartera, po Bushe mladšího, Clintona a Obamou konče – všemu tomu okázalému včetně přísahy Donalda Trumpa přihlížel asi milion Američanů… Projev, který Trump pronesl, zcela negoval slova Obamy o silné a bohaté Americe, ale připomněl kriminalitu, nezaměstnanost, slabé školství a slíbil, že právě s ním vybudují novou, lepší a silnější USA…

"Jsme jeden národ. Sdílíme jedno srdce, jeden domov a jeden glorious osud. Bránili jsme cizí hranice na úkor našich. Utratili jsme biliony dolarů v zahraničí, zatímco infrastruktura u nás trpěla. To je minulost. Teď už se dívejme jen do budoucnosti. Ode dneška pokryje naši zemi nová vize. Bude to vždy Amerika na prvním místě,"řekl mj. Trump…

Přihlížející exprezidenti se jen kysele tvářili a už bylo jasné, co budou Trumpovi vyčítat. V první řadě, že na postu ministra zahraničí má být šéf ropné firmy Exxon Mobil Rexe Tillersona. Není překvapením, že právě velká část demokratů tuto nominaci zpochybňují kvůli jeho blízkým ruským kontaktům; před několika lety dočkal vyznamenání od prezidenta Vladimira Putina.





Sám Trump o Tillersonových kontaktech v Rusku prohlásil, že budou spíše výhodou, protože zná všechny „velké hráče“. Je si jist, že jde pouze o vazby v rámci byznysu. V něm šlo například o podpis smlouby Tillersonovy firmy s ruskou státní ropnou společností Rosněfť o využívání velkých nalezišť v Arktidě. Na této spolupráci se obě strany dohodly v roce 2011. O promyšleném tahu Trumpa při sestavování své štábu svědčí i skutečnost, že pro funkci ministra energetiky si vybral bývalého texaského guvernéra Ricka Perryho, který se dvakrát neúspěšně ucházel o prezidentskou funkci.




Perry na adresu Trumpa během volební kampaně nešetřil kritikou a označoval ho za „rakovinu konzervatismu“ .Představuje prý „jedovatou směsici demagogie, hanebnosti a hlouposti“. Po oznámení volebních výsledků ale Trumpa podpořil a řekl, že si přeje pracovat v jeho vládě. Já tv rdím, že i Ferdyš Pištora se v Trumpově vizi může hodit...

O Rusko se Donald Trump začal zajímat už jako obchodní magnát koncem osmdesátých let, když s Gorbačovovou perestrojkou začaly tát ledy a země se pomalu otvírala zahraničním podnikatelům. Poprvé do Moskvy vyrazil v roce 1987 se svou tehdejší manželkou českého původu Ivanou. Chtěl zjistit, jak vypadají luxusní hotely pro případné otevření společného podniku a cestovní kanceláře přímo v Kremlu.



Byznys i za domečkem Trump Tower World... Snímek Břetislav Olšer

Trump chtěl uskutečnit svůj sen - postavit v Moskvě Trump Tower, mrakodrap s obchodním centrem, jaké už vybudoval na několika místech v USA, ale také v Panamě, Torontu či Dubaji. V roce 2005 dokonce uzavřel kontrakt s konkrétními firmami, projekt se nakonec neuskutečnil, aby se poté soustředil jenom na prodej nemovitostí bohatým Rusům přímo ve Spojených státech i jinde ve světě. V roce 2008 tak prodal za 95 milionů dolarů zámeček v Palm Beach oligarchovi Dmitriji Rybolovlevovi, před třemi lety spojil síly s miliardářem ázerbájdžánského původu Arasem Agalarovem.

Již v červnu 2016 Agalarov byl dobře zapsán u prezidenta Putina, a navíc hořel stejnou vášní jako Trump - budovat výškové stavby a pojmenovávat je po sobě. "Přesvědčoval jsem otce, že bude skvělé mít Trumpův mrakodrap hned vedle toho Agalarovova,"řekl syn oligarchy Emin. Třešničkou na tomto jeho mrakodrapovém dortu, je Trump World Tower, luxusní rezidenční mrakodrap na Manhattanu v New Yorku. Výška budovy je 262 metrů a má 72 poschodí s fasádou z tmavého skla. Svá apartmá v něm mají nebo měly hvězdy jako Sophia Lorenová, Naomi Campbell či zemřelý Michael Joseph Jackson...



Donald Trump však bydlí v dalším svém "domečku" Trump Tower kousek dál. Jeho rozlehlý byt, jehož styl vychází ze stylu zámku ve Versailles a stěny pokrývá mramor od podlahy ke stropu, z oken se otevírá nádherný výhled na Central Park, vstupní dveře jsou ozdobené zlatem a diamanty. I další detaily jako vázy, lampy jsou dekorované 24karátovým zlatem. Pak už asi nepřekvapí, že jejich syn Barron měl jako malý místo houpacího koně houpacího lva a žádné obyčejné angličáky, ale jeho autíčka byly rovnou limuzíny. Pokud by si chtěl ještě dnes zařádit a zajezdit si v dětském autě, má mercedes s řadou prvků přímo na dětskou míru.


Donald Trump, jenž si závistivě libuje jakou má ruský prezident "82procentní podporu" ruských obyvatel a že je lídrovatější než Obama, po svém úspěchu ve volbách uvedl, že dostal po svém zvolení od prezidenta Putina „krásný dopis“, v němž ruský vůdce znovu svému partnerovi blahopřál k vítězství v prezidentských volbách, popřál mu úspěchy v realizaci volebního programu a zdůraznil připravenost navázat partnerský dialog s novou vládou na zásadách rovnoprávnosti, vzájemné úcty a nevměšování do vnitřních záležitostí... „Věřím, že zlepšení vztahů s Ruskem – samozřejmě jen z pozice síly – je rozhodně možné. Někdo říká, že s Rusy to není možné. Mám v úmyslu to zjistit.,“ řekl Trump v jednom ze svých předvolebních projevů...
„Ahoj, Chicago! Je krásné být doma,“ začal Obama 10. prosince 2016 svůj projev v kongresovém paláci McCormick Place. „Díky vám je Amerika v každém ohledu lepší a silnější, než byla před osmi lety,“ poděkoval odstupující prezident Američanům...


A fakta? Státní dluh cca 16 bilionů dolarů, nezaměstnanost, jak tvrdí oficiální údaj, prý činí „pouhých“ 4,5 procenta, realita je však až dvojnásobná. Kdy se byl Obama podívat mezi lidi bez práce do jejich stanových a karavanových ghett do Detroitu či kolem New Yorku? Že by první černošský prezident USA nevěděl, co se píše ve všech renomovaných ekonomických novinách, které 6. prosince 2014 uvedly, že podle posledních údajů Mezinárodního měnového fondu (MMF) čínská ekonomika již předběhla tu americkou, která světu dominovala od roku 1872, kdy z pomyslné první příčky sesadila V. Británii… http://www.rukojmi.cz/clanky/511-pane-rediteli-ct-proc-lzete-koncesionarum-cina-neni-druhou-ale-prvni-ekonomikou-světa

Jak vymazat Baracka Obamu z dějepisných knih? Jedním z prvních kroků Trumpa budou snahy vymazat vše, co dokázal předchozí prezident Barack Obama za svá dvě volební období. Doslova řekl, že „zruší všechna exekutivní rozhodnutí a memoranda, jež vydal Barack Obama“.

V žertovné nadsázce bystrý Eric Margolis, kanadský novinář, jenž má zřejmě za ušima, když v listu The Toronto Sun po vítězství Obamy v amerických volbách konstatoval: „Pro zaplacení svých dluhů tak navrhuji, aby věřitelé Washingtonu, místa, kde sídlí vláda USA, prodali Louisianu zpátky Francouzům. Kanada, jejíž bankovní systém vypadá solidně, a to díky tomu, že je, jak Američané říkají, „nudný a fádní“, by si mohla vybrat Floridu. Kanaďané by totiž za slunce dali snad cokoli.

Mexiko bude chtít koupit Texas, Arizonu a Nové Mexiko, Rusko si samozřejmě znovu koupí Aljašku a stát Washington. Čína si vyfasuje za své směnky Kalifornii, díky čemuž se San Francisco promění v „Nový Peking“. Japonci koupí Oregon, Montanu a Havajské ostrovy, Nizozemci se vrátí do státu New York, jeho Manhattan kdysi koupili jako Nieuw Amsterdam od indiánů za 60 florinů, dnes přibližně 24 USD, tedy asi za láhev skotské whisky, a Německo si koupí Pensylvánii a Minnesotu…“




Bude jistě zajímavé, jak se 45. prezident USA Donald Trump postaví k jednomu mnoha kostlivcům v Obamově skříni v Oválné pracovně, k otázce Edward Snowden, jenž je obviněný z nekalých praktik, když jako pracovník Národní bezpečnostní agentury (NSA) informoval světovou veřejnost o rozsáhlých špionážních aktivitách národní bezpečnosti, o milionech odposlechů telefonických rozhovorů v desítkách zemí světa. Terčem odposlechů amerických tajných služeb byla donedávna i ústředí Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a OSN. List Le Monde přišel s informací, že americká služba NSA za měsíc na přelomu letošního a loňského roku nahrála ve Francii přes 70 milionů telefonických hovorů.

NSA sledovala komunikaci 35 světových lídrů, informoval The Guardian. Z dokumentů, které z Národní bezpečnostní agentury (NSA) Snowden vynesl, vyplývá, že Američané sledovali i mobilní telefon kancléřky Angely Merkelové ze zařízení ve skleněné konstrukci na střeše čtyřpatrového velvyslanectví USA na náměstí Pariser Platz v Berlíně, vzdáleném několik set metrů od kancléřského úřadu… Dostane Snowden politický azyl v Německu za zachránění cti Merkelové? Asi ne, jelikož mu právě Rusko, kde má azyl, prodloužilo jeho pobyt o další tři roky. V USA je zkrátka hrdina Snowden velezrádce, zatímco vrahové zůstávají bez trestu.




A přestože dle Obamy Spojené státy den ode dne vzkvétají, "komunistický agent GRU" Donald Trump se snaží zničit jeho úžasný americký sen o zemi neomezených možností. Ten sen, který Spojené státy budovaly celou svoji dlouhatánskou skoro dvě stě padesát let trvající historii, poskvrněnou bezcennou krví původních indiánských obyvatel; přeživší genocidu, skončili v rezervacích… Miliardář Donald Trump se též nechal slyšet na adresu své země, že „když nejste bohatí, musíte si půjčovat. My si půjčujeme od Číňanů a dalších. Naše dluhy dosáhly přes 16 biliónů dolarů,“ řekl v americké televizi Fox News... http://www.rukojmi.cz/clanky/3182-kdyz-obama-porazil-clintonovou-byl-to-dle-berlusconiho-pekne-opaleny-politik-ale-kdyz-dal-hillary-na-frak-donald-trump-je-to-podvod-a-mohou-za-to-rusti-hackeri-co-zverejnili-zlocinne-e-maily-demokratu

A pak jsou zde depeše, třeba ta nelživější z ambasády Spojených států v Pekingu, která unikla na server WikiLeaks, (za únik těchto a dalších diplomatických depeší je odpovědný zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange) tvrdí, že na náměstí Nebeského klidu v centru Pekingu krev tisíců lidí nikdy netekla. Boj s odpůrci režimu, jejichž vzdor si v ničem nezadal s násilím neonacistů na kyjevském Majdanu, se odehrál necelých pět kilometrů západně od náměstí Nebeského klidu a byl vyprovokován studenty. Nyní citace ze zprávy ČTK zveřejněné v iDnes přes několika lety, v niž se nemluví o tisících zabitých na náměstí Nebeského klidu, ale o střetu až v ulicích předměstí Pekingu… http://zpravy.idnes.cz/masakr-se-nekonal-na-tchien-an-men-naznacuji-depese-diplomatu-usa-pxu-/zahranicni.aspx?c=A110605_162330_zahranicni_stf


Assange oficiálně zahájil činnost své nově založené politické strany; nese jméno WikiLeaks. Assange, A jelikož je australským občanem, tak oznámil, že hodlá kandidovat do australského Senátu. Assange rovněž čelí ve Skandinávii vyšetřování kvůli údajnému sexuálnímu obtěžování dvou žen, což však pětačtyřicetiletý hacker popírá a tvrdí, že celá kauza je zmanipulovaná. aby mohl být vydán do Spojených států, kde má čelit obvinění kvůli zveřejnění statisíců utajených amerických vojenských zpráv a diplomatických depeší na internetu.

Obama však nestydatě lže dál, když za svůj úspěch označil dopadení a pro jistotu hned i zabití, aby už nemohl mluvit, jednoho ze zakladatelů teroristické organizace Al-Káida Usámy bin Ládina, díky jehož spolupráci s CIA donutily USA k odchodu vojska SSSR z Afghánistánu. Byla to chyba; Frankensteinovo monstrum bin Ládin se pak obrátil proti Spojeným státům a ti sofistikovaní teroristé, proti jejichž předchůdcům-mudžahídům bojovali v afghánských horách Sověti, zaútočili později 11. září 2001 na New York a Pentagon… Stateční poslové svobody a demokracie zdobí cestu k ní mrtvolami…

Obama se též chlubil „novou kapitolu“ po normalizaci vztahů s Kubou. Nestydí se, že právě USA držely přes 60 roků tento karibský ostrov pod přísným ekonomických embargem? Přitom ani slovo o tom, že to byly jako první právě Spojené státy, které poskytly synovi kubánského plantážníka Fidelu Castrovi podporu jeho revoluce proti diktátoru Batistovi…? http://www.rukojmi.cz/clanky/200-kdyz-usa-podporovaly-a-uznaly-nekomunistickou-kubanskou-revoluci-resp-jeji-novou-vladu-a-nechali-svrhnout-batistu-fidel-castro-se-stal-komunistou-az-v-roce-1965

Ve Spojených státech je rasismus mnohem větší problém, než se o něm nyní mluví, navzdory Obamovi, prvnímu černošskému prezidentovi; bílá rasa, která vidí, že jí po čertech ubývá a že do třiceti roků bude vůči černochům v menšině, si po poradě s demografy přibrala i tzv. barevné obyvatele. Z Afriky přivezli na milion černých otroků, když napřed provedli genocidu Indiánů, Aztéků a Inků. Z nouze ctnost; bělochů i s barevnými je jich přes 75 procent, přesto by jich mělo být v roce 2042 už jen 46 procent a globálně necelých dvacet procent. Charakteristika americké společnosti současnosti; počet lidí pod hranicí chudoby – 47 milionů, nebo ve vězení – 2,245 milionu, resp. 751 na 100 000 obyvatel – asi 7,5× více než průměr EU. Počet vojáků ve zbrani mají USA 1, 4 milionu, tedy jde o největší armádu na světě. A pak že nejsou v něčem první… https://www.google.cz/search?q=ferguson+riots&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=7Rh3VNTVFOT4yQOu0oKQCQ

Obama sliboval jak mourovatý, že třeba zavře Guantánamo, což dodnes neučinil, proto ve svém "last minute" dělá dobré skutky. Odpustil třeba vězení vojínu Bradley Manningovi, co byl před změnou svého pohlaví v roce 2013 odsouzen k 35 letům vězení za to, že serveru WikiLeaks poskytl statisíce utajovaných zpráv z bojiště, diplomatické kabelogramy a videa - celkem nechal na WikiLeaks zveřejnit 470 000 bojových hlášení z irácké a afghánské války, 250 000 tajných depeší amerického ministerstva zahraničí, několik videí z bojišť a mnoho dalších citlivých dokumentů, které získal jako zpravodajský analytik armády u americké jednotky v Iráku.




Informace si Manning stáhl z vojenské sítě. Mezi materiály byly údaje o vojenských operacích v Afghánistánu a v Iráku, včetně například videa z roku 2007, na němž je zachyceno, jak američtí vojáci z vrtulníku omylem střílejí na civilní vozidlo, ve kterém zabili 11 lidí včetně reportérů agentury Reuters. Americká justice neměla zájem řešit důsledky, ale jen příčinu a bylo jí jedno, jaký byl jejich obsah, ale zajímalo ji pouze, kdo informace ukradl a nechal je zveřejnit...

Manning, který byl odsouzen za vyzrazení zhruba 700.000 utajovaných dokumentů amerického ministerstva zahraničí a Pentagonu serveru WikiLeaks, v žádosti o milost adresované prezidentu Obamovi zpochybnil etiku metod, které Spojené státy používají v boji proti nepřátelům. Napsal také, že dokumenty vynášel "z lásky ke své vlasti" a z obavy o svou zemi a svět. "Až v době, kdy jsem byl v Iráku a denně četl tajné armádní zprávy, jsem začal pochybovat o etice toho, co děláme," cituje agentura AP. "Kdykoli jsme zabíjeli nevinné civilisty, místo abychom přijali odpovědnost za své počínání, rozhodli jsme se schovat pod pláštík národní bezpečnosti a tajných informací, abychom se vyhnuli odpovědnosti před veřejností," vysvětlil Manning...




Vyvrcholení dnešní inaugurace nastalo poté, kdy Donald Trump přísahal ne na jednu bibli, ale hned na dvě. První mu věnovala jeho matka, když v roce 1955 dokončil nedělní školu v presbyteriánském kostele. Druhá byla originálem té, kterou měl prezident Lincoln při své inauguraci v roce 1861.

Inu, a po osmi letech vládnutí Baracka Husseina Obamy jsou Spojené státy a jim zbraněmi řízený svět v mnohem horší situaci než před nástupem prvního černocha v historii USA do Bílého domu... Přestože pár měsíců po jeho prezidentování už dostal Nobelovu cenu za mír... Paradoxy - svět do dnes prožívá nejvíc válek ve své historii...

Napsal/přeložil: Geo

Thierry Meyssan
21.1.2017 Voltairenet a Zvědavec

Válka v Sýrii je první válkou, která se v naší současné, digitální éře vedla po více jak šest let. Tuny dokumentů, které měly zůstat v tajnosti po celá léta, se již začaly zveřejňovat. Ačkoliv byly uveřejněny v jiných zemích, aby se o nich mezinárodní veřejnost nedozvěděla, jsme již dnes schopni si sestavit, kousek po kousku, celkový obraz věcí, jak se asi udály.



Uveřejnění nahrávky poznámek Johna Kerryho, které pronesl v soukromí loni v září, odhaluje politiku ministerstva zahraničí a nutí všechny pozorovatele, včetně nás, k přehodnocení našich původních analýz.


Nahrávka uveřejněná na The Last Refuge zahrnuje vše, co proběhlo na setkání ministra zahraničí Johna Kerryho s členy Národní koalice (22. září 2016, během holandského předsednictví OSN) a vede nás k zamyšlení, jestli jsme věděli vše o pozici, kterou USA zastávaly v Sýrii.

Za prvé jsme si mysleli, že zatímco Washington spustil operaci známou jako „Arabské jaro“, jejímž cílem bylo svrhnout sekulární, arabské režimy a pomoci tak Muslimskému bratrstvu, nechal volnou ruku svým spojencům, aby ve své režii provedli druhou válku proti Sýrii v červenci 2012. Jelikož tito spojenci sledovali svoje vlastní cíle - France a Spojené království rekolonizaci, Katar přivlastnění zásob zemního plynu, Saúdská Arábie expanzi wahhábismus a odvetu za libanonskou občanskou válku a Turecko anexi severu země (podle kyperského vzoru), vzal původní záměr za své. John Kerry nicméně na nahrávce uvádí, že Washingtonu vždy šlo o rozbití Syrské arabské republiky, což naznačuje, že měl všechny kroky svých spojenců bedlivě pod kontrolou. Vyplývá z toho, že poslední čtyři roky byli džihádisté řízeni, vyzbrojování a koordinováni velitelstvím pozemních sil NATO, sídlícím v tureckém Izmiru.



Za druhé: Kerry zde potvrzuje, že Washington nemohl zajít dále, v důsledku mezinárodního práva a pozice Ruska. Mějme to pořád na paměti - USA budou vždy prosazovat své vlastní zájmy. USA zničily většinu infrastruktury syrských ropných polí pod záminkou boje proti džihádistům (což je mezinárodním právem povoleno), ale bez pozvání prezidenta Asada (což zase mezinárodní právo porušuje). Neměly však odvahu rozmístit v Sýrii svou vlastní armádu a utkat se tak se Syrskou republikou v otevřeném boji, tak jako učinily v Korei, Vietnamu a Iráku. Rozhodly se pro tuto práci použít prvoliniové jednotky svých spojenců (řízené zpoza opony) a otevřeně podporovat žoldácké jednotky všeho druhu, tak jak učinily v Nikaragui, riskujíce tím postih od Mezinárodního soudního dvora. Washington se nechce dostat do války s Ruskem, které, ačkoliv nezabránilo destrukci Jugoslávie a Libye, se nyní vzepřelo a stanovilo novou hranici, jejíž překročení nebude tolerovat. Moskva je schopna bránit zákon za užití síly, pokud se Washington rozhodne rozpoutat novou, dobyvačnou válku.




Za třetí: Kerry zde stvrzuje, že Washington doufal ve vítězství IS nad syrskou republikou. Až doteď jsme si mysleli - na základě zprávy generála Michaela Flynna z 12. srpna 2012 a článku Robina Wrighta v New York Times z 28. září 2013 - že Pentagon zamýšlí vytvořit „Sunnistán“, rozprostírající se napříč Sýrií a Irákem tak, aby došlo k protnutí „Hedvábné stezky“. Kerry však přiznává, že plán byl daleko ambicioznější. IS měl dobýt Damašek a potom být zatlačen zpět Izraelem. Jinými slovy řečeno, IS měl být vytlačen do prostoru „Sunnistánu“, který byl pro něj vyčleněn. Sýrie by se potom rozdělila mezi Izrael na jihu, IS na východě a Turecko na severu.

Toto nám umožňuje pochopit, proč se Washington tvářil, že již nemá věci pod kontrolou a dává svým spojencům „volnou ruku“ - a opravdu; zatáhl Francii a Spojené království do války a přesvědčil je, že se jedná o rekolinizaci Levanty, zatímco ve skutečnosti plánoval rozdělení Sýrie bez jejich účasti.



Za čtvrté: přiznáním, že Washington „podporoval“ IS, Kerry dává najevo, že jej i vyzbrojil, což zcela podkopává oficiální rétoriku „války proti terorismu“.

Od útoku na mešitu Al-Askari v Samaře, 22. února 2006, jsme věděli, že IS (původně známý jako „Islámský emirát v Iráku“) byl vytvořen šéfem americké Národní zpravodajské služby Johnem Negropontem a plukovníkem Jamesem Steelem - na modelu, který použili v Hondurasu - za účelem likvidace irácké opozice a rozpoutání občanské války v Iráku.

Od zveřejnění detailů schůzky v Ammánu (konané 1.6.2014) v novinách Özgür Gündem (vydávaných PKK - Stranou kurdských pracujících) víme, že Američané zorganizovali souběžný útok IS na Mosul a Kurdské regionální vlády na Kirkuk.

S jistotou můžeme tvrdit, že Washington po celou dobu podporoval IS.

Za páté: vysvětlovali jsme si konflikt mezi Allen/Clinton/Feltman/Petraeus klanem na straně jedné a Kerryho/Obamovi vlády na straně druhé, jako svár o to, zda podpořit, či nepodpořit IS. Tento výklad byl mylný. Žádná z těchto stran se neštítila organizovat a podporovat ty nejfanatičtější džihádisty. Jediné, v čem mezi nimi panovala neshoda, bylo to, zda riskovat otevřený konflikt s Ruskem, nebo zvolit jiné, skryté způsoby válčení. Pouze Flynn - současný bezpečnostní poradce Donalda Trumpa - se staví proti džihádismu.

Za pár let by se USA měly rozpadnout, stejně jako SSSR. Tato nahrávka s Johnem Kerrym může být použita proti němu a proti Baracku Obamovi před mezinárodním soudem, ale ne před mezinárodním trestním soudem, který je již dnes zdiskreditovaný. Poté, co (Kerry) pozná výňatky své vlastní konverzace, uveřejněné v New York Times, nebude již moci zpochybnit autenticitu veškeré existující dokumentace. Podpora, kterou Kerry poskytuje IS, porušuje hned několik rezolucí OSN a je důkazem Kerryho a Obamovi zodpovědnosti za zločiny proti lidskosti, spáchané teroristickými organizacemi.


The confession of the criminal John Kerry vyšel 17. ledna 2017 na voltairenet.org. Překlad v ceně 386 Kč Zvědavec.

21. 1. 2017   zdroj
Turecký vicepremiér Mehmet Şimşek učinil ve svém projevu na Světovém ekonomickém fóru v Davosu prohlášení o Sýrii, zejména poznamenal, že Ankara již netrvá na svržení režimu Bašára Asada. "Nezříkáme se skutečnosti, že syrský prezident má velkou zodpovědnost za zkázu syrského lidu, za tu tragédii, k níž tam došlo. Musíme se však dívat na věci realisticky. Situace v Sýrii se zásadně změnila, takže již nemůžeme trvat na urovnání konfliktu bez Bašára Asada", je uvedeno na internetové stránce zdroje.

Je třeba poznamenat, že Moskva se vždy zasazovala o zachování Asadova režimu, na rozdíl od USA a jejich spojenců.

Připomeňme si, že 23. ledna bude syrský konflikt projednáván v Astaně. Přední pozice v řešení této otázky si zajistily tři země - Rusko, Turecko a Írán. Poprvé za dobu syrského konfliktu bylo vytvořeno rusko-turecké spojenectví. Je třeba doplnit, že v Sýrii existuje ještě jedna aliance, v jejímž čele jsou USA a která zahrnuje země jako Velká Británie, Austrálie, Kanada, Francie, Saúdská Arábie, Turecko.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová  

21. 1. 2017    PaulCraigRoberts
Trumpova inaugurační řeč byla vyhlášením války americkému vládnoucímu establishmentu. Celému - bez výjimky. Trump řekl jasně a srozumitelně, že nepřátelé Ameriky jsou zrovna zde, všude; globalisté, neoliberálové, neokonzervativci, unilaterálové, zvyklí nakládat na Ameriku všechny záležitosti a problémy světa a uvrhávat ji tak do nekonečných a nákladných válek. Že jsou zde všude politici, sloužící vládnoucímu establishmentu mnohem víc než americkým lidem. A že celý ten baldachýn nad trůnem soukromých zájmů uvrhl Ameriku prostých lidí do bídy, zatímco bohatí bohatli ještě víc.

Když se takovýmto způsobem odvážil vyslovit pravdu, vyhlásil Trump válku daleko nebezpečnější pro něj samotného, než kdyby vyhlásil válku Rusku či Číně. Zájmové skupiny, označené Trumpem nepřáteli Ameriky, jsou totiž dobře zakopány a navíc zvyklé i na to mít vždy vrch. A jejich mocenské sítě jsou stále na místě. Ačkoliv existuje republikánská převaha jak ve sněmovně reprezentantů, tak v senátu, zodpovídá se větší část všech členů Kongresu těm vládnoucím zájmovým skupinám, které jim poskytují peníze na jejich politické kampaně – a nezodpovídá se tedy americkým lidem a prezidentovi. A vojensko-bezpečnostní komplex, korporace, vyvážející svůj průmysl do zemí s levnou pracovní silou, Wall Street a banky, se v žádném případě nechystají před Trumpem kapitulovat. A k ničemu podobnému se nechystají ani prostitující se americká média, vlastněná právě těmi zájmovými skupinami, jejichž moc Trump ohrožuje.

Trump dal nekompromisně najevo, že stojí za každým Američanem, černým, hnědým a bílým. Je nepochybné, že toto jeho přihlášení se ke všem Američanům bude zpochybňováno mnohými lidmi na levici, kteří jej stále budou nazývat rasistou. Zrovna tak, jak to v okamžicích, kdy toto píší, činí za odměnu 50 dolarů na hodinu protestující v amerických ulicích.

A koho ještě že má Trump proti sobě?

Černošští a hispánští vůdcové dávají přednost tomu,aby jejich komunity byly chápány jako oběti bílé nadřazenosti, protože jen taková role jim dává existenční smysl a pozvedává je jak k moci, tak k penězům. Zlým okem se proto obracejí na Trumpovu snahu brát pod svá křídla všechny Američany bez ohledu na barvu jejich kůže, což je sice prospěšné a dobré pro prosté černochy a hispánce, ale není to výhodné pro jejich vůdce.

Majetníci a vlastníci akcií globálních společností bohatnou z faktu, že své továrny vyvezli do ciziny – a Trump prohlašuje, že ty továrny přivede zpět domů. Jestliže se ovšem skutečně tak stane, (cizenecké) zisky těchto majetníků a vlastníků akcii zmizí, ale hospodářské zajištění amerických občanů, kteří v továrnách, do Ameriky vrácených, naleznou zaměstnání, se pozvedne.

A co Evropané? Mnoho jich vděčí za svůj prestiž a příjmy organizaci NATO, kterou Trump do budoucna zpochybňuje. Ti Trumpovi tleskat samozřejmě též nebudou.

Seznam všech, kterým Trump vyhlásil válku, je zkrátka až příliš dlouhý. Což navozuje následující otázku:

Proč 70 letý a velmi dobře prosperující miliardář obětuje své poslední roky života nadlidské a stresující snaze vrátit vládu v zemi zpět do rukou amerických lidí. Vždyť tím nepochybně činí ze sebe cíl vražedného útoku. CIA se totiž své role státu ve státě nehodlá vzdát - a prostě odejít.

Ať jsou naše postavení a pohnutky jakékoli, měli bychom mu být vděčni – a jestliže je upřímný, musíme mu pomoci. A jestliže bude skutečně zavražděn, budeme se muset chopit zbraní my.

Jestliže naopak uspěje, zaslouží si označení Trump Veliký.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Tereza Spencerová
21.1.2017  LiterárníNoviny

Vzhledem k tomu, že nastupující americký ministr zahraničí Rex Tillerson prodělal na sankcích proti Rusku celé jmění, lze říci, že vládě Donalda Trumpa mohou sankce překážet víc než samotnému Rusku, sděluje Tereza Spencerová. Předpokládá také obrat USA ve vztahu k Sýrii a předkládá neskutečný vojensko-mocenský příběh, který se odehrává v Libyi. Tedy v zemi, odkud do Evropy plují migranti.

Donald J. Trump těžce nabančil evropským lídrům v interview pro Times. EU prý není důležitá, NATO je zastaralé, Putinovi bude věřit stejně jako Merkelové a Merkelová prováděla špatnou imigrační politiku. Německá kancléřka se ozvala, francouzský končící prezident též... Co soudíte o slovech DJT, důvodu jejich pronesení či jak vážně je máme brát v kontextu toho, jak mluví třeba Tillerson nebo Mattis při „grilování“ v americkém Kongresu? Ti tak naklonění Putinovi nejsou a NATO velebí. Tak co platí, a jak konkrétně DJT svá slova obtiskne do prvních kroků své administrativy? Skutečně hrozí zrušení sankcí proti Rusku, když bude spolupracovat v rámci „boje s terorem“, přičemž sám budoucí výklad tohoto slova v mysli DJT je důležitý, zejména v otázce Sýrie...

Upřímně, Trumpova slova na adresu EU a NATO nebyla nijak překvapivá, protože víceméně totéž říká už delší dobu. Pobavila mě ale reakce Evropy, která se cítí uražená, že jí někdo mluví do jejích věcí, nebo pohoršení Johna Kerryho, že prý není vhodné takto otevřeně komentovat politiku jiných zemí. Od lidí, kteří stáli rovnou u „změn režimů“, vojenských agresí, svržení legitimně zvolených vlád, zničení celých států nebo uvalování sankcí kvůli tomu, že se jim nelíbí politika některých jiných států – je to opravdu přehlídka vrcholného pokrytectví. Každý si může zvolit, jestli se bude smát nebo brečet.

Nevím, jakou politiku bude Trump razit na mezinárodní scéně, a tak netuším ani to, jestli opravdu „hrozí“ zrušení sankcí proti Rusku, ale už jen fakt, že si za ministra zahraničí vybral Rexe Tillersona, který v čele ropného konglomerátu ExxonMobil v důsledku sankcí přišel v Rusku o hotové jmění, nasvědčuje, že přinejmenším něco se změní. Možná by se ale dalo obecně říci, že s Trumpem přicházejí ty koncerny a ti oligarchové, pro které nebyla konfrontační a agresivní politika obamovsko-clintonovského establishmentu až tak výhodná, a tak si nyní budou chtít „namastit kapsy“. Tillerson a další petrolejáři v důsledku sankcí přicházeli o peníze, a tudíž je logické očekávat, že se změní i jejich politika vůči Rusku a že si nějakou záminku ke zrušení sankcí už najdou, aby se mohli vrátit na bohatá naleziště na Sibiři nebo (nedejbůh) i v té panenské oblasti za polárním kruhem. Dokonce mám pocit, že jim nyní ty sankce vadí víc než Rusku, které si na ně svým způsobem zvyklo, postupně se dostává do černých čísel a bude si moci vybírat kauzy, na nichž bude s USA spolupracovat. Tudíž nějaká změna v zahraniční politice USA nastane, ale jaká – nebo dokonce jak radikální – bude, si netroufám odhadnout. Už si ale stačí počkat pár dní a „budem vidět“.

Možná si Trump nyní tím rozhovorem jen chtěl hezky veřejně vyzkoušet reakce Evropy, trochu nám to tady „rozhodit“ a případně najít nové spojence; koneckonců, drtivá většina unijních elit stála na straně Hillary, a tak nikdy neuškodí je trochu poškádlit. Nevím.

Své ovoce už to v každém případě nese. Ozval se třeba francouzský generál letectva a velitel nejvyšší transformační alianční rady Denis Mercier, který už nadšeně souhlasí s Trumpem, že NATO je „absolutně zastaralé“, příliš se soustředí na expanzi do různých zemí, přičemž konkrétně jmenoval Afghánistán. O této už více než 16 let trvající „nevítězné demokratizaci“ mudruje v posledních týdnech i sám Trump, přičemž jeho otázky k tématu naznačují, že nechápe, o co že se v tom Afghánistánu pořád ještě snažíme. Ostatně, pokud si odmyslíme skvělé žoldy pro všechny zúčastněné okupační vojáky, tak taky netuším… Tipnu si tedy, že politika USA v Afghánistánu dozná změn. A totéž platí pro Afriku a Blízký východ. Obamova administrativa nebyla pozvána do Astany na mírové rozhovory o Sýrii, ale „trumpovci“ ano, byť třeba Írán tvrdí, že tam USA vůbec nemají co dělat, a Rusko zase nechává na Sýrii, aby rozhodla, zda tam USA chce, či nikoli. Fakticky tím otevírá dveře k zahájení oficiálních kontaktů Trumpovy administrativy s Damaškem, což je už samo o sobě malou revolucí – od obamovského „Asad musí jít“ k jednáním. Uvidíme, jak to dopadne. V Astaně se začíná v pondělí, i když není vyloučeno, že se vše z „organizačních“ důvodů ještě třeba i odloží. Není ale kam spěchat.


Ve včerejších LN vyšel komentář, že DJT to, asi, bohužel bude myslet vážně a jeho politika bude tak strašná, jak se zdá. Místopředseda TOP 09 Ženíšek sdělil, že s NATO je Trump „mimo mísu“. Jak nahlížíte na zděšení těchto nejloajálnějších propagátorů „transatlantické vazby“? Hroutí se jim svět? Co teď budou dělat? Semknou se kolem Merkelové, jak naznačují? Nebo prostě budou doufat, že za čtyři roky se zase vrátí ten krásný svět, který znali doteď?

Je možné, že se mnohým „hroutí svět“, ale myslím, že to platí fakticky a nikoli jen v podobě ztrát jakýchsi ideálů a jistot. Jistě, každý, kdo si plánoval prožít pohodlný novinářský nebo politický život v roli amerického vazala a důsledně mimo realitu, si samozřejmě může v koutku duše přát, že ta noční můra potrvá jen chvíli a pak se všechno zase možná vrátí do „normálu“. Na druhou stranu je tu ale letošní série voleb v Evropské unii, které mohou celý koncept zcela rozbít, je tu halda neřešených problémů, které se neustálým odsouváním jen dostaly na pokraj exploze. Obávám se, že zatímco se některým svět hroutí, všem ostatním se prostě jen mění před očima. Po letošku už Evropská unie nemusí nikdy vypadat jako dosud, ale to přece víme i bez toho, že by nám měl Donald Trump vzkazovat zpoza moře. A co se stane za čtyři roky? I kdyby třeba v amerických volbách vyhrál zase nějaký ten „správný“ kandidát, tak to jako zaútočí na Evropu a donutí silou Francouze, Holanďany, Brity, Italy a další srotit se zase do poslušného houfu? Na tu představu bych nevsadila ani zlámanou grešli.

...
...
...

Celý text ZDE

21.1.2016 HlavnéSprávy

Na portáli warfiles vysvetlil Jevgenij Satanovskij, známy ruský analytik a odborník pre vývoj politických vzťahov na Blízkom východe, prečo teroristi zaútočili na Deir-ez-Zor. Podľa jeho slov ISIS obkľúčili a útočia na Deir ez-Zor kvôli naftovým poliam v blízkosti mesta a kvôli skutočnosti, že po páde Rakky, Mosúlu a Aleppa predstavuje Deir-ez-Zor posledné mesto,ktoré sa môže stať ich základňou.

Pokračujú ťažké boje o ovládnutie mesta, do bojov sa zapojilo vo veľkej miere ruské a sýrske letectvo. Podľa Satanovského teroristi zaútočili v čase, kedy sa uskutočňuje rotácia ruského letectva a flotila v čele s admirálom Kuznecovom sa momentálne nachádza v oblasti Líbye. Satanovskij je presvedčený, že situácia sa opätovne zmení, keď do Sýrie pribudnú nové ruské lietadlá.

Podľa Satanovskému mestu Deir-ez-Zor hrozí humanitárna katastrofa, civilisti sú v ohrození, sýrska armáda však drží svoje pozície a bráni teroristom zmocniť sa mesta. K Rakke a Deir-ez-Zor prúdia každý deň nové oddiely teroristov, ktorí opúšťajú front pri Mosúle.

Podľa informácii portálu inforeactorútok na mesto Deir-ez-Zor vedie bývalý vysoký dôstojník Saddámových špeciálnych síl Abú Hassan Ibrahim al-Iraki. Do útokov na Deir-ez-Zor sa zapojilo aj také eso medzi poľnými veliteľmi, akým je Abú Shaddad al-Dzazraavi zo Saudskej Arábie.

Príslušníci republikánskej gardy, výsadkári a členovia 137 bataliónu, ktorý v oblasti Deir-ez-Zor bojujú patria k veteránom s veľkými skúsenosťami z bojov s teroristami. Časť populácie z Deir-ez-Zor sa v posledných hodinách pridala na stranu vládnych vojsk a zapojili sa do bojov. Evidentne sa veľká časť obyvateľstva nechce dostať pod nadvládu ISIS. Ich zásah do bojov v piatok bol úspešný, zaútočili na kolónu vozidiel teroristov a množstvo vozidiel zničili.

Skupiny obyvateľov zaútočili v oblastiach al Mijadin, Al-Ashara a Al-Buleil. Podľa informácii, libanonského Al-Ahbar príslušníci miestnych kmeňov, ktorí sa zapojili do bojov na strane vládnych vojakov dokonca zajali aj skupinu teroristov, nik z členov ISIS sa však do rúk vládnych vojakov živý nedostal, miestni obyvatelia ranených a zajatých teroristov zlynčovali na mieste. Vysvitlo, že na automobiloch sa nachádzali aj rodiny teroristov, ktoré takisto opúšťajú Mosul. Pri lynčovaní zahynuli aj rodinní príslušníci teroristov, ktorí sa takisto z Mosulu presúvajú.

Sýrska rozviedka potvrdila, že na Deir-ez-Zor útoči elita ISIS, ide o príslušníkov špeciálnych oddielov „Inghimaasiyyeen Units“ na ktorých výcviku participoval práve spomenutý plukovník jednotiek špeciálneho určenia Abú Hassan Ibrahim al-Iraki. Do útokov proti vládnym silám vedenie ISIS nasadilo aj jednotky Dzeish al-Kalifa a Armáda Kalifátu. Väčšina členov uvedených jednotiek patrila v minulosti k členom špeciálnych jednotiek irackej Saddámovej armády.

Sýrske vládne jednotky v Deir-ez-Zor bojujú momentálne proti najsilnejšiemu súperovi, s akým sa stretli. Utrpeli ťažké straty, rovnako však ťažké straty utrpeli aj členovia elitných oddielov ISIS. Tí sa zúfalo snažia mesto obsadiť, ich straty rastú každým dňom. Sýrske velenie v obkľúčenom Deir-ez-Zor vysoko oceňuje pomoc ruského a sýrskeho letectva.

Teroristi pália vo veľkom pneumatiky a vytvárajú v okolí Deir-ez-Zor hustú clonu, aby sťažili útoky ruských a sýrskych lietadiel.

Vojenskí odborníci upozorňujú na skutočnosť, že väčšina teroristov sa presúva k Deir-ez-Zor v noci, v nehostinnom prostredí a veľkou rýchlosťou, pretože sa obávajú ruských vrtuľníkov a lietadiel. Drsná jazda priniesla so sebou zničenie obrovského množstva bojových vozidiel, takže teroristom začínajú chýbať aj pickupy a aj nákladné vozidlá, pretože mnohé z vozidiel nie je možné opraviť. Ukazuje sa, že teroristi sa rozhodli získať Deir-ez-Zor za každú cenu.

Sýrski vojenskí odborníci odmietajú informáciu agentúry ISIS (al-Amaq) o tom, že teroristi obsadili miestny cintorín v Deir-ez-Zor.

Takisto predstavitelia sýrskych armádnych kruhov označili za nepravdivé informácie o ťažkých stratách 119 tankovej brigády vládnych vojsk a potvrdili, že jednotka, ktorá vykazovala ešte pred dvoma dňami príznaky paniky sa vďaka príchodu posíl v podobe nových výsadkárov (dopravili ich do Deir-ez-Zor vrtuľníkmi) skonsolidovala.

Informácie publikované v niektorých západných masovokomunikačných prostriedkoch o kolapse sýrskej obrany v Deir-ez-Zor označili sýrske vojenské zdroje za absolútny výmysel.

V posledných približne troch dňoch zničilo ruské a sýrske letectvo 2 tanky, 2 BMP, 7 pickupov. Ruské a sýrske lietadlá operovali v oblasti Huveidzi, Al-Rashidi, Al-Sinaa, Al-Buhailii, Al-Husseinii a Al-Dzuneina.

Podľa posledných informácii sa v okolí Deir-ez-Zor zaktivizovali neznáme skupiny špeciálnych síl, ktoré útočia na veliteľské centrá, sklady i poľných veliteľov. Server inforeactor vo svojej ďalšej správe potvrdil masívne nasadenie sniperov špeciálnych jednotiek, ktoré zlikvidovali v meste Hatla oddiel elitných irackých teroristov.

Video z Deir-ez-Zor z 18.1.2017:

21.1.2017 Politexpert a NWOO

Každý druhý poslanec ukrajinského parlamentu má odbornou zprávu z psychiatrické nemocnice nebo zápis v rejstříku trestů. Šokující statistické údaje uvedlo ukrajinské vydání Elise Journal. V seznamu jsou, zejména, uvedena jména v minulosti odsouzených poslanců – Oleg Ljaško, Taťjana Černovol, Sergej Pašinskij, Vjačeslav Konstantinovskij, generální prokurátor Jurij Lucenko, Andrej Bileckij, dvakrát souzená Julia Timošenko, Igor Mosijčuk a Jevgenij Dějděj.


Spis o psychiatrickém postižení Taťjany Černovol:


Odsouzení Olega Ljaška za ekonomické zločiny:


A předseda Nejvyšší rady, Andrej Parubij, tvář ukrajinského parlamentu, má odborné osvědčení o mentální retardaci:


Publikace také uvádí slova bývalého šéfa odboru boje s kriminalitou, související s drogami, který prohlásil, že každý čtvrtý poslanec ukrajinského parlamentu je narkoman.

V materiálech je vzpomenut i prezident Petr Porošenko, který byl několikrát obviněn z vraždy svého bratra a jiných „politických objednávek“, připomíná Elise Journal. Nicméně, žádná těchto záležitostí, týkající se politiků, se nedostala k soudu, což, mimochodem, může charakterizovat NEZÁVISLÝ soudní systém Ukrajiny.

Zdroj: https://politexpert.net/25982-shokiruyushchie-dokumenty-kazhdyi-vtoroi-v-rade-prestupnik-i-psih

21.1.2017 Ukraina a NWOO

Válka na Donbase přinesla Ukrajině velkou bídu. Psychický stav vojáků OSU se natolik zhoršil, že země nemá dostatek peněz na rehabilitaci svých vojáků. Demobilizovaní vojáci vracející se ze zóny ATO byli vrženi do občanského života jako zcela jiní lidé a mnozí úplně ztratili lidskou tvář.

Neslýchané případy smrti bývalých „atoščiků“ v důsledku opileckých šarvátek, neopatrného zacházení se zbraněmi nebo prostě nesmyslného násilí nabraly děsivého měřítka. V červnu Ministerstvo obrany Ukrajiny hlásilo, že nebojové ztráty OSU činí více jak třetinu ze všech ztrát v zóně ATO. V lednu už ministersto oznámilo, že nebojové ztráty převýšily bojové – 256 proti 211.


„Ukrajina je válečná země, to je fakt. Ale bojuje především sama se sebou. Z celkového počtu 466 vojáků zabitých v roce 2016 jich přímo v boji padlo 211. Ostatní úmrtí – a to je většina – byly sebevraždy, vraždy, neopatrné zacházení se zbraněmi, nemoci, dopravní nehody, předávkování, otravy. Nicméně část válečných ztrát byla způsobena také rukama jiných Ukrajinců,“ – napsal na své stránce ve Facebooku sloupkař vydání Bloomberg Leonid Beršidský.
Na poplach bijí už nejen na Ukrajině, ale po celém světě.

Německé vydání Frankfurte Rundschau upozornilo své čtenáře, že 80 % veteránu ATO trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Přitom se ukrajinské úřady zabývají pouze léčením tělesných zranění vojáků, nikoli jejich psychického zdraví, což může Ukrajinu změnit na časovanou bombu, – píše se ve vydání.

Proto se nikoli bezdůvodně v Evropě obávají migrantů z Ukrajiny, protože mezi nimi mohou být bývalí vojáci, kteří představují pro evropské občany riziko.
„Prakticky v každém velkém ukrajinském městě je místo, kde se mohou váleční veteráni scházet a tato místa jsou obvykle součástí všeobecných nemocnic, kde je pozornost věnována výhradně tělesnému zdraví lidí,“ – říká dobrovolnice Psychické krizové služby Ukrajinské asociace specialistů na překonání následků traumatických událostí Galina Cyganěnko.

Podle ní ukrajinští vojáci, kteří se vrací z ATO, už nedokážou střízlivě posoudit svoje konání. Žijí už v jiné realitě a nedokážou odlišit dobro od zla.


Tito chlapci znají snadné způsoby, jak si opatřit zbraň, s jejíž pomocí pak úspěšně řeší každodenní problémy.

V roce 2016 Ukrajinská asociace držitelů zbraní zveřejnila informaci, podle níž se v zemi nachází pět milionů nezákonně držených kusů střelných zbraní, které se ocitly v rukou řadových občanů. Postavme proti tomu 417 služebních pistolí, které daroval šéf ministerstva vnitra Arsen Avakov ukrajinským úředníkům a ochráncům zákona a můžeme bez přehánění konstatovat, že Ukrajina se stala nejnebezpečnějším ohniskem Evropy.

Ne nadarmo politologové a sociologové tvrdí, že pokud dojde ke třetímu majdanu, už to nebudou klidné akce. Ukrajinci jsou nyní po zuby ozbrojení a bývalí atoščici, jejichž psychiku poznamenala válka, představují pro lidi v civilním světě velké nebezpečí.

Zbraně pro boj

Tímto heslem se ukrajinští vojáci řídí i v civilním životě.
V ukrajinských médiích se nedávno objevily zprávy o tom, že v nemocnici v Charkově zemřel za podivných okolností a v důsledku mnohočetných popálenin a traumat voják ze zóny ATO. Zdroje říkají, že tato smrt stejně jako mnohé další jsou důsledkem násilí ze strany vlastních spolubojovníků a žádná záhada v tom není.

Ať to pravda je nebo není, dá se tomu zcela věřit vzhledem k řadě analogických událostí ve všech městech Ukrajiny. Jen během novoroční noci došlo ke 35 úmyslným vraždám. K většině z nich došlo na pozadí alkoholické intoxikace vraha nebo oběti.

A takových případů je spousta.

Začátkem ledna v Marince byli při opilecké přestřelce zabiti dva ukrajinští vojáci a další dva byli zraněni. Bývalý bojovníci Pravého sektoru procházející se po ulicích Kyjeva s granáty v ruce se stali v civilním životě běžnou samozřejmostí. 8. ledna došlo v soukromém domě v Oděse k výbuchu vinou bývalých bojovníků Pravého sektoru, který zabil dva lidi. Jak bylo oznámeno, v incidentu figuroval jeden bývalý „pravosek“, který v roce 2014 bojoval v ATO a účastnil se bojů u Širokina a v Pěskách.

Obyvatel Donbasu se bez zbraně v domě necítí bezpečně. Novinář z amerického New Yorker vyprávěl o výstavě fotografií, na níž byly vystaveny snímky, kde hlava rodiny má v jedné ruce dítě a v druhé zbraň. A to je dnes už spíš běžné než výjimka.

Hlavní prokurátor Ukrajiny Anatolij Matios již dříve řekl, že současný počet vojenských prokurátorů katastroficky nedostačuje k zastavení nelegálního konání ukrajinských vojáků. Ale je třeba léčit nemoc, ne její symptomy. Mnohem důležitější by bylo razantní navýšení počtu psychologů v rehabilitačních centrech. Nicméně v době hospodářské krize finanční prostředky Ukrajiny nestačí na zaplacení takového množství odborníků. Pravda, i priority jsou jiné.

„Současné ukrajinské orgány nepotřebují rehabilitační centra. Naopak, dělají vše pro to, aby tato biomasa klesla na úroveň zvířat. Neustále jim říkají, že pokud ne dnes, tak zítra zcela určitě bude útok a až vyřídíte nepřítele, bude všechno vaše – ženy, děti, zlato. U moci nejsou takoví, kterým by záleželo na stavu obyvatel. Porošenko a Grojsman tu jsou proto, aby původní národ zničili. Proto krev poteče i nadále. A čím víc se jich vzájemně pozabíjí, tím lépe. Proto také nebyl vyhlášen válečný stav, aby se nemuseli starat o vyplácení sociálky. Raněným by mu seli něco zaplatit, ale to se nikomu nechce. Současná vláda totiž chápe běžné občany jako plebs. Ať pijí, zabíjejí se, ať si dělají, co chtějí,“ – vysvětlil vojenský expert Alexandr Žilin.

Tento názor potvrzuje ukrajinský rozpočet na rok 2017, v němž je hlavní důraz kladen na národní bezpečnost a obranu. Do sektoru obrany půjde v letošním roce 130 miliard hřiven, což je o 13 % více než vloni. Přitom v podmínkách masové psychické nestability by měla ukrajinská vláda investovat spíš do armády psychologů, aby ochránila Ukrajince před Ukrajinci. Jenže se zdá, že kyjevské orgány jsou přívrženci teorie přirozeného výběru.

Nechte nás myslet za vás

21.1.2017  Tribun

Tohle slovo postfaktický je letos v módě, ale nikoliv proto, že umožňuje elitám ventilovat frustraci ze ztráty (dez)informačního monopolu, ale naopak proto, že jim umožňuje ji zakrývat a předstírat, že dříve byly obsahy (sic!) objektivní a lidé se rozhodovali racionálně na základě faktů, zatímco dnes převládají emoce. K tomu napsal moc pěkný text s názvem Vstupujeme do věku lhářů?Tomáš Urban, který do něj sice musel vložit povinný protiruský osten, když je z toho Člověka v tísni, ale moudře ho dal až nakonec, takže nezkazil zbytek, který stojí za to přečíst.

Fakta a čísla jsou totiž nadána mocí zdánlivě neutrálního popisu skutečnosti jako takové a v souvislosti souvislosti s rozvojem věd se staly sofistikovaným nástrojem politiků maskujících jejich zájmy zdáním objektivity.

Klesající důvěra v tradiční autority vede k vyhraněné formě individualismu, který je paradoxně náchylnější k větší stádnosti.

Sociální sítě umožňují rychlejší a prostorově neomezené sdružování sobě podobných jedinců. Online prostředí zároveň zesiluje tendenci ke konformitě, posunu k většímu extrému i k vyhraňování se vůči opozitním skupinám.

Nová generace však nepřináší změnu, ale snaží se spíš udržet status quo. Roli revolucionářů tak paradoxní přebírají lidé, kteří se chtějí vrátit do minulosti.

Snahu o objektivitu, vyváženost a nahlížení různých perspektiv považuje (…) za mýtus a další velkou propagandu.

Jak manipulují média

Věk víry v poznatelnost světa zřejmě končí a jako civilizace stojíme před úkolem přiznat si, že žádné autonomní svobodné vědomí, které by mohlo poznávat svět v jeho úplnosti, neexistuje a každé vědomí poznává jen více či méně manipulovaný subset reality. To samozřejmě není nic nového, jen se nám dlouho s pomocí autorit dařilo předstírat, že tomu tak není. Postfaktický svět není svět, ve kterém fakta přestala být důležitá, je to svět, ve které autority ztratily monopol na jejich výběr a výklad. Takový vývoj samozřejmě není bez rizika a může vést až naprostému rozpadu sociality a totální atomizaci společnosti, stejně tak ale může vést k větší míře sociální interakce a komunikace, každopádně ale nemá nic společného s pravdou nebo lží. A také se zřejmě budeme muset připravit na to, že „národy“ v postfaktickém světě nebudou určovány územím, jazykem a genetickou příbuzností, ale mnohem spíše zájmy, názory a blízkostí mentality a temperamentu.

Vladimír Stwora
21. 1. 2017     Zvedavec
Dnes jsem měl v poště email z místa, odkud bych to nečekal. Píše mi sám třetí tajemník politicko-ekonomického oddělení polského velvyslanectví v Praze. Nemám dovolení text přetisknout doslova (pochybuji, že bych ho dostal), ale mohu to převyprávět. Ostatně jsou to jen dva řádky. Pisatel mě žádá, abych ze Zvědavce odstranil tři roky starý článek „Polské koncentrační tábory a jejich ruské oběti“ Nikolaje Mališevského, protože prý obsahuje historicky nepodložené informace a lze jej chápat jako manipulativní a dezinformující.
 
Aktualizace 19.1.:Polské velvyslanectví se chce obrátit na Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám Ministerstva vnitra..
Napsal jsem polskému velvyslanectví tuto odpověď:
Vážený pane tajemníku
Dělám Zvědavce už 20 let, máme tady přes 7000 článků. Snažím se přinášet pravdivé informace, mým cílem nikdy nebylo dezinformovat nebo lhát. Pochopitelně nemohu ověřovat pravdivost každého článku, za věcnou správnost ručí autor. Nejsem historik a nejsem schopen posoudit, na kolik je Vámi zmíněný článek manipulativní a dezinformující. Ale současně nemohu plnit přání každého, kdo se cítí dotčen něčím, co tady publikuji. Tomu by se říkala cenzura.
Součástí naší Ústavy je Listina základních práv a svobod člověka. Dovolte, abych připomenul článek 17:
Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
V odstavci (4) se uvádějí výjimky, kdy lze svobodu projevu omezit. Jde o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Váš požadavek do těchto výjimek nespadá.
A v článku 15, odstavci (2) se uvádí
Pokud s obsahem článku nesouhlasíte, navrhuji, abyste nechal některým Vaším historikem vypracovat zprávu, proč je zmíněný článek manipulativní a dezinformační. Rád Váš text uveřejním v plném znění. Proti dezinformaci bojujte uvedením pravdivých faktů, ne cenzurou a umlčováním.
Pane tajemníku, dovolte, abych využil příležitosti, že jste napsal, a vyjádřil vážné zneklidnění a hluboký nesouhlas z toho, jak Polsko neustále hrotí nepřátelství a provokuje Rusko. Dráždíte ruského medvěda a to se ještě nikomu nevyplatilo. Těžko říct, co je větší, zda Vaše chorobná nenávist nebo Váš paranoidní (podotýkám ničím nezdůvodněný) strach z údajné ruské agrese. V tomto měsíci jste na svém území přivítali 3500 amerických vojáků spolu s 87 tanky Abrams, 18 samohybnými houfnicemi Paladin, 144 obrněnci Bradley a 419 vozidly Humvee. Na území Polska bude velitelství NATO. Co vlastně chcete, pane tajemníku? Co čekáte? Zapomněli jste, že jste Slované a Rusové jsou také Slované? To chcete, aby Slovan vraždil Slovana? Neuvědomujete si, že tímto krokem jste se stali prvním cílem v případě vojenského konfliktu (a my s Vámi)? Ohrožujete nejen sebe sama, ale celou Evropu!
Druhá světová válka začala na Vašem území. Německý agresor (se kterým jste měli smlouvu o přátelství) zinscenoval operaci pod falešnou vlajkou, aby měl záminku k obsazení Vaší země a následnému rozpoutání nejhorší války v dějinách. Dnes jsou kulisy nastaveny podobně, jako v roce 1938. Jen německého agresora nahradil jiný agresor. Ne, nemyslím Rusko. Myslím zemi, která od svého vzniku vedla nespočet válek, která v roce 2005 měla 737 vojenských základen po celém světě (hledal jsem na internetu, kolik vojenských základen po světě mají Rusové a nenašel. Myslím, že jedna je v Sýrii, možná jinde ještě také nějaká, ale jejich počet je o dva řády menší než USA), jejíž vojenský rozpočet pro tento rok je 725,9 miliard dolarů), což je více než součet rozpočtů všech států světa. Mimochodem Vámi tak nenáviděné Rusko má vojenský rozpočet pouhých 84 miliard– 9x menší. A s takovou zemí se bratříčkujete? Čekáte na další operaci pod falešnou vlajkou na Vašem území? Američané jsou v tom mistři, jen si vzpomeňte, jak začala válka ve Vietnamu. Víte, že by to znamenalo třetí světovou válku – nekonečně destruktivnější, než byla druhá? Opravdu jste tak naivní a nepoučitelní?
Abychom se vrátili k Vašemu požadavku. Je mi líto, ale nemohu Vám vyhovět. Ale jak jsem řekl, mohu uveřejnit Vaši polemiku s tímto článkem.
Přeji hezký den.

Aktualizace 19.1.: Polské velvyslanectví otevřeně vyhrožuje

Přišla reakce z polského velvyslanectví. Pan tajemník napsal, že se obrátí na Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám Ministerstva vnitra, které v souladu s Ústavou České republiky řeší otázky manipulace a dezinformace. Doplnil, že pochází z rodiny, která po několik generací zpět vždy bojovala (proti různým režimům) za svobodu slova. A že účelové lži, jejichž cílem je diskreditovat sousední zemi, a které hájím, jsou jejím pravým opakem.
Moje odpověď:
Vážený pane tajemníku,
budu upřímný. Nelíbí se mi tón Vašeho dopisu a nelíbí se mi otevřené vyhrožování a manipulace se slovy. Vy jste použil výraz "účelová lež", což implikuje, že jsem to udělal úmyslně. Napsal jsem Vám, že nejsem historik a nevím, zda článek obsahuje nepravdy a lži. Možná tam je lež, ale určitě není úmyslná. Nabídl jsem Vám možnost opravy, dialogu. Proti lží se bojuje argumenty. Vy místo toho voláte po cenzuře. Žádná diskuze, jen cenzura. Jako třešnička na dortu pak působí Vaše prohlášení, že pocházíte z rodiny, která vždy bojovala za svobodu slova. Prosím Vás jak? Cenzurou? Pokud jinak, pak - nezlobte se - nějak do té rodiny nezapadáte.
Věřím, že svou pohrůžku splníte. Ale své zemi tím nepomůžete, naopak.

Vlastimil Podracký 
21.1.2017  ČeskéNárodníListy
Je zapotřebí připomínat tento zoufalý protestní čin, nicméně je taktéž zapotřebí jej vysvětlovat v rámci doby a nedělat z něj něco jiného. Situace byla tenkrát naprosto specifická a nemyslím si, že dnes je zcela dobře chápána. Proto se pokusím jako pamětník tuto situaci objasnit.


Obsazením naší republiky vojsky pěti zemí Varšavské smlouvy v srpnu r. 1968 byl přerušen zdárný a většinou lidí podporovaný proces demokratizace. Přesto po návratu naší vlády z Moskvy byla jistá naděje na pokračování tohoto procesu nebo alespoň zachování dosažených změn. Těmi změnami byla především větší svoboda, tedy existence některých nezávislých organizací, určitá svoboda ve sdělovacích prostředcích, ale především osoby spojené s celým demokratizačním procesem na jaře r. 1968. Tyto osoby v lednu 1969 ještě byly většinou na svých místech a mohly být zárukou, že alespoň něco z uvolnění zůstane. O toto „něco“ v lednu 1969 šlo. Šlo o to, aby zůstal na svém místě Dubček a Svoboda. Toto „něco“ bylo ohroženo neustálými ataky komunistických „konzervativců“ tzv. „starých struktur“, které se staly vlastně znovu „novými strukturami“ podporovanými sověty. Především šlo o to, aby v komunistické straně zůstali na vedoucích místech lidé spojení s demokratizačním procesem, ale také, aby se komunistická strana nezměnila. To znamená, aby zůstala ta členská základna, která umožnila „pražské jaro“ 1968 a dovolila mnohým z nich se tohoto demokratizačního procesu zúčastnit.

Myslím si, že v lednu 1969 jsem však už cítil ve vzduchu cosi, jakýsi závan zatuchlosti, cosi, co existovalo před rokem 1968, ba co dím ještě dříve. Zatímco na podzim ještě televize a rozhlas mluvili docela svobodně, pouze s politickou korektností k SSSR, po Novém roce začalo přituhovat. Ledasco už se říkat nemohlo. Staré struktury dělaly „pochod institucemi“. Dosazovaly tam svoje lidi. Bylo stále zřetelnější, že Dubček už nevládl a dělal celému procesu pouze stafáž.

Tito noví lidé mluvili zcela jinak. Prostě se to nedalo poslouchat. Vypadalo to jako by spadli z Marsu. Už nemluvili o tom, že se musíme chovat demokraticky, tolerantně k odlišným názorům, zapojit celý národ do procesu budování socialismu, vyzývat lidi, aby zůstali svobodnými občany apod. Úplně jakoby Pražské jaro 1968 neexistovalo. Ještě sice nenastoupila tvrdá ruka, tedy odsuzování a hony na čarodějnice, ale tato přechodná doba měla veřejnost odříznout od r. 1968 a jeho myšlenek, aby se následně mohlo začít s novou politikou. Myšlenky r. 1968 se objevovaly stále méně, tak jak byli pracovníci médií postupně vyměňováni nebo získáváni pro novou politiku. Právě v této době, když ještě myšlenky r. 1968 nebyly odsouzeny, ale média je již nehlásala, vystoupil Palach se svým činem.

Když potom nastal zvrat v Komunistické straně tzv. dubnovým plénem ÚV KSČ a vlastně začal vlastní proces normalizace, už se nedalo nic dělat, protože vše a opravdu vše už záleželo jen na KSČ. První, co „staronové struktury“ udělaly, bylo vyhazování ze strany členů KSČ, na které se noví vládcové v pozadí nemohli spolehnout. Tím se obnovila jejich moc, už nebyla závislá jen na vyhrožování a získávání výhodami, ale funkčnost byla stoprocentní. Potom už v KSČ nebyli lidé, kteří by nějaký demokratizační proces mohli dělat, už se nevyskytli ani později. Ale dokud se to nestalo, tedy do dubna 1969, byla naděje. Když v srpnu 1969 v Praze nastaly nepokoje na roční výročí obsazení naší země armádami Varšavské smlouvy, musím poctivě říci, že to bylo pozdě a sloužilo to zase jen komunistům (novým vládcům), aby toto povstání mocensky zlikvidovali a zavedli potom už naprosto tvrdý režim. Tenkrát v srpnu 1969, když jsme viděli tzv. kontrarevoluci v Praze, jsem si mnohokrát myslel: „Kdyby to tak přišlo v lednu, kdyby se podařilo Palachovi něco takového zdvihnout, mělo by to účel a možná i nějaký efekt, ale v srpnu to posloužilo jen komunistům k upevnění moci“. Jít v srpnu hlavou proti zdi, kterou už komunisté do té doby vybudovali, bylo zbytečné a já stejně jako mnozí jiní jsme to považovali za akci StB. Myslím si, že by se tato událost mohla historicky prozkoumat, jak to vlastně bylo. Proč někteří povstali v srpnu a neuposlechli Palacha v lednu, dokud byl čas a mělo to nějaký význam?

Palachův čin nebyl protest, protesty proti okupaci proběhly dávno předtím a navíc v té době už protestovat nemělo smysl. Dnes se tato věc nepravdivě interpretuje jako protest. Byl to čin, který měl vzbudit akci, akci občanů, aby se nedali, aby si zachovali, co se zachovat dá. Byl to poslední zoufalý čin v poslední chvíli, kdy ještě mělo smysl něco dělat. Naděje na úspěch takového činu byla mizivá. Především proto, že vše záleželo na komunistech. V tomto boji selhali především komunisté.

Znal jsem mladého komunistu, kamaráda ze školy, který byl původně v agitkách, později byl předsedou ČSM (Československý svaz mládeže) v podniku, mluvil na schůzích a předával květiny ženám na oslavě MDŽ. Byl produktem své doby. Když se pootevřely dveře na Západ, byl první, kdo jel na světovou výstavu v Bruselu v r. 1958. Postupně mu bylo vše jasné. Nebyl hlupák, viděl, kam režim spěje, viděl, že to tak dál nejde a zcela poctivě uznal, že musí být demokratizace, která by zapojila celý národ do správy své země. Samozřejmě, že byl pro Dubčeka a v květnu r. 1968 šel v průvodu, kde nesl heslo: „odstraňte staré struktury!“ Protestoval proti zásahu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu a byl rád, že se Dubček vrátil a dalo by se pokračovat. Dokonce věřil, že i obsazeni sovětskými vojsky můžeme dál pokračovat a že sověti nám to dovolí. A právě v lednu, poté, co se upálil Palach, bylo vidět, že přemýšlí. Začínal si uvědomovat svoji budoucnost. Přestal mluvit o politice. Co se odehrávalo na stranických schůzích? Najednou se přestal o tom šířit. V té době asi už přešli staronové struktury k akci vyhrožování, získávání spojenců a vlastně zrádců Dubčeka a celé té demokratické garnitury. Ale daleko víc asi bylo zastrašování. Tito lidé, komunisté demokratického smýšlení se stáhli. Mysleli si, že si zachrání kůži. Nestalo se, vyletěli ze strany do roka a byli pronásledováni. Kdyby věděli, co je čeká, možná by na ně měl Palachův čin jiný dopad. Prostě tady v této situaci selhali.

Je ovšem otázkou, co by vlastně dělali, kdyby Palacha poslechli. Situace ze srpna 1968 nás poučuje o tom, že se cosi dělat dalo. Jenom odpor celého národa přesvědčil sověty a „staré struktury“, že musí ustoupit a Dubčeka nechat na vedoucím postu. Také nenastoupila otevřená diktatura a teror. Ale už jen to, že by nenastaly čistky ve straně, by byl velký pokrok a mělo by to velký význam na budoucnost.

A právě tady vzniká otázka. Proč ti komunisté, kteří byli později za strany vyhozeni, mnozí se stali signatáři Charty 77, dnes se považují za oběti, proč nebojovali, dokud byl čas. Podle mne to hrdinové nejsou, jsou to zbabělci. Mysleli, že je nechají na pokoji, že nějak přežijí. Ale totalitní režim na nikoho nezapomene, jakmile se mu nikdo nepostaví, dokoná svoje ničivé ďábelské dílo do samotného konce zcela důsledně.

Palach je memento, je to memento zbabělosti, je to memento zmařené příležitosti těch, kteří ještě mohli něco dělat. Je to varování, že „přežívat“ se nedá, dokud je jen malá naděje musí se bojovat. Platí to i dnes. Jinak ztratíme svobodu.