Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Masa uprchlíků prchá ze zemí ,,destabilizovaných americkou a evropskou intervencionistickou politikou, která jim vzala i naděje na ekonomické zmrtvýchvstání“. Je přímým důsledkem neokonzervativní politiky změny režimů, invazí a zavádění ´demokracie´ kouřící hlavní!

0
0


Ron Paul
10.9. 2015   Střípky ze světa
Uprchlická krize pod drobnohledem emeritního kongresmana
Zpětný ráz imperiální zvůle
Uprchlická krize nespadla z nebe. Už si to špitá i část groteskních kariér. Pravé příčiny však bere poníženým obloukem. Třeba jim dodá kuráže Ron Paul, emeritní americký kongresman. A dvakrát i nezávislý prezidentský kandidát:

„Minulý týden zažila Evropa jednu z nejhorších krizí celých dekád.“ V „hledáčku médií jsou lidské tragédie psanců, kočujících nebezpečnými nástrahami“. „Pozornost tomu, co je do ciziny žene, je však mizivá“. S „lidmi, vyhnanými z domova, cítíme logicky všichni“. Poznání, že jde o „krizi, vzniklou vinou vlád“, to však přehlušit nesmí.
Ta masa „prchá ze Sýrie, Libye, Afghánistánu a Iráku“. Zemí, „destabilizovaných americkou a evropskou intervencionistickou politikou, která jim vzala i naděje na ekonomické zmrtvýchvstání“. „Masová migrace ze Středního východu i prostor za ním je přímým důsledkem neokonzervativní politiky změny režimů, invazí a zavádění ´demokracie´ kouřící hlavní.“

„Takřka neobyvatelné země po sobě nechává dokonce i tam, kde se jí změna režimu povedla, jako v Iráku. Připomíná mi to výrok na téma náletů Ben Tre, připisovaný za vietnamské války jednomu americkému majorovi: ´Abychom to město zachránili, museli jsme ho zničit.´“

„Notný díl viny padá i na Evropu. Francie a Velká Británie podpořily agilně jak útok na Libyi, tak od počátku i politiku ´Asad musí jít´. Asad možná není bůhvíjak hodný hoch, síly spuštěné ze řetězu, aby ho svrhly, jsou však mnohem horší a nepoměrně nebezpečnější. Že lidé prchají ze Sýrie stůj co stůj, tak není divu.“

„Většina z nás ten drásající snímek utopeného syrského chlapce, ležícího na turecké pláži, viděla. Stoupenci intervence té tragédii využívají k naléhání, aby Spojené státy Sýrii napadly. Ten chlapec však byl z kurdské rodiny, prchající před ISIS v Kobani. A to, že před invazí Spojených států žádný ISIS v Sýrii ani Iráku nebyl, se přece ví.“

„Jen co se nám, jak už to bývá, špatná zahraniční politika vrátí jako bumerang, ti samí, co to zavinili, si osobují i právo nám vykládat, jak to napravit - aniž by jedinkrát ze všeho nejdřív přiznali, že šlápli vedle.“

A tak „jsme minulý týden zírali i na to, jak nám řešení syrského problému nabízí zdiskreditovaný generál David Petraeus: spojit se proti ISIS s al-Kájdou! Petraeus šéfoval CIA v době, kdy Spojené státy spustily v Sýrii podvratnou politiku změny režimu.“ Stál v jejím čele i ve chvíli, kdy „napomohly vzniku al-Kájdy a ISIS v Iráku a Sýrii“. „Napravit vlastní ničivou syrskou politiku tím, že vstoupíme do aliance s al-Kájdou, je příšerný nápad. Míní snad kdokoli vážně, že až by se al-Kájda či ISIS zmocnily celé země, syrští běženci nebudou problém ještě horší?“

„Reálné řešení zní následovně: skoncovat se zasahováním do věcí jiných zemí.“ Dát „zelenou šanci prosperitě, k níž vede jen mírová zahraniční politika“. A „ne nouzi, lemující provoz impéria“.
„Zavřít impériu krám!“
Z jeho metropole to zní lákavě.

Spoluvinu za utrpení nesou všichni politici, kteří nepodpořili Asada

0
0

- jp -
9. 9. 2015  Euroasia24

Za utrpení milionů syrských lidí a stejně tak za bezpříkladnou uprchlickou krizi, která začíná nabývat naprosto šílených rozměrů a napáchá nenapravitelné škody nejen na evropském kontinentu, nesou spoluvinu všichni politici světa, kteří se po celý průběh syrské katastrofy nedokázali hlasitě a jednoznačně postavit za legitimního prezidenta Syrské arabské republiky Bašára al-Asada.

Válka v Sýrii se naplno rozhořela už před více než čtyřmi lety. Čtyři roky, to je dost času na to, aby i ti největší zaslepenci pochopili, o čem tato válka je a na které straně se nachází zlo.

Od samého začátku „syrského“ konfliktu byla a je v našem politickém i mediálním mainstreamu naprosto zřetelná plná podřízenost zájmům Spojených států, Velké Británie, prolobovaných orgánů Evropské unie a dalších korporátních a globalistických struktur.

Jsou to zájmy západních oligarchů, zapojených do obchodu se vším, počínaje fotografiemi trpících syrských dětí, přes byznys se samotným lidským utrpením, přinášející obrovský profit pánům převaděčů a převozníků, parazitům na sociálních službách a zřizovatelům neziskovek, přes miliardy za plyn a ropu až po biliony zisku z jakéhokoliv sortimentu produkovaného nadnárodními korporacemi.

Právě jejich obavy z rostoucí ceny práce v bohatnoucí Číně jsou těmi největšími poleny přikládanými pod pekelný kotel současné tragédie. Není tajemstvím, že se Čína pomalu „uzavírá“; výroba se začíná vracet do Evropy, kde jsou zatím výrobní náklady neúměrně vysoké a ty je třeba za každou cenu srazit. Pokud možno ještě do té doby, než vstoupí v platnost „báječné" Transatlantické obchodní a investiční partnerství, TTIP, chcete-li. Ať si to Evropská komise obhajuje solidaritou, humanismem a „evropskými hodnotami“ jak chce.

Škody, které syrská katastrofa napáchala na obyčejných lidech na Blízkém východě a v Evropě, jsou nezměrné a velká jejich část bude nenapravitelná. Nemá cenu je zde vyjmenovávat, některé se pomalu stávají naší každodenní realitou.

Říci nahlas pravdu nedokázaly od začátku války v Sýrii už tři české vlády, skoro nikdo ze zákonodárných a výkonných složek státu či médií hlavního proudu. A teď se diví nebo dělají, že se diví.

Ale určitý čas ještě je: pomozte Bašáru al-Asadovi proti neskutečné přesile, která proti němu stojí. Zabraňte dalšímu opravdovému ničení planety. Přestaňte podporovat elity z USA a „Západu“, globální oligarchii a s ní Islámský stát, frontu an-Nusrá, Svobodnou syrskou armádu či feudalisty z Perského zálivu. To je vzkaz českým politikům, z nichž drtivá většina nikdy v Sýrii ani nebyla – na rozdíl od tamní české velvyslankyně, která se nebála říct pravdu už před třemi lety.

Německá média draze platí za protiruskou propagandu!

0
0
10. 9. 2015  První zprávy

Antiruská rétorika ve světle událostí na Ukrajině přišla německá média pěkně draho, píše Propagandaschau.



Nenávratně ztratily důvěru čtenářů, což mělo dopad i na prodej. A nyní se tisk v Německu snaží obnovit svou image zřízením německého ekvivalentu Pulitzerovy ceny. Sám autor článku hovoří v temné narážce o medaili Josefa Goebbelse, někdejšího nacistického ministra propagandy.

Propagandistická činnost „německého ideologického mediálního mainstreamu" udeřila nejen na jejich image, ale také přinesla prudký pokles prodeje, píše Propagandaschau a konkrétně poukazuje na FAZ, Zeit, SZ.
Jak poznamenává autor materiálu, kvůli antiruské a protisyrské rétorice, dezinformacím o Majdanu a dluhové krizi v Řecku - hlavní noviny v Německu neodvolatelně ztratily důvěru čtenářů, a nyní se právem nazývají „lživým tiskem".

Jestli si čtenáři dříve mysleli, že články v těchto novinách a časopisech psali chytří lidé, tak nyní tito profesionální lháři u nich vyvolávají pouze úsměv lítosti, uvedl časopis.

Mnoho čtenářů v Evropě je přesvědčeno, že místní média jsou pod kontrolou politiků a velkých korporací. Reputace profese žurnalisty klesla dno a pokračuje pohybem dolů ze svahu: Nyní zástupcům této profese v Německu nedůvěřují, a zařazují je až za kněží či touroperátory, poukazuje autor na Propagandaschau.

Média se snaží čelit rostoucímu trendu. Odborníci v oblasti public relations a propagandy zintenzivnili práci. Začali nabízet nejen slevy, ale nyní také chtějí vytvořit německý ekvivalent Pulitzerovy ceny. Tato cena se ale stala již v předstihu terčem posměchu.

Profesionální lháři se ve veřejnoprávní televizi i tak pravidelně obdarovávají navzájem cenami, řeže autor článku. To vše je financováno na úkor diváka.

Odkaz na „transatlantickou sounáležitost" nové ceny, odhaluje celou směšnost tohoto podniku. Podle autora je nemožné překonat její absurditu, vzhledem k tomu, že v porotě budou sedět notoricky známí lháři a propagandisté.


(kou, prvnizpravy.cz, propagandaschau.wordpress.com, foto: arch.)

Související:Lubomír Man: Proč náš mainstream lže občas líp než Goebbels

Nenasytná katolická církev podala přes 190 majetkových žalob

0
0
9. 9. 2015 Vaše věc

Když se arcibiskup Tomášek blahé paměti začátkem devadesátých let po první vlně restitucí církevního majetku*/ vyjádřil v tom smyslu, že je to poslední majetkový požadavek katolické církve, který tato vznáší, všichni rozumní lidé museli jeho stanovisko ocenit. A ctít tuto velkou osobnost českého národa.


Katolická církev však dokázala spolu s významnou částí české politické pravice a za podpory vedení většiny nekatolických církví (s čestnou výjimkou například baptistů) zorganizovat obrovskou akci, která ve svých důsledcích znamená restituci**/ majetků v objemech desítek miliard korun a ještě každoroční reparační platbu státu za údajné škody způsobené církvím (rozuměj především katolické církvi) komunistickým režimem.

Kdyby bylo stejným způsobem postupováno například vůči živnostníkům a jejich rodinám, kteří byli komunistickým režimem vyvlastněni a poškozeni v míře možná srovnatelné s církvemi, znamenalo by to také srovnatelné restituční nároky. K něčemu takovému však vůle české politické pravice nebyla…

Přestože restituční zákon je vůči církvím naprosto benevolentní a nebývale velkorysý, přistoupila zejména katolická církev a její řády k podání již více než 190 žalob na určení vlastnictví majetku.

Tato nenasytnost a chamtivost české katolické církve je v naprostém rozporu s úsilím Svatého otce Františka, který hlásá, že je potřeba, aby majetek církve sloužil skutečně potřebným.

Je nesporné, že česká veřejnost a česká společnost by peníze, které jsou v současné době poskytovány církvím, dokázala využít velmi smysluplně a zejména jinak. Například na posílení výdajů rozpočtu školství či ve zdravotnictví …



*/  nešlo o 'první vlnu restituce', ale o v pořadí první akt darování státního majetku, který církvi nikdy nepatřil! 
**/ opět šlo o dar a ne o restituci, odpovídá tomu i znění zákona, ve kterém o resitutci nená ani slovo

Žalobkyně proti nečinnosti státního zástupce

0
0
Zdeněk Jemelík
10. 9. 2015    JemelíkZdeněk
Radek Nohl, komentátor internetového deníku Aktuálně.cz, se ve středu 9.září 2015 rozepsal o staronové zprávě o rozhodnutí pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové podat kárnou žalobu na okresního státního zástupce v Chomutově Ladislava Kosána. Podle jejího názoru selhal v řízení o podmíněném propuštění exsenátora Alexandra Nováka z výkonu trestu odnětí svobody tím, že (citováno dle Aktuálně.cz) „nereagoval na nezákonné rozhodnutí soudu, vzdal se podání stížnosti, nenavrhl provedení dalších důkazů.“ 



Nenápadná zpráva se ve skutečnosti týká počinu významné žalobkyně, který má průlomovou povahu a jako precedens se může svými následky dotknout nejen žalovaného státního zástupce, ale celé státnězástupcovké komunity.Za jistých okolností by se ovšem mohl obrátit proti ní samé. Její rozhodnutí zaslouží posouzení v širších souvislostech.

Nemám k disposici trestní spis Alexandra Nováka, proto mi nezbývá než vyjít z pracovní hypotézy, že skutečně přijal úplatek ve výši 43 milionů Kč a soud jej za to spravedlivě potrestal. Právě ta velká částka jeho případ ozvláštňuje a dodává mimořádný význam otázce, zda si stát dokázal cestou soudních rozhodnutí zajistit aspoň podíl na jeho kořisti.

Nepochybuji o tom, že Alexandr Novák se jako inteligentní člověk choval ve výkonu trestu tak, aby naplnil podmínky, jež jsou dle zákona u běžného vězně dostačující pro dosažení podmíněného propuštění. Soud může odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže z jeho chování ve výkonu trestu lze usuzovat na jeho polepšení a dá se očekávat, že po propuštění povede řádný život. Vhodná společenská záruka propuštění usnadňuje.

Naplnění zákonných podmínek nemůže být pro odsouzeného typu Alexandra Nováka příliš obtížné. Podle běžné praxe bývají soudy vstřícné k žádostem odsouzených, kteří se propracovali do 1. diferenciační skupiny, nemají v záznamech kázeňské tresty, ale naopak sbírali pochvaly, mají venku zázemí, do kterého se mohou vrátit a nebudou mít potíže s nalezením zaměstnání. Kámen úrazu je v ustanovení, které soudu ukládá, aby m.j. přihlédl k přístupu odsouzeného k povinnosti nahradit škodu nebo vydat bezdůvodné obohacení, nabyté trestnou činností.

Kdyby byl Alexandr Novák odsouzen za triviální trestný čin, např. za následky dopravní nehody, způsobené pod vlivem alkoholu, rozhodnutí chomutovského soudu by patrně nevzbudilo pozornost. Ale zmíněných 43 milionů může vyvolávat vášně: pokud by mu zůstaly, dalo by se říci, že dva roky ve vězení jsou velmi výhodnou cenou za jejich ponechání.

Kromě toho okolnost, že soud přijal společenskou záruku motorkářského spolku Gryphons, který vznikl před krátkou dobou, dodala řízení povahu švejkolandské taškařice. Pro srovnání: spolek Šalamoun, který má dvacetiletou tradici působení v justici, občas nabízí společenské záruky za vězně, s nimiž pracoval řadu let. Z jeho chráněnců se ještě žádný nevrátil za mříže. Přesto některé soudy opakovaně jeho záruky odmítají. Gryphons se v podobné souvislosti dříve neprojevil, takže posouzení spolehlivosti jeho záruky je obtížné.

Není divu, že za těchto okolností soudní rozhodnutí a souhlas žalobce s ním vyvolaly od počátku nevoli veřejnosti, kterou nahlas projevily i osoby tak významné, jako ministr spravedlnosti Robert Pelikán a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, kteří dali na vědomí, že zvažují kárnou žalobu na příslušného soudce i na intervenujícího žalobce, shodou okolností vedoucího okresního státního zastupitelsví. Krajský státní zástupce v Ústí n.L. Jan Jakovec podal ministrovi spravedlnosti podnět k podání stížnosti pro porušení zákona v neprospěch Alexandra Nováka a ministerstvo zahájilo příslušné šetření.

Nakonec hlavy vychladly. Ministr nepodal stížnost pro porušení zákona a stejně jako Pavel Zeman a Jan Jakovec opustil záměr podat proti „pachatelům“ Novákova propuštění kárnou žalobu.

Důvody pro jejich ústup z bojiště jsou nasnadě. Za kárné provinění se podle zákona považuje „ zaviněné porušení povinností státního zástupce, zaviněné chování nebo jednání státního zástupce, jímž ohrožuje důvěru v činnost státního zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu anebo snižuje vážnost a důstojnost funkce státního zástupce“. Obecně lze tuto definici vztáhnout na cokoli nebo na nic. Z desítek rozhodnutí o zamítnutí kárných podnětů různými vedoucími státními zástupci s pravomocí kárného žalobce, která se nacházejí v archivu spolku Šalamoun, lze abstrahovat poznatek, že nalezení shody mezi výtkami vůči státnímu zástupci a definicí je jen o málo pravděpodobnější než vysoká výhra ve sportce. Ostatně ani praxe kárného soudu při Nejvyšším správním soudu se od uvedeného závěru příliš neodlišuje. Připomeňme si poměrně nedávný případ chebského státního zástupce Viktora Böhma, kterého žalovala krajská státní zástupkyně Anna Maříková kvůli obtěžování nevinných lidí nedůvodnou obžalobou. Kárný soud jej sice shledal vinným, ale přiznal mu právo na podání obžaloby na základě „vnitřního přesvědčení o trestném činu“ a uznal samo projednání věci před kárným soudem za dostatečný trest.

Státním zástupcům se takto přiznává právo na nezávislé vyhodnocení důkazní situace a zaručuje se jim beztrestnost v případě nesprávného rozhodnutí. Za těchto okolností je kárná žaloba dobrodružstvím ze strany žalobce, hodným dona Quijota nebo spolku Šalamoun. V tom právě je průlomovost rozhodnutí Lenky Bradáčové. Lze je chápat jako náznak obratu v přístupu k hodnocení přehmatů státních zástupců. Napříště by se měli státní zástupci v obvodu působnosti Vrchního státního zastupitelství v Praze obávat ztráty beztrestnosti nesprávného rozhodování, jímž došlo k poškození veřejného zájmu.

Nejedná-li se o pouhý náhodný exces v používání kárné pravomoci paní vrchní státní zástupkyně, je na místě ocenit důslednost, s kterou jako jediná z oprávněných kárných žalobců vystoupila proti domnělé svévoli svého podřízeného. Zlu se má odporovat vždy a všude, i když jeho odpůrce může při tom napoprvé dostat výprask. Bylo by na místě uvítat změnu v přístupu kárných žalobců k přehmatům státních zástupců, protože jejich dlouholeté působení v chráněném skanzenu beztrestnosti přeje vzniku nepřístojností, kterých se dopouštějí někteří jednotlivci ke škodě účastníků trestního řízení.

Lence Bradáčové by se v této kauze nepochybně jednalo snáze, kdyby místo vágní definice kárného provinění a jednostupňového řízení u bezzubého kárného soudu platila pravidla, uvedená v alternativním návrhu zákona o státním zastupitelství, uveřejněném na internetových stránkách spolku Šalamoun. Jenže tomu tak není a změnu nepřinese ani nový zákon, jehož vládní návrh je nepřijatelně vstřícný vůči stavovským zájmům státních zástupců.

Přestože chápu a respektuji důvody, které vedly Lenku Bradáčovou k podání kárné žaloby, upozorňuji, že zde jsou dvě „ale“, která přece jen její postup zpochybňují. Podle Radka Nohla vrchní žalobkyně spatřuje naplnění skutkové podstaty kárného provinění státního zástupce v tom, že nenavrhl soudu, aby se zabýval tím, zda se Alexandr Novák nevyhýbal nástupu do vězení. Dále se měl provinit tím, že nenavrhl provedení dalších důkazů a dožadoval se pouze přečtení nabídky společenské záruky spolku Gryphons, posléze navrhl, aby soud vyhověl Novákově žádosti a po vyhlášení rozhodnutí se vzdal práva na stížnost. Pokud Radek Nohl (který na rozdíl ode mne má k disposici text kárné žaloby) její argumenty správně interpretuje, pak je na místě upozornit na jejich spornost. Především vše vytýkané by mělo smysl pouze v případě, že by státní zástupce měl pochybnosti o argumentech, jimiž byla podložena žádost o podmíněné propuštění a následně také o správnosti soudního rozhodnutí. Je zřejmé, že Ladislav Kosán pochybnosti neměl, proto k požadovanému jednání neměl důvod. Možná se zmýlil, ale – jak výše uvedeno- na omyl mu dosavadní kárná praxe přiznává právo. Zejména soud neměl důvod zkoumat okolnosti nástupu Alexandra Nováka do výkonu trestu. Vyhýbání se nástupu trestu je trestným činem a orgány činné v trestním řízení měly více než dva roky na to, aby stíhání zahájily. Pokud nezahájily, zjevně jeho chování mezi právní mocí rozsudku a zatčením za vyhýbání se nástupu nepovažovaly. Celkově paní vrchní žalobkyně zpochybňuje právo žalobce na nezávislé posouzení věci a jde tak proti dobovému trendu tlaku na prohloubení nezávislosti státních zástupců.

Druhé „ale“ se týká jejího vyhodnocení soudního rozhodnutí jako nezákonného. K posouzení zákonnosti soudního rozhodnutí jsou příslušné pouze nadřízené soudy. Ve vyjádření Lenky Bradáčové se ozývá reminiscence na předlistopadové poměry, v kterých měla prokuratura silnější neformální postavení v soustavě orgánů činných v trestním řízení než soudy. Je to nebezpečná tendence. Každý náznak snahy o obnovení předlistopadových poměrů v justici je třeba odmítnout.

I když předjímám neúspěch kárné žaloby a jsem si vědom závažnosti výše zmíněných „ale“, soudím, že Lenka Bradáčová svým rozhodnutím při nejmenším ničemu neuškodila. Sama okolnost, že se státní zástupce dostane do existenciální nejistoty, vyvolané podáním kárné žaloby, a následně se musí podrobit řízení před kárným soudem, může mít výchovný účinek a působit jako varování pro celou komunitu. Jen houšť a větší kapky!

Věřitelé požadují přezkoumání podmínek restrukturalizace dluhu Ukrajiny

0
0
10. 9. 2015   zdroj
Rozpory mezi věřiteli mohou znamenat selhání transakce. Skupina věřitelů Ukrajiny a majitelů dluhopisů, jejichž splatnost vyprší již v roce 2015, se postavila za přezkoumání podmínek předběžné dohody o restrukturalizaci dluhu Ukrajiny. Informovala o tom agentura Bloomberg.


Agentura uvádí, že věřitelé, jejichž zájmy jsou reprezentovány americkou advokátní kanceláří Shearman & Sterling, považují dříve dohodnutou verzi vypořádání ukrajinského dluhu za "nekalou".

Podle této dohody výměnou za odepsání 20 procent dluhu a odklad splacení dluhopisů musí věřitelé obdržet balíky speciálně vydaných cenných papírů VRI (Value Instrument Recovery), podle nichž jim bude za určitých podmínek vyplácena zvláštní kompenzace. Nespokojenost vyvolal zejména způsob rozdělení VRI, který, jak předpokládají ti nespokojení, poškozuje zájmy vlastníků ukrajinských dluhopisů se splatností v roce 2015.

"Předpokládá se, že všichni držitelé dluhopisů obdrží stejné balíky nových cenných papírů. Naši zákazníci považují tento přístup za nespravedlivý, neboť pro dluhopisy se splatností v roce 2015 může být odklad více než osm let, zatímco pro jiné dluhopisy to bude pouze asi šest měsíců", je uvedeno ve zprávě Shearman & Sterling.

Společnost nezveřejnila jména věřitelů, jejichž zájmy zastupuje, ani to, jaký podíl ukrajinských dluhopisů kontrolují. Je však známo, že již koncem září 2015 musí Ukrajina splatit dluhopisy v hodnotě 500 milionů dolarů, v říjnu dalších 600 milionů eur.

Bloomberg uvádí, že část "zářijových" dluhopisů patří fondu Franklin Templeton, který stojí v čele výboru věřitelů, s nímž dříve jednalo ukrajinské ministerstvo financí, není však známo, kdo kontroluje zbývající papíry.

Definitivní schválení dohody o restrukturalizaci dluhu v hodnotě 18 miliard dolarů plánují ukrajinské orgány na polovinu září, avšak rozpory mezi věřiteli mohou znamenat selhání transakce. Aby dohoda nabyla platnost, musí ji podpořit alespoň 75 procent účastníků jednání, jehož se účastní nejméně dvě třetiny věřitelů.

Podle hlavního ekonoma společnosti UniCredit SpA pro východní Evropu Lubomíra Mitova může vážně zkomplikovat uzavření dohody, pokud nespokojení s dohodou budou schopni získat dostatečný počet hlasů.

Pro Novou republiku  vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

K některému z výročí 11. září 2001

0
0

Oldřich Průša
11. 9. 2015

Teroristé vraťte zbraně,
Nepřispěli jste si na ně.
Pracující států NATO,
Uhlídají Vás i černé zlato.

Teroristé nenaruší školu ani práci,
Neboť nebe naše chrání
Američtí ptáci.
Usámové, Ládine,
Váš čas brzo pomine.

Jediné řešení: zastavit a vrátit. Operace "suverénní hranice" vlnu migrace bezpečně zlomila. Proč Brusel nesáhl po australském řešení? Evropské elity pod vznešenou maskou humanismu skrývají cynickou tvář

0
0
Ivan Poledník
11. 9. 2015  Protiproud

Ivan Poledníkpopisuje způsob, jakým se Austrálie vypořádala s ilegální imigrací a klade otázku, proč tento jednoduchý, účinný a vyzkoušený "program" EU nepoužila - a proč byl náhle i mediálně zcela "zapomenut"

Státní hranice není jen čárou na mapě. Představuje hospodářskou, sociální, kulturní a strategickou hodnotu. Vymezuje prostor, ve kterém suverénní národní stát může aplikovat svoje právní zásady, uplatňovat pravidla, vlastnická práva, prostor pro vlastní pojetí politického zřízení, rozvoj kultury a na prvním místě a především - chránit bezpečí a svobodu svých občanů.


Národní poklad - státní hranice

O tento národní poklad jsme se v posledních letech dobrovolně připravili vstupem do Evropské unie a přijetím smluv a dokumentů (zvláště Lisabonské smlouvy a vstupem do schengenského prostoru), které z našich hranic učinily pouhou formalitu. V současné migrantské krizi žneme první úrodu této "nevěrnosti" naší státní hranici. A brzy přijdou další "sklizně".


Pokud by obranu "společné hranice" myslel Brusel vážně, australský model by mohl být inspirativní

Jsou však země, které takto bláhově a nezodpovědně nejednaly a nejednají - a proto se zničující migrantské vlně uměly účinně bránit. Známým příkladem je Austrálie. Je ostatně pozoruhohodné, jak tento vyzkoušený a účinný model, brzy zmizel z médií - a dnes o něm již nepromluví ani jediný politik. Místo toho vytvářejí utopie, které nemohou fungovat. Proč asi?




Suverénní Austrálie

Připomeňme si: Australská vláda stanovila ochranu hranic za prioritu a dokonce zřídila pro tuto problematiku samostatné ministerstvo. Konzervativní vládní koalice spustila koncem roku 2013 „Operaci suverénní hranice“ – komplex opatření proti nekontrolovanému přívalu ilegálních imigrantů po moři. Úspěchy této operace jsou ohromující – uplynul již více než rok od okamžiku, kdy poslední loď s imigranty dosáhla australských břehů.

Podobnou situaci, v jaké se dnes nachází Evropa, totiž Austrálie zažila již před pěti lety. Do země se tehdy, jako nyní k nám, valily davy imigrantů z muslimských zemí Blízkého a Středního východu. Lidí s jasnou motivací dosáhnout ekonomicky nejvyspělejší země široko daleko a urazit pro to tisíce kilometrů přes řadu jiných států. Mezi imigranty byla řada afghánských dezertérů, zločinců z Iráku, Pákistánu, Indie, Srí Lanky i odjinud.

Detenční centra v Austrálii byla zaplněna, narůstal počet vážných incidentů, nespokojenost veřejnosti hrozila výbuchem. Nová vláda reagovala velmi energicky již několik dní po svém uvedení do úřadu. Vyčlenila potřebné prostředky, dosadila do klíčových pozic schopné organizátory - a výsledky se dostavily téměř okamžitě.




Operace suverénní hranice

Samotná operace vyžadovala skutečné (nikoli jen předstírané) odhodlání a také technologicky pokročilé řešení. Na operaci byly vyčleněny čluny i větší bojová plavidla, letadla, helikoptéry, řada varovných systémů a průzkumných technologií. Součástí operace byla také informační kampaň namířená do tranzitních zemí – především Indonésie: Jejím smyslem bylo zvýšit povědomí o tom, že pašování lidí je nelegální, trestné a Austrálie je nebude nadále tolerovat. Pomohla i podpora složek indonéské policie zaměřující se na odhalování pašeráků a vytváření motivace místních komunit k odmítavému postoji vůči pašerákům.



Zásahy australských ozbrojených složek vypadají v praxi tak, že bez výjimky zabrání lodím s imigranty v další plavbě, nedovolí jim dosáhnout australské hranice. Lodě jsou vlečeny zpět do míst, odkud vypluly, nebo do odlehlých detenčních center na Vánočním ostrově, Nové Guineji, ostrovech Nauru a Manus. Pasažérům jsou během plavby poskytnuty základní potraviny a záchranné vesty.

Díky tomu mohl být zrušen nedostatečně zabezpečený, obtížně koordinovatelný a velice nákladný systém detenčních center v australském vnitrozemí. A pochopitelně zmizel problém s volně se pohybujícími imigranty nezachycenými do detenčních center. Dnes je to už zcela jednoduché: Pokud se migranti nerozhodnou pro návrat, čekají v odlehlých lokalitách na posouzení svého statusu. Opatření se ukázalo jako absolutně efektivní - zcela demotivující pro ekonomické migranty připlouvající s vidinou snadného kořistění na australském hospodářství a australské společnosti.

To vše stálo daňového poplatníka zpočátku nemalé peníze. Avšak i se započítáním nákladů se již nyní vládní koalice může chlubit výpočty úspor (více než 500 miliónů dolarů ročně) plynoucích z eliminace podstatné části problému nelegální imigrace - nemluvě o zisku do budoucna. Úspěch je to natolik nezpochybnitelný, že i současná liberální opozice, které ještě donedávna ze všech sil brojila proti těmto opatřením, nedávno otočila o 180 stupňů a připustila, že je takovýto postup možnou alternativou i pro její příští volební program.




Kategorický postup

Základní myšlenka rasantního australského postupu je logická: jestliže se několika lodím podaří doplout, záhy to zkusí mnohonásobek dalších. Operace je primárně zaměřena na likvidaci pašeráckého byznysu, nikoli proti migrantům samotným - i když většině bere motivaci k pokusu o ilegální překročení hranic. Právě tvrdost a důslednost se ukázala jako jediná cesta k úspěchu – pašeráci jsou nuceni na svou výnosnou živnost rezignovat, ekonomickým migrantům se rozplývá vidina pokojné plavby za štědrým sociálním zabezpečením.
Poselství generála Campbella o pokračující ochraně australských hranic (anglicky)

Je pochopitelné, že jakýkoli kategorický postup ihned zaplní média a stane se soustem pro lidskoprávní aktivisty všeho druhu. Realita je však taková, že počet potopených lodí a s tím souvisejících obětí na životech od spuštění operace radikálně poklesl. Ještě za minulé vlády se jednalo o tisíce utonulých, nyní již k těmto tragédiím prakticky nedochází. Premiér Tony Abbott proto již v první polovině letošního roku hlasitě vzkazoval Evropě, když se vzpamatovávala ze záběrů utopených Eritrejců a Nigerijců ve Středozemním moři: „Jediný způsob, jak zastavit úmírání na moři, je zastavit lodě!“




Evropská neschopnost

Živelná ilegální ekonomická migrace je fatální hrozbou pro naši civilizaci a veškeré její výdobytky. I když odhlédneme od několika skutečností, které staví současnou vlnu migrace ještě do jiného světla (destabilizace Iráku, Sýrie a Libye, součást dlouhodobého plánu na zničení křesťanské civilizace, neschopní politici, mediální manipulace, lidskoprávní kampaně, zmatení humanisté apod.) je situace Evropy z praktického hlediska velmi komplikovaná.

Společná evropská politika likviduje suverenitu jednotlivých zemí, a tím i jejich schopnost se invazím bránit. I ve chvíli, kdy se jedné ze zemí podaří dílčí vítězství uhájit, nemá zdaleka vyhráno. Imigranti se – jak známo – nespokojí pouze s částečným blahobytem v tranzitních zemích. Jejich jediným cílem jsou země s aktuálně nejvyšší životní úrovní (Německo, Skandinávie apod.).

Ve chvíli, kdy dojde k nasycení kapacit těchto zemí, začnou se imigranti přes otevřené hranice přelévat do ostatních zemí. A nebude cesty zpět. Jestliže přes naše území projede „spanilá jízda“ imigrantů do Německa, je jen otázkou času, kdy k nám řada problémů poteče zpět.




Získávají čas

Německo to ví. Vláda kancléřky Merkelové představuje vrchol cynismu. Na jednu stranu se tváří jako vzor všeho humanismu, zve migranty do země, dává je pro televizní kamery vítat zpěvem pokrokových písní - ale současně trvá na kvótách, které poté migranty povinně "přerozdělí" i do zemí dosud tranzitních, jako je Česká republika. A "společný azylový systém" EU poté přikáže, aby každá země poskytovala migrantům stejné finanční a sociální výhody jako Německo - a bude vymalováno.

V první řadě jde tedy o to, zastavit milióny migrantů připravených na další a další vlny. Jenže evropský superstát není schopen a patrně ani ochoten shodnout se na pravidlech smysluplného, jednotného a důsledného postupu proti těmto devastujícím nájezdům. Pouze dále zbavuje jednotlivé národní státy – nyní již jen protektoráty – možnosti vlastní obrany.

Pokud by obranu "společné hranice" myslel Brusel vážně, australský model by mohl být inspirativní. Na vodě i na souši. Jenže právě to sociální experimentátoři nechtějí. A tak jen žvaní, svolávají nekonečná jednání, vyhrožují zemím, které se chtějí samy bránit či odmítají podvod s "kvótami" - a získávají čas.

Doufají, že již brzy bude na jakoukoli "operaci suverénní hranice" v Evropě pozdě.



Cikánské gangy vládnou balkánské trase. Muslimští migranti Evropany pohrdají. Přicházejí jako nová elita. Valí se dalších 250 000. Sociologové tuší napřesrok katastrofu

Všechno je jinak: Mediální propaganda se neštítí ničeho. Aranžovaná mrtvolka dítěte. Německý prezident: Jazyk, barva kůže, víra – vše musí být změněno. Poslední dny národů?
Václav Klaus to vzal do rukou: Výzva občanů České republiky proti plánům Německa a Bruselu. Migranti k nám nesmějí! Váhavá vláda musí konečně konat. Nedejme se. Jde o všechno

Turecký plán: Přes Řecko dovezeme do EU milióny muslimů. Výcviková střediska migrantů: "Říkejte, že jste ze Sýrie". Kurz jak správně ztroskotat. Řeckou tragédii si zahrajeme i u nás
 
Roboti a hackeři útočí na Klausovu výzvu: Hlas veřejnosti nesmí být slyšen. Utonulý chlapeček dojímá svět. Tisíce brutálně zavražděných dětí jsou nic. Evropa zahyne – a my s ní

Výhrůžky ze Západu: Berte, nebo budeme zlí! Kancléř v sukních to nezvládá. Chaotická česká vláda neví, kam skočit. Propast se rozevírá. Veřejnost ví své

Náš (unesený) člověk v Libyi: NATO bombardovalo Utopii a otevřelo tak bránu do pekel. Krev statisíců na rukách našich spojenců. Komu může poděkovat (nejen) Pavel Hrůza?

Magické záhady kolem "nešťastných běženců": Jak mohou přežít bez podpůrného týmu? Nijak! Lžou nám ráno, lžou nám v poledne, lžou nám večer. Proč Kocáb nedemonstruje?

Metoda, jak ovládnout Evropu i nás: Uprchlíci jako zbraň ve speciální "barevné revoluci". Demonstranti před ČT: Lžete za naše peníze! Oba prezidenti mluví jasně. Informace z temného příšeří amerických zájmů

Vlna imigrace: Součást plánu na zničení evropské civilizace. Nic nového pod sluncem. Idea sjednocené Evropy za pomoci džihádu. Poslední totalita dějin. Odvážný hlas jezuity

Vzestup nelidí Z jedovatého amerického prostředí arogance, přílišného sebevědomí a paranoie vyvstaly nové druhy

0
0


Paul Craig Roberts
10.9.2015 Zvědavec

Propad Ameriky do totalitního násilí se zrychluje. Stejně jako Bushův režim i Obamův režim má zálibu odměňovat představitele ministerstva spravedlnosti (sic!), kteří dupají po americké ústavě. Vloni první americký černý prezident nominoval Davida Barrona soudcem prvního oblastního odvolacího soudu v Bostonu.

Barron je zodpovědný za zprávu ministerstva spravedlnosti, která poskytla právní souhlas s Obamovou vraždou občana raketou odpálenou z bezpilotního letounu. K popravě došlo bez obvinění předložených soudu, bez procesu a usvědčení. Cílem byl nábožný muž, o jehož mších paranoidní Obamův věřil, že vybízí k džihádismu. Evidentně Obamovi nebo ministerstvu spravedlnosti nikdy nedošlo, že masové vraždění a vyhánění milionů muslimů v sedmi zemích Washingtonem bylo vše, čeho bylo třeba, aby se vybudil džihádismus. Mše by byly zbytečné a byly by sotva něčím víc, než morálním pohoršením po letech masového vraždění Washingtonem ve snaze o ovládnutí Středního východu.

Barronovo potvrzení do úřadu se setkalo s nesouhlasem několika republikánů, některých demokratů, a Americké unie občanských svobod, ale americký senát Barrona potvrdil v květnu 2014 v poměru 53:45. Jen si představte, že byste mohli být souzeni v „Americe svobody a demokracie“ přítelem, který legalizoval mimosoudní vraždu.

Při čekání na svoji odměnu měl Barron místo na právnické fakultě Harvardské univerzity, což říká vše, co potřebujete o právnických školách vědět. Jeho žena kandidovala na guvernérku Massachusetts. Elity mají napilno u nahrazování práva mocí.

Amerika má nyní odvolacího soudce, nepochybně předurčeného pro Nejvyšší soud, který stanovil precedent v americkém právu, že bez ohledu na ústavu mohou být američtí občané popraveni bez soudu.

Namítaly něco právnické školy? Určitě ne profesor práva na Georgetownu David Cole, který nový právní princip popravy bez soudu nadšeně podporoval. Profesor Cole se sám napsal na seznam ministerstva spravedlnosti jako možný kandidát na federálního soudce tím, že vyjádřil svoji podporu Barronovi, kterého popsal jako „pečlivého, rozvážného, objektivního a vynikajícího“.

Jakmile se země propadne do hlubin zla, již se nikdy nevynoří. Precedentem pro Obamovo jmenování Barrona bylo jmenování Jay Scotta Bybee do amerického odvolacího soudu pro devátý obvod Georgem W. Bushem. Bybee byl kolegou Johna Yoo z ministerstva spravedlnosti, který byl spoluautorem „právních“ zpráv ospravedlňujících mučení, navzdory americkému federálnímu veřejnému právu a mezinárodnímu právu zakazujícímu mučení. Všichni věděli, že mučení je ilegální, včetně těch, kteří ho prováděli, ale tito dva zloduchové poskytli mučitelům legální odpustek. Ani Pinochet v Chile nezašel tak daleko.

Bybee a Yoo se zbavili mučení tím, že ho nazvali „vyspělé vyslýchací techniky“. Jak uvádí Wikipedie, tyto techniky jsou považovány za mučení Amnesty International, Human Rights Watch, lékařskými experty, kteří léčí oběti mučení, představiteli rozvědky, americkými spojenci a dokonce i ministerstvem spravedlnosti.

Dalšími, kteří byli proti odpustku u mučení Bybeeho a Yoo, byli ministr zahraničí Colin Powell, generální právní zástupce amerického námořnictva Alberto Mora a dokonce i Philip Zelikow, který zorganizoval ututlávání 9/11 vyšetřovací komisí pro Bushův režim.

Po pěti letech úmyslného otálení došel Úřad ministerstva spravedlnosti pro profesionální zodpovědnost k tomu, že Bybee a jeho zástupce John Yoo se dopustili „profesionálního prohřešku“ tím, že poskytli právní radu, která porušovala mezinárodní a federální zákony. Tento Úřad doporučil, aby byli Bybee a Yoo předáni advokátním komorám států, kde měli licenci, k dalšímu disciplinárnímu řízení a možnému vyloučení.

Ale Bybee a Yoo byli zachráněni režimním slouhou z ministerstva spravedlnosti, Davidem Margolisem, který rozhodl, že Bybee a Yoo použili „chabý úsudek“, ale neposkytli špatnou právní radu.

Takže dnes místo aby byli vyloučení z komory, sedí Bybee ve federálním soudu, hned pod Nejvyšším soudem, a John Yoo vyučuje právo na kalifornské univerzitě v Berkeley, na právnické fakultě Boalt Hall.

Zkuste si představit, co se stalo Americe, když profesoři práva Harvardu a Berkeley vytvořili právní ospravedlnění pro mučení a mimosoudní vraždy, a když se američtí prezidenti těchto odporných zločinů dopouští. Amerika je evidentně výjimečnou ve své nemorálnosti, nedostatku lidského soucitu a nerespektování práva a jeho základního dokumentu.

Hitler a Stalin by žasli, jak snadno napochodovala totalita do amerických institucí. Nyní máme profesora práva na West Point, který vyučuje americké ozbrojené síly ospravedlňování vraždění amerických kritiků války a policejní stát. (Viz také zde a profesorův článek zde)

William C. Bradford, profesor vyučující naše budoucí armádní důstojníky, aby považovali morální Američany za hrozbu pro národní bezpečnost, obviňuje Waltera Cronkita za neúspěch při ofenzivě Tet ve vietnamské válce, neboť prý informoval o této ofenzivě jako o americké porážce. Tet byla americkou porážkou v tom smyslu, že tato ofenziva dokázala, že „poražený“ nepřítel je schopen masivního útoku na americké síly. Ofenziva uspěla v tom smyslu, že demonstrovala Američanům, že válka ani zdaleka neskončila. Významem Bradfordova argumentu je, že Cronkite by měl být za svá vysílání, která přidala na pochybách o americkém úspěchu, zabit.

Profesor tvrdí, že má seznam 40 lidí říkajících pravdu, kteří musí být vyhlazeni, nebo je naše země ztracena. Zde máme tedy úplné doznání, že agenda Washingtonu nemůže přežít pravdu.

Nevím o žádné zprávě, že by tento profesor byl kvůli svému nerespektování ústavou chráněného práva svobody projevu cenzurován nebo vykopnut. Nicméně viděl jsem zprávy o profesorech, kteří byli zničeni za to, že kritizovali válečné zločiny Izraele, nebo použili slovo či výraz zakázaný politickou korektností, nebo nedostatečně velebili privilegia „preferovaných menšin“. To nám říká, že morálka byla vytlačena do ústraní a slouží prospěchářství, zatímco zlo převálcovalo morálku společnosti.

Vítejte v dnešní Americe. V zemi, ve které byla fakta předefinována na nepřátelskou propagandu, zemi, kde právem chránění alarmisté byli předefinováni na „pátou kolonu“ nebo kde jsou zahraniční agenti vyhlazováni, v zemi, ve které se Amerika nesmí kritizovat a všechny zločiny jsou svalovány na ty, kterým Washington hodlá vládnout.

Barron, Bybee, Yoo a Bradford jsou příslušníky nového druhu – nelidí – který vzešel z jedovatého amerického prostředí arogance, nadměrného sebevědomí a paranoie.


The Rise of the Inhumanes vyšel 7. září 2015 na boilingfrogspost.com. Překlad v ceně 423 Kč Zvědavec.

Válečná ekonomika zabíjí stejně jako zbraně

0
0

Petr Umlauf 
11. 9.2015 E-republika

Obavy slovenských sousedů z krátké ukrajinské hranice jsou opodstaněné. Maďarsko to bude mít ještě těžší. Válečná ekonomika je silná a stejně zhoubná jako drogová závislost, oboje spolehlivě zabíjí.


Vysvětlení nevysvětlitelného

Jsou lidé, kteří nechápou, co je to válka, protože zatím to ještě chápat nemusí. Jsou lidé, kteří už to byli donuceni pochopit. Jejich mozky dohnala k aktivitě prázdná peněženka a prázdná lednička. Válka zapustila na Ukrajině pevné kořeny. Země jede na válečnou ekonomiku už dva roky a lidé to už po pár měsícich vezmou jako normální stav. Je to jako silná drogová závislost. Pro lepší pochopení jeden příklad. V zóně ATO si můžete koupit právo kontrolovat kontrolní bod, ale budete muset zaplatit vojenským šéfům milion dolarů za měsíc. Takže pokud budete platit milion dolarů jen za samotné postávání na kontrolním stanovišti, lze si představit, jak moc na tom ti lidé vydělávají. Pašeráci procházejí a platí, kamiony projíždějí a platí, lidé z okolí v obyčejném autobuse také platí. Ráno kontroluje a vybírá jedna skupina a večer někdo může přijít, pozabíjet všechny a převzít kontrolní stanoviště. Tak to prostě je, a lidé, pokud neutečou, v tom musí žít.

11. července 2015 začal v Mukačevu na západní Ukrajině spor v místním baru. Členové Pravého sektoru šli na "obchodní" setkání s lidmi spojenými s poslancem ukrajinského parlamentu (Věrchovna rada), který se jmenuje Michail Laňo. Tématem jednání údajně bylo pašování v této oblasti na druhou stranu hranice s Rumunskem a Moldavskem.

21 bojovníků "Pravého sektoru" přijelo čtyřmi džípy, některé měly české a polské SPZ. Šli k bráně sportovního klubu "Antares" (dříve "Červený drak"), který patřil Laňovi. Po potyčce byl střelen do hlavy jeden z členů ostrahy klubu. Na místo činu do centra přijel policejní náčelník Vitalij Šimaňak. Během jednání dal ozbrojencům ultimátum, aby odevzdali své zbraně. Když šéf komanda Pravého sektoru odmítl, začala střelba. Ta měla okamžité následky: dva zabití, 12 zraněných. Na základě střelby bylo zahájeno jednání v trestní věci "Vytvoření zločinecké organizace a účast v ní".

Do Zakarpatí přijelo až 6 000 armádních vojáků. Armáda zůstala a postavila kontrolní stanoviště. Byly to plně vybavené jednotky ukrajinských ozbrojených sil a místní obyvatelé to opravdu nemohli pochopit, protože se hledala asi jedna četa příslušníků "Pravého sektoru", kteří se odjeli schovat do okolních lesů. Asi po 12 dnech strávených v lesích se rozhodli odcestovat na východ Ukrajiny. Byli schopni přejít bez problémů celou Ukrajinu. Roman Stoica popřel, že by jeho bojovníci vzali cestou nějaká rukojmí.
 

Uklidnit horké hlavy

V úterý 21. července měl přijet na pracovní návštěvu Zakarpatské oblasti Geoffrey R. Pyatt, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Spojených států na Ukrajině. Na programu bylo jeho setkání s šéfem Zakarpatské regionální správy Genadijem Moskalem a pravděpodobně ihned po tomto setkání mělo být krátké setkání s novináři. O setkání nebyla vydána žádná oficiální správa, ale případ "Mukačevo" zmizel ze světa. Vojáci v regionu zůstali.

Web "Zakarpatí Online" ve své rubrice Economy zveřejnil statistiku Zakarpatské oblasti. Je to výtah ze socioekonomické situace Zakarpatské oblasti za období leden až červen 2015. Ve srovnání s červnem 2014 byla průmyslová produkce meziměsíčně nižší o 22,3 %. Celková zemědělská produkce poklesla o 6 %. Obrat maloobchodu je ve srovnatelných cenách o 15,4 % nižší. Objem nevyplacených mezd se zvýšil o 5 %. Region se postupně potápí, pomaleji než zbytek rozvrácené země zasažené válkou, ale pokles je citelný.
 
Najít nové příležitosti a rozšířit ty tradiční

Viktor Baloga v souvislosti s problémy, které se objevily v Evropské unii s masivním přílivem nelegálních přistěhovalců, připomněl stále fungující "koridor" pro nelegální přistěhovalce přepravované přes Zakarpatí. Tento obchod vydělává a pokračuje i přes masivní přítomnost armády v regionu. Každý měsíc se přes hranice převádí kolem 10 000 lidí. Cena je 5 000 dolarů za hlavu. Cesta převaděčů vede přes Slovensko a Maďarsko. Takto to potvrdil i poslanec Viktor Baloga. "Pane prezidente, žádám vás, zastavte tuto činnost policie a pohraniční stráže. Nechápu, co očekáváme ve vztazích s našimi sousedy z EU. Na jedné straně vláda žádá EU o peníze na záchranu ekonomiky Ukrajiny a na druhé straně na tom vydělává miliony."

Informace pana poslanece Viktora Balogy musíme zařadit do místního kontextu. Tradiční oblast výdělku je pašování všeho možného a hlavně cigaret. Převaděčství dneska kontroluje armáda a místní z toho nemají vůbec nic. Proto tak tvrdé prohlášení místního politika na adresu prezidenta Ukrajiny.

Obavy našich slovenských sousedů z krátké ukrajinské hranice jsou opodstatněné. Maďarsko to bude mít ještě těžší. Válečná ekonomika je silná a stejně zhoubná jako drogová závislost a oboje spolehlivě zabíjí.


 
Zdroje:



Psali jsme:


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 650 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!




 

Související články:

11.září - doplněno po ránu!

0
0
- vlkp -
11. 9. 2015  Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Už víte, že mám tzv. povinná data. 11. září je jasně mezi nimi. Nemohu se mu vyhnout. Ačkoli je mi jasné, že výsledkem dnešního článku bude, že naštvu řadu čtenářů. Zejména těch nových. Ale naprosto se nedá nic dělat. K tomuto výročí se opět jen rojí články na téma, že žádný atentát nebyl, že to byla záměrná provokace americké vlády. Musím si to s nimi rozdat.

Americkou vládu považuji za děsivou, přesněji děsivě hloupou. Od nástupu Clintona až dodnes. Nejsem sám, kdo je toho názoru. Stejnou premisu, s detailní znalostí zákulisí razí i Dan Schueftan, izraelský akademik, bezpečnostní expert a politický poradce několika izraelských premiérů i amerického Kongresu. Budu jej citovat:


Pro Evropany byla Amerika jakýmsi pomyslným odpovědným tátou, který je chránil před jejich vlastními hloupými nápady. Avšak osm let Obamovy bezradnosti plus osm let George Bushe mladšího, jenž měl sice smysl pro odpovědnost, ale také vršil chyby, udělaly svět nebezpečným místem pro žití. Bill Clinton sledoval vlastní zájmy, navíc měl špatný vkus, a to už dělá dohromady 24 let, během nichž američtí prezidenti neplnili svou povinnost.

Zdroj: http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/66249/poradce-izraelskych-premieru-je-to-vas-konec.html

Ale rozhodně ani já a nejspíš ani onen izraelský profesor nejsme ochotni věřit na spiklenecké teorie k 11.9. Psal jsem na toto téma již loni. Takže se budu do značné míry opakovat. Ale něco nového přeci jen přidám.

Takže nejdřív to opakování, proč nevěřím na spiklenecké teorie, že jde o řízenou a záměrnou provokaci.

1- po pádu dvojčat musely přední světové pojišťovny a zajišťovny vyplatit gigantické odškodné, které na dlouho otřáslo cenou jejich akcií, akcionářům sebralo jejich majetek a mělo dopad na výplatu dividend. Akcionáři neprotestovali, zcela výjimečně nešli před americké soudy, aby vysoudily odškodné, nikdo nežaloval americkou vládu. Zatímco v jiných brisantní případech je to běžný jev.

2 - všechny pojišťovny a zajišťovny disponují skvělými vyšetřovatelskými týmy, které vždycky důkladně, zejména u velkých pojistek, prověřují zda se mohou výplatě vyhnout, jistě i ony zaznamenaly spiklenecké teorie, ovšem jejich špičkoví experti nekonali ? Proč?

Tohle jsme psal už minule – odpovědí mi bylo, že jsou propojeny s výrobci zbraní a že jako ti z toho následně měli obrovský profit, který ztráty z vyplácených prémií nahradil.

Osobně, když jsem si prohlížel náklady USA na zbrojení, po dvojčatech, tak jsem zásadní obrat nezjistil. Více k tomu později...

3 - kdyby to byla vnitřní diverze, muselo by se jí účastnit nejspíš několik stovek, či spíše několik tisíc osob. Protože se neutajil Watergate, skandálek Clintona s Lewinskou, afera Iran-contras, debakl komanda Delta při osvobozování rukojmích v Teheránu a dokonce ani málo známá opravdu připravovaná provokace Nortwood, která stála frčky tehdejšího náčelníka štábů generála Lemnitzera, detaily zde:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Northwoods

nevěřím, že by se to utajilo v době smartfonů, mikrokamer, atd. atd.

a nyní nové argumenty

4 - od 9.11. jsme se dočkali mnoha naprosto zásadních úniků těch největších amerických tajemství. Uvedu dva největší a nejrozsáhlejší úniky Wikileaks a Snowden.

Speciálně Wikileaks zveřejnila desítky tisíc amerických dokumentů, včetně mimořádně citlivých. A o 11.9. NIC???? Pro mne nevysvětlitelné. Nelogické a nemožné. Nehledě k tomu, že někdo z oněch stovek, či spíše tisícovek podílníků na atentátu by už dávno promluvil. Vždycky se najde někdo uražený, naštvaný, nedoceněný, někdo kdo chce jen a jen peníze nebo idealista typu Snowden. Takhle vznikla Watergate. A nyní nic, když tam zahynuly tisíce Američanů? Kteří navíc měli většinově životní pojistky? Podivuhodné. Prosím nepište mi, že všechny podílníky na tom atentátu nechala následně vláda zlikvidovat! Tohle by se profláklo daleko rychleji!

ale máme tu i za

5 - co tím jako americká vlád a měla sledovat?

Ty zisky zbrojařských firem? Inu, tak sem dáme tenhle graf:



a přidáme ještě tenhle:



Takže asi ne, že?

Navíc, Amerika se docela drasticky zadlužila. Zadlužila u nadcházejícího osudového soupeře - Číny!!!!

Že by hledala záminku pro to, aby mohla přepadnout Afghanistán a Irák?

Dobrá. Přijmu to.

Takže si musím položit otázku, co tím jako získala. Těmi dvěma válkami? Kromě astronomického nárůstu dluhů, frustrace z výsledku těch dvou tažení a zcela viditelnému oslabení moci, který ji dovedl k dohodě s Iránem a zrušení sankcí vůči Kubě?

Amerika je dnes, podle mne, slabší než byla před 11.9.

Zkrátka, když shrnu výsledek, tak ho pokládám za tristní. Totálně tristní, a to má být výsledkem mimořádně a v dějinách unikátně sofistikovaného a superutajeného spiknutí proti vlastnímu národu? S rizikem, že když se spiknutí provalí, bude vláda, která ho připravila a s ní v podstatě celý systém, smetený z povrchu zemského? To všechno v době, kdy se vrcholný politik nebojí ničeho víc než televizních kamer a jejich odhalení?

Já vím, oni v tom jedou i majitelé všech amerických sdělovadel… Je pokročilá hodina, takže před tímhle kapituluji, Požádám ženu, aby mi vyprávěla před spaním tu o Perníkové chaloupce.

A na závěr mám prosbu. Prosím zastánce teorie spiknutí a odstřelení dvojčat, aby mi nepsali. Já i takhle dostávám už nejméně 100 mailů denně, nestíhám. A odkazy na všelijaké profesory statické analýzy a podobně jsou zbytečné. Viz 1,2,3,4,5 z tohoto článku.

Gigantické riziko záměrné sabotáže musí mít na druhé straně ještě gigantičtější naději na výsledný zisk. A to rozhodně nemá.

Pokud jsem vás dnes naštval, nemohu jinak. Na vyprávění pohádek a sci-fi jsou jiní. Nikoli Kosa. Ta je o střízlivé kritičnosti. Je a bude.

Děkuji za pochopení.

Tenhle článek má jen 846 slov. Skvělé!

Vlkův ranní dodatek:

Je ráno a koukám, co je na síti k výročí… A na Novinkách.cz čtu,

http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/380295-bush-po-11-zari-zvazoval-jaderny-uder-na-usamu.html

že Bush jr. zvažoval na Usámu jaderný úder. Říká to Michael Steiner, v té době zahraničněpolitický poradce německého kancléře Gerharda Schrödera. A prý tehdy se Bush a spol zavřeli do bunkru a s nikým nekomunikovali. Naštěstí tam nakonec měl někdo elementárně zdravý rozum, dodávám já.

Opravdu si ještě pohráváte s myšlenkou, že dvojčata odpálila sama americká vláda, aby mohla s nějakým Usámou zúčtovat přes použití jaderné zbraně?


Konečně přišla holá pravda, odkud byste to nečekali (VIDEO)

0
0
Gloria TV (Drážďany)
11.9.2015

JIŽ KOLOVALO V PŘEPISU, NYNÍ I S OBRAZEM - viz video
Konečně to někdo řekl na rovinu a bez servítků..... je to o to hrozivější, že to bylo v TV a nebyl to Putin, ale Němci !!

Video se slovenskými titulky ZDE.


Sýrie? Evropa si to odskáče gigantickým přílivem uprchlíků!

0
0
11. 9. 2015   První zprávy
V Sýrii došlo k absurdní situaci: verbálně USA a jejich spojenci požadovat svržení prezidenta Bašára Asada. Ve skutečnosti má Washingtonu ještě větší strach z těch, kdo nevyhnutelně Asada nahradí.Místo toho, aby se dohodly s Ruskem a Evropou na vyjednání příměří, účastníci pouze opakují zpaměti své role. „Přičemž jen diktát a razantní změna mohou zastavit masakry,“ říká v rozhovoru s italským deníkem La Repubblica jeden ze světových odborníků na Sýrii Joshua Landis.

V Sýrii ještě není všechno ztraceno, ale jen pouze tehdy, pokud země zapojené do tohoto konfliktu otevřou oči a vzdají se svých požadavků, které, jak samy vědí, jsou k ničemu a neuskutečnitelné. Přičemž dnes, jako v absurdním divadle, i nadále prosazují tyto požadavky, zatímco se krize každým dnem zhoršuje," zdůraznil Joshua Landis.

Podle něj je jen jeden způsob, jak z této situace ven - příměří. Nicméně, ani Spojené státy, ani Saúdská Arábie s tím nesouhlasí, řekl. Příměří by znamenalo, že Asad zůstane u moci, a Amerika trvá na tom, aby odstoupil.

Tak zní slova navenek. Ve skutečnosti ale nikdo nechce, aby Asad svůj post opustil. V takovém případě se spustí bitva o Damašek, město si zopakuje osud mučednického Aleppa, měsíce bojů v ulicích. A pět milionů obyvatel Damašku se tak může dát na útěk do Evropy před těmi, kteří se chopí moci.

A přitom nikdo neví, kdo vyhraje a bude stát v čele státu. „Organizace Fronta AL-Nusrá? Islámský stát? Nebo islámští rebelové, napojení na Al-Káidu? Všechny tyto možnosti jsou příšerné, takže nikdo opravdu nechce Asada odstranit," zdůraznil Landis.

Věří, že Rusko je v současné době připraveno k zahájení jednání. Moskva nehodlá přestat podporovat syrského vůdce, investuje svůj čas a peníze, a ani za mák neustupuje Spojeným státům. „Je to jako loutkové divadlo: všichni předvádějí své naučené role, i když vědí, že je to všechno jen fikce," poznamenal expert.

Ví Západ opravdu, co chce v Sýrii?

V této situaci může Evropa hrát klíčovou roli, a vystoupit jako garant příměří a také vojensky zasáhnout proti těm, kteří by ho porušili. Nicméně, jak Spojené státy, tak evropské země nechtějí poslat své vojáky do Sýrie.

Jenže podle Landise pak za to budou muset zaplatit, protože brzy proud Syřanů, kteří nemají co ztratit, bude spěchat do Evropy. Dokud jsou ještě brány otevřeny. „Hovoříme o milionech lidí: příliv bude prostě gigantický," varuje expert.

Lze jen dodat, že bude zajímavé se k tomuto rozhovoru vrátit, řekněme za půl roku. Zejména jako připomenutí evropským politikům, že pokud se naplní černý scénář odborníků a aby evropská elita, která bude opět bezradně zírat na vlnu milionů, netvrdila, že za to nemůže.
První zprávy, Jiří Kouda

Chce se mi zvracet, USA, Francie a Británie se chovají, jako by uprchlíci nebyl jejich problém

0
0
Jiří Vyvadil
11.9. 2015   Svobodné noviny
Přitom bez válek v Iráku, Afghánistánu, Libyi, humanitárním bombardování Jugoslávie a dnešní válce v Sýrii by zde žádné proudy uprchlíků nebyly.
OPAKUJI: ŽÁDNÉ STATISÍCE UPRCHLÍKŮ BY TU NEBYLY.

Zdá se neskutečné, že tyto země znovu a znovu už po čtvrt století mohu opakovat neslýchané chyby, kdy bez legálního důvodu a jakýchkoliv morálně odůvodněných důvodů vedou války na území islámských států s cílem odstraňovat jejich vůdce, jakkoliv s nimi předtím poměrně intenzivně komunikovali a spolupracovali. Mimochodem nečiní to jen v arabských zemích, bývalý ukrajinský prezident Janukovič byl pevně navázán na americké kruhy a jen v závěru zakolísal, kdy mu Rusko nabídlo mnohem více než Evropská unie… Padl, hlupáček. Skočil Obamovi na špek.

A tak tyto říše západního zla odstranily sekulární autoritativní vůdce v Iráku Hussajna, v Libyi Kadáfího a umožnili vznik nejfanatičtějšího islámského útvaru „Islámského státu“.

Snažily se i víc. Za každou cenu podporovaly džihádistické uskupení „Muslimského bratrstva“, ale bohudík egyptská společnost, ač muslimská, věří a dobře dělá, armádě a teroristické bratry, včetně jejich prezidenta odmítli. To Západu výjimečně nevyšlo. Egypt má už se Západem své zkušenosti a armáda se dovede chovat racionálně a sebezáchovně.

Už pět let tyto „Říše západního zla“ rozvracejí Sýrii, dříve uspořádanou a prosperující arabskou zemi, s nadaným a pracovitým obyvatelstvem a za každou cenu chtějí odstranit prezidenta Asáda, protože vadí extrémně konzervativním sunitským teokratickým monarchiím Perského zálivu, stejně jako Turecku či jiným a konkuruje ropným gigantům ze Zálivu.

Asad opět připomíná Janukoviče. Ta tam je doba, kdy byl jako naděje změny vítán. Jeho dokonalá angličtina, vzdělání lékaře, nádherná manželka, vše je zapomenuto.

A naše země „Západní říše zla USA, Británie či Francie“ podporují islámský stát, podporují kohokoliv, jen aby ho zničili.

Milióny uprchlíků ze Sýrie jim nic neříká. A mají tu drzost, že dělají jako by nic.

Chtějí Asada odstranit i s vědomím toho, že potom, tak jako v Iráku či Libyi přijde džihádistické tsunami.

V zásadě se vše jeví tak, že Sýrie, tak jako Ukrajina s pro Západ stala geopolitickým kolbištěm a i za cenu statisíců dalších mrtvých a miliónů dalších uprchlíků se nesmí Rusko angažovat a věci stabilizovat.

Evropa raději musí být zavalena milióny uprchlíků, než aby se připustilo, že by Rusko mohlo situaci stabilizovat a přinést mír…

A tak Junkerové a spol. rozdělují kvóty uprchlíků na jednotlivé země.

Všichni si pokrytecky tleskají…

Ale vrazi z USA, Británie či Francie zůstávají nepotrestáni.

A blbečkové z Česka jim to ani nevmetou do tváře…

Chce se mi zvracet.

Ukrajina se rozhodla, že nebude zcela rušit svou účast v SNS

0
0
11. 9. 2015     zdroj
Ukrajina se rozhodla zachovat minimální úroveň účasti ve Společenství nezávislých států (SNS). Je to uvedeno v odpovědi ukrajinského ministerstva zahraničí na dotaz agentury "Apostrof". "V současné době existuje celá řada důležitých oblastí, v nichž je spolupráce upravena mezinárodními dohodami, podepsanými v rámci SNS, zejména hospodářská, sociální, právní, infrastrukturní a podobně. 


Proto Ukrajina zatím zachová minimální úroveň účasti ve společenství kvůli nemožnosti přetrhat všechny dlouholeté vazby odvětvové spolupráce v těch odvětvích, která jsou zajímavá pro náš stát," je uvedeno ve zprávě.

"Nejde o RF, ale o ostatní členské státy SNS," dodalo ministerstvo zahraničí. Rezort informoval o strukturách SNS, z nichž již Ukrajina vystoupila. 17.března 2015 přerušila Generální prokuratura Ukrajiny svou účast v Koordinační radě generálních prokurátorů členských států SNS a 6. září Ukrajina zcela vystoupila z jednotného systému mezinárodně hledaných osob SNS.

"V současné době je fakticky pozastavena činnost Ukrajiny v rámci Komise členských států SNS, týkající se využívání jaderné energie pro mírové účely, v Regionálním sdružení pro komunikace, spolupráce v oblasti bezpečnosti, práva, vědy, informační, humanitární a v dalších oblastech", oznámilo ministerstvo zahraničních věcí. Připomeňme si, že o úmyslu vystoupit z SNS ukrajinské orgány hovořily v roce 2014.

Pro Novou republiku  vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

V Řecku bylo v kontejneru pro humanitární pomoc objeveno množství zbraní a munice

0
0
10. 9. 2015    zdroj
Doplněno!   AENews
Proč o tom nikdo neinformuje?

Už je to tady? Za uprchlíky do Evropy následuje hned po nich i jejich nádobíčko? Řecká pobřežní stráž zadržela před několika dny loď se syrskou a egyptskou posádkou plující pod bolívijskou vlajkou, která obsah nákladu své lodi deklarovala jako humanitární pomoc pro uprchlíky, což bylo v rozporu s dokumentací nákladu, která uváděla nábytek a stavební materiál, což není typické pro humanitární pomoc. Celníci tak pojali podezření a při kontrole kontejnerů se nestačili divit. Našli v nich kromě nábytku a stavebního materiálu i 5,000 brokovnic policejního a military typu různých verzí s dlouhou, ale i se zkrácenou hlavní (tzv. karabiny, zřejmě americké Remington Anti-Riot a Military verze, ale takhle z videa to nelze přesně určit), dále půl milionu 9mm nábojů americké značky Yavex a další neupřesněný kontraband [1].


Guns-seized-hellenic-coast-guard-4.jpg

 Americké 9mm náboje nalezené v kontejneru

Náklad celé lodi nyní budou zkoumat celníci, práce jim potrvá až dva týdny, než zkontrolují všechny kontejnery na lodi. Posádka lodi byla vzata do vazby. Loď vyplula z Turecka a mířila podle vyšetřovatelů do válkou zmítané Libye, ovšem podle řeckých médií to není jisté a loď mohl mířit i na některý z řeckých ostrovů anebo do Itálie, protože loď byla zadržena nedaleko Kréty a posádka nyní mění verze příběhu vyšetřovatelům. Turecko pro změnu tvrdí, že zbraně byly určeny pro policejní složky v Súdánu.

Loď ale současně vezla i stavební materiál do Libye a také nábytek a Řekové pojali podezření, že by zbraně mohly skončit v Libyi a ne v Súdánu [2]. Zbraně totiž byly ukryty na dně kontejnerů pod nábytkem a není jasné, proč Turecko k zásilce do Súdánu najalo loď s podivnou minulostí a mnoha zákazy v Evropě kvůli nezpůsobilosti k plavbě ve vodách EU, která navíc vezla stavební materiál a nábytek nejprve do Libye. Dovoz zbraní do Libye zakazuje mezinárodní embargo, ale vzhledem k tomu, že loď vyplula z Turecka s americkými zbraněmi a municí, není jasné, kdo za vysláním lodě doopravdy stojí.

greece-weapons-cargo-libya-isis.jpg
                            Vojenské brokovnice schované pod nábytkem

Toto není první přešlap Erdoganovy turecké vlády. Kurdové dlouhodobě obviňují Ankaru, že dodává americké zbraně Islámskému státu a frontě Al-Nusrá (odnož Al Kajdy) nejn v Sýrii, ale i v Libyi a řecká média spekulují, že dodávka měla skončit u odnože ISILu v Libyi v okolí Sirty, která si říká „Libya Dawn“ (Úsvit Libye). Humanitární pomoc je to tedy vskutku zajímavá. Mimochodem, 5 tisíc brokovnic, to je přesně tolik, kolik uprchlíků má nově přijmout Česko podle těch nových povinných kvót na přijímání uprchlíků. 2,000 dobrovolně a 3,000 nově podle povinných kvót. Možná s těmi brokovnicemi chtěli střílet i do českých policistů a občanů. Jedno je ale jisté, americké zbrojovky jedou na plné obrátky, dolary se točí a dokud budou trvat války a konflikty, firmy jako Yavex nebo Remington budou mít o kšefty postaráno.
 



V Německu bylo nalezeno uplatnění pro migranty

0
0

11. 9. 2015    zdroj
Příliv migrantů pomůže Německu vyrovnat se se stárnutím obyvatelstva a nedostatkem kádrů v některých odvětvích. S touto myšlenkou vystoupil vicekancléř a ministr hospodářství Německa Sigmar Gabriel, jehož cituje Reuters.


"Když se nám podaří rychle naučit ty, kteří k nám přicházejí, a zapojit je do práce, pak budeme mít vyřešen jeden z hlavních budoucích problémů naší ekonomiky - nedostatek kvalifikovaných pracovníků,"řekl Gabriel při svém vystoupení před poslanci.

Agentura uvádí, že v Severním Porýní - Vestfálsku, kde je nezaměstnanost dvakrát vyšší, než je celkový německý průměr, jsou migranti zaškolováni v technických oborech. Samotní Němci tyto pozice často odmítají a upřednostňují získání vysokoškolského vzdělání.

Podle oficiálních statistik, uváděných agenturou Reuters, bude v roce 2030 práceschopných občanů v zemi o 6 milionů méně a míra úmrtnosti přesáhne porodnost.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Historie se opakuje, Sověti, potažmo Rusové, jsou opět ve hře !

0
0

Břetislav Olšer
11.9. 2015 Rukojmí

Šéf Severoatlantické aliance Jens Stoltenberg je znepokojen zprávami o zvyšování počtu ruských vojáků v Sýrii. Je to ten samý Stoltenberg, jenž souhlasil s tím, že Norové jsou stoický národ, co nepláče, nekřičí a nepropuká v pláč když mu Brevik postřílel 77 občanů…

Loni v květnu skončili v Norsku za mřížemi tři lidé kvůli podezření z napojení na radikální organizaci Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL), která se v Sýrii a Iráku snaží ustavit chalifát. Bezpečnostní služba severského státu ohlásila, že ze strany islamistů hrozí útok na Norsko,

možná aby osvobodili své soukmenovce. Stoltenberg nechápe, vlastně ani o tom nemíní přemýšlet, že kdyby se spojily sovětské a americké armády, jako v průběhu 2. světové války, nebyl by dnes Tálibán opět vůdčí silou Afghánistánu a válka v této zemi pro USA druhým Vietnamem. Vojáci Spojených států jsou v Afghánistánu nenáviděnější okupanti, než kdysi Sověti...

Není šéfovi NATO stydno; vede na třicet nejvyzbrojenějších armád světa, jejichž vojáci mají své základny v desítkách zemí a nyní vedou války asi v třiceti z nich. Proč Stoltenberga neznepokojují vojáci US Arny v Iráku, Afghánistánu či Libyi? Ani brvou nehne, byť ví o děsivém bombardování bývalé Jugoslávie NATO, neměl by se ptát, zda není znepokojeno Rusko, když má kolem svých hranic na třicet vojenských základen právě NATO? To Rusko, co nemá jedinou vojenskou základnu mimo své území?

Zapomněl na polovinu září 2013. “Živé štíty” mladých Syřanů na hradbách nad Damaškem slavily; věděly, že minimálně pár dnů ještě nezahynou. Že tomahavky ani bomby je zatím nezasáhnou. Milují Putina a nenávidí Obamu s Kerrym, v čemž jsou paradoxně zajedno s jimi nenáviděnými Izraelci, co též zuří při vyslovení jména Kerry, který dal příkaz propustit vrahy jejich příbuzných z izraelských věznic. Prý pro zdar mírových jednání s lokálními Araby, co si říkají Palestinci.
 http://www.ac24.cz/videodokumenty/valky/1491-syrsky-denik-co-se-deje-v-syrii

V Damašku prorežimní Syřané mezitím dobrovolně vytvořili tábor lidských štítů a hodlají bránit vojenská stanoviště armády věrné prezidentu Asadovi. Stanovali nad hlavním městem. Z centra metropole je vozily nahoru speciální autobusy. Každý dobrovolník, který se na nebezpečnou misi vydává, musí projít kontrolou. Organizátoři tak chtěli předejít sabotáži sebevražedných atentátníků. “Jsme tu, abychom Spojeným státům dali najevo, že odmítáme jakýkoli zásah proti naší zemi. Jsme odhodlaní obětovat své životy, abychom ji ubránili,” říká pateticky jeden z demonstrantů. „A nejsme „živé štíty“ z donucení…“

Ještě před vyhrocením tohoto stavu dostal John Kerry od Obamy co proto, když nabídl Sýrii, že pokud do týdne odevzdá všechny chemické zbraně, do posledního kusu, nebude válka. A dnes se USA horempádem hlásí k tomu, že mírové řešení nevzešlo pouze ze strany Rusů, ale že o něm už jednal Vladimir Putin s Barackem Obamou na summitu G20 v Petrohradě. Zřejmě z toho zmatení Kerry vzkázal Asadovi, že když okamžitě odevzdá všechny chemické zbraně do týdne, do posledního kusu, USA na Sýrii nezaútočí.
http://www.youtube.com/watch?v=ozoVLDMZ_3Y&feature=em-share_video user

Tím šíleně navztekal pořadatele zbrojařského veletrhu, připraveného ve Středozemním moři na válečných lodích a na řeckých letištích, navíc vyděsil Obamu, že by mělo Asadovi jen tak, mirnyx dirnyx projít, jak “použil” chemické zbraně, resp. že asi nemají USA dost důkazů, aby mu to prokázali. A prezident USA by tak přišel o své urputné přemlouvání kongresmanů, o plamennou řeč pokrytce number one a hlavně o svoji vysněnou válku. Kdyby, Alláhu akbar, Asad chemické zbraně opravdu vydal do posledního kusu, nebylo by už co dalšího vymýšlet, aby mohly vzlétnout bombardéry B-52 a rakety tomahavk. Proto všechno Kerryho úlet ihned dementoval… Nositel Nobelovy ceny míru začne válku až po prodlouženém víkendu?

USA vlastní přes tři tisíce tun chemických látek, což je trojnásobné množství, než jaké tvoří chemický arzenál Sýrie. Američané se jich údajně již třicet let snaží “zbavit”, avšak marně; „ničí“ je a pořád nejsou u konce. Likvidace je prý komplikovaná a nákladná. Sýrie předpokládá, že by ty jejich jedy šly zničit za rok, ale za cenu jedné miliardy dolarů. Holt, americký zloděj křičí, chyťte zloděje… Pokrytectvcí nevídané: Když před plánovaným útokem na Sýrii hovořil Kerry o odpovědnosti syrské vlády za údajný chemický útok, použil jako kdysi generál Powell falešné fotografie. Americký ministr zahraničí ukazoval jako důkaz chemického útoku tuto fotografii:


Tento děsivý snímek však nepochází ze Sýrie roku 2013, ale z iráckého města Al Musajjib z 27. května 2003. Jejím autorem je fotograf Marco di Lauro, který veřejně vyjádřil rozhořčení nad zneužitím své fotografie. Stejný lživý trik, jako když USA představily v devadesátiminutové multimediální prezentaci důkazy proti Iráku.

V den 13. výročí útoků Al-kájdy na USA, vyhlásil Obama, že chce po Kongresu nový zákon, aby mohl podporovat syrskou opozici. Tedy stejného nepřítele, který zbořil nejen newyorská Dvojčata… Dnes už je jasné, že extremisté mezi syrskými rebely drtivě převažují. Přidali se k nim džihádisté Al-Kájdy z tří desítek islámských zemí z celého světa, včetně Afghánistánu, Saúdské Arábie, Pákistánu a Libanonu; většina ozbrojených sil v Sýrii byla tvořena kriminálníky a extremisty. Vzbouřenci jsou vyzbrojeni chemickými zbraněmi vyrobenými v Gruzii… Reprezentují islamističtí rebelové ještě vůbec syrskou revoluci? Odpověď je ne… Každý útok, který oslabí Asadovu vládu, posílí Al-Kájdu.

Syrská státní televize loni oznámila, že vládní vojáci narazili na chemické látky v teroristických tunelech na damašském předměstí Džóbar a v „některých případech se začali dusit“. V Džóbaru na předměstí Damašku prý vojáci našli saúdské kontejnery na převoz chemických látek, k čemuž ministr informací dodal, že Damašek má “nezvratné” důkazy, podle nichž se náboje s chemickými zbraněmi do oblasti obývané civilisty střílely z oblasti ovládané rebely. K tomu turecké bezpečnostní síly odhalily laboratoře syrských rebelů, vyrábějících sarin přímo na tureckém území… Vliv CIA je stále zřetelnější; krátce poté, co rebelové obvinili vládu v Damašku z chemického útoku, obdržely 400 tun zbraní z Perského zálivu. Jedná se většinou o munici do ručních zbraní a protiletadlové zbraně a byly dodány přes Turecko na sever Sýrie, kde operuje značný počet oddílů hlásících se k Al-Kajdě.

Ještě nedávno Obama přemlouval kongresmany, aby šli do války proti Sýrii už po prodlouženém víkendu, dnes dělá, že je nejmírumilovnějším člověkem na světě. Nebo nejproradnějším? Je jeho paranoia dědičná…? Obama tvrdil, že za tři dny nebude, co řešit. Plánuje se odpálení všech 200 raket Tomahavk s doletem přes 2000 km. Jednodenní nálety by měly učinit Asadovi větší škody, než Al-Kájda a žoldácký spolek za dva roky. Všechno se odehraje během 72 hodin s jasným náznakem, že je hotovo. Ale o kolik víc bude v Sýrii mrtvých, než kolik jich zde zavinily chemické zbraně? Ano, jako ve Vietnamu; rozbombardovat Sýrii do doby kamenné. A navíc s obdobným podfukem…

Milý Bašáre, nedá se nic dělat, jako že se John Kerry jmenuju, ale museli jsme včera vyklidit vaše velvyslanectví ve Washingtonu, tvoje paní manželka to jistě pochopí - tři roky vedeš v Sýrii válku; 140 tisíc zabitých lidí, deset tisíc dětí a další otrávení plynem. To víš, můj šéf potřebuje splatit prezidentskou reklamní kampaň a zbrojařskému podniku Boeing nabídl veletrh zbraní jako v Libyi, což už je pár roků a zbraně ve skladech rezivějí. Jistě to pochopíš, ale teď zanechejme chmur a dáme si něco k večeři, co říkáš na biftek, pořádně krvavý…?

„Máme praxi v boji proti Američanům a nyní také máme zkušenost se syrskou revolucí. Naše velká naděje je ustavit muslimský syrsko-irácký stát, který bude společným domem pro všechny muslimy a potom vyhlásíme válku Íránu a Izraeli a osvobodíme Palestinu.“ Tak se vyjádřil pro The New York Times jeden z bojovníků teroristické organizace al Kájda, žijící v Iráku. Zajímavá fakta nejen o Sýrii uvádí web AC 24. Sýrie je zaplavena teroristy všeho druhu a al-Kájdu, která spáchala v této zemi několik velkých teroristických útoků, podporuje americká vláda.

Tohle oznámil v červnu 2013 odstupující šéf Vojenské akademie, turecký admirál Tyurker Ertyurk. Dodal taky, že teroristické útoky v Damašku pomocí sebevražedných atentátníků ukazují, že Západ a jeho arabští spojenci v Sýrii se rozhodli zopakovat „Salvadorský“ scénář a vsadit tak na teroristické skupiny a ne na opozici. Připomínám, že destabilizaci Salvadoru pomoci sebevražedných atentátníků vedl John Negroponte, který se později stal americkým velvyslancem v Iráku, a budoucí americký velvyslanec v Sýrii Robert Ford.
http://www.pi-news.net/2013/05/video-syrien-der-terrorkrieg-des-islams

Pokrytec je když… americká společnost Maine Biological Laboratories z Waterville ve státě Maine dodala v roce 2001 do Sýrie zakázané biologické látky. Jiná americká společnost ji následovala v roce 2006 svými dodávkami kyanidu draselného pro syrskou dětskou nemocnici, ale nezajímala se o to, zda chemikálie byla použita v nemocnici nebo na výrobu chemických zbraní. Smíšením kyanidu draselného s kyselinou sírovou ve vyvíječi pod křeslem v plynové komoře dojde k reakci, při níž se uvolňuje plynný kyanovodík, používaný nejen při popravách nejen v USA…

Ten samý Obama před dvěma roky farizejsky tvrdil, že noha amerického vojáka se nedotkne irácko-syrského bojiště, přestože tam právě těchto nohou byly během minulých deseti let krvavé války statisíce. Proč najednou ten alibismus? Protože nejhorší prezident v historii Spojených států slíbil stažení vojáků z Iráku? Má to logiku? Napřed všechno zničit a zkorumpovat a pak se k tomuto zvěrstvu nehlásit? Spojené státy se teď snaží odříznout Islámský stát především od příjmů z ropy. Proto americká letadla útočí na modulární rafinerie. IS se ale také při bleskovém obsazení severu Iráku dostal ke třem kurdským miliónům barelů ropy v zásobnících.

Nyní teroristé Islámského státu kšeftují s ukradenou kurdskou ropou za miliony z deseti ropných polí v Iráku a Sýrii, vsadil bych se, že v tom jede i známá “technická Cheneyho četa” Halliburton, co je přes ropná zařízení. Islamisté pašují ropu, naftu a benzín do Turecka, kde vše prodávají překupníkům, o nichž turecká vláda ví, ale mlčí. Jsou to paradoxy; pokud takto “obchodují” Kurdové, vydal Irák, za který bojují, zákon o trestání za nelegální kupčení s ropou. Irácká vláda prohlásila, že zažaluje každého, kdo si v Turecku od Kurdů ropu koupí. Kurdové tvrdí, že si těžbou a prodejem ropy pouze kompenzují peněžní toky, které jim dluží centrální irácká vláda.

Tak se to Obamovi s veletrhem zbraní v Sýrii bakonec nějak zhatilo. Sýrie přiznala, že vlastní chemické zbraně - sarin a yperit, avšak jen asi třetinu množství, než mají Spojené státy. Asad odevzdal OSN jejich seznam a nabídl je ke zničení. Podle něj a jeho důkazů byl srpnový chemický útok u Damašku jen “americkou provokací”. Zklamání pro Západ. A dnes už je to jasné úplně; Spojené státy, Francie, Turecko, Saúdská Arábie, Katar a Liga arabských zemí již dva a půl roku vedou v zastoupení ozbrojených třinácti islamistických skupin válku proti syrskému státu. Stejnou válku, jakou vede rovněž IS; jaký je to protiteroristický boj USA?

Západ neměl, nemá a nebude mít zájem na demokratizaci Sýrie, ale na její destabilizaci, která má dle libyjského scénáře přerůst v její zničení. Vlastně, Írán je na straně Asada a americký prezident hovořil telefonicky s íránským protějškem Rúháním. Byl to první přímý rozhovor prezidentů obou zemí od roku 1979. Oba státníci řešili zejména íránský jaderný program; jistě však padlo slovo též o Sýrii. Morální pozice Obamy má totiž na kahánku, pokud nechce negovat tzv. protiteroristický boj.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095426857-interview-ct24/215411058040824/

Dnes USA teče do bot, zničily, co mohly a neví kudy kam. Najednou se setkávají s Rusy podruhé, nyní v Sýrii, před dvaceti roky to bylo v Afghánistánu.Vědí, že kdyby se spojily sovětské a americké armády, jako v průběhu 2. světové války.. Celkem v Afghánistánu zahynulo 14 454 sovětských vojáků, dalších přes 35 000 jich bylo zraněno a zmrzačeno. Do války jich bylo nasazeno 545 tisíc; kolik jmen těchto zabitých známe? Kolik už bylo na světě Frankensteinů, co stvořili svá Monstra, jež se pak obrátila proti svým stvořitelům…? Nebýt těch monster, nebyl by možná ani Tálibán, protiteroristický boj a mrtví čeští vojáci…?

Ani po více než deseti letech afghánské války, která stála nejméně 450 miliard dolarů, přes 1,600 mrtvých a 15,000 vážně zraněných vojáků US Amy, nedosáhly USA žádného ze svých strategických nebo politických cílů. Každý americký voják v Afghánistánu stál ročně milion dolarů. CIA tam zaměstnává 80,000 žoldáků, náklady neznámé. USA utrácí neskutečných 20,2 miliard dolarů ročně jen za klimatizování ubytoven vojáků v Afghánistánu a Iráku. Bude další afghánsko-irácký Memorial the Wall..?
https://email.seznam.cz/#inbox/229748

Bin Ládin ve službách USA proti SSSR, ovšem mnozí budou tvrdit, že tomu tak nebylo. Řekněme to tedy jinak; Usáma prokazatelně bojoval proti Sovětům, to nelze vyvrátit, stejně tak, jako boj proti Sovětům vedla CIA. Shrňme to a vyjde nám resumé; bin Ládin bojoval proti stejnému nepříteli jako CIA. Pak se ale karta obrátila; vůdce a zakladatel Al-Kájdy vyhlásil Svatou válku Západu po vypuknutí bojů v Perském zálivu. Stál za útoky na New York a Washington z 11. září 2001; dnes ulynulo 14 roků od téhoto zvěrstva s těméř 3000 nevinných obětí. Při americké invazi do Afghánistánu unikl bin Ládin z obleženého jeskynního komplexu pákistánsko-amerického původu Tora Bora. Poslední léta se skrýval v Pákistánu. Zabilo ho americké komando v domě v pákistánském Abbottábádu.

U zrodu Tálibánu stálo na počátku devadesátých let málo známé studentské hnutí v Kandaháru, ve kterém kromě paštunských studentů působili i jejich učitelé z náboženských škol. Právě tuto skupinu začal podporovat Pákistán, aby neztratil vliv v Afghánistánu. Čas však oponou trhnul, uplynulo dvacet roků a afghánský exprezident Karzáí vyzval k mírovým rozhovorům s hnutím Tálibán a ustanovil speciální mírovou radu, která by na ně měla dohlížet, aby se rovněž Tálibán mohl zúčastnit voleb.

V případě, že by se pravidelná vojska Ruské federace se souhlasem legitimního prezidenta Bašára Asada zapojila do války proti Islámskému státu v Sýrii, mohlo by konečně dojít ke zlomu v současné patové situaci. Proč tedy vláda USA prostřednictvím ministra zahraničí Kerryho vyjadřuje znepokojení nad takovým scénářem? A nyní se znepokojuje i šéf NATO Jens Stoltenberg, jenž přijel do Prahy jednat o imigračních kvótách?

Ladislav Kašuka píše v NR: „Co když pravým důvodem amerického znepokojení je to, že USA IS od začátku financují a podporují? Ví se, že jejich letouny startujíc z letišť na území Islámského státu. V čím zájmu je vnést do tohoto regionu zmatek a chaos…?“ Je fakt, že USA pouze využívají teroristy IS ke svržení vlád zemí nenávidějících Spojené státy a prokazatelně sympatizujících s Ruskem a Čínou. Není právě v tom zakopaný pes, proč Amerika nestojí o to, aby se do boje proti islámským radikálům zapojila v bojích zkušená a zocelená ruská armáda, která od konce studené války porazila podobné extremisty již několikrát?

Jak se ptá Kašuka: „Bojí se američtí politici toho, že Rusové by mohli světu ukázat, jak to vypadá, když moderní a silná pravidelná armáda OPRAVDU bojuje proti nepřátelům a nehraje jen komedii pro světovou veřejnost, jako to dělají Američané?!Bojí se toho, že by v regionu mohl zavládnout mír a stabilita a místní země by mohli začít po vzoru Sýrie a Íránu obchodovat s Ruskem…?“
http://gloria.tv/media/VyzotcUwWQx

Inu, válka je vůl, zvláště když USA napřed v Afghánistánu zlikvidují z politických důvodů sovětskou armádu, aby pak doplácely na vraždy mudžahedínů; stejného nepřítele, jenž nyní může za smrt českých vojáků… Bylo to fakt nutné? Nebo jim snad chybí nový Pearl Harbor, aby se vzpamatovaly…?

PS: Příklad strategie rozpoutávání válečných konfliktů USA:… V létě 1990 nebyly irácko-kuvajtské vztahy pro USA v centru zájmu - přesněji řečeno, americký velvyslanec Husajnovi doslova řekl, že spor s Kuvajtem je vnitřní arabská záležitost, která se Spojených států nijak netýká. Přesto Spojené státy poté zahájily kampaň za vojenskou intervenci. Prezident USA si pomohl nejen lží o zbraních hromadného ničení, ale mj. svědectvím kuvajtské dívky Nayirah al-Ṣabaḥ, která před členy výboru pro lidská práva při americkém kongresu vypovídala o údajných zvěrstvech páchaných iráckou armádou (vyndávání dětí z inkubátorů a jejich ponechání na chladné podlaze, kde měly zemřít). To, že jde o dceru Kuvajtského velvyslance v USA, odhalil až po válce novinář John MacArthur. Z vyšetřování Human Rights Watch a z výpovědí doktorů zmíněné nemocnice, kde mělo k incidentu dojít a kde Nayirah pracovala, vyplývá, že šlo o výmysl. Tento výmysl byl ale během předválečné kampaně velmi rozšířen a pomohl ovlivnit názory na rozpoutání války…

















rozpoutání války…

James Petras: Dvě tváře kapitalismu a prostor levice

0
0


James Petras
11. 9. 2015   Střípky ze světa
Co může vytěžit z jejich konkurenčních zájmů a taktiky
„Světu vládne politika pravice.“ Ta se však člení na „blok kolemSpojených států“ a „antiamerické pravicové režimy a společenské síly“. Petras jimi míní hlavně „Čínu a Rusko, nacionalistické, islamistické i sekulární republiky v Íránu, Sýriia Libanonu, ozbrojená i civilní islamistická masové hnutí naStředním východě, ve východní a západní Africe i jižní a jihovýchodní Asii“. 

„Levicovým vládám a hnutím, konfrontovaným konkurencí a střety pravicových mocenských center,“ tak nezbývá než „operovat v prekérních skulinách globální politiky“. Mezi ty, kdo musí „zkoušet to uhrát mezi jejich póly“, řadí profesor „režimy a hnutí levého středu v Latinské Americe, antikapitalistické opoziční strany a odbory v EU, nacionalisticko-demokratická hnutí a odbory v severní i jižní Africe, nacionalistická a populistická hnutí v jižní Asii a širokou škálu akademické levice a intelektuálů napříč světem, majících na směřování světové politiky přímý vliv malý či nulový“.

„Řada domněle ´levicových´ režimů před blokem USA-EU kapitulovala, konkrétně Syriza v Řecku a Strana pracujících v Brazílii.“

„Klíčové konflikty ve světě se odehrávají mezi soupeřícími kapitalistickými centry: mezi kapitalistickými bloky na vzestupu (Čína a Rusko) a těmi už etablovanými (USA a EU); mezi finančními centry (USA-Anglie) a primárně exportními státy (Afrika, Asie a Latinská Amerika), mezi dominantními židovsko-křesťanskými a nastupujícími islamistickými státy; a mezi imperialistickými státy a okupovanými kolonizovanými národy.“

„Konflikty mezi pravicovými režimy jsou, bez ohledu na jejich společné kapitalistické základy, intenzivní, násilné a vytrvalé. Pravice, soustředěná kolem Spojených států, anektovala někdejší sovětské satelity ve východní Evropě, v Pobaltí a na Balkáně. Obklíčila Rusko svými vojenskými základnami, násilným pučem (barevnou revolucí) převzala moc nad Ukrajinou a rozpoutala invazi proti ruským spojencům na Středním východě (Iráku a Sýrii).“

„Spojené státy zmobilizovaly své satelity v EU, aby na ruský stát a privátní podniky uvalily mrzačící sankce, oslabily tak oligarchickou vládnoucí třídu prezidenta Vladimíra Putina, vynutily si ´změnu režimu´ a návrat Ruska do pozice vykrádaného vazalského státu za Borise Jelcina (1990-2000).“

„Ruský kapitalistický stát, závislý na průmyslu ropy a plynu i západních investicích a trzích, reaguje budováním své vojenské obrany. Moskva tváří v tvář ekonomické blokádě, uvalené Spojenými státy, a rostoucí militarizaci amerických klientů na ruské periférii konečně rozvíjí vlastní průmysl, mající nahradit dovozy z EU a USA, a alternativní obchodní partnerství s kapitalistickou Čínou, Indií, islámským Íránem a režimy levého středu v Latinské Americe.“

„Pravice, srocená kolem Spojených států, se snaží Čínu oslabit jejím obkličováním dohodami o expanzi vojenských základen v Japonsku, Austrálii a na Filipínách a cestou asijsko-tichomořských obchodních dohod, z nichž je Čína vyloučena. Washington sází ve snaze čelit ztrátě svých asijských trhů ve prospěch čínského exportu na vojenské vazby z minulosti.“

Peking kontruje „prohlubováním svých obchodních, investičních a finančních pout s regionálními ekonomikami“, „kultivací a formalizací obchodních a investičních vazeb s ekonomikami EU a Latinské Ameriky“. Zároveň „zvyšuje i svůj vojenský rozpočet“ a „výstavbu série vlastních vojenských instalací v zahraničí, vyvažujících vojenskou převahu Spojených států v Asii a Pacifiku“.

Jak v Evropě, tak v Asii tak jde o „konflikt mezi kapitalistickými rivaly“. Na jedné straně „režimy USA-EU-Japonska na sestupu, sázejícími stále víc na otevřenou vojenskou expanzi“. A na druhé „Čínou a Ruskem, orientovanými na obchodní a ekonomickou expanzi, zpevňujícími ovšem i svou vojenskou obranu“. Oba rivalové se přitom snaží i o „vliv na levici a nezávislé islámské země“.

Každý z „pravicových bloků“ volí i jinou „taktiku“. Ten „srocený kolem USA“ ji staví hlavně na „politicko-vojenském zasahování do politiky svých čínských, ruských, levicových a islámských odpůrců“. A to cestou „podněcování etnických konfliktů“, „otevřených vojenských invazí“, „financování a organizace změny režimu“, „ekonomických sankcí a selektivních obchodních paktů, namířených proti Rusku, Íránu, Severní Koreji, Kubě, Súdánu, Gaze, Sýrii i leckomu jinému“.

„Antiamerický kapitalistický blok, vedený Ruskem a zejména Čínou, spoléhá přednostně na hospodářskou pomoc, obchod a investice, čelící západní kapitalistické politické intervenci. Poskytuje rozsáhlé infrastrukturní půjčky a financuje velké obchodní dohody s méně rozvinutými zeměmi Afriky, Asie a Latinské Ameriky a uzavírá i dohody o dodávkách ropy a plynu s nezávislou Islámskou republikou Írán a producenty energií z Latinské Ameriky, především s Venezuelou.“

„Z druhé strany však tlačí i na prodej vojenské techniky a obchodní úvěry na zbraňové systémy pro Pákistán, Egypt iÍrán a Sýrii“. A organizuje - coby protiváhu MMF a Světové banky, ovládanými Spojenými státy – i „nové finanční instituce BRICS a Číny“.

„Kapitalistická konkurence tak může nezávislým levicovým vládám poskytnout určité ekonomické varianty, třídní boj ovšem nestimuluje. Příčina je zřejmá: Každý z bloků sleduje kapitalistickou strategii zvyšování vlastního tržního podílu, zisků a exploatace práce a primárních zdrojů.“

Dilemata, před něž to levici staví, triviální rozhodně nejsou: „Za dnešní konfiguraci světové moci levice hlavním hráčem není. Ve vládách a zvlášť masových opozičních hnutích sice zastoupení má. Dnešní soupeření kapitalistických bloků přitom opozičním hnutím nabízí možnosti, které by v unipolárním světě pod vládou imperialismu Spojených států dostupné nebyly.“

„Má-li si levice za spojence vybrat ´menší zlo´, volbou, na niž pravděpodobně vsadí, bude ruský či čínský kapitalismus.“ „Levice, uzavírající pakty s kapitalisty, může přijít o svou identitu.“ „Čelí-li ovšem nepřátelství bloku, sešikovaného kolem Spojených států, neriskovat takové vazby dost dobře nemůže.“

„Optimální variantou je vyhnout se jakékoli politické alianci a usilovat o příhodné obchodní a investiční dohody, diverzifikující ekonomické, obchodní a investiční zdroje a skýtající ´negociační´ páky. Levice, vystavená vojenské hrozbě, na soběstačnost pomýšlet nemůže a musí se soustředit na nezávislost a možnost volby.“

„Levice v dnešním, téměř výlučně kapitalistickém světě se musí rozhodnout, zda má vůbec smysl mluvit o pokrokových a zpátečnických kapitalistických státech či podnicích. Chce to se rozhodnout, který z ekonomických bloků je méně zpátečnický či represívní nebo nebezpečný, aby mělo smysl s ním být ve styku.“ Postupovat tak, aby se v kontextu „vztahů mezi soupeřícími kapitalistickými bloky redukovaly negativní a vytěžily pozitivní aspekty“.

Tedy „zaměřit se na méně militaristické a více obchodně orientované kapitalistické státy“, z jejichž strany tolik „nehrozí násilné intervence jménem nadnárodních korporací či kampaně za ´změnu režimu´, namířené proti levicovým vládám“. „Čínsko-ruský kapitalismus je tak menší hrozbou, než blok USA-EU, právě z tohoto důvodu.“

„Kapitalisté, odhodlaní investovat do menšinových akcií podniků ve smíšeném veřejném a soukromém vlastnictví, jsou proto lepší než ti, kdo požadují většinu akcií a strategická aktiva země pod svou manažerskou kontrolou.“

„Kapitalisté, ochotní financovat tuzemský výzkum a vývoj a transfer technologií mají přednost před těmi, kdo vlastní technologie monopolizují ve svém ´imperiálním hlavním stanu´.“

„Kapitalisté, připravení hodnotu přidat a investovat do tuzemských ´výrobních řetězců´, jsou lepšími partnery než ti, kdo investují čistě do těžby surovin, vývozu surovin a dovozu hotové produkce.“ Čína, jež se dřív rovněž orientovala na prvou z obou variant, dnes vychází vstříc požadavkům latinskoamerických, afrických a asijských vlád, aby mnohem víc investovala do jejich výrobních a zpracovatelských sektorů“.

„Z kapitalistů, investujících do infrastruktury, která propojuje tuzemské výrobce, je mnohem dlouhodobější ekonomický prospěch než z těch, co operují v ´uzavřené infrastruktuře´, jejíž dopravní sítě se budují výlučně pro transakce v cizím vlastnictví, transportující suroviny ropnou do exportních přístavů.“

„Je lepší pracovat s kapitalisty, investujícími do ´integrovaných výrobních komplexů´ s vysokým podílem tuzemských dodávek, než se spekulanty a kapitalisty, budujícími montážní linky pro lidi s nízkou kvalifikací a z dovážených komponent.“

„O maximalizaci tržního podílu a zisku cestou daňových výhod, využití zdrojů levné a povolné práce za minimální ochrany životního prostředí a pracovních práv i snadné repatriace zisků usiluje každý kapitalista bez výjimky. Otázka pro levici zní, kteří kapitalisté jsou pružní a otevření natolik, že v těchto otázkách půjdou na ústupky.“

„Kapitalistický blok Spojených států doma v poslední dekádě zvýšil nerovnosti, osekal sociální rozpočty a podkopal ochranu odborů a práce.“ Obdobím „intenzívní koncentrace bohatství, vzestupné spirály nerovnosti, likvidace sociálních programů ve velkém a privatizace zdrojů, bank a výrobních kapacit“ si - „na cestě zbrklého přechodu ke kapitalismu“ – „prošly i Čína a Rusko“. V „posledních 10 letech však ruští dělníci profitovali z markantní ekonomické regenerace a mzdy čínských dělníků rostly dvouciferným tempem – v kontrastu s klesajícími příjmy dělníků na Západě.“

Jakkoli „levice nemá proč počítat se solidaritou žádného z kapitalistických bloků“, „ústupků se zřejmě domůže spíš u toho východního, aniž by tu stála před hrozbou vojenské intervence či ´změny režimu´, jimž je vystavena ze Západu“.

„Levicové vlády, operující v kapitalistickém světě, tak nemají trvalé spojence, nýbrž jen trvalé zájmy.“ Kapitalismus, „orientovaný na růst produktivních sil, tvorbu hodnot a zvyšování podílu mezd, může státu napomoci při formování materiální základny socializace ekonomiky – operuje-li ovšem pod striktní kontrolou.“

„Naproti tomu militarizovaný kapitalismus typu toho amerického představuje trvalou bezpečnostní hrozbu a každé levicové vládě odsává zdroje.“ O to víc platí, že „ve světě, plném nejistoty, a za nepříznivého poměru sil je optimální taktikou spojenectví s kapitalisty na vzestupu, kteří mohou mít k odporu vůči etablovanému kapitalismu i svoje vlastní důvody. Kontroly nad svými strategickými ekonomickými sektory se však levice nesmí vzdát nikdy.“

„Své oligarchy a miliardáře, vykořisťovatele a spekulanty má i čínsko-ruský blok, ti ovšem na pouliční chátru a sabotéry, militaristy a zvláštní síly řízené imperiálním státem napojeni nejsou.“ Své „vztahy s taktickými spojenci by si levicové vlády rozhodně idealizovat neměly. Rusko a Čína, kapitulující před hrozbami bloku USA-EU, své dohody s levicovými vládami klidně i nedodržely“.

„Levicovým vládám by ´dohody´, ať už s taktickými spojenci či strategickými protivníky, měly posloužit k expanzi a posílení společenské role, moci a vlivu dělnické třídy v ekonomice a státu. To by mělo být strategickou prioritou levicových vlád, navigujících dnešními zrádnými vodami.“

James Petras, respektovaný americký profesor (dnes už emeritní), vydal přes 60 knih ve třech desítkách jazyků. Skvostná marxistická erudice zdobí i jeho poslední stať – Dvě tváře kapitalismu a levicové varianty 


Alexandr Vondra : Merkelová zve další miliony lidí do Evropy. Západ se zbláznil. „Evropa páchá sebevraždu.“

0
0
Alexandr Vondra
11. 9. 2015 Parlamentní listy,rozhovor
Soutěží se, kdo je větší humanista a dříve se vyfotí s uprchlým dítětem. Mám skutečně obavy, že pokud nebudeme schopni tento proud kontrolovat, tlumit, omezovat a sledovat racionální postupy místo předhánění se, kdo je větší humanista, tak se potážeme se zlou.
  Nechci se dožít toho, až budeme sklízet plody tohoto obamovsko-merkelovského vidění světa...
Co říkáte na argumenty, že za imigrační vlnu můžeme být vlastně vděční, protože imigranty potřebujeme, jelikož vymíráme, mohou obsadit pracovní místa, která „rozmazlení“ Evropané nechtějí atd… Zaznívá to hlavně z Německa, ale i u nás to lze registrovat.

Z dílčího hlediska to platit trochu může, ale za předpokladu, že Západ bude mít schopnost si mezi nimi vybírat. Když proces nekontrolovatelné a nekontrolované migrace se stane procesem kontrolovaným. Bohužel si ale myslím, že v takové situaci nejsme a jak se to politicky hraje, tak ani nejbližší roky nebudeme. Spíše to, co Německo dělá, nutně musí vyvolávat ve všech těch lidech na Blízkém a Středním východě a severní Africe pocit, že jsou v Evropě a zejména v Německu vítáni a působí to jednoznačně jako pozvání dalších milionů lidí do Evropy. Jestli mají nějaké podniky v Německu, které teď ekonomicky docela šlape, a mají vysokou zaměstnanost a je poptávka po práci, tak jasně. Ale mluvíme o omezeném počtu kvalifikovaných sil. Rozhodně to ale obtížně platí v případě, pokud množství lidí v pohybu je nějakých třicet milionů. To Evropa nezvládne přijmout. Připadá mi, že se Západ zbláznil.

Nedávno jsem napsal příspěvek do diskuse na Pravý břeh s názvem „Evropa páchá sebevraždu“a připomněl jsem pět let od vydání známého bestselleru Thila Sarrazina „Německo páchá sebevraždu“. Sarrazinův argument přece byl, že si Německo zakládá na výbušný koktejl, který ho dotáhne až do propasti. A ten koktejl je mix tří věcí. Nízká porodnost, přebujelý sociální systém, nekontrolovatelná imigrace především z muslimských zemí. A to bylo před pěti lety, kdy Německo mělo zkušenost s integrací turecké komunity, která je v zásadě integrovatelná, přestože jde o muslimy. Pokud ovšem jde o arabskou společnost, která je postavená kmenově, tam s tím má Západ obrovské problémy. Stačí se podívat do Francie nebo Belgie. Zadělává se tu na obrovský problém, a jestli si někdo myslí, že se tím vyřeší nízká porodnost, tak jde o velmi krátkozraké vidění. Současná krize má parametry, že už nejenom Německo, ale pokud svůj přístup Německo prosadí, tak celá Evropská unie páchá sebevraždu.

Jak hodnotíte proces integrace imigrantů za několik posledních dekád v západní Evropě? Které dopadly lépe a které naopak v integraci pohořely? Jak by to mohlo dopadnout u nás?

Máme asi půl milionů cizinců v desetimilionovém Česku. V souvislosti s dělením Československa jsme měli romskou vlnu, která přišla ze Slovenska. Máme tu stotisícové komunity Vietnamců, Ukrajinců i Rusů a myslím, že až na romskou výjimku s Ukrajinci, Rusy, ale dokonce i s Vietnamci žádný problém není. Jsou to společnosti, které tak či onak absorbovaly osvícenské principy fungování společnosti. V těchto případech se integrace daří. Takoví Ukrajinci velmi přispěli ke stavebnímu boomu v Česku za posledních pětadvacet let. S muslimskou populací je problém horší, protože islámský svět tím osvícenstvím a modernizací neprošel a my dnes vidíme, jak se do Evropy valí vlna lidí silně ekonomicky motivovaných, ale i silně ideově motivovaných. Jejich víra je živá, navíc přicházejí z oblasti, která je uprostřed hlubokého náboženského konfliktu uvnitř islámu mezi sunnou a šíou. To má parametry Třicetileté války v Evropě začátkem 17. století. Sem pak takoví lidé přicházejí do atomizované ultrasekularizované společnosti, která má jenom sníženou schopnost se tomu aktivně bránit a hájit své vlastní hodnoty, na kterých byly naše společnosti postaveny a po staletí fungovaly.

Mám skutečně obavy, že pokud nebudeme schopni tento proud kontrolovat, tlumit, omezovat a sledovat racionální postupy místo předhánění se, kdo je větší humanista, tak se potážeme se zlou. Ty problémy se neobjeví za rok či dva, kdy končí funkční období daných politiků, problémy se projeví za pět, deset nebo patnáct let, až začne vyrůstat druhá a třetí generace imigrantů. Takoví budou mít problémy s identitou, nebudou nikde zakořeněni, a tím nakloněni k manipulaci ze strany radikálních islamistů a fundamentalistů.

Někteří myslím i vaši kolegové z CEVRA prosazují stále více myšlenku zbudování velkých utečeneckých táborů v daných regionech s tím, že to by mohlo být nejlepší řešení celého problému?

Jediným efektivním postupem z mého hlediska byl skutečně určitý neokolonialismus ve smyslu, že Západ v kombinaci vojenských a ekonomických opatření zřídí bezpečné zóny v regionech, které jsou zdrojem problémů. Je jedno, zda to bude v Sýrii, Iráku nebo kdekoliv jinde, ale musí to být tam. Jenomže to samozřejmě předpokládá ofenzivní a aktivní přístup a já se obávám, že Západ v takové situaci dneska není. Na jedné straně jsou USA, které zavelely k ústupu, z Afghánistánu a Iráku v zásadě utekly a pak tu máme Francii a Velkou Británii, které se významně podílely na destabilizaci Libye a svým způsobem i Sýrie, aniž by projevily ochotu či vůli k jakékoli pozemní operaci. To jsou věci, které se ze vzduchu řešit nedají. Nevyzývám tu k nějakému křižáckému tažení, to v žádném případě, ale minimální ofenzíva je základním předpokladem k tomu, aby se věci začaly v těch regionech měnit k lepšímu.

Když odtud utečou všichni lidé, kdo tam zůstane? Ti nejchudší a představitelé Islámského státu a jiní radikálové, k dispozici budou mít ropu a z ní plynoucí peníze a my si tu nebudeme vědět rady s desítkami milionů přistěhovalců. Je v zájmu nás i celého regionu Blízkého a Středního východu, aby většina lidí zůstala tam a začala se podílet na budování něčeho lepšího, než co tam bylo doposud. Pokud si ale oni přičichnou k životu na Západě, moc se asi vracet nebudou. To je příběh i uprchlických vln, které přišly do Francie v minulosti.

Jsem skeptický k tomu, že dnešní generace západních vůdců, ti Obamové, Merkelové i Cameronové či Hollandové, jsou něčeho takového schopni. Já se obávám, že ne.

Někteří ze striktních příznivců přijímání uprchlíků ve velkém hovoří o tom, že pokud chceme patřit na civilizovaný a vyspělý Západ, musíme přijímat, jinak vězíme kdesi na Východě a celá Evropa nás bude považovat za primitivy.

Podle mě je třeba velmi důsledně rozlišovat. Samozřejmě jsou lidé, kteří jsou v ohrožení života a je normálně mezinárodní konvencí se o takové lidi postarat, pomoci jim, dát jim mezinárodní ochranu. Tu mohou dostat tady, ale také v bezpečných zónách, o kterých jsme mluvili a pokud by Evropané a Američané pro ně v regionu něco udělali. Pokud se ti lidé do Evropy dostanou (a to se stane vždycky, protože lidská invence a pud sebezáchovy je silný) a jsou to lidé, kteří skutečně mají nárok na azyl, tak nechť jim je udělen a jsou nějakým způsobem integrování do společnosti. O tom není sporu. Neznamená to ale, že máme vydávat signály, kterými sem zveme všechny další. Nejde jen o to ukázat humanistickou tvář, je to také o zodpovědnosti a mnohdy cesta do pekel je dlážděna těmi nejlepšími úmysly. Tato situace je bezprecedentní množstvím lidí, kteří sem chtějí. Vysoce to překračuje i množství lidí při přesídlování, k němuž docházelo v Evropě na sklonku druhé světové války. Navíc to bylo v rámci jednoho kulturního a civilizačního okruhu. Toto je jiný případ. A když spočítáme všechno dohromady, tak je v pohybu nejméně třicet milionů lidí a možná daleko víc. Trvám na tom, že není v silách Evropy se o takové počty lidí tady postarat. Současná situace nevyžaduje se pouze předvádět v tom, kdo je větší humanista a kdo se dřív objeví na fotografii s nějakým uprchlým dítětem. Je to také o zodpovědnosti a přijímání zodpovědnosti za tato rozhodování v dlouhodobějším horizontu.

Všichni ti politici, kteří krásně mluví (ať už ve Francii, Německu či jinde), žádný pořádný plán nemají. Jednají pouze pod tíhou okamžiku a svého vlastního obrázku v médiích.

Když jste hovořil o tom, že Evropa páchá sebevraždu, není to ale i tak, že svoji politickou sebevraždu páchají evropští politici, kteří s problémem nic nedělají, neřeší ho a soutěží o post největšího humanisty? Nemůže se jim to ve volbách vymstít tím, že původní obyvatelstvo to zkrátka přestane bavit a po volbách se chopí moci různé radikální skupiny a strany?

Ano, je to obrovský problém. Tradiční levice má solidaritu v popisu práce jako prioritu číslo jedna, i když i ta se bude dostávat pod velký tlak, pokud se migrační proud nezvládne. Minimálně ale pro středopravé strany, kde klíčovou roli hraje individuální zodpovědnost, tak pokud ony na tento vývoj nebudou reagovat, tak logicky se toho chopí různí radikálové, nacionalisti a populisti všeho druhu. To vidíme dlouhodobě ve Francii, vidíme to konce konců i v Německu a vidíme to v severských zemích. Vezměme si příběh Eritrejců, kde žádná občanská válka není a obrovské rozdíly v úspěšnosti žádostí o azyl. Ve Francii ze statistik asi jen patnáct procent Eritrejců dostává politický azyl, zatímco ve skandinávských zemích to bylo asi pětaosmdesát procent v posledních letech.

Reakce původních evropských obyvatel vidíme v každých volbách. Pokud standardní demokratická pravice vyklidí prostor, tak ho samozřejmě opanují jiní. Vidíme to i tady, na různých kašparech a jinak Konvičku nazvat nemůžu. Jestli standardní pravice rezignuje, tak její prostor opanují právě takoví kašpaři a pak pánbůh s námi.

Nakonec právě na Martinu Konvičkovi a jeho hnutí je vidět, že přestože v České republice není masová imigrace zatím vážným problémem, tak sympatie vůči němu rostou, chce kandidovat, je čím dál více oslovován médii apod., takže lidé tu mají strach.

Zatím to u nás není tak vážné, protože ten problém tu de facto neexistuje. Lidé jsou zatím jen konfrontováni s mediálním obrazem a vedou se o tom diskuse v pražských kavárnách. Vidím to na venkově. Stačí si o tom povídat s kdejakým hospodským nebo prodavačkou v malém obchodě. Ti všichni mají velké obavy a mají nějaký selský rozum. Pokud nebudeme schopni na tyto problémy reagovat a budeme s tím konfrontováni, tak se nám to vymstí.

Němci řekli, že přijmou v letošním roce 800 tisíc migrantů a objevila se analýza, že Německo bude potřebovat v dalších několika letech až šest a půl milionu nových pracovních sil. Čili, v pohybu je nějakých 30 milionů lidí a Německo si myslí, že si šest a půl milionu z toho vezme. Oni si z nich vyberou ty lepší, ale co bude s tím zbytkem, který se cítí pozván? Podívejme se na to z pohledu prosté trojčlenky. Když Německo přijme letos 800 tisíc lidí, pro nás z toho pro letošní rok vyplývá asi 100 tisíc, pokud by šlo o férové rozdělení. Z těch šesti a půl milionu by pro nás vyplývalo asi 600 tisíc imigrantů v celoevropském měřítku, což je víc než polovina Prahy…

Tato čísla je třeba mít v hlavách, když dnes činíme konkrétní rozhodování. Vláda zcela správně odmítá kvóty a jsou k tomu dva důvody. Ne nějakých tři tisíce lidí, o které se hraje dnes. Takové množství jsme schopni přijmout a integrovat jako desetimilionová země. Ale sto tisíc nebo šest set tisíc, to už je jiná káva. A když děláme rozhodnutí, musíme myslet na konec. Francouzský prezident nemluví o dočasných kvótách, ten mluví o permanentním povinném mechanismu. Tady je třeba mít na zřeteli, že na imigraci není nárokové právo. To je výsada, kde se společnost musí shodnout s daným jednotlivcem, který v té společnosti chce žít. Jde o něco jiného než emigrace, na tu nárok je, protože stát není vlastníkem člověka. Kam ale jít, to je jiná otázka, kterou museli řešit i Češi, kteří utíkali před komunismem – někde je přijali, někde ne.

Jsem hluboce přesvědčen, že se tohoto suverénního práva vzdát v žádném případě nesmíme. Pokud Evropa přijme tezi, že na imigraci je nárok, tak děláme rozhodnutí, jehož důsledky si možná nejsme všichni schopni uvědomit, ale určitě je jednou pocítíme.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live