23.1. 2017   Svobodné noviny   
ANALÝZA Mnoho Evropanů bylo překvapeno prohlášením britské premiérky Theresy Mayovéo rozhodnutí Velké Británie zvolit variantu takzvaného tvrdého brexitu a opustit jednotný evropský trh. Většina komentářů v důsledku toho předpovídá Británii hospodářský pokles, protože obchod se zeměmi Evropské unie tvoří 44 procent tamního exportu.
Tato míra propojení ekonomik Velké Británie a Evropské unie se zdá skutečně natolik významnou, že je úvaha o ekonomické nevýhodnosti tvrdého brexitu nasnadě. Pokud však zkoumáme i další makroekonomické ukazatele, zjistíme, že výsledek bude přesně opačný.

Jednotný evropský trh znamená volný pohyb zboží nezatížený cly nebo obdobnými poplatky. Zároveň ale představuje prostor ohraničený protekcionistickými bariérami, které zdražují dovoz zboží ze zemí mimo EU a zároveň udržují v rámci unie vyšší ceny zboží, zejména zemědělských produktů.

Britské výrobky tedy dosud mají volný vstup na trhy zemí Evropské unie, ale na úkor vyšších cen dovozů. Opuštění jednotného evropského trhu bude znamenat, že výrazně poklesne cena britského zboží a zboží dováženého ze zemí mimo EU. To platí i pro zemědělské produkty. V otázce zemědělství však bude britská vláda čelit složitému dilematu.
Dotování převezme vláda

Snížení cen zemědělských produktů sice přinese zisk britským spotřebitelům, ale způsobí ztrátu britským farmářům, protože se na jejich produkty již nebude vztahovat společná zemědělská politika, tedy hlavně dotace na zemědělské produkty poskytované EU. Vláda zřejmě bude muset krátkodobě převzít jejich dotování, ale do budoucna bude nucena najít model, jak uspět v konkurenci s dotovanými zemědělskými výrobky ze zemí EU.

Obchod se zeměmi Evropské unie sice tvoří 44 % britského exportu, ale je třeba vzít v potaz to, že se zároveň jedná o necelých 15 % britského hrubého domácího produktu. Evropská legislativa se ale vztahuje i na zbylých 85 % britské ekonomiky. Unijní legislativa je přitom faktorem, který zdražuje britskou produkci.

Toto zdražení je způsobeno orientací Evropské unie na snížení nebezpečí globálního oteplování a s tím souvisejícím tlakem na její členy, aby přešli z nízkonákladových energetických zdrojů na nákladnější tzv. obnovitelné zdroje. To vyvolává nutnost velkých výdajů v těžkém, zejména ocelářském průmyslu. Dalším důvodem zdražení britské produkce je evropská sociální legislativa, která zvyšuje cenu práce a tudíž i náklady na výrobu.

Britský průmysl a zemědělství tvoří pouze přibližně 11 % hrubého domácího produktu. Téměř 80 % procent britské ekonomiky však tvoří služby. Protekcionistické bariéry jednotného evropského trhu se ale na služby nevztahují a jejich poskytování zemím EU není zatíženo žádnými cly či jinými platbami.
Žádné tarifní bariéry

Opuštěním jednotného evropského trhu se tedy pro export britských služeb nic nezmění. A právě v exportu služeb je Velká Británie mimořádně silná.

Přebytek její obchodní bilance se zeměmi EU v oblasti služeb ročně přesahuje 35 miliard eur. Navíc velkou část těchto služeb tvoří služby finanční, které se vystoupením z jednotného evropského trhu vymaní ze stále rozsáhlejší evropské regulace finančního trhu.

I kdyby neuzavřela Velká Británie s Evropskou unií žádnou obchodní dohodu, stále bude mít v obchodu s EU solidní postavení jakožto člen Světové obchodní organizace.

Není však příliš pravděpodobné, že by Evropská unie chtěla vztyčit mezi EU a Velkou Británií odvetné tarifní bariéry, jakkoli to někteří evropští politici ve své zlosti na brexit prohlašují. Evropská unie totiž potřebuje obchodovat s Velkou Británií vlastně víc než Velká Británie s EU. Obchodní deficit Velké Británie se zbytkem unie ve zboží totiž činí ročně přibližně 100 miliard eur.

Zbylé země EU tedy do Británie více dováží, nežli dováží Velká Británie do EU, a unie určitě nebude chtít tento trh ztratit. Velká Británie také ušetří na odvodech do evropského rozpočtu. I po odečtení britského rabatu a přijatých dotací z rozpočtu EU by čistá platba Británie činila přibližně 13 mld. eur ročně s tím, že je zjevný trend k jejímu zvyšování.

Unikátní postavení Velké Británie bude ve výsledku znamenat, že pro ni bude brexit ekonomickým přínosem. Je to však spíše ona příslovečná výjimka potvrzující pravidlo.

zajoch
23.1.2017 Outsidermedia

Přetiskujeme další pokračování Zajochova Světa ruskýma očima, čili výběrem nejzajímavějších článků ruského internetu, tak jak je překladatel připravil pro Outsidermedia.

Jakov Kedmi: USA se přemění na Japonsko

Automobilky v Detrit dnes

Ljubov Stěpušova, Sergej Valentinov
13. ledna 2017
Ještě před volbami předpověděl J. Kedmi vítězství Trumpa. O tom, co nově zvoleného prezidenta čeká v dohledné budoucnosti, pohovořila s analytikem Ljubov Stěpušova.

Tendence informačních prostředků, vlády a ústředí Demokratické strany ve Spojených státech neodpovídaly reálnému vývoji událostí. Tyto složky nechápaly, co se v zemi děje. Země nechtěla žít postaru a předchozí vláda nedokázala žít nově. Kdyby nebylo špinavých metod Clintonových, probíhal by předvolební boj mezi Sandersem a Trumpem, starým židovským socialistou a stoprocentním Američanem – miliardářem. To se v Americe ještě nestalo. Avšak zafungoval byrokratický aparát a do voleb nešel Sanders, ale Clintonová, čímž byl Trump ve velmi výhodné pozici. Obecná nespokojenost se projevila vůči Clintonové, která měla pokračovat v Obamově politice. To si Američané nepřáli a hlasovali pro Trumpa.

Americká společnost se dostala do velmi vážné krize, charakteristické uvědoměním mladé generace, že ač vyrostli v bohatší Americe než jejich rodiče, mají i lepší vzdělání, ale přesto se jim nikdy nepodaří být stejně úspěšní jako jejich rodiče. Tato část hlasovala jak proti republikánům, tak proti demokratům.

Nově zvolený prezident řekl, že odmítá to, co je, a chce něco jiného. Clintonová by ponechala stávající, což nechtěli lidé v USA. V posledních dvaceti létech nastaly kolosální neúspěchy politiky amerických presidentů. Spojené státy se dostaly do konfliktu se svými vnitřními problémy a rovněž v zahraničí. Jejich politika zkrachovala všude – v Evropě, na Dálném východě, na Blízkém východě i v Jižní Americe. Ač se Američané příliš nezajímají o zahraniční politiku, přece to ovlivnilo veřejné mínění negativně. Američané řekli, že chtějí žít v jiné Americe.

Trump chce Ameriku vrátit do dřívějšího stavu, kdy byly základní druhy výroby ve Spojených státech a hromadění kapitálu také. Kvůli tomu se Amerika musí zříci role, kterou ve světě hraje dnes. Vzala si příliš velké sousto. Ohromné intelektuální a materiální bohatství bylo soustředěné v důsledku dvou světových válek, které zničily celý svět, ale USA obohatily. Tato země se rozvíjela ve skleníkových podmínkách, ale časy se změnily.

Současná americká politická hegemonie slouží americké ekonomice. Americké, většinou transkontinentální společnosti, mají své zisky mimo USA. Vrátit je do USA by znamenalo vybudovat jinou ekonomiku, jinak řečeno, změnit USA na Japonsko, které žije na svůj účet, ze své práce a vlastního rozvoje. Japonsko je však omezeno na své ostrovy.

Trumpův plán je vrátit USA do svých přirozených hranic. Posílí je to vnitřně a zároveň to omezí moc a zisky největších mezinárodních monopolů. Právě o to bude nejzávažnější zápas. Tento nyní zahajovaný proces znamená návrat USA do své přirozené velikosti a je to proces nezvratný.

Ačkoliv má Trump před sebou maximálně 8 let vládnutí, může za tuto dobu dosáhnout mnoho. Příkladem je, bez ohledu na detaily, období Hitlerovy vlády. Tento kancléř byl schopen za 6 let od roku 1933 z Německa udělat jednu z nejsilnějších zemí světa, s mocnou ekonomikou a silnou armádou.

Z druhé strany je příklad Sovětského svazu. V roce 1932 zde nebyla moderní armáda, průmyslová infrastruktura, s obtížemi zde dávali dohromady stav, který byl před revolucí a první světovou válkou. Od roku 1932 do roku 1941 udělala země takový skok, že mohla ustát těžkou válku.

Co vztahy USA a Ruska?

Američané neberou v potaz nikoho jiného než sobě rovné. I Trump se považuje za prvního z prvních. Až dosud Američané uzavírali veškeré dohody s Ruskem stejně jako třeba s Indiány a na Rusy se dívali jako na Rudochy sobě nerovné. Takové vztahy mají k celému světu a ty se silně zakořenily v amerických ekonomických, státních, politických a intelektuálních elitách. Je to druh rasismu: patřím do lepší společnosti, a proto mi náleží více práv a vám primitivnějším musím předepisovat, jak máte žít. Obama to řekl naplno: my stanovujeme pravidla, jimiž se svět musí řídit.

Postoj Trumpa tak ostrý a agresívní nebude. Ovšem pojem „rovnost“ je v rozporu s americkým systémem, s americkým chápáním. Pro něj je hlavní princip: „Dokaž, že jsi silnější!“ Avšak být „lepší“ a úspěšnější nedává nikomu právo určovat jiným lidem způsob jejich života. V Americe ale ano.

Čína a Rusko mají silnou ideologii. Čína nebude bojovat, ale bude do světa pronikat prostřednictvím ekonomiky, přičemž s těmi národy nebude splývat. V Rusku je ideologie pravoslavná. Vrací se sem křesťanství a panslavismus jako státní ideologie, která je silná a jejím základem je víra v duši jakožto prvotní, je o ni třeba pečovat a teprve potom přijdou materiální požitky.

Čína je civilizací, která není expanzívní, na rozdíl od západní civilizace. Číňané si nepřejí, aby západní barbaři ovlivňovali jejich společnost. Sami nikdy nechtěli dobývat cizí země. Jejich zásadou je od jiných národů získávat to, co potřebují, mírovou cestou. K sobě je pouštět nechtějí. Zde je rozdíl mezi Číňany a Američany, kteří jsou přesvědčeni, že jen oni jsou ti praví a všichni ostatní jsou povinni uvažovat stejně jako oni. Číňané myslí jinak: „Jak vy žijete, je vaše věc. Hlavně aby vaše zájmy nepřekáželi našim a my abychom z vás mohli mít prospěch“.

V Rusku je to jinak. Rusko po všech katastrofách, které prožilo od doby Petra Velikého, hledá usilovně odpověď na otázku "co jsou ruská civilizace a ruský národ. Ne co znamená být občanem Ruska, ale co znamená být součástí ruské civilizace". To, že se nad tím zamýšlejí a vkládají do toho nejlepší intelektuální síly, vypovídá o tom, že jsou ve společnosti zdravé síly. Jestliže se zamýšlet přestanou a začnou tvrdit, že je jim všechno jasné a všechno je dobré, potom končí rozvoj. To je velmi nebezpečné. Dokud to vře, dokud je pro lidi důležité chápat, kdo jsou a ne co jedí, chápat jaké mají hodnoty, jak se chovají jeden ke druhému, na jakém mravním základě se nacházejí, budou ve společnosti zdravé síly.

Dnešním hlavním problémem Ruska je určení toho, jaké má Rusko státní zájmy, jaké mají národy Ruska a celkově ruský národ národní zájmy. Zde ještě odpovědi nenašli a to je hlavní problém. Všechny ostatní jsou druhořadé. Hospodářské a politické jsou problémy tradiční, všechno jsou to buď nemoci růstu nebo přežitky minulosti. Jsou vždy a u všech.

Druhý problém je korupce. Ještě u dvou národů je korupce národním rysem. Je to Čína a Indie. Existuje další země, ve které žijí Číňané a Indové, je to Singapur a tady korupce není. Znamená to, že problémy z dřívější doby je možné překonat.

Třetí problém Ruska je nehospodárnost. To je důsledek nevolnictví. Když bylo nevolnictví nahrazeno státní mocí, nepodařilo se odstranit pocit „to není moje“. S tímto problémem se bude muset ruská společnost vyrovnat.

Převzato z Pravda.ru

Rusko se svojí bezpečností neobchoduje

Jurij Rubcov
17. ledna 2017

V rozhovoru pro The Times navrhl Trump Rusku obchod: Výměnou za zrušení sankcí „velmi významně“ snížit ruský jaderný arzenál.

Dmitrij Peskov v očekávání zájmu médií vyzval, aby se vyčkalo na inauguraci Trumpa a teprve potom se vyjádřit k oficiálním výzvám. Zatím se jedná jen o variantu. Přesto by si experti měli již nyní otázku „snížení“ vyjasnit.

Podstatou návrhu je vyměnit vojenskou bezpečnost Ruska, kterou zásadním způsobem zajišťují strategické jaderné síly (SJS), za ekonomické uvolnění po zrušení sankcí.

Je pravda, že svět je zavalen přebytkem jaderných zbraní (JZ). Ale pokud se hovoří konkrétně, je podstatnou otázkou, za jakých podmínek se snižují anebo budou snižovat jejich počty. Rusko si neudržuje svůj jaderný potenciál proto, že by chtělo být militaristickou velmocí. Takto představovat Rusko je lživé. Stačí porovnat vojenské rozpočty velkých států. Výzva Trumpa nebude nikdy akceptována, Rusko se svojí bezpečností nehodlá kšeftovat.

Prezident Putin na zasedání Rady bezpečnosti RF uvedl, že „důvod nátlaku na Rusko je pochopitelný, Rusko provádí nezávislou domácí i zahraniční politiku a neobchoduje se svou svrchovaností, ne všem se to líbí, ale jinak to být nemůže“.

Co přivedlo okruh kolem nového prezidenta USA k požadavku na snížení ruských JZ? Že by Rusko snižovalo jaderný arzenál pomaleji než jiné země? Nikoliv. V porovnáním s obdobím vrcholící studené války se ruské strategické jaderné systémy snížily o 85 % a taktické JZ o tři čtvrtiny. Nyní se jaderné arzenály Ruska a USA nacházejí na úrovni konce padesátých a počátku šedesátých let. Žádná jiná země než Rusko a USA nemá pod stálou mezinárodní kontrolou snižování JZ. Je tomu právě naopak. V jaderném klubu jsou dosavadní a nově vstupující země a ty si své jaderné arzenály bez problému rozšiřují.

Že by Rusko neúměrně předčilo USA v množství JZ? Nikoliv. Údaje k 1. září 2015: RF 526 nasazených nosičů a 1628 bojových hlavic, USA 762 nosičů a 1538 bojových hlavic. proč je tedy požadavek na velmi výrazné snížení? Existuje přece dohoda o snížení útočných zbraní START-III, platná do roku 2021: počet nasazených strategických nosičů (mezikontinentální balistické rakety, ponorky a těžké bombardéry) na každé straně do 700 kusů a až 1550 jaderných hlavic na nich.

Jak to vypadá se sankcemi. Poslední zavedl Západ jako odpověď na připojení Krymu k Rusku a na ruskou podporu Donbasu, který odmítá žít v nacisticko-oligarchickém režimu Ukrajiny. Sankce potvrdil dne 16. ledna Biden při návštěvě Kyjeva. Prohlásil, že sankce musejí trvat, dokud Rusko nesplní své závazky z minských dohod.

Znamená nová nabídka zrušení sankcí za snížení JZ to, že Krym a minské dohody nejsou pro budoucí americkou administrativu atraktivní a bude tedy ochotna sankce zrušit? Byly zavedeny jako nástroj pro získávání ústupků RF v globálních otázkách a bude se v tomto směru pokračovat? Nebo Trump nevidí riziko v pokračování Obamových kroků, který v sankcích viděl prostředek na oslabování Ruska a sám si sedl do louže. Přitom se snažil za každou cenu donutit Moskvu k pokračování rozhovorů o omezování JZ. Podle odborníků v tom byly postranní úmysly: i relativní snížení počtu jaderných nosičů a jaderných hlavic by posílilo útočnou sílu amerických přesných nejaderných prostředků, srovnatelných v síle s jadernými, především dalekonosných řízených střel.

Rusko v této otázce odmítá obchod i jednostranné ústupky a navrhuje takové podmínky upevnění strategické stability, které povedou k bezpečnosti světového společenství jako celku i každé jednotlivé země, jaderné i nejaderné.

Hlavní z těchto podmínek:

Zúčastnit se odzbrojení. Všechny země vlastnící JZ budou odzbrojovat – bez výjimky. Dosud se ani jedna z ostatních zemí nesnažila zapojit do procesu snižování JZ podle dohody START-III. Jedná se především o Velkou Británii, Francii a Čínu.

Dodržovat dohodu START-III. Americká strana ignoruje vztah mezi strategickými útočnými a strategickými obrannými zbraněmi, který je dán v preambuli dohody. Naproti tomu se Američané snaží vytvořit globální systém PRO (Protiraketové obrany), který ohrožuje ruský potenciál jaderného odstrašování.

USA odmítají další kroky vedoucí k zásadní změně situace v oblasti strategické stability. Proto loni v říjnu pozastavilo Rusko plnění dohody s vládou USA o využití plutonia, nepotřebného pro cíle obrany. Prý z důvodu krize na Ukrajině zvyšuje USA v této zemi a v zemích Východní Evropy vojenskou přítomnost s vytvořením šesti nových středisek řízení vojsk: v Bulharsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku, Rumunsku a Estonsku, s vysláním složek ozbrojených sil USA do Pobaltí a se zvýšením počtu letadel NATO tamtéž.

Za Obamy se USA všemožně vyhýbaly přijetí uvedených podmínek. Pokud nebude Trump chtít zůstat v jedné z nejdůležitějších otázek mezinárodní bezpečnosti jen chabým stínem svého předchůdce, měl by naslouchat hlasu Moskvy.

Převzato z Fondsk.ru

Srbské MiGy

Na Balkáně může vzplanout nová válka: Západ provokuje Srbsko

19. ledna 2017

Vojenský politolog Alexandr Perendžijev poskytl rozhovor o situaci na Balkáně. Podle jeho názoru tam může dojít k nové válce.

Před několika dny se zhoršily vztahy mezi Srbskem a vládou Kosova. Albánci nepropustili vlak, který měl dojet do Mitrovice. V souvislosti s tím oznámila srbská vláda, že je připravena vyslat do Kosova vojsko, bude-li tam žijícím srbským občanům hrozit nebezpečí. Nejedná se jen o poměr mezi Srbskem a Kosovem, ale záležitost má širší dosah. Těsně před Novým rokem byla představena v Evropě struktura na způsob IS a ta se může objevit zejména na základně Kosovo. Je především nebezpečím pro Srbsko a Srby žijící v Kosovu, ale je nebezpečím i pro Evropu.

Dříve jednal oficiální Bělehrad podle Bruselu a Washingtonu správně. Srbsko mělo vstoupit do NATO a EU. Jenže Srbové se nechtěli přizpůsobit a tak od nich Západ oddělil Černou Horu. Ta se nyní může stát součástí NATO. Srbsko pokračuje ve spolupráci s Ruskem ve vojensko-technické i vojenské sféře. Probíhají společná rusko-srbská vojenská cvičení a Rusko pomáhá této zemi se zbraněmi, zdarma dodává letadla MiG i další výzbroj. Dává také najevo, že je připraveno Srbsku pomáhat. Na Západě to vyvolává nelibost. Mají strach, že pokud Rusko podpoří Srbsko, vyvstane znovu otázka Kosova. Srbsko ani Srbové žijící v Kosovu samostatné Kosovo neuznali.

Jelikož v Srbsku dost úspěšně pokračuje ničení bojovníků IS a spolu s tím se pomaloučku ničí nebo mění i organizační struktura IS, vznikly dvě podoby teroristické organizace. Je to převážně protičínský projekt IS pro Jihovýchodní Asii a druhý protisrbský kosovský, umístěný v Černé Hoře. Bylo směřováno i na Makedonii, kde mělo dojít k barevné revoluci, ale tam to nevyšlo.

Co se týká přesunu vojsk USA do Evropy, je jejich rozmístění kolem ruských hranic nebezpečím pro Rusko. Ovšem je možno je rychle přemístit na Balkán, tedy i do Srbska. Záminkou bude v tomto případě ochrana Srbska. To v Bělehradě určitě dobře chápou. Proto srbská vláda uvažuje, že není dobré sedět s rukama v klidu. Kosovo není podle ní samostatným státem. Za podmínek, kdy vyvstává otázka existence NATO a jednotné Evropské unie, Bělehrad chápe, že čekat na uklidňování ze Západu není k ničemu. Srbové dávno pochopili, že tady se nejedná v zájmu žádné země vstupující do EU nebo NATO, ale jen ve svém vlastním zájmu. Na Srby se nebere ohled.

Z těchto důvodů pojali Srbové ambiciózní záměry. Chtějí opět zemi sjednotit. O opětovném vytvoření svazové republiky mohou uvažovat, ale nikdy by to nebyla Jugoslávie v dřívější podobě.

Převzato z Warfiles.ru

Stín majdanu nad Amerikou: Soros vyhlásil Trumpovi válku

Valentin Katasonov
21. ledna 2017

Soros poskytl rozhovor agentuře Bloomberg a globální elita přijímá jeho výroky jako prognózu, ne-li dokonce jako program na příští rok.
 
Co bude s finančními trhy

Sorose provází pověst téměř hlavního experta na finanční trhy. Založil a vede hedgeový fond Soros Fund Management. V minulosti měl nějaké špatné propočty a finanční ztráty, ale těch nebylo mnoho. Loni se silně přepočítal. Ve svých rozhodnutích vycházel z toho, že zvítězí Clintonová. Myslel si, že pokud zvítězí Trump, budou finanční trhy dlouho rozvrácené. Jenže tady se netrefil. Druhý den po vítězství Trumpa skutečně kotace na amerických burzách prudce klesla, ale nato začala růst a její úroveň byla o 10 % vyšší než před volbami. Soros v důsledku svého špatného odhadu ztratil přibližně miliardu dolarů. Nicméně stále trvá na tom, že je růst burzovních kotací dočasný. V Davosu k tomu řekl:„Nejistota, která má piky, je nepřítelem dlouhodobých investic. … Nemyslím, že situace na akciových trzích bude zvláště příznivá. Nyní ještě investoři oslavují vítězství Trumpa, ale realismus se vrátí a zvítězí.“


Hrozby britské premiérce

Jednou z nejdůležitějších figur fóra byla Theresa Mayová, která zde oznámila pevný plán odchodu Británie z jednotného trhu, bez půltónů. Soros na to odpověděl ve svém interview, když předpověděl, že rozhodující a nekompromisní odchod Velké Británie z EU … zkrátí dobu Mayové v premiérském křesle. Z úst cynického miliardáře to vyznělo jako výhrůžka a vyhlášení války britským odpůrcům eurointegrace.

Odborníci předpokládají, že to, co vyhlásily 18. ledna dvě banky z londýnské City, koresponduje s výhrůžkami Sorose. Švýcarská UBS a britská HSBC téměř souběžně vyhlásily, že kvůli zahájenému odchodu Velké Británie z EU se připravují k převedení až tisíce pracovních míst ze svých londýnských ústředí do úřadoven v různých místech kontinentální Evropy. Jedná se o banky kontrolované Rothschildy.
 

Trump, Soros a finanční zlodějiny

Soros se v interview pustil i do Trumpa. V předvolební kampani mohutně agitoval pro Clintonovou, jejíž kampaň podpořil odhadem 25 miliony dolarů. V Davosu v nenávisti k Trumpovi překonal sám sebe. Popsal ho jako podvodníka, zloděje a potenciálního diktátora. Označení podvodník z úst spekulanta bylo k smíchu. Americké prověrky kandidátů v prezidentských volbách jsou patřičně důkladné. Kontroluje se dodržování zákonů především v oblasti podnikání. Oponenti Trumpa v této věci nedokázali proti němu předložit ani jediný důkaz.

V roce 2015 byl Soros medii vyhlášen podvodníkem roku. Daňová služba USA uvedla jeho daňové nedoplatky za mnoho let neplacení ve výši asi 7 miliard dolarů. Neplatil daně z plateb zákazníků a investoval je do vlastního fondu. Prostředky se tak vyhnuly daňovým povinnostem. Několik let byla skulina v zákoně. V roce 2008 vadnou normu Kongres zrušil a nařídil těm, kteří ji využili, zaplatit vše do roku 2017. Bloomberg odhadl, že na tomto podvodu získal Soros 13,3 miliardy USD. Jeden z daňových expertů podle daňových mechanismů propočetl, že miliardář bude muset vydat přibližně 6,7 miliard dolarů. Důvod být vzteklý tedy Soros má. Bloomberg uvádí, že krátce před změnami v americkém zákonodárství převedl aktiva do země daňových úniků – Irska.
 

Přímé výhrůžky novému prezidentu USA

Takové proslovy, jaké si dovoluje Soros, je těžké v historii posledního století najít. Každý americký prezident měl protivníky, ale byli skrytí. Nikdo z amerického establishmentu neriskoval tak drzé a urážlivé výpady na zákonně zvoleného prezidenta. Jestliže Soros takto prezidenta napadl, je si jist, že nad ním dokáže zvítězit. Avšak spíše než on, jsou si jisti jeho páni, kteří mu dovolili vyhlásit Trumpovi válku k jeho zničení, přinejmenším ke zničení politickému, možná i závažnějšímu. V minulosti USA je rovněž těžké najít prezidenta, na kterého by nebyly páchány atentáty, obvykle to končilo dobře, ale ne vždy. V posledních 150 letech byli zavražděni čtyři prezidenti. Po vraždě Kennedyho je půl století klid. Atentátů bylo mnoho, ale žádnému prezidentovi se nic nestalo. Bezpečnostní služby Bílého domu pracovaly profesionálněji a američtí prezidenti byli lépe řiditelní. Těmi, kteří se dají nazvat Páni peněz. Jsou to ti, kteří kontrolují Fed a jsou skuteční vládci Ameriky.


Plány organizování amerického majdanu

Spekulant umí manipulovat slovy a vydávat černé za bílé a naopak. Vykřikuje, že ústava a politické instituce USA jsou dostatečně silné a přitom je nyní ústava USA slabá jako nikdy před tím. Silní jsou jen páni peněz, kteří řídí osud Ameriky.

Soros dokáže bourat ústavy i politické instituce po celém světě. Organizuje barevné revoluce, platí „revolucionáře“ ze svého charitativního fondu, ty, kteří ve světě zvyšují chaos. Dosud byla Amerika „ostrovem stability a bezpečnosti“, „baštou demokracie a svobody“, „jistotou pro investice“. Nyní se zdá, že zde epocha stability končí. Soros se ujal role koordinátora bezprecedentní barevné revoluce v Novém světě.

Po vítězství Trumpa nastaly v Americe bouře, do nichž byly vtaženy statisíce, ne-li miliony lidí. Novináři poukázali na to, že na nich byl účasten Soros, který se před třemi léty aktivně účastnil i ukrajinského majdanu.

Prošetřováním sil, které rozdmychávají chaos a bouře, se v USA zabývají mnohé veřejné organizace bojující za obnovu ústavního pořádku. Mezi nimi je společnost Donald Trump for President. Do Facebooku vložili text: „Nedovolíme Sorosovi a kumpánům 1) zachvátit media, 2) rozdmychávat bouře, 3) svrhnout demokraticky zvolenou vládu podobně jako to Soros udělal na Ukrajině. Tato osoba dává ze svého fondu peníze pro organizaci MoveOn.org, která v různých městech Ameriky přímo na místě dává peníze aktivistům majdanů.“

V plánování nepokojů a v agitacích proti Trumpovi je účinná struktura s názvem Democracy Alliance , známá též jako Klub donorů uvnitř Demokratické strany USA. Financuje ji Soros a jeho společníci. Ti v polovině listopadu zorganizovali ve Washingtonu uzavřené setkání pro řešení dalšího boje proti Trumpovi. Vystoupili tam vůdci odborů a liberální lobby a také vlivní demokratičtí politici. Podle toho, co ze setkání uniklo, přijali tam plán diskreditace a bojkotu činnosti Donalda Trumpa vedoucí k realizaci jeho programu Prvních sto dní.

Převzato z Fondsk.ru

Vzpomínka na Alexandrovce

Poslechněme si na památku Alexandrovců, kteří zahynuli při letecké katastrofě u Soči, píseň znamenité ruské hudební skladatelky Alexandry Pachmutovové v podání předního pěvce tohoto vynikajícího souboru Jevgenije Buločnikova. Odešel z tohoto světa v necelých třiceti letech. Podle svých kolegů, kteří v havarovaném letadle neletěli, měl rád život. Je velká a smutná ztráta Ženi i všech báječných Alexandrovců.

Na druhém videu doprovází soubor na klavír sama Alexandra Pachmutovová. V tomto roce bude mít 88 let.

Za povšimnutí stojí krásný text této Alexandrovské písně.

Na třetím videu zpívá Vadim Ananěv, který v letadle nebyl, měl dovolenou, narodil se mu syn, jak jsem se dočetla.

Nevím jestli sem nedávám moc videí, ale Montiho čardáš v podání Alexandrovců stojí za poslech.

https://www.youtube.com/watch?v=-N2SGYctH7c

https://www.youtube.com/watch?v=I0isGxvP3zY

https://www.youtube.com/watch?v=ZfPthAp2Dpg

https://www.youtube.com/watch?v=zFiKzD3AxcA

 
"Míla Ransdorf odešel právě před rokem. Poslední štvanici už neustál. Zle se z ní dělá dodnes. Kříženec zášti a mindráků se fakty nezdržuje. Suma, již měl prý Míla mámit ze švýcarské banky, váží pět tun. Média velkých prachů vřeštěla, že pro ni vyrazil s kufříkem. Verze o podvodu splaskla rychle," napsal vzpomínku na europoslance Miloslava Ransdorfa místopředseda KSČM Josef Skála.

"Míla si – právem a víc než na čemkoli jiném - zakládal na cti a inteligenci. Švýcarský erár šlápl vedle. Vycouval už loni na jaře. Ten, komu ublížil, mu to už spočítat nemohl. Z prolhaných médií nepadlo slůvko omluvy. Máloco je tak plastickým obrazem jejich »svobody«," dodal Ransdorfův spolustraník.

Štvanice neustala ani po dosud ne zcela vyjasněné smrti europoslance.

"Nedávno jsme byli svědky honu na čarodějnice, ten hon běžel na plné obrátky ve věci europoslance KSČM Miloslava Ransdorfa. Hon dovedený k smrti. Ať byl posléze zesnulý jaký byl, to co se kolem něho odehrálo, bylo přinejmenším podpásovkou. Tečku všemu běsnění dala ve svém ocenění nejvyšší česká fotosoutěž Czech Press Photo fotografii s pobryndaným a uštvaným Miloslavem Ransdorfem. O co jde? Namítne u nás mnohý - vždyť šípy zacílily na komouše," poznamenal nedávno publicista Zdeněk Hrabica.

Ptáte se, proč Miloslav Ransdorf byl tak často ostřelovaný médii velkých prachů?

Stačí si přečíst pár řádku z jeho čtyři roky starého článku ...

Nová Bílá hora

Místo demokracie máme kleptokracii. Ovšem čeští kleptokraté by nemohli vládnout bez kulturního převratu, který dal novým poměrům morální svatozář. Vzpomínáte si na Havlův život v pravdě? Havlův věhlas, zainvestovaný Západem, stál na straně těch, kteří morálně degradovali socialismus a s ním spjatou minulost. Bez toho by Klausův ekonomický převrat nebyl možný. Havel a Klaus jsou spojité nádoby, jejich spor je spor uvnitř rodiny.

To vše teď završuje akt církevních restitucí, který je právně, historicky i morálně pochybný. Částka 134 mld. Kč pro církve v době fiskální krize státu je zhovadilost. Ale je to logický krok vlády konečného dokradení, která se neohlíží na peněženky spoluobčanů.

Zcela hanebně a nečestně byly podepsány obligace, a to jen proto, že tento proces je nevratný. Bylo přece jasné, že sociální demokraté a komunisté podají ústavní stížnost. Údajné pravicové vlády rozpočtové odpovědnosti převzaly od Jiřího Paroubka schodek 691 mld. Kč, dnes jsou dluhy ve výši jednoho bilionu 686 mld. Kč.

Za necelých sedm let skok o jeden bilion Kč. Každou vteřinu náš dluh narůstá o 3552 Kč. Kardinál Duka, církevní diplomat, který v prezidentské volbě sekundoval Schwarzenbergovi, se zařadil do celého kontextu dovršení nové Bílé hory.

Dá se vůbec něco dělat? Ano. Vzít poměrům jejich hasnoucí svatozář. Francouzský sociolog Pierre Bourdieuzavedl pojem symbolického kapitálu. Aby se nějaká moc zhroutila, musí nejdříve přijít o symbolický kapitál, o respekt lidí. To je, myslím, proces, který je dnes v pohybu a současná moc jej stěží zarazí.

Miloslav Ransdorf

Související:
Podezřelé úmrtí Miloslava Ransdorfa vyšetřuje kriminální policie ČR

Valentin Katasonov
23.1.2017   Zvědavec a FSK

V těchto dnech, 17-20. ledna, probíhá v Davosu 47. výroční setkání. Oficiálně je Davos považován za hlavní podnik nevládní švýcarské organizace Světové ekonomické fórum (SEF). 


Fóra v Davosu mají svůj charakter, odlišující je od summitů G20 či zasedání klubu Bilderberg. Pokud je G20 setkáním oficiálních vůdců a každoroční setkání Bilderbergiánů jsou neprůhledná, tak fóra v Davosu se účastní jak oficiální vládní představitelé, tak zástupci byznysu a někteří význační lidé (intelektuálové, zástupci kultury). Tajemství se z diskusí v Davosu obvykle nečiní (i když na loňském fóru pobíhala některá jednání za „zavřenými dveřmi“).
 
Na pořadu oficiálních jednání v Davosu jsou především ekonomické a finanční problémy globální úrovně. Nicméně v posledních letech je zde vidět stále více politických témat, a rovněž otázky související s rozvojem nových technologií. Každé setkání v Davosu má své heslo/motto. Vloni proběhlo setkání v Davosu pod heslem „Čtvrtá průmyslová revoluce“ (široké uplatnění robotů a výpočetních technologií). Letos je to „Odpovědné vůdcovství“ (dle mého názoru je to jedno z nejnesrozumitelnějších hesel tohoto fóra za poslední roky).

 

Priority Davosu 2017

Před začátkem Davosu uveřejnilo SEF zprávu Global Risk Report 2017, na jejímž základě byl sestaven seznam základních otázek diskuse.

Na prvním místě se ocitly otázky ekologie a změn klimatu na planetě. Na druhém sociálně-majetková polarizace ve světě a rizika zostření sociálních konfliktů. Na třetím místě jsou rizika související s rozvojem techniky. To je velmi široké spektrum rizik. Například rizika kolapsu komunikací a počítačového řízení výroby, infrastruktury, finanční sféry (kvůli technickým závadám nebo v důsledku cílených kybernetických útoků). Pak rizika technologických katastrof (například havárie v jaderných elektrárnách). A nakonec problémy vyvolané silnou robotizací výroby a dalších oblastí ekonomiky (základním problémem je nárůst nezaměstnanosti).

Na čtvrtém místě programu Davosu 2017 jsou problémy vzniklé stárnutím populace. Jestliže dříve šlo o fenomén zemí patřících do „zlaté miliardy“, tak dnes je stárnutí problém i spousty zemí periferie světového kapitalismu.

Mimo to autoři zprávy uvedli řadu dalších otázek (téměř všechny jsou převážně politického charakteru): situace na Blízkém a Středním východě (obzvláště válka v Sýrii); očekávaný kurz nového amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho důsledky pro svět; Brexit a jeho následky; boj s terorismem; současnost a budoucnost Ruska. Účastníci fóra, bez ohledu na to, jaký vztah k Rusku mají, jsou nuceni přiznat, že Rusko je jedním z nejdůležitějších faktorů světového vývoje.

A ukrajinské tématiky mají účastníci Davosu plné zuby. Jestliže vloni byla Ukrajina na onom krátkém seznamu témat diskusí, tak dnes se nedostala dokonce ani na dlouhý seznam.

 

Davos začíná ztrácet lesk

Podle předběžných údajů se letos v Davosu sešlo 2500 lidí z 90 zemí světa. Jedná se pouze o ty, kteří mají oficiální status účastníka fóra. Počet návštěvníků (včetně novinářů) je mnohonásobně vyšší. Většinu účastníků tvoří ředitelé a majitelé největších společností a bank. Mimo to se sem sjelo i 20 hlav států a vlád.

Celkově v posledních letech zájem některých států o Davos klesá. Připomínám, že před rokem byli v Davosu představitelé 99 zemí, letos pouze 90 (z celkového počtu 140 členských zemí SEF). Klesá zájem o fóra ze strany hlavních představitelů mnoha zemí. Rusko má v posledních letech na tomto fóru skromné zastoupení. Vladimír Putin nepřijel do Davosu ani jednou. Letos ruskou delegaci vede první vice-premiér Igor Šuvalov. Členy oficiální delegace jsou také vice-premiérka Olga Goloděc a ministr pro ekonomický rozvoj Maksim Oreškin. Na poslední chvíli byla na seznam přidána i guvernérka ruské centrální banky Elvíra Nabjulina.

Letos do Davosu nepřijely hlavy takových států jako Německo, Francie, Kanada, Itálie, Španělsko a Izrael.

 

Davos a Donald Trump

Na fórum nepřijede ani prezident USA. Americkou delegaci vede vice-prezident Joe Biden a ministr zahraničí John Kerry. Samozřejmě, že v Bílém domě nyní probíhá výměna osazenstva, ale myslím, že i tak Trumpa Davos naprosto nezajímá. Davos je pro globalizaci a Amerika nyní potřebuje nikoliv globalizaci, ale nastolení pořádku ve vlastním domě, včetně obnovy reálného sektoru ekonomiky. Podle subjektivních odhadů novinářů je 90% účastníků Davosu proti Trumpovi. Nicméně lze předpokládat, že i Trumpovi je Davos velmi proti srsti, na což lze usuzovat z nepřímých známek. Zaprvé mohl nově zvolený americký prezident poslat do Davosu zástupce svého týmu, avšak neučinil tak. Zadruhé lidé z Trumpova okolí vysvětlili, že jeho účast by byla zradou těch ideálů, které hájí a které mu pomohly vyhrát volby. Přitom však neoficiální představitelé Trumpa v Davosu jsou. Patří k nim jeden z jeho poradců Anthony Scaramucci. Ten se pokusí v kuloárech vysvětlit podstatu plánů amerického prezidenta. Konkrétně první den jednání fóra sdělil v rozhovoru s korespondentem TASS, že považuje ekonomické sankce vůči Rusku za „neproduktivní“ a „nekonstruktivní“.

 

Britské a čínské překvapení

Nečekanou pro všechny byla účast vůdců dvou zemí – Británie a Číny. Dříve britský premiér zdaleka ne každý rok obšťastňoval toto fórum svoji přítomností. A náhle překvapení: v Davosu se objevila Theresa May. Vystoupila již první den. V podstatě oznámila všemi očekávaný plán vystoupení své země z Evropské unie. Dle hodnocení novinářů jde o „tvrdý“ odchod Británie z jednotného evropského trhu bez „odstínů“. „Opouštíme Evropskou unii, ale neopouštíme Evropu.“ Theresa May zdůraznila, že nemůže být řeči o žádném částečném členství v EU, ani o jakékoliv asociaci s EU, ani o čemkoliv, co by mohlo znamenat, že Británie je jednou nohou tam a druhou jinde. Britská premiérka navrhla uzavřít novou celní dohodu a tvrdě varovala Brusel před pokusy potrestat Londýn, a dodala, že takové pokusy se obrátí proti samotné Evropské unii. Je vnímáno, že tato britská dáma je duchem blíže Donaldu Trumpovi, než eurointegrátorům z Bruselu nebo globalistům v Davosu.

Ještě větší senzací se stal příjezd hlavy ČLR Xi Jinpinga. Z celé dvacítky hlav států, které se fóra zúčastnily, byl čínský vůdce nejvlivnějším. Někdo dokonce zažertoval, že Davos se ze švýcarského nebo evropského fóra stal fórem čínským. Vůdce ČLR již na fóru vystoupil a stanul před účastníky jako horlivý zastánce globalizace. „Skutečně, ekonomická globalizace vytvořila nové problémy, avšak to není důvod, abychom se ekonomické globalizace zřekli zcela. Spíše musíme ekonomickou globalizaci uzpůsobit a řídit, zmírnit její negativní následky a zajišťovat její výhody pro všechny země,“ řekl Xi Jinping.

Neočekávaný příjezd čínského vůdce do Švýcarska považuje část analytiků a novinářů za pokus Pekingu přebrat vedoucí roli ve světové ekonomice, politice, obchodu a politice Washingtonu. Jiná část pozorovatelů vysvětluje „čínské překvapení“ následovně: Peking nervózní a přijímá opatření dříve, než Donald Trump začne uvádět do života své protiglobalistické sliby. Velká část těchto slibů je namířena proti Číně, se kterou má Amerika obrovský obchodní deficit. Peking má důvod ke znepokojení: zavedení dovozních cel na čínské zboží až ve výši 45% Washingtonem a také zavedení protekcionistických opatření s cílem neutralizovat pokles kurzu juanu má udělat kříž nad tak zvaným čínským ekonomickým zázrakem.

 

Nad Davosem se vznáší duch post-kapitalismu

Ani na krátkém, ani na dlouhém seznamu otázek k prodiskutování na fóru není jedna otázka, proti které jsou všechny ostatní druhořadé. A to způsoby reformování kapitalismu. V Sovětském svazu se používal výraz „obecná krize kapitalismu“. Zdá se mi, že právě dnes dosáhla právě tato „obecná krize kapitalismu“ svého vrcholu – kvůli tomu, že ekonomická a finanční globalizace se blíží svému dokončení. Avšak podstatné je, že bez rozsáhlého obsazení nových ekonomických prostor se kapitalismus rozvíjet nemůže. Dle všeho to chápe (či aspoň cítí) Donald Trump. Nicméně ten se pokouší tuto krizi překonat tím, že u kapitalismu zařadil zpátečku – zastavit globalizaci, či ji dokonce zvrátit. Na fóru v Davosu, jak jsme uvedli, se sešli stoupenci globalizace. Pokouší se najít recepty na záchranu kapitalismu, přičemž pokračují v intencích globalizace. Jakkoliv je to paradoxní, tak v nejbližší době se může hlavním ideologem a propagátorem globalizace stát vedení komunistické Číny. A fórum přesídlí z Davosu někam do Šanghaje.

Co se týká seriozních západních „architektů“ nového světového řádu, tak se zdá, že ti již nad kapitalismem udělali kříž. Pozvolna vsouvají do povědomí veřejnosti nový model uspořádání světa. Dnes je kódovaný pod takovými výrazy jako „digitální společnost“, „digitální ekonomika“, „digitální finance“. Tyto výrazy již zazněly na minulém fóru; letos se téma „digitalizace“ stalo hlavním.

Nejednou jsem psal, že za nevinným pojmem „digitální společnost“ se skrývá elektronický koncentrák, ve kterém každý jeho vězeň dostane číselnou identifikaci a bude řízen pomocí digitálních signálů. V části týkající se ekonomiky tento model zcela ruší svobodu tržních vztahů a navrhuje tvrdý centralizovaný přídělový systém. Tento model lze označit za post-kapitalismus, či za nové otrokářské zřízení. Duch post-kapitalismu se nad Davosem již vznáší.


Давос-2017 как символ завершения эпохи глобализации vyšel 19. ledna 2017 na fondsk.ru. Překlad v ceně 635 Kč Zvědavec.

23.1.2017 Hlavné správy

Portál Warfiles priniesol v nedeľu podvečer najnovšie informácie o dianí v Deir-ez-Zor. Podľa informácií zo sýrskych zdrojov pokračovali tvrdé boje medzi vládnymi jednotkami a teroristami z ISIS, bojovalo sa aj v prístupových oblastiach ku Deir-ez-Zor, kde útočilo najmä ruské letectvo.

Tvrdé boje pokračovali v priestore miestneho cintorína, vládnym jednotkám sa podarilo získať viaceré stratené strategické pozície. Momentálne je bitka značne chaotická, pretože ISIS vždy keď sa preskupil a doplnil svoje stavy znova zaútočil a zatlačil vládne jednotky. Tentoraz však vládne zdroje tvrdia, že aktivity teroristov na juh od Al-Omala, v oblasti pohoria Al-Tardech a v blízkosti letiska sa skončili neúspešne, pričom teroristi stratili desiatky bojovníkov a množstvo techniky. Do bojov na vládnej strane zasiahli údajne už aj príslušníci Hizballáhu a iránski dobrovoľníci, ktorí sa ako prví presunuli vrtuľníkmi do Deir-ez-Zor.

Podľa sýrskej rozviedky sa však k Deir-ez-Zor blíži silná skupina teroristov ISIS, ktorá opustila Rakku. V meste Al-Saknah zaregistrovali členovia sýrskej rozviedky pred niekoľkými dňami viacero poľných veliteľov z Tunisu, Saudskej Arábie, Egypta a Turecka aj s ich oddielmi. Pri svojej ceste do Deir-ez-Zor obsadili teroristi ISIS na noc približne 30 domov. Rovnako sa silné oddiely teroristov objavili v oblastiach Al-Ferduos, Harah al-Haramiija. Momentálne sú všetky tieto oblasti prázdne, teroristi sú na ceste k Deir-ez-Zor, kde ich spolubojovníci utrpeli ťažké straty.

Podľa informácií sýrskej rozviedky v Rakke teroristi začínajú používať civilistov ako živé štíty pred útokmi letectva. Obávajú sa náletov Ruska, Turecka i Západnej koalície. V okolí Rakky sa aktivizujú Kurdi a prozápadné i proturecké jednotky. Arabská agentúra Al-Ahbar tvrdí, že v posledných dňoch stratili teroristi v bojoch so sýrskymi vojskami približne 500 svojích členov a neúspešné pokusy získať Deir-ez-Zor prehlbujú v radoch teroristov pocity únavy a defétizmu. Teroristi vidia, že ich plány na obsadenie Deir-ez-Zor nevychádzajú a odpor vojakov regulérnej sýrskej armády, ktorú podporujú so zbraňou v ruke aj civilisti a príslušníci miestnych kmeňov, je veľmi tvrdý.

Al-Ahbar tvrdí, že sýrska armáda bude za pomoci ruského a sýrskeho letectva pokračovať v útokoch s cieľom zlomiť moc teroristov v Deir-ez-Zore, pričom do mesta sa začali znova vrtuľníkmi presúvať posily. Útok ruských strategických bombardérov na určené ciele hodnotia arabské zdroje za nesmierne tvrdý a ničivý.

Zdeněk Hrabica
23. 1. 2017
V minulém týdnu odpověděla předsedkyně Úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová rozhlasové moderátorce, že ji maminka při volbě o budoucím povolání doporučila, aby se svobodně rozhodla na jakou dráhu svého života vstoupí. Ale hlavně, aby svou práci dělala vždycky pořádně.
Můj tatínek byl ve svých šestnácti letech pacholkem u sedláka a u kováře v dolnorakouském Hauskirchenu. Maminka jej jednoho večera zavedla na humna, pokřižovala mu na čele a ukázala mu na světýlka selské samoty:„ Jdi a vrať se nám, až dospěješ! A dbej na svou pověst. Jenom práce tě může uživit.“


U nás doma, v nejužším rodinném kruhu se považovalo za svaté přikázání, že jenom řemeslo má zlaté dno. Vyučil jsem se soustružníkem v ČKD Stalingrad na pražské Harfě – to mi nebránilo milovat poezii a vejít do blízkosti básníka básníků Vítězslava Nezvala.



Psal mi zeleným inkoustem do svých Básní noci, stejně jako Egon Bondy alias Zbyněk Fischer mi psával zeleným inkoustem oslovení: „ Milému soudruhu Zdeňkovi “. Dopisy přicházely z bratislavské Laurinské ulice.

Jenom řemeslo ale nemá zlaté dno.

Zrovna v tuto dobu nového roku 2017 komunikuji pořád častěji s nejrůznějšími lidmi, píšu si s malíři, sochaři, lékaři, básníky, rolníky, zedníky, i s kovářem. Všechny je zvěčnil svým objektivem můj čínský kamarád Cai Zhiyi do fotografického portrétu.

Poprosil jsem nyní jednotlivě každého, aby mi napsal své životní krédo a také, aby mi napsal, co si sám myslí o sobě, co si myslí o své práci.

Jsou to myšlenky do památníku. Psané jinými slovy než jsou slova z novin, z televize nebo z rozhlasu. Ani jednou nikoho z nich nevypadlo slovo o tom, jak si užívají, že to jednou jisté a nezměnitelné je podle nich o něčem jiném. Ocituji jenom jednoho – kováře Petra Fischera – z kovářského rodu.

V sobotu se mnou vedl debatu, že často k jeho sluchu nyní nepříjemně doléhají slova o podřadné práci.

Nejčastěji padají z úst prázdných českých – nejen našich - politiků, kteří si nevidí do úst, padají z úst nic neumějících bytostí, které nás od rána do večera zahlcují prázdnem, beznadějí, nabubřelostí.

Chlubí se svou nevzdělaností. Nečtou, nemají čas, pobíhají s taškami, naplněnými prázdnými papíry.

„Není podřadná práce! Je jenom dobrá a špatná práce“, položil mi do mé hlavy kovář, skoro Lešetinský.

Než kladivem uhodil do rozžhaveného kusu na kovadlině.

Foto Cai Zhiyi archiv autora

23. 1.2017 KPB

"Jaké představy o světovém řádu budou převládat ve 21. století, jak bude vypadat svět už zítra — o tom ještě nebylo rozhodnuto. Jako obvykle se při změně moci objevuje neurčitost, pochybnosti a otazníky, pokud jde o kurs nového vedení. Avšak v dnešní době, v době nového globálního chaosu, jde o mnohem víc, dnes je v sázce skutečně hodně,“

Ještě jedno potvrzení toho, že lídři velmoci budou muset usednout k jednacímu stolu a dohodnout se na novém světovém uspořádání.

Tento vítr změn vycítilo hodně politiků. Prvním byl moldavský prezident Dodon, který ještě před inaugurací Trumpa si pospíšil na setkání do Kremlu.

Dodon: "Dnes je historický den pro naše vztahy. Dosud vůdci Moldavska jezdili na návštěvy do Bruselu".
https://twitter.com/dimsmirnov175/status/821340053234454528

Na světovém ekonomickém fóru v Davosu zazněl i hlas GP ústy stařešiny světové politiky H. Kissingera, Který nemá nic proti „pevnému mužskému přátelství“ mezi Putinem a Trumpem a naopak, doufá, že bude ještě pevnější, než se na první pohled může zdát.

Dále prohlásil, že mezi USA, Ruskem a Evropou musí proběhnout jednání, která by měla vycházet z nových vojensko-politických regálii, přičemž vytvoření prostoru pro jednání s Moskvou bude jedním z nejhlavnějších úkolů Ameriky a Trumpa.

A na závěr Kissinger dodal, že právě prezident Ruska Putin dnes „zajišťuje rovnováhu sil ve světě“.
http://www.msk.kp.ru/daily/26633.5/3651886/

Ve Francii se oba kandidáti v prezidenty: François Fillon a Marin Le Pen vyjádřili pro co nejrychlejší zrušení sankcí a nastolení dialogu s Moskvou.

Antonio Tajani - oficiální představitel Silvia Berlusconiho byl zvolen novým předsedou Evropského parlamentu.
http://tass.ru/mezhdunarodnaya-panorama/3949129

Jak je známo, Berlusconi se nikdy netajil svým pozitivním vztahem k Rusku a obzvlášť k Putinovi. Ten fakt, že zrovna jeho představitel se stal předsedou EP – je dobrým signálem toho, že v evropské politice nastane oteplení ve vztahu k Moskvě.

A na závěr, vyjádření ruského oligarchy Deripasky na fóru v Davosu:

Nový svět (světový řád) už přijde brzy, až Trump nastoupí do funkce. Ale pro Rusko je důležitější, kdo povede Německo.
https://twitter.com/dimsmirnov175/status/822055153075363841

A má pravdu. Hlavní intrikou letošního roku budou volby v Německu. A na tom, koho si Němci zvolí, bude záležet i prosperita v Evropě.
Vyplatí se sledovat, kteří němečtí politikové (kandidáti na funkcí kancléře) budou častěji jezdit do Moskvy…:)

Více zde: http://leva-net.webnode.cz/news/zasadni-prohlaseni-steinmeiera-oznacil-trumpovo-zvoleni-za-konec-svetoveho-radu-20-stoleti/

Yekta Uzunoglu
24. 1. 2017      2. část
Vojenská chunta 12. 9. 1980 uskutečnila převrat ve chvíli, kdy několik měsíců předtím ministr financí liberální vlády konečně uskutečnil již nevyhnutelné ekonomické reformy, aby stát mohl alespoň nějak fungovat a financovat svoje elementární výdaje, aby si nemusel stále bud si půjčovat od USA, ze světové banky, nebo MMF. V kase už byly nějaké peníze a člověkem, který vítané nutné reformy začal, nebyl nikdo jiný, než můj celoživotní přítel pan Ismet Sezgin, ministr financí tehdejší liberální vlády, původem Kurd.

Po převratu samozřejmě vojáci to, co se za pár měsíců po reformách nashromáždilo ve statní kase, prošustrovali svými vojenskými manévry tehdy půlmilionové armády a výdaji na perzekuce Kurdů v Kurdistánu.

Nevěděli si rady a přivolali na pomoc dalšího Kurda, sice Turguta Özala, kterého donutili, aby se stal místopředsedou vlády s odpovědností za hospodářství ve vojenské vládě pučistů. Özal se dva roky snažil, aby aspoň stát nezbankrotoval, pak riskoval demisi a odešel, aby založil svou vlastní politickou stranu a šel do prvních svobodných voleb po puči jako jediný konkurent ke straně, kterou založili sami vojáci. V roce 1983 jeho strana, kterou on zakládal "na koleně", bez prostředků, vyšla z voleb jako absolutní vítěz a strana vojáků byla poražena a tak časem zmizela úplně z politické scény.

Özal za mlada studoval inženýrství energetiky, pak energetiku doplnil studiem ekonomiky a stal se mimo jiné vysokým činitelem světové banky. Věděl dobře, že Turecko se svou striktně centrálně státem vedenou ekonomikou, nemá šanci na přežití a s věčným dluhem, půjčkami nebo dary z USA, nemůže existovat. Začal po šedesáti letech z gruntu reformovat celé hospodářství. Dotoval vývoz všeho, dotoval výrobu, turismus, ale i soukromý zdravotní sektor, soukromé školství všech stupních. Kvůli strachu z vojáků začal privatizovat a otevřel brány Turecka zahraničnímu kapitálu. Za dva roky se mu podařilo založit istanbulskou burzu! Člen NATO měl svou první burzu teprve 29. prosince roku 1985 a to istanbulskou..... Toto je dokreslení stavu tureckého hospodářství až do příchodu Özala.

Turecko najednou zažilo obrovský hospodářský převrat. Lidé začali pracovat a podnikat, jakoby se probudili z několik staletí trvajícího spánku. Özal se rozhodně opíral o USA před tureckou armádou, která byla indoktrinovaná s Kemalismem, ideologie byla nedílnou součástí soustředění veškeré moci armádou. Vlády byly jen figurami, které když "zlobily", byly odstraněny a všichni členové vlády buď skončili oběšením, v exilu, domácím vězení nebo zákazem politické činnosti na několik let.

Özal aby dal vojákům najevo, že reformy jsou i v jejich zájmu, ukázal jim cestu, jak by mohli i oni z reforem profitovat jako osoby, byl nucen dát různé výhody vojákům ve společnosti OYAK.To byl úplatek za to, že mu vojáci dovolili udělat aspoň základní reformy.

Souběžné k reformám Özal viděl jediné východisko pro Turecko a to "nulové nepřátelství" se sousedními zeměmi, ale též s Kurdy, a to nejen s těmi, kteří žijí v Turecku, ale také za hranicemi, především v Iráku a jakoby to nestačilo, chtěl se konečně smířit s Armény, chtěl se jim omluvit.

V roce 1989, když skončilo volební období tureckého prezidenta, kandidoval na post prezidenta a chtěl se stát prvním tureckým prezidentem bez vojenských kořenů, to znamená prvním civilním prezidentem v dějinách Turecka vůbec. A stal se. Tím akceleroval reformy a hlavně řešení politických problémů Turecka se sousedními zeměmi včetně kurdské otázky. To bylo jeho osudovou chybou, kterou mu vojáci ani za úplatek neodpustili, v dubnu 1993 byl otráven jedem.

Všechny vlády , které se dostaly k moci po jeho zavraždění, otevřely cestu k "turecké vychytralosti", z dobře míněných reforem otevřely cestu k vytunelovaní státního majetku. V tom se začaly tzv. istanbulská buržoazie z jedné strany, nově vznikající islamistický kapitál, kapitál ultranacionalistů a kapitál vojáků, mezi sebou nemilosrdně prát, kdo, co a kolik státu nejvíc odcizí. Vzájemně používali různé válečné nástroje a někdy i vojenskou sílu. Turecká lira ztratila veškerou hodnotu, stát v roce 2001 už stal před bankrotem, když přivolali jistého Turka z Balkánu na pomoc.

Osoba, která měla Turecko zachránit před bankrotem, byl Kemal Derviş, opět vysoký činitel světové banky, z kterého tehdejší vláda pochopitelně se souhlasem armády udělala minstra financí, aniž by byl poslancem, jen aby zachránil Turecko před faktickým ekonomickým bankrotem.. Kemal Derviş neudělal nic jiného, než že obnovil to, co již začal Özal s tím rozdílem, že musel mezitím znehodnocenou tureckou liru zrušit a zavést novou liru. Jelikož neměl žádnou politickou oporu a jelikož jakoby "splnil svůj úkol", po dvou letech mu ukázali cestu z vlády, ale jeho ekonomickou koncepci si nechali a v tom soupeření uchopila moc podpořena bohatými arabskými státy Erdoganova strana, která prezentovala islamistický kapitál.

Do roku 2014 válka, kterou vedli v Turecku, byla válkou mezi vojenským kapitálem, islamistickým a istanbulským kapitálem a vždy šlo o to, kdo z nich a kolik si urve ze státního majetku pro sebe. Jedenáct let je Erdoganova strana propojena pupeční šnůrou ke svému islamistickému kapitálu, bodovala jen a jen na úkor vojenského a istanbulskému kapitálu, než vypukla válka v řadách islamistického kapitálu, kterému velel Güllen. Politické události, které se dozvídal běžný občan, nejsou nic jiného, než odraz této války vlivu kapitálů na tzv. politické dění.

Zbyněk Fiala
24.1.2017    Vaše věc
 
Zákon o ochraně přírody a krajiny, který se projednával, má sice obecnou platnost pro všechny čtyři české národní parky, ale jen na Šumavě je kořist, která se zdá majitelům velkých peněz dosažitelná. Jenže turisti tam jezdí právě proto, že je před turistickým zprůmyslněním uchráněná.


V českém senátu proběhla další bitva o budoucnost Národního parku Šumava. Krev za zákon, který má v českých národních parcích uchovat divokou přírodu, prolévala v roli zpravodaje lidovecká a zelená senátorka Jitka Seitlová. Vyjednávala, nabízela kompromisy, ale nakonec neuspěla. Debata uvázla v minovém poli nepřehledných zájmů, kde se zcela promíchaly frontové linie.

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) mohl jen přihlížet, jak vládní návrh prakticky rozvrátilo třicet pozměňovacích návrhů jeho stranického kolegy senátora Jaroslava Větrovského. Také ČSSD byla rozštěpena na vládní křídlo, které hájilo divočinu, a hradní křídlo, které si podalo ruce s vojvodou šumavských privatizátorů, českokrumlovským senátorem za ODS Tomášem Jirsou. Odpůrci zákona byli ochotni prohlásit libovolný nesmysl.

Někdo mluvil zcela z cesty, jako předseda Senátu Milan Štěch za ČSSD, který vprostřed bitevní vřavy, sám v hradní zbroji, přispěchal s informací, že „v posledních letech poměrně dost jezdím na soukromé dovolené do Rakouska a do Německa, zejména do podalpských a alpských oblastí. A musím říct, že mají štěstí. Oni toho kůrovce tam asi nemají, nebo já jsem na něj nikdy nenarazil. Ale zato jsem narazil na to, že prakticky na každém kroku jsou lanovky, vyjedete nahoru a je tam velmi turistický ruch a je tam velmi velké množství nabídky sportovního využití tohoto přírodního bohatství.“

Jenže řeč se vedla o Šumavě, o národních parcích a o tom, jestli jsou lepší pařezy, nebo souše. Kdyby si senátor Štěch prohlédl šumavské vykácené plochy, kde i po letitých pokusech o zalesňování stále dominují pařezy, a pak se podíval na bavorskou stranu a prošel obnovený les, který vznikl pod soušemi, mohl by pronést něco více k věci. V Národním parku Bavorský les se samozřejmě chodí pěšky, a je to úžasný zážitek.

Totéž se odehrává i na české straně, pokud les dostal příležitost. Také ministr Brabec tam nejprve musel párkrát zajít, aby si ujasnil, o co tu jde:

„Když jsem to poprvé viděl, tak já jsem byl také zděšen, protože jsem viděl jakoby suchý les. Říkal jsem si – to je po tom Kyrillu obrovský rozsah katastrofy. Když jsem tam pak začal chodit víc, tak už jsem viděl, že to není mrtvý les, že to je jenom mrtvé svrchní stromové patro, ale to neznamená mrtvou krajinu. Ta obnova tam opravdu probíhá.“

Ale i s tím turistickým ruche„/Senátoři/ nepodpořili vládní novelu zákona, která nedávno prošla Sněmovnou, a to dokonce s ústavní většinou poslaneckých hlasů. Nepřejí si, aby víc než polovina území národních parků patřila svobodnému vývoji přírody, jako je tomu jinde v Evropě a jak si to přeje podle průzkumu většina našich občanů.“m byl Štěch vedle, tedy s náznakem, že Šumavu o něco připravujeme.

„Kdyby tam nebylo nic pro turisty, tak by na tu Šumavu nejezdily dva miliony lidí,“ poznamenal suše ministr Brabec. „Myslím si, a pan starosta Schubert mi to určitě potvrdí, že když se povede počasí teď v zimě, nebo když je hezky v létě, tak Modrava praská ve švech a vypadá to tam jako na Václaváku. A myslím, že mnohdy ti starostové už říkají, že by to chtělo možná trochu limitovat.“

Ale developerů je tam také slušně. Cena pozemků na Modravě se neliší od pozemků v Praze. Obchodovat se s nimi dá, přinejhorším skrytě, se smlouvami až na dobu, kdy bude dostupné i stavební povolení. Proto se v Senátu odehrávaly hrátky s pojmy „zastavěná plocha“, „zastavitelná plocha“ a „kulturní krajina“, do jejichž mezer by se potřebná razítka dala vklínit. Další spor byl o to, jestli státu ponechat předkupní právo jako poslední obranu před výstavbou disneylandu. Uvolnění ochrany přírody v národním parku by zase mohlo natolik znechutit ochránce přírody, že nad tím mávnou rukou a časem by se mohl národní park úplně zrušit.

Senátor Zdeněk Berka za ČSSD popisoval přesně opačný vývoj, který se odehrává v Bavorsku, na protější straně hranice. Mimochodem, zakládal se také na území zničeném kůrovcem, proto se tak snadno upustilo od hospodářského využití. Sám senátor říká:

„Rozhodující argument pro podporu návrhu zákona jsem získal z materiálů Národní park Bavorský les. Byl založen v roce 1970 svobodným státem Bavorsko na rozloze 13 000 ha. V roce 1997 byla tato plocha rozšířena na 24 000 ha, přičemž původní část národního parku již byla ze 75 % bezzásahová. Při rozšiřování v roce 1997 obce také nesouhlasily a výsledkem byla dohoda o odkladu rozšíření přírodních zón na plochu 75 % až do roku 2027. Tento termín je závazný, všechny strany ho respektují.

Před založením bavorského národního parku v roce 1970 tam měli asi 100 tisíc turistů, v roce založení už to bylo 250 tisíc, v roce 1974 milion a v roce 2014 při přesném sčítání 1,3 milionu turistů, kteří tam utratili 43 milionů euro. Většina návštěvníků tam chápe určitá omezení vyplývající z omezeného pohybu po vyznačených stezkách a 94 % se necítí ochranným statutem národního parku nijak omezeno.“

Národní park tedy může být zdrojem prosperity regionu. Ale rychleji se dá zbohatnout na spekulaci s pozemky, které jsou nejprve levné, protože se na nich nedá stavět, a pak jsou najednou astronomicky drahé, protože se zákaz prolomil. Šumavská kořist tedy stojí za to, aby se vydávaly peníze za služby PR agentur. Hledám je za trikem, kterým se má odpůrcům sebrat argumentace o funkci zdravého lesa pro zadržování vláhy.

„Obava, že s usychajícím lesem Šumava vysychá, je naprosto oprávněná. Je známo, že vzrostlý les na horách tzv. vyčesává vodu z mraků, odborně se to nazývá horizontální srážky. Na hřebenech Šumavy, to je ve výškách 1000 a 1100 metrů, činí horizontální srážky několik set litrů na metr čtvereční za rok. To znamená, že úhyn 10 000 ha lesa znamená řádově ztrátu několika milionů kubických metrů vody. Živý les je chladný, udržuje nad sebou mlhu, udržuje oblačnost.“

Kdože to řekl? Senátor Tomáš Jirsa z ODS. Má to nejspíš od docenta Jana Pokorného, odborníka, ke kterému mám nekonečnou úctu. Pravidelné plochy zdravého lesa – a také nějaké té vlhčí plochy - jsou nejlepším způsobem, jak zmírňovat klima a uchovávat vodu v krajině. Kdybyste se zeptali Duhy, řekne vám totéž.

Spor je v něčem jiném. Šumavský smrkový les tak snadno podlehl kůrovci, protože byl monokulturní, všechny stromy stejně staré a ve věku, kdy začínají být zranitelné. Souše moc vody nezadrží. Když je však vykácíme, budou tam holiny, které se obtížně zalesňují a vyschnou ještě rychleji. Musíme to tedy pár let vydržet a umožnit přirozenou obnovu. Ve stínu skrytu mrtvého stromu mají semena větší šanci. Zahrnuje i přirozený výběr, protože semena mohou pocházet jen z těch nejotužilejších hrdinů, kteří kůrovce přežili. Les se také bude obnovovat postupně, nebude jednověký. A bude pestřejší, s větší biologickou diverzitou, se kterou přichází i větší odolnost. Jako v tom Bavorsku.

Avšak u velkých kluků bavorský příklad netáhne. A to, co by chtěli, jim pořád někdo kazí. „Hlavní spor, který vedeme, je s mediálními kampaněmi Hnutí Duha,“ stěžuje si senátor Jirsa. Běduje, jak dopadl předchozí pokus o ovládnutí terénu senátním návrhem zvláštního zákona o šumavském národním parku. Podle Jirsy je na Duhu každý krátký:

„Ten senátní zákon byl připraven ve spolupráci obcí, krajů, schválila ho Rada parku, Jihočeské krajské zastupitelstvo, Plzeňské krajské zastupitelstvo, Svaz obcí, a tady prošel 50 : 2. Jenže Hnutí Duha dostalo grant z norských fondů 1,4 mil. korun na posílení demokratického rozhodování o Šumavě a za ty peníze vytvořili neuvěřitelnou kampaň, že ten senátní návrh je stvořen pro developery, kšeftaře s pozemky, že má za cíl vykácet Šumavu, a to se mlelo v médiích, a poté poslanci na základě těchto vět z kampaně zákon odmítli.“

Kde už jsme mohli být, kdyby každý dokázal využít každé kačky jako Duha!

I teď Duha říká, že senátní vykostění vládního návrhu znovu otevírá prostor pro developery a kšeftaře s pozemky. Konkrétně varuje, že to, co prošlo zejména v podobě třiceti pozměňovacích návrhů senátora Větrovského, znamená že

· významná část lesů národních parků bude převedená do režimu trvalého hospodářského využívání (bod 10. pozměňovacího návrhu senátora Větrovského)

· rozvoj obcí bude mít v národních parcích stejnou prioritu jako ochrana přírody (bod 1. pozměňovacího návrhu senátora Větrovského)

· ze zákona se vypustí dlouhodobý cíl chránit nerušený vývoj přírody na převážné části rozlohy národních parků

· zákon oslabí až znemožní ochranu přírodní zóny s divokou přírodou (body 9, 19, 20 a 22 pozměňovacího návrhu senátora Větrovského) mimo jiné zavedením nevhodné a matoucí terminologie

· umožní budovat umělé vodní nádrže pod záminkou zlepšení retence vody (bod 2. pozměňovacího návrhu senátora Větrovského)

· nedůvodně nařídí správcům parku udržovat asfaltové cesty, a to i ty, které už v oblastech vymezených pro divočinu vůbec nikdo k ničemu nepotřebuje (body 7 a 22. pozměňovacího návrhu senátora Větrovského)

· umožní lov všech druhů zvěře v přírodní zóně národních parků (bod 21. pozměňovacího návrhu senátora Větrovského).

Návrh senátora Větrovského prošel těsnou většinou - z potřebných 37 získal 38 hlasů, připomíná Duha a vyjadřuje naději, že to Poslanecká sněmovna, kam se zákon vrací, odmítne.

Zároveň s úctou připomíná jména těch, kdo v Senátu bojovali za uznání základních principů národních parků. Jsou to senátoři Jitka Seitlová (KDU-ČSL a SZ), Eva Syková (ČSSD), Václav Hampl (KDU-ČSL a SZ), Zdeněk Berka (ČSSD), Václav Chaloupek (nez.), Petr Orel (KDU-ČSL a SZ), Zdeněk Papoušek (KDU-ČSL) či Jan Žaloudík (za ČSSD).

Nevzdává se ani noční můra senátora Jirsy v podobě experta na ochranu přírody Hnutí DUHA Jaromíra Bláhy. Ten označil senátní znění zákona za ničivé pro další fungování našich národních parků, ale připomněl i poměr sil, který napovídá, jak to asi dopadne:

„/Senátoři/ nepodpořili vládní novelu zákona, která nedávno prošla · významná část lesů národních parků bude převedená do režimu trvalého hospodářského využívání (bod 10. pozměňovacího návrhu senátora Větrovského)

· rozvoj obcí bude mít v národních parcích stejnou prioritu jako ochrana přírody (bod 1. pozměňovacího návrhu senátora Větrovského)

· ze zákona se vypustí dlouhodobý cíl chránit nerušený vývoj přírody na převážné části rozlohy národních parků

· zákon oslabí až znemožní ochranu přírodní zóny s divokou přírodou (body 9, 19, 20 a 22 pozměňovacího návrhu senátora Větrovského) mimo jiné zavedením nevhodné a matoucí terminologie

· umožní budovat umělé vodní nádrže pod záminkou zlepšení retence vody (bod 2. pozměňovacího návrhu senátora Větrovského)

· nedůvodně nařídí správcům parku udržovat asfaltové cesty, a to i ty, které už v oblastech vymezených pro divočinu vůbec nikdo k ničemu nepotřebuje (body 7 a 22. pozměňovacího návrhu senátora Větrovského)

· umožní lov všech druhů zvěře v přírodní zóně národních parků (bod 21. pozměňovacího návrhu senátora Větrovského).Sněmovnou, a to dokonce s ústavní většinou poslaneckých hlasů. Nepřejí si, aby víc než polovina území národních parků patřila svobodnému vývoji přírody, jako je tomu jinde v Evropě a jak si to přeje podle průzkumu většina našich občanů.“

Senátoři možná zapomněli, že ve druhém kole senátních voleb se dostavilo jen 15 procent voličů. Jen každému sedmému stálo za to, aby věnoval čas instituci, která je tu trochu navíc. Pomohlo by, kdyby si to senátoři pověsili nad předsednický stůl? Těžko říci. Mohlo by to svádět k představě, že o lidi tu až tak moc nejde. To developeři a další „velcí kluci“ jsou uznalejší.

- VK -
24.1.2017 AE News


VIDEO ZDE

Skvělá zpráva pro alternativu z USA. Nadace Clintonových oznámila, že ke dni 17. dubna ukončuje provoz Clinton Global Initiative, což je divize Nadace Clintonových, která se zabývá prosazováním globalistických tezí ve světě. Podpora migrace, pomoc dětem v Africe, podpora žen a dívek v rozvojových zemích, podpora výživy, výuka cizích jazyků pro uplatnění v západních zemích, až dítě vyroste a odejde do Evropy nebo do USA a další programy. 


Poté, co Hillary Clinton prohrála 8. listopadu minulý rok závod o Bílý dům s Donaldem Trumpem, dárci Nadace Clintonových začali odcházet. Ovšem ne tak hromadně, jako dárci divize CGI. Ta byla kompletně orientována jen na globalistické teze. To evokuje už samotný název divize. Např. Austrálie ukončila příspěvky úplně, Norské fondy drasticky příspěvky snížily, více ve videu nahoře.

Hillary Clintonová, dcera Chelsea, Bill Clinton.

Za poslední kvartál roku 2016 získala Nadace Clintonových jen 5 nových dárců. Fatální dopad neúspěchu Hillary ve volbách si tak bere daň i na jejich rodinném neziskovém businessu. Uniklé emaily Hillary Clinton ukázaly, že dárcům CGI se dostávalo nadstandardní péče od ministerstva zahraničí USA v době, kdy Hillary zastávala funkci ministryně. Globalisté ukončují podporu Hillary a její nadaci, protože nesplnila úkol. Nedokázala udržet Bílý dům pod kontrolou globalistů. Nastalo teď to nejhorší možné řešení, které je pro globalisty noční můrou. Donald Trump prezentuje a zastupuje v USA třetí cestu a záda mu kryjí židé a Izrael. Spolu s podporu AIPACu stojí za Donaldem Trumpem FED, Pentagon a tajné služby USA. Ty mu dokonce pomohly ve spolupráci s FBI vytáhnout na Hillary 10 dnů před volbami bombu v podobě obnovení vyšetřování kauzy s emaily Clintonové. To zarazilo Hillary dýku do zad jejím šancím.

 

Trump a jeho samoděržaví

Rozhodnutí vystoupit z pancéřované limuzíny i s rodinou během slavnostní jízdy z Kapitolu do Bílého domu bylo demonstrací nezranitelnosti. Donald Trump ví, že kontroluje mocenské bloky v USA, ale pozor, není to kvůli tomu, že by tyto bloky Trumpa podporovaly, ale bojí se ho. Jeho inaugurační proslov nepatřil ani tak americkému lidu, ale šlo o varování mocenským blokům v USA. Za Trumpem stojí pracující lid. Davy. Trumpovo mocenské uchopení vlády kopíruje Vladimira Putina a jeho nástup k moci v roce 2000. Právě i Putin začal tehdy v Rusku dělat nové pořádky. Stejně jako Trump, který nenechává ve Washingtonu kámen na kameni. Bojovali proti němu do posledního dechu, jeho vlastní partaj mu nevyslovila podporu při volbách, ale teď se všichni bojí obrovské lidové moci, která za ním stojí. Trump dosáhl bodu „self-governance“, resp. „samoděržaví“ ve stejné poloze, jako Vladimir Putin. A tento model se může kopírovat do Evropy. Do Francie a postupně dál.

Diskusní panel CGI University. Placená škola pro neziskovky, jejich leadery a také pro zahraniční dárce.

Mezitím v Česku a v Německu se dějí věci. ČNB oznámila, že tento rok přestane regulovat kurz koruny. To povede k posílení CZK, což velmi nelibě bude sledovat Berlín. Česko je laciná výrobna pro německý průmysl jako subdodavatel. Posílení koruny poškodí německé výrobce. K tomuto by donedávna ještě nedošlo. Berlín by to nepřipustil. Jenže došlo k Brexitu a poté i k nástupu Donalda Trumpa. Ten má s Českem a Polskem jiné plány. Obě země se mají stát moderační zónou klidu mezi „Novou Evropou“ (Das neue Europa) a Ruskem. Nová Evropa je plán globalistů na záchranu globalizace v Evropě. EU v současné podobě není životaschopná a bude muset být rekonstruována, ale v menším rozsahu. Nová Evropa bude mít společnou ústavu, společnou měnu, společné daně, společný rozpočet, společné sociální dávky a společnou vládu.

 

Das Neue Europa jako nástupce EU, ale bez Česka!

Není zatím jasné, jak se bude útvar nazývat a kolik zemí se ho bude z původní sedmadvacítky účastnit, ale je už teď jisté, že nebude dovoleno transatlantickými elitami, aby došlo ke spojení Německa a Ruska. Proto má Česko a Polsko pro Trumpovu administrativu takový význam. Německo bude kvůli Trumpově ochranářské politice trhu v USA hledat nová odbytiště v Asii a hlavně v Číně. A Čína tak získá obrovský vliv na Berlín. Tomu se nedá vyhnout. USA proto budou muset kontrolovat Střední Evropu, aby nedošlo ke spojení Nové Evropy, Ruska a Číny v jeden superglobalistický stát nebo obchodní unii. Proto dostala ČNB z Londýna a z FEDu povolení vzepřít se Berlínu, protože ČR a Polsku se dostane jiného zacházení ohledně vývozu zboží do USA, výměnou za souručenství proti globalizaci. Trump má dalekosáhlé plány v USA a americké elity je budou kopírovat ve Střední Evropě v přípravě na rozpad EU a vznik Nové Evropy. Ovšem bez účasti ČR a Polska.

Mateřská nadace Clinton Foundation bude pokračovat, končí ale globalistická divize CGI.

Globalisté bojují o přežití už i v celé Evropě. Koncept NWO se vymkl kontrole a sociální sítě a alternativní média za posledních 10 let odhalila lidem a veřejnosti tolik informací o plánech globalistů, že realizace původních tezí Kalergiho modelu a Římského klubu jsou mrtvé. Lidem je třeba nabídnout vizi a také řešení. Sociální otázky, raketovým tempem rostoucí počet exekucí v celé Evropě, lidé bez domova, radikalizace politických kruhů, odmítání neoliberalismu jako jediné politické cesty západní civilizace. Vlády mnoha zemí nechápou, co se vlastně stalo, co se děje a co se bude dít. Globalistický chrám dostal po Brexitu praskliny a se zvolením Trumpa se začal už doopravdy hroutit. Globalisté nemají mnoho času nazbyt. George Soros se snaží ještě zoufalým pokusem vyvolat v USA barevnou revoluci z ulice a po vzoru Majdanu v Kyjevě donutit Trumpa k útěku, aby po něm usedl do Bílého domu opět kůň globalistů jako byl Obama, ale Soros musí vědět, že za Trumpem stojí lid a celý americký mocenský blok, armáda, policie, tajné služby a FED. Takový konglomerát se nedá z ulice porazit feministkami, hysterickou Madonnou nebo LGBT transgender „muženami“.

 

Globalisté v USA balí kufry, v Evropě se hraje o čas

Česko bude těžit z panování Trumpa dvojnásobně. Kromě důležitosti ČR pro americké elity, je Praha centrem světového židovstva, které s Trumpem stojí a padá, a proto bude země ušetřena islamizace, která bude ovšem naplno posilovat ve zbytku Evropy a zejména v zemích, které se v budoucnu stanou členy Das neue Europa. Německo, Francie, Belgie, Španělsko, Portugalsko a Itálie. Ostatní země jsou ve hře. Globalistické teze, které ve videu nahoře prosazuje nadace CGI (spojení milionů migrantů), bude Nová Evropa prosazovat ještě tvrději než dnes v EU. Jednotná vláda Nové Evropy migraci uzákoní a kdo jí bude odporovat, bude uvězněn jako extrémista. Konec darů pro CGI je známkou toho, že globalisté, jako jsou Norské fondy, zkrátka v USA vyklízejí pozice.

Hillary Clinton s dárci její nadace, členy Saúdské královské rodiny.

AE News bohužel bez nadace

Vážení čtenáři. Aby pozice nemusel vyklidit i náš server AE News, dovoluji si vás laskavě požádat a poprosit, abyste jako již tradičně zvážili do konce tohoto měsíce zaslání finančního příspěvku pro zachování provozu našeho projektu. Do konce měsíce nám zbývá 7 dnů a na ukazateli zatím máme vybráno něco málo přes jednu čtvrtinu z potřebné cílové sumy. Víme velmi dobře, že na nás nezapomínáte a pravidelní podporovatelé mají dokonce nastavené trvalé příkazy pro darování každý měsíc a mnozí již tento měsíc příspěvek zaslali (a moc děkujeme), ale protože každý měsíc nás čtou noví a noví čtenáři, je tato připomínka a prosba určena zejména pro ně. Nejsme jako Nadace Clintonových.

Neprosazujeme globalistické teze, ani multikulti, přinášíme vám články, videa, rozhlasové pořady a analýzy, které jinde nenajdete a umožňujeme i svobodné diskutování bez ideologické cenzury. Nemáme dotace z ministerstev, ani ze zahraničí nebo z fondů. Fungujeme s tím, co nám poskytnou naši věrní čtenáři. Bez Vaší pomoci nebude naše cesta moci pokračovat. Pokud nám fandíte a líbí se Vám, co pro vás děláme, tak přispět nám můžete zde, a to bankovním převodem v ČR a v SR, PayPalem, Bitcoinem a také poštovními poukázkami pro převod na účet. Děkujeme!



*Titulky ve videu nahoře zapnete tlačítkem „CC“ v liště videa.

-VK-
Šéfredaktor AE News

Béda
24.1.2017 Outsidermedia

Kde jsou disidenti, kteří se kdysi brali za svobodu politického projevu? Jak to, že nebouří a nechrání alternativní média před veřejnou diskriminací a štvanicí? Jak to, že jim nevadí všudypřítomné špiclování, zmizíkování alternativních webů v internetových vyhledavačích? Jak to, že dnes sami souzní se zvacími dopisy pro cizí okupační armádu?
Umělecká fronta je již opět až na pár výjimek politicky korektní a konformní.

Dnešní bolševik vstupuje do politického dění poučen zkušenostmi bolševika předpřevratového. Špicluje, monitoruje desítkami tisíc kamer, nahrává mobilní i internetovou komunikaci, centrálně přijímá náhubkové zákony, zřizuje ministerstva Pravdy i cenzorské „think tanky“.

Prezidenty, kteří byli zvoleni lidem přes jedinou mainstreamem zjevenou reklamní pravdu, označuje za cizí agenty, svoji politickou opozici a kritiky označuje za cizí nájemné agenty. Svých vlastních nájemných agentů a agentur si přitom nevšímá. Lid označuje jako lůzu, jeho rozhodnutí za populismus a sebe považuje za elitu. Sestavuje černé listiny a požaduje, aby soudy zahájily procesy s nepohodlnými oponenty. Aktivita bolševika se zintenzivňuje úměrně tomu, jak klesá důvěra v jeho pravdu. Když konkurence začne provádět to, co dnešní bolševik praktikuje již po celá desetiletí v podobě Svobodné Evropy, je oheň na střeše.
Jak dlouho ještě potrvá, než dnešní bolševik vyvolá ze záhrobí Bobliga z Edelstadtu, senátora McCarthyho anebo soudce Urválka?

Radek Rozvoral
24.14. 2017   Rukojmí
Prohnilá politická korektnost a otevřená náruč paní Angely vyhání z Německa starousedlíky, kteří prchají před arabskými a africkými imigranty do Maďarska. Tedy do země, která zavedla důraznou ochranu svých státních hranic.I přes to, že Viktor Orbán se svou vládou zavřel brány imigrantům a nastolil program důrazné ochrany svých hranic, míří do země noví obyvatelé. Jen to nejsou ekonomičtí imigranti z arabských a afrických zemí, nýbrž Němci, kteří prchají ze své země právě před takovými nájezdníky.


„Oficiální data ještě nejsou zdaleka k dispozici, ale pokud jsou pravé alespoň zprávy z okolí maďarského jezera Balaton, tamní německá komunita se začala zhruba před rokem rychle rozrůstat. Důvodem k tomu má být právě skutečnost, že život v mnoha částech Německa se s příchodem nejméně půldruhého milionu imigrantů razantně proměnil k horšímu,“ píše k tématu přesunu Němců do Maďarska server týdeníku Euro. Zajímavostí je, že se především jedná o občany ze západní části Německa. V prvních měsících se sice hodně trápí s jazykem, ale pocit bezpečí je zřejmě důležitější.
To se nám ten svět krásně mění. Ti, kteří po staletí budovali poctivou prací rodnou zem k obrazu svému, což se jim mimochodem povedlo, jí raději z důvodu své bezpečnosti a strachu z imigračních nájezdníků začínají opouštět. Není divu, že se usazují tam, kde důrazně pracují na ochraně svých státních hranic.
Maďarsko je zemí, která na své území pouští pouze imigranty, jež dostanou azyl a na vyřízení žádosti musí počkat v tranzitních zónách vybudovaných na hranicích. Premiér Viktor Orbán k tomu nedávno při příležitosti přísahy prvních 532 z plánovaných třech tisíc policistů určených k ostraze hranic Maďarska mimo jiné řekl: „Z Bruselu nemůžeme čekat řešení, o svou ochranu se musíme postarat sami. Ostraha hranic je nadále národně-bezpečnostní prioritou.
Premiér Orbán je jedním z mála vrcholných politiků Evropy, který od začátku imigrační krize kašle na diktát Bruselu a jede si svou vlastní ochranou politiku založenou na důrazné ostraze státních hranic Maďarska. Dělá to dobře, jelikož je to jediná cesta, jak zabránit invazi a drancování země nelegálními islámskými imigranty.
Hlavním posláním každého státu a vládnoucích politiků je v prvé řadě obrana země, bezpečí občanů a vytváření podmínek pro ekonomický růst. Všechno ostatní je až na druhém místě, takže nechť je nám premiér Orbán příkladem!

24.1. 2017   Skrytá pravda
Neskutečné množství hloupostí, co nám předkládají novináři a komentátoři
Na panice napříč světem je krásně vidět, že už mnoho novinářů není a jsou to většinou kopírky a popisky událostí. Posledních 25 let dělali pouze to, že přečetli, co psali před čtyřmi (osmi apod.) léty a jenom doplnili denní události. Bezmozci médií najednou šílí, protože Donald Trump nejede podle šablony, ale používá hlavu. Žádá pokles dolaru, aby lépe vyvážel, pokud se výroba vrátí do USA, odmítá vést války po celém světě, které nikam nevedou, to však neznamená, že chce USA oslabit, odmítá přerozdělování a tím vysoké náklady a volný obchod, ale ne na prapodivných dohodách, ale opět soupeřit dražšími výrobky s americkou kvalitou s levnějšími asijskými šmejdy.
Co je na tom nepochopitelné? Nikdo neví, zda se mu to podaří, ale stačí si přečíst "Bohatství národů" Adama Smitha a přehodit ho do 21.století a selský rozum má jasno.

Napsal/přeložil: Geo, ralh 
Takový byl dle ČTK Trumpův inaugurační projev!Sobecký a bojechtivý? Přečtěte si Trumpův projev bez návodu ČTK. Stojí za to .
Přitom takzvaná „tradiční média“ („mainstream“ nebo také „smradlavá žumpa“) brečí nad klesajícími náklady a sledovanostmi. I nadále ale sebevražedně diskreditují všechny, kteří pohlédli pravdě do očí, vymýšlejí si patvary jako „post-truth“, a když nic nefunguje, usilují o zavedení cenzury.
Jestli ještě někdo naivně věří vyváženosti veřejnoprávního zpravodajství, nechť v textu najde alespoň jeden komentář „evropských médií“, který by obsahoval alespoň jeden pozitivně zabarvený přívlastek.

Proto děkujeme veřejnoprávní ČTK za návod na správné přečtení inauguračního projevu „naparujícího se chuligána“, kterého „bychom se měli obávat“, přejeme naší „národní“ tiskové kanceláři dobrou noc, a přinášíme přepis projevu do češtiny, ať si každý udělá názor sám. A nejen na Donalda Trumpa:

Vrchní soudce Robertsi, prezidente Cartere, prezidente Clintone, prezidente Bushi, prezidente Obamo, američtí spoluobčané a národy celého světa! Děkuji vám.

Dnes nás, americké občany, spojuje velký úkol: obnovit náš stát a vrátit lidem to, co jim patří.

Společně budeme určovat směr Americe i světu na dlouhé roky.

Střetneme se i s výzvami. Budeme překonávat obtíže. Ale poradíme si. Každé čtyři roky se scházíme, abychom v souladu se zákonem a klidně předali vládu, a jsme vděčni prezidentu Obamovi a první dámě Michelle Obamové za laskavou pomoc při tomto předání vlády. Byli skvělí.

A přesto má dnešní ceremoniál zvláštní význam. Protože my dnes nepředáváme pouze vládu od jedné administrativy ke druhé či od jedné strany ke druhé, ale my předáváme vládu z Washingtonu (DC) vám, americkému lidu.

Příliš dlouho malá skupina lidí v hlavním městě těžila ze své moci, zatímco lidé za ni platili. Washington rozkvétal, ale lidé nedostali svůj podíl. Politici prospívali, ale lidé přicházeli o práci a továrny se zavíraly.

Establishment se zabýval sám sebou, ale ne občany naší země. Jejich vítězství nebyla vaše vítězství; jejich úspěchy nebyly vaše úspěchy; a zatímco oni se oddávali potěšení v hlavním městě, v rodinách bojujících po celé zemi o přežití bylo málo důvodů k oslavám.

Ale všechno se mění, tady a teď, protože tento okamžik je váš okamžik: on patří vám! Patří každému, kdo je zde dnes přítomen, a všem v Americe. Toto je váš den. Toto je váš svátek. A Spojené státy americké jsou váš stát.

Ve skutečnosti není důležité, která strana je u vlády, ale zda je tato moc kontrolována lidem. Na 20. ledna 2017 se bude vzpomínat jako na den, kdy se lidé opět stali vládci své země. Na zapomenuté muže a ženy naší země se už nikdy nezapomene.

Všichni vás dnes poslouchají. Vy, desítky milionů z vás se stanete součástí historického dění, takového dění, jaké svět nikdy předtím neviděl. Jádrem tohoto dění je jasný princip: Stát existuje proto, aby sloužil svým občanům.

Američané chtějí ty nejlepší školy pro své děti, bezpečné čtvrtě pro své rodiny a dobrou práci pro sebe.

Jde o spravedlivé a rozumné požadavky spravedlivé společnosti. Nicméně pro mnoho našich občanů existuje jiná realita: matky a děti zahnané do chudoby ve velkých městech; zničené továrny ležící jako náhrobky v krajině naší země; vzdělávací systém, do něhož se investovala spousta peněz, ponechává naše mladé a krásné studenty bez poznání; a trestná činnost, gangy a drogy ukradly příliš mnoho životů a oloupily naši zemi o nevyužitý potenciál.

Tato americká krvavá lázeň končí přímo tady a právě teď. Jsme jedna země a jejich bolest je naše bolest. Jejich sny jsou i naše sny; jejich úspěch je i naším úspěchem. Sdílíme jedno srdce, jeden dům a jeden velký osud.

Služební přísaha, kterou jsem dnes složil, je přísahou všem Američanům. Za mnoho desetiletí jsme obohatili cizí průmysl na úkor amerického průmyslu.

Při sponzorování armád jiných zemí jsme dopustili tragickou vyčerpanost našich vlastních ozbrojených sil; chránili jsme hranice cizích národů a odmítali bránit naše vlastní.

Utratili jsme miliardy dolarů v zámoří, zatímco americká infrastruktura zchátrala a rozpadá se.

Učinili jsme cizí země bohatými, zatímco bohatství, moc a důvěra v naši zemi zmizely za obzorem.

Továrny se jedna po druhé zavíraly a vyvážely ze země a nikdo ani nepřemýšlel o milionech amerických dělníků zanechaných ladem.

Naši střední třídu pustili k vodě a promrhali její majetek po celém světě.

Ale to je minulost. Nyní budeme hledět pouze do budoucna.

Sešli jsme se tu pro vyhlášení nového dekretu, který zazní v každém místě, v každém hlavním městě v zahraničí a v každém vládním úřadě.

Od tohoto dne budeme nadále řídit naši zemi podle nového principu.

Od této chvíle se tímto principem stane: „Amerika především“ (America First). Každé rozhodnutí o obchodu, o daních, o imigraci, o zahraničních věcech bude učiněno na základě toho, jaký prospěch to přinese americkým dělníkům a americkým rodinám. Musíme chránit naše hranice před zhoubným jednáním jiných zemí vyrábějících naše produkty namísto nás, rozkrádajících naše obchodní společnosti a likvidujících naše pracovní místa. Tato ochrana povede k mohutnému rozkvětu a síle.

Budu za vás bojovat každým dechem a nikdy vás nezklamu.

Amerika začne znovu vítězit, vítězit tak, jako nikdy předtím. Obnovíme naše pracovní místa. Obnovíme naše hranice. Obnovíme naše bohatství. Obnovíme naše sny.

Postavíme nové silnice a dálnice a mosty a letiště a tunely a železnice po celé naší krásné zemi.

Vyjmeme lidi z podpory a vrátíme jim práci, napravíme naši zemi americkýma rukama a americkou prací.

Budeme sledovat dvě jednoduchá pravidla: nakupovat americké a vyrábět americké zboží.

Budeme hledat přátelství a dobrou vůli ve všech zemích světa, ale děláme to s ohledem na skutečnost, že právo každé země je především dbát o své vlastní zájmy.

Nechceme vnutit náš způsob života každému, ale spíše se staneme zářným příkladem pro následování.

Posílíme staré aliance a vytvoříme nové a sjednotíme civilizovaný svět proti radikálnímu islámskému terorismu, který zcela vymýtíme z tváře Země.

Základem naší politiky je bezpodmínečná věrnost Spojeným státům americkým a skrze věrnost naší zemi se znovu staneme věrnými sobě navzájem.

Když svá srdce otevřete vlastenectví, nezůstane žádný prostor pro předsudky.

Bible nám říká, „jak je dobré a úžasné, když Boží lid žije společně v jednotě.“

Musíme mluvit otevřeně, posuzovat naše rozdílné názory čestně, ale vždy usilovat o solidaritu. Když bude Amerika jednotná, nebude Ameriku možné zastavit. Nikdo nesmí mít strach, jsme pod ochranou a budeme vždy pod ochranou.

Budeme pod ochranou velkých mužů a žen z našich ozbrojených a bezpečnostních sil, a co je nejdůležitější, jsme pod ochranou Boha.

A konečně, musíme rozšířit naši mysl a naše sny musejí být ještě větší. My v Americe chápeme, že země žije, dokud bojuje.

Nebudeme nadále tolerovat politiky, kteří jen mluví a nic nedělají, jen si neustále stěžují, ale nikdy nic nerozhodnou. Čas na prázdné řeči je u konce. Přišel čas konat.

Nedovolte, aby vám někdo říkal, že je to nemožné. Žádná hrozba nemůže porazit srdce a zničit ducha Ameriky.

Nestrpíme porážku. Naše země bude vzkvétat, opět. Stojíme na prahu nového tisíciletí připraveni odhalit tajemství vesmíru, osvobodit zemi od bídy a nemocí a využívat energetiku, průmysl a technologie budoucnosti.

Nová národní hrdost naplní naše duše, změní naše názory a uzdraví naši zmatenost. Je na čase si uvědomit, že stará moudrost našich vojáků nebude nikdy zapomenuta: ať jsme černé kůže, tmaví nebo bílí, všichni máme stejně rudou krev vlastenců a my všichni se těšíme ze stejných úžasných svobod, všichni uctíváme velkou americkou vlajku. Děti narozené v urbanizovaném Detroitu nebo na větrných pláních Nebrasky, všechny vidí stejnou noční oblohu, jejich srdce jsou naplněna stejnými sny a sdílejí stejný dech života, stejný, jaký naplňuje i všemocného Stvořitele.

Proto všichni Američané, v každém městě, blízkém i vzdáleném, malém i velkém, od jedněch hor ke druhým, od oceánu k oceánu, slyšte tato slova: Už nikdy vás nebudou ignorovat. Váš hlas, vaše naděje a sny budou určovat náš americký osud. A vaše odvaha, vyspělost a láska nás vždy budou vést po této cestě.

Společně učiníme znovu Ameriku velikou. Učiníme Ameriku opět bohatou.

Vrátíme Americe její hrdost.

Učiníme Ameriku opět bezpečnou ...

Ano, společně znovu vytvoříme skvělou Ameriku.

Děkuji vám, Bůh vám žehnej, Bůh žehnej Americe!

Text článku: Geo, Eurasia24.cz

Překlad: ralh

24.1. 2017   Hrad
V pondělí dne 23. ledna 2017 byl v libanonském Bejrútu polské straně předán Dr. Hynkem Kmoníčkem, ředitelem Odboru zahraničního Kanceláře prezidenta republiky ČR, pan Leszek Panek. Jmenovaný 54letý polský občan byl nezvěstný od 10. prosince 2015 s předpokládaným pobytem v Sýrii.
Poté, co se objevily mediální zprávy o tom, že je pravděpodobně v syrském vězení, a že byl při zadržení postřelen, pokoušela se polská strana zjistit bližší informace o jeho pobytu. Vzhledem k blízkým česko-polským vztahům se česká diplomacie, která je jediným zástupcem zemí EU a NATO v Damašku, dlouhodobě pokoušela ve spolupráci MZV ČR a KPR ČR napomoci vyřešení případu.

Díky úspěšným česko-syrským jednáním, která probíhala v Praze a v Damašku, se podařilo pana Panka nalézt a dosáhnout dohody o jeho propuštění z humanitárních důvodů. Pan Panek je v uspokojivém fyzickém a odpovídajícím psychickém stavu.

Jmenovaný byl následně přepraven ze Sýrie do Libanonu a dnes odpoledne si ho na zastupitelském úřadu ČR převzal polský velvyslanec v Libanonu, pan Wojciech Božek. Pan velvyslanec v rozhovoru s Dr. Kmoníčkem poděkoval Kanceláři prezidenta republiky ČR a českým zastupitelským úřadům v Sýrii a Libanonu za pomoc při vyřešení případu. Kancelář prezidenta republiky ČR současně děkuje syrským a libanonským úřadům za efektivní pomoc a spolupráci.

Jiří Ovčáček, ředitel Odboru tiskového a tiskový mluvčí prezidenta republiky

24. 1. 2017     zdroj
Polská agentura Polish Press Agence informovala že Ministerstvo zahraničních věcí Polska odtajnilo dokument z roku 2008 "Teze k politice Polska vůči Rusku a Ukrajině", který kriticky hodnotí protiruský kurs politiky země. Přístup k dokumentu, podepsanému 4.března 2008 vedoucím odboru pro východní politiku ministerstva zahraniční Jaroslavem Bratkiewiczem, měly čtyři osoby, včetně ministra zahraničí Radoslawa Sikorského. Je v něm uvedeno, že ačkoli Rusko usiluje o "status velké mocnosti", je daleko od svých bývalých "imperiálních ambicí".

Moskva je důležitý spojenec pro země Západu, zejména pro západní Evropu v boji proti islámskému radikalismu a terorismu. Kromě toho je Rusko "velkou zásobárnou zdrojů, jež mohou významně ekonomicky podpořit západní svět".

Chápání Ruska jako "věčného nepřítele Polska" pramení z ne příliš důkladných analýz a hodnocení problému. "Živý dialog s Ruskem má pro Polsko velkou politickou hodnotu", je uvedeno v analýze odboru MZV Polska. Varšava by se měla stát hlavním "znalcem a interpretem" Ruska v západním světě, uzavírá autor.

Co se týká Ukrajiny, ta reformuje se podle modelu, který je vzdálená od polského a středoevropského, "zachovává si postsovětské rysy". "Je třeba brát vážně, že v dlouhodobém horizontu nemusí Ukrajina získat členství v Evropské unii", je uvedeno v dokumentu.

Úřadující ministr zahraničí Polska Witold Waszczykowski tento dokument vyhodnotil negativně. Podle něj to byl "začátek odklonu od proukrajinské politiky ve prospěch politiky proruské". Kromě toho mohlo být pozitivní hodnocení Ruska určitým nástrojem a fintou vůči Západu, aby se zlepšila reputace Polska.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Ladislav Kašuka

Lubomír Man
24. 1. 2017
Je-li země napadena, musí se bránit. Ten stav nastal. Zemi napadl zblázněný ministr vnitra. Prvním jeho příznakovým nápadem bylo: „Zřídím na ministerstvu úřad proti ruské propagandě.“ Už když tu myšlenku vyslovil, měli ho odvézt k psychiatrickému vyšetření, protože o ruské propagandě u nás nikdo nic neví, protože s takovou propagandou se ještě nesetkal. Ukrutně dobře však každý ví o propagandě opačné, západní, která mu buší do uší i očí od rána do večera a je tak poctivá a pravdivá, že si Západ sám obmyslil její tiskoviny a rozhlasové a televizní stanice názvem presstitutky, a jejich redaktory nazývá presstituty.

V tomto negativním duchu též národ zareagoval, a lidem na ministerstvu se tak podařilo přesvědčit rozdováděného šéfa, aby dál už nemluvil o úřadu proti ruské propagandě, ale dejme tomu o úřadu či centru proti teroristickým a hybridním hrozbám. Bude to samozřejmě pořád úřad proti té ruské propagandě, jak v prvním záchvatu ministra napadlo, ministr tam bude moct se svými pochopy dál proklepávat a následně posílat k soudu všechny, kteří se mu budou zdát proruští či prosrbští či vůbec proslovanští, ale navenek to bude znít neutrálněji a lidi to určitě líp přijmou.

Lidi to přijali tak, že nový dvacetihlavý úřad, vedený - jak si to ministr přál – osobou co nejrusofobnější v české větvi ženské, a současně i manželkou muže nejrusofobnějšího v populaci mužské, nazvali Ministerstvem pravdy. To podle nelítostného ministerstva z románu G. Orwella 1984, vyhlašujícího jediné aktuální pravdy a hrozbou zastřelením potlačujícího pravdy jiné. A hned se samozřejmě na adresu ministra ozvaly uštěpačné hlasy, že Orwell myslel toto své literární ministerstvo jako varování a nikoliv jako příklad k následování, jak to ministr vnira zřejmě mylně pochopil.

Možná i nějak takto se pokoušel ministrovi vymluvit jeho nápad s novým úřadem i prezident republiky, ale nepochodil. „Svými argumenty mě prezident nepřesvědčil“. prohlásil ministr hrdě po opuštění Hradu, a taktéž se vyjadřoval i při pozdější besedě s redaktorem Moravcem ve studiu ČT. Pozorně jsem ho sledoval a všiml si, s jakou bohorovnou suverenitou zde ministr své pravdy vyslovoval, jak je hlasově i dechově uzavíral do uzavřených celků, naznačujících natvrdlým, že po nich už není co dodávat či o nich diskutovat, protože to podstatné a znamenité právě odeznělo a hodí se to nanejvýš jen nějakým gestem oslavit – třeba i jen pozvednutím sklenice s vodou ke rtům, když už zde nejsou davy, kteé by to oslavily hlasitěji

Tohle všechno mou amatérskou diagnózu duševního stavu ministra potvrzovalo, ale jist tzv. na tisíc procent jsem si stále nebyl. Až přišel jeho další nápad - tentokrát se zbraněmi. Podle něj musí být do ústavy vtělen onen článek o právu každého našeho občana nosit zbraň. Aby si tak např. každý školák mohl zastřelit svého učitele, jak je tomu v dnešních Spojených státech. A jak jsou z tohoto stavu všichnil lidé se svědomím tam - v té zemi, zoufalí, a jak ještě zoufaleji hledají z té situace nějaké východisko.

Kdo skončí dřív? On jako ministr, nebo my – v politické šatlavě, nebo s dírou v hlavě?

Pavel Letko 
24.1.2017 E-republika

S pravděpodobností hraničící s jistotou můžeme odhadnout, že se nestane nic mimořádného. Naši novináři budou lhát tak, jak se naučili, jen za peníze z jiných zdrojů. Po pravdě a objektivním přístupu je totiž v našem stávajícím systému stále malá poptávka.



Změna. V Americe jí slíbil Trump, u nás se letos chystají parlamentní a příští rok prezidentské volby. Změna je tedy za dveřmi, a přesto se nic nezmění. To podstatné se totiž děje uvnitř nás a příliš nepodléhá změnám vlád, změnám diktovaným zvnějšku. Jak říká Jan Amos Komenský ve svém Labyrintu a ráji srdce, můžeme procestovat a prozkoumat celý svět, ale to nejpodstatnější se odehrává v našem nitru, v našich srdcích.

 

Jaké můžeme očekávat vnější změny

Pravděpodobně spadne nová železná opona. To je nevyhnutelné, protože na tom usilovně pracovali nejen američtí prezidenti od Clintona přes Bushe až po Obamu, ale i jejich satelity od Velké Británie přes Českou republiku až po Mikronésii. Otázkou tedy bylo pouze to, kdy a kde přesně nová železná opona spadne a kolik ubožáků přitom padne za vlast na obou stranách fronty.

S novým kurzem americké politiky lze předvídat, že spuštění takové opony by se mohlo udát v rámci pokojné dohody ne nepodobné dohodám obchodním. Trump vyznačí americké zájmy, které věru nemusí ležet na Ukrajině či v Pobaltí. Ba dokonce ani v České republice. Tradiční zájmy amerického impéria mohou dnes ležet přesně tam, kde i v minulosti. V Pacifiku. A tam se americké zájmy se zájmy Ruska mohou křížit jen minimálně.

To samozřejmě neznamená, že budeme automaticky předhozeni do náruče ruského medvěda, Záleží totiž tak trochu i na nás. Můžeme si vybrat, zda chceme jít společně s německou Evropou, půjdeme odvážně samostatně, anebo budeme jako satelit obíhat kolem Ruska. Ovšem pokud si mohu zahrát na proroka, půjdeme přesně tam, kam nás ostatní postrčí. Vrchnosti se nevzpěčujeme už 600 let. To je naše strategie. Na všechny „nahoře“ si mírně stěžujeme, avšak jen v mezích zákona. 

 

Jaké můžeme očekávat skutečné změny

Skutečné změny očekávat nemůžeme, protože by se musely udát uvnitř nás. A to jen tak nepůjde ani odhlasováním v parlamentu, ani volbou nového prezidenta. My se buď budeme orientovat podle humanity v nejširším smyslu toho slova, anebo budeme dál smýkáni vnějšími událostmi jako loď bez cíle hnaná jen větrem a mořskými proudy. Na to, zda narazí na útes nebo ne, nemá posádka prakticky žádný vliv. Neví kam a proč pluje a je jí to vlastně jedno, hlavně, že se ještě tu a tam tančí. My v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsme se ještě nerozhodli, zda chceme tvořit soudržnou společnost se společně sdílenými hodnotami, anebo zda si každý má jít výhradně po svém vlastním zájmu. Stáváme se tak kořistí těch, kteří na rozdíl od nás vědí přesně, co chtějí a nebudou váhat nás za své zájmy obětovat. K tomu mají celý aparát tajných a represivních služeb placených ovšem i z našich peněz. Za tyto naše peníze nám sehrají divadlo jaké si budeme přát včetně operací „pod falešnou vlajkou“.

To není jen nějaká chiméra, připomeňme si jen naší trapnou úlohu při tzv. irácké stopě v Praze, údajném naverbování Billa Clintona v Praze sovětskou tajnou službou a v neposlední řadě útoky obviňující z téhož Donalda Trumpa. Ruku v ruce s tím média vytvářejí virtuální svět, který nám pak představují jako ten skutečný. Nefaulují už jen ruského prezidenta Putina, ale i toho amerického, Trumpa. Neuvěřitelně manipulují s fotografiemi z Trumpovy inaugurace, které mají svědčit o nízké účasti, přestože videozáznam je jasně usvědčuje z podvodu. Fotografie z poloprázdného prostranství pocházejí buď z doby několik hodin před, nebo naopak po inauguraci prezidenta. Tyto záznamy byste marně hledali v přístupném archivu České televize. Podobně jako ostudné zpravodajství z voleb nejsou přístupné. Jenže naše televize není jediná na světě a záznam lze dohledat i na youtube. Třeba ZDEčas 3:10:20
Naše Novinky však ZDE ukazují manipulaivní fotografie a píší:

Ačkoli za své vítězství (Trump) vděčí několika tisícům hlasů ve třech rozhodujících státech, nenašel slova pro ty, kdo ho nevolili

Neuvěřitelné tvrzení. Trumpa nevolilo několik tisíc lidí, ale více jak 62 milionů Američanů. Trumpovu sebeironii označují za aroganci a jeho žertem míněné poznámky vydávají jako smrtelně vážnou (a nabubřele hloupou) řeč. Místo toho, abychom se dočkali vážné diskuse nad chudobou ve Spojených státech, otrockou prací nelegálních migrantů, skandálním stavem justice a vězeňství, zločinnými válkami a bezprecedentní podporou apartheidu v Izraeli, naši vyškolení žurnalisté meditují nad počtem lidí na náměstí a sprostým slovem z úst prezidenta Trumpa.

Naše média tak pokračují v tom, co provozují již tradičně. Novinařinu jako politikaření, manipulaci a dobrý byznys. Dnes ještě platí Soros, uvidíme co se bude dít, až tento pramen a jemu podobné vyschnou. S pravděpodobností hraničící s jistotou můžeme odhadnout, že se nestane nic mimořádného. Naši novináři budou lhát tak, jak se naučili, jen za peníze z jiných zdrojů. Po pravdě a objektivním přístupu je totiž v našem stávajícím systému stále malá poptávka. Přitom každému by mělo být jasné, že proti lži se nedá bojovat lží. Jaký je pak rozdíl mezi "dobrou demokratkou" Clintonovou a zlým Trumpem? Mezi "rozeným demokratem" Kalouskem a "korporátním fašistou" Babišem? Proč by voliči měli volit "staré osvědčené" demokratické strany, a ne korporaci pana Babiše? Jestliže v něčem mají Babiš s Trumpem pravdu, tak je to v tom, že byli jako politici stvořeni prolhanými médii a zavedenými stranami. Tzv. elity tak dlouho dělaly z lidí blbce, až na jejich lži a podvody doplatíme všichni, koneckonců jsme si je volili. Nejde tu o žádné sebemrskačství, jak je vidět, taková situace platí nejen pro Českou republiku.

Totalita na obzoru

K výše uvedenému lze dodat, že může být mnohem, mnohem hůř. Žádná totalita nespadla z nebe na zem plné láskyplné, úžasné demokracie. Převzetí moci komunisty v roce 1948 předcházely procesy z let 1946, prapodivné dekrety a zákony údajně namířené proti zrádcům, Němcům, Maďarům apod., ve skutečnosti však namířené proti lidskosti a zdravému rozumu. Podobně nástupu Adolfa Hitlera k moci předcházely vraždy nařízené sociálně demokratickou vládou. Nedivme se proto, až Trump obrátí Bushův Patriot act a Obamovy zákony, jak píše Václav Umlauf v článku Neslavný konec prezidenta Obamy, ve svůj prospěch. Podobně u nás je Chovancovo Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám vlastně připravováno pro vládu Andreje Babiše. Nejde tu ani tak o konkrétní zákony, ale o celkové klima společnosti, o formu a náplň společenské smlouvy. Jestliže americký prezident Bush, proti kterému umělecká fronta ani v USA ani v ČR nic zvláštního nenamítá, veřejně schvaluje "ve jménu dobra" mučení, nemůžeme se divit už ničemu. Je-li dovoleno "demokratickým" prezidentem USA mučení, co bychom chtěli zakazovat Trumpovi? Je-li "ve jménu dobra" dovoleno mučit, bombardovat cizí země, rozvracet je, drancovat a okupovat, co bychom vlastně chtěli "těm fašistům" zakazovat?
Související články:

• Politika v akčním korporátním balení
• Multikulturalismus je mrtev, ať žije náboženská, nacionální, rasová a kulturní zášť!
• Chovancovo Centrum hybridních hrozeb
• Francie se „vzdala bez boje“ migrantům
  z třetího světa
• Mediální manipulace z pohledu neomarxismu (II.)
• Cena svobody anebo noví rentiéři
• Jak se krade ve velkém aneb Daňová optimalizace koncernů
• Státní dluhy v roce 2013 ukazují rozpad systému
• Islámské bankovnictví versus současný bankovní systém (I. díl)
• Debatní klub o současnosti a minulosti: Jaroslav Bašta / Jan Kozák