Eric Best
11. 09. 2015  The Fleet Sheet Final Word

Kamkoli se podíváte, obrací politici o 180 stupňů ve snaze vyhrát volby nebo zajistit, že budou na té „správné straně historie“. Mají v politice přesvědčení a ochota stát si za tím, čemu člověk věří bez ohledu na odpor, ještě místo (jestli někdy měly)?
Angela Merkelová ke svému spíše liberálnímu postoji k imigraci dospěla tak pomalu a opatrně, že je těžké říci, co si o problému skutečně myslí. Někteří analytici čtou její postoj jako opětovnou snahu držet se zlaté střední cesty, která přiláká co nejvíce voličů.

Bohuslav Sobotka, zdá se, míří stejným směrem. Zprvu se důrazně ohradil proti unijním kvótám, ale dost možná je nakonec, až je Merkelová v nějaké podobě protlačí, podpoří. To mu přinese hlasitou chválu z Bruselu i od domácích neziskovek.

Barrack Obama v roce 2008 v rozhovoru řekl, že on osobně věří, že manželství existuje „mezi mužem a ženou“, a že nepodporuje sňatky osob stejného pohlaví. V roce 2012 už byl zastáncem těchto sňatků. Zajištění práv gayů, leseb, bisexuálů a transsexuálů se stalo prioritou amerického ministerstva zahraničí. Od nesouhlasu se sňatky ke snaze zajistit práva pro každého na celém světě je to dost velký skok. Jak se politik může vyrovnat s tak dramatickou změnou postoje?

Přesně tím se zabývá nová (a vydařená) minisérie stanice HBO „Show Me a Hero“. Pojednává o sociálním bydlení a začleňování. Hlavní hrdina si svou snahou být na správné straně problému způsobí takové politické těžkosti, až se ho v jednu chvíli jeho dobrá kamarádka zeptá: „Věříš vůbec v něco jiného než sám v sebe?“ Možná by touhle otázkou měla začínat každá politická debata.


Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.

Nick Hallet
11. 9. 2015  Breitbart a AC24

Marine Le Penová by vyhrála první kolo příštích francouzských presidentských voleb, kdyby se konaly teď, zjišťuje průzkum. Průzkum Ifop pro Le Figaro přišel spolu s tím, jak do Francie začalo přijíždět asi 1 000 migrantů poté, co president Francois Hollande slíbil vzít jich v následujících dvou letech 24 000.

The Times referuje, že prvních 200 oficiální činitelé přivítali v Champagne-sur-Seine a v Pontoise na okraji Paříže. Asi 55 procent lidí ve Francii je proti braní jakýchkoliv nových migrantů, avšak navíc tucty starostů po celé Francii odmítají jakékoliv migranty ve svých městech ubytovat.

Starostové měst Roanne a Belfort řekli, že vezmou jen křesťanské migranty, čímž vyvolali hněv ministerského předsedy Manuela Vallse:

„Nebudete dělat žádný výběr na základě náboženství. Právo na azyl je universálním právem.“

Mnozí lidé ve Francii však s Vallsem nesouhlasí. Průzkum Ifop staví političku proti masové imigraci Le Penovou na první místo s 27 procenty, kde je bývalý president Nicolas Sarkozy s 25 dva body za ní.

Úřadující Francois Hollande by byl v prvním kole vyřazen, když vychází uboze jako třetí s pouhými 19 procenty. Le Pen se bude v prosinci ucházet rovněž i o presidentství kraje Nord-Pas de Calais, v čemž jí současná migrační krize dodává na hybnosti. Proti ní kandiduje Xavier Bertrand, politik ze strany Nicolase Sarkozyho, který rovněž zaujal tvrdý postoj proti usazování nových migrantů.

Tento region zřídil ohromný tábor s přezdívkou „Džungle“, jelikož tisíce migrantů se pokouší překročit Kanál do Británie.

Le Penová v úterý řekla, že většina lidí, co přichází do Francie, nejsou žádní uprchlíci, nýbrž mužští ekonomičtí migranti. Rovněž obvinila Německo, že je přijímá, aby se stali průmyslovými „otroky“.

Bývalý ministerský předseda Jean-Pierre Raffarin řekl rádiu France-Inter:

„Marine Le Pen by mohla podle průzkumů a dnešních reakcí veřejného mínění presidentské volby vyhrát. Slabost presidenta Hollanda vytváří pro Madame Le Penová možnost vítězství. Až dosud to byla dost virtuální hrozba. Myslím ale, že teď se stala reálnou hrozbou.“

Francois Hollande je teď nejnepopulárnějším presidentem od vytvoření Páté republiky. Jeho šance na znovuzvolení ve volbách 2017 vypadají chabě a slíbil, že do nich nepůjde, pokud do začátku volebního roku nespadne nezaměstnanost. Hlavním vyzyvatelem Le Penové by mohl být bývalý president Nicolas Sarkozy, který je odhodlaný zařídit si návrat a znovu presidentovat. Pokud se dostane do druhého kola, tak je pravděpodobné, že by mohl přetáhnout většinu Hollandových socialistických voličů a Le Penovou překonat.


Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: breitbart.com

Milan Vidlák
11.9.2015 



Jako odpověď na raní článek vlka z Kosy jsme do redakce dostali následující text od šéfredaktora časopisu Šifra:
 
"Coby novinář, který se podíval na oficiální verzi podrobněji, mám na rozdíl od pana Vlka o její věrohodnosti značné pochybnosti… Netroufám si říct, co se tehdy přesně stalo, ale píšu spíš o tom, co se nestalo."

Jedenáctého září 2001 celý svět přikovaný k televizním obrazovkám užasle sledoval, jak se v důsledku nárazu letadel řítí k zemi americký symbol, dvě věže Světového obchodního centra.

Devatenáct sebevražedných útočníků s nožíky na otevírání krabic tehdy údajně uneslo čtyři letadla komerčních společností American Airlines a United Airlines, všem se povedlo přemoci posádku, přelstít celou leteckou obranu USA a narazit do dvou mrakodrapů v New Yorku i nejstřeženější budovy světa Pentagonu, sídla amerického ministerstva obrany ve Washingtonu. Dalšímu útoku pak zabránili pasažéři jednoho z unesených letadel; po souboji se čtyřmi teroristy na palubě letu číslo 93 se boeing zřítil u Shanksville v Pensylvánii.

Pochybnosti o pravdivosti oficiální verze, které provázejí prakticky každou významnou dějinnou událost od útoku na Pearl Harbor po vraždu prezidenta Kennedyho, se vyrojily i tentokrát. I tentokrát byly označeny za konspirační – rozuměj přinejmenším nevěrohodné – teorie.

Avšak čtrnáct let po útocích je oficiální verze tehdejších událostí plná děr a protimluvů natolik zjevných, že stále více Američanů požaduje vysvětlení. Vzniklo dokonce Hnutí za pravdu o 11. září, jež sdružuje pozůstalé po obětech útoků s odborníky – architekty, inženýry, demoličními experty, fyziky, statiky, hasiči, piloty a dalšími – a volá po novém vyšetřování. Podle průzkumu deníku New York Times a americké televize CBS z roku 2006 věří oficiální verzi událostí pouze 16 procent Američanů. Z těch 84 procent, kteří si myslí, že jim vláda ohledně útoků z 11. 9. lže, je 36 procent přesvědčeno, že šlo o takzvaný „inside job“ – tedy že v útocích byla zapojena samotná americká vláda a mocní lidé v jejím pozadí.

A jestliže v prvních měsících po útocích připadaly většině lidí konspirační teorie jako produkt mozků stižených extrémním stihomamem, dnes je to právě naopak: automatické přijímání oficiální verze vypadá jako postoj extrémně naivní.
Důvodů je pro to víc než dost, a tak vyberme jen některé z nich:


1. Náhlý kolaps věží WTC

Může se při pádu budovy jen tak vypařit 200 000 tun oceli a 1100 lidských těl?

Krátce po pádu budov číslo 1 a 2 Světového obchodního centra (WTC) začalo vyšetřování, které mělo vysvětlit způsob a průběh jejich kolapsu. Oficiální zpráva Federálního úřadu pro zvládání mimořádných situací (FEMA), první výstup rozsáhlého vyšetřování, který byl zveřejněn v roce 2002, zřícení budov přičítá ohni, jenž vyvolal progresivní kolaps, kdy každé patro padá na to pod ním – tedy takzvaný palačinkový efekt, obvyklý například u kolapsu domů při zemětřeseních.

Problém ovšem je, že po mrakodrapech na místě zvaném Ground Zero zbyly jen polámané ocelové nosníky a malé kusy betonu. A údajně také pas jednoho z únosců, jak na CNN 12. září vtipně hlásil ministr spravedlnosti John Ashcroft. Jinak bylo vše obráceno v prach, nemluvě o 1100 tělech obětí, která se prostě někam „vypařila“. V dubnu 2006 proběhla deníkem New York Times nenápadná, o to však více šokující informace – na střeše nedaleké, 75 metrů vysoké budovy Deutsche Bank bylo nalezeno 700 nanejvýš centimetrových úlomků kostí obětí z WTC.

FEMA, jejímž vyšetřovatelům byl odepřen vstup na Ground Zero i k detailním konstrukčním plánům WTC, v závěru své zprávy přiznává, že „nejlepší hypotéza (tedy oheň), je jen málo pravděpodobná“ a že není schopna pád vysvětlit. Neobhajitelná teorie palačinkového efektu byla nakonec pod tlakem expertů ze všemožných technických oborů, univerzitních profesorů i pozůstalých skutečně označena za neplatnou a odvolána, přestože sloužila tři roky jako jediné oficiální vysvětlení. Vyšetřovací štafetu v roce 2002 převzal Národní institut standardů a technologií, který však podal výkon ještě katastrofálnější. Zpráva, na níž pracoval do roku 2005, čítá sice okolo 10 000 stran, ale samotným kolapsem budov se vůbec nezabývá – popisuje pouze kroky, které podle něj ke kolapsu vedly, ale neobtěžuje se řešením jeho průběhu, mechanismu či rychlosti.

Bez bližšího vysvětlení a s novou teorií „průhybu pláště dovnitř pod vlivem vysokých teplot“ se tak podle NIST Dvojčata stala prvními ocelovými budovami v historii, které kdy spadly kvůli požáru. Nemluvě o tom, že se symetricky a totožným způsobem zhroutily do sebe, nikoli do strany. Hlavní otázka ale zní: Je vůbec technicky možné, aby se po hodinovém lokálním požáru roztavilo najednou na 200 tisíc tun ocele?


3. Náraz, nebo exploze?

Podle stále rostoucího počtu výpovědí nezpůsobily kolaps WTC náraz letadel a následný požár, nýbrž série řízených výbuchů.

S postupujícím časem od útoků přibývalo úměrně s nesmysly v měnících se oficiálních verzích i množství výpovědí a náznaků, že symetrickému a rychlému pádu budov „něco“ pomohlo.

NIST i FEMA se ve svých vyjádřeních od počátku dušovaly, že žádné výbušniny nebyly v troskách nalezeny. A nelhaly. Důvod je jednoduchý: ani je nehledaly. Investigativní novinářka Jennifer Abelová, píšící například pro britský The Guardian, se ptala NIST na přítomnost výbušnin. Tento rozhovor připomínající skeče Monty Python se opravdu odehrál a zveřejněn byl 29. ledna 2008. „Co lze říci o zprávě, v níž NIST uvádí, že to nevypadá na důkazy o přítomnosti výbušnin?“ Michael E. Neuman, mluvčí NIST a jeden z autorů zprávy: „Jistě, vždyť žádné známky něčeho takového neexistovaly.“ Abelová: „Ale jak můžete vědět, že žádné známky neexistovaly, když jste po nich nepátrali?“ Neuman: „Pátráte-li po něčem, co neexistuje, plýtváte časem a penězi daňových poplatníků.“

William Rodriguez, který pracoval dvacet let jako údržbář v budovách Světového obchodního centra, výbušniny také nehledal, zato je dost pravděpodobně našel. Po útocích na WTC zachránil v budovách zhruba dvacet lidí a za svou obětavost byl oceněn jako hrdina v Bílém domě přímo prezidentem Georgem W. Bushem.

Rodriguez se hlásil Komisi pro 11. září jako svědek výbuchů v suterénu severní věže WTC, avšak k jeho rozčarování bylo toto svědectví, stejně jako dalších klíčových svědků, ve vyšetřování ignorováno. „Byl jsem tam v 8.46 a najednou rána – výbuch tak silný, že nás to odhodilo. (…) Ve chvíli, kdy jsem si říkal, panebože, objevil se chlapík z jedné kanceláře a křičel exploze, exploze, exploze. Tenhle chlapík měl roztažené ruce a kůže z obou paží mu visela, jako kdyby se svlékala. Uvědomil jsem si, že mu chybí část obličeje,“ vyprávěl na stanici CNN či v dokumentu Zero: Vyšetřování 11. září. Video zde.

Stejně znepokojivá jsou i zjištění týmu amerického fyzika Stevena Jonese a dánského nanochemika Nielse Harrita z Kodaňské univerzity, kteří našli v prachu z budov WTC obrovské množství zbytků armádní nanotermitové směsi, jež může být použita k tavení kovu a po smíchání s dalšími látkami zároveň jako výbušnina. Tyto výsledky byly publikovány v roce 2009 v článku ve vědeckém časopise The Open Chemical Physics Journal. Harrit o tom rovněž dánské televizi TV2 i dalším stanicím poskytl poměrně rozsáhlý rozhovor; i s českými titulky jej najdete ZDE. (Nikdy jste o tom neslyšeli ani nečetli? To je druhá věc; média a jejich role v událostech 11. září by vydala na několik samostatných textů.)

Když křupaly kosti

Pro důvěryhodnost oficiálních verzí byl posledním hřebíčkem do rakve 12. srpen roku 2005. Toho dne Court of Appeals, nejvyšší newyorský soud, nařídil, že město New York musí zveřejnit přístup k 15 hodinám ústních výpovědí hasičů, které do té doby zveřejnit odmítalo. Zde jsou některé z jejich citací: „Všichni jsme pocítili, jak se zem roztřásla… Krátce před pádem první věže si vzpomínám na otřesy země… Myslel jsem, že slyším explozi. Až mi zakřupaly kosti… Uslyšel jsem obrovský hluk a trosky začaly lítat okolo… Máme tu spoustu lidí pokrytých prachem ze sekundární exploze… Další výbuch ve věži… Věž číslo dvě zaznamenala obrovský výbuch a došlo ke zřícení celého komplexu.“

Hasiči popsali i jasné záblesky z vnitřku budov či množství prskavých zvuků, charakteristických pro řízené demolice, těsně před zřícením. „Slyšel jsem prskavé zvuky a explozí stále přibývalo, nejprve nahoře i dole a pak kolem dokola celé budovy.“ – „Šel jsem okolo nákladního výtahu a viděl jsem, že byl prostě roztrhaný na kusy výbuchem.“ – „Vezl jsem hasiče výtahem do 24. poschodí, aby zaujali pozici pro evakuaci pracovníků. Při poslední cestě nahoru vybuchla bomba. Myslíme si, že v budově byly umístěny nálože.“

Stavební inženýr, statik se čtyřicetiletou praxí a člen sdružení Architekti a inženýři za pravdu o 11. září Rick Fowlkes se rozčiluje: „Rozumím konstrukcím, a tak když se podívám na záběry padajících Dvojčat, vím, že to musela být řízená demolice. Vláda nám lhala a my potřebujeme znát pravdu. Oběti si to zaslouží. Zaslouží si spravedlnost. Tohle je výsměch spravedlnosti.“



4. Dvě letadla, tři pády

Proč u všech všudy 11. září spadla – úhledným, organizovaným způsobem – budova Světového obchodního centra číslo sedm, kterou nezasáhlo ani žádné letadlo, ani požár, ani nic jiného?

Dvojčata se podle oficiální verze zřítila kvůli nárazu letadel a následnému požáru. Což nás přivádí ke dvěma kruciálním otázkám. První z nich je: „Proč spadla třetí budova, do které nenarazilo žádné letadlo a která se tyčilMilan Vidláka v tak úctyhodné dálce od Dvojčat?“

Když se odpůrci vládní teorie, pejorativně označovaní jako konspirační teoretici, ptají, jak je fyzikálně možné, že se různě a asymetricky poškozená Dvojčata zřítila úplně stejným, symetrickým způsobem, přestože letadla narazila na jiné straně a v různé výšce, dostává se jim odpovědi: „Kvůli ohni zesílenému hořením leteckého benzinu, šlo o ojedinělou událost.“ Druhá otázka tedy logicky zní:

„Proč se stejně symetrickým a ojedinělým způsobem zhroutila i třetí budova, kde žádný letecký benzin nehořel?“

V dějinách stavitelství spadly kvůli požáru dosud jen tři výškové budovy s ocelovou konstrukcí. Všechny 11. září 2001. Už to by samo o sobě byla jen stěží uvěřitelná shoda okolností. Právě bizarní kolaps 47patrové budovy číslo 7, kterou drželo 27 ocelových sloupů v jádru a 57 po obvodu, jež během pár sekund všechny najednou selhaly, je však na celé věci zdaleka nejpodezřelejší. Oficiální vysvětlení zde nabývá až groteskních rysů.

Nemluvě o tom, že se mediální propaganda soustředila na opakování nesmyslů o Dvojčatech a o pádu zhruba sto metrů (!) vzdáleného WTC 7 se toho veřejnost moc nedozvěděla.

To, že se téměř veškerá pozornost ze strany oficiálního vyšetřování i médií soustředila na Dvojčata, dokonale zastřelo fakt, že v oficiálním příběhu popisujícím zničení této stavby, který vznikal předlouhých sedm let, nesedí a realitě neodpovídá snad jediný údaj.

Víme, že na jedné straně budovy došlo k náhodnému, leč nepříliš výraznému poškození troskami z Dvojčat, jež údajně vyvolalo dva nebo tři lokální požáry. Všechny bližší budovy, například WTC 4, 5 a 6, byly poškozeny mnohem výrazněji – žádná z nich ale nezkolabovala. (K částečnému, nikoli úplnému kolapsu došlo pouze u WTC 3, které stálo nejblíž a bylo rozseknuto vejpůl; konstrukce však zůstala podle očekávání a zákonů fyziky stát.) Přesto se v 17.20, tedy sedm hodin po pádu severní věže, za 6,5 sekundy budova číslo 7 náhle a úhledně zhroutila na hromádku do vlastního půdorysu. Její téměř dokonalý volný pád snadno najdete na mnoha videích na internetu; zvlášť výmluvné je to na YouTube s názvem „WTC 7 – This is an orange“ a srovnání s jinými budovami odstřelenými řízenou demolicí.

Například demoliční expert Steve Luce z Architektů a inženýrů za pravdu o 11. září tvrdí: „Moje první reakce u pádu Dvojčat byla, že jde o řízené demolice. Pak jsem ale uvěřil oficiální verzi, protože mi byla stále dokola vtloukána do hlavy. Pořád opakovali, že to udělali teroristi, že budovy sundala letadla… Když jsem ale viděl kolaps budovy 7, která padala způsobem volného pádu a zřítila se sama do sebe … Můj odborný názor je takový, že muselo jít o řízené demolice u všech tří budov.“ „Když jsem viděl kolaps budovy 7, nepochyboval jsem ani na chvilku o tom, že je něco špatně. Budova 7 nebyla zasažena letadlem; je zcela jasné, že byla provedena řízená demolice za použití výbušnin,“ prohlásil jeho kolega, architekt výškových budov Leslie Young. Stejně mluví i mnoho dalších odborníků ve filmu Experts Speak Out, jehož zhlédnutí Šifra vřele doporučuje.

Nejpádnější důkaz ale podal náměstek ředitele oddělení nouzových služeb newyorského bytového úřadu Barry Jennings, jemuž spolu s jedním kolegou zapomněli říct o evakuaci WTC 7 a jenž podle instrukcí dorazil bezprostředně po nárazu letadla do Emergency Management Center (Středisko krizového řízení), kde se měl potkat se starostou Rudolphem Giulianim.

Středisko se nacházelo právě v budově číslo 7, konkrétně ve třiadvacátém patře. Do kanceláře dorazil zhruba čtvrt hodiny po zásahu, tedy okolo deváté. Avšak když vstoupil do manažerského centra, nikdo tam nebyl. „Na stole stála ještě horká káva a nedojedené sendviče. Volal jsem pár lidem a jeden z nich mi řekl, ať hned odejdeme,“ vyprávěl později Barry Jennings.„Když jsme se dostali z osmého do šestého patra, došlo k výbuchu a podlaha, na které jsme stáli, se zhroutila. Museli jsme vylézt zpátky do osmého patra. Když jsme tam dorazili, vše bylo pryč. Byla tma a velmi horko. Byl jsem v pasti několik hodin.“

NIST celé Jenningsovo svědectví, které dokonale popírá oficiální vysvětlení pádu, ignoroval. Tím však příběh nekončí. Jeho rozuzlení je bohužel tragické. V srpnu 2008 do té doby zdravý třiapadesátiletý Jennings náhle zemřel. Dva dny poté zveřejnil NIST svou finální vyšetřovací zprávu, jejíž závěry jsou v přímém rozporu s tím, co tento přímý svědek události vypověděl.


5. Jasnovidci v New Yorku?

O teroristickém útoku vědělo dopředu mnoho dobře informovaných lidí, včetně médií. Náhoda?

Největší novinářské faux pas z událostí 11. září má na svědomí veřejnoprávní britská stanice BBC. V živém odpoledním vstupu 11. září reportérka Jane Standleyová referuje o kolapsu sedmačtyřicetipatrového WTC 7, známého také jako budova Solomon Brothers, coby výsledku obrovského poškození troskami z Dvojčat. Její reportáž má však podstatný háček: budova stojí v pozadí vesele za ní a spadne až za dvacet minut.


Vedle britské BBC obdržela tuto zjevně špatně načasovanou informaci například i americká CNN. Od koho, není jasné, neboť obě stanice místo aby pravdu odkrývaly, usilovně ji zakrývají. Jisté ale je, že o útocích na New York panovala předem až neuvěřitelně dobrá informovanost. Kdo všechno o útocích věděl?

Asi nejkřiklavějším příkladem je Jim Pierce, tehdy výkonný ředitel AON Corporation. Pierce, který je mimochodem bratranec George W. Bushe, na ráno 11. září 2001 naplánoval obchodní schůzku ve 105. patře jižní věže. Z dvanácti lidí, kteří na ni dorazili, jich jedenáct zemřelo. Pierce mezi oběťmi ale chyběl – místo schůzky totiž v noci přesunul do Millenium Hotelu s výhledem na jižní věž, odkud pozoroval, jak byla zasažena letadlem. Podle knihy bývalé první dámy Barbary Bushové Pierce až příliš pozdě zjistil, že evidentně ne všichni byli o změně místa konání mítinku řádně informováni.

Rudolph Giuliani, tehdejší newyorský starosta, řekl v rozhovoru pro televizi ABC, že dostal informaci „o blížícím se pádu WTC“. Stejnou informaci měl i newyorský vrchní policejní komisař Bernard Kerik, který spolu s Giulianim jasnozřivě přesunul krizový štáb OEM (Úřadu pro krizové řízení) z WTC 7 ještě před kolapsem Dvojčat.

V dopadové zóně severní i jižní věže sídlila společnost Marsh and McLen­nan, která byla v té době největší světovou společností na zprostředkování pojistek. Jedním z jejích ředitelů byl muž jménem Lewis Paul Bremer, který působil mimo jiné jako americký velvyslanec či ředitel konzultantské společnosti Kissinger and Associates. Díky svým postům koordinátora proti terorismu v letech 1986–1989 či předsedy kongresové Národní komise o terorismu v letech 1999–2000 je označován za předního odborníka na terorismus a v době útoků a krátce po nich dokončoval pro vládu takzvanou Národní zprávu o terorismu.

I když měl Bremer kancelář v jižní věži, 11. září jako jeden z mnoha dobře informovaných lidí do práce vůbec nedorazil. Vydal se totiž do televize NBC. Bremer byl jednou ze dvou osob, které bezprostředně po útocích, uprostřed všeobecného chaosu, kdy vůbec nikdo netušil, která bije, americkému lidu sdělovaly, že za útoky je odpovědný Usáma bin Ládin, Irák nebo Írán, popřípadě všichni, a volal po co nejtvrdší vojenské odpovědi. Ve stejné době, kdy ledově klidný Lewis Paul Bremer v televizi uváděl v život tento mytický příběh, který postupně dostává stále znatelnější trhliny, přitom jeho 1700 zaměstnanců – a z nich 295 marně – bojovalo v severní a jižní věži Dvojčat o život.


„Může za to Usáma“

Druhý podezřelý jasnovidec, kterému už v době, kdy mrakodrapy ještě ani pořádně nedopadly k zemi, bylo jasné, co se stalo, se jmenuje Jerome Hauer. Šéf Kroll Associates, bezpečnostní a zpravodajské firmy přezdívané CIA z Wall Streetu, která měla na starost bezpečnost WTC, přežil 11. září rovněž díky tomu, že se vydal do televize CBS, aby mohl novinářské ikoně Danu Ratherovi a milionům lidí u obrazovek vysvětlit, že za všechno může… Usáma bin Ládin a al-Káida.

V jednom místě rozhovoru se Rat­her svého hosta zeptal: „Je možné, že by mohl pád budov způsobit jen náraz letadla, nebo by mu musely pomoct předem umístěné výbušniny?“ Ten odvětil: „Ne, můj dojem je, že ke kolapsu došlo prostě kvůli nárazům letadel a samozřejmě proto, že byla plná paliva a způsobila intenzivní požár, což muselo oslabit strukturu.“

A když Dan Rather zapochyboval o tom, zda by celou věc mohl provést samotný Usáma a jeho parta a něco tak monstrózního bez zorganizování nějakým státem bylo vůbec možné, Hauer opáčil: „Nejsem si jistý, že s vámi souhlasím. Jak už jsem řekl, útok nese otisky někoho, jako je Usáma bin Ládin.“ Takže nám Hauer pověděl i druhou polovinu oficiální verze, ještě než vznikla.






6. Pojistný podvod?

Mocný americký developer Larry Silverstein vydělal na pádu Světového obchodního centra 11. září 2001 miliardy dolarů a zároveň se zbavil obrovského břemene. Náhoda?

Nosníky pater budov WTC tvořily tisíce svářených ocelových tyčí, jež byly v době stavby vystříkány azbestovou izolací. Už během stavby Dvojčat, v roce 1971, bylo kvůli nepříznivým účinkům na lidské zdraví sprejování azbestu na konstrukci budov zakázáno. Od poloviny 80. let, kdy byly karcinogenní účinky látky potvrzeny, začalo město po vlastníkovi žádat, aby byl azbest, jehož se použilo podle některých odhadů na 400 tun, z budov WTC odstraněn. To bylo ale dost drahé, a tak opravu vlastník WTC PANYNJ, správní úřad Port Authority of New York and New Jersey, neustále úspěšně oddaloval. Dokonce několikrát žádal o povolení budovy strhnout řízenou demolicí, ani to ale nebylo kvůli nebezpečné látce, jež by se rozptýlila po New Yorku, přijatelné. Zkraje roku 2001 se ještě pokusil PANYNJ situaci zvrátit žalobou, jíž chtěl přimět svou pojišťovací společnost k proplacení renovace kvůli azbestu. U soudu ale taky neuspěl, čímž se budovy staly neprodejnými.

Pouhých sedm týdnů před teroristickými útoky si však Dvojčata pronajal Larry Silverstein, který již vlastnil WTC 7. Zdánlivě nesmyslný obchod se mu až neskutečně vyplatil. Lišák Larry totiž prozíravě uzavřel pojistky zahrnující zničení teroristickým útokem ve výši 3,55 miliardy dolarů a nájemní smlouvou s neobvyklou klauzulí: „Pokud se budovy stanou terčem teroristického útoku, veškeré platební povinnosti nájemce budou zrušeny.“ Jinými slovy: nájemce nebude muset platit nájem, ale inkasuje peníze z pojistky. Ze smlouvy vyplývalo rovněž to, že musí nájemce v případě teroristického útoku na pozemcích znovu stavět. 11. září roku 2001 tak zčistajasna smázlo několik much jednou ranou. Zmizel třeba problém s azbestem.

Den zázraků

Silversteinovy pojišťovny a zajišťovny, mezi které patří přes 20 subjektů, po útocích souhlasily s proplacením 3,5 miliardy USD, ale Silverstein prohlásil, že šlo o dva oddělené teroristické útoky, a začal požadovat miliard sedm. Je to podobné, jako kdybyste měli pojištěné auto s pojistným limitem ve výši půl milionu, dvakrát v jeden den by do vás někdo naboural a vy jste dostali milion. Soud se přesto přiklonil k Silversteinovu výkladu, a ten tak inkasoval prozatím 4,6 miliardy dolarů. Developer chce ale víc a od aero­linek a firem zajišťujících bezpečnost na letištích požaduje za utrpěné škody dalších 12,3 miliardy dolarů.
Říkáte, že mohlo jít jen o shodu okolností? To jistě mohlo. Pak ale vězte, že si Larry Silverstein jedenáctého září vybral dávku štěstí tak obrovskou, že by jinému vystačila na několik existencí. Neběží zde totiž pouze o to, že se mu tento den ztrátová investice pod rukama proměnila v miliardový jackpot – leč přímo o jeho život. Byznysmen začínal každý svůj pracovní den zcela neměnným rituálem – snídaní s novými nájemníky WTC v restauraci Windows on the World ve 106. patře severní věže. Od 26. července, kdy získal do pronájmu Dvojčata, nevynechal ani jedinkrát. 11. září si nicméně svou snídani poprvé odepřel. „Onoho dne, protože mám světlé vlasy a světlou kůži, mě moje žena – Bůh jí žehnej – objednala k dermatologovi. Pamatuji si, jak jsem jí říkal, drahoušku, mám v centru tolik práce, musím toho doktora zrušit. Ona prohlásila, že nic rušit nebudu a k tomu dermatologovi půjdu,“ odpovídal později v rozhovorech na otázky po svém dopoledním programu; třeba ve Wall Street Journal své přežití přičetl „zázraku, absolutnímu zázraku“.

To však nebyl jediný zázrak. Jisté smrti unikli i jeho syn Roger a dcera Lisa, kteří byli ve vedení Silverstein Properties a v době útoku měli sedět na oné pracovní snídani, kam nedorazil jejich otec. Oba – údajně nezávisle na sobě – přišli, ale s drobným zpožděním. „Kdyby se útok stal jen o trochu později, oba by pravděpodobně zůstali uvězněni ve Windows on the World,“ napsal New York Observer.

Fortuna přála i řediteli firmy Geof­freymu Whartonovi, jenž na mítink do restaurace na vrcholu severní věže sice dorazil, ale podle tvrzení Liz Thompsonové, ředitelky Lower Manhattan Cultural Council, se kterou tam probíral možnou spolupráci, schůzku nečekaně zkrátil. Oba se dostali do výtahu v 8.44, tedy pouhé dvě minuty před nárazem letu číslo 11.

Stejně skvěle se 11. září vedlo i Franku Lowymu, šéfovi partnerské společnosti Larryho Silversteina Westfield America, jež si ve Světovém obchodním středisku pronajala maloobchodní prostory – i on se v úterý ráno svému pracovišti obloukem vyhnul. Celý text zde.

Tento text vyšel v elektronické i tištěné verzi Šifry č. 1. Celý seriál o 11. září si můžete přečíst zde.


Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra

Květa Pohlhammer Lauterbachová 
11. 9. 2015 E-republika

Rozhodně bychom neměli BRICS vnímat jako antihegemona. Realitu je třeba kriticky zkoumat a být si vědomi, že nepůjde o systémovou změnu kapitalistického finančního světa. Odehrává se zde stejná liga, jenom hráči budou poněkud přeskupeni.

V první části analýzy (zde) jsme uvedli studii Chatham House Gold Taskforce, která propaguje částečný zlatý standard. Na tuto část se podívejte také proto, že jde jsou důležité odkazy na články, které jsme k tomuto tématu již publikovali.

Místo obhajování systému fiat money, tedy tvorby peněz z ničeho prostřednictvím dluhu chce Chatham House opak:„Zlatem krytá zvláštní práva čerpání, SDR, která nahradí dolar ve funkci světové rezervní měny“. K tomu má získat MMF právo monetarizovat zlato. Zdá se, že Wall Street a City of London cílí na čínské zlato a yüan. Potřebují k tomu ovšem to nejdůležitější: souhlas Číny.
 

Čínští globalisté

Čínskou lidovou banku, tedy centrální banku Číny, řídí Zhou Xiaochuan. To je čínská obdoba americké Janet Yellen. Ještě před výprodejem zlata prostřednictvím technik LBMA byl tento Číňan členem Rady guvernérů Banky pro mezinárodní platby a zúčtování v Basileji. Což je mozkové centrum, centrální banka všech centrálních bank - kromě těch několika málo, které se nestaly součástí světové finanční chobotnice. Zde odkaz na jeho materiál, který předložil v Radě BIZ „Reform The International Monetary System“.

Vyjadřuje se k finanční krizi a úloze yüanu. Jenže je jedno, zda instituce jako MMF umožní vznik supranacionální měny, kde větší váhu v koši bude mít yüan krytý zlatem, nebo sám bude krytý zlatem. Zatím není vyřešena klíčová otázka samotného fungování MMF na bázi nehorázných lichvářských úvěrů, které neumožňují postavit se rozvojovým zemím na nohy. V EU bylo takto zničeno Řecko. Abychom nebyli však nespravedliví, tak je zapotřebí uvést, že Zhou Xiaochuan již kolem roku 2000 požadoval konec obchodování s deriváty (tzv.--- futures----) na zlato a stříbro. Možnost zákazu těchto operací označila ovšem velkobanka Goldman Sachs za mýtus. Goldman Sachs ovšem v současné době dále upevňuje své pozice. A nejenom v Evropě. Je to ta samá Goldman Sachs, která použila termín BRICS jako úplně první v roce 2003. Také si dovolila "snění s BRICS" a v globální lichvě má nášlápnuto na půl století dopředu (Dreaming With BRICS: The Path to 2050).

Měli přesně rok před vznikem sdružení zemí BRICS Goldmani tak dobré špióny, nebo byla vize BRICS vytvořena přímo v samotné bance? Základem prosperity ovšem bude takový hospodářský hospodářský růst, který finančnímu sektoru a zejména majitelům bank jako Goldman Sachs přinese odpovídající rentu a umožní udržet se u moci.
 

Spojení mezi horkými válkami a válkami hospodářskými

Profesor Michel Chossudovsky zkoumá vztah mezi ekonomickou a vojenskou ozbrojenou akcí, a to se banky Goldman Sachs rovněž týká. Doufejme, že se jednou podaří zjistit, kdo ve skutečnosti financuje současnou invazi uprchlíků. Podívejte se na jeho analýzu německy zde. Anglicky najdete Chossudovského analýzu zde.V tomto argumenty nabitém textu mimo jiné říká:
Války slouží výhradně k prosazování ekonomických zájmů. Všechny válečné operace USA a NATO jsou vedeny na objednávku mocných institucí. A války vedené na Středním Východě vedené jako „humanitární akce“ ve jménu boje proti teroru slouží především k prosazení zájmů Wall Streetu, angloamerických petrolejářských koncernů, zbrojního průmyslu, farmaceutických koncernů a biotechnických koncernů jako je Monsanto. V neposlední řadě také v zájmu tzv. privátních armád (dříve Blackwater, dnes Academi). A médií.

Spojení finančního a militaristického světa a vliv jeho aktérů na vlády již není skrývaný a děje se zcela otevřeně. Dřívější bezpečnostní poradci a spolupracovníci Pentagonu odcházejí do Světové banky, bývalí šéfové vlád zaujímají posty poradců u velkobank a zástupci CIA jsou přítomni při vyjednávání důležitých dohod. Obráceně bankéři z Wall Street se stávají členy vlád a centrálními bankéři, kteří udělali z peněz nástroj vydírání vlád i občanů. Jeden příklad za všechny z mechanismu zvaného "otáčivé dveře" (revolving door).
 

Otáčivé dveře militarizované politiky a banksterů


Anders Fogh Rasmussen je významná postava: generální sekretář NATO, od srpna 2015 poradce Goldman Sachs. Celý jeho životopis lze snadno dohledat. Dánové ho rádi určitě nemají a jak vidět, také si nechtějí nechat z Bruselu diktovat, jakou imigrační politiku mají vést. Rasmussen je velkým propagátorem vojenských akcí na hranici s Ruskem, v Baltickém a Černém moři i zvyšování vojenských výdajů zejména u bývalých zemí socialistického bloku. Nyní je Rassmussen odpovědný za politické lobbování v EU a má se pokusit ovlivňovat strategická a politická rozhodování v Evropě. Samozřejmě, že Goldman Sachs také potřebuje ty nejlepší informace z centra pro své miliardové investice do spekulací. Jak na devizových burzách, tak na burzách s drahými kovy atd.

Chomsky uvádí řadu dalších klíčových hráčů přicházejících do Evropy s cílem ji ovládnout. Nemusíme chodit moc daleko: Moc Maria Draghiho přesáhla všechny hranice a ECB se tak stala sice nevolenou, nedemokratickou, ale nejmocnější a chod Evropy nejvýznamněji ovlivňující institucí. Současnou vlnu imigrace, která má být trvalou, jak naznačil včera předseda Evropské komise Jean Claude Juncker, je tedy potřeba chápat jako součást hybridní války vedené Pentagonem a protagonisty NATO v zájmu Wall Street a výše uvedených aktérů. Zvláštní přitom je, že se vlna imigrace spustila poté, co do hry vstoupil další významný člen organizace NATO a nečlen EU, Turecko. Dříve Waal Street financoval Hitlera, dnes podporuje přes zbrojní mašinerii nepřímo Islámský stát (Turecko je členem NATO) a přímo financuje rozvrat v Libyi a v Sýrii, který má za následek jen v Sýrii asi 4 milióny uprchlíků v zahraničí. K k tomu psal kolega článek Sociální darwinismus EU: Kdo doplave, bude uprchlíkem. Je třeba si uvědomit, kdo vydělává na válkách, které již nyní na Blízkém východě a Iráku zabily milióny lidí a nám, občanům EU, zadělají nyní na vlnu uprchlíků a ve druhém kole na terorismus. Heslo "kdo s čím zachází, s tím také schází", opakujeme na e-republice už asi dva roky. Klikněte si na sérii "Fakta o Sýrii".
 


Imperiální kapitalismus končí - pochopitelně válkami

Najednou řada institucí, které byly doposud plně pod kontrolou USA, jako jsou Světová banka, Mezinárodní měnový fond nebo Světová obchodní organizace, přijímají BRICS pozitivně. Dokonce i konference OSN o obchodu a rozvoji měla panel BRICS: Development Bank: A Dream Coming true? Takové materiály svědčí o úzkém propojení a vztazích mezi globálními elitami Východu a Západu. Rozhodně bychom neměli BRICS vnímat jako antihegemona. Realitu je třeba kriticky zkoumat a být si vědomi, že nepůjde o systémovou změnu kapitalistického finančního světa. Odehrává se zde stejná liga, jenom hráči budou poněkud přeskupeni. Důkaz? Nejnovější jmenování do funkcí nejvyšších pater nové Rozvojové banky BRICS podobné tomu čínskému. Paulo Noguéra Batista Jr., který je současně viceprezidentem BRICS Bank a současně výkonným ředitelem Mezinárodního měnového fondu.

Asi bychom se měli probrat ze snění a uvědomit si, že ani národní, ani nadnárodní či jiné hierarchické struktury náš systém nezmění. Jenom decentralizace jak v obchodě, energiích, výrobě a službách, stejně jako lokální nezávislé a soběstačné zemědělství a nasazení otevřených software mohou být řešením.

A peníze? Jenom hodnotově neutrální peníze mohou něco změnit. Stejně tak různé decentralizované měny. Budoucnost bude patřit podle J. M. Keynese předválečnému ekonomickému teoretikovi Silviu Gesellovi. Pohled na novou světovou měnu bude muset odrážet především omezené možnosti růstu ekonomiky a ekologické aspekty, protože planeta není nafukovací.

Různé měny pro různé účely, které nebude možné zneužívat pro přerozdělování a okrádání, a které budou pod demokratickou kontrolou a neutrálním prostředkem směny jako cíl. Ty také zamezí exponenciálnímu růstu peněžní masy a tlaku na neustálý materiální hospodářský růst, ničící životní prostředí a život na zemi. Od této vize jsou tvůrci nadějí pro svět – jak BRICS, tak Čína, prozatím na světelné roky vzdáleni.

Ve III. části se podíváme na ty koncerny, které působí v Číně, jako jsou například General Motors, Samsung a Mitsui Fudosan Residential, které v rámci tzv. státně korporativního partnerství pod názvem Private Partner Parnership chtějí podle všeho s Čínou vyrobit nového „antihegemona“. A budou prosazovat Zelenou revoluci v Číně a Agendu 21, formulovanou Americkou trilaterální komisí. To znamená nástup technologického fašismu a kontrolu našeho života přes mikro- a nano-čipy a tudíž konec svobody člověka pod záminkou svaté krávy, kterou se globalisté zašťiťují – životního prostředí. Rozhodně nejsme proti ochraně přírody a rozumnému nakládání se zdroji, každý zdravý a normální člověk vidí to obrovské plýtvání. Pokud ovšem bude nadále fungovat finanční systém postavený na úroku a složeném úroku, šance zastavit plundrování zeměkoule není na obzoru.

První část:
Role Číny, MMF, Rozvojové banky BRICS a BIZ při přípravě nové světové měny (I.)

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 800 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články:

• Role Číny, MMF, Rozvojové banky BRICS a BIZ při přípravě nové světové měny (I.)
• Bojujme za demokratické centrální banky. Bude Island náš vzor?
• Privatizace eura běží v samotné ECB
• Mezinárodní banksteři vedli Řecko přímo ke krachu. To umí bezvadně
• Islámské bankovnictví versus současný bankovní systém (I. díl)
• Svět podle zpravodajských předpovědí
• Vídeňská dohoda o jaderném programu Teheránu: Impérium se marně snaží přeformátovat Írán
• Debatní klub: Ivo Vašíček / Aleš Šatánek
• Mediální manipulace z pohledu neomarxismu (II.)
• Zvláštní osazenstvo a zvláštní let zmizelého Boeingu

11. 9. 2015     zdroj
Miliony uprchlíků jako důsledek washingtonských válek zaplavují dnes Evropu. čtrnáctileté masakrování muslimů a ničení jejích zemí jsou válečnými zločiny, jejichž katalyzátorem se stala washingtonská vládní konspirační teorie o 11. září 2001. Sbor nazvaný Komise 11. září neprovedl žádné šetření předmětného případu – nebylo povoleno jej šetřit. 

12. 9. 2015       zdroj
Evropský parlament uznal skutečnost, že půl milionu osob, žijících v EU bez občanství, jsou oběti diskriminace. Oznámila to europoslankyně Jana Toom, když informovala o podrobnostech zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku, které se konalo v pondělí.

Na tomto zasedání poslanci hlasovali o rezoluci "O situaci v oblasti základních práv v Evropské unii (2013-2014)." V tomto dokumentu byl i bod o "neobčanech", žijících v pobaltských státech. "357" hlasů "pro" a 331 hlas "proti" bylo odevzdáno k bodu rezoluce, podle něhož Evropský parlament odsuzuje skutečnost, že půl milionu osob, žijících v EU bez občanství, jsou oběti diskriminace na základě toho, že je jim odmítnuto občanství," sdělila Toom estonským novinám Postimees.

Při svém vystoupením v Evropském parlamentu připomněla, že největší počet neobčanů žije v pobaltských státech: téměř 90 tisíc lidí v Estonsku a čtvrt milionu v Lotyšsku.

"Problém bezobčanství se nevyřeší sám o sobě, alespoň ne v dohledné budoucnosti, a EU by měla vyvinout veškeré úsilí, aby jej lidé, kteří nemají občanství, získali," je přesvědčena Toom.

"Neobčané" jsou nejvíce utlačovanou skupinou obyvatelstva v Pobaltí. Lotyšský výbor pro lidská práva napočítal 80 rozdílů mezi právy občanů a neobčanů. "Neobčané" nemají volební práva, nemohou sloužit v armádě, v orgánech činných v trestním řízení, nemohou vykonávat práci úředníků, právníků a lékárníků. Jsou také omezeni v sociálních a ekonomických právech: v nabytí nemovitosti, v právech na privatizační kupony,ve výpočtu zápočtu pro důchod.

Rusko opakovaně vznášelo problém bezobčanství v pobaltských státech a odsuzovalo porušování lidských práv v Lotyšsku a Estonsku.

12. 9. 2015

12.9.  2015        a2larm ,video
Publikujeme prohlášení, v němž Komise pro zahraniční věci turecké prokurdské strany HDP žádá mezinárodní veřejnost o pomoc. Turecko čím dál rychleji směřuje k občanské válce. Politika násilí byla vystupňována po parlamentních volbách 7. června, které vedly k prozatímní vládě strany AKP [Strana spravedlnosti a rozvoje – pozn. red.]. Dnes jsme v situaci, kdy mír a vyjednávací proces mezi PKK [Strana kurdských pracujících – pozn. red.] a tureckým státem byl ukončen a znovu vzplála válka.
Do této chvíle se stalo cílem útoků po celé zemi celkem 128 budov naší strany. Nadto policie a další bezpečnostní složky nedělají nic pro to, aby dalším útokům předešly.

Chceme ještě jednou zdůraznit, že HDP není součástí této politiky, založené na válce a násilí. Nepodíleli jsme se na rozhodnutí o novém rozpoutání války. Naopak se snažíme přimět PKK a turecký stát k ukončení ozbrojeného konfliktu. Mělo by být jasné, že je to AKP, kdo trvá na válečné politice a zavádění nedemokratických praktik po celé zemi.

Ve světle tohoto nepříznivého vývoje vyzýváme mezinárodní komunity, občanské organizace a mezinárodní média k solidaritě a podpoře, aby došlo k okamžitému příměří a obnovení mírových jednání. Naše výzva také volá po okamžité akci proti nárůstu státního násilí, porušování lidských práv a nedemokratickým praktikám a opatřením v kurdských městech i v západních regionech země. Potřebujeme teď podporu mezinárodní veřejnosti více než kdy jindy, abychom dosáhli trvalého míru na Blízkém východě, v Turecku a Kurdistánu. V tomto kontextu chceme podnítit všechny naše přátele, politické strany, sdružení, sítě lidí, občanské organizace a všechny mírumilovné síly, aby podnikli konkrétní kroky proti násilnému a protidemokratickému jednání tureckého státu proti svým vlastním lidem a občanům.

Z anglického originálu Urgent Call for International Action přeložil Martin Vrba.

Paul Craig Roberts
12.9. 2015   Zvědavec
Policejní stát
Z jedovatého amerického prostředí arogance, přílišného sebevědomí a paranoie vyvstaly nové druhy
Propad Ameriky do totalitního násilí se zrychluje. Stejně jako Bushův režim i Obamův režim má zálibu odměňovat představitele ministerstva spravedlnosti (sic!), kteří dupají po americké ústavě. Vloni první americký černý prezident nominoval Davida Barrona soudcem prvního oblastního odvolacího soudu v Bostonu.
Barron je zodpovědný za zprávu ministerstva spravedlnosti, která poskytla právní souhlas s Obamovou vraždou občana raketou odpálenou z bezpilotního letounu. K popravě došlo bez obvinění předložených soudu, bez procesu a usvědčení. Cílem byl nábožný muž, o jehož mších paranoidní Obamův věřil, že vybízí k džihádismu. Evidentně Obamovi nebo ministerstvu spravedlnosti nikdy nedošlo, že masové vraždění a vyhánění milionů muslimů v sedmi zemích Washingtonem bylo vše, čeho bylo třeba, aby se vybudil džihádismus. Mše by byly zbytečné a byly by sotva něčím víc, než morálním pohoršením po letech masového vraždění Washingtonem ve snaze o ovládnutí Středního východu.

Barronovo potvrzení do úřadu se setkalo s nesouhlasem několika republikánů, některých demokratů, a Americké unie občanských svobod, ale americký senát Barrona potvrdil v květnu 2014 v poměru 53:45. Jen si představte, že byste mohli být souzeni v „Americe svobody a demokracie“ přítelem, který legalizoval mimosoudní vraždu.

Při čekání na svoji odměnu měl Barron místo na právnické fakultě Harvardské univerzity, což říká vše, co potřebujete o právnických školách vědět. Jeho žena kandidovala na guvernérku Massachusetts. Elity mají napilno u nahrazování práva mocí.

Amerika má nyní odvolacího soudce, nepochybně předurčeného pro Nejvyšší soud, který stanovil precedent v americkém právu, že bez ohledu na ústavu mohou být američtí občané popraveni bez soudu.

Namítaly něco právnické školy? Určitě ne profesor práva na Georgetownu David Cole, který nový právní princip popravy bez soudu nadšeně podporoval. Profesor Cole se sám napsal na seznam ministerstva spravedlnosti jako možný kandidát na federálního soudce tím, že vyjádřil svoji podporu Barronovi, kterého popsal jako „pečlivého, rozvážného, objektivního a vynikajícího“.

Jakmile se země propadne do hlubin zla, již se nikdy nevynoří. Precedentem pro Obamovo jmenování Barrona bylo jmenování Jay Scotta Bybee do amerického odvolacího soudu pro devátý obvod Georgem W. Bushem. Bybee byl kolegou Johna Yoo z ministerstva spravedlnosti, který byl spoluautorem „právních“ zpráv ospravedlňujících mučení, navzdory americkému federálnímu veřejnému právu a mezinárodnímu právu zakazujícímu mučení. Všichni věděli, že mučení je ilegální, včetně těch, kteří ho prováděli, ale tito dva zloduchové poskytli mučitelům legální odpustek. Ani Pinochet v Chile nezašel tak daleko.

Bybee a Yoo se zbavili mučení tím, že ho nazvali „vyspělé vyslýchací techniky“. Jak uvádí Wikipedie, tyto techniky jsou považovány za mučení Amnesty International, Human Rights Watch, lékařskými experty, kteří léčí oběti mučení, představiteli rozvědky, americkými spojenci a dokonce i ministerstvem spravedlnosti.

Dalšími, kteří byli proti odpustku u mučení Bybeeho a Yoo, byli ministr zahraničí Colin Powell, generální právní zástupce amerického námořnictva Alberto Mora a dokonce i Philip Zelikow, který zorganizoval ututlávání 9/11 vyšetřovací komisí pro Bushův režim.

Po pěti letech úmyslného otálení došel Úřad ministerstva spravedlnosti pro profesionální zodpovědnost k tomu, že Bybee a jeho zástupce John Yoo se dopustili „profesionálního prohřešku“ tím, že poskytli právní radu, která porušovala mezinárodní a federální zákony. Tento Úřad doporučil, aby byli Bybee a Yoo předáni advokátním komorám států, kde měli licenci, k dalšímu disciplinárnímu řízení a možnému vyloučení.

Ale Bybee a Yoo byli zachráněni režimním slouhou z ministerstva spravedlnosti, Davidem Margolisem, který rozhodl, že Bybee a Yoo použili „chabý úsudek“, ale neposkytli špatnou právní radu.

Takže dnes místo aby byli vyloučení z komory, sedí Bybee ve federálním soudu, hned pod Nejvyšším soudem, a John Yoo vyučuje právo na kalifornské univerzitě v Berkeley, na právnické fakultě Boalt Hall.

Zkuste si představit, co se stalo Americe, když profesoři práva Harvardu a Berkeley vytvořili právní ospravedlnění pro mučení a mimosoudní vraždy, a když se američtí prezidenti těchto odporných zločinů dopouští. Amerika je evidentně vyjímečnou ve své nemorálnosti, nedostatku lidského soucitu a nerespektování práva a jeho základního dokumentu.

Hitler a Stalin by žasli, jak snadno napochodovala totalita do amerických institucí. Nyní máme profesora práva na West Point, který vyučuje americké ozbrojené síly ospravedlňování vraždění amerických kritiků války a policejní stát. (Viz také zde a profesorův článek zde).

William C. Bradford, profesor vyučující naše budoucí armádní důstojníky, aby považovali morální Američany za hrozbu pro národní bezpečnost, obviňuje Waltera Cronkita za neúspěch při ofenzivě Tet ve vietnamské válce, neboť prý informoval o této ofenzivě jako o americké porážce. Tet byla americkou porážkou v tom smyslu, že tato ofenziva dokázala, že „poražený“ nepřítel je schopen masivního útoku na americké síly. Ofenziva uspěla v tom smyslu, že demonstrovala Američanům, že válka ani zdaleka neskončila. Významem Bradfordova argumentu je, že Cronkite by měl být za svá vysílání, která přidala na pochybách o americkém úspěchu, zabit.

Profesor tvrdí, že má seznam 40 lidí říkajících pravdu, kteří musí být vyhlazeni, nebo je naše země ztracena. Zde máme tedy úplné doznání, že agenda Washingtonu nemůže přežít pravdu.

Nevím o žádné zprávě, že by tento profesor byl kvůli svému nerespektování ústavou chráněného práva svobody projevu cenzurován nebo vykopnut. Nicméně viděl jsem zprávy o profesorech, kteří byli zničeni za to, že kritizovali válečné zločiny Izraele, nebo použili slovo či výraz zakázaný politickou korektností, nebo nedostatečně velebili privilegia „preferovaných menšin“. To nám říká, že morálka byla vytlačena do ústraní a slouží prospěchářství, zatímco zlo převálcovalo morálku společnosti.

Vítejte v dnešní Americe. V zemi, ve které byla fakta předefinována na nepřátelskou propagandu, zemi, kde právem chránění alarmisté byli předefinováni na „pátou kolonu“ nebo kde jsou zahraniční agenti vyhlazováni, v zemi, ve které se Amerika nesmí kritizovat a všechny zločiny jsou svalovány na ty, kterým Washington hodlá vládnout.

Barron, Bybee, Yoo a Bradford jsou příslušníky nového druhu – nelidí – který vzešel z jedovatého amerického prostředí arogance, nadměrného sebevědomí a paranoie.

Pavel Janeček

Ladislav Kašuka

rozhovor s Oskarem Krejčím
13. 9. 2015        První zprávy
Už před pěti lety proběhlo v Evropském parlamentu díky iniciativě jednoho českého poslance slyšení o starých a nových menšinách. Tehdy jsme se téměř všichni shodli, že napětí kolem nových menšin roste a bude se dále zvětšovat. Důvodem není jen jejich zpravidla horší sociální postavení. Riziko obsahuje i skutečnost, že na rozdíl od individualizovaného většinového obyvatelstva vykazují nové menšiny etnickou či náboženskou soudržnost. 

13. 9. 2015    se slovenským tlumočením komentáře

13. 9. 2015    zdroj a zdroj
Ukrajinský ekonom se domnívá, že předseda vlády Ukrajiny Arsenij Jaceňuk a jeho vláda nerozvíjejí ekonomiku země, ale zabývají se pouze "politikařením". Premiér Ukrajiny Arsenij Jaceňuk vede neúspěšnou hospodářskou politiku, svaluje ale vinu na občany země, soudí ekonom, prezident Ukrajinského analytického centra Alexandr Ochrimenko.

"Chudák Jaceňukova vláda již bůhví pokolikáté zvyšuje pro obyčejné Ukrajince sazby plynu, elektřiny a dalších zdrojů energie, a Ukrajinci nijak nemohou pochopit všechny své výhody z vysokých tarifů," ironizuje ekonom.

Podle Ochrimenka mají Jaceňukovi ministři ponětí o metodách úspory energetických zdrojů "jako absolventky kurzů choreografie Leonarda da Vinci o zemědělství."

Jaceňuk, když mluví o tom, že země má mnoho energetických ztrát a energetické zdroje jsou využívány neefektivně, zapomíná říci, že obyvatelstvo zde právě na vině není, zdůrazňuje analytik.

Dnes se vláda místo toho, aby umožnila ekonomice Ukrajiny normálně fungovat, zabývá politikařením a poslouchá nesmyslné rady MMF, říká ekonom.

"Musíme šetřit. Kdo se hádá? Ale nejprve je zapotřebí přemýšlet hlavou, než se zvýší tarify bytových a komunálních služeb, a ne potom vykřikovat, že Ukrajinci nepodporují reformy", uzavírá Alexandr Ochrimenko.

Pro Novou republiku  vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

13. 9. 2015  zdroj
Situace na Blízkém východě, která je již dlouho mimo kontrolu jejích organizátorů, nutí Ruskou federaci, aby postupovala aktivněji, když vysílá do Sýrie obrovský tok zbraní, techniky, letectva a odborníků. V té době učinil na Donbasu hlava DLR velmi zajímavé prohlášení.
Začátkem týdne učinil hlava Doněcké lidové republiky Alexandr Zacharčenko u Saur mohyly, nejslavnější mohyly v Šachťorském okrese Doněcké lidové republiky, prohlášení, v němž přislíbil osvobození Slavjanska, Kramatorska, Konstantinovky, Krasnoarmejska, Kurachova a také všech dalších ukrajinskou armádou okupovaných území.

"V roce 1941 přišel do naší země nepřítel, zabil a zajal mnoho našich krajanů, ale vydrželi jsme, vyházeli jsme je jako prašivá koťata z naší vlasti. Ovšem v roce 2014 s námi nepřítel opět přišel bojovat a my jsme museli vzít znovu do rukou zbraně. Se ctí jsme zvedli prapor, který nám předali našich dědové a pradědové. Tehdy, v dobách Velké vlastenecké války, nebyli schopni srazit Donbas na kolena, nepodařilo se jim to ani teď. A přijde den, kdy osvobodíme celý Donbas. My jsme obyvatelé této země, všechna tato pole a lesy, to všechno je naše a my nedáme ani píď země nepříteli. Věčná památka všem obětem,"řekl hlava Doněcké lidové republiky.

Je pozoruhodné, že paralelně s prohlášením Zacharčenka byl v médiích spuštěn nekonečný proud informací o účasti Ruska v syrském konfliktu. Ruská federace potvrdila informace, že aktivně dodává zbraně, vybavení a specialisty. Je souvislost aktivizace Ruska na syrské frontě a prohlášením Zacharčenka?

Dopisovatel MIA "Rusko dnes" Rostislav Iščenko se v rozhovoru s korespondenty agentury "Charkov" pokusil odpovědět na tuto otázku. Podle něj Rusko přechází do geopolitické protiofenzívy.

"Samozřejmě, postoj Ruska je tvrdší. Souvisí to s tlakem USA na EU ve snaze prosadit další přitvrzení sankcí. V zásadě platí, že Rusko i dříve dostatečně průhledně naznačovalo, že pokud bude Minsk zmařen, války se nikdo bojí a dál už Západ (zejména Evropa, protože USA se do otevřené vojenské konfrontace nepustí) bude muset rozhodnout, zda je připraveno k rozsáhlému konfliktu na Ukrajině. Jiný formát míru kromě minského není nemožný. Nyní Moskva jednoduše předvádí, že její varování nejsou vtip a blaf,"řekl expert.

Chci připomenout, že prezidentův tiskový tajemník Dmitrij Peskov řekl, že Moskva Damašku pomůže vypořádat se s postupem "Islámského státu."

Damašek, 11. září. Pro Novou republiku  vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Stanislav Novotný
13.9. 2015     První zprávy
PZ: Jak jste již dříve uvedl vláda je tu od toho aby jednala, aby přijímala rychlá opatření, když si to situace žádá a jak se situace vyvíjí? Činí tak vláda podle vás?
Sociální systém je nastaven zničujícím způsobem a bylo nutno jednat už dávno. Co si mají myslet občané, kteří celý život pracovali a nyní pobírají mnohem menší důchod než kolik činí náklady na jednoho přijatého imigranta? 



Jak mají vnímat tuto podezřelou státní velkorysost občané bezdomovci, kteří se často propadli do bezčasí bez většího vlastního zavinění a žádné zvláštní péče se jim nedostává? Jak se mají vztahovat k této politice invalidé a opuštěné a nemocné děti. Takto nevypadá úsilí o sociální smír. Vláda může okamžitě předložit poslancům návrh, který doslova zneatraktivní zemi pro ekonomické migranty. O ty skutečně potřebné se potom můžeme starat zejména v utečeneckých táborech. A seriózní uchazeči o pobyt v naší zemi? Ti musejí procházet řádným azylovým řízením.

PZ: A co s ilegálními přistěhovalci?

To je přetěžká otázka: Kam s ilegálními imigranty, kteří se už dostali na naše území a nemají žádný doklad či si dokonce opálili bříška prstů, aby tak ztížili identifikaci? Do táborů, kde budou jíst chléb, pít vodu a budou čekat na odvoz do své rodné země, až bude zjištěna. Alibistická představa, že je necháme porušovat náš právní řád, neboť utíkají do Německa, se vrátí na hlavu nám i Němcům. Hlavně však je to bohužel výzva k občanské neposlušnosti.

PZ: Jak se má zachovat vláda?

Vláda musí činit viditelné kroky k ochraně vlastních hranic, neboť zrušení Schengenu je prakticky otázkou času. Je třeba lépe předvídat. Vzpomínám si, že jsem se v roce 1993 hádal s ministrem vnitra Rumlem, kterého jsem se snažil přesvědčit, že rušení ochrany hranice je nerozumné, protože ji budeme ještě potřebovat. Byl jsem bohužel označen za katastrofistu.

PZ: A co si máme myslet o tomto kroku?

Česká republika potichoučku ratifikovala Úmluvu o účasti cizinců na veřejném životě na místní úrovni. Oznámila nám to 17. července 2015 Rada Evropy. Zavázali jsme se tak zajistit právo všech cizinců z kteréhokoli světadílu budovat v České republice svá místní sdružení pro obhajobu svých zájmů a projevů své kulturní svébytnosti, právo cizinců zakládat vlastní odbory, právo cizinců volit v místních volbách apod. Účinnost této úmluvy nastane 1. listopadu 2015.

PZ: Dovedete si domyslet důsledky?

Z výčtu vyberu pouze právo volební. To je totiž opravdu základním právem občanským. Až cizinec získá české občanství, nechť volí a rozhoduje o našich věcech veřejných. Proč by však měl do té doby rozhodovat o životě českých občanů? Úmluva by prostě měla být vypovězena!

PZ: Vysvětluje vláda své kroky ?

Vláda komunikuje mizerně s vlastními lidmi. Nemůže jim sdělovat, že se chovají špatně jenom proto, že s ní naprostá většina obyvatel země nesouhlasí. Musí naopak zvát různé iniciativy (nikoli organizace žijící z migrační vlny) ke stolu a probrat s nimi možnosti spolupráce při vnější i vnitřní obraně ČR. Musí jim vysvětlovat svojí strategii (je-li jaká) a obhájit svůj postup. Nebo usiluje o výměnu voličů?

PZ: Zastává se vláda svých občanů?

Vláda je povinna postavit se hlavním viníkům devastace mezinárodního práva veřejného, svévolných likvidací suverénních států a cizích kultur. Musí se pokusit pomáhat odstraňovat příčiny vyhánění milionů lidí z jejich původních domovů a kulturních prostředí.

Ta strašlivá devótnost vůči USA a Bruselu národ stále větší měrou uráží. Stále častěji nám tane na mysli předlistopadový vztah našich „vůdců“ k SSSR. Islámský stát bude zničen jedině tehdy, když jej přestanou podporovat USA, Francie, Saudská Arábie, Katar, Turecko...a když jej přestanou západní ropné společnosti platit skrze výhodný nákup ropy.Teď hned může vláda dělat přijatelnou a intenzivní zahraniční politiku se svými sousedy a státy Visegradské čtyřky. Je to základní nutnost. Českou vládu nemáme na prosazování cizích zájmů.

Toto je jen výčet nejnutnějších opatření v současné fázi migrační, ale především civilizační krize. Opatření mají za cíl zbrzdit proces rozkladu na přijatelnou rychlost, získat čas a zvýšit národní sebevědomí. Zatím však posloucháme kulaté řeči a činů vidět pomálu.

PZ: Dala se migrační krize předvídat?

Krize se dala dávno předvídat. Politické loutky ji jenom gumovali v záhybech šedé kůry, neboť jim bylo zřejmé, co od nich zločinný bankovní systém vyžaduje. Je již veřejně zaznamenáno, že se občas některý příslušník tajných služeb vzepřel a pokusil se veřejnosti předat zprávu, že všechno je jinak, nicméně politika přehlušila svým kolovrátkem tato alarmující sdělení. Řada expertů varovala před agresí vůči Jugoslávii, Sýrii, Libyi, Iráku či Afghánistánu. Marně.

Předvídatelná situace nastala a náhle zjišťujeme, že král je nahý. Evropští politici chtějí (ze zištných důvodů) posloužit strukturám nadnárodní moci a vedou tak Evropu ke konfliktu uvnitř sebe sama. Současná „politická elita“ již více nedokáže, je znehybněna. Evropská unie a důležité evropské státy mají v čele neosobnosti, jež dnes nejsou schopny přijít s řešením vybočujícím ze zaběhlé praxe. Bojí se svého stínu.

Evropa vnitřních konfliktů, občanského napětí a s hrozbou potenciální horké války bude povolnější. S tím počítají západní oligarchové.

13. 9. 2015  Euroasia24

Ruská federace zahájila rozsáhlou humanitární operaci s cílem poskytnout bezprostřední pomoc lidem prchajícím před válečnými hrůzami v Sýrii. Na letišti v západosyrské Latakii v sobotu 12. září přistály první dva letouny An-124-100 Ruslan s desítkami tun nikoliv zbraní, ale humanitárního nákladu, který má pomoci syrským lidem přímo na území této Západem týrané země. S operací přímo souvisí ruské vojenské aktivity v Sýrii.

Podle informací ruských médií má být součástí humanitární operace budování zázemí, které tisícům syrských lidí umožní přežít do doby, než se budou moci vrátit domů a pracovat na obnově svých domovů.

Součástí humanitárního nákladu je proto i vybavení pro stavbu stanového tábora, zahrnující vše od stanů po nádobí. Předpokládá se, že tábor bude chráněn, bude spravován syrskými úřady a poskytne bezpečný prostor pro až dva tisíce lidí. Rusko je připraveno postavit v budoucnu alespoň desítku podobných táborů, jejich přesný počet vzejde z vývoje humanitární situace v zemi. Ochranu zřizovaných táborů mají zajišťovat jednotky ruské armády a možná také íránské ozbrojené síly.

Zprávu o ruské humanitární operaci přinesla i západní a česká média, která ji však zcela účelově dala do kontextu mj. s údajnou „přímou ruskou vojenskou intervencí".

Ruští i syrští představitelé v minulých dnech opakovaně potvrdili, že ruská vojenská pomoc se uskutečňuje, ale v souladu s rusko-syrskými úmluvami a platným mezinárodním právem. Web Eurasia24.cz přinesl už počátkem září informaci o výskytu konkrétních ruských zbraní a vojenského vybavení na syrském bojišti, přičemž jak později doplnily ruské zdroje, technika je dodávána na účet zálohy za nedodané protivzdušné systémy S-300 z novovýroby.

Zvyšující se intenzita ruské vojenské pomoci Sýrii je zjevná, avšak evidentně nesouvisí jen s legitimními dodávkami techniky syrské armádě, ale také s rozsáhlou humanitární operací. Západ tímto dostává odpověď na otázku, proč ruská námořní pěchota ochraňuje letiště v Latakii: Rusové zde museli připravit podmínky pro příjem těžkých transportních letadel a také zajistit ochranu personálu letiště.

Rusko dosud stálo mimo konfliktní debatu o uprchlících, mimo spory o to, která země má přijmout běžence a kolik. Namísto toho zvolilo skutečně humánní a gramotné řešení v podobě poskytnutí rozsáhlé pomoci přímo na teritoriu Sýrie. Svými současnými humanitárními i vojenskými aktivitami konkrétním způsobem přispívá k záchraně Sýrie a syrských lidí a s tím také vyvinulo úsilí k zastavení uprchlické vlny, která začala decimovat evropský kontinent.

K ruské humanitární operaci se již připojil Írán a je docela možné, že se v blízké době přidá i Čína.


Zdroj, foto a více na: Rusvesna.su

Německo obnovuje hraniční kontroly na hranici s Rakouskem. Informovaly o tom "Der Spiegel" a další německá média. Oficiálně to má v 17.30 oznámit ministr vnitra Thomas de Maiziere.
Rozhodnutí bylo přijato poté, co včera dorazilo do Mnichova okolo 12 tisíc migrantů a starosta města Dieter Reiter žádal federální vládu o pomoc.
Ministr dopravy Alexander Dobrindt (CSU) uvedl, že všechny možnosti přepravy imigrantů jsou vyčerpány. Jsme na hranici možností, uvedl a připojil, že jeho slova mají být signálem pro všechny. Německo prý bude potřebovat hodně času, aby zvládlo vzniklou těžkou situaci. Dobrindt proihlásil, že bude nutné zavést kontroly na hranicích, něboť Evropská unie v této otázce "kompletně zklamala a ochrana vnějších hranic "nefunguje". Přitom právě němečtí politici patřili k těm, kteří ostře kritizovali Maďarsko, které se o tuto kontrolu snažilo. Nejostřeji a až urážlivě se v těchto dnech vyjadřoval místopředseda vlády a předseda SPD Sigmar Gabriel. Německo přitom ústy kancléřky Angely Merkel a právě S. Gabriela prakticky otevřelo Německo proudu migrantů, když jim byl povolen vstup bez obvyklých a unií vyžadovaných procedur. Ministři vnitra některých spolkových zemí již v sdělovali, že nejsou schopni nápor zvládat. Navíc federální vládu upozorňovali, že mezi neregistrovanými migranty mohou být teroristé. Svým krokem Německo ztrácí přinejmenším morální právo prosazovat svá řešení na evropské úrovni. Mohou totiž být stejně neúspěšná, jako domácí kroky kancléřky Angely Merkelové a její vlády.

Stanislav Kliment
12.9.2015 Vaše věc

Již v prvním kole a s přehledem zvítězil ve volbách nového předsedy britské Strany práce představitel stranické levice Jeremy Corbyn (66 let). Stalo se tak navzdory všem výzvám dřívějších lídrů labouristů Tonyho Blaira a Gordona Browna a jejich varování před socialistickými myšlenkami Corbyna.

Volby ve Straně práce proběhly poté, co Ed Miliband podal pro prohraných květnových volbách demisi. Corbyn byl od počátku považován za outsidera. V posledních měsících se ale ukázalo, že jeho socialistické názory a zásadová politika, kterou prokazoval dlouhodobě i jako britský poslanec, má ve straně silnou podporu. Všechna varování i útoky, zejména ze strany T. Blaira, stékala po většině labouristů jako voda po gumovém plášti.

Corbyn získal téměř 60 procent hlasů z celkového počtu 422664 hlasujících. První následujícící protikandidát získal pouhých 19 procent. Hlasy pro Corbyna jsou odmítnutím dosavadní centristické politiky bývalých vedení a cestou k levicovému směřování.

Corbyn je stoupencem znárodnění některých podniků, mezi jiným železnic, zrušení poplatků za vysokoškolské studium a zvýšení daní pro nejbohatší korporace. V zahraniční politice ostře vystupoval proti válkám v Afghánistánu nebo Iráku a hovoří i o možnosti vystoupení Velké Británie z NATO. Otázkou je, jak se s výsledkem voleb smíří poražená část strany. Není vyloučeno, že nespokojenci by mohli ve straně vyvolat rozkol. Noví a převážně mladí členové Strany práce dnes naopak slaví vítězství Jeramy Corbyna.