Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Výzva ke kritickému pohledu na NATO a možnost změny čl. 43 Ústavy o Armádě ČR

$
0
0

img_3-1024x558
22.2.2017  NWOO
Ke kampani iniciativy Ne základnám na zastavení záměru některých poslanců a ministra obrany změnit Ústavu ČR a její článek 43 týkající se Armády ČR jsme natočili video informující o podrobnostech a možných důsledcích tohoto záměru. Zde je můj komentář v textové podobě.

Výzva pro mládež: Chcete do války za zájmy NATO?*

Rád vysvětlil především vám, mladým, kterým je 30 a méně let, že to, co se nyní děje s českou a nejen českou armádou, že to je především o vás. Kdysi bylo mezi lidmi dobře známé slovo původem z němčiny kanónenfutr, neboli maso pro děla, označující špatně vycvičené a vyzbrojené vojáky určené k zaměstnání nepřátelského vojska, u kterých se nehledělo na ztráty. A tímto kanónenfutrem máte být nyní vy. Právě vy, kteří si teď myslíte, že se vás to netýká, kteří nemáte vůbec žádné skutečné povědomí o tom, v jaké historické a globálně-politické situaci se právě nacházíme. Právě vy, kteří se nezajímáte o politiku, o NATO, o to, jak v současném světě vznikají války a kdo a proč je vytváří.

Musíte se podívat, kdy, jak a proč vzniklo NATO, a kdo, jak a kam ho řídí.

Musíte začít u pochopení toho, že v naší zemi, stejně tak v Evropě nebo USA reálně není a nikdy nebyla skutečná demokracie, tj. systém, ve kterém by občané reálně řídili svůj vlastní stát ke svému prospěchu. Současné systémy parlamentní a zastupitelské demokracie byly vytvořeny zednářskými strukturami za účelem přesunutí feudální, církevní a korporátní moci do skrytu, aby za sebe nastrčila politiky a politické strany. Strany zastupující vůli a zájem lidu se prakticky nikdy v západním světě nedostaly k moci. Šanci na zvolení mají díky ovládaným médiím vždy pouze ti, kteří jsou řízeni neofeudály ze zákulisí. Když se podíváte na stav demokracie v našem státě, tak jako pouhý volič máte pramalou možnost něco v této zemi ovlivnit.

Ani NATO nevzniklo jako výraz svobodné vůle občanů západní Evropy, USA a Kanady, ale jako projekt mocných a bohatých k ochraně jejich mocenských zájmů před komunistickými státy a před ideologií upřednostňující zájem a rozkvět národa před svobodou beztrestně využívat slabší k vlastnímu obohacení, vydávanou za svobodu podnikání. U založení NATO byli stejní lidé, kteří o pár let později založili skupinu Bilderberg, jenž až do dneška slouží ke koordinaci bank, korporací, politiků, médií, státních institucí, nadnárodních organizací a bývalých i současných aristokratů. Stejní lidé se též podíleli na financování a růstu německého nacismu. Každý rok se na konferenci Bilderbergu objeví někdo z vedení NATO, ať už přímo jeho generální tajemník nebo někdo z nejvyššího velení společně s představiteli největších zbrojních korporací.

I když oficiálně začaly operace pod hlavičkou NATO až v devadesátých letech válkou proti Srbsku, tak vždy to byly státy NATO, které útočily na jiné země, navzdory tomu, že se podle zakládající smlouvy NATO jedná o obrannou alianci, která své kroky podřizuje Radě bezpečnosti OSN. Už ani nemůže být předloženo více důkazů o tom, že všechny války, do kterých se NATO pustilo, tj. válka proti Srbsku, Afghánistánu, Iráku a Libyi + skrytá neoficiální podpora Islámského státu, byly započaty na základě vylhaných důvodů a jednalo se tedy o válečné zločiny se vším všudy s tím, že jsou pronásledováni lidé, kteří ty zločiny odhalují místo těch, kteří je spáchali.

Ne nadarmo byla zkratka NATO přejmenována na Severo-atlantickou teroristickou organizaci, protože NATO má skutečně na svědomí největší počet, tj. více než milión mrtvých a milióny uprchlíků. Země NATO nepřetržitě vyzbrojují diktátorské režimy, které otevřeně podporují Islámský stát, tj. Saúdskou Arábii, Jordánsko, Katar, Bahrajn a Islámský stát podporovalo až do nedávna i Turecko, tj. člen NATO!

A tahle nekontrolovatelná a neovladatelná organizace skrz-naskrz plná masových vrahů, psychopatů, chamtivců a mocichtivců má být zárukou naší bezpečnosti? A před kým? Před Ruskem? Před Ruskem, které zachránilo Krym a východní Ukrajinu před zkázou, ve které se teď topí celá Ukrajina? Před Islámským státem, který pomohlo NATO vytvořit? Nebo opět před Ruskem, které rozhodujícím způsobem pomohlo Islámský stát zastavit? Vydávat NATO za obrannou alianci a Rusko za hrozbu může jen naprostý hlupák nebo profesionální lhář!

Vy, mladá generace, jste bohužel vyrostli v jednostranně zaměřené amerikanizované kultuře, kdy všechno ze západu je dobré a vše z východu špatné. Nemáte možnost porovnání. Většinou ještě nenesete tíhu zodpovědnosti za vlastní život a nedopadly na vás plnou vahou negativní důsledky společenského systému, ve kterém žijeme. Jste učeni, že válka je normální, ale nejste připraveni nést její následky, mezi které patří i příliv migrantů. Jste učeni, že Rusko je nepřítel, zatímco pomáhá ve světě porazit skutečné zločince a nastolit mír. Jste učeni, že USA a NATO jsou naší záchranou, zatímco mají na svědomí největší válečné zločiny současnosti. Jste strašným způsobem manipulováni, aniž byste měli skutečné znalosti o chodu světa. Doplňte si je! My, kteří tvoříme nezávislá média, jsme vám je všechny donesli až pod nos, až na vaše obrazovky. Právě proto jsme označováni za „údajnou“ bezpečnostní hrozbu a jsou proti nám vytvářeny nové úřady, protože narušujeme fungování válečné propagandy NATO.

Lidé, kteří rozhodují o činnosti NATO, nemají problém si počkat pár let na to, než světu připraví další bezpečnostní krizi nebo otevřenou válku. Mezitím budují základny, vyrábějí a vynalézají nové zbraně, masírují obyvatelstvo od dětství propagandou, vymývají a nakupují mozky, korumpují média a politiky a přizpůsobují politické systémy svým potřebám, tak jak se to nyní děje v České republice. Připravují si struktury na to, aby, až bude vhodná chvíle, mohli zavelet k dalšímu útoku pod falešnou vlajkou, k další propagandistické tsunami, k další komedii s jednáním Rady bezpečnosti OSN, k dalšímu útoku armád NATO na nepřítele. Klidně si počkají, až nebude americkým prezidentem Trump a ruským Putin.

A co vy? Chcete být kanónenfutrem v další nesmyslné válce vedené pro zájmy mocných? Nebylo by lepší těmto zločincům moc sebrat a řídit svět směrem k míru? Války byly vždy v zájmu pouze několika málo psychopatů, kteří však dokázali zmanipulovat obrovské množství obyčejných lidí, z nichž nikdo nikdy válku nechtěl. Co chcete vy? Válku nebo mír? Utrpení nebo radost? Bídu nebo hojnost? Smrt nebo život?

Šojgu: součástí Ozbrojených sil RF se stala vojska informačních operací

$
0
0
22. 2. 2017    zdroj
Ve struktuře Ozbrojených sil Ruské federace byla vytvořena vojska informačních operací. Dnes 22. února to sdělil ministr obrany Ruské federace, armádní generál Sergej Šojgu při svém vystoupení ve Státní dumě, informoval korespondent IA Regnum.

Ve Státní dumě byl Sergeji Šojgu zadán dotaz v souvislosti s nutností znovuvytvoření správy, která byl se zabývala kontrapropagandou. Ministr obrany na to odpověděl, že v rámci Ozbrojených sil RF již byla vytvořena vojska informačních operací , což je podle Šojgu mnohem efektivnější.

"Propaganda musí být chytrá, kompetentní a efektivní", vysvětlil Šojgu.

Hlava výboru Státní dumy pro obranu Vladimír Šamanov poznamenal, že řada výzev v oblasti bezpečnosti a obrany je přesunuta do kyberprostoru. Informační válka se stala nedílnou součástí celkové konfrontace mezi zeměmi.

Právě z těchto důvodů bylo také rozhodnuto o zřízení vojsk informačních operací, která jsou zaměřena na ochranu zájmů národní obrany, konstatoval Šamanov.

Vytvoření těchto vojsk přichází na pozadí rostoucího tlaku na Rusko ze strany vojenského bloku NATO. Stratégové NATO věnují velkou pozornost informační válce proti Rusku jako součásti strategie zadržování Ruské federace.

V roce 2015 bylo například v Rize (Lotyšsko) vytvořeno Centrum strategických komunikací NATO. Úkolem tohoto centra je především boj proti "ruské propagandě".

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Seminář Nové republiky "Jihlava 2017"

Nation: McCain a Graham přímo podněcují Ukrajinu k pokračování války!

$
0
0
James Carden
23.2.2017 The Nation, překlad První zprávy

Američtí senátoři John McCain a Lindsey Graham provokují násilí na Ukrajině, upozorňuje publicista James Carden v materiálu pro The Nation.
Senátor John McCain podněcuje k pokračování války



Podle jeho názoru jsou projevy amerických senátorů podněcováním k porušování dohod z Minsku ukrajinskou stranou.

Nachází přitom paralely mezi dvěma událostmi: útokem Kyjeva na pozice milicí a návštěvou McCaina a Grahama krátce předtím na Ukrajině.

Senátoři byli v první linii a obrátili se k ukrajinským vojákům. „Vaše bitva je i náš boj. Rok 2017 bude rokem ofenzívy,"řekl jim Graham.

„Věřím, že zvítězíte. Jsem si jist, že zvítězíte a my budeme dělat vše, co je v našich silách, abychom vám poskytli vše, co potřebujete k vítězství," prohlásil McCain.

„Myslím, že každý má právo na otázku, zda existovaly precedenty takového podněcování k násilí ze strany dvou současných amerických senátorů," poznamenal Cardin.

Navíc upozornil ještě na jednu závažnou věc.

Představitelé Spojených států rozhodli, že budou až do roku 2020 cvičit pět ukrajinských brigád ročně v tzv, mnohonárodním cvičebním centru v Jarově – městě v regionu Lvova.

Cardin poukazuje, že je to vlastně trvalé umístění americké vojenské základny na území Ukrajiny. Přesto média o tom téměř nic nepíší a Kongres o tom nevede žádná jednání, je pobouřen autor.


Související:Lavrov: OBSE už nemůže „maskovat“ akce ukrajinské armády!

Jsou maturity opravdu nutné?

$
0
0

Jiří Baťa
23. 2. 2017
Přečetl jsem si v Parlamentních Listech.cz rozhovor s paní ministryní Kateřinou Valachovou o tzv. startu maturity (nejen) z matematiky a rád bych k tomu vyjádřil svůj názor.
Se vší vážností se ptám, k čemu nebo proč jsou maturity? Dlouhodobě přetřásaná otázka s problémem ano či ne maturitní zkoušky mě vedou k názoru, že maturity by vlastně neměly vůbec být. Neříkám to proto, že sám maturitu nemám, ale vycházím z poznání, že maturity samotné na vědomostech mladým lidem nepřidávají, hlavně je však do značné míry extrémně stresují. Jistě s tímto názorem „neuspěji“ u těch, kteří maturity nejen silou své vůle, ale i politickou silou protlačují. Ne zcela chápu, jaké pro to mají důvody stejně jako zřejmě nebudou (chtít) chápat mé důvody, resp. názory, proč maturity netřeba.

 
    Především vycházím z faktu, že školy  jsou zde od toho, aby žáky či studenty něčemu naučily. To „něčemu“ není správný výraz, proto bych jej opravil: aby je naučila tomu, čemu je naučit má. To má hned několik rovin, ta první je, jaký je výběr učebních předmětů a jak kvalitní a nakolik dostatečné je jejich zpracování. Další rovina je, nakolik kvalitní, resp. fundovaní (vzdělaní a připravení) jsou samotní učitelé, resp. učitelský sbor. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale ze svých zkušeností jako rodič se domnívám, resp. jsem o tom přesvědčen, že úroveň a kvalita výuky zdaleka neodpovídá tomu, co bylo dříve.
     Možná nyní narazím když dám jako příklad pro srovnání období z dob tzv. totality, ale jakkoliv se ona doba pojímá jako doba vlády komunistů, tedy vláda totalitní, na školní vzdělávání to nemělo zas až tak velký vliv. Ano, byly v rámci vyučování některých předmětů uplatňovány ideologické prvky např. o socialismu a přátelství k SSSR, ale to samé se děje dnes, jen v opačném garde, když se učivo a osnovy zaměřují místo na velkého bratra SSSR tak na podobného bratra za velkou louží, za spojenectví se západními mocnostmi, na potřebu či nutnost našeho členství v EU a v „obranné“(!) severoatlantické alianci (NATO). Nemluvě o tom, že se také nestoudně překrucují nejen české dějiny, ale i historie a řada pro republiku a občany významných, rozhodných událostí. Nicméně, to není zas tak důležité pro zdůvodnění, proč si myslím, že netřeba maturity. I přes tyto „negace“ však mělo tehdejší školství vyšší úroveň, lepší výsledky a žáci a studenti byli více a lépe vzdělaní, než dnes, o čemž by se dalo dlouze diskutovat. Na současnou výuku a studia, stejně jako na kvalitu a úroveň vzdělání mají bezesporu značný vliv i soukromé školy, s nimiž nejen já nemám zrovna ty nejlepší zkušenosti..
     Jak jsem již zmínil, všechno je v podstatě záležitost či otázka kvality, která má několik podob. Jednak je to kvalita školství samotného, dále připravenost a kvalita učitelského personálu, kvalita osnov a učebních materiálů a v neposlední řadě kvalita, resp. výsledky vzdělávacího procesu na tom kterém stupni školy. Tyto stimuly pro úroveň a kvalitu vzdělání lze srovnat např. s osobním autem. Co bude platná krásná moderní karoserie, pohodlný interiér, když nebude kvalitní a výkonný motor  a auto nebude mít potřebný výkon. Něco podobného je naše školství které je velké, resp. početné co do škol různého typu s různými vlastníky či provozovateli, škála učebních osnov a učebních předmětů je poměrně rozvinutá, moderní, ale bohužel, také ne zcela odpovídá  potřebám doby ( viz odborné školství).
    Ruku na srdce, vycházejí ze škol  absolvovanému vzdělaní a oboru poplatní a do praxe skutečně připravení mladí lidé? Školství jako takové se bohužel, zaměřuje více na kvantitu než na kvalitu, ze škol vychází deseti  tisíce „rádoby“ vzdělaných mladých lidí, aby následně své vzdělání ne uplatnili, ale často jen propůjčili  neodpovídajícímu povolání či zaměstnání. Ano, pro zaměstnavatele splňují požadavky, protože  mají titul, ale to je tak asi všechno. Není to ale proto, že by snad sami nechtěli, ale domnívám se, že se bojí, že nemají odvahu se někde zajímat o práci či zaměstnání, protože si uvědomují, že na to prostě nemají a to co dělají, je mnohem snažší a dobře zaplacené. I když pro zaměstnání je důležité vzdělání, resp, titul to však ještě neznamená, že dotyčný je opravdu vzdělaný.  Vykonávat funkci řadového manažera např. v realitní kanceláři, nebo prodejně telefonů, k tomu myslím,  není zapotřebí maturita, a už vůbec ne vysokoškolské vzdělání. A také si nemyslím, že tomuto trendu to může maturita nějak „vylepšit“, nebo vyšší úrovni a kvalitě vzdělání, potažmo samotnému školství  nějak významně pomoci.
     Domnívám se a jistě nebudu sám, že žák či student jde, resp. chodí do školy proto, aby se naučil tomu, čemu se naučit má. Proto je zvolených několik vytypovaných předmětů, které mají žáka nebo studenta s obsahem učiva nejen seznámit, ale naučit jej a dát mu potřebné vědomosti. Dát však vědomosti znamená, že se to potřebné naučí a při ukončení docházky školy vyjde jako člověk, který zná to, co se ve škole učil. Samozřejmě, že úroveň vzdělání se může lišit  (a také se liší) od možností a schopností žáka či studenta a že ne všichni budou umět stejně, ale od toho existuje klasifikace, která ohodnocuje kvalitu a úroveň vědomostí, získaných studiem. A jsme u samotného jádra věci.
     Dnes se, pokud se nemýlím předpokládá, že se bude (ono tomu tak až do posledních maturit bylo) povinně maturovat ze tří předmětů: jazyka českého, matematiky a libovolně zvoleného cizího jazyka. OK! Může mi však někdo zdůvodnit, proč by tomu tak mělo být?Proč se musí ještě navíc dělat nějaká extra zkouška z vyjmenovaných předmětů? Proč by se to nemohlo posuzovat  tak, že žák či student chodí do té které školy proto, že se tam naučí tomu, čemu se naučit má, že podle toho, kolik se naučí a kolik toho ví a zná je také klasifikován a  že tedy i v posledním ročníku může či by měla být konečná známka, třeba u požadované češtiny nebo matematiky výsledkem, resp. důkazem a vizitkou toho, co a kolik se toho skutečně naučil, co či kolik toho zná, co umí a z toho nakonec vyvodit celkový vzdělanostní verdikt, tj. výsledek studií, končícího studenta, ve smyslu vydání „Certifikátu o  absolvovaném  vzdělání“?
     Je to docela prosté: kdo se učil, měl výbornou klasifikaci (známky), ten prostě uspěl. Kdo ne, měl smůlu, nebo na to prostě  neměl. Nechápu, proč dělat nějaké drahé a časově náročné experimenty  jen proto, že si to někdo z bruselských politiků přeje když víme, že se často studenti na maturitu jen tzv. „našprtají“ aby podle možností uspěli, před zkušební komisí to (ne)vyklopí, v hlavě však mají bohužel s prominutím „prázdno“. V neposlední řadě bez vzdělávání bez maturitní zkoušky by byla takévizitka toho, nakolik kvalitní byla školní osnova, ukázala by kvalitu výuky učitelského sboru, což by také dávalo racionální podklady pro jejich odměňování.
     Nakonec to nejpodstatnější. Samotné studenty by to nutilo k odpovědnějšímu přístupu k učení, k plnění školního zadání (úkolů), k větší pozornosti při vyučování a přednášejícímu a v neposlední řadě v rozhodujícím (posledním) ročníku méně stresu s vědomím neexistence maturitní zkoušky. To jsou faktory, které by daly studentům více klidu na zvládnutí celé doby učení a snaze o dosažení co nejlepší konečné (závěrečné) studijní klasifikace, rovnající se zmíněné neblahé maturitě! Takový je můj názor na maturity. Ptám se, nestálo by za to o tom popřemýšlet?

Na Ukrajině je uzákoněna povinnost uctívat účastníky ATO na Donbasu

$
0
0

23. 2. 2017   zdroj
Ukrajinský parlament přijal vyhlášku "O prokazování pocty hrdinům Ukrajiny a informování občanů Ukrajiny o hrdinství ukrajinských vojáků", na základě níž se předpokládá doporučit Ministerstvu školství Ukrajiny, aby na všeobecně vzdělávacích a vysokých školách všech forem vlastnictví byly zřízeny informační a pamětní panely o účastnících ATO (trestní operace Kyjeva na Donbasu) a jejich hrdinských činech.
(publikováno 22. 2. 17)


Vyhláška rovněž doporučuje, aby místní úřady zajistily informování obyvatelstva příslušných území o hrdinech Ukrajiny, kteří jsou rodáky z těchto oblastí, prostřednictvím zveřejňování informací o nich v oficiálních tiskovinách místních samospráv a také přejmenováním ulic a pojmenováváním na jejich počest vzdělávacích zařízení v obcích, kde žili nebo žijí, zřízení pamětních desek a památníků v místě bydliště. "Je to nezbytné pro upevnění vlastenectví v ukrajinské společnosti, popularizaci hrdinství ukrajinských vojáků, poskytnutí informací o dění v zóně antiteroristické operace", je uvedeno v dokumentu.

Jak informovala agentura EADaily, místopředsedkyně Nejvyšší rady Oxana Syrojed obvinila zástupce současné kyjevské moci z účasti na střílení na "euromajdanu". "Jak je politováníhodné si to uvědomovat a říkat, ale snad všechno, co se dálo na Majdanu, by se nemohlo stát, kdyby účastníky nebyli lidé, kteří jsou nyní u moci", prohlásila Syrojed a zdůraznila, že nečinnost při vyšetřování událostí "euromajdanu" také svědčí o tom, že vůdci dnešní Ukrajiny se jich účastnili.

Dnes Viktor Janukovyč, bývalý prezident Ukrajiny, svržený v důsledku státního převratu, apeloval na světové vůdce, aby byla vytvořena mezinárodní nezávislá komise Rady Evropy pro kontrolu průběhu vyšetřování zločinů, spáchaných během "euromajdanu" od listopadu r. 2013 do února r. 2014. V únoru zveřejnila OSN zprávu o zločinech ukrajinských karatelů na Donbasu. Většina případů násilí se podle údajů pozorovatelů stala, když "vládní síly" braly lidi do zajetí.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Důstojné zastoupení Čurkina: zastupující velvyslance Ruska při OSN reagoval na kritiku USA o uznání dokumentů DLR a LLR

$
0
0
23. 2. 2017      zdroj
USA a řada dalších zemí předvádějí dvojité standardy v otázce uznání dokladů, vydaných orgány řady neuznaných států, řekl zastupující stálého představitele RF při OSN Petr Iljičev na zasedání Rady bezpečnosti OSN. "USA, stejně jako řada dalších členů Rady bezpečnosti, umožňují vstup do svých zemí obyvatel Tchaj-wanu, který oficiálně neuznávají. Stejná situace je u dokladů, které jsou vydávány neuznanými turecko-kyperskými orgány", řekl Iljičev.


Takto diplomat okomentoval vystoupení zástupců USA, Francie a některých dalších zemích, v nichž se uvádí, že rozhodnutí RF uznat doklady DLR a LLR brání dosažení míru na Donbasu.

"Pokud jde o obvinění, že rozhodnutí RF uznat určité dokumenty DLR a LLR je údajně v rozporu s Minskými dohodami, dovolte mi připomenout, že toto rozhodnutí není v rozporu s žádnými mezinárodními závazky naší země. Bylo přijato v zájmu lidí, aby byla realizována jejich práva a svobody v podmínkách, kdy vláda Ukrajiny, jak se zdá, usiluje o pravý opak", řekl Iljičev.

Připomněl, že dříve kyjevská vláda zavedla zvláštní režim při překročení linie dotyku na Donbasu. Tato vláda přestala také poskytovat obyvatelům tohoto regionu státní služby, vyplácet důchody.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Mrva

$
0
0
Vladimír Pelc
23.2.2017 Vaše věc

V pátek přinesly ParlamentníListy.cz v rozhovoru s paní Boženou Fialovou-Ivanovou, bývalou spojařkou-parašutistkou 2. čs. samostatné paradesantní brigády v SSSR z dob druhé světové války, informaci, že výtvarník David Černý jí řekl, že kdyby jí nebylo tolik let, tak by jí za její politické názory rozmlátil pusu.


Paní Božena Fialová-Ivanová je poslední žijící žena z 2. čs. samostatné paradesantní brigády v Jefremově, je jí devadesát let (narozena 18. května 1927). Davidu Černému je o čtyřicet let méně (narozen 5. prosince 1967). Takže o zkušenostech paní Ivanové nemůže vědět nic. Neprožil je.

A za jaké názory by chtěl D. Černý paní B. Ivanové „rozmlátit pusu“?


Druhou světovou jsem prošla dvakrát. Z Luhansku na Ural a pak zase zpátky. Viděla jsem, co to všechno obnáší. V osmnácti jsem si myslela, že další válka už být nemůže, a podívejte se. Je mi skoro devadesát, a zabíjí se čím dál víc. Luhansk mi rostl před očima. Teď, když to někdy vidím v televizi, bych brečela. Na Ukrajině je hlad, lidi odtamtud utíkají. Na koho čekají, na Američany? Je mi z toho špatně, jak se lidi pořád nedokážou domluvit. Zbraně se stále vyrábějí, někdo na tom bohatne a musí se to někde vystřílet. Proto se pořád válčí.

Ivanová o přepisování historie druhé světové války:
To jsou často dost blbý řeči. Válka je válka. Je to spoušť. Společnost, příroda, město, dědiny, všechno upadá. Všichni žijí přítomností, protože si říkají, že už zde být zítra nemusí. Kulka letí, koho zasáhne, tak to má spočtené.

A nejvíce musel Černého rozzuřit následující názor:
Kdyby se posadil do zeleného tanku a projel s ním frontu z Ruska do Berlína, tak má plný gatě, hnědý kaliko. Ale teď je frajer, v míru, takže přemaluje tank, co stojí jako památník na náměstí, na růžovo. To je úcta k těm, kteří projeli válkou a v tom tanku umírali? Černý mi jednou řekl, že kdyby mi nebylo tolik let, tak mi tu pusu rozmlátí. Hrdina! Zapadá to do dnešních názorů, že my staří sem nepatříme. Odcházíme, to je pravda, a žijících je nás málo. Až to ukončíme, začne nový svět bez vzpomínek.

Lidem jako D. Černý vlivem stupidních ideologických schémat nikdy nedošlo, že nebýt osvobození Československa v r. 1945 od nacistické okupace převážně Rudou armádou tehdejšího Svazu sovětských socialistických republik (SSSR), na kterém se i paní Božena Fialová podílela, – tak by ani nebyli na světě.

David Černý je hrdina – na devadesátiletou babičku si dovolí, a demokrat – názorový nesoulad se přece řeší rozmlácením úst.

Tak může myslet a chovat se jen morální mrva; jinak česky hnůj.


Všichni Babišovi muži...

$
0
0
Lubomír Man    
23.2. 2017
Posuzujme ANO podle toho, co říkají jeho ministři, a ne podle toho, co říká On.
Protože jen ti ministři říkají to, co si on co nejupřímněji myslí, co skutečně plánuje, či jak věci domácí i zahraniční posuzuje, protože on sám si věci sporné, nepopulární, či ty, o nichž si není jistý, jak by je veřejnost přijala, do úst a ani do pera nebere. To nechává na svých ministrech a jen jim pak zbývá ona nevděčná role, aby to, co je pro uši našich lidí nejednoznačné a co jim on důvěrně sdělil, vzali do složky, šli s tím na veřejnost a tam jeho myšlenky a názory vyhlásili. 

A že jsou to často věci nejen nejednoznačné, ale též lidem nenáviděné, dokazuje např. fakt, že jeho ministr obrany, taktéž jen názory svého pána z úst vypouštějící, se stal právě pro to, co z nich vypouští, jedním z nejnenáviděnějších a též nejopovrhovanějších politiků, kteří se po našich veřejných kolbištích pohybují.

Nebo máte za to, že by si tento obranný ministr dovolil v každé své druhé větě napadat Rusko, vypouštět z úst úvahy, jakým nebezpečím pro nás tento stát představuje, kdyby pro své slaboduché výpady neměl požehnání či aspoň souhlas svého pána? Nebo se domníváte, že by si on, pouhý ministr obrany, dovolil ze své vlastní vůle vystoupit na bezpečnostní konferenci v Mnichově a proti mínění zde panujícímu uvést, že my Češi jsme už prostě jednou takoví kabrňáci, že do roku 2025 budeme schopni splnit americký požadavek dávat na obranu, čili víceméně na budoucí šrot, dvě procenta českého HDP, což představuje – jak uvádí www.vasevec.cz– více než 103 miliardy kč? A to v situaci, kdy zdrcující většina zemí na zmíněné konferenci přítomna požadavek dvouprocentního výdaje svých HDP na obranu odmítla, a dokonce i pověstný jestřáb a předseda evropské komise Juncker vyhlásil, že Evropa by tlaku USA na zvyšování obranných výdajů podlehnout neměla a měla by své peníze vydávat účelněji?

Anebo si myslíte, že to on, ministr obrany, a nikoliv jeho pán, rozhodl, že to nebude zbrojovka Uherský Brod, která dodá neprůstřelné vesty české armádě, ale že ty vesty, prý lepší, dodají Američané, každou o zhruba 22 000 kč dražší, než by nás stála vesta z Brodu?

Takže obezřetně potěžkávejme váhu strany ANO, a přijmeme-li na jedné straně s povděkem a prohlášení jejího pána, že bez Ruska se dnes žádný evropský problém řešit nedá, všimněme si na straně druhé i toho, co říkají jeho ministři. Protože ti nejsou v podstatě ničím víc než věrnou ozvěnou hlasu svého pána, jak už to v těhle stranách, zrozených z ničeho než z vůle jejich zakladatelů a pak též z velké hromady jejich peněz, bývá.

Lubomír Man

Je islám náboženství nebo se za náboženství pouze schovává?

$
0
0

Radek Rozvoral
23.2. 2017   Rukojmí
Netolerance, velké násilí a opovrhování ženami. Právo šaría a džihád jsou toho obrovským důkazem.
Někdo může namítnout, že Korán (recitace) nenabízí jen násilí, ale je třeba si uvědomit, že tento text tvoří pouze 14% islámské doktríny a navíc ho není snadné pochopit. Klíčovou roli pro pochopení islámu hraje středověký prorok Mohamed, o kterém se můžeme dočíst v jeho životopisu (síra – 26% islámské doktríny) a jeho tradicích, činech a skutcích (hadísy – 60% islámské doktríny). Souhrnně je to označováno pojmem sunna (cesta). Tyto tři texty – Korán, síra a hadísy (trilogie) definují islám a je třeba je brát jako jeden celek.

Další důležitou věcí pro pochopení islámské ideologie je pojem káfir (nemuslim, nevěřící, jinověrec), o kterém pojednává více než polovina textu trilogie. Jde o výraz velmi negativní, jelikož Alláh nenávidí káfiry a Mohamed proti nim bojoval, aby se podřídili islámu. Následuje šaría, což je uzákonění znalostí z trilogie. Šaría je muslimy považována za Alláhův zákon, a proto je nadřazena zákonům vytvořených člověkem. Podle šaríe je nutné vykonávat džihád, a že křesťané, židé, ateisté a další káfiři mají nižší postavení než muslimové. Ve všech třech textech trilogie je zmiňován další pilíř islámu, který je označován pojmem džihád, jehož doslovný překlad je boj nebo úsilí. Džihád je ozbrojené násilí, díky němuž dosáhl islám úspěchu, a proto jej označuje za nejlepší čin, který může muslim vykonat.
Důležitým aspektem islámu je postavení žen. Korán v 71% hovoří o nízkém postavení žen a ještě větší procenta o nízkém postavení žen se objevují v hadísech, tam je to celkem 89%. Jedná se například o rozdělování dědictví, výpovědní hodnotu před soudem, popis inteligence a zbožností obou pohlaví. Do této kategorie jsou řazeny i reference ke zvláštním pravidlům, jež mají ženy dodržovat a jež v porovnání s muži omezují jejich svobodu. Vyšší postavení má žena pouze jako matka, což znamená, že má jen otěhotnět a porodit.
Stále si někdo myslí, že je islám náboženství? Dle mého názoru je to nenávistná a zvrácená ideologie, která se za náboženství pouze schovává, aby dosáhla svého cíle (povinnost muslimů rozšiřovat islám do celého světa), jež jí určil středověký prorok Mohamed. Postavme proto džihád a právo šaría mimo zákon!

Zdroj statistik: CSPI International

Rozsudek 2002: Lidé mají šanci na levnější vodu

$
0
0
Radek Novotný
24. 2. 2017  Outsidermedia

Posílám rozsudek a v něm názor soudců na protiprávní navolení lidí z Veolie do vedení okresní vodárny Zlín již v roce 2002 a také na neoprávněné výplaty tantiém lidem ve vedení vodárny.


Toto se dělo jako součást organizovaného protiprávním procesu, který vedl k vytunelování okresní vodárny a lidé na to léta doplácí. Soudci již v tomto rozsudku popisují, kdo je za to odpovědný. Další rozsudky přijdou.

Zde je první výsledek mé 15leté práce při obraně vody a okresní vodárny:
Vrchní soud v Olomouci – protiprávní jednání 2002

Více informací najdete na webu Pravda o vodě


- - -

Na Donbasu se ještě mohou dít věci. Ruský poslanec hovoří o poskytnutí vojenské pomoci lidovým republikám (VIDEO)

$
0
0
ea24
24. 2. 2017   Eurasia24
 
Dalším krokem Moskvy po přiznání dokumentů Luhanské a Doněcké lidové republiky může být poskytnutí seriózní vojensko-technické pomoci republikám. Uvedl to poslanec Státní dumy Vjačeslav Nikonov v televizi Rossija 1.


„Rusko je podle mého názoru do uznání (republik) plně způsobilé poskytnout republikám vojenskou pomoc a udělat to dostatečně otevřeně, v takovém rozsahu, jaký bude nezbytný pro zabezpečení suverenity republik,“ řekl poslanec za vládní stranu Jednotné Rusko.

„Mám na mysli ty zbraňové systémy, které republiky (nyní) přirozeně nemohou mít, protože nedostávají ruskou vojenskou pomoc,“ pokračoval Nikonov.

Uznání dokumentů lidových republik podle něj není zdaleka poslední krok Moskvy. Akce Kyjeva mohou vyprovokovat to, že se na Donbasu objeví ruští „dobrovolníci ve větším počtu a už serióznější dobrovolníci než ti, kteří tam jsou“. „Je ještě mnoho věcí, které se mohou stát,“ dodal poslanec.



Německá kancléřka Angela Merkelová vynakládá nemalé úsilí k tomu, aby donutila USA zaujmout tvrdší stanovisko vůči Rusku, píše Bloomberg.

$
0
0
J. Kovář

O tomto úsilí kancléřsky SRN, A. Merkelové, nás informuje Sputnik. Ale není to ani tak dávno, co média líčila, co všechno paní kancléřka od Američanů musí snést. Jak ji odposlouchávají snad všechny telefony i další prostředky komunikace, div že jí nelezou po střeše kancléřství. Další média to odbývala konstatováním, že zřejmě i ostatní evropští politici a státníci jsou stejně postiženi, a to dlouhodobě. A co se s tím dá vlastně udělat? 

Tehdy paní Merkelová vystupovala, přes tyto aféry, viditelně skromně. Člověk by jí téměř politoval. V souvislosti s uvedeným jsme se dozvěděli, že Němci jsou nějak silněji vázáni k USA. Že každý německý kancléř po svém zvolení navštěvuje Ameriku a zřejmě se i zavazuje k další takovéto zvláštní německo-americké spolupráci. To i jiné znělo z médií.


Ani jsme moc nepochybovali, že je to možné. Zvláště když vystoupil jeden německý novinář, který veřejnost informoval o situaci v německé novinářské obci. Nejdříve sám na sebe prozradil, že spolupracoval s americkou zpravodajskou službou. Psal do německého tisku články, které obhajovaly americké zájmy a pomáhaly při jejich prosazování. Otevřeně překvapené veřejnosti též sdělil, že některé články, které vyšly pod jeho jménem, ani nepsal. Napsali je jiní, zřejmě sami Američané. A nakonec dodal, že takováto praxe v německém tisku nebyla ojedinělá. Prozradil, že i řada jeho kolegů takto „novinářsky“ pracovala.


Takovéto a další informace vedly k tomu, že nejednomu z nás se zželelo Němců, že tak „úpí“ pod málo viditelným americkým jhem. Pochyby jsme ztráceli i americkým konstatováním že západní Evropa, a stále více i střední a východní, byly americkým protektorátem, mírným ovšem, jak o tom napsal Z. Brzezinski ve své knize Velká šachovnice.


Ale v posledním roce či dvou se v Německu začaly dít změny. Najednou začínali mít Němci kuráž. Nejdříve M. Roth, náměstek ministra zahraničních věcí, prohlásil, že Německu jako největšímu státu v EU náleží vedoucí role v Evropě, pak o něco později mluvil B. Posselt o vedoucí roli Evropy ve světě. I paní kancléřka, zvláště v posledních měsících, nabrala hodně sebevědomí, i když její vnitroněmecká pozice je značně vratká. A nyní se dovídáme, že dokonce tlačí na USA, aby zaujaly vůči Rusku tvrdší pozici. Jaké změny musely proběhnout v zákulisí, když se takovýmto německým sebevědomím projevují? Zatím nevíme, můžeme však konstatovat fakta a čekat. Vysvětlení jistě čas přinese.


Zbývá nám jen politovat, že takovouto politiku, tvrdou vůči Rusku, chce paní kancléřka uskutečňovat. Je možné toto vše alespoň částečně pochopit, když si uvědomíme, že u Němců se opět začínají probouzet a uplatňovat jejich imperiální sny. Evropská unie se pomalu bortí. Řešením pro ně je i německá střední Evropa jako začátek dalšího úsilí. Pak Rusko se stane opět Německu rivalem a poštuchování Ameriky proti Rusku je jedním z projevů nových vztahů. Pro Německo to není nic nového. Germánský Drang nach Osten mají někteří již v krvi. Musí si však uvědomit, co jim snahy o uskutečnění jejich imperiálních snů jen ve 20. století přinesly. Sama Německo na Rusko nemá. Bude proto muset, potáhne-li válečnicky na východ, donutit i nejen sousední státy, aby se jejich dobrodružství zúčastnily. Ale i tak, pokud s Německem nepůjde NATO nebo Německo s NATO na Rusko, síly budou nevyrovnané. Jaderné zbraně, díky Bohu, Německu chybí. A toto by si mělo Německo uvědomit.

Je pro svět špatným znamením, když u ruských hranic se prohání americké tanky a do států sousedících s Ruskem proudí nové a nové vojenské jednotky. Do světa se hlásá, že jde o opatření, která mají odradit Rusko od možné agrese. Ale již i Hitler zdůvodňoval napadení SSSR tím, že jde vlastně o obranné opatření, poněvadž řada ruských divizí je již připravena k útoku na Západ. Dnes víme, jak vše ve skutečnosti bylo. A myslíme si, že určité síly chtějí zopakovat tažení proti Rusku v domnění, že tentokrát vyhrají. A ruské bohatství jim spadne do klína. Takovéto lehkovážné dobrodružství odmítáme. Pakliže začne válka proti Rusku, může se kdykoliv změnit v jadernou. Jejím důsledkem může být i zánik života na zemi. Mír podle nás nemá alternativu. Hraní si na vojáčky může skončit světovou katastrofou.


Nikdy jsme imperiální touhy neměli a nemáme. Nepůjdeme do žádného dobrodružství s Německem, ani s rozpadající se EU. Obnovíme přátelské vztahy s tradičními spojenci. Jsme pro zachování míru, pro rozpuštění NATO i EU, pro obnovu svrchovanosti našeho státu, pro Evropu, jíž chápeme jako rovnoprávné společenství svrchovaných národních států, které samy budou rozhodovat o rozsahu a formách vzájemné spolupráce

Úkoly pro zpravodajské služby se staly mnohem složitějšími,řekl šéf německého Spolkového úřadu pro ochranu ústavy Maassen. Počet islamistických teroristů v Německu roste...

$
0
0


24.2. 2017   První zprávy
"Jsou „usazeni“ v sociálních skupinách, v tak zvané islamistické mešitové komunitě. V kybernetickém prostoru se dají charakterizovat blízkou spoluprací. Hlavním cílem tajných služeb je získat o nich informace ."
Spolkový úřad pro ochranu ústavy (BfV) zaznamenal nárůst na islamistické teroristické scéně v Německu.
"Máme v evidenci nyní 1600 islamistů coby potenciálních teroristů,"řekl prezident BfV.

„Na konci roku 2016 byl tento počet asi 1200 lidí, potenciálních islamistických teroristů. Spolkový kriminální úřad eviduje kolem 570 takových lidí,“ pokračuje Hans-Georg Maassen, šéf německého Spolkového úřadu pro ochranu ústavy..

"Musíme si uvědomit, že nežijeme v normální situaci. Už nejsme sami, i USA jsou ohroženy, ale především západní Evropa je v centru pozornosti a také Německo," upřesnil Maassen.

Rozkazy k provedení útoku přicházejí z ciziny do Německa. Často pachatelé přišli ze Sýrie a měli zkušenosti v boji a při výrobě výbušnin.
"Teroristické komando se skládá z jednotlivců, u kterých není pochyb, že dokáží toho s kalašnikovem více než policisté tady v Berlíně,“ upozorňuje šéf BfV.

Z 15 útoků v Evropě v posledních dvou letech pouze u třech „útočníci“ odmítli rozkaz.. Ostatní, včetně pěti útoků v Německu loni, byly provedeny jednotlivými pachateli nebo malými skupinkami, v nichž spolupracovali jednotliví pachatelé .
Celý článek na Pz

„D. Trump je naivní a neví, kdo proti němu v Kremlu sedí.“ Dugin, Bannon, Ukrajina. Tradicionalismus, nacionalismus, euroasianismus

$
0
0
- Pozorovatelka -
24. 2. 2017    AE News
Od inaugurace D. Trumpa uplynul měsíc a to hlavní, co můžeme pozorovat je, že sbližování s Ruskem se prozatím nekoná (jistě, je to krátká doba), ba co víc – na rozdíl od předvolebních očekávání – se vztah USA k Rusku spíše zhoršuje (další posilování NATO, rozdílný postoj k Íránu, Ukrajina).
 
Čerstvě se objevila informace, že V. Putin si nechává na D. Trumpa zpracovávat psychologický profil, ze kterého prozatím vyplývá, že „D. Trump je naivní a neví, kdo proti němu v Kremlu stojí“. Všem je jasné, že takový profil existuje už dávno, proto skutečnost, že se taková informace objevila právě nyní, po měsíci od inaugurace D. Trumpa, není ničím jiným, než decentním upozorněním D. Trumpovi, že směrem k Rusku nepostupuje dobře. A tady bych se pozastavila především u slova „naivní“ – a předesílám, že budu obšírná a že v souvislostech se dostanu až k Minským dohodám, k vraždám dvou vůdců na Ukrajině i k umírání významných ruských představitelů v zahraničí.



Do 13. února měl D. Trump v Bílém domě dva blízké muže – M. Flynna a S. Bannona. M. Flynn musel unáhleně skončit a zůstal pouze S. Bannon (ten měl údajně rezignaci M. Flynna doporučit). S. Bannon byl dříve šéfem alternativního webu Breitbart News, který je považován za ultrapravicově nacionalistický/až fašistický a antisemitský (později vysvětlím, proč to zdůrazňuji), především ale má S. Bannon být dlouholetým a natolik blízkým přítelem D. Trumpa, že svého syna měl pojmenovat obdobně – Barron. A tady je důležité, že všeobecně panuje názor, že Bílý dům neřídí tolik D. Trump, jako právě S. Bannon, kterému D. Trump naprosto důvěřuje. Už se dokonce objevují spojení „prezident Bannon“, ale zdá se, že důvěra D. Trumpa tomuto muži je neotřesitelná i přesto, že je označován za největšího manipulátora.

D. Trump a S. Bannon

S. Bannon na obálce časopisu Time v únoru 2017

Důvěra někomu blízkému, navíc člověku alternativy – na tom by stále nemuselo být nic špatného. Jestli ale máme pochopit, proč právě tu zřejmě V. Putin považuje za naivitu, musíme jít dál a podívat se, v jakém duchu S. Bannon D.xTrumpovi radí, resp. jak on vidí současný svět, tedy i Rusko.

 

Steve Bannon – muž číslo jedna v Bílém domě


Svého času o sobě měl S. Bannon prohlásit, že je leninista a že tak, jako Lenin zničil Rusko, tak on chce zničit současné a vybudovat nové Spojené státy. S.xBannon je dále posedlý představou o nutnosti apokalyptické války, o které tvrdí, že právě začala. Z hlediska 80 letých cyklů (vím, co má na mysli) tvrdí, že právě se blíží cyklická „zima“ – válka Západu s Východem, válka křesťanství s islámem a svými postoji chce tento proces radikalizovat. Proto chce revoluci v USA, chce válku USA s Čínou (do pěti deseti let v Jihočínském moři). Pokud jde o jeho názor na Rusko, to označuje za imperialistickou mocnost, která chce expandovat a Putina za příslušníka kleptokracie, který musí padnout.

Co však považuji za nejzásadnější, je jeho přesvědčení, že vrchním poradcem V.xPutina je okultista a esoterik, považovaný za novodobého ruského Rasputina – Alexander Dugin. Na konferenci ve Vatikánu se S. Bannon k oběma vyjádřil takto:

„Když se podíváte na některé z opor Vladimíra Putina, tak ač někteří jsou zastánci toho, co nazývám euroasianismus, někteří z nich vycházejí z myšlenek Julia Evoly a jiných autorů z počátku 20. století, takových, kteří jsou opravdu příznivci toho, co se nazývá tradicionalistické hnutí. To ve skutečnosti metastázovalo do italského fašismu a mnoho lidí, kteří jsou dnes tradicionalisté, jsou ve skutečnosti přitahováni k fašismu. Putin, který stojí za tradičními hodnotami a institucemi, tak prosazuje politiku nacionalismu – a myslím, že lidé zejména v některých zemích chtějí vidět suverenitu svých zemí a chtějí nacionalismus. Nevěří v pan-Evropskou unii či v centralizovanou vládu ve Spojených státech a raději volí entity států s vedením na místní úrovni“ (celý text konference S. Bannona ve Vatikánu 2014 zdeči zde).

Steve Bannon osobně v roce 2014 ze svatořečení papeže Jana Pavla II. Na obrázku s Benem Harnwellem, důvěrníkem kardinála Burkea, s nímž se setkal poté.

K Alexandru Duginovi později, nyní k postavě Julia Evoly. Julius Evola, celým jménem Baron Giulio Cesare Andrea Evola byl italský tradicionalistický filozof, scientista, spisovatel, básník a esoterik. Byl vychován v jezuitském prostředí, byl fascinován mystikou německého fašismu a jeho dílo je považováno za bibli utrapravicových postojů. A co je podstatné – postavou Julia Evoly je fascinován nejen Alexandr Dugin, ale také S. Bannon (odkazy by se sem nevešly, právě na mě vyskočil tentočerstvý).

Když si shrneme dosavadní část, tak mužem číslo jedna v Bílém domě je kritik liberalismu, tradicionalista – ultrapravicový nacionalista a antisemita, posedlý nezbytností apokalyptické války mezi Západem a Východem, která se blíží (už probíhá), ze které vzejde nová generace –Generace nula. Člověk přesvědčený, že Rusko s Putinem je zlo, ale věřící v jeho poradce A. Dugina, který, stejně jako S. Bannon, je zastáncem myšlenek J. Evoly.

 

Alexandr Dugin – novodobý Rasputin


Alexander Dugin se narodil v roce 1962 v Moskvě. V 80. letech koketoval s mystikou tradicionalistů, od roku 1988 se angažoval v Nacionálně-bolševické frontě „Pamjať“, od roku 1993 působil jako ideolog a jeden z lídrů Nacionálně-bolševické strany, odkud kvůli sporům v roce 1997 odešel. V letech 1998-2004 působil jako poradce předsedy Státní dumy Selezněva v mezinárodních a strategických otázkách. Až do nástupu V. Putina byl jeho postoj k vládě kritický, za Putina přešel od radikální opozice k loajalitě s Putinem.

V roce 2000 začal realizovat svou myšlenku euroasianismu – budování velké euroasijské říše s Ruskem v čele – a v roce 2001 založil stranu Eurasie, která se o dva roky později změnila v Mezinárodní eurasijské hnutí. Od roku 2006 vede čtyři webové portály propagující eurasianismus. Od roku 2008 byl Dugin profesorem sociologie na Moskevské státní univerzitě, kde v roce 2014 musel skončit po protestech k jeho postojům k dění na Ukrajině. V srpnu 2008 aktivně podporoval útok na Gruzii, když prosazoval, aby ruská armáda dobyla Tbilisi. V listopadu téhož roku na Moskevské státní univerzitě uspořádal společně s ideovým zakladatelem francouzské nové pravice Alanem de Benoist konferenci o tzv. „čtvrté politické teorii“.

Nastává nová éra dějin, Západ končí

V díle „Čtvrtá politická teorie“ (v Rusku poprvé vyšlo v roce 2009) Dugin vychází z obecné představy o konfliktech, které zákonitě vznikají mezi geopolitickými bloky. Hlavní síly zde představují „eurasijské“ kontinentální mocnosti a „atlantické“ námořní mocnosti. Základní linie konfliktu podle Dugina vede mezi USA a Ruskem. USA představují ústřední sílu globalizace a unipolárního uspořádání světa, kdežto Rusko je vedoucí silou prosazující multipolární uspořádaní. Obnovení velmocenského postavení Ruska pak chápe jako součást širšího dějinného procesu, jehož výsledkem bude zhroucení dosavadní hegemonie Západu vojensky přestavovaného Severoatlantickou aliancí. Součástí tohoto přeskupení sil bude ústup USA za Atlantik a vznik silného eurasijského bloku, jehož hlavním mocenským centrem bude Moskva – „atlantismus“ nahradí „eurasianismus“. Mocensko-politické jádro eurasijského prostoru má přitom tvořit Eurasijská unie. Pod přímou nadvládu Ruska by podle Dugina například měly patřit i pravoslavné oblasti Balkánu, jihozápadní (!) Ukrajina, Gruzie, Arménie nebo Ázerbájdžán.

Proč Dugin mluví právě o „čtvrté“ teorii? Podle něj s koncem 20. století končí i věk tří hlavních ideologií, které mají svůj původ v modernitě:

1) liberalismus
2) komunismus (včetně všech variant socialismu)
3) fašismus (včetně nacionálního socialismu).

V Duginově klasifikaci podstatné je, že liberalismus jako poslední z přeživších ideologií, které zrodila moderní doba. Liberalismus zkrátka ve střetu s fašismem (nacismem) a komunismem zvítězil a na konci 20. století zaujal pozici ideologického hegemona. Subjekty politiky, jakými byly třída u komunismu a stát u fašismu (rasa u nacismu), byly poraženy individuem liberalismu.

Ale i liberalismus se přežil a nedávná globální ekonomická krize představovala podle Dugina jen začátek a to nejhorší teprve přijde. Proto je nutné vydat se zcela novou cestou, překročit modernitu jako takovou a nový směr má vytyčit právě „čtvrtá politická teorie“.

A v tomto směru je i Dugin spojován s myšlenkami J. Evoly – ultrapravicového nacionalisty, v souhrnu však jde o to, že stejně jako S. Banon i on je zastáncem tradicionalismu (nacionalismu), který má nahradit liberalismus. A zde jsme u toho, co jsem slíbila dovysvětlit, že totiž jak S. Bannon, tak A. Dugin jsou zastánci ultrapravicového nacionalismu/nacismu/fašismu. A zatímco S. Bannon hovoří o „čtvrté fázi historického cyklu“, který pojmenoval„zima“ a spojuje s ním apokalyptickou válku mezi Západem a Východem, A. Dugin to přímo nazývá „čtvrtá politická teorie“. A pokud S. Bannon hovoří o apokalyptickém prolévání krve, A. Dugin hovoří o věku Kali-jugy a odvolává se v tom na nejstarší historii lidstva, na všechna náboženství a cizí mu není ani černá magie (video).

Svými myšlenkami ovlivnil A. Dugin celý svět a přibývají názory, že ovlivnil i S. Bannona a že jako ideologický poradce V. Putina je postavou, která do budoucna vytvoří nové vztahy mezi USA a Ruskem (zde, zde, zde, zde), obzvláště, když za Obamovy vlády dopadly antiruské sankce i na něj. Nelze se proto divit, že v D. Trumpovi viděl novou budoucnost:



O skutečných názorech A. Dugina na Spojené státy ale více vypovídá obrázek, který vznikl po rozhovoru, který A. Dugin poskytl v dubnu 2015 v Texasu (video)




Za ještě významnější považuji text, který A. Dugin krátce po vítězství D. Trumpa zveřejnil na svých stránkách:

A. Dugin, 13. listopadu 2016: „Tak. Washington je náš. Kišiněv je náš. Sofie je naše. Už zbývá vysušit bažinu i v samotném Rusku“ – více k tomu zde, zde, zde

Komu tato slova, vyřčená pátý den po amerických volbách a ani náhodou přátelská k Rusku, byla směřována, se můžeme jen domnívat, vzhledem k tichému spojenectví mezi S. Bannonem a A. Duginem se však odpověď přímo nabízí… Nemluvě o tom, že výraz „sofia“ si můžeme vysvětlit i jinak – v řeči tradicionalistů jde o jednotné světové náboženství a o něco na způsob New age

Tady je na místě uvést, že k myšlenkám A. Dugina o eurasianismu se vyjádřili i scientisté a dále že A. Dugin založil takové organizace, jako Global revolution allianceči Foundations of Eurasianism– New European Conservative:


Jste-li globalista, jste nepřítelem


V roce 2012 se A. Dugin v Dillí zúčastnil 40. světového kongresu Mezinárodního sociologického institutu, jehož hlavním tématem bylo “Konec hegemonie Západu z pohledu společenských věd” a tehdy poskytl rozhovor pod názvem „Pokud jste globalista, jste naším nepřítelem“. V souvislosti s tolika globálními organizacemi, za jejichž vznikem tehdy stál, se to může jevit zvláštně – ale zde jsme u toho, že konec globalizace neznamená konec vlády globalistů, resp. že konec globalizace ve skutečnosti znamená jen přechod od unipolárního světa pod vedením Západu k multipolárnímu pod vedením Východu. V rozhovoru se vyjadřuje kriticky k V. Putinovi, za největší pozornost však dle mého stojí jeho tvrzení, že největším nebezpečím současnosti je udržování stavu „status quo“. Ten označuje za prodlužování agónie liberalismu a říká, že „z této perspektivy mohou být považovány islámská, hinduistická nebo nacionalistická hnutí na celém světě za spojence“(!).
Tím se opět velmi přibližuje názoru S. Bannona, který v radikalizaci postojů vůči islámu a v ultrapravicovém nacionalismu vidí prostředek, jak nezbytnou apokalyptickou válku dále neodkládat. Za zmínku stojí, že jak S. Bannon tak A. Dugin v tom kladou důraz na árijskou (nordickou) rasu.


D. Trump, S. Bannon a Rasputin


A. Dugin a V. Putin


S příchodem D. Trumpa se stále více objevují názory, že stejně jako je S. Bannon prvním mužem v Bílém domě, je A. Dugin hlavním poradcem v Kremlu. Takové informace šíří samotný Dugin (viz. např.„Putin je vzorem pro Trumpa“).

Vrátím se nyní k větám výše, týkajících se role Ruska a Ukrajiny v Duginem prosazovaném projektu o Eurasii:
„Mocensko-politické jádro eurasijského prostoru má přitom tvořit Eurasijská unie. Pod přímou nadvládu Ruska by podle Dugina například měly patřit i pravoslavné oblasti Balkánu, jihozápadní (!) Ukrajina, Gruzie, Arménie nebo Ázerbájdžán.“
A přidám ještě závěrečné věty článku z roku 2014 (to je důležité!), ze kterého jsem text převzala:

„Měli bychom ale také důkladněji studovat myšlení ideologů Kremlu. Pokud se totiž jejich vazba, například Dugina, na současnou Ruskou mocenskou elitu prokáže jako silná, máme skutečný a dlouhodobý problém. Pokus o vytvoření eurasijského prostoru byl totiž podle všeho zahájen nejpozději někdy na přelomu tisíciletí. Jak bude úspěšný, nezáleží jen na Putinovi. Momentálně jsou na tahu Ukrajinci."

Oba texty jsou potvrzením, jak zásadní je v celém dění role Ukrajiny, jak zásadní proto jsou Minské dohody a především – jak významná je to otázka pro vztah USA – Rusko i za D. Trumpa. A začnu tím, že A. Dugin ve svém eurasijském projektu za součást Ruska neoznačil celou Ukrajinu, ale pouze její jihozápadní část.

Jihozápadní část Ukrajiny – na mapě bílá část, sousedící s Evropou

V tom případě ale co s jihovýchodní částí? A k čemu ten kyjevský Majdan, když kyjevská část má spadnout pod ruský vliv? Kus odpovědi možná je v tomto obrázku:




Na území současných republik Luhanské a Doněcké mělo původně vzniknout území „Nové Rusko“ (Novorossija) a zřejmě území, kterému připadne i Krym. Když si na mapě dáme do souvislosti Kišiněv a Rumunsko (Sofii), tak zcela jiný význam dostanou slova A. Dugina výše: „Tak. Washington je náš. Kišiněv je náš. Sofie je naše. Už zbývá jen vysušit bažinu i v samotném Rusku“.

Co je myšleno „bažinou“, o tom se můžeme dohadovat, ale pojďme si pro odpovědi do dění těsně po Majdanu. Už v roce 1997 ve své knize „Základy geopolitiky“ popsal některé „předpovědi“, v roce 2006 pak předpověděl, že Ukrajina se musí rozpadnout a že když se to nepodaří mírovou cestou, dojde k občanské válce a ke krveprolití. Tehdy tomu nevěřil ani Putin, jehož důvěru v té době A. Dugin měl, ale přišel rok 2014 a řečené se stalo realitou.

A od té doby nabral vztah A. Dugin – V. Putin nový spád. Hlavní rozpor mezi oběma vznikl tím, že A. Dugin Majdan vnímal jako příležitost (plán) k realizaci „Nového Ruska“ a chtěl aby Putin ukrajinský problém řešil tvrdým vojenským zásahem Ruska. Když se tak nestalo, označil Dugin Putina za zrádce, který páchá politickou sebevraždu – jeho kompromisy na Ukrajině a vůči lidem, požadujícím vznik „Nového Ruska“ označil jako Putinovo selhání. „Politikou, kterou vede, sám páchá sebevraždu a pokud se tak rozhodl, nemá smysl jej zachraňovat. U Putina nenastal žádný obrat, nadále je zastáncem liberální ekonomiky a spolupráce se Západem“ – vyjádřil se. „Vidím, že jsme zradili „Nové Rusko“, zradili „Ruské jaro“ a to je katastrofa“- řekl Dugin.

Po zklamání z reakcí Putina na Majdan ale Dugin nevzdával snahy o vyvolání vojenského konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem a po událostech v Oděse v květnu 2014 dal tiskové agentuře Anna-News skandální rozhovor, ve kterém vyzývá Rusy: „Zabíjejte, zabíjejte, zabíjejte Ukrajince, říkám Vám to jako profesor“:

Po této řeči se zdvihla vlna protestů, které ho stály místo na Moskevské státní univerzitě, kde musel skončit. Ze svého konce obvinil Putina, který podle něj byl v těch dnech právě „lunární“ (pasivní) a nikoliv „solární“ (tzn. aktivní a dobrý). Ve stejné době si nepřestával ztěžovat, že Putin zničil plány na vytvoření „Nového Ruska“ a že proto se Rusko a Ukrajina tak či tak ocitnou ve válce. “Válka je nevyhnutelná, protože jde o Krym. Moskva se může vyhnout vzniku Novoruska, ale nevyhne se válce. Válka ji dožene – ta válka v podstatě již běží“řekl Dugin v červenci 2014.

Než A. Dugin rozdýchal zklamání a začal připravovat další kroky k jim vytoužené válce, v září 2014 přišel V. Putin s tím, co se jmenuje Minské dohody. První byla uzavřena 5. 9. 2014 a za zdůraznění stojí velmi aktuální slova V.xV.xPjakina ze dne 14. února 2017:

„Především chci vyjádřit soustrast příbuzným Michaila Tolstych (Givi) a také Arsena Sergejeviče Pavlova (Motorola), všem, kteří za svobodu a nezávislost Doněcké a Luhanské republiky pokládají své životy, ale tím i za svobodu a nezávislost Ruska. Smrt M. Tolstych nebyla neočekávaná, ale současně bychom si přáli, aby tito lidé takto neumírali. Když jsem v říjnu komentoval vraždu A.S.Pavlova -Motoroly (text zde), mluvil jsem o tom, že klíčový problém je v existenci či neexistenci Minských dohod.

A co v poslední době můžeme pozorovat? Že na Minské dohody probíhá kolosální útok ze všech stran. A obzvláště se v tomto směru objevují ti různí „patrioti“ a jejich stále dokola: „Minské dohody jsou nanic“. Minské dohody nejsou jen nějakým cárem papíru, jsou daleko a daleko závažnější! Když se Minské dohody uzavíraly, byly Doněcká a Luhanská republika jako ementál, v jednu dobu tam bylo dokonce devět kotlů. A ať je náš názor na Strelkova jakýkoliv, tak kdyby se tehdy nestáhl ze Slavjanska, nebylo by dost vojáků na obranu Doněcka – Doněcká a Luhanská republika by neexistovaly! A další – když Minské dohody vznikaly, neměl snad V.xV.xPutin na práci nic lepšího. než 18 HODIN! v Minsku jednat? 18 hodin a přes noc?! A proč je tam tak dlouho držel? Protože příště už by se mohli sejít za jiných podmínek! Francie, Německo a kyjevská banda neustále volaly do Washingtonu pro pokyny“ – více o významu Minských dohod, o Ukrajině a o plánu SSSR 2:0 v čase úvod-25:50 zde.

A nyní zpět k A. Duganovi a jeho představám o Ukrajině. A vraťme se k tomu, že on nemá problém s tím, že jihozápadní část Ukrajiny připadne pod ruský vliv, pro něj se problémem stalo, že na jihovýchodním území Ukrajiny Putin nedopustil vznik Novoruska a místo toho má zájem na udržení Luhanské a Doněcké republiky. Tak se na tu Doněckou republiku, o které i Pjakin hovoří, že tam je dění nejintenzivnější, podívejme optikou A. Dugina, ale také Strelkova a dalších.

„Jaká je úloha okultního fašistického Alexandra Dugina v politickém procesu kolem Novorosii je už všem jasné. Na první pohled vše ukazuje, že Dugin je zapojen do jakési neprůhledné hry. To znamená, že Dugin se podílí na informační PR propagaci Strelkova, aby ospravedlnil hysterickou propagandu o ozbrojených silách Ruské federace na Ukrajině a zdiskreditoval v očích Putinových vlasteneckých občanů nedostatečnou pomoc Ruska milicím DNR a LNR. Ve skutečnosti zde Dugin realizuje fašistický projekt, když podporuje fašisty na území Doněcké republiky“ (zdroj citace a více zde):

 

Skandál v Doněcku: konference Kurgyňana a Gubareva

Pro upřesnění – v červenci 2014 šlo o to, že v Doněcku se setkali Kurgyňan, vůdce hnutí „Podstata času“, které má ambici rozložit Rusko plánem SSSR 2:0, s Pavlem Gubarevem, samozvaným guvernérem Doněcké republiky a jak se ukázalo, fašistou, a dále s Igorem Strelkovem – více a video zde .

Už dřívější setkání Gubareva a Strelkova na svých stránkách kvitoval A. Dugin (více o jeho názorech na dění po Majdanu zde):


Když mám tuto část shrnout, tak na území republik Doněcké a Luhanské, které jsou udržovány Minskými dohodami tak, aby
1) nedošlo k válečnému konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem a
2) aby místo nich nevzniklo „Nové Rusko- Novorusija“, které ve skutečnosti nemá být hrází mezi banderovským Kyjevem, ale hlavním územím, odkud se na Rusko nově potáhne, 

je od Majdanu 2014 veden boj mezi V. Putinem a A. Duginem (a podobnými „patrioty“). Když k tomu přidám, že názory na projekt Euroasie se mezi V.xV.xPutinem a A. Duginem i bez toho rozcházejí, tak článek je v souhrnu o tom, že nesouhlasím s tvrzeními, že A. Dugin je ideologickým poradcem V. Putina.

Naopak jsem přesvědčená, že od roku 2014, kdy se cesty Dugina a Putina rozešly, se Putin brání všemu, co Dugin představuje, a to obzvláště na Ukrajině projektem „Novorusija“. Což, bohužel, se ukazuje jako projekt, který i za D.xTrumpa pokračuje. A když V. Pjakin hovoří o tom, že plán SSSR 2:0 je v plném proudu a že jeho součástí je odstraňování skutečných ruských patriotů – tedy nejen „Motoroly“ a „Giviho“, ale i ruského velvyslance v Turecku Karlova či nově náhlá smrt ruského zástupce v OSN Čurkina a dalších, tak souhlasím, že příchodem D. Trumpa se vůči Rusku nic nezměnilo.

S čím dále souhlasím je, že S. Bannon je mužem číslo jedna v Bílém domě a že ten ve své víře v důležitost A. Dugina (se kterým jej navíc spojují myšlenky J. Evoly), vede D. Trumpa takovým způsobem, že výsledkem je decentní sdělení V. Putina: „D. Trump je naivní a nechápe, kdo proti němu v Kremlu sedí“.

A protože Ukrajina je v celém světovém dění a v americko-ruských vztazích napořád velmi důležitá, když už jsem v článku zdůraznila názor pana Pjakina, v rámci objektivity využiji možnosti dát prostor i druhé straně – v tomto případě panu VK*), který si na alternativě vybudoval své stálé místo, a který tím, že se se S. Bannonem zná osobně, zprostředkovává názor na ukrajinské dění pohledem z Bílého domu. V čase od 2:08:00 zde se pan VK správně ptá, kdo stojí za útokem na „Giviho“, mým pohledem však velmi nesprávně odpovídá tím, když odkazuje pouze na Strelkova a vůbec nezmiňuje A. Dugina, jehož je Strelkov člověkem (částečně, protože Strelkov neví, na kterou stranu patří). A tento pohled pana VK nepřidávám proto, že je to jeho názor, ale především jako názor americké strany. A k tomu za sebe doplním už jen tolik, že americká alternativa, která se řídí názory A. Dugina tak, jak to předvádí S. Bannon, je pro Rusko nebezpečná. A že tedy zde opět platí: „D. Trump je naivní a nechápe, kdo proti němu v Kremlu sedí“.

Použité zdroje: zdezdezde zde

-Pozorovatelka- 23.02.2017



*) VK je šéfredaktorem AE News

Zbyněk Fiala: Odměna za neúspěch

$
0
0
Zbyněk Fiala24.2.2017 VašeVěc

Konečně to někdo napsal! Zbyněk Fiala ve zkratce: Když neumíš podnikat s mizerně placenými zaměstnanci a s devalvovanou korunou za zády, tak běž od válu. - Musí nastat konec odměňování za neúspěch! -
- Progresivní zdanění? Ano, jak jinak. ... a ještě k tomu trochu ekonomických teorií. Čtěte.


 
Daně jako trest za úspěch? A jaký úspěch? Když někdo nedokáže podnikat ani se mzdami na úrovni třetiny evropského průměru a s devalvovanou korunou k tomu, ať jde od válu a uvolní aktiva k produktivnějšímu využití. Značná část těch, kdo mají dnes vysoké platy a řvou proti progresívnímu zdanění, se živí tím, že udržují ostatní mzdy neúměrně nízko. Byli odměňováni za neúspěch.

Návrh ČSSD na obnovu progresívního zdanění s rozpětím, které jsme tu měli roku 2006, je správný. Je to zatím jen nástřel, čísla mohou být jiná, ale jde o symbol opatrného návratu mezi civilizované země. To však mluvíme o principu, nikoliv o konkrétním užití. Praktický efekt navrhovaných daňových změn má spočívat v tom, že drtivá většina lidí najde výrazně přátelštější čísla na výplatní pásce. Avšak mzdy nestačí jen nafukovat jen změnou zdanění, tedy fakticky jen přispíváním ze státní kasy.

Nicméně progresívní zdanění jako princip je ten nejsnáze splatitelný dluh z časů divočiny, která se tu odehrávala od nástupu Topolánkovy vlády a stála nás desetiletí vývoje. Ale ani teď není vývoj nijak přímočarý. Zatímco současnému návrhu jde hlavně o viditelnou daňovou úlevu pro drtivou většinu příjmů, krátce předtím sněmovna definitivně schválila zákon o fiskální odpovědnosti. Takže o tu by mělo jít také.

V této souvislosti bych rád připomněl jeden rozhovor z našeho archivu. Vedl jsem ho s odborářským makroekonomem Martinem Fassmannem před pěti lety na téma tehdejších daňových reforem:

„Má-li to být opravdu reforma veřejných financí, dám veřejné finance na první místo, a cokoliv, co mi zhoršuje situaci veřejných financí, zahazuju. Nebo vylepšuju. Ale nikoliv, že napřed stav veřejných financí poplivu, a pak do nich začnu vrtat další díry!

(…)

Kdybych skutečně dělal daňovou reformu a sledoval zájem veřejných financí, musím se soustředit na daňový výnos. Ten je dán tím, kolik lidí platí, z čeho se platí (jaká je šíře daňového základu) a jaká je sazba. Dneska se žvaní o sazbě, ale to, kolik lidí platí, jestli platí všichni tak, jak by měli, jaká je šíře daňového základu, jestli jeden subjekt nemá šíři daňového základu diametrálně odlišnou než jiný, to všechno jsou věci, které mohou daňový výnos ovlivnit mnohem podstatněji.

O daňové sazbě se můžu bavit až na konci, a možná velmi rychle. Když zvýšíte počet daňových poplatníků, tak vám stoupne inkaso, aniž byste o korunu zvýšil daně. A když rozšíříte daňový základ, tak se vůbec nemusíte bavit o sazbě,“ řekl mi tehdy Fassmann.

Principy platí, ale okolnosti byly před pěti lety trochu jiné. Byla snaha snížením daní očesat rozpočet, aby nebylo na základní veřejné služby a lidé to museli řešit individuálním připojišťováním. Čili aby museli nechat cucnout další kategorii zájemců o jejich peníze. Aby vznikla příležitost, která lidi obere víc, než je ušetřená daň. A proti tomu tenkrát neprotestoval nikdo z těch, kdo dnes tak jasně vidí, jak progresívní daň české ekonomice uškodí.

Od časů zmíněného rozhovoru pár kroků k civilizaci proběhlo, včetně toho, co má veřejné finance napravit. Zavedla se kontrolní hlášení, rozjíždí se EET, na evropské úrovni se mluví o harmonizaci daňového základu. Rozpočet je přebytkový, ale to do něj počítáme i evropské peníze, které brzy skončí. Pokud je však koaliční partner něco horšího než úhlavní nepřítel, pokrok klopýtá přes schválnosti.

Ale soustřeďme se na samotný návrh obnovy progresívního zdanění, ve kterém je zakomponován i princip solidarity. Jeho odpůrci se obyčejně tváří hrozně liberálně a bědují nad pokusy vlády trestat úspěch. Kdo má chuť to poslouchat, tomu nabídnou spoustu logických argumentů. Jsou tak přesvědčivé, že každý levičák, který má v hlavě aspoň kapku rozumu, musí rovnou běžet utopit se do Vltavy, aby nepřekážel konkurenceschopnosti a lepšímu příštímu pro naše děti.

Ale tady mi to trochu nehraje. Takový levičák by musel nejprve přistoupit na to, že každý se má řídit jen svým individuálním sobeckým zájmem bez ohledu na vše ostatní. Musel by pohrdat vzájemností. Musel by rozhořčeně odmítat představou, že v lidech dřímá nejen touha po lepším hmotném zabezpečení, ale také potřeba činit dobro, chovat se vstřícně a rozvíjet vztahy v bližším i vzdálenějším okolí. Že lidé nejen soutěží a bojují o místo na slunci, ale nezřídka také spolupracují a jednají na bázi reciprocity a sdílení, jak je to naučila historie lidského druhu.

Kdyby se však takový levičák našel, nebyl by to levičák, ale pravičák, a pak by se nesměl jít utopit, protože by tím zmařil svou povinnost krmit ostatní svými egoistickými moudry.

O tom, že chamtivost a nenažranost není jediným motorem pokroku, přednášel před lety v Praze Kenneth Arrow, velikán, který právě zemřel v požehnaném věku 95 let. Ekonom, který dostal Nobelovu cenu za své pokusy o zkoumání společenských motivací prizmatem suché matematické logiky. Vydestiloval z toho teorii racionální veřejné volby, ale zároveň ukázal, že víc racionality neznamená nutně víc peněz.

V Praze, metropoli Divokého východu poloviny 90. let, to dokládal na výsledcích studia pracovní skupiny, která byla zřízena v rámci klimatické konference OSN, aby se pokusila vyjádřit, jak oceňovat náklady klimatických opatření. Znamená to vyřešit zásadní problém dělby mezigeneračního výnosu. Současným generacím, které by to měly zaplatit, není tak zle, a tak veškerý prospěch jde až za těmi příštími. Neměli bychom ty spratky ponechat svému osudu, ať si s tím poradí sami?

Arrow otázku definoval jinými slovy, ale pak vytáhl rejstřík příkladů, kdy se vícegenerační investice oceňovaly v minulosti. Třeba když se financovaly nějaké vodohospodářské a zavlažovací stavby, které jsou typicky dokončeny až po desetiletích. Tam lze spočítat budoucí výnos stavby v podobě vyšší zemědělské či energetické produkce, a tak se můžeme o ten výnos podělit v podobě úrokového zatížení dluhopisu. Naše generace zaplatí dluhopis, tím uhradí část nákladů stavby, a proti tomu zkasíruje v úrocích část příštích výnosů hotového díla. Mezitím se dluh překulí k další generaci, která to bude financovat skutečnými výnosy přehrady či zavlažovací soustavy.

Jak ale spočítat výnos opatření proti globálním klimatickým změnám? Kde najít vzorec, do kterého by se vešly všechny souvislosti? Na to nestačí ani hlava s Nobelovou cenou. A nakonec, proč taky všechno počítat, řekl si Arrow. Stejně přispějí jen ti, kdo chtějí pomoci vyřešit naléhavý globální problém. A ti nebudou počítat, kolik jim to vynese, jen budou mít starost, aby jim někdo nevytkl, že naložili s penězi nezodpovědně. Chtějí přispět co nejlevněji, ale aby jim to prošlo v dozorčích radách. Proto by se úroková sazba klimatického dluhopisu měla pohybovat na přijatelném dně, tenkrát na úrovni státních dluhopisů USA.

Mne to vedlo k úvaze, že Arrow není liberál, ale ekonom, který studuje liberální myšlení. Jeho závěry byly dlouho kompasem politické analýzy. Známě je jako teorémy:

****Arrowův teorém nemožnosti****– při hledání efektivního rozhodnutí nespoléhejme na většinové hlasování (přesněji, není možné vymyslet takový mechanismus většinového hlasování, který by zaručoval přijetí efektivního rozhodnutí). Je totiž obtížné sestavit funkční většinu z rozdílných individuálních preferencí. K tomu bych dodal, že proto se také technika vytváření většin přestala soustřeďovat na reálné preference a dává přednost nahánění stáda do ohrady v atmosféře fiktivní hrozby nebo nereálných slibů.

*****Teorém středního voliče****
je obdobou problému zmrzlináře z teorie her – všichni zmrzlináři se natlačí ke středu pláže, odkud k nim má většina lidí nejblíže. Politické strany zase loví mezi voliči kolem politického středu. Procházejí tudy nerozhodní a je to také příležitost k nenápadným nájezdům do protějšího tábora. Popojedem kousek doprava, abychom něco nabídli elektorátu z pravicového středu, a zároveň to naši levicoví voliči s trochou přemáhání zkousli. Ovšem když se to tak dělá celá desetiletí a partaje se vytrvale promíchávají, může se stát, že začnou vypadat všechny stejně, tedy stejně hnusně.

Nejlepší je ****teorie politických cyklů*****, která říká, že před volbami se rozdává, a po volbách, kdy už na voličích tolik nezáleží, zase bere. Dokonce to prý lze doložit statisticky. Před volbami se rozdává, politiky se uvolňují a inflace leze nahoru. Po volbách se kohoutky utáhnou a inflace jde dolů. Kontrolní otázka: Kdybychom nečetli noviny a orientovali se jen podle inflace – v jaké části volebního cyklu se nacházíme?

Pro vyvracení české argumentace, že daně jsou potrestaný úspěch, raději sáhnu do jiného zdroje, a sice do práce ****Podvod**** (Rigged) od amerického ekonoma Deana Bakera, na kterou už jsem tu párkrát upozorňoval. Uváděl jsem i podtitul: Jak jsou globalizace a pravidla moderní ekonomie sestaveny tak, aby činily bohaté ještě bohatšími.

V knize je ten titul i podtitul doložen velice přesvědčivě, takže se okamžitě nabízí závěr, že progresívní zdanění je jedním z dostupných nástrojů, jak tyto přesuny majetku brzdit. Zvlášť, když je zřejmé, dokonce i podle studií Mezinárodního měnového fondu, že extrémní sociální nerovnosti snižují konkurenceschopnost. To nabízím pro ty, kdo bez tohohle slova nedokážou žit.

Tahle hádka ovšem snadno nekončí.

Už slyším varování: Postihne to doktory! Utečou nám!

Na to se dá říct jenom: Tak jim přidejme!

Zlobná odpověď: A z čeho? Pojišťovny ani rozpočet na to nemají. Máme se zadlužit? Máme projíst budoucnost?

A to je právě onen argument, kterému se říká, šlápnout na hrábě či naběhnout na vlastní vidle. Nejlepší způsob, jak posílit zdravotní pojištění a státní rozpočet je přece zvýšit mzdy. Z vyšších mezd je vyšší pojistné i daňový výnos. Tam ty peníze najdete.

Výtky, že pak zkrachujeme, je nutno odrazit protiargumentem, že ne všichni. A ti, co ano, ti zkrachují právem.

Daně jako trest za úspěch? A jaký úspěch? Když někdo nedokáže podnikat ani se mzdami na úrovni třetiny evropského průměru a s devalvovanou korunou k tomu, ať jde od válu a uvolní aktiva k produktivnějšímu využití. Značná část těch, kdo mají dnes vysoké platy a řvou proti progresívnímu zdanění, se živí tím, že udržují ostatní mzdy neúměrně nízko. To, za co byli odměňováni, byl ve skutečnosti neúspěch.

Daň to úplně nevyřeší, ale pomůže to napravit. Musíme se obrátit na cestě, která vede špatným směrem. Jakým? Upozornila na to globální investiční banka JPMorgan, když dluhopisy ČR přeřadila zpátky do indexu rozvojových zemí. Byli jsme už v indexu těch vyspělých, ale tři roky po sobě tomu neodpovídal průměrný příjem na obyvatele.

Exekutorské praktiky v ČR a jejich důsledky...Kdy si naši politici na exekutorskou mafii posvítí?

$
0
0
Josef Nožička
24.2. 2017   Rukojmí
Asi nejsem sám, koho zasáhla včerejší zpráva o tragické smrti kolegy blogera Jaroslava Janoty. Nehodlám však v tomto článku psát pouze o ní.Jak nejspíš většina čtenářů ví, pan Janota vloni v lednu střílel na exekutory, kteří vnikli do jeho bytu v Napajedlích v době, kdy spal po noční službě (dle jeho tvrzení byl přesvědčen, že šlo o lupiče a měl obavy o svůj život). Soud jeho počínání vyhodnotil jako pokus o vraždu a odsoudil ho k 12 -letému trestu.
 Janota se proti tomuto rozsudku odvolal, Vrchní soud v Olomouci však letos v lednu jeho odvolání zamítl. Zoufalost z toho, že mu české soudy udělily dle jeho přesvědčení nepřiměřeně vysoký trest, nakonec, jak známo, přiměla pana Janotu k sebevraždě.

V první řadě je na místě vyjádřit nad touto lidskou tragédií politování a příbuzným pana Jaroslava Janoty vyslovit upřímnou soustrast. Ale také mě (tak jako některé další blogery) tato tragédie přiměla k napsání úvahy o tom, nakolik jsou praktiky některých českých exekutorů adekvátní, a zda je české soudy netolerují příliš moc.

Samozřejmě i já souhlasím s tvrzením, že dluhy se platí a lidé by si v první řadě měli dávat pozor, aby se do dluhové pasti nedostali a žádná exekuce jim tak nehrozila. Ale přece jen si nemyslím, že je adekvátní, když například kvůli jedné jízdě načerno v tramvaji se exekuční náklady vyšplhají na částku vyšší než 10 i více tisíc korun. To už totiž asi oprávněně zavání podezřením, že si někdo z vymáhání dluhů dělá velmi dobrý byznys.

A především nechápu, jak se v civilizovaném právním státě může například stát případ, kdy exekuce za jízdu načerno v městské hromadné dopravě míří i na nevidomého člověka. Jak je popsáno v článku zde, u tohoto muže zřejmě někdo zneužil ztracený rodný list, kterým se prokázal revizorovi. Přestože postižený se dožadoval zastavení exekuce u obvodního soudu s poukazem na to, že jako nevidomý má ze zákona jízdu v městské hromadné dopravě zdarma a nemohl tudíž přestupek spáchat, obvodní soud mu odmítal vyhovět a po vleklých soudních sporech se ho zastal až Ústavní soud.

Stejně tak je odsouzeníhodný například případ starší paní, které exekutoři zabavili řadu věcí (včetně například notebooku, který měla pouze půjčený od souseda), přestože nic nedlužila. Měla však tu smůlu, že v exekučním řízení byl její vnuk, který u ní přechodně přespával (viz odkaz zde). A podobných případů, kdy se obětí exekutorů stali zcela nevinní lidé, je bohužel známo spousta.
Za do nebe volající pak považuji případ bývalého „krále exekutorů“ Tomáše Vrány. Přestože byl svými nekalými praktikami dlouhodobě známý a jen za léta 2013-2015 na něj bylo kvůli nim podáno 460(!) stížností, ve funkci šéfa Exekutorského úřadu v Přerově vydržel téměř 15 let. Až loni pod mediálním tlakem rezignoval.

Nechápu zkrátka, že ani takové skutečnosti nepřiměly řadu let naše politiky si na exekutorskou mafii posvítit – snad až současný ministr spravedlnosti Pelikán tuto odvahu částečně našel. A také nechápu, proč jsou lidé, poškození exekucí, stranou zájmu společností typu Člověk v tísni i jiných humanitárních organizací.

ZE-MAN. Skutečný příběh českého prezidenta...Unikátní počin tištěného projektu ,do kterého se Ústav nezávislé žurnalistiky pouští.

$
0
0
24.2. 2017   Hlídací pes
Autor: Jan Rasch
Ve čtvrtek večer jsme pokřtili naši první tištěnou publikaci: ZE – MAN (Skutečný příběh českého prezidenta). Chceme tak poskytnout veřejnosti ucelené informace o úřadující hlavě státu před blížící se prezidentskou volbou v lednu 2018 a získat i další prostředky na činnost Ústavu nezávislé žurnalistiky.Unikátní luxusní publikace vychází v omezeném počtu jednoho tisíce výtisků a je plná informací, které měly zůstat skryty.



Při více než dvouletém systematickém rozkrývání zájmů stojících za Zemanovou triumfální cestou na Pražský hrad a následující prezidentskou jízdou reportéři a spolupracovníci HlídacíPes.org pátrali nejen v tuzemském byznysově-politickém světě i polosvětě, ale i v čínské Shanghaji či ruské metropoli Moskvě.



To všechno samozřejmě stálo mnoho peněz. Peněz, které HlídacíPes.org získal od donátorů. Tedy od žen a mužů, kteří pochopili průkopnickou myšlenku projektu Žurnalistiky ve veřejném zájmu a nezištně, bez nároků na jakoukoliv „protislužbu“, redakci podpořili.

Od žen a mužů, kteří dobře vědí, že nezávislá pátrací novinařina je jedním z pilířů svobodné společnosti a že právě v našich časech je ve velkém ohrožení.

Publikace ZE – MAN je prvním tištěným projektem, do kterého se Ústav nezávislé žurnalistiky pouští.




Pohřeb v Mnichově

$
0
0
Jan Campbell24. 2. 2017   VašeVěc
 

Mnichovská bezpečnostní konference, která právě skončila, si zaslouží nejenom komentáře, ale především hlubší analýzu 90 stránkového dokumentu, který připravili organizátoři konference, dokumentů a off-record rozhovorů, které po sobě zanechali referenti konference.


Hlavní dokument konference nese titul Post-pravda, Post-západ, Post-pořádek. Kdyby dokument nebyl vypracován západními elitami a nebyl tak důležitým v době současně probíhajících tří krizí - expanzivního kapitalistického systému, klinicky mrtvé demokracie a integrace EU, bylo by možné se smát podobně, jako se musím smát obavě paní komisařky a EU diplomatky -----Federica Mogheriniové: USA by mohly ztratit roli světového lídra. Předseda konference, Wolfgang Ischinger se nechal slyšet v německém Tagesspiegel konstatováním: USA, k lítosti, nepřichází v úvahu pro roli symbolického politického a morálního vůdce Západu.---- Americký prezident D. J. T. to potvrdil svým výstupem na konferenci na Floridě, jako producent fake-news, a vysláním svých emisarů do Mnichova a Bruselu.

Nebudu se rozepisovat o nesmyslu, jakým je označení dokumentu konference. Post – pravda neexistuje, protože opakem pravdy je vždy lež. To nemluvě již o tom, že pravda se často stává ozdobou bezmoci. Že se pravda často zaměňuje fakty. Že fakta jsou výrazem převahy. Jejich nadbytek. Schopnost jim rozumět, organizovat a mít je k dispozici, je náročná, drahá a málokomu daná možnost, která musí obsahovat lidskou schopnost, znalosti, čas a peníze. Podobně neexistuje žádný post – západ, stejně jako neexistuje post – pořádek. V každém případě ale titul konferenčního dokumentu indikují smrt, v následku utopení se v protikladech, které naší vůdci neumějí řešit, a drahý pohřeb v Mnichově.

Pohřeb v Mnichově byl v době stoletého výročí vstupu USA do první světové války. Byl v 28 roce po vydání knihy britského historika a specialisty na problematiku Evropy, Timothy Garton Ash, nazvané v českém vydání Rok zázraků (Paseka 2009, ISBN 978-80-7432-009-5). Bylo tomu deset let, co prezident Putin v roce 2007 řekl ve svém slavném projevu v Mnichově mimo jiné, že „..monopolární model světa je nemožný“. A americký senátor Lindsey Graham (1955) pochválil Putina za to, že udělal pro sjednocení Evropy více než západní politici za celá desetiletí. Nikdo v Mnichově 2017 nepřipomenul nahlas mylné hodnocení pana senátora. Když ale mluvil ministr Sergej Lavrov, citujíc z příkazu Gorčakova z roku 1861 svému představiteli v USA Steklo, reakce nebyly posměch nebo rušení, jako v minulosti. Efekt Putinovy mnichovské řeči z roku 2007 a nikým neočekávané akceptování cestovních pasů a ostatních identifikačních dokumentů Doněcké a Luhanské republiky s okamžitou platností, zapůsobily, jako blesk. Putin byl, a současně nebyl v Mnichově.

Již proto se dnes nacházíme opět v roce zázraků. Těmi zázraky budou následky uvedených tří souběžných krizí, ve formě rostoucího populismu, nacionalismu a izolacionismu v Evropě a USA. Doprovod obstarají brexit, volby, migrace, produkce nových fake – news a alternativních faktů. Přidám – li k tomu vynášení vnitřních neshod mezi bezpečnostními složkami a prezidentem USA, kompromáty na lídry EU a ministry členských států EU a desintegrační proces EU, vidím nebezpečí, bezradnost,neschopnost lídrů si představit budoucnost, která je přede dveřmi, a neochotu řešit existující a formulovat vznikající protiklady.

Proto se ve stínu pohřbu v Mnichově mohlo 16. února hlasovat v EP o zřízení ministerstva financí EU, o nové funkci evropského ministra financí, o nové všeobecné evropské armádě, a dalším. To vše bez diskuze s občany EU. Nevylučuji, že historikové a právní experti budou posuzovat současné konání našich vůdců jako zradu. Zrádce moci (u moci), tvoří uměle zrádce (bez moci). Tento novodobý trend podporuje dezintegraci společnosti, ztrátu důvěry a ignoruje skutečnost, že nový společenský řád se neustanovuje na konferencích, při působení strachu občanů zbavených důstojnosti. Pohřební referáty v Mnichově se věnovaly úrovni nestabilnosti, která dosáhla „nepředstavitelné úrovně, na které se nachází maximálně nepředvídatelná situace, situace výjimečně nebezpečná“. Sliby pana McCaina – Doba je nebezpečná, nemějte pochyby: můžete se spolehnout na Ameriku. Vůbec, musíme se spoléhat jeden na druhého, jako přítel na přítele. Takové formulace a sliby, podobně jako mlžení masových medií mají za cíl klamat veřejnost, nedopustit paniku a udržet moc u moci. Ke změně systému docházelo v historii vždy v boji: válka nebo ideje. Současní vůdci nemají ideje. Velké války se bojí. Proto si musíme představit války regionální. Regionální válečný konflikt v našem sousedství, prohra Západu a Ukrajinské chunty se nedají vyloučit. Především, nebude-li během měsíců mírově vyřešen problém Doněcka a Luhanska.

Americký prezident D.J.T. nebude mít čas ani zájem se podílet na řešení evropských problémů v představitelné době. Vnitropolitická a hospodářská situace USA, a tzv. hybridní válka na vlastním hřišti, USA, mu to nedovolí. Radovat se budou burzy, spekulanti a militaristé. Zlepšení vztahů mezi USA a Ruskou federací není v kartách. Podle slov z Bílého domu zlepšení vztahu USA - RF, není možné na úkor zhoršení bezpečnosti EU. Podle slov zástupce USA v RB OSN, bez návratu Krymu Ukrajině. Prezident Putin se nehledě na nekonečné provokace nevydá s ruskou armádou na cestu do Varšavy, Berlína nebo Londýna. Jemu bude stačit změnit taktiku. K té patří mimo jiné například přiznání Kurdistánu, včetně chyb, které udělal v tomto kontextu SSSR. Nebo odstranit americké základny z území Sýrie, zvýšit hlas v současném informačním, dezinformačním, fake-news hluku, včetně alternativních faktů. Když to nepomůže, nezbude mu nic jiného, než porušit tradici, opustit roli obránce a zaměnit ji mužskou rolí, lovce. Podporu změny taktiky Ruska nabídl nepřímo zástupce ČLR na Mnichovské konferenci, Wang I (pchin-jin Wang Yi, znaky 王毅; narozen 1953) sdělením, že Rusko a Čína společně doposud stabilizovaly mezinárodní situaci.

Prezident D.J.T jako obchodník to nebude mít lehké s nevolenými lídry EU a volenými prezidenty RF a ČLR. Obchod mezi USA a RF na téma boje s IS vylučuji. Jestliže máme společného nepřítele, tak není o čem jednat. Analog platí i pro sankce. Ty byly vyhlášeny jednostranně. Nemohou být proto ruským aktivem a předmětem jednání. Federalizace Ukrajiny jako výsledek obchodu Trumpa s Putinem, by představovala novodobou Jaltu. Zde však platí: nikdy nevstoupíš do téže řeky. Ukrajina by při takovém obchodu pravděpodobně zmizela z politické mapy světa. Komu by to posloužilo? Proto se pohřeb v Mnichově netýkal NATO. Evropské elity budou vynuceny USA podpořit NATO, a platit. Smrt NATO by totiž znamenala pro USA ztrátu kontroly nad politikou a trhem EU. Ztráta kontroly a NATO by umožnila atomové vyzbrojení SRN. To ale není v zájmu USA, ani Ruska, stejně jako velký válečný konflikt mezi nimi. Protože pravda a komunikace s ní představují vztah ke zkušenosti a historii, což neustále ignorujeme, musely být pravda, západ a pořádek v Mnichově pohřbeny. Válcováni fake-news, alternativnými fakty a kontrolou občanů bude ale pokračovat. Souhlasu netřeba.

Prezident republiky Miloš Zeman včera převzal cenu M.R.Štefánika v nabitých prostorách nově otevřeného Slovenského domu v Praze... Praha zatím, díky lenosti svůj Český dům v Bratislavě nemá...

$
0
0
24.2. 2017   Hrad.cz
Projev prezidenta republiky při převzetí ceny
Vážený pane prezidente Gašparoviči, ono platí francouzské pravidlo, jednou prezident, vždycky prezident. Vážení páni guvernéři, vážený pane velvyslanče, excelence, dámy a pánové,
velice rád jsem přijal pozvání do nově otevíraného Slovenského domu v Praze a vážím si ho. A chtěl bych poděkovat za práci všech, kdo reálně přispěli k tomu, že se zde, v tomto velmi zajímavém prostředí, můžeme setkat. A slibuji, že když mě pozvete opět, velmi rád přijdu a budu zde vaším hostem.
Nebudu opakovat pana prezidenta Gašparoviče, protože on už o Milanu Rastislavu Štefánikovi řekl téměř všechno, zapomněl pouze na jeho významnou účast při formování našich jednotek na Sibiři. Protože už Masaryk vzpomíná na to, že kdyby nebylo našich jednotek na Sibiři, tak bychom možná žádnou nezávislost nezískali, protože politická rozhodnutí, ať se nám to líbí nebo ne, se často dělají na základě síly. Tedy ozbrojené síly, především.

A samozřejmě je zajímavé mít mezi zakladateli československého státu astronoma, který se dívá ke hvězdám, per aspera ad astra, a tím pádem je tak trochu nadřazen běžným každodenním starostem a je, jak říkával Masaryk, s pohledem sub specie aeternitatis, z hlediska věčnosti, protože hvězdy jsou téměř, téměř věčné.

Ale dovolte mi, abych ve svém prihovoru řekl několik slov o naší vině, mea maxima culpa. Snažil jsem se, jako prezident i jako občan, tlačit na to, aby symetricky se vznikem Slovenského domu v Praze vznikl i Český dům v Bratislavě. A nemám rád, když se někdo vymlouvá na vinu druhých, myslím si, že máme hledat vinu sami v sobě. Chtěl bych proto smutně konstatovat, že na rozdíl od našich slovenských přátel, kterým ještě jednou děkuji za úspěšné dokončení akce typu Slovenský dům, akce Český dům je teprve v počátcích, a že si za to můžeme sami naší neschopností, naší pomalostí a naší leností. Věřím, že po několika jednáních, které jsme nyní absolvovali, se tento proces konečně zrychlí, že v Bratislavě, kde už, jak jsem byl informován, je vybrán objekt, je to tak, výborně, kde bude česká restaurace s kvalitním slovenským vínem, s kvalitním českým pivem, které, jak dobře víte, je nejlepší na světě, to pivo, o vínu bych to netvrdil.
Dobře, byl jsem vyprovokován, takže odbočím ze svého projevu a sdělím vám, že kdysi jsem kritizoval popradské pivo, a když jsem na samozřejmě první návštěvu přiletěl na Slovensko jako prezident, tak jsem otevřel noviny, a tam bylo napsáno, dvě stě let starý Popradský pivovar se začal bourat, považoval jsem to za jistý úspěch, ale, pane předsedo, samozřejmě máte skvělá piva. O Štajgrovi nic nevím, ale Zlatý bažant je výborné pivo, ale to popradské pivo zvané Šariš bylo opravdu hnusné, a já jsem se vždy snažil mluvit pravdu, i když ta pravda byla nepříjemná vašemu tehdejšímu ministru zemědělství. Dobře.

Vracím se k tématu. Milí guvernéři, máte ve svých sejfech neskutečné množství peněz, oba dva. Co kdybyste jednou ty peníze věnovali na něco užitečného, například na financování provozu a samozřejmě výstavby Českého domu v Bratislavě. Mě několikrát nabízeli, aby to bylo v Košicích, a já jsem říkal panu prezidentovi Gašparovičovi, až se rozhodnete, že přeložíte své hlavní město z Bratislavy do Košic, je to myšlenka, o které se dá uvažovat, ale do té doby Český dům musí být samozřejmě v Bratislavě.

Takže, já děkuji našim slovenským přátelům, že svojí iniciativou v této věci tak trochu nahrazují naši lenost, naši neschopnost a naši nepracovitost, ale když se ruka k ruce vine a když se naše síly spojí, tak si myslím, že přijde den, kdy vás pozveme na otevření Českého domu v Bratislavě, takže neříkám sbohem, říkám na shledanou.

Miloš Zeman, prezident republiky, Slovenský dom v Praze, 23. února 2017
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live