Napsal/přeložil: ea24
Evropská unie, která pomohla rozbít Libyi, nyní vyjadřuje obavy, že na migraci z této severoafrické země do Evropy „získá vliv Rusko“.Tyto hlasy z Bruselu zaznívají v době, kdy kontrolu nad stále větším územím Libye získává generál Chalífa Haftár, jenž se netají kontakty s Ruskem a který jen v druhém pololetí loňského roku dvakrát navštívil MoskvuTo bruselské byrokraty, kteří halasně podporovali příliv uprchlíků do Evropy, očividně znervózňuje.

Jak píší mainstreamová média, „unijní diplomaté v minulých dnech připomínali možné sbližování Haftára s Ruskem a komplikovanost situace, kdy by Moskva mohla získat vliv na podobu migrace z Afriky do jižních zemí unie“.

Byla to přitom právě EU, která pomohla rozvrátit prosperující a stabilní Libyi a umožnila bestiální zabití jejího vůdce Muammara Kaddáfího. A právě „pod vlivem“ Evropské unie po zprůchodnění Libye evropský kontinent zaplavily statisíce migrantů ze severní a subsaharské Afriky i z Blízkého východu.

Při novém vývoji situace v Libyi ministři zahraničí zemí EU píší, že „snahy stabilizovat Libyi jsou dnes důležitější než kdy dříve a EU k tomuto cíli hodlá co nejvíce přispět.“

Do Moskvy se však tento měsíc chystá také premiér „mezinárodně uznávané“ libyjské vlády Fáiz Sarrádž, což jen potvrzuje odhodlání Ruska hrát v obnově Libye větší roli.

8. 2. 2017     zdroj
Ukrajinský parlament požaduje odvolání velvyslance Německa na Ukrajině za návrh o uspořádání místních voleb ve zvláštních okresech Donbasu. Ministerstvo zahraničních věcí Ukrajiny povolalo německého velvyslance Ernsta Reichela, aby vysvětlil své výroky v souvislosti s Donbasem. Jak informuje "Evropská pravda", 7. února byla tato informace potvrzena tiskovou službou ministerstva zahraničí Ukrajiny.

"Velvyslanec Spolkové republiky Německo byl pozván na ministerstvo zahraničí, aby vysvětlil své výroky, zveřejněné v rozhovoru s RBK-Ukrajina", řekla zástupkyně tiskové služby Jelena Vaščenko.

Vaščenko však neupřesnila, ¨který výrok velvyslance přesně bude předmětem jeho komunikace s vedením ministerstva zahraničí Ukrajiny.

7. února zase lidové poslankyně z parlamentních frakcí BPP Irina Geraščenko a Národní fronta Anna Gopko požadovaly vysvětlení od německého velvyslance ohledně jeho výroků o Donbasu a vyzvaly k bojkotu přijetí u velvyslance u příležitosti 25. výročí diplomatických vztahů.

"Dnes bychom chtěly jménem výboru pro evropskou integraci, výboru pro zahraniční věci a celého ukrajinského parlamentu vyjádřit své pobouření nad výroky německého velvyslance Ernsta Reichela, který řekl, že volby na Donbasu mohou být provedeny za přítomnosti ruských vojsk ... Pozice Parlamentu je velmi jasná - žádné volby na Donbasu nebudou, dokud ruské jednotky nevypadnou z Ukrajiny a dokud Ukrajina nepřevezme kontrolu nad ukrajinsko-ruskou hranicí", řekla Gopko.

Podle ní je pozice Reichela v rozporu nejen s Minskými dohodami, ale i s oficiálním postojem Německa a úsilím kancléřky Angely Merkelové při řešení konfliktu na Donbasu. "Ministerstvo zahraničí musí okamžitě předvolat velvyslance Německa, aby vyslechlo jeho vyvrácení tohoto prohlášení, a ministr Klimkin by měl podat parlamentu zprávu o výsledcích tohoto rozhovoru s velvyslancem", vyzvala Gopko.

Přičemž poslankyně vyjádřila vděčnost německým orgánům za sankce vůči Rusku a vyzvala k bojkotu přijetí u velvyslance u příležitosti 25. výročí otevření německého velvyslanectví na Ukrajině...

Lidová poslankyně Ukrajiny, členka frakce "Blok Petra Porošenka" Světlana Zališčuk v kuloárech Nejvyšší rady prohlásila, že výroky velvyslance Reichela o možnosti konání voleb na Donbasu za přítomnosti "ruských vojsk" jsou nezodpovědné.

"V nejbližší době očekávám dementování tohoto prohlášení. Z naší strany, tedy ze strany parlamentu, požadujeme vyvrácení. I ministerstvo zahraničí nyní pracuje po své linii, nakolik je mi známo, obrátili se na kancelář paní Merkelové, aby se vyjasnil postoj německé vlády. Prohlášení velvyslance je v rozporu s Minskými dohodami, rezolucemi OSN, PACE, NATO, celou řadou prohlášení a rozhodnutí EU a také logickým chápáním toho, co se děje na východě ... Myslím, že je to nezodpovědné prohlášení a že nahrává okupantovi", řekla Světlana Zališčuk.

První místopředsedkyně Nejvyšší rady Ukrajiny, Irina Geraščenko zároveň vyzvala Německo, aby popřemýšlelo o výměně svého velvyslance na Ukrajině. Připomněla, že Reichel se nedopustil poprvé nekorektních a nediplomatický veřejných prohlášení, která otevřeně nahrávají Kremlu. "Možná by Německo mělo popřemýšlet o výměně velvyslance, který způsobil takové pohoršení mezi všemi politickými silami, které utvářejí parlament nezávislé Ukrajiny", napsala na Facebooku Geraščenko.

Místopředsedkyně dodala, že parlament očekává tvrdou reakci ministerstva zahraničí Ukrajiny a Německa na rezonanční prohlášení Reichela. Při komentování výroku německého diplomata o tom, jak mají probíhat volby ve zvláštních okresech Donbasu, Geraščenko řekla: "Nyní čekáme velvyslance v Avdějevce, Krasnogorovce, Širokinu, Marjinke, aby na vlastní oči "promonitoroval" připravenost Donbasu k volbám pod ruským ostřelováním".

Připomeňme, že 6.února německý velvyslanec Reichel obvinil Ukrajinu z nedodržování Minských dohod. Kromě toho navrhl, že se volby na Donbasu mohou uskutečnit před stažením ruských vojsk z tohoto regionu. "Ale není nutné, aby se volby na Donbasu uskutečnily pouze tehdy, když tam nebudou ruská vojska nebo když bude na každé městské správě vyvěšena ukrajinská vlajka", řekl velvyslanec.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Napsal/přeložil: mbi
8.2. 2017  Eurasia 24 
 Jestřábi a další dravci z Pentagonu.
Obchodní válku mezi USA a Čínou lze považovat za téměř hotovou věc. Zároveň Peking zcela vážně předpokládá, že hospodářskou konfrontací to nemusí skončit. Vysoce postavený člověk z čínské armády prohlásil – a bylo to i zveřejněno na oficiálním webu čínského ministerstva obrany –, že „riziko války se Spojenými státy v tomto prezidentském období není žádný slogan, ale skutečná realita“.
Současně tento vysoký důstojník vyzýval k posílení vojenského kontingentu Číny ve sporných oblastech Jihočínského moře a k rozmístění protiraketové obrany na ochranu korejského poloostrova.

Skutečný protivník USA

Obrat pozornosti americké vojenské mašinérie směrem k východní Asii proběhl ještě za Obamova prezidentského mandátu: postupná koncentrace přítomnosti americké flotily, výstavba nových a rozšiřování stávajících vojenských základen, obnovení vojenské přítomnosti USA v Austrálii, na Filipínách a jinde, snahy o uzavření nových vojenských dohod (hlavně s Indií a s Vietnamem), snaha torpédovat proces vzniku pročínského bloku – ve světle těchto událostí vypadá konfrontace s Moskvou jako improvizovaná „odbočka“ washingtonské zahraniční politiky, která jen odvádí Bílý dům od skutečné konfrontace s klíčovým protivníkem v této oblasti.

Nejde o nic překvapivého. Již před pěti lety předstihla Čína USA v objemu průmyslové výroby (když dosáhla 19,8% podílu na celkové světové výrobě proti americkým 19,4 %). Její podíl na světové produkci se v řadě oblastí přibližuje nebo i přesahuje 50 %. Kupříkladu ve stavbě lodí připadá na

Čínu 45,1 % světové výroby, v produkci cementu 60 %, ve výrobě solárních panelů 80 %, ve výrobě počítačů 90,6 % atd. Ruská ekonomika, a to přes vysoké umístění ve světovém žebříčku, vypadá vedle čínské jako „trpaslík“ (srovnatelná hodnota HDP Číny je po devalvaci rublu zhruba 8krát a parita kupní síly 5,5krát vyšší než ruská).

V této souvislosti je třeba chápat, že pozice Ruska jako druhé nejsilnější vojenské velmoci světa není za daných okolností rozhodující. Při současném vztahu ekonomik nestojí otázka tak, zda se i v této oblasti dostane Čína na 2. místo ve světě, ale kdy se to stane. Zároveň existuje i dostatek důvodů se domnívat, že ono „kdy“ nastane poměrně brzy.

Ani Washingtonu už ve skutečnosti nezbývá příliš mnoho času na to, aby dostatečně efektivně zvyšoval tlaky na svého existenčně důležitého protivníka.

Americké chrastění zbraněmi na Středním a Blízkém východě a ve východní Evropě vypadá v těchto souvislostech jako zbytečné plýtvání silami.

Hrozba války bez ohledu na ekonomiku

Význam hospodářských styků a vztahů mezi Pekingem a Washingtonem, které jsou prý schopné blokovat „silový scénář“, se často přeceňuje.

Podíl USA na čínském exportu v roce 2015 představoval 17,62 %. Je to hodně, ale není to žádná katastrofa. Stupeň (ekonomické) závislosti řady prozápadních postsovětských zemí na Rusku je kupříkladu mnohem vyšší. Je také pravdou, žádné dvě země spolu nesoupeří tak silně, jako právě rozhodující obchodní partneři.

Například v roce 1913 bylo největším obchodním partnerem Ruska Německo a největším partnerem Německa naopak Rusko. V roce 1853 byli Britové klíčovým obchodním partnerem a dlouholetým spojencem tehdejšího Ruského impéria, navíc ještě silně závislým na dodávkách strategických surovin pro své námořnictvo.

Jinak řečeno silné obchodní vazby nejsou pro válku překážkou, ale naopak jejím předpokladem. Ekonomicky vzájemně závislé země se mají „o co dělit“.

Vzteklý pes a Rusko

Je tedy možná další protiruská „válečná odbočka“ USA? Na první pohled ano. Generál Barry McCaffrey uvádí, že klíčovým autorem Trumpova vojenského programu se stala konzervativní The Heritage Foundation (Nadace Dědictví) – spoluautor zahraničně-politické doktríny Ronalda Reagana, tedy programu urychlení výstavby protiraketové obrany a speciálně SDI (tzv. Strategická obranná iniciativa, známá pod názvem Strategie hvězdných válek – pozn. překl.) a propagátor operace „Pouštní bouře“.

Jinak řečeno jde o klasické „jestřáby“, pro které je válka s „říší zla“ příhodná a zisková aktivita. Jak se dalo čekat, zmíněná nadace – bez ohledu na Trumpa – prohlašuje, že Rusko je hlavní hrozbou pro americké zájmy, a to spolu s Íránem, Čínou a s teroristickými skupinami.

Druhým hlavním antiruským strašákem v Trumpově týmu, kterého již schválil Kongres, je ministr obrany „vzteklý pes“ James Mattis, jehož je možno charakterizovat jako patologického rusofoba. Nicméně i jen povrchní vyhodnocení jeho projevů ukazuje, že Mattis ve skutečnosti nikdy neřekl to, co je mu přičítáno a že uvedená nadace doporučuje ve vojenské oblasti něco jiného, než co se od ní očekávalo.

Toto jsou některé úvahy, jak je Mattis pronesl v roce 2005 na základně v San Diegu:

- Můžete být zdvořilí, profesionálně jednající – ale vždy musíte mít plán, jak na své cestě kohokoli zabít.

- Přijedete do Afghánistánu a uvidíte chlápky, jak mlátí svoje ženy za to, že nechtějí nosit šátky. Nejsou to vlastně vůbec lidé. A tak je ďábelsky zábavné tyhle kriminálníky pozabíjet. Je zábava je postřílet. Budu vám držet palce.

- A žádám vás, nezastavujte se na své cestě. Protože jinak ti, co přežijí, budou dalších deset tisíc let psát o tom, co jsme zde dělali.

Jinak řečeno, tato postava a diplomacie – to jsou dvě rozdílné věci.

A nyní se pokusíme podívat, co vlastně ve skutečnosti řekl o Rusku – ne z hlediska formy, ale obsahu:

Toto je jeho nejznámější prohlášení: „Lidé se ptají, jestli se Putin rozběsnil, nebo jestli se zbláznil. Já osobně si myslím, že problém není jen Putin, ale samo Rusko. Říká se, že až Putin skončí, bude líp. Myslím si, že jsou to jen sny.“

A nyní podrobněji: „Situace s Ruskem je mnohem vážnější a mnohem složitější, než jsme si mysleli. Podle mne je nejnebezpečnější situace na Ukrajině (…) Mnoho lidí si myslí, že máme problém s Vladimirem Putinem, že pokud Putin odejde, bude už vše v pořádku. Ale to nebude. Rusko má nejdelší hranice na celém světě – a to je příšerná strategická pozice.“

„V Rusku je víc džihádistů než v kterékoli zemi s výjimkou zemí Středního východu. A to je pro Rusko těžký problém, když má kromě toho navíc ještě i problémy hospodářské. Po demografické stránce je to tam také špatné, mnoho mužů umírá v Rusku na tuberkulózu, AIDS a alkoholismus, takže se mužská část populace snižuje. Mnoho ruských žen prodělalo speciální operace, aby již nerodily další děti. Rusko již demografickou situaci v zemi nemůže napravit, takže země v určitém okamžiku ztratí nad svými hranicemi, a to včetně námořních, kontrolu. Rusko se dostalo do pasti a NATO vidí jako svoji hrozbu.“

A dále: „Ve střednědobém horizontu by oslabení ruského vlivu mohlo vést až k rozpadu Ruské federace, to ale není v našem zájmu. Nechceme způsobit rozpad Ruska, protože poté by se jeho jaderné rakety „rozběhly“ po celém světě. Je třeba najít nějaký způsob, jak takovému scénáři zabránit, na Západě však na tuto otázku není jednotný názor. Američané nějaký názor mají, ale Evropa prostě strká hlavu do písku.“

Z uvedeného je zřejmé, že „duchem“ zůstal Mattis v 90. letech (a popravdě – ze strategického hlediska bude nejlepší, když tam co nejdéle zůstane), ale celkově je jeho zpráva jasná: Rusko není pro USA existenční hrozbou, země je vnitřně oslabená, její strategická poloha je „příšerná“ (což je pravda) a NATO je pro Rusko hrozbou. Rozpad Ruské federace a následný chaos – to je pro USA ta pravá hrozba. Řečeno jinak – v politické praxi je Mattis velmi zvláštní „jestřáb“.

Plánované posílení

Podívejme se nyní na program The Heritage Foundation, což je vlastně program Trumpa. Nákladný program přezbrojení americké armády předpokládá posílení námořní flotily o 78 lodí (o více než čtvrtinu), zvýšení počtu bojových letounů o stovku a zvýšení početního stavu pozemní armády o 60 tisíc mužů, z toho o 12 tisíc příslušníků námořní pěchoty.

Reaganovi následovníci se chystají bojovat, ale ne tam, kde to vypadá na první pohled – tedy ne v Evropě a ne na Středním východě.

Zvláštní způsob, jakým Pentagon vnímá realitu, s sebou nese i významná rizika (i slabost je pokládána za provokaci). Situace je ovšem taková, že je pro Rusy lepší, když je soupeř podcení, než aby je přecenil.

To totiž dává Moskvě to hlavní – časovou rezervu, kterou je nutno efektivně využít. Pokud se však Rusko nechce stát bojištěm s geopolitickými dravci, bude Moskva muset popřemýšlet o vytvoření třetího mocenského centra.

Zdroj: EurAsia Daily

Břetislav Olšer
8.2. 2017   Rukojmí
Je to neuvěřitelně zločinné pokrytectví, když se Evropská unie v maltské Vallettě domlouvá o spolupráci s mezinárodními organizacemi, jak zajistit podmínky pro přijímání afrických migrantů na území Libye a jejich omezení v centrálním Středomoří. Přitom je EU jeden z viníků toho největšího libyjského zla...
EU prostě lavíruje podle toho, jak jí to jde do krámu. Přitom v září 2011 francouzský prezident Sarkozy s britským ministerským předsedou, Davidem Cameronem jako vítězové veletrhu zbraní s pokryteckým názvem „bezletová zóna“ vítězně navštívili Tripolis, aby zničili Libyi, přitom v lednu 1943 ji francouzská a britská vojska naopak osvobodila ovšem od nacismu. A stejně jako tehdy měly oba státy přímou podporu USA a v opozici byly proti Rusku...

V roce 2011 bylo nad slunce jasnější, že velkým vítězem „bezletové zóny“ v Libyi byl francouzský Total, zpracovatelská ropná firma. Povstalecká libyjská ropná firma Agoco jen přihlížela, jak se EU dělí o její zisky a činí tak podnes, kdy se z Libye stal stát jen na papíru, plný vraždění čtyř vlád najednou, včetně té, co zastupuje IS-DAEŠ, kde si pašeráci milionů běženců do Evropy podávají ruce jako ve svém největším nástupišti, na němž se s údajně „objevnými“ dohodami čepýřila v dubnu 2016 pokrytecká Federica Mogheriniová, na Maltě byla ještě drzejší..

Prý je dle této vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku nutné připomenou také význam rozvoje libyjských místních komunit na pobřeží a zlepšení jejich hospodářské situace; EU by se měla prý snažit pomoci libyjské vládě snížit tlak na její jižní hranici a zhoršit práci pro pašeráky a převaděče by měly nejen společné akce libyjských, evropských a mezinárodních úřadů a agentur jako je Europol…

Jde jen o faleš a schizofrenii; „EU prý chce oprášit dohodu s Libyí“, když před šesti lety, kdy ji bombardovala a přinesla pohodové africké zemi jen děs, hrůzu, smrt a bolest, volá dnes zlotřilý zloděj militantní partičky EU a USA, potažmo NATO, chyťte zloděje, přičemž je však nad slunce jasnější, že šlo a jde pouze o nechutné dobyvatelské zvěrstvo pro předem pečlivě připravovaný byznys nejen EU…



Kdyby si europapaláši na toto své zhůvěřilé jednání na Maltu pozvali Michela Chossudovského, emeritního profesora ekonomie na univerzitě v Ottawě a ředitele Centra pro globální výzkum, řekl by jim z očí do očí, co všechno způsobili.

„Libye je země, kde důsledky se řeší místo příčin… Začít znova“ na pozadí destrukce? Strach a sociální zoufalství, bezpočet mrtvých a zvěrstev, dostatečně zdokumentovaných nezávislými médii. Žádná euforie… Došlo k historickému zvratu a propadu v ekonomickém a sociálním vývoji země. Úspěchy byly zlikvidovány. Invaze Západu a okupace jsou známkou ruinujícího „znovuzrození“ životní úrovně Libye; celá země byla destabilizována a zničena, její lidé vrženi do propastné chudoby. Cílem bombardování armádami Západu Spojených států, resp. NATO, bylo od prvopočátku zničit životní úroveň zemí, jejich zdravotnickou infrastrukturu, školy a nemocnice, jejich systém dodávek vody a energií všeho druhu…“ (Viz komuniké NATO)

Takto zní zakázaná a proto nevyřčená pravda, jak to vše napřed zlikvidované „znovu vybudovat“ za pomoci dárců a věřitelů, pod záštitou MMF a Světové banky. Mezitím investoři a dárci nastoupili na své pozice v duchu hesla: „Válka je dobrý byznys.“ NATO, Pentagon a ve Washingtonu sídlící mezinárodní finanční instituce (IFI) spolu tak jako protřelí jestřábi promyšleně působí za úzké koordinace...



To, co bylo zničeno, bude obnoveno, a financováno vnějšími věřiteli Libye pod hlavičkou „Washingtonského konsensu“. Diktát „volného trhu“ je nutnou podmínkou pro zavedení západního stylu „demokratické diktatury“. Asi 9000 náletů, desítky tisíc útoků na civilní cíle, včetně obytných oblastí, vládních budov, vodovodního systému a elektráren. V rámci hořké ironie poté, co ukradla libyjské ropné bohatství a zkonfiskovala zahraniční finanční aktiva této země, „komunita dárců“ přislíbila, že (ukradené) peníze půjčí zpět na financování poválečné „rekonstrukce“ Libye, jež je odsouzena připojit se k řadám zadlužených afrických zemí, které byly zataženy do chudoby MMF a Světovou bankou po nástupu dluhové krize na počátku 80. let.

Ta Libye, kdysi nejbohatší země na kontinentu. MMF navíc přislíbila dalších 35 miliard dolarů (úvěrů) zemím zasaženým povstáními „arabského jara“ a formálně uznané v Libyi vládnoucí dočasné radě jako legitimní moci otevřít dveře bezpočtu mezinárodních půjčovatelů a snaží se Libyi po letech jimi vedené války znovu ji se značným ziskem pro sebe obnovit. Ve Vallettě slíbili Libyi proti běžencům zatím jen "zálohu" ve výši 10 miliard USD, resp. cca 270 miliard Kč, včetně Sobotkových několika desítek milionů.... Není na světě jiné instituce, jež by spotřebovávala tolik paliva pro tanky jako US Army…



Hlavní město Malty La Valletta ... Snímek Břetislav Olšer

A maltské setkání těch, co přišli jednat s Libyí s „křížkem po funuse“, objevně tvrdí, co každý dávno ví, že především z Libye míří v posledních měsících k italským břehům nyní největší migrační vlna směrem do Evropy. Připomíná to ostatně text návrhu deklarace, který upozorňuje, že na této trase bylo loni zaznamenáno 181.000 příchozích a počty mrtvých či nezvěstných na moři jsou od roku 2013 každý rok rekordní. "Stovky už přišly o život v roce 2013 a nyní přichází jaro. Jsme proto odhodláni k dalším krokům, které omezí migrační proud v centrálním Středomoří a rozbijí obchodní model pašeráků. Zůstáváme však bdělí také na dalších trasách," vykřikují hanebně šéfové vlád států EU. https://www.facebook.com/nadezda.dvorakova.1?pnref=lhc.unseen

"Bdělí" však byli už před šesti roky, kdy začal předposlední březnový víkend 2011 slavnostně libyjský "veletrh zbraní páté generace". Konalo se hypotetické "přestřižení pásky" za účasti delegací USA, Kanady, Itálie, Francie a Španělska. A Libye vzápětí čelila masivnímu útoku koaličních sil. K francouzským letounům se přidaly britské a americké síly; USA současně převzaly velení. Jen si de facto zopakovaly "humanitární bombardování" Srbska a Černé Hory...

Z amerických i britských lodí a ponorek bylo vypáleno prvních 112 střel Tomahawk. Nasazení britských sil potvrdil premiér David Cameron, jenž nyní proslul aférou v Panamagate. Před lety však měl na mysli jen ropu a prodejní přehlídku nejmodernějších zbraní. Vystavovatelé se drželi praxe, že stroje vyzkoušené v přímém boji mají nejlepší rating. Kralovaly především letouny Eurofighter Typhoon v řadách britské RAF, pro které byla mise nad Libyí prvním bojovým nasazením… Veletrhy zbraní…



EU však dnes pouze hraje dokonale hru na „mrtvého brouka“; my nic, my muzikanti… Je zde totiž neuvěřitelný paradox ve Středozemním moři kousek od Libye; vojenské lodě západních spojenců musí kotvit v mezinárodních vodách asi tucet námořních mil, tedy něco přes dvacet kilometrů od libyjského pobřeží, což vytváří další tragikomické dějství-pašeráci připlují s běženci na hranicích mezinárodních vod, vyloží do chatrných gumových nafukovacích člunů uprchlíky, od nichž předtím vybrali statisíce dolarů, aby jim poté ukázali na nedaleko kotvící americko-britsko- francouzské vojenské křižníky s doporučením, aby dopluli až k nim a oni je naloží na své paluby. Heslo dne zní: „Vezmeme vás na půl cesty, dál poplujete na lodích evropského námořnictva, které si nedovolí vás nevylovit a nevysadit u evropských břehů…“ No, nekup to…

A k tomu jen maltské kecy o tom, že je Evropská unie připravena k všestranné podpoře budoucí libyjské vlády národní jednoty, pokud se jí v příštích dnech podaří ustavit. Novinářům to po neformální schůzce ministrů obrany EU řekla šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová. Vyloučena dle ní není ani pomoc v bezpečnostní oblasti, o konkrétní podobě podpory ale musí rozhodnout sami Libyjci, alibisticky podotkla. Po šesti letech od zničení Libye. Je to snad zásluha EU, nebo spíš jejím katastrofálním pochybením, hodným mezinárodního soudu pro zločiny v Haagu…?

A evropský alibismus pokračuje nabubřelými slovy, že právě vznik vhodné libyjské vlády bude dle Mogheriniové „nejlepším způsobem, jak v Libyi účinně bojovat s tamní odnoží organizace Islámský stát a dalšími radikálními skupinami. Mírový proces, od loňského roku organizovaný pod záštitou OSN, by měl ukončit násilí, které Libyí zmítá od roku 2011…“ Bla, bla, bla... Ale kdo tento konflikt násilí rozpoutal? Kde a jak reagovalo tenkrát OSN? Není pozdě bych honit, proč EU neuposlechla Kaddáfího varování? Věděl totiž, že jeho země je nejbohatší ze všech států Afriky a také že má ideální i nejefektivnější spojení přes Středozemní moře do Evropy…http://www.rukojmi.cz/clanky/1596-hlas-kaddafiho-ze-zahrobi-varoval-jsem-vas-ze-se-vam-bombardovani-libye-vymsti-a-jednou-budete-hrabat-prstickem



V době, kdy Kaddáfí přebíral v roce 1969 vládu, patřila Libye k nejchudším zemím světa, ale v roce 2011 už měla jako nejbohatší africká země nejnižší podíl obyvatel žijících v chudobě z celé Afriky. Během jeho vlády stoupla gramotnost z 10 na 88 procent. Vytvořil zdravotnickou síť na dobré úrovni.

Průměrný věk dožití byl nejvyšší na kontinentě – muži 75 let, ženy 80 let; tedy vyšší než v České republice. Veřejný dluh byl druhý nejnižší na světě. V roce 2002 stál u zrodu Africké unie, jejíž snahou je postupná integrace afrických zemí. Na summitu v Addis Abebě v únoru 2009, kde byl zvolen jejím předsedou, se vyjádřil pro projekt Spojených států afrických, což se samozřejmě zemím těžícím z africké chudoby moc nelíbilo. Navíc měla Libyjská centrální banka, pod přímou Kaddáfího kontrolou, téměř 144 tun zlata. Libye tak byla mezi 25 zeměmi světa s největší zásobou drahého kovu za 6,5 miliardy USD.



Můžeme se potom divit, že libyjské obyvatelstvo mělo nejvyšší životní úroveň v Africe? Že produkovalo nejvíc ropy na černém kontinentu? A že HDP na obyvatele činilo přes 16 600 USD. A pokud jde o oficiální „Index lidského rozvoje“, který je průměrem tří indexů: indexu očekávané délky života, indexu vzdělání a indexu HDP (statistiku zpracovává každoročně OSN), a který nejlépe charakterizuje kvalitu života obyvatelstva, byla Libye v roce 2010, jako vedoucí africká země na 53. místě na světě, další africký stát byl Tunis až osmdesátý první. Taková byla Libye, dnes země chaosu a násilí… USA k tomu stačilo je pár let; prostě země amerického snu a neomezených možností. Hlavně že bylo co krást a jak ožebračovat africké země…

Zbyly jen vzpomínky na minulost; měsíční podpora v nezaměstnanosti $ 730, měsíční plat zdravotní sestry $ 1.000, příspěvek při narození dítěte $ 7.000, nevratná dotace státu na získání bytu pro novomanžele $ 64.000, cena benzínu $ 0,14/ liter. Bezplatné je zdravotní péče, školní vzdělání, nájemné neexistuje, platby za energie v domácnosti se neúčtují, až polovinu ceny automobilu dotuje stát, alkohol se neprodává… Co z toho zbylo dnes…? A proč? http://aeronet.cz/news/video-nigel-farage-pozval-pred-rozcilenymi-europoslanci-trumpa-do-bruselu-a-strhl-se-poprask-evropska-unie-nestoji-na-demokratickych-zakladech-cz-titulky/

A další mnohem větší průšvih se vynořil nyní a ten už zavání soudními procesy horšími, než ty, co měl mít údajně dle Obamy jeho nástupce v Bílém domě Donald Trump. Mezi e-maily bývalé státní tajemnice jsou totiž uložené důkazy o mimosoudních vraždách spáchaných rebely v roli spojenců USA, přičemž bojovníci přidružení k Al Káidě patří rovněž k těmto rebelům. Navíc v nich jsou důkazy o tom, že za válkou Západu s Libyí stálo spíše zlato, stříbro a ropa než cokoliv jiného. A co je klíčové - tyto důkazy byly obsaženy v e-mailech adresovaných Clintonové, takže o tomto všem věděla, ale neudělala nic pro to, aby vyhlásila poplach...

Problém s e-maily Clintonové však asi jen tak neskončí; zpravodajskou informaci o Libyi ze 27. března 2011 poslal dlouhodobý blízký poradce Clintonů a neoficiální sběrač zpravodajství pro Hillary Sidney Blumenthal, a ta obsahuje jasné důkazy o válečných zločinech Aliancí podporovaných rebelů. Blumenthal cituje zdroj z velitelství rebelů „promlouvající pod podmínkou přísné důvěrnosti“:

A vypadá to, že Clintonová dostávala osobní hlášení o zločinech svých milovaných proti-Kaddáfíovských bojovníků z bitevního pole už dávno před tím, než se některé z těchto nejhorších genocidních zločinů vůbec odehrály. Do 27. března v situaci, co bylo obecně považována za "prosté lidové bouře“, už speciální operativci zvenku „dohlíželi na transfer zbraní a dodávek rebelům“ včetně „zjevně nekonečných dodávek útočných pušek AK47 a munice.“ Holt, Al-Kaída a Západní speciální síly uvnitř Libye
Chris Stevens, americký velvyslanec v Libyi, zemřel v září po útoku místních teroristů. Svůj díl odpovědnosti za jeho skon však nesou i americké úřady, které bezpečnostní situaci v libyjském Benghází hrubě podcenily, včetně tehdejší ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová.

Inu, jak máchnutím "kouzelného proutku" veletrhu zbraní páté generace v rámci „bezletové zóny“ v Libyi učinit za zlato, ropu a zlynčování Kaddáfího z nejbohatší země Afriky jen stát na papíře a ústřední nástupiště pro mnohamilionovou invazi běženců... „Tma je ve státě, když jsou lotři na výsluní“ – „Historia Magistra Vitae…“

Václav Umlauf
8.2. 2017   E-republika
Na vnitru budeme rozhodovat o falešných zprávách nikoliv z hlediska jejich falešnosti, ale z hlediska jejich společenské nebezpečnosti. A to je ten bývalý marxistický skok z kvantity do kvality.
Milí soudruzi a soudružko,

vítám vás na pravidelné pracovní poradě našeho týmu po více než týdenní přestávce. Zase jsem otravoval bezpečáky kvůli únikům z porad, protože ten hnusný web nás opět práskl (Chovanci na vnitru dostali konečně solidní práci). Jako kdybychom nepracovali, nebo co. Ten web začal doopravdy soutěžit o zlatou demokratickou mříž, už na nás ušil osm pokračování. Jenže na vnitru mají jako obvykle další poplach, ale tentokrát je už konečně hoden našeho zájmu. Proto jsem tam také strávil celkem dva dny, abychom věci pořádně domluvili. Oficiálně to nebude publikováno, ale vnitráci dostali příkaz od vládních globalistů z EU a Soroše atd., že mají volné ruce při útoku na Trumpa. Takže máme hned dva prezidenty-nepřítele, jednoho ve Washingtonu a druhého v Moskvě. Takovou výzvu ohledně mediálních manipulací jsem v životě nezažil, je to opravdu vrchol mé kariéry. Ale k tomu se ještě dostaneme.

A nyní ke kolegovi Novákovi, šíří se o něm divné zvěsti, které bych rád uvedl na pravou míru. U nás se dezinformace pěstovat nesmí, protože je máme kontrolovat. A nemůžete kontrolovat chaos nebo věci, o kterých nic nevíte. Mediální tok musí být kontrolovaný a někdo musí mít od toho chaosu klíče. Ptejte se, na co chcete, to je princip našeho úřadu. Co nebudu moci odpovědět, to bude prostě tajné, a hotovo.

Kolega Novák byl z úřadu opravdu propuštěn, viz ten lyžařský úraz v pracovní době ve Špindlu. Ten druhý lyžař tam byl naštěstí také na černo a byl zaměstnanec na ministerstvu financí. Má zranění, ale toho nevyhodí jako my na vnitru chudáka Nováka. Jejich šéf své lidi chrání, jsou to většinou zaměstnanci z jeho bývalé firmy, protože teď řídí celý stát jako svou firmu. Takže Novák díky opět existujícímu bohu má kliku jako blázen a nemusí platit tomu chlapovi statisíce za úraz. Zjistilo se, že Novák má zvláštní formu gamblerského syndromu. Je prý totálně závislý na mobilu a na jednoduchých mobilních střílečkách a na mechanickém ubíjení nějakých plazících se červů. Moc tomu nerozumím, jsem ze staré školy, ale prý to tak na mobilu funguje. Původně jsme mysleli, že to je znak jeho zpravodajské posedlosti, s níž kontroluje své zdroje a komunikuje se svými agenty, troly a diskutujícími na fórech. Ale má štěstí, dali jsme ho na námi kontrolovanou psychiatrii, kde jsou umístěni bývalí agenti posedlí paranoiou. Jak již víte, to je na našem úřadu oficiálně klasifikovaná nemoc z povolání. Lehké případy samozřejmě pracují dál a mají i přes svůj zdravotní handicap výborné výsledky. Viz poslední proces s těmi přihlouplými pražskými postpuberťáckými anarchisty, kteří byli obžalováni a nyní jsou souzeni za přípravu teroru. Novák se léčí na psychiku, ale tam je i nemocnice. Takže ho za daňové peníze dají nejprve dohromady v tamější vysoce specializované vládní klinice. Plán léčení je takový, že své gamblerství udrží pod kontrolou na úrovni běžného paranoika zaměstnaného na tomto ministerstvu. Pak jej nasadíme jako agenta provokatéra do gamblerského prostředí, kde máme zatím málo lidí a děje se tam spousta zajímavých věcí, o kterých bychom měli vědět. Takže když se to vezme kolem a kolem, kolega Novák zase nedopadl tak špatně.

A nyní k té důležité věci, kterou jsme dva dny projednávali s bezpečáky. Jsme oficiálně pověření koordinací mediální kampaně proti Trumpovi a Putinovi, což je opravdu velká pocta naší práci a našemu mladému oddělení. Prostě jsem šéfy po dvou dnech intenzivních debat a plánování přesvědčil, že my na to máme. A proč? Protože jste se pod mým vedením nedali blbě zkompromitovat v posledních časech zmatků a pitomých reakcí, ve kterých excelovala Česká televize a Zaorálkovo zamini. Proti Trumpovi se pojede pouze interně, tam není oficiální odpor povolen. Proti Putinovi máme úplně volnou ruku v souladu se směrnicí EU a s postupem světových novin, kde to řídí majitelé globálních korporací. Ty pochopitelně na Trumpa útočit mohou a budou, tam je to dáno jako svoboda projevu. My takto frontálně útočit nesmíme, protože jsme státní úředníci ve věku korporátního kapitalismu oficiálně řízeného miliardářem Trumpem jako americkým prezidentem. Prostě se nebude normálním lidem zbytečně motat hlava, i tak je situace dost složitá.

Teď si globalisté k tomu boji proti Trumpovi zadarmo zjednali i levici. Ale ta už je tak hloupá, že je jí to jedno, jestli na Trumpa nadává s korporacemi nebo ne. Ale tím nám aspoň pomůže a třeba je korporátky konečně vezmou na milost, když už ti salónní levičáci přestali marxisticky myslet a začali pořádně pracovat pro korporátní kapitalismus. Docela bych jim to přál, jsou mezi nimi opravdu dobří psavci, které bych měl rád v tomto oddělení místo některých z vás. Pozor, ani u nás interně se nesmí používat termín "korporátní fašismus", který začala používat zdivočelá postmoderní levice proti Trumpovi. Pro ně je to ok, patří to k jejich rétorickému folklóru. Ale tento termín má historicky negativní konotaci, protože neprávem špiní korporátní kapitalismus. Tento zákaz je pro vaše dobro. Pak někdy vystoupíte veřejně, ujede vám to, a tuto nadávku už nelze vzít zpět. Jak víte, byl jsem nějakou dobu pod vlivem démonu komunismu a z mé podvědomé psychiky to občas jde ven. Tomu se prostě neubráníte, když jste byl bývalý levičák. Počkejte, až se to zase otočí, a vy mladí to poznáte sami.

Proč jsem vyhrál a proč jsme dostali hlavní úlohu v novém propagandistickém boji, na který bude vyčleněn speciální ministerský fond? Je to jednoduché, ale musíte vědět, že máte kvalitního vedoucího, který na to konto po vás bude chtít kvalitní práci. Ale vaše práce bude slušně zaplacena. Kdo neobstojí, ten poletí a jeho plat si rozdělí zbytek mužstva. Když vás jednou vyhodím všechny, tak si najmu tu salónní levici a pražskou kavárnu, a ti budou pro mne psát, co potřebuji. Tím je dána platová linie a odměňování v příštím čtvrtletí. Hodnocení se bude dělat přímo na těchto pracovních poradách, tak s tím počítejte.

Takže k věci. Nejprve jsem bezpečákům a jejich bezradným analytikům vysvětlil smysl celé korporátní kampaně ohledně falešných zpráv. Oni moc nečtou a nikdy moc nemysleli, protože také pocházejí z bývalé komunistické nomenklatury. Některé z nich ještě ovládá démon pseudo-levicového myšlení, jak je to dobrým zvykem na fašistickém, pardon, na pravicově-korporátním vnitru pod vedením socdem. Zkrátka jsem jim řekl, že fake-news mají všichni, protože žijeme ve věku tzv. post-truths, kdy si každý lže do kapsy podle svých proměnlivých potřeb. Ta cizí slova je uklidnila a pochopili, že tomu opravdu rozumím, protože proměnlivé potřeby teď máme všichni. Takže pánové a dámo, my na vnitru budeme rozhodovat o falešných zprávách nikoliv z hlediska jejich falešnosti, ale z hlediska jejich společenské nebezpečnosti. A to je ten bývalý marxistický skok z kvantity do kvality, za který mi zatleskali. Mocensky budeme řídit falešné zprávy dál, ale bude k tomu vypracována nová vnitrácká agenda pod našim vedením. Tím jsme se konečně stali nepostradatelnými a budoucnost našeho oddělení a mé rodiny je zajištěna.

A druhý můj tah byl neméně působivý. Vysokým a vysoce zmateným vnitrákům jsem kompetentně vysvětlil, že jedině naše oddělení je schopno splnit náročný úkol mediální manipulace proti americkému Trumpovi a ruskému Putinovi. Proč zrovna naše oddělení pod mým vedením? Protože jedině naše oddělení v nejbližších měsících připraví dva zcela odlišné mediální prefabrikáty, které vytvoří novou formu agenda-setting pro další spinning takto prefabrikovaných fake-news ohledně Putina a Trumpa. Kdo z vás opravdu nerozumí tomu, co jsem teď řekl, tak už rovnou může dát výpověď. Takové lidi tady v příštích měsících opravdu nebudeme potřebovat.

8. 2. 2017
Sobotka má na triku použití poslaneckých náhrad na nákup bytu.
Má podíl na prodeji OKD a zašantročení bytů, které Bakala dostal přídavkem.
Podle medií vytáhl Bakala se svými společníky z OKD několik desítek miliard korun na dividendách. Tedy z čistého zisku. To znamená, že cena, za kterou Bakala OKD koupil, byla katastrofálně podhodnocená.

Sobotka jako ministr financí nebyl u prodeje OKD od samého počátku. V okamžiku, kdy se dozvěděl detaily transakce, měl okamžitě podat trestní oznámení na ty, kteří OKD za pakatel prodali. Protože to neudělal, je buď darebák a nebo naprosto neschopný politik.

Pokud jde o byty OKD, Sobotka nedávno tvrdil, že poté, co se vláda (idiotsky) zbavila akcií, které ji připravily o kontrolu, nedalo se prý s byty nic dělat.

Když se ČEZ, ve kterém má stát většinu, rozhodl prodat byty, které získal z bývalých Československých energetických závodů, Sobotka tvrdil, že s tím nemůže nic dělat, přestože má v ČEZu většinu.

Sobotka ojebal voliče i slibem, že napraví církevní restituce.

Ojebávačka Marxová

V Česku neexistuje seznam přijatelných osobních hodnocení. Podle soudu ale lze veřejně použít označení Pitomio, přestože odkazuje na Tomia Okamuru. Je-li podloženo kritikou.

Pro Michaelu Marxovou se mi zdá vhodný ženský rod povolené nadávky, tedy "Pitomia". S jeho použitím jsem váhal, protože Marxová, stejně jako já, vystudovala Přírodovědeckou fakultu KU.

Tato ministryně si osvojila heslo o udržování pracovních návyků. Socky je třeba přinutit k tomu, aby ráno vstávaly a šly dělat něco užitečného pro společnost.

Patří k ČSSD a tak by měla být, alespoň teoreticky, na straně těch nejpotřebnějších. Tato strana se ale již dávno posunula vpravo a ti úplně dole ji nezajímají. Zajímá ji "střední třída", respektive její zbytky a možnost získat její hlasy ve volbách.

Marxová se, bohužel, projevuje jako Pitomia, která nemá sebemenší ponětí o tom, jak se asi žije z existenčního minima 2000 korun měsíčně. Má svých pohodlných 155,000 korun s náhradami. To se to fantazíruje o povinnostech pro druhé.

Je jistě možné, že je obklopena ještě daleko většími Pitomii, které ztěžují její konání ve společnosti, kde existují vyloučené oblasti, statisíce lidí nemohou pracovat, protože práce není (to je čistá aritmetika, milá Michaelo), kde existují důchodci, kteří musejí poníženě žádat o příspěvek na bydlení, aby neskončili na ulici.

Chápu, že se ministr nebude abgébovat s nějakým důchodcem z Vinohrad. Jenže Marxová je moje kolegyně a tak ji veřejně vyzývám, aby se mnou poobědvala (za moje peníze!).

Zadarmo ji mohu leccos říct o kanadském přístupu k chudým.

Zadarmo ji seznámím s příběhem ženy, přibližně jejího věku, která propadla dírou v sociální sítí. Jde o ženu, která nespadá do kategorie lidí, o nichž vrchní Pitomio prohlásil, že berou dávky a posmívají se těm, kteří pracují. Ona nebere vůbec nic. Chce pracovat, přestože není zdravá, ale těžko se hledá, když není na jízdenku. Nepomáhám té ženě, abych se proslavil. Musel bych se ale stydět, kdybych to neudělal.

Řekl bych Michaele, že kdyby nebyli politici chamtiví, mohl by jeden každý z nich pomoci jednomu člověku. Mají daleko víc, než mám já a pouhé letošní zvýšení jejich, na české poměry již tak luxusních platů, totiž představuje trojnásobek existenčního minima.

Pak bych ji zavedl do dvou prodejen, abych ji seznámil se dvěma prodavačkami, které pracují 12 hodinové šichty. Řekly by jí, jak se viklají jejich ideály o zakládání rodiny a kulturním vyžití.

Na rozloučenou bych ji připomněl, že by na mnoho věcí byly peníze, kdyby neexistovali další Pitomiové.

Ojebávači Chovanec a Stropnický
Tito politici, přesněji řečeno zelinář proměněný v právníka bez titulu a herec s modrou knížkou (informace z veřejných zdrojů), jsou schopni strašit lidi Putinem a islámem.

V Česku neexistuje diskuse o tom, co by znamenala další válka. Mnozí politici by si ji přáli a proto fantazírují o evropské armádě, o dalších Pandurech a Grippenech. Potřebují atmosféru strachu, aby mohli utrácet peníze, které pak chybějí jinde.

Nikdo se neptá, proč hlídáme vzdušný prostor nad Islandem. Odpověď je zcela jednoznačná - protože jsme blbí, na rozdíl od Islanďanů, kteří nakonec poslali bankéře do prdele a nevyhazují peníze za zbytečnosti. Stručnější odpověď je, že nám vládnou Pitomiové.

Ojebávači ve Sněmovně
Když se podíváme na pracovní úsilí poslanců ve Sněmovně, zjistíme, že by si pracovní návyky měli obnovit i poslanci ve Sněmovně.

Stenografický záznam jednání ze dne 8.9. 2016 uvádí celkem 65 omluv. Přítomno tedy mělo být nejméně 135 poslanců a členů vlády.

Na snímku, který zachycuje asi 56% z celkového počtu křesel, by mělo být vidět kolem 60 poslanců a členů vlády. Kampak se nám ti čerchmanti poděli, když při interpelaci ministrů ve čtvrtek 8.9. odpoledne napočítáme jen 11 osob?

Porošenko teď musí volit mezi emigrací a vězením. Samozřejmě že se vzpírá zuby nehty a ukazuje, že se nevzdá bez boje. A bude-li to nutné, bude se střílet. Úprk poslanců z frakce prezidenta je signálem pro všechny elity, že od tohoto "infikovaného" je nutno utéci, že on už nic nerozhoduje. 

Karel Hyka
8. 2. 2017  zasláno autorem redakci

Celý příběh začal v lednu 2014, kdy neznámá skupina osob či organizace s názvem „Síť revolučních buněk“ (SRB), hlásící se k tzv. povstaleckému anarchismu, začala páchat žhářské útoky s použitím molotovových koktejlů.

Mezi první terče, jak Síť uvádí ve svých prohlášeních, patřily policejní vozy, pak proběhla sabotáž výstavby jednoho luxusního domu, útok na mýtnou bránu a prodejnu se sledovací technikou. Útoky probíhaly kontinuálně i v roce 2015. A k poslední akci došlo v roce 2016. Ke každému z útoků vydala Síť revolučních buněk komuniké, které přeposílala různým anarchistickým a levicovým webům. Některé weby tato komuniké zveřejnily, některé to odmítly. Jednou ze skupin, která se rozhodla komuniké zveřejňovat, byť se s praktikami SRB neztotožňovala, byla volná komunita pražských anarchistů, která si říká Voice of Anarchopacifism (VAP). Jedná se o skupinu, která se hlásí k antiautoritářství a nenásilnému anarchismu; staví se proti militarismu, válkám a NATO. Jádro skupiny (tzv. Active Crew) tvoří 2 muži a 3 ženy, přičemž většině je kolem 30 let. O patnáct let starší je Petr Sova, který je tahounem celého projektu.

V polovině roku 2014 byla skupina infiltrována dvěma policisty z ÚOOZ. Jejich oficiálním úkolem bylo ověřit, zda aktivisté VAP nejsou členy Sítě revolučních buněk. Nicméně, jak tvrdí anarchisté, to byli právě policisté, kteří začali přicházet s radikálními návrhy. Nově příchozí byli anarchistům od samého počátku podezřelí. Jedním z navržených plánů bylo provedení útoku zápalnými lahvemi proti nákladnímu vlaku převážejícímu vojenskou techniku (alternativním plánem byl útok proti vlaku převážejícímu vozy Hyundai). Anarchisté se rozhodli sehrát s policisty jakousi hru a na jejich návrh na oko přistoupili, ale svou hru překombinovali, protože čin tohoto druhu je trestný již ve stádiu pokusu. 20. dubna 2015 zakopali společně s policisty dvě zápalné lahve nad vlakovým tunelem v Chuchli. A 28. dubna byli zatčeni společně s dalšími aktivisty v rámci monstrózní policejní „Operace Fénix“, která proběhla v několika městech České republiky. Nejširším společným jmenovatelem všech zatčení je to, že dotyčným „kdosi“ posílal komuniké SRB a oni je publikovali.

Třem členům VAP – Petru Sovovi, Martinu Ignačákovi a Saše Ščambové – hrozí vysoké tresty za přípravu teroristického útoku a zbylým dvěma členkám – Radce Pavlovské a Kataríně Zezulové – hrozí trest za nenahlášení.

Na lavici obžalovaných: Martin Ignačák a Petr Sova (vpravo)

Zavádění jedu: FAI a povstalecký anarchismus

Zastavme se nejprve u toho, kde se myšlenky povstaleckého anarchismu berou a kdo za ním stojí.

V neděli 21. prosince 2003 explodovala dvě menší improvizovaná výbušná zařízení umístěná v kontejnerech na odpadky nedaleko bolognského domu tehdejšího předsedy Evropské komise Romana Prodiho (v Jeruzalémské ulici 7). A v sobotu 27. prosince 2003 se vzňal balíček s knihou, když se ho Romano Prodi snažil otevřít ve svém bolognském domě. Zásilka byla adresována jeho manželce a obsahovala román Rozkoš od Gabriela d'Annunzio, který patřil k průkopníkům italského fašismu.

23. prosince byl listu La Repubblica doručen dopis od neznámé organizace Neformální anarchistická federace (Federazione Anarchica Informale – FAI), která se k útoku z 21. prosince přihlásila v textu nazvaném „Otevřený dopis anarchistickému a antiautoritářskému hnutí“. (PDF) V dopisu se uvádí, že FAI zahajuje svou kampaň v souvislosti s pokračujícím sjednocováním EU a přípravou na ratifikaci Evropské ústavy, která přinese pouze nové vykořisťování a nadvládu. Text neférově a velkohubě napadá sociální anarchisty, kteří usilují o společenskou změnu bez použití násilí a terorismu. A pokračuje:

„Jsme si vědomi toho, že to nebude dobře ozbrojená minorita, která rozpoutá revoluci, ale jsme odhodláni neodkládat naše povstání čekáním na to, až budou všichni připraveni. Jsme stále více přesvědčeni o tom, že prostá přímá akce proti institucím je efektivnější než tisíce slov.“ 

Dopis poskytuje návod, jak má taková „neformální federace“ fungovat.

„V neformální federaci musí být komunikace postavena na horizontální struktuře a anonymní debatě, která vzejde z praxe (z prohlášení k akcím) a z teorie, která bude obecně rozšířená skrze prostředky komunikace hnutí. Jinými slovy, setkání budou nahrazena anonymní a horizontální debatou mezi skupinami nebo jednotlivci, kteří komunikují prostřednictvím praxe.“ 

FAI si tedy představuje, že by se již tak izolované anarchistické hnutí mělo dále rozpadnout na skupiny členů, kteří se osobně neznají a nesetkávají. V podstatě má tvořit jakousi anarchistickou al-Kajdu, skládající se z jednotlivých buněk, které spojuje pouze ideologie. Podle FAI:

„Každá akční skupina FAI se zapojuje do prokazování revoluční solidarity těm soudruhům, kteří jsou ve vězení nebo na útěku. Tato solidarita se prokazuje předně prostřednictvím ozbrojených akcí a útoků proti lidem a strukturám, kteří jsou zodpovědní za uvěznění našich soudruhů.“

Na samotné Neformální anarchistické federaci je podivné, že její iniciálová zkratka je identická se zkratkou tradiční Italské anarchistické federace Federazioni Anarchica Italiana – FAI (Italská anarchistická federace, což je obdoba české Anarchistické federace). Ta reagovala na dopis prohlášením z 28. prosince 2003. Zde je celý text prohlášení:

Tiskové prohlášení Koordinačního výboru Italské anarchistické organizace

Koordinační výbor Italské anarchistické federace (Federazione Anarchica Italiana) v souvislosti s vystoupením stínové „FAI (Federazione Anarchica Informale)“, která se hlásí k výbuchům v Jeruzalémské ulici v Bologni:

• odsuzuje nebezpečnost a hanebnost toho, že skutečnosti tohoto druhu jsou dávány do souvislosti se zkratkou, která nicméně nepřímo poukazuje ke zkratce FAI – Federazione Anarchica Italiana: ten, kdo vystavuje skupinu soudruhů/soudružek represi, je policajt či jeho spolupracovník;
• připomíná historický výsledek anarchistické organizace, jak se ustavila na kongresu v S. Imier v roce 1872 až po rozhodnutí zakládající UAI [Unione Anarchica Italiana] v roce 1920 a FAI v roce 1945: ORGANIZACE, KTERÁ NENÍ V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEFORMÁLNÍ, protože v průhlednosti a kolegialitě pověření spočívá záruka anarchistické a rovnostářské metody přijímání rozhodnutí;
• opětovně vyjadřuje své odsouzení bomb, dopisních bomb a výbušných zařízení, které mohou udeřit neselektivně, a v každém případě se zdá, že spíše fungují v logice provokace a kriminalizace disentu v médiích, v době, kdy anarchisté jsou mezi protagonisty sociálního boje, ve stávkách za iniciativu proti válce;
• opětovně vyjadřuje, že nástroje anarchistického boje a sjednocených anarchistů jsou rozmístěny v ulicích, ve společnosti, v základních a samosprávných odborových organizacích, v hnutích, v desítkách měst, ve kterých spravujeme věci veřejné, v otevřené opozici vůči logice nadvlády a státního terorismu – za vybudování společnosti svobodných a rovných.

Od prosince 2003 zahájila stínová FAI rozsáhlou kampaň útoků, které pokračují do současnosti. K událostem se vyjádřila koncem prosince 2010 švýcarská organizace Winterthurská anarchistická akce (Libertäre AktionWinterthur):

„Přemýšlíme o dopisových bombách, které byly během posledních měsíců poslány různým státním institucím, zejména ambasádám…. Tento druh praxe nepředstavuje pouze politickou stupiditu, ale také zbabělost a nelidskost. Odesílatelé hodlali – v lepším případě z naivity, v horším případě to byl kalkul – způsobit újmu prostým úředníkům či sekretářkám. Těmito činy se odesílatelé zařadili mezi bezohledné zločince, kteří jakožto sluhové kapitálu pronásledovali a zabíjeli příslušníky pracující třídy. Tyto činy nejsou revoluční, ale jsou projevem politické reakce. V konfrontaci s hanebností těchto činů můžeme dospět pouze k jedinému závěru: Žádná solidarita s ‚anarchistickými‘ odesílateli dopisových bomb – nikdy! Před několika lety musely být státem vytvořeny radikální levicové skupiny s cílem přesvědčit obyvatelstvo o potřebnosti dalekosáhlejší represe. Je tragické, že se to evropské kapitalistické třídě podařilo tak snadno. Je pro nás všechny složité adekvátně reagovat na politické a sociální klima, které nás vykořisťované vede k pocitu totálního zmaru. Nemělo by to však být ospravedlněním pro hledání útočiště ve staré iluzi ‚propagandy činem‘ a touze změnit společnost skrze individuální akty násilí.“

Jak uvádí známý novinář Kurt Nimmo:

„Neformální anarchistická organizace je klasickou organizací ve stylu Gladio. Byla založena v Itálii a je spřízněná s novými Rudými brigádami-Bojující komunistickou stranou. Původní Rudé brigády byly teroristickou organizací založenou italskou zpravodajskou službou a CIA. Byly úzce spojeny s jazykovou školou Hyperion v Paříži, zástěrkou CIA.“

Cílem Operace Gladio bylo vytvoření atmosféry strachu prostřednictvím teroristických útoků, ze kterých by pak mohla být obviněna anarchistická či komunistická levice. Tato strategie dostala název „strategie napětí“. Kurt Nimmo dodává:

„Bývalý italský premiér Giulio Andreotti tvrdí, že Gladio bylo po skončení studené války a zhroucení Sovětského svazu a východního bloku pozastaveno, ale jak každý bystrý student zpravodajských studií ví, tajné operace, které úspěšně neutralizují nepřátele globální elity, se nikdy neodvolávají.“

Operace Gladio

Po 2. světové válce byla pod záštitou NATO vytvořena ve spolupráci s tajnými službami jednotlivých států celoevropská síť záložních jednotek pro případ invaze vojsk Varšavské smlouvy. Tento projekt, který byl inspirován hnutím odporu z doby války, zahrnoval výcvik, a budování utajených skladů zbraní, střeliva a výbušnin.

"Odpor" rozjíží barevné revoluce po celém světě.Je v silném podezření, že ze anarchistickými hesly a symbolikou stojí americké vlivové agentury a rozvědka

Zapojeny do něj byly jak členské, tak nečlenské země NATO. Tato celoevropská síť bývá povšechně označována jako Gladio (meč), ačkoli takto se projekt jmenoval pouze v Itálii. V Belgii měl kódové označení „SDRA8“, v Dánsku „Absalon“, v Turecku „Kontrgerilla“, v Norsku „ROC“, ve Švýcarsku „P26“ atd. Tyto organizace fungovaly zcela mimo parlamentní kontrolu. O jejich existenci bylo zpravidla informováno jen několik členů vlády a premiér. Švýcarský historik Daniele Gänser, který tématu věnoval rozsáhlou monografii nazvanou NATO’s Secret Armies: Operation Gladio and Terrorism in Western Europe (2004), k tomu uvádí:

„V podstatě by se dalo říct, že celá západní Evropa byla pokryta sítí tajných armád, jejichž úkolem bylo začít operovat v případě sovětské invaze.“

Jenže sovětská invaze nikdy nepřišla, takže tyto záložní organizace získaly novou náplň činnosti. Od konce 60. do začátku 80. let zachvátila západní Evropu vlna terorismu, přičemž k nejkrvavějším událostem došlo v Itálii.

12. dubna 1969 explodovala bomba v budově Národní zemědělské banky, která sídlí na Piazza Fontana v Miláně. Výbuch zabil 16 lidí a desítky dalších zranil. Z útoku byli z počátku obviněni anarchisté. Gänser ve své knize uvádí, že:

„Masakr byl pravděpodobně proveden italskými pravicovými skupinami Ordine Nuovo a Avanguardia Nazionale, které úzce spolupracovaly se záložními armádami…“ (str. 120) 

Bývalý ministr obrany a vnitra Paolo Emilio Taviani, který stál u zrodu sítě Gladio, později sdělil vyšetřovatelům, že italská vojenská zpravodajská služba SID (Servizio informazioni difesa) chtěla původně útoku zabránit, ale nakonec se rozhodla svalit vinu na anarchisty.

31. května 1972 explodovala bomba ve voze Fiat 500 nedaleko vesnice Peteano a usmrtila tři karabiníky. Anonymní telefonát na policii označil za pachatele Rudé brigády, komunistickou teroristickou skupinu, takže policie následně zatkla přibližně 200 komunistů. Případ v roce 1984 opětovně otevřel soudce Felice Casson, který zjistil, že bombu nastražil člen Ordine Nuovo Vincenzo Vinciguerra. Více než deset let se nicméně veřejnost domnívala, že za útokem stojí komunisté.

Vinciguerra, který si odpykává doživotí za Peteano, uvedl, že měl

„útočit na civilisty, proti lidem, ženám, dětem, nevinným lidem, neznámým lidem, kteří naprosto nesouviseli s jakoukoli politickou hrou. Důvod byl naprosto jednoduchý… [Tj.] přimět tito lidi, italskou veřejnost, aby se obrátila na stát s požadavkem větší bezpečnosti. V tom spočívá politická logika, která stála za všemi masakry a bombovými útoky, které zůstaly nepotrestány, protože stát nemůže usvědčit sám sebe nebo se přihlásit k odpovědnosti za to, co se stalo.“

V roce 1990 vystoupil premiér Giulio Andreotti před parlamentní komisí, která masakry a terorismus vyšetřovala, a potvrdil, že v Itálii skutečně existovala tajná bezpečnostní struktura napojená na NATO. Jeho prohlášení spustilo kaskádu a tajné sítě NATO byly brzy odhaleny rovněž v dalších zemích.

„Revoluční boj“ jako předskokan SRB?

Útočné akce SRB nemají v České republice žádný precedens – až na jednu výjimku. V noci z 9. na 10. dubna 2011 shořela mýtná brána na dálnici D1 u obce Soutice, okr. Benešov. 11. dubna 2011 se k akci přihlásila neznámá skupina či organizace Revoluční boj:

Mýtná brána shořela

10. 4. 2011 v ranních hodinách jsme vypálili rozvodnu mýtné brány na D1 a vyřadili tak kamerový systém. Neustálá kontrola nás nesmí nechat klidnými. Stále více si připadáme jako laboratorní myši v bludišti. Pro naprostou rezignaci lidí se neustále vytváří atmosféra strachu. Atmosféra strachu a donucení je doplněna o všudypřítomnou kontrolu pro všechny, kteří by chtěli přelézt zdi nechutného labyrintu. Nechceme se smířit s předem naplánovaným životem. Nechceme chodit do práce, aby z ní bohatí bohatli a chudí čím dál více živořili. Nechceme poslouchat a sloužit. Solidaritu s uvězněnými chilskými anarchisty! Vzpomínáme na Lambrose Foundase! Zničme stát a kapitalismus!

Revoluční boj       

Komuniké bylo v češtině zveřejněno pouze na stránkách Černé internacionály www.jailbreaking.noblogs.org. 12. dubna se objevilo v angličtině pod názvem „CCTV Toll Gate Generators Blown Up (Czech Republic)“ na stránkách www.325.nostate.net, www.actforfreedomnow.wordpress.com a dalších. 12. dubna se objevilo na stránkách www.culmine.noblogs.org anglicky a v italštině pod názvem „Repubblica Ceca – Attentato contro generatore per un casello“, přičemž jako zdroj italské verze je uveden web www.cenere.noblogs.org. Tam však již text nelze dohledat. 12. dubna se rovněž objevilo ve španělštině pod názvem „Sabotaje en un generador de energía para camaras de vigilancia en una autopista (Repúplica Checa)“ na www.afilandonuestrasvidas.blogspot.com a z těchto stránek ho převzal web www.vivalaanarquia.wordpress.com. 13. dubna byl text zveřejněn na stránkách www.feartosleep.blogspot.com v angličtině a španělštině, přičemž jako zdroj španělské verze byl uveden www.afilandonuestrasvidas.blogspot.com. Žádný ze zahraničních webů neuvádí, že by mu komuniké poslala skupina Revoluční boj. Text buď přebírají od jiných webů, nebo jako zdroj uvádějí české stránky Jailbreaking. Cizojazyčné verze komuniké (minimálně v případě angličtiny a španělštiny) nevypracovali rodilí mluvčí. Je těžko uvěřitelné, že by zahraniční aktivisté bedlivě monitorovali české weby a byli schopni bleskově dodat překlad z jazyka českého. Z toho je možné usoudit, že za překlady a šířením textu komuniké stojí někdo z Jailbreaking. Tento web pak tvoří cosi jako převodní páku mezi Revolučním bojem a veřejností, nebo se dokonce jedná o stejnou skupinu.

V dubnu 2014 vyšlo první (a zatím poslední) číslo časopisu Revoluční boj, který nese podtitul „anarchistická revue“. Časopis obsahuje např. text „Konverzace mezi anarchisty“, který vyšel 27. března 2014 na webu Jailbreaking ve stejnojmenném sborníku v PDF. Je v něm uvedeno: „Do češtiny přeložil kolektiv Černé internacionály.“ Časopis dále obsahuje text „Interview se členy CCF“, který vyšel pod názvem „Krátké interview se členy CCF (Conspiracy of Cells of Fire)“ na tomtéž webu již 3. října 2013. Následně byl publikován rovněž 27. března 2014 na stejném webu pod názvem „Krátké interview se členy Conspiracy of Cells of Fire, kteří jsou momentálně uvěznění v Řecku“ ve sborníku o FAI (resp. o stínové FAI), který se jmenuje „Neformální anarchistická federace“ a nese podtitul „FAI a povstalecký anarchismus“. Vydavatelem sborníku v PDF je opět Černá internacionála. Pilotním příspěvkem časopisu Revoluční boj je text „Povstalecký anarchismus – organizování se pro útok“, (str. 2-13) který předtím nikdy publikován nebyl.

Anarchistická federace (dříve ČSAF) věnovala publikaci velmi solidní recenzi ve svém časopise Existence (4/2014, str. 38). K textu „Povstalecký anarchismus – organizování se pro útok“ uvádí:

„Text však činí dojem, jako kdyby se mezi vzletnými slovy o povstalecké strategii vytrácela společnost a třídní boj byl jen odrazem souboru destruktivních aktů individuální vzpoury. Insurekcionisté varují, že ‚organizace se stává cílem sama o sobě‘, ale nekladou si otázku, zda povstalecká strategie nemůže vést ke své vlastní fetišizaci a stávat se cílem sama o sobě. Právě téhle nepříjemné pachuti je těžké se po přečtení Revolučního boje zbavit. Vytýkají organizovaným anarchistům, že jim jde především o mediální obraz oproti akci, což je jednak více než zavádějící, a navíc to odráží absenci dlouhodobější strategie ‚neformálních anarchistů‘. Závěrečná kapitola o ‚revoluční solidaritě‘ je poměrně nepřesvědčivá a otvírá dveře jednání, které de facto nebere ohledy na ostatní účastníky bojů.“

Text „Povstalecký anarchismus – organizování se pro útok“ se v originálu jmenuje „Insurrectionary Anarchy: Organising for Attack!“ a vyšel bez uvedení autora v červenci 2003 v britském ekologickém časopisu Do or Die (10/2003, str. 258-265). Jedná se o přepracovanou a rozšířenou verzi článku „Some Notes on InsurrectionaryAnarchism“, který byl poprvé publikován v americkém anarchistickém časopisu Killing King Abacus (2/2001, str. 1, 3-4) rovněž bez uvedení autora. Text „Povstalecký anarchismus“ začal být náhle distribuován v PDF v dubnu 2015, tj. krátce předtím, než došlo k hromadnému zatýkání anarchistů dne 28. dubna. Mailem došel mostecké Asociaci Alerta, která ho publikovala 10. dubna. Text byl rovněž publikován na webu Jailbreaking 12. dubna, kde se uvádí, že údajně přišel „přes kontaktní formulář“. Na tomto podsouvání textu je zajímavé, že poslední strana PDF souboru nese známé logo SRB (s iniciály, pistolí, klávesnicí a molotovem).

Za zmínku stojí také skutečnost, že se po čase v češtině objevil i článek z Killing King Abacus. Okolnosti jeho zveřejnění jsou rovněž podezřelé. 9. ledna 2015 uveřejnil anarchokomunistický web Přátelé komunizace článek Vratislava Domovského s názvem „Poznámky k povstaleckému anarchismu“, který je vůči SRB a povstaleckému anarchismu velmi kritický. A 15. září 2016 uveřejnil web Jailbreaking pod stejným názvem překlad onoho původního článku z KKA.

Pacifistický web skupiny VAP www.voiceofanarchopacifism.noblogs.org byl shozen následně po policejní „Operaci Fénix“, zatímco podivný militantní web Černé internacionály – první příspěvek je z 28. dubna 2010 – dodnes propaguje násilí, jako když Baťa seká cvičky.

Proces s anarchisty

28. června 2014 pořádala Asociace Alerta a Komunitní centrum Ateneo v Mostě akci nazvanou Sousedská slavnost. Za komunitu VAP se jí zúčastnili Martin Ignačák, Petr Sova a jeho přítelkyně Radka Pavlovská. Tam se seznámili s policisty v utajení, kteří se představili jako Petr a Robert. Jak později vyšlo u soudu najevo, Petr byl nasazen v levicovém prostředí již od roku 1997 a Robert pět až šest let. V červenci se s nimi Petr Sova setkal v Praze, kde je seznámil s činností komunity VAP. Upozornil je, že si o nich bude shánět reference v rámci širšího hnutí, aby si ověřil, zda napracují pro policii. Později byli Petr a Robert pozváni do bytu Radky Pavlovské, ve kterém členové VAP bydleli. Anarchisté od začátku tušili, že se jedná o policisty, ale chtěli vědět, kam až je policie ochotná zajít. Agenti svorně tvrdí, že to nebyli oni, ale anarchisté, kdo přišel s plánem útoku na vlak. Agent Petr u soudu (3. října 2016) tvrdil, že se o útoku poprvé dozvěděl takto:

„Někdy na přelomu září-října, při loučení po jedné ze schůzek, kdy teda v bytě jsme byli já, agent Robert, obžalovaný Ignačák, obžalovaný Sova, tak Petr Sova v chodbě u dveří, řekl Martinu Ignačákovi, že bychom mohli kluky přibrat k té naší akci.“

Agent Robert věc vylíčil (4. října 2016) takto:

„Někdy v půlce září, při odchodu z jedné této schůzky, vlastně došlo k tomu, že pan Sova obžalovanému, panu Ignačákovi, tak do prostoru řekl, jestli kluky nezapojíme do té akce s vlakem. Já v tu dobu jsem stál u dveří ven z bytu. A vlastně agent Petr stál s nimi ještě na chodbičce. Ještě tam něco proběhlo. A pak jsme se rozloučili a schůzka byla ukončena.“

Na této historce je podivné hned několik věcí. Předně je zvláštní, že si policisté nepamatují přesné datum, kdy jim měla být tato zcela zásadní informace sdělena. Během říjnového líčení policisté opakovaně prokázali zarážející ztrátu paměti, když se jednalo o klíčové detaily, přestože si museli být vědomi závažnosti případu. Muselo jim být rovněž jasné, že tímto případem vrcholí a zároveň i končí jejich práce policistů v utajení, protože již nemohou být nikdy nasazeni. Další podivností je způsob, jakým se o přípravě útoku měli dozvědět. Útok nebyl tématem diskuze na schůzce samotné, ale byl zmíněn jaksi mezi řečí v chodbičce u dveří při loučení. Navíc údajná Sovova formulace naznačuje, že šlo o nadhození možnosti. Co kdyby ale tehdy Ignačák řekl „ne“?

Agent Robert, ten s menšími zkušenostmi, poskytl (4. října 2016) důležitou informaci. Když ve své svědecké výpovědi obšírně líčil bezpečnostní mechanismy uvnitř komunity VAP, uvedl, že člen komunity, který dosáhl stupeň důvěry 1, „sdílí veškeré ty nejdůvěrnější informace“. A dodal:

„Když to vezmu na nás, tak stupeň 1 jsme dostali někdy, já nevím, na přelomu roku, nebo v lednu 2015.“ 

Nedává tudíž dobrý smysl, proč by anarchisté měli Petra a Roberta zasvěcovat do plánu na útok ještě předtím, než dosáhli nejvyššího stupně důvěry.

Na základě informací od policistů vydal 31. října 2014 Vrchní soud v Praze na žádost státního zástupce povolení k použití agentů s krycími kódy VO-0101 (Petr) a VO-0105 (Robert) od 1. listopadu 2014 do 1. května 2015. Do té doby působili podle zákona o Policii České republiky a od té doby podle §158e tr. ř. Před každou schůzkou s aktivisty z VAP jim jejich řídící agent Martin Vopálka z Útvaru speciálních činností SKPV předal nahrávací zařízení a poté mu bylo vráceno zpět. Vopálka ani agenti nahrávky neposlouchali, dokonce ani nevěděli, zda vyšly. Schůzek s řídícím agentem Vopálkou se vždy účastnili oba agenti. Předali mu nahrávací zařízení a podali informace o tom, co se na setkáních s anarchisty dozvěděli. Agenti sami žádné zprávy nevypracovávali, pouze informovali řídícího agenta. Ten si dělal poznámky, na základě kterých vypracoval celkem čtyři vyhodnocení činnosti agentů PČR. Tyto výstupy podepisoval ředitel ÚSČ plk. Milan Černek. Poté, jak Vopálka sám uvedl u soudu, své poznámky zničil. Veřejně dostupná je pouze první zpráva z 12. ledna 2015: „Akce ‚Zeus‘ – vyhodnocení činnosti agentů PČR s pořadovým č. 1“, která pokrývá období od 1. listopadu 2014 do 5. ledna 2015. (PDF)

Utajení agenti Robert a Petr dekonspirovaní anarchistickými weby

Zástupce obhajoby však u soudu (3. října 2016) citoval pozoruhodnou pasáž z vyhodnocení činnosti agentů PČR s pořadovým č. 4., které pokrývá období od 9. března 2015 do 27. dubna 2015. Zpráva byla vyhotovena dne 4. května 2015, tedy až po raziích z 28. dubna:

„Ve dnech 13. 3. a 14. 3. 2015 se agenti společně s Petrem Sovou, Martinem Ignačákem a Sašou Ščambovou zúčastnili blokády pochodu pořádaného slovenskou pravicově-extrémistickou scénou k výročí založení Slovenského štátu. V průběhu cesty a při pobytu na Slovensku byly získány informace, že Síť revolučních buněk je v České republice složena ze tří skupin… Členy první skupiny je Lukáš Borl, který skupinu vede jak ideologicky, tak i v případě přímých akcí, Martin Ignačák a dvě další zatím neustanovené osoby. Členy druhé skupiny jsou osoby z Active Crew Voice of Anarchopacifism Praha, a to Petr Sova, Martin Ignačák, Saša Ščambová, Radka Pavlovská, Adéla [příjmení vynechal autor článku], Jakub [příjmení vynechal autor článku], Katarína Zezulová a Lukáš [příjmení vynechal autor článku]. Členy třetí skupiny jsou osoby z Anarchokomunistické alternativy, a to Martin Ignačák a tři další neztotožněné osoby.“

Státní zástupce Pazourek zareagoval v soudní aréně bojovně jako gladiátor, kterému jde o vše, a protestoval proti tomu, že byl tento záznam vůbec čten. Příjmení dotyčných osob jsem vynechal, abych je uchránil skandalizace. U soudu sice zazněla, ale média o nich zatím nepsala. Jedná se prostě o normální kamarády či soudruhy Petra, Martina a Radky, kteří za nimi do Radčina bytu chodili. Člověk si musí nutně klást otázku, zda úkolem policistů nebylo – spíše než odhalovat – buňku SRB vytvářet.

Obžalované (zleva):  Radka Pavlovská, Saša Ščambová, Katarína Zezulová.

Kdo stojí za SRB?

Když jsem se poprvé dozvěděl v květnu 2015, že byla zatčena skupina anarchistů kvůli přípravě útoku na vlak, která měla být údajně součástí jakési Sítě revolučních buněk (SRB), velmi mne to udivilo. V roce 2008, krátce po vyhlášení nezávislosti Kosova, jsem se začal zabývat problematikou srbského Kosova. Navštívil jsem info-café Krtkova kolona v Praze (Sochařská 6) a později také infoshop Revolver (Mečislavova 8), abych zjistil, co si anarchisté o tématu srbského Kosova myslí. Diskuze ve zmíněných anarchistických klubech mne velmi zklamaly. Pro anarchisty je každá válka zlo, takže uvažovat o provinění jednotlivých stran je pod jejich rozlišovací schopnost. Anarchisté zajisté nefandí NATO a odsuzují agresi proti Jugoslávii v roce 1999, nicméně Srbové mají mezi anarchisty velmi špatnou pověst. Anarchisté nemají důvod ani motivaci zkoumat, co se ve skutečnosti stalo např. ve Srebrenici, takže přejímají – což je skutečně absurdní – natovskou propagandu. Lidé si obecně dokáží představit, že SSA vládnou obrovskou vojenskou silou, ale méně si uvědomují, že SSA rovněž používají další mocnou zbraň – propagandu. Svůj poznatek o protisrbské naježenosti anarchistů jsem si ověřil 20. října 2016, když jsem navštívil anarchistický infoshop Salé v Praze (Orebitská 14), kde se konal diskuzní večer s Martinem Ignačákem, který hovořil o svých zkušenostech z vazby. Na bundě jsem si záměrně nechal srbskou vlaječku, což následně vzbudilo menší rozruch. Zkrátka a dobře se domnívám, že použití iniciálové zkratky SRB v anarchistickém kontextu je mírně řečeno udivující. Je to stejně absurdní, jako kdyby někdo začal páchat útoky např. proti azylovým zařízením a policie přišla s odhalením, že za útoky stojí ultrapravicová organizace „Žižkova impozantní domobrana“ – čili ŽID.


Několik anarchistických webů odmítlo komuniké SRB zveřejňovat s tím, že jde možná o záminku ke spuštění policejních represí. Komuniké jim však „kdosi“ posílal i nadále. V minulosti se objevilo podezření, že za jednou podvrženou webovou stránkou stála BIS. Nicméně, žádný přímý důkaz, že by za projektem SRB stála policie či BIS neexistuje. Jedna skutečnost ale stojí za pozornost. Poslední příspěvek na webu SRB www.revolucnibunky.noblogs.org s názvem „Vítězství SRB: Jak k němu došlo a proč boj proti Řízkárně pokračuje“ je z 30. června 2016, pak se Síť odmlčela. Jiří Lang byl ředitelem BIS od 24. června 2003 do 15. srpna 2016. Leč o uvolnění z funkce požádal již 6. června. A Robert Šlachta byl ředitelem ÚOOZ od 1. ledna 2008 do 30. června 2016. To však může být úplná náhoda.




Autor je zakládající člen Spolku PSnK (www.kosovoonline.cz). Zajímá se o politické procesy v haagském ICTY a České republice.


Poznámka redakce:

Autor vznesl oprávněné podezření, že za celou kauzou „anarchistického útoku na vojenský vlak“ stojí policejní provokace Šlachotva útvaru ÚOOZ Policie ČR za případné asistence Langovy BISky.

U soudu totiž vyšlo najevo, že např. materiál na výrobu zápalné směsi kupoval jeden z policistů v utajní. Z důvodů utajování detailů policejní taktiky jsme se nemohli dozvědět, zda agent za ingredience potřebné k vytovření teroristické zbraně platil ze své peněženky nebo služebními penězi. Tajný agent – příslušník policie se také podílel na zakopávání zápalných zařízení těsně u železnice. I tady se policie pohybovala na hraně či spíš už za hranou zákona.

Nejvíc zarážející však byly ty části výpovědi tajných policistů, kde se mluvilo o iniciaci, tedy o tom, kdo svými „nápady“ a návrhy postrkoval celou kauzu k přípravě trestného činu. Kdo přišel s nápadem útoku na vlak? - Oba policisté si už jaksi nevzpomínali (!!!) - Kdo přišel s nápadem koupit hořlavé materiály a vyzkoušet různé druhy zápalných směsí? - Policisté se opět už nevzpomínali, protože to bylo tak dávno (!!!). - Kdo vybíral místo připravované akce? - Opět ztráta policejní paměti.

Tak tu máme otázku: Cožpak celou akci řídící pracovníci Policie ČR řádně neprotokolovali? Zvlášť když věděli, že vše směřuje k soudu? Cožpak ihned po akci nepřepisovali odposlechy a protokolárně je nepodepisovali jak řídící orgány, tak i oba policisté, potencionální svědci u soudu? Cožpak ÚOOZ neměl za svého šlachtování zavedené postupy práce, nadřízenými orgány schválené a kontrolované? Tomu se prostě nechce věřit.

Zapomínání nasazených policistů pracujících v utajení, absence protokolů a podivné zpracovávání záznamů z odposlechů, to vše spíš ukazuje na policejní manipulace.

Proto bude mít paní soudkyně těžké rozhodování. Nebo se zase bude politický proces v naší zemi soudit prostřednictví blábolů najatého „odborného znalce“, jako např. v posledním procesu s A.B.Bartošem?

Rado Miko 
9. 2. 2017  E-republika 

Neformální podnět pro Radu ČT, Radu pro rozhlasové a televizní vysílání a Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám.


Neformální podnět pro Radu ČT, Radu pro rozhlasové a televizní vysílání a Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám.


Související články:

• Česká televize potřebuje pořádný průvan
• Michael Hauser: Pokud jde o zpravodajství ČT, tak tam mám výhrady celkem pravidelně
• Debatní klub o mediální propagandě - Lukáš Gliniarczyk / Jiří Schmied
• Jak se manipulují zprávy o Ukrajině
• Jak se dělá studená válka

8.2. 2017  Eurasia24
Napsal/přeložil: ea24
Givi podlehl atentátu. Michail Tolstych, pod uvedenou přezdívkou známý velitel praporu Somali ozbrojených sil Doněcké lidové republiky (DLR), zemřel ve středu 8. února ve své kanceláři v Doněcku.Zabil ho výstřel z ručního reaktivního plamenometu Šmel poté, co atentátníci zaútočili na budovu štábu doněckých sil.
Podle informací vedení DLR měli útočníci přesné informace o tom, kde se Tolstych nachází. Jak ukazují fotografie z místa, velitel neměl šanci přežít. Ničivé účinky použité zbraně jsou patrné uvnitř spálených prostor štábu i vně budovy.

Vedení DLR označilo zabití Giviho jako teroristický akt zorganizovaný Kyjevem.

Výbušné zařízení ve výtahu loni v říjnu usmrtilo dalšího známého vojenského vůdce opolčenců, Arsena Pavlova, známého pod přezdívkou Motorola.
video zde

Igor Pšeničnikov
8.2.2017 Zvědavec

Evropa ustrnula. Evropské elity, které ještě nedávno šly vstříc „světlým zítřkům“ ve stopách Spojených států amerických, jasně cítí, že dnes nad Evropou jako Damoklův meč visí otázka: Co bude s Evropskou unií?

Ve vystoupeních Donalda Trumpa během volební kampaně a v jeho prohlášeních po inauguraci je EU jako celek zmiňována s urážlivou vzácností. Jednotlivé členské země – to prosím ano. Ale EU jako struktura, jak to vypadá, vůbec není zahrnuta do agendy nového prezidenta, nebo tam má jen velmi nevýznamné místo.

Vztahy USA a EU se do poslední chvíle jevily jako nedílné spojení dvou hlavních hráčů západního světa, jako jeho vojenský a finančně – ekonomický základ. Ale nový americký prezident dal najevo, že Evropská unie ho nezajímá.

Italský deník Politico například píše: „NATO a EU byli 60 let jádrem transatlantických bezpečnostních a obchodních vazeb. Soudě podle rozhovorů, které Trump dává, už to tak není.“

 

„Další země vystoupí z EU“

Do stavu paniky Evropu přivedla Trumpova slova z poloviny ledna řečená ve společném rozhovoru pro britské The Times a německý Bild o tom, že příklad Velké Británie, jejíž poddaní v referendu hlasovali pro odchod z EU, budou následovat další země EU.

„Předpokládám obtížnou budoucnost. Lidé, země, chtějí vlastní identitu a Velká Británie chtěla vlastní identitu také. Jestli chcete znát můj názor, myslím, že i další státy vystoupí (z EU),“ uvedl Trump.

Co si mají evropské státy myslet o slovech „myslím, že i další státy vystoupí“ z EU? Předpokládám, že v Evropě nepovažují Trumpa za věštkyni, která předpovídá budoucnost. Tato slova jsou přijímána jednoznačně tak, že nová americká administrativa nepodporuje EU, nevidí žádné její perspektivy a nezačleňuje Evropskou unii do kontextu své politiky.

Deník Politico píše: „V evropských hlavních městech si dnes kladou jednoduché otázky: Je Trump prezident, na kterého můžeme spoléhat? Můžeme se s tímto prezidentem do něčeho pustit?“
Jedním slovem, Evropa pochopila, že Trump s ní nejde stejnou cestou. Z toho pochází ten pocit strachu. Toto přesvědčení je posilováno tím, že Trump ukazuje svůj zájem pouze o jednotlivé státy západní Evropy, především o Velkou Británii a Německo, s jejichž lídry už vedl rozhovory v prvních dnech svého prezidentství. S britskou premiérkou Theresou Mayovou osobně a s německou kancléřkou telefonicky.

 

Výhodný trh pro prodej amerických energonosičů, ale ne konkurent

Nový ministr zahraničí USA Rex Tillerson prakticky nemluví o perspektivách spolupráce USA a EU. Zmiňuje se o Evropské unii pouze v souvislosti se sankcemi proti Rusku. A to v tom smyslu, že tyto sankce nemají překážet spolupráci podniků spojených s Ruskem. Nebo nahlíží na Evropu jako na výhodný trh pro prodej amerických energonosičů.

Nezapomeňte, že mezi těmi, kteří pomáhají Trumpovi jako zprostředkovatelé ve vztazích s Ruskem, je i bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger. A Kissinger vystupuje proti přeměně Evropy v oblast se silným postavením. Krom toho, mezi Kissingerovými myšlenkami se vyskytla i ta o transformaci Severoamerické smlouvy o volném obchodu (NAFTA), jejímiž členy jsou USA, Kanada a Mexiko, v Severoatlantickou smlouvu, ve které pro Mexiko už nebude místo a nahradí ho Velká Británie. Cílem této rošády je „konsolidovat anglo-atlantickou zónu namísto bývalé EU.“

 

NATO půjde také „pod nůž?“

A nezesiluje Trumpovu nevšímavost k EU jeho prohlášení o tom, že členové NATO musí sami platit za svou bezpečnost? EU a NATO byly až do dnešní doby dvěma oporami jedné struktury pod označením „kolektivní Západ.“ Jednoduše, členství v EU se zeměmi, které nejsou současně členy NATO, bere tak, že nad nimi už je rozevřen „bezpečnostní deštník“ NATO.

Co znamená, že členové EU – Finsko, Švédsko a Rakousko – nejsou členy NATO? Jejich postavení mimo pakt je dnes pod velkým otazníkem. Bylo by naivní předpokládat, že pokud by byly tyto tři země zataženy do nějakého konfliktu, že „kolektivní Západ“ představovaný NATO by před tím zavřel oči. A naopak, co znamená, že staří členové „klubu západní civilizace“, Norsko a Island, nejsou členy EU? Avšak jsou stráží NATO na severu Evropy.

Bývalý ministr obrany Norska z 90. let Jorgen Kosmo řekl švédským novinářům (v přítomnosti autora tohoto článku) zhruba toto: Švédsko si může dovolit nebýt členem paktu jenom proto, že její soused Norsko členem NATO je, Norsko zajišťuje neutralitu Švédska.

Je zřejmé, že NATO čekají velké změny spojené s výrazným omezením financování této aliance ze strany USA. A to jenom přispěje k posílení odstředivých sil v Evropské unii. A naopak, jako při řetězové reakci, rozpadání EU způsobí křeče v NATO. Jedno s druhým je neoddělitelně spojeno.

 

Vybuduje EU svojí armádu?

V roce 2015 předseda eurokomise Jean-Claude Juncker prohlásil, že Evropská unie vytvoří vlastní armádu. „Evropská unie armádu nepotřebuje, aby ji hned použila, ale aby naznačila Rusku, že jsme vážně odhodláni hájit hodnoty Evropské unie,“ uvedl Juncker pro německý časopis Welt am Sonntag. Nyní Trump znejisťuje tyto „hodnoty“, když požaduje, aby Evropané sami platili za svou bezpečnost.

Samozřejmě, že pro evropské metropole, které 70 let Washingtonu odezíraly ze rtů každé slovo, je urážlivé až děsivé tohle slyšet, když samy sebe přesvědčily o „ruské hrozbě.“ Proto se dá očekávat, že Junckerovy ideje opět vyplavou na hladinu, až se omezení americké finanční podpory pro NATO stane realitou.

I když na druhou stranu, pokud má Trump pravdu a EU se rozpadne, pak společná armáda nutná nebude. Stane-li se vůdkyně Národní fronty Marine Le Penová francouzským prezidentem, pravděpodobně ukončí členství své země v EU. Potom se EU zhroutí a osud NATO, jak bylo uvedeno výše, se v důsledku řetězové reakce stane ještě nejasnějším. Devízu okrašlující jednací sál NATO v Bruselu „Animus in consulendo liber“ („Duch se může svobodně rozhodnout,“ „Mysl otevřená možnostem“) může rychle nahradit výkřik z potápějící se lodi: „Zachraň se kdo můžeš!“ Byť Rusko nikoho neohrožuje.

 

Koupit si lístek na Titanic

Ale vraťme se k Evropské unii. Pokud jde o EU, onen výkřik se už stal heslem pro Brity, kteří odhlasovali odchod z EU. Po Brexitu a po zřejmém signálu od Trumpa, že EU nepřežije, o opuštění tohoto „Titanicu“ otevřeně mluví politici v dalších zemích Evropské unie, chystající se převzít vládu.

V Bulharsku byl nedávno zvolen národně naladěný prezident Raděv a to hlavně proto, že pro něj hlasovali tamní prorusky orientovaní voliči požadující vystoupení Bulharska z EU a NATO. V zemích ucházejících se o členství v EU politické body nabírají euroskeptici – vezměme třeba Moldávii.

A pouze figury neschopné nabídnout liberálnímu Západu nic kromě vlastní rusofobie typu Porošenka na Ukrajině nebo Djukanoviče v Černé Hoře pokračují ve rvačce o lístek na potápějící se loď.

В повестке Трампа Евросоюз не просматривается vyšel na ria.ru. Překlad CROIX, děkuji.

Michail
8. 2. 2017   PodSmetákem

Tak hádejte. Miloš Zeman? Kdepak. Václav Klaus? Samá voda. Podle některých teorií je to dokonce Václav Havel, ale ani ten není favoritem našeho kvízu. Napovíme, že jde také o prezidenta, ale státu nepoměrně významnějšího, respektive států. Necháte se podat? Nejslavnějším pražským úlovkem KGB je Bill Clinton.

Ne, není apríla. To, co zde píšeme, je míněno vážně. S touto informací přišly české bezpečnostní složky na sklonku roku 1992 v době vrcholících prezidentských voleb v USA a domácí média to unisono vytroubila do celého světa. Ptáte se, jak je to možné? Bill Clinton se během svých studií v Oxfordu v šedesátých letech seznámil s Janem Kopoldem, vnukem Jana Švermy, jedním z čelních členů KSČ, který zahynul za II. světové války. Švermova rodina byla sice v té době v nemilosti normalizačního režimu, ale přesto mohl Jan studovat na elitní britské škole, kde s budoucím americkým prezidentem společně bydleli. Stali se dobrými přáteli a Clinton rodinu Kopoldových navštívil v Praze v lednu 1970. Přiletěl do Československa z Moskvy, což se stalo jedním z hlavních motivů konspirační teorie o jeho spolupráce s Rusy. Jako argument uvedl Stanislav Devátý (tehdejší šéf BIS) skutečnost, že Clinton neměl v pořádku své doklady. Ano, to je pravda, Clinton nešel na cizineckou policii, aby zažádal o pobyt, zřejmě proto, že se na to jako mladý volnomyšlenkář prostě vykašlal. Česká média ho však neváhala označit za „kryptokomunistu“, který v Praze prodělal školení KGB, a v době rozhodujícího střetu o hlasy voličů s Georgem Bushem starším vstoupit do volební kampaně.

Nejspíš to bylo myšleno dobře. Bezpečnostní složky nového Havlova státu postavené na ruinách StB se rozhodly zachránit USA, demokracii a celý svět způsobem, který odpovídá jejich mentalitě. Dopadlo to strašnou ostudou. Označit člověka, který se osmnáct let po návštěvě Prahy stává guvernérem Arkansasu a za další čtyři roky prezidentem USA za ruského agenta bez důkazů je jeden velký trapas. Přesto neváhaly bezpečností složky této země rodinu Kopoldů začít po letech vyšetřovat a popotahovat, takže se jich museli zastat některé osobnosti, třeba chartista Petr Uhl, tehdy ředitel ČTK. Na tuto příhodu by dnes raději mnozí zapomněli a skutečnost, že Clinton má na tuto zem velmi vřelé vzpomínky z mládí, raději oželí.

Clinton byl na počátku sedmdesátých let byl pro Pražáky okouzlující, jako vše, co v té době přicházelo ze Západu, zejména z USA. Ale ne všichni z něj byli nadšeni. Můj otec byl s Janem Kopoldem dobrým kamarádem, takže se s Clintem tehdy setkávali. Společně s nimi popíjel kávu také filozof Egon Bondy, který prohlásil, že Willi (tak se tehdy Clintonovi říkalo) má křivý pohled. „Neblbni, ten hejsek námi opovrhuje“, řekl mému otci, který byl mladým Američanem okouzlen, jako většina lidí. Bondyho přítel, spisovatel Bohumil Hrabal, na počátku 90. let vyjádřil podobný názor, ale jelikož byl ostřejší nátury, byl mnohem konkrétnější, když v hostinci U tygra odmítl pustit Clintona a Havla ke svému stolu. Ochranka sice starého pána rychle zpacifikovala a Billi si pak dokonce zahrál na saxofon, ale doporučuji najít si fotky z této události. Pábitelův výraz mluví za vše.

Pamětníci tvrdí, že Jan Kopold byl z dvojice oxfordských studentů ten inteligentnější a jestli někdo mohl být nadějí pro svět, měl to být on. Umírá však ve stejném roce, kdy byl Clinton u nich doma na návštěvě, v červnu roku 1970. Zahynul při pádu ze střechy během dovolené v Turecku. Nešťastná náhoda na druhé straně železné opony. Za podivných okolností zemřel také jeho děda, Jan Šverma. Během Slovenského národní povstání za II. světové války při přechodu Tater umrzl, údajně kvůli špatné obuvi. Jak tento svět opustili Bondy a Hrabal, ví také jenom Bůh…

Můžeme se dnes už jenom dohadovat, jak mohly vypadat dějiny, kdyby místo Gottwalda stál v čele země právě Šverma. A zbylo by na hradě místo pro Havla, kdyby žil Kopold?

S odstupem času je na celé kauze symptomatický postoj domácích elit, které tehdy, stejně jako dnes, cítí nutkavou povinnost zachraňovat svět před nějakým strašným zlem. Demokratický kandidát a sympatický mladík Clinton byl na počátku devadesátých let pro aktuální establišment stejně nepohodlný jako je dnes Trump. Američané si ho zvolili na truc a celý svět v něj doufal. Vše ale nakonec dopadlo jinak. Billi se spřátelil s Havlem, přibral do party Albrightovou a tento „ruský agent z Prahy“ se nakonec stal válečným jestřábem zcela nového, humanitárního typu. Billi Clinton byl jednou z největších nadějí pro lidstvo po pádu železné opony, ale nakonec to byl právě on, kdo vytvořil svět, jak ho známe dnes – rozbombardovaný a plný uprchlíků.



p. s. důkazy o Clintonově kolaboraci s Rusy najdete zde: http://www.cibulka.com/nnoviny/nn2000/nn2200/obsah/08.htm

Karel Sýs
9. 2. 2017  napsáno pro Novou republiku

Chtěl jsem svůj článek uvést slovy „reklama nesmrdí“. Jaký jsem to buran! Ve slušné společnosti se neříká „reklama“, nýbrž „komerční sdělení“. O jedno takové sdělení se chci se čtenáři podělit. Dnes se tomu korektně říká „sdílení“.

Jakási Jessica Khoury (lákavé exotické jméno, něco jako Coury, Schoury apod.) nabízí široké veřejnosti slibnou knihu Zakázané přání, „vzrušující příběh o zradě, zapovězené lásce a nebezpečné magii“.

Komerční sdělení prozrazuje děj, samozřejmě nikoli celý, to dá rozum, hází jen stručnou návnadu:

„Když Aladin objeví kouzelnou lampu, džinka Zahra se zjeví ve světě, který neviděla stovky let.“

Abyste rozuměli, v tom světě jsou zapovězena kouzla. Takže milá Zahra (aby to tak byla imigrantka!), koncesovaná kouzelnice, se ocitá v nebezpečí. Protože se však nepropadla do předlistopadových časů, z nebezpečenství se vyvlékne. Jak? Inu, jako v každé pohádce: pomocí magie se skrývá, dokud její nový pán (bližší charakteristiku neuvedla) nevysloví tři přání. Už za našeho dětství byly tři, to je tedy zřejmý relikt normalizace. Takže dostane příležitost uniknout. Jenže ouha, zřejmě se zapletla s nějakým místním managerem. Vyvrcholení děje si komerční sdělení nechává pro sebe a musíme si knihu zakoupit. Jen tak se dozvíme, jak pro Zahru dopadne dilema:

„Je její svoboda důležitější než její láska?“

A pak že česká literatura hyne na úbytě! A pak že nevycházejí hodnotné knihy! Mlčte, sýčkové, když neumíte než omílat pisálky a veršotepce Nezvala, Halase, Holana, Erbena, nebo tohodle bestsellera Viewegha či trubadúra Horáčka! Sklapněte, shut up!

Peter Korzun
9.2. 2017   Zvědavec

Geopolitické scénáře Středního východu prochází rychlými změnami, kdy se na regionální šachovnici vynořují nové faktory. Zahraniční politika Káhiry dostala nový obrat. Nedávno bylo oznámeno, že Egypt hodlá dostávat milion barelů ropy denně z Iráku. Saúdská Arábie informovala Egypt, že zásilky ropných produktů očekávané v rámci dohody o pomoci v hodnotě 23 miliard dolarů byly zastaveny natrvalo, což naznačuje prohloubení roztržky mezi těmito dvěma zeměmi. Od této chvíle se Egypt bude těšit tolika ropě, kolik potřebuje, za nižší cenu, v porovnání s cenami Saudů.


Egyptský prezident Al-Sisi odmítl Saudy podporované snahy svrhnout režim Bashara Assada. Oslovil také bývalého jemenského prezidenta Ali Abdulla Saleha a jeho houthijské spojence, se kterými Saúdská Arábie bojuje od března 2015. Káhira otevřela diplomatické kanály s pro-íránským libanonským Hizballahem, bojujícím na straně prezidenta Assada v Sýrii proti skupinám ozbrojenců podporovaných Riyadhem.

Irák poskytne Egyptu 1 milion barelů lehké ropy z Basry měsíčně. Součástí dohody je i prodloužení ropovodu z Iráku do Egypta přes Jordánsko. V prosinci se irácký ministr pro ropu Ali al-Luiabi setkal s šéfy hlavních ropařských a plynových společností v Káhiře a pozval je, aby přispěly k rozvoji tohoto odvětví v jeho zemi.

Egypt se chystá cvičitčtyři jednotky irácké armády ve válce proti terorismu, v rámci sbližování mezi Egyptem a irácko-íránskou osou v regionu.

Rovněž zvažuje v nadcházejících dnech vyslání mírotvorných jednotek do Sýrie, na podporu dohody o příměří pod patronací Ruska, Íránu a Turecka. Bylo oznámeno, že v Sýrii by tento měsíc mohla být nasazena jednotka egyptských pozemních sil. Vloni v říjnu šéf syrského Národně-bezpečnostního úřadu Ali Mamlouk navštívil Káhiru, kde se setkal s Khaledem Fawzy, šéfem egyptské Všeobecné výzvědné služby. Obě strany se dohodly na koordinaci politických postojů a posílení spolupráce v „v boji proti teroru“.

Egypt je převážně sunitskou zemí. Jeho otevřená podpora Ruskem podporované koalici v Sýrii je událostí klíčového významu měnící hru. Činí sektářskou interpretaci konfliktu v Sýrii neplatnou.

Middle East Observer cituje Nziv Net, izraelskou publikaci blízkou zdrojům v tajných službách, uvádějící, že: „Egypt poslal skupinu důstojníků do Sýrie, poprvé od doby, kdy vztahy za Morsiho režimu zamrzly.“

V prosinci Ibrahim al-Eshaiker al-Jaafari, irácký ministr zahraničí, vyzval Egypt, aby se zúčastnil „strategického projektu boje s terorismem“, jehož součástí je i Írán.

V září se egyptský ministr zahraničí Samih Shoukry setkal poprvé se svým íránským protějškem, Jawadem Zarifem, během jejich návštěvy New Yorku na Valném shromáždění OSN.

V říjnu Egypt podpořil Ruskem podporovaný podnět v OSN, volající po příměří v Sýrii. Tento krok naštval Saúdskou Arábii, která zrušila dodávky ropy do Káhiry.

Egyptský prezident Abdel Fattah al-Sisi veřejně potvrdil svoji podporu silám syrského prezidenta Bashara al-Assada.

Vztahy mezi Ruskem a Egyptem byly na vzestupu. V únoru 2015 Egypt podepsal průlomovou dohodu o zřízení zóny volného obchodu s ruskou Eurasijskou ekonomickou unií.

Pokrok ve vojenské spolupráci je znatelný. Egypt podepsal v r. 2015 smlouvy o dodávkách zbraní s Ruskem v hodnotě až 5 miliard dolarů, jejichž součástí byly dodávky 50 bojových letounů MiG-29M, systémů protivzdušné obrany Buk-M2E a Antej-2500 a asi 50 vrtulníků Ka-52K pro nové egyptské lodě třídy Mistral koupené ve Francii (ty, co mělo dostat Rusko – p.p.). Tyto lodě dostanou původně plánované ruské vrtulníky a elektronické vybavení.

Tyto dvě země podepsaly několik dohod o renovaci vojenských výrobních závodů v Egyptě. Je podepsán protokol, který zaručuje Egyptu přístup k systému GLONASS, ruskému globálnímu polohovacímu systému. V září ministr obrany Sedky Sobhy navštívil Rusko, aby tam probral záležitosti související s dlouhodobými úzkými vztahy v oblasti bezpečnosti. Vloni v říjnu uspořádaly armády společné vojenské cvičení.

Egypt je nejlidnatější zemí v severní Africe a arabském světě, třetí nejlidnatější v Africe a patnáctou nejlidnatější zemí na světě. Vloni dosáhl počet obyvatel země 92 milionů. Jeho politický posun je velmi opodstatněný. Káhira bojuje s Islámským státem na Sinajském poloostrově. Tamní zuřivé boje se jen zřídka dostanou do novinových titulků, ale IS představuje pro Egypt smrtelnou hrozbu. Ozbrojenci IS mohou také útočit na Egypt z Libye. Přítomnost IS v Libyi svádí Egypt a Alžír dohromady, jako dvě velké země čelící stejné hrozbě.

Vynořující se aliance Írán-Irák-Rusko-Turecko může také obsáhnout Alžír. V reakci na rostoucí nebezpečí posiluje Alžír své vztahy s Moskvou. Nedávno nakoupil od Ruska 14 letounů Su-30MKA a 40 útočných vrtulníků Mi-28 „Noční lovec“. Vloni v únoru vytvořily Rusko a Alžír cestovní mapu pro prohloubení bilaterální ekonomické a vojenské spolupráce, během návštěvy ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova v Alžíru.

Spolupráce Ruska s Egyptem, Alžírem a dalšími zeměmi Středního východu a severní Afriky odráží rostoucí vliv Moskvy v regionu.

Za pokroku v procesu v Astaně se k vynořující koalici Ruska, Íránu a Turecka mohou připojit další velcí a vlivní hráči, jako Sýrie, Irák, Egypt a Alžír, a pak bude region Středního východu a severní Afriky (MENA) čelit tektonickým a dramatickým změnám. Middle East: Rapid Tectonic Changes on Regional Chessboard

Lubomír Man
9. 2. 2017
Letitá záhada, komu ČT skutečně patří, kdo je jejím skutečným pánem, kdo jí dává onen jednotný hlas, který nás tak dráždí, je vyřešena. Tím pánem, ČT ovládajícím, je Knihovna Václava Havla, která má od roku 2012 pobočku v New Yorku, nesoucí český název nadace Knihovny Václava Havla, anglický pak Václav Havel Library Foundation.

To tajemství prasklo ve středu večer v 18.28 minut, kdy si právě ona newyorská nadace Knihovny Václava Havla v pořadu ČT 24 - a tedy na půdě jí zřejmě podřízené České televize - uspořádala svůj vlastní program, touto nadací prý už rok připravovaný, a v onen středeční večer konečně zrealizovaný. Šlo o její interview s někdejším dlouholetým americkým ministrem zahraničí 93 letým Henry Kissingerem. Interview moderoval zahraniční zpravodaj ČT Martin Řezníček, kterého si nadace jako námezdní sílu pro daný úkol od ČT vypůjčila, a který by byl nejspíš v rozpacích, kdyby měl teď odpovědět, pro koho v oněch 15 minutách, kdy rozhovor s Kissingerem vedl, cítil, že pracuje? Zda pro ČT, či pro nadaci.

Možná by řekl, źe to cítil pro obě stejně, protože v jeho očích (a vlastně i ve skutečnosti), obě názorově jedno jsou, ale možná by i dodal, že jako mocnější a ČT fakticky nadřízenou vnímal tu nadaci. Protože kdyby nadřízenou vůči ČT nebyla, nemohla by si na půdě ČT uspořádat svůj vlastní a jen pro ni specifický program, nemohla by jeho (Řezníčkovými) ústy klást Kissingerovi otázky specifické jen pro ni, pro nadaci, a nikoliv pro ČT. Ta by se totiž v době zvýšeného mezinárodního napětí, kdy mír na zeměkouli stojí na špičce jehly, ptala s ohledem na své posluchače určitě na jiné věci, než na které se Kissingera ptal rukou nadace pevně vedený zpravodaj Řezníček.

Ostatně posuďte sami. První otázka zněla:
“ Kdy jste se poprvé viděl s Václavem Havlem a jak na toto setkání vzpomínáte?“

Otázka druhá:
Kým pro vás Havel byl? Byl to politik, disident, spisovatel, čím byste ho nazval?

Otázka třetí:
A co vaše myšlenky? Vy jste konzervativec, on byl spíš liberál. To samozřejmě neznamená, že byste se navzájem nemohli obdivovat, ale jak jste spolu vycházeli co se týče těchto politických otázek?

Otázka čtvrtá:
Proč myslíte, že Havel byl vášnivějším obhájcem NATO než vy, a že tak změnil svůj původní názor?

Podobné otázky – a všechny Havlem přeplněné – pršely na šedivou hlavu politického matadora dál a dál – a toho to tak nesmírně bavilo, že stále častěji vytahoval ruku z rukávu, aby se podíval, jak běží čas. Až konečně po patnácti minutách (interview mělo podle domluvy nadace s Kissingerem trvat půl hodiny), naznačil Řezníčkovi, že už toho bylo tak akorát dost, a zvedl se z křesla.

Interview, z kterého jsme se dověděli to, co jsme už shora naznačili.

Že za prvé zde máme zcela jasné a viditelné spojení ČT s Knihovnou Václava Havla i s její newyorskou pobočkou

Že za druhé hraje ČT v tomto spojení roli partnera podřízeného.

Že za třetí není možná newyorská pobočka knihovny pobočkou, ale centrálou, a skutečnou pobočkou je naopak to, co je v Praze. Třebaže reprezentováno takovými veličinami jako jsou M.C. Putna, M. Palouš, Michael Žantovský, Dagmar Havlová, Karel Schwarzenberg, Michal Horáček, Jáchym Topol, Zdeněk Bakala a další.

Ti tedy vládnou ČT z Prahy. Ale kdo jí chuděrce vládne (a možná rozhodněji), z toho New Yorku? Ví to v republice někdo? A zajímá to někoho?

9.2. 2017   New World Order Opposition 
Boj se skrytým vlivem Ruska na jiné země a národy – O nové struktuře, která by měla bojovat s ruskou propagandou..
Ve svém článku Daily Beast píše, že zatímco Donald Trump plánuje se s Ruskem přátelit, americký Kongres vydává peníze na vedení informační války s Ruskem. Na realizaci návrhu zákona o rozšíření antiruské propagandy předloženého v březnu 2016, již bylo přiděleno 160 milionů dolarů. Tato částka se může zvýšit až na 260 milionů dolarů v případě přijetí zákona. Peníze půjdou na takové stránky, jako je Bellingcat a StopFake.
Prezidentská kampaň roku 2016, domnívá se Daily Beast, ukázala, že informační zbraně jsou velmi efektivní. Karl Altau, ředitel Společného baltsko-amerického národního výboru (Joint Baltic American National Committee), který se staví proti „ruské propagandě“, hovoří o národní hrozbě.

Vláda Spojených států utrácí desítky milionů dolarů na protipropagandu. Sněmovna reprezentantů Spojených států amerických v prosinci roku 2016 schválila návrh zákona o zřízení zvláštního výboru pro boj s „tajným vlivem Ruska na jiné země a národy“. Měl by „odhalovat podvody, korupci, odhalování agentů vlivu a porušování lidských práv“ ze strany Ruska. Vytvoření této struktury se provalilo ze zveřejněného rozpočtu projektu amerických zpravodajských služeb na fiskální rok 2017.





Dokument obsahuje nejen informace o předpokládaném rozpočtu oddělení, ale také ustanovení o vytvoření speciálního meziresortního orgánu, který bude zaměřen na boj s vlivem Ruska na další země.



Podle dokumentu se skupina bude skládat z představitelů národní rozvědky, ministerstva zahraničí, ministerstva obrany, ministerstva financí, úřadu generálního prokurátora, ministerstva energetiky a Federálního úřadu pro vyšetřování. Zdůrazňuje se, že výbor se bude scházet pravidelně a každoročně by měl podávat zprávu o vykonané práci před Kongresem, kde bude informovat o pokusech ruských úřadů o ovlivnění politického prostředí ve světě. Kromě popisu způsobů skrytého vlivu Ruska by měl výbor sledovat vznikající trendy a analyzovat situaci ve srovnání s předchozím rokem. Dosud Kongres věnoval velkou pozornost informačnímu vlivu na rusky mluvící občany v různých zemích.







Strategie reakcí na informační a propagační úsilí Ruské federace, zaměřené na rusky hovořící komunity v zemích s Ruskou federací sousedících.

Tak na školení „novinářů“ v boji s Ruskem, které bylo uskutečněno v Litvě, byly poskytnuty velmi dobré prostředky, ale i to se jim zdálo málo. 8. června 2016 asistentka ministra zahraničí USA Victoria Nuland si stěžovala, že 100 milionů dolarů na „boj s ruskou propagandou“ je málo. Na co tyto peníze šly, vysvětlila velvyslankyně v Litvě:

Provádíme v Evropě školení novinářů, kteří emigrovali, i těch, kdo se budou vracet do Ruska. Podporujeme řadu ruských zpravodajských organizací v pobaltských státech a dalších zemích sousedících s Ruskem. Tato média se obracejí k ruskojazyčnému obyvatelstvu a staví se proti ruské propagandě. Kromě toho budeme podporovat rusky mluvící rozhlasové a televizní vysílání na Ukrajině – to bude mít jistě také nějaký účinek i v Rusku…

Ann Hall, americká velvyslankyně v Litvě

Pokud jde o Pobaltí, pak „ruskou propagandu“ v Litvě nacházejí na těch nejneočekávanějších místech. Tak například kandidát na poslance sněmu Laurinas Kasčjunas označil ruský film „Máša a medvěd“ za informační diverzi a novou propagandistickou zbraň Kremlu. Tento expert-politolog také řekl, že show KVN má v sobě „zakódované politické poselství, které často politici využívají v předvolebním boji“.

Nové Centrum globálního zapojení (Global Engagement Center, GEC) je umístěno v budově ministerstva. A jak píše Daily Beast, dotace půjdou „nezávislým organizacím“, jako Bellingcat a StopFake.

Ale s Trumpovým příchodem k moci se vztahy USA a Ruska mohou změnit. Zákon o informační válce proti Rusku nemusí být novým prezidentem USA podepsán. A pak GEC bude bojovat s Islámským státem, jak je také napsáno na internetových stránkách Centra. Mimochodem, o Rusku, tam není ani řádek. Postaví se Kongres USA proti prezidentovi USA? Uvidíme.

PS. Několik opožděných akcí, snažících se prodloužit hysterii na téma „Rusko ovlivnilo volby“, je v podstatě logickým doplňkem pro již rozšířená centra informačně-psychologické války. Zásadní rozdíl je jen v tom, že již působící struktury byly dosud většinou zaměřeny na Ukrajinu, Rusko a východní Evropu. V tomto případě se však už jedná o daleko systémovější přístup, v rámci kterého se předpokládá nepodceňování možností Ruské federace, pokud jde o vedení informačních a psychologických operací doprovázejících probíhající hybridní války na Ukrajině a v Sýrii, ale ani na území USA a západní Evropy. Vyhlídky takové struktury budou přímo záviset na tom, v jakém duchu se do léta roku 2017 bude vztah Ruska a USA vyvíjet.

Zdroj: http://colonelcassad.livejournal.com/3232913.html#cutid1

9. 2. 2017     zdroj
Velení sil Doněcké lidové republiky navrhlo etapovitý plán řešení situace podél linie dotyku na Donbasu. Dokument byl odsouhlasen s OBSE a zahrnuje body o příměří a zákazu jakýchkoliv útočných akcí. První bod tohoto plánu hovoří o okamžitém příměří podél celé linie dotyku a stažení všech zbraní.

Kromě toho se předpokládá neomezený přístup pozorovatelů speciální monitorovací mise OBSE na toto území, včetně míst, na která budou staženy a uskladněny zbraně, které spadají do požadavků příslušných dohod.

V oblasti obcí Jasinovataja a Avdějevka musí být vytvořeny zóny beze zbraní a jakýchkoliv vojenských jednotek.

V okruhu jednoho kilometru od Doněcké filtrační stanice se vytvoří zóna beze zbraní a jakýchkoliv vojenských jednotek, informovala Doněcká zpravodajská agentura.

Návrhy byly zadokumentovány a předány ukrajinským orgánům, ale byly jimi ignorovány. Uvádí se také, že první zástupce vedoucího mise OBSE Alexandr Hug odmítl působit jako prostředník v procesu vyjednávání a opustil území regionu.

Pro Novou republiku vybrala z diskuse na videu a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Jiří Baťa
9. 2. 2017
Je skutečně velmi problematické posuzovat věrohodnost, resp. pravdivost a relevanci zpráv a informací, které se k nám dostanou i ze zaručeně spolehlivých zdrojů. Ovšem onu spolehlivost si potvrzují, resp. se v ní utvrzují tyto zdroje sami, takže příjemci zpráv či informací nezbývá, než se všechni nechat projít hlavou a třídit a třídit...
Jedna taková pozoruhodná, poněkud problematická zpráva přišla od řekněme renomované a uznávané mezinárodní organizace, jakou je Amnesty International.
 

Erik Best
9. 2. 2017        EB
Ondřej Malý z Českého telekomunikačního úřadu měl tu drzost, že v pořadu 168 hodin přirovnal mobilní operátory k prodejcům hrnců a dek, tzv. šmejdům. „Spravedlivou“ odměnou za to, že upozornil na zásadní problém českého trhu s telekomunikacemi, je mu to, že přijde o místo. Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek za přesně tu stranu, která by měla spotřebitele chránit (ČSSD), ho do Rady ČTÚ znovu nenominuje. 


Taková je realita českých whistleblowerů. Zatímco ČSSD vyostřuje rétoriku proti operátorům, ve skutečnosti podniká kroky, které jim pomáhají. Bohuslav Sobotka se také tvářil hrdinně, zatímco odmítal nápad stanovit pokuty pro operátory na základě procent z jejich tržeb. Abychom parafrázovali Sobotkovo vyjádření k Babišově střetu zájmů – ČSSD chce, aby se stranický vlk nažral (tím, že na oko brání spotřebitele) a koza obchodních zájmů PPF zůstala celá (tím, že O2 dál ojebává zákazníky). Volby se blíží a ČSSD potřebuje proti Andreji Babišovi pomoc Petra Kellnera.