13. 2. 2017
Zatím na Slovensku, zatím jdou po Kotlebovi....
↧
↧
Proč jsem zděšen z prohlášení ČSSD
Jiří Jaroš Nickelli
13.2.2017 ČeskéNárodníListy
Když jsem si na Parlamentních listech přečetl prohlášení strany ČSSD, nevěřil jsem svým očím. Tato strana tam prohlašuje, že zájmy lidu nehájí oligarchové, ale sociální demokracie. Kéž by to byla pravda! Dále si strana stěžuje na poloviční neúčast občanstva ve volbách. Položil si někdy někdo ze sociálních demokratů otázku, jaký je skutečný důvod této neúčasti?
13.2.2017 ČeskéNárodníListy
Když jsem si na Parlamentních listech přečetl prohlášení strany ČSSD, nevěřil jsem svým očím. Tato strana tam prohlašuje, že zájmy lidu nehájí oligarchové, ale sociální demokracie. Kéž by to byla pravda! Dále si strana stěžuje na poloviční neúčast občanstva ve volbách. Položil si někdy někdo ze sociálních demokratů otázku, jaký je skutečný důvod této neúčasti?
Položil si někdo ze sociálních demokratů otázku, proč jsou občané dlouhodobě frustrováni z politického vývoje u nás? A dal si někdo ze sociálních demokratů tu práci,aby si na tyto otázky odpověděl podle pravdy,podle skutečné, nikoli virtuální reality??
Jak to vidíme my voliči (hovořím zde za skupinu odbojářů z Boskovicka)? Co slibovala sociální demokracie před volbami?? Rozhodnost v otázce nepřípustnosti tzv.církevních restitucí. Co provedla na jejich zabránění? Nic! Naopak její premiér se otrocky sklonil před restitučním divokem a neučinil ani nic na radu ústavního experta, aby vyhlásil celonárodní referendum, které by mohlo pro vyšší právní sílu změnit restituční zákon o církevních náhradách. Přitom vysoký církevní klerus je typickým představitelem náboženské oligarchie... To věděl a říkal již dávno, dnes odporně hanobený TGM, když ve Washingtonské deklaraci napsal, že ustavením ČSR demokracie zvítězila nad církevní teokracií... Kdo pošlapal toto dávné vítězství?? Dále, co udělala sociální demokracie na obranu dekretů presidenta a Národního shromáždění proti sudetům a nepřátelům státu? Nic! Naopak ústy premiéra připustila, že tito úhlavní nepřátele republiky mají býti naši spojenci. A tato strana chce nám voličům vyprávět něco o oligarších? Cožpak právě ti sudetští funkcionáři a předáci nejsou typickými oligarchy, kterým se my voliči, Češi, máme omlouvat a snad je pouštět do státu a nahrazovat jim právem zabavené konfiskáty??
Copak sociální demokracie činila a činí proti migrační hrozbě, která se valí na republiku? Nic! Naopak uznává, že Frau Merkel má "politiku evropského formátu", zatímco realita je pravým opakem, když tato politika vede Evropu do nejhlubších pekel? Tato strana, která halasí, že se zastává lidu, nečiní pro tento lid nic podstatného, co by ulehčilo jeho složité bytí v současné evropské a světové krizi. Tato strana neustále tvrdí, že EU a NATO pro nás nemají alternativy, tato strana podporuje všechny kroky NATO, které nás ohrožují v případném konfliktu, tato strana neruší sankce vůči Rusku, kvůli čemuž byly poškozeny stovky podniků a podnikatelů,dávající lidem práci. Tato strana by byla i pro zavedení tzv.evropské armády, což by byl jen další tragický krok ke světovému konfliktu, nikoli k bezpečnosti národů.
Tato strana neustále odmítá spolupráci s jinou levicí, kterou svým bohumínským usnesením drží neustále v jakémsi politickém ghettu. Tato strana, která se hlásí k evropské levici, neustále basíruje na klasickém zuřivém antibolševismu typu, který lze srovnat s typem protektorátním. Tato strana slibuje a dává lidu almužny formou jakýchsi přídavků jen před volbami, když jí doslova teče do bot. Tato strana vykládá o jakési neexistující "střední třídě" po anglosaském vzoru (tzv. "middle Class"), což je skupina pracujících (dřív se jí říkalo proletáři, což je dnes politicky nekorektní) a podnikatelů, živnostníků, kterým se nadbíhá vždy jen před volbami. Jak jí pak mají věřit levicově zaměření voliči a dokonce i tzv. středoví nekomunističtí voliči??
Sociální demokracie se podle nás dostala do stavu,že už jí většina voličů nevěří ani čtvrt písmene! A zavinila si to sama svým vrtichvostským chováním.
Pokud se ČSSD zásadně a pronikavě nezmění, musí zákonitě odejít na politické smetiště a nemá si co stěžovat na nezájem voličů ve volbách. Toto je axiom dnešního politického vývoje, který nezmění ani pláč a stížnosti sociální demokracie na nezdárné voliče.
Jiří Jaroš Nickelli, ČSBS Boskovice
Jak to vidíme my voliči (hovořím zde za skupinu odbojářů z Boskovicka)? Co slibovala sociální demokracie před volbami?? Rozhodnost v otázce nepřípustnosti tzv.církevních restitucí. Co provedla na jejich zabránění? Nic! Naopak její premiér se otrocky sklonil před restitučním divokem a neučinil ani nic na radu ústavního experta, aby vyhlásil celonárodní referendum, které by mohlo pro vyšší právní sílu změnit restituční zákon o církevních náhradách. Přitom vysoký církevní klerus je typickým představitelem náboženské oligarchie... To věděl a říkal již dávno, dnes odporně hanobený TGM, když ve Washingtonské deklaraci napsal, že ustavením ČSR demokracie zvítězila nad církevní teokracií... Kdo pošlapal toto dávné vítězství?? Dále, co udělala sociální demokracie na obranu dekretů presidenta a Národního shromáždění proti sudetům a nepřátelům státu? Nic! Naopak ústy premiéra připustila, že tito úhlavní nepřátele republiky mají býti naši spojenci. A tato strana chce nám voličům vyprávět něco o oligarších? Cožpak právě ti sudetští funkcionáři a předáci nejsou typickými oligarchy, kterým se my voliči, Češi, máme omlouvat a snad je pouštět do státu a nahrazovat jim právem zabavené konfiskáty??
Copak sociální demokracie činila a činí proti migrační hrozbě, která se valí na republiku? Nic! Naopak uznává, že Frau Merkel má "politiku evropského formátu", zatímco realita je pravým opakem, když tato politika vede Evropu do nejhlubších pekel? Tato strana, která halasí, že se zastává lidu, nečiní pro tento lid nic podstatného, co by ulehčilo jeho složité bytí v současné evropské a světové krizi. Tato strana neustále tvrdí, že EU a NATO pro nás nemají alternativy, tato strana podporuje všechny kroky NATO, které nás ohrožují v případném konfliktu, tato strana neruší sankce vůči Rusku, kvůli čemuž byly poškozeny stovky podniků a podnikatelů,dávající lidem práci. Tato strana by byla i pro zavedení tzv.evropské armády, což by byl jen další tragický krok ke světovému konfliktu, nikoli k bezpečnosti národů.
Tato strana neustále odmítá spolupráci s jinou levicí, kterou svým bohumínským usnesením drží neustále v jakémsi politickém ghettu. Tato strana, která se hlásí k evropské levici, neustále basíruje na klasickém zuřivém antibolševismu typu, který lze srovnat s typem protektorátním. Tato strana slibuje a dává lidu almužny formou jakýchsi přídavků jen před volbami, když jí doslova teče do bot. Tato strana vykládá o jakési neexistující "střední třídě" po anglosaském vzoru (tzv. "middle Class"), což je skupina pracujících (dřív se jí říkalo proletáři, což je dnes politicky nekorektní) a podnikatelů, živnostníků, kterým se nadbíhá vždy jen před volbami. Jak jí pak mají věřit levicově zaměření voliči a dokonce i tzv. středoví nekomunističtí voliči??
Sociální demokracie se podle nás dostala do stavu,že už jí většina voličů nevěří ani čtvrt písmene! A zavinila si to sama svým vrtichvostským chováním.
Pokud se ČSSD zásadně a pronikavě nezmění, musí zákonitě odejít na politické smetiště a nemá si co stěžovat na nezájem voličů ve volbách. Toto je axiom dnešního politického vývoje, který nezmění ani pláč a stížnosti sociální demokracie na nezdárné voliče.
Jiří Jaroš Nickelli, ČSBS Boskovice
↧
Analýzy a komentáře aktuálnĺho dění před říjnovými volbami do PS z hlediska vytvoření předpokladů pro skutečné reformy
13. 2. 2017 RadimValenčíkPíše
Bez jasné a realistické vize, bez dobrého programu, bez pochopení toho, z čeho vyvstaly současné problémy a jak je řešit, nelze nejen získat dostatečnou podporu ve volbách, ale ani integrovat politické síly k odporu vůči slouhům slouhů současné globální moci. Vypovídá o tom mj. sobotní sjezd Strany práv občanů (SPO):
"Čestný předseda Strany práv občanů (SPO) a prezident Miloš Zeman v sobotu "své” straně poradil, aby šli do voleb jako podpora hnutí Svobody a přímé demokracie (SPD) Tomia Okamury.
Měli by na to přistoupit pouze v případě, že místa na kandidátkách budou spravedlivě rozdělena zipovou metodou. Dodal, že SPO dá svůj hlas stejně jako v předchozích volbách. Okamura chce jít ovšem do voleb samostatně.
Zeman ve svém projevu "své” straně poradil, aby šla do voleb jako podpora SPD. Podmínkou podle něj je, že to bude spolupráce naprosto rovnoprávná, tedy stejný počet míst na kandidátkách, tedy na volitelných místech systémem zipu. V případě, že by tato spolupráce byla odmítnuta, Zeman delegáty na sjezdu podpořil, aby šli bojovat samostatně. "Vždycky je lépe čestně prohrát, než utéci z bojiště,” proklamoval Zeman. Dodal, že v každém případě dostane strana jeho hlas...
Stejný názor projevil i předseda strany Jan Veleba. "Pokračovat, byt třeba v modifikované spolupráci s SPD a jít spolu do podzimních parlamentních voleb,” uvedl Veleba. Pokud by SPD nabídku odmítla, mělo by dle něj předsednictvo během několika týdnů vytvořit rychle novou strategii. Někdejší "Zemanovci” by pak šli do voleb sami.
Druhá možnost je zřejmě aktuální, protože jak v sobotu Novinkám sdělil Okamura, jeho hnutí půjde do voleb samostatně. "Máme usnesení celostátní konference, které říká, že SPD jde samostatně. Ale to nebrání tomu, když naše krajské organizace nabídnou na kandidátku k diskuzi osobnosti i mimo širokou členskou základnu, tak to nebrání tomu, aby proběhla diskuze i o kandidátech, kteří jsou z vně SPD,” vysvětlil Novinkám Okamura.
Podle Veleby jeho strana stále jedná o spolupráci s SPD, kvůli tomu, že mají v krajích společné kluby. Ačkoli Veleba věděl, jak dopadla celostátní konference SPD, věří, že ještě vše není ztraceno. "Tak jsou prostředky jako mimořádná konference. Pokud bude negativní odpověď, tak uděláme stop čáru,” naznačil možná řešení Veleba. Výsledky krajských voleb jsou podle něj jasným důkazem, že jeho strana je SPD rovnoceným soupeřem.
Ve svém projevu Zeman nezapomněl zkritizovat také volební debakl SPO ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013. Během nich "Zemanovci” nezískali ani dvě procenta hlasů."
"S vidinou 17 poslanců se začali někteří naši členové a funkcionáři rvát o volitelná místa na kandidátkách. Kdyby měli dostatek sebevědomí, tak by byli rádi, kdyby na těch kandidátkách aspoň byli, ale oni, protože dostatek sebevědomí nemají, tak se o preferenční místa rvali jako koně," uvedl Zeman a s tím, že to byla příčina neúspěchu. Veřejnost totiž podle něj vnímá nelibě rozhádané strany.
Rozhádanost má několik podob.
- Uvnitř SPO je pověstná (je tam hodně lidí, kteří chtějí, aby politika sloužila jim a nikoli oni politice).
- Mezi SPD a SPO: Jít společně do voleb by oběma stranám přineslo výrazný úspěch, větší efekt než spolupráce KDU-ČSL se STAN. Ale Zeman se mýlí, pokud považuje za podmínku spolupráce jím navrhovanou metodu. Takovým požadavkem možnou spolupráci maří již v zárodcích. Převahu SPD je nutné uznat a v případě spojení i realizovat.
Ale právě tato "vícerozměrná" rozhádanost svědčí o bezprogramovosti. Ten, kdo aspoň trochu chápe, o co dnes jde, jakým silám je nutné čelit, si nutně musí uvědomit, že s programem apelu na přímou demokracii a vztah k národu se nevystačí. Pokud se někdo snaží sám sebe přesvědčit, že to stačit bude, velmi se mýlí. Možná se mýlí záměrně. Aby sám před sebou zastřel to, že mu nejde o to, aby politice sloužil, ale politika sloužila jemu. Času do voleb je dost. Ozvat v případě obou subjektů by se měli zejména ti, kterým nejde o to, aby byli na kandidátce nebo závislí na tom, kdo bude dostávat prebendy. Taková politika perspektivu nemá.
(Pokračování)
↧
Pokrytectví non plus ultra, aneb neočerňujte naše politiky
13. 2. 2017
Jak sděluje portál Super.cz, jedna vysoce uvědomělá, pokyny a nařízení vrchnosti respektující nejmenovaná česká televizní stanice vypustila ze svého programu jednu písničku Marcela Zmožka, údajně pro nevhodnost obsahu.
Zde je ukázka údajně „nevhodného“ textu písně, nazvané „Papaláše do koše“:
„Lžou a kradou, kam komanči se hrabou,
papaláši mlaskají si u koryt, lžou a kradou,
jsou v partě s vlastizradou,
majáčky a papalášský blahobyt.
Dál zvyšujou si platy a svý padáky zlatý,
obyčejný lidi mají na háku,
melou pátý přes devátý,
ve Švajcu maj cihly zlatý,
čumí na nás votlemený z plakátů,“ zdroj
Nelze tvrdit, že by text byl nějak intelektuálně oduševnělý, prozaický či lyrický, nicméně jde o píseň „zákopově pouliční“, tedy lidovou „odrhovačku“, jako tomu bylo za první republiky. No když už „jako“ za I. republiky, tak do všech důsledků, protože i tenkrát byli písničkáři za takové texty popotahováni a šikanováni. Takže pokud naše blíže nejmenované televizní stanice pojala Zmožkovu písničku za politicky hanbatou (nekorektní) není divu, že odpovědnost vůči vyšším (politickým) kruhům musela být důsledně dodržena. Byla-li písnička pana Zmožka vypuštěna z vysílání v TV neznamená, že byla zakázána jako taková. Existuje-li nějaký problém, pak je to v pokrytectví lidí, kteří písničku v TV nepřipustí z důvodů, aby to snad nevzbudilo pohoršení členů Rady RTV přesto, že její běžná veřejná reprodukce není nijak omezena (omezení jsou jen ve zmíněné Radě).
Zajímavý je ale postoj resp. vyjádření „odborníků“, kteří text písně zhodnotili a vydali své stanovisko. Např. nejmenovaná právnička, které byl text zaslán k posouzení odpověděla, že jsou tam věci, kvůli kterým „by mohly být problémy“ a že už dříve (zřejmě s podobným textem) byly nějaké potíže s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Pan majitel Peterka (zřejmě majitel nejmenované televizní stanice) k tomu řekl, „ že u kontroverznějších věcí se takto jistí“ a proč prý si zbytečně přidělávat starosti?
Tomu lze samozřejmě rozumět, vždy je lépe nějakým neshodám předcházet, ale svědčí to o tom, že v Radě sedí a věcech rozhodují lidé, delegovaní svými partajemi, resp. šéfy, které by svým případným špatným „vyhodnocením“ některých věcí mohli přivádět do situací, které by také mohlo jejich členství v Radě ohrozit (případným odvoláním). Peníze, které jako členové Rady dostávají rozhodně za to stojí, aby vůči nim v hlubokém předklonu zastávali korektnost, slušnost, případně úctu vůči našim (ne)ctěným politikům. Jsem všemi deseti pro, aby se plně respektovala všeobecná úcta k lidem, dodržovala společenská morálka a etika, zvláště vůči lidem, kteří si to vzhledem ke svému postavení zasluhují, viz prezident Miloš Zeman apod. To však neznamená, že se nelze formou kultivované satiry, slušného humoru a přijatelné kritiky vyjadřovat ke společenskému a zvlášť politickému dění, případně k politikům jako takovým.
V textu výše zmíněné písničky není nikdo jmenovanán, text je prezentován jako obecně pojatá kritika současné politické scény a nelze ani říct, že by byl text nějak mimořádně nevhodný či vulgární. Samozřejmě, že některé skutky nelze vyjádřit jinak než poněkud drsnějším projevem, který však není za hranou únosné slušnosti (viz např. Sobotkovo „ojebávání“!).
Posouzení textu, že jsou tam věci, které by mohly dělat problémy, je však vrchol nejapné politické korektnosti, účelové (řiťolezecké) horlivosti a pokrytectví. Je-li kritika vedena ve smyslu všeobecným kritickým názorem na nedostatky, negativa, problémy a nebo nesouhlas občanů s činností politiků, neměl by to být důvod tuto písničku s takovým textem nepublikovat. Jinými slovy, mělo-li by ze strany RPRTV docházet k omezením (zákazům) ve vysílání textů, které by mohly podle jejich názoru být „problematické“, měla by se posuzovat i úroveň a oprávněnost zjištěné „problematičnosti“, protože neobjektivním posuzováním by mohlo docházet místo věcného posuzování (ne)vhodnosti textu k otevřené cenzuře a diskriminaci práva na svobodu slova.
Kromě toho by se neměla pozornost upírat k nějaké nedůležité, spíše okrajové písničce a její veřejné produkci a nevšímat podstatnějších jiných veřejných projevů, které jsou evidentně problematické, někdy až zavržení hodné. Tím mám na mysli potřebu zabývat se nevhodnými texty, projevy, názory a vyjádřeními, které lze čas od času vidět či slyšet v TV vysílání. Jinými slovy, je zapotřebí, aby se uplatňovala, či spíše vyžadovala všeobecná, objektivní, spravedlivě posuzovaná korektnost a slušnost a aby nedocházelo k výjimkám v jejich hodnocení podle toho, jak se ten který text,slova, či obsah zrovna někomu hodí či nehodí do krámu!
↧
Skupina DAEŠ naverbovala bývalého vojáka Národní gardy USA
13. 2. 2017 zdroj
Ministerstvo spravedlnosti USA oznámilo vynesení rozsudku vůči bývalému členovi Národní gardy USA ve Virginii, který, jak se podařilo zjistit při vyšetřování, byl naverbován teroristy DAEŠ a který jim dodával informace o struktuře amerického systému civilní obrany a také finanční prostředky.
Jak rezort oznámil, 27-letý obyvatel města Sterling Mohamed Bailor Jalloh upoutal pozornost verbířů v sociálních sítích, kde jej mohli ovlivňovat prostřednictvím přednášek radikálního islámského kazatele Anwarem al-Awlaki. Potom se muž vydal na půlroční cestu do Afriky, kde se osobně setkal s teroristy DAEŠ a souhlasil se vstupem do jejich řad.
Jak zjistili agenti FBI pod krytím, kteří jej kontaktovali jako spojky v USA, novopečený terorista DAEŠ (skupina je v Rusku zakázaná) plánoval útok během muslimského měsíce ramadán. Po zatčení v průběhu operace FBI se terorista přiznal a byl odsouzen k 11 letům vězení.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
↧
↧
Astana se může stát plnohodnotným základem ženevských rozhovorů / Astana can become a full-fledged basis for the Geneva talks
13. 2. 2017
Většina syrských odborníků má za to, že mírové rozhovory v Astaně podpoří brzké urovnání syrské krize. V současné době lze konstatovat, že tato jednání v Astaně, prokázala po téměř šesti letech syrského konfliktu vysokou efektivitu. Je známo, že proces vyjednávání v Kazachstánu probíhal v několika kolech. První kolo se konalo 23. - 24. ledna 2016, druhé se konalo 6. února, třetí kolo je naplánováno na 15. a 16. únor.
Stojí za zmínku, že všechny strany dosáhly v těchto jednáních dohody o zřízení tripartitního monitorovacího mechanismu pro kontrolu příměří v Sýrii. Kromě toho ruská delegace navrhla nový návrh ústavy pro Sýrii, který může podporovat dialog mezi syrskou vládu a syrskou ozbrojenou opozicí.
Problematika nové syrské ústavy bude diskutována během třetího kola jednání v Astaně. Kromě toho agenda z nadcházejících jednání bude zahrnovat otázku zastavení nepřátelských akcí a přijetí mechanismu řešení sporů v Sýrii.
V rámci procesu vyjednávání o Sýrii, syrská delegace, delegace ozbrojené opozice, Jordánska, stejně jako zvláštního vyslance OSN pro Sýrii, Staffana de Mistura a USA byly formálně vyzvány k účasti na příštím jednání v Astaně.
Je také třeba zmínit, že v dnešní době jednání v Astaně hrají podružnou roli v porovnání s ženevskými rozhovory. Nicméně, syrský prezident Bašár al-Assad věří, že Astana má dobrou šanci stát účinnou platformou pro urovnání syrského konfliktu.
Navzdory všem argumentům mezi politiky o důležitosti výsledků jednání v Ženevě a Astaně, můžeme již s jistotou říci, že se Astana může stát plnohodnotným základem pro jednání ve Švýcarsku. Toto tvrzení bylo potvrzeno zvláštním vyslancem OSN pro Sýrii, Staffanem de Misturou. Řekl, že setkání v Astaně by mohlo významným způsobem přispět k přípravám na mírová jednání v Ženevě.
Astana can become a full-fledged basis for the Geneva talks
Most of the Syrian experts have already admitted that the Astana peace talks promote an early settlement of the Syrian crisis. Nowadays, it can also be noted, that these negotiations in Astana have shown high effectiveness for almost six years of the Syrian conflict.
It is known that the negotiation process in Kazakhstan consists of several rounds. The first round took place on January 23-24, 2016, the second one was held on February 6, the third round is scheduled for February 15-16.
It should be mentioned, that all sides achieved the agreement on the establishment a tripartite monitoring mechanism for the ceasefire in Syria after these meetings. In addition, the Russian delegation proposed a new draft constitution for Syria, which can promote a dialogue between the Syrian government and the Syrian armed opposition.
The issue of the new Syrian constitution will be discussed during the third round of the negotiations in Astana. Besides, the agenda of the upcoming talks will include the issue of cessation of hostilities, and the adoption of the provisions of the Joint Task Force on Syria.
In the framework of the negotiation process on Syria, the Syrian delegation, the delegation of the armed opposition,Jordan, as well as UN Special Envoy for Syria, Staffan de Mistura, and the U.S. were formally invited to the next meeting in Astana.
It also should be mentioned, that nowadays the negotiations in Astana play a secondary role in comparison with the Geneva talks. However, the Syrian president Bashar al-Assad believes that Astana has a good chance to become an effective platform for the settlement of the Syrian conflict.
Despite all the arguments between politicians about the importance of the results of meetings in Geneva and Astana, we can already say with confidence, that Astana can become a full-fledged basis for the negotiations in Switzerland. This statement was confirmed by UN Special Envoy for Syria, Staffan de Mistura. He said that the meeting in Astana would make a significant contribution to the preparations for peace talks in Geneva.
↧
Bašár Asad chce zásadně pomoci Evropě. Média mlčí...„Mojí odpovědností je obnovení stability a přivést uprchlíky zpět do Sýrie."
13.2. 2017 Eurasia 24
Z rozhovoru, který syrský prezident Bašár Asad poskytl Yahoo News, jsme se neměli dozvědět to pro nás zásadní.Poslední interview syrského prezidenta je dokonalou ukázkou, jak globální mediální mašinérie kontroluje tok informací od zdroje ke konečnému příjemci. Asad m.j. řekl, že jeho úkolem je přivést prchající Syřany zpět do jejich země, nikoliv pomáhat tomu, aby byli migranty.
Asad v pátek 10. února poskytl rozhovor povýšenému korespondentovi Yahoo News (plné znění rozhovoru je zde; za pozornost stojí už mimika a gestika amerického novináře a naproti tomu pokorná pozice syrského prezidenta, který ale tazatele v další části rozhovoru svými argumenty naprosto „rozbil“ a zesměšnil – viz Saúdská Arábie, Kerry a blok ke „zprávě“ Amnesty International).
Co z rozhovoru se dostalo běžnému občanovi České a Slovenské republiky? Toto: Asad odmítl Trumpem plánované bezpečnostní zóny v Sýrii.
Jinak řečeno běžnému občanovi ČR a SR se dostalo to, co z rozhovoru vybrala agentura Reuters („…v rozhovoru, z něhož citovala agentura Reuters“), od které zprávu převzala naše veřejnoprávní Česká tisková agentura a od ní následně řada redakcí novin, serverů, rádií a televizí.
A co se běžný občan ČR a SR naopak nedozvěděl? Nedozvěděl se nic, co bylo v rozhovoru řečeno o uprchlících.
„Tohle je humanitární katastrofa vytvořená západní podporou teroristů a samozřejmě regionální podporou ze strany Turecka, Kataru a Saúdské Arábie,“ reagoval Bašár Asad na novinářův pokus podsunout prezidentovi odpovědnost za migrační krizi.
V další části pak byla řeč o migrantech v kontextu Trumpova imigračního dekretu, který korespondent označil typickým účelovým výrazem „kontroverzní“.
Na otázku, co si o výnosu Asad myslí, syrský prezident odpověděl: „Je to americká záležitost odvislá od suverenity amerického národa. Každá země má právo zavést jakékoliv regulace vstupu do země.“
„Mojí odpovědností je obnovení stability a přivést je zpět do Sýrie,“ řekl dále Asad.
Na dotaz, zda jsou mezi uprchlíky teroristé, odpověděl: „Rozhodně.“ Poukázal rovněž na příklady obrázků dostupných na internetu, o kterých mainstreamová média zarytě mlčí: stejní teroristé, kteří v Sýrii drží zbraň a zabíjejí lidi, jsou pak za mírumilovné uprchlíky v Evropě.
Asad dále řekl, že jeho úkolem je přivést prchající Syřany zpět do jejich země, nikoliv pomáhat tomu, aby byli migranty. A to všechny. „Nevlastním tuto zemi, to není můj dům, to není moje firma, to není moje farma, to je země všech Syřanů,“ uvedl Asad a podotkl, že je třeba brát v úvahu udělování amnestií jako součást smíření.
Z rozhovoru, který syrský prezident Bašár Asad poskytl Yahoo News, jsme se neměli dozvědět to pro nás zásadní.Poslední interview syrského prezidenta je dokonalou ukázkou, jak globální mediální mašinérie kontroluje tok informací od zdroje ke konečnému příjemci. Asad m.j. řekl, že jeho úkolem je přivést prchající Syřany zpět do jejich země, nikoliv pomáhat tomu, aby byli migranty.
Asad v pátek 10. února poskytl rozhovor povýšenému korespondentovi Yahoo News (plné znění rozhovoru je zde; za pozornost stojí už mimika a gestika amerického novináře a naproti tomu pokorná pozice syrského prezidenta, který ale tazatele v další části rozhovoru svými argumenty naprosto „rozbil“ a zesměšnil – viz Saúdská Arábie, Kerry a blok ke „zprávě“ Amnesty International).
Co z rozhovoru se dostalo běžnému občanovi České a Slovenské republiky? Toto: Asad odmítl Trumpem plánované bezpečnostní zóny v Sýrii.
Jinak řečeno běžnému občanovi ČR a SR se dostalo to, co z rozhovoru vybrala agentura Reuters („…v rozhovoru, z něhož citovala agentura Reuters“), od které zprávu převzala naše veřejnoprávní Česká tisková agentura a od ní následně řada redakcí novin, serverů, rádií a televizí.
A co se běžný občan ČR a SR naopak nedozvěděl? Nedozvěděl se nic, co bylo v rozhovoru řečeno o uprchlících.
„Tohle je humanitární katastrofa vytvořená západní podporou teroristů a samozřejmě regionální podporou ze strany Turecka, Kataru a Saúdské Arábie,“ reagoval Bašár Asad na novinářův pokus podsunout prezidentovi odpovědnost za migrační krizi.
V další části pak byla řeč o migrantech v kontextu Trumpova imigračního dekretu, který korespondent označil typickým účelovým výrazem „kontroverzní“.
Na otázku, co si o výnosu Asad myslí, syrský prezident odpověděl: „Je to americká záležitost odvislá od suverenity amerického národa. Každá země má právo zavést jakékoliv regulace vstupu do země.“
„Mojí odpovědností je obnovení stability a přivést je zpět do Sýrie,“ řekl dále Asad.
Na dotaz, zda jsou mezi uprchlíky teroristé, odpověděl: „Rozhodně.“ Poukázal rovněž na příklady obrázků dostupných na internetu, o kterých mainstreamová média zarytě mlčí: stejní teroristé, kteří v Sýrii drží zbraň a zabíjejí lidi, jsou pak za mírumilovné uprchlíky v Evropě.
Asad dále řekl, že jeho úkolem je přivést prchající Syřany zpět do jejich země, nikoliv pomáhat tomu, aby byli migranty. A to všechny. „Nevlastním tuto zemi, to není můj dům, to není moje firma, to není moje farma, to je země všech Syřanů,“ uvedl Asad a podotkl, že je třeba brát v úvahu udělování amnestií jako součást smíření.
↧
Už v roce 2015 řekl, prezident Miloš Zeman,že je proti přijímání migrantů z Afriky a dočkal se na Západě odsouzení! Dnes celá EU hledá způsob, jak vracet migranty z Itálie do zničené Libye,píše Die Welt!
13.2. 2017 PL
Kdekdo si kopl do prezidenta Zemana a dnes mu EU dává za pravdu.
![]()
Když se podíváte do deníku Welt z tohoto týdne, zjistíte, že německá vláda dostala stejný nápad. Jen o dva roky později. A bez křiku. Tábor, kde budou neúspěšní žadatelé o azyl zadržováni před nedobrovolným odchodem z Německa, vznikne v každé spolkové zemi.
Redaktor MF Dnes Milan Vodička k tomu v komentáři pro deník dodává, že západní část EU tu východní napřed fackovala, aby později kritizované nápady převzala. Dobře je to vidět i na prezidentovi Miloši Zemanovi.
„Jednu část vysvětlení vidíme na tom, jak se kdekdo štítivě přehraboval v Zemanově výroku, že by se uprchlíci měli vracet do Afriky či dávat na prázdné řecké ostrovy. Jestli si Zeman zasloužil za něco kritiku, pak za to, že opisoval. Evropa to převalovala v ústech už měsíce. Ale tohle je Zeman, a tak se do něj kdekdo opřel. A opírali se do něho s radostí. Migrační krize byla užitečná pro velkou část Evropy, aby si na té východní leštila ego a dělala se lepší, než je,“ píše autor.Dnes se lídři EU snaží vymyslet, jak vracet uprchlíky přicházející z Afriky do Itálie co nejrychleji zpátky do Afriky. Na jednání na Maltě evropští politici debatovali o tom, jak poslat migranty zpátky do válkou rozvrácené Libye, přes kterou Afričané putují dál na sever.
Kdekdo si kopl do prezidenta Zemana a dnes mu EU dává za pravdu.
Když se podíváte do deníku Welt z tohoto týdne, zjistíte, že německá vláda dostala stejný nápad. Jen o dva roky později. A bez křiku. Tábor, kde budou neúspěšní žadatelé o azyl zadržováni před nedobrovolným odchodem z Německa, vznikne v každé spolkové zemi.Redaktor MF Dnes Milan Vodička k tomu v komentáři pro deník dodává, že západní část EU tu východní napřed fackovala, aby později kritizované nápady převzala. Dobře je to vidět i na prezidentovi Miloši Zemanovi.
„Jednu část vysvětlení vidíme na tom, jak se kdekdo štítivě přehraboval v Zemanově výroku, že by se uprchlíci měli vracet do Afriky či dávat na prázdné řecké ostrovy. Jestli si Zeman zasloužil za něco kritiku, pak za to, že opisoval. Evropa to převalovala v ústech už měsíce. Ale tohle je Zeman, a tak se do něj kdekdo opřel. A opírali se do něho s radostí. Migrační krize byla užitečná pro velkou část Evropy, aby si na té východní leštila ego a dělala se lepší, než je,“ píše autor.Dnes se lídři EU snaží vymyslet, jak vracet uprchlíky přicházející z Afriky do Itálie co nejrychleji zpátky do Afriky. Na jednání na Maltě evropští politici debatovali o tom, jak poslat migranty zpátky do válkou rozvrácené Libye, přes kterou Afričané putují dál na sever.
↧
Deutsche Welle: NATO by mělo přehodnotit své vztahy s Ruskem
Jako Trump přehodnotil postoj k NATO, je nezbytné, aby i aliance přehodnotila svůj postoj k Rusku, píše Deutsche Welle. Bývalý americký velvyslanec v SSSR Jack Matlock a bývalý stálý zástupce Německa v NATO Joachim Bitterlich se domnívají, že Rusko není hrozbou pro země ve východní Evropě a že "anexe Krymu" nemusela být, kdyby Západ nepodporoval "majdan". Americký exdiplomat je také přesvědčen, že "v Evropě nikdy nenastane jednota, svoboda a mír, pokud vyloučí Rusko nebo se stane jeho nepřítelem".
Spory o reformách NATO probíhají po celá desetiletí. Nicméně právě názory Donalda Trumpa přiměly spojence USA, aby se zamysleli nad přehodnocením hodnot, píše Deutsche Welle. Trump nazval NATO nejen "zastaralým", ale také vyzval jeho členy, aby zvýšili výdaje na obranu.
"NATO zastaralo? Samozřejmě!" soudí bývalý americký velvyslanec v SSSR Jack Matlock. Podle něj byla aliance vytvořena, aby "zamezila vpád komunistického Sovětského svazu do Západní Evropy". Rusko přece podle jeho názoru není schopno "vládnout zbytku Evropy." Ale na rozdíl od Trumpa se Matlock domnívá, že nárůst výdajů na obranu by byl krokem špatným směrem.
Politická krize mezi USA, EU a Ruskem přišla ve velmi zvláštní situaci, kdy jsou americká vojska rozmístěna v blízkosti hranic Ruska a obě strany zvyšují jaderný arzenál. V posledních měsících dislokovaly USA ve východní Evropě stovky tanků a tisíce vojáků, aby ji ochránily před možnou "ruskou agresí". Ale i Matlock i bývalý stálý zástupce Německa v NATO Bitterlich odmítají obavy, že by Rusko mohlo vyvolat agresi proti alianci.
"Rusko nebude útočit na malého souseda NATO a USA by neměly za žádných okolností začínat válku s Ruskem, domnívá se Matlock, je to šílený nápad".
Podle něj svými akcemi na Ukrajině poškozuje Moskva své "skutečné zájmy". Kdyby ale podle amerického diplomata "nebyly Západ a USA zapojeny do "majdanu" na Ukrajině, je možné, že by nenastala ruská anexe Krymu a podpora povstání na Donbasu".
"Pro Putina jsou pobaltské země již dávno ztraceny, říká Joachim Bitterlich, ty ho neznepokojují, to samé platí i pro Polsko". Podle německého diplomata považuje Putin za svou "červenou čáru" Kavkaz a Ukrajinu.
"Myslím, že i Američané i Evropané se od počátku tohoto století prostě dopustili velmi mnoha chyb ve vztahu k Rusku. Nesprávně Rusko odhadli, zbytečně je zahnali do kouta, aniž by slyšeli varování o rozšíření NATO, o Gruzii a Ukrajině", řekl Bitterlich.
Nastal čas, domnívá se Bitterlich, pro rozumnější vztahy mezi NATO a Ruskem. Nebude jich ale dosaženo přes noc. "Chce to čas a obě strany si musí zachovat tvář, ale pokud je vůle, pak je tu i možnost".
Co se týká evropské bezpečnosti, ta podle Matlocka nezávisí na Spojených státech. Pokud budou Evropané, včetně Rusů, "i nadále opakovat tragickou minulost, bojovat mezi sebou, nebudou je Spojené státy moci zachránit". Americký exdiplomat je také přesvědčen, že "v Evropě nikdy nebude jednota, svoboda a mír, pokud vyloučí Rusko nebo se stane jeho nepřítelem".
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
↧
↧
Kapitál si najímá práci – diktát menšiny jako vrchol demokracie
Leo K
13.2.2017 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com
Už nějaký čas mě šokují články, které se zmiňují o nebezpečných a nezodpovědných levičácích, o levicových sluníčkářích a jiných levicových škůdcích, kteří pod záminkou obecné humanity či vybraných lidských práv ohrožují stabilitu takových formací jako jsou národní státy či dokonce celé Evropy. Není to pouze snadno vznětlivý sochař Štěpán Kotrba na facebooku, ale také komunista Jiří Dolejš nebo sociální demokrat Radim Valenčík .
Tím, jakoby dávali za pravdu kanadskému postpubertálnímu a nikde nezakořeněnému sociologovi, Mathieu Bock-Côtému, který tvrdí, že místo boje s vykořisťováním je úlohou levice: modernizace, emancipace, pokrok směrem k větší humanitě. Vše má být neseno étosem odmítnutí minulosti s její utlačivostí. Člověk má být osvobozen od společnosti, která ho korumpuje, ovládá a odcizuje. Má být oproštěn od všech vztahů moci, od každé autority a jakékoliv hierarchie. Všechny sociální role člověka ho vzdalují jemu samotnému. Autoritu je třeba popřít a egalitarismus vnést do všech vztahů včetně vztahu učitel-žák, lékař-pacient, rodiče-děti. Protože o něm a jeho knize Multikulturalismus jako politické náboženství píšu v jiném článku, nebudu se o něm tady dále zmiňovat.
Hlasy, které naříkají nad levicovou proradností si často protiřečí. V souvislosti s migrační politikou EU a Německa zvlášť, řadí do levice například Angelu Merkelovou. Dalším křiklavým příkladem je odsuzování humanitárních postojů opět s poukázáním na to, že to je levicový přístup. Takže se pravice prezentuje jako antihumanistické hnutí.
Přes zjevnou absurdnost, má tento zmatený galimatyáš někdy úspěch. Připomeňme si jiný a historický příklad z prvé republiky – viz obrázek.
Z dnešního pohledu absurdnost, tehdy však idea korporativní vlády a vůdce, který dá ten „bordel“ do pořádku měla svou přitažlivost.
Vždy se říkalo, že rozdíl mezi pravicí a levicí záleží v tom, že pravice preferuje svobodu a levice rovnost. To je sice správné, ale vyžaduje to rozsáhlejší vysvětlující aparát. Poněkud přesnější je vyjádření, že podle levice existuje konflikt mezi prací a kapitálem. V pravicové praxi si kapitál najímá práci, zatímco dle levice by si práce měla najímat kapitál. Levicový pohled na rozložení moci a konflikty v pracovním procesu odmítá stanovisko, že zájmy kapitálu a práce, tedy vlastníků na jedné straně a výkonných pracovníků na straně druhé, jsou souhlasné. Levice se domnívá, že mezi zájmy kapitálu a práce existuje neodstranitelný konflikt.
Zatímco kapitalista usiluje o maximalizaci svého zisku a nástrojem k tomu může být buď snižování mezd nebo investování do nových technologií, zájmem zaměstnanců je maximalizovat užitek ze své práce a uspokojit své potřeby. To není tvrzení z politických příruček, to je skutečný tisíciletý konflikt, na který reagovalo i křesťanství.
Pochopitelně, že reagovalo po svém. Rozhodujícím mezníkem byla encyklika Rerum novarum ze samého konce XIX. století (1891), ale existuje i velmi současné stanovisko Biskupské konference , kde z kapitoly konflikt práce a kapitálu cituji několik málo řádků: … musíme především připomenout zásadu, které církev stále učila.
Spočívá v tom, že práce má prvenství před kapitálem. Tato zásada se týká bezprostředně samotného výrobního procesu. Podle ní je práce vždycky prvořadou účinnou příčinou, kdežto kapitál jako souhrn výrobních prostředků je pouze nástrojem: příčinou nástrojovou. Tato zásada je zjevná pravda, vyplývající z celé dějinné zkušenosti člověka. Když čteme první kapitolu bible a dovídáme se, že člověk si má podmanit zemi, víme, že se tato slova jistě vztahují na všechna bohatství, která v sobě skrývá viditelný svět a která jsou k dispozici člověku. Ale toto bohatství nemůže sloužit člověku jinak než prostřednictvím práce. S prací je také od začátku spojen problém vlastnictví: aby totiž bohatství ukryté v přírodě sloužilo jemu i ostatním, k tomu člověk nemá jiný prostředek než svou práci. Aby mohly tyto zdroje nést prostřednictvím práce plody, zmocňuje se člověk menších částí přírodního bohatství: v hloubi země, v moři, na zemi, ve vesmíru. Přivlastňuje si je a dělá si z nich pracoviště. Přivlastňuje si je prací a za účelem další práce…
Není tak docela marné si učení církve přečíst i když nejsme věřící. Vždyť křesťanství byl rovnostářský sociální projekt a navíc, díky Pavlovi z Tarsu, univerzalistický. Rozšířil se do celého světa se stejnou platností a navzdory hloupé propagandě, do naprosté většiny tehdejšího světa mírovou cestou, to jest bez násilí.
Jaké jsou ty skutečně levicové požadavky? Co vlastně levice chce? Jaký je levicový program? Jenom jako vedlejší poznámku tady prezentuji, že to nemá takřka vůbec nic společného s tak zvanou levicí tak, jak jí známe z parlamentních škamen. Tedy s ČSSD nebo KSČM. Naopak. Programy těchto stran jsou napsány tak, aby se velkým obloukem vyhnuly požadavkům, které jsou vyjmenovány kurzivou v následujících odstavcích.
Václav Bělohradský se v roce 2013 pokusil levicový program vyjádřit v pěti větách (Například zde).
Těch pět vět si ale vyžádalo dost dlouhý a fundovaný článek, který se nehodil jako vložený text. Tak jsem škrtal a škrtal až jsem se proškrtal k následujícímu velmi zjednodušenému výtahu (Pan Bělohradský nechť promine): K první levicové větě se musíme propracovat odmítnutím pohádky o tržní ekonomice, v níž soukromí vlastníci užívají svůj majetek podle demokraticky zavedených pravidel ku prospěchu celé společnosti…Levice se musí naučit interpretovat globalizaci jako obrovský růst možnosti, jak si vynutit výhodná pravidla, třeba vydíráním celé společnosti hrozbou dislokace, stačí jen blíže pozorovat neúspěšný boj států G 8 o zdanění velkých korporací.
Nežijeme v systému v němž soukromí vlastníci hrají podle pravidel trhu, ale naopak v systému, v němž si jako nikdy dříve mohou velcí hráči vynutit „svá“ pravidla hry nebo před nimi uniknout.Kdo je dnes globální zákonodárce a kdo je globální šerif?
Za druhé pak je třeba bourat posvátnou krávu soukromého vlastnictví jako cesty k blahobytu…
Záruka lepšího života, v epoše globalizace, závisí ve stále větší míře na dostupnosti a kvalitě veřejných statků, jako je přístup ke vzdělání, lékařské péči, bydlení a jiným možnostem.
To slovo přístup je tu klíčové: potřebuji přístup k mobilitě, ne vlastnit vlak nebo automobil, potřebuji přístup ke vzdělání nebo struktu-rám (divadlo třeba), v nichž se formuje kolektivní vědomí, ne je vlastnit…V epoše prudce rostoucího napětí mezi ekonomikou sítí a ekonomikou tržní je třeba bojovat o distribuci přístupu do sítě spíše než vlastnictví věcí v té síti. Rýsuje se tu program nové rovnosti založené na přístupu, ne vlastnictví, ale celé téma je ještě obehnáno ostnatým ideologickým drátem.
Třetí levicová věta by mohla znít takto:
Všechny institucionalizované formy reprezentace (zastupitelé už nereprezentují ty, které zastupují) se v demokratických společnostech vyčerpaly, obnova reprezentace jako nástroje integrace společnosti vyžaduje rekonfiguraci vztahu nadnárodních, národních i místních zájmů, boj proti privatizaci veřejných statků a podporu přímé demokracie v co největším počtu oblastí.Levice musí rozvinout deliberativní demokracii a přenesení politického rozhodování na permanentní sociální fórum.
Další, čtvrtá levicová věta se musí týkat smyslu práce v postmoderní společnosti… Konec práce je neřešeným problémem současného kapitalismu. Nikdo si ještě neumí představit společnost, v níž by hlavním prostředkem organizace mas ve státě nebyla práce. Ekonomický růst je ve stále větší míře jobless, protože robots are producing robots a automation is itself being automated. Čtvrtá věta by měla znít asi takto:
Práce jako povolání, jako cesta ke smyslu a uznání ve společnosti, prudce ubývá a tuto situaci už žádný ekonomický růst nezmění. Co ale s lidmi „osvobozenými od práce“?Je nutné oddělit práci od trhu práce, zrušit její „zbožní formu“. Prvním nesmělým krokem je občanský příjem, ale levice musí mít odvahu postavit věc radikálněji a dokončit osvobození člověka od „práce jako zboží.“
Pátá věta bude stručná, může znít třeba takto:
Naše doba není postideologická, naopak je ovládána novou totalitární ideologií, podle níž všechny problémy musí řešit každý sám za sebe, jsou jen jeho, ne nás všech.Důsledně odmítat ideu, že problémy způsobené fungováním systému musíme řešit individuálně, musí být ideovým východiskem levicové politiky. Konec citace.
Abych to přímo konfrontoval, neodolám a ocituji odstaveček z knihy, která se zabývá levicí poté, co její boj skončil identifikací dělníků s existující konzumní společností:
Suverenita, která se odvolává na lid, je ve skutečnosti jen dominance. Jedinou cestou, jak tomu zabránit je, nepředstavovat společnost jako jednotu, ale jako diverzitu jiných. Demokracie má smysl jen jako prostor pro hlas těch, kdo byli historicky upozaďováni. Je třeba demokracii otevřít sociálním hnutím, která jsou nositeli všelidské emancipace. Skutečně demokratická společnost nemůže odvozovat svoji legitimitu z něčeho tak utlačivého, jako je mínění většiny. Hegemonii většiny musí naopak neutralizovat, aby chránila práva minorit. Práva zvláštních skupin jsou totiž více než obecný zájem…
Tu máš čerte kropáč! Práva LGBT jsou víc než obecný zájem? Ale zdá se, že podstatný krok k tomu už nadešel. Při Prague Pride, se normální heterosexuál stydí, že není lesba nebo alespoň gay. Tak konečně jsme se dozvěděli o co jde. Demokracie je to, co vadí. Demokracie, která je prostředkem změny překáží a protože levicový názor, levicový pohled je to, co se dožaduje změny, tak útok je třeba vést na levici! A je k tomu použito všech dostupných prostředků, byť jsou tak nesmyslné jako žádost vraha svých rodičů o milosrdenství, zdůvodněná tím, že je sirotek.
- - -
↧
B. Sobotka – „Některé kolegy v ČSSD politika odrhla od života normálních lidí“
13.2.2017 České národní listy
Jedním z takových návrhů odtržených od života, uvádí Sobotka, je zrušení usnesení Bohumínského sjezdu, který sociálním demokratům zakazoval spolupráci s komunisty na vládní úrovni.
Tak jak je to? Má pan premiér Sobotka pravdu, či se mýlí? Určité politické skutečnosti na tuto otázku mohou odpovědět téměř jednoznačně. Tím, že si Sobotka vybral do vlády kádeuáky, rozhodl o svých předvolebních slibech o úpravách zákona o církevních restitucích. Dokonce v ČSSD v tu dobu někteří uvažovali, že by o předmětném zákonu mohl rozhodnout přímo lid v referendu.
Ale jakmile ve vládě zaujali posty „křesťanští demokraté“, bylo všem těmto slibům konec. Ale voličům toto Sobotka nemohl přímo říci. Měl by velký problém. A tak začal taktizovat a hlavně mlžit. ČSSD se zasloužila o vytvoření zvláštní komise, v čele s Gajdůškovou. Slavná komis pak jednala o církevních restitucích, zasedala a zasedala, ale výsledky žádné. Nakonec jaksi stářím dokonala. Ale důsledky pro ČSSD zde byly. Když paní Gajdůšková kandidovala do Senátu, prohrála. Ale to by čert na koze musel jezdit, aby jí pan premiér nechal jen tak padnout. Plnila přece funkci fíkového listu. Přispěchal s celou svou mocí Gajdůškové na pomoc. Jmenoval ji do svého poradcovského sboru, jemuž v čele stál a dosud stojí evropsky známý politik, dr. V. Špidla, který také prohrál ČSSD vše, co se dalo, aby nakonec byl odměněn funkcí evrokomisaře. A ještě jednu malou poznámku, která se týká pana Špidly. Když odcházel do „Evropy“, mluvil o tom, že odsun Němců byl zdrojem míru, po svém návratu jsme záhy zjistili, že se „napravil“. To již mluvil jako „přítel sudetoněmecké věci“.
Ale krach gajdůšovské komise se ale odrazil i na ČSSD. Mlžení bylo jen málo účinné. A tak v nedávných volbách ČSSD prohrála, co mohla. Když předtím již projela i parlamentní volby. Vinu za těmito slabými volebními výsledky nemůžou obyčejní členové či místní funkcionáři ČSSD, ale skupina politiků kolem B. Sobotky. Ten má na svém kontě nejen několik volebních proher, ale i řadu pochybných kroků. Lid obecný tvrdí, že Sobotka dal Bakalovi gratis i hornické byt, kromě dalšího.
Je jen otázkou, co je úkolem B. Sobotky? Prosadit řadu politicky těžko průchodných opatření, včetně spojenectví s landsmany, a pak odejít zdánlivě do politické nicotnosti, když před tím posloužil, jak bylo třeba, aby se však časem vrátil v jiné, např. evropské funkci? Pokud Sobotka plní zadání tohoto druhu, pak celá ČSSD mu může být ukradená. I když bude ronit slzy nad jejím osudem, bude mu lhostejná. Pokud by tomu tak nebylo, jistě již sám dobře pochopil, že je překážkou, aby ČSSD dosáhla lepších volebních výsledků, pak by sám bez velkého nucení odešel. Zůstává. Upřednostňuje svou osobní pozici. Snad ještě doufá, že za pomoci obrovské propagandy, amerických odborníků na volby, médií, by snad mohl ještě něco uhrát.
Řekněte mi však, kdo by volil stranu, která dává miliony do voleb, aniž by splácela svůj více než tři sta milionový dluh, jehož plnění se snaží všemi možnými způsoby odkládat? Pokud by ČSSD vládla takto republice, nedopočítali bychom se škod. Je proto v zájmu ČSSD i republiky, aby B. Sobotka, který zatím žil jen z politiky, aniž by zkusil vydělávat si peníze jako občan, z ČSSD a politiky odešel a vzal sebou několik blízkých spoluhráčů, kteří již neumějí rozlišit politický způsob boje od mocenského, jenž je jím převážně vlastní. Ano, nejen některé sociální demokraty, ale především B. Sobotku odtrhla politika od života normálních lidí. Co nám z té demokracie, propagovaných evropských hodnot po čtyřletém premiérování B. Sobotky ještě ve skutečnosti zbývá?
J. Kovář
↧
Praha ukradla obrazy a fčil je odešle zplesnivět do Asie
14. 2. 2017 blog autora
Kdysik se řikalo: Praha – matka měst. Když se tak divam, co Praha robi pro Čechy, Moravu a Slezsko, pak mi nepřipada, že by se chovala jak matka. Ja bych to heslo přerobil. Praha – kurva měst.
Hlavni města mivaju vyhodu. Vyhodu sidla hlavy statu, vlady, parlamentu, veškerych ambasad, centralizuju se tam sidla velkych firem, a z teho samozřejmě vyplyvaju odpovidajici vyhody, investyce, vyšši platy a tak.
Na druhu stranu musi obyvatele takych mist snašat negatyvni jevy, smrad, egzhalace, dražši kvartyry, baraky aji pivo v hospodach a přeplněne, ucpane cesty, bo všeci chtěju v hlavnim městě robit kvuliva většim platum.
V normalnich statach si uvědomuju tento problem a snaži se to dyverzifikovat. V dnešni elektronycke době nemusi byt všecko umistěne v hlavnim městě, a tak byva dobre nechat hlavni město hlavě statu a ambasadam, a vykonnu moc s uřadama přesunut do jinych měst. Zarobi na tym všeci. V hlavnim městě nebyva taky přetlak buranu z venkova, uvolni se cesty a klesnu ceny. V menšich městach se zvyši pracovni nabidka a posili sektor služeb, mam na mysli hospody, samozřejmě.
Tak to funguje v normalnich statach, ale ne u nas. U nas to je tak, že naše hlavni město nasava jak stary alkoholik všechno, co ma jakukoliv hodnotu. Ambasady, minysterstva, sidla firem, lidi na robotu… a veškeru kulturu.
A tak nedavno Praha ukradla Moravskemu Krumlovu platna, kere malovala stara Mucha. Takzvanu Slovansku Epopej. Mucha na tych plagatach stravila docela dost času, osumnact roku! Pak ty obrazky Mucha věnovala Praze. A jak už to u Pražaku byva – co raz schvati, už nikdy nenavrati. Podminkou stare Muchy bylo, že Praha može ty několikametrove obrazky mět, enem pokud jim postavi specialni galeryju. Jenže to se Praze nechce. A protože vhodny prostor nema, rozhodla se obrazky zničit. Bo když je nemože mět Praha, tak je nebude mět nikdo. A tak se osmimetrove obrazy maju zabalit do rulky, a tuk-tukama rozvažat po Čině, Aziji a Ameryce. Vzhledem k temu, že vim, jaka je v Azyji vlhkost a jak nebezpečně si tuk-tukaři v Azyji počinaju, je velka pravděpodobnost, že se Epopej rozpadne, zhnije, utopi, nebo ju zežeru azyjšti cizopasi.
A to je dobře, bo plagaty pojištěne su, Praha za ně dostane pojistku, nebude se už o ně muset starat a všecko bude v cajku. Čert zeber mrtvu moravsku Muchu…
Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, kumšthysterik
PS: Pokud byste chtěli podepsat petycu na zachranu Epopeje před zplesnivěnim v Azyji, pak možete tady. Ale po pravdě řečene, bude vam to prd platne, bo Praha už se rozhodla. Když ty kurvy dokazaly rozkrast česky narodni zlaty poklad, pak se přece nezastavi před jakymisik plagatama.
↧
Falešné dluhopisy
14. 2. 2017 Final Word
Loni v říjnu, tedy ještě předtím, než se z korporátních dluhopisů stalo jedno z nejžhavějších témat české politiky, podnikly Finanční analytický útvar ministerstva financí a Česká národní banka právní kroky proti většinovému vlastníku ERB banky (která mezitím přišla o licenci) Romanu Popovovi.
FAÚ zmrazil bance účty a centrální banka podala na Popova trestní oznámení kvůli podezření, že přes dluhopisy rakouské společnosti M&A InvestConsult v hodnotě 60 milionů eur banku vytuneloval. Popov tvrdí, že se na něho úřady zaměřily proto, že je Rus. ČNB dospěla k závěru, že jediným účelem dluhopisů bylo vyvést peníze z ERB.
Mezi tímto případem a nezdaněnými korunovými dluhopisy, které v roce 2012 vydaly stovky českých společností, je sice velký rozdíl, je ale možné najít i několik paralel. Mnoho z těchto korunových dluhopisů bylo zjevně vydáno za jediným účelem - vyhnout se 15% srážkové dani. Jestliže ministerstvo financí nekoná, je to pravděpodobně proto, že by se muselo zaměřit také na nezdaněné dluhopisy Agrofertu. Popov měl tu smůlu, že vydal nesprávný typ falešných dluhopisů.
↧
↧
To nemyslíte vážně, páni obchodníci? Aneb malý pohled na velké (vysoké) ceny v supermarketech.
14. 2. 2017
Včera (v pondělí) jsem navštívil supermarket TESCO v Holešově a při procházení jednoltivých sekcí jsem se dostal až do sekce „KÁVA, ČAJ...“, a letmý pohled na cenovku kávy JACOBS Aroma standard e 250 g (čtvrt kilogramu) mi zcela vyrazil dech. Než se k této ceně dostanu musím poznamenat, že už předchozí cena byla kur..sky nadsazená, neboť činila 74,90 Kč. Pro upřesnění musím konstatovat, že stejnou cenu dlouhodobě nasazuje i BILLA, ale to je jiná věc. Nicméně v TESCU nasazená cena 89,90 Kč za výše uvedenou kávu JACOBS Aroma je už skutečně vrchol drzosti obchodníků.
Není tomu dávno, co ve stejném TESCU proběhla akce na tuto kávu, při níž cena činila, pokud se nepletu 40,90 Kč za jedno balení 250 gr. Pochopitelně, že se po kávě „jen zaprášilo“. Má snad dnešní cena vykompenzovat „ztrátu“ (sic) z nedávné akce? Asi ano, ale o nějakém rozumném přístupu k tvorbě přijatelných (srovnatelných) cen nemůže být ani řeč. Zvláště, když ve stejném supermarketu jsem našel dnes cenu za mandarinky 54,90 Kč za kilogram, přičemž před třemi dny (v pátek) byla jejich cena 19,90 Kč/kg. Pravda, jejich kvalita byla nevalná (asi nebyly čerstvé) nicméně kvalita mandarinek za cenu 54,90 Kč/kg nebyla o nic lepší. Mohl bych pokračovat v „lidových cenách“ např. u hroznů za 90,00 Kč/kg, u pistáciových ořechů za 380,00 Kč/kg atd., atd. Při dotazech u prodavačky je odpověď jen pokrčením ramen nebo kroucením hlavy s tím, že tomu sami nerozumí. No rozumíte tomu?
V souvislosti s cenou kávy si dovolím malé sronání. V Holešově působí také obchodní firma LUKO, zabývající se prodejem potravin, ovoce a zeleniny, tedy běžného potravinového sortimentu. V obchodě firmy LUKO je dlouhodobě nabízena káva JACOBS Aroma standard e 250 g za cenu 49,90 Kč, tedy o 40 Kč levněji, než nabízí TESCO, resp. o 25,00 Kč levněji, než v prodejně BILLA. V porovnání s cenami v TESCU nebo BILLE, přesto na prodeji kávy JACOBS Aroma za 49,90 Kč obchod LUKO nějakou korunu vydělá. Možná je to desetikoruna, nevím, ale je vidět, že se nesnaží zákazníka oškubat( „ojebat“, jak by řekl premiér Sobotka), jak s to snaží TESCO nebo BILLA. A o tom to je.
Je zřejmé, že tyto obchodní firmy, resp. obchodní řetězce si stanovují ceny v duchu liberálního prostředí, ale to by nemělo znamenat naprosto neopodstatněné ceny, které jsou ve srovnání s cenami stejných výrobků v zemích původu firmy a u nás několikanásobně vyšší. Ostatně o tomto problému se často kriticky a všeobecně píše nebo hovoří v TV, ale to je tak asi všechno, ce se v této věci dělá. Politiky (na všech stupních) to s jejími platy zas až tolik zřejmě nezajímá, jenže obyčejných občanů se čtvrtinovými platy polituků je podstaně, a el opravdu podstatně víc!
Už jsme si jaksi zvykli, že s přibývajícími „lepšími ekonomickými výsledky“ v ukazatelích HDP, jak nám s úsměvem na rtech sděluje premiér Sobotka, se také rok co rok úměrně těmto výsledkům zvyšují i spotřebitelské ceny. S tím asi nic my občané nenaděláme. Ale dejme tomu, že jako občané jsme schopni s jistou dávkou nevole to pochopit. Co ale nelze pochopit a považovat za přirozené, vývojem ekonomiky ovlivněné, je zdražení některého zboží o cca 50%, resp. cca 80 %, což je naprosto neúnosné a vymykající se logice. To už není klasické, vývojem či stavem ekonomiky ovlivňovaná tvorba a přizpůsobování cen, ale prachsprosté, trestuhodné a drzé okrádání zákazníků.
Chtělo by se říct, že obchodníci na zákaznících zkoušejí, kolik toho vydrží. A nutno přiznat, vydrží toho opravdu hodně. Problém je, že na tyto skutečnosti reagují jen tím, že si budou navzájem přitakávat, jak jsou obchodníci TESCA (či jiní) nenažraní, jak zákazníky cenami okrádají, že chudáci prodavači(čky) navzdory vysokým ziskům obchodu sami pracují za „suché z nosu“ apod.
Nějaké stížnosti nebo otevřená kritika je stejně zbytečná, jako tento můj článek. Přesto se domnívám, že je ale důležité nemlčet a tyto nepravosti veřejně kritizovat. Možná se toho někdy místní politici chytnou (nebo ti nahoře) a budou s tím třeba něco pozitivního dělat. Beru to s rezervou, protože pořád je to jenom „možná“!
Jiří B a ť a , 13. února 2017
↧
Zbyněk Fiala: Nejlepší nepřítel, co máme
14. 2. 2017 VašeVěc
Prvním padlým v boji o novou orientaci zahraniční politiky Spojených států byl poradce pro otázky národní bezpečnosti Michael Flynn. Sejmula ho FBI odposlechnutým telefonátem s ruským velvyslancem Sergejem Kisljakem. Telefonát obsahoval riziko, že USA přijdou o svého nejlepšího nepřítele.
Nový americký prezident Donald Trump je noční můrou pro všechny, kdo dosud měli v americké společnosti lístky do první řady. Vyhrožuje snížením zahraniční angažovanosti, odmítá označit ruského prezidenta za zabijáka, dokonce s tvrzením – máme dost i svých, a považuje NATO za relikt, který málo dělá a moc žere. Není divu, že žádný americký prezident nebyl přijat smetánkou s takovým odporem. A to hlavní teprve přijde. Brzy Trump otevře novou frontu, která má zbrzdit odsávání hodnot reálné práce prostřednictvím zbytnělé financializace a hyperglobalizace ekonomiky.
 |
| M.T.Flinn |
Pokud jde o národní bezpečnost USA, NATO se zdá Trumpovi zastaralé, protože vidí hlavního nepřítele v Rusku, které se chová celkem slušně. Americký prezident zároveň vyjádřil podiv nad tím, že NATO naopak ignoruje smrtelné hrozby v podobě ISIS a dalších teroristických uskupení. Trump pak svá tvrzení zmírnil, ale opozice, kterou je většina americké vládnoucí vrstvy, zůstává ve střehu. Kdoví, co ten chlap ještě udělá?
Kde hrozí škoda? Rusko je nejlepší nepřítel, jakého kdy USA měly. Stačí mu nadávat, případně odmítnout nějaká ta víza, zatímco ty hlavní bitvy se odehrávají nad rozpočty na obranu a při usměrňování proudu veřejných peněz na soukromá konta. Spolu s Kecalem z Prodané nevěsty: Kdo si přeje, kdo si přeje, kdo si přeje víc?
Kdyby se vnímání Ruska jako nepřítele oslabilo a kdyby ke všemu někdo z neopatrnosti ublížil ISIS tak, že už nebude schopno udržet území u ruských hranic a zmaří se šance zatáhnout do teroristického konfliktu i muslimské regiony v Rusku, vznikne nedozírná škoda. Mizely by příležitosti pro obchodování s válkou, které se budovaly po generace.
A teď si k tomu přičtěte hrozící Trumpův útok na zbytnělou financializaci ekonomiky, která dokázala udělat z pouhé služby ekonomice – zprostředkování směny zboží – totální diktát. Ve světě je v oběhu stokrát víc peněz mimo ekonomickou realitu, tedy mimo dotek jakékoliv nové hodnoty, než je těch, které slouží jako platidlo za něco reálného. Spekulaci nelze odsoudit absolutně, ani tu finanční, podle ekonomické teorie to pomáhá tvořit ceny. Je to ale jako s alkoholem v lidském těle. Malý panáček zdravě rozjaří, zatímco při dvou lahvích slivovice denně má i valašský traktorista co dělat se stabilitou.
V Evropě se dlouze mudruje o zavedení daně z finančních transakcí, která by globálnímu kasínu nasypala trochu písku do soukolí. Mělo by to smysl, ale kam se to hrabe na Trumpa, který chce zaútočit na finanční otrokáře skutečnou atomovkou. Zruší výhody úrokových nákladů, které se dají všude na světě odečíst v daňovém přiznání. Dovedete si představit, koho se to dotkne a co to udělá s celým finančním trhem?
Jedni budou biti, vydělají jiní. Místo odčitatelných úrokových nákladů Trump nabídne odstranění daně z dividend. Výhodu tak dostanou peníze, které něco tvoří, peníze v akciích. Reálnou investici také bude možné okamžitě odepsat. Kouzla s dluhy tak přestanou být zajímavá. A k tomu si doplňme to, čemu všichni říkají americký protekcionismus, ale šlo by to označit i za úder proti nekalé daňové soutěži. Kdo chce nízké daně v zahraničí, má je mít, ale americké sazbě se stejně nevyhne. Zaplatí ji, až zboží, které vyrobil venku, zkusí prodávat na americkém trhu.
Chystaná daňová reforma tedy bude mít podobu dovozní daně či cla, jen se to bude jmenovat jinak. Křik už burácí z celého světa. Dokonce i od nás. Přitom právě Česko zavedlo před třemi lety drsnou dovozní daň, která už nyní dosahuje nějakých 15 procent a není vyloučeno, že dál poroste. Taky se jmenuje jinak, jde o umělé snížení kurzu koruny, a prezident ani vláda v tom nejedou, ti jen aktivitám ČNB přihlížejí. To vládě uvolňuje ruce, aby se mohla k Trumpovým pokusům o narušení volného trhu zásadověji vyjádřit.
Pád Michaela Flynna je příběhem do kresleného seriálu. Padl, protože se údajně snažil domluvit s ruským velvyslancem o vztazích s novou administrativou ještě před oficiálním jmenováním do funkce. Porušil tak zákon z roku 1799, který zakazuje americkým občanům jednat se zemí, se kterou je Amerika ve sporu. Byl potrestán za to, že se nová administrativa pokoušela připravit na převzetí moci. To však nikterak neoslabuje kritiku, že nastoupila nepřipravena.
Mimochodem, kdopak nám to generála sejmul? Washingtonem začalo kolovat, že ministerstvo spravedlnosti má obavu z vydíratelnosti Fllyna, protože neřekl vše o svém telefonátu s ruským velvyslancem. Rusové mu prý mohli kdykoliv pohrozit zveřejněním, že vyjednával i o zrušení sankcí, které vyhlásil vůči Rusku prezident Barack Obama za to, že Trumpa podle jeho názoru zvolil hlavně Putin.Zní to logicky, ale hrozba vydíráním prý byla sdělena už na konci ledna a mezitím začal kolovat i přepis odposlechu hovoru s ruským velvyslancem. Tím to vydírání Rusům dost zkomplikovali. Obsah nejspíš znali i ve Washington Post, který na Flynna s tímto tématem dotíral v rozhovoru 8. února. Fllyn se pokoušel vykroutit tvrzením, že si nevzpomíná. Jak už to bývá, to nepomohlo.
S varováním před vydíratelností Flynna přišla bývalá ministryně spravedlnosti, právě ta, která před volbami pomohla Hillary Clintonové, když se „náhodně“ sešla na letišti s Billem Clintonem a na základě toho se vyloučila z rozhodování ve věci nepovoleného vedení státních mailů na soukromém serveru Clintonové. O věci pak musel rozhodnout samotný šéf FBI, její podřízený, a vyšetřování zastavil. Avšak jeho podřízení se vzbouřili, spolu se spolupracujícími důstojníky CIA, a přinutili jej, aby věc znovu otevřel krátce před volbami. Clintonová to pak označila za jednu z příčin volební prohry. FBI nyní provedla odposlechy Trumpova muže. Není snadné se zavděčit.
 |
| Gen. David Petraeus |
Podobně také ministr financí Steven Mnuchin nabídne zkušenosti prohnaného finančního ředitele Goldman Sachs, takže ho finančníci neopijí rohlíkem. Trumpova personální politika „kozel zahradníkem“ vypadá zvenčí odpudivě, ale zmalovaní vojáci, kteří se plazí někde bahnem s roštím na hlavě, taky nejsou žádní fešáci. Přituhuje. Zmaření nepřátelství se neodpouští.
- - -
↧
Ukrajina i Evropa zavírá oči k nasazení bojovníků Pravého sektoru
- rp -
14.2.2017 podle WashintonPost zpracovaly První zprávy
Bojovníci dobrovolnických praporů Pravého sektoru i přes ujišťování ukrajinské vlády a velení ukrajinské armády jsou opět nasazeni do bojů na Donbasu.
"Oficiálně tady nejsme,"říká jeden z bojovníků, „politici říkají, že jsme staženi. Ale věci ve skutečnosti se liší. Máme dobré vztahy s vojáky. Máme společného nepřítele. "
"Jsme ukrajinští partyzáni," dodává další, „politici se bojí, že jakmile válka skončí, vrátíme se do Kyjeva a obrátíme zbraně proti nim. A to bychom měli."
Členové krajně pravicové radikální skupiny Pravý sektor a jejich příznivci se zúčastnili v červenci v Kyjevě protivládní demonstrace.
Když vypukla válka v roce 2014, byla po desetiletích korupce a zanedbávání ukrajinská armáda na kolenou. Takže nejvyšší velitelé se spojili s dobrovolnými prapory s cílem bojovat proti proruským povstalcům. Ale ukázalo se, že je obtížné tyto dobrovolníky kontrolovat. Téměř všichni dobrovolníci byli postupně začleněni do ukrajinských vojenských sil.
"Jsme ukrajinští partyzáni," dodává další, „politici se bojí, že jakmile válka skončí, vrátíme se do Kyjeva a obrátíme zbraně proti nim. A to bychom měli."
Členové krajně pravicové radikální skupiny Pravý sektor a jejich příznivci se zúčastnili v červenci v Kyjevě protivládní demonstrace.
Když vypukla válka v roce 2014, byla po desetiletích korupce a zanedbávání ukrajinská armáda na kolenou. Takže nejvyšší velitelé se spojili s dobrovolnými prapory s cílem bojovat proti proruským povstalcům. Ale ukázalo se, že je obtížné tyto dobrovolníky kontrolovat. Téměř všichni dobrovolníci byli postupně začleněni do ukrajinských vojenských sil.
 |
| Příslušníci praporu Azov se svými oblíbenými symboly |
Navzdory oficiálním tvrzením o opaku, Pravý sektor nadále rekrutuje a přijímá čerstvé síly, jednotky potom spolupracují s armádou. "To je rozumné, armáda tak ovládá bojovníky Pravého sektoru, "říká Vjačeslav Lichačov, analytik pravicového radikalismu. "Jejich každý krok je koordinována s ukrajinskými veliteli."
Kyjev těží z těchto partyzánských jednotek; jsou vysoce motivované a nemají nárok na státní důchody.
Existence Pravého sektoru podkopává kyjevské postavení v rámci Evropy, a pokud mírové rozhovory někdy naberou na síle, tak tato skupina by pravděpodobně odmítla jakýkoli kompromis.
 |
| Český europoslanec Štětina mezi svými kriegskamarády - veliteli praporu Azov |
Boje se na Donbasu obnovili právě v okamžiku, kdy bylo mnoho Ukrajinců znepokojeno, že prezident Trump chce obnovit vztahy s Ruskem. A je tu malá pravděpodobnost, že by Kyjev zasahoval proti Pravému sektoru.
↧
Kdy konečně premiér Sobotka začne říkat pravdu o českoněmeckých vztazích?
13.2.2017 zdroj
Pan Sobotka tvrdí, že jsme se nároků na reparace vzdali. To je z jedné strany pohodlnější, než se o ně rvát s Němci. Svým tvrzením však značnou část české populace přivede do varu.
Zastáváme stanovisko, že žádný ústavní orgán se nemůže vzdát našeho práva na německé reparace. To právo vyplývá jak z mezinárodních dohod, především Pařížské reparační smlouvy, tak ze zásady mezinárodního práva, že agresor je povinen zaplatit své oběti škody, které jí agresím vznikly. Podle našeho názoru se nemůžeme vzdát práva na reparace ani v prvním, ani druhém případě. Řešení je jediné. Obnovit jednání o reparacích, které nám Německo stále dluhuje.
Němci, někteří politici, sudeti nám nadávají do zločinců. Podle nich jsme se dopustili zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a dokonce i genocidy. Již delší dobu se snažíme, aby ČR na tyto prolhané protičeské útoky důrazně diplomaticky odpověděla. Zatím z české strany ani slůvkem se nikdo z našich představitelů nepostavil proti těmto lžím.
Naši diplomaté jsou přítomní na štvavých sudeťáckých akcí, ale na útoky proti nám neodpovídají. Podle všeho asi ani nemohou. Jsou zřejmě odsouzeni k pasivnímu poslechu a podání následné informace na MZV ČR. Jistě by bylo lépe, kdyby za těchto podmínek na sudeťácké srazy nechodili. Platí totiž zásada, již odedávna, kdo mlčí, souhlasí.
I další frašky s námi hrají sudeti. Již dva roky se údajně zříkají práva na vlast a na odškodnění. Přesto však dosud zřejmě platí stanovy v původním znění. Ale i v mezidobí slibují někteří funkcionáři tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu, např. B. Posselt, že restituce i odškodnění budou.Podstatnější je, a také ostudnější, že se vzdávají práv, které nikdy neměli a nemají. Pan předseda vlády je za to dokonce honoruje. Veřejně sudety prohlásil za naše spojence. Fakta však svědčí o něčem zcela jiném.
Místo toho, aby sudetům sdělil, že práva, jichž se vzdávají, z hlediska mezinárodněprávního nikdy neměli a nemají. A jak by to bylo hezké, kdyby to řekl i českým občanům. Neudělal ani jedno, ani druhé. Ale řeční o tom, že vztahy česko-německé jsou vynikající. Pravdu se bojí nebo nechce říkat, tak raději skutečnost natírá na růžovo. A to dělá nejen v česko-německých vztazích. To je prostě, jak se domníváme, pravý sobotkovský styl. Dokonce jsme přesvědčeni, že pan B. Sobotka více než aby holdoval solciáldemokratismu, tak se sám stává jedním z návštěvníků, a možná nejen jím, pražské kavárny. Média se za něj bijí, chyby nevidí, jen samé klady. A to u předsedy sociální demokracie není samo sebou, že? Něco to stojí, kdo ta to platí a čím?
- - -
↧
↧
Zlom: Rusko je pod plnou kontrolou svých radarů, poprvé od dob Sovětského svazu (VIDEO)
ea24
14. 2. 2017 Eurasia24
V Rusku bylo poprvé od dob Sovětského svazu vytvořeno souvislé radiolokační pole protiraketové obrany. Stalo se tak poté, co byly nedávno uvedeny do provozu tři nové radiolokační stanice v Orsku, Barnaulu a Jenisejsku.
14. 2. 2017 Eurasia24
V Rusku bylo poprvé od dob Sovětského svazu vytvořeno souvislé radiolokační pole protiraketové obrany. Stalo se tak poté, co byly nedávno uvedeny do provozu tři nové radiolokační stanice v Orsku, Barnaulu a Jenisejsku.
S modernizací stávajících radiolokačních komplexů a s uvedením do provozu tří nových je nyní plně kontrolováno nebe nad Ruskem v celém svém perimetru: radary zabezpečují kontrolu prostoru a přehled o startech a trajektoriích balistických raket v okruhu 6000 kilometrů. V Rusku tak nyní mají plný přehled o vypouštěných raketách třeba na Arabském poloostrově nebo Indickém subkontinentu.
„Jsme schopni sledovat ve vesmíru objekty od kosmických aparátů po balistické rakety či bojové bloky o velikosti fotbalového míče,“řekl zástupce náčelník štábu radiolokační stanice Voroněž Michail Paršin.
Každý radar může sledovat až 500 objektů. To nyní umožňuje plnou kontrolu všeho, co se přibližuje k hranicím Ruska.
↧
Návrat Shahrama Zadeha
14. 2. 2017 JemelíkZdenek
Když jsem odcházel 24.listopadu 2016 od Krajského soudu v Brně z hlavního líčení ve věci Shahrama Zadeha & spol., podivoval jsem se rozhodnutí předsedy senátu Aleše Novotného přerušit hlavní líčení do 8. února 2017. Proces již beztak nabral zpoždění, když se dvakrát vyměnili obhájci a jejich nástupci potřebovali čas na prostudování spisu. Další dvouměsíční přestávku jsem proto považoval za nepochopitelné vyvolávání průtahů, přímo odporující obecnému požadavku na rychlost řízení.
Bylo to velmi zvláštní zejména proto, že Shahram Zadeh se sotva dostal za polovinu prohlášení obžalovaného : dlouhá přestávka mezi oběma částmi jeho vystoupení mohla ztížit pochopení obsahu jeho sdělení.
Netušil jsem, že ztroskotání pokusu státního zástupce Jiřího Kadlece uvalit na něj znova vazbu bezprostředně po propuštění na svobodu po složení rekordní kauce 150 milionů Kč neodradilo jeho uniformované a otalárované pronásledovatele od pokušení dostat jej zpět do vazby a současně podržet kauci v rukou státu. Ničemný záměr státního zástupce Jiřího Kadlece zmařil Krajský soud v Brně, který rozhodl, že nejsou splněny základní zákonné důvody pro uvalení vazby (což navrhující státní zástupce jistě věděl ) a účinky kauce se vztahují i na jiná řízení, v nichž je žádoucí zabránit útěku obviněného.
Proluka v hlavním líčení je pravděpodobně výsledkem dohody mezi státními zástupci Alešem Sosíkem, Michalem Galatem a soudcem Alešem Novotným, neboť vznikl časový prostor, v němž nemohlo dojít ke kolizím úkonů trestního řízení ve dvou souvisejících trestních věcech: v probíhajícím řízení u Krajského soudu v Brně a novém, v němž pak došlo k zadržení Shahrama Zadeha a novému uvalení vazby dne 4. prosince 2016. Zadržení a uvalení vazby proběhlo klasickým „podpásovým“ způsobem, který dle hojně rozšířeného mínění v komunitě advokátů zajišťuje úspěšnost sporných návrhů na uvalení vazby: řízení se načasuje tak, aby o uvalení vazby rozhodl v neděli předem známý žurnální soudce, od něhož se dá očekávat vstřícnost. V tomto případě nezklamal místopředseda Městského soudu v Brně Aleš Dufek, který v případě Shahrama Zadeha vyhověl návrhu na uvalení vazby ze všech tří vazebních důvodů včetně vazby útěkové. Kauci 150 milionů Kč prostě ignoroval s tím, že stejně propadne státu.
Podezírám režiséry nového zásahu proti Shahramu Zadehovi, že jeho načasování je odvetou za nepříjemně ostré kritické vyjadřování pana obžalovaného o činnosti státního zástupce Aleše Sosíka (m.j.upozornil, že během vyšetřování pod jeho dohledem vzrostla škoda z trestné činnosti o 2,25 miliardy Kč), také je nástrojem psychologického nátlaku na něj. Jako laik soudím, že ve vztahu k hlavnímu líčení u Krajského soudu v Brně již nelze mluvit o férovém procesu, neboť státní moc vystavila pana obžalovaného nátlaku v době, kdy vypovídá před soudem a má se svobodně obhajovat.
Z výše uvedených důvodů jsem s napětím očekával, jak se bude pan obžalovaný vyjadřovat při pokračování svého prohlášení při hlavním líčení ve dnech 8.- 10.února 2017. Během jeho slyšení jsem se pak přesvědčil, že jej vazba nezlomila: nadále vystupuje s bojovností sebevědomého člověka, trvajícího na své nevině.
Celé líčení ve dnech 8.-10.února 2017 bylo zvláštní, vybočovalo ze všeho, co jsem při monitorování desítek soudních řízení zažil. Začalo to maličkostí: při vstupní prohlídce jsem poprvé u tohoto soudu musel sundat opasek. Samo jednání začalo s citelným zpožděním, patrně kvůli pozdnímu příchodu přísedící Elišky Vránové; totéž se opakovalo také 10.února 2017. Pana obžalovaného přivádí eskorta šesti zakuklenců Vězeňské služby ČR, vyzbrojených samopaly, a dvou příslušníků PČR (nemaskovaných). Zakuklenci se pak střídají po třech v dozoru v soudní síni. Zřejmě za drahé peníze daňových poplatníků chrání bezpečnost pana obžalovaného proti ohrožení ze strany senátu, obhájců a hrstky zvědavců z veřejnosti. Dosvědčuji, že s hlavní samopalu téměř u hlavy se cítím v naprostém bezpečí.
Předseda senátu Aleš Novotný dal opět průchod své posedlosti lustracemi veřejnosti. Hned 8. února vyvolal hlasitý protest předsedy spolku Šalamoun Johna Boka, kterému ale vysvětlil, že ho zná a na něj neukazoval. K velkému střetu s veřejností ale došlo 10.února, kdy do soudní síně vstoupili tři neznámí muži, z nichž jeden oznámil předsedovi senátu, že bude pořizovat zvukový záznam. Došlo pak k slovní přestřelce, při které se předseda senátu dožadoval osobních údajů, které „vetřelec“ odmítal poskytnout. Zpestřila ji stížnost lustrovaného, že soudce mluví neslyšitelně a proti ní neochota pana předsedy opakovat sdělení. Soudce trval na tom, že se „vetřelec“ musí podrobit, jinak bude muset opustit soudní síň. Pak se stala zcela neslýchaná věc: do vyhánění „vetřelce“ se zapojili i někteří advokáti, kteří dílem nebyli ochotni vyjádřit se k možnosti jeho pozdějšího předvolání jako svědka, dílem se přímo vyjadřovali, že si nepřejí jeho přítomnost v soudní síni. K dovršení všeho mu pak někteří začali klást otázky, týkající se jeho minulosti a současného postavení. „Vetřelci“ nepomohlo, když nakonec přistoupil k předsedovi senátu a ukázal mu nějaký osobní doklad: pod hrozbou vyvedení justiční stráží opustil soudní síň. Pro poměry u tohoto soudu je příznačné, že jeho následnou stížnost na jednání soudce Novotného odmítl projednat nejdříve předseda soudu Milan Bořek, pak po něm místopředseda Aleš Flídr. Dva „vetřelcovi“ kolegové se soudci představili jakýmisi jmény a směli v soudní síni zůstat. Tato nepřístojnost zkrátila užitečnou část hlavního líčení přibližně o půlhodinu. Je to škoda, způsobená daňovým poplatníkům, z jejichž daní stát financuje soudní řízení. K poslednímu případu lustrace veřejnosti pak došlo 10.února, kdy do soudní síně vstoupil návštěvník v době výpovědi spolupracujícího obžalovaného Jiřího Eliáše. Soudce uspokojil sdělením plného jména a vysvětlením, že jej přivádí zvědavost.
V dalším průběhu jednání důstojnost řízení snižovaly oprávněné stížnosti obhájců (směřující ke správě soudu) na nevybavení soudní síně věšáky a na židle, držící pohromadě jen silou zvyku. Zvláště pak utrpěla při vystoupení spolupracujícího obžalovaného Jiřího Eliáše, jehož neslyšitelný projev vyvolal opakované protesty obhájců. Pan obžalovaný mluvil tak tiše, že místy jeho hlas překrýval klapot klávesnice počítače, na kterém psala zápis úřednice. Soudce reagoval na stížnosti obhájců vysvětlením, že v podstatě nemá jinou možnost, než vyzvat pana obžalovaného, aby mluvil hlasitěji. Obžalovaný pak svým dalším chováním dal obhájcům najevo, co mu mohou… Dožadovali se pak vydání zvukového záznamu na nosiči, aby se mohli přes neděli připravit na kladení otázek. Je trapné, že soudní síň je vybavena reproduktory na bočních stěnách, sloužícími k přenosu hlasu z mikrofonů na stolech soudců, obhájců a na pultíku obžalovaného. Jejich uvedení do provozu je ale zřejmě nad síly správy soudu.
Kladu otázku, zda lze ještě považovat za veřejné hlavní líčení, při němž přítomní v soudní síni neslyší soudce ani obžalovaného a přípustnost přítomnosti veřejnosti je podmíněna libovůlí předsedy senátu.
Na okraj těchto lapálií si jako laik dovolím poznamenat, že veřejnost hlavního líčení je chráněna přímo Ústavou ČR, takže účast veřejnosti při hlavním líčení patří k základním právům občana. Soudce jako orgán státu smí činit pouze úkony, které mu zákon výslovně ukládá nebo povoluje. Zákon o soudech a soudcích právo soudce na lustraci veřejnosti nebo zakazování pořizování zvukových záznamů nezmiňuje, tedy neumožňuje. Předseda senátu má ovšem zajistit, aby v soudní síni neseděl nevyslechnutý svědek. Naprostá většina soudců toto dokáže zajistit, aniž by se musela dopustit nezákonného jednání. Soudce smí vyloučit osobu, o které se někdo ze stran řízení vyjádří, že by ji chtěl navrhnout jako svědka. Tento stav v daném konfliktu nenastal ani přibližně. Omezování práva veřejnosti zasahováním obhájců do práva předsedy senátu na řízení jednání je pak naprostá anomálie, v které asi toto hlavní líčení dosáhlo prvenství, o které není co stát. Předseda senátu neměl v žádném případě dovolit obhájcům, aby vyslýchali „vetřelce“. Žádný právní předpis je k tomu neopravňuje. Ovšem ústavní práva veřejnosti jsou z pohledu soudce Aleše Novotného nicotná, nadřazuje jim své právo vykázat ze soudní síně kohokoli, kdo se mu zdá podezřelý a může si to dovolit jedině proto, že si je jist ochranou ze strany vedení soudu.
„Vetřelec“ podal písemné stížnosti na chování soudců Aleše Novotného a Aleše Flídra. Je to zajímavé čtení, proto je zveřejním s příštím článkem.
Než obraťme pozornost k dokončení prohlášení obž. Shahrama Zadeha, pronášeného v angličtině s pomocí tlumočnice. V prvé části si stěžoval na zásahy do jeho práva na obhajobu orgány činnými v trestním řízení. Při domovní prohlídce v jeho cele a v bytě, ke kterým došlo v jiném trestním řízení, se orgány zmocnily dokumentace, která obsahovala údaje o jeho komunikaci s obhájci a o zamýšlené taktice obhajoby v řízení u Krajského soudu v Brně a také zabavila hotovost, patřící výlučně jeho manželce. Z otázek, které mu kladl předseda senátu, usuzuje, že informace z tohoto zdroje se k němu dostaly, ač na to neměl právo. Stěžoval si také na to, že se mu přičítá ovlivňování spoluobžalovaného Michala Šimáka, jehož stížnost na vydírání ze strany policie zazněla v rámci tohoto soudního řízení: stěžovatele nezná a jeho stížnost vznikla v době, kdy byl pan obžalovaný ve vazbě. Stejně tak odmítl odpovědnost za stížnosti svědků Martina Valentoviče a Jana Doležala. Taková je pravda o rovnosti stran řízení: když policisté vydírali obž. Michala Šimáka s cílem získat od něj křivé svědectví a kvůli tomu je začala vyšetřovat Generální inspekce bezpečnostních sborů, státní zastupitelství jí případ odebralo. Když Shahram Zadeh sice koupil, ale nikterak nepoužil jakási svědecká prohlášení, jejichž vznik neinicioval, dostal se do vazby. A stejně jako v případě procesu u Krajského soudu v Brně se mu přičítá řízení osob, které neznal a měl je řídit z vazby.
Dále si Shahram Zadeh trvale stěžuje na způsob nakládání orgánů činných v trestním řízení se svědkem Petrem Pfeiferem, zakladatelem a vedoucím činitelem společností P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s., v němž policie pod dozorem státního zástupce Aleše Sosíka zpočátku spatřovala řídící článek podvodné sítě, která způsobila státu škodu na neodvedeném DPH, nechala prověřit jeho činnost v Rakousku cestou mezinárodní policejní spolupráce, ale nakonec na jeho místo do čela sítě bez vysvětlení postavila Shahrama Zadeha a dokumentaci o vyšetřování proti Petru Pfeiferovi státní zástupce Aleš Sosík odstranil ze spisu. Petra Pfeifera vede jako korunního svědka proti Shahramu Zadehovi.
Petr Pfeifer má zvláštní důvod pomáhat orgánům činným v trestním řízení: ač se to snažil v občanskoprávním řízení neúspěšně zastřít, je velkým dlužníkem Zadehovy obchodní společnosti Strong Strike: poslat věřitele do vězení je oblíbeným trikem dlužníků, kteří nehodlají splatit svůj dluh. Se smíšenými pocity přijal Shahram Zadeh zprávu Policie České republiky, že Petr Pfeifer je v postavení podezřelého v řízení, vedeném na základě trestního oznámení kvůli jeho únosu, spáchanému v Bratislavě: spokojenost projevil pan obžalovaný proto, že PČR přiznala Petru Pfeiferovi postavení podezřelého, nespokojenost proto, že PČR v této věci dlouho nekonala a kladná zpráva přišla až dva roky po podání trestního oznámení. Petr Pfeifer slouží jako korunní svědek proti Shahramu Zadehovi a je nesporné, že poskytováním ochrany jej orgány činné v trestním řízení nadřazují nad pana obžalovaného, zbavujíce jej tak rovného postavení v řízení. Vytvořili nový institut, který trestní řád nezná: spolupracující spolupachatel.
V dalším se pan obžalovaný snažil přesvědčit senát o své nevině. V úvodu citoval krátké textové zprávy, které si prostřednictvím mobilních telefonů vyměňovali manažeři společností P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s. obž.Daniel Rudzan a obž. Eliška Coufalová, v nichž vyjadřovali nevoli nad kontrolní činností Shahrama Zadeha vůči nim jako dlužníkům a přání se jej zbavit. Všiml jsem ji, že Eliška Coufalová výslovně konstatovala, že zásahy Shahrama Zadeha jsou nevhodné již proto, že jejich obchodu nerozumí.
Na to navázal pan obžalovaný vysvětlením, že se skutečně nikdy dříve nezabýval obchody, v nichž by hrály roli manipulace s daní z přidané hodnoty, nikdy neměl nic společného s obchody s pohonnými hmotami. Jeho postoj k výše zmíněným obchodním společnostem byl čistým vztahem věřitele, který chtěl mít jistotu, že své peníze dostane zpět. Nikdy nemohl vůči nim vystupovat jako řídící činitel, protože neměl odpovídající institucionální postavení a pravomoci a nakonec ani neznal osoby, jež se dle obžaloby měly podřizovat jeho řízení. Ostatně obžaloba nijak nespecifikuje jeho řídící úkony. Manažeři výše zmíněných společností, s nimiž se dostal do styku, byli v postavení, v němž k žádným manipulacím s daní z přidané hodnoty nemohlo dojít, protože obchodovali bez daně. K zmizení daně docházelo až někde v nejspodnějších patrech „sítě“, kam žádným způsobem nedohlédl a nedosáhl a s nikým z konečných odběratelů se nikdy nesetkal. Připomněl v této souvislosti zprávu Finančně analytického útvaru MF, z které lze vyvodit, že k zpronevěrám odvodů daně z přidané hodnoty skutečně došlo, ale dopustili se jich úplně jiní lidé než obžalovaní.
Panu obžalovanému zvláště vadí, že podstatou obvinění proti němu v obou kauzách – v současné i té nové – je tvrzení, že kohosi a cosi „řídil“, v případě nového případu dokonce z vazby. Považoval proto za vhodné v rámci svého vystoupení poskytnout senátu obsáhlé poučení o tom, co je „řízení“, jaká jsou jeho pravidla a jakými pravomocemi a odpovědností musí být vybaven nositel této funkce. Byl to učebnicový výklad, obsahově naprosto přesný. Pozdější výklad důkazů soudem prozradí, do jaké míry byli členové senátu způsobilí jej pochopit.
Shahram Zadeh po skončení souvislého výkladu odmítl odpovídat na otázky s tím, že odpovídat sice bude, ale až později, až po seznámení s obsahem výpovědí spoluobžalovaných a svědků pochopí, co se mu vlastně klade za vinu. Předseda senátu pak přečetl jeho výpovědi z přípravného řízení a upozornil na některé rozpory mezi nimi a obsahem jeho vystoupení před soudem.
Soud následně přikročil k výslechu spolupracujícího obžalovaného Jiřího Eliáše. Jak jsem uvedl výše, kvůli jeho neslyšitelnosti jej doprovázely neúčinné protesty obhájců. Nemaje k disposici oficiální zvukový záznam, netroufám si v tuto chvíli komentovat obsah jeho vystoupení. Stojí však za zmínku, že se na tváři obž. Shahrama Zadeha objevil spokojený úsměv, když Jiří Eliáš na dotaz soudce odpověděl, že jej neznal.
Netušil jsem, že ztroskotání pokusu státního zástupce Jiřího Kadlece uvalit na něj znova vazbu bezprostředně po propuštění na svobodu po složení rekordní kauce 150 milionů Kč neodradilo jeho uniformované a otalárované pronásledovatele od pokušení dostat jej zpět do vazby a současně podržet kauci v rukou státu. Ničemný záměr státního zástupce Jiřího Kadlece zmařil Krajský soud v Brně, který rozhodl, že nejsou splněny základní zákonné důvody pro uvalení vazby (což navrhující státní zástupce jistě věděl ) a účinky kauce se vztahují i na jiná řízení, v nichž je žádoucí zabránit útěku obviněného.
Proluka v hlavním líčení je pravděpodobně výsledkem dohody mezi státními zástupci Alešem Sosíkem, Michalem Galatem a soudcem Alešem Novotným, neboť vznikl časový prostor, v němž nemohlo dojít ke kolizím úkonů trestního řízení ve dvou souvisejících trestních věcech: v probíhajícím řízení u Krajského soudu v Brně a novém, v němž pak došlo k zadržení Shahrama Zadeha a novému uvalení vazby dne 4. prosince 2016. Zadržení a uvalení vazby proběhlo klasickým „podpásovým“ způsobem, který dle hojně rozšířeného mínění v komunitě advokátů zajišťuje úspěšnost sporných návrhů na uvalení vazby: řízení se načasuje tak, aby o uvalení vazby rozhodl v neděli předem známý žurnální soudce, od něhož se dá očekávat vstřícnost. V tomto případě nezklamal místopředseda Městského soudu v Brně Aleš Dufek, který v případě Shahrama Zadeha vyhověl návrhu na uvalení vazby ze všech tří vazebních důvodů včetně vazby útěkové. Kauci 150 milionů Kč prostě ignoroval s tím, že stejně propadne státu.
Podezírám režiséry nového zásahu proti Shahramu Zadehovi, že jeho načasování je odvetou za nepříjemně ostré kritické vyjadřování pana obžalovaného o činnosti státního zástupce Aleše Sosíka (m.j.upozornil, že během vyšetřování pod jeho dohledem vzrostla škoda z trestné činnosti o 2,25 miliardy Kč), také je nástrojem psychologického nátlaku na něj. Jako laik soudím, že ve vztahu k hlavnímu líčení u Krajského soudu v Brně již nelze mluvit o férovém procesu, neboť státní moc vystavila pana obžalovaného nátlaku v době, kdy vypovídá před soudem a má se svobodně obhajovat.
Z výše uvedených důvodů jsem s napětím očekával, jak se bude pan obžalovaný vyjadřovat při pokračování svého prohlášení při hlavním líčení ve dnech 8.- 10.února 2017. Během jeho slyšení jsem se pak přesvědčil, že jej vazba nezlomila: nadále vystupuje s bojovností sebevědomého člověka, trvajícího na své nevině.
Celé líčení ve dnech 8.-10.února 2017 bylo zvláštní, vybočovalo ze všeho, co jsem při monitorování desítek soudních řízení zažil. Začalo to maličkostí: při vstupní prohlídce jsem poprvé u tohoto soudu musel sundat opasek. Samo jednání začalo s citelným zpožděním, patrně kvůli pozdnímu příchodu přísedící Elišky Vránové; totéž se opakovalo také 10.února 2017. Pana obžalovaného přivádí eskorta šesti zakuklenců Vězeňské služby ČR, vyzbrojených samopaly, a dvou příslušníků PČR (nemaskovaných). Zakuklenci se pak střídají po třech v dozoru v soudní síni. Zřejmě za drahé peníze daňových poplatníků chrání bezpečnost pana obžalovaného proti ohrožení ze strany senátu, obhájců a hrstky zvědavců z veřejnosti. Dosvědčuji, že s hlavní samopalu téměř u hlavy se cítím v naprostém bezpečí.
Předseda senátu Aleš Novotný dal opět průchod své posedlosti lustracemi veřejnosti. Hned 8. února vyvolal hlasitý protest předsedy spolku Šalamoun Johna Boka, kterému ale vysvětlil, že ho zná a na něj neukazoval. K velkému střetu s veřejností ale došlo 10.února, kdy do soudní síně vstoupili tři neznámí muži, z nichž jeden oznámil předsedovi senátu, že bude pořizovat zvukový záznam. Došlo pak k slovní přestřelce, při které se předseda senátu dožadoval osobních údajů, které „vetřelec“ odmítal poskytnout. Zpestřila ji stížnost lustrovaného, že soudce mluví neslyšitelně a proti ní neochota pana předsedy opakovat sdělení. Soudce trval na tom, že se „vetřelec“ musí podrobit, jinak bude muset opustit soudní síň. Pak se stala zcela neslýchaná věc: do vyhánění „vetřelce“ se zapojili i někteří advokáti, kteří dílem nebyli ochotni vyjádřit se k možnosti jeho pozdějšího předvolání jako svědka, dílem se přímo vyjadřovali, že si nepřejí jeho přítomnost v soudní síni. K dovršení všeho mu pak někteří začali klást otázky, týkající se jeho minulosti a současného postavení. „Vetřelci“ nepomohlo, když nakonec přistoupil k předsedovi senátu a ukázal mu nějaký osobní doklad: pod hrozbou vyvedení justiční stráží opustil soudní síň. Pro poměry u tohoto soudu je příznačné, že jeho následnou stížnost na jednání soudce Novotného odmítl projednat nejdříve předseda soudu Milan Bořek, pak po něm místopředseda Aleš Flídr. Dva „vetřelcovi“ kolegové se soudci představili jakýmisi jmény a směli v soudní síni zůstat. Tato nepřístojnost zkrátila užitečnou část hlavního líčení přibližně o půlhodinu. Je to škoda, způsobená daňovým poplatníkům, z jejichž daní stát financuje soudní řízení. K poslednímu případu lustrace veřejnosti pak došlo 10.února, kdy do soudní síně vstoupil návštěvník v době výpovědi spolupracujícího obžalovaného Jiřího Eliáše. Soudce uspokojil sdělením plného jména a vysvětlením, že jej přivádí zvědavost.
V dalším průběhu jednání důstojnost řízení snižovaly oprávněné stížnosti obhájců (směřující ke správě soudu) na nevybavení soudní síně věšáky a na židle, držící pohromadě jen silou zvyku. Zvláště pak utrpěla při vystoupení spolupracujícího obžalovaného Jiřího Eliáše, jehož neslyšitelný projev vyvolal opakované protesty obhájců. Pan obžalovaný mluvil tak tiše, že místy jeho hlas překrýval klapot klávesnice počítače, na kterém psala zápis úřednice. Soudce reagoval na stížnosti obhájců vysvětlením, že v podstatě nemá jinou možnost, než vyzvat pana obžalovaného, aby mluvil hlasitěji. Obžalovaný pak svým dalším chováním dal obhájcům najevo, co mu mohou… Dožadovali se pak vydání zvukového záznamu na nosiči, aby se mohli přes neděli připravit na kladení otázek. Je trapné, že soudní síň je vybavena reproduktory na bočních stěnách, sloužícími k přenosu hlasu z mikrofonů na stolech soudců, obhájců a na pultíku obžalovaného. Jejich uvedení do provozu je ale zřejmě nad síly správy soudu.
Kladu otázku, zda lze ještě považovat za veřejné hlavní líčení, při němž přítomní v soudní síni neslyší soudce ani obžalovaného a přípustnost přítomnosti veřejnosti je podmíněna libovůlí předsedy senátu.
Na okraj těchto lapálií si jako laik dovolím poznamenat, že veřejnost hlavního líčení je chráněna přímo Ústavou ČR, takže účast veřejnosti při hlavním líčení patří k základním právům občana. Soudce jako orgán státu smí činit pouze úkony, které mu zákon výslovně ukládá nebo povoluje. Zákon o soudech a soudcích právo soudce na lustraci veřejnosti nebo zakazování pořizování zvukových záznamů nezmiňuje, tedy neumožňuje. Předseda senátu má ovšem zajistit, aby v soudní síni neseděl nevyslechnutý svědek. Naprostá většina soudců toto dokáže zajistit, aniž by se musela dopustit nezákonného jednání. Soudce smí vyloučit osobu, o které se někdo ze stran řízení vyjádří, že by ji chtěl navrhnout jako svědka. Tento stav v daném konfliktu nenastal ani přibližně. Omezování práva veřejnosti zasahováním obhájců do práva předsedy senátu na řízení jednání je pak naprostá anomálie, v které asi toto hlavní líčení dosáhlo prvenství, o které není co stát. Předseda senátu neměl v žádném případě dovolit obhájcům, aby vyslýchali „vetřelce“. Žádný právní předpis je k tomu neopravňuje. Ovšem ústavní práva veřejnosti jsou z pohledu soudce Aleše Novotného nicotná, nadřazuje jim své právo vykázat ze soudní síně kohokoli, kdo se mu zdá podezřelý a může si to dovolit jedině proto, že si je jist ochranou ze strany vedení soudu.
„Vetřelec“ podal písemné stížnosti na chování soudců Aleše Novotného a Aleše Flídra. Je to zajímavé čtení, proto je zveřejním s příštím článkem.
Než obraťme pozornost k dokončení prohlášení obž. Shahrama Zadeha, pronášeného v angličtině s pomocí tlumočnice. V prvé části si stěžoval na zásahy do jeho práva na obhajobu orgány činnými v trestním řízení. Při domovní prohlídce v jeho cele a v bytě, ke kterým došlo v jiném trestním řízení, se orgány zmocnily dokumentace, která obsahovala údaje o jeho komunikaci s obhájci a o zamýšlené taktice obhajoby v řízení u Krajského soudu v Brně a také zabavila hotovost, patřící výlučně jeho manželce. Z otázek, které mu kladl předseda senátu, usuzuje, že informace z tohoto zdroje se k němu dostaly, ač na to neměl právo. Stěžoval si také na to, že se mu přičítá ovlivňování spoluobžalovaného Michala Šimáka, jehož stížnost na vydírání ze strany policie zazněla v rámci tohoto soudního řízení: stěžovatele nezná a jeho stížnost vznikla v době, kdy byl pan obžalovaný ve vazbě. Stejně tak odmítl odpovědnost za stížnosti svědků Martina Valentoviče a Jana Doležala. Taková je pravda o rovnosti stran řízení: když policisté vydírali obž. Michala Šimáka s cílem získat od něj křivé svědectví a kvůli tomu je začala vyšetřovat Generální inspekce bezpečnostních sborů, státní zastupitelství jí případ odebralo. Když Shahram Zadeh sice koupil, ale nikterak nepoužil jakási svědecká prohlášení, jejichž vznik neinicioval, dostal se do vazby. A stejně jako v případě procesu u Krajského soudu v Brně se mu přičítá řízení osob, které neznal a měl je řídit z vazby.
Dále si Shahram Zadeh trvale stěžuje na způsob nakládání orgánů činných v trestním řízení se svědkem Petrem Pfeiferem, zakladatelem a vedoucím činitelem společností P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s., v němž policie pod dozorem státního zástupce Aleše Sosíka zpočátku spatřovala řídící článek podvodné sítě, která způsobila státu škodu na neodvedeném DPH, nechala prověřit jeho činnost v Rakousku cestou mezinárodní policejní spolupráce, ale nakonec na jeho místo do čela sítě bez vysvětlení postavila Shahrama Zadeha a dokumentaci o vyšetřování proti Petru Pfeiferovi státní zástupce Aleš Sosík odstranil ze spisu. Petra Pfeifera vede jako korunního svědka proti Shahramu Zadehovi.
Petr Pfeifer má zvláštní důvod pomáhat orgánům činným v trestním řízení: ač se to snažil v občanskoprávním řízení neúspěšně zastřít, je velkým dlužníkem Zadehovy obchodní společnosti Strong Strike: poslat věřitele do vězení je oblíbeným trikem dlužníků, kteří nehodlají splatit svůj dluh. Se smíšenými pocity přijal Shahram Zadeh zprávu Policie České republiky, že Petr Pfeifer je v postavení podezřelého v řízení, vedeném na základě trestního oznámení kvůli jeho únosu, spáchanému v Bratislavě: spokojenost projevil pan obžalovaný proto, že PČR přiznala Petru Pfeiferovi postavení podezřelého, nespokojenost proto, že PČR v této věci dlouho nekonala a kladná zpráva přišla až dva roky po podání trestního oznámení. Petr Pfeifer slouží jako korunní svědek proti Shahramu Zadehovi a je nesporné, že poskytováním ochrany jej orgány činné v trestním řízení nadřazují nad pana obžalovaného, zbavujíce jej tak rovného postavení v řízení. Vytvořili nový institut, který trestní řád nezná: spolupracující spolupachatel.
V dalším se pan obžalovaný snažil přesvědčit senát o své nevině. V úvodu citoval krátké textové zprávy, které si prostřednictvím mobilních telefonů vyměňovali manažeři společností P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s. obž.Daniel Rudzan a obž. Eliška Coufalová, v nichž vyjadřovali nevoli nad kontrolní činností Shahrama Zadeha vůči nim jako dlužníkům a přání se jej zbavit. Všiml jsem ji, že Eliška Coufalová výslovně konstatovala, že zásahy Shahrama Zadeha jsou nevhodné již proto, že jejich obchodu nerozumí.
Na to navázal pan obžalovaný vysvětlením, že se skutečně nikdy dříve nezabýval obchody, v nichž by hrály roli manipulace s daní z přidané hodnoty, nikdy neměl nic společného s obchody s pohonnými hmotami. Jeho postoj k výše zmíněným obchodním společnostem byl čistým vztahem věřitele, který chtěl mít jistotu, že své peníze dostane zpět. Nikdy nemohl vůči nim vystupovat jako řídící činitel, protože neměl odpovídající institucionální postavení a pravomoci a nakonec ani neznal osoby, jež se dle obžaloby měly podřizovat jeho řízení. Ostatně obžaloba nijak nespecifikuje jeho řídící úkony. Manažeři výše zmíněných společností, s nimiž se dostal do styku, byli v postavení, v němž k žádným manipulacím s daní z přidané hodnoty nemohlo dojít, protože obchodovali bez daně. K zmizení daně docházelo až někde v nejspodnějších patrech „sítě“, kam žádným způsobem nedohlédl a nedosáhl a s nikým z konečných odběratelů se nikdy nesetkal. Připomněl v této souvislosti zprávu Finančně analytického útvaru MF, z které lze vyvodit, že k zpronevěrám odvodů daně z přidané hodnoty skutečně došlo, ale dopustili se jich úplně jiní lidé než obžalovaní.
Panu obžalovanému zvláště vadí, že podstatou obvinění proti němu v obou kauzách – v současné i té nové – je tvrzení, že kohosi a cosi „řídil“, v případě nového případu dokonce z vazby. Považoval proto za vhodné v rámci svého vystoupení poskytnout senátu obsáhlé poučení o tom, co je „řízení“, jaká jsou jeho pravidla a jakými pravomocemi a odpovědností musí být vybaven nositel této funkce. Byl to učebnicový výklad, obsahově naprosto přesný. Pozdější výklad důkazů soudem prozradí, do jaké míry byli členové senátu způsobilí jej pochopit.
Shahram Zadeh po skončení souvislého výkladu odmítl odpovídat na otázky s tím, že odpovídat sice bude, ale až později, až po seznámení s obsahem výpovědí spoluobžalovaných a svědků pochopí, co se mu vlastně klade za vinu. Předseda senátu pak přečetl jeho výpovědi z přípravného řízení a upozornil na některé rozpory mezi nimi a obsahem jeho vystoupení před soudem.
Soud následně přikročil k výslechu spolupracujícího obžalovaného Jiřího Eliáše. Jak jsem uvedl výše, kvůli jeho neslyšitelnosti jej doprovázely neúčinné protesty obhájců. Nemaje k disposici oficiální zvukový záznam, netroufám si v tuto chvíli komentovat obsah jeho vystoupení. Stojí však za zmínku, že se na tváři obž. Shahrama Zadeha objevil spokojený úsměv, když Jiří Eliáš na dotaz soudce odpověděl, že jej neznal.
↧
Proč je Západ vyřízen
- J.V. -
13.2.2017 Politikus, překlad Leva-netiiii
Autor článku klade otázku o úrovni technického vzdělávání na Západě, a to zejména v USA. Proč jsou v USA inženýři cizinci, zatímco dělníci jsou Američané? Ne se všemi závěry lze souhlasit, ale dojmy popsané autorem pomáhají pochopit zvláštnosti pochopením charakteristiky západního technologického životního stylu ...
Proč je Západ vyřízen. Názor inženýra
V tomto krátkém článku se chci podělit o svá zjištění založená na tom, co jsem viděl na vlastní oči. Pracuji jako inženýr na moskevské pobočce velkého amerického výrobce letadel. Je to práce na dálku. Američané pošlou zadání a inženýři v moskevské kanceláři pracují jako kresliči, ovšem nikoli na rýsovacím prkně, ale v 3D modeláři. Přesně stejné práce pro tuto společnost se provádí v Itálii, Japonsku a dalších zemích. Docela často se práce neomezuje pouze na „kreslení“, často jde o rozpracování celých sestav.
Práce je také spojena s častými služebními cestami do USA, kde jsou umístěny továrny. Na těchto služebních cestách jsem strávil dost měsíců. Hned jsem si všiml jistých podivností, které jsem si ještě donedávna nemohl vysvětlit.
Základem je to, že inženýrský personál Američanů prakticky nemluví bez přízvuku. To znamená, že prakticky žádný z inženýrů, alespoň z oblasti civilního letectví, se nenarodil ve Spojených státech. Dělníci jsou většinou původem z USA, většinou běloši a nad čtyřicet let, ale inženýři jsou převážně cizinci, nebo naturalizovaní cizinci. Ve výsledku je všechno vzhůru nohama, inženýři jsou cizinci a dělníci domácí.
Ale zpět k platům v USA, které dnes za pomoci důvěry v dolar řeší všechny problémy nedostatku kvalifikovaného personálu. V Americe cizinec-inženýr má čtyřikrát vyšší plat, než já v Moskvě. A při takových platech je v USA jen velmi málo místních inženýrů. No budiž, manažeři byli místní, ale tady ne. Můj manažer z americké strany je Albánec hovořící s přízvukem. Stejná situace je na severu USA ve státě Washington, ale tamější technický personál je čínský a východoevropský.
To vše jsem nemohl pochopit, dokud jsem na Internetu nenarazil na článek jednoho lotyšského zkrachovalého podnikatele, který odjel do Británii na práci. Mimo všechny hrůzy života v Anglii pracujícího cizince, moji pozornost upoutala jedna epizoda, kdy tento Lotyš navštívil své polské přátele a viděl jejich syna, žáka britské školy dělat domácí úkoly. Tento žák kreslil jakési kruhy a body. Ukázalo se, že počítá patnáct děleno třemi. Číslo patnáct zakroužkoval, z kroužku vyvedl tři skupiny po pěti tečkách a získal výsledek. Přičemž se nejednalo o žáka nejnižších tříd. Když se ho Lotyš zeptal kolik bude dvě stě děleno deseti, žák odpověděl, že to je velmi obtížný úkol, ale zkusí to. Zakroužkoval číslo 200 a začal počítat puntíky. Nato se Lotyšovi žáka zželelo a požádal ho, aby se víc netrápil.
Potom tento Lotyš poznal další polskou rodinu, která se vrátila do Varšavy. Jejich dcera z páté třídy britské školy šla poprvé do polské školy. Přesně o hodinu později vyběhla ven z budovy své nové škole se slzami a křičela, že se tam nikdy nevrátí. Ukázalo se, že se celá třída smála již po prvních jednoduchých otázkách učitele. Syn dalšího Poláka skončil britskou školu. Když se Lotyš zeptal na syna: „No, jak si stojí?“ otec stručně odpověděl: „Hlupák“.
Nedávno jsem se od známého ředitele školy dozvěděl, že jeden z našich diplomatických pracovníků se rozhodl poslat svou dceru na rok do Londýna do školy, aby se zlepšila v angličtině. Můj známý tu dívku znal a říkal, že to byla slušná dívka, krasavice a vynikající studentka. Rok nato ji po návratu z anglické školy prostě nepoznal. Její angličtina byla plná ‚fejků‘, piercing, tetování a drzé chování. Sám řekl: „Ta dívka je ztracena.“ Vůbec, poznamenal, když se jde kolem naší školy, je tam ticho – probíhá výuka. Ale kdykoliv šel během svého pobytu okolo anglických státních škol, byl řev slyšet sto metrů od školy a to potom o žádném normálním vzdělávání při takovém hluku nemůže jít řeč.
Kvalita anglického vzdělání již způsobuje krizi v britském jaderném průmyslu. Není kým zaměnit specialisty odcházející do důchodu. Přitom zatím nejsou připraveni přijímat do takového zranitelného sektoru cizince a kromě toho nemohou nabídnout stejné peníze, jako v USA. Myslím, že katastrofu anglických státních škol lze směle promítat do amerických, či jiných západních škol, protože programy jsou zhruba stejné.
Zde je další případ z Internetu. Náš člověk z ruských hlubin odešel do Kanady učit se angličtinu do jedné z nejlepších kanadských jazykových škol. Tam se v hodině rozebíral článek, o obezitě ve světě. Závěr článku byl ten, že tento problém dosahuje maxima v anglicky mluvících zemích. Následoval test s otázkou: „Ovlivňuje učení angličtiny nadváhu?“ Náš člověk na idiotskou otázku odpověděl samozřejmě „Ne“. Správná odpověď ovšem byla „Ano“! Náš muž se snažil diskutovat s učitelkou, v Kanadě narozenou indickou ženou. Ona odpověděla: „Samozřejmě, že ‚Ano‘ je správná odpověď“, a uvedla příklad svého strýce, který po přestěhování z Indie do Kanady se začal učit angličtinu a v důsledku toho strašně přibral na váze.
To ukazuje na naprostý zánik vidění elementárních příčinných vztahů již u učitelů. Již vyrostla celá generace učitelů odpovídajících úrovni svých žáků. Dokonce i v případě, že by se Západ rozhodl chtít navrátit normální systém vzdělávání, oni prostě nenajdou potřebný počet učitelů schopných osvojit běžné učebnice. Samozřejmě, lze argumentovat, že tyto školy jsou pro plebs, zatímco v elitních školách je všechno v pořádku. Ale soudě podle činů západní elity, ani jejich školy nejsou v pořádku. Například můžeme připomenout rozhořčení bývalého prezidentského kandidáta Mitta Romneyho, když nemohl otevřít okno v letadle, aby vyvětral a dokonce chtěl pozvednout tuto otázku v Kongresu. V Rusku každý školák ví (nebo alespoň doufám), proč nelze otevřít okno ve výšce deset tisíc metrů.
Můžeme také poznamenat, že v posledních letech oblíbenou americkou praxí je dělat ze sebe blázna. Jen Psaki*/ se v tomto směru již stala pojmem. Podle mého názoru dělat ze sebe blbce je nejjednodušší způsob, jak ztratit důvěryhodnost. A zkusme připustit takovou pobuřující myšlenku: „Panebože, co když to nepředstírají?“ Jak si vysvětlit skutečnost, že Čína bez předběžné demokratizace dostala Marshallův plán, tedy investice, technologie a především neomezený domácí trh USA, zatímco podle všech pravidel demokratickým zemím nebylo poskytnuto vůbec nic? Co bylo cílem – řízený chaos? Výsledky naznačují, že nebyl ani řízený. V důsledku pozitivní obraz USA je zničen, i když do něj bylo investováno hodně peněz.
USA se nyní proměnily v opici s granátem. Dokonce zastrašily i spojence. Evropa třesoucí se rukou podává opici poslední banány, aby granát neletěl směrem k ní. Úroveň vzdělání ovlivňuje i americký vojensko-průmyslový komplex, kam je přístup zahraničních inženýrů s tradičním vzděláním omezen. Například ve vojenském letectvu jsou F22 a F35 kvůli neuváženým kompromisům v řadě ukazatelů horší než předchozí generace. Pravděpodobně z důvodu utajení je to práce hlavně inženýrů narozených ve Spojených státech. A dokonce i v oblasti elektronických udělátek, pokud vezmeme ikonu Steva Jobse, když se ho ptali, proč nepřenese výrobu iPhone do USA, odpověděl otázkou: „Kde mám vzít tolik inženýrů?“
Většina amerických vysokých škol s předměty jako „zombologie“ se prostě zabývají jen čerpáním peněz a distribuci diplomů, které jsou dostatečné tak pro McDonalda. Na dobré vysoké školy, jichž není tak mnoho, nastupují na technické obory převážně Asiaté. Místní se domnívají, že tyto obory jsou pro ně příliš složité a jednodušší bude se naučit, jak sestavit falešné závěrky společností, aby rostla prázdná kapitalizace na burze.
Naskýtá se otázka, jak mohli přivést svůj vlastní vzdělávací systém do takového katastrofálního stavu? Nemáte-li brát v úvahu konspirační teorie a uvažovat, že příčinou byly dobré záměry, můžeme uvažovat dvě hypotézy. První z nich je o humanizaci vzdělávání. Děti by neměly být nuceny se učit. Vše by mělo být na základě dobrovolnosti. Pokud nechtějí, neměly by ani dělat domácí úkoly. V důsledku toho je program výuky zjednodušen. Ale vždyť hlavním úkolem školy dokonce ani není získání konkrétních znalostí, které se nemusí v životě využít. Hlavním cílem je rozvoj mozku, vypracování určité intelektuální pevnosti, aby člověk nezůstal jak solný sloup, pokud se před ním objeví jen trochu složitější úkol, než na jaký je zvyklý.
Dalším důvodem poklesu úrovně vzdělání v amerických školách je nastavení společné laťky pro bělochy, černochy i hispánce. Nechci říkat nic špatného o intelektuálních schopnostech těchto skupin, jen jejich kultura nepřipouští nucení dětí ke studiu. Proces degradace americké školy byl postupný. Po dlouhou dobu bílí studenti svými výsledky silně překonávali ostatní. Jednoduše řečeno, bílí a Asiaté, kterých na zkouškách přibývalo, dostali jedničky, zatímco ostatní čtyřky. To se začalo považovat za etnickou diskriminaci. Program se zjednodušil. Bílí a Asiaté začali dostávat jedničky, ostatní trojky. To nestačilo. Nyní všechny skupiny dostávají přibližně stejné známky.
Někdo může říci, že ruská státní maturita povede ke stejnému efektu, ale dnes je velký rozdíl mezi úrovní otázek v ruské státní maturitě jejími západními protějšky. Úroveň jejich maturit není daleko od ruské základní školy. Z toho vyplývá závěr – v žádném případě se nesmí zjednodušit výukový program. Například v Jižní Korei se pouze zvyšuje náročnost. Výsledky jsou zřejmé.
Západní svět, měníce se na absurdní divadlo, rychle ztrácí svou přitažlivost. Ještě zůstala určitá setrvačnost vědomí, například Ukrajinců, kteří se chtějí integrovat do Evropy. Jenomže oni se dnes chtějí spojit s Evropou včerejší – etnicky homogenní, klidnou, prosperující, která existuje jen v mýtech. Ukrajinští fanatici se chtějí vrátit do doby, kdy ještě neexistovala žádná otevřená Overtonova okna, skrz které se vlily vousaté ženy a genderové vzdělání. A teď se k tomu přidává i hospodářská devastace.
*/ Psaki - mluvčí amerického prezidenta, pověstná svými trapnými prohlášeními a vývody (pozn.red. NR)
- - -
↧
